Liberalizace energetického trhu v Evropské unii a vývoj cen elektrické energie v členských zemích

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Liberalizace energetického trhu v Evropské unii a vývoj cen elektrické energie v členských zemích Diplomová práce

Vedoucí práce:

Autor práce:

Mgr. Petr Strejček, MBA

Bc. Tomáš Bartoš

Brno 2012

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracoval samostatně pod odborným dohledem Mgr. Petra Strejčka, MBA a s použitím uvedených zdrojů. V Brně dne 20. května 2012

………………………………..

Na tomto místě bych rád poděkoval Mrg. Petru Strejčkovi, MBA za odborné vedení, cenné připomínky a informace, které mi pomohly při vypracování mé diplomové práce. Chtěl bych rovněž poděkovat Ing. Aleně Melicharové, Ph.D. za pomoc při tvorbě záměru.

Abstrakt BARTOŠ, T. Liberalizace energetického trhu v Evropské unii a vývoj cen elektrické energie v členských zemích. Brno, 2012. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně. Liberalizace energetického trhu Evropské unie se dotýká všech členských zemí a jejich zákazníků. Práce si klade za cíl objasnit dopady liberalizačního procesu na ceny elektrické energie. Prostřednictvím teoretické části je analyzován vývoj na trhu s elektrickou energií od přijetí liberalizačních balíčků, přes příklon k environmentálním cílům až po současný stav konkurence na poli elektrické energie. Vliv liberalizace je analyzován na vybraných zemích západní a střední Evropy. Praktická část také zkoumá úroveň konečných cen elektřiny a jejich vývoj. Snaží se odpovědět na otázku, které faktory ji ovlivňují, a poukazuje na rozdílnost mezi vybranými oblastmi. Pozornost je věnována také některým politickým rozhodnutím majícím dopad na ceny elektrické energie. Vliv jednotlivých faktorů a možná doporučení jsou obsažena v diskuzi. Klíčová slova Liberalizace, elektrická energie, cena, integrovaná politika Evropská unie

Abstract BARTOS, T. Liberalization of the energy market in the European Union and development of the cost of electric energy in member countries. Brno, 2012. Diploma thesis. Mendel University, Brno. Liberalization of the energy market in the European Union affects all member countries and their consumers. The goal of this thesis is to clarify the effects of the process of liberalization on the cost of electric energy. The theoretical part analyzes the development of the electric energy market from the acceptance of liberalization packages, through inclination to environmental goals, to the current state of competition in the field of electric energy. The influence of liberalization is analyzed in selected countries of Western and Central Europe. The practical part also researches the level of final prices of electricity and their development. It attempts to answer the question of what factors affect it and points at the differences between selected areas. Attention is also given to certain political actions with an effect on electric energy costs. The influence of individual factors and potential suggestions are part of the discussion. Key words Liberalization, electric energy, price, integrated politics of the European Union

OBSAH 1 2 3

Úvod ........................................................................................................................7 Cíl práce a metodika..............................................................................................9 Literární přehled..................................................................................................11 3.1 Energetická situace Evropské Unie ...............................................................11 3.2 Politika liberalizace........................................................................................16 3.3 Principy jednotného trhu................................................................................17 3.4 Historický vývoj liberalizace na poli elektrické energie ...............................19 3.5 Legislativní nástroje EU ................................................................................23 3.6 Institucionální rámec......................................................................................26 3.7 Subjekty na trhu s elektřinou .........................................................................26 3.8 Unbundling ....................................................................................................29 3.9 Model trhu s elektřinou..................................................................................31 3.10 Trh s elektrickou energií vybraných zemí Evropské Unie ............................33 4 Vliv liberalizace na cenu elektrické energie ......................................................38 4.1 Model trhu s elektřinou ve Velké Británii .....................................................42 4.2 Model trhu s elektřinou v Německu ..............................................................43 4.3 Model trhu s elektřinou ve Švédsku ..............................................................43 4.4 Konkurenční prostředí ...................................................................................47 4.5 Přeshraniční obchodování..............................................................................48 4.6 Unbundling ....................................................................................................50 5 Analýza cen elektřiny vybraných zemí EU........................................................51 5.1 Vývoj cen elektrické energie pro konečné spotřebitele .................................52 5.2 Kategorie domácnosti ....................................................................................53 5.3 Kategorie podniky..........................................................................................56 5.4 Komparace vývoje cen silové elektřiny a konečné ceny elektřiny pro zákazníky ...................................................................................................................60 5.5 Zdanění elektrické energie.............................................................................62 6 Politicko - ekonomická rozhodnutí s vlivem na cenu elektrické energie .......63 6.1 Podpora obnovitelných zdrojů energie ..........................................................64 6.2 Smart Grid......................................................................................................65 6.3 Trans-evropské přenosové sítě.......................................................................66 6.4 Otázka jaderné energetiky .............................................................................66 6.5 Opatření ke zvýšení energetické efektivnosti ................................................67 7 Diskuze..................................................................................................................68 8 Závěr .....................................................................................................................71 9 Vysvětlivky ...........................................................................................................74 10 Seznam tabulek a grafů:......................................................................................75 11 Seznam literatury.................................................................................................77 12 Přílohy.............................................................. Chyba! Záložka není definována.

1

Úvod

Evropská unie začleňuje v současné době dvacet sedm států Evropy. Vytčeným cílem tohoto národního uskupení je, v intencích jejího zakladatele Roberta Schumana, vytvoření Evropské federace, coby vrcholné formy integračního procesu. Přes nesporný pokrok integračních procesů je cílová podoba federace hudbou budoucnosti. Mnohé zájmové skupiny dosažení toho cíle nevěří, mnohé se mu dokonce cíleně brání. Integrace postupuje v různých obdobích různou rychlostí. Jádrem současné Evropské unie je Jednotný vnitřní trh, spočívající na čtyřech svobodách, a sice svobodě pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Praktickým projevem existence Evropské unie jsou zejména společné a sdílené politiky. Zásadním prvkem těchto procesů je přenos určité míry svrchované pravomoci členských států ve prospěch Evropské unie. Prostřednictví legislativních nástrojů je možno hospodářsky, sociálně i politicky sbližovat několik desítek oblastí členských států. Jednou ze základních oblastí spolupráce Jednotného vnitřního trhu je bezesporu oblast energetiky. Představuje jednou z oblastí, na níž leží základy Evropské unie. Přes nespornou důležitost, zůstávala energetická politika po dlouhá léta poněkud v povzdálí zájmu orgánů Evropské unie. Dalo se o ní spíše hovořit, jako o ryze vnitrostátní záležitosti. Důkazem může být nepřítomnost podstatnější zmínky o této politice v pramenech primárního práva Konec dvacátého století však poukázal na důležitosti této oblasti, a Evropská unie si plně uvědomila potřebu jednotné energetické politiky a nutnosti pokračovat v započatých integračních procesech v této oblasti. V rychlém sledu pak přichází několik souborů směrnic zvaných „energetické balíčky“ umožňují účinně liberalizovat energetický trh. Vyústěním těchto procesů je vznik Společné energetické politiky, datované rokem 2006. Ústředními faktory této politiky je udržitelnost, konkurenceschopnost a bezpečnost. Liberalizace však není jedinou motivem Evropské unie na poli energetiky. Společně s liberalizačními nástroji jsou schvalovány a přijímány regule týkající se otázek klimatu, s tím související problematiky obnovitelných zdrojů energie, či oblast posílení vyjednávacího vlivu Evropské unie vůči významným energetickým partnerům z třetích stran. Aktivity Evropské unie na poli společné energetické politiky jsou v mnoha ohledech průkopnické. Řada členský států má na určité aspekty této politiky odlišný popřípadě protichůdný názor. Snahy Evropské unie, tak musí mnohde čelit přetrvávajícím národním zájmům konkrétních zemí. To je dáno vysokou citlivostí energetické problematiky navíc podpořené aspekty plné nezávislosti státních municipalit. V minulosti byla energetika kvůli své investiční náročnosti a strategicko-bezpečnostnímu charakteru v režii státních monopolů členských států. Liberalizace energetiky v Evropské unii spočívá ve zmíněném vytváření jednotného celoevropského konkurenčního prostředí a cílí na zabezpečení spolehlivých dodávek, transparentnosti a vzájemné propojenosti. Liberalizace má motivovat k investicím do vedení a přes-hraničních propojení, vést k rovnému přístupu na energetický trh či zabezpečit právo zákazníků vybrat si svého dodavatele energie.

7

Jaký je však dopad liberalizace na oblast, která je konečnými spotřebiteli vnímána nejcitlivěji, a to na cenu elektrické energie. Proces liberalizace s sebou přináší několik zásadních kroků, které jsou pro subjekty, jichž se týká, velmi nákladné. Na druhé straně vnáší liberalizační procesy do oblasti energetiky prvky konkurenčního prostředí. Tyto aspekty vytváří prostor pro pohyb ceny elektrické energie. Zde je třeba poukázat na větší či menší odlišnosti jednotlivých členských států způsobené zejména rozdílnou geografickou a geopolitickou situací. Liberalizace není zdaleka jediným podstatným vlivem ovlivňujícím ceny elektrické energie. Důležité je prokázat, jak velký je vliv liberalizace, jakým směrem působí, a jak se vyvíjí v čase. Jednotlivé nástroje liberalizace mají být mimo jiné prostředkem k posílení pozice energetické politiky na úrovni samotné Evropské unie. To je nejvíce zjevné pro případy, kdy je nutné vystupovat jako celek vůči třetím zemím. Proto jdou nejnovější liberalizační snahy tímto směrem a snaží se více či méně úspěšně oslabovat pozici jednotlivých členských států právě v privátních politicko-ekonomických kontaktech se zmíněnými zeměmi, pokud by byly zjevně v rozporu s principy Společné energetické politiky. Dynamický vývoj posledních let na poli energetiky se odráží v rostoucím zájmu konečným spotřebitelů. Zcela evidentní je rostoucí počet změn dodavatelů elektrické energie ve všech segmentech trhu. Významem zásadní jsou diskuze o problematice obnovitelných zdrojů energie, jakožto i o přijatelnosti Společné energetické politiky. Množí se odhady budoucího vývoje v této zásadní oblasti. Jednotlivé členské státy periodicky aktualizují své energetické koncepce. Poslední měsíce ukazují, jak významně mohou politická rozhodnutí během krátké doby ovlivnit energetický trh. Reakcí ostatních států, jichž se tato rozhodnutí dotknou, pak vedou k úvahám, zda je skutečně žádoucí prohlubování Společné energetické politiky. To vše je příslibem budoucího dynamického vývoje energetiky.

8

2

Cíl práce a metodika

Cílem diplomové práce je vymezit dopady liberalizace trhu s elektrickou energií, vyplývající z koncepcí energetické politiky Evropské unie, na vývoj cen elektrické energie ve vybraných členských zemích. Práce se nejprve věnuje obecnému popisu stavu energetického trhu Evropské unie. Jsou popsány hlavní energetické zdroje a závislost na jejich dovozech. Více prostoru je věnováno elektrické energii, jsou uvedeny hlavní zdroje produkce elektrické energie a zhodnoceny podíly nově instalovaných zdrojů, dávající obraz o budoucí podobě skladby zdrojů při výrobě elektrické energie. Následuje část věnovaná teoretickým východiskům liberalizace, její stručné historii a forem jakých může nabývat. Je zdůrazněn fakt, že na zásadách liberalizmu vznikla samotná idea Evropské unie. Text volně přechází k vazbě liberalizace a energetického trhu. Vymezují se prvotní snahy o liberalizaci odvětví energetiky počátku devadesátých let ve Velké Británii. Dále se pojednává o principech jednotného trhu, coby klíčového faktoru zahrnujícího i energetickou politiku. Jedním z nejvýznamnějších nástrojů EU pro podporu integrace jednotného trhu plní politika ochrany hospodářské soutěže. Mezi jeden z prvků soutěžní politiky patří právě energetika. Tomuto obecnému konstatování je však třeba věnovat hlubší pozornost. Proto se kapitola historický vývoj liberalizace na poli elektrické energie podrobně věnuje poměrně pomalému procesu, během nějž se z lehce opomíjené oblasti energetika stává jedna z klíčových priorit Evropské unie. Prostor je věnován jednotlivých liberalizačním balíčkům a dalším přístupům ovlivňujícím oblast elektroenergetiky. Vyjmenovány jsou jednotlivé směrnice týkající se této oblasti. Teoretická část dále vyjmenovává subjekty působící na trhu s elektřinou a přidává přehled největších unijních producentů elektrické energie. Následně se text zaměřuje na jeden z klíčových faktorů liberalizace, jímž je unbundling. Jsou popsány jednotlivé druhy unbundlingu a aktuální stav tohoto procesu v rámci členských zemí. V krátkosti je zmíněn model trhu s elektřinou a zejména skladby ceny elektrické energie. Členění skladby ceny je důležité z pohledu praktické části, která se na něj hojně odvolává. Dále již následuje analýza energetického sektoru vybraných zemí EU, obsahující jejich spotřebu energie, energetickou závislost či skladbu energetického mixu. Druhá polovina práce již prakticky zkoumá vliv liberalizace na cenu elektrické energie. Úvodem je vymezeno, které země splňují nejlépe předpoklady testování empirických dat. Po ověření nutných předpokladů je přistoupeno k tvorbě ekonometrického modelu, jež má prokázat vliv liberalizace na cenu elektřiny. Po ověření statistické významnosti proměnných jednorozměrného modelu je přistoupeno k testování vícerozměrného modelu. Vícerozměrný model slouží k prokázání vlivu několika proměnný na zkoumanou veličinu. Vyjadřuje tedy vliv vybraných proměnných na velkoobchodní cenu elektrické energie. Tento model je testován pro ceny elektrické energie Německa, Švédska a Velké Británie, coby země nejlépe splňující uvedené předpoklady. Dosažené výsledky jsou podmíněny několika předpoklady, a je naznačen časový horizont v němž se

9

tento vliv projevuje. Na konci kapitoly jsou popsány hlavní prvky představující liberalizační proces energetického sektoru. Následuje kapitola analyzující konečné ceny elektrické energie těchto vybraných států Evropské unie. Je tomu tak proto, že vývoj velkoobchodních cen ovlivněných liberalizací se vyvíjí často odlišně od konečných cen elektrické energie, které jsou fakturovány zákazníkům. Vztah mezi velkoobchodní cenou a konečnou cenou elektrické energie je podroben analyticko – syntetické metodě. Jsou analyzovány pohyby cen v rámci jednotlivých zemí a vyvozeny závěry. Analýza tedy spočívá v rozdělení ceny elektřiny na jednotlivé komponenty a zkoumání jak se tyto části chovají coby relativně nezávislé prvky. Syntéza poté zohledňuje vazby mezi těmito prvky a utváří z částí celek, jež popisuje pomocí obecných principů, jimiž se tento celek řídí. Po výpočtu vybraných charakteristik, jako např. ročních temp přírůstku, rozptyly cen mezi státy, či komparaci pohybu konečných a burzovních cen, je popsán způsob a výše zdanění elektrické energie coby poslední prvek tvořící její výslednou cenu. Poslední kapitolu tvoří zohlednění politických či ekonomických rozhodnutí Evropské unie mající výrazný dopad na cenu elektrické energie. Činnosti jako podpora obnovitelných zdrojů energie, projekty Smart Grid či opatření na zvýšení efektivity spotřeby energií patří v současné době mezi zásadní prvky energetického trhu s dopadem na ceny elektrické energie.

10

3

Literární přehled

3.1 Energetická situace Evropské Unie Schopnost získávat a účelně používat energii je jednou z vrcholných lidských schopností. Její ovládnutí znamenalo pro dané země obrovský růstový stimul. Dnešní společnost je na energiích zcela závislá. Vědoma si tohoto stavu, přikládá otázkám energetiky mimořádný význam. V národním hospodářství každého státu má energetika téměř vždy výsadní postavení, plynoucí z toho, že energie coby „krev hospodářství“ je podmínkou zachování fungující ekonomiky a sociálních jistot obyvatelstva. Proto se většina zemí snaží o dosažení vysoké míry energetické soběstačnosti, bezpečnosti na poli dodávek energie, popřípadě podporovat konkurenceschopnost na tomto poli. Spotřeba energie celosvětově neustále roste, to do značné míry souvisí s rostoucím počtem obyvatel Země a v posledním desetiletí s hospodářským rozvojem Asie a Jižní Ameriky. Spotřeba elektřiny se od roku 1970 dodnes v podstatě zdvojnásobila. V průběhu dvacátého století se však na poli energetiky objevilo několik šoků, kdy ceny vstupních komodit během krátké doby zněkolikanásobily své ceny. Tyto události vyústily především v šetrnější nakládání s těmito zdroji resp. účinnější využití výsledné energie a také podnítily otázku, jakým způsobem zajistit větší bezpečnost a spolehlivost na poli energetiky. K produkci energie jsou dnes využívány především ropa (34 %), uhlí (23,5 %), zemní plyn (21,2 %), biomasa (11 %), jaderná energie (6,8 %), vodní energie (2,2 %). Tyto zdroje energie jsou využívány především k výrobě elektrické energie (cca ze 40 %), dalšími produkty z těchto zdrojů jsou pohonné hmoty, spalné teplo a látky pro průmyslovou výrobu. V rámci predikce budoucí celosvětové spotřeby energií existuje několik možných scénářů vývoje. Všechny z nich ovšem z dlouhodobého hlediska předpokládají růst spotřeby energií oproti současnému stavu. Tento růst bude determinován stavem hospodářského růstu vyspělých ekonomik a zejména rostoucí životní úrovní obyvatel rozvojových zemí. Vývoj těchto událostí ať přímo či nepřímo ovlivní také Evropskou unii (EU). Na poli hlavních energetických komodit není EU soběstačná a je závislá na dovozech. Více než polovinu energetických potřeb pokrývá dnes EU importem. Trendem je navíc poměrně rychlý růst závislosti na dovážených zdrojích. Očekává se, že v důsledku vyčerpání většiny domácích zásob ropy a plynu se tato závislost do roku 2030 zvýší až na 80%. Tuto skutečnost dále umocní očekávaná rostoucí poptávka po energii po odeznění hospodářské stagnace. Z tohoto pohledu pak vyplývá nutnost vyjednávání EU s tzv. třetími zeměmi. Vyjednávací pozice EU je tak klíčovým prvkem zejména v otázkách dovozu ropy a zemního plynu. To je jedním z hlavních důvodů rostoucích snah o posílení integračního úsilí energetiky. Tato politika však má charakter sdílené vnitřní politiky, tedy závazný přístup pro členské země, na druhou stranu ze své podstaty postrádá přesah do vnější oblasti, tedy vyjednávání vůči třetím zemím. V praxi ovšem převládá přístup, kdy jednotlivé země postupují při řešení dodávek energetických komodit samostatně v rámci

11

své národní suverenity, tedy často nekoordinovaně s dalšími zeměmi EU řešícími obdobné problémy. Aktuální snahou orgánů EU tak je zajistit lepší koordinaci v oblasti vnější energetické politiky mezi členskými státy. Vytvoření jasné strategie je také motivováno jako řešení podporující stabilitu a menší cenové výkyvy zdrojů energií. Opodstatnění těchto kroků spočívá zejména ve snaze vytvořit adekvátní protiváhu jednomu z klíčových dodavatelů energetických komodit do EU, jímž je Rusko. Tato, na přírodní zdroje bohatá země, již několikrát uplatnila svoji pozici v energetice prostřednictvím výpadků dodávek zemního plynu či ropy, omlouvaných jako technické výpadky. Nasnadě ovšem je, že se jednalo o důvody politické. Situace je o to naléhavější, že možnost dopravovat energetické suroviny z regionů střední Asie vedoucích mimo Rusko, je poměrně omezená. Většina těchto projektů opět naráží na politické překážky, jež je nutno řešit rozvíjením mezinárodního dialogu. Jak bylo výše uvedeno, není EU v potřebě základních energetických surovin soběstačná. Spotřeba těchto surovin vysoce převažuje nad produkcí zejména v případě ropy a zemního plynu. Ve standardizovaném vyjádření tvoří čistý dovoz pro tuhá paliva 110 Mtoe1, pro ropu 560 Mtoe a pro zemní plyn 267 Mtoe, v roce 2010. Vyjádřeno finančně, vydá EU ročně 2,5 % ročního HDP na dovoz energie.

Obrázek 1: Závislost na importu zdrojů energie do EU Zdroj: Energetické priority pro Evropu (prezentace J.M.Barossa – 2011)

Z uvedených důvodů je třeba věnovat pozornost jednotlivým komoditám vystupujícím na poli energetiky, jimž jsou zejména ropa, zemní plyn a elektrická energie. Ropa Bezesporu nejdůležitější strategickou surovinou energetiky v celosvětovém měřítku je ropa. Ropu lze bez nadsázky označit za hlavní energetickou surovinu dnešní doby. 1

1 Mtoe (milión tun ropného ekvivalentu) = 1 mil. toe 1 toe = 7,4 barelů ropy; 1270 m3 zemního plynu; 2,3 tun uhlí

12

Pohyby její ceny mají dopad na výsledné ceny naprosté většiny statků i služeb. Výše zásob ropy je proměnná, v čase dochází k objevování nových ložisek. Odhad zásob ropy se neustále mění, proto není přesné odhadovat, kdy dojde k vyčerpání této suroviny. Obraznější je hovořit spíše o bodu vrcholu těžby ropy. Ten by měl dle odhadů přijít nejpozději do dvou desetiletí. Cena ropy je velmi citlivá jak na hospodářské (cyklické), tak politické vlivy. Roční náklady na dovoz ropy do EU činí cca 270 mld. EUR. Zemní plyn Zemní plyn, zejména metan se vyskytuje v akumulacích různého původu. Zásoby zemního plynu jsou odhadovány na cca 60 let. Největší zásoby se nachází na území Ruska. Rusko je také významným exportérem zemního plynu do EU. Jeho dodávky pokrývají jednu čtvrtinu evropské spotřeby. Avšak země jako Bulharsko, Slovensko či Polsko jsou na ruském zemním plynu závisle ze 100 %. Výhledově je očekávána rostoucí závislost na zemním plynu z Ruska. Úhrnné roční náklady EU na dovoz plynu se pohybují kolem 40 mld. EUR. Zemní plyn je coby komodita poměrně snadno skladovatelný. To znamená, že vzhledem k přítomnosti zásobníků není vyžadována technická stabilita, tedy rovnováha spotřeby a výroby. V současné době probíhá na unijním trhu s plynem proces liberalizace, tento proces probíhající současně i na poli elektrické energie již více než deset let, by měl přinést vyšší transparentnost, konkurenci a cenová a bezpečnostní pozitiva pro konečné spotřebitele. (Kovačovská) Následující tabulka 1 obsahuje vždy čtyři nejvýznamnější importéry ropy resp. zemního plynu do EU. Údaje z tabulky potvrzují dominantní pozici Ruska coby nejvýznamnějšího dodavatele energetických surovin do EU. Více než třetina importované ropy a zemního plynu plyne do EU z Ruska, a řadí tuto zemí na první příčku importérů. Druhým nejvýznamnějším dodavatelem energetických komodit do EU je Norsko. Tabulka 1: Podíly zemí na importu energetických surovin do EU (v %) Ropa Pořadí

Země 2002 2009 Rusko 29,2 33,1 Norsko 19,4 15,2 Libye 7,5 9,0 Saudská Arábie 10,1 5,7 Zemní plyn Pořadí Země 2002 2009 1. Rusko 45,0 34,2 2. Norsko 26,2 30,7 3. Alžírsko 21,2 14,1 4. Katar 1,0 4,6 Zdroj: (Eurostat, 2011) 1. 2. 3. 4.

Elektrická energie Elektrická energie se získává přeměnou jiné formy energie. Základem pro výrobu elektrické energie jsou přírodní zdroje, zejména uhlí, ropa, plyn, uran, voda, ale také sluneční záření a vítr. Na rozdíl od vyjmenovaných zdrojů není elektrická energie primární

13

energetickou surovinou, proto existuje více substituovatelných způsobů její výroby. To umožňuje vytváření tzv. národní mixů, coby skladby zdrojů, z nichž je elektrická energie získávána. Dalším rozdílem je, že elektrickou energie není v současné době téměř možné efektivně skladovat. V rámci produkce elektrické energie tak lze např. na úrovni celé EU (EU 27) sledovat z jakých zdrojů je získávána. Podíl ropy na výrobě elektřiny v EU 27 neustále klesá. V roce 2000 byl tento podíl 6 % v roce 2010 již pouze 3 %. Dalšími zdroji pro výrobu elektrické energie jsou zejména uhlí, jádro (uran) a obnovitelné zdroje energie (OZE). V případě uhlí jde o historicky tradiční surovinu nejen pro výrobu energie. V současné době však působí tlaky na omezování produkce elektrické energie z toho zdroje, byť v jeho prospěch mluví jeho technická dostupnost. Zhruba jedna třetina elektřiny vyrobené v EU pochází z uhlí. V rámci EU je největším producentem uhlí Polsko. Byť disponuje EU relativně velkými zásobami uhlí, to se ve stále větší míře dováží. Je tomu tak proto, že vlastní těžba je nerentabilní2 kvůli vysokým nákladům na mzdy a bezpečnost. V otázce dobývání uhlí panuje, zejména na úrovni těch členských zemí, pro které je uhlí významný zdroj energie, důrazná debata o stanovování těžebních limitů a jejich dodržování. Jisté je, že těžba uhlí zatěžuje životní prostředí mimořádným způsobem. Z dnešního pohledu nejvýznamnější zdroj elektrické energie představuje jaderná energetika. Jaderná energie je v současné době hlavním výrobním zdrojem elektřiny v EU (33 %). Dohromady disponovala EU v roce 2011 143 jadernými bloky. Postoje EU k jaderné energetice by se donedávna daly nazvat jako neutrálně pozitivní. K výrazné změně došlo počátkem roku 2011 v důsledku vážné havárie japonské jaderné elektrárny Fukušima I vlivem zemětřesení a vln tsunami. Po této události přistoupila EU k zátěžovým testů svých jaderných bloků. Výsledky testů byly vyhodnoceny jako uspokojivé. Nicméně na základě těchto událostí se rozhodlo Německo do roku 2021 ukončit provoz svých 17 jaderných elektráren. Jaderná elektrárna s výkonem 1000 MW zabírá cca 1 km2, stejně výkonné sluneční zařízení by zabralo 130 km2 a větrné 500 km2. Samostatnou kapitolu tvoří získávání elektrické energie z alternativních zdrojů. Požadavek na maximální využití obnovitelných zdrojů energie (OZE) je jedním z ústředních bodů energetické politiky EU. Argumenty zdůvodňující tento postup poukazují na přínos obnovitelných zdrojů energie, jež spočívá především v jejich schopnosti snižovat emise skleníkových plynů a úroveň znečištění, zvyšovat bezpečnost dodávek, podporovat průmyslový rozvoj založený na znalostech, vytvářet pracovní příležitosti a posilovat hospodářský růst, jakož i konkurenceschopnost a regionální rozvoj. Mezi nejrozšířenější alternativní zdroje pro výrobu energie řadíme zejména vítr, vodu, sluneční záření, biomasu a geotermální zdroje. Fotovoltaická zařízení Přeměna slunečního záření na elektřinu je v posledních letech jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících a diskutovaných oblastí energetiky. Intenzivní vývoj v této oblasti umožnil výrazné snížení nákladů na výrobu jednotky elektřiny z těchto zdrojů. 2

To platí spíše pro západoevropské země, středoevropský region považuje těžbu uhlí za rentabilní.

14

Větrné elektrárny Výroba energie s využitím větru je velmi závislá na klimatických podmínkách. Díky nim lze v Dánsku větrnými elektrárnami uspokojit až 25 % tamní potřeby elektrické energie, naopak v České republice lze uspokojit pouze cca 1,5 % potřeby. Trendem je stavba čím dále větších zařízení s výkonem až 3 MW. Vodní elektrárny Voda je jako zdroj elektrické energie používána přes sto let. Proto má nezastupitelné místo i v rámci obnovitelných zdrojů energie v EU. Také u vodních zdrojů velmi závisí na geografické poloze země. Legislativa EU rozlišuje vodní díla na velké a malé (do 5 MW) vodní elektrárny. Biomasa Biomasa je definována jako hmota organického původu. V souvislosti s energetikou jde nejčastěji o dřevo a dřevní odpad, slámu a jiné odpady. Využití biomasy je limitováno především dostupností půdy. Biomasa je vhodná zejména k výrobě tepla, pro výrobu elektřiny je její účinnost pouze 25 – 40 %. Proto se rozvíjí technologie, kdy je z biomasy získáváno současně teplo i elektrická energie. (CZ Biom, 2011) Jádro Ropa 1% Voda 2% 1% Ostatní Uhlí 1% 5% Vítr 21%

Fotovoltaika 47%

Zemní plyn 22% Obrázek 2: Nově instalované zdroje energie v EU (rok 2011) Zdroj: (ČSVE, 2011)

Obrázek 2 poukazuje na výrazné zastoupení obnovitelných zdrojů energie mezi nově instalovanými zdroji. V roce 2011 dosáhl jejich podíl v úhrnu 70 % na celkové nově instalované kapacitě, to představuje výkon 32 043 MW, a zároveň dokazuje jednoznačně rostoucí podíl obnovitelných zdrojů mezi nově instalovanými zdroji. To je dáno výrazným meziročním nárůstem jejich instalace. Nárůst instalací v obnovitelných zdrojích v roce 2011 je 37,7% v porovnání s rokem 2010. Nejvýznamněji se na tomto výsledku podílí fotovoltaické a větrné zdroje, ty v úhrnu představují 68 % nový instalací. Zejména segment fotovoltaických zdrojů vykazuje enormní růst. V roce 2007 tvořila fotovoltaika 10 % nových instalací, v roce 2011 již téměř 50 %. (ČSVE, 2011) Podíl OZE na produkci elektřiny je v jednotlivých zemích EU značně rozdílný. Důvodem je především geografická poloha země, která stanovuje jaký potenciál má daná země v jednotlivých alternativních zdrojích. V rámci EU jsou velmi znatelné rozdíly v možnosti využívat OZE u jednotlivých zemí. Druhým faktorem je skutečné využití daného potenciálu. Vidíme tedy země EU, které jsou výrazně nakloněny používání OZE, ty jsou často i součástí politických kampaní, tak i země, které jsou v této oblasti

15

začátečníky. Z dlouhodobého hlediska platí, že zejména Skandinávské země dále Rakousko či Dánsko patří k zemím s nejvyšším podílem energie (resp. elektřiny) vyrobené z OZE. Tabulka 2: Podíl OZE na produkci elektřiny vybraných zemí EU Rok

Podíl OZE na produkci elektřiny vybraných zemí EU (v %) AT

CZ

DK

FR

DE

HU

PL

ES

SE

UK

66,5

4,5

19,6

13,5

12,5

1,7

2,9

25,2

51

3,1

2010 59,7 5,4 Zdroj: (Eurostat, 2012)

21,3

14,1

12,7

2

3,6

32,5

48,2

4,6

2009

Soudobá energetická politika EU si musí především položit otázku jaký je potenciál jednotlivých zdrojů energie a jakým způsobem ho lze dosáhnout. Energetické studie se shodují na poměrně velkém potenciálu obnovitelných zdrojů energie. Proto hrají tyto zdroje rozhodující úlohu i v akčních plánech předpokládané budoucí energetické skladby EU. Mezi zdroje s největším potenciálem patří větrná energie, fotovoltaická energie a energie získávaná z biomasy. Reálné předpoklady pro rok 2020 hovoří o 15% podílu větrné energie a 10% podílu energie z fotovoltaických zdrojů na celkové energetické spotřebě. Konečná spotřeba elektřiny v EU 27 poslední čtyři roky stagnuje. Tento stav je silně ovlivněn hospodářským cyklem. Do roku 2008 však docházelo ke každoročním přírůstkům spotřeby celé EU 27 v průměrné výši 50 TWh, to je bezmála výše roční spotřeby České republiky. Maximum z roku 2008 bylo 2 860 TWh spotřebované elektrické energie. V porovnání s rokem 2000 došlo za uplynulých deset let ve většině unijních zemí růstu spotřeby kolem 10 – 20 %. Růstový směr byl přerušen hospodářským vývojem v roce 2009, nicméně po odeznění hospodářské stagnace se očekává opětovný návrat k tomuto růstovému trendu spotřeby elektrické energie. Následující část pojednává výhradně o problematice elektrické energie v rámci energetického trhu EU. Přístupy EU v této oblasti jsou determinovány výše zmíněnými faktory. Cílem EU je energetická bezpečnost, jež stojí a padá se společným energetickým trhem. Tyto snahy se EU pokouší realizovat pomocí harmonizace a liberalizace energetiky. Na základě těchto přístupů jsou přijímány příslušné legislativní kroky umožňující vznik společného energetického trhu. O historii těchto kroků, jejich významu a skutečných dopadech pojednává následující text.

3.2 Politika liberalizace Pojem liberalizmus se poprvé objevuje koncem 18. století a je odvozen od slova liberál, jež souvisí se společenskými postoji vyznávajícími svobodu, nezávislost a potlačení moci státu. V liberalismu nalézáme několik společných znaků, kterými jsou: jednotlivec, svoboda, rozum, spravedlnost a rozmanitost. Ústředním prvkem liberalismu je svoboda, jako základní hodnota ať na poli náboženském, politickém či ekonomickém. V závislosti na oblasti zájmu můžeme tedy liberalismus rozčlenit do roviny politické, ekonomické popř. náboženské.

16

Ekonomický liberalismus, někdy nazývaný také tržní liberalismus, je skupina ekonomických teorií mající původ v osvícenství. Vznik ekonomického liberalismu tedy spadá do podobného období jako vznik dalších dvou významných ideologií, a sice socialismu a konzervatismu. Novodobými inspiračními zdroji liberalismu byli myslitelé John Lock a jeho představa svobodného občana, před zákonem rovného, či Adam Smith, propagátor politického systému zaručujícího občanské a politické svobody. Tito myslitelé spadají do období zvaného klasický liberalismus. Ve dvacátém století se přístupy k zásadám ekonomického liberalismu začínají měnit a vzniká tvz. neoliberalismus v současné podobě označený jako moderní liberalismus. Nejvýznamnější rozdíl je ve vnímání omezenosti zásahů státu do hospodářství. Moderní liberalismus vnímá stát coby prvek zodpovídající za zdraví občanu, jistoty bydlení či důchodu. (Heywood) Myšlenka minimalizace zásahů státu do hospodářských procesů se tedy zřetelně projevuje od konce 18. století, zejména ve Velké Británii a posléze Francii. Celní protekcionistickou politiku střídá politika svobodného obchodu. Po vzniku socialismu se důraz politiky přenesl na sociální otázku. Druhá polovina 20. století je ve znamení neoliberalismu, ten se dostává do popředí zejména počátkem 70. let se snahou snížení regulace mezinárodních a vnitřních trhů s cílem docílit volného trhu. Neoliberalismus akceptuje určitou státní roli v ekonomice, jako nezbytnost nezávislých centrálních bank a ochrany práva a bezpečnosti. Neoliberalismus prosazovali například politička Margaret Thatcherová a ekonom Milton Friedman s konceptem monetarismu. Za notného přispění vlády prostřednictvím škrtů ve veřejných výdajích se britská sázka na monetarismus ukázala jako správná, neboť jeho hlavní smysl, snížení inflace, byl naplněn. Dalším klíčovým bodem byla privatizace rozsáhlého státního majetku. (E-polis, 2009) Na zásadách liberalismu vznikla i idea EU, tedy představa prostoru pro svobodný obchod a pohyb s absencí bariér. Proces liberalizace zde představuje postupné plynulé otvírání daného trhu určitého teritoria na základě legislativních nástrojů podle předem daného postupu. Liberalizace odvětví v kontextu sbližování politik určitého společenství velmi závisí na stupni jeho integrace. Skutečně účinnou liberalizační politiku lze provádět až při dosažení určité úrovně ekonomické provázanosti jednotlivých celků daného společenství. Tyto ideály jsou však neustále v konfrontaci s praktickou stránkou zájmových postojů politických skupin a čelí tlaku vyplývajícího z odmítavého postoje jednotlivých států k řešeným hospodářským otázkám. S určitým odstupem lze říci, že v EU se dnes střetávají dva protikladné proudy - liberální, vracející se k myšlenkám svobodné Evropy bez bariér, a sociálnědemokratický, kladoucí důraz na centralizaci.

3.3 Principy jednotného trhu Třetí stupeň ekonomické integrace je označen jako společný trh3, nyní označovaný jako jednotný trh, je v podstatě vnitřním trhem Společenství, a tedy prostorem s volným pohybem zboží, služeb, osob a kapitálů – tzv. čtyř svobod. V souvislosti s evropským 3

Vycházíme-li ze systematického vymezení prof. Bela Ballasa, zveřejněného v článku The Theory of Economic Integration, publikovaného v roce 1961 nakladatelstvím Greenwood Press.

17

integračním procesem je třeba zohlednit určitou terminologickou nejednotnost. Běžně se ve stejné souvislosti hovoří o společném, vnitřním a jednotném trhu. V zásadě jsou tyto termíny brány jako zástupné, pouze dochází k jejich nekoncepčnímu užívání. Jednotný trh představuje v rámci evropského integračního procesu komplexní cíl, jehož součástí jsou jak společné politiky, tak i další navazující aktivity v rámci regionálních politik či sociální koheze. [Jednotný trh, Fiala]. Harmonogram a způsob vytváření společného trhu byl popsán článkem 8 Smlouvy o Evropském hospodářském společenství (EHS). Cílem EHS bylo vytvoření společného trhu, postupným odstraňováním rozdílů mezi hospodářskými politikami členských států. Smlouva o EHS vstoupila v platnost v roce 1958, jednotný trh měl být vytvořen za 12 let. V té době ještě jakékoliv náznaky o společné energetické politice, jak je pojímána dnes, byly dalekou budoucností. Principy a koncepce jednotného trhu však dnes tvoří základy pro tvorbu mnoha společných politik EU včetně politiky energetické. Jedním z nejvýznamnějších nástrojů EU pro podporu integrace jednotného trhu plní politika ochrany hospodářské soutěže. Soutěžní pravidla Evropské unie se vztahují jak na jednání soukromých podnikatelských subjektů, tak na vládní zásahy samotných členských států. Pravidla soutěžní politiky jsou stanovená ve článcích 101-109 Smlouvy o fungování Evropské unie. Evropská soutěžní politika je silně nadnárodní a prosoutěžní. Mezi hlavní prvky soutěžní politiky EU patří: • zákaz dohod mezi podniky, které mohou narušovat soutěž na vnitřním trhu, • zákaz zneužití dominantního postavení podniků na trhu, • dozor nad fúzemi s evropskou dimenzí, které vedou k tržní dominanci, • monitoring a regulace poskytování veřejných podpor, • liberalizace sektorů, které ovládají státem garantované monopoly, například telekomunikace, poštovní služby, energetika (Euroskop, 2011) Právě na principech politiky volné soutěže je založena i právní podstata energetické problematiky, jako jedné součásti z balíku liberalizace veřejných služeb. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že praktickou formou fungování spolupráce zemí EU je existence různých druhů politik. Politiky EU se neliší jen tím, kdy byly příslušnými smlouvami zavedeny, ale liší se též podle míry přenesení rozhodovacích pravomocí na nadnárodní úroveň a hloubku spolupráce. Dle objemu přenesených pravomocí dělíme politiky EU na tzv. společné, sdílené a doplňující. Status společná značí, že téměř o všech věcech se rozhoduje na nadnárodní úrovni. Sdílená politika umožňuje jednotlivým státům v rámci nastavených limitů či standardů individuálně přizpůsobit požadavky svému teritoriálnímu prostředí. Doplňující politika pak má především roli koordinační a doporučující. (König, 2006) Lisabonská smlouva definuje že, Unie sdílí pravomoc, pokud jí Smlouvy svěřují pravomoc. Sdílená pravomoc Unie a členských států se mimo jiné uplatňuje i v oblasti energetiky.

18

3.4 Historický vývoj liberalizace na poli elektrické energie Potřeba společného postoje v energetických otázkách byla přítomna od samotného počátku evropských integračních procesů. Energetika byla jedním z klíčových faktorů, za nimiž se zrodilo celé Evropské společenství. To potvrzuje i výňatek návrhu o založení Společenství uhlí a oceli, kterým byla tzv. Schumanova deklarace. V deklaraci je uvedeno: Zavedení společné výroby uhlí a oceli bude mít za následek okamžité vytvoření společných základen pro ekonomický rozvoj, jakožto první etapu Evropské federace a změní situaci v oblastech, kde se odedávna vyráběly zbraně pro války. Vytvoření této mocné výrobní jednotky, otevřené pro všechny země, které budou chtít se na ní podílet, položí reálné základy pro jejich hospodářské sjednocení. Deklarace dále poukazuje na nutnost zavést určité principy nutné pro počáteční stádia tohoto společenství. Pro dosažení těchto cílů bude třeba dočasně přijmout určitá opatření, jež by zahrnovala plán výroby a investic, zavedení mechanismu pro vyrovnání cen, vytvoření fondů na rekonverzi, jež usnadní racionalizaci výroby. (König, 2006) O šest let mladší smlouva EURATOM (1957) již vykazuje výraznou převahu otázky hospodářské, neboť jaderná energie byla v této době považována za ideální řešení současných i budoucích energetických problémů Evropy. I přes tuto výsostnou pozici si však energetika nedokázala vydobýt podstatnější místo ve Smlouvě o EHS a postupné oslabování významu uhlí a jaderné energie ve prospěch ropy a zemního plynu odsunulo tuto oblast mimo centrum zájmu Společenství a mimo oblasti reálných pravomocí Evropská komise. Významnější posun zaznamenala evropská energetická politika až v souvislosti s Jednotným evropským aktem z roku 1986. Ten v podstatě umožnil Evropské komisi pokračovat v integraci společného trhu včetně sektoru energetiky. Tyto předpoklady se záhy naplnily v rámci návrhu Komise na vytvoření vnitřního trhu s energiemi, který předpokládal širokou škálu opatření ošetřujících nákup, prodej a transport energetických surovin. Z pohledu primárního práva Společenství se pro energetiku mění situace až se Smlouvou o EU. Tato smlouva ratifikovaná v roce 1992 měla obsahovat kapitoly, které by řešily stabilitu trhu s energiemi, kontinuitu dodávek a definování opatření v krizových situacích. Odpor členských států však nakonec vedl k zahrnutí energetiky pouze do dvou článků smlouvy. Článek 154 Smlouvy o založení Evropského společenství uvádí: S úmyslem umožnit občanům Unie, hospodářským subjektům, jakož i regionálním a místním územním samosprávným celkům plné využití výhod vyplývajících z vytváření prostoru bez vnitřních hranic, přispívá Společenství ke zřizování a rozvoji transevropských sítí v oblastech dopravních, telekomunikačních a energetických infrastruktur. (Euroskop, 2011) Rodící se společná energetická politika ovšem není konceptem, jenž sám o sobě zaručuje bezrizikovost energetické problematiky. Naopak je Evropská unie coby celek poměrně velmi málo bohatá na důležité energetické suroviny, proto je velmi zainteresována vývojem na mezinárodní scéně. Důležitým aktem v tomto směru byl vznik Smlouvy o energetické chartě – multilaterální dohodě ošetřující mimo jiné obchod s energetickými surovinami dle pravidel WTO. Vytčeným cílem charty je zvýšení jistoty

19

v zásobování energií a vybudování velkého evropského trhu energií, který respektuje požadavky ochrany životního prostředí. Problémovým bodem funkčnosti Smlouvy o Energetické chartě je, že nebyla ratifikována některými významnými státy, zejména Ruskem. Rusko, představující jednoho z klíčových partnerů EU na poli energetiky, svým postojem vytváří nejistoty a jistý tlak v otázkách budoucího vývoje dodávek energií. Sama ruská vláda naznačuje svůj negativní postoj k této chartě a klade na EU požadavek vytvořit nový mezinárodně univerzální a právně závazný dokument, jenž by zahrnoval všechny hlavní producenty, tranzitní země a spotřebitele a pokrýval by všechny aspekty globální energetické spolupráce. V druhé polovině devadesátých let 20. století se zcela zjevně projevila nutnost dále urychlovat proces aktivit vedoucích ke vzniku Společné energetické politiky. To vyplývá i z vydání Bílé knihy s názvem „Energetická politika pro Evropskou unii“ vydané v roce 1995. Ta konstatovala zvyšující se interdependenci mezi Evropou a jejími hlavními dodavateli, stejně jako rostoucí unijní požadavky na spotřebu energií. Za hlavní obtíž v řešení těchto problémů označila absenci přesněji specifikované a ošetřené jednotné energetické politiky na komunitární úrovni. Příznačný zůstává fakt, že k výraznému posunu evropské energetické politiky dochází až o 11 let později. (Waisová, 2008) Dne 24. března 2006 zaznělo na summitu EU, z pohledu energetické otázky, zásadní oznámení. Předseda Evropské komise José Manuel Barroso pronesl u řečnického pultu prohlášení: „S potěšením vám oznamuji, že dnes se oficiálně zrodila Společná energetická politika. Poprvé v dlouhé historii se Evropské společenství členských států dohodlo na společných cílech a strategiích s cílem dosáhnout konkurenceschopnosti a udržitelnosti naší společnosti“ (Barroso, 2006). Toto prohlášení nepřišlo nečekaně, nýbrž bylo logickým vyústěním stávající situace. Od přelomu tisíciletí bylo možno sledovat probíhající změny globální energetiky způsobované zásadními strukturálními vlivy. Světová i evropská energetika začala citelně čelit zásadním strukturálním proměnám, jejichž hlavním důsledkem bylo neustálé ztenčování pomyslného tlumícího polštáře mezi produkcí a spotřebou ropy, jako nejdůležitější strategické suroviny. Strukturální změny jsou dílem několika faktorů, obecně mezi nejvýznamnější determinanty těchto změn patří rostoucí poptávka velkých asijských ekonomik, nestabilní politické prostředí v klíčových teritoriích těžících ropu a také určitá ztráta vlivu Evropy na globální úrovni. Ve světle těchto změn, navíc vystavena reálnému riziku geopolitických a ekonomických otřesů ohrožujících její energetickou bezpečnost. V březnu 2006 tak EU zveřejňuje Zelenou knihu „Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii“. Dokument pojmenovává současnou strategickou situaci Evropy na poli energetiky jako vstup do nové éry. Zdůrazňuje nutnost investic, má-li být vyhověno rostoucí poptávce po energii a nahrazování stárnoucí infrastruktury. Ve světle rostoucí závislosti na dovozech zdrojů energie, nerovnoměrné koncentrace zásob těchto zdrojů, jakožto i růst jejich cen je nutné přijmout společnost strategii, která Evropě zajistí udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii. Jakýkoliv přístup v řešení této problematiky založený na individuálních politikách jednotlivých zemí je naprosto nedostačující. EU má nástroje, které mohou pomoci. Jde zejména o velikost jednotného

20

trhu, škálu politik, podporu nových technologií. Zelená kniha tedy zdůrazňuje tři hlavní strategický cíle: Udržitelnost – rozvíjet konkurenceschopné obnovitelné zdroje, nízkouhlíkové zdroje a nosiče energie, zejména alternativní pohonné hmoty. Snížit poptávku po energii v Evropě. Stát v čele celosvětového úsilí o zastavení změn klimatu a zlepšení ovzduší v jednotlivých lokalitách. Konkurenceschopnost – zajistit, aby otevření trhu s energií přineslo prospěch spotřebitelům a hospodářství jako celku se současnou podporou investic do ekologické výroby energie a do zvyšování energetické účinnosti. Zmírnit dopad vyšších mezinárodních cen energie na hospodářství EU a její občany. Udržet Evropu na čele vývoje v oblasti energetických technologií. Zabezpečení dodávek – zbavit se vzrůstající závislosti Evropské unie na dovážené energii pomocí: i) integrovaného přístupu – snižování poptávky, diverzifikací skladby zdrojů energie v EU, s širším využitím obnovitelné energie a diverzifikací a tras dodávek dovážené energie; ii) vytvoření rámce, který bude podporovat příslušné investice s cílem uspokojit rostoucí poptávku po energii; iii) lepšího vybavení Evropské unie pro řešení nouzových situací; iv) lepších podmínek pro evropské společnosti, usilující o přístup k celosvětovým zdrojům; v) zajištění přístupu pro všechny občany a podniky. Tyto tři hlavní cíle jsou poté zkoumány z pohledu jejich dosažení prostřednictvím konkrétních návrhu, kterými je šest základních problémů nutných k řešení na evropské úrovni. • dotvoření vnitřního trhu EU s plynem a elektřinou • zaručit spolehlivost dodávek a solidaritu mezi členskými státy • diskuze o diverzifikaci zdrojů • úkoly v oblasti změn klimatu • podpora inovací a strategický plán pro energetické technologie • společná vnější energetická politika (Evropská komise, 2006) V každém z těchto bodů navrhuje Zelená kniha konkrétní přístupy a nástroje k řešení, umožňující dosažení skutečně konkurenčního jednotného trhu s elektřinou a plynem. Ze Zelené knihy vyústila v polovině roku 2007 další aktivita Evropské komise nesoucí název Energetická politika pro Evropu, kde stanovuje konkrétní kroky v navržených stěžejních oblastech. V návaznosti Zelené knihy a Energetické politiky pro Evropu byly vymezeny tři základní pilíře nové energetické politik. Tvoří ji boj proti změně klimatu, snížení vnější závislosti EU na energetických dodávkách ropy a zemního plynu a podpora konkurenceschopnosti. Realizace těchto návrhů je podmíněna jejich převedením do návrhu evropské legislativy, a to konkrétně v podobě tzv. balíčků. V lednu 2007 vydává Evropská komise tzv. Energetický balíček, jako výsledek přezkumu energetické strategie EU publikované v Zelené knize. Balíček tvoří devět vzájemně souvisejících dokumentů, které společně představují nový koncepční rámec energetické politiky EU pro následující desetiletí. V samotných dokumentech se přitom hovoří o strategickém přezkumu, někde dokonce i o nové energetické politice EU. Hlavní prioritou Energetické balíčku je bezpečná,

21

udržitelná a konkurenceschopná energie, a zejména vytvoření skutečného vnitřního trhu pro energii. (Parlamentní institut, 2007) V září 2007 publikovala Evropská komise třetí liberalizační balíček návrhů právních předpisů v oblasti energetiky. Opatření třetího energetického balíčku mají napomoci dokončení liberalizace trhu. Jedním z nejvýznamnějších návrhů balíčku je provedení vlastnického unbundlingu - oddělení výroby elektrické energie od přenosové soustavy. Byly stanoveny tři varianty vlastnického unbundlingu, přičemž každý stát má možnost vybrat si takovou možnost, která nejlépe vyhovuje jeho specifickým podmínkám. 1. striktní vlastnické oddělení výroby elektrické energie od přenosové soustavy 2. vznik nezávislého systémového operátora (ISO) 3. vznik nezávislého operátora přenosové sítě (ITO) Třetí liberalizační balíček byl schválen Evropským parlamentem v dubnu 2009. Dalším balíčkem opatření s dopadem do energetiky je tzv. energeticko-klimatický balíček z ledna 2008. V něm obsažené legislativní návrhy se zaměřují na boj proti klimatickým změnám a zlepšení bezpečnosti a konkurenceschopnosti v oblasti dodávek energie. Hlavními závazky, které tato legislativa potvrzuje, je dosáhnout do roku 2020 snížení emisí skleníkových plynů o 20 % oproti úrovni z roku 1990, zároveň do stejného data zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie rovněž na 20 %. Přesná čísla se však pro jednotlivé členské státy odlišují. (EU2009, 2011) Nejnovější balík návrhů z listopadu 2008 se týká energetické bezpečnosti a energetické účinnosti. Jeho nejvýznamnější součástí je 2. Strategický energetický přehled („2. SEER“), který je základem „Akčního plánu pro bezpečnost a solidaritu EU“. Komise v něm prezentuje novou strategii k vytvoření solidarity mezi členskými státy v odvětví energetiky, i novou politiku v oblasti energetických sítí. Nový akční plán zmiňuje nutnost lepšího využívání vlastních zdrojů energie, a zejména vyvolat úspory energií v daných oblastech, např. změnou právní úpravy energetické účinnosti budov a spotřebičů. Přijetí Lisabonské smlouvy z prosince 2009 znamená definitivní zakotvení energetické politiky v primárním právu EU. Tím je vytvořen právní základ pro přijímání opatření prostřednictvím legislativních aktů sekundárního práva. Lisabonská smlouva uznává důležitost energetické politiky a v zakládacích smlouvách Evropské unie (EU) jí vymezuje zvláštní kapitolu. Konkrétně Lisabonská smlouva přejmenovává Smlouvu o založení Evropského společenství na Smlouvu o fungování Evropské unie, kde článek 194 Energetika udává: V rámci vytváření a fungování vnitřního trhu a s přihlédnutím k potřebě chránit a zlepšovat životní prostředí má politika Unie v oblasti energetiky v duchu solidarity mezi členskými státy za cíl: a) zajistit fungování trhu s energií; b) zajistit bezpečnost dodávek energie v Unii; c) podporovat energetickou účinnost a úspory energie jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie; d) podporovat propojení energetických sítí. (Euroskop, 2007)

22

Smlouva o fungování Evropské unie navíc upřesňuje, že EU bude moci členským státům zasahovat do výběru zdrojů dodávek energie pouze v případě jednomyslnosti z důvodů environmentálních. Takové omezení se vztahuje zejména k související otázce jaderné energie. Nejnovějšími počiny Evropské komise je vydání sdělení Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energetiku, které vymezuje priority energetické politiky EU v horizontu 2011-2020 a nabízí přehled o současném stavu energetické politiky. Návrh na integrovanou evropskou energetickou síť z listopadu 2010 seznamuje s prioritami v oblasti zvýšení bezpečnosti energií a integrace obnovitelných zdrojů energie do soustavy. Mezi dlouhodobé priority jsou zařazeny tzv. elektrické highways. (Euroskop, 2011) V roce 2011 pak Evropská rada vydává sdělení týkající se dalšího rozvoje tzv. inteligentních sítí, posílení vnější energetické politiky EU, vydaní „cestovní mapy“ pro energetiku do roku 2050. Nejvíce zásadní je z těchto prohlášení to, zaměřené na posílení vnější energetické politiky EU. Jde o pokus poprvé formulovat jasnou a širší strategii pro vnější dimenzi energetické politiky. (Euroskop, 2011)

Obrázek 3: Energetická infrastruktura - vize 2020 Zdroj: Prezentace J.M.Barossa na zasedání Evropské rady 2011

3.5 Legislativní nástroje EU Vstupem do EU se každý členský stát zavazuje sjednotit svůj právní řád s právními řády členských států a akceptovat celý soubor smluv tvořících primární právo Evropských společenství, nařízení a s měrnic vydaných Radou EU, Evropským parlamentem a Evropskou komisí. Cíle stanovené ve svých Smlouvách naplňuje Evropská unie pomocí

23

několika druhů právních aktů. Některé z nich mají právní závaznost, jiné nikoli. Některé z nich platí ve všech zemích EU, jiné jen v několika. Nařízení Z hlediska právní síly hrají významnou roli nařízení Evropských společenství. Nařízení je právním předpisem obecné povahy, který zavazuje všechny subjekty práva. Za velmi důležitý právní dokument v oblasti nařízení je pokládáno Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1228/2003, popisující přístup do evropských sítí při přes-hraničním obchodování s elektřinou. Toto nařízení stanovuje pravidla přes-hraniční výměny elektřiny, mechanismus vyrovnání mezi provozovateli soustav a obecné zásady pro správu a přidělování použitelné přenosové kapacity. Směrnice Směrnice je právní akt stanovující cíl, který musejí všechny země EU splnit. Každá země se však může rozhodnout, jakým způsobem bude cíle dosaženo. Členský stát musí učinit všechny nezbytné kroky k tomu, aby směrnice byla implementována do vnitrostátního právního řádu. Směrnici lze tedy považovat za nástroj právní regulace, sloužící k harmonizaci zákonodárství jednolitých členských států. Implementace směrnice zahrnuje jako formální přenesení obsahu směrnice do vnitrostátního řádu, tak i zajištění aplikace úpravy ve směrnici obsažené – tedy zajištění praktických účinků směrnice, včetně vymahatelnosti. Významné směrnice v oblasti energetiky byly zejména: Směrnice 2003/54/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektrickou energií. Směrnice 2003/87/ES zřizující systém obchodování s povolenkami emisí skleníkových plynů s rámci Společenství. Směrnice 2005/89/ES o opatřeních pro zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury. Směrnice 2006/32/ES o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách. Rozhodnutí Rozhodnutí je individuální právní akt, který je závazný pro toho, komu je určen. Rozhodnutí se proto týká určité konkrétní situace. Významné rozhodnutí byly: Rozhodnutí č. 1229/2003/ ES stanovující řadu vodítek pro transevropské energetické sítě Rozhodnutí č. 796/2003/ES o zřízení Skupiny evropských regulátorů pro elektřinu a plyn. Nutným předpokladem pro implementaci jednotlivých legislativních nástrojů, v podmínkách energetiky tzv. liberalizačních balíčků, je jejich analýza v rámci jednotlivých členských států a posléze musí být tyto nástroje projednány a schváleny Evropskou radou a Evropským parlamentem. Jedná se o tzv. spolurozhodovací proces (codecision procedure), který byl zaveden již Maastrichtskou smlouvou. V rámci tohoto postupu si Evropský parlament a Evropská rada rozdělují svojí legislativní pravomoc. Evropská komise dává návrh jak Evropskému parlamentu, tak Evropské radě. V obou orgánech je daný návrh projednán souběžně ve dvou čteních. První čtení není časově omezeno a oba zmíněné orgány spolu intenzivně komunikují. Tuto komunikaci zajišťuje především, která v daný čas předsedá EU. Evropský parlament schvaluje výsledky

24

projednávání návrhu v plénu a pak jej přijímá Evropská rada. Takto může být dokument přijat v prvním čtení. Pokud rada s výsledkem hlasování nesouhlasí, přijme tzv. společnou pozici. Druhé čtení je již časově omezeno na dobu tří měsíců. Dojde-li ke shodě tímto způsobem, návrh je přijat. (Brabcová, 2009) Úspěšnost implementace jednotlivých energetických balíčků je v rámci zemí EU odlišná. Ze sektorového šetření Evropské komise, ukončeného v lednu 2007, vyplynulo, že všechny členské státy splnily termín otevírání trhů s plynem a elektřinou v souladu se směrnicemi tzv. Druhého liberalizačního balíčku. Rozhodným datem implementace tohoto balíčku byl 1. červenec 2007, výjimka byla uplatněna u Kypru, Estonska a Malty. Implementace směrnice ovšem stále neznamená, že trh je skutečně plně liberalizován. V řadě státu bylo naplňování směrnic zdlouhavé zejména v oblasti regulačního dohledu. Vážnější je situace v případě implementace tzv. Třetího energetického balíčku. Ten byl přijat počátek roku 2009 a lhůta implementace byla do 3. března 2011. Mezi členské státy, které Třetí energetický balíček dosud neimplementovaly, patří Bulharsko, Estonsko, Španělsko, Kypr, Lucembursko, Nizozemí, Rumunsko, Slovensko a Velká Británie. (EurAcitv, 2011) Z geografického, technologického i politického hlediska je samozřejmé, že se v rámci dvaceti sedmi členských států EU vyskytuje poměrně vysoká heterogenita v rámci předpokladů plnění daných společných a sdílených politik, energetiku nevyjímaje. Faktory jako přístup ke zdrojům energie, skladba energetického mixu, vyjednávací pozice v rámci mimo unijních trhů významně determinují jakým způsobem a jako měrou může být dosahováno společné energetické politiky. V rámci pojednání o tzv. Třetím energetickém balíčku byly vyjmenovány tři základní cíle, a sice konkurenceschopnost, bezpečnost dodávek a ochrana životního prostředí. Plnění jednotlivých kriterií zeměmi EU je hodnoceno v rámci srovnatelnosti jednotlivých zemí pomocí Obrázku 4. Členské státy jsou hodnoceny ve škále 0 až 6, kdy vyšší hodnota znační lepší výkonnost (výsledky) v dané oblasti. (Vošta, 2008) 6 5 4 3 2 1 0 AT

CZ

DK

FR

DE

Konkurenceschopnost

HU

IT

NI

Bezpečnost dodávek

PL

25

ES

SE

Ochrana životního prostředí

Obrázek 4: Plnění cílů energetické politiky EU vybraných zemí (2007) Zdroj: Energetická náročnost, M.Vošta

SK

UK

3.6 Institucionální rámec Hlavními institucemi s vlivem na energetickou politiku EU jsou Generální ředitelství pro energetiku spadající pod Evropskou komisi, Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku jako součást Evropského parlamentu a oblast Energetika v pravomoci Rady Evropské unie. Mezi další instituce utvářející evropskou energetickou politiku patří několik asociací a agentur s konkrétním zaměřením na určitou dílčí oblast energetiky. Generální ředitelství pro energetiku je zodpovědné za rozvoj a realizace evropské energetické politiky. To zahrnuje širokou škálu témat vztahujících se k energetice. Významná je příprava „Energetické strategie pro Evropu“ v dlouhodobém horizontu 10 až 40 let. V čele Generálního ředitelství Evopské komise pro energetiku stojí ředitel Philip Lowe, komisařem pro energetiku je Němec Günther H. Oettinger. ERGEG – Skupina evropských regulátorů pro elektřinu a plyn. ERGEG byla zřízena jako poradní orgán Evropské komise pro otázky sjednocování vnitřního energetického trhu. Členy se automaticky stávají všechny regulační úřady zemí Evropské unie. CEER – Rada evropských energetických regulátorů. Jedná se o dobrovolnou neziskovou asociaci, podléhající belgickému právu, která působí jako koordinační orgán mezi jednotlivými regulačními úřady a jedná jejich jménem na evropské úrovni. Cílem CEER je podpora rozvoje jednotného, fungujícího, udržitelného a konkurenceschopného evropského energetického trhu. ENTSO-E – asociace evropských přenosových soustav (elektřina). Provozovatelé přenosových soustav od vzniku nové asociace očekávají posílení spolupráce v řadě oblastí, jako je vytváření síťových kódů, koordinace v oblasti systémových služeb nebo rozvoje přenosových soustav. ACER – agentura pro spolupráci energetických regulátorů. Agentura vzniká s souvislosti s Třetím energetickým balíčkem a měla by dohlížet na přeshraniční spolupráci v oblasti přenosu energií. (EurActiv, 2011)

3.7 Subjekty na trhu s elektřinou Ptáme-li se na jednotlivé účastníky trhu s elektřinou je v tomto ohledu vhodné opustit chápání trhu na úrovní jednotného vnitřního trhu a přenést svoji pozornost na dílčí trhy s elektrickou energií jednotlivých členských zemí. Obecně platí, že struktury trhu s elektřinou unijních států jsou si, v rámci složení jednotlivých účastníků trhu, velmi podobné či shodné. Základními účastníky trhu s elektřinou jsou: • výrobci • obchodníci s elektřinou • koneční zákazníci Evropský energetický trh je v posledních několika letech místem s rostoucím konkurenčním prostředí. K tomuto stavu výrazně přispěl zejména liberalizační proces. Již

26

zmíněné faktory tohoto procesu mají za následek růst počtu obchodníků s elektřinou, či klesající tržní podíly dominantních firem. Největším výrobcem elektrické energie na evropském kontinentu je společnost Électricité de France (EDF), tento elektrárenský kolos je s roční produkcí cca 600 TWh zdaleka největším evropským producentem elektrické energie. Tato skutečnost významně ovlivňuje nejen francouzský, nýbrž i evropský trh s elektřinou. Ta je v EDF získávána ze ¾ z jaderných zdrojů. Mezi další dominantní energetické firmy patří německý E.ON a RWE následovány společnostmi GDF Suez, ENEL a Vattenfall. Mezi přední evropské producenty elektrické energie patří i skupina ČEZ, jejíž produkce již přesahuje 60 TWh ročně. Evropská energetika je tak významně ovlivňována silnými skupinami producentů elektřiny, můžeme mluvit o oligopolním prostředí s přítomností dominantních firem. Téměř v každém členském státu najdeme jednoho či dva takto dominantní producenty elektřiny a určitý tržní okraj, jež zahrnuje několik menších producentů elektřiny. Další fází procesu je přenos elektrické energie pomocí přenosových resp. distribučních sítí, ten je zajišťován tzv. TSO (Transmission System Operator), tedy operátory přenosové sítě. V této oblasti můžeme hovořit o monopolním prostředí. To vyplývá z podstaty vysoké nákladovosti na provoz a údržbu přenosových sítí. Výjimku představují pouze Rakousko a Německo, které disponují třemi resp. pěti TSO. Následují provozovatelé distribučních soustav (DSO, Distribution System Operator) zabezpečující distribuci elektrické energie na vymezeném území státu. Počet DSO je obvykle vyšší než počet TSO, nicméně v dané oblasti působí většinou pouze jeden DSO. Zde jde také o přirozený monopol. Závěrečnou fázi představuje prodej elektřiny koncovému spotřebiteli. V oblasti prodeje dochází v nejvyšší míře k růstu konkurence. Uplatňují se zde klasické tržní principy, které umožňují zákazníkům vybrat si jak na základě cenové tak i servisní nabídky pro něj nejvhodnější variantu resp. obchodníka. 700 600

TWh

500 400 300 200 100

Obrázek 5: Největší producenti elektrické energie v EU (2009) Zdroj: (Topforeignstocks, 2010)

27

C Fo rtu m

PP

St at kr af t

PG E

Č EZ

En B W

Ib er dr ol a

L

en fa ll

EN E

Va tt

ue z S

G D F

R W E

E. O N

ED F

0

Fakt, že liberalizační proces vede k růstu počtu obchodníků s elektřinou a snižování tržních podílů významných tržních subjektů nelze brát absolutně. Dopad ekonomické stagnace byl pro jednotlivé státy rozdílný, tak i situace na poli energetiky tomuto stavu odpovídají. Z údajů lze vyvodit, že státy původní EU 15, tedy státy, které v mnoha případech začali s procesem liberalizace před rokem 2003, vykazují vyšší míru konkurence zejména v počtu producentů (výrobců) elektrické energie. Výjimku představuje Francie, jejíž oblast výroby je výrazně determinována jediným výrobcem elektřiny, společností EDF. Již bylo zmíněno, že oblast výroby vykazuje oligopolní znaky, to je i příčinou téměř neměnného počtu dominantních producentů elektrické energie viz Tabulka 3. V oblasti obchodu s elektřinou pozorujeme u relativně mladších členských zemí EU růst počtu obchodníků s elektřinou, což je právě přímý důsledek liberalizace. Naproti tomu v zemích jako, Dánsko, Itálie či Španělsko dochází k znatelnému poklesu počtu těchto obchodníků. Tento jev může dokládat tamní poměrně vysoce konkurenční prostředím. Tabulka 3: Počet producentů a obchodníků s elektřinou dle jednotlivých zemí EU 27 Počet producentů s tržním podílem nad 5 % Země 2006 2010 Rakousko 4 4 Belgie 2 3 Bulharsko 5 5 Kypr 1 1 Česká republika 1 1 Dánsko 2 2 Estonsko 2 1 Finsko 5 4 Francie 1 1 Německo 4 4 Řecko 1 1 Maďarsko 4 3 Irsko 4 6 Itálie 5 5 Lotyško 1 1 Litva 4 5 Lucembursko 2 2 Malta 1 1 Nizozemí 5 5 Polsko 5 5 Portugalsko 3 2 Rumunsko 7 6 Slovensko 2 1 Slovinsko 2 2 Španělsko 4 4 Švédsko 3 5 Velká Británie 6 8 Zdroj: Vlastní zpracování z dat Eurostatu

Tržní podíl největšího producenta 2006 2010 82,3 79,1 100 100 73,5 73 54 46 91 89 23 26,6 88,7 86,5 31 28,4 94,6 85,1 41,7 42,1 51,1 34 34,6 28 95 88 69,7 35,4 69,7 35,4 100 100 17,3 17,4 54,5 47,2 31,1 33,6 83,6 80,9 51,4 56,3 31 24 45 42 22,2 21

28

Počet obchodníků s elektřinou 2006 2010 136 129 23 37 13 36 1 1 285 324 65 33 43 41 >100 >100 160 177 1042 >1000 4 11 12 38 9 8 380 268 4 4 7 15 12 11 1 1 38 36 168 146 4 10 48 56 35 77 13 16 375 202 119 134 26 22

3.8 Unbundling Velmi důležitým pojmem v politice liberalizace energetiky EU je pojem unbundling. V prostředí energetiky znamená pojem unbundling absolutní oddělení producentů energie od přenosových operátorů a od distributorů. Z hlediska rozdělení je nutné rozlišovat mezi účetním, manažerským, právním a vlastnickým unbundlingem. Tabulka 4: Jednotlivé druhy unbundlingu v oblasti energetiky

Druhy unbundlingu

Podstata

Účetní unbundling

Oddělení účetní evidence pro jednotlivé licencované činnosti a povinnost sestavovat oddělenou rozvahu a výsledovku.

Manažerský unbundling

Oddělení řídicí struktury u provozovatele přenosové a distribuční soustavy.

Právní unbunling

Přijmutí takových opatření, aby se osoby odpovědné za distribuci a za obchod chovaly zcela nezávisle.

Vlastnický unbundling

Oddělení přenosových operátorů od producentů elektrické energie.

Zdroj: Vlastní práce

Poprvé se požadavky na unbundling objevily ve směrnicích č. 96/92/ES a 98/30/ES a požadovaly tzv. účetní unbundling, neboli oddělení účetní evidence přenosu a distribuce. V tzv. druhém liberalizačním balíku se objevil požadavek na unbundling provozovatelů distribučních a přenosových soustav. Tento manažerský unbundling znamená, že všechna hospodářská rozhodnutí o provozu, údržbě a rozvoji sítí musí být přijata nezávisle na integrované společnosti. Právní unbundling požaduje oddělení provozu distribuční soustavy od samotné právní entity, v tomto případě provozovatele distribuční soustavy. Jedním z hlavních opatření tzv. třetího liberalizačního balíčku je vlastnický unbundling – oddělení přenosových operátorů od producentů elektrické energie. Vlastnický unbundling vyvolává dodnes intenzivní diskuze o jeho skutečných přínosech, potenciálních rizicích a možnostech hledání jiné cesty v tomto směru. Oficiální důvody provádění unbundlingu jsou tyto: • oddělení regulovaných (přenos a distribuce) a neregulovaných (výroba a obchod) licencovaných činností, • zajištění systémových podmínek potřebných pro úspěšné fungování liberalizovaného trhu, • přístup k sítím za rovných podmínek (bez asymetrie informací, bez diskriminačního chování), • možnost vstupu novým obchodníkům a dodavatelům

29

Tabulka 5: Stav unbundlingu elektroenergetiky zemí EU (rok 2009)

Členský stát

Počet provozovatelů přenosové soustavy (TSO)

Počet vlastnicky oddělených TSO

Počet provozovatelů distribuční soustavy (DSO)

Počet právně oddělených DSO

Počet vlastnicky oddělených DSO

Rakousko

3

0

129

11

0

Belgie

1

0

26

26

11

Bulharsko

1

0

4

4

4

Kypr Česká republika Dánsko

1

0

1

0

0

1

1

3

3

0

1

1

84

84

0

Estonsko

1

0

38

1

NA

Finsko

1

1

88

50

1

Francie

1

0

148

5

0

Německo

4

2

866

171

0

Řecko

1

0

1

0

0

Maďarsko

1

0

6

6

0

Irsko

1

1

1

1

0

Itálie

9

1

144

11

121

Lotyško

1

0

11

1

10

Litva

1

0

2

2

0

Lucembursko

1

0

6

1

0

Malta

0

0

1

0

0

Nizozemí

1

1

8

8

6

Norsko

1

1

152

38

7

Polsko

1

1

20

14

0

Portugalsko

3

1

13

11

10

Rumunsko

1

1

36

8

5

Slovensko

1

1

3

3

0

Slovinsko

1

1

1

1

0

Španělsko

1

1

351

351

0

Švédsko

1

1

170

170

0

Velká Británie

1

1

19

9

10

Zdroj: Evropská komise

30

3.9 Model trhu s elektřinou Trh s elektřinou se obecně uskutečňuje mezi stranou dodávky a stanou spotřeby. Do celého procesu obvykle vstupují obchodníci, představující nejdynamičtější prvek celého systému. Doprava elektřiny se přímo nezúčastňuje trhu s elektřinou, nicméně tento proces také ovlivňuje. Účastník trhu s elektřinou může nakoupit nebo prodat elektřinu na organizovaném i neorganizovaném. Organizovaný trh s elektřinou také dělíme dle termínu obchodu na: Dlouhodobý trh – obchod s dodávkou elektřiny s dobou dodávky delší než jeden den. Krátkodobý trh – obchod s elektřinou v rozmezí desítek minut až několik dní, mimořádný význam zde má denní trh. (Chemišinec, 2010) Přínos burzovního trhu pro odběratele spočívá v soustředění poptávek a nabídek na jednom tržím místě, což přispívá k tvorbě konkurenčního prostředí. To přináší významné úspory nákladů na energie. Také okolnosti obchodu jsou ve svém výsledku nezpochybnitelné, neboť obchodování probíhá podle objektivních obchodních algoritmů, za rovných podmínek a transparentně. Výhodou organizovaného trhu je dále využití burzovních standardů, na druhé straně i dostatečná variabilita při stanovování parametrů dodávky odběratelem. Výhody burzovního obchodování lze pozorovat i ze strany dodavatelů, kterým tento systém přináší rychlost obchodování v elektronickém aukčním systému či rovný přístup k obchodním informacím. (All For Power, 2011) Mezi klíčové energetické burzy patří skandinávská Nord Pool a německá European Energy Exchange (EEX). Krom toho existují i další, co do objemu kontraktů méně podstatné burzy, jako je nizozemská Amsterdam Power Exchange (APX) nebo francouzská Power Next. Vedle burz ale v Evropě přetrvává také OTC trh. Zde jsou ovšem přítomny klasické problémy, jako je např. nedostatek informací. Zprávy z OTC trhu poskytuje několik firem, jako jsou např. Platts nebo Argus. Tyto agentury získávají informace od jednotlivých obchodníků. Zatímco jimi uváděné ceny jsou obecně považovány za důvěryhodné, o uváděných zobchodovaných objemech mnozí hráči na trhu pochybují. (Nex Finance, 2007) Mluvíme-li o trhu s elektřinou, musíme rozlišovat maloobchodní a velkoobchodní trh, které jsou značně odlišné. Velkoobchodní trh je vlastně klasický komoditní trh, kde je mnoho hráčů včetně spekulantů. Obchodují se jak spotové, tak i termínové kontrakty, což umožňuje krom spekulace i zajištění se před nepříznivým vývojem ceny do budoucna, a tedy omezení existujícího rizika. Obchodování na evropských energetických burzách je v zásadě obdobné. Téměř vždy se rozlišuje mezi dvěma typy obchodů. Prvním je aukce, jejímž výsledkem je stanovení tzv. aukční ceny, to je ceny, při které je realizováno největší množství obchodů. Druhým typem je kontinuální obchodování. V kontinuálním režimu je možné v rámci jednoho obchodního dne uzavírat obchody za různé ceny. Cena posledního obchodu se stává závěrečným kurzem pro daný produkt. Obchodováno je několik typů termínových kontraktů a spotové kontrakty. Futures kontrakty jsou většinou vypisovány na roční, čtvrtletní a měsíční bázi.

31

Složky ceny elektrické energie Celková cena elektrické energie se skládá ze dvou základních částí, z části neregulované, jejíž stanovení probíhá tržními principy a části regulované, která zahrnuje řadu položek zpravidla regulovaných patřičnou institucí tzv. regulátorem trhu. Struktura prodejní ceny elektřiny v ČR je následující: Neregulovaná část • Pevná cena za měsíc • Cena silové elektřiny Regulovaná část • Poplatek za distribuci • Poplatek za systémové služby • Příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů • Poplatek za činnost zúčtování Operátora trhu s elektřinou Neregulovaná složka ceny elektřiny, jinak známá jako silová elektřina, je tou části prodejní ceny elektřiny, která je stanovena na půdě energetických burz. To s sebou přináší veškerá pozitiva i negativa spjatá s tržním mechanismem. Tvorba ceny je tvořena transparentně v konkurenčním prostředí, je ale vystavena všem vnějším vlivům a proto dochází k jejím výrazným výkyvům během roku. Obchodníci s elektřinou se tento stav snaží kompenzovat průběžnými pravidelnými nákupy. Elektrická energie je na burze obchodována formou spotového či termínového trhu. Spotová cena elektřiny představuje cenu jedné hodiny dodávky aktuálního nebo následujícího dne. Cena je tvořena interakcí nabídky a poptávky, přičemž poptávka se vyznačuje nízkou elasticitou (existence již nasmlouvaných kontraktů) a nabídka je omezená (kapacitní omezení výrobců elektřiny). Futures ceny jsou určovány budoucími mezními náklady výroby elektřiny a zohledňují zajišťovací tlaky účastníků trhu. Regulovaná část ceny elektřiny podléhá administrativnímu rozhodnutí příslušného orgánu zvaného regulátor trhu. Platba za distribuční služby je rozdělena na pohyblivou a pevnou složku. Pohyblivá složka ceny distribuce, tj. platba za odebrané množství elektrické energie v Kč/MWh, kryje náklady na ztráty v sítích, které jsou přímo úměrné odběru elektřiny. Pevná složka ceny distribuce respektuje fixní náklady dodavatele spojené se zabezpečením dodávky elektřiny v definované kvalitě a v kterémkoliv okamžiku. Poplatek za systémové služby zahrnuje náklady provozovatele přenosové soustavy na nákup tzv. podpůrných služeb např. pohotovost záložních zdrojů. Náklady na OZE vyplývají ze závazku vůči EU na podporu obnovitelných zdrojů a z toho plynoucí nutnost jejich dotování. Položka operátor trhu zahrnuje platbu společnosti OTE, a. s. organizujícího krátkodobý trh s elektřinou a vydávající zprávy o stavu trhu s elektřinou. (Struktura ceny elektřiny, 2011)

32

Distribuce elektřiny 32,7 %

Silová elektřina 43,8 %

Operátor trhu 0,1 %

Systémové služby ČEPS 4,5 %

Přenos elektřiny 3% Obnovitelné zdroje energie; 16,9 %

Obrázek 6: Podíl složek ceny za dodávku elektřiny pro domácnosti ČR (2011) Zdroj: OTE, a. s., 2012.

3.10 Trh s elektrickou energií vybraných zemí Evropské Unie Přes vliv liberalizace jsou ceny elektrické energie napříč Evropou odlišné. Důvodů k této odlišnosti je několik. Jedním z nich je značná odlišnost výrobní struktury evropského elektrárenského průmyslu. V rámci jednotlivých členských států EU se setkáváme s velmi rozdílnými energetickými mixy. Ty jsou determinovány hospodářskými a geografickými vlivy. Německo Celková produkce elektřiny v Německu činila za rok 2010 přes 627 TWh. Největší podíl je stále získáván z tuhých paliv, jejich podíl ovšem neustále klesal. Tento trend bude ale pravděpodobně přerušen nečekaným odklonem německé energetiky od jaderných zdrojů. Již zmíněná havárie japonské jaderné elektrárny Fukušima vedla německou vládu k rozhodnutí odstavit všech svých 17 jaderných elektráren do roku 2022. Toto rozhodnutí zásadně ovlivní energetickou skladbu výroby energií v Německu a bude mít dopad na ceny elektřiny v celém regionu. Již nyní je sledováno, že po odstavení první série starších jaderných bloků, čítající 8 elektráren, dováží Německo jen z Francie cca 50 GWh elektřiny denně. Vyústěním těchto kroků je ještě intenzivnější příklon k OZE, s cílem 1/3 podílu OZE na energetickém mixu pro nejbližší budoucnost. Německý energetický trh byl již od devadesátých let utvářen několika velkými producenty elektrické energie a velkým množství lokálních výrobců. Tato poměrně složitá struktura s nepřítomností centrálního obchodování vytvářela tlak na diferenciaci cen uvnitř země. Deregulační zákon pro energetiku vstoupil v platnost v únoru 1999. Deregulace probíhala bez přítomnosti regulátora trhu, ten vznikl až v roce 2005. Vznik organizace Bundesnetzagentur coby regulátora trhu byl přirozeným vyústěním nepřehledné situace na německém energetickém trhu, ovlivňovaném postoji jednotlivých spolkových zemí, agentura coby celonárodní prvek má vedle standardních pravomocí také sjednocující

33

charakter pro německý energetický trh. V tomto pohledu pak proces liberalizace vyústil v poměrně významné pohyby cen elektřiny, jež budou popsány níže. Francie Postavení Francie na trhu s elektrickou energií je v rámci EU ojedinělé výraznou orientací země na jadernou energetiku. V současné době disponuje Francie 58 jadernými reaktory a elektrickou energii z nich exportuje do Německa či Itálie. Takto získaná energie uspokojí 85 % francouzské poptávky. V rámci EU tak Francie patří do skupiny zemí propagující jadernou energetiku. Ceny elektřiny v rámci zkoumaných zemí EU, vykazují u Francie nejnižší meziroční pohyby, to je dáno přítomnosti cílově regulovaných cen. Regulace cen elektrické energie ve Francii je z pohledu EU považována za faktor bránící novým investicím a procesu liberalizace trhu. Liberalizace francouzského trhu s elektrickou energií se vyvíjela následovně: • 2004 – 2007 – proces uvolnění výběru dodavatele elektřiny • Červen 2004 – založení energetické burzy Powernext • Listopad 2006 – rozšířen Market coupling na Belgii a Nizozemí • Duben 2009 – fúze Powernext a EEX Švédsko Energetický mix Švédska patří mezi země hojně těžící z přírodních podmínek. Ty umožňují získávat více než 50 % elektrické energie z OZE, zejména z vodních zdrojů. Významným zdrojem energie jsou ve Švédsku jaderné elektrárny, ty se zde těší proměnlivé oblibě. Zatímco v průběhu devadesátých let byly odstavovány starší bloky, na přelomu tisíciletí Švédsko dospělo k nutnosti investic do nových jaderných bloků. Švédsko se spolu s Velkou Británií řadí k prvním zemím, které přistoupily na liberalizaci energetického sektoru. Ta probíhala v letech 1996 až 1999 ve své prvotní formě, samozřejmě vzhledem k přijímání nových směrnic EU v oblasti liberalizace energetiky pokračuje dodnes. Jedním ze stěžejních okamžiků bylo vytvoření energetické burzy Nord Pool v roce 1996, která dnes představuje jednu z nejvýznamnějších institucí svého druhu v rámci EU. Velká Británie S produkcí 381 TWh se Velká Británie řadí na třetí místo energetického pořadí států EU. Této výše je dosaženo využíváním tří hlavních zdrojů. Nejvýznamnější zdroj je zemní plyn a to zejména díky vysoké míře soběstačnosti této komodity. Velká Británie disponuje rozsáhlými zásobami zemního plynu. Zbývajícími dvěma významnými zdroji jsou tuhá paliva a jádro. Z hlediska budoucího vývoje převažují tendence na omezování těchto dvou zdrojů na úkor podpory OZE. Liberalizace energetického trhu Velké Británie je historicky první deregulací tohoto odvětví v celé Evropě. Reforma elektroenergetiky sahá až do reforem M. Thatcherové z roku 1988, tehdy byl nastartován proces postupného otevírání elektroenergetického trhu. Prvotní důraz směřoval na problematiku privatizace energetického sektoru, došlo k rozdělení Central Electricity Generating Board, který vlastnil a provozoval elektrárny a přenosovou soustavu, na několik separátních společností. Zároveň vznikl tzv. Pool,

34

povinný trh s elektřinou pro všechny prodejce a nezávislý regulační úřad pro oblast elektroenergetického trhu tzv. Offer. Liberalizace probíhala v jednotlivých vlnách od roku 1990, pro největší odběratele (nad 1 MW), roku 1994 pro střední oběratele (do 1 MW) a závěrečná fáze v roce 1998 pro všechny menší zákazníky. Liberalizační proces tak byl rozprostřen do poměrně dlouhého časového úseku. Současný elektroenergetický trh Velké Británie vykazuje vysokou míru konkurenčního prostředí, zejména v oblasti výrobců elektřiny. Česká republika Energetická situace České republiky je ovlivněna dvěma hlavními zdroji energie, těmi jsou uhlí a jádro. Primárním zdrojem výroby elektřiny zůstává s podílem 60 % černé a hnědé uhlí. Při současné výši těžby se předpokládá, že zásoby uhlí v ČR vydrží na 20 let, to je však silně ovlivněno existencí limitů těžby resp. jejich případného prolomení. Druhý pilíř výroby elektřiny představují jaderné elektrárny. ČR disponuje celkem šesti jadernými bloky. I přes změnu pohledu EU na jadernou problematiku v roce 2011, zůstává jádro velmi důležitým zdrojem energie ČR, takto s ním je počítáno i ve Státní energetické koncepci, jež doporučuje dostavbu dalších jaderných bloků. Negativem energetického postavení ČR je potenciál OZE. Jeho maximální podíl se na uspokojování spotřeby energie, při využití současných technologických možností, pohybuje kolem 25 – 30 %. To posiluje roli neobnovitelných zdrojů, i zde však dochází ke změnám. Klesá podíl uhlí, a podporovaným zdrojem energie se stává plyn, jeho podíl by měl do budoucích let výrazně vzrůst. Postup liberalizace trhu s elektrickou energií, kdy jednotlivé subjekty měly možnost zvolit si libovolně svého dodavatele, měl v ČR tento průběh: • Od 1. ledna 2002 - zákazníci s roční spotřebou nad 40 GWh • Od 1. ledna 2003 - zákazníci s roční spotřebou nad 9 GWh • Od 1. ledna 2004 - všichni zákazníci s průběhovým měřením spotřeby mimo domácností • Od 1. ledna 2005 - všichni koneční zákazníci mimo domácností • Od 1. ledna 2006 - všichni koneční zákazníci včetně domácností Institucionální rámec trhu s elektřinou je definován všemi potřebnými subjekty resp. správními subjekty. Energetický zákon vymezuje v rámci státní správy v energetických odvětvích následující správní úřady: Energetický regulační úřad (ERÚ) – úřad byl zřízen 1. ledna 2001. Úkolem úřadu je regulace cen, podpora využívání obnovitelných zdrojů, ochrana spotřebitelů, šetření soutěžních podmínek. Energetický regulační úřad e členem ERGEG. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) – vydává státní souhlas s výstavbou nových zdrojů v elektroenergetice, zabezpečuje plnění mezinárodních závazků a smluv. Ministerstvo také zpracovává Státní energeticku koncepci. Operátor trhu s elektřitou (OTE) – organizuje styk mezi výrobci, obchodníky a zákazníky na základě technických možností a požadavků na provoz přenosové soustavy.

35

Hlavními činnostmi OTE jsou organizování krátkodobého trhu s elektřinou, vyhodnocování odchylek na základě smluv o dodávce elektřiny, zpracování pravidelných zpráv o trhu s elektřinou v ČR, odhad budoucí spotřeby energie a způsoby jejího krytí apod. (OTE, 2011) Energetická burza v Praze (PXE) – byla založena 5. března 2007 s cílem nastavit nová pravidla pro obchodování s elektrickou energií v České republice. Obchodování elektřiny tedy od jejího založení probíhá na bázi nabídky a poptávky. Cílem PXE je vytvořit silnou a standardizovanou platformu pro obchodování s elektrickou energií, jak z pohledu objemu, tak i likvidity. (PXE, 2011) Státní energetická inspekce (SEI) – je zaměřena na kontrolu patřičných zákonů a ochranu spotřebitele. Provádí dozor nad plněním povinností zákonem vyplývajících pro výrobce a provozovatele. Maďarsko Produkce elektřiny dosahuje v Maďarsku 37 TWh. K této produkci přispívají zejména čtyři jaderné bloky a rostoucí orientace na zemní plyn. Jako i ostatní země střední Evropy je maďarská energetická politika v současné době zaměřena na podporu OZE a zároveň kladným postojem k jaderné energetice. Maďarsko se netají cílem dosáhnout podílu 60 % energie vyrobené z jádra. V rámci střední Evropy je Maďarsko největším dovozcem elektrické energie. Deregulace energetického trhu resp. přijetí druhého liberalizačního balíčku bylo v Maďarsku dokončeno v roce 2007. V roce 2009 se Maďarsko vstupuje na PXE a rozšiřuje tak středoevropský burzovní trh s elektrickou energií. Polsko Nejvýraznějším rysem polské energetiky je vysoký podíl uhelných zdrojů. Tuhá paliva se na výrobě elektřiny podílí více než 90 %. V současné době není Polsko závislé na dovozech elektřiny, v plánu je však uzavření několika tepelných elektráren z ekologických důvodu, které bude mít za následek nutnost upokojovat energetickou potřebu dovozem elektřiny. Orientace na OZE či plyn probíhá poměrně pomalým tempem. Polsko také disponuje technicky zastaralou přenosovou sítí, která si vynutí velké investice do obnovy. Polský energetický trh se pro všechny spotřebitele plně otevřel v červenci 2007. Privatizace sektoru probíhá pomalým tempem již deset let. Příjmy z privatizace mají mimo jiné sloužit k financování plánované výstavby první polské jaderné elektrárny. Přes značný pokrok v liberalizaci energetiky je Polsko ze strany EU kritizováno např. za příliš malý podíl elektřiny zobchodovaný prostřednictvím burzovního trhu. Slovensko Produkce elektřina na Slovensku dosahuje bezmála 28 TWh. Slovensko je jednou ze zemí s vysokým podílem výroby elektřiny z jádra. Země disponuje čtyřmi jadernými bloky, ve výstavbě jsou další dva. Podíl tuhých paliv na výrobě energie se snižuje, naopak podíl plynu a OZE se zvyšuje. Společně s ČR vykazuje nejvyšší míru závislosti na dodávkách plynu (nízký počet dodavatelů a nulová těžba).

36

Liberalizace slovenského energetického trhu není Evropskou unií vnímání příliš uspokojivě, neochota akceptovat unbundling, nižší míra konkurence či vysoký tržní podíl dominantního výrobce elektřiny (Slovenské elektrárne) potvrzují tento stav. Hlavní vlna liberalizace proběhlo v rozmezí let 2005 – 2007. V květnu 2006 začalo společné intradenní obchodování s ČR, jako první případ tohoto druhu obchodování s elektřinou v regionu střední Evropy. Rok 2000 Rakousko Česká republika Francie Německo Maďarsko Polsko Slovensko Švédsko Velká Británie 0%

10%

Tuhá paliva

20%

Ropa

30%

40%

Zemní plyn

50%

Jádro

60%

70%

80%

90%

100%

90%

100%

Obnovitelné zdroje energie

Obrázek 7: Podíly zdrojů elektrické energie vybraných zemí EU v roce 2000 Rok 2010 Rakousko Česká republika Francie Německo Maďarsko Polsko Slovensko Švédsko Velká Británie 0%

10%

Tuhá paliva

20%

Ropa

30%

40%

Zemní plyn

Jádro

50%

60%

70%

Obnovitelné zdroje energie

Obrázek 8:Podíly zdrojů elektrické energie vybraných zemí EU v roce 2010 Zdroj: Eurostat – Country Factsheets

37

80%

4

Vliv liberalizace na cenu elektrické energie

Přes nesporný pokrok integračního procesu v oblasti energetiky, stále zůstává energetický trh, potažmo trh s elektrickou energií, regionálně rozdělen. V cestě ke skutečnému, plnému propojení stojí určitá úzká hrdla, při propojování sítí. Tato úzká místa mohou být determinována, jak geografickými či politickými, tak zejména historickými faktory. Není těžké si představit, že propojení elektrizačních soustav Francie a Španělska je díky přítomnosti Pyrenejského pohoří problematické, nebo že výrazné propojení zemí bývalého východního bloku s těmi západními nebylo donedávna historicky opodstatněné. Tyto problematické faktory, jsou v současnosti intenzivně řešeny, největší výzvou aktuálních let je budovaní transevropských přenosových sítí a současná realizace projektů chytrých přenosových sítí, umožňující řádnou funkci plně liberalizovaného energetického trhu. Současný evropský trh s elektřinou tak lze členit na několik dílčích oblastí, např. na Skandinávii, střední a východní Evropu, Velkou Británii atd. Vliv liberalizace na trh s elektrickou energií vede ke zvýšení konkurence tohoto trhu, což by teoreticky mělo mimo jiné vést k tlaku na snižování cen statků na tomto trhu obchodovaných. Tímto statkem je elektřina, která se v dnešních podmínkách označuje coby statek nezbytný. Jak bylo výše uvedeno, cena elektřiny je ve většině členských států tvořena dvěma základními částmi. První z nich je cena silové elektřiny, tedy ta část, kterou spotřebitel ve své podstatě skutečně spotřebuje a jež je v dnešních podmínkách energetického trhu EU tvořena na tržním principu. Druhou, svojí výší srovnatelnou částí ceny je tzv. regulovaná složka. Tato část ceny spadá pod rozhodovací pravomoc místního regulátora trhu. Regulátor trhu reaguje na dění na energetickém trhu a dle toho taxativně stanovuje výši jednotlivých příspěvků na jednotlivé složky regulované části ceny. Po sečtení těchto dvou složek ceny je dále třeba zohlednit zdanění. Zmíněné rozdělení ceny elektřiny je klíčové pro správnou interpretaci cenových pohybů elektrické energie. Politické garnitury většiny členských zemí se snaží přesvědčovat konečné spotřebitele o oprávněnosti liberalizačních kroků na poli energetiky, jako prostředku ke snižování konečných cen ať již elektřiny, plynu či tepla. Následující text by měl potvrdit, že tyto jejich názory jsou na poli elektrické energie pravdivé jen do určité míry. Většina deregulovaných trhů totiž vykazuje rozdílnost ve vývoji jednotlivých složek ceny elektřiny, někdy dokonce je cenový trend těchto složek opačný a jejich vliv na konečný výsledek působí antagonicky. Faktické rozdělení energetického trhu na několik oblastí má samozřejmě vliv na konečný výsledek liberalizace. Postupné propojování jednotlivých trhů vyvolává cenovou konvergenci směrem k jednotnému trhu. Proces liberalizace je z časového hlediska dlouhodobý proces, na jehož konci by měly být spotřebiteli poskytnuty bezpečnější dodávky energie za nižší cenu, než před započetím tohoto procesu. Pohled na současný stav nám tedy umožňuje zhodnotit míru konkurence na jednotlivých trzích a zkoumat jak se vyvíjely ceny elektrické energie, a které faktory měly na tyto ceny vliv. Pro zkoumání vlivu liberalizace na ceny elektrické energie, je třeba nejdříve vymezit oblast popř. oblasti skladby ceny elektřiny, na něž má proces liberalizace dopad. Zmíněné dělení ceny elektrické energie je v tomto okamžiku klíčové. Liberalizace má

38

bezprostřední dopad na tvorbu ceny silové energie. Dopad na regulovanou složku ceny nelze zcela přesně vyjádřit. Tento stav jen koresponduje s dnes platným modelem trhu s elektrickou energií, kdy přenos a distribuce jsou označeny jako přirozený monopol, tedy oblast neschopná tržního uvolnění za reálných podmínek, proto ze zákona nutně podléhající regulaci. Dopad liberalizace na ceny elektrické energie bude analyzován na velkoobchodních cenách, z výše uvedených důvodů. Regulovaná složka ceny nebude do analýzy zahrnuta především díky nemožnosti přesné verifikace dopadu liberalizace na tuto část ceny. Budou však zmíněny resp. vyčísleny faktory, které liberalizace vyvolává a jež mají dopad na regulovanou složku ceny, typicky jde o unbundling či nutnost investic do přeshraničního vedení. Pro analýzu dopadů liberalizačních procesů je možné využít ekonometrickou analýzu. Při využití této analýzy je však z hlediska interpretace výsledků vhodné splnění několika podmínek. Především by v analyzovaném období nemělo docházet k příliš velkým a nahodilým změnám jednotlivých proměnných, které nejdou logicky patřičně zdůvodnit. Dále by zkoumaný model měl vykazovat určitou úplnost. Tedy v případě liberalizace by měl splňovat charakter dosažení určité úrovně liberalizace trhu. Nebylo by vhodné zkoumat model resp. období, v němž liberalizace teprve začíná, ale je žádoucí aby obsahoval dostatečně dlouhé období, v němž liberalizace probíhala i období, kdy trh liberalizován nebyl. Tyto zmíněné podmínky splňují zejména některé ze zemí západoevropského trhu. Důvodem výběru těchto zemí byl právě požadovaný delší a ucelenější vývoj liberalizačního procesu energetiky vybraných zemí. Jde tedy zejména o Německo, Švédsko a Velkou Británii. Velkoobchodní ceny elektřiny těchto zemí budou podrobeny regresní analýze. Časový rámec analýzy pak spadá do období od roku 1992 do roku 2006, pro které je v rámci těchto zemí příznačná „hlavní fáze“ liberalizačního procesu. Kdy se hlavní fází liberalizace rozumí uvolnění trhu pro konečné spotřebitele všech kategorií, tedy možnost dobrovolně si volit svého dodavatele elektřiny, společně se vznikem tržního prostředí tvořeného energetickými burzami a příslušnými institucemi a také procesem unbundlingu (zejména právního a účetního). Sledované období končí rokem 2006 z důvodu, že v následujícím období tj. od roku 2007 začíná docházet k výraznější volatilitě jednotlivých vstupních komodit vrcholící hospodářskou recesí let 2009 – 2010, volatilita těchto proměnných se promítá do konečné výše spotové ceny, u které je pak obtížné vyjádřit vliv liberalizace. Dalším faktorem umocňujícím tento fakt je start obchodu s emisními povolenkami v roce 2005, které mají v pozdějších letech nemalý vliv na velkoobchodní ceny elektrické energie. V rámci regresní analýzy jsou použity spotové ceny elektrické energie, z nejvýznamnějších energetických burz regionu. Spotové ceny v sobě odrážení aktuální situaci či dění mající vliv na daný trhy, z toho důvodu se jeví jako vhodnější než ceny termínové, které se jednak člení dle délky kontraktů a jsou ovlivněny i budoucím očekáváním situace na daném trhu.

39

Základními proměnnými vstupujícími do tvorby velkoobchodní cen elektrické energie s přihlédnutím k časovému horizontu jsou cena ropy typu Brent, cena zemního plynu evropského trhu, cena uhlí region severo-západní Evropa, umělá proměnná vyjadřující liberalizaci. V současnosti není cena ropy udávána jako proměnná mající přímý vliv na cenu elektrické energie, to z důvodu jejího velmi nízkého podílu na výrobě elektřiny a vzájemná zastupitelnost se zemním plynem. Zkoumané období začínající rokem 1992 však vykazuje odlišné charakteristiky. Především v devadesátých letech 20. století byl podíl ropy na výrobě elektřiny výrazně vyšší než v současné době, zejména ve Velké Británii. Růst cen ropy ovšem téměř vždy nepřímo působí na ceny elektřiny, proto se ropa jeví jako významná proměnná. Další proměnnou představuje cena uhlí pro zkoumaný region. Uhlí jako tradiční zdroj výroby elektrické energie bylo a zůstává jedním z významných prvků tvorby její ceny. Vliv uhlí na cenu elektřiny je samozřejmě ovlivněn podílem této komodity na výsledné produkci elektřiny. Cena zemního plynu na cenu elektřiny nepůsobí pravděpodobně příliš významně, nicméně podíl plynu na výrobě elektřiny byl významný zejména ve Velké Británii a ve zkoumaném období rostl i v Německu. Významnost proměnné bude prokázaná modelem. Poslední proměnnou je umělá hodnota vyjadřující proces liberalizace. Prokázání vlivu liberalizace na velkoobchodní cenu liberalizace je hlavním cílem modelu. Proměnná nabývá dvou hodnot. Hodnota 1 značí probíhající proces liberalizace, ten je spjat se skutečným uvolněním trhu a zahrnuje i období dvou let po legislativním dokončení liberalizačního procesu. Přidané období dvou roků po formálním ukončení liberalizace je zohledněním probíhajícího dokončení dynamických změn trhu, po úředním ukončení určité fáze liberalizace. Hodnota 0 pak značí období, ve kterém liberalizace neprobíhá. Z uvedených proměnných se jako nejvýznamnější jeví cena uhlí. Ve zkoumaném období měla cena uhlí zřejmě nejsilnější vliv na velkoobchodní cenu elektřiny. To platí zejména pro Německo a Velkou Británii. V případě Švédska je situace odlišná vzhledem k jeho energetickému mixu, využívajícímu výhradně jaderné a obnovitelné zdroje k výrobě elektrické energie. Velkoobchodní cena švédské elektřiny bude spíše ovlivněna německým trhem. Jednorozměrná regresní analýza tedy vyjádří závislost velkoobchodních cen elektrické energie na ceně uhlí (regionu severo-západní Evropa). Pro zvolené modely budou kromě odhadů parametrů získaných metodou nejmenších čtverců (OLS) vypočteny zejména koeficienty determinace a provedeny F-testy vhodnosti modelu. Vycházíme-li ze vztahu PE = f (PU +), tedy že cena elektřiny je funkcí ceny uhlí, pak můžeme vykreslit obě proměnné dle jednotlivých zemí. To ukazuje obrázek č. 9, kde červená časová řada je cena uhlí, modrá časová řada je cena elektřiny, podrobněji pak příloha 4.

40

Německo

Velká Británie

Švédsko Obrázek 9: Proměnné cena elektřiny a cena uhlí dle vybraných zemí Zdroj: Vlastní zpracování v programu Gretl

Při volbě funkční formy regresního modelu může volit z několika možností. Klasicky se jedná o přímku, parabolu, hyperbolu či jinou lineární funkci. Obdržené výsledky obsahuje tabulka 6, udávající, která proměnná má v rámci dané země nejvyšší vliv na cenu elektřiny po zohlednění reálné situace. Je zřejmé, že v Německu se jedná o cenu uhlí, ve Velké Británii o cenu ropy a ve Švédsku jsou ceny poměrně silně ovlivněny cenami německého trhu. tabulka 6: Charakteristiky jednorozměrného regeresního modelu P-hodnota proměnné

Země

Funkční forma

Proměnná

DE

Lineární (přímka) Cena uhlí

< 0,01

GB

Lineární (přímka) Cena ropy

<0,01









<0,01






Cena elektřiny v Německu Zdroj: Vlastní zpracování v programu Gretl SE

Lineární (přímka)

Významnost

Adjustovaný koeficient determinace 0,55 0,59 0,51

Z hlediska prokázání vlivu proměnných na cenu elektrické energie je podstatnější model vícerozměrný. Jako vysvětlující proměnné ve vícerozměrném modelu budou uvažovány:  cena ropy typu Brent,  cena zemního plynu evropský trh,  cena uhlí - region severozápadní Evropa,  umělá proměnná liberalizace.

41

Velmi důležitá je proměnná liberalizace popsaná výše, kterou by měla prokázat vliv liberalizace na cenu elektrické energie ve zkoumaném období. Proto je třeba tuto proměnnou nastavit způsobem, který bude vhodně korespondovat s reálným vývojem liberalizace na zkoumaných trzích. Výchozí hypotéza H0 zní: model jako celek je statisticky neprůkazný.

4.1 Model trhu s elektřinou ve Velké Británii Jako první v rámci Evropy začala liberalizace energetického sektoru ve Velké Británii, liberalizace zde probíhala v několika vlnách od roku 1990 až do 1998. Určitého vyššího stupně liberalizace dosáhl britský energetický trh kolem roku 1994, kdy byl trh otevřen pro odběratele střední velikosti a plně se rozvinul konečným rokem 1998, kdy se otevírá i pro malé odběratele, tedy domácnosti. Tento vývoj se odráží v proměnné liberalizace, tak že průběh liberalizačního procesu je nastaven na interval let 1994 – 2000. Test významnosti regresních parametrů pro n = 30 (pololetí) udává, že statisticky významné jsou proměnné cena ropy, cena uhlí a liberalizace. Z tabulky 7 je patrné, že všechny proměnné jsou průkazné na 1% hladině významnosti. U proměnné cena uhlí však této významnosti dosaženo při zpoždění o jedno období. To znamená, že změny cen uhlí se do cen elektrické energie promítají větší měrou až následující období (pololetí). Adjustovaný koeficient determinace vícerozměrného modelu nabývá hodnoty 0,70. Na základě F-testu je hypotéza H0 zamítnuta. tabulka 7: Vícerozměrný model trhu s elektřinou Proměnná

Koeficient

P-hodnota

Cena ropy

0,2441

Cena uhlí - 1

0,2726

Významnost




0,0057


0,0060


0,0065

Liberalizace -4,4463 Zdroj: Vlastní zpracování v programu Gretl

V další části se testovala autokorelace 1. řádu pomocí Durbin-Watson statistiky. Následovalo podrobení modelu RESET testu specifikace a testu linearity. Jako poslední byly testovány autokorelace a heteroskedasticita chybového členu. Výsledky testování obsahuje tabulka 8. tabulka 8: Charakteristiky vícerozměrného modelu s elektřinou Charakteristika

Testovací statistika

P-hodnota

RESET test

0,49

0,055

Test linearity

16,16

<0,01

Autokorelace

9,4

<0,01

Heteroskedasticita 15,03 Zdroj: Vlastní zpracování v programu Gretl

0,058

Z RESET testu modelu vyplývá, že na 5% hladině významnosti není hypotéza o správné specifikaci zamítnuta, model je tudíž průkazný. Nepříznivě vychází test linearity,

42

poukazující že vhodnější regresní funkcí by místo přímky byla některá kvadratická funkce. Výsledky také poukazují na přítomnost autokorelace, naopak se zamítá přítomnost heteroskedasticity. Z výsledků je patrné, že přes určitě nepříznivé charakteristiky lze vícerozměrný model jako celek označit za statisticky průkazný. Proměnné cena ropy, cena uhlí a pro nás důležitá proměnná liberalizace mají vliv na velkoobchodní cenu elektřiny ve Velké Británii.

4.2 Model trhu s elektřinou v Německu Liberalizace německého trhu s elektřinou na rozdíl do výše uvedených zemí proběhla jednorázově v roce 1998. Nicméně ze studií zabývajících se tímto procesem vyplývá, že reálně docházelo již rok před tímto datem ke změnám ve struktuře tohoto odvětví. Hlavní změny ve struktuře výrobců a vzniku nových regulátorů a obchodníků doznívají cca v roce 2001. V rámci modelu německého trhu s elektřinou jsou statisticky významné proměnné cena ropy a cena uhlí na 1% hladině významnosti a proměnná liberalizace na 5% hladině významnosti. Cena uhlí dosahuje významnosti při použití zpožděné proměnné. Adjustovaný koeficient determinace nabývá hodnoty 0,85. tabulka 9: Vícerozměrný model trhu s elektřinou Proměnná

Koeficient

P-hodnota

Cena ropy

0,2303

Cena uhlí - 2

0,3568

Významnost




0,0117


0,0104

0,006

Liberalizace -4,0622 Zdroj: Vlastní zpracování v programu Gretl

Z výsledků RESET testu a dalších charakteristik modelu vyplývá, že hypotéza o správné specifikaci modelu nebyla zamítnuta na 10% hladině významnosti. Obdobně jako v případě Velké Británie vykazuje model autokorelaci. Průkaznost modelu je u proměnné liberalizace nižší než v případě modelu Velké Británie, přesto lze říci, že model je jako celek statisticky průkazný a proměnná liberalizace má vliv na ceny elektrické energie v Německu. tabulka 10: Charakteristiky vícerozměrného modelu s elektřinou Charakteristika RESET test

Testovací statistika

P-hodnota

3,6563

0,043

Test linearity

21,1

<0,01

Autokorelace

18,1

<0,01

19

0,014

Heteroskedasticita Zdroj: Vlastní zpracování v programu Gretl

4.3 Model trhu s elektřinou ve Švédsku Švédský energetický trh zažil hlavní vlnu liberalizace mezi roky 1996 – 1999, opět jde ale o hranice vymezené legislativou, reálně je tedy interval nastaven na období 1996 –

43

2001. Za statistiky významné lze v modelu velkoobchodního trhu s elektřinou ve Švédsku označit proměnné cena ropy, cena uhlí a proměnná liberalizace. Adjustovaný koeficient determinace nabývá hodnoty 0,8. Dle F-testu se hypotéza o statistické neprůkaznosti modelu zamítá. tabulka 11: Vícerozměrný model trhu s elektřinou Proměnná

Koeficient

P-hodnota

Cena ropy

0,7328

Cena uhlí - 1

0,3323

Liberalizace -8,6 Zdroj: Vlastní zpracování v programu Gretl

Významnost




0,0342

0,0018


0,0001

Následně byl model podroben RESET testu specifikace, testu linearity, autokorelace a také heteroskedasticity, stejně jako v případě předchozích dvou zemí. Z výsledků všech těchto charakteristik vyplývá, že vícerozměrný model je, jako celek průkazný. V tomto případě modle nevykazuje ani autokorelaci testovaných hodnot, ani jejich heteroskedasticitu. Model tak prokazuje, že proměnná liberalizace má vliv na velkoobchodní cenu elektrické energie ve Švédsku. tabulka 12: Charakteristiky vícerozměrného modelu s elektřinou Charakteristika RESET test

Testovací statistika

P-hodnota 0,16

0,85

Test linearity 0,49 Autokorelace 1,54 Heteroskedasticita 7,13 Zdroj: Vlastní zpracování v programu Gretl

0,78 0,24 0,52

Ve všech třech vícerozměrných modelech se ve výsledné podobě neobjevuje proměnná zemní plyn. Proměnná cena zemního plynu je modelem hodnocena jako statisticky nevýznamná ve vlivu na cenu elektrické energie. Pravdou zůstává, že ceny zemního plynu neměly ve sledovaném období díky malému zastoupení na výrobě elektřiny, na tuto komoditu významný vliv. Nicméně v zemích jako Velká Británie, kde se v určité míře elektřina z plynu vyrábí, má cena plynu na cenu elektřiny vliv. To prokazuje i zkoumaný model za předpokladu, že jsou hodnoty cen zemního plynu zlogaritmovány. Tedy v případě logaritmizace této proměnné, přispívající k její linearizaci, resp. redukci odlehlých hodnot se i proměnná ceny zemního plynu jeví jako statisticky významná. Faktem ale zůstává, že díky značnému kolísání cen zemního plynu je vliv této proměnné na cenu elektřiny hůře prokazatelný. Vícerozměrný regresní model tedy prokázal, které proměnné ovlivňují velkoobchodní cenu elektrické energie. Mezi tyto proměnné patří i proces liberalizace v příslušném období. Vymezení období v němž liberalizace probíhala, a na období v němž nikoliv, je klíčové vzhledem k cenovému vývoji. Z pohledu dopadu liberalizace na burzovní cenu elektřiny, je však třeba zohlednit určité období po hlavní vlně liberalizace, ve kterém stále dochází k dynamickým procesům ovlivňujících podobu trhu. Proto je zde

44

dopad liberalizace hodnocen vždy s ohledem na toto dostředivé období trvající cca 2 – 3 roky. Při zohlednění uvedených skutečností byl reálný dopad liberalizačního procesu na trh elektrické energie určen u Velké Británie na období 1993 – 2000, u Německa 1998 – 2001, a u Švédska na interval 1996 – 2001. Ve všech sledovaných zemích měla proměnná liberalizace vliv na velkoobchodní ceny elektřiny. Všeobecným trendem období, kdy na těchto trzích liberalizace probíhala, bylo snižování burzovních cen elektrické energie. Při pohledu na obrázek 10 je patrné, že ceny ropy a uhlí byly v devadesátých letech 20. století a prvních dvou letech 21. století relativně konstantní. K určitému poklesu cen dochází u obou komodit během roků 1997 – 1999. V tomto, dvou až tříletém období dochází k poklesu cen obou komodit o cca 20 %. Současně lze toto období označit jako vrcholnou fázi liberalizace trhu s elektrickou energií vybraných zemí západní Evropy. Jak prokázal vícerozměrný model i liberalizace ovlivňuje výslednou cenu. Důkazem liberalizačního tlaku na snižování cen elektřiny je fakt, že od roku 2000 dochází jak u ropy, taku u zemního plynu ke zvyšování cen, cela elektřiny však díky liberalizaci ještě několik let setrvává na přibližně stejné úrovni.

80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00

Ropa (USD/bl)

Uhlí (EUR/t)

Obrázek 10: Vývoj cen ropy a zemního plynu (1992 - 2004) Zdroj: Kurzy komodit, 2011

Konkrétní cenové pohyby velkoobchodních cen elektrické energie ukazuje tabulka 13. V rámci Německa došlo v období liberalizace a krátce po něm, tj. do roku 2000, ke snížení velkoobchodních cen elektrické energie o cca 20 %. Na tomto snížení se spolu s liberalizací podílel i zmíněný pokles cen uhlí a ropy z let 1997 – 1999. Následuje období pěti let (do roku 2004) v němž sice ceny vstupních komodit rostou, ale velkoobchodní ceny

45

elektřiny se drží na konstantní úrovni. V roce 2005 vlivem celosvětově rostoucí poptávky a hospodářského růstu EU jakožto i dalších světových ekonomik dochází k výraznému růstu cen jak cen ropy, uhlí i zemního plynu. To v případě Německa způsobuje, že přírůstek cen od roku 2000 do roku 2006 činí 110 %. Podobné cenové trendy lze sledovat i na trhu s elektřinou ve Velké Británii. V průběhu liberalizačního procesu vrcholícího rokem 2002, kdy je dosaženo minimální ceny elektřiny, zde dochází ke snížení její ceny o cca 30 %. Po roce 2004 následuje skokový růst cen ze stejných důvodů jako v Německu. Na švédském trhu je během liberalizace zaznamenám největší pokles cen elektřiny, ten činí cca 54 % a vrcholí v roce 2000. Již následující rok však dochází ke skokovému růstu ceny a během následujících tří let je cena elektřiny na úrovni jako před liberalizací. Po pěti letech činí přírůstek cen elektřiny cca 115 %, což je důsledkem zmíněného růstu cen vstupů a celkové poptávky po elektrické energii způsobené růstem ekonomik. Spolu se zavedením obchodování s emisními povolenkami vyústily tyto faktory ve skokový růst velkoobchodních cen elektřiny. Tento růst pokračuje do roku 2008, a naprosto eliminuje jakékoliv liberalizační vlivy na snižování cen. V následující hospodářské recesi sice ceny vstupních surovin klesají, nicméně do burzovních cen elektřiny se již reálně promítají důsledky energetické politiky EU. Tvůrci trhu si uvědomují, že podpora OZE, změny v energetických mixech jednotlivých zemí, nutnost investovat do infrastruktury, jakožto i nejisté budoucí ceny vstupních komodit se musí do velkoobchodních cen elektřiny promítnout. Důsledek je tedy stejný pro většinu zemí: burzovní ceny elektřiny rostou, popř. stagnují, ale rozhodně nemají tendenci se snižovat. tabulka 13: Relativní změny velkoobchodní ceny elektřiny (1992 - 2006) Země (burza)

Změny cen elektřiny Během liberalizace

Po liberalizaci

Německo (EEX)

- 19,7%

+ 110,7%

Velká Británie (APX UK)

- 27,1%

+ 77,3%

- 53,7%

+ 114,1%

Švédsko (Nordpool) Zdroj: Vlastní zpracování

Relativně předvídatelné období devadesátých let, s příznačnou nízkou volatilitou klíčových komodit se zřejmě v blízké budoucnosti nebude opakovat. V současné době vysoké volatility komodit, špatně predikovatelného hospodářského růstu, jakožto neočekávaných politických rozhodnutí, má za následek, že případné liberalizační kroky jednotlivých států na poli energetiky jsou obtížněji zkoumatelné resp. hodnotitelné. Z dosažených výsledků období hlavního liberalizačního procesu tří západoevropských zemí můžeme vyvodit následující obecně platné závěry: Liberalizace má vliv na velkoobchodní ceny elektrické energie. Pozitivní působení liberalizačního procesu na cenu elektřiny je však podmíněno několika faktory:  Energetická soběstačnost země, producenti elektřiny jsou schopni pokrývat poptávku.  Relativně konstantní ceny vstupních komodit.  Relativně stejné složení energetického mixu v daném období.

46

Jsou-li splněny uvedené předpoklady a zároveň nedochází k neočekávaným událostem, zejména politického charakteru, působí liberalizace pozitivně na snižování cen elektrické energie. Pokles cen elektrické energie je u jednotlivých států individuální, pohybuje se zhruba v rozmezí 10 – 40 %. Tento pokles cen elektřiny má ovšem po ukončení procesu liberalizace pouze krátkodobý charakter. Ve všech zkoumaných zemích se, po pěti letech od ukončení hlavního liberalizačního procesu, ceny elektrické energie pohybovaly na stejné úrovni jako před liberalizací. Německo, Švédsko a Velká Británie tak patří k zemím, kde liberalizace elektroenergetického trhu započala mnohem dříve než v případě států střední Evropy, v nichž se tento proces začíná aplikovat zhruba od roku 2002 a vrcholí v letech 2006 – 2007. V současné době tak jsou země střední Evropy na poli energetiky vystaveny působení nových faktorů, jež významně ovlivňují jeho podobu. Nejpodstatnější z faktorů a jejich specifika obsahuje následující text.

4.4 Konkurenční prostředí Jedním z klíčových principů liberalizace je zvyšování konkurenčního prostředí. V rámci energetického trhu to znamená zejména snahu oddělit od sebe jednotlivé fáze procesu, tedy výrobu, přenos, distribuci elektřiny ať již na základě účetním či vlastnickém. Narušením těchto mnohdy monopolních struktur se otevírá možnost pro vstup nových subjektů, zejména do oblasti produkce a obchodu s elektřinou. Z dostupných dat (např. tabulka 3) je zřejmé, že zejména segment obchodníků s elektrickou energií vykazuje po liberalizaci určitý boom, což lze z pohledu spotřebitele vnímat pozitivně. V některých regionech dochází i ke zvýšení počtu producentů elektřiny, toto změny jsou však díky finanční náročnosti těchto projektů poměrně malé. Zřetelně odlišný je pak stav v oblasti přenosu a distribuce elektřiny, kde ze své podstaty jsou tyto segmenty přirozenými monopoly na daném území. Není reálné, aby vedle existujících přenosových soustav vznikaly další, konkurenční sítě. Reálný je však dohled kontrolních či regulačních autorit nad těmito monopolními subjekty. Ze zkušeností lze říci, že jednu z klíčových rolí liberalizace energetického trhu zaujímá regulační úřad. Jeho působení by mělo zajistit úspěšné dosažení liberalizovaného prostředí. Dalším z velmi důležitých subjektů v procesu liberalizace energetického trhu je energetická burza, coby tvůrce cen. Význam energetické burzy samozřejmě roste se zvyšujícím se objemem zobchodované elektřiny. Burzovní trh s sebou tedy přináší zejména transparentnost cenové tvorby a možnost libovolně kombinovat různé kontrakty dle libosti obchodníka, tak aby mohl zákazníkům nabídnout co nejpříznivější produkt. V rámci středoevropského regionu dochází v nynějších letech k dynamickému rozvoji burzovního obchodování s elektřinou. Prvním průkopníkem byla pražská PXE, která vzniká v roce 2007, o rok později vstupuje na slovenský trh a nyní působí již i na maďarském energetickém trhu. V Polsku je cena elektřiny vytvářena na burze PolPX. Na druhou stranu má burzovní tvorba ceny i určitá negativa, spočívající v náchylnosti cen na politicko – hospodářské události, to souvisí s rostoucím množstvím spekulativního obchodování. Zvýšená volatilita velkoobchodních cen elektrické energie posledních několika let, je také umocněna či podpořena rostoucím

47

objemem obchodované elektřiny na energetických burzách. Zatímco v roce 2002 bylo na německé energetické burze EEX zobchodováno cca 150 TWh elektřiny na spotovém trhu a 120 TWh na termínovém trhu, v roce 2006 to již bylo 599 TWh pro spotový trh, resp. 556 TWh pro trh termínový. Růst objemů samozřejmě podporuje likviditu trhu, na druhou stranu je daleko větší příležitostí pro zmíněné spekulace, jež mají tendenci umocňovat cenové trendy. (IEA – Germany, 2007) Výsledný vliv liberalizace na konkurenční prostředí je tedy ovlivněn podobou konkurence, která se ustálí v rámci jednotlivých segmentů tohoto trhu. Výsledná podoba se pak aktivně mění na základě přelivu zákazníků od jednotlivých dodavatelů. Dodavatelé pak tento tlak přenáší na další obchodníky v hierarchii. Např. v rámci Velké Británie změnilo do dvou let od uvolnění trhu 38 % domácností (cca 11 mil. domácností) svého dodavatele elektřiny. Tento proces je nyní v přímém přenosu patrný např. na českém trhu. K uvolnění pro domácnosti zde dochází od roku 2006. V roce 2007 změnilo v ČR 46. tis. domácností svého dodavatele elektřiny, v roce 2011 to bylo celých 448 tisíc domácností. (Finanční noviny, 2012)

4.5 Přeshraniční obchodování Pojmem Market Coupling je v energetice označeno postupné propojování národních nebo regionálních trhů s elektřinou, jakožto jeden ze zásadních kroků EU směřující k dosažení vnitřního trhu s elektřinou. Napříč Evropou je Market Coupling realizován v rámci regionů zahrnujících dvě a více zemí. Postupně dochází k propojování i mezi těmito jednotlivými regiony a vzniká tak skutečný jednotný evropský energetický trh. Samotný Market Coupling má podporu ve vytvoření sedmi „regionálních oblastí“ skupinou regulátorů ERGEG. Tato iniciativa má být jedním z kroků vytvoření společného trhu s elektřinou. Evropa je rozdělena na oblasti: Baltic, Central-East, Central-South, Central-West, Northerm, South-West a poslední UK-FR. V každé z těchto oblastí vzniká nebo již existuje množství energetický burz, které jsou hlavními tvůrci Market Couplingu. (Rabensteiner, 2010) Realizace Market Couplingu obvykle velmi rychle přináší cenovou konvergenci mezi takto propojenými státy. Příkladem může být vznik Market Couplingu mezi Francií a Nizozemím z roku 2006. V systému hodinových kontraktů spotového trhu byl v roce 2006 před spuštěním společného obchodování podíl stejných cen na úrovni cca 9 % objemu obchodů, v roce 2008 již identické ceny tvořily 72 % zobchodovaných kontraktů, naproti tomu ceny s diferencí vyšší než 10 EUR pouze 14 %. Průměrná diference cen elektrické energie se tedy během těchto dvou let, mezi těmito dvěma zeměmi snížila z 12 EUR/MWh na 1 EUR/MWh. Jednoznačně tak lze vyvodit závislosti plynoucí z propojování trhů. Dalším příkladem korelace cen mohou být data jednotlivých energetických burz. Zde je dobře patrné tempo, jakým se ceny vzájemně přibližují. Například při srovnání burz APX4 a EEX je v roce 2003 zjištěn index korelace 0,41; v roce 2010 již 0,93 – značící 4

APX - Amsterdam Power Exchange (nizozemská energetická burza); EEX - European Energy Exchange (primárně německá energetická burza).

48

téměř přímou závislost. Podobné hodnoty lze pozorovat i u dalších burz spadajících do některého z regionů Market Couplingu. Obecně lze říci, že velmi silná závislost burzovních cen elektrické energie panuje mezi trhy Nizozemí, Belgie a Německa, dále Francie a Belgie, resp. v posledních letech regionu střední Evropy a Německa. Index korelace kolem 0,5, tedy o něco nižší závislost se vyskytuje mezi trhy Skandinávie a Německa. (Husiman, 2011) Díky vzniku energetických burz a možnosti příhraničního obchodování je v posledních pěti letech také středoevropský trh s elektřinou provázán s děním v západní Evropě. Samotný vývoj středoevropského trhu je poměrně homogenní. Průměrné ceny v České republice a Slovensku vykazují téměř shodný trend, daný přítomností Market Couplingu, ten se projevuje i na cenách elektřiny v Maďarsku. Celý středoevropský trh je pak výrazně ovlivněn cenami elektrické energie na německém trhu. Ceny elektřiny v Polsku zůstávají na nižší hladině než zbytek regionu, i zde však vykazují stejné trendy. Jednoduchou korelační matici nabízí tabulka 14. Východiskem matice jsou spotové ceny elektrické energie na burzách PXE, EEX, NordPool pro rok 2010. Z matice je zřejmá vysoká závislost jednotlivých proměnných. Tato závislost je vyšší v rámci sousedících regionů, proto např. oddělený skandinávský trh vykazuje nižší míru korelace. Takto vysoké hodnoty jsou příznačné pro spotové ceny, v rámci cen termínových kontraktů panují o něco nižší závislosti. Lze ovšem konstatovat, že vznik regionálních oblastí pro přeshraničí obchodování s elektrickou energií a jeho praktická aplikace prostřednictvím Market Couplingu je významným prvkem liberalizace elektroenergetiky. tabulka 14: Korelační matice spotových cen vybraných burz Burza PXE EEX NordPool PXE 100% EEX 99% 100% NordPool 92% 94% 100% Zdroj: Elektricity Report, 2011

Přeshraniční obchodování úzce souvisí s problematikou exportu a importu elektrické energie. V řadě států dochází k růstu poptávky po elektrické energie, tento trend byl dočasně přerušen hospodářským vývojem posledních let, nicméně do budoucna se očekává opětovný růst spotřeby elektřiny v celé EU. Rozdílná situace panuje na straně nabídky elektrické energie, řada státu se v rámci závazků či politických rozhodnutí rozhodla ukončit výrobu v méně ekologických či více rizikových produkcích elektrické energie. Tím se mnohdy z energeticky soběstačných zemí stávají importéři elektřiny. V této pozici se ze zkoumaných zemí nachází Maďarsko, Švédsko a Velká Británie, resp. očekává se, že importérem elektřiny se může stát i Německo, díky rozhodnutí odstavit své jaderné bloky. Tyto skutečnosti přispívají k posilování vlivu přeshraničního obchodování coby flexibilní možnosti opatření elektrické energie.

49

4.6 Unbundling Unbundlig představuje jeden z klíčových faktorů úspěchu liberalizace. První požadavky na unbundling se objevily ve směrnicích č. 96/92/ ES a 98/30/ES a požadovaly tzv. účetní unbundling. Po sektorových šetřeních se objevuje požadavek na právní unbundling, v rámci druhého energetického balíčku. Ani zavedení tohoto principu však nebylo shledáno za dostatečné a nyní je v rámci společné energetické politiky usilováno o zavedení vlastnického unbundlingu popř. některé z přípustných alternativ. Nesporným přínosem unbundlingu se tak stává narušení nedokonale konkurenční struktury energetického trhu většiny zemí. Je však třeba si uvědomit, že realizace unbundlingu s sebou přináší nezanedbatelné náklady. Nákladové položky unbundlingu, tedy náklady související s administrativními, strukturními či vlastnickými změnami subjektů energetiky jsou poměrně těžko zachytitelné. Jde o skutečnost, která dopadá na každý subjekt odlišně a odlišné jsou také odhadované či skutečné náklady. Je skutečností, že v rámci unbundlingu vznikly dotčeným společnostem náklady, které se promítly do regulované složky ceny elektřiny. Jejich přesná výše, tím pádem i oprávněnost je interní záležitostí daných subjektů a dostupné jsou pak pouze odhady. O úspěšnosti cíle unbundlingu, tedy zavedení konkurenčního prostředí za cenu přijatelných nákladů transformace, se vedou četné diskuze. Je zřejmé, že v krátkodobém horizontu převažují nákladové faktory, v tom dlouhodobém by měly převážit cenové a kvalitativní přínosy. Náklady unbundlingu lze tedy definovat jako výdaje spojené s oddělením příbuzných aktivit distribuce a dodávky elektřiny. Patří sem náklady na reorganizaci vertikálně integrovaných energetických společností a pokles úspor z rozsahu. Dále je zde možné zahrnout i náklady spojené s vybudováním a fungováním nové organizace sektoru. Vzhledem k tomu, že je unbundling v rámci dané země administrativním nástrojem státní správy, požadují utilitní společnosti uhrazení jeho nákladů v regulovaných tarifech, které jsou účtované koncovým spotřebitelům. V rámci unbundlingu probíhajícího v ČR5 byly náklady na tento proces stanoven ex-ante metodou Revenue Cap. Celkové kumulované náklady unbundlingu, coby oddělení provozovatelnů distribučních soustav, byly odhadnuty na 2 – 3 mld. Kč. Všeobecně je také známo, že náklady na unbundling dosáhly v Německu 500 mil. EUR a ve Velké Británii 600 mil. GBP. V současné době probíhající snahy o realizaci vlastnického unbundlingu pochopitelně znamenaní možnost vzniku dalších nákladů díky dopadu na dotčené struktury, a s tím související pravděpodobné opětovné zvyšování cen elektřiny. (Vondráček, 2010) V rámci této kapitoly byl zkoumán vliv liberalizace na velkoobchodní ceny elektrické energie. Ceny tvořené na burze nicméně nejsou konečnými cenami pro spotřebitele. Vyvstává tedy otázka, zda konečné ceny elektrické energie korespondují s vývojem velkoobchodních cen, či lze zaznamenat odlišnosti. Na tuto otázku se zaměří následující kapitola. 5

V ČR byl odsouhlasen model právního oddělení provozovatelů distribučních soustav.

50

5

Analýza cen elektřiny vybraných zemí EU

Několikrát již bylo zmíněno, že konečné ceny elektrické energie jsou souhrnem několika dílčích složek, které se dále mohou členit na další podrobnější položky, kde každá z nich je ovlivňována jinými faktory. Tato skutečnost znamená, že chceme-li vyjádřit důvody pohybů cen elektrické energie, je třeba analyzovat tyto změny na úrovni jednotlivých položek, abychom byli schopni dosažené výsledky bezchybně interpretovat. Komentáře zpravodajských a informačních kanálů, často hovořících o zvyšování cen elektrické energie, již nezmiňují detailní příčiny těchto změn a zevšeobecňují tyto změny, jako faktor dopadající na veškeré spotřebitele stejnou měrou. Z tohoto pohledu je nutné zohlednit faktory dílčí skladby ceny elektrické energie, rozdílné kategorie spotřebitelů, rostoucí stupeň propojenosti trhů a v neposlední řadě také zvolit metodicky správný způsob srovnání výchozích dat. Právě primární data, jako prvotní zdroj informace o cenách elektrické energie, je z hlediska jejich časové správnosti resp. srovnatelnosti nutno brát ze standardizovaných zdrojových oblastí. Porovnání cen elektřiny v různých zemích se zpravidla provádí na základě sledování vývoje průměrné ceny za delší sledované období. Poměrně velký vliv na cenu má sortiment odběrů. To znamená nutnost určité standardizace pro možnost porovnávat cenové hladiny elektrické energie mezi jednotlivými státy. Tuto možnost nabízí např. data z Evropského statistického úřadu (Eurostat). Domácnosti a firmy jsou rozděleny do několika kategorií podle ročního objemu odběru elektrické energie. Domácnosti jsou děleny na pět kategorií, sektor firem na sedm. Při potřebě srovnání delších časových úseků, je nutné použít tzv. standardizovanou kategorii spotřebitele střední velikosti (Standard Consumer Dc) s odběrem 3500 kWh pro domácnosti a spotřebitele (Standard Consumer Ie) s odběrem 2000 MWh pro firmy, a to z důvodu změny pásem spotřebitelských kategorií, kterou provedl Eurostat v roce 2007. Z pohledu dělení cen elektrické energie dle daných kategorií se nabízí otázka, zda vliv jednotlivých faktorů ať již z pozice silové elektřiny či regulované části, dopadá relativně shodně na všechny existující kategorie spotřeby elektřiny, či se projevuje diametrálně odlišně. Na tuto otázku nabízí odpověď tabulka 15, ze které je patrné, že změny cen jednotlivých kategorií (mezi roky 2007 a 2011) v rámci konkrétní země, jsou relativně shodné. Změní-li se tedy cena energie v daném státě, lze říci, že se tato změna proporcionálně shodně odráží ve všech spotřebitelských kategoriích. Výjimku představuje pouze kategorie nejvyšší spotřeby, tj. nad 15 000 kWh u Slovenska a Maďarska. Obdobné výsledky vykazuje i sektor firem, kde se cenové změny jednotlivých kategorií subjektů vyvíjí relativně shodně. Pokud je tedy dopad na všechny kategorie spotřebitelů v rámci dané země víceméně shodný, potom můžeme pro další analýzu bez větších pochybení používat kategorii tzv. spotřebitele standardní velikosti, jako vhodný prvek k demonstrování zkoumaných jevů.

51

tabulka 15: Procentní vývoj cen elektrické energie domácností v čase dle kategorií Eurostat (2011/2007) < 1000 kWh

Země Česká republika

1000 - 2500 2500 - 5000 5000 - 15000 > 15000 kWh kWh kWh kWh 32,3% 33,1% 37,7% 43,4% 50,5%

Německo

7,1%

9,2%

9,9%

9,4%

10,6%

Francie

6,7%

5,5%

7,6%

10,1%

16,7%

Maďarsko

33,2%

21,6%

39,5%

28,0%

71,1%

Rakousko

12,1%

10,4%

14,9%

11,9%

9,4%

Polsko

29,1%

14,0%

7,1%

36,6%

9,0%

Slovensko

10,5%

13,8%

19,1%

32,5%

50,7%

Švédsko

27,0%

36,9%

35,8%

26,9%

30,4%

Velká Británie -9,9% Zdroj: vlastní zpracování z dat Eurostatu

-6,1%

-3,3%

-5,5%

2,4%

Pro úplnost je třeba uvést úplný výčet spotřebitelských kategorií domácností a podniků dle kategorizace Eurostatu. Tento výčet nabízí následující tabulka a je-li v práci hovořeno o některé z kategorií, pak se vychází právě z tohoto členění. tabulka 16: Kategorie spotřebitelů elektrické energie dle Eurostatu Číslo

Domácnosti (kWh)

Podniky (MWh)

1

< 1000

< 20

2

1 000 - 2 500

20 - 500

3

2 500 - 5 000

500 - 2 000

4

5 000 - 15 000

2 000 - 20 000

5

> 15 000

20 000 - 70 000

6 7 Zdroj: Eurostat

70 000 - 150 000 > 150 000

5.1 Vývoj cen elektrické energie pro konečné spotřebitele Výše a vývoj cen elektrické energie pro konečné spotřebitele, tedy domácnosti a firmy, je logicky tou nejvíce komentovanou hodnotou v oblasti trhu s elektrickou energií. Konečná cena elektrické energie je ovlivněna z pohledu nabídkové strany těmito faktory:  Výrobní kapacity.  Vstupní prvky (Paliva, Emisní povolenky).  Energetický mix výroby.  Počasí. Poptávková strana je pak dána zejména:  Makroekonomickým vývojem.  Počasím. Souhrn těchto faktorů ovlivňuje cenu elektrické energie v každém státu do jisté míry odlišně, zejména skladba energetického mixu se jeví jako velmi podstatný faktor determinující výši ceny. Neplatí přitom skutečnost, že v chudších zemích je elektřina

52

levnější než v zemích bohatých. Z dlouhodobého hlediska velmi podstatným faktorem je také hospodářská politika a regulace. Zatímco počasí se projevuje v Evropě nerovnoměrně, zavedení obchodování s emisními povolenkami se projevuje po celém kontinentu stejně. Smyslem obchodování s emisními povolenkami je omezit emise a zároveň vytvořit prostředí k tomu, aby obnovitelné zdroje elektřiny začaly být ekonomicky atraktivní. Následující analýza obsahuje ceny elektrické energie vybraných zemí EU ve standardizované podobě neobsahující daňovou složku (problematice zdanění elektrické energie se věnuje kapitola 5.3). Pro potřebu srovnání cen elektrické energie v delším časovém období byly pro analýzu cen zvoleny standardizované kategorie spotřebitele Dc pro domácnosti, resp. Ie pro podniky. K této analýze jsou opět vybrány ekonomicky významné země západní Evropy, tedy Německo, Francie, Švédsko a Velká Británie, doplněné o středoevropský region čtyř zemí – Česká republiky, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Zvolené období pro srovnání cen elektrické energie v těchto osmi zemích představuje časovou řadu deseti let. Sledované období tedy začíná rokem 2001 a končí v roce 2011. Období je tak zvoleno pro potřebu dostatečně dlouhé časové řada, která ale bude respektovat určitý vývoj utváření tržního prostředí na analyzovaných trzích. Pro tyto potřeby se jeví zkoumání historicky starších cen jako irelevantní, zejména z důvodu, že proces liberalizace ve středoevropském regionu začíná až příchodem 21. století a graduje kolem roků 2006-7. Do této doby jsou ceny v této oblasti tvořeny uměle, státními subjekty s patřičnými pravomocemi.

5.2 Kategorie domácnosti EUR/kWh

0,16 0,14 0,12 0,1 0,08 0,06 0,04 0,02 2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Česká republika

Německo

Francie

Maďarsko

Polsko

Slovensko

Švédsko

Velká Británie

Obrázek 11: Vývoj konečných cen elektrické energie pro domácnosti kategorie 2500 - 5000 kWh Zdroj: vlastní zpracování z dat Eurostatu

53

Vývoj cen elektrické energie ve sledovaném období (2001 – 2011) je u domácností proveden pro kategorii 2 500 – 5 000 kWh, jako jediné kategorie umožňující srovnání v tomto období. Z obrázku 11 je patrný téměř nepřetržitý růst cen elektrické energie ve většině zemí. Od roku 2006 je růstový trend typický pro všechny sledované země, výjimky v tomto směru představují pouze dílčí poklesy cen elektrické energie u Německa, Polska a Slovenska v letech 2008 a 2009 způsobené poklesem poptávky po elektrické energii vlivem hospodářské recese. Tyto dílčí a poklesy cen elektřiny však měly velmi krátkodobý charakter, vždy pouze jednoho roku. Přes významný vliv ekonomické krize nedošlo v ostatních sledovaných zemích k sebemenším poklesům cen elektřiny, byť ve všech zemích poptávka po ní výrazně poklesla. K jediným výraznějším poklesům ceny elektrické energie došlo u dvou států v období let 2002 až 2005. Těmito dvěma státy byly Velká Británie a Polsko. Zatímco u ostrovního státu to bylo skutečně vlivem liberalizačního procesu, kdy i konečná ceny elektřiny korespondovala s pohybem velkoobchodní ceny elektřiny, u Polska to bylo zejména díky snížení ceny uhlí jakožto hlavní vstupní suroviny tamního energetického průmyslu. Zvláštní případ představují ceny elektrické energie ve Francii, kde tamní politika praktikuje regulované ceny této komodity. Zatímco na počátku sledovaného období, v roce 2001, byly ceny elektřiny ve Francii srovnatelné s Velkou Británií a vysoce nad průměrem střední Evropy, dnes má Francie ze všech sledovaných zemí nejnižší cenu elektřiny pro domácnosti. Tamní průměrný růst ceny elektrické energie, je za sledované období, pouze necelé jedno procento ročně. Chceme-li objektivně vyjádřit jako cenovou hladinou elektrické energie disponuje daná země, a chceme-li mezi sebou země srovnávat, nelze se plně spokojit pouze s vývojem jedné dílčí kategorie (sazby), byť vhodně reprezentuje stav dané problematiky. V tomto směru je třeba zohlednit pořadí země ve všech existujících kategoriích spotřeby a vyjádření úhrnného pořadí. Teprve úhrnné pořadí umožňuje s vysokou pravděpodobností stanovit pořadí země, resp. vzájemně určit v které zemi je elektrická energie dražší či levnější. tabulka 17: Dílčí a konečné pořadí cenové hladiny elektrické energie pro domácnosti (2011) Kategorie domácnosti (kWh) Země

1 000 2 500

< 1000 Česká republika Německo Francie Maďarsko Polsko Slovensko Švédsko Velká Británie Zdroj: vlastní zpracování

1 3 4 6 7 5 2 8

2 500 5 000 1 2 8 6 7 3 4 5

5 000 15 000 6 1 8 5 7 3 2 4

54

7 1 8 2 6 3 5 4

Konečné > 15 000 pořadí 7 5. 2 1. 8 8. 1 4. 4 7. 5 2. 6 2. 3 6.

Z tabulky 17 vyplývá, že nejvyšší cena elektrické energie v kategorii domácnosti je přítomna v Německu, následují ji Švédsko a Slovensko. Naopak nejlevnější elektřina (nejvyšší číslo konečného pořadí) ze zkoumaných zemí je ve Francii, zde je ovšem dána přítomností regulace. Druhou nejnižší cenovou hladinu elektrické energie vykazuje Polsko. Pokud bychom ovšem chtěli při porovnání cenové hladiny zohlednit i kupní sílu vybraných zemí, obdržíme pochopitelně odlišné výsledky. Při použití tzv. standardu kupní síly (PPS), který umožňuje vyrovnat rozdíly, jež existují mezi kupní silou národních měn jednotlivých států. Při použití této metodiky je nejdražší elektrická energie v Maďarsku, následuje Polsko, Německo, Slovensko a Česká republika. V této práci je však vycházeno z pořadí získaném zpracováním dat z Eurostatu, nikoliv použitím PPS jednotek. Kromě růstového trendu cen elektrické energie lze u kategorie domácností pozorovat další podstatný faktor. Tímto faktorem je rostoucí vliv konvergence cen mezi zkoumanými zeměmi. Tento faktor může být vyjádřen několika způsoby. V kapitole 4.5 zabývající se dopadem liberalizace na ceny elektrické energie byl zmíněn vliv korelace cen elektřiny mezi jednotlivými zeměmi, způsobený přítomností přeshraničního obchodování této komodity. Z uvedených faktorů vyplývá, že s růstem objemů elektrické energie obchodované na energetických burzách a s navyšováním příhraničních kapacit dochází k úměrnému růstu koeficientu korelace. Jedním ze způsobů jak zkoumat konvergenci cen v čase je prostřednictvím charakteristiky rozptylu. Bereme-li hodnoty všech časových řad v jednom období jako nezávislé veličiny, lze ke každé z nich vyjádřit veličinu rozptyl. Podrobením časových řad cen elektrické energie této charakteristice lze konstatovat, že v průběhu času dochází k jejímu znatelnému poklesu. V roce 2001 dosahoval rozptyl hodnoty 0,00052, o deset let později jen 0,00018 (viz Tabulka 18). Zohledníme-li dále v úvahách fakt, že díky umělé regulaci cen je vhodné abstrahovat od časové řady Francie, pak rozptyl vykazuje ještě výrazně nižší hodnotu. Pro vyjádření této variability se jako interpretačně vhodnější jeví charakteristika směrodatné odchylky (druhá odmocnina rozptylu), jež je vyjádřena přímo v požadovaných jednotkách. Směrodatná odchylka cen elektrické energie vybraných zemí EU pro rok 2001 dosahuje hodnoty 0,023 EUR/kWh, pro rok 2011 pouze 0,009 EUR/kWh (bez časové řady Francie), tedy evidentně nižší variabilita. tabulka 18: Rozptyl cen elektrické energie domácností vybraných zemí EU Charakteristika Rozptyl Rozptyl (bez Francie) Zdroj: Vlastní zpracování

2001 0,00052 0,00058

2006 0,00032 0,00035

2011 0,00018 0,00008

Z úvodu kapitoly vyplývá, že jednoznačným trendem v oblasti cen elektrické energie vyjmenovaných zemí, je jejich růst. Tento růst je poměrně konstantní pro země jako Německo, Švédsko, Česká republika, Polsko a Slovensko. Spíše skokový růst lze pozorovat u Maďarska a v posledních šesti letech u Velké Británie. Poslední analyzovanou zemi představuje Francie, kde jsou ceny pro konečné spotřebitele regulovány, tudíž nedoráží plně vývoj na trhu.

55

Ceny elektrické energie lze také vyhodnotit z pohledu rozdělení zemí západní Evropy resp. střední Evropy na dvě množiny. Rozdělení zemí do těchto dvou homogenních regionů umožní separovaně sledovat vývoj jejich cen. Průměrné ceny elektřiny za tyto dvě oblasti pak v tabulce 19 značí, že zatímco v roce 2001 byly ceny elektřiny ve střední Evropě cca o 30 % nižší než v části západní Evropy, o deset let později již cenový rozdíl zaniká a cenová hladina je v podstatě identická. S tím koresponduje průměrné tempo přírůstku ceny elektrické energie, které dosahuje pro domácnosti vybraných zemí západní Evropy 3,4 % ročně, pro vybrané země střední Evropy pak 6,3 % ročně. tabulka 19: Průměrné ceny elektřiny vybraných zemí západní a střední Evropy pro domácnosti (EUR/kWh) Oblast Západní Evropa Střední Evropa Zdroj: Vlastní zpracování

2001

2006

2011

0,098

0,103

0,129

0,063

0,097

0,127

Zmíněný růstový trend elektrické energie bude s velkou pravděpodobností pokračovat i v následujících letech. Podle posledních obecných vyjádření EU bude růst cen této komodity pokračovat minimálně do roku 2030. Otázkou zůstává, jaké bude tempo tohoto růstu. To bude záviset zejména na politických rozhodnutí, postojích k podpoře OZE a také hospodářské situaci celé EU.

5.3 Kategorie podniky Vývoj cen elektrické energie v rámci sféry podniků má v určitých bodech srovnatelný charakter s vývojem v oblasti domácností, objevuje se zde však i řada rozdílů. Prvotní odlišností je poměr velkoobchodní ceny elektřiny na výsledné ceně. Tento poměr je u kategorií podniků vyšší než u kategorií domácností, proto jsou ceny elektrické energie pro podniky více ovlivňovány děním na burzovním trhu s elektřinou. Na druhou stranu nižší podíl regulované složky ceny elektřiny znamená o něco nižší relativní dopad růstu této složky. V absolutním měřítku však růst cen elektřiny znamená pro podniky výraznou zátěž a komplikaci nejen z pohledu konkurenceschopnosti jimi produkovaných výstupů.

56

EUR/MWh 0,160 0,140 0,120 0,100 0,080 0,060 0,040 0,020 2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Česká republika

Německo

Francie

Maďarsko

Polsko

Slovensko

Švédsko

Velká Británie

Obrázek 12: Vývoj konečných cen elekrické energie pro podniky kategorie 500 - 2000 MWh Zdroj: vlastní zpracování z dat Eurostatu

Ve sledovaném období, které je shodné jako u oblasti domácností, tedy od roku 2001 do roku 2011, je jednoznačným trendem růst cen elektrické energie. Tento růst je opět determinován růstem cen vstupů výrobců elektřiny s tím související růst cen silové elektřiny, s přihlédnutím k politickým vlivům. Další významnou složkou zdražující ceny elektřiny byl růst investic do oblasti OZE, který se promítl v růstu regulované části ceny. Hospodářská krize měla v oblasti elektrické energie vliv na její konečnou spotřebu, která výrazně poklesla mezi roky 2008 až 2010. Tento pokles se ale, až na výjimky, do konečných cen elektřiny téměř nepromítl. Vzorovou kategorií pro analýzu je kategorie spotřeby 500 – 2000 MWh zahrnující spodní část podniků střední velikosti. Mezi státy vykazující konstantní růst cen elektrické energie v oblasti podniků patří Německo a Švédsko. V regionu střední Evropy naproti tomu dochází spíše ke skokovému růstu cen, ten je patrný zejména pro Maďarsko, Slovensko a Českou republiku, zejména mezi roky 2007 – 2009. S příchodem recese v roce 2009 dochází na trzích elektrické energie Slovenska a Maďarska k znatelnému poklesu cenové hladiny. Zejména Maďarsko v důsledku hluboké recese zaznamenalo více než dvaceti procentní pokles ceny elektřiny v sektoru podniků. Poměrně nerovnoměrný vývoj cen elektřiny vykazuje Velká Británie, kde ceny zpočátku sledovaného období vlivem liberalizace klesaly, následovalo skokové zdražení a v posledních třech letech se cena ustálila na úrovni Německa. I v případě oblasti podniků, coby po domácnostech druhé oblasti spotřebitelů elektrické energie, je pro správnou interpretaci nutno zohlednit cenové hladiny všech kategorií podniků. Z tabulky 20 vyplývá konečné pořadí cen elektřiny vybraných zemí EU,

57

stanovené jako průměr dílčích pořadí dle jednotlivých kategorií. Je patrné, že v rámci cen elektrické energie byla tato komodita v roce 2011 nejdražší na Slovensku následovaném Českou republikou. Třetí nejvyšší cenovou úroveň měla Velká Británie. Naopak nejlevnější elektřinou disponuje Švédsko a Francie, mající ovšem cenu uměle regulovanou. tabulka 20: : Dílčí a konečné pořadí cenové hladiny elektrické energie pro podniky (2011) Kategorie podniky (MWh) Země Česká republika

2

2

2

2

2

Konečné pořadí 1 2.

Německo Francie

3 8

5 8

6 8

6 8

7 8

6 8

6. 8.

Maďarsko

7

7

5

4

3

4

5.

Polsko Slovensko

5 1

3 1

3 1

5 1

5 1

5 2

4. 1.

4 6

6 4

7 4

7 3

6 4

7 3

7. 3.

< 20

Švédsko Velká Británie Zdroj: Vlastní zpracování

500 2 000

20 - 500

2 000 20 000

20 000 70 000

70 000 150 000

Stejně jako v případě domácností i v oblasti podniků můžeme sledovat vliv konvergence cenových hladin elektrické energie zkoumaných zemí. Toto sbližování cen vyjádřené rozptylem hodnot jednotlivých let však není tolik výrazné jako u zmíněných domácností. Příčinou tohoto stavu je fakt, že již na začátku sledovaného období byly ceny elektřiny mezi sledovanými zeměmi poměrně homogenní. I přesto lze z tabulky 21 pozorovat snižující se rozptyl cen. V interpretačně přijatelnější podobě vyjádřené směrodatnou odchylkou, ta má v v roce 2001 hodnotu cca 0,02 EUR/MWh, v roce 2011 pak pouze 0,012 EUR/MWh. Výrazně se tak i zde projevuje vliv Market Couplingu a společné energetické politiky. tabulka 21: Rozptyl cen elektrické energie podniků vybraných zemí EU Charakteristika

2001

2006

2011

Rozptyl

0,00041

0,00014

0,00020

Rozptyl (bez Francie) Zdroj: Vlastní zpracování

0,00046

0,00012

0,00014

Rozdělením vybraných zemí na oblasti západní a střední Evropy můžeme analyzovat cenové pohyby a průměry těchto dvou oblastí zvláště. Z tohoto členění vyplývá následující: průměrný koeficient přírůstku ceny elektrické energie dosahuje pro kategorii firem vybraných zemí západní Evropy 5,4 % ročně, pro vybrané země střední Evropy pak 7,6 % ročně. Průměrné ceny elektrické energie byly v roce 2001 cca o 10 % vyšší v oblasti západní Evropy, kolem roku 2006 dochází k vyrovnání cenových hladin a v roce 2011 již zcela zřetelně cenová hladina elektřiny oblasti střední Evropy převyšuje cenovou hladinu Evropy západní.6 To je významný fakt a ukazatel mající dopad na výrobní činnost podniků 6

Kompletní hodnoty obsahuje příloha č. 2

58

a v neposlední řadě také faktor vstupující do rozhodování zahraničních firem, coby potenciálních investorů pro vstup na středoevropský trh. tabulka 22: : Průměrné ceny elektřiny vybraných zemí západní a střední Evropy pro podniky (EUR/MWh) Oblast

2001

Západní Evropa Střední Evropa Zdroj: Vlastní zpracování

2006

2011

0,055

0,066

0,086

0,050

0,069

0,106

Výsledná výše cenové hladiny elektrické energie a její pohyby jsou také samozřejmě ovlivněny úrovní konkurenčního prostředí dané země. Zatímco země jako Německo či Velká Británie disponují vysoce konkurenčním energetickým trhem zaručující, že konečná cena elektřiny bude lépe korespondovat s děním na energetických burzách, pak země typu České republiky či Slovenska disponují výrazně nižším konkurenčním prostředím v oblasti produkce elektrické energie. Charakteristiky tempa přírůstku dle jednotlivých zemí obsahuje tabulka 23, která koresponduje s výše uvedenými fakty. Data z tabulky ukazují, že výrazně vyšší tempo přírůstku cen elektrické energie vykazují země střední Evropy. Nejvyšší tempo růstu v oblasti domácností vykazuje Česká republika, následuje Švédsko a Maďarsko. Švédsko disponovalo na přelomu tisíciletí nižší cenovou hladinou elektrické energie v porovnání s trhy západní Evropy. V posledních letech se však ceny tamní elektřiny srovnává zejména s německým trhem. Druhým ukazatelem je tempo přírůstku mezi roky 2001 a 2011. Opět zde pozorujeme řádově vyšší tempo u zemí střední Evropy, které liberalizovaly svoje energetické trhy teprve v prvním desetiletí 21. stolení. Naopak země západní Evropy, mající již proces liberalizace déle za sebou vykazují nižší změnu ceny. Tabulka dokládá, že za tento desetiletý interval se např. v České republice, Maďarsku či Švédsku ceny elektrické energie více než zdvojnásobily. Naproti tomu německý energetický trh, jako udavatel úrovně, zaznamenal pouze 15% resp. pro podniky 34% nárůst cen elektřiny. tabulka 23: Tempa přírůstků cen elektřiny domácností a podniků vybraných zemí EU Domácnosti Země

Česká republika

Podniky

Tempo přírůstku (2011/2001)

Tempo Roční tempo přírůstku Roční tempo (2011/2001) přírůstku přírůstku 129,0% 8,6% 131,9% 8,8%

Německo Francie

15,3% 8,8%

1,4% 0,8%

34,5% 29,6%

3,0% 2,6%

Maďarsko Polsko

110,6% 61,3% -

7,7% 4,6%

79,2% 95,7%

6,0% 6,9%

4,3%

-

Švédsko 118,8% Velká Británie 37,1% Zdroj: Vlastní zpracování

8,1% 3,2%

183,4% 42,1%

11,0% 3,6%

Slovensko

59

8,8%

5.4 Komparace vývoje cen silové elektřiny a konečné ceny elektřiny pro zákazníky Z předchozí kapitoly pojednávající o vlivu liberalizace na ceny elektrické energie je zřejmé jakým způsobem se vyvíjely ceny silové elektřiny (velkoobchodní ceny). Nyní je na místě položit otázku, zda trendu velkoobchodních cen utvářených na burzovním prostředí odpovídá i vývoj cen elektřiny pro konečné spotřebitele. Představitelé Evropské unie poukazují na schopnost liberalizace snižovat ceny v oblasti energetiky. Tento fakt však nelze zaměňovat s vývojem konečných cen elektrické energie, na níž liberalizace působí pouze jako jeden z faktorů. Liberalizace má tedy především vliv na velkoobchodní cenu elektřiny, která je obchodována na energetických burzách. Ceny na burzovním (velkoobchodním) trhu s elektřinou tak jsou, s přihlédnutím k dalším okolnostem, ukazatelem liberalizačních snah. Ve vybraných zemích západní Evropy docházelo vlivem liberalizace k poklesu velkoobchodních cen elektřiny zejména v období let 1995 – 2000, následující vývoj na tomto burzovním trhu byl ve znamení všeobecného růstu cen doplněného o zvýšenou volatilitu po propuknutí hospodářské krize roku 2008. Zohlednění tohoto vývoje a porovnání s konečnými cenami elektřiny pro spotřebitele (z databáze Eurostatu), umožňuje v základní podobě tabulka 24. Tabulka udává meziroční růsty (červená šipka) resp. meziroční poklesy (zelená šipka) konečných cen elektřiny Německa, Švédska a Velké Britání a v druhém řádku vždy pohyb ceny na burzovním (velkoobchodním) trhu s elektřinou daného státu. Z tabulky je patrné, že cenové pohyby konečných a velkoobchodních cen spolu ne vždy korespondují. tabulka 24: Meziroční růsty a poklesy konečných cen elektřiny vs. burzovních cen elektřiny Země (burza)

1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

 EEX  Švédsko  NordPool  Velká Británie  APX UK  Německo

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

Zdroj: Vlastní zpracování

Přesné meziroční změny cen elektrické energie v období let 1995 až 2007 udává tabulka 25. I zde jsou ceny děleny na ceny velkoobchodní (burzovní)7 a ceny pro konečné spotřebitele. Z prvních sloupců je patrné, že na německé energetické burze EEX docházel v intervalu let 1995 – 2000 k neustálému poklesu velkoobchodní ceny elektřiny (zelená pole). Tento pokles se však do konečné ceny promítal pouze v některých letech a to ve výrazně nižší míře. Na druhou stranu po roce 2000 dochází v některých obdobích ke 7

V práci jsou interpretovány ceny spotové.

60

skokovým růstům ceny, které se do konečné ceny promítají opět v nižší míře. Změny cen na německém trhu lze označit za poměrně vyvážené, opačně je tomu u Švédska. Ceny elektrické energie ve Švédsku vykazují zejména po roce 2002 poměrně vysokou volatilitu, na burze Nordpool dochází k poměrně velkým meziročním změnám, což dokazuje dynamiku tamního obchodování s elektrickou energií. Podobná situace panuje i ve Velké Británii. Kde po roce 2005 dochází k růstu cen elektrické energie směrem k německé úrovni. Pro spotové ceny platí, že jejich volatilita je výrazně vyšší než u cen konečných. V určitých letech se změny pohybují v řádech desítek procent, zatímco meziroční změny konečných cen málokdy přesáhnou hranici deseti procent. To však nemění nic na tom, že v posledních letech dochází k citelnému růstu jak velkoobchodních tak konečných cen elektřiny, vlivem dalších vnějších faktorů, a vzájemný vztah velkoobchodní a konečné ceny pro spotřebitele tím je dále oslabován. tabulka 25: Procentní meziroční růsty a poklesy konečných cen elektřiny vs. burzovních cen elektřiny Německo (konečná cena) 1995 3,1% 1996 1,7% 1997 -3,8% 1998 -1,1% 1999 1,7% 2000 -6,7% 2001 2,4% 2002 3,4% 2003 0,5% 2004 -0,6% 2005 6,0% 2006 3,0% 2007 4,3% Zdroj: Vlastní zpracování Rok

EEX -0,3% -13,6% -0,8% -1,2% -3,9% -15,4% 15,9% -6,1% 30,3% -3,3% 61,2% 10,5% -25,2%

Švédsko (konečná cena) 1,7% 2,9% -0,3% -3,0% -2,5% -1,3% 11,4% 19,5% 7,2% -5,8% 3,5% 24,2%

Nordpool 116,2% -44,8% -16,1% -1,5% 1,6% 74,6% 18,5% 36,3% -28,3% 11,4% 65,7% -16,6%

Velká Británie (konečná cena) -6,0% -7,4% 10,8% 7,0% -7,0% 9,3% -5,7% 3,5% -7,0% -12,7% -0,1% 16,1% 29,1%

APX UK -3,6% -10,4% 0,9% -2,8% 0,0% -3,8% 2,0% -26,8% 19,7% 16,8% 67,2% 6,0% -26,0%

V úhrnu tak lze předpokládat, že snížení ceny elektřiny na velkoobchodním nemusí automaticky přinést i její snížení pro konečné spotřebitele. Velkou roli zde hraje délka daného trendu. Pokračuje-li snižování ceny několik období za sebou, pak se velmi pravděpodobně tento trend přenese i na konečnou cenu. Má-li však pokles ceny na burze krátkodobý charakter, jednoho či dvou roků, pak se tento jev v konečných cenách vůbec projevit nemusí. Konečné ceny elektřiny také zpravidla reagují na burzovní trendy s určitým zpožděním, nejčastěji jednoho roku, to je dáno obchodováním s termínovými kontrakty. Důležité také je, že výrazné poklesy cen elektřiny na burzovním trhu se do konečných cen promítají výrazně nižší měrou, poklesy v řádech desítek procent se v konečných cenách promítají změnami v řádech jednotek procent, totéž však platí i opačně, v případě růstu burzovní ceny elektřiny. Velmi obdobné vtahy velkoobchodních a konečných cen elektřiny lze pozorovat i v regionu střední Evropy. V rámci zkoumaných zemí tohoto regionu, konkrétně České

61

republiky, Maďarska, Polska a Slovenska dochází k přechodu na burzovní obchodování elektřiny až v několika posledních letech, proto je zkoumání vztahu konečných a burzovních cen omezeno poměrně krátkou časovou řadou. Určitý obraz existujícího vztahu těchto cen nabízí obrázek 13, který dokazuje, že stejně jako v regionu západní Evropy, tak i ve střední Evropě dochází v posledních letech k oslabování vztahu burzovních a konečných cen elektřiny. Tento jev lze nejlépe argumentovat vývojem mezi roky 2008 - 2011. Zatímco na všech třech vyobrazených burzovních trzích (EEX, PXE, PolPX) dochází již třetím rokem k mírnému poklesu cen elektřiny, konečné ceny pro spotřebitele nepřetržitě rostou. Příčinou tohoto vývoje posledních let je skutečnost, že na cenu elektřiny ve většině členských zemí EU výrazně působí rostoucí regulovaná složka, ve které se promítají kromě technických také politická a legislativní rozhodnutí EU (viz následující kapitola). EUR/kWh 0,16 0,14 DE EEX CZ PXE PL PolPX

0,12 0,1 0,08 0,06 0,04 0,02 2008

2009

2010

2011

Obrázek 13: Vývoj konečných vs. burzovních cen elektřiny vybraných zemí EU Zdroj: Vlastní zpracování

5.5 Zdanění elektrické energie Jak bylo výše uvedeno, konečná cena elektrické energie v sobě zahrnuje i daň resp. daně. Vliv daní nelze opomenout, z důvodu jejich značné rozdílnosti v rámci zemí EU. Pod pojmem daně se v oblasti elektrické energie myslí daň z elektřiny a zejména spotřební daň a daň z přidané hodnoty. Následující tabulka 26 ukazuje na odlišnou výši daní, tedy rozdílný podíl základu daně a daňové složky, mezi vybraným zeměmi EU. Tato rozdílnost samozřejmě přispívá k deformaci výsledku liberalizačního procesu, a je třeba ji takto interpretovat. Součtem silové elektřiny, regulované části a daní získáme konečnou cenu pro spotřebitele.

62

tabulka 26: Zdanění elektrické energie pro domácnosti vybraných zemí EU (2012) Položka Spotřební daň (EUR/MWh) Sazba DPH (%)

CZ

DE

FR

HU

PL

SK

SE

UK

1,16

20,5

1,5

1

4,56

0

31,66

0

20

19

19,6

27

23

20

25

5

28,2

20,6

22,2

18,4

34,2

5

Podíl daní na 17,6 44,38 konečné ceně (%) Zdroj: (European Commission, 2012)

Nejvýznamnější rozdíly ve zdanění elektrické energie lze spatřit u spotřební daně, minimální sazba spotřební daně je legislativně stanovena na 1 EUR za MWh. Velká Británie, Slovensko a Kypr mají vyjednánu výjimku, sazba daně pro domácnosti je nulová. Nejvyšší spotřební daň mají Nizozemsko (závisí na konečné spotřebě), Dánsko, kde tvoří daně 56 % konečné ceny elektřiny a Švédsko. Naopak nejnižší zdanění vykazují uvedené státy s výjimkou, konkrétně Velká Británie pouze 5 %. (European Commission, 2012)

6

Politicko - ekonomická rozhodnutí s vlivem na cenu elektrické energie

V práci byl již několikrát zmíněn vliv politických či environmentálních rozhodnutí mající dopad na cenu elektrické energie. Faktem zůstává, že v posledních deseti letech přijala EU velké množství směrnic v oblasti energetiky mající dopad na její ceny. Zdaleka nešlo jen o liberalizaci energetického odvětví, postupně se začínají přidávat rozhodnutí o rostoucí podpoře obnovitelných zdrojů energie, výstavbách transevropských sítí či projekty typu Smart Grid. Tento proces je výslednicí snah o dosažení jednotného energetického trhu, který však bude fungovat na bázi environmentálně přívětivého systému s využitím nejpokrokovějších investic. V aktuální době započíná, či započalo množství zásadních projektů a snah, které již mají či budou mít výrazný dopad na cenu elektrické energie. Nyní budou popsány nejvýznamnější projekty a rozhodnutí, které při zohlednění cenového vývoje elektrické energie nelze pominout. Dříve, než budou tyto zásadní projekty popsány, je třeba zohlednit jeden důležitý faktor. Definováním těchto zásadních směrů, kterými se má energetika EU ubírat, je víceméně společné pro všechny členské země. Co je ale někdy zásadně odlišné je dopad těchto plánů či cílů do ekonomik jednotlivých členských zemí. Je nutno brát v úvahu veličinu energetické náročnosti, značící kolik jednotek energie je potřebných k vyprodukování jednotky domácí produkce. Skutečností je, že nadprůměrně energeticky náročné jsou zejména bývalé socialistické země. Region východní a střední Evropy (Bulharsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Polsko) patří k energeticky nejnáročnějším ekonomikám. Přes klesají trend potřeby energie na jednotku HDP v těchto zemích je zřejmé, že příslušné ekonomiky budou více vystaveny cenovým dopadům vyvolaných realizací zmíněných projektů EU, a s tím související tlak na oslabení jejich konkurenceschopnosti.

63

V současné době má EU v oblasti elektroenergetiky následující strategické záměry:  významně podporovat obnovitelné zdroje energie  započít se zaváděním chytrých přenosových sítí, tzv. Smart Grid  realizace trans-evropských přenosových sítí  zavádět opatření ke zvýšení energetické efektivnosti.

6.1 Podpora obnovitelných zdrojů energie Obnovitelné zdroje představuji jeden ze středobodů současné energetické politiky EU. Závazek Zelené knihy udává, že 20 % veškeré vyprodukované energie v roce 2020 musí pocházet z obnovitelných zdrojů. Proklamované cíle je však třeba konfrontovat s reálnými možnostmi využití obnovitelných zdrojů při výrobě elektrické energie. Z tohoto pohledu se jeví cíle pro rok 2020 jako reálné, naopak předpoklad pro rok 2030, tedy více než polovina elektřiny z obnovitelných zdrojů, by pravděpodobně znamenal vážné ohrožení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek energie v EU. Rostoucí podpora OZE dnes již významně ovlivňuje konečné ceny elektrické energie. Cíle pro každý stát jsou stanoveny, prostředky jakými jich bude dosaženo, jsou ponechány na rozhodnutí státních orgánů. Většina států se uchyluje k podpoře rozvoje OZE pomocí dotovaných výkupních cen elektřiny. V rámci výroby elektřiny z OZE je nutné sledovat několik ukazatelů, zejména se jedná o náklady investiční a provozní přepočtené na jednu kWh výkonu. Dle zkušeností členských zemí byly vypracovány grafy, vymezující rozsah investičních a provozních nákladů pro výrobu elektřiny z vybraných zdrojů OZE. Rozpětí investičních nákladů ukazuje obrázek 14.

Obrázek 14: Minimální a maximální investiční náklady získávání elektřiny z OZE (Kč/kWh) Zdroj: (Možnosti OZE, 2009)

Z obrázku je patrné, že k nejdražším zdrojům patří fotovoltaika a bioplyn, jak u investičních, tak i provozních nákladů. Je však třeba zohlednit, že v čase dochází ke snižování nákladovosti OZE coby zdrojů energie, v některým případech se hovoří, že kolem roku 2020 by většina těchto zdrojů měla být konkurenceschopná s konvenčními zdroji. V současnosti je však většina zdrojů dotována prostřednictvím poměrně vysokých výkupních cen. O oprávněnosti této podpory se aktuálně intenzivně diskutuje, a jsou činěny snahy na její omezení či úplné zastavení, což by pravděpodobně mělo dopad na plnění vytčených cílů.

64

6.2 Smart Grid Orientace na obnovitelné zdroje energie zaznamenává v nynějším období skutečný boom ve výstavbě zařízení získávající energii takovýmto způsobem. To s sebou nicméně přináší nutnost investic do zavádění a inovací chytrých přenosových sítí, tzv. Smart Grid. Chytré sítě lze definovat několika způsoby, např. Evropská technologická platforma pro chytré sítě definuje Smart Grid jako „elektrizační soustavu, schopnou inteligentní integrace aktivit všech k ní připojených uživatelů – výrobců, odběratelů a zákazníků, kteří jsou jak výrobci, tak odběrateli, za dodržení podmínek účinné, udržitelné, ekonomicky výhodné a bezpečné dodávky elektrické energie“. (EDSO, 2010) Implementace těchto sítí má probíhat nejintenzivněji v letech 2010 – 2030. Kromě uváděných významných přínosů, kterými jsou zvýšení bezpečnosti, prohloubení integrace sítí či vznik tržních příležitostí, přináší tyto chytré přenosové sítě několik závažných překážek. Prvním z faktorů je zohlednění finanční stránky. Předběžný rozpočet, vypracovaný agenturami Evropské komise, hovoří o nákladech ve výši 1 bilion EUR. Dalším faktorem jsou legislativní překážky. Již nyní je jasné, že v tomto směru postup EU přinejmenším zaostal. Ukazuje se, že první z překážek, která se v tomto směru objevuje, je povolovací řízení samotných členských států. Za současných podmínek je představa rychlé výstavby chytrých přenosových sítí nereálná, průměrná doba výstavby vedení se dnes pohybuje mezi 10 až 12 let. To představuje významnou překážku, které si je vědoma i samotná EU. Na počátku roku 2012 se tento problém pokusila EU řešit v rámci „Nástroje pro propojení Evropy“ CEF, jehož agenda počítala se zavedením institutu zkráceného povolovacího řízení. Toto řízení by mělo mít délku maximálně tří let a zahrnovat i posouzení vlivu na životní prostředí EIA. Proti návrhu zkráceného povolovacího řízení se však postavila většina členských zemí EU. Dosti komplikovaná je i zmíněná situace hovořící o rozpočtu těchto investic. Jak bylo zmíněno předpokládané náklady pravděpodobně dosáhnou výše 1 bilion EUR, z toho pouze pro přenosové sítě bude zapotřebí 200 mld. EUR. Odhad EU dále naznačuje, že z této částky bude dostupné cca 50 %. Zbylých 100 mld. EUR je třeba opatřit z veřejných zdrojů, jednak Evropské komise a zejména členských států. Samotná organizace ENTSO-E ve své Cestovní mapě 2012 – 2018 uvádí, že vzhledem k nedostatečným stimulujícím tarifům, podléhajícím nastavení regulátorů trhu, bude nutné projekty významně podpořit ze zmíněných veřejných zdrojů. Podpora z veřejných zdrojů bude zřejmě muset také směřovat do vývoje konkrétních inovativních technologií nebo do motivačních programů pro účastníky trhu s elektřinou, např. pro maloobchodníky s elektřinou. (EDSO, 2010) Skupina provozovatelů přenosových a distribučních sítí ustanovila tzv. Evropskou průmyslovou iniciativu pro chytré sítě (EEGI), pro snazší dosažení cílů energetické politiky. Program EEGI je definován plánem postupu na roky 2010 – 2018. Jednotlivými cíli jsou: začleňování inovačních prvků do praktického provozu přenosových sítí, koordinace plánování a provozu celé soustavy, navrhovat nová pravidla trhu s elektřinou. Celkové náklady na program EEGI se odhadují na přibližně 2 mld. EUR, viz níže uvedenou tabulku. Odhad celkových nákladů programu vychází z podrobně rozpracovaných rozpočtů funkčních projektů.

65

tabulka 27: Rozpočet nákladů projektu EEGI (2010 - 2018) Činnost

Náklady na výzkum a pilotní projekty (mil EUR)

Činnosti na přenosové soustavě

560

Činnosti na distribuční soustavě

1200

Činnosti na obou soustavách

230

Celkem

1990

Zdroj: (EDSO, 2010)

Provoz elektrizačních soustav je v rámci evropského regionu regulovanou obchodní činností, a proto pobídky pro vynakládání investic na zavádění nových technologií úzce souvisejí s tarifními schématy stanovenými regulačními úřady v jednotlivých členských státech. Očekává se, že zavádění výsledků programu bude v evropských elektrizačních soustavách pokryto z nově upravených tarifních schémat a mechanismů odpovídajících zásadám Třetího energetického balíčku. V první fázi programu se počítá s financováním z veřejných dotací EU a členských států, v druhé fázi by měly převážit upravená tarifní schémata, tedy je pravděpodobné, že dojde k navýšení plateb za distribuci či přenos pro konečné zákazníky.

6.3 Trans-evropské přenosové sítě Prostředkem k udržitelné a bezpečné společné energetické politice má být vybudování trans-evropských energetických sítí. Pro elektroenergetiku to znamená vybodování přenosových sítí přes celou Evropu. Myšlenka dodávek elektřiny z větrných parků v Baltském moři na jih Evropy či ze španělských slunečních elektráren do Evropy východní opět stojí na finanční a legislativní stránce. V rámci rozpočtu EU na transevropské přenosové sítě, jež činí pro období 2007 – 2013 kolem 155 mil. EU, je jasné, že tyto prostředky jsou výrazně nedostatečné. (Euroskop, 2009) Situace střední Evropy je obdobná jako u západních zemí, všechny regiony pociťují nutnost investovat do přenosových soustav nemalé prostředky. Nastavené rozpočty však nebude lehké dodržet, již vzhledem k aktuálnímu stavu veřejných rozpočtů, z nichž má být důležitý podíl těchto projektů financován. V rámci ČR investiční plán ČEPS hovoří o nutnosti investovat do roku 2020 cca 60 mld. Kč, v roce 2010 však investice činily 2,5 mld. Kč, v následujících letech by měly dosahovat ročního průměru 4,5 mld. Kč. (ČEPS, 2012)

6.4 Otázka jaderné energetiky V rámci plnění jednotlivých cílů, které si EU vytkla do následujících let v oblasti energetiky, může docházet k nečekaným změnám zejména politického charakteru, které

66

mohou mít závažný dopad na konkurenceschopnost dotčených ekonomik. Jedním z příkladů je rozhodnutí německé vlády v otázce využívání jaderných zdrojů. V březnu 2011 vydala vláda Spolkové republiky Německo rozhodnutí o odstavení fungujících jaderných bloků do roku 2021. Reakce burzovního trhu byla velmi rychlá. Po prohlášení spolkové kancléřky Merkelové o bezodkladném odstavení 8 nejstarších jaderných elektráren v Německu, vzrostla skokově cena elektřiny v polovině března 2011 o více jak 7 eur na úroveň až k 58,5 EUR za MWh. Jednalo se tak o téměř 15% nárůst ceny. V absolutním vyjádření je odhadováno, že minimální ztráta z odstavení těchto sedmnácti jaderných elektráren dosáhne 32 miliard EUR. Otázka využití jaderné energetiky štěpí členské státy na dva tábory. Ukazuje tak na rozkol v názorech na společnou energetickou politiku, který by mohl mít dopad na konkurenceschopnost jednotlivých členských zemí.

6.5 Opatření ke zvýšení energetické efektivnosti Jako poslední faktor, který v aktuálním desetiletí začíná nabírat na intenzitě, jsou opatření ke zvýšení energetické efektivnosti či opatření ke snížení dopadů energetických aktivit na životní prostředí. Je nutno říci, že se jedná o aktivity, které se bezprostředně dotýkají konečných zákazníků coby spotřebitelů energie. Většina programů, které na této bázi vznikly je výsledkem snah o dosažení jednoho z cílů Zelené knihy. Jde o třetí z cílů, tedy snížení energetické náročnosti o 20 %. Každý z členských států zvolil určitý přístup k této problematice. Většinou šlo o vytvoření různých programů na podporu investic vedoucích do zvyšování energetické efektivnosti. V rámci ČR šlo konkrétně o programy na získání úspor (konkrétně: Zelená úsporám, Panel, Eko-energie). Zmíněné programy se dotýkají zejména efektivního využívání tepelné energie. V rámci elektroenergetiky se hovoří o podpoře fotovoltaických panelů pořizovaných domácnostmi. Dalším prvkem bylo zavedení štítků označujících energetickou náročnost domácích spotřebičů, pro snazší orientaci spotřebitelů. Některá z těchto opatření přinášejí konečnému zákazníkovi informační či finanční přínos, jiná naopak spotřebitelovy náklady na energie zvyšují.

67

7

Diskuze

Liberalizace energetického sektoru EU je jednou z klíčových prvků úspěšného vybudování jednotného energetického trhu. Složitost dosažení cíle je dána samotnou podstatou energetiky, coby jedné z nejdůležitějších oblastí národního hospodářství. Liberalizace energetického sektoru členských zemí EU prošla v uplynulém desetiletí značným vývojem, bylo přijato množství směrnic a vypracována řada programů. Přínos bezpochyby představuje narušení monopolních struktur energetiky v některých zemích, vznik burzovního obchodování s elektřinou a další. V některých otázkách však panuje rozpor o jejich skutečném významu. Mezi takovéto patří problematika unbundlingu. Unbundling nepochybně přispěl ke zprůhlednění tržních struktur, z úst některých odborníků je však hodnocen negativně. Zde je třeba položit si otázku, jakým směrem by se vyvíjely tržní struktury v případě neexistence unbundlingu. Pravděpodobně by převládalo koncentrování monopolní síly či snižování počtu subjektů v oblasti. To se z dlouhodobého hlediska jeví jako daleko horší alternativa než nutnost úhrady náklady vzniklých procesem unbundlingu. Úspěšnost liberalizačního procesu v energetice je v EU pravidelně přezkoumávána rozsáhlými sektorovými řízeními. Tato řízení hodnotí včasnost implementace příslušných směrnic společně s jejich praktickým dodržováním. V rámci implementace posledního, tj. třetího liberalizačního balíčku, však dle vyjádření komisaře pro energetiku Oettingera, nepokračuje liberalizace dle představ Generálního ředitelství pro energetiku. Proto byl vysloven námět, aby členské země v této otázce více spoléhaly na unijní instituce. Za tím účelem by dle generálního ředitelství měly členské státy přenést některé z pravomocí na instituce EU. To by ovšem znamenalo značně omezený prostor pro budoucí rozhodování každé členské země o svém energetickém mixu. V odůvodnění jsou použita poměrně silná slova, hovořící o nedostatečné oddanosti členských států myšlence jednotného energetického trhu. Oettinger vysloveně uvádí: „V současné době je tvorba energetického mixu záležitost členských států, ale mělo by to spadat do pravomocí Evropského parlamentu a Rady“. Takovéto výroky je třeba brát velmi vážně a zamýšlet se nad tím, jakým směrem by se pak takto sestavované energetické mixy ubíraly a jaký by měly dopad na hospodaření dané země. Tento postoj vhodně dokládá, že přes nesporný úspěch tvorby jednotného energetického trhu, byly představy EU o jeho dokončení a fungování více optimistické než představuje reálný stav. Většina států se k myšlence direktivně stanovovaného energetického mixu nevyjádřila příliš pozitivně. Jeden ze zástupců členských států naznačil, že by se Evropská komise měla soustředit na realističtější způsoby, jak urychlit integraci energetického trhu. Otázkou tedy zůstává, zda by významné přenesení pravomocí členských států na orgány EU přineslo očekávaný užitek. Je pravděpodobné, že by došlo k posílení vyjednávacích pozic z pohledu vnější energetické politiky. Na druhou stranu tržní struktury a přírodní podmínky jednotlivých členských států jsou natolik odlišné, že případné direktivní stanovení určitých parametrů energetiky by mohlo znamenat vážné poškození jejich konkurenceschopnosti, minimálně z krátkodobého hlediska.

68

Samotný proces liberalizace nezaručuje vznik dokonale konkurenčního prostředí na energetickém trhu. Určité segmenty, jako jsou přenosové sítě, tvoří tzv. přirozený monopol, který nelze bez značných prostředků odstranit, proto bývá pouze regulován. Orgány regulace tak tvoří jeden z důležitých prvků liberalizace. Můžeme tedy říci, že liberalizace přispívá ke zprůhlednění tržních struktur energetiky a v oblastech přirozených monopolů podporuje jejich regulaci pomocí patřičných orgánů. Otázkou v této oblasti představuje efektivita a účinnost postupů a opatření regulačních autorit, která mnohdy souvisí s otázkou jejich vrcholného managementu. Faktem zůstává, že tyto subjekty disponují poměrně účinnými prostředky, kterými mohou ovlivňovat dění v příslušných oblastech. V oblasti dopadu na ceny je vliv liberalizace opět nelehké přesně vyjádřit. V práci bylo vyjádřeno, že liberalizace vede za určitých podmínek k pozitivnímu tlaku na snižování cen elektrické energie. Tento fakt byl prokázán ekonometrickým modelem trhu s elektrickou energií pro Německo, Švédsko a Velkou Británii. Tyto země byly záměrně zvoleny proto, že s liberalizací elektroenergetického sektoru započali coby průkopníci a dosáhly její hlavní části před více než deseti lety. To umožňuje sledovat v tento proces v dostatečně dlouhém časovém období a také splnění několika důležitých předpokladů ve sledovaném období liberalizace by měla být relativně konstantní poptávka po energii, konstantní ceny vstupních komodit a obdobné složení energetického mixu. Jsou li tyto podmínky naplněny, lze vliv liberalizace prokázat. Liberalizace však působí především na ceny utvářené tržním mechanismem, tedy na ceny velkoobchodní. Proto je třeba při zkoumání vývoje konečných cen elektřiny zohledňovat všechny její dílčí složky. Práce upozorňuje určitý nesoulad relativních pohybů velkoobchodní ceny elektrické energie a konečnou cenou. V reálném prostředí se pokles velkoobchodních cen elektřiny do cen konečných promítal poměrně malou měrou. To způsobuje rostoucí vliv regulované složky ceny. Regulovaná složka ceny tvoří ve většině případů alespoň 50 % výsledné ceny elektřiny. Zahrnuje v sobě řadu položek, z nich některé se dynamicky mění. Jde především o položku příspěvku na obnovitelné zdroje energie. Problematika výše příspěvku na obnovitelné zdroje souvisí ve své podstatě z jednou ze základních otázek energeticky EU, a sice jaký podíl elektřiny má být vyroben z obnovitelných zdrojů, tak aby tento způsob získávání energie mohl být označen jako spolehlivý, efektivní a finančně přijatelný. Názory na tento problém se velmi různí. Příznivci obnovitelných zdrojů argumentují studiemi prokazující, že téměř veškerou spotřebu elektrické energie EU lze v brzké budoucnosti získávat z obnovitelných zdrojů. Odpůrci naopak argumentují finanční náročností a bezpečnostní náročností takového podniku. Značná odlišnost názorů je tak příčinou zmíněné snahy EU direktivně určovat podobu energetických mixů jednotlivých zemí. Další z možných hrozeb majících dopad na výsledné ceny elektrické energie a které nejsou pro ostatní členské státy ovlivnitelné, jsou nečekaná politická rozhodnutí dopadající na energetiku. Mezi takováto rozhodnutí patří loňské odstoupení Německa od jaderné energie. Je zjevné, že takováto změna u členské země velikosti Německa bude mít dopad

69

na energetickou situaci téměř celé EU. Negativní cenový dopad, který po této události nastal, však může být v budoucnu kompenzován zkušenostmi nabytími podporou obnovitelných zdrojů. Otázkou zůstává, zda takovéto výhody pocítí i koneční spotřebitelé. Následně ze situace vyplývá další otázka, zda je možno brát naplnění cílů energetické politiky EU jako reálné, nebo se v očích mnoho členských státu stanou tyto cíle pouhými slovy na papíře. Z analýzy cen elektřiny také vyplynulo, že ceny zemí spadajících do určitého regionu mají tendenci konvergovat. Jde tedy o tvorbu cen na burze, kde se ceny elektřiny menších zemí v regionu přibližují k referenční ceně některé z ekonomicky významných zemí. Tato provázanost znamená, že jakékoliv změny referenčních cen jsou velmi rychle kopírovány cenami ostatních subjektů. S rostoucím objemem elektřiny obchodované burzovně se tyto trendy posilují. Jeden z klíčových faktorů úspěchu jednotného energetického trhu je funkční a moderní infrastruktura. Odpovídajícím způsobem spolehlivé a integrované energetické sítě jsou rozhodujícím předpokladem nejen pro cíle energetické politiky, ale také pro ekonomickou strategii EU. Palčivost problému budování přenosových sítí se objevuje stále intenzivněji ve světle rostoucího podílu energie získávaného z obnovitelných zdrojů. Ukazuje se tak v praxi provázanost jednotlivých prvků systému, kdy jedno rozhodnutí, v tomto případě mohutná výstavby větrných parků, vyvolává nutno dalších opatření, tedy urychleného vybudování odpovídajících přenosových sítí. Nutnost rychlé výstavby přenosových sítí však naráží na několik závažných problémů. Velmi neuspokojivá je rychlost výstavby těchto sítí, kdy průměrná délka výstavby určitého úseku přesahuje deset let. To je způsobeno zejména legislativním postupem neúměrně prodlužujícím realizaci výstavby. Druhým neméně vážným problémem je finanční stránka projektů. Výstavba odpovídajících přenosových sítí a příslušného technických zařízení vyhovujících potřebám aktuální energetiky je mimořádně finančně náročná. Z rozpočtu vyplývá, že zhruba polovina prostředků by měla plynout z veřejných zdrojů, což se pravděpodobně promítne do spotřebitelských tarifů. Zda bude tato změna tarifů pro zákazníky únosná či nikoliv dnes nelze přesně odhadnout. Jednu z posledních, zato velmi důležitých otázek, představuje úvaha, zda společná energetická politika EU obstojí tváří v tvář vnějším vztahům. Evropská energetika je závislá na zdrojích importovaných ze třetích zemí. Tato závislost významně roste a do budoucna představuje poměrně znepokojivý faktor. Jednotlivé státy snažící se individuálně vyjednávat své pozice s dodavateli zdrojů, svým přístupem nepřispívají ke kohéznosti energetické politiky EU. Rozhodující v této oblasti bude utváření vzájemných vztahů s primárním dodavatelem energetických zdrojů do EU, jímž je Rusko.

70

8

Závěr

Energetická politika představuje jednu z klíčových priorit Evropské unie. Vědoma si důležitosti této oblasti, přistupuje Evropská unie k energetice s patřičným důrazem. Přes všechny snahy o vznik Jednotné energetické politiky lze o současném stavu hovořit, jako o nedokonalém konsenzu. Většina členských zemí si uvědomuje nutnost vytvoření jednotného energetického trhu, na druhou stranu však žádná ze zemí nechce přijít o část své suverenity na poli energetiky. Proto můžeme v praxi vidět snahu o tvorbu a přijetí řady směrnic korigujících energetiku patřičným směrem, které však jsou jen částečně či nedůsledně implementovány a uplatňovány v rámci členských států. Evropská unie vystupuje v současné době coby vůdčí subjekt ve snaze boje proti změnám klimatu. Přijetím Zelené knihy se Evropská unie zavázala k několika cílům. Třemi hlavními strategickými cíli jsou, udržitelnost, jež představuje zejména podporu konkurenceschopnosti obnovitelných zdrojů energie. Snahy o snižování poptávky a úsilí o dosažení lepší kvality ovzduší. Dalším cílem je konkurenceschopnost, značící snahu o udržení Evropské unie na čele vývoje v oblasti energetických technologií. Posledním cílem je bezpečnost dodávek, zahrnující zejména prostředky vnějšího charakteru energetické politiky. Splnění těchto cílů není jednoduché a v určitých aspektech může být i protichůdné. Znatelně dříve před uvedenými environmentálními snahami se objevuje potřeba liberalizovat energetický sektor. Příznačné pro tento sektor byla vysoká míra státní intervence a mnohdy monopolní struktury. Některé ze západoevropských zemí se energetický sektor rozhodly liberalizovat ještě před společným postupem Evropské unie. Průkopníky v tomto směru byly Velká Británie a skandinávské země. V rámci Evropské unie jsou první liberalizační směrnice přijaty v roce 1996, v druhé vlně potom roku 2003. Na samotný proces liberalizace bývá pohlíženo z perspektivy určité nutnosti obhájit jeho přínos. Zhodnotit výsledky liberalizace v energetice však není snadné, určité segmenty totiž mají charakter přirozeného monopolu, což znamená, že jakákoliv změna by znamenala neúměrné vynaložení prostředků, v těchto případech je přistupováno k regulaci pomocí orgánů s patřičnými pravomocemi. Jako odpověď na oprávněnost liberalizace energetického sektoru však mohou sloužit příklady z dalších odvětví, která prošla liberalizací, např. telekomunikace. Záhy je pak zjevné, že liberalizovaná odvětví dosahují lepších výsledků či spotřebitelsky příznivějších hodnot, než odvětví vlastněná státem či odvětví s monopolními strukturami. Diplomová práce poukázala na fakt, že jsou-li splněny určité předpoklady, vede liberalizační proces k poklesu velkoobchodních cen elektřiny. Mezi tyto předpoklady patří relativně konstantní ceny vstupních surovin pro výrobu elektřiny, schopnost pokrývat poptávku a výrazně neměnící se energetický mix. Při splnění těchto podmínek může země, která liberalizuje svůj elektroenergetický trh očekávat pokles velkoobchodních cen elektřiny. Je však třeba dbát na fakt, že konečné ceny zahrnující i regulovanou složku, se mohou vyvíjet odlišně. Právě vývoj regulovaných cen může být na základě určitých vlivů odlišný od vývoje velkoobchodní ceny elektřiny. Tento stav se projevil např. při

71

liberalizaci energetického trhu střední Evropy, kdy přes probíhající liberalizaci zde velkoobchodní ceny rostly díky razantnímu zdražování vstupních surovin a stejně tak rostly i ceny regulované, do kterých se v čím dál vyšší míře promítal příspěvek na obnovitelné zdroje a distribuční poplatky. V duchu předchozího odstavce zní i fakt, kdy liberalizační procesy jsou aktuálně spíše upozaděny pozorností věnovanou obnovitelných zdrojů energie a problematice přenosových sítí, stejně jako otázkám budoucí podoby vnější energetické politiky. To však neznamená, že liberalizační proces nepřináší energetickému sektoru výrazná pozitiva. Liberalizační proces umožňuje dynamičtější rozvoj přeshraničního obchodování s elektrickou energií, což jednoznačně podporuje dosažení jednotného energetického trhu. Rozvoj Market Coplingu je nutným předpokladem zvládnutí výrazných přetoků elektrické energie vyvolaných podporou obnovitelných zdrojů. Jedním z nejvýznamnějších prvků liberalizace je unbundling, tedy oddělení výroby a přenosu elektrické energie, nepochybně přispívá ke zlepšení konkurenčního prostředí. Dle některých odborníků však důrazná snaha o zvýšení konkurenčního prostředí energetického trhu je v rozporu se zachováním bezpečnosti dodávek, které umožňují kapitálově silné společnosti. Při zohlednění všech podstatných faktorů determinujících podobu energetického trhu lze z dnešního pohledu říci, že pohledem zákazníka nejdůležitější ukazatel, tedy cena elektrické energie, má v rámci jednotlivých regionů tendenci konvergovat. V roce 2011 byly ceny elektřiny skutečně výrazně podobné v rámci jednotlivých regionů. Vývoj ceny je vždy ovlivněn velkým hráčem, ceny menších států se k této referenční ceně v čase přibližují. Ceny elektrické energie v regionu střední Evropy jsou diktovány cenami na německé burze, rozdílnost cen pak má na svědomí regulovaná složka popř. výše zdanění. To je také důvodem, proč v posledních dvou letech je cena elektrické energie v České republice a na Slovensku vyšší než v Německu. Obecně bylo v práci zjištěno, že ceny elektřiny v regionu střední Evropy rostly za posledních deset let zhruba dvojnásobným tempem, nežli ceny v regionu západní Evropy. Ceny elektrické energie mají dlouhodobě růstový trend, který bude pravděpodobně pokračovat i nadále. Důvodů k tomuto permanentnímu růstu je několik, vedle rostoucích cen energetických surovin, rostoucí poptávky, rostoucí regulované složky, jde také o určité vývojové proměny, které jsou doprovázeny vysokými náklady. Obecně jedny z nejvážnějších problémů současné elektroenergetiky představují paradoxně její fyzikální charakteristiky. Doposud je elektřina komoditou, kterou nelze skladovat. Vyřešení tohoto složitého problému by znamenalo velmi významný posun zejména v oblasti bezpečnosti dodávek a také přehodnocení plánů na přenosové sítě. V současnosti však musí členské státy řešit otázky, jakým způsobem modernizovat své přenosové sítě a z jakých prostředků. Ukazuje se určitá nekoordinovanost jednotlivých strategických principů energetické politiky Evropské unie, kdy jsou na jedné straně významně podporovány obnovitelné zdroje energie, s cílem razantně navýšit jejich podíl na produkci elektřiny, na druhé straně ale byly zanedbány investice do oblasti přenosových sítí. Důsledkem toho jsou stavy, kdy jsou přenosové sítě některých zemí pravidelně vystavovány nebezpečí celoplošných výpadků.

72

Ze současného pohledu je zjevné, že řada opatření vedoucí k environmentálně přívětivé elektroenergetice má výrazný dopad do konečné ceny za elektřinu. Ty představují jednu z nejpodstatnějších nákladových položek jak podniků, tak domácností. Růst cen energií se posléze promítá do růstu cen výsledných produktů. Řada podniků tak otevřeně označuje energetickou politiku Evropské unie jako faktor, působící negativně na globální konkurenceschopnost statků, produkovaných unijními státy. Druhým úhlem pohledu však může být konstatováno, že přístup podporující moderní technologie a jejich masivní využití, bude z dlouhodobého hlediska znamenat technologickou převahu nad regiony, které tento přístup nepodporují. Lze tedy jen doporučit, aby strategické cíle přijímané Evropskou unií v oblasti energetiky byly skutečně reálné, podložené expertními analýzami a nenarušující výraznou měrou konkurenceschopnost produktů unijních ekonomik. Doporučení v oblasti elektroenergetiky pro země střední Evropy je poměrně jednoduché. Země v tomto regionu nedisponují příliš velkým potenciálem výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, proto by měly zejména dbát na vyvážený energetický mix. Konkrétně pro Českou republiku to znamená udržet si stávající podíl výroby elektřiny z jádra, zavádět nové technologie v elektrárnách na fosilní paliva, vedoucích k vyšší efektivitě a rozumně a vyváženě podporovat obnovitelné zdroje energie. Státy v tomto regionu by si také měly udržet vlastnické či rozhodovací pozice v oblastech výroby a přenosu elektrické energie, zejména před snahami o jejich získání ze strany Ruska. Evropská unie je nyní v situaci, kdy významně utváří podobu energetického trhu všech členských zemí. Přes řadu úspěchů je zjevné, že má v této oblasti před sebou mnoho problematických faktorů. Bez jakýchkoliv prodlení musí být řešena otázka modernizace a výstavby přenosových soustav umocněná politikou obnovitelných zdrojů. Musí čelit otázkám odkud tyto záměry financovat. Musí si zároveň vyjasňovat, z čeho bude energii vyrábět a k jakým zdrojům se otočí zády. Zároveň musí čelit a odolávat tlaku z pozic třetích zemí, zejména Ruska, coby prioritního dodavatele energetických surovin. Úspěch v tvorbě společné energetické politiky by nepochybně přinesl vyšší bezpečnost dodávek, vyšší konkurenceschopnost a snazší prosazování záměrů Evropské komise v oblasti energetiky. Jak tento fakt budou vnímat koneční zákazníci, orientující se zejména dle ceny komodity, není zcela zřejmé.

73

9

Vysvětlivky

Jednotky 1bbl (barel)

= 158,8 l

1 toe

= 41,8 MJ

1 TWh

= 1000 MWh

1 MWh

= 3,6 GJ

1 GJ

= 0,2778 MWh

Významné energetické burzy EU EEX

Německo

Nord Pool

Skandinávie

APX-UK

Velká Británie

Powernext

Francie

PXE

Česká republika

PolPX

Polsko

74

10 Seznam tabulek a grafů: Tabulka 1: Podíly zemí na importu energetických surovin do EU (v %)..........................................................13 Tabulka 2: Podíl OZE na produkci elektřiny vybraných zemí EU ...................................................................16 Tabulka 3: Počet producentů a obchodníků s elektřinou dle jednotlivých zemí EU 27....................................28 Tabulka 4: Jednotlivé druhy unbundlingu v oblasti energetiky ........................................................................29 Tabulka 5: Stav unbundlingu elektroenergetiky zemí EU (rok 2009) ..............................................................30 tabulka 6: Charakteristiky jednorozměrného regeresního modelu ....................................................................41 tabulka 7: Vícerozměrný model trhu s elektřinou .............................................................................................42 tabulka 8: Charakteristiky vícerozměrného modelu s elektřinou ......................................................................42 tabulka 9: Vícerozměrný model trhu s elektřinou .............................................................................................43 tabulka 10: Charakteristiky vícerozměrného modelu s elektřinou ....................................................................43 tabulka 11: Vícerozměrný model trhu s elektřinou ...........................................................................................44 tabulka 12: Charakteristiky vícerozměrného modelu s elektřinou ....................................................................44 tabulka 13: Relativní změny velkoobchodní ceny elektřiny (1992 - 2006) ......................................................46 tabulka 14: Korelační matice spotových cen vybraných burz...........................................................................49 tabulka 15: Procentní vývoj cen elektrické energie domácností v čase dle kategorií Eurostat (2011/2007).....52 tabulka 16: Kategorie spotřebitelů elektrické energie dle Eurostatu.................................................................52 tabulka 17: Dílčí a konečné pořadí cenové hladiny elektrické energie pro domácnosti (2011) ........................54 tabulka 18: Rozptyl cen elektrické energie domácností vybraných zemí EU ...................................................55 tabulka 19: Průměrné ceny elektřiny vybraných zemí západní a střední Evropy pro domácnosti (EUR/kWh)56 tabulka 20: : Dílčí a konečné pořadí cenové hladiny elektrické energie pro podniky (2011) ...........................58 tabulka 21: Rozptyl cen elektrické energie podniků vybraných zemí EU ........................................................58 tabulka 22: : Průměrné ceny elektřiny vybraných zemí západní a střední Evropy pro podniky (EUR/MWh) .59 tabulka 23: Tempa přírůstků cen elektřiny domácností a podniků vybraných zemí EU...................................59 tabulka 24: Meziroční růsty a poklesy konečných cen elektřiny vs. burzovních cen elektřiny ........................60 tabulka 25: Procentní meziroční růsty a poklesy konečných cen elektřiny vs. burzovních cen elektřiny.........61 tabulka 26: Zdanění elektrické energie pro domácnosti vybraných zemí EU (2012) .......................................63 tabulka 27: Rozpočet nákladů projektu EEGI (2010 - 2018) ............................................................................66

75

Obrázek 1: Závislost na importu zdrojů energie do EU....................................................................................12 Obrázek 2: Nově instalované zdroje energie v EU (rok 2011) .........................................................................15 Obrázek 3: Energetická infrastruktura - vize 2020 ...........................................................................................23 Obrázek 4: Plnění cílů energetické politiky EU vybraných zemí (2007)..........................................................25 Obrázek 5: Největší producenti elektrické energie v EU (2009) ......................................................................27 Obrázek 6: Podíl složek ceny za dodávku elektřiny pro domácnosti ČR (2011) ..............................................33 Obrázek 7: Podíly zdrojů elektrické energie vybraných zemí EU v roce 2000.................................................37 Obrázek 8:Podíly zdrojů elektrické energie vybraných zemí EU v roce 2010..................................................37 Obrázek 9: Proměnné cena elektřiny a cena uhlí dle vybraných zemí ..............................................................41 Obrázek 10: Vývoj cen ropy a zemního plynu (1992 - 2004)...........................................................................45 Obrázek 11: Vývoj konečných cen elektrické energie pro domácnosti kategorie 2500 - 5000 kWh................53 Obrázek 12: Vývoj konečných cen elekrické energie pro podniky kategorie 500 - 2000 MWh ......................57 Obrázek 13: Vývoj konečných a burzovních cen elektřiny vybraných zemí EU..............................................62 Obrázek 14: Minimální a maximální investiční náklady získávání elektřiny z OZE (Kč/kWh).......................64

76

11 Seznam literatury All For Power. Cena elektřiny s dodávkou konečnému odběrateli v roce 2011 je na burze nižší než v červenci. [on-line]. 2011 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z WWW: BAROSSO, J. M. Energetické priority pro Evropu. Prezentace pana J. M. Barossa, předsedy Evropské komise, na zasedání Evropské rady dne 4. února 2011. [on-line]. [s.l.] 2011 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z WWW: < http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/energy_cs.pdf> BRABCOVÁ, L. Vlastnický unbundling jako nástroj liberalizace evropských energetických trhů. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2009. 83 s. ISBN: 978-80-7418-008-8 Consumer focus. Liquidity in European Wholesale Elektricity Markets [on-line]. [s.l.]: [s.n.] 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z WWW: CZ Biom. Statistika využití biomasy v Evropě. [on-line]. 2011 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z WWW: ČSVE. Větrné elektrárny v Evropě. [on-line]. 2011 [cit. 2012-02-24]. Dostupné z WWW: EDSO for Smart Grid. Cestovní mapa 2010 – 2018 a Podrobný plán implementace 2010 – 2012. [on-line]. [s.l.] 2010 [cit. 2012-03-14]. Dostupné z WWW: E-polis. Thatcherismus a Margaret Thatcherová. [on-line]. [s.l.]: [s.n.] 2009 [cit. 2012-0228]. Dostupné z WWW: EU2009. Energetika. In Politiky EU [on-line]. 2011 [cit. 2012-02-16]. Dostupné z WWW: EurActiv. Neposlušné členské státy zpomalují vytváření vnitřního energetického trhu [on line] 2011 [cit. 2012-02-20]. Dostupné z WWW: EurActiv. Provozovatelé přenosových soustav posilují spolupráci [on-line] 2011 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z WWW:

77

European Commission, Excise Duty Tables, Part II – Energy Products and Elektricity. [on-line]. [s.l.] 2012 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z WWW: Euroskop. Lisabonská smlouva pozměňující smlouvu o Evropské unii a smlouvu o založení Evropské unie [on-line] 2007 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z WWW: Euroskop. Energetika. In Politiky EU [on-line] 2011 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z WWW: Euroskop. Energie v září 2011. In Politiky Eu [on-line] 2011 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z WWW: Euroskop. Hospodářská soutěž. In Politiky EU [on-line]. 2011 [cit. 2012-02-16]. Dostupné z WWW: Euroskop. Zelená kniha o budoucnosti evropské energetické sítě [on-line]. [s.l.] 2009 [cit. 2012-04-16]. Dostupné z WWW: Eurostat. Market share of the largest generator in the electricity market [on-line]. [s.l.]: [s.n.] 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z WWW: Eurostat. Electricity prices for household consumers [on-line]. [s.l.]: [s.n.] 2012 [cit. 201204-15]. Dostupné z WWW: Eurostat. Electricity prices for industrial consumers [on-line]. [s.l.]: [s.n.] 2012 [cit. 201204-15]. Dostupné z WWW: Eurostat. Electricity production and supply statistics. [on-line]. [s.l.]: [s.n.] 2012 [cit. 201202-29]. Dostupné z WWW: Evropská komise. Zelená kniha: Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii [on-line]. 2006, 8.3. 2006 [cit. 2012-02-15]. Dostupné z WWW: Finanční noviny. Dodavatele elektřiny v změnil rekordní počet klientů. [on-line]. 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z WWW:

78

HUISMAN, R., KILIC, M. Elektricity Spot Prices Analyzed: A Regime-Switching Approach. [on-line]. [s.l.] Erasmus School of Economics,2011 [cit. 2012-04-18]. Dostupné z WWW: CHEMIŠINEC, I. a spol. Obchod s elektřinou. 1. vyd. Praha: Conte. 2010. 201 s. ISBN: 978-80-254-6695-7 KÖNIG, P., LACINA, L., PŘENOSIL, J. Učebnice Evropské integrace. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2006. 415 s. ISBN 80-7364-022-8 Next Finance. Trh s elektrickou energií v Evropě. [on-line]. [s.l.] 2007 [cit. 2012-02-28]. Dostupné z WWW: OECD iLibrary. Energy Policies of IEA Countries: Czech Republic 2010 [on-line]. International Energy Agency, 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z WWW: OECD iLibrary. Energy Policies of IEA Countries: Germany 2007 [on-line]. International Energy Agency, 2012 [cit. 2012-04-10]. Dostupné z WWW: France 2009 OECD iLibrary. Energy Policies of IEA Countries: France 2009 [on-line]. International Energy Agency, 2012 [cit. 2012-04-5]. Dostupné z WWW: OECD iLibrary. Energy Policies of IEA Countries: Hungary 2011 [on-line]. International Energy Agency, 2012 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z WWW: OECD iLibrary. Energy Policies of IEA Countries: Poland 2011 [on-line]. International Energy Agency, 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z WWW: OECD iLibrary. Energy Policies of IEA Countries: Sweden 2008 [on-line]. International Energy Agency, 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z WWW: OECD iLibrary. Energy Policies of IEA Countries: Slovak Republik 2012 [on-line]. International Energy Agency, 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné z WWW: OTE, a. s. Základní údaje o společnosti [on-line] 2011 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z WWW:

79

Parlamentní institut. Energetický balíček Evropské komise jako počátek nové energetické politiky EU [on-line]. 2007 [cit. 2012-02-16]. Dostupné z WWW: Power Exchange Central Europe. Co je PXE? [on-line] 2011 [cit. 2012-02-22]. Dostupné z WWW: RABENSTEINER, G. CEE elektricity markets [on-line]. [s.l.] 2010 [cit. 2012-03-15]. Dostupné z WWW: RWE. Struktura prodejní ceny elektřiny. [on-line]. [s.l.]: [s.n.] 2011 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z WWW: ŠMÍD, Jan. Klasický liberalismus – základní teze. [on-line]. [s.l.]: 2008 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z WWW: Topforeignstocks. Europe’s largest elektricity generators 2009. [on-line]. [s.l.]: [s.n.] 2010 [cit. 2012-02-29]. Dostupné z WWW: VONDRÁČEK, M., SKUČEK, T. Náklady unbundlingu v energetice: konkurenční prostředí ve prospěch zákazníka, nebo příliš drahý experiment?. [on-line]. Ekonomika a management, 2010 [cit. 2012-04-10]. Dostupné z WWW: VOŠTA, M. Energetická náročnost: determinanta změn toků fosilních paliv a implikace pro EU a ČR. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2008. 173 s. ISBN: 978-80-8694683-2 WAISOVÁ, Š. Evropská energetická bezpečnost. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. 203 s. ISBN: 978-80-7380-148-9

80