Koordinátorka BanglaKids Nová tvář v programu BanglaKids

BanglaKids Novinky

Číslo 6 Prosinec 2015

Koordinátorka BanglaKids Nová tvář v programu BanglaKids Anička Krejčí, nová koordinátorka programu BanglaKids, je mladá žena s  krásnou duší, okouzlujícím úsměvem a nejpříjemnějším hlasem ve střední Evropě. V  polovině dubna nahradila v pozici dlouholetou koordinátorku Šárku Hejnákovou, která se ujala rodičovských povinností. V dnešním interview bychom Aničku rádi představili všem dárcům a zjistili, jak se jí v BanglaKids daří.

Aničko, Ty jsi řadu let v době studia působila v BanglaKids jako brigádnice. Jak ses k této práci dostala?

a moc si této práce vážím. A musím přiznat, že mi moji současní kolegové při výběrovém řízení nic nedarovali.

Byla to vlastně náhoda. Když jsem studovala na střední škole, měla u nás ADRA přednášku o Indii. Potom mě a kamarádku An kontaktovala Šárka s  tím, že potřebuje brigádnice. Takhle jsem se k této práci dostala asi před 8 lety.

Byl pro Tebe přechod mezi brigádnicí a profesionálkou náročný?

Dlouhou dobu jsi oddaně pracovala pro BanglaKids. Přesto Tvá cesta k plnému úvazku koordinátorky nebyla jednoduchá. Jak to říct… Loni před Vánocemi jsem tak nějak počítala s  tím, že bych mohla po Šárce nastoupit. Ale pak jsem se dozvěděla, že budu muset projít konkurzem. Samozřejmě jsem z toho byla zklamaná. A už předem jsem počítala spíše s tím, že to nevyjde. Ale řekla jsem si, že to zkusím a budu bojovat, protože jsem o tu práci hodně stála.

Nebylo Ti líto, že Ti to místo nenabídli rovnou, že jsi o něj musela bojovat? Z počátku ano, protože jsem si myslela, že nejsem dost dobrá. O to víc jsem pak byla překvapená, že jsem práci koordinátorky získala. Vnitřně mě to posílilo

Ano, byl. Nastoupila jsem v  náročném období přípravy a odesílání materiálů dárcům. Šárka mi ovšem předávala svou práci postupně a vše mě naučila. A díky ní, Kamilovi, Honzovi a našim dobrým duším, které nám pomáhaly, jsme to zvládli. Povzbuzovala mě také moc milá komunikace s dárci.

Aničko, víme, že pocházíš z umělecké rodiny. Jsi také umělkyně? Z umělecké rodiny pocházím, ale umělkyně nejsem. Ani nejsem v umění nijak zvlášť vzdělaná, ale mám umění ráda.

Umělecká rodina, to znamená: hudba, sochy, obrazy? Hudba! Obrazy rozhodně ne. Kreslím jako dítě na základní škole. :-) Rodiče jsou hudebníci. Tatínek hraje na violoncello ve Státní opeře a maminka učí hru na flétnu na základní umělecké škole. Já a bratr jsme taky chodili do hudební školy.

Ráda se dělím, přináší mi to velkou radost. Myslím, že je potřeba přenášet svoje štěstí a radost na druhé, pak se to vrací oběma stranám.

Mezi dobré duše se samozřejmě řadí i všichni naši dárci, bez kterých by podpora dětí v Bangladéši nebyla možná. A co takoví dárci, třeba babičky a dědečkové, kteří moc nepracují s novými technologiemi? Myslíme na ně samozřejmě taky. Materiály jim budeme zasílat poštou jako dosud.

Takže hudba je Tvůj zájem nebo jaké máš zájmy? Ano, hraju na klavír v  jazzové kapele. A také ráda čtu, vařím a zajímám se o zdravý způsob života.

Studovala jsi demografii. Proč zvítězila ADRA a BanglaKids? Myslím, že jsem šla za svým srdcem. Už na gymnáziu jsem přemýšlela, že bych ráda dělala rozvojovou a humanitární práci nebo jinou činnost pro lidi, ale šla jsem studovat demografii, což je vlastně věda o obyvatelstvu. Naučila mě spoustu věcí, ale vždycky jsem chtěla vidět ve své práci hlubší smysl, abych tím někomu pomáhala. Mám radost, že jsem se k téhle myšlence vrátila.

Tvé osobní motto je: „Štěstí je to jediné, co se zdvojnásobí, když se s ním podělíš.“ Souvisí to nějak s Tvojí volbou? Řekla bych, že to navazuje. Ráda se dělím, přináší mi to velkou radost. Myslím, že je potřeba přenášet svoje štěstí a radost na druhé, pak se to vrací oběma stranám. Mám pocit, že přesně o tohle se v Adře a BanglaKids snažíme.

A na čem zrovna nyní pracuješ? Připravujeme odesílání vánočních přání a společně s  naším IT specialistou Danem pracujeme na nové databázi. Každému dárci chceme vytvořit účet, kde by měl uložené materiály o dětech. Jedná se především o dopisy, fotografie a osobní informace o dítěti. Snížíme tím administrativní zátěž a budeme se moci více věnovat rozvoji programu, dětem a našim dárcům.

V práci se účastníš speciální úterní tradice. Můžeš nám přiblížit, o co se jedná? To je moc hezká tradice zvaná „English Tuesdays“. Každé úterý mluvíme u nás v  kanceláři BanglaKids pouze anglicky. A každý, kdo k nám do kanceláře přijde, musí mluvit anglicky také. :-) Jen mimořádně dovolíme výjimku. Díky této tradici si zlepšujeme angličtinu a dost se nasmějeme.

Co Tví kolegové a „dobré duše“, které s  chodem BanglaKids pomáhají? Rozumíte si? Myslím, že s  Kamilem a Honzou je to skvělé, stejně tak i s  našimi „dobrými dušemi“ – An, Zuzkou, Verčou, Saly, Majdou, Alčou, Zuzkou, Kamčou a Alžbětou. K  dalším patří Radek, Kryštof, Žběťule, Filip, Radka, Adéla, Georgi, Jennifer, a další. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněla. :-) Vždy nás překvapí svou ochotou věnovat svůj čas dobré věci. Mezi dobré duše se samozřejmě řadí i všichni naši dárci, bez kterých by podpora dětí v  Bangladéši nebyla možná.

Zjistili jsme, že také podporuješ jedno dítko. Co to pro Tebe znamená? Společně s přítelem a bratrem podporujeme Subrota na internátní škole Gopalgonj. Pomáháme konkrétnímu chlapci, který je sice daleko, ale přesto mu můžeme napsat a být s ním v kontaktu. Také vím, že naše podpora má pro jeho i náš život smysl. Myslím, že se teprve teď dokážu lépe vcítit do pocitů dárců.

Kdy jsi s podporou začala? Stalo se to v pátek 7. 8. 2015. Přišel mi e-mail od našeho koordinátora v  Bangladéši, zda už máme pro Subrota dárce, že za ním přišel a plakal. Subroto totiž hledal dárce více než rok. Bylo mi ho moc líto a brala jsem to jako znamení. Řekla jsem si, že kdy jindy než teď a do Bangladéše napsala, že už dárce má! :-)

Příští rok pojedeš do  Bangladéše. Těšíš se, že se setkáte? Těším se moc. A jsem taky zvědavá, jaké to bude vidět všechny kolegy a děti na vlastní oči a komunikovat s nimi naživo.

Máš nějaké přání pro děti v  Bangladéši? Ano, aby se jim splnila jejich touha chodit do školy, aby získaly vzdělání a dokázaly se postavit na vlastní nohy. A aby jednou mohly své děti vychovávat v lepších podmínkách.

A máš i nějaké přání pro naše dárce? Nebo vizi? Přála bych všem našim dárcům, aby měli z podpory dětí radost. Chtěla bych jim poděkovat za jejich zájem o osudy dětí. Mou vizí je soudržná společnost, ve které si lidé budou navzájem pomáhat nezávisle na svém náboženství a původu.

Děkujeme za rozhovor. Jsme rádi, že Tě tu máme.

Mou vizí je soudržná společnost, ve které si lidé budou navzájem pomáhat nezávisle na svém náboženství a původu.

Děti z Ambari jezdí do školy na novém člunu Kolikrát jste jeli do školy lodí? Ani jednou? To děti z vesnické školy Ambari na jihu Bangladéše se po ¾ roku do školy jiným způsobem nedostanou.

Monzunové deště v nízko položených oblastech na jihu Bangladéše způsobují, že po 9 měsíců roku jsou zde téměř všechny cesty, cestičky a pěšinky, po kterých by se malí školáci mohli dostat do školy, pod vodou. Tím je jejich školní docházka narušována, neboť ne všechny rodiny si mohou za úplatu objednat „lodní taxi“ a poslat děti do školy. K tomu se přidává i strach matek, zda se jim dítě vrátí v pořádku domů.

Stavba člunu A právě tento problém vyřešil společný projekt organizací ADRA a BCSS stavbou člunu pro děti z vesnické školy Ambari. Nápad vznikl na přelomu dubna a května 2015, během naší monitorovací cesty. V  červenci kolegové z  Bangladéše zpracovali projekt a rozpočet. V srpnu, ihned po odsouhlasení, započaly přípravy. Průzkum trhu zavedl učitele, tesaře a další dva spolupracovníky až na 15 km vzdálený trh, kde nakoupili materiál potřebný pro stavbu lodi. Šlo o trvanlivé dřevo Loha, které při dobré údržbě člunu a pravidelných nátěrech vydrží 15–20 let. Když se místní prodejce dozvěděl o účelu použití dřeva, poskytl škole Ambari slevu a poradil našim kolegům kde a jak dobře nakoupit zbývající materiál potřebný pro stavbu lodi. Společnými silami pak materiál dopravili ke škole, kde budil velký zájem a naděje dětí. O dva týdny později, 25. srpna, začala stavba. Člun vyráběl tesař a jeho pomocník. Vše ručně, bez použití elektrických nástrojů. Práci na 10 dnů přerušily deště, ale i tak byl člun dokončen do měsíce, 25. září. Oba stavitelé byli rádi, že svou prací mohou být užiteční škole i dětem. Nový člun je 5,8 m dlouhý, uveze 1.500 kg nákladu nebo 20 menších vesnických dětí, a v přepočtu vyšel na cca 15.000 Kč.

Člun je pro školu Ambari naprostou nezbytností, protože cesty k ní jsou 9 měsíců v roce pod vodou.

Spuštění na vodu Slavnostního spuštění na vodu za účasti usmívajících se dětí a některých rodičů se člun dočkal 4. října 2015. Jeden z rodičů, Roshomoy Mondol, řekl: „Člun je pro školu Ambari naprostou nezbytností, protože cesty k ní jsou 9 měsíců v roce pod vodou. Společně s dalšími rodiči máme ze člunu velkou radost. Vážíme si práce místního učitele, pana Promotho Baroye, který naše dětí učí, je pracovitý a také jim zajišťuje cestu do a ze školy. Víme, že naše děti jsou nyní v bezpečí a bez obav je posíláme do školy.“

Víme, že naše děti jsou nyní v bezpečí a bez obav je posíláme do školy. Místní učitel, Promotho Baroi, pak poděkoval všem zúčastněným a nastínil širší použití člunu: „Jsem šťastný a za všechny děti děkuji všem dárcům a spolupracovníkům za tento nový člun. Bude sloužit k  dopravě dětí do školy a ze školy, a také k nákupům potravin pro školní kuchyni, ve které připravujeme dětem obědy. Už si nebudeme muset člun pronajímat v sousedství.“

Další užitek Nutno dodat, že pronajmout si člun pro nákup potravin v době trhu nebylo pro pana učitele jednoduché. V blízkém okolí totiž není člunů dostatek a i sousedé potřebovali zajistit nákupy pro vlastní rodiny. Člun také poslouží učiteli k návštěvám rodin a lepší komunikaci s rodiči dětí. Během dennodenních plaveb se jistě i utuží vztah mezi učitelem a dětmi. Přejeme jim bezpečnou plavbu, a aby se nikdy „necvakli“! :-) Podívejte se, jak vypadala první plavba.

Pilot? Doktor? Politik? Nebo matematik? Ukjoy Marma, student internátní školy AHTSS, je tichý, veselý a velice milý kluk. Je mu teprve šestnáct, ale má toho za sebou už hodně – v šesti letech se stal sirotkem a nebýt jistých okolností, vypadal by jeho život asi úplně jinak. Posuďte sami!

Ukjoy dnes studuje v 8. třídě a snad jako každý kluk z vesnice hraje rád fotbal. Ve škole ho baví bengálština, ale nejde mu matematika. Dvakrát z ní propadl. Inu, ne všichni jsme byli povoláni k  tomu,

abychom se stali Archimedy, Pythagory nebo Newtony. :-) Ukjoy je ale vášnivým čtenářem. Čte romány a krátké příběhy známého bengálského autora počátku 20. století Sarat Chandra Chattopad-

hyayho. Není mu cizí ani duchovní literatura, oblíbil si některé z knih Ellen Whitové.

Politikem rozhodně nebudu O tom, co by chtěl v životě dělat, nám řekl: „Nejprve jsem se chtěl stát lékařem, ale upustil jsem od toho. Uvědomil jsem si, že bych musel hodně studovat, a na to nejsem dost chytrý. Pak jsem chtěl být pilotem, létat z jedné země do druhé a procestovat svět, ale to jsem si taky rozmyslel. Uvědomil jsem si, že letecké nehody mívají katastrofální následky, většina lidí zahyne, a toho jsem se bál. Pak jsem se chtěl stát politikem,

Na počítači se dá dělat spousta věcí a myslím, že by mě to hodně bavilo. ale i od toho jsem upustil. Protože když jsem je pozoroval, zjistil jsem, že většina politiků nejsou dobří lidé. Bojují mezi sebou, zabíjejí lidi, nedrží slovo a lžou. A takovým jsem být rozhodně nechtěl. A tak teď sním o tom, že bych se stal IT specialistou. Inspirovala mě k tomu práce v kanceláři, kde se registrují studenti školy. Na počítači se dá dělat spousta věcí a myslím, že by mě to hodně bavilo.“

Zůstali jsme sami Ukjoy se narodil jako třetí dítě do rodiny, která bydlela ve vesnici. Její jméno si už nepamatuje. Víme o ní jen to, že se nachází v  horských oblastech na jihovýchodě Bangladéše, kde žijí houževnatí a energičtí lidé rozmanitých jazyků z  různých kmenů. Oba jeho sourozenci, bratr Chaolaprue (20) a sestra Ukrashom (25), už mají vlastní rodiny a mají děti. Svého otce zná Ukjoy jen z  vyprávění sestry Ukrashom. Vůbec si jej nepamatuje, ani jeho tvář. Tatínek byl prý velmi pohledný muž a pracoval jako nádeník. Neuměl číst ani psát. Když byly Ukjoy-

Nikdy předtím ani potom jsem ho neviděl. Pamatuji si, že jsme z vesnice vyšli brzy ráno a na AHTSS dorazili pozdě večer.

mu 3 roky, otec rodinu opustil – našel si jinou ženu a rodinu. Za sebou zanechal matku se třemi dětmi. Co přesně ho k tomu vedlo? To už se Ukjoy zřejmě nikdy nedozví. Bratr a sestra již byli větší, a tak se se situací chtě nechtě vyrovnali. Ale pro malého Ukjoyho, a hlavně pro maminku Paikrau, to byla rána. Pro ženu samotnou je totiž v Bangladéši velmi těžké přežít – a ona se musela postarat o 3 děti. Těžká práce, starosti, nedostatek… Jídlo si musela občas odepřít, aby bylo dost pro děti. To vše způsobilo, že ačkoliv byla velmi mladá (dle slov sestry velmi krásná), o čtyři roky později zemřela ve svých mladičkých 32 letech. Děti zůstaly samy. Nebyl nikdo, kdo by se o ně postaral. Neměli co jíst. Sestra odešla k jiné rodině jako služka a brzy se vdala. Bratr začal pracovat.

Tajemný cizinec zasahuje Ukjoy byl ještě hodně malý a neměl nikoho, kdo by se o něj postaral. Ujal se ho strýc, bratr maminky, který mu dával kravské a kozí mléko. To trvalo asi 2 roky. A pak, kde se vzal, tu se vzal, jako anděl zachránce se v oblasti objevil cizinec, misionář. Vzal malého Ukjoyho do

internátní školy AHTSS. Ukjoy říká: „Nikdy předtím ani potom jsem ho neviděl. Pamatuji si, že jsme z vesnice vyšli brzy ráno a na AHTSS dorazili pozdě večer. Přijal nás tehdejší ředitel školy, Dr. W. L. Pantra. Byl na mě moc milý. Dostal jsem jídlo a začal mi nový život.“ V roce 2008 nastoupil Ukjoy do 2. třídy. Od té doby ho nikdo z jeho příbuzných nenavštívil. V současné době je ve spojení se sestrou – ta mu totiž občas telefonuje. Cestu do vesnice, ze které Ukjoy pochází, si nepamatuje. Přesto je v jeho srdci touha navštívit a poznat své příbuzné. A rád by se také někdy setkal se svým

Dostal jsem jídlo a začal mi nový život. zachráncem. PS: Ukjoy je jedním z více než 200 sirotků, které podporují naši dárci v programu BanglaKids. Díky nim mohou studovat, jíst, bydlet, mají kamarády a své sny. Děkujeme, že svou pomocí darujete budoucnost dětem v Bangladéši. Více na www.banglakids.cz

Zpívající fotbalistka z kmene Garo Priyanka Dio, šestnáctiletá studentka internátní školy Monoshapara, je nepřehlédnutelnou osobností. Pochází z pětičlenné rodiny, pilně se učí, zpívá, tančí, hraje fotbal, pracuje na poli, buduje vztahy na všech frontách. V letošním roce si sáhla na dno svých dosavadních sil – onemocněla.

V hlavní roli žena Priyanka pochází z kmene Garo, který je znám vnitřně silnými, pracovitými a hrdými ženami a také matrilinearitou. To znamená, že rodová privilegia a majetek se dědí v mateřské linii. Priyanka má bratra Joyho (15 let) a sestru Joyu (9 let). Oba studují na vesnické škole. Tatínek se jmenuje Ashim Raksam (40 let) a pracuje jako nádeník. Není úplně zdravý, slábne a stárne. To znamená, že nemůže pracovat tak tvrdě jako dříve – jeho příjem tedy už nestačí pokrýt finanční nároky rodiny. Maminka Kohima Dio (35 let) pečuje o celou rodinu a snaží se otci pomáhat s jeho prací. Rodina nevlastní žádnou půdu. Je zcela závislá na příjmu otce a v případě školního vzdělání Priy-

Velmi jsem trpěla a už jsem si začínala myslet, že se neuzdravím a zemřu.

anky na darech českého sponzora. V rodině panují hezké vztahy. Děti pomáhají rodičům s  každodenní prací, vařením a nošením vody. Priyance se dostává lásky i povzbuzování ke studiu nejen od obou rodičů, ale i obou sourozenců. „Mantrou“ rodiny je heslo: „Pilně studuj, čeká tě lepší budoucnost!“

Škola jako koníček Priyanka studuje v 10. třídě na internátní škole Monoshapara. Ta se nachází při severní hranici Bangladéše s  Indií. Ve škole se jí nesmírně líbí. Vždy se snaží ze sebe dostat to nejlepší. K nejbližším kamarádkám patří děvčata Shila, Balshri, Clodia. Spolu studují, spolu tráví volný čas. Priyanka s nimi ráda diskutuje a sdílí své názory. Jako správná žena z kmene Garo je nesmlouvavá k  nedochvilnostem a nepořádkům. Vždy své kamarádky povzbuzuje, aby si své povinnosti plnily co nejlépe. Navzájem si pomáhají, drží při sobě. K vzájemným laskavostem patří nošení jídla z jídelny, je-li to nutné pro přemíru práce a povinností.

Fotbalová superstar Co se týká zájmů a jejich šíře je Priyanka přeborník. Možná vás překvapí, že hraje fotbal. Inspirovala ji k tomu bangladéšská vláda, která podporuje meziškolní soutěže děvčat. Monoshapara ovšem žádnou ligu nehraje (je daleko od ostatních), mezi sebou soutěží jednotlivé třídy. V tomto roce zorganizoval sportovní klub školy „Shining Star Club“ sportovní hry a její tým vyhrál. Byla jedinou dívkou z celého týmu, která střílela góly.

Fotbal hraji moc ráda, abych byla fit a udržela si zdraví.. Na otázku co jí fotbal dává, říká: „Fotbal hraji moc ráda, abych byla fit a udržela si zdraví.“ K  dalším zájmům Priyanky patří četba, hudba, tanec a zpěv. A byla to právě její skupina, která letos vyhrála školní soutěž s  písní „Tumar sloy alokito hok, Provu Bangladesh”. Společný úspěch okomentovala slovy: „Ani jsem nebyla nervózní. Ale když nám porota oznámila, že jsme vyhrály, byla jsem nesmírně překvapená a šťastná. Je to skvělé!” Pak také dodala: „Obvykle zpívám sama a dostávám velmi dobrou zpětnou vazbu od spolužáků a učitelů. Myslím, že si mě na této škole budou dobře pamatovat i po tom, co studium dokončím.” :-)

Těžké chvíle, které posílí

můj zdravotní stav začal zlepšovat. Převezli mě z nemocnice zpět domů a já se přistihla, že se opět těším do školy.“ :-)

Život ovšem není jen o vítězstvích, přicházejí do něj i těžké chvíle. V  květnu letošního roku Priyanka onemocněla. Měla horečky a bolesti břicha, které se navzdory péči školní zdravotní sestry den ze dne zhoršovaly. Priyanka, to zdravé a životem nabité děvče, zpívající a tančící fotbalistka, byla najednou tak slabá, že se nemohla pohnout z postele. Po týdnu škola kontaktovala rodiče a ti si ji vzali domů. Podařilo se jim sehnat peníze a zaplatit lékaře, ale stav jejich dcery se neustále zhoršoval. Dělali si o ni veliké starosti. Ona sama to okomentovala slovy: „Velmi jsem trpěla a už jsem

Z postele na motorce do školy Uzdravení pak bylo otázkou několika dnů. Priyanka dodává: „Maminka o mě dále pečovala doma, a když jsem byla úplně zdravá, vrátila jsem se do školy. Přijeli si pro mě na motorce, je to asi jen 7 km daleko, a tak jsem se svezla. Učitelé a spolužáci měli velkou radost, když mě opět viděli, a já jsem byla ráda, že jsem s nimi opět ve škole.“ Nutno dodat, že i cestování patří k jejím zálibám. Priyanka ještě stihla zdárně napsat test

pro státní zkoušku SSC (Secondary School Certificate) a nyní se na tuto zkoušku připravuje. Je velmi vděčná svému českému dárci a rozhodnutá získat nejen střední vzdělání, ale i vysokoškolský titul, a pak se s  vervou vrhnout do práce. Zdá se, že nezdolnost, pracovitost a hrdost žen kmene Garo, z nějž Priyanka i její maminka pochází, se zde projevuje ve své plné síle. :-)

Myslím, že si mě na této škole budou dobře pamatovat i po tom, co studium dokončím.

Maminka … byla se mnou, držela mě za ruku a utěšovala mě slovy, že se brzy uzdravím. Tím mi dala naději a vůli k životu. si začínala myslet, že se neuzdravím a zemřu. Byly to mé nejhorší a nejbolavější dny života. Když mě hospitalizovali, pečovala o mě maminka. Neustále byla se mnou, držela mě za ruku a utěšovala mě slovy, že se brzy uzdravím. Tím mi dala naději a vůli k  životu. Díky mamince, modlitbám rodičů a péči lékaře jsem se začala uzdravovat. Po měsíci na lůžku se

BanglaKids představují nové webové stránky Na závěr máme pro Vás dobrou zprávu: stránky www.banglakids.cz mají novou podobu. A jak jsme zjistili z Vašich prvních ohlasů, tak se Vám líbí. Dnes Vám chceme přiblížit jejich jednotlivé části, které Vám zpřístupní řadu hodnotných informací o dětech i zajímavostí ze života lidí v Bangladéši.

pisů dětem, nákupu dárků či informace o případném setkání dárce s  dítětem. Součástí této sekce jsou i články o setkání dárců s dětmi a příběhy dětí.

4. Pomozte jinak

Domovská stránka Dostanete se na ni zadáním  www.banglakids.cz  do Vašeho internetového vyhledávače nebo kliknutím na symbol domečku v hlavní nabídkové liště. Domovská stránka obsahuje nabídku podpory dětí, kontakty, novinky, příběhy dárců, mapu webu a další základní informace. Prostřednictvím hlavní lišty máte přístup k následujícím pěti sekcím.

1. O BanglaKids V části „O BanglaKids“ naleznete základní informace o  adresné podpoře vzdělávání dětí v  Bangladéši, školách v  programu a  vzdělávacím systému. Představí se Vám zde i náš malý tým, který pro Vás podporu dětí v Bangladéši zabezpečuje. Můžete si zde stáhnout výroční zprávy ADRA, o. p. s. a zjistit více o našich partnerech. Seznamy škol obsahují krátkou charakteristiku školy a fotogalerii. Najdete tam i tu „svou“, do které „Vaše“ dítko chodí. Zjistíte, čím je jedinečná, a ve fotogalerii si prohlédnete nejen školu, ale i její okolí. U většiny škol máme již i GPS polohu, která Vám přesně ukáže, kde se škola nachází.

2. Podpořte dítě V  části „Podpořte dítě“ jsou informace o dětech, které čekají na podporu a hledají dárce. Podrobnosti o tom, jak je podpořit, co od podpory očekávat a nejčastější otázky, Vám a novým dárcům zodpoví právě tato sekce.

3. Radosti dárců Mottem této sekce je úsloví „Dávejte a bude Vám dáno“. Dárci programu BanglaKids darují dětem šanci na lepší život. Naleznete zde inspiraci k psaní do-

Tato část nabízí informace o různých možnostech podpory dětí a  rodin v Bangladéši. Můžete si přečíst zajímavé tipy na to, jak pomoci svým vlivem, prostředky, netradiční akcí apod. Chcete-li pomoci okamžitě, použijte nový dárkový e-shop, ve kterém můžete chudým rodinám v Bangladéši koupit potraviny (50 kg rýže, potravinový balíček), domácí zvířata (koza, tele, kuřata), domácí potřeby (hrnec, plech na střechu domu) a prostředky obživy (člun, rybářská síť, šicí stroj, rikša). Součástí této sekce je také přehled realizovaných tzv. podpůrných projektů.

V  budoucnu se můžete těšit na recepty bangladéšských jídel, místní vtipy a bangladéšské pohádky. Články jsou doplněny fotkami a fotogaleriemi, které se po kliknutí zvětší. Děkujeme Vám za Vaši přízeň a podporu dětí v  Bangladéši. Věříme, že i díky novému webu z  ní i nadále budete mít radost. Věříme rovněž, že stránky poslouží také novým dárcům, kteří se do podpory dětí v  Bangladéši teprve zapojí. Proto neváhejte a stránky sdílejte v okruhu svých blízkých a přátel! :-)

5. Doteky Bangladéše Doteky Bangladéše jsou naším dárkem pro Vás. Přiblíží Vám život lidí v  Bangladéši. Jsou zde nejen základní demografické, historické a geografické informace, ale také sondy do života lidí na vesnicích a ve městech. Sekce „Jak se žije...?“ Vás seznámí s životem lidí pro nás netradičních povolání, jako jsou např. zaklínači hadů či rikšové. Nabízíme také pohled na vývoj jazyka, bengálské písmo, i možnost naučit se užitečnou frázi „Miluji Tě!“ nazpaměť. Samozřejmě v bengálštině.

Souběžně s webem budujeme novou výkonnou databázi. Ta nám umožní ukládat materiály o dětech v  elektronické podobě na server, ke kterému budete mít skrze webové rozhraní přístup i Vy. Každý z Vás si tak bude moci po přihlášení prohlédnout vysvědčení nebo třeba dopis Vašeho dítěte on-line.

Vydala ADRA, o. p. s., v prosinci 2015, Klikatá 1238/90c, 158 00 Praha 5

www.banglakids.cz