MUDRCI Z VÝCHODU A ÚTĚK DO EGYPTA

MUDRCI Z VÝCHODU A ÚTĚK DO EGYPTA DĚTEM:

pavouk v jeskyni

ÚVODNÍ PROMLUVA: Milí přátelé, bratři a sestry, dnešní nedělí končí první část nového církevního roku, doba adventní a vánoční, a na úterý 6. ledna připadá svátek Zjevení Páně, jímž začne druhá část církevního roku a potrvá až do Velikonoc. V tradičním církevním zvěstování jde během celé této druhé části o to, jakými různými způsoby se Bůh zjevoval v člověku Ježíši Nazaretském. Nejprve se na svátek Zjevení čte text o mudrcích z východu, jímž se Bůh zjevil jako malé dítě (proto se tomuto svátku lidově říká Tři králové), || pak se během dalších nedělí čtou další texty, v nichž zjevením jiným lidem a za jiných okolností Ježíš přidával kamínky do mozaiky božích vlastností a záměrů, || a nakonec všechno vrcholí o Velikonocích, kdy se boží syn Ježíš zjevuje jako trpící mesiáš a zmrtvýchvstalý Pán. Slovo „zjevení“ nám dnes asociuje možná spíš něco neurčitého, nějakou pochybnou existenci, něco možná až neskutečného. Člověku se může třeba zjevit strašidlo. Ale původní význam tohoto slova je téměř opačný: vyjadřovalo naopak tu situaci, kdy se člověk probudí ze snu a vyjeví, zjeví se mu skutečnost, skutečnost vyjde najevo a je zjevná. Člověk je jakoby v nějaké mlze, v nějakém oblouzení smyslů, v nějakém kokonu nevědomosti, ale pak náhle – lup – otevřou se mu oči, rozlouskne se ořech a vypadne jádro, a jemu se skutečnost zjeví v pravé podobě, v dalekosáhlém kontextu, ve správných souvislostech a ve vnitřním hlubokém smyslu. Jistě znáte tu situaci, kdy se vám takto zjeví skutečnost. Pak si asi budeme schopni představit si to, o čem církev věří, že se stalo mudrcům z východu – totiž to, že se jim v dítěti vyjevil, ukázal Pán a Král. Příběh mudrců budeme číst z druhé kapitoly Matoušova evangelia. A k tomuto textu ještě přidáme příběh o útěku Ježíšovy rodiny do Egypta, takže tu druhou kapitolu přečteme celou. TEXT PRO KÁZÁNÍ:

Mt 2,13-23  ...poklonit  ...do své země ... protože jich není  odkazy na Bibli:  Mi 5,1; Oz 11,1; Jr 31,15

KÁZÁNÍ: Milí přátelé, možná si někteří pamatujete, jak téměř přesně před dvěma lety, 23. prosince 2012, vyvrcholilo očekávání transformace lidstva a světa; planeta Země a s ní lidstvo se mělo dostat na evolučně vyšší stupeň a získat vlastnosti téměř božské. Možná jste tehdy před těmi dvěma lety zachytili spíše populární a komerční podobu tohoto očekávání, ale lidí, kteří skutečně upínali své naděje k roku 2012 a kteří skutečně očekávali transformaci, bylo jistě na světě několik desítek, možná i set miliónů. Podobná očekávání nejsou v historii lidstva nijak výjimečná a podobně silné očekávání bylo i v desetiletích kolem 1

Ježíšova narození na celém Předním východě. Hovořilo se tehdy o tom, že přijde zachránce a spasitel světa, || že na svět sestoupí nějaký bůh, a dokonce se i spekulovalo o tom, že by tento spasitel mohl mít něco společného se Židy, || že by to mohl být král Židů, protože Židé byli tehdy vnímáni jako nábožensky zvláštní, podivuhodný až tajuplný národ, || a to kvůli svému přísnému monoteismu a kvůli neviditelnému a nezobrazitelnému Bohu, který neměl nikde žádné obrazy ani sochy. Na rozdíl od očekávání spojených s rokem 2012, se toto tehdejší očekávání naplnilo. Bůh skutečně sestoupil na Zem, král Židů skutečně přišel. Ale zjevil se v nečekané podobě: jako bezmocné dítě na nepatrném, bezvýznamném místě, Angličané a Američané by řekli „in the middle of nowhere“, uprostřed ničeho. Zjevil se v té nejméně pravděpodobné, nejméně božské a nejméně královské podobě. Ovšem symbolicky se stáj v Betlémě s bezmocným lidským mládětem stala středem kosmu: toto zjevení pochopili pastýři jako reprezentanti Židů, mudrci z východu, kteří reprezentují pohany, a dokonce i „hvězda“, snad kometa, snad konjunkce Jupitera a Saturna, která reprezentuje celý kosmos. Totiž, i když Židé tehdy už byli většinou zemědělci a obchodníci, stále si zachovávali pastevectví jako svůj ideál, neboť praotcové byli pastevci || a pastevectví ze všech povolání nejlépe vyjadřovalo závislost na Bohu a těsný vztah k němu, || takže pastýři svým způsobem života reprezentovali celý boží lid. – Mudrci zase nebyli jen moudří lidé, ale byli to mágové, jak se v evangeliu doslova píše, řecky magoi tedy hvězdopravci, astrologové, kteří věštili z postavení hvězd. Mágové z daleké ciziny tedy dokládají, že Bůh se nestará jenom o svůj lid, ale jeho zájem zasahuje i mezi takzvané pohanství. – A padající hvězda (nebo možná jiný podobný nebeský úkaz) zase jasně prokazuje, že k tomu, co se děje v Betlémě, se soustřeďuje celý kosmos. Všechny planety a hvězdy jakoby hledí do té stáje v Betlémě a svědčí o významu toho času a té události. Pastýři, mágové a – obrazně řečeno – i ta hvězda to zjevení zažili a pochopili. V tom dítěti se jim skutečně vyjevil král Židů, mesiáš, sám Bůh v lidské podobě. A dokonce i dary, které ti mágové přinesli, něco zjevují: zlato je totiž běžným darem pro krále, kadidlo darem pro kněze a myrha, jíž byla balzamována mrtvá těla, je zase darem zemřelému. I dary tedy zjevují, čím dítě bude a jaké bude jeho poslání.  Zjevení ale není nic samozřejmého. Jak jsme slyšeli v kázání před týdnem, malé dítě Ježíše patrně viděl třeba i hospodský a možná ještě někdo jiný, a přesto nic nenasvědčuje tomu, že by v něm spatřil budoucího krále a mesiáše. Možná, že v té době se takto nejevil ani Marii a Josefovi. A už vůbec to zjevení Boha v dítěti nerozpoznal a nepřijal Herodes. Zareagoval tak, jak jsme četli v druhé části textu, tedy vlastně stejně, jak reagoval už mnohokrát – lhaním, pronásledováním a vražděním. Vražděním se Herodes dokonce proslavil. Už dříve zavraždil svou manželku Miriam, svou tchyni Alexandru, svého prvorozeného syna Antipatera, dva další syny Alexandra a Aristobula 2

a stovky úředníků a urozených i obyčejných lidí. Nechat vyvraždit chlapce z Betléma a okolí do dvou let věku tedy pro něj nebylo nic mimořádného. Před Herodesovým řáděním musela Josefova rodina utéci do Egypta. Po radostných událostech v Betlémě teď přicházejí děsivé, ale běžné starosti a nepříjemnosti tohoto světa: represe, násilí, uprchlictví, bezdomovectví. Z dítěte Ježíše a jeho pěstounů se stali političtí uprchlíci. Rodina patrně trpěla nepohodlím, únavou, na cestě pouští možná i hladem a žízní a kdovíjakou další strázní. Bezbrannost Ježíšova se přesunula i na Josefa a Marii – i oni se jistě cítili bezmocní, zmítaní politickými silami, které sami nerozpoutali a jimž snad ani nerozuměli. Pocit figurek na šachovnici možná Josefovi a Marii dodávali i andělé. Snažili se sice vysvětlovat, co se děje, ale stejně to z jejich strany bylo jen „vstaň“, „vezmi dítě i jeho matku“, „uprchni“, „zůstaň tam“ a pak zase „vstaň“, „vezmi dítě i jeho matku“, „vrať se do Izraele“, „jdi do Galileje“... Josef, Marie a malý Ježíš prožívali utrpení lidí zmítaných dějinami. Ovšem Josef a Marie aspoň něco málo věděli a něčemu přece jen trochu rozuměli – ještě daleko větší utrpení přišlo bez varování a bez vysvětlení na betlémské děti a jejich nešťastné matky a otce. Když o těchto hrůzách referuje evangelista Matouš, postupuje stejnou metodou jako v celém svém spisu: snaží se svázat tyto události s jednotlivými místy židovské Bible tak, aby vyniklo, že tyto události jsou podle božího plánu a v boží režii a že se jimi vlastně naplňuje to, co bylo už kdysi dávno napsáno. Dělá to velmi důkladně, takže v tomto krátkém oddíle o útěku Ježíšovy rodiny do Egypta cituje židovskou Bibli – tedy podle křesťanů Starý zákon – hned třikrát. Jak jsme viděli, když jsme ze Starého zákona četli ty citované verše, Matoušovo zacházení s Biblí není tak věrné a přísně logické, jak je obvyklé dnes. Ale takové používání Bible bylo v Matoušově době zcela přijatelné a běžné a mezi některými Židy se dodnes s biblickými verši takto nakládá. To trojí Matoušovo citování připomíná současně i klíčové body dějin židovského národa: vyvedení z Egypta i odvlečení Izraelců do zajetí. Navíc Ráchel, která v Jeremjášově knize symbolicky oplakávala tyto zajatce odváděné do Asýrie, zemřela v Betlémě a má tam hrob, takže se v Matoušově pojetí dějiny Židů proplétají s jeho současností, a všechno mu tak do sebe zapadá a všechno má svůj smysl.  A to je, bratři a sestry, právě to důležité, čím se ještě jednou vracíme k tématu zjevení: důležité je, aby se z událostí, které mohou být velmi kruté a zlé, anebo jen nepříjemné a únavné, aby se z toho všeho zjevil, vyjevil jejich smysl. Aby se zjevily tak, že zapadají do božího plánu, tak, že v kontextu mají hlubší smysl a že se nestaly náhodně. Aby bylo jasné, že nerozhodují politické síly ani mocní lidé, ale aby se za nimi zjevil Bůh. A tak, milí přátelé, pokud bych nám všem měl něco popřát do nového občanského roku, tak tedy to, aby se nám v něm dělo to, co mudrcům či mágům v Betlémě, i to, co Matoušovi při pohledu na běh událostí. Aby se nám – za prvé – v dítěti zjevil a zjevoval Bůh, || aby nám bylo jasné, že to nejmocnější se může zdát jako bezmocné, || že síla není 3

v nadvládě, ale ve službě, ||že nakonec nevítězí hrubá síla, ale láska, || že moc není ve zbraních, ale v sebeoběti. A za druhé – aby se nám ve všem těžkém, co nás tento rok potká, zjevoval smysl, || abychom to uměli dát do kontextu božího jednání s lidmi i konktrétně s námi, || aby i to těžké a zlé přineslo užitek, pro nějž to muselo být posláno. Vždyť podle slov listu Titovi se i nám  „se ukázala“ – vlastně doslova „se zjevila“ – „Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.“ Amen. Po zvěstování slovem: ZVĚSTOVÁNÍ PÁNOVOU VEČEŘÍ zjevení, že se nejedná jen o chléb a víno, ale že přijímáme účast na smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Nazaretského, o němž věříme, že je Kristus připravíme se písní Pánova večeře Ježíš Kristus praví: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“ Beránek Boží nás tedy stejně jako učedníky kdysi zve i dnes k hostině. Přistupme proto k němu, tomu ukřižovanému a vzkříšenému Pánu, s důvěrou, že jeho tělo a krev nás skutečně - podle toho, co řekl - zachovají k životu věčnému. Zvěstujme touto hostinou smrt i vzkříšení Ježíše Nazaretského, našeho Pána, jak je nám uloženo, dokud on znovu nepřijde. K této hostině je zván každý, kdo je pokřtěn ve jménu Boha Otce, Syna Ježíše i Ducha svatého, || kdo je údem některé z křesťanských církví, || kdo vyznal své vědomé hříchy a je si jist jejich odpuštěním || a kdo také v srdci odpustil těm, kdo se vůči němu provinili. Písmo nás vyzývá, aby každý sám sebe zkoumal, než bude jíst chléb a pít víno Pánovy večeře, a varuje nás, abychom nepřijímali nehodně, protože ten, komu je obsah této slavnosti lhostejný a kdo nerozpoznává, že se jedná o tělo a krev Páně, jí a pije – podle slov Písma – sám sobě odsouzení. ZPOVĚĎ - Setrvejme proto v tichých modlitbách. VESTOJE, čas na modlitby Všemohoucí Bože, před tebou jsou všechna srdce odkrytá, ty znáš i všechny naše touhy, před tebou nejsou žádná tajemství skryta. Vyznáváme, že jsme zhřešili ve svých skutcích, slovech i myšlenkách, neučinili, co jsme měli učinit, a naopak učinili to, čeho 4

nyní litujeme. Přinášíme své hříchy před tebe a potvrzujeme svou upřímnou lítost před tebou i jeden před druhým společně slovem Vyznáváme. - „Vyznáváme.“ Navzdory přiznání své špatnosti před tebe předstupujeme. Máme totiž naději na odpuštění našich vin díky tvému Synu Ježíši, zvanému Nazaretský, o němž věříme, že je Kristus. Věříme totiž, že naše hříchy na sebe vzal, za nás zemřel a pro nás je živ. Víru v moc jeho smrti a vzkříšení potvrzujeme před tebou i jeden před druhým společně slovem Věříme. - „Věříme.“ Podobně jako ty jsi odpustil nám i my nyní odkládáme všechen hněv, výčitky i pocity křivdy a v síle tvého odpuštění odpouštíme těm, o nichž jsme přesvědčeni, že nám ublížili. Úmysl odpustit a smířit se nyní potvrzujeme před tebou i jeden před druhým společně slovem Odpouštíme. - „Odpouštíme.“ Prosíme, stvoř nám, Bože, čistá srdce, || obnov v našem nitru, Pane Ježíši, pevnou víru v moc tvé oběti || a dopřej nám, Duchu svatý, ve společenství s ostatními poutníky dokončit cestu do tvého království. Amen. POZDRAVENÍ POKOJE - Společné vyznání, společná víra a vzájemné odpuštění nás vede k jednotě a bratrství. Jako lid Páně si na znamení této jednoty podejme vzájemně ruku a pozdravme jeden druhého přáním pokoje. A tak již usmířeni s Bohem i s bližními, přistupujme v radosti ke stolu Pánovu: USTANOVENÍ PÁN JEŽÍŠ TU NOC, KDY BYL ZRAZEN, VZAL CHLÉB, VZDAL DÍKY, LÁMAL JEJ A ŘEKL: TOTO JE MÉ TĚLO, KTERÉ SE ZA VÁS VYDÁVÁ. TO ČIŇTE NA MOU PAMÁTKU. Tělo našeho Pána Ježíše Krista, jež bylo dáno za nás, ať zachová naši duši a naše tělo k životu věčnému. Vezměte a jezte na znamení, že Kristus zemřel i za vás, || nasyťte se jím ve svém srdci || a buďte vděčni. STEJNĚ VZAL PO VEČEŘI I KALICH A ŘEKL: TENTO KALICH JE TA NOVÁ SMLOUVA, ZPEČETĚNÁ MOU KRVÍ; TO ČIŇTE, KDYKOLI BUDETE PÍT, NA MOU PAMÁTKU.

5

Krev našeho Pána Ježíše Krista, jež byla vylita za nás, ať zachová naši duši a naše tělo k životu věčnému. Vezměte a pijte na znamení, že Kristus zemřel i za vás || a buďte vděčni. SLOVA PŘI PŘIJÍMÁNÍ Tělo Kristovo ať tě zachová k životu věčnému. Krev Kristova ať tě zachová k životu věčnému. MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ Dobrořeč duše má Hospodinu a všecko nitro mé jeho svatému jménu. Nezapomínej na všechna jeho dobrodiní, na milost a přízeň toho, kdo ti odpouští nepravosti, || kdo uzdravuje tvoje nemoci, || kdo vysvobozuje tvůj život z marnosti a povrchnosti, || kdo tě korunuje láskou a milosrdenstvím. Ano, milostivý jsi, Hospodine, a trpělivý, || nechceš, aby bezbožný zemřel, ale aby se obrátil k tobě a byl živ. Jak jsou vysoko nebesa nad zemí, tak vysoko se klene tvoje milosrdenství. Nakládáš s námi nikoli podle našich hříchů, ale jako se slitovává otec nad dětmi, tak se slitováváš nad těmi, kdo tě ctí a své špatnosti vyznávají a špatné cesty opouštějí. A jak je daleko východ od západu, tak daleko od nás vzdaluješ následky našich přestoupení. My všichni jsme byli kdysi tvoji nepřátelé, nyní smířeni jsme s tebou i se svými bližními díky smrti tvého syna a našeho Pána. Amen. Poslání Ježíš Nazaretský pravil: „Kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení.“ (Mk 11,25) Požehnání A Bůh pokoje nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen. (Žd 13,20-21)

6