LIBERALIZACE DEVIZOVÉHO REŽIMU V ČESKÉ REPUBLICE Proces liberalizace v České republice v devizové oblasti (a v tom i kapitálových toků) je možno rozdělit do 4 etap1: 1. etapa (1990 - září 1995) Na počátku transformačního procesu nastaly razantní změny i v oblasti vnějších vztahů. Bylo zrušeno centrální plánování, monopol zahraničního obchodu, devizový monopol četně administrativního řízení devizových vztahů (centrálně řízený systém alokace devizových prostředků). -
zavedena vnitřní směnitelnost koruny, která umožňovala prakticky volný přístup k devizám pro podnikatelské subjekty v rámci běžných plateb a vytvořila právní i věcné předpoklady pro příliv kapitálu ze zahraničí. Závěr této etapy byl charakteristický zjednodušováním povolovací procedury v rámci platného devizového zákona u nabídkové povinnosti právnických osob a možnosti vedení devizových účtů u tuzemských bank, přijímání peněžních úvěrů ze zahraničí a tuzemských přímých investic v zahraničí.2
-
Vyššímu stupni liberalizace odpovídalo i postupné zvyšování limitu stanoveného pro nákup devizových prostředků obyvatelstvem: z 2000 Kč v roce 1990 na 5000 Kč v roce 1991 na 7000 Kč v letech 1992 a 1993, 12 000 Kč v roce 1994 a razantní zvýšení až na částku 100 000 Kč v roce 1995. Z uvedeného limitu bylo možno hradit nejen cestovní výlohy spojené s turistikou, ale i další výlohy soukromé a sociální povahy (výlohy na léčení, vzdělávání a pod.).
-
Počátkem roku 1995 se Česká republika stala přidruženým členem Evropských společenství.
Podepsáním
Evropské
dohody
se
Česká
republika
zavázala
k harmonizaci svého právního systému s právem Evropských společenství a k postupné liberalizaci devizového režimu. K datu účinnosti této Dohody byl zajištěn volný pohyb kapitálu v oblasti přímých investic (majetkových účastí) do zemí Evropských společenství. 2. etapa (říjen 1995 - 1998) 1
Zpracováno podle materiálů ČNB pro MMF a ECB Konečná Hana, Moravcová Jarmila – Nový devizový zákon a prováděcí předpisy s komentářem, Praha 1996, Polygon 1. vydání, ISBN 80-85967-10-3 2
V roce 1995 byly zahájeny práce na novém devizovém zákonu, který měl zohlednit dosažený stupeň liberalizace na běžném a finančním účtu a vytvořil právní rámec pro další rozšíření směnitelnosti koruny pro kapitálové operace. Nový devizový zákon de facto potvrdil dosažený stav liberalizace a současně bylo jeho přijeti podpořeno politickým záměrem usilovat o členství v prestižní organizaci OECD (členství ČR od konce roku 1995). Jednou z podmínek členství bylo i naplnění kodexu liberalizace pohybu kapitálu. Přijetí nového devizového zákona č. 219/1995 Sb. bylo deklarováno jako zavedení plné směnitelnosti na běžném účtu platební bilance podle článku VIII. Článků dohody o MMF. Ve skutečnosti šel devizový zákon č. 219/1995 Sb. nad rámec požadavků článku VIII. dohody o Mezinárodním měnovém fondu, vzhledem k zohlednění Kodexu liberalizace pohybu kapitálu OECD. Součástí nového devizového zákona bylo a doposud je zmocnění pro vládu ve spolupráci s ČNB uplatnit mimořádná opatření pro řešení krizových situací, spojených s platební bilancí nebo stabilitou kurzu měny. Přijetí nového devizového zákona č. 219/1995 Sb. ze dne 26. září 1995, který deklaroval širší směnitelnost koruny, vstup do OECD a zlepšování ratingu dále dynamizovalo příliv kapitálu do České republiky. Novým devizovým zákonem zavedena vnější směnitelnost české koruny, tj. úplná liberalizace plateb a převodů v rámci běžných mezinárodních transakcí (pro právnické i fyzické osoby) včetně zrušení nabídkové povinnosti a odstranění limitu na nákup cizí měny pro obyvatelstvo, a téměř úplná liberalizace na straně přílivu kapitálu. Platby a převody do zahraničí mohou být prováděny nejenom v cizích měnách, ale i v české měně, čímž se vlastně dostává česká měna do volného oběhu v zahraničí. Od účinnosti nového devizového zákona se mohou volně odkupovat veškeré zůstatky české měny v držbě cizozemců bez ohledu na to, v jakém období vznikly a z jakých operací byly získány.
V tomto období je dovoleno: -
zřizování účtů v cizích měnách v tuzemsku (zrušením nabídkové povinnosti se umožňuje všem osobám volný přístup k cizí měně),
-
provádět veškeré operace na běžném účtu platební bilance včetně jednostranných převodů, a to jak v české, tak v cizí měně,
-
volné provádění operací na kapitálovém účtu platební bilance, které nejsou regulovány devizovým zákonem,
-
přímé investice tuzemců do zahraničí (nad rámec Evropské dohody do všech teritorií),
-
přijímání finančních úvěrů od cizozemců v české i v cizí měně,
-
emise tuzemských dluhopisů v zahraničí,
-
nákup nemovitostí tuzemci v zahraničí,
-
nákup nemovitostí v tuzemsku cizozemci, kteří jsou občany České republiky,
-
odkup zůstatků české měny od cizozemce získané z běžných i kapitálových operací, jakož i jejich transfer do zahraničí.
Nadále byla uplatňována některá devizová omezení na straně odlivu kapitálu. Nový devizový zákon dočasně uplatňuje devizová omezení u nejcitlivějších položek finančního účtu: -
zachování transferové povinnosti a zákaz zřizování a vedení účtů v zahraničí, jakož i svěřování vlastních peněžních prostředků v české nebo v cizí měně na účty v zahraničí,
-
obchod s devizovými hodnotami, pokud není uskutečňován s oprávněným devizovým místem,
-
nákup zahraničních cenných papírů, pokud není uskutečňován od oprávněného devizového místa nebo jeho prostřednictvím,
-
vydání nebo uvedení zahraničních cenných papírů na tuzemský trh,
-
operace s finančními deriváty,
-
poskytování finančních úvěrů cizozemcům,
-
zajišťování závazků cizozemce tuzemcem, jakož i vydání příkazu k zajištění závazku cizozemce,
-
jiné než přímé investice v zahraničí,
-
nabývání vlastnického práva k nemovitostem v tuzemsku cizozemci, kteří nejsou občany České republiky, pouze v případech taxativně uvedených v devizovém zákoně. Česká republika tak splnila podmínky pro uznání směnitelnosti své měny podle článku
VIII. dohody o Mezinárodním měnovém fondu. Liberalizace devizového režimu vyjádřená
devizovým zákonem měla vazbu i na projednávání členství České republiky v OECD. Plná liberalizace kapitálových toků je totiž jedním z požadavků kladených na členské země OECD. Česká republika se zavázala v horizontu 3 až 5 let postupně odstraňovat zbývající restrikce na finančním účtu platební bilance. 3. etapa (1999 – do 1. května 2004) Proces postupného odstraňování dosud existujících devizových restrikcí završuje celý proces transformace v devizové oblasti. Ke splnění závazků vůči OECD a v souladu s harmonizací českého devizového práva s legislativou EU byl uskutečněn další významný krok v liberalizaci kapitálových položek platební bilance. V souladu s devizovým zákonem z roku 1995 podle § 19 další liberalizační opatřeni byly uskutečněny formou vládních nařízení. Nařízením vlády č. 129/1998 Sb. s účinností od l. ledna 1999 se zcela uvolnily následující položky kapitálového účtu: -
nákup a prodej peněžních prostředků v cizí měně a zlata,
-
vydání zahraničních cenných papírů k veřejnému i neveřejnému obchodování v tuzemsku nebo jejich uvedení na tuzemský trh,
-
nákup zahraničních cenných papírů,
-
operace s finančními deriváty,
-
poskytování finančních úvěrů,
-
používání zajišťovacích prostředků,
-
jiné než přímé investice. Nařízením vlády č. 169/2000 Sb. s účinností od 1. ledna 2001 bylo uvolněno zřizování
a vedení účtů tuzemců v zahraničí. Také většina omezení daná platnou legislativou v oblasti různých sektorů ekonomiky byla odstraněna v letech 1999-2000 (omezení investic do kasin a pořádání spotřebitelských soutěží, omezení uzavírat pojistné kontrakty s pojišťovacími společnostmi v zahraničí, omezení přístupu do místní telefonní sítě). Povolovací režim pro emisi dluhových cenných papírů byl zrušen dodatkem k zákonu č.530/1990 o dluhopisech s platností od l. ledna 2001. Zůstala pouze informační povinnost pro statistické účely.
V roce 2001 byl připraven nový dodatek k devizovému zákonu č.219/1995 Sb., kterým byly zrušeny zbývající omezení kapitálových toků s výjimkou omezení týkajících se nákupu domácích nemovitostí nerezidenty, kde Česká republika požádala u EU o přechodné období. Omezení odstraněná s platností od 1. ledna 2002: -
nákup nemovitostí pobočkami a agenturami zahraničních firem, které vykonávají své obchodní aktivity na území České republiky;
-
transferová povinnost rezidentů – zbytek požadavků na repatriace prostředků vyplývajících z nehmotných transakcí a běžných transferů byl zrušen. Podstatné kroky k liberalizaci kapitálových toků byly přijaty prakticky pro všechny
položky kapitálového účtu. Zůstal však malý počet položek, kde liberalizace nastala dnem přistoupení České republiky k EU. 4. etapa (po 1. květnu 2004) Omezení v některých sektorech ekonomiky byla upravena dnem přistoupení k EU a to převzetím legislativních pravidel platných v dané oblasti podle práva EU: -
kontrola přímých investic v letecké dopravě za účelem registrace letadla a obdržení licence k provozování letecké přepravy v České republice,
-
opatření vůči institucionálním investorům z hlediska alokace aktiv v zahraničí, pravidla obezřetného chování byla plně harmonizována s pravidly EU dnem přistoupení. Po liberalizaci kapitálových toků zůstala devizová omezení spojená s nákupem
nemovitostí a pozemků nerezidenty na území České republiky. Nerezident, který není občanem České republiky může nabýt nemovitosti pouze v následujících případech: -
dědictvím
-
pro diplomatickou reprezentací cizí země za podmínek reciprocity
-
prostřednictvím spoluvlastnictví uskutečněného v manželství, kde jeden z partnerů je nerezident, nebo nerezident nabývá majetek od družky, rodičů, prarodičů
-
prostřednictvím výměny domácí nemovitosti vlastněné nerezidentem za jinou nemovitost, přičemž cena obvyklá nepřesahuje cenu obvyklou u předcházející nemovitosti
-
kdy nerezident má předkupní právo z důvodu podílového spoluvlastnictví nemovitosti
-
kdy jde o stavbu uskutečněnou nerezidentem na jeho pozemku
-
za podmínek explicitně uvedených v zákonech o restituci a privatizaci. Od l. ledna 2002 právnická osoba která má podnik nebo pobočku v České republice
a která je oprávněná k podnikání v České republice může požádat o vlastnická práva k nemovitosti v České republice s výjimkou půdy, která je součástí zemědělského půdního a lesního fondu. Dnem přistoupení ČR k Evropské unii tak zůstaly v platnosti dohodnuté výjimky: 1. „…Česká republika může uplatňovat po dobu pěti let od data přistoupení pravidlo stanovené v devizovém zákoně č. 219/1995 Sb. na nabývání nemovitostí určených k rekreaci (secondary residences) občany členských zemí EU- nerezidentů České republiky a podniky založenými podle práva v jiné zemi EU, které nemají sídlo, pobočku nebo reprezentační agenturu registrovanou na území České republiky. 2.„…Česká republika může uplatňovat po dobu sedmi let od data přistoupení pravidla stanovená v devizovém zákoně č. 219/1995 Sb. Veznění pozdějších předpisů,v zákoně č.229/1991 Sb. o úpravě vlastnictvích vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a v zákoně č.95/1999 Sb. o podmínkách převodu zemědělské půdy a lesů ze státního vlastnictví do vlastnictví jiných subjektů týkající se nabývání zemědělské půdy a lesů státními příslušníky členských zemí EU a podniky založenými podle zákona v jiných členských zemích EU, které nejsou založeny ani registrovány na území České republiky. V žádném případě nesmí být s příslušníkem členské země EU zacházeno méně výhodně při nabývání zemědělské půdy a lesů, než s příslušníkem třetí země od data podepsání přístupové smlouvy. Samostatní farmáři, kteří mají státní příslušnost jiné členské země EU a mají zájem stát se rezidenty České republiky, nebudou výše uvedené výjimce podléhat a nebudou podléhat procedurám jiným, než které jsou uplatňovány vůči státním příslušníkům České republiky.“3
3
Smlouva o přistoupení České republik k Evropské unii, přechodná opatření článek 24, příloha V, bod 2 volný pohyb kapitálu
Prověření výše uvedených přechodných opatření bude uskutečněno po třech letech od data přistoupení. Evropská komise předloží zprávu o získaných poznatcích Radě. Rada může na základě doporučení Komise rozhodnout o zkrácení trvání přechodného období u první udělené výjimky. Pokud budou předloženy dostatečné důkazy, že po ukončení přechodného období budou vážné nebo mohou hrozit vážné turbulence na trhu se zemědělskou půdou na území České republiky, Komise na základě žádosti České republiky bude rozhodovat o prodloužení přechodného období maximálně o další tři roky. Přechodné období u první výjimky bylo ukončeno v roce 2009. Přistoupením ČR k Evropské unii však modifikuje možnost vlády a ČNB k přijetí mimořádných opatření k řešení krizových opatření v oblasti platební bilance. Šlo by vlastně o omezení v oblasti kapitálových toků. Smlouva o EU podle znění z Maastrichtu článek 119– 120 se týká přijetí nouzových opatření pokud nastala nebo hrozí krize v oblasti měny n členském státě EU je tato povinna konzultovat opatření, neboť tak jsou v kompetenci Evropské komise a Rady.
