KAPITOLA 1 CO JE TO AGRESE?

zlom-moje dite...27.6.2006

27.6.2006 15:43

Stránka 12

KAPITOLA 1 CO JE TO AGRESE? DÍTù SE MÒÎE SETKAT S MNOHA DRUHY AGRESE. S BITÍM, ZNÁSILNùNÍM… ALE I S URÁÎENÍM âI VYHROÎOVÁNÍM. MEZI PROJEVY AGRESE SE POâÍTÁ JAK PONIÎUJÍCÍ KRITIKA ZE STRANY PROFESORA âI RODIâÒ, TAK P¤ÍLI· âASTÉ V¯PRASKY, ANEBO DOKONCE PORNOGRAFIE. Rány a násilí Sly‰íme-li urãitá slova ãi v˘razy, vût‰inou máme tendenci pfiedstavovat si dosti podobné scénáfie. TakÏe kdyÏ nám nûkdo vypráví o napadeném dítûti, mÛÏeme se vsadit, Ïe kaÏdému z nás se v hlavû budou promítat pfiibliÏnû podobné obrázky – dotyãné dítû nebo dospívající se klidnû prochází bûhem dne po ulici, najednou se objeví dva hejsci, zbijí ho a je‰tû okradou o batoh nebo hodinky. AÏ na nûkolik v˘jimek si pod agresí vybavíme násilí, rány, nûkdy i v˘prask, které se obûti dostanou, aniÏ o nûco podobného Ïádala! Tento popis ostatnû vcelku odpovídá definici tohoto podstatného jména, jak ji podává slavn˘ slovník Larousse: „Agrese – brutální a náhl˘ útok na osobu, aniÏ do‰lo k provokaci.“ V‰imnûme si, Ïe se zde pfiedpokládá, Ïe k agresi dochází prostfiednictvím fyzického kontaktu a násilí. To jsou právû dva dÛleÏité ãinitele celé záleÏitosti. Není snad pÛvod slova „agrese“, tedy útok ãi napadení, v latinském aggredi ãi ad gradi? V˘znamem tûchto slov je „jít smûrem k“ nebo „jít proti“, tedy útoãit nebo bojovat. Z toho vypl˘vá, Ïe vÛle vyprovokovat tûlesn˘ kontakt a odhodlanost k boji za pouÏití síly jsou pro agresora skuteãnû typické. KdyÏ jde o útok slovní Ano a dál? chtûlo by se nám fiíci. Existuje totiÏ mnoho typÛ útokÛ, kdy se agresor obûti nedotkne a nezkfiiví jí ani vlásek… Vezmûme si pfiípad vydírání – dítû mÛÏe b˘t jednodu‰e pfiinuceno odevzdat v‰e, co má u sebe… aÈ uÏ bitím, zbraní, anebo slovními hrozbami. Tato zvlá‰tní a roz‰ífiená podoba útoku nezasahuje tûlo, alespoÀ ne nutnû, ale psychiku – dochází pfii ní k psychickému nátlaku a zastra‰ování. A co si máme myslet o nadávce, která je ze stejného soudku, neboÈ ani zde nejde o bití ãi fyzické násilí, nadávce, kterou o pfiestávce na dvofie vy‰tûkl na dítû spoluÏák ze ‰koly ãi gymnázia, a to za pfiítomnosti mnoha svûdkÛ? „Ty jedna tlustá krávo!“, „Couro!“, „Zmetku!“, „Parchante!“… Jsou to jen slova, nic víc.

12


27.6.2006 15:43

Stránka 13

A pfiesto mohou ublíÏit a zpÛsobit zranûní, která sice nenajdeme na tûle, av‰ak pro psychiku jsou stejnû bolestivá. KdyÏ se dítû nebo dospívající stane obûtí slovního napadení ze strany sv˘ch vrstevníkÛ, rozhodnû to nelze brát na lehkou váhu. B˘t napaden kvÛli svému vzezfiení nebo pÛvodu a je‰tû k tomu na vefiejnosti je skuteãnou agresí. Tentokrát bolest nezpÛsobí pfiípadné modfiiny, ale poníÏení, a to pálí úplnû stejnû. PoníÏení znamená nûco daleko silnûj‰ího a hlub‰ího neÏ jen b˘t zesmû‰nûn, dotãen ve své je‰itnosti nebo hrdosti. Do‰lo k zasaÏení identity, dotyãn˘ se cítí poníÏen˘, bezv˘znamn˘ a má pocit, Ïe v oãích ostatních neexistuje a ztratil své místo. Pfiekonat takovou potupu nemusí b˘t vÏdy lehké… Slovní útoky jsou o to násilnûj‰í, oã ménû k nim dochází náhodnû. Zámûrem agresora je ublíÏit, právû tím je charakteristick˘ a právû to mu zpÛsobuje radost. Stejnû jako malífi karikatur si i on vybere jeden fyzick˘, du‰evní nebo rodinn˘ rys své obûti a potom ho zdeformuje nebo nafoukne. UráÏená osoba tak bude zredukována na jedin˘ aspekt sebe sama, a to samozfiejmû nijak lichotiv˘. KdyÏ se do toho pletou dospûlí Jedním druhem agrese je nadávka ze strany stejnû starého kamaráda. Jedovatá vûtiãka od dospûlého pfiedstavuje zase druh jin˘. Av‰ak Ïádná Richterova stupnice slovních útokÛ a poníÏení, která zpÛsobují, samozfiejmû neexistuje! Pfiesto je niãiv˘ dopad útokÛ ze strany dospûl˘ch jistû dlouhodobûj‰í. Proã? ProtoÏe pfiicházejí „shora“, od tûch, co nad dûtmi mají moc a jsou chytfiej‰í. Snesitelnûj‰í je, kdyÏ nám do blbeãkÛ nadá kamarád neÏ matikáfi! UráÏka pak nemá stejnou váhu, nenese s sebou stejn˘ podtext ani hodnocení. Dítû ãi dospívající nedokáÏe slovo dospûlého zcela zpochybnit; kdyÏ si o nûm dospûl˘ myslí, Ïe je hloup˘, urãitû má pravdu, fiíká si mladá obûÈ… Samozfiejmû nejen vyuãující se sv˘mi v˘roky obãas ujedou. Také rodiãe nûkdy „dostanou smyk“. Copak vûty typu „Co z tebe jednou bude?“ nebo „Nechápu, co jsme provedli, Ïe máme takové dítû!“ nejsou sv˘m zpÛsobem agresí? To je pfiehnané! namítneme coby rodiãe, ktefií byli Èati do Ïivého. Jsou to pouze bezv˘znamná slova, daleko silnûj‰í neÏ to, co si doopravdy myslíme, vÏdyÈ tak se to jen fiíká. BohuÏel, není to pravda. KdyÏ se tyto vûtiãky opakují pravidelnû, a tak tomu nane‰tûstí vesmûs b˘vá, pronikají hluboko do psychiky dítûte a zcela pfieválcují jeho sebeúctu. Pfii vytváfiení vlastní identity a obrázku o sobû samém se dítû opírá pouze o to, co mu sdûlují rodiãe. JestliÏe mu do obliãeje vmetávají samá negativa, ‰kody budou velké. Dûti je‰tû nemají natolik

13


27.6.2006 15:43

Stránka 14

vyvinuté ego, aby mohly zpracovat v˘ãitky a pfiijímat hanu, aniÏ by se stavba jejich identity nezhroutila. Z tohoto hlediska není o nic silnûj‰í ani teenager – jeho psychika se právû pfietváfií, bojuje s identitou nastávajícího „dospûláka“ a síla poniÏujících slov jej zasáhne stejnû jako bodnutí. Jin˘m pfiípadem rodiãovské agrese je pohrdání, lhostejnost, opu‰tûní. Nevûnovat svému potomkovi pozornost, nestarat se o nûj, netrávit s ním ãas anebo mluvit o nûm v jeho pfiítomnosti, jako by byl vzduch, to je typick˘ pfiípad agrese. Nûkdy se agrese obejde bez bití, jindy i beze slov. Je v˘prask agresí? KdyÏ rodiãe vztáhnou ruku na své dítû, mÛÏeme mluvit o agresi? Tady bychom se mûli vyvarovat spû‰n˘ch úsudkÛ. Co o tom fiíká zákon? âeská republika nepatfií k zemím, jejichÏ právo rodiãÛm v˘slovnû zakazuje, aby dítûti dali pohlavek anebo mu naplácali na zadek. Kolemjdoucí a sousedé v âesku v takov˘ch pfiípadech vût‰inou neprotestují ani nevolají policii. To ale neznamená, Ïe je nûco takového v‰eobecnû dovoleno. Kdo pouÏije proti nezletilému dítûti nepfiimûfiené opatfiení s úmyslem poníÏit jeho lidskou dÛstojnost, páchá podle ãeského práva pfiinejmen‰ím pfiestupek, kter˘ lze postihnout aÏ desetitisícovou pokutou. A dítû je chránûno i ãesk˘m trestním právem. Napfiíklad za t˘rání svûfiené osoby je u nás moÏné jít do vûzení aÏ na osm let. TakÏe kde konãí v˘prask „v˘chovn˘“ – alespoÀ podle na‰ich pfiedstav – a kde zaãíná trestuhodná agrese? Ve skuteãnosti existuje rozdíl mezi tím, kdyÏ obãas dáme dítûti na zadek, protoÏe jsme unavení po celodenní práci a ztratili jsme trpûlivost s jeho rozmary, a tím, kdyÏ je bijeme, abychom si ho podmanili, nebo, coÏ je je‰tû hor‰í, abychom je poníÏili. O agresi mÛÏeme mluvit samozfiejmû jen ve druhém pfiípadû. Dokonce by mohlo jít i o t˘rání. I tak se kaÏd˘ v˘prask stává násiln˘m a agresivním ãinem a aÈ jsou okolnosti jakékoliv, zÛstane fyzick˘m ohroÏováním tûla dítûte. Facka, políãek a náfiez jsou pro dítû obzvlá‰tû traumatizující, kdyÏ jim je u‰tûdfiili rodiãe; právû oni mají pfiedstavovat základ jeho vnitfiního bezpeãí, na nich je zcela závislé, má je rádo a oni jsou jeho vzorem. Existuje spousta dal‰ích zpÛsobÛ v˘chovy dítûte, neÏ jsou v˘prask a tûlesné tresty, a spousta dal‰ích zpÛsobÛ trestÛ, navíc daleko úãinnûj‰ích, neÏ je tûlesné násilí. A potom, co se dítû vÛbec v˘praskem nauãí? Nenavykne si dodrÏovat pravidla, ale podfiídit se silnûj‰ímu. Vskutku legraãní v˘chovn˘ „úspûch“… To je tfieba mít na pamûti, zvlá‰tû pak kdyÏ více neÏ 50 % rodiãÛ v nedávném prÛzkumu agentury Sofres prohlásilo, Ïe svému potomkovi ãasto dávají v˘prask…

14


27.6.2006 15:43

Stránka 15

Sexuální agrese JestliÏe se snaÏíme o definice rÛzn˘ch typÛ agrese, nesmíme samozfiejmû opomenout ani rozmûr sexuální. Znásilnûní je agresí, které se u sv˘ch dûtí, zejména dívek, obáváme nejvíce. Nûkolik v˘mluvn˘ch ãísel: více neÏ 80 % obûtí sexuální agrese jsou dívky, 62 % obûtí je ménû neÏ osmnáct let, v 70 – 85 % pfiípadÛ obûÈ agresora znala. Znásilnûní se tedy nemusí nutnû odehrát v noci na opu‰tûné ulici nebo na podzemním parkovi‰ti. MÛÏe k nûmu dojít na tábofie, na veãírku, pfiestoÏe tam dospívající v‰echny zná… nebo doma, kde je pachatelem rodinn˘ pfiítel nebo – bohuÏel – rodiã. I tady se musíme vyvarovat zbrkl˘ch definic, protoÏe sexuální agrese se neomezuje jen na znásilnûní. Podle ãeského práva se znásilnûní dopustí ten, kdo „násilím nebo pohrÛÏkou bezprostfiedního násilí donutí jiného k souloÏi nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému ãinu zneuÏije bezbrannosti jiného“. Sexuální agrese je ov‰em pojem daleko ‰ir‰í: zahrnuje jakékoliv ãiny sexuální povahy, spáchané na jiné osobû bez jejího souhlasu a v nûkter˘ch pfiípadech, zejména u dûtí, za pouÏití citové manipulace nebo vydírání. Nerozhoduje, zda k fyzickému kontaktu do‰lo (dotyky, hlazení atd.) nebo nedo‰lo (pouÏití slov nebo gest se sexuální konotací). Jinak fieãeno, jestliÏe kdokoliv ãiní dítûti sexuální návrhy, ukazuje mu fotky s pornografickou tematikou nebo pfied ním dokonce vystavuje na odiv své pfiirození, jde o sexuální agresi, i kdyby se dítûte ani nedotknul. Nelze se nezmínit o proslul˘ch „stfiídaãkách“, kter˘ch jsou teì plné noviny. Stfiídaãky? Termín uÏ se uchytil v hovorovém jazyce jako oznaãení pro odporn˘ pfiípad, kdy je mladá dívka znásilnûna ve sklepû skupinou chlapcÛ, nejãastûji stejného vûku. Tento typ skupinového znásilnûní je rozhodnû tfieba pfiifiadit do kapitoly sexuálních agresí. ProtoÏe poznámky typu: „VÏdyÈ jestli do toho sklepa ‰la, tak jen proto, Ïe byla svolná,“ jsou aÏ pfiíli‰ roz‰ífiené a mohli bychom kvÛli nim na to zapomenout… Ne, dívky, které zaÏily tyto „stfiídaãky“, si o to rozhodnû „nefiíkaly“! Ano, jsou obûÈmi trestného ãinu! To nám ov‰em nebrání poloÏit si otázku, zda násilníci také nejsou sv˘m zpÛsobem obûÈmi. ObûÈmi spoleãnosti, která je pfiipravila o orientaci, která v‰ude – v reklamû, pornografick˘ch filmech atd. – Ïenu ukazuje jako „sexuální objekt“ a nabádá k její konzumaci. Dívku, jeÏ byla podrobena skupinovému znásilnûní, vût‰inou mezi své kamarády pfiivedl její chlapec, aby jim ji dal jako dárek. Dívka sama má bohuÏel sklon povaÏovat se za „sexuální objekt“, protoÏe jen tuto roli je jí spoleãnost ochotna pfiidûlit…

15


27.6.2006 15:43

Stránka 16

KdyÏ dûti napadá spoleãnost Zdá se, Ïe se na lavici obÏalovan˘ch dostala také spoleãnost, a proto se zkusme vûnovat vy‰etfiování jejího pfiípadu. Ná‰ moderní svût je obzvlá‰È k dûtem a dospívajícím vskutku agresivní. Není snad prodej levné extáze pfied ‰kolou typick˘m pfiípadem agrese organizované mafií dospûl˘ch? Nejsou snad pornografické stránky na internetu, volnû pfiístupné v‰em, i tûm nejmen‰ím, nebo videokazety s pornem, jeÏ si kterékoliv dítû mÛÏe vypÛjãit v automatu, také typick˘m pfiíkladem agrese? Zastavme se nyní u pornografie, kvÛli níÏ se uÏ také vypsalo hodnû inkoustu. I kdyÏ necháme stranou pornofilmy, mÛÏeme hovofiit o skuteãném pornografickém ‰ílenství, které si za cíl vybralo právû teenagery. Na obálce jistého ãasopisu urãeného dívkám od patnácti do dvaceti let se bez uzardûní skvûje titulek: „Sodomie nebo felace – jak na to.“ Ani „rádia pro mladé“ nejsou skoupá na detaily a rozebírání sado-masochistick˘ch praktik nebo jin˘ch témat, jeÏ nejsou o nic ménû „hard“. Otázka zní: je to agrese, kdyÏ mladistvé zaplavuje tolik obscénnosti? Pravdûpodobnû ano, víme-li, Ïe pornofilmy jsou ãím dál tím tvrd‰í a násilnûj‰í a aby jejich v˘robci zv˘‰ili prodejnost, zacházejí ãím dál tím dále: genitálie pfies celou obrazovku, ejakulace do obliãeje, znásilnûní Ïeny nûkolika muÏi, poniÏování Ïeny, s níÏ se zachází jako s pfiedmûtem a je naz˘vaná „ãubkou“ nebo „courou“ atd. Z nedostatku sexuálních zku‰eností si nûktefií dospívající berou tyto filmy za vzor: chlapci se cítí povinováni podávat stejnû „heroické“ v˘kony jako pornoherci, chovají se ke své dívce jako k pouhému pfiedmûtu rozko‰e a vytûsÀují zamilovanost; dívky odevzdanû pfiijímají to, o ãem si myslí, Ïe je norma. A kde je v tom v‰em dobrovoln˘ a jasn˘ souhlas? A tím se dostáváme zpût k definici agrese: vnucené násilí. Pro mlad‰í dûti jsou následky stejnû ‰kodlivé. V deseti letech mÛÏe b˘t velice traumatizující, vidí-li dítû v televizi erekci nebo koitus v detailním zábûru (kaÏd˘ druh˘ Ïák ãtvrté tfiídy, zejména chlapci, uÏ vidûl film o sexu). Zhlédnout v tomto vûku podobn˘ film je témûfi stejné, jako b˘t pfiítomen této scénû ve skuteãnosti, mÛÏe to zpÛsobit skuteãné naru‰ení dûtské psychiky a zkratování nûkter˘ch fází citového a sexuálního v˘voje. I tady nepochybnû bûÏí o agresi. Hierarchie? Podíváme-li se na v˘ãet rÛzn˘ch agresí, jejichÏ obûtí se dítû nebo dospívající mÛÏe stát, automaticky nás to svádí k hierarchizování. Je nûkter˘ druh agrese závaÏnûj‰í neÏ jin˘? A priori si fiekneme, Ïe znásilnûní je dramatiãtûj‰í neÏ krádeÏ bundy, tfiebaÏe do‰lo i na rány. A co kdyÏ je to sloÏitûj‰í? Agresi 16


27.6.2006 15:43

Stránka 17

mÛÏeme „ohodnotit“ pouze podle toho, bude-li její dopad na psychiku obûti dlouhodobûj‰í nebo krátkodob˘. Nûkter˘, objektivnû velmi tûÏk˘ pfiípad agrese, mÛÏe b˘t nakonec celkem dobfie „stráven“. Jin˘, oãividnû lehãí, zpÛsobí v Ïivotû dotyãné osoby stra‰n˘ zlom. K tomu se dostaneme pozdûji. Míru závaÏnosti agrese ovlivÀuje dal‰í kritérium, a tím je opakování. V pfiípadech, kdy je dítû pravidelnû nûkolik let znásilÀováno sv˘m uãitelem klavíru, kdy na dospívajícího nûkolik mûsícÛ ãeká kaÏdodennû na autobusové zastávce banda mladíkÛ, aby ho uráÏela a poniÏovala, kdy rodiã veãer co veãer bije své dítû, budou následky urãitû jiné, neÏ kdyby k tomu do‰lo pouze jednou a neopakovatelnû. PfiestoÏe jsme si mysleli, Ïe termín „agrese“ umíme jasnû vymezit, nakonec se ukázalo, Ïe je daleko komplexnûj‰í, neÏ jsme oãekávali! Bylo v‰ak nutné pochopit jej ve v‰ech rozmûrech. VÏdyÈ jedin˘ zpÛsob, jak pomoci na‰emu napadenému dítûti, je plnû si uvûdomit, co muselo podstoupit. SHRNUTÍ Agrese nemusí nutnû znamenat fyzické napadení – nûkdy se mÛÏe projevit jako v˘prask, jindy zase jako slovní násilí (nadávky, poniÏující návrhy, hrozby atd.). Osoba agresora nemusí vÏdy odpovídat na‰im pfiedstavám. Ná‰ potomek nemusí b˘t napaden pouze chuligány. MÛÏe se stát i obûtí dospûl˘ch (uãitelÛ, rodinn˘ch znám˘ch i rodiãÛ). Sexuální agrese zahrnuje v‰e od exhibice pfies osahávání, sexuální návrhy aÏ po znásilnûní.

17

KAPITOLA 1 CO JE TO AGRESE?

Recommend Documents