NÁVRAT DO STARÉHO EGYPTA Duchovní vývoj a systém vzdělávání dětí a mládeže Vstup do minulosti regresí bez hypnózy za plného vědomí
(v Brně dne 15. června 2005 u Tapi)
(Dana Puchnarová) Leţím na lehátku v domácnosti Tapi a Salima. Tapi mne uvádí do relaxace. Její hlas je tichý a příjemný. Probíhá vědomé uvolňování celého těla tak, jak to znám ze cvičení jógy tři desítky let.
1
Po tichých pokynech k představě pomalého sestupování po desíti schodech do tmy a otevření dveří na dotaz, co vidím, odpovídám: „Zaplavilo mne veliké, aţ oslepující zářivé světlo. Vysoká světlá obloha nade mnou, skoro bílá, pod ní postupně jako z mlhy se vzadu na obzoru vynořují světle šedé, hodné vzdálené malé obrysy tří pyramid, stojících šikmo za sebou na obzoru. Před nimi se vynořuje světlý horizontální pás, pak pás zeleně, postupně vpředu rozeznávám vrcholky palem. Přede mnou přímo se vynořuje kamenné zábradlí z velkých hladce opracovaných kvádrů světle pískové barvy, ze stejných kvádrů jsou pilíře tohoto zábradlí, sahajícího mi asi tak po pás. Stojím na kamenné terase, která je poměrně vysoko nad krajinou, je vydláţděna čtvercovými kamennými deskami stejné barvy i struktury jako kvádry zábradlí.“ Na dotaz, co vidím na svých nohách a jaké mám ruce, odpovídám: „ Nohy mám snědé, obuté do koţených lehkých topánků, jsou to sandály bez svršku, s dlouhými řemínky na zavázání. Ruce jsou snědé, bez ozdob, holé, a nejsou ţenské, spíše muţské. To mne překvapuje.“ Slyším pokyn: „Podívej se kolem sebe, co tam vidíš, pověz…“ Odpovídám: „ Terasa je kamenná, velká, ozářená světlem, zcela prázdná, na zadní stranu nevidím, musím se otočit a to mi nejde.“ Dostávám pokyn k otočení a popisu, co vidím. Odpovídám: „ Přede mnou je hladká kamenná stěna, vysoká několik metrů, uprostřed ní dveře dosti vysoké, dřevěné, po obou stranách lemované sloupem v reliéfu. Jsou to pilíře kamenného překladu nade dveřmi, hlavice mají tvar uzavřeného květu lotosu. Dveře jsou dvoukřídlé, mohutné, ze dřeva červenohnědé barvy.“ Na dotaz, co je za dveřmi, zda mne k těm dveřím něco táhne, zda tam mám vstoupit, odpovídám: „ Jistě ţe tam mám vstoupit, za nimi je chrám, ke kterému patřím. Mám tam provést velmi důleţitý úkol. Ale nevím jaký.“ Na pokyn: „Otevři dveře a jdi tam!“ odpovídám: „K tomu vstupu do chrámu musím znát mnoho ze své minulosti, musím poznat, kdo jsem, musím poznat své dětství a mládí, svůj duchovní vývoj, nyní to nejde…“ Dostávám pokyn k návratu do dětství a otázku. „Do kterého roku dětství se chceš vrátit?“ Odpovídám s jistotou, ţe do svých 5 let. Pokyn: „ Ano, vrať se tam a vyprávěj, co vidíš a všechno, co se děje!“ Otvírá se přede mnou pohled do velkého obytného prostoru, je to vysoký sál s kamennými pilíři, shora mezerami prosvítají sluneční paprsky v pruzích. Na dlaţbě vidím koberce, kolem stolky, na nich mísy s ovocem a květiny, dřevěný lehký nábytek, ozdobná sedátka, asi dvě lehátka. Na jednom z nich sedím vedle ţen, které o mne pečují a usmívají se. Jsme ve zvýšeném patře, jsem chlapec v bílém rouchu, s bílým šátkem, otočeným kolem hlavy, pojídám dobré ovoce. Ţeny mne hladí, jednu z nich mám nejraději. Je velice krásná, snědá, s dlouhými černými vlasy, v nich má šperky- něco jako čelenka, také na uších závěsy, má hluboké oči, výrazně nalíčené. Kolem krku a na hrudi široký pás z náhrdelníků, jsou to drahokamy, mezi nimi nějaké kovové symboly. Velmi laskavě mne hladí, je tu kolem silná vůně…“
2
Na dotaz, kdo je to, odpovídám: „To je královna matka“ - a cítím při tom mrazení vlastně chvění - po celém těle. Také cítím, jak směrem od Tapi, která sedí za mnou, mi přichází při vzpomínání vţdy na pomoc lehký a příjemný vánek… . Na pokyn: „Pokračuj, vyprávěj, co se děje dál!“ odpovídám: „Sestupují k nám po několika schodech v pozadí sálu dva či tři velmi vznešení muţi v bílém. Přejímají mne od matky, odcházím s nimi s velkou radostí a vzrušením v srdci. Těším se tam, znám to z vyprávění, všechny děti z Velkých domů se tam scházejí. -- Dnes se to nazývá škola, tenkrát to byla slova, označující malou druţinu dětí z rodin kolem chrámů, tedy i rodin hodnostářů, kněţí a královských rodů, i zaměstnanců. Takových druţin bylo u chrámů více, říkalo se jim jednoduše Bílé děti. My dnes na to nemáme slova, abychom označili ten nádherný duševní stav, v jakém děti přicházely do nové fáze svého ţivota. Moţná, ţe by se to dalo opsat metaforami jako např.: „ţít v paláci světla, lásky a porozumění“ nebo: „ráj čiré radosti“ či: „prostor poznání posvátných nauk, ochraňovaný křídly bohů“. Takový pocit naprostého bezpečí, zároveň ušlechtilosti a vše pronikajícího míru, spojený s ustavičnou chápající sympatií lidí mezi sebou byl velmi silný, byl to základní znak celého tohoto ţivota v této zemi… Sedím ve skupině mezi stejně bíle oděnými chlapci na kamenné dlaţbě, máme na kolenou tabulky, potaţené voskem, učíme se psát posvátné znaky a znát jejich význam. Zvláštními rýtky je vyrýváme do vosku podle vzoru, který nám kreslí učitel kněz v bílém rouchu před námi. Učitelé jsou alespoň dva, druhý chodí mezi námi a radí, opravuje, vede dětskou ruku, neboť jsme ještě malí. Je při tom hodně veselo, jsme tam rádi a šťastni. Je nás asi deset. Jsme v posvátné chrámové škole, ale tady se to nenazývá škola, je to místo, kde se nám otvírají úţasné moţnosti, jak se naučit svaté slabiky a slova, která tvoří jména bohů. Označují a jsou to velké síly a energie, kterými budeme vládnout. Můţeme se tu naučit, jak dobře ţít a jak vést ostatní k dobrému ţivotu ve vyšším vědomí, jsme Bílé děti z Velkého domu. V dalších měsících jsme se učili mnoha znakům, posvátným jménům a hláskám. Kaţdý den jsme je zpívali společně večer v chrámu při světlech malého ohně - řady olejových lamp na zemi i na vyšších podstavcích. Dlouho - více let - jsme se učili zpaměti mnoha svatým textům, jejichţ slova - kaţdé z nich - mají neobyčejnou sílu, dávají ji kaţdému zpívajícímu, nabíjejí nás energií, takţe vydrţíme v chrámu zpívat bez únavy. Do chrámů chodí večer všichni lidé bíle oblečení, aby poslechem svatých slov získali sílu a energii, aby si upevnili dobrý stav těla i ducha. Chrámy s vysokými kamennými sloupy a kamennými překlady jsou transformátory energie. Zpěvy a texty jsou tajné, přicházející lidé se prokazují znakem z pálené hlíny, značka se jim vejde do dlaně… Ve skupině Bílých dětí jsme asi do 15 let. Učíme se samým praktickým znalostem: počítání, měření, které bylo důleţité pro stavby chrámů, budov a kanálů, také znalostem o hvězdách, o jejich postavení, o vesmíru, o kosmických i přírodních silách a energiích, ty měly boţská jména, byli to bohové. Poznáváme ţivot všech zvířat, stromů a květin, jak je pěstovat, jak vypadá naše země a další země kolem. Zároveň jsme laskavými učiteli vedeni k přirozené denní koncentraci a meditaci, 3
k práci s dechem a pravidelným denním cvičením. To vše se děje v obecném cítění neobyčejného vzájemného porozumění. Roste v nás schopnost vnímat cítění a myšlení druhých, být vzájemně duševně ve spojení i na větší vzdálenosti, a takto také dostáváme nové poznatky do svého vědomí. Vše se učíme zpaměti, a jde to velmi lehko: přijímáme prostě do mysli představy a obrazy z mysli učitelů zároveň s jejich slovy. Naše mysl přijímá poznatky s neobyčejnou chutí, neboť naše city jsou udržovány zvláštními způsoby ve stavu vzájemného porozumění a mocných ušlechtilých sympatií, všezahrnující lásky. Jsme si stále vědomi působení zářivého dobra, od dětství víme, že nás chrání Dobro a že i my všechno děláme pro Dobro. Zaplavuje mne pocit úžasné ušlechtilosti, vznešenosti, vysoké úcty ke všemu kolem i k mé duši. Vysvětluje se to tím, že veškerý společný život od mých nejrannějších vzpomínek byl založen na vědomí, že úplně všechno kolem nás i v nás, každý předmět, strom, skála, květina, všechny budovy, zahrady, chrámy, lodě, domy, jejich zařízení, nábytek, nádoby, každá maličkost doma, každé zvíře, naše oblečení, naše těla i každá jejich část - prostě vše viditelné i neviditelné, myšlenky, city, představy - vše je proniknuto posvátnou silou, třpytivou Bezbřehou Září, která je vlastní bohům, vše je neseno jejich energií. Se vším se zachází s neobyčejnou jemností a úctou, neboť všechno je samozřejmě svaté, vše má své posvátné jméno... taková byla výchova od dětství. V našem dnešním světě po r. 2000 nemáme slova, nemáme pojmy pro tyto nám neznámé proţitky a pojetí celku Ţivota. Tehdy jsme slova a pojmy měli, učili jsme se je psát v posvátných znacích a společně jsme je zpívali. Chrámy zněly těmito zpěvy ve dne i v noci, byla to pradávná tradice denního obnovování svých vnitřních sil, posilování duše i těla. My dnes nemáme ani moţnost si představit tak úţasnou metodu vyučování a její rozsah, systém, její působení na duše. Lidé tehdy vůbec nevěděli, co to je nenávist, neboť od nejútlejších let ţili v oné prozářené laskavé atmosféře, kde si všichni rozuměli. Jako Bílé děti jsme zcela přirozeně chápaly, jaké dobro pro nás znamená ţít a být v určitém pořádku, měli jsme svůj Řád. Všechny úkony se děly podle určitého zákona. Tím se podporovala síla v nás, učením a zapamatováním jsme rozvíjeli bystrost, rychlost a obsaţnost svých myšlenek. Byli jsme vedeni k tomu, abychom pozorovali své vnitřní obrazy, při slovech učitele jsme zároveň přijímali představy všeho, o čem nám vyprávěli: o lidech a stavbě jejich těla, o zvířatech, o způsobech obživy, o přírodě - o každé rostlině i stromu. Dostávali jsem do mysli živé a složité obrazy o různých druzích staveb a postupu stavění, o zakládání chrámů a jejich celém vybavení, o symbolech a jejich významech, o sochách a malbách a jejich vytváření, o zemědělských pracích a stavbě zavlažovacích kanálů, o sklízení obilí, o pěstování zeleniny a ovoce, o chovu a potřebách zvířat, o jejich životě, o bydlení a potřebách člověka, o mnoha ostatních zemích a jejich vládcích, učili jsme se jejich řeči, popisu krajin, řek, jejich naukám - vše se vynořovalo 4
v našich představách a dokázali jsme si je ukládat do paměti a vyvolávat, kdykoliv bylo potřeba. Podobně jsme se učili dlouhým posvátným textům a dobře jsme si je pamatovali už proto, že na nás měly okamžitě tak blahodárné účinky. Přeříkávali jsme si je sami pro sebe denně, pomáhaly k osobní energetizaci a soustředění. Také při zpěvu svatých slov a hlásek nás jejich krása a neobyčejná síla okouzlovala, zachovávala nám stálou svěžest a radost. Kdyţ nám bylo 10 let, měnili se učitelé, pak kaţdý předmět či okruh poznání učil jiný vznešený muţ z Chrámu. Měli k nám laskavý otcovský vztah a my jsme je velmi milovali. Věděli jsme, ţe jsou to vysoce duchovní lidé, nadaní mocnými schopnostmi. Podle dnešních pojmů to byli vysocí kněţí Chrámu. Jejich skupina měla svaté jméno. - Pokaţdé, kdyţ jsme je viděli, cítili jsme působení velké zářivé síly - to mělo tehdy také své svaté jméno. Naše vědomosti se stále prohlubovaly a rozšiřovaly. Byli jsme poučováni o astronomii, matematice, geometrii, o hospodářství, o různých zaměstnáních, o vykonávání různých úřadů, o řemeslech a uměleckých technikách, o tkaní látek, odívání, o vytváření šperků, nádob a keramiky, o tepání kovů. Učitelé nás vodili do chrámových dílen, ale pokud byly na vzdálených místech, dostávali jsme tyto konkrétní představy jako obvykle přenosem (transferem) z mysli učitelů. Více let také zabrala nauka o udrţování zdravého těla - o pěstování svalů a kostí, o stravě a trávení, o pěstování a uţívání léčivých bylin, o duševním zdraví, různá cvičení fyzická i duchovní jsme si osvojovali a opakovali kaţdý den. Byla zde velmi důleţitá práce s dechem. Souběţně s tím probíhalo naše zasvěcování do různých forem duchovní práce, o tom však nemohu mluvit. O tom všem, co jsme se učili od 10 roku věku, jsme byli sice vázáni slibem mlčení, zejména duchovní cvičení byla tajná. Ale protoţe jsme byli stále mezi sebou nebo mezi lidmi z Chrámu a z Velkého domu, věděli jsme, ţe to vše znají a nijak nás tajemství netíţilo. Postupně jsme nabyli zkušeností s mnoha obřady a rituály, znali jsme jejich průběh, samozřejmě také smysl, byli jsme při nich jako pomocníci a naučili jsme se je vykonávat. S tím bylo spojeno mnoho krásných cvičení v hudbě a zpěvu. Je toho velmi mnoho, co jsme se naučili. Naše učení mělo více stupňů. Poslední končil v 15 roce věku, kdy kaţdý adept skládal několikadenní zkoušku před skupinou vysokých kněţí - učitelů Chrámu. Byla při tom i Královna - Matka a různí hodnostáři. Ti pak rozhodovali spolu s učiteli, na který obor práce se který adept hodí. I zkoušky byly velmi posvátné. Proto se vše dělo v míru a radosti. Zkoušený odpovídal na otázky, při tom jeho povinností bylo vysvětlit co nejvíce o předmětu, jehoţ se otázka týkala. Zkoušky pokračovaly i v noci - kdy adepti předváděli znalosti posvátných zpěvů a textů, tajných energetizujících metod a obřadů. Kněţí při hodnocení brali v úvahu sílu a zbarvení hlasu, to svědčilo o charakteru a schopnostech kaţdého. Po třech dnech hodnostáři spolu s kněţími určovali příští zaměstnání mladých muţů. Bylo to rozhodnutí moudré a jasnozřivé, s uţitím všech sil, a tak se nestalo, ţe by výběr někdy působil obtíţe v budoucnosti. - Dostávali jsme místa hlavních pomocníků při různých úřadech nebo v Chrámu a to na tři roky - do 18 let. Mně bylo
5
určeno být písařem, a to nejprve u skladů obilí v úřadě nejvyššího správce zásob, a později u Chrámu. V 18 letech, kdy jsme dostali ve svém zaměstnání určitý titul, jsme také prošli slavnostním rituálem dospělosti, byli jsme vřazeni mezi dospělé členy Velkého domu, dostali jsme také právo nosit určitý typ oděvu a šperky podle našeho zařazení, spíše odznaky symbolického významu. - Konali jsme náročné a zodpovědné práce, v té vzájemné propojenosti a porozumění to vlastně nebylo zaměstnání, jak my to dnes chápeme - bylo to něco jako energetické prozařování tam, kde bylo potřeba, které bylo s našimi úkoly spojeno. Pokud to kněţí určili, začali jsme po 18 letech docházet do chrámu, kde jsme se pravidelně učili práci s energiemi, různým formám léčení a mnoha způsobům duchovní práce, pomáhajícím mnoha bytostem. Pod pečlivým dohledem nejvyšších kněţí- učitelů jsme učinili zkušenost, jak mnoha způsoby můţeme vyuţívat kosmických energií - sami nebo ve skupině, jak tímto způsobem pomáhat při polních pracích, při stavbách, jak způsobit i jiné dobré věci a myšlenky. Zde jsme měli kaţdý svého osobního učitele, a vše probíhalo večer nebo v noci po práci. Je to však pro vyjádření slovy jakoby zastřeno mlhou, jsou to tajné metody a tak mohu pouze naznačit celkové zaměření tohoto dalšího učení, této speciální ryze duchovní cesty - dnes by se to dalo označit pravděpodobně jako vysoká chrámová škola. Při tom byly zvýšeny nároky na osobní zdatnost, procvičovali jsme tělo, dech, mysl denně několik hodin. Učili jsme se radostné sebekázni ve stálém vědomí boţství všeho, co děláme a co vnímáme. K léčitelským metodám jsme potřebovali dobrou znalost bylin, pěstovali jsme je a učili se z nich dělat léky, masti, čaje, vonná kadidla, nakuřovací směsi, kapky. Také jsme se učili znát léčivé účinky jiných látek, ţivlů, minerálů, kovů, působení tepla, vody, vzduchu, krajiny, stromů, hor, moře, ve vztahu s Měsícem, planetami a hvězdami. Museli jsme ovládat to, čemu se dnes říká astrologie a astronomie. Poznávali jsme také léčivé účinky potravin, nápojů, ovoce, a všechny pohnutky a city duše jsme se učili ovládat na sobě a pak v kontaktu s druhými, učili jsme se, jak ovlivňovat stavy duše… tedy to, čím se dnes trochu zabývá dnešní psychologie a psychiatrie. Měli jsme aţ do 25 let moţnost se tázat na vše učitele a právo dostávat ty nejúplnější odpovědi. Proto jsme měli dostatek času se naučit bezpečnému provádění všech technik, pracovali jsme např. s takovými metodami, kterým se dnes říká hypnóza, ale bylo to obsáhlejší, bohatší. Vyuţívali jsme věšteb, bylo jich mnoho druhů, také poznání minulosti, kde se dalo léčit zároveň přenosem - transferem myšlenek a poznat, které myšlenky jsou příčinou určitého stavu nebo nemoci. Velkou pozornost jsme věnovali tvoření posvátných zvuků zpěvem nebo hrou na různé nástroje a studiu jejich působení na člověka i zvířata. Zpívané tóny jsme studovali jednotlivě v určitých škálách, také jsme se učili jich uţívat ke zvýšení energetického potenciálu v sobě nebo při práci se skupinou lidí, při léčení lidí a zvířat. Rovněţ zvuků hudebních nástrojů jsme se učili takto pouţívat.
6
Také jsme měli obsáhlou praxi s učitelem v různých druzích zásahů na tělech: masáţe (mnoho forem), ošetřování určitých bodů těla, zákroky na kloubech při poškození, a podle svých schopností někteří se učili chirurgickým postupům všeho druhu. Operace se prováděly ve spolupráci s nejvyššími kněţími (ale říkalo se jim jinak) v oddělených prostorech chrámu - ty měly také své svaté jméno. - Pouţívalo se více praktik najednou, velmi podstatná byla duchovní atmosféra při kaţdém úkonu. Zákroky všeobecně byly vnímány jako vznešená duchovní pomoc z chrámu, byly spojeny se zpěvy a prací se zvuky a s hudbou, různými vůněmi a myšlenkovým ovlivněním hlavního procesu léčby (např. operace), důleţitý byl vliv světla a barev (malby na stěnách, květiny.) Dokonce pacient vycítil, jak se má duševně naladit, i z barvy obleků ošetřujících kněţí. Samozřejmě, ţe duševní stav ošetřujících byl léty výcviku tak uzpůsoben, ţe mohli vyuţít svých schopností vysoké intuice a práce s energiemi, a to od počátku při stanovení diagnosy. Sami dbali na určitý způsob řádu ve svém ţivotě, měli speciální způsob vlastní ţivotosprávy. -Toto vysoké umění bylo ve všeobecné úctě a obsahovalo mnoho oborů, později tisíce spisů bylo zničeno. Také existovaly zvláštní menší chrámy pro léčení nebo energetické dobíjení barvami a světlem, samozřejmě s péčí specializovaných kněţí. V takovém prostředí chrámu se poznalo podle šperků - symbolů, kdo kam patří nebo stupeň jeho / jejího zasvěcení. Bylo ještě mnoho dalších duchovních technik, které jsme poznali, např. různé způsoby materializací, kontakty se zemřelými a jiné (práce se ţivly atd.), které pomáhaly celému národu - dnes je však nemůţeme poznat. Na konci tohoto učení v 25 letech se adepti mohli sami rozhodnout, zda se úplně věnují cestě pomoci druhým léčením. To se pak stvrzovalo zvláštní iniciací v chrámu ve skupinkách po 2- 3 adeptech, ti pak společně odcházeli, aby působili v dalších místech- uzdravovali nemocné, pomáhali umírajícím, aby učili rodiny… V mém případě během tohoto studia mi kněţí dali za úkol zaznamenávat ve svatyni chrámu to, co pronášeli ve stavu změněného vědomí, při tom však i moje vědomí prodělávalo změny. Dostalo se mi postupně několika zasvěcení. Po období vizí a zkoušek mi bylo určeno místo mezi vyššími kněţími Chrámu. Po letech nyní jsem veleknězem Chrámu, to znamená, ţe ručím za vše a vím o všem, co se v něm odehrává - a ručím i za národ. ___________________________________________________________________ Vracím se zpět k začátku: stojím na terase před vysokými dveřmi Chrámu a vím, kdo jsem, jaké bylo moje učení, můj život, poznávám svůj úkol. Stojím u kamenného zábradlí terasy a dívám se dolů na nespočetný zástup lidí. Nejen se dívám, ale jsme v silném duchovním spojení. Soustředíme se spolu všichni na ZÁCHRANU ZEMĚ. Zpíváme spolu posvátné zpěvy, tvoříme velkou myšlenkovou sílu. S tou potom budeme pracovat celou noc uvnitř Chrámu se skupinou nejvyšších kněţí jiných chrámů. Ta skupina má své posvátné jméno. Při západu slunce nastalo ticho, zvedám posvátný symbol, který mám na holé hrudi na zlatém řetězu, při něm slibuji přede všemi, ţe uděláme vše, co je v našich silách, 7
abychom s bratřími Nejvyšších kněţí zachránili zemi, a prosím všechny, aby pokračovali v posvátných zpěvech a recitacích. Provádím třikrát rituál posvátného symbolu sjednocení, pak se obracím a holí was klepu na dveře. Otvírají se, vidím osvětlené místo uprostřed, za pilíři, skrze něţ procházím. Jinak je v chrámu šero, je zcela prázdný. Asi osm nejvyšších velekněţí z největších zasvěcovacích center Egypta stojí v kruhu, osvětleni chrámovými světly. Jsou oděni velmi jednoduše jen bílá suknice a zlatý řetěz s posvátným symbolem na holé hrudi. Ta prostota je záměrná, nic nesmí překáţet silám a energiím, s nimiţ pracujeme. Tato skupina je známá nejen po celé zemi, ale i v ostatních zemích. Ručí za duchovní i hmotný ţivot celého národa. Jméno té skupiny je svaté, je známé národu, plně vyjadřuje Nejvyšší energie, spojení s vesmírnou silou nekonečné záře a nejvyšší zodpovědnost i moc. Obřady jsou vţdy tajné. Rituál na ochranu země se provádí pouze výjimečně, jen kdyţ hrozí velké nebezpečí. Je velmi těţký a náročný, před ním se provádí zvláštní přípravy, očišťování kněţí i prostoru. Datum a čas jsou přesně vypočítány vzhledem k poloze země, planet, hvězd a místa, odkud nebezpečí hrozí. Uprostřed nás po stranách kamenného oltáře byly dvě velké zlaté mísy na podstavcích, průměru asi jednoho metru, hluboké do asi 25 cm, naplněné průzračnou kapalinou. (Na dotaz od Tapi: „ K čemu slouţí ty mísy?“ odpovídám: „ Díváme se v nich do budoucnosti“- vím však, ţe nesmím zdaleka říci všechno.) Obřady se dály celou noc. Skupina má zcela jednotné vědomí a přibírá ještě sílu vědomí venku shromáţděných tisíců lidí. Mohu říci jen to, ţe jsme pouţívali veškerých schopností, které jsme měli k dispozici, ţe jsme také opakovali zpěvy svatých hlásek, slabik, určitých slov, také určité posvátné texty a přitom jsme vykonávali speciální koncentrace. Důleţité bylo, jakou silou hlasů jsme působili, jak jsme si energie uvědomovali, pracovali jsme v propojení našich myslí zcela jednotně- proto bylo nutné, aby chrám byl prázdný. Zaplavilo mne vědomí obrovské energie a nesmírně silného Světla, pocit nezměrné síly mne naplnil blaţeností, aţ štěstím. Nebylo jiţ důleţité, proti jakému nebezpečí máme zemi ochránit- byla tu velká jistota, ţe se to podařilo. §§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§§ Přicházejí mi na rty slova, jimiţ ţádám o ukončení regrese, neboť proţitky byly velice silné: znamenalo to celkem 30 let neobyčejně bohatého ţivota před tisíci lety v civilizaci, kterou po stránce skutečného denního ţivota naprosto neznám. Musím se s tím vyrovnat, zaznamenat vše a také studovat dostupné historické prameny. Zůstává mi prožitek neobyčejně vznešeného projevu lidského ducha, vzájemného přirozeného telepatického porozumění od dětství se všemi bytostmi kolem mne, prožitek svatosti všeho, s čím jsme přišli do styku, prožitek absolutní ušlechtilosti společného vědomí a jeho obrovské síly při
8
společném soustředění. Podivuhodná byla i samozřejmá naprostá čistota prostředí… Dostávám schopnost zdokonalovat tyto poznatky i v bdělém stavu a dobře je zaznamenat jako významné pro výchovu mladé generace v budoucnosti. K tomu musím dodat, ţe jiţ od mládí a od dob studií jsem si přála poznat, k čemu vlastně dříve slouţily v Egyptě chrámy. V našich dějinách umění a odborných teoretických studiích se uvádějí s dokonalým popisem všech svých rozměrů a materiálů, či témat na nástěnných reliéfech či malbách, pojmenují se sochy - maximálně se uvede překlad jedné kartuše, a to je tak všechno. Vlastní duchovní smysl staveb, nápisů a umění starého Egypta zůstal neznámý. Nyní byl poodhrnut závoj tajemství, mohla jsem to zaţít na sobě a jsem tím uchvácena, překvapena a hluboce pohnuta. Uţ mohu tušit, jak dokonalý můţe být člověk… Domnívám se, ţe nevzácnější zkušeností z této regrese je dlouholetý osobní proţitek způsobů výchovy dětí a mládeţe. Taková vlastní zkušenost jistě pomůţe v práci na rozvoji představivosti dětí i dospělých uměleckými cestami, v ukázání nových duchovních metod citlivé výchovy, které bychom mohli pouţívat na našich školách, coţ je nyní jeden z mých úkolů. Dnes je mi sedmdesát let a regresí jsem prošla aţ ve velmi zralém věku po hlubokém uváţení. Opis z původního rukopisu dokončen 21. 7. 2005
9
PROBOUZENÍ STARÝCH BOHŮ egyptské putování 2008 Příprava na cestu do Egypta s výpravou Ing. Pavla Kozáka mi zabrala velmi mnoho času. Pročetla jsem dost knih z nové odborné i esoterické literatury naší i zahraniční, prohlédla mnoho velkých obrazových publikací, koupila tři nejnovější průvodce a mapu. Ale starověký Egypt mne přitahoval od školních let, kreslila jsem si uţ jako dítě pro sebe sochy faraonů, chrámy, obkreslovala staré nádoby, hieroglyfy a ornamenty, ovšem podle fotografií. Matka mi uţ v dětství předčítala různé starověké pověsti a také egyptské mýty, později - asi v mých 12 letech - mi před spaním četla o vykopávkách v Egyptě, překládala to z anglické knihy. Ale aţ dlouho potom, za pár desítek let jsem mohla vyjet do zahraniční a prohlédnout si sbírky egyptských nálezů v několika evropských muzeích.
A ještě později jsem mohla svou první cestu do Egypta vykonat s lidmi duchovně blízkými. Proto jsem vytušila, ţe tato cesta se nebude týkat ničeho z toho, co bylo jiţ poznáno a popsáno. Spíše by se moţná mohla dotknout onoho záţitku tajného
10
systému výuky v chrámech od dětství do dospělosti a několika rituálů, kterého se mi dostalo v regresi do starého Egypta r. 2005. Jsem jenom poutník, jeden ze statisíců. Přesto, kdyţ pročítám zpětně své zápisky z té cesty, uvědomuji si, ţe proţitky, kterých se mi tam dostalo, byly zcela jedinečné, nečekané a někdy aţ ohromující, a ţe se udály jen díky té skupině a jejímu vedení. Jinak by nebyly moţné. Pokusím se nyní s půlročním odstupem podat na základě mých autentických „egyptských“ zápisků zprávu o tom, co jsem tam proţila, abych si mohla vše v duchu urovnat a poněkud pochopit podle svých moţností, co se tam stalo. _______________________ Uţ sám počátek té cesty, kdy jsem chtěla před odletem z Prahy najít naši skupinu, byl dost neobvyklý: se zavazadlem jsem vystoupila na zastávce autobusu před letištěm v Ruzyni a nebylo mi jasné, kam mám jít. Vytáhla jsem mobil a zavolala panu Kozákovi. Ten jej ale měl vypnutý - a tak jsem se rozhodla projít večerně osvětlenými obrovskými halami a najít skupinu v tom mnoţství lidí. Vstoupila jsem do první haly a táhla kufr na kolečkách za sebou, rozhlíţela se v chůzi po stovkách lidí kolem mne, kdyţ tu náhle z davu vyběhl pan Kozák s batohem na zádech a kufrem za sebou. Zavolal na mne, ţe se přesunují na jiné číslo odbavovací haly. Za ním jako andělé běţeli s batohy a kufry ostatní ţeny a muţi naší skupiny, byla jsem vmţiku vtaţena mezi ně, a tak to duchovní dobrodruţství začalo. _______________________ Odlétali jsme večer, za jednu a půl hodiny nás noční Káhira překvapila novou supermoderní architekturou nádraţí. Odváţné křivky obrysů střech se vznášely nad prosklenými stěnami hal, rozzářenými do tmy tisícerými světly. Mne nejvíce zaujalo to, ţe jsme vstupovali na půdu Egypta v místě, kde býval prastarý chrám boha slunce, tedy spíše celé chrámové město, s proslulými obelisky. Odtud jedině mohly pyramidy vypadat tak, jak se objevily na počátku mé regrese v dálce, zahaleny v mlţném oparu, stojící v řadě za sebou. Viděla jsem je tehdy ve vizi z terasy chrámu v jakémsi neúplném zákrytu. Z okna autobusu jsem usilovně pátrala, zda uvidím v nočním osvětlení alespoň ten obelisk, který jediný z Heliopolis zbývá, a skutečně, na jednom velkém náměstí se kolem něj v kruhovém objezdu točila městská doprava, autobusy, taxíky, spousta aut a motocyklů. Ano, nepříliš důstojné prostředí pro poselství duchovní kultury starého Egypta. Jakoby ta dnešní civilizace jasně dávala najevo, ţe tu starou nepotřebuje, ţe je soběstačná a lepší… Z letiště nás autobus vezl ztichlou noční Káhirou přes hodinu. V centru pár paláců a skleněných bank, obchodní domy, mešita, pak vysoká šedá paneláková sídliště, betonové haly a zase haly, pak nuznější čtvrti. Jeli jsme aţ na okraj desetimilionového spícího velkoměsta ke Gize, z hotelu prý uvidíme pyramidy před sebou. Z jedenáctého patra hotelového paneláku jsme je viděli aţ ráno, a to z terasy na střeše. Pan Ing. Pavel Kozák, badatel, učitel školy Energie krajiny a iniciátor této zvláštní průzkumné výpravy, nám objasnil záměr cesty: dostal od vysokých bytostí určité úkoly a podle toho cestu připravil a naplánoval. Hlavně jde o energetické práce se skupinou pokročilých ţáků na místech, která potřebují oţivit posvátnost a energetický náboj.
11
První den se seznámíme s velkými pyramidami v Gize a jejich okolím zvnějšku, hlavní práce bude u Sfingy. Večer je nástup do vlaku, celou noc pojedeme na jih do Asuánu, tam nás čekají práce v Abu Simbelu, ve Filae, pak přesun na největší chrámy Luxor a další chrámy Medinet Habu a Hatšepsut i Karnak s meditacemi, pak meditace na Sinaji, nakonec vstupy do pyramid Cheopse, Rachefa, růţové pyramidy v Dahšúru, práce před pyramidou Sakkára. _______________________ U PYRAMID V GIZE Autobus s námi ráno zajíţdí k nejslavnějším pyramidám světa na rovnou plošinu, kam vede asfaltová silnice z Gizy přes písčitou krajinu. Před námi leţí Káhira, celá v našedlé barvě pouštního písku. Prohlíţíme pyramidy zblízka. Cheopsova má viditelně daleko větší kvádry, neţ vedlejší pyramidy - tak, jak je to popsáno v novějších odborných publikacích. Je tam i nádherný vstup, se šikmými velkými kvádry, jeţ vytvářejí špičatou bránu. To místo vstupu do pyramidy je asi v jedné třetině její výšky, jde se tam po umělých schodech, vytvořených mezi velkými kvádry. Brána na mne působí přímo uhrančivě - nemohu se očima i duchem odtrhnout, začínám cítit jakousi mohutnou energii, vycházející právě z toho místa. Přecházíme volnou chůzí, jak se nohy boří do písku pouště, kolem pyramid dozadu. Tam nám pan Kozák předem vyhledal důleţité meditační místo na úvod. Vyloţil nám, ţe pyramidy byly v půdoryse postaveny tak, ţe napodobují pás Orionu na hvězdné obloze. Podle jeho názoru je stavěli faraoni jako iniciační, zasvěcovací a komunikační prostředky. Dokonce je prokázáno, ţe v půdorysu základny pyramid leţí na spirále. Tam, kde jedna pyramida chybí, na místě hvězdy Psí 1, budeme meditovat na kopečku, který moţná skrývá další, ještě neobjevenou pyramidu. Má tam být podle P. K. moţnost kontaktu s Orionem, s onou hvězdou Psí. Zjistil psychotronicky, ţe někdo z mimozemšťanů byl na tomto místě asi před 11. tisíci lety. Tehdy pozorovali vývoj člověka, jehoţ program začali tvořit a spustili jej cca 17 tisíc let př. n. l. To místo na spirále leţí za pyramidou Menkerue, asi ve stejné vzdálenosti, která je mezi ostatními pyramidami. Bylo vyhledáno a proměřeno panem Kozákem na základě snu jednoho velmi pokročilého ţáka. Muselo být zvoleno tak, aby při pohledu z něj se pyramidy překrývaly. Místu jsme říkali pracovně KOPEČEK a kaţdý tam postál v meditaci několik minut, přijímal energii a případné sdělení vysoké duchovní bytosti. Protáhlo se to, a tak k nám přijeli Arabové v uniformách na velbloudech, místní pořádková hlídka, a chtěli nás dostat pryč, aţ bakšiš to rázem spravil. Během čekání jsem se na úpatí kopečku poloţila na teplý písek a vyhřívala svou počínající rýmu. Udělalo mi to moc dobře, a kromě toho jsem tam k mému úţasu udělala neobyčejný objev - všechny oblázky, leţící na povrchu písku, kam oko dosáhlo, byly podivně uříznuté, rozpolcené, jakoby je neznámá síla rozkrojila po delším rozměru napůl. Jejich hladké plošky měly i pěkné vzory v kameni, a tak jsem jich hrst nasbírala. Ten první, hnědý, jsem ukazovala ostatním, měl totiţ v sobě tu spirálu, o které mluvil pan Kozák.
12
Kdyţ jsme pak procházeli zpět kolem pyramid dolů ke Sfinze, s údivem jsem pozorovala, ţe tisíce dalších oblázků, leţících na písku pouště, bylo také takto rozštípnuto. Při pohledu na ně jsem cítila, ţe to způsobila nějaká nesmírná kosmická energie, něco jako výbuch, protoţe mi samočinně v mysli vyvstal mocný záblesk neobyčejné síly. Je dost podivné, ţe ţádný badatel si ještě nevšiml tohoto jevu, který leţí po staletí přímo před našima očima. Vyţaduje to jen jediný úkon: lehnout si na písek. Z výše hlavy člověka to nikdo nemůţe zpozorovat. (Později jsem na týdenní škole Energie krajiny v srpnu tr. na Šumavě donesla p. Kozákovi oblázky ukázat, ale vysvětlení původu jejich rozštípnutí jsem se nedočkala. Zato v knize Zecharia Sitchina Kosmický kód jsem nalezla tvrzení, ţe před mnoha tisíci lety se Annunakové rozhodli zničit nukleární energií jejich kosmodrom, který se táhl přes Sinaj a začínal u pyramid - ty prý slouţily jako označení začátku přistávání, jako směrovací značky, viditelné z velké vzdálenosti z kosmu. (Ostatně na Marsu byly pyramidy také nalezeny). Z. Sitchin stanovil letopočet nukleárního výbuchu na rok – 2400 př. n. l. , ale domnívám se, ţe to bylo dříve. Nevím, zda síla, která štěpí atomy, by mohla rozštěpit i oblázky, to je jiţ podnět pro současné fyziky. V tom případě by ona neznámá obrovská síla mohla poškodit i pyramidy. Ačli ovšem jejich tvar nebyl tak naplánován, aby byl velmi odolný? Co kdyţ došlo jen k odpadnutí jejich obloţení? Jak je obecně známo z dějin umění, obloţení bylo pouţito v jiných pozdějších stavbách jinými kulturami. Např. podlaha v největší mešitě v Káhiře je z Cheopsovy pyramidy. A myslím, ţe by je nepouţili, kdyby nebylo odpadlé, bylo by technicky velmi obtíţné celé pláště těţkých desek mramoru z výšky šikmých stěn dostávat dolů…) Pan Kozák v srpnu na Šumavě ten hnědý rozpůlený oblázek se spirálou prozkoumal a určil jeho úkol: dává pomoc a posilu při transformaci člověka, kterou očekáváme. Dal jej kolovat po učebně školy Energie krajiny, aby kaţdý s ním v ruce pár minut meditoval a mohl načerpat co nejvíce síly. To mne překvapilo, jakou vzácnost jsem na Kopečku našla. Jiné oblázky měly také zvláštní poslání: jeden měl v sobě sílu bohyně Hathor, jiný prý obsahoval Sethovo či Ptahovo poselství, které můţe rozkódovat jen zasvěcenec. Ten jsem okamţitě proto věnovala panu Kozákovi a doufám, ţe nám něco o tom jednou řekne. Meditace na Kopečku mi tehdy dala energetický náboj, rovněţ i leţení na teplém písku pouště. Měli jsme pak sraz a svačinu na kvádrech u základny nejbliţší pyramidy. Po hlubokém písku se nechodilo dobře, nohy do něj zapadávaly, proto kolem pyramid se cizinci pohybují spíše na velbloudech. KOLEM SFINGY Pan Kozák nás připravil na práce u Sfingy, a to bylo pro mne v Egyptě asi to vůbec největší překvapení, které mne naprosto zaskočilo. Řekl nám, ţe pod Sfingou jsou prostory, v nichţ mají být ukryty informace o změnách ve šroubovicích lidské DNA, a ţe se budeme snaţit ty informace zpod Sfingy dostat. Hovořil o mitochondriální DNA od matky, o tom, ţe máme pouze dvojité šroubovice, ale ţe k proměně - budoucí transformaci člověka je potřebí alespoň trojité šroubovice. Některé děti se s nimi nyní rodí. Dávný program vývoje 13
člověka podle P. K. nyní končí. Je moţné to překlenout změnou DNA u malého počtu lidí. Pak jsme v zamyšlení pokračovali kolem Menkeruovy a Rachefovy pyramidy po písku aţ k jediné silnici, vedoucí dolů ke Sfinze. Kolem nás jezdila s houkáním auta, autobusy, lidé se tlačili na okraj asfaltu. Velmi mne překvapila poloha Sfingy v údolí pod pyramidami, její základna je podle mého odhadu o dobrých dvacet metrů níţe neţ základna pyramid, pro něţ byla zbudována velká plošina. Všechny fotografie a reprodukce Sfingy, která má na pozadí pyramidy, jakoby stály na stejné rovině, jsou opticky nepravdivé. Ve skutečnosti Sfinga leţí daleko níţe pod nimi a původně ji nemohli poutníci vůbec vidět, protoţe byla skryta za velkým údolním chrámem. Přicházeli jsme ke Sfinze zezadu a shora, kdyţ tu pan Kozák zastavil u zábradlí, které ze čtyř stran chránilo čtvercový průhled dolů do šachty, vedoucí do nějakého podzemního prostoru. Dlouho si to prohlíţel. Jedná se pravděpodobně o podzemní spojovací chodbu z iniciačního chrámu pod Sfingou, vedoucí do pyramid. Takové plány jsou jiţ narýsovány a známy z rosekruciánských archivů, byly publikovány ve 3O. letech minulého století. V současné době je dost nových zpráv (téţ na internetu) o nových výzkumech vědců, dokonce prý radar v malé sondě objevil velké prostory se sloupy a sochami pod Sfingou, něco je zatopeno vodou, a jak víme ze zpráv v odborném tisku i na netu, je egyptskou vládou zakázáno ve výzkumu pokračovat. Obešli jsme hodně poničené kamenné tělo Sfingy zezadu a zprava, má opravdu ve skále stopy po narušení vodou, je vidět také mnoho vyspravovaných míst. Kolem impozantních ruin stěn z mohutných hladkých kvádrů čediče jsme nalezli vstup do Chrámu Sfing, samozřejmě hlídaný a kontrolovaný. . . CHRÁM SFINGY nebyl dříve přístupný, z dějin umění není znám v současném stavu odkrytí. Uchvátily mne obrovské zbytky hladkých mohutných kyklopských zdí, které ochraňují sloupové sály svatyní. Sloupy tvoří hladce otesané mohutné kvádry čediče, stejné kvádry byly poloţeny na sloupy vodorovně nahoře, opřeny o ně jako horizontální překlady. U zdí ve svatyni byly v zemi ve stejných vzdálenostech obdélné prohlubně po chybějících kamenných soklech soch, dalo se z toho usoudit, ţe na nich byly postaveny menší sochy, odhaduji podle půdorysu, ţe to byla řada menších Sfing. kolem tří stěn svatyně. V tomto prostoru jsme seděli dlouho na zemi, cítila jsem prastaré energie. Čekali jsme tam všichni, neţ si kaţdý udělá meditaci u vstupu do temné chodby, který leţel na šikmém koridoru, stoupajícím ze sloupové svatyně ke Sfinze, a byl zamříţován. Chodba vedla do podzemí, ale evidentně byla větrána. Tam nás poslal pan Kozák – s poučením, ţe tam mohou působit síly vysokých bytostí: Horus, Osiris, Isis. . . K tomu doplnil v srpnu 2008, ţe „Starý Egypt byl svázán s vysokými grálovými energiemi. Bohové Osiris, Isis, Ptah, Seth, Thovt se nacházejí ve Vesmíru 21 pod energií Grálu, ale mají své vyšší a nejvyšší podoby v oblasti II. a III. Grálu. …. 14
Působí v zasvěcovacích prostorech v Egyptě, v pyramidách i na Sinaji… to byl smysl zasvěcení faraona – věděl o duchovní výši bohů, samozřejmě i nejvyšší kněţí to znali. Egyptští bohové byli čas od času inkarnováni mezi lidmi - z oblasti Vesmíru 12 či 21 - ty niţší podoby …“ Také jsem postála v meditaci před tmavým prostorem šikmé chodby ve chrámu Sfingy před mříţí a začala jsem cítit dobrý vliv vysokých energií. Poklonila jsem se s úctou, z celého srdce a s největší pokorou těm starým bohům a poţádala jsem je v duchu o pomoc na této pro mne nové mystické cestě. Bylo pro mne velmi nové i to, ţe by tyto síly starých egyptských bohů mohly působit aţ dodnes. (P. K. nás poučil, ţe běţný lid uctíval niţší podoby bohů, zatímco osvícení kněţí a faraoni uctívali daleko vyšší boţstva. Egyptská boţstva byla tedy podvojná. ) Vrátila jsem se pak do sloupové síně Chrámu Sfingy, kde ve skupině na kamenné dlaţbě seděl i pan Kozák se svou paní. To setrvání v meditaci na síly tam působící bylo pro mne důleţité. Vybavovaly se mi části mé regrese v r. 2005 do prastarého egyptského chrámu, který byl zbudován právě z takových jednoduchých kamenných kvádrů, vzpomínala jsem na dlouhá léta vyučování, na zpěvy posvátných energetizujících slabik a slov, na vše, čemu nás učili v chrámu naši milovaní bílí otcové, na léčení a tajné rituály i noční zpěvy, na poslední svatý rituál pro záchranu Země. Ve vědomí mi nastal stav vyrovnání, harmonie, klidu… Poté celá skupina přešla na kamenné prostranství před Sfingou. Zde nás čekal důleţitý úkol. Pan Kozák nám řekl, ţe budeme meditovat na dálku, kdyţ se k ní nesmí. Ukázal nám místo mezi předními tlapami, tam na určité kamenné dlaţdici bylo třeba spustit vědomí do hloubky na určitý počet metrů a soustředit se na to, co tam dole najdeme. Vytvořili jsme nenápadnou řadu na okraji kamenného nádvoří, odděleného zábradlím, kamenné tělo Sfingy bylo vzdáleno skoro čtyřicet metrů. Za zády jsme měli procházející skupinky turistů a hlučící prodavače u stánků se suvenýry, přesto se soustředění dařilo. Trvalo několik minut, ale nebyl čas na to si sdělovat, co kdo pod Sfingou uviděl a nalezl. Moje vize byl veliký temný prostor, se sochami a sloupy, ale dávno vyprázdněný, pod ním další, skoro zaplněný vodou. Protoţe jsem si zcela jasně uvědomila, ţe nikdy nebudu takový vědec, který umí zacházet s informacemi o DNA a dokáţe je pouţívat správným způsobem k transformaci člověka, nebylo pro mne moţné se na to soustředit… Cestou od Sfingy dolů k autobusu jsem mluvila s pokročilým ţákem Petrem V. o tom, proč asi byl chrám Sfingy postaven tak, aby ji celou přicházejícím zakrýval. Představovali jsme si určité rituály v chrámu, moţná zasvěcovací iniciace, které se mohly dělat přes noc - a pak v ranním úsvitu zasvěcený adept či adepti, snad v doprovodu kněţí, pomalu vystoupali šikmým koridorem k bráně, kde mohli být omráčeni ohromnou Sfingou jako ztělesněním toho, oč duchovně usilovali, symbolickou představou, ozářenou vycházejícím sluncem. . . Byly u toho jistě zpěvy a hudba, zvláštní osvětlení, vůně kadidel, palmy, květiny, předtím mnohá zastavení v chrámu u menších Sfing. Domnívám se, ţe pro to poznání, co to všechno znamenalo, bychom měli ještě vědět, co vlastně tehdy spojení inteligence člověka a síly lva představovalo. (Pravděpodobně s tím byly spojeny velké energie… a určitý dlouhodobý kult…?)
15
Později P. K. konstatoval, ţe „ pod Sfingou jsou skryty informace o původu lidstva, o genetickém kódu. Kdo se tam mentálně dostal, mohl zjistit, ţe předchůdce člověka měl 12 šroubovic DNA. Avšak postupně se počet sniţoval. Před cca – 40 tis. lety byla potopa, vše se změnilo a Noe měl jen tři, jeho synové uţ jen dvě šroubovice. Proto lidé podlehli materialismu“. V budoucnosti předpokládá P. K. „manipulaci (mimozemšťanů?) s vybranými rodiči z lidí, aby se rodily děti s větším počtem šroubovic DNA. V první etapě by mělo být šest šroubovic. “ Stáří Sfingy změřil P. K. psychotronicky aţ na 11 000 let!!! Upozornil na otvory v jejích bocích, které vedou do spodních prostor. Poslal energii od Sfingy na určité místo do Čech. To má význam pro napojení na navýšení DNA. Domnívám se, ţe jsme na tom místě v srpnu 2008 na Šumavě jako skupina byli a od P. K. tuto energii přejímali. (Skála Boţí dar) CESTA DO ASUÁNU Večer se zavazadly čekání na nádraţí v Káhiře. Lůţkovými vozy jsme jeli asi dvanáct hodin, hodně jsme cestou pochytili informací i znalostí o egyptské krajině a osídlení. Projeli jsme Egyptem po jeho celé délce od severu na jih, celkem na 800 kilometrů. S ranním úsvitem se ukázaly za okny pásy palem, mezi nimi spousty chýší z rákosí, z nich se vybatolily snědé děti a malé hubené krávy či kozy, oslíci a psi. Chudičké chatrče se často nedaly rozeznat od hromad rákosí, leţících všude podél tratě. Stovky kilometrů chudoby se táhnou na obou stranách trati, prostřídané městečky, kde ze všech domů trčí zabetonované ţelezné tyče jako němé výčitky k nebesům. Takto zohavená je celá venkovská krajina, ale i hlavní města Káhira a Alexandria mají statisíce tzv. nedokončených staveb, v nichţ se sice bydlí, ale majitelé jsou tak podle zákona ušetřeni od daní. Teprve na nejjiţnějším konci Egypta, nejblíţe k Nubii, jsme viděli pěkné prosté, v omítce zdobené lidové domky, dostavěné uţ bez ţelezobetonu. Byly pozoruhodné i proto, ţe stály v typické skalní poušti, ţe se objevovaly na vrcholcích úplně holých skal i skryty za nimi nebo pod nimi, ale některé z nich byly prázdné, bez lidí a zvířat, opuštěné… Trať vlaku vedla kolem Nilu, za pásmem palem nebyl příliš vidět, na jihu nebyl příliš široký, teprve v Asuánu se poněkud rozšířil, a tam měla být ta slavná přehrada. Tam se z vody vynořovalo pěkné stádo kamenů, od starověku jiţ byly popisovány, říká se tomu katarakt. V úplně rovné krajině to bylo pro nás hodně nezvyklé, všechno kolem se zdálo být malé oproti tomu nekonečnému prostoru nebes. CHRÁM ISIS NA OSTROVĚ FILAE Jeli jsme lodí přes přehradní jezero. Jak se chrám přibliţoval, pozorovala jsem jeho důvěrně známé detaily, po léta prohlíţené na fotografiích. Vystoupali jsme do prvního nádvoří a tam ve stínu levého sloupořadí nám pan Kozák řekl, jaká práce nás tady čeká.
16
Úkolem bylo vrátit tomuto chrámu posvátnou sílu, skrytou energii, která byla kdysi kněţími před tisíciletími vloţena do staré svatyně a zůstala na původním, dnes zaplaveném místě. Provede se to rituálem jen pro tři ţeny, které P. K. vybere, a domluví s nimi, jak to mají udělat. Energie se povede z určitého místa, na kterém stál původně chrám, zpod hladiny vody do oltáře ve hlavní poslední svatyni. Potom tam na místě v centru chrámu vysvětlil mladé černovlasé ţeně, která v té chvíli se mi zdála tak vznešená a moudrá jako kněţka bohyně Isis, jak má postupovat. Mluvil o vysokých energiích, které má vloţit do toho místa, aţ tři sta jednotek! Dodal, ţe to je chrám bohyně a práce jen pro ţeny. Potom se další tři „kněţky“ rozmístily po ose chrámu směrem ven, jak pan Kozák ukázal, on stál jako první a začínal tu operaci. My ostatní jsme se duchovně soustředili a vytvářeli jsme dobrou atmosféru. Připadalo mi, ţe to dělám s těmi vybranými ţenami. Působilo na mne to silné převýšení energií jako chvění, i kdyţ trvalo krátce, asi dvě minuty. Pan Kozák nám pak ukázal, kde máme meditovat - v malé hlavní svatyni pod horním okénkem v kamenné střeše, kudy pronikal dolů světelný paprsek. Měli jsme si potom uvědomit, kterou ze tří svatyň si máme vybrat k meditaci a co vnímáme ve vztahu k vysokým duchovním bytostem. Dostali jsme hodně času na jeho proţívání ve všech částech chrámu. Při meditaci v šeru malé svatyně mne napadala slova oslavného zpěvu na bohyni Isis, něco jako hold nejvyšší duchovní bytosti, jeţ nebyla vlastně samostatnou entitou mimo mne, ale znamenala skvělé vlastnosti ducha, který je ukrýván v mém nejvyšším já: Isis jako moudrost, jako pevnost, spravedlnost, jako ochrana, stálá bdělost, Isis jako radost z krásy a posvátnosti světa, Isis jako spolehnutí na pevné vedení, Isis jako jasnost mysli, jako cesta vzhůru, Isis jako duchovní potěšení a vítězství, Isis jako rozpoznání světla, Isis jako náruč blaţenosti … _______________________ Procházeli jsme kaţdý sám v pomalé meditaci všemi mírně osvětlenými svatyněmi. Prostory to nebyly velké, na stěnách světově proslulé reliéfy boţstev a hieroglyfy, kaţdý si vybral nakonec boţstvo, kde zůstane v nejdelší meditaci. Zaujaly mne náhle vytesané znaky v branách - průchodech ve zdech mezi svatyněmi - byly stejné a opakovaly se v řadách za sebou. Mystický význam bran je od starověku známý. V jedné postranní bráně jsem viděla vytesaný symbol dţed. Začala jsem si ty znaky črtat do zápisníku. Pak nastalo u mne dlouhé vnitřní soustředění v úctě před rostoucí posvátností toho chrámu, která se rozšiřovala i do nás. To trvalo několik hodin, i večer, kdy jsme měli v plánu projíţďku lodí po Nilu. Tedy nejvíce si vzpomínám na ostrůvek uprostřed Nilu, který od dob starověku má název Elefantina - je poměrně maličký, ale obrovité černé, tzv. sloní balvany na březích mu získaly slávu. _______________________
17
Já jsem však nemohla vypudit z mysli to přetrvávající jasné vnitřní soustředění a podivuhodné porozumění opakujícím se řadám znaků na všech branách chrámu ve Filae. Nakreslila jsem si je, a dobře jsem udělala, protoţe jsem potom podobné znaky nalezla i v dalších chrámech na všech vstupních branách, kudy jsme procházeli. CHRÁMY V ABU SIMBEL Brzy ráno jsme vyjíţděli z Asuánu naším autobusem na Abu Simbel, leţící hluboko dole na jihu, jiţ u hranice s Nubií. Krajina se změnila, projíţděli jsme čtyři a půl hodiny divokou, pustou a vyschlou pouští, posetou rozeklanými skálami. Úţasně drsné tvary, sloţené z vrstev ošlehaných temných kamenů, se střídaly s neuvěřitelně dokonalými kuţeli z písku, které vymodeloval prudký vítr, a vypadaly Doc. ela tak, jako špičaté modré vrcholky na obrazech Jana Zrzavého. Jejich řady se ztrácely v dáli za plochým obzorem a mezi nimi v bizarních tvarech skal jsme si mohli představovat fantastické siluety zvířat nebo tajemných bytostí, zřícenin prastarých hradů či chrámů. U zálivu nádrţe v Abu Simbelu byl přenesen a nově vestavěn Osirisův chrám do skály. Byl přenášen kvůli projektu vodní nádrţe za pomoci Unesca v době, kdy jsem studovala v Praze na AVU. Jeden náš profesor dějin umění nám o tom hodně vyprávěl, protoţe byl tehdy členem české expedice, která pracovala na záchraně a rekonstrukci tohoto chrámu. Znala jsem uţ léta před touto cestou systém té rekonstrukce, podrobně jsem studovala plány a fotografie zvnějšku i zevnitř. Několik let mám doma videofilm o Egyptě, kde je jasně vidět sloţitý postup sestavování velikých soch Ramsese v průčelí přemístěného chrámu a pouţití různých strojů. Pan Kozák nám tváří v tvář obrovitým sochám na průčelí chrámu vysvětlil, co se tu bude dělat. Byl to králův chrám, muţský princip, vedle chrám ţenský. V jeho původním oltáři se protínají LEY LINES z Azor (hora Pico), z Kanárských ostrovů, z Jerusaléma, Bar Šeby, Betlema, pohřebiště Mamre – to vše teď končilo ve vodě, na místě původního chrámu pod vodou. Proto jsme měli navracet posvátné skryté energie z původního místa na nové. Vysvětlil nám, kde je původní bod energie - na dně nádrţe 19 metrů hluboko, ukázal nám místo asi 30 metrů od břehu, pod nímţ bod energie leţel. Pak vybral několik lidí a rozestavil je v ose chrámu tak, aby stáli uprostřed bran či průchodů z jednoho prostoru do druhého. Pan Kozák jako první vyzvedl posvátnou energii z původního místa a vizualizací ji posílal dalším adeptům. Stála jsem vedle ţeny, která prováděla konečné uloţení energie. Trvalo to jen pár minut a chrám byl aktivován. Pak pan Kozák měřením zjistil, ţe to proběhlo výborně a řekl, ţe plný účinek bude moţné proţít asi za tři týdny. Bylo dovoleno vtáhnout průsečík LEY LINES a vloţit jej dovnitř oltáře. Během té energetické práce jsem cítila, ţe to působení mělo velkou sílu.
18
Pak jsme měli více jak dvě hodiny na procházení Osirisova chrámu a návštěvu vedlejšího chrámu. V obou chrámech byly různé postranní prostory, zřejmě skladiště, vyzdobené hodně primitivně tesanými reliéfy. . Mohutné sochy Osirisů ve velké předsíni se mi zdály jako bez energie, také obrovští faraonové v průčelí. Domnívám se, ţe se budou nabíjet tou původní energií, která byla dnes dodána do oltáře. Co však bylo pro mne nejdůleţitější: opakování mystických znaků na vnitřním ostění všech bran v průchodech chrámu!!! Byly tam takové, které jsem si kreslila ve Filae, doplněny dalšími třemi, a opakovaly se v sedmi vodorovných řadách na obou stranách průchodů. Jaké ale bylo mé překvapení, kdyţ jsem tytéţ sestavy znaků později nalezla v Luxoru a v Karnaku, i v Medinet Habu! _______________________ V obou chrámech Abu Simbelu na stěnách jsem obdivovala jemně barevné reliéfy a původní fresky, které jsou světově známé, ale mají velice hluboké významy. Vyzařuje z nich ušlechtilost, vznešená krása skrytých duchovních tajemství, jasnost myšlenek, velký smysl pro věčný řád, který není z tohoto viditelného světa. Co mne však dost zarazilo, bylo to, ţe jejich velké rozměry - postavy bohů a bohyň vysoké skoro tři metry - nemají náleţitý odstup, coţ je patrné pouze na místě, z fotografií v knihách na to nikdo nepřijde. Scény s boţstvy a faraony jsou namalovány na širokých pilířích a stěnách, které stojí od sebe na vzdálenost cca 2 3 metry. To je málo na pozorování celku, postavy se jeví našim očím zkresleně. Myslím, ţe tu platí názor některých novějších badatelů, ţe chrámy byly vlastně domy, příbytky, obydlí boha, byly jeho majetkem. Proto tedy malby i sochy byly částí jeho vědomí, patřily mysli boha - a tak byly proto vytvářeny k jeho poctě a oslavě, tedy nikoliv pro naše lidské oči. Proto nemají v reálu estetická měřítka, na která jsme zvyklí z evropských dějin umění od 19. století. Takové vysvětlení má ovšem smysl jen pro toho, kdo má silný osobní zájem poznat, jaký byl vlastní účel a smysl oněch chrámů starého Egypta, co se v nich dělo, jaké byly nejen rituály, ale i jiné aktivity (např. vyučování, léčení, zkoumání starých písem, záznamy vizí kněţí atd.). Tím se však dějiny umění nezabývají, ačkoliv by především měly. (!) _______________________ Slavné chrámy starého Egypta jsou dnes naplněny hemţením turistů z národů celého světa, a tak postupně ztratily svůj vlastní a původní posvátný charakter. Staly se turistickými a bohuţel i hodně komerčními atrakcemi, a jako takové jsou po celém světě turistům nabízeny tisíci cestovními kancelářemi. A tak prastará spirituální a iniciační centra dnes postrádají svůj klid a mír, své pravidelné rituály, slavnostní průvody a denní oběti bohům či bohyním ve skrytých svatyních, nepřístupných veřejnosti. Tam, kam směli pouze kněţí, a nesměl tam ani faraon, jiţ směle po léta proudí hlučící davy a jistě si chtějí uchovat ve svých kamerách a fotoaparátech co nejvíce z povrchu vzácných starých památek. Jenţe ty byly pouze scenerií k tomu, co se uvnitř odehrávalo a co nám zůstává zahaleno a skryto. _______________________ 19
Osirisův chrám v Abu Simbelu však je teď aktivován. Také oltář ve Filae u bohyně Eset - Isis. Doufáme, ţe to bude mít další vliv…. S takovými úvahami pozoruji stovky lidí, sedíc na velkém prostranství před chrámy v Abu Simbelu a později zpáteční cestou na parkoviště kolem několika „stylových“ restaurací, vyzdobených zvenčí kýčovitými barevnými reklamními billboardy. Za nimi obvyklé stánky se soškami, šátky, oděvy přitahují cizí návštěvníky…. _______________________ Autobus nás veze hodiny zpět přes dramaticky zvrásněnou pouštní krajinu, osvětlenou paprsky slunce jiţ z jiného směru. Přes čtyři hodiny projíţdíme pláň zcela pustou, která má podivně šedý povrch písku, zřejmě je to prach z černých rozeklaných skalisek, rozesetých kam oko dohlédne, aţ daleko za rovný obzor a střídaných vysokými navátými kuţely písku…
LUXOR Obrovský iniciační chrám procházíme večer jako skupina společně. Při procházení největším sloupořadím světa proţívám to, co se asi dělo při slavnostních průvodech Jdu pomalu po obřadní cestě středem chrámu v jeho ose. Zcela bez mé vůle se mi v mysli náhle vybavil dlouhý průvod kněţí v suknicích a neofytů v bílých oděvech, u kněţí skvoucí drahokamové náprsní šperky, třpytivé čelenky, v rukou nesou zlaté hole s hlavicemi ve tvaru sokolí hlavy – symbolu boha Hora. Jsem v jejich průvodu a procházíme pomalu mezi sedmi dvojicemi obrovských sloupů . . . podvědomě se zastavuji v chůzi po pěti krocích, tak jako tehdy . . . tak asi procházel průvod kněţí k poctě boha. Při tom do rytmu zastavení zněla zpívaná jména boha, do rytmu zněly hudební nástroje - píšťaly, bubínky, zvonky, malé harfy. . _______________________ Naše cesta chrámem se konala večer při slavnostním osvětlení. Chrám tak dostal alespoň přísvit posvátnosti, i kdyţ naprosto jiný, neţ býval ve starém Egyptě. Je dost pravděpodobné, ţe mnoho důleţitých obřadů se tenkrát konalo v noci, mluví pro to několik váţných důvodů. Prošli jsme po ose chrámu pomalu aţ k poslední menší komoře - hlavní svatyni. Mnozí z naší skupiny v ní meditovali za účasti vysoké grálové bytosti, i kdyţ kolem procházely stovky cizinců. Na ostěních průchodů či bran jsem nalezla zase známé mystické znaky, opakující se v řadách nad sebou. Tam v místě centra chrámu za námi dorazil vzkaz od pana Kozáka, ţe řada Sfing. před chrámem je jiţ aktivována a ţe před odchodem tam máme všichni přijít a vybrat si jednu z těch Sfing. k meditaci. Měli jsme dost času na individuální rozjímání v jednotlivých prostorách a nádvořích. Obrovský obelisk se tyčil blízko centra chrámu jako záhadná věţ, plná tajemných nápisů, jako vzkaz pro naši civilizaci, dosud nerozluštěný, jako poselství vynikající techniky a řemesel. Stovky lidí jej pořád fotografovalo a natáčelo. V určené době před uzavřením chrámu jsme se sešli před vstupními pylony mezi dvěma řadami Sfing, kde nikdo nebyl, jen ticho a my. Pro mne bylo hodně těţké si vybrat mezi těmi stovkami kamenných soch, byla jsem ještě duchem u proţitků obřadních procesí, kaţdé takové trvalo dlouho, nejméně dvě hodiny, většinou aţ čtyři
20
podle typu oslav a uctívání určitého boţstva - se zastávkami a oběťmi a pak ten závěr… Na konci jsme totiţ mohli dostat sdělení vysoké bytosti. A tady při slavnostním průvodu se to stalo prostřednictvím nejvyššího kněze chrámu… EGYPT A ČECHY Pan Kozák nám k Luxoru řekl něco o působení vysokých bytostí egyptských boţstev u nás v Čechách. V praxi to vypadá tak, ţe zatímco co se dělal hlavní rituál v Egyptě, probíhal současně i v Čechách. Vysvětlil nám, jak k tomu došlo: u řady beraních Sfing, kdyţ je otevírali a posilovali v Luxoru, stála dvojice lidí - a současně na určitém místě v Čechách stáli manţelé M. A tak tedy do Čech přišly dvě vysoké duchovní bytosti - nejvyšší Hathor a nejvyšší Osiris. Ţenská bytost se usadila na ocase krajinného draka na Kladensku - jde o Vysoký vrch, přímo na místě, zvaném Kačák, kde je dřevěná rozhledna na skále. Bytost Osiris se usadil na srdce „draka“. Hlava draka je na Slánské hoře, levé křídlo na Libušíně. (Drakem se rozumí spojení energetických bodů liniemi v krajině, které je velmi rozlehlé a má přibliţně tvar dětského papírového draka). Čechy mají podle pana Kozáka zvláštní úlohu pro budoucí transformaci lidstva, proto sem přicházejí vysoké bytosti z Egypta a budou zde pomáhat vytvářet energetická centra a střeţit je. _______________________ CHRÁM HATŠEPSUT Autobusem jsme přejeli betonovou asuánskou přehradu na druhou stranu Nilu do Údolí králů. Malý vláček vozí návštěvníky z asfaltovaného parkoviště po rovině přes ţhavý písek pouště asi půl kilometru k bělostně zářícímu chrámu Hatšepsut. Po širokém schodišti jsme vystoupali aţ nahoru na třetí terasu, kde nám pan Kozák jako obvykle dal základní pokyny. Ukázal nám nahoře na kamenné ploše terasy bod síly, na dlaţbě před horní nejposvátnější svatyní. Tam se má kaţdý postavit a meditovat, můţe k němu přistoupit ţenské boţstvo Hathor, dá nějaké sdělení. Nahoře při individuálním rituálu nikdo nevnímal horko, ač bylo velmi velké. Podvědomě jsem se zastavila v posvátné bráně, opřela o ostění, hledajíc stín, a tu jsem opět spatřila mnoho řad znaků, nalézala jsem i tady známé hieroglyfy, symboly mystické cesty: včelu, znak ankh - věčný ţivot, znak moci was, dţed - znak ţivlů a stupňů duchovní úrovně, znak zasvěcení - trojúhelník. Nad branami jsem uviděla čtyři reliéfní pásy, symbolizující úrovně vědomí. _______________________ Čekala jsem ve stínu pilíře s ostatními, aţ na mne přijde řada pro meditaci. Na silovém místě, kde se projevovala vyšší Hathor, jsem projevila úctu bohyni ukláněním, i jinak, a síla přicházela. Pak jsme měli asi hodinu času na procházení celým chrámem. 21
Nalézala jsem zde samozřejmě zcela jiný systém prostorů i půdorysu, ale i jiný systém výzdoby, odlišný technikou a také materiálem. Na plochách bílých hladkých stěn byly vytesány a do hladka vybroušeny hlavně jemné rostlinné prvky v nizounkém reliéfu, avšak nezvykle malé jako miniatury. Jen v hlavní svatyni byla velká postava bohyně, také ve výklencích mezi pilíři v tom patře. Vedlejší menší chrám bohyně Hathor měl výborně zachovalé pilíře s obecně známými hlavicemi ve tvaru velkých kamenných hlav bohyně, hlavní svatyně vzadu byla také oddělena mříţemi. Měla mocnou atmosféru, dlouho jsem u ní postála. _______________________ Celý bílý chrám Hatšepsut působí důstojným klidem, jasem, uměřeností řádu a harmonií, i kdyţ nahoru a dolů stále přicházeli a odcházeli turisté všech ras. Architektura vypadala zcela moderně, zejména zdálky její ploché střechy mají cosi z přímořských luxusních hotelů. Je to dobré bydliště pro boţstva i pro ducha faraona Hatšepsut, který byl energickou a zasvěcenou ţenou. PLAČÍCÍ KOLOSY MEMNONOVY stojí jako poslední rozbitý zbytek prastarého velkého chrámu na velké prázdné pláni. Pan Kozák nám ukázal silný energetický bod na kameni před nimi, kde jsme mohli individuálně meditovat, a pak na prostranství za nimi. Uprostřed za sochami byl bod, kde prýštila síla. To uţ byl prostor bývalého velkého chrámu. Tam jsme procházeli a meditovali, volně postávali kaţdý sám, s některými velké energie aţ zatočily, bylo tam několik mocných míst. Starý chrám musel být ohromný a rozlehlý, s mnoha svatyněmi, bylo to slavné iniciační centrum Staré říše… Sochy kolosů - sedících faraonů - s otlučenými obličeji a údy, rozbitými zemětřesením, působí jako zkamenělé zoufalství nad osudem statisíců lidí, zapomínajících na své staré bohy a úctu k nim, jako ztuhlá bolest nad ztrátou duchovního stylu ţivota. Dříve kolosy „zpívaly“, nyní cítím, ţe mlčky pláčou.
MEDINET HABU je nejlépe zachovaný starý egyptský chrám. Od mohutných pylonů se známou čelní výzdobou nádherný průhled asi osmi branami po ose chrámu ukazoval původní mystickou cestu, vedoucí se zastaveními adepta aţ k poslední svatyni se sochami boţstev Set a Sechmet. Dva páry – bůh a bohyně posmrtného ţivota, celého podsvětí neboli Jiného světa, vytesané z černé ţuly, posazené čelem asi dva metry proti sobě na konci cesty chrámem, vymezovaly místo rituálu, který měl změnit postoj k materiálnímu ţivotu adepta duchovní cesty. Tam v tom místě podle pana Kozáka mohl adept proţívat transformaci vědomí proţitkem smrti. Mnozí z nás tam v meditaci leţeli na zemi či klečeli mezi těmi černými sochami hodně dlouho bez hnutí. Byl to pro nás uţitečný rituál, uvědomovali jsme si velmi silně, ţe smrt je přechodem do jiné duchovní oblasti. Pro mne osobně to bylo hodně přirozené, určitý záţitek tomu podobný jsem měla jiţ dříve. Jistě nejsem sama, myslím, ţe mnozí z naší skupiny tím někdy prošli. 22
Na konci mystické cesty v ose chrámu Medinet Habu byla zeď a za ní ještě jedna malá svatyně, dnes skoro zbořená, tu označil pan Kozák za sídlo velmi vysoké duchovní bytosti. Procházeli jsme i boční svatyně, v jedné z nich, která mne obzvláště přitahovala, byly pěkné reliéfy boţstev Osirise a Isis. Tam stál snědý Egypťan - hlídač v bílém burnusu a při mé meditaci se ke mně přiblíţil, vzal mne za ruku, říkal nějaká posvátná slova a do jejich rytmu se mou pravou rukou třikrát dotkl místa, které bylo jiţ pěkně do leskla vyhlazené. Neměla jsem proti tomu nic, neboť na onom místě nad hlavou boţstva jsem viděla opět známé znaky mystické cesty či nauky!. Hlídač se mi pak uklonil, ale natáhl ruku pro bakšiš. Já jsem mu s údivem a přísně řekla česky: „Proč?“ a myslila jsem si v duchu, ţe přeci tam patřím. Tu se na mne podíval se zvláštním zábleskem porozumění v očích, uklonil se se sepjatýma rukama na prsou a tiše odešel. V tomto prostoru malé svatyně našel potom pan Kozák vysoké duchovní bytosti říkal, ţe to byli Osiris a Hor, a ţe společenství duší a bytostí pomáhá procesu transformace vědomí, která se tu děje – nazval to duchovní dematerializací. . . . _______________________ Prohlíţela jsem všechny stěny mnoha svatyní chrámu Medinet Habu, překrásně pracované reliéfy, velký sloupový sluneční dvůr, krásně zachovalý. Zkoumala jsem podrobně všechny brány, tedy vstupy do svatyní a nádvoří. Na jejich ostění se všude opakují mystické zasvěcovací znaky – zase ty, které jsem viděla a kreslila v předchozích chrámech: včela, symboly duchovních úrovní a stavů vědomí, ankh, was, dţed, trojice. . LOM S OBELISKEM HATŠEPSUT Předem jsem měla pochybnosti, zda je důleţité vidět a zkoumat staroegyptský lom, kdyţ bychom ten čas mohli věnovat nějakému chrámu. Jeli jsme tam při návratu do hotelu v Asuánu, lom je nyní součástí vilové a hotelové čtvrti. Uţ zdálky působil mohutně. Postupovali jsme kolem nedořezaných kvádrů, aţ po výstupu dřevěným schodištěm nahoru jsme mohli spatřit celý obrovský leţící obelisk s vytesanými hieroglyfy, kterému zbývalo jen odříznout spodní stranu. Ale pro prasklinu v horní části nebyl pouţit. Obcházeli jsme jej ze všech stran a náhle jsem si uvědomila pozoruhodnou techniku, kterou byl obelisk oddělován od skály: byl vidět systém zcela rovného řezu, nikoliv sekání kamene. Také u ostatních nedokončených kvádrů bylo vidět neobvyklou techniku, nám neznámou – jakoby skála byla v jedné rovině hladce uříznuta nějakou energií, podobnou ostrému laserovému paprsku!! Pokud nám průvodci říkají, ţe zde byly nalezeny sekáčky na kámen a kladívka, tak tedy evidentně se pouţívaly jen na vysekání hieroglyfů. Později jsem si všimla, ţe stejnou technikou hladkého řezu byla vyhloubena do skály ohromná jáma pro dřevěnou loď u Cheopsovy pyramidy!!
23
Je neuvěřitelné, ţe té techniky si nikdo z odborníků a historiků umění nevšímá, moţná, ţe sochaři sem nejezdí. My jsme na našich výtvarných školách probírali práci s kamenem i v praxi, později jsem občas navštívila ateliéry sochařů, zúčastnila jsem se několika sympozií, takţe ty techniky kamenosochařství poznám. Zmiňovala jsem se na místě panu Kozákovi o tom, kdyţ jsme nad obeliskem stáli, zda to není prováděno nějakou atlantskou technikou, ţe to stojí za povšimnutí…
KARNAK Největší Amonův chrám vzbuzuje posvátnou úctu, i kdyţ je součástí města a kolem panuje rušný provoz hlavních tříd. Procházíme kolem mohutných prvních pylonů se světově známými reliéfy, zdálky vidíme slavné obelisky, řady zbytků sloupů a pokračujeme. Samozřejmě se mezi davy turistů soustředíme na to, co pro nás připravil pan Kozák. Tentokrát jsme dostali úkol jít kaţdý sám určitou mystickou cestou se zastaveními, která poznáme podle člena nebo členky skupiny, jdoucích před námi. Ti nám také sdělili potřebné pokyny na kaţdém místě, bylo-li to třeba. Měla to být dlouhá mystická cesta, na které jsem měli poznávat, kdo jsme byli. Šli jsme tedy opět středem chrámu, kaţdý sám, v odstupech zhruba deset metrů, a čím jsme postupovali dále, tím méně tam bylo cizích lidí, neboť ve slunečním ţáru uţ nešli dál a zdrţovali se v centru chrámu ve stínu sloupů a obelisků či zbývajících zdí. Po několika meditacích bylo důleţité zastavení na místě, kde se cesta rozdělovala v prostřední svatyni. Tam bylo třeba v duchu vyslat prosbu, zda máme jít vpravo nebo vlevo. Pro mne pokyn vpravo znamenal úţasný objev: kdyţ jsem šla doprava, nalezla jsem na pravé stěně překrásný reliéf s vytesanými známými mystickými znaky, dotkla jsem se jich A NAJEDNOU JSEM JIM ZAČALA VNITŘNĚ ROZUMĚT A VĚDĚLA JSEM, PROČ JSOU NA URČITÝCH MÍSTECH CHRÁMŮ. K mému velkému úţasu po levé ruce jsem zároveň uviděla na stěně velký reliéf byla to postava mladého muţe v ţivotní velikosti, s kobří čelenkou, nakročená vpravo, jeţ měla nad hlavou krásné čtyři znaky: was, dţed, ankh a znak vnitřní říše. Tedy tytéţ symboly, známé z předchozích chrámů. Mladík vypadal jako adept duchovní cesty nebo jako mladý faraon, a co mne nejvíce překvapilo: kolem celé jeho postavy byly ve formě aury vytesány symboly ankh a was, střídavě jeden za druhým jej obklopovaly jako ozdobný řetěz. Dole pod jeho chodidly byl vytesán znak včely a znak pána obou říší. Všechno jsem si nakreslila. Jistě nás bylo více, kteří měli jít vpravo, takţe doufám, ţe byli stejně potěšeni jako já. Domnívám se, ţe tady šlo o poučení o cestě adepta. Na dalším zastavení jsme měli poprosit o moţnost projít třetím pylonem dozadu k největší poslední bráně. Při tom jsem pocítila silné volání, jakoby mne něco k té poslední bráně táhlo. Na třetím pylonu zezadu jsem našla opět opakující se řady mystických znaků a nakreslila jsem si je do malého zápisníku. .
24
Největší znaky byly na poslední bráně. Tam se sedmkrát vedle sebe opakovaly motivy z bran ve Filae - znak věčného ţivota obklopen z obou stran znakem moci a podloţen dole znakem pána. Těchto sedm znaků se opakovalo ve čtyřech řadách nad sebou, byly velmi dobře ve výši očí pozorovatelné, nad nimi do výšky pak vytesány následovaly čtyři řady kartuší se jmény faraona. Měla jsem jasný pocit, ţe kaţdému ty znaky pomáhají v meditaci stále silněji, a ţe asi proto tam byly tesány. Dlouho jsem tam stála…. OBJEV: RAKETOPLÁN V KARNAKU!!! Při návratu chrámem zpět jsem prohlíţela i jiné stěny s reliéfy a nalezla jsem tam výrazně vytesaný obrys kosmického dopravního prostředku, vedle něj schéma letu. Nakreslila jsem si to. Tvar vypadá jako raketa, stojící svisle, špičkou vzhůru. Z té špičky se přesnou linkou odvíjí křivka, a myslím si, ţe to je malé schéma letu, které končí spirálou a označením hvězdy či planety - moţná v jiné soustavě. Ta reliéfní raketa je dost velká, asi 1, 5 metru. Jedná se o poslední stěnu, stojící od osy chrámu vlevo, jdeme-li od hlavního vstupu. Stojí aţ vzadu, je poslední před prostranstvím, posetým zbytky stavebních kamenů ke konci chrámu. Nijak mne to vyobrazení kosmické rakety v Karnaku nepřekvapilo - neboť jiţ ve Staroegyptských nápisech na hroby, které přeloţil PhDr. Fr. Lexa (přítel mého otce) do češtiny takřka před sto lety, se píše na několika místech o tom, ţe Egypťané často pozorovali létající a svítící „klády“ nebo „roury“ na nebi, které řídili bohové, a ti ţe jim dali Horovo oko, kterým ozařovali svá pole či ovocné stromy, aby měli bohatou úrodu. _______________________ Myslím, ţe se mi cestou Amonovým chrámem objevilo mnoho fakt, která by mi mohla dát odpověď na ten úkol, zadaný panem Kozákem pro Karnak: abychom objevili, čím jsme byli…. Ale jsem začátečník a ještě mnoho mi do té mozaiky minulých ţivotů chybí. Kromě toho jednoho ve starém Egyptě jsem se nestačila seznámit s těmi desítkami ostatních. - Nejvíce práce mi dá ţít dobře nyní a teď a pochopit současný úkol, zároveň udrţet tělo v pořádku. To by mi úplně stačilo, kdyby se to podařilo. _______________________ Z Hurghady brzy ráno malým letadlem přes Rudé moře do Sharm - es - Sheikh. Byl to let jen pro naši skupinu, trval asi 40 minut a byl plný dobré pohody, legrace a vtipů. Autobus nás dovezl do hotelu s bazénem, kde jsme pobývali do večera, čekali na odjezd na Sinai, koupali se i v moři, ale byly tam malé medúzy.
SINAI Noční jízda autobusem pouští kolem spousty rozeklaných skal. Davy poutníků po staletí putují za východem slunce. Stovky a tisíce lidí mladých i starších z celého světa, malé lampičky v rukou nebo na čelech, to z nich dělá hejna světlušek. Stoupání je dlouhé, ale mírné, strmé je aţ před vrcholem, kde jsou schody ve skále. Tam si kaţdý vyhledá místo na posezení a soustředění, na modlitby… Samotný východ slunce trval dost krátce, jen několik minut, ticho bylo rušeno cvakáním fotoaparátů a bzučením kamer. Ohromný majestát sluncem ozářených 25
načervenalých skal působí svou drsností a věčnou samotou jako zcela jiný svět. . Představuji si, jak asi Mojţíš – zasvěcenec - dostával zákony pro svůj lid. (Představuji si docela troufale, ţe je dostal od mimozemšťana, který za ohlušujícího rachotu a oslepujícího světla přistál na jedné sinajské skále) _______________________ Dostali jsme moţnost to proţít, uvědomit si, kdo to byl a kdo byl asi Mojţíš, vrátit se do té doby…pravá Mojţíšova hora, kde rozmlouval s Bohem, je kousek níţe, u čajoven. Pan Kozák se později k tomu vrátil: „Mojţíš zákony dostával rovnou do podvědomí, nebyl to hlas shůry. Dostal symboly pro kaţdé přikázání, hebrejská písmena…“ Na skále na vrcholu Sinaje stojí malá kaple, kterou udrţují mniši z kláštera sv. Kateřiny. Pro mne místo nezemské síly. . . Později o kousek níţe s panem Kozákem bylo soustředění na místo proroka Eliáše s energií Grálu, která byla velice silná. Při sestupu po tzv. velbloudí stezce ve středověkém klášteře sv. Kateřiny meditace u místa tzv. hořícího keře, kde Mojţíš podle Starého zákona poprvé mluvil s Bohem. Téţ obrovsky silné místo, ale nachází se dnes uvnitř v presbytáři kostela, coţ je starobylá malá basilika. Kolem kamenných stařičkých budov kláštera chodili mnichové - a cítili jsme se, jako bychom vstoupili do jiného časoprostoru. (Jestliţe keř neshořel, - neboť rostl dál a měl pak odnoţe, můţeme snadno usoudit, ţe to tenkrát nebyl běţný oheň, ale silné světlo) _______________________ Autobusem odjezd dopoledne zpět do Káhiry. Dlouhá cesta pískem po pobřeţí Arábie, několik hodin skalnatou pouští. . . . Zpočátku malé palmové háje na písku, s ploty, někdy malá vesnička - prosté domky s plochými střechami, a k našemu údivu na nich často vévodí televizní antény na satelity. Trvalý pohled na poušť byl pro nás všechny unavující, usnuli jsme a já prospala i průjezd tunelem pod Suezským kanálem. Prý nebyl ani zajímavý. _______________________ V Cairu zas stejný hotel jako prvního dne - panelový Delta Pyramids Khaoud. Odtud jsme vyjíţděli k největším pyramidám, pak do Alexandrie, Dahšůru a Sakkáry v dalších dnech…
RACHEFOVA PYRAMIDA Po snídani s Jarkou Pl. jsme si vzali taxík aţ pod Sfingu. Koupily jsme si u brány vstupenky do areálu pyramid a hledaly naši skupinu, která měla pro nás mít vstupenky do Cheopsovy pyramidy a odjela z hotelu dříve, neţ bylo oznámeno. Nikde jsme je neviděly a tak jsme si koupily u Araba v burnusu před Rachefovou pyramidou vstupenky a šly dovnitř. Hned od začátku v šikmé chodbě musí jít člověk dolů hodně skrčený a ohnutý, ale osvětlení je dobré. Zhruba po třiceti metrech se vstoupí do kamenné komory, vysoké asi 220 cm (na vzpaţení člověka - to je slavná Corbusierova míra pro stropy moderních sídlišť), plocha podlahy velká asi 35O.250 cm. Upoutalo mne, ţe odtud vedly dolů schody do nějaké další velké komory, ale kvůli mříţím bylo vidět jen její kamennou podlahu, slabě osvětlenou.
26
Odtud ve skrčené poloze jsme šly šikmou chodbou vzhůru, a náhle se před námi otevřel velký kamenný prostor, podobný kapli, se šikmými plochami stropu ve tvaru sedlové střechy, celý hladký z alabastrových desek. Při uţší stěně v čele byl prázdný sarkofág. Délku kaple jsem odhadla na asi dvanáct metrů, šířku asi pět metrů, výšku asi šest metrů. Prostor to byl hodně akustický - kdyţ přicházely skupinky lidí, zesiloval jejich hlasy. Seděly jsme na prastarých kvádrech u sarkofágu a postály na energetických místech v meditacích asi hodinu. Při tom jsem si vše dobře prohlédla. Celý prostor kaple neměl vůbec ţádnou výzdobu, povrch kamenů zdiva byl zcela hladký, kdeţto v chodbách byl povrch kamenicky pemrlovaný. Sarkofág byl vytesán z kvádru růţové ţuly, vyleštěný do hladka. Síla jeho stěn asi dvacet cm, kupodivu uvnitř měl zaoblené rohy. Jeho vnitřní stěny jsem pečlivě prohlédla, měla jsem v ruce baterku a svítila jsem si na stěny i dno, ale nenašla jsem ani stopu po nějakém znaku či ozdobě. Při tiché meditaci jsem měla pocit, ţe leţím dlouho v sarkofágu přes noc, ţe slyším prastaré zpěvy, nesoucí se táhle prostorem, to trvalo určitý čas. Pak nastal nevýslovný mír a klid duše, objevilo se tiché mírné světlo, které pomalu zesilovalo. Později jsme se s Jarkou dohodly, ţe začneme v kapli zpívat posvátné slabiky. Začaly jsme pranavou ÓM, pak jsem přidala intonace staroegyptských svatých slabik RA a MAAT, které znám z rosekruciánské nahrávky zpěvu velmistra uvnitř Cheopsovy pyramidy. Pak jsem zpívala dlouhé E - EI - v několika tóninách a byla jsem udivena úţasným a hlubokým zvukem, který se vracel ze všech stran a obklopoval nás jakýmsi třpytivým neviditelným oblakem. Měly jsme štěstí, ţe po tuto dobu skoro nikdo do kaple nevešel. Nabyla jsem dojmu, ţe takové rituály se zpívanými posvátnými slovy či slabikami se tu kdysi dělaly a ţe proto byl ten prostor tak dimenzovaný, s přesným účinkem, moţná právě pro dvě nebo tři osoby - kněze a adepta - faraona. Náš rituál trval alespoň čtvrt hodiny, a kdyţ jsme obě shodně přestaly zpívat, objevil se ve vstupu do kaple pan Kozák s celou naší skupinou, prohlédl místa a začalo měření energií, pokročilí ţáci zapisovali čísla do sešitů jako obvykle. Pak se dělala meditace na těch místech sil a energií. Později se pan Kozák zmínil, ţe Rachefova pyramida měla uvnitř hodně vysoké, ale jiné energie ve srovnání s Cheopsovou. _______________________ (Odpoledne bylo věnováno návštěvě trţiště v Káhiře se souhlasem a účastí pana Kozáka. Do blízkého světově proslulého Egyptského muzea, které má největší sbírky nádherných soch faraonů a boţstev, tedy posvátného umění a řemesel Starého Egypta, jsme se ale nedostali. Tedy snad příště.)
ALEXANDRIA Cesta autobusem po ránu asi dvě hodiny úrodnou plochou delty Nilu. Sady, palmové háje, zavlaţovaná pole, kanály, domky, vily, pěkná silnice. Nejprve nás autobus vyloţil u vykopávek velkého amfiteatru, kde je také vystavena sbírka nálezů ze slavného divu světa, největšího MAJÁKU NA OSTROVĚ FAROS: na panelech velmi zajímavé fotografie z postupu vyzvedávání soch a obelisku ze dna moře, vedle nich stály pěkné černé Sfingy. Nádherný byl obelisk Setiho, na němţ jsem našla vytesané známé znaky mystické cesty nad hlavou faraona, který podával oběti bohu. 27
Opět jsem tam našla tytéţ mystické znaky jako na ostěních vchodů a bran v chrámech. Tím jsem byla nejen překvapena, ale i nadšena! Těmto nálezům a zkoumáním jsem věnovala všechen čas, na amfiteátr jsem ani nešla, viděla jsem jich dost jinde. _______________________ V Alexandrii jsme pak dost dlouho s panem Kozákem procházeli ještě pevností KAJ TE BAY FORT, která byla postavena na břehu moře z kamenů majáku na ostrově Faros. Do dáli září svou bělostí a má řady úzkých okének. Je to nádherná, veliká a prostá, světlá a čistá stavba. V přízemí má vstup do nejstarší mešity v Evropě, ta je vysoká přes všechna patra v ose pevnosti, s překrásnou mramorovou ornamentální mozaikou na dlaţbě. Uprostřed mozaiky je krásná dvanácticípá hvězdice, sloţitě geometricky konstruovaná. Ta se obvykle v mešitách pouţívá, je to moţné najít v uměleckých publikacích. Na to místo jsme meditovali, bylo hodně silné. Procházeli jsme pak všemi patry pevnosti, prohlíţeli kamenné místnosti, připomínající mnišské cely, obdivovali výhledy na moře a vyřezávané dřevěné okenice. Nádvoří měla mohutné, dobře zachovalé hradby, z nichţ se dala obhlédnout modravá šíře obzoru moře. Celá pevnost na mne ale působila duchem spíše jako klášter. _______________________
ALEXANDRIJSKÁ KNIHOVNA funguje dnes jako supermoderní prosklená stavba s počítači. Na fasádě má nápisy všemi jazyky světa jako výzdobu, uvnitř stupňovitě řešený obrovský ústřední sál pod skleněnou střechou, s ochranou proti slunci. Všude mnoţství krásných mladých lidí, studentů a studentek různých národností. Zněla tam francouzština, italština, angličtina, arabské i ţidovské jazyky a většina mladých seděla u počítačů, ostatní chodili s knihami pod paţí nebo studovali u stolků. Nahlédla jsem, co má na displeji jedna mladá muslimsky oděná ţena, a byly to půdorysy evropských středověkých chrámů s textem. Nějak mne to zahřálo u srdce. Tu jsme si mohli udělat obraz o současné egyptské vzdělanosti a duchovní úrovni, byl to jasný dojem přebírání západního systému výuky i kultury. Po stránce architektonické se jedná o mezinárodně známý projekt, vznikl na základě soutěţe a vyhrál pro své kvality a nevšední řešení. PTOLEMAIŮV SLOUP V ALEXANDRII je velmi vysoký, v průměru má dole skoro dva metry, nahoře ozdobnou korintskou hlavici. Je centrem vykopávek starého řeckého a římského osídlení v Alexandrii, kolem něj zachovalá dlaţba z velikých světlých kamenných desek. Jeho podstavec je jako veliká kamenná krychle, uvnitř dutá, má z jedné strany tmavý otvor, P. K. jej označil za komunikační moţnost se starým boţstvem…tam jsme někteří meditovali. _______________________ 28
Poslední den: autobusem brzy ráno kolem Nilu do Sakkáry - zhruba hodina jízdy krajinou s útulnými hotýlky, menšími vilami, kvetoucími zahradami a palmovými háji aţ k okraji pouště. SAKKÁRA zahrnuje větší komplex - několik hrobek, menší a velkou pyramidu.
TETIHO PYRAMIDA je velmi slavná tím, ţe uvnitř obsahuje TEXTY PYRAMID. Venku jsme museli čekat na vstup, neţ vyjde skupina turistů. Uvnitř krásná rituální komora, podobná kapli. P. K. našel energeticky silné místo, kde jsme jednotlivě meditovali. Asi za čtvrt hodiny přišli místní hlídači v bílém, abychom opustili prostor. Mnozí z nás dělali právě meditaci, jiní studovali stěny s hieroglyfy. Snědý hlídač v burnusu mne vzal za loket a řekl pár opravdu nesrozumitelných slov, moţná, ţe to ve své mysli povaţoval za angličtinu. Napadlo mne, abych se na něj mírumilovně usmála. On se na mne udiveně podíval, stáhl ruku zpět, zavrtěl hlavou, otočil se a odešel. Pak jsem ještě mohla v klidu pár minut na energetickém bodě meditovat. Doprohlédla jsem řady hieroglyfů, byly všechny malé a jsou vcelku publikovány v odborné literatuře... Venku na nás čekala skupina a přecházeli jsme do MERERUKOVY MASTABY Byla to hrobka egyptského vezíra, tedy člověka vysokého postavení u faraona, a dobře zachovalá. Zvenčí měla pozoruhodné výklenky s reliéfy tzv. falešných dveří a daly se tam nalézt zase známé znaky mystické cesty. Ty výklenky vyzařovaly zvláštní energii a tam jsem u nich pár minut stála, jako i jiní přátelé a přítelkyně ze skupiny. Vnitřní rozvrţení mastaby je známo z odborné literatury i z tištěných průvodců po Egyptě. Je hodně sloţité, má mnoho místností, komor, část ţenskou a muţskou. Šla jsem do ţenské části doleva, dvě komory s pěknými reliéfy na stěnách, v té druhé na levé straně opět veliké tzv. falešné dveře, světlý hluboký reliéf, centrální místo ve výši asi mého čela vyhlazené do hladka. Po zkušenosti z Medinet Habu jsem mohla pár minut ponechat ruku na tom místě, byla jsem tam v té chvíli úplně sama. Poté vešly dvě členky naší skupiny, přenechala jsem jim ten tichý prostor a přešla do dalších sálů a komor. Všude na stěnách byly vynikající reliéfy, známé z reprodukcí, které ukazovaly běţnou denní činnost zemědělců, lovců, dokonce i poráţení dobytka, lovy ryb a zvěře, pěstování a sklizeň obilí. Zobrazení boţstev se soustředilo do hlavního sálu, kde ve výklenku stála Mererukova socha v ţivotní velikosti, ještě s původní polychromií, na ní vynikala hlavně cihlově červená rovná suknice. V jedné boční svatyni mne zaujaly schody, vedoucí také do tzv. falešných dveří, na ně jsem se posadila a za chvíli jsem měla moţnost pozorovat při práci místního restaurátora, který přišel s kalíškem jedné barvy obnovovat polychromii na freskách. 29
Všechny místnosti měly velmi dobře vyřešené denní osvětlení malými okénky ve stropech, celá hrobka byla útulná jako byt a jistě lákala pozůstalé k častým návštěvám a rituálním hostinám, které byly v té době na počest zemřelého pořádány příbuznými a moţná i faraonem několikrát do roka o svátcích. RITUÁL U PYRAMIDY V SAKKÁŘE byl pro mne tou nejvíce ohromující a nejkrásnější zkušeností z celé cesty. Na plošině před stupňovou pyramidou, kde dříve stával starý chrám, dával jiţ pan Kozák pokyny ostatním členům skupiny, kdyţ jsem marně odháněla od sebe na dvacet metrů od nich arabského prodavače publikací o Sakkáře. Doběhla jsem a postavila se mezi ně, kdyţ jiţ skupina stála v řadě před pyramidou. Cítila jsem, ţe jde o nějakou energetickou práci a snaţila jsem se pomoci. Asi po třech minutách to P. K. ukončil se slovy: „ Pokud se vám zdá, ţe to není hotové, udělejte to znovu.“ Řada se rozešla a po pár krocích jsme se postavili opět tiše vedle sebe. Po ukončení jsme se rozcházeli beze slov. Nohy mne nesly kolem pyramidy za roh, kdyţ tu náhle jsem pocítila jakési silné chvění a dunění, ve vědomí se vynořilo kulovité světlo, stoupající zpod pyramidy asi do její poloviny, které stále zesilovalo a zvětšovalo se, aţ se stalo „jasnějším neţ tisíc sluncí“. Obrovská záře se pomalu zvedala a energie byla tak silná, ţe jsem nemohla ani dýchat. Otočila jsem se, a viděla, ţe asi dvacet metrů za mnou jde velmi pokročilá vědma a přítelkyně Helena P. Bez dechu jsem jí vylíčila, co se mi děje, a ona mi vysvětlila, ţe to je důsledek energetické práce, kterou skupina dělala na pokyn P. K. Měli jsme se soustředit na malé centrum - zdroj energie, vloţený pod pyramidu v její ose tak hluboko, jak je pyramida vysoká, a pak jej mentálně posilovat a vytahovat nahoru do středu pyramidy. Mělo to být nové duchovní světlo pro Egypt, které jej bude podporovat v rozvoji a můţe působit velice pozitivně. Ptala jsem se, zda Světlo bude stále stoupat do Kosmu a zmizí, či zda zůstane. Helena mne laskavě uklidnila, ţe bude působit trvale uprostřed pyramidy pro blaho země. Byla jsem v té chvíli naplněna jakýmsi budoucím štěstím, a ten pocit se vrací, kdyţ na to pomyslím. Také jsem byla velmi vděčna za to, ţe jsem mohla spolupracovat s tak vynikajícími pokročilými ţáky pan Kozáka, a ţe si dal tu práci, aby je vychoval. Překvapující pro mne byla ta vize světla s energií, neboť jsem předem nemohla jeho pokyny slyšet. Rozhodně bude zajímavé sledovat další vývoj v Egyptě… DAHŠÚR - ČERVENÁ PYRAMIDA Vstup byl poměrně obtíţný: nejprve nahoru zvnějšku příkré stoupání po kamenech pyramidy, nato sestup v podřepu asi 6O metrů nízkou kamennou chodbou. Přišli jsme do malé kamenné předsíně, pak se před námi otevřel vysoký prostor, široký asi tři metry, dlouhý asi 6 metrů, ale neobyčejně vysoký díky tomu, ţe byl zastřešen do špičky velkými kvádry, kladenými přes sebe tak, aby kaţdá řada přečnívala dovnitř asi o dvacet cm. Je to prastarý způsob zaklenutí, známý z mayských staveb a také z evropského paleolitu. Napočítala jsem na kaţdé straně 6 vrstev kamenů, celkem tedy dvanáct. Výšku v hřebenu jsem odhadovala na 15 metrů.
30
Další prostor byl stejný, do třetího se vystupovalo po dřevěném ţebříku. Tam se celá skupina (25 osob) zdrţela, vrátila jsem se tedy sama do první „kaple“, kde jsem si vyhledala místo a sedla sama k meditaci. Asi za čtvrt hodiny se vrátil pan Kozák a několik ţáků za ním. Říkal, ŢE VE TŘETÍ KOMOŘE JE VELMI VYSOKÁ BYTOST, PTÁ SE: KDO JSI? CHCEŠ ZNÁT PODSTATU VESMÍRU?, a ţe dostal odpověď v číslech. Náhle prostorem zazněl z třetí komory tlumený zpěv pranavy ÓM, několikrát se opakoval, bylo to nádherné. P. K. mezitím přešel na místo asi uprostřed „kaple“, kde jsem předtím seděla, pohrouţil se do meditace, zanedlouho padl tváří k zemi a zůstal tak chvíli bez hnutí. Po několika minutách vstal a sdělil nám, ţe přišla bytost z Orionu a měla pro něj sdělení. Chápala jsem to v tom smyslu, ţe bytosti z Orionu s touto pyramidou vţdy souvisely…
Během naší pouti se mi v mysli ukázal rozdíl mezi teoriemi o vzniku a stavitelích pyramid v jiném světle. Měla jsem moţnost procvičit své vnímání prostorů a smyslu starých egyptských chrámů v konfrontaci s prostory a smyslem pyramid. I kdyţ jsou to mé osobní dojmy, zkušenosti a pocity, přeci z hlediska profesionálního výtvarníka a spolupracovnice architektů jsem zde na vlastní oči poznala velký a propastný rozdíl mezi architektonickým pojetím starých známých egyptských chrámů a mezi architektonickým pojetím velkých pyramid, mezi výtvarným pojednáním a řešením jejich výzdoby, mezi účelem pyramid a účelem chrámů. Archeolog to tak vidět nemůţe. Existují však naprosto jasné rozdíly v tolika směrech, ţe mohou přesvědčit odborníky o jiné kultuře, jiné civilizaci, která stavěla pyramidy, a jiné kultuře, která stavěla chrámy ve starém Egyptě. Jedná se o zásadní rozdíly technologické, materiální, dále naprosté rozdíly v rozvrţení a plánování staveb, také veliké rozdíly v pouţití potřebných sil a energií k realizaci. V neposlední řadě jsou to rozdíly ve výzdobě – pyramidy ji vůbec nemají. (V Sakkáře byla doplněna později, v době, kdy ostatní velké pyramidy začali uţívat, opravovat a doplňovat faraonové. ) _______________________ Je s podivem, ţe badatelé - egyptologové se nezabývají těmito základními věcmi, které na první pohled jsou velmi nápadné. To je však otázka budoucích výzkumů a detailních studií, které by mohl provádět někdo jiný. Dávám tyto podněty k dispozici mladším nadšeným badatelům. ___________________________________________________________________ Psáno v Kanegře v Istrii u Jaderského moře v září 2008
31
CESTA DO EGYPTA S P. KOZÁKEM Měla jsem zvláštní štěstí, ţe mne vzal sebou, s výpravou asi 25 hodně pokročilých ţáků. Hodně dlouho jsem se připravovala. Kdyţ započítám své studium ještě v době střední výtvarné školy, kdy jsem si obkreslovala sama pro sebe staré reliéfy z egyptských chrámů, tajemně na mne působící sochy faraónů a boţstev či barevné rekonstrukce starověkých egyptských fresek, dalo by se říci, ţe od 15 let. Před touto cestou jsem si obstarala nové prameny ke studiu: Hermetismus od Jaromíra Kozáka, dvě velké souhrnné publikace o Egyptě s nádhernými fotografiemi, několik posledních vědeckých knih, u nás vydaných, zejména o českých archeologických výzkumech za posledních 40 let (Verner, Baněk) a obsáhlou studii od současné anglické badatelky Rosalie David Náboţenství a magie starověkého Egypta. Ta mne zaujala proto, ţe se konečně jako vědec zabývá boţstvy, rituály a jejich průběhem, smyslem chrámů a jednotlivých jejich svatyň, zmiňuje se o kosmické magii, o astronomii, rozebírá úlohu kněţí, proroků a kněţek, ale především velmi dlouze a podrobně se zabývá bohy, jejich manifestacemi kosmickými a přírodními, rozlišuje mezi místními nebo velkými bohy. Věřící mohli zaţít hmatatelnou boţskou přítomnost prostřednictvím rituálů ve svatyních a chrámech boha, proto zdůrazňuje potřebu pochopit sloţitost povahy bohů a postoje tehdejších lidí k nim, abychom mohli něco poznat o egyptském náboţenství. Tato kniha mne připravila na to, co mohu očekávat po stránce uměleckohistorické, na moţné duchovní proţitky jsem se připravovala studiem nedávno vydané knihy J. A. Westa Esoterický Egypt, kterou přeloţil a výkladem opatřil opět náš známý Jaromír Kozák, esoterický praţský egyptolog. A velmi mi pomohla anglická kniha The Symbolic Prophecy of the Great Pyramid, kterou jsem si koupila na světovém sjezdu řádu rosekruciánů AMORC v Berlíně. Sepsal ji po svých cestách PhDH. Spencer Lewis, byla poprvé vydána v r. 1936 a obsahuje také mnoho neznámých faktů, nejúţasnější snad je půdorys a bokorys velkých prostorů pod Sfingou, tedy známý jiţ skoro století a vědci se dnes teprve přou o to, zda vůbec tam něco je a co… I kdyţ byla zveřejněna fakta o natočení několika filmových záběru malou průzkumnou kamerou z vrtu pod Sfingou, vědecké kruhy zachovávají podivné mlčení. To také byl jeden z úkolů o kterém se pan Kozák zmínil ještě před cestou na naší šumavské škole Energie krajiny. Ty úkoly, které tam náš učitel měl plnit, jistě znal dlouho předem a také tomu přizpůsobil trasu cesty. Předpokládám, ţe někteří velice pokročilí ţáci o smyslu té cesty byli jím předem zpraveni, my obyčejní řadoví studenti jsme se to dovídali přímo při těch pracích na místě… A někdy to bylo velmi vzrušující.
32
