Lékařství starého Egypta

VOŠ, OA a SOU technické Chotěboř Na Valech 690, Chotěboř

Praxe z informačních technologií – 2. ročník

Lékařství starého Egypta

Datum vypracování: 6. října 2014

Zpracovala: Denisa Doležalová

Denisa Doležalová, 2.A

Obsah 1

Lékařství ....................................................................................... 3

1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 2

Papyrus EBERS ............................................................................ 5 Papyrus HEARST .......................................................................... 1 Papyrus KAHUN (gynekologický papyrus) ..................................... 5 Papyrus SMITH ............................................................................ 6 BERLÍNSKÝ papyrus (Papyrus Berlin) ........................................... 7 Postupy a zákroky......................................................................... 8

2.1 2.2 2.3 3

Antikoncepce ................................................................................ 8 Gravidita ...................................................................................... 8 Srdce – centrum organismu .......................................................... 1 Lékařská pomoc mezi zeměmi ..................................................... 10

3.1 3.2 3.3

Pitva ............................................................................................. 1 Otevírání cév .............................................................................. 10 Zkouška zrakové ostrosti ............................................................ 10


1

Lékařství

V místnosti panovalo příjemné šero a nedoléhali tam ţádné zvuky zvenku. Slyšet bylo jen přerývaný dech nemocného člověka. Lékař se ptal, nemocný odpovídal, pak lékař vyšetřil tlukot srdce, puls a kdyţ se napřímil, řekl: „Je to nemoc, kterou znám a budu léčit...“. Formulace, kterou se začínal boj s nemocí nebo zraněním pacienta. Svět byl dlouho přesvědčený, ţe medicínu a lékařství „vynalezli“ Řekové a jejich bůh Asklepios. Jenomţe první, kdo postavil tuto teorii na hlavu, byl právě Řek - historik a poutník Herodotos, který navštívil „klenot Nilu“ okolo roku 450 př. n. l. a zanechal nám první ověřitelné zprávy o medicíně, starší jako ty řecké; o lékařích, kteří léčili uţ v dobách, kdy Řecko ještě ani neexistovalo. Přinesl zprávy o medicíně a lékařství starověkého Egypta. Řada lékařských dokazuje, Egypťané

nalezených papyrů že se lékařství

věnovali od pradávna.

Šlo o vědu spíše empirickou, která ale měla své zvyklosti a etický kodex. Do tajů lékařství pronikli Egypťané zcela nepochybně ještě před nástupem prvních faraonů.

Člověk odjakţiva touţil po dlouhověkosti a aby se jí skutečně i doţil, musel o sebe dbát. To obnášelo starat se o sebe, věnovat se svému tělu a jeho zdraví – vţdyť ţivot bez těla je celkem nemoţný. Tělo, ale ne vţdy naslouchá prosbám a přáním člověka. I kdyţ by rádo, někdy to jednoduše nejde. A právě pro tyto případy je tady medicína a 1farmacie.

Ne jinak tomu bylo i v říši faraónů. Lékaři se vzdělávali v chrámových školách, kde se důkladně připravovali na své povolání. Před uvedením do reálné praxe museli absolvovat povinnou studijní praxi a studium bylo završené zkouškou praktických a teoretických poznatků získaných během studií. Lékař neskládal zkoušku jen z vědomostí o lidském těle, ale i z léčebných postupů nebo z přípravy léků a léčiv. Lékař jako takový neléčil všechno. Neboť ani lidské tělo není všude stejné, ani jeden lékař nemůţe léčit všechno. Z toho se vyvinula potřeba specializace. A tak se vyprofiloval nejen odbor všeobecného lékařství, jehoţ „specializace“ byla povaţovaná za velmi náročnou, ale i chirurgie, 1

zdravotnické odvětví, které slouží k zabezpečení léčiv pro pacienty

–3–

Denisa Doležalová, 2.A stomatologie, gynekologie nebo interna. Nad hygienickou a zdravotní situací v kraji bdělo kolegium lékařů pod vedením hlavního lékaře království, který se zodpovídal přímo faraónovi a byl zároveň i jeho osobním lékařem. V určitých obdobích lékaři dokonce bezplatně zabezpečovali i antikoncepci a vypracovávali koncepci regulace obyvatelstva. Vyplývalo to z praktické stránky ţivota – mnoho obyvatelstva znamenalo zvýšené výdaje v době neúrody, nebo hospodářských výkyvů, protoţe stát byl povinný zabezpečit přiměřenou dávku pro ty, kteří byli v nouzi (coţ byli převáţně chudí lidé). Ani používaní kadidla nebylo pravděpodobně náhodné. Mimo výrazného aroma obsahovalo kyselinu karbolovou, která výrazně působí jako antiseptikum. Lékaři a hygienici zavedli umývaní se po jídle, nebo po pohlavním styku. Postrachem pro lékaře byl legendární panovník Ramesse II., který trpěl na různé zubní neduhy a při své vytíţenosti a nedostatku času na jejich léčbu, to prý přivádělo ne jednoho zubaře k zoufalství. Lékaři velmi úzce spolupracovali s farmaceuty, zahradníky a včelaři. Zahradníci pěstovali mnohé rostliny nevyhnutelné pro léčbu a prevenci a dodávali je do laboratoří, kde z nich připravovali potřebné přípravky. A med byl povaţovaný za slzy bohů a velmi vzácnou a důleţitou sloţku léčiv a stravy a poţíval úctu nejen u odborníků, ale i obyčejných obyvatel. Úctě se těšil i posvátný pták Ibis ztělesňující boha Thovta. Knězi a lékaři byli ovlivněni 2Nilem a za základ lidské fyziologie chápali Nil a jeho systém kanálů. Kdyţ se, podobně jako u Nilu, vyskytly poruchy nebo Obrázek 1 – Využití nepravidelnosti vyplývající z nedostatečnosti, nebo „magických rostlin“ naopak nadbytečnosti, znamenalo to pro tělo problémy. Dlouho se věřilo, ţe starověcí egypťané si své poznatky z medicíny odevzdávali ústně, aţ Flavius Clemens (200 let př. n. l.), zakladatel křesťanské školy v Alexandrii, tvrdil, ţe: „Kdyţ prý začala éra Staré říše, shromáţdili knězi všechnu moudrost do 42 svatých tajných knih. Mimo to, tam bylo i 6 knih o lékařských poznatcích z anatomie, fyziologie, farmacie, chirurgie a ţenských chorob“. Vědci a egyptologové o tom pochybovali. Protoţe kdyby něco takového existovalo, tak uţ by museli na něco natrefit. Alespoň na maličkost. Ale zatím nic, nic a ještě jednou nic. Aţ jednou v Luxoru...

2

řeka v Egyptě


1.1

Papyrus EBERS

Začalo to poměrně nevinně a nevypadalo to nijak zvláštně. Georg Ebers koupil v roce 1873 v Luxoru papyrus, svitek, dlouhý 20,23 m se 108 hustě popsanými odstavci, kaţdý po 20 – 22 znacích. To ale ještě Ebers nevěděl, ţe před ním uţ tento papyrus měl v rukou Edwin Smith, ale Smithovi se papyrus nezdal a odmítl ho. Kdyţ se Ebers začetl do textu papyrusu, stálo v něm: „Tady začíná kniha léčení všech částí lidského těla...“ Udivený Ebers nemohl odtrhnout oči od fascinujícího textu. Na druhé straně papyrusu bylo podle datovaných zápisků moţno usoudit, ţe tento papyrus byl napsaný nejdříve v roce 1585 př. n. l. Do tmavých a spících hlubin tajem opředené oblasti začaly pomalu ale jistě pronikat první paprsky poznání. V roce 1875 vydal Ebers knihu „Papyrus Ebers, hermetická kniha o léčivých Egypťanech v písmu hieratickém“.

1.2

Papyrus HEARST

Objevený v r. 1899 v Horním Egyptě a dlouho setrvávající v soukromých sbírkách; dostal jméno po Phoebe Hearst, která ho odkázala Kalifornské univerzitě (USA). Papyrus byl dědictvím po otci, který byl jeho nálezcem. V papyrusu se vzpomíná takovéto zaklínání nemocí: „Ó duchu, muţský či ţenský, co se ukrýváš... v mém mase, v těchto mých údech, jsi Obrázek 2 – Papyrus Hearst tajný... donesl jsem toto lejno. Chraň se ty zákeřníku... Zmiz...“

1.3

Papyrus KAHUN (gynekologický papyrus)

V roce 1898 Flinders Petrie nachází v Kahuně 3 – stranový fragment z nepoměrně rozsáhlejšího díla. Kahun byl postaven asi v roce 2200 př. n. l. a zničen o sto let později, takţe nalezený dokument byl nepochybně velmi starý. Šlo o lékařskou učebnici, na jejíţ 1. straně bylo 17 lékařských pouček začínajících slovy: „Lék pro ţenu, která trpí na...“. V Londýně Petrie zjistil, ţe papyrus hovoří výlučně o ţenských chorobách. Od té doby se tento papyrus jmenuje gynekologický papyrus Kahun. Popisuje nejen poruchy močového měchýře, zápaly ţil, ale vyskytly se i názory, ţe také rakovinu. Uţ tenkrát dokázali nejen popsat, ale i léčit krvácení, poruchy cyklu, opuchliny, zápaly v podbřišku, poruchy polohy dělohy, o které se hovořilo, ţe je ji třeba uloţit na původní místo.

–5–


1.4

Papyrus SMITH

Edwin Smith (USA) – papyrus po něm získal pojmenování v roce 1862. Papyrus pocházel z hrobu v Thébách a jeho délka je 4,68 m. Smith uměl číst staroegyptštinu, ale nepokusil se ani o překlad textu, ani o jeho uveřejnění. Po jeho smrti v roce 1906 jej dcera darovala New York Historical Society a ti jej dali přeloţit. Překládal jej Henry James Breasted, který vedl vykopávky v Egyptě a Súdánu a zaloţil orientalistický ústav na Chicagské univerzitě. Papyrus Smith byl napsán asi v roce 1550 př. n. l., ale evidentně šlo o opis staršího, uţ existujícího textu. Slova, která obsahoval tento papyrus se totiž vyskytovaly už v období Staré říše. Překládat jej začal v roce 1920 a tento překlad dokončil o 10 let později. E. Smith dokázal, ţe Egypťané trpěli i na zápal pohrudnice a objevil v játrech mumie z 21. dynastie3 ţlučové kameny a potvrdil, ţe ve starověkém Egyptě se vyskytoval zápal slepého střeva (typické srůsty) a některé mumie se vyznačovaly příznaky střevních poruch, zácpou a hemeroidy. Příliš mnoho jídla, nevhodné stravování – to všechno vedlo uţ u starověkých Egypťanů k poruchám trávení, coţ potvrzují i malby a kresby ţen zvracejících jídlo (při hostině stál za kaţdým hostem sluha s nádobkou pro případ, ţe by se vznešenému návštěvníkovi udělalo nevolno). Ruffer, Smith a W.R. Dawson zjistili, ţe Egypťané znali i ledvinové nemoci, coţ dokazují ledvinové abscesy a scvrklé ledviny – smrtelný následek chronického zápalu ledvin. Papyrus Smith je označovaný také jako učebnice chirurgie z období cca 2500 – 2000 př. n. l. a nachází se v ní i kapitola „Lékařovo tajemství – Vědomosti o pohybech srdce a vědomosti o srdci“. Celkem obsahuje min. 48 pouček, kaţdá rozdělená takto: * popis nemoci * diagnóza * prognóza * předepsaná léčba První čitelnější překlad papyrusů Ebers a Smith udělal B. Ebbel v roce 1937. Kompletní překlad následovat v roce 1957, autory jsou Herman Grapow, Hildegard vo Deines a Wolfhard Westendorf. Papyrusy Ebers a Smith byly opisy mnohem starších učebnic tehdejší chirurgie, interní medicíny a farmacie.

3

rodová posloupnost vzájemně spřízněných osob


1.5

BERLÍNSKÝ papyrus (Papyrus Berlin)

279 řádků, pravděpodobně lékařské recepty z období let cca 1350 – 1200 př. n. l. nalezené v Sakkáře Němcem H. Brugchom. Zabýval se i líčením dětských chorob a popisuje i léčbu popálenin. Léky a léčiva bylo potřeba nevyhnutelně starostlivě uschovávat a při aplikaci i odměřovat. Špatně odměřená dávka léku mohla být neúčinná, nebo mohla být velmi nebezpečná. Jednotkou váhy bylo 1 Ro, coţ byla 320na části nádoby, cca 1 polévková lţíce. Lékaři a farmaceuti si starostlivě zapisovali pouţité dávky léků a léčiv, k připraveným lékům přikládali papyrus – recept, jak často a v jakých dávkách lék uţívat.

Rok

Název

1899

Papyrus Hearst

1898

Papyrus Kahun

1862

Papyrus Smith

Tabulka 1– Roky objevení

Kam vedou

počet

Do hlavy a nosu

4

Do uší

4

Do ramen

6

K nohám

6

K játrům

4

K plicím a slezině

4

Ke konečníku

4

Testes (semeníky)

2

K měchýři

2

Tabulka 2 – Cévy

–7–


2

Postupy a zákroky 2.1

Antikoncepce

Akátové trní rozetřít, smíchat s datlemi a medem, rozdrtit a vsunout hluboko do lůna. Dnešní vědci zjistili, ţe akátové trní obsahuje druh ţivice, který ve vodních roztocích tvoří kyselinu mléčnou, která je i dnes součástí gelů proti početí. Egypťanky, které chtěly zabránit početí, se takto snaţily chránit. Prostředek to byl vysoce účinný a velmi vyuţívaný, a to nejen v domech piva.

2.2

Gravidita4

Těhotenský test není vynálezem moderní doby. Uţ ve starověkém Egyptě věděli, ţe „pokud chceš vědět, zda ţena bude rodit“ je potřeba se řídit tímto: „Musíš dát do látkové kapsičky zrnko pšenice a ječmene. Ţena musí denně vylučovat svou vodu na kapsičku. Kdyţ obě dvě vzklíčí, bude rodit, pokud vzklíčí ječmen, porodí děvčátko, pokud pšenice, porodí chlapečka. Pokud nevzklíčí nic, nebude rodit“ (překlad Eric Iversen). Ţe to nejsou nesmysly dokázal v roce 1933 německý lékař Julius Manger při pokusech, kdy se potvrdilo, že moč gravidních žen skutečně podporuje růst pšenice nebo ječmene, protože obsahuje specifické látky a hormony (HCG).

2.3 Srdce organismu

–

centrum

Egypťané znali srdce a jeho čerpací pohyby a povaţovali to za velmi důleţitý údaj při léčbě anamnéze pacienta. Měření tepu (pulsu), pozorování činnosti srdce, tvořilo součást vyšetření pacienta. Obrázek 3 – Srdeční oběh

Počítání prsty – aby se dal rozpoznat chod srdce. Jsou v něm cévy ke kaţdému místu v těle. Věděli o existenci „kanálů a kanálků“ vedoucích z/do srdce. Kanál (-ek) ve staroegyptštině = METU. Ze srdce vycházely tyto metu: 4

těhotenství

Lékařství starého Egypta * 4 do hlavy a nosu * 4 do uší * 6 do ramen * 6 k nohám * 4 k játrům * 4 k plícím a slezině * 4 ke konečníku * 2 testes (semeníky) * 2 k měchýři Poháněné bijícím srdcem dopravovaly metu vzduch, krev, hlen, potravu, semeno i výměšky. Egypťané zároveň věřili, ţe kdyţ přes metu neproudila pravidelně krev nebo hleny, vznikaly nemoce. Tak se mohlo stát, ţe kdyţ se zastavilo vylučování výkalů, mohly se dostat přes metu do různých končetin, dokonce i do srdce. Od Ibise převzali egyptští lékaři způsob léčby proti přeplnění dolních metu výměšky.

–9–


3

Lékařská pomoc mezi zeměmi

Kdyţ byl Amenhotep III. (18. dynastie) velmi nemocen, obrátil se se ţádostí o pomoc na Říši Mittani a jejich bohyni Ištar. Renomé jeho lékaře, hlavního lékaře říše, Nebamona, prý dokonce přesahovalo hranice říše a ne jeden bohatý cizinec neváhal mířit svou cestu za ním, aby mu pomohl v jeho nemoci. Dům zdraví - Řekové a jejich bůh Asklepios (ztotoţňovaný s Imhotepem) nebyli s touto myšlenkou první. Uţ staří Egypťané zřizovali stavby, kde pobývali nemocní, omámení opiem nebo blínem, aby uvěřili, ţe se potkali se samotným uzdravujícím bohem nebo ţe se vyléčili. Příkladem toho je nádvoří chrámu na ostrově Philae.

3.1

Pitva5

I přes naše domněnky, neprováděli knězi ve starověkém Egyptě pitvu. Své poznatky a zkušenosti o lidském těle nepochybně získávali při balzamování neboţtíků, kdy měli moţnost se s ním obeznámit a tyto poznatky jim vydatně pomáhaly při léčbě.

3.2

Obrázek 4 – Balzamování

Otevírání cév

Důkazem je nález nástěnné malby v hrobce písaře Userhata (18. dynastie). Malba zobrazuje lékaře, nebo jeho pomocníka, který nemocnému přikládá pijavice z misky stojící na zemi.

3.3

Zkouška zrakové ostrosti

Re posadil Hóra, který měl jedno oko poraněné, před světlou stěnu, byla na ní namalovaná tenčí čára a vedle ní větší černé prase. Re zaclonil nepoškozené oko, zaměřil Horův pohled na čáru a zeptal se, zda ji vidí. Kdyţ Hór nepřikývl, obrátil Re jeho pohled na černou svini. A Hór svini viděl. Pak bůh Re věděl, ţe Horův zrak se přece jen částečně zachová.

5

úkon, při kterém rozděluje odborný specialista mrtvé tělo na části

Lékařství starého Egypta

Recommend Documents