život a umní > starovký Egypt
Tajuplná
země faraonů
ouze výhodná poloha v povodí úrodného Nilu mohla zajistit dostatek potravin, a tím podmínit vývoj v sociální a následn také civilizaní rovin. Vznik nezávislého systému písma a literatury pispl k vyšší vzdlanosti a uinil z Egypta kulturní zemi s rozvinutým náboženstvím, umním i architekturou. Poátky této fascinující civilizace klademe již do období kolem roku 3150 p. n. l., kdy byl sjednocen Horní a Dolní Egypt pod
P
vládou prvního faraona. Další historie starovkého Egypta se pak odehrávala úžasn dlouhou dobu, zahrnující více než ti tisíciletí. Dnes ji dlíme na relativn dlouhá období stabilního vývoje, známá jako íše, a na kratší periody zvané pechodná období, vtšinou ve znamení zmatk, chaosu a místních válek.
Ddictví Egypta Nejvtšího rozmachu dosáhl starovký Egypt v období Nové íše (zhruba 1570–1070 p. n. l.). Tehdy došlo k ohromnému rozšíení území a mezi panovníky se objevila jména mnoha významných váleník i diplomat. Po tomto období již následoval pozvolný kulturní i mocenský úpadek, ásten perušený pouze obdobím vlády dynastie Ptolemaiovc. Vláda faraon nad Egyptem
skonila ociáln roku 30 p. n. l., kdy si zemi podrobil první ímský císa Augustus. Tím denitivn po tisíciletích skonil nezávislý vývoj íše. Egypt nám zanechal vpravd nebývale rozsáhlé ddictví – ostatn ne nadarmo se íká pi spoust inností „již staí Egypané…“. Mezi nejobdivovanjší sféry této starovké íše patí pedevším rozvinutá matematika (která umožnila stavbu pyramid), lékaství, hrníství, nové formy literatury a poátky diplomacie, kterou mžeme spatovat také v první známé mírové smlouv. Egypt fascinoval odedávna, nejvtší vlna zájmu o dávnou civilizaci však pišla až v raném novovku a s uritými výkyvy se udržela vlastn až do souasnosti. Zem faraon jitila také fantazii mnoha spisovatel a souasných umlc,
Faraon: král nebo bh? Pojem faraon je dnes obecn známý a rozšíený v populární kultue. Obvykle je jím oznaován vládce starovkého Egypta jakéhokoliv jeho období. Tento titul však byl zaveden až v období Nové íše a pvodn znamenal „Velký dm“, nebo oznaoval panovníkv palác. Postupn se ale významové odchylky stíraly a nakonec se již tento termín nerozlišoval od tradiního egyptského slova pro krále, tedy nswt. Vilo se, že faraon je prostedníkem mezi lidem a bohem Horem v život, mezi lidem a bohem Usirem pak ve smrti. Faraon pedstavoval posvátný most, spojující Usira se smrtelníky, a po smrti se ml s tímto bohem spojit v posvátné jednot. Dnes se pedpokládá, že staí Egypané nepovažo-
8
Živá historie leden–únor 2009
vali svého panovníka za božskou bytost; vnímali jej spíše jako bytost dvojí podstaty – božskou a smrtelnou zárove. Faraon nosil jako symbol své moci dvojitou korunu, jejíž ervená ást pedstavovala Dolní Egypt a bílá ást Egypt Horní. Pi nkterých píležitostech však nosil panovník modrou korunu odlišného tvaru. Koruna byla obvykle zdobena dalším symbolem královské moci v podob vztyené kobry na elence. Tento uraeus, jak se symbol nazýval, ml mít ochrannou moc a soustedil v sob podstatu všech neobvyklých božských i lidských sil, spojených v osob panovníka a jeho královského úadu. Nkdy nosili egyptští panovníci také zvláštní pokrývku hlavy, zvanou nemes. Mla podobu proužkovaného šátku a zejm nahrazovala královskou korunu. Pesto byla nkdy využívána
Výjev z Tutanchamonova trnu. Faraon je zde zobrazen v uvolnné poloze a jeho hlavní manželka Anchesenamon mu vtírá do ramenou masti v kombinaci s dvojitou korunou, tak jako v pípad soch Ramesse II. v Abú Simbelu. Pi rituálech a obadních píležitostech nosili faraoni také umlou bradku, vytvoenou z kozí srsti.
Fotogra e a ilustrace: Wikipedia, Live Nation, Athénské archeologické muzeum, egyptian-papyrus-art.com, www.mitchellteachers.net
Ti tisíce let, by s pestávkami, vládla mocná staroegyptská civilizace v severovýchodní Africe. Položila základy k mnoha civilizaním vymoženostem, které používáme dodnes. Rozkládala se podél stedního a dolního toku eky Nil a s tímto veletokem byla neodmysliteln spojena
život a umní > starovký Egypt Egypt v dob Nové íše kolem roku 1450 p. n. l. Vlastní území Egypta Území podléhající Egyptu
ERNÉ MOE KASPICKÉ MOE
CHETITSKÁ ÍŠE S SARDY
ASÝRIE KILÍKIE K KARCHEMIŠ
V pohodlí domova
N NINIVE A AŠUR
SÝRIE OITIUM
STEDOZEMNÍ MOE
BYBLOS OS S
K KADEŠ
MEZOPOTÁMIE
D DAMAŠEK BABYLON N G GAZA
U UR
HELIOPOS
LIBYE
PERSKÝ ZÁLIV
EGYPTSKÁ ÍŠE
HERAKLEOPOLIS
N NIPPUR
ARÁBIE
ABYDOS AB A B BYYDO DOS OS
VVESET (THÉBY) S SYENE
IE ELEPHANTINE II II
III
ABU SIMBEL A
IV V N NAPATA
KUSH VI
kteí se ve své tvorb nechávali inspirovat exotickým nádechem tajemné íše na Nilu.
Výboje Nové íše Již bylo zmínno, že práv v tomto pltisíciletí dlouhém období dosáhl Egypt svého maxi-
z nejvýznamnjších faraon v celé historii této íše. Na samotném poátku tohoto období byla íše znovu sjednocena pod vládou panovník, kteí pocházeli z hornoegyptského Vesetu (Théb). Hyksósové, kteí jako pvodem cizorodá vládnoucí vrstva (15.
Vtší ást egyptské spolenosti byla tvoena rolníky, kteí byli pevn pipoutáni ke své pd, a jejich obydlí bylo ureno pouze pro nejbližší rodinné píslušníky. Chatre byly obvykle stavny z hlinných cihel, konstruovaných s úelem poskytovat chlad bhem denního horka. Každý takový dm byl vybaven kuchyní s otvorem ve strop, kamenným mlýnkem na obilí a malou pecí pro pípravu chleba. Stny byly malovány na bílo a nkdy byly pokryty barvenými lnnými závsy. Podlaha byla pokryta rákosovými rohožemi a nábytek pedstavovaly devné stoliky, stolky a postele. Staí Egypané mli pekvapiv kladný postoj k istot a hygienickým návykm. asto se koupali v Nilu a používali mazlavé mýdlo, vyrobené ze zvíecího tuku a kídy. Muži si obvykle holili celé tlo a tlesný pach zakrývali aromatickými parfémy. Odv byl vyrábn nejastji z blených lnných pruh. Muži i ženy z vyšších vrstev si navlékali paruky, šperky a používali rzné druhy kosmetiky. Dti chodily nahé až do dosažení dosplosti, což odpovídalo vku zhruba 12 let. Mezi bžné aktivity Egypan ve volném ase patil tanec, hra na rzné nástroje a oblíbené stolní hry (nap. senet nebo mehem). Žonglérství a míové hry byly velmi populární pedevším u dtí. Podle výjevu objeveného v jedné z hrobek v Beni Hasan byl dokonce oblíbený i zápas. Bohatší píslušníci egyptské spolenosti mli v oblib také lov a plavbu po Nilu. íše a jeho vláda spadá do její nejranjší fáze zhruba v období let 1550–1525 p. n. l. Ahmose dokázal Hyksósy, ovládající nilskou deltu, vypudit dmyslnou reorganizací armády. Egyptské vojsko bylo vybaveno kvalitnjšími zbranmi, mezi nimi hyksóskými luky, válenými vozy a bronzovými mei. U vyhnání vetelc se však nový faraon nezastavil
Pokus o zavedení Atonova kultu znamenal bezprecedentní náboženskou revoluci v djinách Egypta málního rozsahu i moci. Celá perioda se odehrála ve znamení vlády 18. až 20. dynastie, v jejichž rámci se na trnu objevili nkteí
a 16. dynastie) mli v rukou moc pedchozích 150 let, byli vyhnáni faraonem Ahmosem I. Ten je tak považován za zakladatele Nové
a postupn využil zvýšenou kapacitu svého vojska i k mohutným váleným tažením. Pi nich Egypané pronikli až na území dnešní
Rznorodá spolenost Základ populace tvoili zemdlci, jejichž pole však vlastnil panovník, chrám nebo místní nobilita. Drobní rolníci byli také povinni platit dan a pracovat na nároných stavebních nebo zavlažovacích projektech. O nco výše v egyptské hierarchii stáli umlci a emeslníci, kteí obvykle pracovali v dílnách spojených s chrámem. Byli ale také kontrolováni státním aparátem a placeni pímo ze státní pokladnice. Písai a rzní hodnostái tvoili vyšší vrstvu egyptské spolenosti a svoje postavení dávali okázale najevo jak v umní, tak i v literatue. Trochu níže se spoleensky nacházeli knží, lékai a stavební „inženýi“, kteí byli peliv pipravováni pro tuto svoji specializaci. Souástí
spolenosti byli samozejm také otroci. Rozsah otrokáství v Egypt je však obvykle ponkud pece ován. Z hlediska práv a možností spoleenského vzestupu žen byl Egypt podstatn modernjší než kupíkladu vtšina dnešních muslimských stát. Nkteré významné ženy (Hatšepsut, Kleopatra) se dokonce ujaly vlády nad mocnou íší. Na druhou stranu se ale ženy nestávaly souástí státní administrativy, hrály druhoadou roli v chrámech a obvykle se jim ani nedostávalo stejného vzdlání jako jejich mužským protjškm. S majetkem mohli voln nakládat svobodní muži i ženy, to samé platilo i pro uzavírání smluv, Již v této dob znali Egypané pedmanželské manželství a rozvod, ddických nárok atd. smlouvy.
Zemdlci tvoili základ egyptské spolenosti
Živá historie leden–únor 2009
9
život a umní > starovký Egypt Platilo se zrním
emesla ve starém Egypt zahrnovala zejména zpracování kže a kov, výrobu nádob, šperk, obuvi, šití látek, tkaní koberc, opracování kamen, sochaství a malíství
Sýrie, opakovan také vpadli do Núbie. Ahmose I. byl zakladatelem 18. dynastie a jeho následníci šli dsledn v jeho stopách. Postupn se jim podailo výrazn rozšíit území íše – podmanili si Núbii a na východ posunuli hranici až k ece Eufrat. Práv za vlády této dynastie tak Egypt dosáhl své maximální rozlohy a moci. Válené výboje pitom mly také podstatný sociální rozmr – z velkého množství zajatých nepátel vzniká nov vrstva otrok. Ti nejastji pocházeli ze dvou Egyptu nepátelských íší – Mittanské a Chetitské.
Otesení bohové
Bohové Usir, Hor a Isis nakreslení na rakvi ukrývající mumii Amonovy knžky
Ahmose I. byl bezesporu úspšným panovníkem a období jeho vlády bylo dokonce nazýváno „zlatým vkem“. Centrem íše v této dob již bylo msto Veset, ecky známé jako Théby. Práv zde byl soustedn kult uctívání boha Amona, který po spojení se slunením bohem Re vytvoil jedno z nejvýznamnjších egyptských božstev, stvoitele a ochránce panovníka i státu – Amon-Rea. Ten byl zván „Králem boh“ a po
Límec z tenkého plechu vyrobený pro pohební úely. Okídlená kobra zobrazuje bohyni Vadžet, ochránkyni Dolního Egypta dlouhou dobu bylo jeho postavení v pomyslném egyptském panteonu neotesitelné. Tak tomu bylo i v dob vlády královny Hatšepsovet (kolem 1479–1458 p. n. l.), jedné z mála významných egyptských panovnic. Teprve v polovin 14. století p. n. l. provedl Amenhotep IV. jakousi starovkou náboženskou revoluci, když se pokusil omezit výraznou moc Amonových knží. Dosud dominantní prvek egyptské mytologie zakázal a naídil uctívání dávného kultu sluneního boha Atona. Své jméno výmluvným zpsobem zmnil z Amenhotepa (v pekladu „Amon je spokojen“) na Achnatona („ten, který jedná ve prospch Atona“). Faraon se tak chtl rozejít se starým náboženstvím, protože Atonv kult ml výrazné rysy monoteismu (uctívání pouze jednoho boha), ímž by popel existenci a moc všech ostatních boh. Šlo o zcela bezprecedentní náboženskou revoluci v rámci djin starovkého Egypta, což si mocní knží samozejm nechtli nechat líbit. Faraon také naídil
Páteí celé egyptské ekonomiky byly chrámy. Jejich funkce nespoívala pouze v udržování náboženských tradic a rituál, nýbrž také ve shromaž ování klíových zásob potravin i státního majetku v rozsáhlých systémech sýpek a pokladnic. Na tyto zásoby dohlíželi vybraní královští úedníci, kteí také perozdlovali potraviny a zboží mezi lid. Vtšina oblastí souvisejících s obchodováním a nancemi byla ízena centráln a spolu s tím také velmi písn kontrolována. Pestože až do Pozdní doby íše (asi 715– 332 p. n. l.) nebyl používán mincovní systém, smnný obchod dobe fungoval; platidlem bylo urité množství zrna a deben (standardní smnná jednotka, odpovídající zhruba 91 gramm) mdi nebo stíbra. Napíklad dlníci dostávali odmnu v zrní, ta inila zhruba 5,5 pytle (asi 200 kg) za msíc. Pedáci si pišli na lepší výdlek, jejich msíní „plat“ pedstavoval 7,5 pytle (kolem 250 kg). Ceny byly pevn xované na celém území íše a zaznamenané na o ciálních výnosech, což vypovídá o poteb usnadnit obchodování ve starovké íši. Z dobových záznam se tak dozvídáme, že napíklad košile stála v celém Egypt pt deben mdi, zatímco kráva mla cenu 140 deben. Zrní bylo zejm základním a univerzálním smnným produktem. Mince se zaaly v Egypt používat až v 5. století p. n. l., byly pevzaty z okolních stát a nejdíve se s nimi obchodovalo spíše jako s daným množstvím uritého kovu.
Panteon egyptských bohů Re Re (v jiných jazycích asto Ra) byla vlastn božská Záe, zhmotnná v podob slunce. Byl nejvyšším slunením bohem a jeho ohnivé oko (slunení kotou) bylo vševidoucí a vysílalo rzná poselství. Obvykle býval tento bh zpodob ován se sokolí hlavou, na níž penášel slunení kotou.
Amon Pozdji dostal slunení kult novou podobu. Amon byl jedním z hlavních božstev Nové íše a pánem Vesetu (Théb), bohaté
10 10
Živá historie leden–únor 2009
a vlivné metropole. Nápadná je jeho ozdoba na hlav, kterou byla koruna se dvma dlouhými pery. asto byl zpodob ován s modrou barvou kže, což souviselo s jeho úlohou vládce oblohy a dárce života.
Anubis Anubis neboli Anup byl zobrazován jako lovk s šakalí hlavou. Obvykle ml ernou barvu kže, byl spravedlivým rozhodím mezi dobrým a zlým a pedevším bdl nad mumi kací zemelých. „Spravedlivé“ osoby provázel do íše mrtvých.
Hor
Isis
Bh nebes, slunce a svtla, božský vládce Egypta. Dokonce i slunce a msíc byly považovány za jeho všudypítomné oi. Obvykle býval zobrazován se sokolí hlavou nebo jako sokol sám o sob. Pedstavoval jedno z nejstarších a nejvlivnjších božstev, objevujících se bhem celých djin starovkého Egypta.
Pvodn Eset, staroegyptská bohyn s lidskou podobu, ve starších obdobích ješt nepíliš velkého významu. V Pozdní dob se však již stává univerzální všeobjímající bohyní a v této podob se s ní seznamují také ekové a pozdji ímané. Podle nkterých domnnek by dokonce mohla pedstavovat pedobraz kesanské Panny Marie.
Ptah Tento bh byl mytologickým vládcem Mem dy, pán Slova a ochránce umlc
život a umní > starovký Egypt výstavbu nového hlavního msta, pojmenovaného Achetaton („obzor Atonv“), jde o dnešní El Amarnu. Období vlády tohoto panovníka se proto nazývá amarnským obdobím. Po Achnatonov smrti se náboženský život vrátil k pvodnímu zavedenému ádu a jméno rebelského faraona bylo knžími boha AmonRea vymazáváno z památek a monument. Achnatonv nástupce Tutanchaton (vládl asi 1333–1323 p. n. l.) si zmnil jméno na dnes dobe známé Tutanchamon a pesthoval se i s dvorem zpt do Vesetu, který se opt stal náboženským centrem Egypta. Pes svou dnešní popularitu však Tutanchamon vládl pouhých deset let, navíc v dtském vku, takže za nj rozhodovali spíše vlivní rádci (viz strana 14).
Silní Ramsesové Mnohem významnjšími faraony Nové íše byli nositelé jména Ramesse (Ramses). Celé ramessovské období probíhalo ve znamení vlády silných panovník, zárove však vzrstala sociální nespokojenost obyvatelstva a množily se také vpády Libyjc na území íše. Silným panovníkem byl bezpochyby Ramesse II., který vládl velmi dlouho (zhruba v letech 1279–1213 p. n. l.). Svými schopnostmi vojevdce by se dal pirovnat k Napoleonovi i Caesarovi. Podailo se mu zajistit nebývalý rozkvt Egypta a dal zbudovat jedinené nádherné chrámy. Prosazoval dobyvanou politiku a v zájmu obnovení nkdejšího vlivu Egypta v Asii a Sýrii neváhal vytáhnout do boje proti úhlavnímu nepíteli – Chetitm. Po památné bitv u Kadeše (asi 1274 p. n. l.) vznikla první dochovaná mírová smlouva mezi panovníky obou stran. Ta byla následn
i emeslník. Jeho pezdívka byla také „Tvrce“ nebo „Zobrazovatel“. Nejastji byl zpodob ován jako mumie s malou pokrývkou hlavy. Setkáváme se s ním také jako s jedním ze stvoitel Zem a pvodcem všech forem hmoty.
Ped r. 3100 p. n. l. Je jisté, že spravovat tak rozlehlou a mocnou íši, jakou starovký Egypt nesporn byl, pedstavovalo tém neešitelný úkol. Absolutním vládcem zem, velitelem jejího vojska a vlastníkem pírodního bohatství všeho druhu byl nesporn faraon. Nad administrativní stránkou vlády bdl vezír, který vystupoval jako faraonv zástupce a dohlížel nad stavebními projekty, hledáním nových surovinových zdroj, da ovým systémem, královskou pokladnicí, archivem apod. Celá zem byla rozdlena až na 42 administrativních oblastí zvaných nomy. Ty byly v Peddynastickém období autonomními mstskými státy, postupn se však zalenily do
egyptské íše a zstaly prakticky nemnné po dobu tí tisíciletí. Každý z nom, kterých bylo 20 v Dolním Egypt a 22 v Horním Egypt, byl ízen oblastním správcem – nomarchou. Toto zízení se však ukázalo být nebezpeným pro samotného faraona – nomarchové se postupn stali mocnjšími než samotný panovník a kolem roku 2130 p. n. l. zpsobili dokonce zánik Staré íše a nástup tzv. Prvního pechodného období. Bhem této zvláštní periody neml faraon tém žádnou moc a celá zem byla rozdrobena na jednotlivá autonomní území. Po obnovení panovnické moci se pak faraoni snažili podržet výsady odvolání a jmenování nových nomarch podle své volby.
dokonce stvrzena s atkem, nebo Ramesse pojal za manželku dceru chetitského krále. Egypt byl v této dob stále pevn konsolidovaným hegemonem. O sto let pozdji se ale pomry zaaly mnit. Za panování posledního „velkého“ faraona Ramesse III. (zhruba 1186–1155 p. n. l.) byl Egypt pustošen nájezdy tzv. moských národ. Faraon s nimi úspšn bojoval a získal tak dokonce množství otrok, které pak využil jako levnou pracovní sílu i žoldnée. Egyptská íše však byla natolik oslabena, že se narušená ústední moc již nedala obnovit. V zemi postupn vzrstala anarchie a nov nastupující faraoni mli jen omezenou moc – vládli prakticky pouze v delt Nilu. Egypt se ím dál více drolí a se smrtí Ramesse XI. kolem roku 1069 p. n. l. de-
nitivn koní období Nové íše. Po nástupu 21. dynastie sice formáln vládnou faraoni, faktická moc je však rozdlena mezi královský rod na severu a mezi vojenské velitele a veleknze Amonova chrámu v jedné osob ve Vesetu. Pvodní moc a sláva íše na Nilu se již nikdy nevrátí ve stejné míe jako za pt století „zlatého vku“ vlády 18., 19. a 20. dynastie. Mgr. Vladimír Socha specializuje se na djiny pravku a starovku
Peddynastická doba, od neolitu až do sjednocení Egypta panovníkem Narmerem
Zhruba 3200–3000 p. n. l. Protodynastické období. Šlo o dobu vlastního politického sjednocování Egypta
3000–2686 p. n. l. Archaická (nebo Ran dynastická) doba, období vlády 1. a 2. dynastie
2686–2134 p. n. l. Stará íše, období vlády 3.–6. dynastie (nkdy je sem azena také 7. a 8. dynastie). Politickým centrem se stalo msto Mem s a moc již tímal pevn v rukou faraon
2160–2055 p. n. l. První pechodná doba, vládne 9.–11. dynastie. Egypt je rozdlen na dv ásti, o vládu spolu válí Herakleopolis Magna na severu a Théby na jihu
2055–1640 p. n. l. Stední íše, odpovídá období vlády 11., 12. a ásti 13. dynastie. V této dob faraoni znovu sjednotili zemi a upevnili svoji mocenskou pozici
Zhruba 1650–1550 p. n. l.
Model slunení bárky nalezený v Tutanchamonov hrobce
Druhá pechodná doba, charakterizovaná vládou 15.–17. dynastie. V severní ásti Egypta vládli cizorodí panovníci – Hyksósové
1570–1070 p. n. l.
Sobek
Usir
V pekladu vlastn „krokodýl“, bh Nilu, úrody a plodnosti. V textech pyramid vystupuje jako „dárce zelen“ a pozdji také „Pán Nilu“. Personi koval plodivou sílu Nilu pi jeho periodických záplavách.
Usir (Osiris) byl mocný bh, zobrazovaný asto v podob mumie s královskými insigniemi (korunou na hlav, vladaským žezlem a biíkem). Byl vládcem „spravedlivých“ a nejvyšším soudcem lidských skutk. Znal tajemství vného života a ped jeho soudem musel v okamžiku smrti stanout každý smrtelník.
Seth Bh, zvaný Seth (nebo Sutech) byl bratrem mocného Usira. Byl bohem poušt, moe a boue. Podle mytologie závidl svému bratrovi, bohu plodnosti a úrody, proto jjej nechal pi hostin úkladn zabít. Byl znám také jako protivník boha Hora v boji o egyptský trn.
Egypt ve starovku
Správa kraj: ohrožení faraona
Nová íše, období nejvtšího vzestupu a územního rozmachu Egypta. Vládnou slavní faraoni 18., 19. a 20. dynastie, jako byl Achnaton, Tutanchamon nebo Ramesse II. Období Nové íše koní úpadkem panovnické moci a rozdrobením íše
1069–664 p. n. l. Tetí pechodná doba, období vlády 21. až 25. dynastie. Poátkem období se vlády nad jižní ástí zem ujalo Amonovo knžstvo, které konkurovalo severní panovnické dynastii. V roce 747 p. n. l. dobyli íši Núbijci (25. dynastie)
664–323 p. n. l.
TThovt Bh zobrazovaný s hlavou ibise nebo v podob paviána. JJe ztotož ován s eckým bohem Hermem. Pvodn byl zejm bohem Msíce, v pozdjší dob však zaal být vnímán jako jeden ze stvoitel, pvodce božské moudrosti a poznání ve všech jjeho formách.
Pozdní doba, pro období vlády 26. až 30. dynastie. Koní dobytím Egypta Alexandrem Velikým. Obsahuje ješt dv kratší období perské nadvlády
323–30 p. n. l. Ptolemaiovská dynastie, vládnoucí rod makedonského pvodu, tvoený potomky jednoho ze sedmi Alexandrových generál. V Egypt vládli až do obsazení zem ímany v roce 30 p. n. l. (poslední královnou byla proslulá Kleopatra VII.) Živá historie leden–únor 2009
11
život a umní > starovký Egypt
Život na onom světě
Víra v posmrtný život hrála pro bžného Egypana velmi dležitou roli. Polyteistické egyptské náboženství a obecn také mytologie spatovaly v posmrtném život spásu a jediný pozitivní osud lovka po smrti Soudy, tresty a vštírna ýrazem touhy po posmrtném život pak byla pedevším mumikace, která zachovala tlo neporušené i dlouho po fyzické smrti jeho majitele. Egypané vili, že mnohé pedmty, pikládané do hrobek mrtvým, jim poslouží v posmrtném život. O tom, zda zesnulý lovk odejde do íše mrtvých, rozhodoval podle mytologické tradice tzv. „Usirv“ (ecky Osiris) soud. Srdce zesnulého se vážilo oproti peru bohyn spravedlnosti Ma´at, symbolizujícímu ád a poádek. Pokud srdce z dvodu híšného života pevážilo, pak ho pozela velká požíraka Amemait. Šlo o mytologickou bytost s hlavou krokodýla, hívou a tlem lva a zadní ástí tla hrocha. Zmínka o ní se objevuje již kolem roku 1400 p. n. l., tedy v dob vrcholící moci Egypta bhem období Nové íše.
V
Dv miniaturní kanopické rakve urené pro vnitní orgány. Skládají se ze dvou slepených zlatých schrán
Hlavou právního systému byl o ciáln faraon, který byl odpovdný za vytváení zákon, vykonávání rozsudk a obecn nastolení práva a poádku v zemi. Tento stav odpovídal egyptskému konceptu Ma’at – univerzálnímu ádu svta, reprezentovanému stejnojmennou bohyní spravedlnosti. Pestože se dodnes žádný egyptský právní kodex nedochoval, na základ dvorních písemných záznam mžeme nkteré jeho aspekty dohledat. Zdá se, že egyptské právo bylo spíše zvykové, než ízené složitým souborem zákonných ustanovení. Místní rady starších, zvaných v období Nové íše Kenbet, ešily menší prohešky a mén významné spory. Zloiny závažného charakteru (vraždy, velké loupeže nebo vykrádání hrobek) byly ešeny „Velkým soudem“, kterému pedsedal vezír nebo sám faraon. U tchto soud byla
vyžadována písaha o pravdivém vypovídání a jako pijatelný prostedek k získání informací bylo stanoveno také muení. Tresty byly z dnešního hlediska velmi kruté. Již za menší provinní mohla odsouzenému hrozit podle povahy provinní tžká pokuta, bití, znetvoení oblieje nebo vyhnanství. Za tžší zloiny, jako byla vražda nebo rabování hrobek, následoval tém jistý trest smrti. Ten byl nejastji provádn setnutím, utopením nebo nabodnutím na kl. Krutým opatením bylo možné rozšíení trestu na celou rodinu odsouzeného. V soudních sporech byla asto využívána vštírna. Prostednictvím orákula byl bh, pedstavovaný skupinou knží, zahrnován otázkami typu „ano nebo ne?“ ohledn závažných rozhodnutí a pi posuzování viny i neviny souzených.
Egyptské mumie Bhem dlouhé historie vyvinuli knží propracovaný systém obad a úkon, který ml zesnulým zajistit posmrtný život. Mezi tyto zvyklosti patila mumikace, pelivé provádní pohebních obad a pidávání obtin do hrobek zesnulých. Obtované pedmty mly sloužit mrtvým v píštím život. Ve starších obdobích zabránilo hnití mrtvých tl sucho, které v pouštních podmínkách panovalo. S postupem asu si však bohatší Egypané nechávali
Egyptské lékaství Moderní vda odhalila pekvapiv vysplou úrove staroegyptské medicíny až po rozluštní hierogly ckého písma francouzským vdcem Champollionem v roce 1822. Byly objevovány starovké lékaské texty na papyrech, staré až 5000 let. Díky mumi kaci mli vynikající znalosti anatomie a „fungování“ lidského tla, zbytek dohánli moudí egyptští lékai dlouhodobým pozorováním a praktickou zkušeností. Bžné byly neinvazivní operaní zákroky, rovnání zlomenin kostí a podávání rozsáhlého spektra rzných bylinných léivých pípravk. Výraznou roli navíc sehrávala také magie a rzná kouzelná zaíkávání. Skutené pitvy se tehdy zejm vbec neprovádly, pesto znali Egypané dobe anatomii lebky, chápali souvislost mezi pulsem a srdcem
12
Živá historie leden–únor 2009
a znali dležitost dodržováním hygieny pro zabránní parazitární infekci. Vtšina anatomických dovedností Egypan se uplatnila pi mumi kaci, která podléhala pesn stanoveným postupm. Mezi ty patilo také proražení lebení kosti a vytažení mozku z lebky nosní dírkou. Tuto techniku zvládli Egypané velmi dobe a osvojili si i mnohé jiné dovednosti.
Bohyn spravedlnosti Maat s roztaženými kídly stavt mohutné kamenné hrobky a jejich tla byla po smrti umle mumikována. To obnášelo vyjmutí vnitních tlních orgán, pevné ovinutí tla pruhy látky a uložení mrtvoly do pevné, hranaté schránky (kamenného sarkofágu nebo devné rakve). Od období vlády 4. dynastie zaaly být nkteré orgány ukládány oddlen do nádob, zvaných kanopy. V období Nové íše Egypané mumikaní techniky zdokonalili a nejlepší z nich zabrala dobu 70 dní (mimo jiné pi ní byl vytahován mozek nosní dírkou). Mumikacím se vnovala specializovaná skupina knží, jejichž praktické anatomické znalosti se dají srovnat s tmi, kterými vládnou dnešní patologové. V pípad pohbu vlivného a bohatého píslušníka egyptské vyšší vrstvy nebylo na obadu a obtinách nijak šeteno – vždy i ohromující pohební výbava faraona Tutanchamona byla zejm skromná ve srovnání s kolekcí, která se musela nacházet v hrobkách významnjších panovník. O její prozkoumání nás bohužel již ve starovku pipravili všudypítomní vykradai hrob.
Knihy mrtvých Významnou úlohu v zádušním kultu hrály tradin Knihy mrtvých – soubory asi 200 zaíkadel, napsaných obvykle hieroglyckým písmem na papyrových svitcích nebo pímo pedmtech, umístných v hrobkách a rakvích zesnulých. Jejich hlavním úelem bylo poskytnout mrtvému soubor zaíkadel, která mu umožnila bezpený pechod do posmrtného života. V textech se objevují cenné rady o správném umístní amulet pi mumikaci, jsou zde popsány mnohé pedstavy Egypan o posmrtném život a konen i závrený soud ped Usirem (Osirisem). Jednotlivá zaíkávadla jsou dnes egyptology azena a íslována jako samostatné kapitoly, žádný dochovaný opis Knihy mrtvých však nebyl kompletní. Hlavní pedlohou je stále opis jedné verze z pozdjšího Ptolemaiovského období, který obsahuje 165 kapitol. Je kuriózní, že po svém objevu byly tyto texty nejprve považovány za jakousi egyptskou „Bibli“. Na rozdíl od ní však nebyla Kniha mrtvých považována za boží zjevení, a proto mohl být její text postupem asu upravován a mnn. Mgr. Vladimír Socha
