Krajinný ráz. ~l([~n«!dllm2il KRAJINNÝ RÁZ 1. Jiří Low. Jak vypadá objektivní jeviště lidského života? Jak vypadá subjektivní jeviště lidského života?

Krajinný ráz Jiří

Low KJ'eslil Rostislav Posplsil

Zamyslíme-li se nad typem vztahů člověka ke krajině v úrovni jejího duchov­ ního vnímání, zj istíme, že okolní s vět čl ověka je pro něj vlastně něčím jako divadelním jevištěm, kde hraje o svůj život. Nároky na jeviště jeho života mají tedy ve svém uspořádání velmi blízko ke scénickému umění (však také divadlo je "hrou na život"). Je evidentní, že herec pro svou hru potřebuje ur­ čitým způsobem upravené jeviště, na druhé straně ale možnosti jevištní tech­ niky ovlivň uj í hru samu. Jeviště je tedy jednak objektivní realitou (kterou představuj í např . štafle), zároveň je však realitou subjektivní (která štafle mě­ ní v katedrálu).

Jak vypadá objektivní jeviště lidského života? Základem jeviště je

můj

byt a mé vlastnictví. Je to prostor, který mohu rela­ ke svý m zcela individuálním potřebám fyzickým i duševním. Stejně významnou část jeviště však tvoří i širší, každo­ denně mne obklopující okolí, a to již zdaleka ne jen moje. Do mého s věta pat­ ří i místa, kam se jednou či občas podí vám, která mne mohou inspirovat, kde jsem však pouze hostem. tivně suverénně ovlivňovat či měnit

Jak vypadá subjektivní jeviště lidského života? Každý člověk má (stejně j ako o celé své budoucnosti) představy o svém ide­ álním okolí. Není podstatné, je-Ii tento předobraz jeviště života člověku vro ­ zen, nebo je-li výs ledkem výchovy, podstatné je, že existuje. Je to cosi jako základ našich vnitřních hodnotících kritérií okolní kvality. Tento vnitřní obraz jeviště se samozřejmě koriguje a upravuje tak, jak jde čas. Základní představa se však nemění a neseme si ji celý život. Snaha naplnit své ideály nás potom nutí i k naplňování obrazu svého jeviště. Celý tento komplex snů a ideálů rea­

Proč

krajinný ráz?

Kraj inný ráz je pojem, který při snahách o ochranu a revitalizaci naší krajiny působí nej­ více potíží a zlé krve a bývá pro svoji těžkou defi novatelnost a používání subjektivních krité­ rií nej častěj i napadán. Každý totiž mů že při zdůvodňování rázovitosti krajiny zdůrazňovat něco jiného - stavitelé tržních center a meliorá­ toři jistě budou mít kritéria jiná než milovník orchideí. Pokusit se proto co nejobjektivněji de­ finovat to, co vytváří "rázovitost" toho kterého regionu či oblasti, je tak nanejvýš nutné. I pro­ to, že ráz krajiny, v níž jako národ žijeme a již spol uvytváříme více než tisíc let a která je tak zároveň i odrazem historického vývoje našeho národa a součástí jeho kulturní identity, byl za 40 let socialis ti ckého experimentu nebezpečně porušen a zunifikován. Tato skutečnost se pak absencí souvztažnosti s krajinou, ztrátou vazeb na ni, ztrátou jistoty uomova či pocitem vykoře­ nění zpět ně odráží i v našem vědomí. Zejména socializace venkova a její poslední "industrializované" dvacetiletí, charakterizova­ né vznikem zemědělských velkopodnikll zcela neadekvátních pro náš kulturní prostor, přispělo k nenávratnému zničení mnoha typických a tTa­ dičních atributů krajinného rázu toho kterého regionu . Za deset let od pádu komunismu se po­ dařilo ve společnosti napravit mnoho křivd , jež "budování socialismu" přineslo . S křivdami spáchanými na krajině a jejím rázu to však jde pomalu. a co víc, zpřetrhání citového vztahu ke krajině a půdě, kterou s sebou kolektivizace při­ nesla, přispívá k vytváření křivd dalších. Jistě, v osídlené krajině, přeměněné staletou prací na­ šich předků, se lze dlouho přít o tom, jaký stav krajiny vzít při její resustitaci a sanaci za zá­ klad, vycházet je však třeba bezesporu z jejího stavu před kolektivi zací, tedy někdy z padesá­ tých, maximálně šedesátých let. Pozůstatky to­ hoto krajinného rázu totiž v naší krajině stále ještě nacházíme, navíc např. v sousedním Ra­ kousku můžeme snadno sledovat, jak přirozeně by se krajina vyvíjela. nebýt socialistických ex ­ perimentů. Samozřejmě, návrat k původnímu stavu již není možný. Lze však posilovat právě ty prvky, které jsou typické, lze posilovat kra­ jinnou rázovitost. Není to však jednoduché. Ostatně, nesvědčí o ztrátě souvztažnosti s kraji­ nou prostý ťakt , že program péče o krajinu, za­ měřený na posilování a obnovování zpřetrha­ ných vztahů v krajině na území ČR byl od svého po čátku v roce 1996 obdařen ze státní ka­ sy 540 miliony korun, zatímco rekonstrukce bu­ dovy České národní banky spolykala již 5,8 mi­ liardy korun?

Václav Štěpánek

JavorlllKy v roce 1956, jak je zachytil fotograf Rudolf Janda. "Zub zemědělského pokroku" ještě nestačil převléci kraji/lu do "družstevlll~' ulliformy

~l([~n«! Dllm2il

KRAJINNÝ RÁZ

1

PHkladlloCl ukázkou typického kraji1l/lého rá­ je stará fotografie Řetellic /lad TepliCKOU v podll/jH Nízkých Tater. Bylo by zajímavé shléd1lout, do jaké míry se k d/lešllím u datu té­ to kraj iny zmocllil les. Foto Jarmila Kocour­ ková Zll

lizujeme v jakési psychologické nice, ktero u nám bo kterou si vytvoříme.

sku teč ný svět

ponechá, ne­

Za základ všech činností, vytvářejících estetické hodnoty v k rajině , včet­ ně jejího r ázu, j e tak třeba p ovažovat snah u o vytvoření souladu mezi subjektivním a objektivn ím j evištěm života. Život člo věka v urč ité kraj in ě ve svém dů s ledku vede k tomu, že v ní č l ověk něj aký m zp ů sobem vytyčí své objektivn í jeviště podle subjektivn íc h po tře b , nazve je domo vem a zač n e je hájit a vzáj emn ě se s ním zto tožň ovat. Hmotným výsledkem jsou potom sna­ hy přizpůsobovat si a "zkrášlovat" své životní teritorium. Pro vznik a existenci teri to ria je významná dlouhodobost mého života v něm , dále jeho obytnost (vytvářen í prostředí podporujícího můj pocit pohody, tj . klid, bezpečno st, čis tota atd.), dále jeho pamětihodn o s t ( u tváření a oc hrana částí teritoria upomínajících na min ulé děje moje, mých předků, známých, lá­ sek atd.) a jeho duchovnost (symboly mých idej í a myšlenek, sakrál ních vzta­ hů a dan ch "magických" míst). Zás ad n ě významné je i to, že teritorium mu­ sím mít možnost dotvářet a hájit. Nejvýzn amn ěj ší mi pro mé os vojení si teritoria jsou patrně výsledky mé čin n osti v něm. A ť už jde o realizaci mých představo určitém místu či naopak o mou "ochranu" místa pře d či nn ostm i ji­ ných. Čím déle žije v dané krajině dané společenství lidí, tím lépe si v ní uspo řádá svá individuální teritoria do konsensuál ní podoby, tím v yvážen ěj i se kraj inná struktura vyvíjí a tím lépe je ošetřov ána, hájena a krášlena. To bylo a snad i bude hlavním bohatstvím dnes rozvrácené venkovské komun ity a celé naší středoev ro pské kultury. To je základ kultu mosti a krásy naší kraj iny a to je i rozhodující důvod naší potřeby ochrany a dotváře ní jejího krajinného rázu. V rozvrácení teritoriálních vztahů v krajině je nutno vidět jeden z největších zločinů komunismu na naší společnosti. Socializace venkova programově zpřetrhala naše vazby na krajinu. Vedle zničení majetkových vztahů šlo při­ tom především a právě o vztahy psychologické. Objektivní jeviště života lidí se vymklo jejich kontrole. Lidé tak ztratili jeden ze zásadních atributů svých psychologických teritorií - možnost je hájit. Na tento fakt většina lidí reaguje tím, že teritorium opouští ("už tam radši nepůjdu - bolelo by mě srdce"). Dnes však stojíme před dalším a možná ještě větším nebezpečím. Globaliza­ ce světa, omylem chápaná a prováděná jako unifikace, vede ve velkém k od­ cizování našich psychologických teritorií a jejich postupné ztrátě. V našem světě tak stále více bloudí lidé bez krajiny krajinou bez lidí. Hra zvaná život se tak často stává absurdním divadlem. Herci, obtíženi rekvizitami, si nemají kde sednout (a často nemají ani co hrát). Společnost jako soubor individuí, řídících se společně domluvenými pravidly soužití, se při vytváření těchto pravidel musí opírat o společně cítěnou či alespoň všeobecně uznávanou preferenční hierarchii hodnot. Vytváří si tedy vedle soustavy mravních a právních hodnot i soustavu stereotypů chápání hodnot svého prostředí. Soubor těchto duchovních hodnot krajiny, z nichž jen část je pouze estetická, se dá částečně shrnout do pojmu "krajinný ráz" . Ne­ jde přitom o estetickou kvalitu určité krajiny, ale její tvář - rázovitost. Hledá­ ní krajinného rázu je tedy hledáním objektivní osobitosti krajiny. Tato osobi-

Průchozí

prostor namísto

krajiny Jan Keller Když Ludvík Vaculík zahajoval počátkem říj­ na roku 1996 kon ťerenci na téma literatura a krajina, uved l ji zvláštn í analogi í. Přečet l něko li k velice brutá lních pasáží z knihy líčící postupy mu č en í ve s t ředo v ěku, a všude, kde bylo psáno o lidském těle, v nich nam ísto toho dosadil výraz krajina. Tex t popisující nezměr­ né ut rpení m u čených v dobách našich předků se tak změ n il v jakýsi technologický popis'to­ ho, co dnes děláme my sami se svou zemí. Bylo to tím názo rn ějš í a p Ll sobivější, že konfe­ ren ce se konala ve Stráži pod Ralskem. N ezo dp o vě ze n a zůst ala ovšem tehdy otázka. za co vl a s t n ě kraji nu tak krutě a bez milosti trestáme. Každý technokrat přitom potvrdí, že mu čení a t rýznění kraj iny mu osobně nedělá žádnou zvláštní radost. Nemůže ale jinak, má to totiž v popisu své práce. Ten byl napsán ještě předtím, než technokrat nastoupil do funkce. Byl nadiktován železnou logikou roz­ voje naší civilizace. Žijeme ve společnos t i, jež je založena, sa mozřejmě kvůli vyšš í efektivi­ tě, na jednoduché až monotónní logice běžící­ ho pásu. Zpočátku, když byly běžící pásy ještě malé, úzké a krátké, celé se vešly do továren. Jakmile však společnost náležitě vyspěla, sta­ ly se jejím běžícím pásúm továrny příliš těsné . Aby se toho na ně vešlo ještě mnohem více, musely být vyvedeny z továrních budova roz­ prostřeny po ce lé krajině . Tehdy byla prlllny­ slová společnost nahrazena společností slu­ žeb. Znamená to, že na pásech se již nepřepravují pouze suroviny a zboží, uhánějí po nich na vlastní náklady stále větší počty li­

dí. Cestou jsou jim aplikovány nejrúznější

služby. Některé mohou konzumovat přímo za

jízdy, kvúli jiným musejí na pár minut zasta­

vit.

Tato báječná proměna, která umožnila prospe­

ritě pohybovat se neuvčřitelnou rychlostí až

130 kilometrú za hodinu, má bohužel na kraji­

nu veskrze nedobrý dopad. V podstatě ji pro­

měnila v prúchozí prostor, takže ta stále více

slouží již jen j,tko vcelku nepodstatná kulisa

pro přemísťování neobyčejně vyspělých ko­

čovn í kú. Aby během jízdy nebyli kočovníci

posledními zbytky krajiny příliš rozptylováni,

byla po celé délce trasy vztyčena důkladná

ochranná pásma z reklamních tabulí. Lze se

na nich dočíst vše, co dnešní dospělý člověk

potřebuje o světě vědět, počínaje informacemi

-7

2

KRAJINNÝ RÁZ _ _ __ _ __ _ _ __ _ _ _ _ _ _ __ _ __ _

tost se v první řadě odvíjí od trvalých ekologických podmínek a ekosystémo­

vých režimů krajiny, tedy základních přírodních vlastn ostí. V těchto rámcích

je krajinný ráz dotvářen (v krajinách přírodních) až vy tv ářen (v kraji nách an­

tropicky přeměněných) lidskou činností a životem lidí v nich . Krajinný ráz je

lidmi vnímán jako soubor typických přírodních a člo věkem vytvářených zna­

ků, které pro ně určitý prostor identifikují. Typické znaky krajinného rázu te­

dy vytvářejí obraz dané krajiny. Jejich kombinace vy t vářejí různé typy krajin­

ného rázu. Rů zná míra dochovalosti typických znaků určuje i míru

docho\,alosti krajinného rázu v jednotlivých částech krajiny.

Protože je krajinný ráz vyj ádření m ce l o spo lečenského vn ímání reality a je

sou částí právního prostřed í, mus í být j ednoznačně sdělitelný a tedy definova­

telný (a to i za cen u zjednodušení a nepřesností). Dnešní situace, kdy spo l eč­

nost svými institucionálními nástroji hájí krajin ný ráz před jednotlivci, aniž

by obecně, ale d ostateč n ě jednozn ačně definovala, co to je, není trvale udrži­

telná. I když je to zvláště v tomto případ ě velmi obtížné, je nutné se o jedno­

značněj ší metodologické vymezení pokoušet.

Základní a obecný postup definování a hájení krajinného rázu má tedy tři zá­

kladní etapy:

1. Určen í typu krajinného rázu a jeho prostorové vymezení 2. Vyhodnocení dochovalosti kraj inného rázu 3. Určení míry ochrany krajinného rázu Tento postup má základní cíl - podle určitých pravidel objektivizovat Uinak na individuálním rozh odování úředníka závislou) kategori i ochrany krajiny. Je námi použit na Hané, Pálavě, Bílých Karpatech, Ch řibech , v okolí Brn a a samozřejmě se postu pně vyvíjí.

1.

Určen í

typu krajinného rázu a jeho prostorové vymezení:

Krajinný ráz je charakteristický souborem ty pických přírodních a člověkem vytvářen ých znaků, které jsou lidmi vnímány a určitý prostor pro n ě identifi­ kují. Vytvářej í tak urči té typy kraj inného rázu, které jsou pro storo vě iden tifi­ kovatelné. Typické znaky krajinného rázu tedy vy tv ářej í obraz dané krajiny. Jejich definice pro jednotlivé typy krajinného rázu v území je hl avn ím cílem celé této etapy. Pro určen í typu krajinného rázu se používá rozbor přírodních podmínek a krajin otvorných způsobů využívání, z nich ž se odvozuje soubor typických znaků dané krajiny. Vyhodnocení přírodních pod mínek se zaměřuje na tři cíle: - postihnout ty přírodní vlastnosti, které jsou rozhodující pro formování kra­ jinných ekosystémů (tedy zejména skupi ny lesních typů a jejich kombinace) - postihnout ty přírodn í složky, které rozhodující měro u ov livňují využitel­ nost přírodních zdrojů v území, a tvoří tedy rámce pro dlouhodobé využívání krajiny č l ověkem - vystihnout základní prostorové rámce území dané reliéfem Hodn otí se zej ména reliéf, geologické prostředí a zásoby nerostných surovin, hydrologické vlastnosti, půda, klimatické podmínky. Kraj inotvorné činn os ti jsou v rÍlzných územích rÍlzné a mají pro dan ý typ kra­ jiny i různou váhu. Ob ligátně jsou n ej v ýzn amnějšími krajinotvornými fu nk­ cemi lesnictví, zeměd ě l s tví a sídelní fun kce, často však též těžba surovin, do­ prava, vodní hospod ářství a rekreace. Vyhodnocení krajinotvorných zp ůsobů využíván í daného území se vztahuj e na delší časo vý úsek (nejde tedy o momentáln í stav). Aby totiž byl urči tý zp ů sob využívání kraj inotvorný, musí dané činno sti působit určitou dobu ur­ čitým způsobe m (pak dochází k oboustrannému vli vu přírodních podmínek na způ soby využívání a naopak) . Typické znaky krajinn ého rázu je účelné rozdělit na hl avní a doprovodné. Rozhodující je určen í hlavních typických znaků , které o typu krajinného rázu rozhodují. Doprovodné maj í charakter zn aků , které daný ráz krajiny dotvářejí. Typické znaky jsou zpravidla tvořeny charakterem reliéfu, strukturou a uspo­ řád ání m ploch, hran a linií, sídelní strukturou a charakterem osídlení, vni třn í ­

\J;q9n"\lDnunce~

~~L I

~

------, Kreslil Jali Stekllk o nových druzích bonbónů a cigaret, přes úda­ je o slevách mobilů až po ceny benzínu a ole­ je. Průchod b ěžících pásů otevřenou krajinou tak byl dostatečně a navíc velice moderně ošetřen. Problém nastává, př i blíží-Ii se asfaltový běžící pás lidskému sídlu. Tomu se nedá vyhnout. Na rozdíl od otevřcné krajiny, ve které stále ještě tu a tam zbývají místa na další bill boar­ dy, představují města až iracioná ln ě úzká hrd­ la dopravy. Řešením se staly obchvaty. Pro­ půj č i l y nový a vzrušuj ící charakter příměstské krajin ě. Jsou totiž vedeny v místech, kde kon­ čí limity dané hi storicky respektováním lid­ ských rozměrů architekturou a prostor je zcela přenech á n plý tvavým m ěřítkům přírody. S ilni ční a dál ni č ní ochvaty, jež jsou zde po­ s tupn ě instalovány, připomínají svou monu­ me ntali tou nové, modern í hradby. Zatímco klasické hradby chránily měšťany před nepřá­ tel i, hradby beton ových obchvat ů je chrán í se stejnou spolehl ivostí p řed kontaktem s pří­ m ěst sk ou krajinou. Je zde snad jen jediný roz­ díl. Zatímco s tředověké kamenné hradby čini­ ly městs ký vzd uch svobodným, moderní hrad by as fal tové ho činí alergogen ním. Jejich vy asfaltovaná plocha t voří neustále se rozrů­ staj ící zemi nikoho, jakési dů k l adn ě demilita­ rizované pásmo, kde mčsto už n emůže pokra­ čovat a pří rod a ještě nemúže začít. Postu pující proměna kraj iny v průchozí pro­ stor může bý t nepochybně použita jako jeden z vý mluvn ých indiká torů míry rozvinutosti dané s p ol eč n ost i. U našich němcckých souse­ dů pokrývá as falt a beton s i ln i čních a dálnič­ ních komunikací již téměř pět procent celko­ vého pov rchu . Kam se na ně se svými ušmudlan ými dv ěma procenty hrabemc. Na­ příště bude třeba ješ t ě mnohem důklad něji kraji nu natáhnout na skřipec, jcště hlou běji do ní vyrýt čtyřpruhové znamení pokroku a čer­ stvé rány j eště pcčlivěji než dos ud zalévat horkým asfaltem. Zhni sané okolí jizev pak snadno ošetříme vhodný mi billboardy. Vždyť na nich nemu sí být vždy jen návody ke kouře­ ní. Můžeme je učinit mnohem ekologičtější­ mi. Třeba tím, že na nich nccháme pózovat v různých roč n ích dobách zbytky naší neporu­ šcné přírody. Krásy české a moravské země a jejích malebných zákoutí j sou tak neodola­ telné, že nám mohou pomoci zaplatit ješ tě mnohem delší a širší pruhy běž í cích pásů. Až ji mi co nej těsněj i omotáme vše pozoru hodné v naší k raj ině , až do nich n eprodyšně zavine­ me každou kraj innou zvláštnost, tcp rve potom • budeme n áležitě rozvinut í.

KRAJINNÝ RÁZ

3

Úmluva o evropské krajině a krajinný ráz Jan Plesník

Janovice, Velký pahorek. Takovou l{beznou krajinu zachytil v roce 1944 f otograf Rudolf Janda. Dnesji najdeme bollllželjell v archivech

mi charakteristikami ploch a linií, charakteri stickými znaky staveb a typický­

mi identifikačními detaily.

Je třeba upozornit, že uvedený vý če t neznamená, že ve všech typech krajin­

ného rázu jednotlivé položky hrají zásadní význam . Např. barevnost staveb je

u některých typů bezcenná, u některých však může být i hlavním znakem.

Výběr opravdu typických (a tedy hodných ochrany) znaků je proto pro každý

typ individuální a musí být proveden velmi zodpo vědně .

s po l ečenstvím.

2. Vyhodnocení dochovalosti krajinného rázu:

Pro hodnocení dochovalos ti krajinného rázu v dané kraj ině je třeba j i v první"

řadě rozčlenit na p oh l edově spojité prostory, vymezené pohledovými bariéra­

mi - základní kraji n ářské celky. Bylo by totiž pro ráz krajiny zb y tečné chrá­

nit pouze jedna boží muka, či krásný strom upro střed sme ti ště.

Potom nastává vlastní hodnocení dochovalosti jednotlivých základních kraji­

n ářských celků. V každém základním kraj inářském celku se porovná soubor

typických znaků příslušných danému typu krajinného rázu (výsledek první

č ásti) se skutečností. Teprve toto hodnocení zjistí, j ak vý zn amně je v kterém

mís tě krajinný ráz dochován, a určÍ i míru jeho ochrany.

3. Určení míry ochrany krajinného rázu:

Pro stanovení miry ochrany vycházíme jednak z míry dochovalosti krajinné­

ho rázu, jednak ze vzácnosti výskytu daného typu kraj inného rázu vůbec.

Dalším významným faktorem je i so uč asný, případně-plánovaný zpúsob vyu­

žití územÍ. Pro ochranu krajinného rázu je velmi významné, je-li krajina chrá­

něna i z jiného důvodu (např. CHKO, NP, pp atd .) nebo je-Ii její plánované

využití v soul adu s ochranou jejího rázu (rekreační oblasti, obytná zázemí SÍ­

del). Protože ochrana stávajícího rázu bude mít vždy m írně konzervat ivní po­

dobu, je nutno zvážit, do jaké míry a kde je toto omezení možné a reálné.

Míra ochrany se tak v této fázi n enápadn ě mění z rozhodnutí odborného na

rozhodnutí odborně-politické. Je třeb a si u vědo mi t, že kraj inný ráz je hodnota

ryze lidská a společenská (s rn ě je přece krása kraj iny celkem jedno, případně

vidí krásu jinde). ZáleŽÍ tedy na nás, j ak mnoho nám na rázovitosti naší kraji­

ny záleŽÍ a jaké představy o své vlasti máme.

Doc. Ing. arch.

4

Ji ří

•

Low, Brno

KRAJINNÝ RÁZ _ __

_ _ _ _ _ __

V sous tavě mezi národ ní ho práva až do nedáv­ na zcela chy b č l a úml uv a, která by se nezabý­ vala "pouze" něk terými složkami p ří rody, ale byla z aměřená na kraj inu na našem konti nen­ tě. Proto od polovin y 90. let připravuje Rada Evropy návrh Úmluvy o evropské krajině, jež by m ě l a tuto mezeru vyplnit. V dubn u 1998 se ve F lorencii u sk uteč n ila mezivládn í ko nzul ­ tační konference, které se z účastn ili nejen zá­ stupci ministerstev evropských zemí, ale i nej­ důleži tějších mezin árodních odborných i nevládních orga ni zací. Do pracovní skupiny, při prav ující tex t doku mentu, byl zvolen i zá­ stupce České re publiky . Na jejím v pořadí j iž tře t í m zasedání, které se uskutečnilo ve dnech 10.- 11. ledna 2000 ve Štrasburku, byla odsou­ hl asena z á vě reč n á verze úmluvy. Předpoklád á se, že po schvá lení Výborem m i nistrů Rady E vropy bude Úmlu va o evropské krajině v zá­ ř í 2000, na závčr rozsáhlé ce l oroční kampaně Evropa: společn é dědictví, vystaven a k podpi­ su vládami evropských zemí a Evropským

_

Co vůbec je nejdlll ež i tějším cíl em úm luvy? Jednotlivé smluvní strany se zaváží zajišťova t ochran u krajiny, pečo v at o ni a plánovat její využívání. Nesm í rně d ů ležité je, že úmluva nah líží krajinu nejen z čis tě ochranářského, ale i kul tu rně-histor i ckého , estetického a etic­ kého hl ed iska. Přitom se nevztahuje pouze na přírodo v ědecky cennou krajinu , ale týká se veškeré kraj iny. V současnosti je chráněn o 12 % celkové rozlohy našeho kontinentu: zby­ tek tvoří n echráně n á krajina. Je š tě j inak: více než pol ovinu Evropy lidé pře m ěn i li na země­ dě l sko u kraj inu , t é měř třetinu pokrý vají lesy různé kv ality. Úml uva o evropské krajině za­ hrnuje jak kraj in y, zařazené do Světového kultu rního či p řírod ního děd i c tví , tak typickou přím ěstskou krajinu s nákupními středisky a billboardy, zámecký park či urbánní území. N i cmé n ě , aby bylo vůbec možné text tohoto závažného dokumentu připravit , má každá smluvní strana možnost vymezit část svého území, kde úmluva platit nebude. Státy, které k úm l uvě přisto u pí, zakotví ve svých právních p ředpisec h zásadu, podle níž je kraji na podstatnou složkou životního pro­ středí člověka a výrazem rozmanitosti společ­ ného kulturní ho, ekologického, sociálního a ekonomického dědictví. Pro Českou republi­ ku to bude znamenat, že v případě ratifikace Úmluvy o ev ropské krajině odpovídajícím způsobem uprav í přísluš n ou legislativu včetn ě pasáží, týkajíc ích se krajinného rázu . •

_ _ __ _ __ _ _ __ ~~9Il1lDnufkr~~

Krása zemědělské krajiny (i té zmechanizované) Mojmír Kyselka Úvodem provokace c ti telů velehor: na titulní straně přís lu š n ého čísl a pravi­ de lně odebíraného National Geographic spatřuji dosti n epodařen o u fotogra­ fii narudlého - patrn ě vulkan ického velehorského masivu. V zd áleně připo­ míná vrcholy arménských pohoří na sever od Jerevanu. Ihned tedy pátrám po dů v odech horší kvality snímku ve srovnání se všemi ostatními, sladce dokonalými fotografiemi v Geographiku. Vysvětlení poskytuje text k obráz­ ku : americké sondě Mariner se podařilo p e1fektně vyfotit a poslat zpět do Pasadeny jedno Z vysokých pohoří planety Marsu. A tu se mi náhle potvrdi­ lo už dlouho hl odající p odezření : základn í habitus té vrcholové, kame nné, bezvegetační části vě tši ny velehor je zoufale stejný. Domnívám se, že to, co dává Kavkazu, Himálaji, Do l omitům, Alpám, Tatrám, Skalistým ale i Orlic­ kým horám a dalším horským krajinám "ráz", je vegetace, především ovšem to, j ak s ní nakládá č l ověk. Suše řečen o - jeho lesní hospodářs tví, zeměděl­ ství a stavby. Prostě kulturní krajina. Jsou to projevy spolupráce různých ci­ vilizací s různými podobami přírody všude tam, kde je nutno a možno s pří­ rodou aktivně spolupracovat.

Podíl

zemědělců

na

tvorbě

os lavu plt vabu ze mědě l ské krajiny. I les - a hos­ - vykaz uj í urči t o u m onotónnost právě v dú sledku převahy přírodních sil, které jej form uj í. Zemědělství, proces dobývání našeho vez­ dejšího chleba v daných přírodn í ch podmínkách, vytv áří už od neolitu to, čemu říkáme kraj inný ráz. Ten dává pří s lu š n ým krajinám lidské měřítko, od monumentality o tevřených prostorů polí, luk, pastvin a sadů, až k intimitě detailu četných drobných zákoutí.

Půvab a poezie veškerých kvalitních zemědělských krajin s p očívají v ne­

zbytnosti trvalého cito vého vztahu ze měd ě lc e - rol níka k půdě, rostlinám

a zvířatítm, se všemi přírodn í mi procesy, které vedou k získání základní ži­

votní potřeby - potravin. Takový vztah j e možno kvalifikovat jako lásku ­ a starší z nás si jistě vzpomenou na její idylické projevy u sed l áků v časech

klidných, a tragické v období kolektivizace. Správný zemědělec totiž vnímá

pestrý soubor zemědělské krajiny - prostře d í, kde žij e a pracuje - jako čle­

ny své rodiny. Od těch lidských, přes zvířata, dítm, stodolu, kůlnu, povozy,

stroje, cesty, ale hlav ně pole, louky, sady, pastviny. Všechno má svá jména.

Kraji nu však tv oří rovněž detaily: solitérní stromy, křížky, boží muka a ka­

pličky, ale hl avně "technologické struktury" zemědělské krajiny.

Ruční a potažní tech nologie zemědělské výroby daly vzniknout v růz n ých

přírodních a k ulturn ě historických podmínkách podivuhodně početným

a stejně tak krásným zeměděl ským krajinám. Základem těchto tec hn ologic­

kých krajinných struktur jsou vý robní pracovní procesy, které v první řadě

chrání a zvyšují půdní úrodnost pro výrobu potravin. V jejich primi tivních

počátcích zltstaly kulturn í es tetické projevy přece jen až za materiálními

efekty. To však netrvalo dlouho. "Zem ě živitelka" byla milována, uctívána

a zkulturňována na raci onální bázi. I v naší civilizované a kolektivizované

zemi máme relikty vývoje zemědělských krajin, odpovídajících našim geo­

grafickým a his'torickým pod mínkám: od krajiny neolitické až po sovětizo­

vanou a amerikanizovanou . Hítře však budeme hledat alespoň trochu zacho­

valou· krajinu barokních velkostatků . Svou racionální produktivitou

posloužila jako působivý argument pro drsnou kolektivizaci a byla jí zcela

pohlcena podle kolchozních nebo farmářských vzorů.

Po této

"přípravě" př ijmě te

krajiny

podaření

v

něm

~~~n~Dllufi®~

Krajinný ráz, pozemkové úpravy a ÚSES Draga

Kolářová

Krajinný ráz je pojem, skloňovaný v poslední v mnoha pádech, aniž by vždy těm, kte­ ří se jím rád i zašti ť ují, byla jasná jeho defini­ ce. Krajinný ráz zmiňuje velice vágním způ­ sobem i zákon Č. 114/1992 Sb., kde se hovoří o "ochraně krajinného rázu", či o "změně krajinného rázu", avšak ani zde není blíže definován. Používání citace § 12 zákona Č . 114/1992 Sb. "Krajinný ráz, který m je zej­ ména příro d ní , kulturní a historická charak­ teristika určitého místa či oblasti" pak vede v současné době k absurdním debatám o "mí­ stu kraj inného rázu" a "oblasti krajinného rá­ zu" při p omínajícím středověké náboženské disputace. Pojem krajinný ráz pak často vzbuzuje mylnou představu, že se jedná o ur­ č itou krajinnou typizac i, která je buď zacho­ vána či narušena. Zdá se, že tak rozlišujeme kraj inný ráz správný - zachovalý nebo ne­ správný, tj. narušený. Dokonce se hovoří o zničeném či neexistujícím krajinném rázu. Domn ívám se, že tento zamžený pojem lze s úspěchem nabradit termínem vzhled kraji­ ny. Pak nelze nežli konstatovat, že vzhled kraj iny je záležitost nanejvýše subjektivní, a objektivizovat jej nelze ani soudně znalec­ kým razítkem (představuji si něco jako "soudn í znalec v oboru zachovalosti krajin­ ného rázu"). době

KRÁSA

~

Doubrava Pavel Petr Hrozivá zaúpění v doubravě pod nádherou tovar)'šLi. HýlY po uštění1ll Míbal do luk. Vábí k pzilkám. Snad domov chimér v kadelavélll IOl/bí. A pNslib polibku málll ó na věčnosti. Rozkvétá koniklec. Mé srdce privineš.

ZEMĚDĚLSKÉ KRAJINY

5

J

Člověk ke krajině

Je nutno přiznat, že i ty velkovýrobní krajiny mohou být předmě tem citové vazby, což dokazuje vztah farmářů k nim, jenž může vyús tit i v ku lturní úpravy. A právě této zemědě l s ké kraj in y máme nejvíce - snad 90 % z ob d ě­ lávané půdy. Pokud není plas ticky zv l něna , nemusí na první pohled vypadat půvabně . Často může v ponurém a nehosti nném p očasí vyvolat i deprese a smutek. Při tak ovéto depresi se už ani za interesovaní odborníci neptaj í, "co s ni?" Maji jiné starosti; plíživá vodní a větrná eroze, u tu ~ován í podor­ ničí a další devastace j e tedy již tolik nevzru šují. Vždyť se pří znivě přibrzdi­ la chemizace a nej en neproduktivní půda se ponechává ladem . Autor to hoto č l ánku spolu se zesnu lým prof. Vlastimilem Vaníčkem započal v roce 1977 úsilí o vznik racionální estetiky zemědělské velkovýrobní kraj i­ ny. Nebyla to pouhá spekulace od zeleného stolu. Po vý razných efektech kolektivizovaného země dě ls t v í ČSS R se na konci 70. let z řad myslících a cítících manažerů ze mědě l ských závodú ozývaly stále častěji proj evy kri­ tiky negativních dúsledkú bezcitné masivn í velkovýroby - včetně li kvidace krajinné estetiky a m ístního rázu . Byl i mezi nimi také j inak zcela ukáznění straníci - často však nimrodi - kteří n e m ě li v krajině bez rem ízků do čeho střelit. Byli to agronomové, zd ěše ní z hl ubokých erozních rýh a závěj í nej­ cennějš ího humusu po prašné bouři. Mi lenci bez m ateřídou škových mezí odešli sice bez protestu do embéček, ale ti starší se neměl i kam vypravit al espoň na n edělní procházku .

Agrodesign Tak vznikl agrodesign - dnes , kdy vše od stability až po estetiku krajiny řeší ÚS ES, téměř 'zapomenutý . Ale agrodesign ÚSES předznamen a l již na konci 70. let při projektech, realizovaných b rněnským Agroprojektein. Agrodesign je podle Vaníčka a Kyselky ( J978) metoda estetického utváření zemědělského pracovního a krajinného prostředí, ovlivněného velkovýrobními technologie­ mi. Co bylo podstatou této ideje? Šl o o maximál n ě raci onální systém č l enění rozsáhlých půdních cel ků, který vycházel z výrobních procesú a z ochrany a zvyšování půd ní úrodnosti. Takovéto č lenění mělo vést k znovuobnovení jemného krajinného přediva (Žák - Obytná krajina, 1943) a interakčních prv­ ků (Buček, Lbw 1987). Agrodesign byl ideo vě proklamován na podzim 1978 brožurkou o ochraně přírody a pří rod n ích zdroj ů v Brně, vydanou Institutem průmyslového designu k mezinárodní konferenci IUCN.

z

Kreslil Rostislav Pospľšil Vzhled naší středoevropské krajiny se výraz­ ně měni l v průbě hu posledních dvou tisícile­ tí. Gaius Julius Caesar popisuje zaalpskou krajinu jako rozsáhlý hercynský les, ke které­ mu dodává: "a není nikdo na naší straně Ger­ mánie, kdo by mohl říct, že buď doše l k po­ čát k u to ho lesa, tře ba i po šedesátidenním pochodu, nebo že tam aspoň slyšel , kde začÍ­ ná". Na e informace o krajině sta r ověké mo­ hou vycházet snad pouze z pylových analýz, středověko u krajin u známe již z grafického znázornění. Vedle obrazú výseků krajiny si lze uděla t velmi hru bou představu o využívá­ ní kraji ny z n ejrůznějších písemných doku­ mentů .

Na zák l adě těchto inform ací víme, že vzhled naší kraji ny se p roměňoval v závislosti na hospodářsko-politické situaci společnosti. Pustoš ivé války měly za následek zanikání obcí a s ni mi i pustnutí zemědělské kraj iny a ob novu lesa na již d říve vyk lučených po­ zemcích. Rozv oj hutn ictví a sklářství přiná­ šel zvýšenou těž bu lesa, re nesanční velkory­ sé krajinné úpravy výrazně změnily tvářnos t Třeb o ňska, Jindři chohradecka, Křižanovska.

Barokní a později osvícenský duch přinášel na jednotli vých panstvích více či méně vý­ razné zásahy do organizace a vzhledu kraji­ ny. Militarizace českých zemí za Josefa n. přinesla první vlnu rušení rybníků pod hes­ lem "Poddaní potřebují ch léb, ne ryby" (ve skutečnosti obi Ií potřebovala rostoucí armá­ da) . Rušení rybníků, jak všichni víme, vyvr­ cholilo v 19. století v souvislostí s pěstová­ ním okopanin a intenzifikací zemědělství. Rovnčž parcelace panských a klášterních statkú se projevila změnou charakteru kraj i­ ny, pozemky se drobily a měnil se jejich tvar. Lidským zásahem do krajiny jsou nejrůznější lomy, hliníky a pískovny, v 18. století pak te­ reziánské silnice, v 19. století výrazné úpra­ vy velkých vodních toků, těžba uhlí, stavby železnic a dalších komunikací. Že se mnohdy o industrializaci krajiny a rozvoj regionů za­ sloužily pouze postoje vii vných osobností, svědčí na příklad trasování železnice, která přinesla některým městům výrazný rozvoj, jiná, do té doby výrazná centra (namátkou Kroměříž, Valtice, Kadaň) pak zůstala výraz­ nč opožděna. Individuální krajinářský přístup osvícených majitelů panství pak vylišil tako­ vé krajinářské skvosty jako je Lednicko-val­ tický areál, ale i méně známé úpravy - na­ mátkou na jižní Moravě na příklad Uherčice, Dolní Rožínka , Sokolnice a pod. Ruční

technologie zemědělské výrohy daly vy­ nik1lout v různých přírodních a kultumě histo­ rických podmínkách podivuhodně početným a stejl/ě tak krás/lým zemědělským kraji/lám. Řeh uce 1954. Foto RudolfJal/da

6

KRÁSA ZEMĚDĚLSKÉ KRAJINY _

_ __

_ _ _ __

_

_ __ _ _ _ _ ~u~rruDllufi®~

Agrodesign se poměrně rychle profiluje: teoretickými otázkami se zabýval projekty a realizace zpracovával Kyselka. Teoretičtí i praktičtí představitelé agrodesignu - v ědci z vysokých škol a Čs. akademie země d ěl­ ské, družstevní m an ažeři a manažeři statků - se začal i setkávat od roku 1979 na každoročních konferencích ve Valticích a vytvářeli podmínky pro realizaci zejména protierozních úprav. Po úspěších však přišla kocovina - ze stále rostoucích škod na půd ní úrodnosti a ze souběžné deprivace a ztráty identity místních kraji n na straně jedné, na straně druhé však ze štědrých státních investic do všech druhů ochrany a zvyšování půdní úrodno sti. Přesvědčování o nutnosti využití bohaté invest i ční složky také pro ku lturu zeměd ělské krajiny nebylo natolik obtížné, jak js me se obával i. Šlo přede­ vším o zmenšení velikosti půdních ce l ků. Na svazích, a to i na mírných a dlouhých, nám pomohla vodní eroze. Například JZD Měřín rozdělilo ne­ stvůrný celek 127 ha orné půdy na čtyři díly pomocí travnatých mezí se stromy vysázenými do křivek, které byly ji ž v roce 1984 "potvrzeny" počí­ tačem. V programu úprav byly respektován y dva protikladné požadavky: odolnost proti vodní erozi (práce po vrstevnici) a svahová be zpeč no st trak­ torů a jiných mechanizmů (po spádnici). Horš í, a většino u neú s pě šné, byly snahy o členění rozsáhlých pozemkí:t na rovině . Zde sice na j ižní Morav ě pomáhala eroze větrná, ale doba velkorysých širokých větrolamů byla pryč a novým bránila tvrdá och rana zeměděiské h o půdního fond u - proto jen mírně účinné stro mové alej e. E xistoval však další silný argument: ekonomi­ ka mechanizovaných prací na ro vinných pozemcích . Podíl produktivních a neproduktivních jízd monitoroval na stovkách situac í doc . Švehla z ČVUT, který zjistil, že produktivita mechani zovaných p rocesů na ze mě­ dělské půdě prudce stoupá při výměře pozemku od 0,5 do 5,5 ha. Od této výměry se efekty velikosti pozemku zvyš uj í jen mírn ě, a to do 52 ha, kdy již téměř nestoupají, likvidovány větším množstvím neproduktivních j ízd. K tomu rovněž p řistupují také ergonomická hlediska - zejména psychika práce traktoristů na ve lkém pozemku trpí. Rozčlenění tak rozsáhlého po­ zemku alespoň na šest dílů, se podaři lo znovu v JZD Měřín na náhorní rovi­ ně o rozměru téměř 400 ha. Po struktuře velkých p ůdníc h celků následuje agrodesign detail u - stejně ra­ cionál ní. Re mízek se při ro zen ě udrží nebo vzn ikne tam, kde je púda neob dě­ latel ná. A to nej sou jen tradi č n í výchozy skal nebo bažiny, ale také "provoz­ ní tišiny" - cípy půdy, kam se nedostane an i n ejskromn ěj š í mechanizace. Přík ladem je naše poslední realizace na polích družstva Taurus v Protiva­ Vaníček,

nově.

Land-art Závěrem estetického vytváření zemědělské krajiny nastupuje umění, ale stá­ le s racionálním základem. Je to nutnost zřízení orien tačního a informační h o systému v anonymní orné krajině. Novodobá boží muka. U nás málo známý Land-art, uměn í pevně sepjaté s k rajinou. Ve spol upráci se sochaři a desig­ néry byla s důrazem na výtvarnou formu navržena řada verti kálních infor­ mačních n osičů , s nim iž se setkáváme v růz nýc h CHKO a národních par­ dch, ale které by také m ě l y zvý razň ov at i n echrá něné krajiny. Jestliže js me zač ali provokací cti tel ů ve lehor, pak z vl astnízkušenosti dobře vím, že tyto krajiny při náší - v kom binaci s kyslíkovou eufórii - v rcholně libé estetické zážitky. To se ovšem o pěší tůře Polabím nebo Hanou nedá tvrdit. I v těchto ,,letištních" kraj inách však zažívám sil ný pocit volnosti a bezpečí. Lépe je zde však na koni. Vnímání krajiny a její krásy přináší množstvÍ libých zážitků. Někd y stačí jen stát a rozhlížet se, jindy sedět nebo funět při výstupu a ses tu pu, ale ten cval bohatou zemědělskou krajinou, čle­ něnou agrodesignem, by měl být na zcela stejn~ úrovni.

P r of. Ing. a r ch. Mojmír Kyselka, CSc. - Fakulta architektury VUT Brno

•

~



_r~

o o o

Kreslil Ja/l Stekltk

Již od poloviny minulého století nastává po­

stupný pří rů stek lesa na úkor zemědělské pů­

dy vlivem intenzifikace zemědělstv í a ústu­

pem pěstování vinné révy. Dodnes má řada

lesních tratí například v okolí Brna názvy Vi­

noh rady, Vinohrádky. K výraznému zalesně­

n í doc hází při poválečném vysídlení němcc ­

ké menšiny z po h raničních oblastí

a následkem toho zpustnutí celých regionů,

včetně neji ntenzivnějších vinařských oblastí

Znojemska.

Vzhled krajiny se rovnčž měnil změnou sor­

timentu zem ědělských plodin a lesních dře­

vin, dobo u obmýtí lesních kultur, výstavbou

m ěst a vesn ic, hradú, zámků, klášterú a pout­

ní ch k ostelů .

V ětš ina h radů a církevních objek tů přitom

by la stavěn a v dominantní poloze vůči své­

mu okol í. Půvo d ně . holé, pro po třeby obra ny

p ře h ledn é okolí hradů, bylo v 19. století čas­

to péč í okrašlovacích spo l ků zalesněno. Ta­

kový vzhled krajiny považujeme za správný,

i když p ů v odní majitelé hradů by ho jistě po­

važovali za nesmys lný.

Tento poněkud zbytečně rozvláčný historic­

ký exkurz uvádím proto, abych zdůraznila,

že kva litní vzh led krajiny , jinými slovy "za­

chovalý krajinný ráz", jc pojmem velmi sub­

jektivním a relativním. Pamatuji si dobu, kdy rozsá hlé pozemky, na nichž traktorista budc do oběda orat brázdu tam a do večera zpět, byly toužebným přáním předsedy JZD Ra­ kvice. Přesto mou celoživotní zkušeností je, že li­ dem žijícím v jistém krajinném typu jeho vzhled rámcově vyhovuje. Že obyvatelé Vy­ soč i ny mají rádi jehličnaté lesy a rybníčky "nebesáky" , lidé z Kyjovska považují za es­ tetické vinohrady na svazích, že lidem na Hané vyhovují roviny s ječmenem a pšenicí. Obyvatelé zemědělsky intenzivně využíva­ ných oblastí mají často představu, že by neu­ škodil nový menší lesík, alej , remízek či ryb­ níček, ale zásadní změna vzhledu krajiny by je př i nejmenším poděsila, v lesnaté krajině se "necítí doma". ~

~1l5l1'\lDllufi®~

KRÁSA

ZEMĚDĚLSKÉ KRAJINY

7

Naše reportáž Zemědělství

mají v genech

Dalibor Zachoval Tři

kilometry severozáp adně od Uničova leží obec Medlov a kousek za ní vesnice Zadní Újezd, odtud úzkou silnicí vystoupáme do Holubic - osady, ve které jsou jedinými stálými obyvateli členové rodiny Smyč ků. Na statku žijí "teprve" od roku 1886, ale sed l ačení se rod Sm yčků věnuje, podle archi vních pramenů , již od roku 1600. Jak říká ho spodář Jin dři ch Smyčka, zeměděls t v í má jeho rod v krvi. Jako přík lad uvádí svého bratra, který, ačkoli v na rolnic ­ tví díky komunistům zanevře l, po roce 1989 nakonec taj ně pásl mezi zlínský­ mi paneláky stádo ovcí. Jin dřich S my čka se pro farmaření rozhodl krátce po roce 1989, když chtě l od družstva vrátit pouze deset hektarů polí. Tehdy mu řekli : buď všechno, anebo nic. Před

osmi lety...

V roce 1992, kdy se za nimi na Hanou vydal kolega Václav Š těpánek , patři li Smyčkoví mezi první zemědě lce , kteří na svém rodném grun tě hospodařili al­ tern ativním způsobem . Produkci tehdy t voři ly pouze brambory a mléko. Brambory orané koňmi a ručn ě sbírané jim lidé na poli skupo val i do slova pod rukama. O mléko pak mě li mim ořádný zájem v nedaleké mlékárně , kde vyrábě li d ětský sunar a potřeboval i tedy mléko nejvyšší kvality. Rodina rov­ něž uvažovala o vý robě sý rů . Statek se pomalu rozmáhal. Na dvoře vyrostl a nová stodola se su šičkou a sklepem na uskl adněn í brambor, zednická parta právě dokončovala dvo uřa­ dý průjezdný kravín (v tehdej ší době zn ačně předimenzov~mý) zařízený na volné ustájení dobytka a hlubokou podestýlku . Aby se investice vrátna, počí­ tali Smyčkov i do budoucna až s 35 doj nicemi a 35 mladými ku sy. S plánova­ ným stavem skotu úzce souvisela i rozloha půdy ( obzvl ášť při ekologickém hospodaření, kdy dobytek mu í mít z abezpečen pravidelný výbě h a pastvu) ­ na uvedený poče t potřebov ali ale sp oň 20 hek tarů pastvin. Experti z Nizozemí

Pozemkové úpravy svou "p olyfun kč ní ko s­ trou" zahrnující návrh cestní sítě , vodohospo­ d ářských úprav, územního systému ekologic­ ké stabili ty (Ú SES) dostávají do rukou významný nástroj ovlivn ění vzhledu kraj iny. Na rozdíl od n ěkte rý c h svýc h k olegů se ne­ domnívám, že je pravděpo d o bn é , aby reali­ zovaný ÚSES jako s ou čás t této po lyfunkční kostry mohl zás adně vzhled kraj iny negativ­ ně ovli vnit. Přesto je třeba , aby se jejich au­ tor nad estetikou krajiny zamyslel. Za pod­ statné považuji zejmé na - dod ržení odpovídaj ícího sortime ntu domá­ cích s ta n ov išt n č odpovídajících dřev i n místn í provenience v přiroze né dlU hové skladbě , které by mě lo zajistit přirozený vzh led prv k ů ÚSES . Dalším vodítkem je - sledov ání p ři roze n ýc h linií v k raji ně , jako jsou hrany sva hů , okraje teras, dna údolí apod .. - zpúsob zaklát.lání biokoridorú vycházející z již ex istuj ících antropogenníc h struktur v kraj inč. Tato vodítka však nelze zevšeobecňovat . ne­ bo ť znám e v k rajině historické meze po vrs­ tevni ci , po spádnici, šikmo po svahu, meze dnes křovinaté, avšak v dřívější době pečli v ě vysekávané, i meze se stromy, které sloužil y pro sedláky nevlas tnící les jako zdroj palivo­ vého i' technického dříví (na přík l ad v oblasti Kopanic v Bílých Karpatech). Jistou obavu z přílišnéh o zásahu do součas­ ného, a tudíž navyklého obrazu krajiny, vzbuzuj í regionální biokoridory a osy nadre­ gionálních biokori d orů lesních společenstev v metod ice stanovené v šíři 40 m. Zde opět nastupuje hledisko navržených společenstev. Osobně se domnívám, že projektant ÚSES ve stupni plánu musí upřesňovat optimální trasu a zpúsob realizace těchto bioko ridorů pod tlakem vlastníků půdy a hospodářské reality v územÍ. Zde pak; se musí často uchýlit i k pře lU šení bioko ridorů krátkými úseky or­ né půdy či trvalých travních porostů. V zásadě by se projektant ÚSES měl inspiro­ vat velkými krajinářskými úpravami z minu­ losti, které zajišťovaly plné hospodářské vyu­ žití krajiny, zachovaly inspirativní dálkové pohledy na krajinné dominanty a rozčleňova­ ly hospodářsky využívané pozemky systé­ mem liniových výsadeb. Na zá věr bych chtěla zdúraznit, že pozemko­ vé úpravy, zejména jejich polyťunkční kos­

Dvo uřadý

pnljezd/lÝ kravín, zařízený /la volné ustájení dobytka, postavili Smyčko vi s pomocí něko lika místll/ch řemeslmků sami. Foto Dali­ bor Zachoval

8

ZEMĚDĚLSTVÍ MAJÍ V GENECH _ _ _ _ _ _ _ _ __ _ _ _ _ _ _ _ ~~~il1IDnnfi([3~

Kreslil Rostisla v Posp{šil

jim radili, aby si do budoucna pořídil i kolem 50 hektarů polností, na kterých se již uplatní technika a rodina bude moci vše obh osp odařovat sama. Najímat lidi se jim prý nevyplatí...

V roce 2000 ...

tra , jejichž podstatnou součástí je ÚSES, jsou (V lhčí p rojek ční čin n os t í a nikoliv jaký msi autom ati cký m an on ymním procesem. Jej ich autor pak od vád í b uď dí lo dobré , nebo špat­ né. Jestli že při posuzování j akékoliv archi­ tektury se h ovoří o jejích uměleckých kvali­ tách, mě lo by m ěří t ko na archi tekturu kraji ny bý t ještě přís nější. Vždyť architektura domu nejso u ozdoby na fasádě, j ak to bylo chápáno v jisté fáz i social istického realizmu. Podobně krajinná architektura není pouhý detail výsa­ deb, ale celková koncepce zpÍlsobu využívá­ ní krajiny.

Na první pohled je zřejmé , že statek pracuje na plné obrátky a stal se během někoiika málo jet zabě hnu tou fi rmou s pevným řádem a dobrou organizací. Mezi zemědělsk ou technikou a stájemi plnými dobytka panuj e č i l ý provoz, nikdo se nezastaví ani na chvíli . Za okamžik přichází z pole Jin dřich Smyčka, aby mi věnoval část svého cenného času. "Z původně zamýšlených 35 krav je dnes rovná stovka, navíc máme je§tě 40 býků na výkrm a přes 60 telat a jalovic. K tomu po třebujeme zna čnou plochu Ing. Draga Kolářová, Brno pastvin, množství kukuřice, obilí i pícn in - celkem tedy obh ospodah~jeme té­ měř 200 hektarů, " informuje na začátku Ji n dřich Smyčka a dodává: " Na ta­ kovou plochu potřeb ujete nejenom techniku, ale i lidi. Kromě dvou synú za ­ městnáváme proto ještě čtyři daW pracovníky. Ze zařízení pak p řibyla dojírna a dojicí aparát s chladící techniko u. "

•

Realita všedního dne

Louka Pavel Petr

Když zač al i Smyčkoví ekologicky hospod ařit, brali to j ako věc zásady - do ­ tace byl y pro n ě vedlej ší. Celá rodina jim navíc pomáhala zdarma, nikoho Každ); lIlá svého kvetoucího těla lOl/ku. dalšího tedy neplatil i. Vět ši nu práce zvládal i ru čn ě nebo za pomoci koní A já louku pokosen 0 1/. a s odbytem neměl i žádné problémy. S rostoucí n ezaměst n an os tí v regionu Mám dnes ltěslÍ. a poklesem ko upěs chopn o sti obyvatelstva se však situace začal a značně mě ­ V jeho rodném znam ení pallny. nit. Vposteli mám vesničana. " Měli jsme tenkrát i smlouvy, že od nás koup í ekologické brambory po třech Oči nepFivírá. korunách za kilo, j enže pak př(jel někdo Z družstva a nabídl jim j e za 2,50. Oči neklopí. Cena rozhodla všude i v mléce - v okolí postupně nebyla j ediná mlékárna, která by byla ochotna odebírat ekologické mléko. Stali j sme se tedy ekozemě­ dělci bez ekologického odbytu - nikdo nebyl ochoten zaplatit navíc ani deset­ ník. A produkovat ekologické potraviny a prodávat je za konvenční ceny, to se op ra vdu nedá utáhnout. Navíc jsme potřebovali zlepšit doji vost a museli jsme zac'(ít dělat kukuřici - a to jde ekologicky velice špatně. Ekonomika nás dotla­ Láska sůvat čila nakonec i k tom u, že jsme po loňských vážných potížích s mlékem začali Pavel Petr ustájovat býky na maso. Po po radě s kontrolními úřady jsme se tedy nakonec rozhodli, že to nemá cenu a ze svazu PRO-Bla j sme vystoupili. Neznamená Láska Slívat. Seno mokré dOll/llá.

to, že jsme skončili se zásadami ekologie nebo přestali ctít pl'::írodu - n apří­ TesQl~ ztratil sVlij omamný hoblík.

Právo mistrovské. Nemá na práci nikoho.

klad dále hnojíme pouze hnoj em - ale hez mechanizace, minimálního množ­ je tu jeho smrt, jeho \I zál7ll!ltku lidožrOll/ské

A ství chemie a především alternativním způsobem to dnes tady p rostě nej de ", ostrov.\',

konstatuje Jindřich S myč ka. Koně tak dnes na statku využívají pouze pro ob­ časnou výpomoc, jinak slouží "mladým" pro zábavu. Podle ho spodáře Smyč­ ty vysn ěné o Velikonocích,

ky je již prokázan é, že altern ativní způsob zemědě l st v í je možný pouze pro jeho peklo, (ertLÍv ocásek,

malé sedláky, kteří hospodaří na ploše do 50 hekt arů - práci mohou tedy za­ Z bílého dreva pryskyN61é semeno.

stat ručně - a předevší m mají odbyt pro své produkty.

Nejistota

Z bílého dreva trylek narozen)'.

nebesk.ý, vražedlli

zemědělců

Farma je nyní zaměřena především na produkci mléka a masa. Sýry vyrábějí pouze pro vlastní po třebu - na nutnou technologii nejsou finanční prostředky,

~.fJ~n,,(]DIlulJ
ZEMĚDĚLSTVÍ MAJÍ V GENECH

9

Kreslil Rostislav Pospíšil

navíc i zde je hlavním problémem nezájem potenciál ních odběrate lú. "Nej­ horší j e nejistota, protože nevím, j aké peníze dos/alllt. Dám maso na jatka a musím po čkat, co mi dají - stejn ě tak s tlzlékem. Zemědělec dnes nemá mož­ nost ovlivnit cenu, náklady nikoho nezajímají. Navíc nap říklad Olina Olo­ mouc nám v pondělí řekla, že ve čtv rtek j iž mléko nebere. ,Není odbyt - ne­ m ůžeme p rodělá vat,' řekli nám. Nás se na odbyt ale nikdo neptá. V so učasnosti se díky podpůrným program úm zlepšily podmínky, mléka j e do ­ konce nedostatek a mlékárny požaduji stále vyšší dodávky. Ale to se p Fece ne­ dá, dodá vat j en pár měsícú v roce více mléka, " rozčiluje se Ji n dřich S m yčk a a dodává: "Hovězího masa j e nyní ro vn ěž nedostatek, zájem má více odběra ­ tehi, snažím e se však využívat pFedevHm místní zdroj e. V tomto směru by nám pomohla možnost prodeje masa přili lO na statku. Na Západěje to b ěžná věc, u nás to j e však proti předpisLim . " Jindřich Smyčka se domnívá, že zem ě dělcú m , přede vš ím však těm, kteří pro­ dukují mléko, uškodily ho dně sdělo vací prostře dky, které jednu dobu u vád ě ­ ly, jak j e mléko škodli vé. Řadu sedlákú tak podle něho zac hráni ly nikoli kompetentní státní orgány, ale paradoxně velké mlékárenské fi rmy a jejich reklamní kamp aně , které tvrdily opak ...

Vztah ke krajině ... Péče starostl ivého h ospo dáře je patrná v celém okolí - upravené cesty, které vroubí osázené al eje bří z, javorú , j eřab in, kaštanú, švestek, třešní a dalších dřevin . Jindřich S m yčka říká, že zkoušejí vysadit vl as tně všech no . Chtějí, aby se okolí líbi lo nejenom jim, ale i návš tě v níkllm. Zároveň se svěřuje se svými nej bližš ími plány. "Chceme zalesifovat. Před 150 lety byl vútde okolo les, větry proto neměly takovou voln ost a držela se zde lépe i vlhkost. Záro vell po čítáme s tím. že les p řízn ivě ovlivní i místní mikroklima. Máme v úmyslu

Zamyšlení nad Mařákovou výstavou Karel Hudec ./l/Iius Ma řák a jeho žáci - až do kOlice února roku 2000 byla p ro ve/k)' zájem vdejnosti o tevře n a takto pojmenovaná v\'sta va kraji ­ nářské školy m istra Mařáka v ./ ízdámě Praž.­ ského hradl!o Ptiro zeně nep Nsl llší do um ění nepříliš zas věcenému n áv.ftěvníkovi hodnotit po uměle cké stránce dílo ./ulia MaMka a ne­ m én ě známých českých krajináFli - jelza žá­ kti, jako byl Sla víček, Kalvoda, Kaván a dal­ ší, tFebaže i po této strán ce se nabízí možnosl IIln oha reflexí. Bylo by také malicherné s vě­ deckou p Fesllostí trvat na lom, že Z/l ám.'!' ob­ raz Čapí sněm, otevírajíci v různ.ýC/z ohle­ dech Mahíkliv vídeiíský pobyt, je vlastně sněm volavek popelav)'ch, že krajina se so­ vo u by se měla jmenovat kraji/la s výrem (mi­ mochodem s nádhemým v.ýříl11 zrakem) alp. Co j e vlak na výstavě fascinující, je obraz české kraji/lY konce XIX. století ve srovllání s krajinou dnelní. Nejen romantism us samo­ zl'ejm ě vybíral Z krajiny prvky, které jeho du­ chu odpovídaly, a stejně tak potlačoval p rvky j emu cizÍ. Nelze proto brát obmz krajiny vy­ tvářený maFákovskou školou jako realisticky věmý. Ostatně podobn ě postupují i dneJní krajináři, jak n!lížeme vidět na početné pro­ . dllkci inspirující se Českom oravsko ll vysoči ­ 1/011. ./e však škoda, že se zatím nikdo nepo­ kusil k raj inárskou tvo rbu porovnat se skutečllě realistidjm fotografick),tIl pohle­ dem Ila stejné místo. Avšak i to, které prv/...')' malm v obrazu krl(ii­ /l y vybírají, vyzdl'ihují a kte ré po t lačují, je zajímavé. Nejedncí se pFitom o pNrodu vzdá­ lenoll člověku - patH do ní lovec, pasák krav nebo ovcí, patN tam i vesllice a nemén ě pak i měs tské prostredí Prahy. Poklid ale uistane­ lIl e jen lt venkovské krajiny, hlavními prvky jsou ttiiíky, staré stromy, pralesní porosty ­ pHpadn ě se skalními lÍtvary, pastevní krajina - tedy tém ě!' vle, co z kraji/lY postupem doby vymizelo. Odmyslíme-li si další činitele ovliv­ iílljící pohled umělcli, I1lLižeme považovat za nesporné, že vybírané prvky byly pro ně este­ tid')' nejhodnotnější a často nejvíce vystiho­ valy ráz kraji/lY. Co však by zaznamenali v krajině dnes.'l

. Vztah rodiny SII/yčkll ke krajině a k přírollě mi/llo jillé dokumentují cesty, které vedou lIa statek. Všec hllY J SOll p ečlivě upravelly a osáze­ IIY alejemi strol/lIl. Foto Dalibor Zachoval

10

ZEMĚDĚLSTVí MAJÍ V GENECH _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ _ ~u9n~DnTIfi®~

Agroturistiku vYl/žívají lIa statku v Holubicích zatím pOl/ze Holanďané. Jejich /lejvětším zá­ žitkem je prý m ožnost rozdělat si ve volllé kra­ jině oheií a n erušeně pozorovat hvězdy. Foto autor

rovněž vybudování biokoridoru. Když se zde zpracovával plán rozvoj e vesni­ ce, naplánovali úředníci biokoridory ve svazích. Nám by ale více vyhovovaly na hřeben ech - působ ily by jako větrolam a zároveň bychom využili svahy, kde je dobrá půda, jako pastviny. " Plány a nápady Jindřich Sm yč ka však zda­ leka n evyčerpal... " V roce 1886 byl náš statek jedinou místní českou usedlostí - nejbližší vesni­ ce Paseku, Loučku i Uničov osídlili Němci, ktei'-í hodlali poněmčit celé okolí. Češi proto začali již za Rakouska- Uhe rska po řáda t na Bradle (místní nejvyš­ ší vrchol - 600 m) české slavnosti. Tradice se obnovila po roce 1989, kdy se na Bradlo opět vydávají místní lidé - pra videlná setkání se konaj í například na Silvestra. Tak jsem si říkaL, že taková cyklotrasa z Úsova pi"es Holubice do Písko va a přes Lipinku až na Bradlo by nemusela být špatná. Cyklotra sy sice vedou Litovelským Pomoravím - to je ale rovina, tady jsou kopce. Zároveň, kdyby okolo našeho gruntu vedla cyklostezka, proje vili by zájem o agroturis­ tiku, na kterou jsme zde zařízeni, i Češi. Zatím k nám,.iezdí - p řes cestovn í kancelář - pouze Holanďané. "

Krajinn.Í' rcí~je sice v ~ákollě, ale zpochybiío­ váli jako lIedefinovall)' predevšim těmi, kteh ho nechtěji vidět. Pastevní krajina je samo­ z Fejmě minulosti. ale i es/etické prvky se -;.da­ jí b);t balas/em: pokl/d nejsou zákonem chrá­ něny - a tí/ll je II/OŽl/OS/ likvidace až do udělení výjimky ztižena - jsou v krajillě pre­ kážkou rozvoje. SlrO/ll)' lIaklánějící se nad vodllí hladinu? Kdyby p6šla dese/itisíciletá voda - a ta múže phjít ka!.d.Vm rokem - mo­ hla hy je podemlít a spadl)' kmen by 1I10hl brállit odtoku vody: kdo chce strom bliže než 50 /ll od voe!:,>" ar' hradí všechny škody, které kdy bl/dou. Ttiiíky? Kvákají v nich v noci žá­ by, /ak;:e se nedá spát, také by II/Ohl do nich n ěkdo spadnout, nejleplí je naházet do vody odpadky a pak hllllsnou hnijící tliií zavézt. Staré s/roJIl)' jsol/ nebezpečné zejmélla dlles, kdy jsoll větry s/ále tastěj.fí, IIlamují ze .1'/1'0­ /li li .I'lIché hall/ze (kdo je /IIá oeh'e-;.áva/?), n ě­ kdy stromy prerazí, a co kdyby pod nimi n ě­ kdo \' /é vichNci hyl ? Takže i k takovým úvahám pohled na krajin II lII is t rů vede. Co s III izejícím (n ebo snad již vymizel);III?) smys­ lem pro estetiku krajiny? Zatí/ll bych asi na v);stavlI zavedl pracovll íky správ jednotlivých povodi, lízelllni plánovatele, pracovníky sta­ vebních LÍhldú a dal.fíc/z illstilllcí. A asi bych s /ále zehiraziíoval: a) krajina j e věcí \'eI'ejné­ ho zájmu, n ebo( I' ni žijí všic/llli lidé, b)ji/nk­ ce krajiny nell Í pOll ze vvrobnÍ ani ekologická, ale i estetická. Vždyr' i dOlila pa/ l'll ějen málo­ kdo, zejména Z rozhodlljících lidi, žije v ho­ /.Vch stěn ách.

•

Pohled do budoucna

Vinice

Podle Jin dřic ha Smyčky není podstatné, co by chtěl on osobně. Vše bude zá­ ležet na tom, j ak se bude vyvíj et zemědělství u nás jako celek. Ze vstupu do EU strach určitě nemá: zem ědělcům vstup podle něho přinese urč i tě větŠÍ jis­ totu a navíc - Češi se konk urence obávat nemusejí - vyráběj í totiž levněji. " Vše se bude odv(jet od pozice státu a kupní síly obyvatelstva. Když budou mít lidé prostředky na k valitn ější potraviny, budou nakupovat biopotraviny. Dotace do zem ědělstv í to nei"eší. Navíc chudí lidé - chudý stát. Až začnou mít zájem o biopotraviny kromě Prahy a Brna i lidé z venkova, je p ravděpodob­ né, že začneme opět produkovat ekologické mléko. maso i brambOlY. Museli bychom sice opět změnit výměty kukuřice i krmné dávky, ale šlo by to, (( shr­ nuje závěrem hospodář. Jindřich Smyčka sám o sobě říká, že je dobrodruh a za nic na světě by svůj statek nevyměnil. Z jeho opravdového zaujetí a přesvědčivosti, s níž o své práci hovoří, je znát, že to - navzdory všem těžkostem - myslí vážně. Když odcházím z kopcll jeho statku, volá za mnou na rozloučenou , ať se mu poze­ ptám po dvou šikovných a z odpovědn ýc h lidech, kteří by chtěli pracovat a bydlet na jeho statku a pokud možno měli vztah k přírodě a zemědělství v genech... · •

Pavel Petr

~'U~n'\lDnuncr};l

Nejpomd ejší z ptákti v kroužení pro otravu. Opojená krev chvílemi balili se do sebe zaklíni/a. V kleno/nicích hmdí pohroužená lov6 oka. Zima zata/a s/oupat od reky k okll1lm svatebních komlla/. Nad kolovrátky apošto /sf...')'ch jmen. V laroměricích nad Rof...')'/noll l1a s/o/e jiskN bIté víno. ./iskry padají k mrtvoln.VIIl /estim. Do bezdechého stNhání révy. Ve zvonech klekání je panenský skok.

ZEMĚDĚLSTVÍ MAJÍ V GENECH

11

Krajina mého srdce Erwin Kukuczka

\

což se nesmí. Nebo pod moly j e chylal do ko­ d.ým rokem /la dvo uměsíčn í prázdniny .k či prímo do ruky. Zvlá.ftě chytat do ruky a mnohdy i na zimllí. Pr.ý kVlili vzduchu, kle­ r)í p otřebují mé nemocné plíce. Ale já tam bylo um ění. Chtělo to IIp ěli vos t a mrštnost. Sla r.ví kluci si chytání pstruhú vylepšo vali ­ jezdil kVllli te ličce, která um ěla mluvit s plá­ kl', kterí jí zobali z ruky, kvl.i li psici j ménem lovili je pomocí ka rbidu. Na talínkúv pHkaz JlIlka, ke rá byla se mllOll stejně klukovská, jsem to nikdy nezko l!~~e l, protože i v pytla čení Jablunkov! Měs tečko v bohem zapomenutém kvlili koze jm énem Cilka, jejíž mléko ještě se mllsí dodržovat jisté zásady. V těch do­ kraji těšínských Beskyd. Bramborov.v kraj. teplé mi dávali každý den, kvtili krá vě jmé­ bách j sme mllseli do vody chodil obUlí do ně­ Kraj, v němž jsem se počurával, v n ěmž jsem nem Ružana, kvtlli dvěma koním, s nimiž j akých starých tenisek, protože pod blízkým žil po velice brzkém osiFení vlivem nizných jsme sváže li z kOpCli di"evo, kvúli pecmlm do­ splavem bylo h odn ě rahi, kle ří nás nepNjem ­ okolností LI mnoh.ýclz pNbuzných a poznal, co mácího chleba, kte r.ý pekli každý pátek. A vú­ ně kousali. Raky měl táta taky rád, občas je to láska k bližnímu. Ta pravá bez přem.ýš­ bec: kvú/i pohodě, která mne lam vždyobklo­ jsem ho viděl si na nich pochutnáVal. lení - aby nevěděla pravá ruka co dělá levá. povala. Ja blullkov byl proslulý p ovodn ěmi. Co jsem "Prostředí j e vynikající čin itel, " Hká We rich. se jako kluk naplakal, když po "potop ě" byly Dodnes si v las tn ě u v ědom uji, že k lásce ke na b řellll desítky mrtvých, ó napúl lekl)íc/z krajině mého srdce, ke všem u, co mě obklo­ pstl'lllni a jin.ých, n ěkdy naprosto neznámých povalo, přispěla i zbožná paní Basilidesová, d mlni ryb. Tll jsme s kamarádem obcházeli bydlící v Jablunkově naproti našemu domll, Erwin Kllkuczka klllky a získávali jSlll e je pro " zách rann é ak­ jíž všechny děti Nka ly le lo. Každého večera ce Malé ryby, ty pod mím jsme házeli zpět se k ní seběhly všechny děti Z ulice jako ku­ Na jablll11kovskvch pláních

do již uk lidn ěné reky. Větší s koll čily na más­ Mika ke kvočně vždy v radostn ém. očekávání, tvrdo II prací slaví zpit,\í hlas

le. prolože nám pokaždé vyp rávěla originální (a pak pokán í)

V jil!ošství j sem se věno val tu ristice a horole­ jablunkovské pohádky, v nichž se objevovaly jde§ vedle mne vrávorajícího

zectví. prečas to j en sám j sem .flapal vrchy jako rozhodující postavy vedle lidí a bájn.ých s o6111(l jako hvězdy ranní

kolem Jablunkova a ze všech těch kopai poslav i zvÍl'ata - vlci, havrani - pohádky a vrc/ni se diva/ na jablunko vské s(/fzatorium, mnohdy velice strašidelné. Ne vždy s lím ZkouJím zda aspoií l1a chvíli

na tu p řekrásno u modern í stavbll, která šťaslným koncem, ale plné překvapení mi vydrží smích

lIproslřed lesú vypadá z nadhledu jako nád­ a hla vně pon aučení, že člověk nemá krást, herná, pyšná lod' lIprostred more. Díval jsem lhát, ale ani chlastaT. Po každém ukončení .lak vín o po zdi

vyp rávění jsme se museli společně pomodlit se na věže kos l elíčkti, provazy silnic a p ěli­ mé prsty se po tobě pnoll

nek. Jablunkovsko je domove/1/ neUastně a rozešli se do dOl11ovú, kde rodiče n em ěli jak víno po zdi

Hastných lidí, kleN si umí postavit hla vu, ale starost, že se někde louláme. /3)'1 10 náš ve­ až k očím

čemíček koncem padesá1.Ýclz lel a začátkem také chaluPll. Je jako sanatorium: lod' na ne ­ slzy ti nepadají na klín

šedesátých. klidl!ě klidn ém moh Lod' seis/1/ogmf Každá maličkost se tam aověka dotkne, i když fO na Tatínek byl odjakživa vášniv.ý rybár. Učil Z rubu penízjistoly obracím

sobl nedá 1110C znát. Slabí utíkají. Prchají li, IIlne v řece Lomiíance, tekoucí deset krokú od zbyl mipo splacení d!uM

našeho domku, nebo v řece Olši, do níž se keN se odn ěkud prislěhovali. Ivému srdci

Lomiíanka vlévá o kousek dál, chytat pstmhy Jak bych mohl nevzpomen ollt na LlIboc/lIl i tvému srdci

na vlasec zakončen.ý ohnutým špendlíkel/l, l1a Slovenskll. Jezdíval jsem lam k letě kaž­ V mém pNpadě jde o dvě, jsa Čechoslová ­ kem , neboť po přeslici čis lokrevný Slovák. Těšínské Beskydy (Jab lunkov) a Malá Falra (Lubochňa ).

Pokání

H .

Vešla.l' do mého hlíšnéÍlo života a jako v altánku ses usadila v n ěm

Neklid Erwi1l Kllkuczka jl mé krajil!ě

si stromy poFádještě vě!venIl ruce

na vzájelll podávají

a když hi"lI1í

lulí se k sobě





Nežje rozčísne Blesk



Jablunkov, celkový pohled od klá§tera Alžběti­ nek z třicátých let 20. století. Foto Karel Kalila

12

KRAJINA MÉHO SRDCE _ _ __ _ _ _ __ _ _ _ __ __

_

_ _ _ W([9n~Dn1lfl®~

Tisa jako Černobyl Touha po zlatě a snadném zisku tentokrát přírodu

Mít zlato, tu čarovnou moc ... opět

zabíjela,

Kyanidové technologie j sou při získávání zlata nejnebez p eč nější

V doJe Aurul je k těžbě zlata využívána me­ toda loužení kyanidem, která se používá tam, kde má hornina nízký obsah zlata. Australská firma odhadovala, že v oblasti dolu je zhruba Motto:

patnáct tun zlata, nicméně k získání jednoho "Pokud by šlo o otravu kyanidem, byly by ryby mrtvé hned, ale na snímcích, jeho gramu je zapotřebí více než jedné tuny které jsem vžděl na CNN z Maďarska, se ještě hýbaly. Naši vinu popíráme. " horniny. Vytěže n á hornina je nadrcena a na Chris Codrington, mluvčí australské spo l ečnosti Esmeralda Exploration určeném místě nanášena na polypropyleno­ vou fóli i - často i do třicetimetrové výšky. Ltd., většin ového vlastníka zlatého dolu Aurul SA u Baia Mare

Navrstvená hornina je pak až dvacet dní pro­ plachována stále se recyklujícím roztokem Co se stalo? kyanidu a vody. Zlato se napojuje na atomy kyanidů a posléze je od nich poměrně snad­ nou technologií separováno. Účinnost je Vše začalo v noci 30. ledna, kdy se v důsledku dlouhodobého deště, který té­ údajně osmdesáti procentní. Tato technologie měř dvacet hodin padal na metrovou vrstvu sněhu pokrývající krajinu (a tedy je samozřejmě až pětkrát levnější než všech­ i odkaliště zlatého dolu Aurul) v okolí rumunského průmyslového města Baia ny druhé (výrobní cena jedné unce zlata tím­ to způsobem je zhruba 200 dolarů, přičemž Mare, provalila hráz, za níž byly uloženy tisíce krychlových metrů kontami­ nované zeminy, ze které bylo předtím za použití kyanidu louhováno zlato (viz burzovní cena přesahuje 300 dolarů). Vzniká při ní ovšem ohromné množství hlušiny kon­ boční sloupec). Do říčky Uípu~ se tak sesulo zhruba sto tisíc krychlových taminované kyanidem, která musí být řadu metrů kalů obsahujících řádově stovky tun soli kyanidu a zřejm ě také kom­ let skladována, dokud se z ní všechen kyanid plex sloučenin kyanidu s těžkými kovy. To vše říčka Liípu~ p os tupně vyplavi­ nevyplaví. V Baia Mare byla skladována na la do řeky Somq, příto ku Tisy. Nás leduj ícího dne, 31. ledna, byla údaj ně odkališti s jednou sypanou hrází (před ní by v říčce Uípu~ naměřena koncentrace až 120 m ilig ramů kyanidu na litr vody. m čla být pro případ havárie představena ještě jedna s patřičným rezervním prostorem, ta V místech, kde řeka So me ~ opouští rumunské území to bylo 30 miligramú na však kvůli úsporám chyběla; je otázka, zda litr, v Tise činil a koncentrace na počátku až 7,8 miligramu na litr vody. Nor­ by si australská firma mohla takovouto úspo­ ru dovolit ve své domovině). Těžaři po havá­ my povolené koncentrace kyanidu ve vodě se v různých zemích liší, postiže­ rii poukazovali na ,.vyŠŠí moc" - mimořádně ná Jugoslávie povoluje v tekoucí vodě 0,1 miligramu na litr a v pitné 0,05 mi­ ligramu. Po šesti stech kilometrech vražedného putování kyanidu Tisou, nepříznivou shodu přírodních okolností (80 cm sněhu, dvacetihodinový déšť), při které v ústí řeky do Dunaje, dosahovala koncentrace stále ještě 1,3 1 m i ligramů na došlo k tomu že se voda přelila přes korunu litr, tedy mnohonásobně více než povolená norma ... Chladnokrevní živoči­ hráze (což mimo jiné znamená, že úložiště již bylo plné až po vrch, bez velkého retenč­ chové ovšem začínají hynout již při znečištění 0,12 rniligramú na litr... Jaký­ ního prostoru) a zpúsobila neobyčejně rych­ koli život v řece Tise, majestátném, byť z větší části ještě z dob rakousko­ lou erozi. Tyto "shody" však při práci s tak uherských regulovaném toku, který vedle Dunaje t voří druhou osu jedovatým komponentem, jako je kyanid, panonských nížin a významné biocentrum, by tedy měl být teoreticky zcela musí být brány v potaz a měly by být také z ničen. zásadním kritériem při povolování otvírek dolú, které pracují s látkami, jež ookážou usmrtit vše živé ještě šest set kilometrú od místa svého nekontrolovaného úniku. Je smutnou skutečností, že to musela být teprve ekologická katastrofa evropských rozměrů, která nakonec dala za pravdu našemu minis­ terstvu životního prostředí, které po mnoha protestech ochranářských organizací a míst­ ních obyvatel v září loňského roku definiti v­ ně zamítla průzkum česko-kanadské společ­ nosti TVX Bohemia důlní, která chtěla stejným způsobem jako australská společnost v Rumunsku těžit zlato v okolí Kašperských Hor, na samém pomezí Národního parku Šu­ mava.

Václav Štěpánek

Václav Štěpánek

Prt/II/yslový objekt zlatého dolu Aurul SA u rUlI/unského II/ěsta Baia Mare, kde se 30. ledna v dl/sledkll dlouhodobého deště provalila hráz. Do říc"Ky Liípu§ se tak dostalo zhruba sto tisíc metrtl krychlových kabl, obsahujících mi­ 1110 jiné řádově stovky tl/n solí kyanidll. Foto archiv CTK

~'U~n~Dn1)J'J®~

TISA JAKO

ČERNOBYL 13

Dalo se

něco dělat?

Nešlo postupující kyanid něj ak zadržet, pod obn ě jako v případě nafto vých skvrn, tázali se mnozí? "Ndlo, " odpovídá dr. Predrag Polič z chemickotech­ nologické fakulty bě lehrad ské univerzity, " neboť kyanid je ve vodě rozpust­ ný, a nelze jej tedy nějakou fi ltrací či mechanickou cestou separovat. A proto­ že se z kontaminované hlušiny do řeky uvolňoval postupně, dosaho val úsek putující rychlostí zhruba čtyři až p ět kilom e trů za hodin u délky i více než pa­ desáti kilometrů. Samozřejmě, na celém tomto úseku nebyla koncentrace kya­ nidu stejná, v důsledku vysokého stavu vody i velkých pFítoků Tisy docházelo k j eho postupnému rozřeďování. Bohužel však bylo zamoření takové, že ani ten v podstatě nej větší stav vody, jaký Tisa v roce má, nedokázal až do j ejího ústí do Dunaje zmírnit smrtonosnou koncentraci. "Můžem e přitom jenom doufat, že kyanid nepronikne do spodních vod, které jsou v tomto ročn ím ob­ dobí velmi vysoké, dodává dr. Božo Dalmacija, řed itel ústavu chemie při Přírodov ědecké faku l tě Novosadské univerzity. "Z těch se totiž zásobují vo­ dovody jednotlivých okolních sídel, z nichž žádný nedisponuje zaNzením schopným kyanid z pitné vody odstranit. To ovšem m ~lžeme prokázat nejdříve za neKolik týdn ů, možná i m ěsídl. " Dalmacija přito m uvedl příkl ad ropné ra­ finerie v Novém Sadu, která byla něko li k rát zasažena při l oňském bombardo­ vání Jugos lávie letectvem NATO. Výzkumy, které byly po ukonče ní bombar­ dování provedeny, totiž prokázaly, že ropa proniká přes píseč né dno do spodních vod vel mi pomalu, v horizontu jednoho roku. H

H

Obrazy zkázy Postupující smrtonosnou kyanidovou "skvrnu" j sme na její ces tě zastihli tři­ náctý den, v době , kdy již vplula do jugoslávské Vojvodiny. Na hrázi v No­ vém B ečej i bylo ticho, přestože tam stálo ales p oň sto padesát lidí. Nevěřícn ě zírali na vodní plochu před hrází, která byla v šířce několika set metrů pokry­ ta souvislou plochou mrtvých ryb. Byly mezi nimi i pěkné "kapitální" kous­ ky, které musely do růstat hezkou řádku let Uak se p o zd ěj i ukázalo, před hrází v Novém Bečej i byly vyloveny tři tuny uhynul ých ryb) . Mezi rybami projíž­ dělo několik ry bářs kých bárek, jejichž vlastníci, odění v gumových oděvech, napichovali uhynulé ryby vidlemi a nakládali do loďek. Jejich práce, vzhle­ dem k mn ožství neustále doplouvaj ících kusů , přip omín ala úsi lí Sisyfovo. "Kolik ryb ve skutečnosti zahynulo, to se dozvíme až později, jestli vůbec. To co tady vidíte, jsou zejména tolstolobici, amuři a candáti, kteN jsou v této do­ bě aktivní, říká Petko Trifunj agič, vedoucí odboru ochrany životního pro­ středí při místním měs tském úřadě, a dodává: "Co je se sumci a zejména naší chloubou - jesetery, kteří v této době zimují v nánosech při dně, to nevíme. Je však možné, že při dně nebyla koncentrace kyanidu taková a ryby, alespoň částečně, přežily. Jeho optimismus vVak poněku d tlumí kolega Karo ly Be­ retka ze sousedního města Ada: " Naši rybáři zkoumali řeku v délce pěti kilo­ metrů do hloubky čtyři metry. Nezachytili ani jedinou živou rybu ... Jakmile se trochu oteplí, spustíme sítě až ke dnu, pak budeme vědět více. Kanjiža j e první mís to ve Vojvodi ně, kam kyanid z Maďarska dorazil. Staros­ ta města lsztván Baczkulyi ny tvrdí, že čekán í na jedovatou vlnu bylo snad ještě horší než loňské bombardování (které se ostatně Kanjiži vyhnulo). "Byli jsme od maďarských kolegů dob ře informováni o rychlosti pohybu vlny i o jeH

H

H

14

Kreslil Jali Steklík

Tisa není první o b ětí průmyslových jedů

Katastrofa v Tise není v Evropě prvn í, při níž doš lo k tak rozsáhl ému z ni č ení říčních eko­ s ys témů . V roce 1986 uni kl y do Rýna jedo­ vaté látky z továrny Sandoz v Basileji, v dů­ sledku čehož byl zli kvidován živo t v úseku pě ti set říč ních kilom etrů . Přes šedesát tu n kyanidu draselné ho uni klo také do Západní D viny z vojenského závodu v běloruském Novopolocku v roce 1990. V roce 1998 se na jihu Španě l ska protrhla nádrž s vodou , v níž se propírá py rit. Do říčky Guadiamar se při­ to m vy lilo více než pět milionů krychlových m e trů vody s vysoce toxickými látkami. Do této sm utné statistiky ovšem nezahrnujeme mnoho dalších ropných havárií, které jsou na rozdíl od případů s toxickými a ve v o dě roz­ pustnými látkami přece jenom "snáze" sano­ vatelné. vš, č tk

Kam s uhynulými rybami V nížinác h dolního toku Tisy je také velký problém, jak bezpečně uložit ryby otrávené kyanidem. Zákonné normy obou postižených států - Maďarska a J ugoslávie - s menšími rozd íly totiž ukládají, že otrávení živočicho­ vé musí být zasypaní chlórem a vápnem ne­ jméně v hloubce t ří metrli , a to na místě vzdáleném pět kilometrů od sídel , dva kilo­ metry od vodních tok li a tam, kde existuje nejméně dvacet me trů vodonepropustné vrst­ vy. Ati ila Szafranyi, inspektor ochrany příro­ dy v Kanj iži nám řekl, že takové místo na ce­ lém katastru města ani okolních vesnic kvlili vysokém u stavu spodní vody nelze nalézt. "Zatím hledáme možnost, jak 'yby uložit na svazích pohoN Fmšké Gory, jediném místě ve Vojvodin ě, které by predpisy mohlo spliío­ val, ježje ovšem zároveií také národním par­ kem. linou možností je llložit ryby do betollo­ v.ých kontejnerů jako radioaktivllí odpad, k tomu nám ovšem zase chybí prostredky, " svěřuje se s nezáv i děn í hodným dilematem kanjižský ekolog. vš

TIS A JAKO ČERNOBYL _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~~~mJDilufi®2Q

Kreslil Rostislav Pospíšil

jích účincích. Věděli jsme, že jen u Segedín u vytáhli z vody deset tun uhynu­ lých ryb. Lidé stáli u řeky se slzami v očích. Nejhorší byla ta bezmocnost ... První mrtvá ryba připlula v pátek ll. února kolem půl jedenácté dopoledne. Zároveň s hlavní vlnou znečištění došel po řece i charakteristický zápach, slabě to vonělo po mandlích, " dodává starosta. "Něco jsme však zřejmě přece jenom udělat mohli, " pokračuje. "Místo aby zde teď naši alasi (místní název pro rybáře) vytahovali mrtvé ryby (v úseku Tisy přip adající kanj ižskému ka­ tastru jich vylovili téměř dvě tuny), mohli jsme sítěmi vylovit před jedovatou vlnou co se dalo a přesunout do kaprových rybn{kL"t, které jsou teď prázdné. Nikoho to však ani nenapadlo, a nehyly na to ani peníze. Co teď budou rybáři dělat, nevím. Řeka poskytovala jen u nás živobytí asi pro čtyřicet rodin. Mno­ ho lidí sem také jezdilo na dovolenou rybařit, i z toho zde mnozí žili ... " To, co nestihli v Kanjiži, se částečně podařilo v Titelu, městečku ležícím ne­ daleko ústí Tisy do Dunaje. I když ani zde ne včas. "Zhruba tunu přiotráve­ ných ryb se nám podařilo vylovit a pi'-emístit do blízkého rybníka, " říká Vla­ dimir Soro z místní radnice. "Tady budeme sledovat jejich další osud. Kromě těchto ryb jsme ovšem před ústím do Dunaje vytáhli dalších asi sedm tun ' uhynulých... A byli mezi nimi i třicetikiloví sumci a něco kaprlL "

Strážnické Pomoraví Jiří

Wenzl

Poblíž folklórem "zviditelněného" města Strážnice, uprostřed intenzivně využívané krajiny dolního Pomoraví kupodivu zůstal zacho ván asi osmikilometrový přirozený (meandrovitý) tok řeky Moravy, který takto osamocen charakterizuje situaci před regu la­ cí řeky Moravy v Dolnomoravském úvalu od Otrokovic po soutok s Dyjí. Zachování toho­ to říčního fenoménu bylo důvodem pro vy­ hlášení přírodního parku Strážnické POlllora­ ví. Tento přirozený úsek řeky Moravy s odsunutými inundačními hrázemi prokázal svoji důležitost při povodni v červenci 1997, neboť právě tady měla řeka možnost utlumit svoji sílu v mohu tných rozlivech do šíře ni­ vy - vče t ně přelití inundačních hrází. Tento --')

Rybáři vyhazují z lodí lIa břeh Bělehradu. Foto archiv CTK

~-U~fr11DIluD<e~

mrtvé ryby, které byly objeveny 14. lÍl/ora v řece Tise u

města

Titelležíct710 asi 40 kilometnl odjugoslávské metropole

TISA JAKO ČERNOBYL

15

Kreslil Jali StekUk

Bilance Celko vě bylo zatím z jugoslávské části Tisy vytažen o zhruba 18 tun ryb

(z maďarské více než tisíc tun), v dů s l edku smrtonosné kyanidové vlny zahy­

nulo i množství divoké zvěře napájející se z Tisy a h odně vodního ptactva,

zej ména racků . Štěst í v ne štěstí mě l říčn í orel, kterého přiotrávenéh o konzu ­

mací uhynulých ryb našli ekologičtí aktivisté u Subotice a převezli do běle­

hradské zoologické zahrady, kde se zotavuj e. U Segedínu však ze dvou hníz­

dících párů zůstal naživu pouze jediný e xemplář.

Do Dunaje již při š la kyanidová vlna značně rozředěná (přesto i zde vylovili

asi tunu mrtvých ryb, které však mohly připlout i z Tisy), takže populace zde

zimuj ícího ptactva zřejmě naštěstí nebyl a vážněji ohrožena.

Mírný optimismus do budoucna? Ryby jsou ovšem pouze nejvid i te l nější (a pro média také nej přitažlivější) pro­ blém. "Zničen je dnes celý ekosystém Tisy, " tvrdí dr. Radoj e Lauševič, tajem­ ník nevládní organizace Sp o lečno st srbských ekolo gů . "Vzorky vody, které jsme odeb rali na mnoha místech Z Tisy b ezprostředně po p řejití kyanidové vl­ ny totiž ukazují, že v řece v tomto okamžiku neexistuje ani fytoplankton!" Pře­ sto však je Lauševič mírný optimi sta, neboť doufá, že největší množství kya­ nidu proteklo řekou ve formě roztoku, a že množství těžkých kovů z rumu nského odkali ště nebylo velké, takže rel ativ n ě malé by mě lo být i mn ožství na ně vázaného kyanidu, který by se mohl ukládat spolu s nimi v říčních nánosech. (Přítomnost těžkých kovů bude v nejbližších týdnech nut­ no znovu prověřit, Lau ševičův optimismus by mo hl být p oněkud zviklán zprávou Pekky Haivista, vedoucíh o balkán ského týmu programu OSN .na ochranu životního prostřed í UNEP, v níž se konstatuje, že podle předběžných výzkumů uniklo do řeky spolu s kyanidem i větš í množství mědi a zřejmě i olova.) Tisa má podle Lauševiče také štěstí v tom, že je spojená s mnoha říč­ ními kanály (největší z nich je plavební kanál Dunaj - Tisa - Dunaj), které byly před průchodem jedovaté vlny uzavřeny, a mohou se tak stát semeniš­ těm nového života pro koryto v tuto chvíli sku tečně mrtvé řeky. "Přesto však, " dodává Lauševič, "bude k obnovení celého ekosystému Tisy zapotřebí zatím jen těžko odhadnutelná řada let. "

•

Pozn . red.: Šest týdnů po rozsáhlé ekologické katastrofě s únikem kyanidů v severním Rumunsku postihlo stejnou oblast další znečištění. Rumunské mi­ nisterstvo životního prostředí 10. března informovalo, že tání s n ě hu a dva dny vytrvalých dešťů způ sobi ly povodně, při nichž se opět protrhla hráz nádr­ že odpadních vod, ten tokrát dolu Baia Borsa. Vzniklou průrvou unikl a do blízkých řek Vaser, Viseu a z nich pak do Tisy voda kontaminovaná dvaceti tisíci tunami těžkých kovů. Kontaminovaná voda dorazila již druhý den na ukrajinské a posléze na maďarské územÍ. K již třetímu úniku odpadů z rumunských zlatých dolů došlo 14. března, kdy se znovu protrhla hráz u dolu Baia Borsa a dů lní vody kontaminované těžký­ mi kovy unikly do řeky. Třetí havárie během šesti týdnů se odehrála za pří­ tomnosti rumunského ministra ochrany životn ího prostře d í Romici Tomeska a n áměstkyně německého min istra životního prostředí Gisely Altmanové, kteří zde byli na inspekci.

16

TIS A JAKO ČERNOBYL _ _

_

moment napomohl k ochraně města Hodoní­ na před zaplaven ím. Ačko l i prot i povodňová funkce př iroze n ých reten čních pros tor ve Strážnickém Pomoraví mohla být touto zku ­ šeností zvýra zně na posunutím inundačníc h hrází dále od ře ky, byly poškozené hráze bo­ hu žel již uveden y do původníh o stavu. V posledních letech byl dosud pomíjený při­ rozený tok řek y Moravy turisti cky "zviditel­ n ěn " Agenturou pro rozvoj turi stiky na Ba­ ťo vě kanálu. Jmenovan á agentura totiž provozuje plavbu nejen na Baťově kanál u, ale též trasu od hodoní nského jezu kory tem řek y Moravy po jez vn oľO vský. Intenzi vní turi stický provoz je také veden v těs n ém okolí pt ač í rezcrvace "Oskovec", což může mít ncgati vní dopad na h nízdění ptactva (čá p bílý , l uň ák č e rv e n ý, raro h velký, volavka po­ pelavá, apod. ). Pro Strážnické Pomoraví je charakteristický kontak t řeky Moravy s mocnými vrstvami vátých pí s k ů v lokalitě "Osypaný břeh". Bo­ hužel tento pří ro dn í útvar je ohrožen pos tu­ pující těžbou vátých písků . Rozsáhlá těžba písků je v současnosti nejvážnějším zása he m do přírodního prostředí Strážnického Pomo­ raví, protože likviduje přírodovědně a kra­ jinně cenné pásmo dotyku vysýchavých lesů na vátých píscích a zaplavovaného luhu (tzv. ekoton). Na dně pískovcového lomu vzn iká postupně náhradní podmáčený ekoto p ovli v­ ňovaný průsaky od řeky 1vIoravy. Vzh ledem k tomu , že těžba postupuje podél že le zn ičn í tratě Břec lav -Přerov, dotýká se i přírodní re­ zervace "V áté písky" s chráněnou pískomil­ nou a teplomilnou flórou a faunou . Chráně­ no je území po obou stranách tratě. An i jmenovaná přírodní rezervace není trva­ le uc hráněna před lidskými aktivitami. Exi­ stenci rezervace po tenciálně ohrožují úvahy o výsta v bě ryc hlostní komunikace dálniční ­ ho typu podél železniční tratě Břeclav- Přc­ rov, jež by nahradila stávající sil ni ci I. třídy č. 55, která je vedena městem Strážnice se všemi nepříjemnými vlivy na život obyvatel. Rušná silni ce by se stala také nepřekonatel­ nou ba ri érou pro migraci zvěře ze stávanišť v rozsáhl ých borovicových porostech na vá­ tých píscích za potravou do nivy řeky Mora­ vy. Snad statut přírodního parku pomůže ochrá­ nit Strážni cké Pomoraví před devastac í, tak aby i nadále zůstalo příkladem rozumného přístupu k ochraně nivy dolního Pomoraví.

•

_ _ _ _ _ __ _ _ _ _ _ _ __ _ _ ~u9n~DIlnfi®2;:l

Galerie přírodní , prozy Julius Komárek (1892-1955)

se systematicky věnují též po­ pularizaci svého oboru, přičemž n ěkdy získají větší věh l as než l eckteří beletristé. Jedním z nich byl i Julius Komárek, jehož knihy dob­ ře znají p řírodovědci a myslivci, ale i mnozí ochránci přírody. Narodil se v Železné Rudě v rod i ně knížecího lesmistra, a tak už v dětství důvěrně poznal šumavské lesy a jejich zvěř. Po absolvování klatovského gymnázia (1 9 11) vystudoval na Karlově u niverzitě zoologii a botaniku (1916). Poté krátce učil na obchodní akademii a od ro­ ku 1919 pů sobil jako soukromý docent zoolo­ gie na zmíněné un iverzitě, jíž zů stal věrný až do smrti (od roku 1933 byl jejím řád n ým pro­ fesorem). Mimoto byl ředi tel em Státního vý­ zkumného ústavu pro ochranu lesů a mysli­ vosti, spolupracoval s rozhlasem a podílel se na natáčení odborných filmů, přispíval do řa­ dy časopisů a sborníků. Vykonal rovněž mno­ ho zahraničních studij ních cest (Kavkaz, Itá­ lie, Řecko, Makedonie, Rumunsko). Na začátku čtyřicátých let se soustředil na psaní popularizačn ích prací o přírodě, jimiž získal velkou čtenářskou obli bu. Ze svých rozhlasových předn ášek nejprve vytěžil kn ihu Hovoříme o zvířatech (1940), po ní zmapo­ val pražskou faunu (Neznámá tvář Prahy, 1941 ) a v roce 1942 vydal své slavné Lovy v Karpatech. Zachytil v nich hlav n ě zv í řenu tehdejší Podkarpatské Rusi, kam jezdil jako zoolog i lovec. Své zážitky a naučn é pasáže doprovodil vlastními fotografiemi , jež byly v poválečných vydáních nahrazeny il ustrace­ mi Zdeňka Buriana a Jiřího Krásla. Lovy v Karpatech druhdy zaujaly mimo jiné Jaromíra Tomečka, který o nich napsal recen­ zi, otištěnou 10. ledna 1944 v Lidových novi­ nách. Označil je za "opravdu pestrou" knihu, poskytující "hluboký pohled do nitra karpat­ ského pralesa" a sou časně obsahující "silná, skutečně prožitá dobrodružství". Kromě toho ocenil, že autor dovede "uhodit i na romantic­ kou strunu", že své dojmy umí vylíč i t velmi poutavě a zároveň věcně, po učn ě i z ábavn ě. K uvedeným titulům Komárek přidal knížky Rozmanitost p řírody (1945), Milování v přírodě (1946), Naše zoo (1952), Kapitol­ ky o zvířat ech (1954) č i Zvířata zblízka (1955). V roce 1977 byla z jeho pozůstalosti vydána kniha pro mládež Prázdniny v prale­ sích, líčící dobrodru žství pět i chl apců v kar­ patské divočině a na poloninách. Opomenout nelze ani cestopisy (Neznámá Makedonie, 1940; Kavkazská cesta, 1947) a ovšem ani práce odborné, zčásti psané s jinými au tory (Všeobecná zoologie, 1940; Myslivost v čes­ kých zemích, 1945; Ceská zvířena, 1948; Atlas motýlů, 1949). Dvojicí následujících ukázek si přibližme jed­ nak Lovy v Karpatech, jednak knihu Rozma­

Jsou ovšem také jeleni výbojných povah, roze­ ní rváči, kteří si tuto vlastnost podrží až do vy­ sokého veKu. Takoví se pomocí rohu loví snadno. Musím však říc i, že mezi staršími je­ leny je takových povah málo. Bojovnost a svárlivost je podle mých zkuše­ nosti vlastností mládí, a tam se s pomocí rohu a vábení dožijete spolehlivě dobré lovecké zá­ bavy. Takový jelen, který se chytne na vaše troubení a ohnivě vám odpovídá, rozčiluje se čím dál tím víc, až nakonec opustí i své laně a chce vás vyplatit, to je zaru čeně jelen mladý, tře bas to na parozích nebylo vidět.

Někteří vědci

~~fi
/

\

i

Setkání s rysy Ilustrace Jiň1zo Krásla z

nitost

Lovů

v Karpatech

přírody, představující

textů naučného

svazek drobných a vzpomínkového rázu.

Jelení povahy Jsou jeleni, řeklo by se, málomluvní, kdežto ji­ ní jsou cholerikové a stále řvou na celé kolo. Jso u j eleni, kteří odpovídají velmi dobře, po­ kud jsme na protější stráni, jakmile však vidí, že se sok blíží, zmlknou a hledí se ztratit. Do­ mnívám se, že to není ze zbabělosti, ale z tou­ hy nebýt obtěžován. Zdá se mi, že u starších karpatských jelenů je bojechtivost vůbec slabá a koncem říje že přechází v jakousi nevšíma­ vost vůči sokům. Můj přítel chodil v téže krajině na silného staršího jelena, který již stál na svém stanoviš­ ti téměř čtrnáct dnů. Jednoho rána při slabé mlze viděl ho chodit uprostřed mezi laněmi. Střelil na ne110 a teprve po ráně se najednou objevil hlavní jelen, který stál docela stranou a dovolil, aby mu sok hospodařil v jeho haré­ mu. Je docela mylná domn ěnka , že s rohem ildělá­ me nějaké velké štěstí u sta ršíclz jelenů, pokud již stojí u laní. Je-li jelen málomluvný a je-li říje již pokročilá, odpoví nám sice neKolikrát na větší dálku, ale ze svého místa se nedá od­ lákat ani na kratší vzdálenost. Chceme -li ho pomocí rohu dostat, musíme za ním až na sa­ mé říjiště. Jakés takés vyhlídky má vábení u starých jelenů jen při počátcích říje, kdy jeleni hledají, nebo neKdy před samým koncem, pře­ stane-li laň být předčasně říjná. Je však zná­ mo, že většina starších jelenů má svá ustálená říjiště, jež každoročně vyhledává, takže se ta­ kový jelen mnoho nepotuluje naplano. I tu ovšem platí přísloví: quot capita, tot sententi­ ae neboli kolik jelenů, tolik různých povah.

Byl říjen a jednoho dne ležel ráno už sníh. Vy­ šel jsem si vzhůru potokem, protože to byla je­ diná možná cesta. Chtěl jsem se přesvědčit, co v tomto koutku Karpat kromě mne a mého du­ chaplného Vasila žije. Na starém jelením ochozu narazil jsem na stopy dvou prostřed­ ních sviní. Byly to docela čerstvé SIOpy, které prozrazovaly, že zvířa ta kráčela pomalu. Asi po sto krocích se k nim připojily stopy nové. Ale jaké to bylo zvíře, které tu začalo sledova­ ti divoké vepře? Na kmeni přes potok se to ukázalo docela jasně. Byl to rys. Protože se chodn íček zatáčel na protější stěnu kotle a bylo na něj vidět, zastavil jsem se a po­ zoroval dalekohledem panorama zasněženého pralesa. Vidím, že se na druhé straně něco ve sněhu pohybuje. Dvě černá těla jdou pomalu za sebou. Jsou to prasata. Kde je však můj rys? Nikde ani vidu. A le hledal jsem zbytečně vzadu. Již před sviněmi, asi na dvacet kroků těsně nad chodníkem za padlým kmenem, mrs­ kal sebou sem a tam černý bod. Byl to ocásek rysa, který ležel přilepen za stromem na sva­ hu. Viděl jsem dalekohledem jasně, jak zírá upřeně na chodník. Zřejmě to vypadalo jako zamýšlené přepadení ze zálohy. Rozčileně jsem si klekl, aby mi nic neušlo v zorném poli z chystaného napínavého dramatu. Dopadlo to však jinak. Když obě svině došly asi na pět metrů před ry­ sa, zastavily se jako přibité. Stály hledíce upřeně směrem k rysovu úkrytu. Ani je nena­ padlo utéci. Naopak! Vidím, jak rys se ješt ě více přikrčil a jak pozpátku ustupuje pomalu podél kmene. Když takto ustoupil až na něko­ lik metrů, vyskočil na kmen a drobným klusem zmizel ve stráni. Oba divocí kanci chvíli pře­ šlapovali, ale pak pokračovali ve svém pocho­ du. Rys se zřejmě přepočítal ve svém odhadu. Divocí vepři byli příliš silní.

Připravil: Ji ří Pol áček

GALERIE PŘÍRODNÍ PROZY

17

let. V kontex tu s v ě tov é literatury jen sotva naj deme obdobu tak vroucího vyznání kraji­ n ě do mova. Je to pouze díky výjimečn é in­ venci bás níkov ě, nebo i díky výj im ečnosti té­ to kraj iny? Geomorfologové tuto vý razně kopco vitou

kraj inu na východním okraj i rozlehlé Česko­

moravské vrchoviny nazvali Kunš tátskou vr­

chovinou. Místy pozvolna, větši no u však str­

mě se zvedá s m ěrem na západ z údolního

dna Svitavy v n admořské výšce ko lem

300 m až té m ěř k 700 m (Kulíšek 692 m) . Pohoří je budováno rulami a svory krystalini­ ka, prochází j imi řada pruhů krystaliCkých vápe n c ů . Do středn í čás ti zasahuje pruh kří­ dových pí skovc ů a p ísků , jihovýchodní okraj pokrýyají třeti horn í mořs ké vápn ité j íly a čtv rto h orní spraše. Halasova Sasina leží na permských písko vcích a j ílovcích. Geologic­ ká stavba je tedy velmi složitá, ni koliv však

Přírodn í parky Halasovo Kunštátsko Jan Lacina

Bavíme-li se o kraji nném rázu, diskutujeme­ li o problematice jeho hodnocení, nesm íme opomenout zeptat se i básníka Františka Ha­ lase (1 90 1- 1949). Ten totiž již roku 1940 v rozhlasové anketě na téma ·Proč mám rád domov? řekl jednoznačně: "Cára obzorů, uviděná dítětem poprvé, stává se navždy ob­ rysem celého jeho života. Z tohoto poznání se program dělat nemusí. Je to tak samozřejmé jako láska k matce. " František Halas sice patřil světlo světa v Br­ ně. Oči však asi pořád ně ote vřel až o pár let později na východn ím okraji Českomoravské vrchoviny . T am, v rodném kraji pře dků, v zapadlé vesn ičce Sasině nad údolím řeky Svitavy, totiž stráv il svá n ejv ní mavěj ší dět­ ská léta. Dlouho pak jezdi l k příteli z děts t ví Dorkovi Hejlovi do Zboňku . Blízký Kunštát začal vnímat a prožívat jako centrum své kra­ jiny rodné až ve vyzrálých letech - od roku 1938.

"Tam, kde

Vysočina

výj i m ečn á.

Houževnatý soch ař - autodidakt Stan islav Rol ínek (1 902- 1931) v ho d n ě využil dobrou opracovatelnost křídový ch p ískovců a pomo­ cí hasičské sekerky a nůžek v ytvořil na úpatí kopce Kří bu severně od Kunštátu přitažlivo u Jeskyni blanických ry t ířů. Na povrchu vyso­ chal monumentální plasti ku T. G. Masaryka. Z pana prezidenta zůs tal y do dneš ních dnů jen boty. Básník Halas však dával za své ho pobytu v K u nštátě přednos t soše Jiříka z Kunštátu a z Po děb rad . Budoucí husitský král byl ú dajně na kun štátském hradu , který byl ve vlastni ctví jeho předků, vychováván . Vlaste­ necky naladě ný básník ček áva l pod li pami u Jiříkovy sochy na kunštátském n ámě st í na své přátel e. Určitě si přitom s hrdostí uvědo­

nabírá dech -

- a pole skládají slib chudoby" - formul uje básník přes n ě tvářnost své krajiny v proslulé próze Já se tam vrátím z přelomu 30. a 40.

moval, že Kunštát kdysi neminuly ani další slavné osobnos ti - třeba J. A. Komenský a astronom J. Kepler. O n sám jako předn í bás nická osobnost 30. a 40. let sem při vábil mnoho dalších - tře ba Jaros lava Seifrta, Vla­ dimíra Holana, J iří h o Ortena, Ivana Blatné­ ho... M ate řská

znaménka

"Divizny vyhrnou zlato země a svízel, to ma­ teřské znamínko našeho kraj e, přitiskne se ke všemu, co najde" - evokuje básník atmosféru plného rozpuku vegetač n í doby na Kunštát­ sku . Kromě s diviznou a svízelem (tím žlu­ tý m syřiš ťový m) laská se básník Halas v prů­ běh u roku s d v ěma desítkam i dalších typických rostl in zdejších mezí, luk i lesů. Předevš í m s tě mi, které důvěrně poznal už v dětstv í - třeba s c h lebíčkem (slézem přehlí­ ženým), slzičkou (hvozdíkem kropenatým), která "obrušuje srdce do samé něhy ", třesli­ cí, hluchavkou, pom něnka mi, sedmikráska­ mi. .. V jeho vyznání .. houstnout bude hadí mléko pryšCLi " (zřejmě pryšce chvojky) a "mrtvé, roztálé v n icotě, svolají paličky be­ del". Labužnicky touží básník " vnořit nos do hob lovaček a LÍsta do mateřídoušky ". Botanickou záhadou z ů stá v á podvečírka. Tak se totiž lidově říká dnes již velmi vzácnému, kriticky oh roženému lýko vci vonnému. Že by tento líbezný keříček, dožívaj ící dnes v posledních exemp l ářích dvacet kilometrů j i ž něji, růst ával v dobác h Halasových i na Kunštátsku?

Záhada

hořečku

Překvapuje, že básník oblažující i jitřící hoř­ kosti podzimu n e zařadil mezi důvěrně oslo­ vené květiny hořec . Na poetistickém titulním dvojlistu v pořadí č tvrté Halasovy básnické sbírky Hořec (1933) nakreslila Marie Čermí­ nová (známá pod pseudonymem Toyen) oká­ zalý hořec Clusiův - oblíbenou alpinku z vá­ pencových vy s okohoří. Pro Halasovu krajinu i jeho dílo je však symbolický hořeček brvi­ tý, který zde dosud roztroušeně roste na váp­ nitém podloží křídových hornin a krystalic­ kých vápenců . Rozkvétá v pozdním l étě jako předzvěst podzimu a vydrží až do prvních ji­ novatek. Že by jeho obrvené blankytné kali­ chy pěší básník minul? Obdobně mů žeme postrádat př ita ž livě krásné vstavače . V Halasově próze, naštěstí nikoliv v přírod ě Kunštátska. Ve vlhkých lukách ze­ jména kol em Rozseče dosud rozkvétá prstna­

Přírodilí park Halasovo KUllštátsko (68,5 km Z), Zřízen OkÚ v Bla1lsku 20. 4. 1994, jako klidová oblast již v roce 1980. Kreslila Yvona Lacinová

~~{;,:,:\ : '

'.

.01':

·~~:/"".·~~~~{i.·~ :

---1

I

o

18

I

1

•

'- 2

>-- 3

""""-- 4 ...:..:...... . ":'.:.... ,. 5 .. ....::' .~::

I

I

I

2

3

4

I

5km

+

6

Legenda: 1 - hranice přírod1ll7w parku, 2 ­ vybraná sídla, 3 - vybrallé toky, 4 - silllice, 5 ­ lesy, 6 - vybra1lé vrcholy, 7 - zvláště chrállěllá území (1, pp Cukl a Rozsečská rašeliniště, 2. PR Louky pod Klllľškelll, 3. pp KUllštátská obora), 8 - vybrallé výwamllé kraji/lllé prvky (4. Jedlová bu čilla pod KUlľškem, 5. Halasova studánka, 6. Mramorka, 7. Zbraslavecký mok­ řad)

PŘíRODNí PARKY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'U~n~ Dnufi®~

tec májový (dříve nazývaný vs t avačem širo­ Jistým). Na rozdíl od básníka ho neminul ilustrátor prvního vydání Já se tam vrálím (1947) Michael Florian . V úvodním dřevory ­ tu zachytil, jak trčí do kraj iny spolu s t řeslicí, zřejmě nad květy tolije. Ta ovšem kvete až koncem léta, kdy už není po prstnatcích zpra­ vidla ani stopy.

toulkách napil. Pak putoval dál, třeba na svou "ryzcovou cestu" v oboře Hýví pod Kulíš­ kem. A v těch lesích - jak sám touž il a jak my dnes cítíme, opojeni jeho básněmi - se mu podařilo" chytil krásu za vlasy a přin util ji prosil".

Žlutý křik žluvy?

" V~'echny cesty vedou do KllllŠtáw, do Zboň­ ku a do Rozseče " - vyznává se Halas v po­ sl ední verzi své básni cké prózy . V jej ích ná­ č rtech vedly cesty i do Letovic, Sasi ny a Svitáv ky. V této kraji ně, jej íž " hranečníky zarazilo dětství" , cí til básník SVOll jistotu a bezpeč í. Jistotu posledního místa si vybra l a nalezl na hřb ito v ě v K un štátě. Leží tam pod rulovým balvanem, sneseným z R ozseče. Jím oslovená a oslavená kraj ina si dodnes za­ chovala s vůj p ů v ab. Dokonce se dá říci, že je pří mo prototypem harmoni cké zemědělsko­ les ní krajiny v č l e n itý c h vrchovinách. Do­ dn es v ní můžeme vn oř i t ústa do m at eřídouš­ ky a srdce si nechat obrušovat do samé něhy sl zič kami na kamenitých mezích. V K un štátě žijící všestranný literát, mimo jiné i znameni­ tý editor souborných Halasových spisú Lud ­ vík Kundera zde dodnes má ko ut, ze kterého ho ve výh ledu neruší ani tovární komín y, ani h l u čné silnice, ani stožáry elektrického vede­ ní. V dalekém výhledu se oddává jen maleb­ né mozaice l e s íků, mezí, luk a polí, rozč l eně­ né liniemi a skupi nami listnatých s tromů . Přiznejme, že takových segmentú harmonic­ ké kraj iny naj deme ovšem v naší vlasti více. Zdaleka ne všechny však mě l y svého Halase. Básníka, který by na povědě l, že všechny ces­ ty vedou právě tam, kde máme své rodné ko­ řeny a kde blízcí lidé žijí trvale v sou ladu s přírodou. Se svou krajinou, které dávají ur­ č it ý dlouhodobý řád a ráz.

o dúvěrném Ha l asově styku s přírodou svěd­ čí

i jeho. znalost ptákú . " V čase mezi skřiván­ kem a sovou" se v jeho próze setkáváme s bratříčkem chocholoušem i sestro u vránou, umouněným uhelníčkem i zamouněn ý m mly­ naříčkem. Varuje před vám i č í žek a nadává vám pěnkava. Sýček tesk n ě vyzýv á na po­ slední cestu. A vy si bezděky vzpomenete na střechu tohoto malebného koutku světa ­ vrch Kulíšek mezi Kunštátem a Roz sečí. Ne­ pochází jeho název p rávě od výskytu naší nej­ menší sovy? Trochu ovšem zaráží, že v bás n íkově podání symbolizuje nástup podzimu chvíle, kdy "žluva proláhne žlu tý kNk sadem ". Žluva hajní je dnes vázána především na naše tep­ lejší oblasti a začátkem podzi mu již bývá na cestě do svých afrických zi m ovišť. Neměl básník spíše než libozvučný flét nový hl as žl uvy na mysl i pronikavý křik žlutozelené žluny? Na Kunštátsku dnes nevíme nejen o ž lu vě, ale také - již desítky let - o modrém ptáku mandelíkovi, kterého Halas zmiň uje v lidově znělé ří kance. Naopak potěší, že se zde na lískové linie na mezích slétávají v časném podzimu ořešnici a v jarních a letních měsí­ cích občas vysoko na obloze - i přímo nad Kunš tátem - zak rouží černý čáp. Básníka by určitě inspiro valy i č ern é perutě krkavců.

Mramorka a Milenka

Jistota jen jednoho místa?

I v mlhavé zimní dny je kraji/la lesílal a dře­ vi/lných linií přitažlivá a útulná. Foto Mojmír Hrádek

i jednou na velikém . němu pia· v čase mezi skřivánkem a sovou bude jedno­ hlasně přištěbetáno jaro, já .e lam vráUm I

čím

Dře vo ryt

Michaela Floriana k 1. vydání Hala­ sovy básnické prózy "Já se tam vrátlm" (1947)

na jaře František Halas

Podzim

D.ýmjara dusí šíleného ptáka posedl.ý dětstvím v lese kde se hraje zabíjím stín ktelý kráká V hou,ftinách bronz slep:všli se taví 1I10dre srší jiskry pOllln ěnek v jich o/mi lediíáček si hnízdo slaví Malá souhvězdí v lravách blyskolají noty skhvamijsoll psány po n.ebi hadi jako hříšní v modlitbách svou kůži vysvlékají Snad skamarádím se dnes znovu s anděly snad zahrajeme si a snad si vzpomenou VŽ(I.V( Františku mně kdysi Fíkali V kOlllku paměti se choulí zbytek ráje nepl'ilélá anděl se nehlásí posed(ý dětstvím bloudím v lese který hraje anděl

Pak zkrušen bez slzí jen hluše štkám jak strO/11 v podzi//lu listí je/l tiše slova setřásám Koholll plaší smrl, 1930

Plochá návrší západně a sev ernč od Kunštátu přímo vybízejí k bezbřeh ým tou lkám s dale­ kými výhledy. Nejlépe na podzim , když zde začíná hořce vonět schnoucí bramboro vá nal a oblohu s divokými mračny křižují hejna ta žných pt áků. Tehdy se snad nejh louběji vcítí me do j i třivého básníkova odkazu. "Tam na /om stromě na obzoru Milenekjako by bylo nějaké hnízdo pro //lne ... " píše bás­ ník, toužící po své k raj i ně. "Hran ečníky ur­ čuje spíše srdce než proslOr" - vyznává se j indy. Název Milenka se v lidové tradici samozřeJ­ mě druží s tragickou mileneckou událostí. Etymolog R. Šrámek však tvrd í, že se tak od­ pradávna označoval a místa, kde vy v ěrala dobrá, tj. milá voda. Takový pramen však v současnosti na Milenkách už nenajdeme. Musíme za ním jít pod Mramorky, do údolí potoka Petrůvky . Tam dodnes, obklopený starými olšemi, v yvěr á pramen la hodně chladný jako mramor. František Halas - tře­ baže dával přednost báječné m u pa mpeliško­ vému vínu z produkce přítele Do rka Hejla ­ se zde prý rád té zázračné vody při svých

~~~J1
PŘÍRODNÍ PARKY

19

Zajímavosti z přírody

Návrat so kolů Historie výskytu sokola stěhovavého - p t ač í h o symbolu síly, odvahy a stateč n osti - je z území ČR dobře známá a nepoc h ybně zajím avá. O hnízděn í sokolů, i když zřejm ě vždy spíše vzác­ ném, píše již v XVII. století Balbín , hnízda z různ ých míst rozptýlených po celém našem území byla popisována již od počá tků vědecké orn itologie u nás v XIX. století : například z Pradědu popisuje hnízdění prof. Kolenati v ro­ ce 1859. Sokoli hnízdili na skalách, z nichž n ě­ které byly trvalými hnízdišti, na jiných se usadil pár třeba jen v jednom roce . Vztah zejmé na myslivecké veřejnosti k sokolům však nebyl nikterak příznivý, ajak psal v r. 1871 prof. Frič, sokol, kdekoliv se objevil, " velký postrach vždy lpti.wbil mezi holubem". Holubi a havranov ití ptác i byl i a jsou doposud hlavní potravo u soko­ la: může je zpozorovat na dva kilometry, nad letí je a vrhá se na ně shora střemhlavým letem, rychlostí až 170 kmlhod. I když hnízdiště nebyla rušena horo lezci , lov "pernaté škodné" siln ě počty sokolů os laboval. A tak v r. 1929 byla v ČR vyhl ášena a as i dodr­ žována ochrana sokol ll, jejichž počty se postup­ ně zvedaly až do roku 1950. Oblasti, ve kterých sokoli tehdy ve větším počtu hnízdili, byly pře­ devším skály v severních Čechách, v Jesení­ kách, na Šumavě, v Moravském krasu a skalna­ tá údolí řek: v Čechách podél Vltavy, na Moravě pak úseky , v nichž Svratka, Jihlava a Dyje prorážely okraje Českomoravské vrchovi­ ny. Počet tehdy hnízdících párů je možné jen odhadnout na 50-100. Po roce 1950 vš ak násle­ doval náhlý ústup početnosti a do roku 1965

úpl né vymizen í soko lů z celého území. Na tra­ hnízdišt i, Pavlovských vrších, bylo hn ízd ění zj išt ě n o naposledy v roce 1962. Katastrofální snížení početno s t i až úplné vymi­ zen í nebylo ovšem zaznamenáno jen u nás, al e běh em po v á lečnýc h dvaceti let v celé Evropě a Severn í Ameri ce - sokol j e toti ž té mě ř " kosmo­ poli tní" pták. Příč i ny dodnes zůstáv aj í nevyj as­ něn é: za hl avní se však považuje široké použí­ vání nových pes ti cidů na bázi ch lorovaných uh l ovodí ků , zej mén a DDT, jejichž rezidua se usazovala v koři st i sokola a snižovala plod nost zej ména zes labením vaje č n ých s kořápek a je­ j ich následným poškozováním. J istě však spol u­ pllsobilo i rušení na hnízdištích, vybírání mlá­ ďa t soko lníky, stejn ě jako odstřel mimo hn í zdiš tč. V každém případ ě brzy vznik ly ná­ rodní i mezinárodní iniciativy na záchran u so­ kolů. Kromě podpory akcí za zákaz použ ív án í DDT se rozšíř il y pokusy s u mě l ým odchovem a rei ntrodukcí odcho vaných ptákú zp čt do příro ­ dy. I v ČR je nčko li k takových stanic , v esměs založených obět a vý mi jednotli vci pod zášti tou rúzných organizací, při MŽP existuje dnes i od­ borná skupina pro celý problém. Do roku 1998 tak bylo u nás vypu š těno do vol né přírody 11 7 soko lů. Přes všechny komplikace se už dostavu­ jí první úspěchy, i když zatím p očet n ost soko l ů zdaleka nedosahuje takového stavu jako napří­ klad v Německu. Zpráv a o prvn ím novém hnízdění soko l ů, a to ve stromovém hnízdě , pochází z Jese níků z ro­ ku 1979. V druhé polovi n ě osmdesátých let by­ lo zaznamenáváno hní zdě ní v tehdejším zakáza­ ném pásmu na Šu mavě, v ětší rozsah zaznamenal návrat soko lů až v devadesátých le­ tech: od r. 1993 je zjišťo v áno hn ízdění v Krko­ noších, od 1996 v Děčínských s tčn ách, od 1998 zatí m n eúspěš n ě v oblasti Pálavy. S pokusy použít reintrodukci sokolů k tlume ní městských h olubů se začalo v cizině, ale i u nás se usadi l páľ sokolů v r. 1996 v Praze a 1998 v Plzni. Přesná místa hnízdění jsou ale - v zájmu bez­ pečnosti - tajena a pří p adně hlídána. A tak se snad přece jen dočkáme dní , kdy u nás o p ě t ne­ bude mimořádno u vzácností slyšet soko lí volán í a svist jejich kříde l. d i čním

Karel Hudec

Ohrožení posledních hnízdišť kolihy velké na zbytcích nivních luk v dolním Pomoraví Koliha velká (NumelZius arquata) je v provádě­ cí Vyh lášce MŽP ČR Č. 395 k Zákonu ČNR č. 11 411992 o oc hraně přírody a krajiny zařazena j ako kriticky ohrožený druh, čili v kategori i dru h ů nejoh roženějš í c h a požívajících nej vyšší možné ochrany. Jedná se o našeho n ejvětš í ho příslušníka řád u b a h ňá ci (Clwradriifo rmes), čel edi slukovití (Sco lopacidae). Koliha si sta ví jednoduché hnízdo na zem i, do něho ž snáší - jako v ětš ina bah ňáků - obvykle čtyři vajíčka. Na nich sedí 27-29 dní. M l áďata o pouš tějí hnízdo vzápětí po osch nut í a plné vzletnosti dosahují podl e růz­ ných pramenú ve věku 35-50 d ní. Na našich hnízdištích se objevují zhruba od konce února do konce březn a a opo u štějí je zhruba do konce červn a. Na jarním i podzimním tahu naším úze­ mím protahují ptáci ze severnějších hnízdi šť. Oje d in ěle u nás kolihy i zimují. Hn ízdní rozší­ řen í zahrnuje Evropu (především severn í) a zá­ padní Sib i ř. Zhruba do poloviny 20. století se hn ízdn í areál rozši řoval, v posledních desetile­ tích dochází naopak k jeho zmenšování i ke sni­ žo vání početnosti. Ko lih a hnízdí u nás přede­ vším na v lhčí ch loukách a pastvinách, v severní E vropě n apř . i na vřesov i štích a v některýc h ze­ mích i v polích. Na území ČR hn ízdí až od 40. let tohoto století Uižní a západní Čechy), na již­ ní Moravě zjisti l poprvé h nízdění dr. F. Balát v roce 1954 v okolí Veselí nad Moravou. Na území dolního Pomoraví zhruba v prostoru od Nedakonic po Hodoní n postupně vznikl a popu­ lace hnízdící v nivních loukách řeky Moravy, která dosáhla svého maxima v r. 1974, kdy na několika lokal itách hnízd ilo celkem 20 párů. Od té doby se ve li kost popul ace vícemé n ě trvale snižuje, s občasným i výkyvy směrem nahoru . Příč in a m i úbytku bylo zejména rozorávání niv­ ních luk, jejich intenzivní obhoseodařování a rov něž vyrušování na hnízdištích. eastou pří­ č i n o u n eúspěšnosti hní zdční pak bývalo vyseče­ ní m l áďat při senoseči. Původní předpoklady o možné adaptaci kolih na změny prostředí pře­ sídlením do obdělávaných polí (obilí, kukuřice, vojtěška ), což je známo např. z Německa či Ni­ zozemska. se u nás, až na výjimky, nepotvrdily . Populace kolihy velké v jižních Čechách v tom­ též období zcela zanikly a ani na západočes­ kých lokalitách, podle sdělení tamních ornitolo­ gů, přinejmenším poslední 3-4 roky (a možná již mnohem déle) kolihy nehnízdí a jsou zazna­ menáváni pouze protahující či nehnízdící ptáci . Obdobná si tuace je i na západním Slovensku (Podunají, Záhorie). Nejménč od r. 1992 je hnízdní výskyt kolih na jižní Moravě omezen na dvě poslední lokality: komplex luk u Strážnice a Petrova (přičemž ja­ ko hn í zdiště bývávají využity pouze louky Strážnické) a o něco severněji položené Vno­ rovské louky. Proto na těchto lokalitách od r. 1995 každoročně (v případč zjištění výskytu kolih na jaře) vyhlašuje referát životního pro­ středí Okresního úřadu v Hodoníně přechodně chránčné plochy s režimem, který by měl zajis­ tit maximálně účinnou ochranu hnízdících ptá­ ků. Strážnické a Petrovské louky jsou zároveň součást í přírodniho parku Strážnické Pomoraví. Naposledy nicméně došlo k úspěšnému vyhníz­ dění a vyvedení mláďat v roce 1993 u Strážnice

Hlav/lípotravolI sokolajsoll holubi a havrallo­ vití ptáci. Sokol je ,mlže zpozorovat i /la vzdá­ lenost dvou kilometrů. Střemhlavým letem shora se pak vrhá lIa svou kořist rychlostí až 170 kilometrtl za hodillu. Foto Josef Ptdček

20

ZAJÍMAVOSTIZPŘÍRODY _

_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ W([~n~Dll1lfi®~

a 1995 u V norov. V dal ších letech bývala hní z­ děn í n eúspěšná. V některý c h letech se na hníz­ di šti zdržovaly třeb a i 2 páry, ptáci ale vůbec nezahnízdili, zřej mě kvůli n adm ěrn ému vyrušo­ vání. Často u př í č inou se stal o u Strážni ce vyu ží­ vání luk leteckými model áři v do b ě toku a hníz­ dě ní. V n ěkterýc h p říp ad ec h se snad mohlo jednat i o n ed ospě l é ptáky, protože koliha hníz­ dí zřej mě až ve stáří dvou let. V roce 1999 doš lo po č tyřec h letech o p ět k ús­ p ěš nému vyvedení mláďat jednoh o páru koli hy velké. Okolnosti byly ovšem natoli k dramatic­ ké, že nás nakonec vedl y k napsání tohoto č lán ­ ku . Zjara roku 1999 se na Strážnických loukách opět objevil i pár,'který lze s trochou nad sázky nazvat " posled ním jihomoravským párem ko­ lih" (tak jako jsme m ěli donedávna "našeho po­ sledn ího jihomoravského dropa") . Ješ tě 4. 4. byl pozorován intenzivní tok, hloubení hnízdní jamky apod., zkrátka situace by la nadějná. 9. 4. bylo ovšem zjištěno, že po loukách rozváŽÍ traktor kejdu. Poté zde byl ještč dvakrát pozoro­ ván pár bez náznaků hnízdění a pak se odtud kol ihy vytratily. Na druhé tradi č n í lokal itě u Vnorov nebyly zja­ ra kolihy p ři čet n ých kontrolách vů b ec pozoro­ vány, proto jsme toto místo již dále n e nav š tě v o­ vali. 2 1. 5. jsme obdrželi z dru hé ru ky (od člena mysliveckého sdružení Vnorovy) zprávu o po­ zorování "bažantí slepice s dlouhým zobákem". Při nás ledných ko ntrol ách byla zji ště na přítom ­ nost páru kolih s m láďaty . Je na nejvýš pravdě­ podobné. že se jedná o pár ze Strážnických luk, který je opustil po vyru šován í kejdováním a ná­ sl edně přesí dlil ke Vnoro vúm. To mu nasvčd č u ­ je i po m ěrně pozdn í term ín zah n í zd ě nÍ. 31. 5. loka litu kontrolov al ing. V. Gahura, který zji s­ til , že pár vodí č ty ři as i desetid enní kuřa ta. V té době zač ín al o zárove ň s eče n í luk. M l áďata pro­ to poch ytal a přem íst i l do j iné části luk s mokř i­ nou. S pracovníky ZD Vnoro vy domluvil, že ta­ to část se nec há n es eč e n á. Nás ledn ě byl informován i referát Ž P Okresního úřadu v Ho­ d oní ně.

O něko lik dní pozděj i jsme se d ozvěděl i (nejpr­ ve z regi onál ního ti sku a pak i ústně), že na ne­ d ěli 13. 6. se v rámci oslav 750. v ý ročí obce Vnorovy připravují závody ve střelb ě na asfal­ tové holuby (skeet) a děts ké závod y ve střelbě ze vzduchovek na s třelnici MS Vnorovy . Tato stře l nice je umístěna prakticky u prostřed 11Ilíz­ d iště (přechodně chráněné plochy "V noro vské louky"). Naše snaha dosáhnout zru šcní závodLI prostřednic tv ím Okresního úřadu v Hodoní ně vy šla bohužel naprázdno. Lokalitu jsme navš tív ili 13. 6. v do bě mezi ll. a 12. hodinou. Na hnízdi šti kriti cky ohroženého druhu bylo v té d obě příto m no asi 100 osob (z toho 35 střelců sk'eetu - ú č astníků závodu ), asi 30 osobních aut parkovalo pří mo v louce, podávalo se zde obč erstvení, střelci stř í lcl i zpro středku luk třemi sm ěry. Na náš dotaz se hlavn í pořad atel akce (před s eda MS Vnorovy) odvolá val na úd aj ný ústní souhlas RŽP OkÚ v Hodo n íně. Podle předpokladu orga n izá torů měl závod skončit asi ve 12.30. O den dříve na­ víc je ště na lokalitě od 15 .00 probíh al s třelecký trénink. Dle našeho názoru se jednalo o jasné poru šen í statutu a reži mu přec h odně c h ráně n é pl och y Uak sportovní střclbou, tak vj czdem moto ro­ vých vozidel) a o závažný ru šivý faktor při hnízdění kriticky ohroženého dru hu v jed nom z nejcitlivějších období hnízdn ího cyklu. Mlá­ ďatll m bylo v době konání zá v odů asi 23 dn í, přičemž vzletnosti dosahují až ve věku 35-40 (podle některých pramenů dokonce až 50) dn í. Den před závody (tj. v době konání tréninku) byl o ch ladn é a deštivé počasí . v němž jsou ne­

~'([~n~Dllufice~

Nejčastější složkou

le pak pavol/ci, Karel Drchal

potravy kolihy je hmyz, dá­ korýši a m ěkkýši. Kresba

čenoi,

vzletn á m láďata ohrožena. Stejn ě tak se při ta­ kovémto vy rušování mohou mnohem snadn ěji stát kořis tí predá to r ů. Další pozorování nakonec nasvěd č uj í tomu, že mlácl'ata všech nu souhru nepří zn ivých okoln ostí p řež il a a by la zd árn ě vy vedena. Po čty řec h le­ tech tak opět došlo k úsp ěš n ém u vyhnízděn í ko­ li hy velké na jižn í M oravě. Přesto je letoš ní zkušenost velkým varováním a pouče ní m do budoucna, kdy se bu deme muset ještě intenzi v­ n ěj i než dří ve snažit o zaji ště ní ú činn é ochrany pos ledn ích hnízdi š ť kol ihy velké v České repub­ li ce. Ohledn ě střel eckých zá vod ů byl pod án podn ě t na Če skou inspekc i životn ího pro střed í (oblastní inspektorát Brno. odbor ochrany pří ro­ dy) , která jej uznala jako opodstatněný a ve správním řízení udělila MS Vnorovy pokutu 5 000 Kč (ve smyslu ustanovení zákona Č. 114/1992 Sb.) - dle našeho názoru sm ěš n ě nízkou. Za zcela absurdní považuj eme i samu existe nci myslivecké střelni ce na přec h odn ě c hrán ě né ploše (hnízdišti kriticky ohroženého druhu ptá ka) a doporu č ili jsme proto ČI ŽP pro­ věřit , zda je toto zaří zení provozováno v so ula­ du s platnými zákony a předpisy a pokud ne, proč proti tomu příslu šn ý orgán ochrany příro d y (referát životního pro stře dí Okresního úřadu Hod onín) nepodnikl patř ičn é kroky. Obrovská množství rozbitých plastových skeetových terčů a prázdných brokových nábojnic (plasty -- zá­ kon o od padech?), která zůstávají na loukách, mysli vc i v různých interval ech v rámci brigád likviduj í pálením přímo na l okalitě. Poruše ní ochranných podmínek přec h od n ě chráněné pl ochy Strážnické lou ky rozvážením kejdy v d obě hní zděn í v sou č a s nosti řeší Okres­ ní ú řad Hodonín (RŽP). Tato lokalita je navíc ohrožena pl ánovanou vý stavbou si lni čního ob­ chvatu m ěsta Strážnice. Reditelství si ln ic a dál ­ ni c ČR - Správa Brno podalo žádos t o uděl ení výjimky podle ustan ovení 56 zákona Č. 114/ 1992 Sb. z obecných pod mínek oc hrany z vl áště c hr áněných druhů ž i voč i c h ll. V této věci zaháji lo ministerstvo životníh o pros třed í správ­ ní řízenÍ. K udělení výjimky vypracova lo nega­ tivní stanovis ko jednak brn ě n ské pracoviš tě Agentu ry ochra ny pří rod y a kraj iny, jednak ne­ vl ádní organ izace Česká spol ečnost ornitologic­ ká. Obě zm í něné lokality navíc zdaleka nem ají jen význam jako hní zd i ště kol ihy , ale i mnoha dal­ ších druhů. Na Vnorovských loukách např . hnízdí něko l ik p árů čej ky chocholaté , v letoš­ ním roce se zde zdržova l i pár dalšího kriticky ohroženého druhu b a hň áka - vodouše rudono­ hého, který nakonec nevyhn ízd il a lokalitu

*

opustil (zřej m ě až po sečení luk), v upl ynulých letech, byl-Ii zde na j aře dostatek vláhy, zde by­ la v hní zdn í d obě n čko li krát zj i š tě n a i bekasina otavní. V rá kos in ě u ze mědělského družstva pra videl n ě hn ízdí chřá s ta l vodní, moták pochop a c vrč i l ka sla víková a na okolních stromech mo udivláček lužnÍ. V alejích (větrolamech) hn ízdí nap ř. slav ík obecný a drozd kvíčala. Vcelku pr a vide l ně hn ízdí na loukách I pár ťu­ hýka šedého a bra m borníček černohlavý , v mi­ nulosti zde hnízdil i bramborníček h n ědý a výji ­ m eč n ě zde by l v 90. le tech doko nce pozorován v hnízdn í době i ťuh ýk menší a poštolka rudo­ nohá. Za potravou sem v r. 1999 zalétal i (zřej­ mě z b lízkých hn ízd i šť) ostříž lesní a krkavec velký a někol ikrá t zde byl v hnízdní do bě pozo­ rován i moták lužní ; p rav i de lně sem pak zalétaj í lov it oba druhy lu ňá kú i čáp i bílí. Louky jsou pro ptáky atraktiv ní i v době tahové a zimn í (havran i a kavky, brávníci a kví ča l y, piliš i, jes­ pác i bojo vní i d al ší bahňáci atd.) . Ptactvo Stráž­ ni ckých a Petrovský ch luk je do značné míry podob né, navíc zde v uplynulých letech byli v hnízdní do b ě zj i š tě ni např. ch řá sta l pol ní, b ram bo rní č e k h n ědý . strnad l uč ní nebo konipas lučnÍ. Lze zde pozorovat až desí tky čápú a vola­ vek z blízké koloni e (př íro d ní reze rvace Osko­ vec). stejn ě jako rů zné vzácnější druhy dravcú . Vy skytuje se zde chráněný motý l pestrokříd l ec podražcový a na Petrovských loukách je p ěkná populace kosatce s i b iřs ké h o. Zaj iště ni plnohod ­ notné ochran y obo u těch to lokalit je proto z or­ nitologického hledi ska nanejvýš žádoucí! Doufá me, že loň s k é zkušenost i při spějí k účin ­ n ější oc hra ně ko lihy velké -- tohoto vzácného a krás ného ptáka - v dal š ích letech, a že loňské ú s p ěš né vyhnízd ění nebylo vyhn í zdční m po­ sledním. V opač né m pří padě by koliha patrně následovala osud dropa velkého, který již z naší av ifauny vym izel, mj. i dí ky li knavo sti státní ochrany přírody .

David Horal, Bohumil .Jagoš, Karel S i meček Uzavření zimoviště netopýr ů Jeskyn ě,

štoly, staré sklepy a podobné úkryty slouží netopýrúm za z imoviště. Mnoho těc h to úkrytú však bývá n a vš tě v ov á no č l ověkem (ne­ to pýř i jsou tak rušeni), nebo dokonce ni čen o ne­ vhod nými úpravam i (odstře l o v ání vchodú do što l, zasypá ván í rumem apod.). Vhodným řeše n ím z hledi ska ochrany netop ýří ­ ho z i mo vi š tě je instal ování uzá v ěry. Štola Valérie je stará prll zku mn á štola a nac hází se v katastru obce Heroltice. Ačkoliv štola už po dl ouh á léta nes lo uží svému p ůvodním u úče­ lu , je význ amným denn ím úkry tem, ale přede­ vší m zi moviš tě m n etopýrů . Štola byla př í stupná ze dvou míst (h lavn í a boč ní vchod). Protože se štola nach áz í v oblasti h oj ně využí­ vané k turistice, docházelo zde k rušení hiber­ nuj ících netopýrú (ve što le byly zbytky po oh­ ništích a odpadky). Ze zi ll1uj ících netopýrú zde byly objeve ny tyto druhy: vráp enec malý (Rhillolopus hipp().~ide ­ ros), netopýr velký (M)'Oli.l' m)'olis), netopýr br­ vi tý (M)'oli.l' emargill(f{us), netopýr velkouchý (Myol is bechsleilli), netopýr vodní (Myoli.\· dau­ beIlIO/li), netopýr černý (Barbaslella barbaslef­ fus), netopýr ušatý (Plecotus aurilus), netopýr dlouhouc hý (Plecolu.\· aust riacIIs). Cílem projektu bylo zabezpečení obou vchodú zp ů sobem, který by omezil přístup nepovola­ ných osob do štoly. a tím se chránili ziIl1ující netopýři před jejich nežádoucím rušením ná ­ vštěv ní ky .

Jako ideální ochranné řešení zimoviště byly zvo lcn y mří že , neboť umožňují volný vlet neto­

ZAJíMAVOSTI Z PŘÍRODY

21

Od Býčí skály do

Zamřížovaný otvor j e pro lletopýry příslibem klidného zim/ll11O spánku. Foto alltor

pýrům a s o u časně nemění mikroklim a to ly.

Zvětralá skála a zemina byly odstraně n y až na

pev ný podklad , na němž pak byla vyz děna ka­

menná s těna, do které se uložily betono vé skru­

že. Vzhl edem k tomu, že doc háze lo k sesu vlt m

okolní zeminy, by lo nutno použít tyř skru ží.

S těn a byla poté do zděna až po strop . Na ko nci

skruží j e z vni třn í strany štoly instalována uza­

my katel ná ocelová mř íž , na níž je kovová ce­

dulka s popisem a teleľo nním spojením na orga­

ni zaci, která je schopn a podat bl ižší in formace

o oc hran ě n etopýrů (Zelený telefo n ČSOP Ve­

ronica).

Bo č ní vstup by l zazdě n kamennou stěno u ,

ve které by l ponec hán průl etový otvor 20 x 20

cm.

Vzh ledem k tomu, že pří s tup do štoly je třímet­

ro vým " tune lem", došlo ke zmenšení prostoru

pro příp a dn é vand aly , k teř í by c htě li uzávě ru

poškodit. Uzávěra je proveden a s max imální

Křtin

V povědomí místního lidu byla Býčí skála vždy místem starých . zapomenutých pohanských ku l­ tÍl. Říkalo se, že jeskyně pocl Býčí skálou byla chrámem válečné h o boha moravských Slovanů Svantovíta. Lidové pověsti h ovořily o tajem­ ných světlech a ohních i průvodech přízrakÍl , re­ jích duc h ů a sténání z nitra země . Barokní foli­ anty rozm ách le hovořily o podzemních světech , dut inách, roklích i propastech, čarodějných pra­ menech a jezírkách na dně hl ubokých jam. Podnikneme-I i z louky před Býčí skálou namá­ hav ý výstup na vrcho l Krkavčí skály, bude nám odmě nou pře kr ásný pohl ed na podstatnou čás t Josefského údolí, sevřen éh o strmými lesními svahy. Vysoko v po větří můžeme spatř it ales­ poň jednoho ze zde domácích dravců: káně, krah ujce nebo jestřáb a. Lesy pod námi j sou do­ movem i n ě k o lika druhÍlm sov. Při sestupu do údolí si povšimneme propadajícího se nále vko­ vitého útvaru, tzv. záv rtu. Pocl ním se nachází kra ová dutina O bří komín . Zřícením stropu po­ dobné dutiny vznikla n apř í kl ad j áma Macochy. Prohlédneme si prúchozí jes kyn i Koste lí k se stropem očou ze ný m táborovým i ohni. Po d jes­ kyní u silnice uvidí me v tzv . Ot evře n é skále u m ě l ý v ývěr Křt i ns kého potoka. T en zase mi zí v podzemí, aby se de fin it i vně vynoř i lo kus dál směrem k B ýčí skále. Údolím , které je místy hlubokou strží, nás vede cesta, opisuj ící zákruty potoka, s m ěrem na Křt in y. Vidíme ovšem jen suché nadzemní koryt o, které se plní jen při vel­ kých vod ách, kdy je podzem ní ře č išt ě zahlceno. Ve s vazíc h po obou stranách se nach ázej í četné j eskyn ě: krápní ková Mariánská, J est řábka , Jur­ ská, Vokounka, Žitného. Nej v ýz n amn ěj ší z nich j e Vý pustek - púldruhého kilometru před Kř ti ­ nam i ve svahu na levé s traně . V prúběhu vě k ú

zde Křtinský potok vymlel složitý, místy až tří­ patrový labyrint navzájem pospojovaných cho­ deb. V minulosti byla jeskyně poničena těžbou fosfátové hlíny. Jeskyně byla prvním místem na Moravě, kde proběhl výzkum, který odkryl síd­ liště neolitických zemědělců (asi 500 let před n.I.). Před jeskyn í u silnice se nachází pozoru­ hodný soli térní smrk se třemi vrcholky. V údolí je vícero osam'lc ros toucích smrků a jedlí, kte­ ré si svou neobvyklou výškou nezadají s po­ věstným i redwoocly v severní Kal ifornii a Ne­ vadě . Jeskyně Vokounka na pro t ějším svahu blíže ke Křli nám vděčí za své jméno nějakému Vokounovi, který za příslovečný měšec stříbr­ ňákú prozrad il Švédům, jak ztéci blízký Nový hrad a byl s vržen za svůj jidášský čin do jedné z mí stn ích propas tí. Údo lí je zajímavé i pro geologa: různé druh y vápen cÍl ( n ěkteré i se zk ameně lin a mi ), křemité klastiky. Přímo před Křt in a mi svěd čí op u štěný lom o někdej í těžbě mramoru. Ale to už se před nám i jako zjeve ní na konci údolí vynoří roz lož itý, bílý chrám. Stavbu vrcholového baro­ ka navrhl prosl ulý Ja n Blažej Santini. K ro m ě čet ný c h um ě lec k ýc h památek je v kostele umís­ těna i kame nná socha Panny Marie, ke které chod ila procesí poutní kú již v roce 132 1. Od roku 1930 e xis tuje ve Křtinách na místě zvané m Na lukách roz lehlé arboretum . Jde vlast ně o přírodní park s bohatou kolekcí keř LI, byl in a stro mů - jak tuzemskýc h, tak i cizokraj ­ nýc h. Nej rozsáh lejší je sbí rka pěnišn í k ll neboli rodo den d ro n ů. Dolní část arboreta zab írá ryb­ ník , jehož příbřežní mok ř acl ní čás ti byly pro chodce zpří s tup n č ny pomo cí trámÍl a jenž by s tej n ě jako celé arboretum rozhodně neměl un iknout pozornosti n á v š t ěvn í ků. Ladislav Plch

peč livos tí.

Z propa g ační ch důvodů byla u spořád ána akce

s náz vem "S lavnostní uzavírání z i movi š tě ne to­

pýnY'. Pozván i byli lidé, kteří se na projek tu po­

díleli např. svým vstřícným přístupem, případn ě

podporou při realizaci projektu.

Pří zimním sč í tání netopýrÍl v letošn ím roce zde

by lo objeveno o 4 ks vrápence malého více než

v loňském roce! Za další přínos považuji fakt,

že o projektu referoval denní tisk a byly i dva

krátké pořady v televizi, což významnou měrou

přispěje k propagaci činnosti naší organizace

a ochranářských aktivit SOP vůbec.

Zden ěk

Tauš

Ještě jed/la

zatác7ca a stojíme přímo před Sal/­ tinjho stavbou. Barok/lí chrám takových roz­ měr/i by se dal očekávat ve větším městě střed­ lIí Evropy llebo severní Itálie. V malé moravské vísce uprostřed lesů v.\:ak p /isobí jako <jeve/lí. Foto autor

22

ZAJíMAVOSTI Z PŘÍRODY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ _ _ _ _ _ _ W([~n
Ekologická poradna

Osud vratných lahví

o obalech a vlivu jejich výroby a s potřeby na životní prostředí jsme psali ve Veron ice Č . 4/99. Situace s vratnými sk le něný mi obaly se od té doby vyhrotila natolik, že se v tomto č lánku k obalům vracíme. Bohužel se tentokrát příliš nedopíd íme konkrétn ích návodů a rad. Pov ědo­ mí o ekologič n os t i vratn ých lah ví má asi v ětši­ na čten ářů Veroni ky. V tomto článku se chc eme zamyslet nad tím, proč selský (v tomto kontextu my šleno zd ravě ekologi cký) rozu m se lhává a proč se i relativně uvědom ělý spo třeb ite l ocitá v pasti " vy ššíc h mocností", chce-li si v so u čas­ né době zakoupit minerální vod u ve vratné sk le­ něné lah vi. J ak je to vlas tně s výhodností skla? Jsou studie a studie.

Něk t eré

si mohou zcela protiřeč i t. Spravedlivě propočítat sku tečné eko­ nomické , ale h l a vn ě ekolog ické ná klady na vý­ robu , užívání a likvidaci obalu nen í ni kterak jednod uché. Zejména je p o třeba se domlu vi t na tom, co do celkových nák lad ů zap očítáv at bu­ deme a co niko li v. Je nutno počítat zej ména se spotřebo u ropy, spo třebo u energie, em isem i CO 2 , SOl> znečištěním vody, tuhým i odpady a spotřebo u dřeva. Některé ze studií dok azují, že i při dojezdové vzdále nosti 300 km je pou ží­ vání vratné sk l eně n é lahve 2,5-krát m é n ě škod­ livé než používán í PET lahví na j ed no použití. Konkrétně se p ři použ ív ání vrat ných sk l enč­

~

J

l

Kreslil Jali Stekltk

~u~rruDIlufi®~

ných lah ví použije více dřeva (na pal cty) a více se znečistí voda (při vymý vání lahví). Naopak př i používání PET lahví se spotřebuje více ener­ getických surovin, vyprodukuje se více tuhého odpadu, do ovzduší se dostává vÍCe emi sí, v ětš í je i pří s pěvek ke globál ním u oteplování. Porovnám e-I i obalový materiál, zjistíme, že PET nebo li polyetylén tereft alát, je v yráběn z ropy a zemníh o pl yn u, tedy neobnovi telných surovin. Jeho recyklace je možn á pouze na mé­ ně hodnotný materi ál, tedy ne na novou lahev. Odpad z PET lahví se využívá na texti ln í stř íž, izo l ační materiá l a nebo na výlisky ze směsnýc h pl astů. Nutno dodat, že včtšina PET lahv í ko n čí v ČR zatím stále na skládkách, př ípadn ě ve spa­ lovnách, což celou eko logickou bilanc i jen po­ sunuje ve prospěc h lahví vratných. Naproti to­ mu sklo je neomezeně recyk lovate ln ý materiál, vyroben ý Z tuzemského sk lářskéh o písku, vá­ pence a znělce . Střepy rozbitých s kleněnýc h lahví při přidá n í do sk lářského kmene sn ižují energetickou n ároč no st ta vení s tejně jako spo­ tře bu primárn ích surovin. Kvalita lahve vyro be- . né z pr imárních č i dru hotných surovin se v pod­ statě neliší. Podobné studi e a úvahy př i měl y také zákono­ dárce v rozvinutých zemích, jako je Německo, Dánsko, Švédsko a další. p od pořit ve svých zá­ ko nech vratné obaly.

v ývoj v éR Výše uvedený přís tup se u nás zatím neprosadil. Rozdílná zodpo vědnost za ob aly zároveň s chy­ b ějí cí m zákonem o ob alech, který je na MŽP př ipra vován již od roku 1994, jsou hlavní pří­ činnou přech odu k nevrat ným o b alům. Důleži­ tým fak torem je to ti ž skuteč n os t, že při použí­ vá ní vratnýc h lahví je za své obaly odpovčdný ten, kdo je uvádí na trh. Většina lahví se při vhodné volbě zá loh y k výrobci či distributorovi vrací. Naopak při používání nevratných PET lahví se producentem odpadu stává konečný spotřebitel , což je občan, respektive podle sou­ časné legislativy obec. Obrovský úspěch PET obalú, který zaznamenala Dobrá voda na počát­ ku púsobení PET obalů v ČR, se stal hrozbou pro ostatní výrobce nápojů. Pomalý a tichý pře­ chod limonád do nevratných PET obalů jakoby nebyl ani zpozorován. V kontrastu k limo nádám byl přechod výrobcú minerál ních vod od vrat­ ných skleněných oba lů k j ednorázo vým PET lah vím velmi rychlý a pro mnohé bolestný. Stáčením n á pojů do plastových lahví došlo k hroma d ění vratných lahví na trhu a následně i na skladech vý robců. Ti se zača li bráni t poru­ šováním zákona na ochranu spotřebitele a ome­ zovali zpětný výkup lahví. V dubnu 1999 pak započala Poděbradka přezálohovat své skleněné lahve ze 4 Kč n~ľ I Kč. Protože tyto 0,7-litrové zelené lahve používali také ostatní výrobci, ne­ zbylo jim nic jiného, než Poděbradku následo­ vat. Další snížení zálohy na 0,10 Kč proved ly velkoobchody z dúvodu, aby se přebytek lahví nehromadil u nich. Česká obchodní inspekce, ktcrá má postihovat přestupky proti zákonu na ochranu spotřebitele, naprosto selhala.

1

'1

Kreslil Rostislav Pospíšil

Důsledky

Chaos v zál ohách vratných lahví učinil z vrat­ ných skle n ěných lahví lahve nevratné. Místo vratnýc h lahví v regá lech obc h odů nahrazují jednorázové PET lahve . Spotřebite l ztrácí mož­ nost vý běru a musí si kupovat o 3 Kč dražší obal. Výrobci drtí své přeby tečné lahve na s tře­ py. Skládky se za plňují PET lahvemi . V y d ělá­ vají výrobci, velkoobchody a skládkaři na úkor obecníc h rozpočtú, obyvatel a životního pro­ s tředí.

Zákony Vše mohl, a le spoň na chvíli, zmírnit návrh eko­

logických organizací a MŽP na zavede ní mini­

mální výše zálohy. Návrh však nebyl vládou

podpoře n.

Další možnost změnit tento tristní stav dostane

Čes k á republ ika při přij í mání zákona o obalech.

Ten je v so u časné době, za ostražitého sledová­

ní ekologic kých organ izací , připravován na

MŽP. Bohužel ani sedmý návrh MŽP nepočítá

s podporou vratných lahví, ale pouze s pov in­

ností výrobců část svých výrobků znovu použít

nebo recyklovat.

Co

můžeme dě l at?

Pokud chceme i nadále setrvat u lahví vratných, nezbý vá nám - z pohledu všedního dne - nic ji­ ného, než m ít t rpělivost (někde je možná komu­ nikace s obchodn íkem) a vědom í, že nějakou dobu bude motivací k vracení lahví ono křehké ekologické vědomí a ne výše zálohy.

Ivo Kropáček, Martin Nawrath Pozn. red. : Zájemce o podrobnější informace si dovolujeme upozornit na informační list - Proč se hroutí Irh ,~ Ilápoji ve vratných lahvích ? pří­ padnč na diplomo vou práci M. Přibylové Po'\"u­ zowílZí životních cykhi obalti na milZerdlní vody. Oba materiály jsou k dispozici u Hnutí DUHA Olomouc ([email protected]).

EKOLOGICKÁ PORADNA

23

Diskuse

Několik poznámek k veřejnému zájmu, ekonomickému pohled u a možnosti aplikace v ekologii Pravděp QdQ bn ě

každý z li dí stojících na stra n ě přírQ dy , který se n ěj ak ý m zp ůsQb em PQdílel na PQsQuzen í nebo. př ímo. na prQjektech týk ajících se živQtníhQ p rostřed í , kraj inných úpra v, Qchra­ ny přírod y atd ., se setkal s problémem " veřejn é­ ho. zájmu". Ať již sám tímto. termín em argum en­ tQval, nebo. se naQpak (a to. patrně častěj i) se tkal s tvrzeními, pQčín aj ícím i tím, že zastupuj e ve svém Qboru nikQli v čl Q věka , ale b ro u č k y, k yti č­ ky a p táč k y , a vrchQlícím i dnes již klas ickQu defi nicí ekQlQgie jako. t řeš ni č ky na dortu. Asi by proto. by lo. na m ís tě defi nQvat, co. je v ž ivotní m p rostřed í veřejn ým zájmem a co. nen í. PQn ěv ad ž ve sPQrech t v ů rc ů kraj iny s kQnzervati vním i Qchranáři je zpravidla nej s i ln ějším argu me ntem ekonomika, pQžádala redakce Vero niky o. defi ­ nici veřej n é ho. záj mu z pQhledu e kQnQmiky dQc. JUDr. I. Malého. z E kQ nQmickQ-správní fakulty MU . I kdyžj e tO čtení pro. záj emce o přírodu j i­ stě dQsti Qbtížné, mQhl by to. být dQbrý zákl ad pro vyjádře ní teQretic kých e kQ l ogů , právníkLI zabývajících se živQtním pro střed í m a nakQ nec i běž ných zájemc ů o Qchran u p řírody, aby se sa­ mi PQkus ili v yjád ř it, kde JSQU v Qc h raně ž ivotní­ ho. pro s tředí a pří rQ dy hrani ce veřej n é h o zájmu. Nep Qc h y bn ě j e veřejn ým záj mem - stvrzený m přís lu š n ým i nQrmami - dýc hatelné Qvzd uší , č i stá vQda. nezávadn é PQtraviny . Je však veřcj­ ným zájmem zachQván í biQdiverzi ty, všec h ex i­ stujících ži vých Qrgan izmú , e kos ystém ů , jedno­ tli vých kriticky QhrQžených dru h ů ? Je kraji nn ý ráz veřejným zájmem, nebo je to. neu přes n ě n ý výmysl ú řed n íků, aby mQhli sekýrovat pQd ni ka­ tele, případně brát za př i mhQu řcní Qka úplatky ? Je možné zatím ní zdá n li v ě idea listický, "skupi­ nQvý" přís tup k něja ké mu Qc hra nářs kém u pro­ blému prognózovat z hlediska PQz dější h o " ve­ řejného." zájmu např. do. jaké míry je ex istence afrických národních parků mQtivQvá­ na Qch ran nými akt ivitami nebo. ekQnQmickými pří n Qsy turistiky, nebo. do. jaké míry JSQU snahy skup in vQlajících po. záchraně deštných prale s ů veřej n ý m záj mem zachování stability ovzduší? Platí i v ži votním prostředí, v n ěmž více než jin­ de jeden faktQr Qv liv ň uje nebo určuj e další, stej­ né PQžadavky ind iv iduální svobQdy proti skupi­ novým záj mům jako. v jiných Qb lastech živQta lidské sPQlečnQsti? Je sk u tečně vhQdné QdbQu­ rat rol i státu v řešen í Qtázek živQtn íh Q prQs tředí a přenést ji na menš í samosprávné skupi ny, ří dí ­ cí se především IQkálním a krátkQdQbým pro­ spěchem? To. vše a mnQhé další jsou j i s tě pro­ blémy k zamyšlení a úvaze, co s nim i. ebQ je to. vše sku tečně v podmínkách pl uralitní demo­ kratické sPQlečnQsti otázka pQlitickéhQ a prá v­ ního. mechanismu? Ka rel H udec

24

Veřej ný

zájem z pohledu ekonomie

veřej n é

V ekonQmi cké literat uře není pojem v eřejného zájmu příliš frekventQvan ý. RQ zhQdně se zde neQbjevuje tak č asto., jako v publi kac íc h v ě nQ­ vaných filoSQfii, právu , pQlitologii č i sociologii. Napřík l ad Vítek ( 1999) poka zuje na to, že reno­ movaný Joumal oj Ecollomic Literatu re pří mo o tomto prob lému neuvádí vúbec žádné pub li ­ kace. Znamená to, že pro ekonomy tento poj em nem á význam, že s ním nepracují ? Takto. jed n označ n ě to formulovat nelze. Je pravdou, že eko nomové se tr adi čn ě za měřují na zkoumán í chová ní a rozhodo vání j ednQtlivcú a zejména liberální ekon omové se při tom snaží důs led ně upla t ňo ­ vat metodologický individualismus ( na př. Bu­ chan an 1998), podl e kterého sku pina (tedy ani "veřejnos t") nemá schopnost po c iťo vat žádno u potřebu, není tedy schopna mít ani zájem. Záj ­ my a p o třeby jsou totiž po c iťo vá ny vý l uč n ě j e­ dinci. což nebrání tomu, aby stejný zájem m ě l o jedincú n ěko li k , mnoho nebo dokonce .všichn i č l en ov é urč ité skupiny. Také platí , že vě tšina ekono mú př i svém zkoum ání preferuj e katego­ ri e jed noznač ně definovan é a rac i Qnálně odvQ­ ditel né. Kategori e veřejn éh o záj mu má ovšem nepo­ chybn ý význam pro ty ekonomy, kteř í se věnují zkoum ání ekQnom ických funkcí státu (vl ády), jejich příčinám , formám realizace a dús ledkú m (tedy vě nuj í se tzv. veřejné ekonomii , resp. eko­ nom ii v eřejn é h o sektoru). Setkávaj í se s ní té­ m čř na každém krok u. Real izace v eřejného záj ­ mu bývá interpretována jako cíl fu ngování v eřejný c h in stitucí. V eřej n ý zájem je č a s t o pou­ žíván jako argument při snaze o. získání dotací z veřej n ýc h rozpoč tú, č i omezo vúní nejrůzněj­ ších akti vit a práv jednotl i vců a skupin. Zná ho prá vní řád , byť jen jako klasický "neurčitý po­ jem", které nabývá konkrétního obsahu až v zá­ vislosti na ko nkrétních souvislostech, na potře­ bách č i pos lání konkrétní právní normy. Někteř í ekono mové a politol ogové věří, že také slou ží j ako kritérium, podl e kterého j sou veřejným mí­ něn ím hod noceni po lit iko vé, což je j is tě vý­ znam ný faktor o v l ivň ujíc í jejich rozhodování. Celkově vzato, jedn á se o význa mný atri but v n čjší h o institucionálního prostředí, ve kterém se pohybuj í, rozhQdují se a konají jednotlivé ekonQmické subjekty. Veřej n ý

Je-li

zájem - problém defin ován í d obra

nčco

ve

veřejném

záj mu, automaticky že se jedná o věc, která je obec n ě prospěš n á, blahodárná a už i tečná pro společ n os t. Jiný mi slovy, jde tu do jisté míry o synonyma, mezi n čž mů ž eme př i řadit i kate­

gorii obec ného dobra.

S řešen ím ot ázky , co je dQbré a co zl é pro jedno­

tl ivce, si ekonQ mie umí j akž takž PQrad it a řeší

to abstra kcí "suverénního" víc e či mé n ě info r­

mQvaného a více či mé n ě raci QnálníhQ ind ivi­

dua a kategorií su bjekti vn ě chápaného užitku.

předpokládáme ,

Kreslil Rostislav Posp{šil

Vychází tedy v z ás adě ze s ubje kti vn ě u t i litá ľllí filozo fie Jeremy Benthama č i Joh na Stuarta Mill a. Hodnotit, co je dobré pro s po l ečnos t (zej ­ mén a v p řípadech ko nfli k tů mezi záj my a po­ třebami jed not li vců navzájem), je j iž pod s t at n ě s lož itějš í. Dia m etráln ě se budQU rozcházet za­ stánc i obj ekti vního a su bjektivního utilitarismu, o dal ších př ístup ec h n e mluvě . Hod nocení alternativních c ílů podle toho, jak j sou "dob ré", ekonomúm pro fes n ě nep ř í s lu ší. Jeji ch role zač ín á až od té ch víle, kdy "dos táva­ jí" definovány žádoucí cíle a hodnoty, které ma­ jí být zachovány, a mají pomoci s rozhodová­ ním, jak t čc hto cílů co nejefektivněji, tj. s nejlepším dosaž itelným poměrem výstup/ vstup, dosáhnout. Pokud tuto myšlenku budeme ilustrovat na po­ n čkud kraj ním příkladu - teo reticky lze pomQcí metod ekonomické analýzy vy po č ítat, zda je pro společnost jako takovou e fe kti vnčj š ím vyu­ žitím jejích di sponibi lních zd roj ů zachování konkrétního přírodního biotopu, nebo výstavba dálnice umožňujíc í ekonomic ký rozvoj urč itého reg ionu (k metodologi i této a podobných metod ekonomického hod nocení viz n apř. D rummo nd 1987, Mal išová 1997). Je to poc h o p ite lně vel ice obtížné, ro z hod n ě ne jednoznačně přijím an é a složité, n ic mé n ě tu a tam se s podob n)'mi ana­ lýzam i múžem e i v praktickém využ ití setkat (Benard 19 89). Co ovšem absolutn ě nelze, j e sn ažit se p rost ředn ictvím ekonomických ar­ gum entů vést d iskusi m ezi n ě kým , kd o nap ř. tvrdí, že likvidace by ť j ediného živoči šn é h o druhu na Zemi nelze kom penzovat seb evyš­ ším nár ůstem úrovně spotřeby. A už vůb ec neumí ekonQmie odp ově dět n a t o., zda je více ve "veřejn ém záj mu " jedno n eb o druhé. To je v podmínkách p lu rali tní demokratické SPQ­ l ečnosti otázka poli tického a právního mecha­ nismu.

DISKUSE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'([~n'11DIlun®g;}

Praktické implikace

....

Sestoupíme-Ii z této zcela abstraktní roviny do reálného světa, ve kterém j iž fa kticky existuje komplikovaná spleť mnohdy pragmatických hodnot, cílů a preferencí, práv ní řád i lépe či hůře fungující veřejná správa, a ptáme-Ii se, co učinit pro to, aby a) veřejný záj em, pokud opravdu existuje, byl č a s těj i prosazo ván; b) in­ dividuální a skupinové zájmy nebyly příli š ča s­ to uznávány za veřej n é a poté prosazován y fa k­ ticky na úkor sp o l eč n os t i ; pak o dp o vědi budou pohříchu málo originální. I. N erozšiřovat, resp. spíše systematicky ome­ zovat zásahy státu (vl ády) do ekonomiky a indi­ viduál ních práv j ednotlivců. Ex istuj e řad a důvo­ dů pro to, že vláda jako hospodář "selhává". Nezn á a ani nemů že znát všechny možné kon­ sekvence svých rozhodnutí. Jej í mož nosti ř íd it reakce soukromého sektoru jsou li mitované stej ně jako její schopnost kontro lovat sama se­ be, resp. svůj byrokratický aparát. Uv ádě ní le­ gislativy do života je složitý proces záv islý na celé řadě technických deta il ů a uplatňují se v něm jako relativně autonom ní subjekty i státní úřady a úředníci, kteří mohou být do značné mí­ ry vedeni i svými vlastními zájmy. Navíc vláda nemá větši n ou možnost postupovat důsledn ě a ko ncepčně, neboť politické rozhodnutí je prin­ cipiá ln ě kompromisem mezi zájmy subjektů, které se na rozhodování podílej í. 2. Zvyšovat transparentnost legislativního pro­ s tředí - definovat to, co pokládá vláda za veřej n ý zájem, explicitně v zákonech všude, kde existuj e předpokl ad, že se jedná o relativ ně stabi lní defi ­ nici. Schválení parlamentem sice nezaručuje, že konkrétní veřejné zájmy budou skutečně všeo­ becně akceptovány (a už vůbec ne to, že budou působit pozitivně v dlouhodobém horizontu), ale j de o standardní formu uskutečňování veřejné volby, a přeci jen tak do procesu vstupují prostřednictvím politické odpovědnosti i zájmy jednotlivců - voličů a zájmových skupin. 3. Veřejné zájmy se pravděpodobně mění v čase a mnohdy může jít o velmi dynamický proces. Proto je v souvislosti s veřejným zájmem prio­ ritní definovat zejména společností akceptovaný mechanismus jeho formulace, ochrany a prosa­ zování. 4. Soustavně zvyšovat kvalifikovanost a infor­ movanost těch subjektů, které rozhodují. V mnohém by mohla pomoci v současnosti při­ pravovaná reforma veřejné správy s jejími ne­ pochybně pozitivními zásadami decentralizace, subsidiarity a koncipování veřejné správy jako služby veřejnosti, podléhající kon trole občanú. 5. Všemožně usnadňovat prosazování ind ividu­ álních zájmů prostřednictvím dobrovolných smluvních vztahú - tlak na zneužívání státní moci bu'de menší, pokud se rozšíří oficiální pro­ stor pro soukromou aktivitu a budou-Ii její akté­ ři chráněni před porušováním dohod, neplace­ ním dluhú apod. (Jinými slovy, zdá se, že jeden ze skutečně nesporných veřejných zájmú jsou funkční zákony a dobré fungování soudní moci.)

Ivan Malý

~u~mJmufi®~

K čemu sport? Jaký sport? a kraj ině blízký sport?! ?

Přírodě

V prvním čís le Vero nik y roku 2000 jsem se do­ č etl mnoho zajímavého o tom, že sport, který je nástrojem odbytu , konzu mu nebo sebeukájení, zasah uj e nemís tně do ekologických struktur kraj iny. Z u veřej n ě ných textů vyplývá, že st růj ­ ci těc hto z á sahů, tedy prod avači i protagonisté "šp i čko véh o " nebo "rekreačního " sportu a správci příslušn ých "i nfrastruktur", tak č in í drasticky a jednorázově nebo plíž iv ě, při č em ž obojí je pro stav kraji ny stejně n ebe zpe č né . S tím nemohu než souhl asit. Na celkové vyzně ní celého čís l a m ěla zásadní vii v séri e člá n kú au torú Rabušice, Klose. Ha­ velky, Ko vaříka, Slováka a Matu šky, jejichž s pol ečným tématem pod le mého názoru bylo hledání odpo vědi na otázku: "Jak moderní (ze­ jména technické a tedy ho dně "konzum ní") . sporty pro vozo vat způso b em, který by nevedl k devas taci zbytkú ekologicky stabilní krajiny a přírody v ní?" Přes tože autory nabízen á řešení této otázky i otevřená dilemata, která prová zejí střety odlišných zájmů a koncepcí, považuji za pozoruhodná a pro soudobou ochranu přírody a kraji ny dů l ežitá, způ sob, jakým je uvedená o tázka s naprostou samozřej m ostí kladena ve m ě vzbuzuje rozpaky. Na jedné straně chápu, že praktická ochrana ekologicky cenných území a prvkú kraj iny vyžaduj e pragmatický přístup a hledán í komprom isú . Ke komprom isúm, které mohou otevírat prostor pro šíření citlivějšího a zodpověd nějš íh o pří s tupu ke k r aji ně, jsem vždycky vybízel. Přesto mi na druhé s tr an č va­ dí, když profesionáln í ochránci přírody přijímají v debatě o kompromisech některá východiska těch, komu na ochraně krajiny pramálo záleží, a sdílí s nimi představu, že nakupovat stroje a využívat k jejich komerčnímu, požitkářskému, výkonnostnímu, kultovnímu nebo prestižnímu provozování krajinu je v podstatě "normální" . Jako kdyby šlo pouze o to, nasměrovat tyto "přirozené" nebo "samozřejmé" vášně do jakž takž únosných mezí zákona, nařízení a dohod. Článek Čestmíra Klose v mých očích upozorňu­ je na dvě skutečnosti. Pevní z nich, to, že záko­ ny a nařízení se dají snadno obcházet a dohody mohou platit pouze na papíře, ukazuje Klos zce­ la otevřeně. Druhou, totiž, že nejde o " bezmoc p,'ed sněžnými skti/ly", ale o bezmoc před jejich majiteli, jejichž představa o tom, k čemu je dob­ rá krajina, není ve společnosti nikterak neobvy­ klá, si čtenář může domyslet. Domnívám se, že "skúlrislé" se od lidí, kteří s nimi sdílejí hory, liší pouze poněkud vyšším sebevědomím, které souvisí s tím, že mají peníze na dražší a rychlej­ ší "sportovní náčiní". Svou bezohledností, poru­ šováním záko nů a předpisů, a svým pojetím "sportu v přírodě" se od větši ny ostatních liší pramálo: S tejně jako ti "chudší", kteří mají ,je­ nom" na lyže nebo na ko lo, porušují zákazy parkování v horských lokalitách a jezdí se svým "náčiním" pokud možno všude, kam se jim zachce. Stejně jako oni vnímají horskou přírodu jako autodrom, velodrom nebo tělocvičnu, které je někdo (nej lépe stát nebo obecn í úřad) povi­

~ '--'

Kreslil Jali Stekltk nen udržovat ve stav u, který jim umožňuje pro­ vozovat jejich "rekreační sport", jehož součástí je vedle snadné dostupnosti "sportovišť" a po­ hodlného projíždění se na "špičkových" strojích také nabídka služeb ,jako ve městě". Pokud je tato představa "sportu" přijímána jako samo­ zřejmé východisko diskuse, výsledkem nemo­ hou pýt "kompromisy", ale z dlouhodobého hlediska předem prohrané pokusy o záchranu zbytkú ekologicky stabilních prvkú v krajině. Ve společnosti, v níž kdekterý pětiletý kluk po­ važuje zakoupení, ovládání a provozování něja­ kého tech nicky pokud možno "vymakaného" pohybovadla za samozřejmou a klíčovou vlast­ nost "kvalitního" života "slušného" a "normál­ ního" člověka, nemúže ochrana ekologicky sta­ bilní a es teticky hodnotné přírody a krajiny konkurovat touze prohánět se sebevědomě nebo s pocitem vítané kratochvíle po dálnicích, sjez­ dovkách, horských cestách i mimo ně. Domnívám se, že v současné společenské situa­ ci, jejíž rysy jsem se snažil metaforicky na č rt ­ nout výše, zákony, nařízení ani dohody před soudobými sportovci dlouhodobě neochrání to, co lze považovat za dúležité zbytky kostry eko­ logické stability české a moravské krajiny. Předpokládám, že by zákony, nařízení a dohody mohly nabývat na účinnosti, pokud by se změ­ nil vztah našeho obyvatelstva ke krajině a v souvislosti s tím by se také změnilo všeo­ becně uznávané, "televizní" pojetí sportu. V ta­ kovém případě by lidé, vedení respektem ke krajině a tomu odpovídajícím pojetím sportová­ ní, měli osobní dúvod zákony, nařízení a doho­ dy chránící krajinu respektovat. A vedlo by je k tomu také v eřejné mínění. Osobně považuji zmíněnou, rozsáhlejší změnu pojetí krajiny a sportu za málo pravděpodob­ nou. Přesto se domnívám, že by se právě jedná­ ní mezi správci chráněných území a sportovci moh la stát dúležitým nástrojem dílčích změn. Podmínkou ovšem je, aby ochránci přírody od­

DISKUSE

2S

Kreslil Rostislav Posp{šil mítli uznat jako východisko diskuse dnes obvy­ klé pojetí sportu v krajině a nahradili je argu­ menty ve prospěch pojetí jiného, př írodě a kraji­ ně blízkého. Dosáhnout komp rom isů by pak bylo asi těžší , výsled kem jednání by však moh­ ly být sku tečné posuny ve z p ůsobu "provozová­ ní" sportu a ve v ěd omí jeho "pro vo zo vate l ů". Podle mého názoru nezbývá než v rámci ši roce chápaného (to je laického i pro fesionálního) hnutí za ochranu př írody a krajin y zaháj it disku­ si o tom, jak by mělo přírodě a kraji ně blízké pojetí sportu vypadat. V tomto směru si dovo­ lím učinit několik návrhů . Pokud by se vám zdá ly být příl iš radikální, vězte, že nej sem fa na­ tik ani fantas ta. Jsem pouze občan českého státu a obyvatel Moravy, který říká a prosazuj e svoje názory se stejnou samozřejmostí, jako to č i ní více č i m éně zaslepení v y z n a vač i technického přem i sťování se odkudkoliv kamko li v. Pouze bych si p řál, aby se diskuse o sportu nadále ne­ vedla mezi zastánci růz n ých verzí "kraj iny-ve­ lodromu". Ty jsou, j ak se domnívám, vůč i kraji­ n ě a pří rodě v ní všechny, by ť s r ůzno u intenzitou, lhostejné nebo dokonce n epřáte l ské. Za výchozí bod navrhované diskuse nepovažuj i vyjednávání o technických a prá vních podmín ­ kách, za nichž bude nadále technické přem i s ťo­ vání v (chráně n é) krajině provozováno. Mys­ lím, že je třeba od zákla d ů promyslet, co by vlastně měl o být smyslem sportu . V tomto sm ě­ ru považuj i za podně tn é dva nám ěty. Jeden uvá­ dí v čís l e 1/2000 Veroniky Jan Ke ller: Sport by mohl být důležitou příleži tos tí znovu a zno vu si uvědomovat , že zák ladem ž ivota ve sp o leč n ost i je společné respektování pravidel. V sou časnos­ ti je tomu spíše naopak. Sport v krajině se často stává manifestací lhostejnosti k pravidlům vzá­ jemného soužití lidí mezi sebou i lidí s přírodu. Druhým pozoruhodným podnětem jsou úvahy Arne Naesse o "životě pod .firýml1ebem ", který se v Norsku tradičně nazývá ,,{rilu[tsliv". Ve své knize Ekologie. pospolitost a f;VOt1Zí styl (vydáno nakl adate lstvím Abies, Tulčík 1996) vymezuje Naess řadu zásad , ke kterým se vrá­ tím později. Na tomto místě chci upozornit, že účelem sportu provozovaného v duchu ,.friluflJ­ hv" by měl být pobyt v přírodě jako takový (ni­ koliv využívání p ř írody jako tělocvičny) a že smyslem pobytu v přírodě by měla být snaha "ztotožnit se s živ.);lIli byto'wni a krajinou ". Když Naess uvažuje o tomto principu. přímo odmítá některé "mýty" dnes běžné h o pojetí sportu. Smyslem pobylu v přírodě by pod le Na­ es se nemělo být "dostat se tam. poallat si .fi­ kovně, být lepší než ostatní, v.fec/lIlo zvládnoU/, popisovat slovy (své zážitky a úspěchy), použí­ vat nOVOI/ a co lIejmoderněj.fí výbavu. Jde o to rozvíjet schopnost prožívat hluboký, boha!); a rOVllwlitý vztah k přírodě" (s. 257). Aby mohl být takto pojatý smysl sportování v přírodě naplněn, je podle Naesse třeba usilo­ vat o naplnění dalších zásad: Je třeba odmítnout soutěživost, pokud je to "hodl/Ota eli{(ír~ká a rozdělující". Nejde o to být lepší než ostatní, ale o společné dosažení "seberealizace ", to je "takového ,já'. které t10věka lIebude oddělovat od pNrody" a od "ostatních" (s. 256). Snaha

26

DISKUSE _ _

_

_

"být nejlepší" rozděluje lidi, činí z většiny méně scho pné "outsidery" a odvádí také pozornost od kraj iny. Je proto pře kážko u sdílené rados ti ze spontánního a s př írodou sbližuj ícího pohybu ve volné kraj i ně. Je třeba" vážit si v.feho živého" a "skollcovat .1' lovem pro zábavu " (s. 257). ,,/... J pNrodouje ti'eba se pohybovat beze stop . netrousit za sebou výmluvné dti/wzy pNtoml/os­ tí. " (s . 257). Naess tvrd í, že "I/ellí možné současně uspoko­ jo vat potrebu pobytu v p Fírodě a pmrebu pN­ stmjlí a technického pokroku" (s. 255). Je podle n ěj proto třeb a "co nejvíce se obejít bez pN.I·/ro­ jLi {/ tec/1Ilick)ích prostredhi civilizace" (s. 257). "predstavitelé fJl'limysl u fL so utěživé sporty vý­ bomé spolupracuji. Výsledkem j e neustálý tlak na obnovu výstroje a v);zbroje, na trhu. se fJohíd objevují nové. vynálezy' a ,zlep.fení'. Výrobci prosazují nové no rmy a zna čná část obyvatel­ stva je prijíll'lá. " (s. 259) Smyslem sportován í by proto n eměla být demonstrace vlastn ictví techn iky nebo schopnosti jejího ovládání. Na techniku je tře b a nah lížet jako na prostředek vnímání pří rody a sblížení se s ní. Je proto třeb a používat techniku ob ezřetn ě a po uze v m íře uži­ teč n é pro tento ú če l. Je třeba "na.flapovat na Zellli lehce [... J Vysta­ vovat phrodll minimáll/ílllu tlaku {/ zárovelz zvy­ .Iovat so běs w6lOst {... J Vědět () použiti místních /'Osllin CI mís l1lě rfostuJlllých sl/rovil/ [.. . / SOL/ ­ časn ě je ale nutl/é mát lÍllOSI/OlI kal'acilll (lI1 íst­ ~í) pNrody" (s. 255, 257). Je důležité upozornit, ze Naess formul ov al zásady .,f'ri/u[tsliv" v divo­ ké severs ké přírodě Norsk a. Českým a morav­ ským ochráncLlm pří rod y by asi na hlavě vstá­ valy vlasy hrůzo u při představě tisíců turistů, kteří spásají vše, co jim v národním parku nebo C HKO přijde pod ruku. V našich podmínkách Je proto třeba obzvlášť zdůraznit druhou část zá­ sady "soběsta6IOsti", nutnost znát a respekto­ vat únosnou kapacitu místní přírody. Pokud Na­ ess hovoří o "soběstačnosti", má na mysli nejen schopnost přežít na výletě díky využívá ní místních zdrojů, ale také "radost ze .fetmosti". která je podle něj bytostnou so u část í ,,[rilufts­ liv" (s. I 39). Kromě toho je asi v naš(ch pod­ mínkách třeba připojit další zásadu: Je třeba ne­ soustřeďovat sportovní aktivi ty do malého počtu atraktivn ích lokalit, omezovat cestování za sportem a sportovat pokud možno v krajině svého bydliště nebo jeho dostupném okolí. Ten­ to požadavek se zdá být absurdní z hled iska vy­ z n avačll "krajiny-velodromu". Ti pro manifes­ taci svých tec hnických dovedností potřebují nepočetné svahy hor, vysoké skály apod . Pokud by však naším cílem bylo sblížení se s krajinou a přírodou v ní, mohlo by k n ěmu docházet kde­ koli v, dokonce i v krajin ě, která je na první po­ hled devastována třeba zemědělstvím. r zde bý­ vá řada pozoruhodných nebo krásných míst, do kterých se člověk pro jejich relati vní odlehlost dostane P9uze jako po lní cesty brázdící cyklis­ ta, běžec. chodec na intenzivní vycházce. strůj­ ce sportovně laděné dětské hry nebo v zimě na běžkách.

_ _ __ _ _ __

Libor Musil

_

_ __

Laboratorní zvířata - chov a využití Laboratorní z v ířata jsou po generace chována v přís n č kontrolovaných podmínkách (jejich ztráta, n apř . při vypuš t ěn í do volné přírody by byla těžkým zásahem do jejich života). Podmín­ ky jsou stanoveny tak, aby jedinci i celý chov co n ejzdra v ěj i prospíva li. Tyto zásady zohled­ ňují nejen napřík l ad výživu, ale rovněž druhové odlišnosti ve způsobu života a chován í z v ířat. Vycházejí proto ze všech známých p oznatků oborů jako jsou zoologie, etologie, veteri nární medicína a další. To všechno ze dvou hlavních dů vodll:

a) labo,ratomI zv í řata jsou určena k tomu, aby pomocI nIch lIdstvo poznávalo co nejvíce bio lo­ gických zákonitostí živoč i šné ř íše včetně člově­ ka, k čemuž je dosud nezbytné v ědecké experi­ mentování na bio logických materiálech z ž ivých makroorganismů nebo i celých živých makroorg anismLI tam, kde je zkoumán inte"ro­ " vaný funkční ce lek, b) pro tuto jejich službu, avšak také za tuto je­ jich službu. jsou chovy laboratorních zvířat tak p ř ísnv o bh osp odařo vá ny a vl astn ě ve srov nán í s jinými popul acem i až h ýčkány. Stanovené podmínky jsou ve v yspěl ých státech světa, včet­ n ě naší z e m ě, uzákoněny. Jej ich kritéri a jsou průb ěž n č zpřesňována. stejně jako kritéria mož­ ných způsobů pokusů. Dodržovány musí být nároky zvířat na čistotu prostředí, konti n uálně optimální teplotu, vlhkost a výměnu vzduchu střídání světla a tmy, složení vody a potravy: návyky chování sociálního, komfortn ího, sexu­ álního, průběhy biologických rytm ů a přesně vymezeny jsou možné metod ické pří stu p y k po­ kusům, jež nesmí z v ířatům přináše t bo lest a utr­ pení. Dodržení a kontro la je fi nančně stále ná­ kladnější , př in ášející nemalé starosti všem insti tucím . k jejichž odborné náplni práce s la­ boratorními z ví řaty, zatím bez možné náhrady j iný mi přístupy, patří. Dodržování a ko ntrola se děje, a to v současném sro vnání s ji nými rovněž zákonem stanoven ými životními podmínkami pro ostatní druhy zvířat či člověka, v míře mnohdy přísnější a důs l ednější. Proč se tedy organizují demonstrace vedené proti pokusům na zvířatech? Proč Veronica otiskla ve svém I. čísle XIV. ročníku 2000 dis­ kutabilní článek Pokusy na zvíFatech Z vědecké­ 110 hledis,ka prof. MVDr. Jaroslava Surynka, DrSc.? Rada bych se podělila o svůj náhled. Po dos tudování medicíny (1970) jsem se odevzdala r~rmakologii, biomedicínskému oboru zabývají­ cl mu se studiem Interakce chemických látek a živého organismu, a to již dávno ne jen z toho pohledu, co tyto látky po zavedení do organis­ mu nebo na povrch organismu způsobí, ale ze­ jména jak a proč jsou schopny ony účinky vy­ volat. Zdá se mi, že už tady je první rozpor v náhledu na testování vlivu xenobiotik na živé makroorganismy - míním mezi zasvěcenými odborníky. různých biomedicínských disciplín a lidmi z JIných profesí, kteří nejčastěji vnímají pokusy na zvířatech jen jako zkoumání, co mo­ hou zpúsobovat chemikálie, potenciálně pláno­

_ _ _ _ _ _ _ WCI9n~DnunCF21

První zóny NP Šumava před defi nitivním zánikem?

vané k aplikaci člověku jako léky, p ří p adn ě ja­ ko diagnostika, či z jiného dův odu , nap ř . i se­ kundárního, kdy by se do živýc h organism ú mohly dostávat ze zevního pros tředí třeba s PQ­ travou, či jinak. Vždyť toho ješ tě zbývá tol ik ji­ ného ke zkoumání - co víme o mnoh a fy ziolo­ gických pochodech , jejich úlohách a h lavně, jak vlastně probíhaj í až na molekul árn í úrovni a jak jsou spolu v integrovaném živém organismu propojeny? Bez podrobného zmapování jakéko­ liv podstaty ncn í možný cílený - a proto nežá­ doucích vlivll prostý - zásah, pokud se v této podsta tě něco posunulo proti normě. Tak je to­ mu i při zkoumání lidského ro du . Jed inou otáz­ kou může tedy zůstat otázka vpravdě exi ste n č­ ní: Chce člověk o sobě vědět co nej více, aby si mohl prospívat - pomáhat nejen léčbě, ale i pre­ venci svých onemocnění a tím i rozvoj i všech ostatních (třeba i technických, sociologických a dalších) výdobytků své s p ol eč n osti - jak ve s v ůj prospěch, tak ve prospěch prostředí, v němž žije, a tedy i ostatních živých organis­ mů? Jestliže si odpovíme kladnč , a v to já vě­ řím, pak si ovšem, se vší pokorou , musíme v so u čas n osti p řizna t, že bez pok u sů na celém živém organismu se dále pohnout neumíme. Programovat virtuální realitu můžeme až tam, kde máme dostatek všech dat k programování. Něco málo si můžeme odzkoušet sami na sobě a to se s pomocí dobrovolníků - při zachovává­ ní veškerých vypracovaných etíckých a bezpeč­ nostních norem - děje. Většinou nám však ne­ zbývá, než s díky přij m out místo služeb lidských služby laboratorních zvířat. Srovnáva­ cí molekul ární biologie, genetika, fyziologie, psychologie, farmakologie a další obory neo­ chvějně potvrd ily řady mezidru ho vých příbu z­ ností fyziologických mechan i smů z v ířecích a lidských a také možného případ n é h o exogen­ ního púsobení na ně (např. léky). Jako farmako­ ložka - pro laika je farmakologie oborem spojo­ vaným většinou pouze s účinky a vývojem nových léků - jsem si plně vědoma, že pokusy na zvířate ch a jejich dílčí výsledky publikované v odborn ém tiskli a přednášené na odborných setkáních představují menší či větší střípky, ze kterých se zvol na a pos tupně skládají celky po­ znání podstaty života jako takového. Jednotlivé biomedicínské obory jsou v lomto smyslu neod­ dělitelné a vzájemně se doplňují. Experimentál­ ní testování chemikál ie či léku tak může přinést nejen informaci o jej ich možném a správném léčebném využití, ale také více podrobnějších informací o vlastních pochodech a mechanis­ mech, do kterých vstupují a které předtím neby­ ly zcela zřejmé. Technický pokrok internetové světové komunikace navíc urychluje vše - včet­ ně této skladby "puzzle" života. Odborné spo­ lečnosti vydáváním publikací zamezují nadby­ tečnému experimentování, opakování již verifikovaného se snižuje na minimum. Existuje totiž dokonalý a navíc v nejrúznějších odbor­ ných databázích dostupný přehled o již uskuteč­ něném . U nepříznivě interpretovaných počtů a čísel, na nichž bylo ve výše uvedeném článku zveřejněném ve Veronice demonstrováno vyu­ žívání zvířat k pokusům a výsledky k nimž tyto

pokusy vedly, nebyl připojen žádný ověřitel ný pramen a čísla jsou tedy nevěrohodná. Vedle pokusú, jež selhaly, by bylo třeba uvést, kolik jich vedlo k vytčeném u cíli. Když se přidržíme jenom oblasti nových léků, v nárůstu jejich po­ čtu a při p růběžné obměně za léky účinnější, s menšími nežádoucími ú činky , mllže jejich pří­ nos posoudi t sn ad každý - bud z vlastn í zku še­ nosti nebo zprost ředko vaně skrze zku šenosti lé­ če n ýc h . Pří n os věd y , založené na výzkumu vedeném s pomocí živých organ ismú při hledá­ ní a za vádě ní no vých diagnostických, léč ebných a preven čních metod pro prod lužo ván í délky a kvality ž ivota, je vým luvn ý a jedn ozn ač n ý. Příklady se lh án í vztahu vý s led ků testová ní na z vířeti a u č l o v ěka mohou být in terpretovány i jiným směrem, než jak byl o u čin ěno , tj. zavr­ žením da lší takové práce. I kdyby bylo pravdou to, co se uvádí ve výše citova ném člán ku ­ ... 90-95 % na zvíratech úspě.fně testovallýclz produklLl se pFi klinickém testování projevilo j a­ ko látky neúči1l n é či dokon ce lI ebezpečné... ­ pak by tato skuteč n o s t mohla naopak být inter­ pretová na jako zvýšená p otřeba onoho testová­ ní, aby těch 5-10 % pozit ivních výs ledkú zn a­ menalo dostatečně ryc hlý pokrok. V ž dy ť již v součas n ém stavu si lids tvo stěžuj e na poma­ lost v za v áděn í n ově vyvinutých l éků do praxe. Deset až dvacet let, které předchází zavedení nového léku, je nutných pro jeho bezpečné po­ dávání člověku. Nakonec i každý nalezený roz­ por přispívá k da lšímu poznání, kde jsme se mýlili, na co je třeba zaměřit pozornost, co má být odhaleno a mnohdy také jakým způsobem se lze k problému postavit. Mělo by to být hned od počátku experimentování přímo na člověku? Nebo se jako druh dokonce hod láme vzdát jen přirozenému, al e čas to náhodnému chodu př í­ rodn ích k olo běM a nebudeme se snaž it si po­ máhat? Pomáhat účel ně může jen ten, kdo umí , a umč t může jen ten, kdo zná všechny sou vis­ losti. Poznání přináší věda a věda je založena na experimentu. Alexandra Sulcová Prof. MUDr. Alexandra Šulcová, CSc. - vedoucí Farmakologického ústavu lékařské fakulty Masa­ rykovy univerzity v Brně Dod{((ečllě pnpoju}eme seznam literawry k článku pr(jf Sur)'lZka Pokusy na zvíFatech z vědeckého hlediska.

(1) ANDERECC, CH.: Die COlZtergan SUJlY. Ed.: soukromý tisk autora. Ziirich, /999 (k(JI/­ takt na alllora: [email protected]) (2) ANDERECC, CH.: Altemativell zu Tierver­ suchell? Ed.: soukromv tisk autor({. Ziirich,

1999. (3) ANDERECC, CH.: Widerspruch Tierver­ such. Ed.: soukromý tisk autor({. Zii.rich, 1999. (4) SCHWE1ZER, C.: Robin Hood der Labortie­ re. FACTS, 43//998, str. 136-138 (Švýcarsko). (5) ZINCR ICH, E.: Tie rver.ntche sind sinll/os. Medizin Zeitung, Nr. 7/1uli/August 1999. str. 13-14 (Švýcarsko).

Je tomu právě rok, kdy náměstek ředitele Správy Národního parku Šumava ing. Zatloukal přišel s receptem, jak " uzdrav it" I. zóny od napadení ků rovcem . Vycházel přitom z jakési analogie s potírán ím epidemiologických chorob: pokud se - podle něj - provede účinný zásah, jímž se běh e m jediné sezóny ve všech napadených prv­ ních zónách odstraní aktivn í kú rovcové stromy, bude nebezpeč í kúrovce navždy zažehnáno a bu ­ de možné dát prů chod tolik diskutovaným samo­ řídícím procesúm. Na zák l ad ě této argumentace, vel ice de tail ně propracované, se k takové před­ stavě - především na základě přesvědčování vel­ mi omezeného počtu poradců, bohužel postráda­ jících jak vědomí o principech ochrany přírody, tak i el emen tární ekologické v zdě l ání - přiklonil i min istr Kužvart a dal tak zelenou stanovisku MŽP, d opo ru čuj ící mu kácení a další zásahy v I. zónách. Ty by ly potom skutečně real izo vá­ ny a vyvo laly i známou blokádu jedn é ze dvou n ejcenněj šíc h lokal it národn ího parku včetnč všech souvisejících reakcí. Koncem února předložila Správa NP Šumava na MŽP v Praze žádost o odsouhlasení dal šího kola zásahú v prvních zónách, rozšířenou ve srovnání s rokem 1999 o da lších 260 ha. Co to ve skuteč­ nosti dokládá? Nejen smrtelné a možná defini­ ti vní ohrožení lesníc h ekosystémů v l . zóně, a le předevš í m to , že Zatloukalova koncepce - jak bylo ostat n ě ev identní již loni - naprosto zkla­ mala. Dúvod je prostý: použij eme-li uvedenou med icínskou analogii, zvolený postup bude ú č inn ý, eliminujeme-Ii všechny nositele "epide­ mie" - za předpo kl adu , že v okolí žád ní nejsou . Kdyby ledy v NPŠ byly " nemucné" I. zóny ob­ klopené zdravými porosty, mohla by bý t terapie úspěš ná (pom ineme-Ii, že smys lem národních parků vúbec není mít v nich "zdravé" porosty). Bohužel , I. zóny jsou obklopeny zónami druhý­ m i, které jsou kúrovcem napadeny v takovém rozsahu, že ka lamita je zde nezv ládnuteln á. Cel­ kem logicky tedy musí neustále docházet k "re­ infikaci" "vy l éčených" I. zón, a 10 až do úplné­ ho konce vzniku holin na místech nejcennějších po ros tů a tedy i zániku jednoho z nejvýznamnějších feno m énů, pro něž byl NPŠ vyhlášen. Ačkoli je tedy kolaps Zatloukalovy koncepce evidentní, je zrov na tak evidentn í. že stanovisko MŽP bude opět souhlasné. Je tedy Šu mava ztracena? Teoreticky ještě ne . Médiím čas to uniká, že o zásazíc h v l. zónách nerozhoduje MŽP , ale útvar státní správy Správa NP Šumava. Ten je správním orgánem a před vydáním rozhodnutí je ze zákona povinen zjistit skuteč n ý a úplný stav včci. Stanovisko MŽP je pouze jedním z mnoha stanovisek účast­ níkú řízení i dotčených orgánú státní správy. Po­ ku d bude útvar státní správy chtít - a moci ­ rozhodovat v souladu se zákonem, nebude moci přehléd nout, že loňská žádost byla zdůvodňová­ na právě jednorázovým, všespasitelným zása­ hem. Jistě bude mít k dispozici podrobný rozbor úspěšnosti loňského zásahu , a to i se započtením faktu , že lesníci zasahovali nad nímec vydaného rozhodnutí. Tvrdíme-Ii, že jsme právním státem, potom chci věř i t, že na správní orgán nebude vyvíjen žádný nátlak a že mu bude u možněno rozhodnout ta k, aby Národní park Šumava ne­ ztratil důvod své další existence. Neboť bez ohledu na rúznost názorů se skutečně ekologic­ ky vzdělaní lesníci shoduj í na jednom: při po­ kračování Zat loukalovy koncepce budou I. zóny do 5 let naprostým bezlesím. Petr Roth Petr Roth (autor byl čtyři roky ochrany přírody MŽP)

ředitelem

~U9mJDllufi®~ -­__________________________________________________ DISKUSE

odboru

27

Recenze

Žďársko známé i neznámé Mezi

n ejrů znějším i průvodci,

které v poslední

době zaplavují naše kni hkupectví, větš ino u pou­ ze povrchně vypracovanými sumá ř i informací,

sloužícími pouze k rozvoji "maso vé turisti ky" , se vyjímají kapesní tur i s t icko-v l asti vědn í prú­ vodc i nak ladatelstv í Sursu m (zatím Novoměst­ sko, Ha vlíčkobrodsko, Blanensko, Velko mez i­ říčsko, Třebíčsko), k teré detailně seznamují s historickými, místopis ným i i pří rodní m i zaj í­ mavostm i ucelených území, vybraných většinou podle bý valých okresú, tak jak byly kdysi kon­ cipovány např . svazky Vlastivědy moravské. O jejich popul ari tě svědč í mj. již druhé (rozšíře­ né) vydání publikace Žďársko (T išnov 1999, 250 stran, 54 barevných fo tografi í) autora Hyn­ kaJ urmana. Práce zahrnuje 63 obcí, rozpros tíraj ících se z větší č ásti na území okresu Žďár nad Sázavou, tedy na histori ckém česko m orav ském pomezí, z nichž mnohé jsou přímo součástí Chráně n é kraj inné oblasti Žďárské vrchy. Hes la j ednotli­ vých obcí začí n ají základními údaji (poče t oby­ vatel, nadmořská výška, údaj o první písem né zmínce o obci a vzdálenost od Ž ďár u) a stru č­ ným historic kým násti nem obce. Autor sám pí­ še, že jeho práce nemá a an i ne m ůže sup lovat vědeckou či vyčerpávající vlas ti vědn ou prác i (což se ostatně od vlas t ivěd néh o p růvodce ani nepožaduje), přesto však čtcnář dostává pozoru­ hodně ucelené informace o vývoji jednotlivých obcí, přičemž zejména údaje z nové a nejnověj­ ší historie jsou bezesporu autorovým obohace­ ním informací čerpaných ze starších svazků edi­ Svobodova ce Vlastivědy moravské Novoměstského a Žďárského okresu a Krato­ chvílova Velkomeziříčského okresu a dalších pub li kací, jejichž seznam autor v závěru prú­ vodce uvádí. Různé nepřesnosti či pochybení, jichž se Jurman dopouští zejména tam, kde se vydává z pevné půdy h istorických pramenů a li­ teratury do nejistých vod vlastních spekulací (jde zejména o etymologické výklady toponym - těžko např. můžeme souhlasit s tím, že název obce Suky pochází z jejího založení v m ístě, "kde bylo hodně haluzí - souší se suky", docela odvážná je myšlenka, že obec Slavkovice dosta­ la jméno od Slávka, který byl "i lokátorem i prvním rychtářem obce" atd.), však význam práce rozhodně nesnižují. Zásadní přínos publi­ kace však vidím v navazujících částech odd íl ú o jednotlivých obcích, v nichž autor uvádí "sta­ vební, umělecké přírodní i jiné památky a atrak­ tivity" jednotlivých lokalit, které dok ládají jeho detailní znalost reg ionu. Při upozornění na pa­ mátky lidové architektury se čtenáři dostává do­ konce i popisných čísel, kromě zevrubných po­ pisú církevní i jiné "vysoké" architektury nechybí údaje o křížích, kapličkách, smírčích i hraničních kamenech v celém katastru dotyč­ ných obcí, dozvídáme se o zaniklých lesních že­ leznicích (s upozorněním, kde na jejich zbytky lze narazit), cenné jsou např. i popisy zbytkú technických památek - mlýnů, hamrů atd. Jur­ man zachází do detailů až minuciózních (např. zmínka o starém orchestrionu ve veselíčském

28

RECENZE _ __

hostinci na s. 167 č i svérázné celni ci na č e ské hra nici u Šl akh am rů na s. 43), které však činí jeho prúvodce o to zají mavěj š ím a podnětn ěj­ ším . Kromě nezbytného pop isu p řírodn íc h památek (a to j ak v kapito lách u jednotlivý ch obcí, tak v závě reč n é m souhrnu všech rezervací územ í) u p ozor ňuje i na chy bné zásah y do p řírody , když např. u Škrdlovi c zmiň uje památní k (s . 148 ) přip o mí naj í ci , že tam bylo v letech 1969-1 973 o d vod něno více než I 500 ha pozemkú a naro v­ náno 28 km vod ních tokú, což ved lo ke z trá t ě remízů , lu k a meandrú Karl ovs kého, Stružnéh o a Stržského potoka . Nezvykle širo ká je u jednotlivých obcí také podkap ito la o místních rodácích, v níž má Jur­ man pozoruhodný záběr od ce l ostátn ě uzná va­ ných malířú , spisovate lů a hudebníkú až k reg i­ onáln ím m u zika ntů m a ka p e ln íků m č i spo rtovcům. Hesla jed notlivých obcí dop lňuje i velice potřebný soupis služeb, jež múže ná­ vštěvník ve vesn ici využít (opě t ze vru bn ě poj a­ tý, včetně na př. alkohol ických speciali t míst­ ních hostincú) a nástinu autobusového č i vlakového spoj ení. J urman sám píše, že ., te1l1é zachdzen í do po· dro bnosti má podnítit záj em o /Uto oblast a tím p hspět k vytvorení citové vazby t tenáre na kra­ J ÚIII a v.fechny zde skryté all·akTivity ". V prú­ vodci Žďárskem se mu to j ed noznač ně povedlo.

Václav Stě pánek

Vyzvání na cestu Tišnovskem Tišnovsko je kraj, který podle svých patriotic­ kých obyvatel "nikde nezačíná a nikde nekon­ čí", oblast, kterou někdy také nazýváme Podho­ ráckem, široké okolí malého moravského města Tišnova, krčícího se pod velebným vrcholem Květnice, která je se svým potokem Besénkem prý "dražší než celá Morava". Na západě pře­ chází do snivých a melancholických v rch ů vy­ soČinských, nebo, chcete-Ii horáckých, zároveň však se z některých jeho vrcholú zdá být i Pála­ va up rostřed jihomoravských nížin na '(josah ru­ ky . Prostě ob last či region mnohým výji m ečný, například i tím, že ještě nedávno tady mluvili li­ dé tak, že jim sousedé odjinud an i moc nerozu­ měli. Pos u ďte ostatně sami co to znamená, když "slonýčko veš lo nad strume". Na nezájem vlas­ tivědně orientovaných autorú, národopiscll, ale také přírodovědcú si pro to Tišnovsko nemohlo nikdy stěžovat. A ani nyní není opomíjeno. Jen v loňském roce o něm vyšly dvě docela zásadní práce - Tišnovsko - vlastivěda kraje od Pern­ štejna k Veveří Karla Fice a Josefa Zacpala, o níž jsme informovali v pátém čísle loňského

ročníku Vero niky, a Květnice a p říro d a Tiš­

novska .Jana Laciny a Vojtěch a Stol fy (nakla­

datelství Sursum, Tišnov - Brno J999, 108 ob­

razových tabulí).

Pos l edně jmenovaná publikace však hranici .,re­

gioná lní literatury" zásadně překračuje , přede­

vším svou formou. Jde totiž o pozoruhodnou

symbiózu uměleckého slova, jímž Jan Lacina

v úvodních pětatřice ti stranách knihy sezn amuje č te n á ře s přírodou Tišno vska, a výtvarně do ko­ nalých a zárove ň vědecky m inuci óz n ě propra­ covaných kreseb zdejš ích příro dnin od Voj těcha Štolfy. Ji ž náze v úvodn í kapitoly Kraj ina s ametystem, čej ko u a lunarií s vědč í o tom, že "Ti.fJloV staro­ dávný," ozdobený "na skráních sv)'ch" koru­ nou s "vě61O U zelení svých niv s diadémy skal ametysty vykládan.ých ". jak kd ysi poet icky ho­ roval zdej ší spisovatel Alfons Červ ink a , má v Janu Laci novi mistra slova, jenž si se svými p řed c h údc i - vlastenecky nadšenými tišnovský­ mi spisovateli, ale an i s bardem moravské pří­ rodní prózy Jaromírem Tomečkem Uenž jej prý kdy si o z n ačil za svého nástupce, který však pro věd u na prózu nemá př íl iš času) v ničem neza­ dá. D ú v ěrná znalost zdejší oblasti, její historie, umě l eckéh o i literárn ího místopisu a rostlinné­ ho i ži vočišné h o s věta činí z autora okouzlené­ ho poutníka Tišnovskem, s nímž zatoužíte přip ít si a pozvedn out "pohdrek griotky, který jste si nechali prozáht smipkem zapadajícího slunce, jako byste pi/i nejen v ilně, ale i laho(bl)' nekTar \I.vech květi/Z ... ", které vás s ním budou rokem v přírod ě na Ti šnovsku pro vázet. Chcete spolu s ním stát na leso tepn ích svazích K větn i ce "v salvách l'al6vél1O slunce. které vymámilo vonné silice z mateNdoulek, pel,\'Iíkú a ožanek" či pře m ýšlet o vysokokmenných sadech, které pod le něj ovlivňují tamní krajinný ráz, a nako­ nec zakotvit mezi Lomnicí a Boračí, "vysoko na kopci zvaném Veselský chlum, .. kde, "obklopeni nízkými rulovými zídkami na pastvině s hvozdí­ ky, pupavami a matdídou.fkou" pocítíte souná­ ležitost s T išnovskem. Nemúžete-li však být s Lacinou na všech jeho oblíbených místech fyzicky přítomni, máte možnost se s biologickou rozmanitostí regionu seznámi t ales p oň pomocí Štolfových kreseb. Všechny obrazy - osmdesát jedna rostlin, dva plži, tři zástupci hmyzu, deset ptáků, jeden ne­ topýr a deset nerostů z proslulých lokalit na Květnici i j iných míst regionu maj í své p ředlo­ hy sku tečně na Tišnovsku a jsou doprovázeny vyčer pávaj í cím Lac in ovým komentářem, v n ě m ž se kromě základních botanických či zo­ ologických údajll také dozvídáme, kde všude se s přís l ušníky toho kterého druhu na Tišnovsku můžeme setkal. O Lacinově skutečně nevšední znalosti tamní fauny a flóry svědčí často upo­ zornění na několik (v případě bramboříku na­ chového na Klucanině na poslední dva!) málo přežívaj íckh jcdincú na některých lokalitách, kde byly pop ulace toho kterého druhu dříve hojné, či zdúr a znění mimořádných exemplářů (např. "prastaré dNJly u starobylého Ma.fkova statku v Pej.fkově"). V závěru publikace se Lacina zabývá změnami, které poslední desetiletí krajině Tišnovska při­ nesla. Konstatuje, že i přes četné změny v dru­ hové skladbě zdejších lesú zůstává Tišnovsko jednou z nemnoha oblastí v České republice, v níž se v hojné míře zachovaly i zbytky lesÍl přírodě blízké až přirozené dřevinné skladby. Zato výčet kraji nných fenoménú zmizelých či nenávratně poškozených v dúsledku zeměděl­

_ __ _ _ __ _ _ _ _ _ _ __ __

_

_ _ ~u~lYUDml1kBť;I)

\0

~ ~

ské výroby je p od statně tristněj š í stejně j ako po­ čet vymizelých rostli nných druhů. Jen napří k lad z dvou set těch , které jsou v současné d obě za­ řazené mezi kriticky ohrožené druhy a které ješ­ tě před několika desítkami let na Tišnovsku La­ cinovi předchůdci běžně nacházeli, chybí již nejméně čtyřicet... S po těše ní m však ko nstatuje, že se zde objevují či znovuobjevují také nové, zejména živočišné druhy - krkavec, čáp černý, ořešník kropenatý a v neposlední řadě na tep­ lých stráních Květnice i kudlanka nábožná. La­ cinovu a Štolfovu knihu Květnice a příroda Tiš­ novska samozřejmě lze brát jako průvodce přírodou Tišnovska. Je však zároveň něčím víc. Je vyznáním krajině srdce, které jen málokoho zanechá lhostejným. Je vyzváním na cestu, při níž prizmatem právě přečteného máte možnost objevit mnoho nového. A o to, podle jejich slov, autorům také šlo. Václav Š těpán ek

Noc do konce lásky Pavel Petr Orlův

spánek.

Madona rozhrnula rákosí. Dech se dotknullastur. A

tmavě zah ořel

pod andělovou ostruhou.

Zatmívá se obzor. Zatmívá se nad pasekou n1l1r baldach)ín.

Svatba Pavel Petr Zčernalá

znam ínka

Boží přítomnosti. Tenká roucha Jejich

tanečníků.

ruměnec

v mrazu

jezerní vody. Bez rouch pře létavé p řístrachy se snoubí.

P a vel P etr (* 1969) . Žije ve Zlín ě , kde pra­ cuje ve Státní galerii. Vydal knihy básní: Déšť ve vězení řeky (1990), Křes t za hluboké noci (1993), Zlé brusy , nože ( 1994), Rána střeleb (1995), Trojlodí Jaku ba (1996), Za svítání Morava (1998), A nd ělům v íno (1999).

~u~rruDn1:lfi<e~

J án Čipkár : Etika a právo životného prostr edia. Košice 1999, 108 s. Publikácia je určená nielen pre odborn íkov, kto­ rí sa zaoberajú obl asťou interakcie č l oveka a spol očnosti so životným prostredím , ale je aj vhodnou knižnou publikáciou pre širokú verej­ nosť. Práve dnes , keď je ohrozená samotná bio­ logická existencia Tudstva, problematika starost­ livosti o životné prostredie može byť riešená len za účinného spoluposobenia najširších vrstiev obyvateTstva. Svojimi názormi sa autor zarad·uje medzi tých odborn íkov, ktorí výrazným sposobom upozor­ ňujú na interdisciplinárny charakter riešenia globálnych problémo v Tudstva, vrátane ekolo­ gických probl émov. Jc vhodnou a prí nosnou prácou na poli etiky a práva v oblasti životného prostredia. Ako autor sp rávne pou kazuje, globálny charak­ tcr ekologických problémov spósobuje, že pri ich rieše ní sa stretávaj ú záujmy rozn yeh profe­ sijnýc h a s polo če nských skupín, štátnych a ve­ rejnýeh inštitúc ií, podn ikateTských kruhov a taktiež sociálno-ekonomických systémov jed­ notli vých krajín. Preto sa stávaj ú objektom i ostrej etickej , poli tickej i právnej konfron tácie a roznych svetonázorových postojov. Samotná staros tliv osť o ochranu ži votného prostredia može byť efektívnou len v prípade úč inn ého spoluposobenia odborn íkov a širokej verej nosti. Ana lýzu probl emati ky zadeTuj e do reflexie na­ sledujú cich probl émov: I) Reflexia vzťah u č loveka a prírody v doteraj­ šom vývoj i [udstva. 2) Analýza diskusie o antropocentrických a bio­ centrických základoch formovani a environ men­ tál nej etiky. 3) Charakteristika environmentálnej etiky a prá­ va ako výzvy k zodpo vednosti za živo tné prost­ redi e. 4) Environmentál ne požiadavky na profesijnú etiku v postmodernej spo l očnost i a v právnom štáte. 5) Význ am práva na info rm ácie o ži votnom prostredí a jeho vy uži tie v env ironmentálno­ právnej výchove. Jedným z hlavných aspektov , od ktorých záv isí riešenie eko logických problémov, je posudzo­ vanie etických a právnych aspektov ži votného prostredia, na ktoré je v monografii sústredená hlavná pozornosť. Prácaje rozdelená do štyroch kapitol. Prvá kap itola Človek a príroda v dejinách {"ud­ skej SPOIOÓlOsti je venovaná hi storickému ex­ kurzu (od starovekého Su mera, Egypta, Č íny eez anti cké obdobie, kres ťanstv o, renesanciu až po našu s ú čas n o sť) interakcie člove k a a prírody. Jedno ll z alternatív je dobrovoTne opustiť cestu max imalizácie materiálnej výroby a konzumu, či obmedzenie ekonomického rastu, ČO je v príkrom rozpore s princípmi trhového mech a­ nizmu. V druhej kap itole, Fronésis ako korekcia IIlO­ cemkého vzľalzu L'loveka k prírode sa autor cez analýzu rozumových cností zaoberá uplatnením fronésis (umiernenosti) v refl ex ii čoraz rozs ia h-

Kreslil Ja/! Stekltk

lejšieho ohrozenia života na Zemi. Kapitola sa skladá z dvoch častí. I. časť: "Poslanie vied v úsilí o ochranu životného prostredia" - glo­ bálne problémy Tudstva sa musia stať predme­ tom vzájomnej spolupráce predstaviteTov roz­ nych vied, ako napríklad filozofie, ekonómie, sociológie, politológie, vedy o človeku (ekoló­ gie člo v eka), práva, aplikovanej etiky, ako aj vzájomnej komunikácie nielen vedeckej obce, ale aj občianskej spoločnosti; 2. časť: " Antropo­ centrické a biocentrické základy formovania en­ vironmentálnej etiky" - v tejto časti sa autor okrem iného sús treďuje na hlbinnú ekológiu (Arne Naessa), na ekosofiu , na Jonasovu etiku , na etiku úcty k životu Alberta Schweitzera a ďalších. Tretia kapitola Etika II právo živomého prostre­ dia sa skladá tiež z dvoch častí: I. časť "Etika životného prostredia (environmental ethics)", 2. časť "Charakteristika základných poj mov práva životného prostredia". V tejto kapitole autor de­ finuje pojmy "ochrana prírody", "životné prost­ redie", "etika životného prostredia", zameriava sa na vývoj eti ky a na etické hodnoty, definuje pojem "environmentálna etika" cez etiku zod­ povednosti rudí za svet (prírodu a životné prost ­ redi e), v ktorom ž ijú. Environmentálna etika by mal a vi esť Tudí k zmene hodnot, štýlu myslenia a konani a cestou participácie, psychosociálnym prevzatím zodpovednosti a podielom na spoI()­ če n skej zodpovednosti . V druhej čas ti autor uvádza definície pojmov životného prostredia cez právnu vedu (pojem životné prostred ie, ochrana a tvorba životného prostredia, právo ži­ votného prostredia, racio nálne využívanie prí­ rodn ých zdrojov, st aros tliv osť o životné prostre­ die, environmentálne právo a ďal šie). V závere tej to kapitoly po ukazuje na význam právnej úpravy zodpovednosti pri ochrane životného prostredi a cez tri pr in cípy : prevenciu, nápravu a sankc ie. Štvrtá kapitola Envirolll1lenlcíllle požilldavky lIa

profesijllú etiku v poslmodemej spoloózosti a v prcíVIlOI11 .flcíle je svojím rozsahom najob­ siahlejšia, čo by bol o snáď vhodnejšie práve pre predchádzajúcu kapitolu , aj vzhfadom na ciel" monografie. Je zložená zo šiestich častí: I. Postmoderná situácia a jej východiská pre ďalší vývoj postmodernej spoločnosti, 2. Cha­ rakteri stika štátu a práva v postmodernej situá­ cii, 3. Formovanie environmentálnoprávneho vedomia, 4. Význ am práva na informácie o ži­ vo tn om prostredí pre formovanie environmen­ tálnoprávneho vedom ia a konania, 5. Právna a environmen tálnoprávna výchova ako súčasť fo rmo vania profesijnej etiky a 6. Etika podnika­ nia a životné prostredie. V tejto kapitole sa au­ tor sústred"uje na aplikovanú etiku - na konkrét­ ne, praktické východiská pre modemú , "postmodernú" spoloč n os ť . Etickú zodpoved­ n osť vyžaduje nielen od jednotlivých profesij­ ných odborov, ale predovšetkým od štátu ako subjektu práva životného prostredia. Štát je

RECENZE

29

v súčasnosti hlavným a univerzálnym subjek­ tom starostlivos ti o životné prostredie: trvalo a systematicky, s použitím mocenských prost­ riedkov, vyvíja aktivitu za účelom zabezpečenia priazni vého stavu životného prostredia. Pri for­ movaní environmentál noprávneho vedomia au­ tor vychádza z analýzy jed notlivých fo riem spo­ 10 enského vedomia, ako napríklad morálneho, právneho, politického a ekologického vedomia, ktoré sa podiefaj ú na jeho vzni ku. VeTmi vý­ znamnú úlo hu pritom má právo každého občana na včasné a úplné inťormác i e o stave životného prostredia. Záver tvrtej kapitoly je sústredený na význam profesijnej etiky, ktorá v mnohých prípadoch má spojitos ť s ochranou životného prostredia, keď vystupuje ako deontológia, teda veda o povinnostiach. Deonto logické pravidlá smerujú k tvorbe etickéh o kodexu, ktorý by mal mať miesto aj v akejkoTvek pod nikate rskej či n ­ nosti. Etika podn ikania ako profesijná eti ka tvo­ rí súčasť pod nikatefskej etiky (etiky podniku, firmy). Hlavnou úlohou environmentálnej etiky, profesij nej etiky, etiky podnikania, environmen­ tálneho práva a environmentálnej ekonómie je pris p ieť k riešeniu ekologických problémov sú­ čas n osti . Význam environmentálnej etiky a prá­ va ži votného prostred ia ako regulatí vov formo ­ vania envi ronmentálnoprá vn eho vedomia a myslen ia je podra au tora, a to je nesporný vk lad horeuvedenej monografi e, v presadzovaní zmien nielen v myslení, ale aj v ko naní jednotli­ vých subjektov s p o l oč no sti v dnešnej zlolitcj ekologickej situác ii . Recenzo vaná pu b)ikácia je určená širokému okruhu tých čitate ro v , ktorí majú úprimnú sna­ hu napomocť riešeniu sú čas n ýc h gl obálnych problémov fudstva . Vladimír Ůurčík

MaU Ridley : Červená královna. Sexu­ alita a vývoj lidské p řirozenos ti. Mla­ dá Fronta, edice Kolumbus, Praha 1999. 328 stran. Recenzovat evol u čně-bio l og i cky zaměřenou knihu v časopise, který se v ě nuj e ochraně příro­ dy, se může zdát poněkud nemístné - vždyť co má sex společného s ochranou přírody? Biolo­ gie, stejně jako ostatní vědy, však mnohdy od­ haluje dosud n ečekané a netušené souvis los ti a mezi ně právě patří i podivu hod ný vztah mezi sexuální selekcí a vymíráním ži vo čiš n ých dru­ hů , které s ochranou př í rody souv isí přímo by­ tostně.

Řada vlastnost í živočichů j im slouž í k přeži tí ­ ptačí k řídl a

nebo rybí žábra jsou příkladem. Na

najdeme mnoho znaků, které ž ivo­

čichům k pobytu na tomto světě určitě nepomo­

hou . Pestré zbarvení samečků tropických rajek

nebo nápadný zpěv na eho slavíka snadno přilá­

ká dravce a k přežití jedince rozhod n ě n epřispě­

je, ba právě naopak. Jak je tedy možné, že řad a

druhé

30

s traně

ptačích druhů

je tak pestře zbarvená nebo se projevuje i jinak n ápadně? Řešením této hádan­ ky je samičí výběr. Samičkám se nápadní sa­ mečci líb í, nenápad n ě zbarvený sa meček sice lépe přežije, ale žádná sam i čka si ho jako part­ nera nevybere. Nápadnost samečkú tak nes louží k jejich přeži t í , ale k jejich rozmnožen í. T ím jsme ale neodpověděli na otázku, proč si sam i č­ ky takové samce vltbee vybírají - proč nenašly zalíbení v nenápad ných samečcí ch. Jak ukázala řada výzkumt\ u mnoha d ru h ů jsou nápadně pěkně zbarven i ti samečci, kteří jsou kvali tn ější (lépe se starají o poto mstvo, jsou zdravěj ší a odolnější vůč i para zit ům než jejich oš u ntělí kolegové). Nápadní same čci mají tu výhodu, že budou jakožto partneř i atraktivní. Jenže nic není zadarmo a v tomto př ípadě samečci platí zvýše­ ným rizikem pred ace . Tím je zá roveň řečeno, proč problematika sexuá lní selekce souvisí s ochranou přírody. Sam ič ky svý m výběrem zpllsobují zvýšenou nápadnost sa mečk lt, kteří se stávají snadn ější o b ětí dravc ů . Tímto vlastně sami ce ov l ivň uje populačn í dyn amiku druhu . Před ev š í m v období zhor:iených enviro nmentál­ ních podmínek tak m ůže dojít k negativnímu dopadu na přc'ži t í celého druhu. Tento teoretic­ ký předpo klad potvrzuj e zjiště n í , že po hl avně dimorfní druhy (u kterých je inten zita sexuá lní selekce si lněj š í) j sou mál o ú spěšnými ko lon izá­ tory nových oblastí (p ři koloni zac i je populační veli kost minimáln í, a tím páde m je populace n ejcitlivěj ší na negativní vl iv vněj š ích podmí­ nek včetnč predace). Pravd ěp odobno s t ú spěšné in trodukce evropských druhů ptá k ů, k teří byli zavle če ni na Nový Zéland, T ah iti a Havajské ostrovy, p řím o souvi sela s jej ich barevností. Ví­ ce se podař il o usad it nenápadným d ruhům, ty p estře zbarvené byly m é n ě úspěšné. Také za­ stoupení nápadných druhů je vyšší v ptačích če­ led ích, které j sou více ohroženy vyhynutím. Stejné souvislosti byly zjištěny dokonce i u vy­ hynulých druhů. Je tedy možné, že problemati­ ka sexuální selekce bude v příštích letec h nabý­ vat na významu pro ochranářskou biologi i. Celá problematika sexuální selekce je spletitá a velice zajímavá. Na pultech našich kni hku­ pectví je asi jedinou publikací na toto téma kni­ ha Červená královna. Je psána velice čtivým ' stylem a přináší laickému čte n áři přístupnou formou řadu nesmírně zajímavých poznatků o sexuální selekci a jejich důsledcích na život všech možných d ru hů ž i vočichů a především člověka. Červená královna je skvě l ým úvodem do studia sexuální selekce, jehož význam pro ochranu ohrožených druhů bude zřejmě v příš­ tích letech stoupat. O pchraně přírody se sice v této knize nedočtete (mimo jiné i proto, že vý­ še uvedené souvislosti mezi ochranou přírody a sex uální selekc í jsou novější h o data než kníž­ ka, která v originál e vyšla v roce 1994), ale Čer v ená králo vna stojí za pozornost také proto, že v zahraničí patří k nejvíce ceněný m populár­ ně-vědeckým knihám devadesátých let.

Tomáš Grim

Kreslil Ja/l Stekltk

J iří

Sádlo & David Storch: Biotopy republiky. Vydal Institut děti a mládeže MŠMT ČR v nakladatelstvÍ Vesmír, Praha 1999 . 96 stran, cena neu­ vedena. České

Brožurka Biotopy České republiky je dalším z příprav n ých textů pro s tředoško l ské studenty, kteří se účas tní biologické olympiády. Stejně tak jako příručka Ekologie (viz Veroniea 6/99) si tento text zaslouží velmi pozitivní hodnocení jak po stránce obsahové, tak formální. Autoři se vyhnu li u nás tradičnímu popisnému přís tu p u ke studiu bio toplt ("eo tady žije?") a zvolili pohl ed fu nkční ("p roč to tady žije?"). To je třeb a o bz v lá š tě oceni t - jistě mi dá v ětšina č te n ářů za pravdu. že mezi nej tri sl n ější zážitky ze vzd ě l ávac ího procesu, který m prošli, bylo bil10vá ní a rec itování nic neřík aj í cích seznamů v z áje mně izolovaných " po zn atků ", které mnoh­ dy nebyl y v ůb ec zařa zeny do širšího kontextu. Způsob , j aký m j e psána publikace Biotopy ČR , p rávě naopak probouzí ve studentovi zájem a inspiruje ho k vlastnímu přemýšlení o disku­ tovanýc h problémech. Přínosem je i slovn í ček zák ladních pojmů, přehled základní dostupné do mácí li teratury a seznam názvů živoč i ch ů s jejich odbornými pojmenováními (těm se au­ toři ve vlastním textu vyhnuli). Jak ovšem auto­ ři poznamenávají v předmluvě, o odborné ter­ míny "samotné ale nejde - ty jsou jen pros tředkem k porozu mění procesům, které utvářely a utvářejí podobu naší přírody". Výrazným pozitivem je styl, jakým je brožurka Biotopy České republi ky psána. Příje mn ě od­ lehčený tón dává tex tu spíše charakter vypr ávě­ ní a je výtečným protiklade m ke klas ickému a u nás tak oblíbenému (autory) či spíše "oblí­ benému" (studenty) suchopáru ve stylu "římská jedna. dvě, za á, za bé, za cé" . Forma prezento­ vání poznatk ů v českých učebnicích byla větši­ nou bohužel spíše zanedbávána a více než k prob uzení zájmu o daný obor vedla k znechu­ cení stude nta. Myslím , že je velice dobře, že méně formáln í styl psaní se začíná objevovat i v našich učeb n ích textech (na "západě" je to spíše zaveden)' standard ncž něco výjimečného, jak ukáže letmé pro listování pár náhodně vybra­ ných biologických učebnic). Text je na řadě míst prošp iko ván lehkými vtípky a přiznávám, že po přečte n í některýc h pasáží jsem stěží mohl po tl ačit nutkavou potřebu vyrazit do terénu a podívat se do "antropogenního sekundárního bezlesí" v blízkosti nějakého jihomoravského sklípku.

Tomáš Grim

RECENZE _______________________________________________ ~~~~OO~®~

Kronika

7. I. Jak uvedly Lidové noviny, chovatelé hos­ podářských zvířat, kteří doposud marně žá­ dali o náhradu škod způsobe n ých státem ch ráněn ými živočichy, m ají na d ěji, že návrh n ového zákona posoudí letos v prvním čtení P oslanecká sněmovn a. " Platit by mohl v roce 2001," řekl představitel valašskomeziříčských ochránců přírody ekolog Milan Orálek. Návrh zákona podle něho řeší náhrady škod způsobe­ ných bobrem, vydrou, kormoránem, losem, medvědem, rysem a vlkem na domácích zvířa­ tech, rybách, lesních porostech, polních plodi­ nách, ale též na ovčáckých psech a zdraví nebo životě člověka.

12. I. Vláda schválila koncepci energetické politiky. Jak dále sdělily Lidové nov iny, hlav­ ním cílem koncepce je dokončení privatizace energetických společností a deregulace cen energií. Nepočítá se v ní s dovozem energií a předpokládá těžbu uhlí ve stejném rozsah u jako doposud v dalších třiceti letech. Podle ministra Miloše Kužvarta koncepce neklade důraz na úsporu energií, podporu obnovitel ných zdrojů energií a není v ní zakotven odhad dopadů kon­ cepce na nezaměstnanost. 28. I. S něm ovna schvá lila vládní návrh n ove­ ly zákon a o lesích, který má zamezit rozšíře­ nému dran cování lesních poros tů ve vlastnic­ tví fyzických osob. Novela rozšiř uj e ohlašovací povinnost majitelů lesů při kácení s tromů i na osoby, které kupují dřevo tzv. nastoj ato, a vzta­ huje na ně také pokuty za nedovolené kácení stromů.

31. I. Jak informovalo Právo, 130 států přijalo v kanadském Montrealu protokol o biologic­ ké bezpečnosti. Jeho cílem je chránit životní prostředí před geneticky upravenými organis­ my. Protokol umožňuje státům zákaz dovozu geneticky upravených produktů, pokud dospějí k závěru, že není dost vědeckých důkazů o je­ jich bezpečnosti. Dokument rovněž nař i zuje označovat na dodávkách, že obsahují geneticky změněné organismy a produkty.

objevili skřivani. Členové spolku již zaznamena­ li také první špačky a čejky chocholaté. Tito ptá­ ci přilé tají v hejnech a vyhledávaj í místa s do­ statkem potravy, především v okolí rybníků. j. 3. lak uvedla Mladá fronta Dnes, p r ojekt Biospher a zaháj ilo gynmázium v Boskovicích již v r oce 1993, Jeho cílem je učit biologii za pomoci živých organismů, zejmé na ryb, had ů , hmyzu nebo rostlin. "Máme již dvacet akvárií a terárií. Na čtyřicet drulni živočich ti a osmdesát dmhů roSTlin je rozděleno do skupill tak, aby ,reprezelltovaly ,~edm biogeografických oblastí Země, od Severní Ameriky až po Indonésii, " sdčlilučitel biologie Jaromír Fiala.

14. 2. Novou přírod ní rezervaci se rozhodl vyhlásit olomou cký okresní úřad v údolí ře ky Bystři ce v Hrubé Vodě, aby ochrá nil tam ní su­ ťové lesy , v nichž žije řada chrán ě ných druhů zvířat. Budoucí rezervace Hrubovods ké sutě má podle Rovnos ti rozlo hu 93 h e kt arů a zabírá sva­ hy pravého břehu Bys tři ce , kde se nad kamen i­ tým terénem tyčí nezvyklé společe ns t vo listna­ tých s tromů ,

7. 3. Až čtyři sta ml adých lidí se údajn ě chystá na ja ře n a Sumavu, aby znovu zab rá­ nili kácení stromů. Jak napsaly Lido vé noviny, správa parku totiž znovu požádala ministerstvo životního prostředí , aby povoli lo asanaci ne­ mocných stro m ů i v zónác h, kde je jinak jaký­ koliv li dský zásah ze zákona zakázán. " Pokud ministerstvo výjimku jako hmi udělí, nezbude nám než !10kraúJlla! v blokádě. .. řekl listu Jaro­ mír Bláha z ekologického Hnutí Duha.

Deset let svazu PRO-BIO Ve d nech 25. a 26. února se uskutečnilo v Lu­ hačovicích slavnostní setkán í a seminář 10 let Svazu PR O-BlO - svazu, který sdružuje ekolo­ gické zemědělce a zpracovatelské i obchodní organizace, jež se orientují na produkty ekolo­ g ického zemědělst ví. Do Luhačovic přijelo na 250 ú častní k ů včetně zahraničních hostů , První den se vzpomínalo na nel ehké začátky prvních n adšenců a diskutovalo o reál ných cílech a vi­ zích pro příštích deset let. Všichni a ktéři se shodli, že současný trend ekologického země­ dělství v České rep ublice jde správným směre m - je postaven na domácím odbytu, poptávka stá­ le převyšuje nabídku, na prodejních pultech se začínaj í objevovat živoči š né produkty ad. První den zakončil společenský večer - k tanci a pos lech u zahrála cimbálová muzika ze Staré­ ho Hrozenkova. Druhý den se mi náře byly na programu exkurze do ú sp ěš n ě ekologicky hospodař ících podni k ů ­ zájemc i navštívili farmy s chovem sko tu a ovcí (Luh ačovice, Vlachov ice, Březová a Valašské Klobouky) i podn iky zaměře n é na ekologické pěstování a zpracován í bylin a ovoce (Pitín, H ostět í n, Čejkovice).

V průběh u semináře zaz n ěla řada poděkování za pomoc během prvních deseti prllkopnických lel. Díky však patří přede v ším zemědělcům, zpracova telům .

obcho dn íkům,

pracovníkům

Svazu PRO-BIO a Kontro ly ekologického ze­ mědčlství, zahraničním partncrllm i spokoje­ ným zákazníkům. red.

19. 2. lak sdělila Mladá fron ta Dnes, dálnice D 8 z Prahy do D rážďan přes CHKO České středohoří nepovede tři a půl k ilometru dlou­ hým tunelem, jak to požadoval ministr Kuž­ vart. Ten na společné schůzce pěti ministrů od svého požadavku ustoupil. Dáln ice tak povede pouze dvěma krátkými tunely. Aby mohla dál­ nice přes České středohoří vést, musí minister­ stvo životního prostředí vydat výjimku ze záko­ na o ochraně přírody ,

I. 3. Teplejší počasí posledních dní při mělo ptáky k návratu z teplých krajin. Jak sdělil Rovnosti Jiří Šafránek z Moravského or­ nitologického spólku, v Přerově se jako první

některé

V brněnském Domě ochrál/Cll přírody se 22. lÍl/ora uskutečl/ila vernisážfotografií Ivo Fili­ pa Ztracený Hamburk. K tal/ci i poslechu tra­ dičllě hrála cimbálová muzika Verol/ica. Foto Dalibor Zachoval

~;q~mIDIluíkF.2}

KRONIKA

31

Kreslil Rostislav Posp{šil

V jihočeské Lužnici o tůních nejen lužnických Ve dnech 1.-3. břez n a 2000 se konala v pro­ středí ma lebného jiho českého statku přem ěn ě­ ného v terénní stanici Botanického ústav u Aka­ dem ie věd v Třeboni pracovní konference Ekolog ie aluviálních ILÍní Cl FíČllích ramen. Se­ šlo se zde na čtyřicet nadšenců a badatelů, kteří věn uj í tů ním různých částí repub liky pozornost z rozličných poh l edů. Na tři desítky referátů s bohatou diskusí dalo poznat účas t ník ů m túň o­ vé tvarosloví, zákonitosti vzni ku poříčníc h niv, poznatky z geomorfologie, funkc i jednotlivých článkú produkčn ích řetězcll i blíže spec ifické obyvatele tůní jakožto vy hran ěných biotopú a jejich při zpúsobení k životu s mnohdy ve lm i krátkým cyklem . Pozornost vět šího množství referujících byl a věnována známějším tůňovým soustavám - podyjské nivě, odstaveným rame­ núm řeky Moravy, Litovelskému Pomoraví a oblasti horní Lužnice, zmíněna však by la i méně známá místa jako slepá ramena horního toku Vltavy, túně kolem potokú v rúzných čás ­ tech republiky a v jednom ze závěrečných přís­ pěvků jsme zavítali i do systému říč ních ram en a aluviálních tůní vysoké Arktidy. V pohodové pracovní a přátel ské atmosféře se řešila řada praktických otázek z ochrany tůní a managementu chráněných území, což je prá­ vě u těchto malých, často zazemňováním vážně ohrožených mokřadů velmi důlež i té. Tím, že se sešli odborníci zastávající životní nároky rúz­ ných skupin rostlin i živočichú, bylo možné vzájemné rozšíření obzorú. Kdo z ochráncÍl či milovníkÍl přírody si uvědomuje, že rybníky nejsou pro vážky domovem, kde by měly reál ­ nou naději dokončit sVÍlj víceletý vývojový cy­ klus, a že mnohem bezpečnější je pro jejich vý­ voj zarostlý mokřad? Nebo že zpÍlsob napájení tÍlně můžeme poznat podle složení nárostů řas, neboť v místech napájených podzemními pra­ meny z říční terasy najdeme jiné druhy než v tÍlni naplňované pouze říční vodou při zápla­ vě?

Pro mladé badatele bylo zážitkem také osobní setkání s živou tůňovou legendou doc. Jarosla­ vem Hrbáčkem, nestorem naší hydrobiologie, který ve svých přednáškách vyprávělo polab­ ských tÍlních i základních biologických dějích ve stojatých vodách obecně. Závěrem konfe­ rence při exkurzi do záplavové oblasti horního toku Lužnice se účastníci seznámili přímo v te­ rénu s aktivitou jarních vod v nivě. Pro kohokoliv, kdo má o tÍlně jakožto specific­ ké biotopy a rezervoáry biodiverzity zájem, je dostupný sborník z konference. Lze si jej ob­ jednat na e-mailové adrese " pithart butbn.cas.cz (D. Pithart, Botanický ústav A V Třeboň). Uzávěrka sborníku byla až 5 dní po skončení konference, takže autoři měli možnost zapracovat do svých příspěvků i podněty z dis­ kuse.

Olga Skácelová

32

Fr ancouzské kladivo na

přehrady

Ve dnech 17.-18. ledna 2000 se v B r at islavě ko nala konference nevládních organizací pod heslem: Doma za/n'ehradováno - pFehradujem e ve světě za účasti Světové komise pro přehrady. Aktivi sté z rÍlzných zem í svě t a (mj. z Ind ie, Thajska, USA, Španělska , Ruska) si zde vym ě­ ňova li zkušenosti (vě tš in ou špatné) s přeh rada­ mi a jejich vlivem na živou přírodu. Mezi rÍlz ně pesi mi sticky n alad ěnými informa­ cemi jako rann í slunce zazářila zpráva Ro berta Epplea, představite l e fancouzské nevládní orga­ nizace SOS Loire. V roce 1998 byla totiž z eko­ logických důvod ú od s t raně n a výbušninou pře­ hrada Sai nt-Etienne-du-Vigan na horní Loiře. Zatímco u nás se už léta hádáme o 85 cm sníže­ ní h ladin y Nových MlýnÍl , za tu dobu byly v Americe zcela zrušeny čtyři p řehrady v rámci akce přezdívané Kladivo na pFehrady. Nyní již má tato akce "franco uzskou spojku" a konečně se začínají bourat přehrady i na starém konti­ nentu. Pan Epple byl tak laskav a věnoval mi kus beto­ nu z přehradní hráze, která j iž neexistuj e. Ten kus betonu má pro mne neobyčejný význam, větší než kus berlínské zdi, který mi kdosi před lety přiv ez l. Znamená pro mne, že se poté, co se zbouraly přehrady proti lidem, zač ínají bourat i přehrady proti přírodě. Francouzi nás opět před- ­ stihli ! Slíbil jsem však panu Eppleovi, že mu přivezu na oplátku kus betonu z Nových Mlýnú. Ale kdy?

Mojmír Vlašín Občanské

iniciativy a jejich region

V průběhu února se uskutečnily dvě významné akce související s rozvojem regionu Jihovýchod a činností nevládních neziskových organizací (NNO). První z nich byla panelová diskuse Role nevládnú:h a neziskových organizací pr; rozvoji regio/Ui, která· se uskutečnila 22. února v rámci celonárodní kampaně 30 dni pro obtanský sek­ lOr. Na konkrétním projektu (Sdružení vinw'­ .l"kých obcí jižní Moravy) a představení činnosti nevládních občanských poraden byly zhodnoce­ ny přednosti i slabiny činnosti NNO a jejich vztahu se samosprávou a podnikatelskou sférou. Reprezentativní účast v panelu (primátor a ná­ městek primátora města Brna, starosta Rakvic, Jan Pivečka zastupující svou nadaci, zástupce NNO v Regionálním, řídícím a monitorovacím výboru regionu Jihovýchod [RŘMV], novinář celostátního deníku) přinesla poměrně živou, i když poněkud roztříštěnou výměnu názorÍl. Jedním ze závěrÍl snad múže být konstatování, že aktivita občanÍl a občanských iniciativ je ví ­ tána a vyhledávána zejména v malých obcích, jindy však naráží na nedÍlvěru či nedostatečné komunikační mechanismy, a to zejména ve vel ­ kých městech a institucích typu RŘMV. V sobotu 26. února se uskutečnila ve Velkém Meziříčí společná Regionální konferen ce ne­ S/Ófllích neziskových organizací (NNO) Jihlav-

ského a Brněnského kraje. Tématem kon ference byl o zhodnotit dosavadní pÍlsoben í zvolených zástupcÍl v RŘM V a jeho pracovních skup in. Sešlo se zde celkem 94 zástupců ze 79 organi­ zací. Zastoupeny byl y všechny okresy regionu Jihovýchod vyjma okresu Vyškov. Bohatá účast na konfere nci dokazuje, že NNO se vel mi aktiv­ ně zaj ímají o budoucnost svého regionu. Tomu, aby zm íněn á aktivita nev)'š la naprázdno, by pros p ěl a vě t š í vstřícnos t RRMV , ale jak se na konferenci ukázalo, i lepš í sebeorgan izace sa­ motných NNO uvnit ř pon ěkud nesourodého re­ gionu.

Martin Nawrath

Oznámení Adoptuj te strom ! Nadace Partnerství u spořáda l a 15. února tisko­ vou konferenci, na níž byl oficiálně odstartován nový grantový program s názvem Strom života. DÍlvodem jeho vzniku je snaha zastřešit dlouho­ dobé iniciativy Nadace - v loňském roce bylo za fi nan ční podpory Nadace Partnerství vysáze­ no na území České republiky více než 54 000 stromú - vyc házející z přesvědčení o nutnosti zabránit pokrač ujícímu úbytku lesÍl v našich ho­ rách i sídlech. Smyslem programu je finanční podpora projektÍl neziskových organizací a místních akti vit, které budou zaměřeny na vý­ sadbu, pěstování č i ochranu stromů na celém území České republiky, a( již v horských oblas­ tech, v kraj ině nebo ve městech. Prostředky na podporu projektú budou shromažďovány na sa­ mostatném účtu v rámci veřej né sbírky, kterou Nadace Partnerství vyhlašuje pod názvem Adop­ /ujte s/rom! Každý, kdo věnuje na konto alespoň 200 Kč, symboli cky "adoptuje" jeden strom, neboť prá­ vě tato částka pokrývá náklady na vypěstování sazenice a následnou péči o strom do věku , kdy již bbde schopen samostatné existence. Bližší informace k tomuto projektu naleznete spolu s číslem účtu, kam je možno posílat příspěvky, na letáčku uvnitř tohoto čísla Veroniky.

Václav Stětka

Den

Země

v Pouzdřanech

ZO ČSOP Veronica zve srdečně všechny přáte­ le na tradiční jarní procházku Pouzdřanskou ste­ pí, která se uskuteční v sobotu 15. dubna 2000. Sraz účastníkú je v 9.30 hodin na nádraží v Pouzdřanech (odjezd vlaku z Brna je v 8.40). Na procházku naváže ve 13 hodin vernisáž no­ vých kreseb Miloslava Sonny Halase DFevěnd pNroda v Galerii u Klimešú, Pouzdřany 155. K poslechu a dobré náladě zahraje cimbálová muzika Veronica. Těšíme se na setkání s Vámi.

red.

KRONIKA _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ W([~rruDn1lfi®~