květen 2012
ročník X
číslo 9
Letošní Macharův Brandýs veleúspěšný Výsledky XIV. ročníku literární a recitační soutěže Macharův Brandýs Recitační soutěž: Anna Hovorková I. C – 1. místo 1. kategorie JIŘÍ KOTLAN IV. B – 1. místo 2. kategorie , ABSOLUTNÍ VÍTĚZ Dominik Loudín VIII. C – 2. místo 3. kategorie Jan Ploner VII. C – 3. místo 3. kategorie Jan Verfel VII. C – zvláštní cena Tereza Brůžková IX. B – Cena knihkupectví Sylvie Literární soutěž: Vojtěch Káně V. A – 1. místo 1. kategorie, CENA ŘEDITELKY GYMNÁZIA Anna Vartová V. B – 1. místo 1. kategorie Pavla Nečásková VI. C – 2. místo 2. kategorie Petra Poncarová VIII. B – 3. místo 2. kategorie
Všichni naši účastníci
Majitelé ocenění
Jak to viděl jeden z účastníků V pondělí 14. května se z naší školy vydal houf žáků směrem do Brandýsa v čele s paní učitelkou Hanou Jarou. V Brandýse jsme se rozdělili na dvě skupinky. První tvořili ti, co měli vlastní text, v druhé byli ti, co přednášeli něčí poezii či prózu. Aby to ale nebylo tak jednoduché, šla paní učitelka s recitátory, což byla ta druhá skupinka, než ve které jsem byl já. Musel jsem se postarat sám o sebe a ještě jsem se musel vyrovnat se strašnou trémou. Naštěstí jsem zjistil, že v naší porotě je paní ředitelka Jarmila Stojčevska. Ne že bych snad předpokládal, že pro mě jako žáka ZŠ Stará Boleslav bude hlasovat, to ne! Byla to ale známá tvář a to, nevěřili byste tomu, udělá hodně, zvláště pokud jsou všude kolem cizí a hrozivě vypadající lidé. V porotě u recitátorů zasedala mimo jiných také Bára Kolářová – skautská vedoucí. Průběh byl jednoduchý. Všichni přečetli, co napsali, nebo se naučili nazpaměť a počkali na vyhlášení. Diplomů se udělilo hodně, já jsem se v tom trochu ztratil. Přišlo mi, že se na tři kategorie rozdalo pět třetích míst apod. Také ještě udílely diplomy různé instituce např. knihovna nebo gymnázium. To mi ale nevadilo, protože v tu chvíli byla mnohonásobně vyšší šance na nějaký diplom, i když konkurence byla veliká. Nakonec jsem „urval“ 1. místo a ještě ocenění od paní ředitelky gymnázia - cenu za originální námět. Vojtěch Káně 5.A
Ukázky tvorby oceněných Anna Vartová Pták Přeletěli řeky, moře, oceány, i když bych chtěl moc, nepoletím s vámi. Na památku z Alp přinesl mi pták jednu malou kytku, zamával mi křídly a musel se vrátit zpátky do oblak. Protiklad Bílý pták, bílý pes, černá bouda, černá klec. Jasné slunce, blesky hromy, nový zámek, staré domy. Měkká postel, suchá sláma, do večera, pak do rána. Slunce velké, Pluto malé,
dítě mladé, hroby staré. Malá moucha, velký slon, tichá hudba, hlučný zvon. Zlo a dobro jsou vždy spolu, nahoru a pak zas dolů.
Strážnej Andělé k půlnoci slétli k zemi, vstoupili do snu malé Emy. Šeptají Emě divná slova, šeptají zas, zas a znova. Vstoupili do snu krásné Sáry, potichu na Sáru zavolali. Vstoupili do snu chytrého Dana a takhle létali až do rána. Ráno se rozplynou v bílé mlze a smutku zabrání i každé slze.
Náš spolužák Tonda Vojtěch Káně Vše to začalo v první třídě. Byl jsem docela obyčejný žák 1.A, který bral školu jako hru či nějakou zábavu. I když možná jsem nebyl až tak obyčejný. Tenkrát jsem již uměl číst, psát tiskacími písmeny (samozřejmě s gramatickými chybami) a sčítat, odčítat a násobit dvěma malá čísla. Nicméně ale jako každé mrně jsem v praktických věcech (vyčisti si zuby, aniž mi to připomene máma apod.) neobstál o nic lépe než moji vrstevníci. Dost ale řečí o mně. Přesuňme se tedy zpět k Tondovi. Právě nemyslím na nic jiného než na to, že jedu za kamarádem Tondou. Byl jsem z toho celý pryč, nedokázal jsem se soustředit na nic jiného. A to bylo pro vznik Tondy nejdůležitější. Asi si ťukáte na čelo, co to tady
vykládám za blbosti, jakej vznik Tondy, či co. Tak vás prosím, počkejte chvíli, vše se dozvíte. Paní učitelka, která je mimochodem nejhodnější na celé škole, a proto máme extra štěstí, že ji máme až dosud za třídní, právě píše docházku. U nás to funguje tak, že ten, komu chybí soused v lavici, řekne jméno toho chybějícího. Můj mozek ale běží na plné obrátky až na to, že nemyslí na školu, na toho, kdo chybí, na to, jakou otázkou mě může paní učitelka dostat nebo na to, jestli mi právě můj soused něco neříká. Přemýšlí o tom, co asi budu s Tondou dělat, jestli budeme hrát na babu… Zvláště moje grafické centrum dostává zabrat. Dlouho jsem u něj nebyl a představuji si, jak to u něj po té době vypadá, jestli je tam zase vzrostlá kukuřice na poli a jak tam spolu budeme hledat míč, co nám přeletěl přes plot. Když vtom něco zaslechnu. Dekodér lidské řeči se bohužel tentokrát nechytl a neví, co bylo řečeno a zda to vůbec bylo adresováno mně. Mozek ale není schopen ničeho jiného, a tak než se stihnu zarazit, vykřiknu Tonda. Jak již píšu dříve, jsem žákem 1. A, tudíž prvního ročníku. Nevím přesně, kdy se tohle odehrává, vím ale, že to je někdy na začátku školního roku. Logicky lze tedy usoudit, že nás paní učitelka moc nezná. To je dokonce pro vznik Tondy to nejdůležitější. Paní učitelka, neznalá našich jmen, do třídnice Tondu opravdu napíše, ale poté si začne říkat, kdo to vlastně je. A hle, je to. Tonda je na světě. Od té doby vždy chybí. Nikdy jej nezapomenu říci, když se zapisuje, kdo chybí. A nejen to. Tonda není přítomen naprosto nikdy. Teď po pěti letech je už paní učitelka zvyklá, ale tenkrát když jsme šli na výlet a řekl jsem, že ještě někdo chybí, tak to paní učitelku úplně dostalo. A jakmile jsem řekl, že chybí Tonda, smála se tak, že nemohla popadnou dech. Kdo by se taky nesmál, když chybí ten, kdo vlastně nechybí. Až tedy někdy uslyšíte o Tondovi, nejlépe ve spojení s Vojtou ,největším bordelářem všech dob, asi právě slyšíte o člověku, od kterého každý den opisuji a paní učitelce to ani nevadí. Vojtěch Káně 5.A
Hodiny informatiky ve 4.ročníku jsou zajímavé Naučili jsme se toho spoustu, např. udělat takovéhle obrázky na dané téma!
Kateřina Černohorská 4.C
Hana Chmelová 4.A
Eliška Koudelková 4.A
Valerie Beerová 4.A
soutěž Nejlepší třída šk. r. 2011/2012 Hodnocení tříd – duben 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10 11. 12. 13. 14. 15. 16.
7.C 9.B 9.A 6.B 4.B 6.C 4.C 4.A 5.A 8.A 6.A 8.B 7.A 8.C 5.B 7.B
646 bodů 272 b. 258 b. 207 b. 126 b. 107 b. 93 b. 62 b. 52 b. 50 b. 46 b. 35 b. 32 b. 31 b. 23 b. 16 b.
Celkové pořadí tříd 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.
4.B 9.B 7.C 9.A 5.A 4.A 7.A 5.B 8.B 8.C 6.B 4.C 8.A 6.A 7.B 6.C
2 348 b. 2 114 b. 1 926 b. 1 915 b. 1 255 b. 1 100 b. 928 b. 866 b. 740 b. 731 b. 704 b. 686 b. 460 b. 301b. 282 b. 229 b.
Žáci 1.B se svou paní učitelkou Janou Svobodovou přemýšleli o tom, jaký má být kamarád . Do deseti bodů shrnuli, jak si takového opravdového kamaráda představují. Dokonce ho i namalovali! Vzniklo jakési kamarádské „desatero“ ! Zde ho představujeme! Kamarád : 1) hodný 2) milý 3) nezlobí nikoho 4) nebije děti 5) pomůže v nouzi
6) hraje si se mnou 7) pomáhá mi, když něco nezvládnu 8) rozdělí se se mnou 9) je vtipný, je s ním legrace 10) máme společné zájmy
DEN ZEMĚ I páťáci sbírali Dne 20. 4. se nejen třídy druhého stupně, ale i obě páté třídy sebraly a vyrazily do předem určených ulic sbírat starý papír. My 5. A jsme měli na starost sběr z ulic: Lázeňská, Na Písku, Kozinova a část ulice Průhon. Šlo to dobře. Jen nikdo z nás neměl kárku, tak jsem vzal kočárek po sestře. A svou funkci splnil dokonale. V jednu chvíli jsme se ale dostali do situace, jaká nastala v pohádce o Budulínkovi. Tam byly lištičky a liška v noře, a když tam babička s dědečkem hráli, posílala jednu po druhé zjistit, co se venku děje. My jsme byli v Lázeňské ulici tam, kde je taková ta kamenitá zatáčka do ulice Kozinova a kluci (asi 4) měli vyběhnout tou zatáčkou a v ní posbírat papír. Kluci samozřejmě běželi až do Kozinovy, kde tedy vzali papír ( v zatáčce, kam měli jít, žádný nebyl ) a vrátili se. Hned jak ale odložili papír do vozidla, hned (i přes volání paní učitelky) se rozeběhli zase nahoru a dlouho nešli zpátky. Byl tedy vyslán další, myslím, že to byl Petr Lang, aby je nahnal zpět. Bez výsledku. Pak další. Zase nic. No ještě chvíli, zůstal bych tam s paní učitelkou sám. Ta to ale včas zarazila, protože se náš počet zmenšoval a řekla, že prostě budeme čekat. Uběhly další tři minuty, než jsme je všichni zahlédli s plnými náručemi papíru. Byli právem pokáráni. Naštěstí pro ně jen pokáráni. Žákovská byla ušetřena. Toť vše! Vojtěch Káně 5. A
MC DONALD’S CUP – okresní kolo Kat. - ml.žáci – 5. místo (z 10 mužstev) Kat. – st.žáci – 7.-.8. místo (z 11 mužstev) Přebor města jednotlivců – (atletika) 28 umístění do 3. místa (ze 70 žáků)
Pohár rozhlasu – okresní kolo – (atletika) ml. chl. – 5. místo st. chl. – 1. místo ml. dívky – 1. místo st. dívky – 3.místo Ze 4 postupujících družstev do krajského kola – 2 místa patří našim žákům!!! Školní turnaj v přehazované 6. a 7. roč. 1. 7.C 2. 6.C 3. 7.A
8. a 9. roč. 1. 9.A 2. 8.B 3. 9.B
Mladý zahrádkář (umístění našich nejlepších ) Kat.ml. kat.st. 1. Pavel Nágl 2.A --2. Natálie Langmajerová 4.C 2. Eva Kerberová 9.B 3. Radek Svoboda 4.A 3. Jakub Veselý 8.C Vítězové výtvarné soutěže pořádané základní organizací chovatelů drobného zvířectva jednotlivci 1. Valerie Beerová 4.A 2. Filip Stránský 2.A 3. Michal Uhlíř 2.A skupiny 1. 8.A – Eliška Stanevová, Vendula Krucká, Zuzana Vlachá, Nikola Kropáčková 2. 8.A – Míša Báčová, Lenka Bohatá, Danyela Odazhiu, 3. 7.A – Daniela Krajíčková
DOPRAVNÍ VÝCHOVA – DOPRAVNÍ HŘIŠTĚ V pátek 18.5. se 4.C vypravila do Čelákovic na dopravní hřiště. Jelo se jedním velkým autobusem. Když jsme dorazili do Čelákovic a vystoupili, tak nám paní učitelka řekla, že sraz je u bazénu. U bazénu se chvíli čekalo a potom nás uvítala jedna paní a řekla nám co a jak. Poté nám ze sklípku vynesli kola, pomáhali i kluci, holky ne☺. Rozdělili nás na dvě skupiny, jedna skupina odešla psát testy a jezdit podle značek a druhá skupina, ve které jsem byla i já, šla jezdit na kole tzv. "opičí dráhu". Jedna paní odešla s námi a druhé dvě s první skupinou. Každý jsme nesli potřebné náčiní jako např.: "hermelíny", různé tyče aj. Potom jsme postavili "opičí dráhu", docela jsem se bála, že to neprojedu, protože se to jevilo velice těžké. Ale nakonec jsem to zvládla, i když s hodně trestnými body. Když jsme skončili, vyměnili jsme se s první skupinou a šli psát testy. Při testech jsme dostali dva papíry, na jeden papír jsme měli kroužkovat odpovědi a na druhém jsme si měli číst otázky. Při psaní se soustředilo docela špatně, protože ty paní si tam povídaly. Když bylo dopsáno, šli jsme jezdit podle značek. Zpátky jsme přijeli před obědem. Výlet se nám líbil a bylo to užitečné, protože je nutné se orientovat v dopravním provozu. Lucie Svárovská 4.C
Testování pátých tříd aneb jak se to zaseklo 21. – 25. května probíhalo testování pátých tříd. My 5.A jsme měli v úterý češtinu a matematiku a ve čtvrtek angličtinu. Začněme tedy u úterý. Jako první jsme dělali matematiku. Program, v kterém se test psal, byl výborně zpracovaný a blbuvzdorný. Na všechno se zeptal a měl málo tlačítek, takže dokonce ani já jsem to nepopletl. Za to mají u mě +. Ale na druhou stranu uspořádala Česká školní inspekce nejběžnější hackerský útok. Pokud chce některý hacker oddělat například stránky nějakého ministerstva, vytvoří virus, který skryje v něčem neškodném třeba k PowerPointové prezentaci. Tu pak nějakým způsobem dostane do světa třeba emailem. Nešťastník, který takovýto soubor stáhne, se poté stane jedním z mnoha útočníků. Vir není nijak agresivní a neudělá „nic“ než jen v přesně určenou dobu otevře ony stránky. To není zas tak neobvyklé, děláme to denně, zde to ale udělá tisíce počítačů najednou. A když se takového serveru na něco zeptá taková banda věciček, udělá to kuck, škyt, prásk a milý server zahlcen všemi dotazy na loga, písmena, barvy a podobné věci, co bývají na internetových stránkách, zdechne. Zato na jiném místě se oslavuje. To se nám stalo taky, jen ta oslava chyběla. Všichni jsme vyplnili test, přišel mi tak pro třetí třídu ne pro pátou, a začali jsme jej odesílat. Já měl štěstí a svůj test jsem bez menších problémů propasíroval. A řekl bych, že jsem byl také jediný, kdo se při zdlouhavém odesílání testu nenudil. Zabavil jsem se mačkáním klávesy „turbo“, ovšem byl to podvod. Žádné turbo, nic. Jen šedá obrazovka s nápisem „odesílám výsledky testu, prosím počkejte“. Čekal jsem a čekal, až jsem se dočkal. Většina z nás se dočkala. Až na pět ubožáků. Výsledky se odmítaly hnout z místa. Nakonec přišla jedna paní učitelka a odesílání zastavila. Mohli jsme tedy pokračovat češtinou. Ta se odeslala bez problémů. Zajímavé. A čtvrteční AJ se dokonce odeslal do 5 sekund. Další zajímavost. Pak ale nastal problém. Těm, co se výsledky neodeslaly, se ztratily. Museli to tedy, nevzpomínám se kdy, udělat znovu. Naštěstí to zvládli a podruhé bezproblémově odeslali. Názor si na to utvořte každý sám.
Vojtěch Káně 5.A
Školní jídelna - názor Jistě jste postřehli, že jídlo ve školní jídelně není vždy chutné a lehce stravitelné. Někdy sice udělají dobré jídlo, ale většinou je to tak půl na půl. Vaří zde několik pokrmů, které mi nechutnají, ale jeden z nich bych pasovala na krále ze všech nejhoršího – párek s čočkovou (hrachovou) kaší. Párek není dobrý a v kaši jsem jednou našla mrtvou mouchu. Doma mi čočka chutná, ale v jídelně se vážně nedá jíst. Vaří tu i dobrá jídla, jako např. svíčkovou, „čínu“ a bramborové šišky se strouhankou. Na tom si pochutnám. Doufám, že nové vedení školní jídelny nám dopřeje výběr ze dvou jídel nebo alespoň chutnější pokrmy. Myslím si, že minimálně čtvrtina žáků sdílí stejný názor. Šárka Čiháková 5.B (Redakce tohoto školního časopisu slibuje, že hned v prvním čísle příštího školního roku budeme zjišťovat, co a jak se ve ŠJ změnilo.)
Jak jsme to viděli (Čtyři třídy – 2.A, 3.A, 6.B a 7.B strávily pět úžasných dnů v rámci školy v přírodě)
Dneska jsme přijeli na školu v přírodě, dojeli jsme až k boudě Brádlerově. Šli jsme na Mužské skály, boj s únavou jsme vyhráli.
Ve čtvrtek jsme šli na brigádu, všichni jsme tahali velkou kládu. Večer jsme měli bojovku, hráli jsme si na schovku.
Pak byl celodenní výlet, všichni tam začali šílet. Viděli jsme jenom hory, bolely nás z toho nohy. Středa byla hrozivá, túra byla strašlivá. Šli jsme 20 kiláků, nohy plné boláků.
Dvakrát jsme tam měli párky a při tom jsme hráli karty. Taky jsme se tam učili, kantoři nás velmi mučili. Pátý den jsme si věci sbalili autobusem domů odjeli. Sláva, nazdar výletu, zpátky jsme už zase tu!
Deník - škola v přírodě Pondělí: Jeli jsme na školu v přírodě do Špindlerova Mlýna, do horské chaty Brádlerovy boudy. Po příjezdu jsme museli nejdříve počkat na třídu 7.B, která za námi jela ve druhém autobusu. Když dorazili, šli jsme se ubytovat a potom naobědvat. Odpoledne jsme se vydali na náš první výlet. Šli jsme na Ptačí kameny. To jsou velké zelené kameny, odkud jsme měli krásný výhled na naši boudu. Dále jsme sešli na Martinovu boudu, kde jsme vytvořili týmy. V našem týmu nás bylo šest a jmenovali jsme se Kofoláci. Po návratu k chatě jsme měli soutěž ve cvrnkání pingpongovým míčkem.
Úterý: Měli jsme svou první snídani. Dopoledne jsme se učili matematiku a přírodopis. Po obědě jsme nafukovali balónky, šli jsme z kopce a sledovali, jak se balónek zmenšuje. Po balónkovém šílenství jsme večer hráli v týmech podlejzanou, pak jsme měli diskotéku. Středa: Hned po snídani jsme se vydali na výlet. Opět jsme šli kolem Martinovy boudy a za hranice Polska. Přešli jsme hory a doly a došli k pramenu Labe. Procházeli jsme různé úseky kolem skal, až jsme došli k Medvědí boudě. Byli jsme rádi, když jsme se v pozdním odpoledni konečně vrátili. Všichni jsme byli unaveni. Po večeři jsme sebrali zbytky sil a nanosili dříví na oheň. Ale ten už jsme nezapálili, protože nás déšť zahnal zpět do chaty. Čtvrtek: Čekala nás brigáda. Pomáhali jsme KRNAPu (Krkonošský národní park) odklízet pokácené větve a stromy. Odpoledne jsme stříleli ze vzduchovky do terče, což nás kluky moc bavilo. Poté následovala spíš holčičí zábava – recitování básní. Večer jsme si na ohníčku opekli buřty, a pak se vyřádili na diskotéce. Na úplný závěr nás čekala o půlnoci bojovka v lese. Pan učitel na mě tak vybafl, že jsem se lekl, až jsem upadl. Čtvrtek byl dnem, který se mi za všech dnů nejvíce líbil. Pátek: Posnídali jsme a šli balit kufry. Dopoledne jsme se vydali zpět domů. Filip Hakl 6.B
Tajný výlet devátých tříd Tajný výlet se stal v posledních letech tradicí. Vybraní žáci devátých tříd vždy cestují neznámo kam. Například loni navštívili Litomyšl, předloni Plzeň… A tak jsme letos očekávali, co paní ředitelka vymyslí (vymyslela). Ve Staré Boleslavi nám bylo řečeno, že přejedeme Prahu a pak se uvidí, kam nás autobus zaveze. Tím tedy padla možnost Sněžky nebo jiných severně položených míst. Tak jsme čekali, až jsme se dočkali - po odbočení na Příbram a Sedlčany. Dozvěděli jsme se, že navštívíme rožmitálský kostel, muzeum a památníky Antonína Dvořáka a Karla Čapka. První tedy byl kostel ve Starém Rožmitále, kde jsme zjistili, že naše bloudění v Rožmitále pod Třemšínem je celkem normální, protože když se zde řekne kostel, většina myslí kostel v centru Rožmitálu pod Třemšínem. V kostele Povýšení svatého Kříže se nám dostalo výkladu o Jakubu Janu Rybovi, známém českém hudebním skladateli a kantorovi, od zástupkyně rodiny „Rybologů“ Hojerových. Zajímavosti z Rybova života jsme si následně zopakovali a obohatili v muzeu, které se nachází v bývalé továrně v Rožmitále pod Třemšínem, a je údajně nejmodernějším českým muzeem. Nachází se zde expozice věnované Pánům z Rožmitála a také samozřejmě Jakubu Janu Rybovi. Následně jsme krátce navštívili místo, kde J.J.Ryba spáchal sebevraždu a má zde pomník. Poté jsme navštívili pěkný novorenesanční zámeček ve Vysoké u Příbramě, který je věnován památce Antonína Dvořáka. Zde bylo místo, kam jezdil na léto a oživoval zde svou fantazii při tvoření skladeb. Poslední místo, na které jsme dnes zavítali, byl památník Karla Čapka ve Strži u Dobříše. Zde jsme opět absolvovali výklad o životě a následně jsme zhlédli krátký snímek o jeho životním díle.
Vybrané místo určitě všechny překvapilo a snad všichni si z dnešního dne něco zajímavého budou pamatovat. Jakub Hřídel 9.A
Nervozita roste, školní akademie se blíží. Všechny zveme 20.6.2012 do nové tělocvičny!!!
