• Rozpočty – zákon a jeho interpretace v Praze • Jak na školní program, tentokrát o osobnostní a sociální výchově • Vyučující by neměli žáky dělit na „kluky“ a „holky“
36
22. LISTOPADU 2006
STRANA 3 STRANA 7 STRANA 9
XIV. ROČNÍK 20. listopadu Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Miroslava Kopicová besedovala se studenty zlínské univerzity a odbornou veřejností na téma Evropská unie – její nabídka v oblasti školství.
20. listopadu Aktuální požadavky základních škol na oborovou skladbu učitelské přípravy byly námětem pracovního semináře, který uspořádala Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci.
20. – 21. listopadu „Honem se pojďte podívat, sestři, to bude určitě nějaký učitel. Má plné zuby planých slibů!“ KRESBA: MILAN KOCMÁNEK
Bezpečnost žáků je na prvním místě Na rozdíl od jiných zemí jsou u nás školy zatím vnímány jako bezpečné místo. Rodiče se spoléhají na to, že dětem je věnována dostatečná pozornost a že se jim v podstatě nemůže nic stát. Statistiky ale hovoří o něčem jiném. V loňském roce lékaři ošetřili více než osmdesát tisíc úrazů, které se staly ve školách a školských zařízeních. Letošní čísla nebudou bohužel lepší. Proto jsme se rozhodli další tematickou přílohu, kterou naleznete v dnešním čísle, věnovat právě bezpečnosti a ochraně zdraví dětí a žáků. O této problematice se na veřejnosti příliš nehovoří, málokterý ředitel přizná, že to může být oříšek. Nechtěli jsme strašit rodiče. Chceme spíše upozornit na to, že to školy a učitelé nemají vůbec jednoduché a že i při veškeré snaze někdy k úrazům dochází. Bohužel občas i ke smrtelným. Ochrana zdraví dětí a žáků by měla být podrobně upravena
právními předpisy. Legislativa však veškerou zodpovědnost přenáší na ředitele škol, kteří mají jedinou obranu – papírově mít všechno v pořádku. To ale nemůže stačit. Učitelé už od mateřských škol musí dětem vštěpovat zásady bezpečného chování tak, aby se v kterémkoli věku uměly správně rozhodovat v kritických chvílích – ve třídě, na kluzišti nebo třeba na zastávce autobusu. Škola by však měla být bezpečným místem také pro učitele a ostatní pracovníky školy. O agresivitě žáků a některých rodičů vědí naši čtenáři své. Je otázka, zda by to vyřešilo přiznání statutu veřejného činitele pro pedagogické pracovníky, ale východisko se hledat musí.
Závažným problémem je i narůstající psychická zátěž učitelů, která může vést až k poškození jejich zdraví. V současné situaci zní až neuvěřitelně, že ministerstvo zdravotnictví změnilo postavení učitelů při kategorizaci jejich práce. Nepřiznává jim původní mírné riziko, ale zařazuje je do kategorie prací bez rizika. O tzv. rizikovém příplatku pro učitele se už jednu dobu hovořilo, ale posléze se tato myšlenka vytratila. Důvod je nasnadě – stálo by to peníze. Pedagogická veřejnost však tento problém vnímá jako velmi závažný, a proto se mu budeme podrobněji věnovat už v některé z příštích speciálních příloh. KARLA TONDLOVÁ
V TOP hotelu v Praze 4 uspořádal Výzkumný ústav pedagogický národní konference Inspirace – zkušenosti. První se zaměřila na školní vzdělávací programy na gymnáziích, druhá na školní vzdělávací programy v základních školách.
21. listopadu Ve Velkém zrcadlovém sále MŠMT se uskutečnilo slavnostní předání Cen ministryně školství za výzkum v roce 2006.
25. listopadu Účastníci republikové konference profesní sekce provozních a správních zaměstnanců ČMOS pracovníků školství budou volit nejen své delegáty na V. sjezd odborového svazu, ale také hodnotit svou uplynulou práci.
PŘÍLOHA Je možné úrazům ve školách předejít? Je v silách učitelů všechny děti ochránit? Na tyto otázky odpovídají naši přední odborníci i lidé z praxe.
Úrazy ve škole
2
Zkušenosti s tvorbou a užíváním školních vzdělávacích programů pro základní školy a gymnázia prezentovala konference Inspirace a zkušenosti pořádaná 20. a 21. listopadu Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze. Foto ZLATA ŠŤÁSTKOVÁ
ocenění gymnazistky v soutěži česká hlava Zatímco mnohé náctileté slečny trávívají čas nakupováním a na diskotékách, jejich vrstevnice Ivana Petrová se zavírala v laboratoři. Výsledky její práce by nyní mohly znamenat naději pro mnohé páry, které se marně snaží o potomka. Získala za ně ocenění v prestižní soutěži Česká hlava – cenu Naděje za nejvýraznější vědecký počin mezi středoškoláky. „Nebylo to školní zadání,“ říká ke své práci nyní devatenáctiletá studentka vysoké školy, která se vědě začala věnovat v 16 letech na gymnáziu. Od té doby pracovala na několika projektech. Díky své učitelce biologie se dostala do vysokoškolské laboratoře. Projekt se zaměřil na zkoumání příčin neplodnosti. čtk
česko podporuje evropský technologický institut Připravovaný Evropský technologický institut by mohl nabídnout evropským vědcům projekty, na kterých by mohli pracovat, a zabránit tak jejich odlivu do zámoří. Po jednání ministrů školství EU v Bruselu to řekla česká ministryně Miroslava Kopicová.
Ministerstvo školství podle ní jmenovalo tři zástupce do pracovní skupiny, která bude připravovat konkrétní podobu EIT. Projektem ETI chce unie dohnat zaostávání za USA a dalšími státy ve vědě a výzkumu. Měl by začít fungovat v roce 2008 asi s 60 stálými zaměstnanci. čtk
dentů, sociální stipendia a na spolufinancování projektů v rámci programů Evropské unie. Rozpočet vysokých škol na letošní rok se pohybuje kolem 19 miliard korun. O rozpočtu jako celku i o přesunech mezi jednotlivými kapitolami rozhodne dolní komora v prosinci. čtk
studenti přispěli na výuku handicapovaných kolegů
počet počítačů ve školách roste
Charitativní projekt Já tobě vynesl ve prospěch Nadace Jedličkova ústavu 369 000 korun. Peníze ze sbírky, která se od 1. října uskutečnila na 18 vysokých školách v celé republice, podpoří projekt osobní asistence. Podle předsedy správní rady nadace Františka Tomsy tyto peníze umožní 25 studentům, aby s pomocí osobních asistentů po dobu jednoho roku studovali v místě bydliště a nemuseli kvůli docházce do školy žít v ústavu. čtk
návrh na navýšení rozpočtu vítají Vysoké školy vítají návrh školského výboru sněmovny navýšit jejich rozpočet pro příští rok o 615 milionů korun. Finance by měly pokrýt náklady na nárůst počtu stu-
Poradny ve školách pracují víc než rok ž více než rok běží projekt, v rámci kterého na školách pracují poradenská pracoviště. V nich působí školní psychologové a školní speciální pedagogové, výchovní poradci, školní metodikové prevence a jim pomáhá konzultační tým složený z vybraných pedagogů školy, jako například třídní učitel, učitelé výchov, učitelé metodici nebo asistenti pedagogů. Tento tým lidí pomáhá žákům, rodičům a metodicky i učitelům. Ukázalo se přitom, že ve školách zapojených do projektu snadněji určují žáky, kteří jsou rizikoví, mají učební a výchovné problémy, a těm pak věnují zvýšenou pozornost. Roční zkušenosti z projektu podle ředitelky Institutu pedagogicko-psychologického
U
poradenství Jany Zapletalové potvrzují, že díky poradenským pracovištím bude možné ve školách lépe předcházet problémům s prospěchem, ale i netolerantnímu chování mezi žáky a šikaně. Projekt označovaný jako VIP-kariéra se realizuje s finanční podporou Evropského sociálního fondu a také z peněz ze státního rozpočtu. Potrvá tři roky a celkově si vyžádá 120 milionů korun. V tuto chvíli je do něj zapojeno 104 škol. Odborníci v poradenských pracovištích žákům radí v momentu, kdy mají problémy s prospěchem, kdy si nejsou jisti výběrem střední školy a oboru. Řeší s nimi také osobzls nostní a vztahové problémy.
Česká republika dohání země Evropské unie ve vybavenosti škol počítači s připojením na internet a počítačové gramotnosti, myslí si ředitel odboru Státní informační politiky ve vzdělávání ministerstva školství Robert Vraštiak. Pětiletý projekt SIPVZ však v letošním roce skončí. Podle R. Vraštiaka se odbor situaci snaží řešit a chce školám i pro příští rok zajistit miliardovou dotaci, kterou obdržely letos, jednání však dosud nejsou uzavřená. V minulém roce připadalo ve školách v Česku na sto žáků 8,7 počítače, z toho 7,4 jich bylo připojeno k internetu. Nejvíce počítačů na sto dětí bylo na Vysočině (10,2), nejméně (7,3) čtk v Karlovarském kraji.
oslavili vznik pedagogických fakult Představitelé českých a slovenských univerzit oslavili minulý týden v pražském Karolinu 60. výročí založení pedagogických fakult v Československu. V roce 1946 vznikly první vysoké školy pro učitele v Praze, Brně, Olomouci a Bratislavě. „Péče o vysokoškolské pedagogické vzdělání je zabezpečením vzdělanosti a udržitelného rozvoje celé společnosti,“ řekl na shromáždění děkan Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Pavel Beneš. Povýšení učitelského vzdělání na úroveň vysokých škol už v roce 1946 podle něj znamenalo nejen předávání praktik a přípravu na učitelskou rutinu, ale také bádání a vymýšlení koncepcí, které čtk měly podporovat rozvoj dítěte.
3
Rozpočty – zákon a jeho interpretace v Praze Peníze, jejich dostatek či nedostatek, to je stálý problém, který řeší ředitel snad každé školy minimálně dvakrát do roka. „… Pokud nám od 1. září ubydou žáci, peníze nám obec s rozšířenou působností odebere, pokud nám přibudou, nic nedostaneme,“ tvrdí mnozí ředitelé. Podle Ing. Vlastimila Finkeho, ředitele odboru metodiky financování MŠMT, školský zákon jednoznačně hovoří o tom, že finanční prostředky se poskytují podle skutečného počtu dětí, žáků nebo studentů, tzn. že by měl být „zafinancován“ aktuální stav počtu žáků ve škole ke dni rozpisu rozpočtu. Obecní úřad obce s rozšířenou působností má pak podle směrnice MŠMT č. j. 28 768/2005-45 povinnost podávat v průběhu příslušného kalendářního roku krajskému úřadu návrhy na úpravu rozpisu rozpočtu, pokud u škol dojde ke změně počtu jednotek výkonů. „To znamená, že je možné (a v duchu uvedené dikce školského zákona i nutné) zohlednit každou významnější změnu počtu žáků ve škole, a to jak směrem nahoru, tak směrem dolů,“ dodává V. Finke. Legislativní normy, jak je zřejmé, o přidělování finančních prostředků školám hovoří jednoznačně. Přesto se teorie od praxe mnohdy liší. „Změny v počtech žáků ve škole jsme měli minimální, takže zde není rozdíl. Zvětšil se nám ale počet žáků ve školní družině a počet stravovaných žáků. To však zohledněno nebylo s odůvodněním, že počty neodpovídají naší kapacitě. Jak by také mohly, když o zvýšení kapacity jsme mohli žádat až po zjištění nárůstu v září, a výkazy jsou k 30. říjnu.“ „Několik žáků nám ve škole od září ubylo, ale výrazně jich přibylo v mateřské škole. Peníze nám však odebrali.“ „Zahajovací řízení proběhlo, naše požadavky, ani požadavky z minulého rozpočtového řízení nebyly akceptovány a nebylo nám sděleno proč.“ To je několik odpovědí ředitelů pražských škol, které jsme oslovili. Dostali jsme však i pozitivní odpověď. „Dohadovací řízení proběhlo klidně, nárůst ani úbytek žáků jsme neměli. Vzhledem k těmto okolnostem patříme ke školám, které jsou s důsledně normativním systémem financování škol maximálně spokojeny.“ Proti normativnímu způsobu financování však nic nenamítají ani ostatní ředitelé škol.
Na průběh dohadovacího řízení a jeho výsledky jsme se zeptali také několika městských částí Prahy (pověřených obcí) a samozřejmě i odboru školství Magistrátu hlavního města Prahy. Ing. František Kunc, vedoucí ekonomického oddělení odboru školství, uvedl, že rozpočtové řízení II proběhlo se všemi pověřenými městskými částmi v polovině října a že základním východiskem pro úpravu rozpočtu byl aktualizovaný počet dětí a tříd v mateřských školách a žáků a tříd v základních školách k 1. září. Poté, podle něj, provedly rozpočtové řízení jednotlivé městské části se svými školami. „A pokud školy a školská zařízení považují rozpis rozpočtu pro svoji organizaci za nepostačující, mohou se obrátit s žádostí o znovuprojednání rozpočtu na náš odbor,“ doplňuje F. Kunc. Zároveň upozorňuje, že povinností pověřené obce je se školou, která s rozpočtem nesouhlasí, sepsat protokol. „V něm musí být definovány konkrétní opatření, kroky a termíny, jejichž realizací lze zajistit vyrovnání se s celoročním rozpočtem přímých výdajů i jeho jednotlivými závaznými ukazateli, “ uvádí F. Kunc. Úřednice referátu školství Praha Újezd nad Lesy se odpovědi vyhnula a uvedla, že k tomu není kompetentní. Za všechny alespoň vyjádření pověřené obce Kbely. „Dohadovací řízení již máme uzavřené. Magistrát nám prostředky snížil, takže jsme byli nuceni zohlednit úbytek žáků (i tři rozptýlené žáky, což nikdy nebylo), takže dvěma školám jsme peníze ubírali. Nárůst žáků nikdo nezohlední (ani MHMP ne); abychom to mohli zohlednit, museli bychom ubrat o dost více druhým školám. Hlavní problém byl v tom, že tentokrát magistrát nedal k dispozici žádné „rozpisy“ jako v minulosti, takže s řediteli byla komplikovanější jednání. Ředitelé nechtěli pochopit, že jim ubíráme peníze, když mají méně žáků (až sem to chápali), ale v jídelnách, družinách nebo u jedné školy v mateřské škole mají dětí více, takže když už jim na to nepřidá-
me, tak bychom jim alespoň neměli sahat na to, co bylo slíbeno na jaře. Vyrozumění, kde mají školy šetřit, nedáváme písemně, protože nejsme jejich zřizovatelé.“
FOTO: ILONA KOUBÍČKOVÁ
Není však takovéto jednání v rozporu se zákonem? Podle V. Finkeho z ministerstva školství jsou povinnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností v oblasti financování přímých výdajů na vzdělávání jednoznačně dány právními předpisy a z těch vyplývá, že obecní úřad obce s rozšířenou působností provádí pouze návrhy na úpravu rozpočtu, nikoliv úpravu samotnou. „Tu může provádět pouze krajský úřad,“ doplňuje V. Finke. OLGA ŠEDIVÁ
Encyklopedické znalosti iž celé roky se hovoří a diskutuje o tom, zda – případně že – naše škola stále nutí své žáky „šprtat“ encyklopedické znalosti. Tato skutečnost mě přinutila k tomu, abych si položil otázku, co to vlastně ty encyklopedické znalosti jsou. Zdánlivě jde o otázku jednoduchou. I ona však potvrzuje obecné pravidlo, že ty zdánlivě nejjednodušší věci patří mnohdy k těm nejsložitějším. I já mám samozřejmě určitou představu, co se termínem „encyklopedické znalosti“ míní. Ale kdybych je měl konkretizovat v jednotlivých výukových předmětech a případně jejich výčet dát na papír, zcela určitě bych to nedokázal. Navíc jsem přesvědčen o tom, že by to nedokázali ani ti, kteří tak rádi a zdánlivě velmi poučeně o tomto již léta trvajícím neduhu našich škol často mluví. Nejsem si vědom ani toho, že bych někdy jakési úplnější konkretizování oněch nevítaných encyklopedických znalostí opravdu
J
viděl. Vždycky se jedná pouze o pár náhodně vybraných faktů. A obvykle pouze jen z několika předmětů, které k prezentaci takových znalostí téměř svádí. A tak se opakují stesky na obecně známé věci – například na přílišné počty letopočtů v dějepisu, zeměpisné údaje a životopisy autorů v literatuře. Ale co ostatní předměty? Které znalosti v nich jsou „encyklopedické“? Jsou to také názvy prvků v chemii nebo matematické vzorce? Určité znalosti a fakta by nepochybně měly být ve škole základem, od něhož se pak odvíjí řada dalších skutečností. Škatulkování na „encyklopedické“ a „jiné“ bych raději vyměnil za „potřebné“, případně „užitečné“ a jejich opak. I v takovém rozlišení je ale problém. Co když za pár let bude potřebné a užitečné něco jiného? A kdo o tom má dnes rozhodovat? A má na to vůbec někdo právo? JIŘÍ ROHAN
4 Na jaké pracovní úlevy mám nárok? Jsem zaměstnanec příspěvkové organizace zřízené krajem a chystám se zahájit studium na vyšší odborné škole. Studiem získám předpoklady stanovené právními předpisy pro sjednaný druh práce. Zaměstnavatel se mnou uzavře dohodu a bude mi poskytovat hmotné zabezpečení a pracovní úlevy podle vyhlášky o pracovních úlevách a hospodářském zabezpečení studujících při zaměstnání (č. 140/1968 Sb.). Jaké ustanovení této vyhlášky pracovní úlevy upravuje? Vyhláška č. 140/1968 Sb., o pracovních úlevách a hospodářském zabezpečení studujících při zaměstnání, ve znění pozdějších předpisů, neobsahuje výslovné ustanovení o poskytování studijního volna při studiu na vyšší odborné škole. V době nabytí účinnosti vyhlášky nebylo studium na vyšších odborných školách, jaké známe v dnešní podobě, zavedeno. Studiem na vyšší odborné škole se získává vyšší odborné vzdělání, tedy obdobně jako absolvováním příslušného vzdělávacího programu v konzervatoři (všech ročníků). Studium na vyšší odborné škole se ukončuje absolutoriem (závěrečné zkoušky, obhajoba absolventské práce), nikoliv maturitní zkouškou jako v případě studia na střední škole. Vyššími ročníky konzervatoře se podle vyhlášky č. 140/1968 Sb. rozuměly ročníky, které odpovídají v současné době ročníkům vyšších odborných škol. Z tohoto důvodu může podle našeho názoru zaměstnavatel využít pro studující na vyšších odborných školách adekvátně (analogicky, tj. použitím normy upravující právní vztahy nejbližší) ustanovení § 3 vyhlášky č. 140/1968 Sb., které upravuje pracovní úlevy pro studující ve vyšších ročnících konzervatoří. Připomínáme též možnost využití ustanovení § 18 vyhlášky č. 140/1968 Sb., podle kterého zaměstnavatel může poskytovat vyšší nebo
další pracovní úlevy a hospodářské zabezpečení, než jsou stanoveny v této vyhlášce. Poskytování pracovního volna při zvyšování kvalifikace bude upravovat i nový zákoník práce, a to v § 205 a 232. Nový zákoník, který vstoupí v účinnost dnem 1. ledna 2007, totiž ruší vyhlášku č. 140/1968 Sb. Na dohody uzavřené před 1. lednem 2007 se však podle § 364 nového zákoníku práce budou vztahovat dosavadní předpisy.
Prodloužení termínovaného pracovního poměru Jednám se svým zaměstnavatelem o prodloužení termínovaného pracovního poměru. Bylo mi navrženo, aby v dohodě o prodloužení bylo zároveň uvedeno, že se určuje nová zkušební doba. Jako vstřícné gesto mám prý považovat, že zkušební doba má trvat pouze jeden měsíc.
NA VAŠE otázky
ODPOVÍDÁ Vít Berka Návrhy, které vám byly předloženy, nejsou v souladu s platnou právní úpravou. Zkušební dobu lze platně sjednat pouze při vzniku pracovního poměru, nikoliv při jeho změně (§ 31 platného znění zákoníku práce). Další jednání v případě sporu by byla posuzována z hlediska ustanovení právních předpisů o platnosti právních úkonů. Jestliže podepíšete uvedenou dohodu o změně pracovního poměru, platné bude pouze ujednání o prodloužení délky trvání pracovního poměru. Ujednání o zkušební době – byť bylo součástí zmíněné dohody
– je neplatné, protože se příčí zákonu (§ 242 odst. 1 písm. a) zákoníku práce).
Kdy se jedná o soustavné porušování pracovní kázně? V jakých případech lze v jednání zaměstnance spatřovat soustavné méně závažné porušování pracovní kázně? Takto je charakterizován v zákoníku práce (§ 46 odst. 1 písm. f) výpovědní důvod, aniž jsou uvedeny podrobněji podmínky pro možnost použití tohoto výpovědního důvodu. Podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zákoníku práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď mimo jiné i pro soustavné méně závažné porušování pracovní kázně, jestliže byl v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením pracovní kázně písemně upozorněn na možnost výpovědi. O soustavné porušování pracovní kázně jde podle ustáleného výkladu (aplikovaného i soudy) tehdy, dopustil-li se zaměstnanec nejméně tří porušení pracovní kázně, která dosahují intenzity méně závažného porušení pracovních povinností, mezi nimiž je přiměřená časová souvislost (nemá se přitom jednat o stejné případy porušení pracovní kázně). Za přiměřenou časovou souvislost se podle převažujícího výkladu považuje období nepřesahující šest měsíců. Zákoník práce nestanoví, při kterém porušení pracovní kázně je třeba zaměstnance písemně upozornit na možnost výpovědi. Lze ale dovodit, že by k tomu mělo dojít nejpozději při porušení, které předcházelo porušení pracovní kázně, po kterém následovala výpověď (tedy například při druhém porušení). Stejný výpovědní důvod, jako je uveden v dotaze, obsahuje i nový zákoník práce (§ 52 písm. g). Pouze pojem „pracovní kázeň“ byl nahrazen pojmem „porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“.
Když se tělocvik mění v postrach ladší kluk má ve škole problémy,“ opatrně se svěřuje Hromádka. „Nejdřív jsem myslel, že si trochu vymýšlí, ale teď jsem jiného názoru.“ „Asi ho zlobí matematika, nebo fyzika, že?“ pomalu vyzvídá výchovná poradkyně. „Kdepak! To bych ještě dokázal pochopit. Ve škole považuje za úplně nejhorší předmět tělocvik.“ „To nemyslíš vážně,“ zpozorní Ustaraná. „Kdykoli se blíží den tělocviku, ztrácí náladu a jen obtížně se s ním mluví. Mají učitele, který jim podle něj dělá z tělocviku hotové peklo. Sotva foukne do píšťalky, už musí běžet. Jedno, dvě, tři kolečka. Do zblbnutí. Když se někdo náhodou ozve, že už nemůže, křičí na něho, že běhat musí. Až dosud jsem si bláhově myslel, že v tělocviku si člověk odpočine, posílí, zahraje, příjemně unaví,“ přiznává Hromádka. „Abych ti pravdu řekla, mám s některými tělocvikáři obdobné zkušenosti. Už dlouho jsem přemýšlela, kde se v nich bere ona zarputilost. Za každou cenu dokazovat okolí, že tělocvik je nejdůležitější předmět ve škole. Žáci si často stěžují, že je tělocvikář nutí šplhat, i když k tomu nemají sílu, že musejí pořád skákat přes kozu a koně, lozit po žebřinách, houpat se na kruzích. A zase běhat. Pořád běhat! Kolikrát ani nevím, co jim mám říct. Snažila jsem si promluvit s kolegou Luzarem, ale moc jsem neuspěla. Trvá na tom, že žáci jsou líní a neradi sportují,“ potvrzuje Ustaraná. „Vidíš, a tady je možná zakopaný pes. Tělocvik se dnes bere za sport. Takřka profesionální. Od žáků se vyžadují samé výkony a limity. Radost z pohybu se dávno vytratila. Tělocvik přece nemůže být výkonnostní sport, kterého se slabší žáci obávají. Všiml jsem si, což by tě mohlo zajímat, že hodiny tělocviku jsou u nás většinou dopoledne a jazyky se přesouvají až na odpolední hodiny. To asi není úplně v pořádku,“ argumentuje Hromádka. „Když se před polednem vracejí žáci z hřiště nebo tělocvičny, často se nemají ani kde umýt, natož osprchovat, a tak jdou do hodin pěkně propocení.“ „Abych se přiznala, to mě nenapadlo,“ unaveně si prohrne vlasy Ustaraná. „Můžeš se podívat, kolik žáků u nás necvičí. Raději si opatří potvrzení od doktora, který je obvykle zbaví povinnosti bát se tělocviku. Kdybych nebyl kantor, určitě bych si šel do školy stěžovat. Rád bych se zeptal tělocvikáře, jestli má dobrý pocit z toho, že se kluk bojí jeho hodin. Co kdyby zapřemýšlel a udělal z tělocviku hodinu, na kterou by se všichni těšili? Je to opravdu tak velké umění?“ ROMAN KANTOR řečnicky se ptá Hromádka.
„M
5
Setkání vedoucích celostátních základen Exod K aždoroční aktiv vedoucích celostátních základen Exod se letos opravdu vydařil. Jeho účastníci vyměnili obvyklou zasedací místnost za přírodu okolí Děčína, kde byla součástí jednání ukázka základny Česko-Saské Švýcarsko. Absolvovali tak pěší túru s výstupem na Pravčickou bránu. Ubytování, stravování i celodenní výlet zajistily hostitelky – paní Milena Eliášová, předsedkyně OROS Děčín, a paní Dana Lukáčová, hospodářka oblastní rady. Aktiv zahájil předseda svazu František Dobšík. Jménem vedení svazu poděkoval asi 40 „exoďákům“ ze všech koutů republiky za jejich náročnou práci, kterou ve prospěch svazu a akcí Exod opět letos odvedli. Předseda komise Exod Jan Beran zhodnotil uplynulý, 52. ročník celostátních základen Exod. Z 60 připravovaných základen bylo pro nízký počet zájemců zrušeno jen pět. Zúčastnilo se jich téměř 2300 účastníků, z toho 60 ze Slovenska. Průměrná cena základny činila 3458 Kč (oproti roku 2005 došlo k minimálnímu navýšení o 100 Kč), sleva poskytovaná členům svazu dosáhla v průměru 10,5 procenta. Předseda komise konstatoval, že zaslaná hodnocení jednotlivých základen vyzdvihují dobře připravené programy, vysoké odborné znalosti vedoucích základen, jejich příjemné vystupování, konstatují i výrazné zlepšení úrovně poskytovaných služeb. Komisi nebyla doručena žádná stížnost. Druhý den aktivu vyjeli účastníci do
Hřenska a odtud pěšky na přibližně tři kilometry vzdálenou dominantu – Pravčickou bránu. Sestup z ní na Mezní Louku byl sice delší, než mnozí z nás čekali, ale odměnou byla nádherná scenérie pískovcových skal zalitých sluncem a překrásná civilizací nedotčená příroda. Z vesničky Mezná jsme pak prudkým sestupem dosáhli malebného a romantického kaňonu říčky Kamenice. Stezkou po jejím břehu jsme se asi po hodince chůze dostali k Edmundově a Divoké soutěsce a zdolali je téměř kilometrovou plavbou na lodičce. Průvodcem a lodníkem byl pan Luboš, rovněž kantor, takže jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí z historie a současnosti obou soutěsek. Zbytek cesty pak pokračoval dál kolem říčky Kamenice mezi roz-
todivnými skalními útvary a obrovskými balvany zpět, až do výchozího bodu naší vycházky – do Hřenska. Zde čekal autobus, aby nás dopravil do Děčína, kde bylo připraveno slavnostní společenské posezení v útulném prostředí restaurace Gaston. Všichni jednohlasně potvrdili, že aktiv v Děčíně se vydařil a stojí za to jej takto opakovat. Pro příští rok nabídl pohostinství pan Jiří Michal, člen komise a současně i vedoucí základny Pálava. EVA ŠAŠKOVÁ
radiční podzimní seminář uskutečnil OROS Pardubice v polovině října v Janských Lázních. Tentokrát byl zaměřen na nový zákoník práce. Moc děkujeme JUDr. Zdeňce Krámské za výklad důležitých paragrafů a trpělivé vysvětlování dotazů, s nimiž se na ni zástupci našich základních organizací obraceli. V čem tkví tradice těchto setkání? Scházíme se na podzim po překonání největšího pracovního náporu se zahájením školního roku a vyjíždíme mimo Pardubice. Na závěr akce vyrážíme na několik hodin do
Je to bezplatné vykrádání mozků, T zaznělo na volební konferenci oblastní rady odborového svazu pracovníků školství v Ústí nad Orlicí. O co šlo? O školní vzdělávací programy a fakt, že je učitelé musejí vytvářet bez jakékoliv odměny. Nikde jinde takováto praxe zřejmě není. Kdokoliv tvoří nějaký projekt pro organizaci či firmu, přináší nové nápady a inspiraci, je za svou tvůrčí práci patřičně ohodnocen. Ne tak ve školství. Jak zaznělo na konferenci, nevyřeší to žádné mimořádné odměny. Školní vzdělávací programy jsou a budou i nadále živým materiálem, na kterém se bude pracovat průběžně. Každý rok se budou upřesňovat a konkretizovat podle osobností v pedagogickém sboru, podle složení žáků, podle podmínek školy v místě působení. A také podle nejnovějších poznatků pedagogické vědy či zkušeností ostatních škol. Takže není důvod přeřazovat pedagogické pracovníky do nižších platových tříd jen proto, že školní vzdělávací projekt je na papíře hotov. To by si měli uvědomit všichni ti, co rozhodují o množství peněz, které stát vynakládá na vzdělávání – od ministra financí a ministryně školství až po jednotlivé poslance ve sněmovně. Chybějí peníze, chybí i čas. Kantoři, kteří svou práci dělají poctivě, svou pracovní dobu využívají plně. Na vymýšlení nového pojetí vyučování tak musejí obětovat večery nebo víkendy. To by však měli nabírat nové síly pro vlastní výuku, za kterou jsou ostatně placeni. Pedagogičtí pracovníci by si zasloužili, aby byli placeni podle tarifní tabulky, která je zvýšena ne o 14 procent, jako doposud,
ale o 25 procent. Státní úředníci, zdravotníci a další profese toto privilegium už dávno mají. Školské odbory proto nepřestávají usilovat o tzv. změnu 25 + 14. Tedy učitelům zvýšit platy o 25 procent a provozním a správním zaměstnancům o 14 procent nad základní tarifní tabulku. Politici však, jak se zdá, mají dost práce sami se sebou, než aby řešili starosti jiných. Závažným problémem nejen na Ústeckoorlicku je umělá neaprobovanost učitelů. I o ní se na konferenci mluvilo. Někteří pedagogové, kteří léta učili na druhém stupni, se nyní úspěšně věnují prvňákům či druhákům. A naopak. Jiní učí jak na prvním, tak na druhém stupni, ale formální vzdělání mají jen pro jeden stupeň. Jedná se třeba o jazykáře, učitele výtvarné či hudební výchovy a další. Ti všichni si podle stávající školské legislativy musejí do roku 2010 doplnit vzdělání, jinak budou učit jen podle dosažené kvalifikace. Přitom práce na obou stupních základních škol přináší pozitiva jak pro žáky, tak pro učitele. Dochází k větší prostupnosti, k větší spolupráci obou stupňů a ve výsledcích žáků je to znát. KARLA TONDLOVÁ
Školíme se k novému zákoníku přírody. Letos jsme hlavu obtěžkanou novými dojmy provětrali výstupem na Černou horu. Spokojeně jsme se vraceli z krásně podzimně zbarvených hor do naší polabské roviny. A s novými silami se pustíme nejen do školní práce, ale také do práce v odborech. Koncem října jsme připravovali oblastní konferenci. Ta proběhla 14. listopadu za přítomnosti místopředsedkyně ČMOS pracovníků školství Markéty Vondráčkové a Jindřišky Nevyjelové. IVUŠE SOCHOROVÁ, OROS Pardubice
6
Projednání výpovědi s odbory
Ředitelská abeceda Počty dětí v mateřské škole Počty přijatých dětí ve třídách mateřské školy Mateřská škola s jednou třídou má nejméně 15 dětí, mateřská škola se dvěma a více třídami má v průměru nejméně 18 dětí ve třídě. Je-li v obci pouze jedna mateřská škola s jednou třídou, má nejméně 13 dětí, jediná mateřská škola v obci se dvěma a více třídami má v průměru nejméně 16 dětí ve třídě. Třída mateřské školy se naplňuje do počtu 24 dětí. Třída, ve které jsou zařazeny děti se zdravotním postižením, má nejméně 12 dětí a naplňuje se do počtu 19 dětí. K zajištění bezpečnosti dětí při pobytu mimo místo, kde se uskutečňuje vzdělávání, stanoví ředitel mateřské školy počet pedagogických pracovníků tak, aby na jednoho pedagogického pracovníka připadlo nejvýše a) 20 dětí z běžných tříd nebo b) 12 dětí ve třídě, kde jsou zařazeny děti se zdravotním postižením. Výjimečně může ředitel mateřské školy zvýšit počty dětí uvedené a) nejvýše však o 8 dětí nebo b) nejvýše o 11 dětí. § 23 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon § 2 a 5 vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání Právní výklad č. 1/2005 Sb., č.j. 20 5566/2005-14
Na školení k pracovněprávní problematice jsme byli poučeni, že příslušný odborový orgán má projednat výpověď, kterou dává zaměstnavatel zaměstnanci. Vedení školy nám ale tvrdí, že se to týká jen členů odborů a že v případě, kdy je výpověď dávána zaměstnanci, který v odborovém svazu není, nemusí s výborem odborové organizace ČMOS nic projednávat. Je takový výklad správný? čast odborových orgánů při
Úrozvázání pracovního poměru upravuje § 59 zákoníku práce, kde se v odst. 1 stanoví: „Výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru je zaměstnavatel povinen předem projednat s příslušným odborovým orgánem.“ Z uvedeného ustanovení nelze vyvozovat, že by se mělo vztahovat jen na případy, kdy je rozvazován pracovní poměr se zaměstnancem, který je členem odborů. Pokud by tomu tak mělo být, musel by to zákon výslovně uvést. Jest-
liže tedy u zaměstnavatele působí odborová organizace, je podle citovaného ustanovení § 59 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel povinen výpověď nebo okamžité zrušení pracovního poměru předem projednat s příslušným odborovým orgánem, a to i když se jedná o zaměstnance, který členem odborů není. Zvláštní úprava (§ 59 odst. 2 zákoníku práce) pak platí pro člena příslušného odborového orgánu, který je oprávněn spolurozhodovat se VÍT BERKA zaměstnavatelem.
Mám potřebnou kvalifikaci? Mám více než dvacetiletou pedagogickou praxi, absolvovala jsem gymnázium, dálkové studium na pedagogické fakultě a ukončila jsem program celoživotního vzdělávání podle § 60 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, a specializační studium speciální pedagogiky pro mistry a vychovatele. Pracuji jako vychovatelka v dětském domově. Splňuji podmínky zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících? zhledem k tomu, že nemáme k dispozici vaše doklady osvědčující získání odborné kvalifikace pro pedagogickou činnost ve školském výchovném a ubytovacím zařízení, můžeme vám podat pouze obecnou informaci. Vychovatelka, která vykonává přímou pedagogickou činnost ve školském výchovném a ubytovacím zařízení, získává odbornou kvalifikaci podle § 16 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, v platném znění. Pokud jste získala střední vzdělání s maturitní zkouškou ukončením vzdělávacího programu střední školy (například gymnázium ukončené maturitou) a vzdělání v programu celoživotního vzdělávání uskutečňované vysokou školou (například Pedagogickou fakultou Ostravské univerzity) a zamě-
V
řené na speciální pedagogiku, máte podle našeho názoru odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonáváte. Pro výkon přímé pedagogické činnosti v případech uvedených v § 16 odst. 2 zákona č. 563/2004 Sb. se získává odborná kvalifikace buď vysokoškolským vzděláním uvedeným v § 16 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, nebo vzděláním stanoveným pro vychovatele podle odstavce 1 téhož ustanovení, a studiem buď v akreditovaném bakalářském programu v oblasti pedagogických věd zaměřeným na speciální pedagogiku, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na speciální pedagogiku. Právní oddělení
Kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost máte
ČMOS pracovníků školství
FOTO: ALENA TUČÍMOVÁ
Dokdy je možné odvolat výpověď? Zákoník práce umožňuje odvolat výpověď, která byla již doručena (ať zaměstnanci, či zaměstnavateli). Do jaké doby je možno výpověď odvolat? ustanovení § 44 odst. 3 zákoníku práce je uvedeno: „Výpověď, která byla doručena druhému účastníku, může být odvolána pouze s jeho souhlasem; odvolání výpovědi i souhlas s jejím odvoláním je třeba provést písemně.“ Od okamžiku, kdy byla výpověď doručena, je účastník dávající výpověď vázán svým projevem vůle. Až do té doby může svou výpověď odvolat, a to bez souhlasu druhého účastníka. O odvolání výpovědi se však druhý účastník musí dozvědět před jejím doručením. Po doručení výpovědi
V
již není možno ji jednostranně odvolat, ale je k tomu třeba od druhého účastníka souhlas, který musí být stejně jako návrh na zpětvzetí výpovědi proveden písemně. Zákon však nečiní písemnou formu těchto projevů vůle podmínkou jejich platnosti. Odvolání výpovědi a souhlas s jejím odvoláním mohou být tedy učiněny i ústně, popřípadě i jiným nepochybným způsobem, a účastníci jsou tím vázáni. Odvolat výpověď je možné nejdéle do konce výpovědní doby. VÍT BERKA
PŘÍLOHA Je možné úrazům ve školách předejít? Je v silách učitelů všechny děti ochránit? Na tyto otázky odpovídají naši přední odborníci i lidé z praxe.
Úrazy ve škole hruba patnáct procent z 1,8 milionu úrazů, které loni ošetřovali chirurgové, se přihodilo při práci nebo ve škole. Počet pracovních a školních úrazů se přitom podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky oproti předloňsku zvýšil o čtyři procenta. Jen ve školách si děti, učitelé a další zaměstnanci přivodili 84 tisíc úrazů. Učitelé a svazoví inspektoři bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ČMOS pracovníků školství se shodují, že zásadním problémem jsou velké pravomoci ředitelů, a tudíž i jejich velká zodpovědnost a nároky, které jsou na ně v této oblasti kladeny.
Z
Určité mezery, a tím i nebezpečná místa, jsou také v legislativě. Kolik žáků může uhlídat jeden učitel tak, aby si byl jist, že se jim nic nestane a on a ředitel se kvůli tomu nedostanou do velikého maléru? Když jsme jednotlivá témata dnešní přílohy zpracovávali, ptali jsme se několika ředitelů, s jakými problémy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví se nejvíce potýkají. Odpovědi většiny z nich nás, upřímně, poněkud zmátly: vše je v pořádku, žádné potíže jsme v poslední době neměli. Od učitelů a inspektorů bezpečnosti práce víme, že problémů je dost, a úrazů dětí
naopak nijak málo. Vzápětí jsme si ale uvědomili, proč se o nich ředitelům nejspíše nechce příliš hovořit – oblast je to ožehavá, a když se něco semele, je to bohužel především na nich. Oni jsou na škole zodpovědní za bezpečnost a ochranu zdraví. To nám potvrdila i koordinátorka činnosti svazových inspektorů bezpečnosti práce školských odborů Eva Dvořáčková. „Legislativních předpisů, které tuto problematiku ošetřují, je přitom mnoho a mění se takovým tempem, že ředitelé, na kterých to skutečně leží a kteří si za jejich porušení mohou jít takzvaně i sednout, je nejsou schopni
vstřebat,“ soudí E. Dvořáčková. Jen loni vešel v platnost například nový školský zákon a s nimi i řada nových vyhlášek. Ministerstvo školství navíc v srpnu zrušilo metodický pokyn k bezpečnosti a ochraně zdraví dětí a žáků. Nakonec však na upozornění odborového svazu pracovníků školství, že by absence předpisu mohla vést k chaosu ve školách a každá škola by mohla mít jiná pravidla bezpečnosti práce, vydalo nový metodický pokyn platný od ledna tohoto roku. Ten platí pouze pro školy zřizované ministerstvem školství, ale může sloužit jako vodítko i jiným. ZDEŇKA LA SALA
Bezpečnému chování se žáci učí i během výuky.
Jsou naše školy bezpečné? Úrazů ve školách podle statistik přibývá. Co je důvodem? Formální nebo málo častá školení bezpečnosti a ochrany zdraví žáků? Nebo to, že učitelé při dozoru zkrátka nemohou mít oči všude? Co by úrazy pomohlo snížit? d učitelů základních škol jsme se dozvěděli, co nejčastěji vede k úrazům žáků. Jedna z učitelek se svěřila: „Ve školách se věčně řeší dozory. Ty jsou jen na chodbách, třídy nekontrolujeme. Aby to mělo smysl, musela bych být celou přestávku v jedné třídě. Někdy se mi stává, že po čtvrté hodině odvádím děti do šatny, a některé bych měla odvést na oběd. Ostatní jsou tedy bez dozoru. Když pustím děti na oběd samotné, což je zakázané, jsou zase bez dozoru ony. Když musíte odvést děti do šatny a zároveň na oběd, prostě se nerozpůlíte. Mám také problém, když jdu suplovat tělocvik a zároveň mám dozor. Jak můžu být zároveň u šatny tělocvičny a na dozoru? Tak spoléhám na to, že se nic nestane.“ Jaké úrazy bývají nejčastější? „Děti se honí po třídě, lavice jsou tvrdé, tak se o ně zraní. Časté je bouchání dveřmi, takže přivřené prsty, to je také pořád dokola. Nebo někdo někoho zmlátí. Loni jsme měli úrazů strašně moc, letos
O
se jejich počet podařilo snížit. Téměř denně se něco stane, drobné úrazy, ale i větší.“ A jak se ve škole snaží úrazům předcházet? Jedině zvýšenými dozory a vysvětlováním, což je zase vyšší zátěž pro učitele. „Všichni učitelé mají za úkol všímat si, co se děje, a v případě potřeby zasáhnout. Ale to oni moc nedělají. Mají svých starostí dost. Děti mají zákaz pohybovat se po jiném patře, než kde mají třídu, mají zákaz otevírat velká okna. Když se něco stane za dozoru, musí se to nahlásit do knihy úrazů,“ popisuje pedagožka. Určitě by podle ní pomohlo, kdyby byl dozor v každé třídě, ale to je nereálné. Nejsou na to peníze. Od dvanácti do půl druhé ve škole hlídají v šatnách uklízečky, mají to v náplni práce, ale problém je, že děti si z nich nic nedělají. Co naopak účinkuje, je autorita policie. „Několikrát ročně máme besedy s městskou policií, ty jsou mezi žáky velice oblíbené. Policisté jsou s dětmi sami, vytáhnou z nich spoustu informací a poučí je
o tom, co se jim stane, když poruší předpisy. Městská policie také pravidelně několikrát denně obchází zvenčí školu, jestli se něco neděje. Vyhání drogově závislé z jejich míst. Také k nám pravidelně jezdí šéf z blízkého nápravného zařízení, případně tam jezdíme i na exkurze – když to řeknu poněkud drsně, aby žáci měli představu, jak by mohli dopadnout,“ konstatuje učitelka. Prevencí jsou podle ní kamery v šatnách a na chodbách. Byly tu sice nainstalovány proto, aby se zabránilo krádežím, ale osvědčily se i v oblasti bezpečnosti. Na žáky také platí sankce. „Když například ve škole skákají v přízemí z oken, mají nad sebou hrozbu dvojky z chování. Někteří se poučí, protože střední školy i učiliště neberou žáky s dvojkou z chování. Pokud žák například vyhodí něco z okna, uklízí pak se školníkem celé okolí školy. Poprvé je varujeme, podruhé je z toho dvojka z chování,“ říká kantorka. Celorepublikový inspektor bezpečnosti práce Odbo-
rového svazu pracovníků ve zdravotnictví a sociální péči Jan Drašnar soudí, že zvýšená úrazovost dětí není pouze záležitostí České republiky. „Před několika lety jsem se zúčastnil světového kongresu ochrany zdraví v Amsterodamu a tato problematika byla jeho úvodní částí. Jednou z hlavních příčin je neukázněnost dětí vyplývající z nedostatečného učení dobrých návyků v rodině. Chybí také systematická výchova dětí různých věkových kategorií, například prostřednictvím názorných programů včetně ukázek důsledků nešťastných událostí a jejich vlivu na další život.“
Co na to ministerstvo školství Na zvýšení úrazovosti dětí má podle Karolíny Svobodové z odboru vnějších vztahů a komunikace MŠMT vliv řada faktorů, například nárůst dopravy v posledních letech, případně nedostatečné monitorování prostoru před školními budovami, ale i nedosta-
tečná prevence, která by brala v potaz podmínky konkrétního školského zařízení a jeho specifik. Jak úrazům předcházet? Ministerstvo školství v této oblasti zpracovalo na základě požadavku ředitelů škol a školských zařízení metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. V něm doporučilo ředitelům a zřizovatelům ostatních škol, aby metodického pokynu využili při tvorbě vlastních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků. Tento pokyn byl sestavován právě s ohledem na možnou aplikaci mimo rámec přímo řízených organizací, a proto jej podpůrně mohou užívat i ostatní školy zapsané do školského rejstříku a poskytovatelé služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou. (Celé znění tohoto metodického pokynu najdete na webových stránkách Týdeníku Školství www. tydenik-skolstvi.cz v archivu v čísle 3 z roku 2006.) Bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb jsou povinni zajistit ředitelé
škol. Za tímto účelem poskytují žákům nezbytné informace. Podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků upravuje ředitel školy ve vnitřním řádu. Tyto skuteč-
co děti dělají. Na druhé straně ale učitel opravdu nemůže být všude. Během dozoru si navíc musí stihnout odskočit, napít se, přichystat si věci na další hodinu. Takže čistě teoretic-
Více informací najdete na: www.msmt.cz (odkaz na starou verzi stránek – heslo BOZP) www.skolskeodbory.cz heslo BOZP www.pracovni-lekarstvi.cz www.mpsv.cz (hledejte pod heslem BOZP) www.bozpinfo.cz nosti plynou z § 29, respektive 30 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon.
Stanovisko inspektorů BOZP Koordinátorka činnosti svazových inspektorů Eva Dvořáčková upozorňuje, že podle pracovního řádu mají učitelé dozory konat aktivně. To znamená, že nemusejí stát na chodbě na jednom místě, ale naopak mají povinnost občas projít chodbu, podívat se,
ky – když učitel projde dvěma třídami do třetí a v té první se něco stane, nemůže za to. Těžko může být na všech místech najednou. „Fakt je, že dozory jsou pro pedagogy opravdu veliká zátěž,“ říká Eva Dvořáčková. „Naprosto ideální by proto bylo, kdyby tyto pomocné práce prováděli zaměstnanci školy, kteří by za to byli placeni nikoliv jako učitelé, ale jako pomocné síly v osmé platové třídě. To jsou třeba úplně začínající pracovnice v mateřských školách či družinách. Ty by
učitelům pomáhaly, mohly by držet dozory, doprovázet děti na exkurze a podobně. Má to ovšem jeden háček – vzhledem k tomu, že mnohé školy jsou rozlehlé, muselo by být takových pomocných zaměstnanců mnoho, a to opravdu nevím, kdo by to financoval.“ Jak se podle E. Dvořáčkové postupuje v případě úrazu? „Zkoumá se, proč se to stalo. Jestliže dítě porušilo školní řád – pokud například běhalo po třídě – zavinění je na jeho straně,“ popisuje E. Dvořáčková. Podle ní se také zjišťuje, zda ve třídě nebylo něco, co by k úrazu vedlo, například odchlíplé lino, o které dítě zakoplo. „Pokud děti byly upozorněny, že na linu je závada, že to bude opraveno a že tudy nemají chodit, ale ony to nerespektují, pak to není na učiteli,“ říká. Proto se také zapisuje do třídní knihy, že žáci byli poučeni o tom, že ve třídě je závada. „Takzvaně papírově je vše v pořádku, zodpovědnost není na učiteli. Ale kdyby ve škole mohli být i pomocní učitelé, určitě by se mnoha úrazům předešlo. Především by se ušetřily nervy pedagogů. Domnívám se, že je mnohem podstatnější, aby se učitelé soustředili na učení a dobře učili,“ zdůrazňuje E. Dvořáčková.
Hasiči předvádějí žákům nácvik transportu „raněného“.
Počet školení nemůže určit sebelepší vyhláška Školení bezpečnosti a ochrany zdraví jsou ve školách často formální. Ředitelé jsou zavaleni jinými povinnostmi a učitelé je nepovažují za podstatné, protože v hlavách teď mají nové vzdělávací programy, jazykovou výuku nebo to, jak zvládnout práci s počítačem. A navíc, jako na všechno ve školství, i na tuto problematiku chybějí finanční prostředky. dyž jsme se ptali učitelů, zda pravidelně absolvují školení o bezpečnosti práce a zda také žáci jsou dostatečně poučeni o bezpečnosti a ochraně zdraví, většinou nás ujistili, že ano. „Ano, školení máme vždy na začátku roku a potom, když se něco stane, třeba nějaká rvačka, a to je několikrát do roka. Děti jsou totiž rok od roku agresivnější,“ konstatuje Alena Tučímová, učitelka ze Základní školy v Klášterci nad Ohří. Ředitel SOU nábytkářského a technického v Praze 5 Petr Lacina ujišťuje, že školení jsou u nich na škole prováděna v rámci systému prevence velmi často. „Obecně – vždy před zahájením každého školního roku, každé samostatné akce, výletem, exkurzí a dále průběžně zejmé-
K
na v odborném výcviku – vždy při probírání každého nového tématu, zácviku na každém stroji a podobně. Znalosti žáků jsou pravidelně ověřovány zkoušením i testováním, každý žák má svůj zápisník o bezpečnosti práce, kde je písemně potvrzeno, v čem a kdy byl proškolen a kdo byl jeho školitelem.“ Jak často by tedy měla probíhat školení k bezpečnosti práce a jak často by měly být o problematice BOZP poučeni žáci? Inspektor bezpečnosti práce Jan Drašnar soudí, že by se četnost školení neměla odvíjet od stanovených termínů, ale od vyhodnocení možného nebezpečí a míry rizika, která se dětí ve skupině týká. Daniela Kubíčková z ministerstva práce a sociálních věcí nevidí jako problém to, že četnost školení není v právních
předpisech direktivně stanovena. Tuto koncepci považuje za správnou. Školení se podle ní nekoná pro potřeby správních orgánů, ale mělo by probíhat na základě skutečných potřeb zaměstnavatelů. „Z praxe víme, že požadavek na četnost a obsah školení se různí v závislosti na riziku a jeho závažnosti, na profesi,“ tvrdí D. Kubíčková. „Pokud se týče otázky, zda školení BOZP může ovlivnit úrazovost dětí ve škole, nejsem pedagog, ale podle selského rozumu bych řekla, že spíše než jednorázové školení by měla být dětem při každé vhodné příležitosti opakována a připomínána pravidla bezpečného chování,“ doplňuje úřednice ministerstva. Eva Dvořáčková upozorňuje, že podle zákoníku práce za bezpečnost a ochranu zdraví ve
školách zodpovídá ředitel. Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany žáků a pedagogů musí mít přesně vypracované v organizačním řádu školy. Každý pracovník by měl být při periodickém školení s těmito předpisy seznamován. „Ředitel školy může zaměstnance proškolit sám, pokud na to má patřičnou kvalifikaci, nebo si na to může najmout firmu. Je to na jeho rozhodnutí, ale nezprošťuje se tím odpovědnosti za tuto problematiku,“ vysvětluje E. Dvořáčková. Zaměstnanci mají podle ní také možnost zvolit si svého zástupce, který na problematiku BOZP bude takzvaně dohlížet. Pokud by takový zaměstnanec byl adekvátně proškolen, může být tou osobou, která bude školit i ostatní kolegy, a je pak ředitelem také vysílán na různé semináře a školení.
Kolik dětí může učitel uhlídat? Kolik žáků je schopen uhlídat jeden učitel na výletech nebo při vycházkách? Zákonem to není striktně stanoveno a podle inspektorů bezpečnosti práce to způsobuje problémy. říve vyhláška stanovovala, že na pětadvacet žáků má mít dozor jeden pedagog a na více žáků pak dva. Nyní je stanoveno pouze to, že do pětadvaceti žáků je to jeden učitel, ale nad tento počet žáků stanovuje dozor ředitel školy. Mohou to tak být dva pedagogové, ale také může zůstat jen jeden,“ říká svazový inspektor BOZP Českomoravského odborového svazu pracovníků školství Jan Romaněnko. Nepovažuje za šťastné to, že veškeré rozhodování a odpovědnost je na řediteli. Podle něj by měly být počty žáků stanoveny jasně. Inspektor Jan Drašnar soudí, že bezpečnost nelze stanovit počtem dětí, ale tak, že pedagogové vyhodnotí nebezpečí a následně míru rizika, které se ke skupině dětí bude vztahovat. „Rozdílné jsou vycházky v parku, přechody frekventovaných vozovek, jízda v dopravních prostředcích či návštěva ZOO,“ říká J. Drašnar. Metodický pokyn ministerstva školství k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů podle Karolíny Svobodové z ministerstva škol-
„D
ství upravuje i počty žáků při některých činnostech. Počet dětí na jednoho pedagoga by ale podle ní neměl být pevně stanoven, neboť by nebylo možné zohlednit rozmanitost akcí a prostředí. Tam, kde ředitel vidí zvýšená rizika, může ve vlastním vnitřním předpise tyto počty stanovit závazně i nad rámec metodického pokynu. „Ředitel by měl vždy posoudit, jak a kolika pracovníky je třeba zajistit bezpečnost a ochranu zdraví žáků při konkrétní akci. Tato opatření si zdůvodní a je za to plně zodpovědný,“ zdůrazňuje K. Svobodová. Koordinátorka svazových inspektorů Eva Dvořáčková upozorňuje na rizika, která hrozí například při výletech a školních exkurzích, a na možnost popsat podrobněji pravidla, za jakých se mohou uskutečnit, ve vnitřních předpisech školy. Pokyn k zajištění BOZP na škole by podle ní měl vydat zřizovatel školy, a pokud tak neučiní, ředitel školy může použít jako podpůrný pokyn vydaný ministerstvem školství. Má ale přesto povinnost vypracovat vnitřní směrnici pro akce mimo
školu, které jsou součástí organizačního řádu. „Problémem často bývají srazy při akcích a jejich rozchody. Učitelé si ne vždycky uvědomí, že podle všech vyhlášek mají akce vždy začínat a končit u školy. Dají-li dětem rozchod dříve, třeba už v centru města, mohou to udělat jen tehdy, pokud o tom rodiče žáka předem vyrozumí a pokud od nich obdrží lísteček se souhlasem, který si pak kantoři uschovají,“ upozorňuje E. Dvořáčková. Mnozí rodiče podle ní často nesouhlasí s dřívějším rozchodem dětí a trvají na tom, aby dítě dojelo pod dozorem učitele zpátky až ke škole. „Teď před Vánocemi se chodí například na betlémy a dětem se dává rozchod, aby si šly třeba koupit dárky. Kdyby náhodou došlo k úrazu a učitel neměl souhlas od rodičů, vystavil by se velkému nebezpečí,“ říká E. Dvořáčková. Apeluje také na pedagogy, kteří plánují
exkurzi či delší vycházku, aby si trasu raději předem projeli a uvědomili si, co všechno je čeká. „I zdánlivě jednoduché vystupování z tramvaje může být ošidné. Ostrůvky jsou někdy velmi úzké a přeplněné lidmi. Dítě se mezi nimi může i ztratit, protože nemá orientaci, může přepadnout do vozovky.“ Ředitel učiliště Petr Lacina popisuje situaci, jak vypadá u nich: „Opatření ke stanovení maximálního počtu žáků na jednoho pedagogického pracovníka (pro různé akce různý počet žáků) jsem vydal svým příkazem a ten je pravidelně novelizován. Nedovedu si představit absenci takového opatření a je povinností a zvyklostí provádět důsledné kontroly jeho dodržování. Výsledkem je poměrně malá četnost úrazů (přibližně dva ročně u 430 žáků) při značné rizikovosti jejich přípravy na budoucí povolání (cirkulárky, pily, protahovačky, hoblovky).“
Přílohu připravily: Zdeňka La Sala, Olga Šedivá, Zlata Šťástková
7
Vyučující by neměli své žáky dělit na kluky a holky Aniž by si to učitelé a učitelky uvědomovali, chovají se při hodinách často jinak k chlapcům a jinak k dívkám. Do způsobu výuky a hodnocení dětí mimoděk promítají své genderové vzorce chování tak, jak je mají zažité. Sociologové ale upozorňují, že dělení na kluky a holky jednu skupinu oproti druhé znevýhodňuje a žáky celkově poznamenává do budoucna. yučující často snižují výsledky dívek oproti chlapcům – napíší jim sice výbornou, ale zároveň naznačí, že je to spíš za jejich snaživost, pečlivost a odpovědnost. Mnohdy mají učitelé a učitelky zažito, že dívky nejsou až tak nadané a chytré, ale že si své znalosti nadřou, naučí se to zkrátka zpaměti. U kluků naopak automaticky předpokládají, že jim to logicky myslí a že jsou více nadaní. Pokud chlapci něco nevědí a neuspějí, je to proto, že „jsou lajdáci a tak trochu nezodpovědní“. Na druhé straně vyučující daleko více chválí dívky a více také tolerují jejich občasnou neochotu cvičit při tělesné výchově. To jsou skutečnosti, ke kterým došli pracovníci Sociologického ústavu Akademie věd ČR, když sondovali, jak zažité představy o rolích mužů a žen ovlivňují výuku ve školách. Vycházeli přitom z rozhovorů s pedagogy a z dotazníků vyplněných žáky základních a středních škol. Ukázalo se, že někteří pedagogové a pedagožky neochotně tolerují projevy chování, s nimiž
V
se těžko konfrontují v běžném životě u svého partnera či partnerky, anebo je chápou jako příznak určitého pohlaví. Současné studentky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity si vybavují, jak na střední škole slýchávaly poznámky typu: „Bože, holky, proč vy jste už v tomhle věku ukdákané jako slepice!“ Nebo: „No jo, podívejte se, kluci, to je ta ženská logika, to je ten ženskej slepičí mozeček, to jsou ty ženský, a pak s nima máme my chlapi vydržet!“ Posluchačky vzpomínají i na to, jak si jejich profesor fyziky do nich občas rád rýpl: „To je typicky ženské myšlení.“ Nebo všem dívkám říkal „berušky“, a když se ho na něco zeptaly, hbitě odvětil: „Neptej se, beruško, na zeměpis, a radši přemýšlej, co uvaříš doma k obědu.“
Kluci pochopí, holky nabiflují Vyučující známkují jinak – ať už mírněji, nebo přísněji – žáky ve chvíli, kdy si myslí, že jako příslušníci určitého pohlaví nemají k danému předmětu nadání anebo
ho nebudou v životě vůbec potřebovat. Dívky jsou mnohdy podceňovány v technických oborech, což dokumentují klasické poznámky typu: „Kluci to pochopí, holky se nabiflují!“ „Dívky se hodí tak akorát k plotně, a ne do hodiny fyziky.“ Jeden z pedagogů pak na první přednášce studentky uvítal slovy: „Postarám se o to, aby tu v příštím semestru žádná z vás neseděla, protože tento obor není pro ženy, o tom jsem přesvědčen.“ Socioložka Irena Smetáčková potvrzuje, že při zkoušení mají chlapci větší šanci „improvizovat, něco vymyslet“, vyučující jim pomáhají návodnými otázkami k tomu, aby odvodili odpověď. Od děvčat ale očekávají jasné znalosti. Dívky ani nemají odvahu odpověď hledat a odcházeji do lavice se špatnou známkou. Ze zkoušení tak mívají daleko větší stres než kluci, kteří si naopak daleko více věří. Tento model chování si pak žáci s sebou odnášejí do dalšího života. Stejně tak to, že si učitelé i učitelky děvčat ve třídě často
méně všímají, méně je vyvolávají, protože jsou nekonfliktní a neruší. To, že jim vyučující nevěnují pozornost, jim ale podle socioložky Jany Valdrové na sebevědomí a sebedůvěře zvlášť nepřidá. Kantoři a kantorky také při výuce používají takzvaná generická maskulina „žák“, „student“, „učitel“, vědec“, „politik“ a automaticky vynechávají ženský ekvivalent těchto slov s tím, že si každý přece domyslí, že ve výčtu jsou zahrnuty i ženy. Výzkumy ale prokázaly, že pod mužskými tvary si posluchači většinou představují muže, a když je vynechán ženský tvar, přehlíží se tak i ženská role. „Používání těchto stereotypů ve třídě má za následek to, že chlapci se cítí být „důležitějším pohlavím“ než dívky (a potažmo i než učitelky). Mezi učiteli-muži jsou i takoví, kteří jsou o nadřazenosti mužského pohlaví přesvědčeni, a jejich žačky to vnímají. V takových třídách nikdy nemůže vzniknout příznivé ovzduší pro práci a vztahy,“ upozorňuje J. Valdrová. ZDEŇKA LA SALA
Netolerujte diskriminaci Jednají-li vyučující se žáky nerovně kvůli odlišnému pohlaví a posilují-li stereotypy o „ženské“ a „mužské“ roli, má to podle sociologů vliv na rozvoj osobnosti dětí a na jejich seberealizaci. Projeví se to i v jejich zájmu o předměty, ve školním výkonu a také v tom, jakou profesi si zvolí. Vede to ale i k napětí ve skupině žáků, a dokonce i k šikaně. V zájmu rovného zacházení s žáky odborníci učitelům a učitelkám doporučují: • Oslovovat dívky adresně a individuálně – při vyučování i o přestávce. • Zesílit pozitivní komentáře vůči děvčatům: „To zvládneš!“ • Dbát na vyvážené složení žákovských pracovních skupin. • Nepřidělovat žákům úkoly genderově zatíženým způsobem. (Jedna z vyučujících na gymnáziu zásadně přenechávala obsluhu techniky chlapcům – studující potom pochybovali, zda sama umí uvést do chodu zpětný projektor.) • Dívky vyvolávat stejně často jako chlapce, klást jim stejně důležité či těžké otázky. • Nepřipustit, aby studující navzájem rušili své projevy, aby chlapci rušili projevy dívek.
• Nesvazovat chlapce a dívky stereotypy, jako například: To není nic pro dívky/chlapce. Správný chlapec přece nepláče. Tak se
ukaž jako pořádný chlap. Dívka něco takového nedělá. • Otevřeně a pozitivně přijímat, když se chlapec nebo dívka
„Harašení“ ve školách Učitelé se při hodinách často neumí zdržet poznámek s jasným sexuálním podtextem. I když nejsou určeny nikomu konkrétnímu, dívkám je to nepříjemné. I pedagožky ale, jak se ukázalo, mají v oblibě chlapce, kteří jsou hezcí či zajímaví. Zvláště na středních školách se někteří vyučující při klasifikaci i chování vůči studujícím nechávají ovlivňovat jejich vzhledem, vyspělostí, způsobem oblékání – účinný je především eroticky vyzývavý oděv. Studentky to potvrzují svými výpověďmi: „Nejlepší taktikou pro udržení dobrého prospěchu byla krátká sukně a s hlubokým výstřihem byla dvojka téměř jistá.“ „Další profesor, který nadržoval děvčatům, byl náš chemikář. Ten si zase každou hodinu žádal nějakou asistentku, nikdy ne asistenta. Vždycky to byly ty nejhezčí dívky ze třídy a hlavně opět buď v sukni, nebo s hlubokým výstřihem.“ zls
chová „genderově netypicky“. V takových situacích neprotahovat obličej, nepotřásat hlavou, nesmát se. • V případě nejasností povzbuzovat dívky, aby blíže vysvětlily, co chtějí říci – především tam, kde chlapci mají náskok. • Srovnání nebo příklady stavící na specifické životní zkušenosti dívek (chlapců) by vyučující neměli zesměšňovat. Pokud jsou nezvyklé, měli by je ocenit jako originální. • Jsou-li dívky diskriminovány chlapci, dostanou chlapci přiměřenými sankcemi na vědomí, že tu nejde o tolerovatelné prohřešky. • „Macho“ výstupy chlapců by měli vyučující od začátku zamezit. • Chlapci by měli být podporováni v tom, aby se uměli šetrně přiblížit k ostatním a být si vědomi i vlastních strachů a zranitelných míst. zls
8
Jak na školní vzdělávací program?
Nebojte se změn ve školství, provedeme vás reformou krok za krokem Průřezová témata a zkušenosti pilotních škol
2
V první části našeho cyklu o průřezových tématech jsme vás seznámili s příklady začleňování a uplatnění průřezových témat Osobnostní a sociální výchova a Environmentální výchova na 1. i 2. stupni. I následující ukázka se týká průřezového tématu Osobnostní a sociální výchova, ale jak je z textu patrné, způsoby práce s průřezovými tématy mohou být na každé škole jiné, a přesto mohou být velmi účinné. Osobnostní a sociální výchova s důrazem na komunikační schopnosti je jednou z priorit školního vzdělávacího programu Základní školy Burešova v Praze 8 a prostupuje veškerou výchovně vzdělávací činností této školy – promítá se do organizace výuky a výchovy (škola nezřizuje výběrové třídy a zajišťuje tak přirozené sociální prostředí pro každého žáka; vyučování v 1. – 3. ročníku organizuje odlišně a přizpůsobuje prostředí potřebám žáků), do práce učitelů (velký důraz je kladen na vytváření dobrých vztahů mezi žáky navzájem i mezi žáky a jejich učiteli; v každé třídě funguje třídní samospráva), do organizace volnočasových aktivit (činnost školní družiny a školního klubu podporuje dobré vztahy mezi žáky). Osobnostní a sociální výchova se také promítá do práce žákovského parlamentu, do hodnocení žáků, prolíná všemi vyučovacími předměty. Ve š k o l n í m r o c e 2 0 0 5 – 2006 zavedla škola nové vyučovací předměty „Já a My“ (1. – 4. ročník) a „Já a společnost“ (6. – 9. ročník). Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu „Já a My“ je vytvořen z tematických okruhů průřezového tématu Osobnostní a sociální výchova (výuka probíhá v 1. a ve
2. ročníku), vyučovací předmět „Já a společnost“ zahrnuje vzdělávací obsahy Výchovy k občanství, Výchovy ke zdraví a tematické okruhy průřezového tématu Osobnostní a sociální výchova (výuka probíhá v 6. a 7. ročníku). Osobnostní a sociální výchova je spolu s ostatními průřezovými tématy začleněna rovněž do exkurzních a projektových dnů školy a na 2. stupni je zpracována také formou zážitkového kurzu.
ZÁŽITKOVÝ KURZ 1. Cíle kurzu Zážitkový kurz je součástí školního vzdělávacího programu ZŠ Burešova. Jedná se o týdenní výjezdy žáků druhého stupně, které jsou zaměřeny na posílení vztahů v třídním kolektivu, na rozvoj osobnosti žáka, na posílení jeho pozitivních vlastností, na prevenci sociálně patologických jevů. Cílů se snažíme dosáhnout psychologickými, situačními či modelovými hrami. 2. Cílová skupina Zážitkový kurz byl původně zamýšlen pro všechny žáky druhého stupně. Na základě zkušeností z výjezdu ve školním roce 2005/2006 a projednání dalších výjezdových akcí bylo rozhodnuto, že v příštích letech se zážitkového kurzu zúčastní vždy žáci šestého, sedmého a devátého ročníku. Žáci osmého ročníku budou tento zážitkový „týden“ absolvovat ve škole, aby nedocházelo k vícenásobnému finančnímu zatížení rodičů (máme totiž pro tento ročník naplánován i lyžařský kurz). 3. Hodnocení efektivity kurzu Ve školním roce 2005/2006 se kurzu zúčastnilo 143 z celkového počtu 189 žáků ze sedmých, osmých a devátých ročníků.
Efektivitu kurzu jsme hodnotili podle ohlasů dětí, rodičů a učitelů. Většinou šlo o kladné hodnocení. V záznamech z kurzu (které si pořizovali sami žáci) se objevily i informace týkající se zlepšení postavení konkrétního žáka ve třídě. Někteří vyučující pozitivně vnímali, že se o žácích dozvěděli více, než mohou stihnout během třídnických hodin či vyučovacích dnů; také jsme zaznamenali, že někteří problémoví žáci se na kurzu daleko intenzivněji zapojili do činností vedených učiteli. Po návratu jsme se snažili všechny nově získané informace využít při výuce. Kurz organizovaný ve školním roce 2006/2007 bude po dohodě s Křesťankou pedagogicko-psychologickou poradnou hodnocen v rámci jejího sociometrického šetření (dotazníky dostanou vždy šesté a osmé ročníky). 4. Osobnostní a sociální výchova v programu zážitkového kurzu Obecným cílem kurzu je posílit vztahy ve třídě i vztahy žáků k třídnímu učiteli, celkový rozvoj osobnosti žáků. Vytyčilo se několik oblastí, jimž se budeme věnovat dle věku žáků a také podle individuálních potřeb každé třídy: • rozvoj osobnosti – sebepoznávání, uvědomění si vlastní osobnosti, zodpovědnost za svou budoucnost, své zdraví • formování vztahů uvnitř skupiny – tolerance, respekt a zodpovědnost (snaha zabránit vzniku šikany, popř. odhalit její náznaky) • posílení sebedůvěry, resp. korekce přemrštěného sebevědomí • spolupráce v týmu – být oporou a naslouchat druhému, umět se prosadit • rozvoj komunikace
• poznání spolužáků a navázání hlubšího kontaktu s učiteli (především třídními) • získání nových zkušeností a zážitků • upevnění a rozvoj kultivovaného vystupování, důraz na dodržování pravidel kulturního chování Po zkušenostech v loňském školním roce, kdy měli žáci všech ročníků (kromě šestých, které se nezúčastnily) totožný program, jsme se rozhodli vytvořit pro každý ročník odlišnou náplň dopoledních aktivit. Pro šestý ročník je cílem především hlubší seznámení se v kolektivu (třídy většinou vznikají spojením žáků tříd pátého ročníku, z nichž odcházejí někteří žáci na víceletá gymnázia) i s novým třídním učitelem, upevnění vazeb a především usnadnění přechodu z prvního na druhý stupeň. V sedmém ročníku je výuka zaměřena především na prevenci šikany, zneužívání návykových látek (alkohol, cigarety, drogy), neúcty k hodnotám. Pro osmý ročník bude připraven program zaměřený na posílení vazeb ve třídě, mezigeneračních vztahů, rozvoj správného sexuálního chování, na pozitivní přístup k hodnotám (duševním i materiálním). V devátém ročníku se kurz bude zabývat vztahy (včetně mezigeneračních), prevencí kriminality, protidrogovou prevencí. Jedná se o problémy, které jsou podle našeho mínění pro dané věkové kategorie nejzávažnější a nejčastěji je řešíme. Obsah zážitkového kurzu koresponduje s prioritou školního vzdělávacího programu, s osobnostní a sociální výchovou, ale zároveň je také inspirací pro další výuku a promítá se do dalších činností školy.
9
Znáte je?
Studenti v Evropském parlamentu rámci Projektu spolupráce s institucemi navštívilo koncem října 30 žáků Střední odborné školy veřejnosprávní a sociální, Stěžery Evropský parlament ve Štrasburku. Návštěva se uskutečnila na pozvání Ing. Vlasáka, poslance Evropského parlamentu. Žáci si za účasti asistenta europoslance Ing. Mátla prohlédli
V
Jak správně vytvářet a využívat FKSP Jak nově v závodním stravování
jednací sál Evropského parlamentu. Asistentka Petra Marneffe přiblížila žákům prezentační formou organizaci institucí Evropské unie a jejich pracovní funkce. Žáci se přímo zúčastnili projednávání a hlasování o oddálení vstupu nových členských států do Schengenského prostoru. Aktivně diskutovali s poslan-
cem Mgr. Fajmonem o přednostech a úskalích členství České republiky v Evropské unii. Měli tak možnost si teoretické poznatky osvojit v praxi. Ve volném čase se věnovali historii Štrasburku a návštěvě místních památek. Zdeňka HOVADOVÁ SOŠ veřejnosprávní a sociální, Stěžery
Světový den dětského vysílání át dětem prostor v rádiích a na televizních obrazovkách se asi ředitelé či odpovědní redaktoři bojí, proto se Světový den dětského vysílání u nás neujal. V mnoha jiných zemích se ale slaví tak, že se děti stanou moderátory, redaktory i kameramany. U nás tento den už sedm let propaguje občanské sdružení Klub Domino, Dětská tisková agentura. „Protože se nám nepodařilo získat pro děti prostor v rádiích
D
a televizích, pořádáme tzv. Dominiádu. Letos jsme Dominiádu rozšířili,“ říká ředitel Dětské tiskové agentury Slávek Hrzal a dodává: „V duchu tohoto dne dáváme dětem šanci vyjádřit svůj názor. Vyhlásili jsme téma Tak to vidím já, které mohou děti zpracovat jakýmkoliv způsobem. To znamená nejen napsat, ale také třeba namalovat nebo natočit svůj projev na audio nebo video. Hlavní je, aby materiál nebyl pouhým
popisem, ale aby v něm dítě vyjádřilo svůj názor.“ Světový den letos připadá na 10. prosince. Proto Dětská tisková agentura posunula termín uzávěrky z původního 15. listopadu na konec listopadu. Práce mohou děti posílat poštou na adresu Dětská tisková agentura, Na Nivách 314, 141 00 Praha 4, e-mailem na
[email protected] nebo na detske.
[email protected]. DTA
Pouze v nakladatelství SONDY mohou školy získat poslední vydání knihy s vyhláškou č. 114/2002 Sb., o FKSP, s komentářem k jednotlivým paragrafům. Druhá část publikace je věnována závodnímu stravování v organizačních složkách státu, státních příspěvkových organizacích a příspěvkových organizacích zřízených územními samosprávnými celky. Exkluzivně je zde vysvětlena vyhláška č. 84/2005 Sb., o nákladech na závodní stravování a jejich úhradě, s komentářem k jednotlivým paragrafům. Autorky, specialistky z Českomoravské konfederace odborového svazu a ministerstva financí, doplnily texty konkrétními odpověďmi na nejčastější dotazy z praxe.
Jak slavili naši předkové slavy 250. výročí gymnázia v Litomyšli, které proběhly v červenci 1895, nám mohou být názorným příkladem toho, jakou vážnost naši předkové školním výročím připisovali. Litomyšl tehdy měla na 8000 obyvatel a přípravy započaly – z podnětu ředitele gymnázia Seiferta – již v roce 1890. Představa přitom byla taková, že školní slavnost by se měla přeměnit na slavnost celého města a okresu. Ustavující schůze početného přípravného výboru se konala 9. května 1893. Počátkem roku 1894 výbor s povděkem kvitoval, že
O
profesor Štěpánek (přestože byl přeložen do Karlína) dokončil sepsání „Dějin“ a odevzdal text do tiskárny. Tehdy byl stanoven i program třídenních oslav. První den měli být hosté přivítáni, ubytováni a den zakončen „přátelským večerem v sále na Karlově“. Druhý den byl zahájen budíčkem v 6 hodin. Následovala mše, uvítací a slavnostní řeč a prohlídka gymnazijní budovy. O 14. hodině se konal banket, večer hudební a pěvecká akademie. Třetí den byl zahájen zádušní mší za již zemřelé studenty. Po mši byla prohlídka národopisné a průmyslové
výstavy a vycházka do okolí. Večer byl slavnostní věneček pořádaný akademickým spolkem Smetana. Po celou dobu slavností byla budova gymnázia, domy na náměstí, ale i většina ostatních domů vyzdobena prapory a girlandami. Prapory, chvojím a umělými květinami bylo vyzdobeno i nádraží. Zámek, gymnázium, piaristická kolej a domy na náměstí i v nejbližším okolí byly večer slavnostně osvětleny. Budíček druhého dne obstarala ostrostřelecká hudba, uvítací řeč přednesl purkmistr
JUDr. Slavík, slavnostní řeč ředitel gymnázia. Banketu, na kterém byly pronášeny pozdravné přípitky a čteny došlé pozdravné telegramy, se účastnilo na 200 hostů. Po akademii (i přes „velké vedro, které v místnostech panovalo“) pak „i nejstarší kmeti jako by omládli“ a bavili se dlouho do noci i poté, co „dámská společnost domů v náladě povznesené se odebrala“. Závěrečný věneček třetího dne byl určen především mladším, ale i „mnohý čtyřicátník a padesátník statečně pustil se v rej mládeže“. FRANTIŠEK MORKES
10
OECD – o počtu žáků ve třídě a velikosti třídy Tentokrát se budeme věnovat velikosti tříd a počtu žáků na učitele, a to průměrnému počtu žáků ve třídě na primární a nižší sekundární úrovni vzdělání a počtu žáků na učitele. Porovnávat budeme situaci ve veřejných a soukromých školách. Jako obvykle použijeme údaje o vzdělávání a školských systémech v členských, případně přidružených zemích OECD za školní rok 2003/2004 a kalendářní rok 2004. Průměrná velikost třídy je udámocného personálu, jejichž platy států a přidružené země ChiDruhý stupeň
vána pouze pro primární a nižší sekundární úroveň vzdělávání, neboť velikost třídy je na vyšších úrovních v mnoha zemích obtížné definovat. Žáci na vyšších úrovních vzdělávání často navštěvují různé „třídy“ (spíše jde o kurzy či kruhy) podle toho, které předměty si vyberou.
Velikost třídy Velikost třídy představuje často diskutované téma ve všech zemích OECD. Menší počet žáků ve třídě umožňuje individuálnější přístup k žákům a redukuje nevýhody práce učitelů s dětmi, které plynou z velkého množství žáků ve třídě. V rámci zemí OECD připadá na jednu třídu na primární úrovni vzdělávání v průměru 21,5 žáka, což je o 0,5 žáka méně než v roce 2003. Nejvíce žáků ve třídě je v Koreji, a to v průměru 33,6 žáka, nejméně pak Lucembursku, kde jde o 15,8 žáka na třídu. Nízký počet žáků ve třídě, méně než 20 žáků, je dále v Dánsku, Itálii, na Islandu, v Portugalsku, Řecku, na Slovensku a ve Švýcarsku a také v přidružené zemi Ruské federaci. Na nižší sekundární úrovni vzdělávání činí průměrná velikost třídy 24,1 žáka, přičemž nejvíce žáků na třídu vykazuje opět Korea, a to 35,5 žáka na třídu, nejméně žáků ve třídě je na Islandu, kde jde o 18,5 žáka. Méně než 20 žáků je pak ještě ve třídách v Dánsku, na Islandu, v Irsku (zde jsou k dispozici pouze údaje za veřejné školy), Lucembursku a ve Švýcarsku a také v Ruské federaci. Ve srovnání s rokem 2003 nedošlo na této úrovni vzdělávání k výrazné změně.
Dalším faktorem je změna počtu žáků na třídu mezi primární a nižší sekundární úrovní vzdělávání. Největší nárůst počtu žáků na třídu byl zaznamenán v Mexiku, kde rozdíl činí 9,8 žáka v neprospěch nižšího sekundárního vzdělávání. Další významné rozdíly jsou v Portugalsku (rozdíl 7,1), Řecku (6,9), Japonsku (5,2), Rakousku (4,2) a Španělsku (4,2) a v přidružených zemích Brazílii (6,9), Izraeli (5,0) a Ruské federaci (4,1). Naopak jsou země, kde byl oproti celkovému trendu zaznamenán dokonce pokles (i když nízký) počtu žáků ve třídě na nižší sekundární úrovni vzdělávání. Do této úzké skupiny zemí patří Spojené království (pokles o 3,3 žáka), Švýcarsko (pokles o 0,6 žáka) a Dánsko (pokles o 0,2 žáka). V České republice připadá na primární úrovni vzdělávání v průměru 20,6 žáka na třídu, na nižší sekundární úrovni pak 23,2 žáka na třídu, což představuje rozdíl o 2,6 žáka.
Počet žáků na učitele
jsou většinou nižší než platy kvalifikovaných učitelů. Kromě toho neustále narůstá počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, kteří jsou ve větší míře integrováni do běžných tříd. Jejich výuku je nutné zabezpečit pomocí speciálních pedagogů a speciálních učebních pomůcek. To je však finančně dosti náročné a v mnoha zemích právě finanční náročnost představuje limitující faktor pro snižování počtu žáků na učitele.
První a druhý stupeň Na primární úrovni vzdělávání, kde je počet žáků na učitele vyjádřen v přepočtených počtech na plný úvazek, se hodnoty ukazatele pohybují od 29,1 žáka na učitele v Koreji, 28,5 žáka v Mexiku a 26,5 žáka v Turecku a 27,1 žáka v přidružené zemi Chile po méně než 11 žáků v Maďarsku (10,7 žáka) a Itálii (také 10,7). V průměru zemí OECD připadá na primární úrovni vzdělávání na jednoho učitele 16,9 žáka. Tento počet je takřka shodný s rokem 2003, kdy na jednoho učitele na primární úrovni připadalo 17 žáků. Na sekundární úrovni vzdělávání je situace podobná. Hodnoty ukazatele se pohybují v rozmezí od 30,3 žáka na učitele v Mexiku po 10,0 žáka na učitele v Norsku (avšak údaj je pouze za veřejné školy), 10,7 žáka v Rakousku, 10,8 žáka ve Španělsku a 11 žáků na učitele v Itálii. Méně než 11 žáků na učitele (10,3 žáka) vykazuje také přidružená země Ruské federace. Průměr zemí OECD činí 13,3 žáka na učitele, kdy na nižší sekundární úrovni jde o 13,7 žáka a na vyšší sekundární úrovni o 12,7 žáka na učitele.
V počtu faktorů, které ovlivňují kvalitu výuky, je zahrnut i vztah mezi učiteli a žáky. Ten je významně ovlivněn počtem žáků na učitele. Počet žáků na učitele také vypovídá i o využívání zdrojů ve vzdělávání. Nižší počet žáků na učitele musí být vyvážen vyššími platy učitelů (čím méně má připadat žáků na učitele, tím musí být objem platových prostředků vyšší), má také zvýšené nároky na profesionální vývoj a školení učitelů, větší investice do nových technologií využívaných při vyučování, větší počet asistentů učitelů a ostatního poPrůměrná velikost třídy ve vzdělávacích institucích podle úrovně Zdroj: OECD vzdělávání (za rok 2004)
40
30
20
10
Nizozemí
Belgie (Fr.)
Island
Turecko
Dánsko
Švýcarsko
Ruská federace
Irsko1
Lucembursko
Itálie1
Spojené království
Slovensko
Maďarsko
Francie
Portugalsko
Rakousko
Polsko
Spojené státy
Austrálie
Německo
Řecko
Španělsko
Nižší sekundární vzdělávání
Česká republika
Primární vzdělávání
Mexiko
Chile
Izrael
Japan
Brazil
KOrea
0
Vlivy S p o l u s rostoucí úrovní vzdělávání klesá počet žáků na učitele. S výjimkou Maďarska, Itálie, Mexika, Švédska a Spojených
le se počet žáků na učitele ve všech zbývajících státech snižuje s rostoucí úrovní vzdělávání, a to navzdory rostoucí velikosti tříd. Tento pokles počtu žáků na učitele je způsoben především nárůstem počtu vyučovacích hodin, které rostou spolu se zvyšující se úrovní vzdělávání. Pokles počtu žáků na učitele ovlivňují také demografické změny, odlišný počet hodin, které věnují učitelé výuce, a také fakt, že na sekundární úrovni vzdělání jsou učitelé více specializováni a vyučují speciální kurzy, kdežto na primární úrovni vzdělávání učitelé vyučují většinou všechny předměty. V České republice připadá na jednoho učitele na primární úrovni vzdělávání 17,9 žáka, na nižší sekundární úrovni 13,5 žáka a na vyšší sekundární úrovni 12,6 žáka. Jak vidíme, také v České republice platí, že s rostoucí úrovní vzdělání klesá počet žáků na učitele.
Soukromé školy V zemích OECD v průměru platí, že na nižší a vyšší sekundární úrovni vzdělávání panuje v počtu žáků na učitele o něco příznivější situace v soukromých (včetně církevních) institucích. Na veřejných školách připadá na jednoho učitele v průměru o jednoho žáka více. Příkladem nejvýraznějších rozdílů je situace v Mexiku, kde je na veřejných školách sekundární úrovně o 14,1 žáka na učitele více než na školách soukromých. Na druhé straně jsou země, kde je na veřejných školách méně žáků na učitele než na školách soukromých. Mezi tyto státy patří zejména Španělsko, kde na veřejných školách připadá na jednoho učitele o 5,2 žáka méně než na školách soukromých. Také v České republice připadá na jednoho učitele na sekundární úrovni vzdělání na veřejných školách o 0,8 žáka méně než na školách soukromých (včetně církevních). Pavlína ŠŤASTNOVÁ
ÚSTAV PRO INFORMACE VE VZDĚLÁVÁNÍ Senovážné náměstí 26, 110 06 Praha 1 telefon 224 398 111 http://www.uiv.cz
inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce inzerce 11 Máte na své škole oblíbeného učitele nebo učitelku?
DIVADLA A MUZIKÁLY
NABÍDKA VSTUPENEK NETE ROZHOD E S I J Ě POZD
Přihlaste je do 14. ročníku ankety
M U Z I K Á LY
Co pro to musíte udělat:
Napsat stručnou charakteristiku navrhovaného kandidáta a přiložit jeho fotografii (portrét) Popsat jednu historku s ním prožitou Přihlášku musí podepsat navrhovaný kandidát a pak ještě 100 osob, které s přihláškou souhlasí. Podepsat se může i ředitel školy, starosta obce nebo města. Přihlášku tím neschvalují, pouze potvrzují, že s ní souhlasí.
Toto vše pošlete do 31. prosince na adresu: Klub Domino, Dětská tisková agentura Na Nivách 314, 141 00 Praha 4
ŽALUZIE, ROLETY, SÍTĚ PROTI HMYZU Nabízíme Vám tyto druhy žaluzií: meziskelní, meziskelní s vypínáním (fixací) interiérové, interiérové s vypínáním (fixací) domykatelné, celostínící na plastová okna s řetízkovým ovládáním tzv. ISO žaluzie dřevěné Dále Vám nabízíme: rolety garnýžové hliníkové a dřevěné lišty výsuvné markýzy Výhody, které Vám nabízíme: záruka 3 roky výběr ze 40 druhů odstínů barev tepelná izolace až 30 % množstevní slevy atypické tvary žaluzií
Montáž do 3 – 5 dnů!!!! Pro školy a školská zařízení nabízíme slevu 50 % z ceny montáže. Zavolejte, rádi a ochotně Vám poradíme.
Aleš Suchý tel.: 728 863 201 www.rolety-zaluzie.wz.cz
w w w. t y d e n i k - s k o l s t v i . c z
Číslo 36 22. listopadu 2006
Angelika, Golem, Jack Rozparovač, Jesus Christ Superstar, Elixír života, Excalibur, Láska je láska, Obraz Doriana Graye, Noc na Karlštejně, Zpívání v dešti, West Side Story, Jekyll a Hyde, Producenti.
D I VA D L A Metro, Radka Brzobohatého, U Hasičů, Jezerka, Bez Zábradlí, Fidlovačka, Národní a Stavovské divadlo. Minimální objednávka 10 vstupenek . Zájemcům pošleme bližší informace. PRAŽSKÁ HERECKÁ SPOLEČNOST, Benešovská 32, 101 00 Praha 10 Telefon: 271 732 341, fax: 272 730 323 e-mail:
[email protected]
předplatné týdeníku školství Vyplněný objednací lístek zašlete přímo na adresu redakce Týdeníku Školství, Senovážné nám. 23, 110 00, Praha 1. Účast v databázi předplatitelů Týdeníku Školství není omezena kalendářním ani školním rokem a každá adresa předplatitele automaticky přechází z ročníku do ročníku.
OBJEDNACÍ LÍSTEK* Objednávám ........................ předplatné Týdeníku Školství. Jméno – název odběratele: .................................................. ............................................................................................. Adresa: .................................................................................. ............................................PSČ dodací pošty: .................. E-mail: ................................................................................. Plátcem bude (jméno, název, IČO, DIČ):
Podpis (u organizace razítko): ............................ * Určeno jen pro zcela nové předplatitele !!!
Datum: .............................
Vydává Dictum, s. r. o., Senovážné nám. 23, 110 00 Praha 1. Šéfredaktorka Mgr. Karla Tondlová, tel. 224 233 044, fax 224 233 043. E-mail:
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected],
[email protected]. Za rok vychází 40 čísel. Celoroční předplatné 760 Kč. Vyrábí SOFIPRIN Praha. Rozšiřuje Česká pošta, s. p., POSTSERVIS. Podávání novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt v Praze č.j. NP 3160/1994 ze dne 29. 12. 1994. Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. ISSN 0862-9641. MK ČR E 4861.
12
e dotace m í c á l p 2007 vy ondů EU Od 1. 1. f h c í n l á tur ze struk
S námi si otevřete cestu k penězům z EU HVB Bank a Česká pojišťovna se staly partnery pro vyplácení dotací ze strukturálních fondů EU v České republice. Pomůžeme Vám vybrat vhodný dotační titul, provedeme Vás celým dotačním procesem, dotaci vyplatíme a pomůžeme Vám ji udržet. Rádi Vám řekneme víc. Stačí zavolat 841 117 711.
EU_Fondy_Tydenik skolstvi_187x277.indd 1
15.11.2006 16:35:32