LEGISLATIVA VZTAHUJÍCÍ SE K RIZIKOVÉMU CHOVÁNÍ – PRÁVNÍ VĚDOMÍ
Zpracovatel: Moravskoslezský kraj (odbor školství, mládeže a sportu) Název projektu: Vytváření pozitivního sociálního prostředí ve školách Registrační číslo: CZ.1.07/1.2.00/14.0028
10_u.indd 1
13.2.13 9:18
OBSAH 1
ZÁVAŽNÉ PROTIPRÁVNÍ CHOVÁNÍ ŽÁKŮ A DALŠÍCH OSOB. TRESTNĚPRÁVNÍ ODPOVĚDNOST DĚTÍ A PEDAGOGŮ. OBČANSKOPRÁVNÍ ODPOVĚDNOST UČITELŮ A ŠKOLY.............................. 3
Oznamovací povinnost .................................................................................................3 1.1 1.2 Průběh trestního řízení .................................................................................................3 1.3 Trestněprávní odpovědnost dětí a pedagogů .................................................................. 4 1.4 Odpovědnost za přestupky ........................................................................................... 5 1.5 K fyzickému trestání žáků ............................................................................................. 6 1.6 Občanskoprávní odpovědnost za škodu .......................................................................... 6 1.7 Odpovídá za škodu škola či pedagog? ............................................................................ 7 1.7.1 Odpovědnost organizace .......................................................................................... 8 1.7.2 Odpovědnost pedagoga............................................................................................ 8 1.7.3 Občanskoprávní odpovědnost dětí ............................................................................. 9 Literatura ............................................................................................................................ 10
JUDr. Petr Vítek, státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, 7 let praxe na specializaci mladiství a drogy.
2
10_u.indd 2
13.2.13 9:18
1
ZÁVAŽNÉ PROTIPRÁVNÍ CHOVÁNÍ ŽÁKŮ A DALŠÍCH OSOB. TRESTNĚPRÁVNÍ ODPOVĚDNOST DĚTÍ A PEDAGOGŮ. OBČANSKOPRÁVNÍ ODPOVĚDNOST UČITELŮ A ŠKOLY.
Motto: Není soudce bez žalobce.
1.1 Oznamovací povinnost Na počátku téměř každého trestního řízení stojí trestního oznámení adresované na Policii ČR či na okresní státní zastupitelství. Poškozený nebo kterýkoliv jiný občan v něm sděluje své podezření ze spáchání trestného činu známým či neznámým pachatelem. Některé z trestních oznámení jsou anonymní, což může znamenat komplikace při zajišťování důkazů, nicméně i takto je možné trestní oznámení podat. Nevadí, že se jedná pouze o podezření ze spáchání některého z vyjmenovaných činů nebo, že není znám pachatel. Prověřování podezření a zjištění pachatele je pak již věcí policie. Státní zástupce je rovněž povinen ze zákona (viz § 2 odst. 3 z. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „TŘ“) stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví. V případě vyjmenovaných trestných činů (viz § 368 z. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „TZ“), trestní zákoník zakotvuje oznamovací povinnost. Za nesplnění oznamovací povinnosti se pak stanoví trest odnětí svobody až na 3 léta. Nebezpečí trestního stíhání se tedy vystavuje každý pedagog, který neoznámí shora popsaným způsobem své podezření ze spáchání trestného činu těžkého ublížení na zdraví, zbavení osobní svobody, týrání svěřené osoby a dalších. V případě, že se pedagog dozví o tom, že někdo jiný připravuje či páchá některý z trestných činů vyjmenovaných v § 367 TZ a toto nepřekazí včasným oznámením Polici ČR či státnímu zástupci, vystavuje se nebezpečí trestního stíhání za přečin nepřekažení trestného činu. Okruh zde vyjmenovaných trestných činů je poněkud širší a vztahuje se mimo shora uvedené trestné činy těžkého ublížení na zdraví, zbavení osobní svobody a týrání svěřené osoby též např. na loupež, znásilnění, pohlavní zneužití a distribuci jakékoliv drogy další osobě.
1.2 Průběh trestního řízení Trestní řízení koná příslušný policejní orgán. Trestní oznámení postačí doručit na policejní orgán či státní zastupitelství se sídlem dle místa spáchání trestného činu. V trestním řízení se řeší 3 základní otázky: 1. Stal se skutek, který by mohl být trestným činem? 2. Kdo ho spáchal? 3. Jaký trest by měl dostat? Základní fáze trestního řízení se dělí na přípravné řízení trestní, které koná policie společně se státním zastupitelstvím a na řízení před soudem. Přípravné řízení zahrnuje prověřování a vyšetřování. Jsou-li zde skutečnosti nasvědčující podezření ze spáchání trestného činu, policie nejprve zahájí úkony trestního řízení, začne zajišťovat důkazy a snaží se odhalit pachatele. Pokud o to oznamovatel požádá, je vyrozuměn o učiněných opatřeních. Ve stádiu vyšetřování policie vydá usnesení o zahájení trestního stíhání a sdělí obvinění. Vyslechne obviněného a případné svědky. Ukončený spis předá státnímu zástupci a ten podá obžalobu soudu. Soudce na počátku hlavního líčení sdělí věc, která bude projednávána, konstatuje, které osoby jsou přítomny, nechá státního zástupce přednést obžalobu a vyslechne poškozeného, zda požaduje náhradu škody a v jaké výši. Pak následuje dokazování, které začíná výslechem obviněného, pak probíhají výslechy svědků nebo znalců a čtení listinných důkazů. Na konci hlavního líčení proběhnou závěrečné řeči státního zástupce a ostatních osob a obžalovaný má právo posledního slova. Soud
3
10_u.indd 3
13.2.13 9:18
rozhodne o vině a o trestu odsuzujícím nebo zprošťujícím rozsudkem, může trestní stíhání zastavit, přerušit nebo věc postoupit jako přestupek. Od roku 2002 TŘ umožňuje, aby jednodušší trestní věci byly vyřízeny v tzv. zkráceném přípravném řízení a následně ve zjednodušeném řízení před soudem. Toto se koná o trestných činech s horní sazbou trestu odnětí svobody 3 léta (bagatelní trestné činy), přičemž lhůta ke skončení zkráceného přípravného řízení a podání návrhu na potrestání soudu činí 14 dnů od sdělení podezření. Celá věc tak může být skončena rozhodnutím soudu do 1-2 měsíců od spáchání skutku. Průběh trestního řízení je zachycen níže:
Trestní řízení konají orgány činné v trestním řízení (Policie ČR, statní zastupitelství a soud). Kromě nich se v průběhu trestního řízení setkáte s dalšími subjekty: x podezřelý – obviněný – obžalovaný - odsouzený x obhájce x poškozený (zmocněnec) x zákonný zástupce mladistvého x probační úředník x orgán sociálně-právní ochrany dětí x svědek, znalec, tlumočník.
1.3 Trestněprávní odpovědnost dětí a pedagogů Trestněprávní odpovědnost dětí Děti mladší 15-ti let jsou odpovědné za činy jinak trestné a soud jim ukládá opatření. Mladistvým soud ukládá za trestné činy (provinění) trestní opatření, jsou plně trestně odpovědní. Trestní řízení ve věcech dětí mladších 15-ti let a mladistvých je upraveno v z. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ZSM“. Mladiství od 15-ti let mohou být projednáváni i pro přestupek dle zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
4
10_u.indd 4
13.2.13 9:18
Šikana ze strany dětí může naplňovat řadu skutkových podstat různých trestných činů- provinění, např. vydírání dle § 175 TZ, loupeže dle § 173 TZ, krádeže dle § 205 TZ, omezování osobní svobody dle § 171 TZ, ublížení na zdraví dle § 146 TZ, nebo těžkého ublížení na zdraví dle § 145 TZ. V případě menší intenzity jednání se může jednat o přestupek. V roce 2010 byl Okresním soudem ve FM pro
provinění loupeže odsouzen mladistvý ve věku 15-ti let, který po mladším spolužákovi ve třídě požadoval pod pohrůžkou rány pěstí batoh, z něhož si bral věci, požadoval vydání peněženky, z níž si vzal peníze a od druhého spolužáka si vzal z jeho peněženky 20 Kč poté, co ho udeřil lavicí. Další mladistvý byl odsouzen pro provinění loupeže, kterého se dopustil před budovou školy, kde chytil mladšího spolužáka za ruce a výhrůžným hlasem jej přiměl k vydání mobilního telefonu, který mu odcizil. Kyberšikana pak může naplňovat skutkovou podstatu trestného činu pomluvy dle § 184 TZ či nebezpečného pronásledování dle § 354 TZ. V roce 2011 byla například odsouzena pro pomluvu
mladistvá, která vytvořila na facebooku falešný profil své starší kamarádky s fotomontáží s erotickými fotografiemi a s kontaktem na ni, což vedlo k tomu, že poškozená byla obtěžována cizími telefonáty.
Distribuce drog (§ 283 TZ) vede k trestnímu stíhání mladistvých ohrožených výraznou trestní sazbou odnětí svobody. Neoprávněná výroba, prodej, opatření, darování či nabídnutí jakékoliv drogy je trestným činem s trestní sazbou odnětí svobody 1 rok až 5 let. V případě, že je tento čin spáchán vůči dítěti mladšímu patnácti let, trestní sazba se zvyšuje na 2 léta až 10 odnětí svobody. Přechovávání a držení marihuany (§ 284 TZ) či jiné drogy v množství větším než malém je trestné. Když se jedná o množství menší než malé, je držení drogy přestupek. Pěstování konopí pro vlastní potřebu (§ 285 TZ) je trestným činem s trestní sazbou odnětí svobody až šest měsíců. Trestněprávní odpovědnost pedagogů Již byla zmíněna výše v souvislosti s neplněním oznamovací povinnosti nebo nepřekažením některých trestných činů. Za povšimnutí však stojí i ta skutečnost, že řada pedofilů či osob páchajících mravnostní kriminalitu vůči dětem se rekrutuje právě z řad osob pracujících s dětmi.
Např. učitel základní školy byl v roce 2005 odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody za to, že vyzval nezletilou, aby ho následovala do tělocvičny, zde jí přikázal, aby se svlékla a oblékla si tanga, kde ji osahával a natáčel na videokameru. Časté jsou případy trestního stíhání pedagoga, který se dopustí těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti vůči svému žáku. V těchto případech postačí pouhá nedbalost pedagoga, neboť § 147 TZ stanoví, že:
„Kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“
1.4 Odpovědnost za přestupky Řadu méně závažných jednání lze postihovat jako přestupky, za něž však odpovídají děti až od 15-ti let věku. Přestupek lze oznámit Policii ČR nebo příslušnému přestupkovému oddělení na Obecním úřadu či Magistrátu.
V praxi se jedná zejména o jednorázové podání alkoholu dítěti, či umožnění užívat návykové látky dítěti, drobné krádeže, poškození věci, pomluvy a drobné ublížení na zdraví.
5
10_u.indd 5
13.2.13 9:18
1.5 K fyzickému trestání žáků Fyzické trestání žáku je nepřípustné. V případě trestání žáků je třeba dbát na výchovné působení takovéhoto trestu, netrestat kolektivně a vyvarovat se nepřiměřeného trestání, nebo trestů ponižujících lidskou důstojnost. Dle § 59 odst. 1 z. č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů se dopustí přestupku ten, kdo: „v úmyslu ponížit lidskou důstojnost
dítěte použije vůči němu nepřiměřeného opatření.“
Učitel má v rámci výuky poměrně širokou možnost reagovat na problémové jednání výtkou, což dovodil i Nejvyšší správní soud ČR v rozsudku ze dne 17.1.2007 sp. zn. 2 As 60/2006, kdy rozhodoval o kasační stížnosti učitelky proti rozhodnutí o spáchání přestupku, kterého se měla dne 5. 10. 2004 dopustit tím, že nazvala žákyni primitivem.
Spornou byla v daném případě otázka, zda se učitelka dopustila přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, podle nějž platí: „Přestupku se dopustí ten, kdo jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch.“ Soud rozhodl, že se nejedná o přestupek a poukázal např. na prvorepublikový Nejvyšší soud, který v roce 1922 uvedl že: „Učitel a žák stojí k sobě v poměru nadřízenosti, pokud se týče podřízenosti, v důsledku své povinnosti výchovné má učitel vůči žáku zvláštní práva, jako výchovný prostředek má zajisté po ruce zejména výstrahu a důtku.“ Dále konstatoval, že toto takřka vrchnostenské postavení, byť jistě nemá na počátku 21. století již tak paternalistickou povahu jako před osmdesáti lety, staví učitele před nelehkou zodpovědnost za jeho slova, nikoli však v tom směru, že by musel mluvit pouze neutrálně či „politicky korektně“, ale tak, aby na žáky výchovně působil, a to přiměřeně tomu, v jaké situaci hovoří a před jakými žáky stojí. Jiný přístup je jistě třeba zvolit vůči žákům prvních tříd základní školy, kteří jsou ze své povahy značně ovlivnitelní, ale i zranitelní, a jinak k žákům blížícím se plnoletosti, kteří jsou již více schopni hájit svá práva i práva jiných. V daném případě tak byla reakce učitelky zcela adekvátní a nelze ji postihovat za přestupek.
1.6 Občanskoprávní odpovědnost za škodu Občanskoprávní odpovědnost za škodu hrozí učiteli v souvislosti s úrazy žáků ve škole či na školních akcích. Polovina úmrtí dětí na následky úrazů spočívá v otravách, poleptáních, opařeninách
a utonutích, přičemž nejčastěji se úrazy stávají doma a ve škole. Úrazy jsou příčinou 40% úmrtí dětí mladších patnácti let. Z těchto důvodů je ročně hospitalizováno zhruba 30.000 dětí.
Byla-li škoda způsobena jednáním, které naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu nebo přestupku, je v občanském soudním řízení o náhradu škody soud ve smyslu ustanovení §135 o.s.ř. vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný, čin, přečin nebo přestupek, kdo jej spáchal, jak vznikla škoda a jaké je zavinění škůdce. (Viz. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.2004 sp. zn. 25 Cdo 242/2004). Promlčení nároků na náhradu škody Právo na náhradu škody se podle ustanovení § 106 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „OZ“) promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá. Po uplynutí tří let od vzniku škody v případě nedbalostního zavinění a po uplynutí 10 let v případě úmyslného zavinění se právo na náhradu škody promlčí vždy,i když se dosud poškozený nedozvěděl o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou čtyři: porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost a existence zavinění.
6
10_u.indd 6
13.2.13 9:18
1. Porušení právní povinnosti Porušením právní povinnosti se rozumí protiprávní úkon či opomenutí jednat, tam kde to ukládá zákon, právní předpis nebo jiné smluvní ujednání. Pokud dané porušení právní povinnosti není přímo upraveno, vychází se z tzv. „obecné prevenční povinnosti“ zakotvené v § 415 OZ. Ustanovení § 415 OZ stanoví že: „Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí.“ Soud pak v jednotlivých případech zkoumá, zda žalovaný prevenční povinnost porušil. V případě zaměstnanců se dovozuje porušení prevenční povinnosti nejčastěji z ustanovení § 301 písm. d) z. č. 262/2006, zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), dle něhož jsou zaměstnanci povinni řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Soud tak dovodil porušení prevenční povinnosti např.
v případě, že provozovatelé akce pro děti neučinili opatření zamezující možnost pádu osob z horního lůžka v ložnicích vybavených lůžky nad sebou (R 12/1986 Sb. s. rozh.), nebo v případě nedodržení pravidel sportovní hry (fotbalu), spočívající v použití pravidly nedovoleného (zakázaného) způsobu hry, které vedlo ke vzniku zranění hráče (R 16/1980 Sb. s. rozh.). 2. Vznik škody
V případě škody na majetku se hradí vzniklá škoda a ušlý zisk. V případě zranění lze požadovat jako náhradu škody požadovat náklady na léčení, náklady spojené s pohřbem a na výživu pozůstalých, jednorázové odškodnění pozůstalých (v případě rodičů, dětí a manžela lze požadovat 240.000 Kč, v případě sourozenců lze požadovat 175.000 Kč), ztrátu na výdělku, ztrátu na důchodu, bolestné a ztížení společenského uplatnění (vyčíslí lékař bodovým ohodnocením, jeden bod činí 120 Kč). 3. Příčinná souvislost Mezi vznikem škody a jednáním pachatele musí být příčinná souvislost, byť toto jednání nemusí být pouze jedinou příčinou vzniku škody. 4. Zavinění Je definováno jako psychický vztah škůdce k vlastnímu protiprávnímu jednání a ke škodě. Občanský zákoník i zákoník práce je v obecné odpovědnosti založen na principu odpovědnosti za předpokládané nedbalostní zavinění. Znamená to, že poškozený musí pouze prokazovat, že došlo k porušení právní povinnosti a že škoda a její výše je v příčinné souvislosti s tímto porušením. Naopak důkazní břemeno směřující k vyvrácení domněnky zavinění nese škůdce, který chce-li se vyvinit, musí prokázat, že na škodě z porušení právní povinnosti nenese vinu.
1.7 Odpovídá za škodu škola či pedagog? Pokud pedagog překročil rámec svého pracovního pověření, nebo pokud jednal úmyslně či v opilosti a způsobil přitom škodu porušením právní povinnosti, zodpovídá za škodu plně on. Pokud však pedagog jednal v rámci svého pracovního pověření a nejednal úmyslně či v opilosti, zodpovídá za škodu organizace (škola či zřizovatel), která se může na učiteli hojit pouze částečně.
7
10_u.indd 7
13.2.13 9:18
1.7.1 Odpovědnost organizace Dle ustanovení § 420 odst. 2 OZ platí, že škoda je způsobena organizací (školou), když byla způsobena při její činnosti těmi, které k této činnosti použila (učiteli). Učitelé sami za škodu takto způsobenou podle občanského zákoníku neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů tím není dotčena. Organizace (škola) se odpovědnosti částečně či úplně zprostí, jestliže prokáže, že škodu nezavinila. Důkazní břemeno přitom leží na organizaci. Z pohledu třetí osoby se u § 420 odst. 2 OZ nejedná o odpovědnost danou na výběr. Nemůže se domáhat náhrady škody podle své vlastní volby, tzn. buď na právnické osobě, nebo přímo na osobě, kterou při své činnosti užila. Odpovědným subjektem tu je vždy ten, kdo užil jiného při své činnosti. Tak například učeň v roce 2008 při hodině odborného
výcviku utrpěl rozsáhlé popáleniny, které mu způsobil spolužák, avšak o náhradu škody ve výši 7 mil. Kč bylo žalováno odborné učiliště, nikoliv učitel, který zanedbal dohled. Organizace se částečně či
úplně odpovědnosti zprostí, jestliže prokáže, že škodu nezavinila a že ke škodě došlo buď neodvratitelnou událostí, nebo vlastním jednáním poškozeného. Odpovědnost organizace nebyla
soudem zjištěna např. v případě účastníka letního tábora, který si sušil kalhoty polité petrolejem u táborového ohně, načež kalhoty vzplály a utrpěl popáleniny na nohou.
V případě tzv. „excesu“, kdy dotyčný buď nejedná v souvislosti s plněním pracovních úkolů, nebo překračuje rámec svého pracovního pověření, škodu nese přímo ten, kdo ji způsobil. Soudy dovodily
exces např. tehdy, když dva zaměstnanci na pracovišti po sobě házeli uzávěry od limonády a došlo k poškození oka.
1.7.2 Odpovědnost pedagoga Pokud pedagog překročil rámec svého pracovního pověření, nebo pokud jednal úmyslně či v opilosti a způsobil přitom škodu porušením právní povinnosti, zodpovídá za škodu plně on. Pokud organizace prokáže, že škoda vznikla porušením povinností ze strany pedagoga a nejedná se o shora uvedený případ, pedagog odpovídá za škodu z nedbalosti pouze do výše 4,5 násobku průměrného měsíčního výdělku dle ZP. To neplatí, pokud byla škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo pod vlivem návykových látek, pak ji hradí zaměstnanec plně, a dále u dohody o hmotné odpovědnosti a u odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů. Nelze-li v případě škody určit jednoznačně zodpovědnou osobu, rozhodne soud o podílu viny jednotlivých pedagogů dle individuálního posouzení případu (věk, zkušenosti, momentální situace). Pedagog nese odpovědnost pouze za skutečnosti, kterým mohl v rámci svých možností předejít buď přímo, nebo preventivním poučením. Bude muset u soudu prokázat, že nezanedbal náležitý dohled a prevenční povinnost. Náležitým dohledem podle ustanovení § 422 odst. 2 OZ nelze rozumět takový dohled, který by byl osobami za normálních okolností k dohledu povinnými vykonáván stále, nepřetržitě a bezprostředně (na každém kroku). Při úvaze o tom, zda osoby dohledem povinné nezanedbaly náležitý dohled, je nutné vzít zřetel na okolnosti týkající se osoby podléhající dohledu (např. věk, povahové vlastnosti a celkové chování nezletilého dítěte). Prevenční povinnost ve smyslu § 415 OZ každému ukládá počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví. V případě rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.7.2004 sp. zn. 25 Cdo 1106/2003 soud
přiznal zákonným zástupcům poškozenému nezletilého náhradu škody na zdraví způsobené pádem fotbalové branky ve výši 6 miliónů korun proti provozovateli letního tábora. Konstatoval, že jestliže žalovaný neučinil vše pro to, aby bylo použito bezpečné sportovní zařízení, nesplnil svou prevenční povinnost vyplývající z ustanovení
8
10_u.indd 8
13.2.13 9:18
1.7.3 Občanskoprávní odpovědnost dětí Ustanovení § 422 občanského zákoníku nabízí čtyři různé alternativy okruhu osob odpovědných za škodu způsobenou dětmi. Za škodu může být odpovědné buď výlučně dítě, nebo výlučně osoba, která je povinna vykonávat nad ním dohled, nebo mohou odpovídat oba společně, anebo může nastat situace, kdy nebude odpovídat ani jeden z nich. 1. 2. 3. 4.
ZA ŠKODU ODPOVÍDÁ Dítě samostatně Škola společně a nerozdílně s dítětem Škola samostatně Nikdo
NÁLEŽITÝ DOHLED učitel nezanedbal učitel zanedbal učitel zanedbal učitel nezanedbal
Výlučná odpovědnost dítěte Výlučná odpovědnost nezletilého dítěte připadá v úvahu, způsobí-li škodu nezletilý, který již je natolik rozumově vyspělý, že je schopen posoudit následky svého jednání a toto své jednání ovládnout. Není možné přesně stanovit určitou dolní věkovou hranici, od které již nezletilý odpovídá za důsledky určitých svých činů. Takže např. i sedmileté dítě odpovídá za škodu, kterou způsobí úmyslně, pokud nikdo nezanedbal náležitý dohled. V praxi se lze setkat s výlučnou odpovědností za škodu až u dětí od 15 let věku, což koresponduje i s jejich trestněprávní odpovědností. U mladších dětí je v naprosté většině případů soudy dovozováno zanedbání náležitého dohledu ze strany rodičů či školy.
Např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.7.2010 sp. zn. 25 Cdo 4562/2008 stanovil, že rodiče jsou povinni společně a nerozdílně se svým nezletilým synem zaplatit pojišťovně necelých 200.000 Kč za požár rekreační chaty, kterou způsobil jejich desetiletý syn v době, kdy si hrál venku. Nezletilý a osoba vykonávající dohled odpovídají společně a nerozdílně Jsou-li podmínky odpovědnosti za škodu splněny jak u nezletilého, tak i u osoby povinné vykonávat dohled, která zanedbala náležitý dohled, odpovídají za škodu oba, a to společně a nerozdílně. V případě škody způsobené ve škole či na školní akci se předpokládá zavinění školy (objektivní odpovědnost organizace). Společná a nerozdílná odpovědnost znamená, že poškozený se může domáhat náhrady celé způsobené škody na kterémkoli z nich. Mezi sebou se poté nezletilý a škola vypořádají podle své účasti na vzniku způsobené škody.
V roce 2010 byla např. škola společně a zavázána zaplatit částku 1,5 milionu korun za rozbitou vázu při školní exkurzi v muzeu v průběhu lyžařského výcviku. Dílo za více než 1,5 milionu korun zničil tehdy třináctiletý školák, který se do místnosti s exponátem vrátil a vázu rozbil až poté, co se ujistil, že ho nikdo nesleduje. Škola podle soudu chybovala, když učitelé na chlapce při exkurzi dostatečně nedohlíželi. Šlo o problémového žáka, který několikrát dostal třídní důtku a právě s ohledem na jeho vlastnosti a sklony a na jeho dosavadní chování vyžadoval vyšší míru dozoru, kontroly a výchovného vedení, a to i při organizované mimoškolní činnosti. Mladoboleslavská škola podle informací z médií uhradila škodu částečně z milionové pojistky, částečně z vlastních zdrojů. Škola na událost reagovala tím, že se nechala pro podobné případy preventivně pojistit na vyšší částku - 15 milionů korun. Výlučná odpovědnost osoby vykonávající dohled Za škodu může dále odpovídat výlučně ten, kdo byl povinen vykonávat dohled nad nezletilým, který svým jednáním způsobil škodu. V případě žáků se předpokládá objektivní odpovědnost školy, žalovaná bude tedy přednostně škola. V určitých případech může za škodu plně odpovídat provozovatel zařízení.
Tak bylo např. soudem rozhodnuto i v případě provozovatele vleku, který neučinil dostatečná bezpečnostní opatření, aby zabránil úrazu dítěte při nástupu na vlek.
9
10_u.indd 9
13.2.13 9:18
Nelze dovodit ničí odpovědnost Nastat však může i situace, kdy podmínky odpovědnosti za škodu nejsou naplněny ani u nezletilého škůdce (protože buď není schopen ovládnout své jednání či posoudit jeho následky), ani u osoby povinné dohledem nad nezletilým (protože prokáže, že náležitý dohled ani prevenční povinnost nezanedbal). V takovém případě nese škodu sám poškozený.
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY x x x x x x x x x x x x
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád Zákon č. 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeže Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích Zákon č. 94/1963 Sb., zákon o rodině Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Zákon č. 262/2006, zákoník práce Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon Zákon č. 359/1999, zákon o sociálně-právní ochraně dětí Zákon č. 258/2000 Sb., zákon o ochraně veřejného zdraví Všeobecná deklarace lidských práv (vyhlášená OSN dne 10.12.1948) Sdělení federálního ministerstva zahr. věcí č. 104/1991 o sjednání Úmluvy o právech dítěte
Literatura x x
Pokorný, M; Hochman, J.: Odpovědnost za škodu v právu občanském a pracovním, 3. vyd., Linde a.s., Praha 2008. Kutý, J., Štěpán, J. a kol.: Bezpečnost mimoškolní práce s dětmi a mládeží, Sdružení mladých ochránců přírody, Praha, 2007.
10
10_u.indd 10
13.2.13 9:18
Poznámky
..............................................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................................
..............................................................................................................................................................................
10_u.indd 11
13.2.13 9:18
Tento projekt je financován z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a ze státního rozpočtu ČR
10_u.indd 12
13.2.13 9:18
