KAPITOLA PRVNÍ
FARAON TO VÍ NEJLÍP Ovzduší prosycené ambrou přímo popraskávalo napětím. Bylo nabité očekáváním. Překypovalo netrpělivostí. Cleo však odmítala odpočívat, dokud nebude Nilský palác pro krále řádně vystrojený, i kdyby si o ní měl personál myslet, že je osina v… „Takhle je to lepší?“ zeptala se Hasina a pozvedla růžek papyrového transparentu, který tu měla s manželem Bebem na Clein rozkaz pověsit.
Cleo naklonila hlavu a o tři kroky odstoupila, aby vše viděla z jiného úhlu. Venku bušil do dlažby déšť a přehlušoval klapání podpatků jejích páskových botiček na vápencové podlaze. V takovém počasí je nejlepší podívat se na vypůjčený film, přitulit se k příteli a… STOP! Cleo vytřásla tu vábivou představu z hlavy. Deuce už nebyl vítaný ani v jejích myšlenkách, ani u domácího kina. A to
od včerejšího večera, kdy vzal Melody Carverovou na školní večírek. Kromě toho se musela soustředit. Na spřádání pomsty bude spousta času později. Cleo přitiskla palce špičkami k sobě a natáhla paže před sebe jako režisér připravující filmový záběr. „Hmmm…“ Její ruce barvy latté tvořily rámeček, v němž mohla nejnovější pozici transparentu podrobit zkoumání. Bylo bezpodmínečně důležité, aby viděla přesně to, co uvidí obecenstvo. Obecenstvo totiž očekávalo dokonalost a mělo by být doma za – Cleo pohlédla na vyřezávané sluneční hodiny uprostřed síně. Sakra! V noci byly naprosto k ničemu. „Kontrola času!“ křikla. Beb vytáhl z bílé plátěné tuniky iPhone. „Sedm minut.“ U proklaté přehrady! Bylo by mnohem rychlejší, kdyby ten nápis naťukala dvaasedmdesátibodovým fontem na klávesnici a vytiskla ho na laserové tiskárně. Jenže otec nesnášel technické vymoženosti. Jakmile došlo na poznámky, seznamy nebo pohlednice k narozeninám, pak se psaly hieroglyfy, anebo nic. Ramses Nilský – neboli Ram, jak mu říkali zápaďané – trval na tom, že budou psát starověkým písmem – písmem, jehož každý znak zabral písaři průměrně dvacet minut, než se dokonale povedl. Proto nápis hlásal VÍTEJ DOMA a nikoli VÍTEJ DOMA, TATI. Pro lásku Gebovu! Kdo by měl tolik času? Ten nudný úkol jí naštěstí nezkazil obvyklý program pro sobotní odpoledne, které jindy trávila s Clawdine, Lalou a Blue, jelikož jejich tři oblíbené činnosti – opalování, návštěva wellnessu a nákupy – nepřipadaly v úvahu. Chytat bronz v soláriu nešlo kvůli bouřce. A druhé dvě aktivity byly zrušeny, dokud nebude bezpečné vycházet na veřejnost. 8
Fakt díky, Frankie Steinová! Od včerejšího večírku Merstonovy střední (na nějž vzal Deuce Melody Carverovou!) hledala salemská policie „zelenou příšeru“ (Frankie!), které během bezuzdného muchlování s Brettem Reddingem upadla hlava. Společenství SOV (Sabotérů obvyklých vlastností) se dohodlo, že nejlepší bude, když všechny jejich děti zůstanou doma, prostě pro všechny případy. Její otec, renomovaný obchodník se starožitnostmi, byl naštěstí na nějaké archeologické výpravě, a o celé drama tak přišel. I za nejklidnějších časů byl přehnaně ochranitelský. Co kdyby se dozvěděl, že Cleo se zapletla do Frankiina plánu? Že na školní maškarní večírek, jehož tematické zadání znělo „příšery“, šla převlečená za mumii – tedy za sebe? Že Blue nechala naplno zazářit svoje šupiny mořské příšery? Že Draculaura blýskala svými špičáky? Že Clawdine ukázala vlkodlačí srst? Že jejich cílem bylo normákům ukázat, že „výstředností“ SOVáků není třeba se bát, ale spíš je oslavovat? Cleo se při tom pomyšlení otřásla. Kdyby Ram zjistil jenom půlku z toho všeho, zavřel by ji do některé podzemní hrobky a zakonzervoval ji tam až do roku 2200. „Dobrý?“ podařilo se Bebovi ucedit skrz sevřené zuby, jejichž slonovinový odstín v kontrastu s olivovou pletí zvlášť vynikal. Zdálo se to Cleo, nebo byl ten levý horní roh pořád trochu nakřivo? Hrudník jí poklesl jako mrtvole s příliš utaženými obinadly. Chtěla být hotová. Potřebovala být hotová. Ještě bylo nutné nalít víno, přichystat předkrmy a vybrat hudbu od Sharkiat. Jestli ty sluhy nenechá jít, žádný úkol nestihnou včas. Cleo by samozřejmě také mohla něco udělat, ale radši by si usekla paži, než by nabídla pomocnou ruku. Její otec koneckonců vždycky říkal: „Někdo šéfuje a někdo pracuje. Ale ty, princezničko moje, jsi moc 9
vznešená na obojí.“ Cleo z celého srdce souhlasila. Ale nikdo neřekl, že by nemohla dohlížet. „Vlevo výš.“ „Ale…“ začal Beb. Pak si to rychle rozmyslel. Raději na iPhonu aktivoval aplikaci zednické vodováhy a přístroj připlácl k transparentu. Pak trpělivě sledoval, jak se digitální bublina s pohupováním posunuje, a jeho kakaově zbarvené rty cosi potichu mumlaly k obrazovce, která měla rozhodnout o jeho osudu. „Mně to připadá dokonalé,“ opakovala Hasina, která balancovala na pozlacené područce starověkého egyptského trůnu. „Beb obvykle měří docela přesně.“ A měla pravdu. Před šestnácti lety Ram pověřil Beba stavbou domu, který bude mít „přívětivého ducha“ podle západních měřítek a zároveň „královského ducha“ podle egyptských měřítek. Za několik měsíců vyrostla na Soví ulici číslo třicet dva přesně taková budova. Zvenčí to byl patrový dům s omítkou barvy holubí šedi a bílé ve stylu podnikatelského baroka z předměstí. Hlavní dveře se otvíraly do těsné předsíně obložené dřevem. Stěny tu byly béžové, mizerně osvětlené a fádní. Jak jinak by mohla mít rodina jistotu, že kluci doručující pizzu a všetečné skautky prodávající cukroví nepojmou podezření? Ale na druhém konci falešné předsíně byly druhé dveře – ty skutečné, jimiž se vcházelo do opravdového domova, kde vládl luxus. Hlavní hala měla strop ve výši druhého patra a střechu tvořila vznosná skleněná pyramida. Když nepršelo, dovnitř pronikalo přirozené světlo jako rozpuštěné máslo do teplého chleba. Když pršelo, rytmické ťukání kapek uklidňovalo obyvatele domu jako všudypřítomná symfonická hudba. Stěny z vápence zdobily barevné 10
hieroglyfy. Vyřezávané alabastrové vázy označovaly místa posledního odpočinku předků. A každou komnatou paláce se vinula řeka, kterou Beb vytvořil a naplnil nilskou vodou. Při zvláštních příležitostech Hasina zdobila proud mihotavými čajovými svíčkami. Jinak se na hladině vznášely modré egyptské lekníny. Dnes večer bylo na hladině obojí. „Pět minut,“ oznámil Beb. „Pověste to!“ rozhodla Cleo a prudce tleskla. Chisisi, nejbojácnější ze sedmi rodinných koček, vystřelila vzhůru po vysoké datlové palmě, která rostla uprostřed místnosti. „Promiň, Chi,“ chlácholila ji Cleo. „Nechtěla jsem tě vystrašit.“ Halou zaznělo tiché zacinkání. Chisisi nevystrašila Cleo. Vystrašil ji… „Už je doma!“ vykřikla Hasina, když zahlédla zřetelný obraz svého šéfa na monitoru bezpečnostní kamery u skutečných dveří. „Honem!“ vyštěkla Cleo. Hasina vší silou připlácla cíp transparentu ke sloupu a pak se vyčkávavě zahleděla na manžela, aby udělal totéž. Jenže bylo pozdě. „Pane!“ Hasininy tmavé tváře získaly barvu zralých švestek. Rychle seskočila ze zlaté područky trůnu a otřela stopy, které tam mohly zůstat po jejích páskových sandálech. Bez dalšího slova oba s Bebem zmizeli do kuchyně. Za několik vteřin zaburácely ze zabudovaných reproduktorů pronikavé vokály. Sharkiat, s oktávovým rozsahem Mariah Careyové a zvukomalebností Alvina a chipmunků, zahlaholil palácem své „Ja helilá ja helilá“. „Tati!“ vypískla Cleo křehce a zároveň měkce jako rozpouštějící se lentilka. „Vítej doma! Jaká byla cesta? Líbí se ti můj transparent? Sama jsem ho dělala.“ Hrdě stála mezi sloupy a čekala, co jí odpoví. I když z ní už byla celkem zachovalá patnáctka (díky 11
mumifikaci), pořád toužila po tatínkově pochvale. A získat ji bylo někdy těžší než prodlužovvání řas v pouštní bouři. Dnes večer však ne. Dnes večer Ram odstrčil svého asistenta Manua, zamířil přímo k dceři a rozevřel náruč, jako by jí ukazoval Tááákhle tě mám rád. „Pane!“ zavolal Manu, jemuž se hedvábný hlas zadrhl starostí. „Váš plášť!“ „Princezno!“ Ram si přivinul Cleo do promáčeného černého trenčkotu a pevně ji k sobě přitiskl. Ani proudy deště nedokázaly spláchnout zatuchlý pach kabiny mezinárodního letu, hustý doutníkový kouř v bentley se šoférem ani opojnou pižmovou vůni Ramovy kůže. Cleo to nevadilo. Klidně by mohl smrdět jako kočičí záchod poté, co kočky vypily půlku Nilu, a stejně by se k němu moc ráda tiskla. Ram chytil Cleo za ramena, trochu ji od sebe odtáhl a zkoumavě se na ni zadíval. Pod náporem takové pozornosti se Cleo až kroutila. Nemám ty bandážové šaty Herve Leger moc upnuté? Fialové oční linky moc tlusté? Třpytivou řasenku moc výstřední? Hnědé henové hvězdičky na lícních kostech moc malé? Cleo se nervózně zahihňala. „Co je?“ „Nestalo se ti nic?“ Vzdychl a ovanul ji nasládlou vůní tabáku. Jeho tmavé mandlové oči vypadaly nezvykle. Vypadaly totiž měkce. Pátravě. Možná dokonce vystrašeně. Většina lidí by to vnímala jako úzkost. Ale u jejího otce to působilo cize. Jako pohřbená emoce, kterou exhumoval při archeologických vykopávkách. Cleo se na něj usmála. „Nic se mi nestalo, určitě. Proč?“ Z jídelny zaznělo tiché zazvonění. Předkrmy byly hotové. Chisisi seběhla z datlové palmy. Bastet, Akins, Ebonee, Ufa, Usi a Miu-Miu 12
se vynořily zpod pohovky a zamířily na štědrou hostinu. Cleo se nad tím známým výjevem srdečně pousmála. Ne však Ram. Starost mu zatvrdila tvář jako jílová pleťová maska z Mrtvého moře. „Všude se o tom povídá.“ Promnul si spánky a jeho prošedivělé vlasy byly slanější než obvykle. „Co si ta Frankie vlastně myslela? Jak mohli Steinovi dopustit něco takového? Ohrozili celou naši komunitu.“ „Takže jsi o tom slyšel?“ zeptala se Cleo. Ve skutečnosti ji však zajímalo, kolik toho slyšel. Ram vytáhl z vnitřní kapsy srolované Salemské noviny a práskl jimi o dlaň, takže jejich něžnou chvilku ostře ukončil. „Zapomněl Viktor dát té své dceři do hlavy i mozek? Protože si neumím ani za Geba představit, proč…“ Zvonek svolávající k předkrmu znovu zazvonil. Najednou v Cleo vzkypělo nutkání Frankie bránit. Nebo to nutkání byla potřeba bránit sebe? „Není to tak, že by všichni znali její jméno. A ve škole nosí dokonalý normácký make-up, takže ji nikdo nepoznal. Možná se snažila popadnout ka za rohy,“ nadhodila Cleo a nervózně se houpala na podpatcích páskových botiček. „Víš, aby všechno změnila.“ „Co všechno? Stvořili ji před měsícem. Kde bere právo něco měnit?“ zeptal se a zvedl pohled k vítacímu transparentu. Konečně! Ale jeho ostré rysy nijak nedaly najevo, že by si její námahy cenil. Jak to, že toho o Frankie tolik víš? napadlo Cleo najednou. Protože, vážně! Měla přátele, jejichž rodiče se nevypravili dál než do San Franciska, a přesto zůstávali v nádherné nevědomosti, pokud šlo o domácí mejdany a půlnoční radostné jízdy, které se konaly v jejich nepřítomnosti. A její táta odjede vykopávat památky na 13
druhou stranu zeměkoule a vrátí se v obraze víc než nejvlezlejší bulvár. Tohle bylo totální ka! „Co je to s vaší generací?“ pokračoval a vůbec si její otázky nevšímal. „Vůbec si nevážíte minulosti. Nectíte svoje dědictví ani tradice. Chcete se jenom…“ „Pane?“ přerušil ho Manu, na jehož holé lebce se třpytily dešťové kapky. Svíral ucho hliníkového kufříku tak urputně, až mu klouby tmavých prstů zešedly. „Kam byste si to přál?“ Ram zvažoval odpověď a zatím si hladil strnisko, které mu za den strávený na cestách vyrašilo na tváři. Po chvíli pohlédl na Cleo a pak ukázal na velké dvoukřídlé dveře na opačném konci síně. Pevně uchopil dceru za loket a vznešeně, jak u něj bylo obvyklé, ji vedl přes prostorné foyer, až vkročili do trůnního sálu. Rodinní sokoli hlučně vzlétli a zamířili k datlové palmě. Švihání špičatých křídel znělo palácem jako práskání vlajek v prudkém větru. Hořely tu alabastrové olejové lampy a tepané měděné stěny odrážely měkkou zlatou zář. Hladký běhoun z pleteného rákosu, po tisíce let leštěný bosými chodidly předků, vedl k vyvýšenému stupni, na němž stál trůn. Cleo vklouzla na polštář z purpurového sametu a položila dlaně na zlaté opěrky poseté drahokamy. Automaticky vystrčila bradu dopředu a víčka spustila na půl žerdi. Když se jí tak mírně rozostřil zrak, začalo se před ní všechno vynořovat po kouscích jako kamínky v mozaice. Najednou byla královnou, která své kralování upíjí lahodnými doušky, místo aby ho polkla jediným mohutným hltem: černosmaragdový skarabeus nad dveřmi… papyry kolem nilských zátočin… dva ebenové sarkofágy po stranách vstupu do síně. Ten pohled, vůně a zvuky z jejího království zaplašily napětí několika posledních dnů, takže se znovu cítila v bezpečí, zvlášť 14
když se vrátil vládce. Nedýchalo se jí už tak ztěžka a kůže ji šimrala hrdostí. Cítit se královsky bylo úžasné. Jakmile se usadili, Manu opatrně položil kufřík na měděný stůl mezi trůny, ustoupil a očekával další pokyny. Otevři to, poručil Ram pouhým cuknutím zápěstí. Manu otevřel zámek kufříku, zvedl víko vyložené sametem a znovu udělal dlouhý krok vzad. „Hleď,“ řekl Ram. „Našel jsem to v hrobce tety Nefertiti.“ S tichým uspokojením otáčel smaragdovým prstenem na palci. Cleo se naklonila přes područku a vyjekla. Okamžitě začala v duchu dělat inventuru toho pokladu, který se před ní třpytil. 1. Lazuritový náhrdelník ve tvaru sokola, jehož široce rozepjatá křídla mají spočinout na klíčních kostech nejobdivovanějších egyptských žen 2. Tepané nátepníky s Horovým okem z rubínů a smaragdů 3. Koruna z masivního zlata ve tvaru supa, která byla tak obtížená třpytivými drahokamy, že Cleo v každém barevném kameni viděla svoje oči rozšířené touhou. 4. Zlatý spirálový prsten s šedým měsíčním kamenem velkým jako kulička žvýkačky, který ve tmě prakticky svítil 5. Jadeitové náušnice ve tvaru hrušky ve zlaté síťce, vedle kterých vypadaly smaragdy Angeliny Jolie na Oscarech 2009 jako laciné cetky 6. Zlatý límcový náhrdelník s perlami a pavím peřím zavěšeným na spodní hraně 7. Nátepník ve tvaru hada s rubínovýma očima, který se vine od zápěstí až nad loket 8. Bílá navštívenka z tlustého kartonu, přihozená halabala k ostatním věcem v kufříku 15
