BanglaKids Novinky Banánovníky pomáhají uživit internátní školu AHTSS B
angladéšská internátní škola AHTSS byla založena v oblasti Banghalia na jihovýchodě Bangladéše v roce 2000. V současné době zde studuje 540 dětí a mladých lidí ve věku 6-18 let. Organizace ADRA zde podporuje více než třetinu těchto studentů ve vzdělávání a dále pomáhá škole s několika
1
podpůrnými projekty. Jedním z nich je sázení banánovníků, chlebovníků a manga v bezprostřední blízkosti školy. Projekt, který finančně podpořili manželé Jana a Josef ze Slovenska, má zajistit dětem cenný zdroj výživy, zvýšit příjem školy a zkrášlit její prostředí. Jana s Josefem se rozhodli zapojit poté, co viděli film Kazatel Kalašnikov. „Připomnělo nám to, že je třeba pomáhat, že v některých oblastech světa je život velmi těžký. Jsou země, kde děti nemají uspokojeny ani základní potřeby,“ zdůvodňuje Jana. S manželem oslovili program BanglaKids a získali několik možností, jak smysluplně pomoci. „Chtěli jsme, aby naše pomoc nebyla jen jednorázová, a proto jsme vybírali projekt, který si na sebe sám vydělá - projekt, ze kterého může mít škola užitek delší dobu, případně dá práci i dalším lidem,“ líčí Jana. Díky jejich podpoře se v internátní škole vysázelo 1000 palem banánovníků, 500 stromů mango a 450 chlebovníků. „V polovině května jsme vykopali jámy pro banánovníky, do nichž jsme dali kraví trus spolu s dalším hnojivem. Po patnácti dnech čekání na déšť, který by dostatečně zavlažil banánovníky, jsme konečně začali se sázením,“ popsal práci Timon Ritchil, místní koordinátor adresného dárcovství, který je pravou rukou programu BanglaKids pro východní region Bangladéše. Většina banánovníků je vysázena za sirotčincem v areálu internátní školy AHTSS a několik také vedle domků, kde bydlí učitelé školy.
Číslo 1 Leden 2013
BanglaKids a rok 2012 v několika číslech »» V roce 2012 podpořilo 950 dárců v projektu Adresného dárcovství 1 700 dětí na vesnických a internátních školách a dalších 700 dětí ve slumových školách. »» V Bangladéši jsme spolupracovali se 36 vesnickými, 7 internátními a 7 slumovými školami. »» Pravidelného školení pro učitele se účastnilo téměř 100 učitelů z různých částí Bangladéše. »» 2 400 dětí na vesnických a internátních školách dostalo v rámci potravinové pomoci 600 000 teplých obědů. »» Pro všechny podporované děti v projektu Adresné dárcovství bylo ušito 3 400 školních uniforem. »» V rámci další podpory dostalo 160 dětí a jejich rodin dárkové balíčky a 2 400 dětí vánoční dárky. »» Na podporu slumových škol vznikl v roce 2012 stolní charitativní kalendář Robert Vano pro Bangladéš v nákladu 2 000 kusů.
nuje škola prodávat. Podle odhadů by mohly banánovníky škole časem přinést 180 až 230 tisíc bangladéšských taka za rok, což je v přepočtu okolo 1800-2300 eur ročně.
V areálu školy již v minulosti rostlo okolo 600 banánovníků, většinu z nich však zničila loňská silná bouře. Škola proto chtěla znovu obnovit své zdroje ovocných stromů a banánovníky si vybrala záměrně kvůli vysoké nutriční hodnotě jejich plodů. Kvalitní výživu pro všechny studenty školy by mělo zajistit 1600 banánovníků, zbylé ovoce plá-
Škole také přibyly na dvě stovky ovocných stromů chlebovníků a manga, díky kterým studenti získají další kvalitní zdroj vitamínů a živin. „Většina stromků manga byla vysázena vedle hlavního vstupu a část u ubytování pro dívky či jinde v areálu školy. Chlebovníky byly vysázeny vedle sirotčince a zbytek na vršcích u vstupu do školy. Pak byly stromky zpevněny bambusovými provazy proti větru a bouřím,“ uvedl Timon Ritchil s tím, že za tři až čtyři roky by si škola mohla díky tomu ročně přivydělat 100 tisíc bangladéšských taka (1000 eur) za manga a 200 tisíc bangladéšských taka (2000 eur) za chlebovníky. Vydělané peníze pomohou k tomu, aby místní děti, jejichž rodiny nemohou hradit školné a výdaje spojené s výukou, mohly chodit do školy a získat vzdělání. Škola se tímto snaží budovat udržitelné
projekty, které ji pomohou na cestě k nezávislosti na vnější pomoci. O nově založené ovocné sady se stará několik učitelů spolu se šesti staršími studenty, kteří dostávají za svou práci i malou finanční odměnu. Jedna skupina pracuje od 7:30 do 12:30 a druhá od 13:00 do 18:00. „Se sá-
zením pomáhali studenti i učitelé, při práci vládla dobrá nálada a týmový duch. Všichni mají radost z nových zdrojů ovoce, které školákům zpestří stavu, zajistí nutričně bohatší jídelníček a zároveň pomůžou k tomu, aby více dětí mohlo chodit bezplatně do školy. Za tuto podporu jsme velmi vděčni.“ uzavřel s poděkováním koordinátor.
VĚDĚLI JSTE? »» V Bangladéši existuje na 35 druhů banánů a jsou nejlevnějším a nejdostupnějším ovocem »» Přibližně 2/3 Bangladéšanů se živí obděláváním půdy a pěstováním rýže a zeleniny. I když je půda v Bangladéši úrodná a přináší hojnost, 2/3 obyvatel nevlastní půdu, na které žijí. Navíc jsou často nuceni obdělávat půdu v záplavových oblastech nebo v oblastech, které jsou opakovaně ničeny cyklony nebo suchem. »» Přestože je v Bangladéši půda velmi úrodná a vlivem tropického podnebí je možné sklízet úrodu až tři nebo čtyřikrát do roka, Bangladéš není samostatnou zemí v produkci potravin a neobejde se bez mezinárodní potravinové pomoci. 2
Mozaika příběhů ze sirotčince AHTSS Gobingo pochází ze severní části Bangladéše, kde žil spolu se svou maminkou. Ta pracovala jako pomocná síla v domě u jedné bohatší rodiny. Když bylo Gobingovi okolo osmi let, přivedl majitel domu chlapce do sirotčince AHTSS a nechal jej tam, aniž by o životní situaci chlapce řekl něco bližšího. „Protože byl Gobingo ještě dost malý na to, aby mohl zastat hodně práce a také je to aktivní chlapec, bohatá rodina ho jednoduše odmítla dále živit,“ usuzuje ředitel internátní školy AHTSS, Dennis Das, a dodává: „To se naneštěstí stává poměrně často. Majitelé domu řeknou matce, že chlapci zaplatí vzdálenou kvalitní školu a budou se o něj finančně starat. Namísto toho jej pak odvedou do jednoho ze sirotčinců kde tvrdí, že dítě nemá rodiče,“ popisuje smutnou praxi ředitel. Protože chudí rodiče touží zajistit svým dětem lepší budoucnost, často je nenapadne, že by mohli být podvedeni a že jejich děti nemusí vůbec skončit v dobré škole s příslibem kvalitního vzdělání. Děti ze sirotčince, kde nyní bydlí Gobingo, však naštěstí do školy chodí. Sirotčinec se totiž nachází v areálu internátní školy AHTSS, kde bydlí a zároveň studuje přes 500 dětí.
3
V sirotčinci žije také Argentina. Chlapec, který má úžasný hlas. „Argentina rozdává radost svým zpěvem, umí spoustu písniček
a často baví studenty při společných večerech talentů. Pokud by měl učitele na zpěv, určitě by měl šanci stát se profesionálním zpěvákem,“ míní ředitel školy. Argentinu přivedli jeho prarodiče, kteří se už o něj nemohli pro nemoc dále starat. Jinou rodinu chlapec nemá, o svých rodičích ví jen to, že oba zemřeli, když byl ještě hodně malý. V sirotčinci AHTSS žije přes 150 dětí, z nichž 75 je sponzorovaných organizací ADRA ČR. Nejmladší holčičce jsou tři roky, její maminka zemřela při loňské tragické nehodě autobusu, při které zahynulo přes dvacet lidí. Děti zůstávají v sirotčinci zhruba do třinácti let, do doby, než se o sebe dokáží postarat samy. Poté se přesunou za ostatními studenty do jedné z ubytoven školy. Oproti ostatním studentům, kteří na prázdniny
jezdí domů ke svým rodinám, jsou však tyto děti v sirotčinci natrvalo a tráví zde i prázdniny. O děti se od roku 2000 stará „maminka“ Tara Muni Murmu. „Jsem tady a zůstanu tady. Moje děti mě potřebují,“ vysvětluje Majarma, neboli matka matek, kterou takto
oslovují „její“ děti. Osiřelým dětem se tato zdánlivě nenápadná žena s velkým srdcem rozhodla zasvětit svůj život. Sirotčinec podle ní funguje jako jedna velká rodina, starší se starají o mladší, ti zkušenější pomáhají nově příchozím. „Je to má rodina,“ uzavírá tato úžasná žena, kterou 150 dětí oslovuje „maminko.“
Robert Vano pro Bangladéš Vážení přátelé, když už má člověk to štěstí, že může dělat něco, co má rád a může se tím i uživit, musí se chovat jako zahradník. Nemůže pořád jen brát úrodu, musí ty semínka zas zasadit zpátky, aby vyrostlo něco i příští rok. To, co můžu dělat svými fotkami, je to nejmenší. Dělám to rád. Nikdy jsem nebyl v Bangladéši a o slumech vím jen to, co asi každý – že jsou. Když ale mohu pomoci bangladéšským dětem ve slumech ke vzdělání alespoň skrze focení, cítím se být součástí toho všeho. Koupí kalendáře můžete tento pocit zažít také. --- Váš Robert Vano Stále je ještě možné si zakoupit stolní charitativní kalendář, který pro program BanglaKids nafotil světoznámý fotograf Robert Vano. Dvanáct známých maminek se nechalo vyfotit se svými ratolestmi, aby pomohly dětem v Bangladéši. Výtěžek poputuje na podporu vzdělávání dětí z chudinských slumů v Bangladéši. Všichni zúčastnění se do tvorby kalendáře zapojili bez nároku na honorář.
Kalendář byl slavnostně pokřtěn v polovině září v prostorách Rezidence primátora hlavního města Prahy. Součástí slavnostního křtu byla i aukce velkoformátových foto-obrazů všech dvanácti maminek a přehlídka oděvů s bangladéšskými motivy. Aukce vynesla 82 tisíc korun, přičemž na nejvyšší cenu, 20 tisíc korun, se vyšplhal foto-obraz Terezy Kostkové.
Robert Vano pro Bangladéš
eDonation: dárcovství přes internet
Posledních několik desítek kusů výtisků kalendáře je možné si v novém roce objednat za slevovou cenu 50Kč/kus. Kalendář lze objednat prostřednictvím e-shopu na adrese http://kalendar.adra.cz.
4
»» Podpořte program BanglaKids novým způsobem! eDonation představuje rychlý a bezpečný způsob, jak pomoci lidem, kteří to potřebují. Několika kliknutími tak můžete ovlivnit životy lidí na druhé straně zeměkoule. Chcete podpořit nákup učebnic, školení učitelů či ovocnou svačinku pro školáky v Bangladéši? Výběr je zcela na Vás! Více na www.adra.cz/edonation »» Nabídnout bangladéšským dětem možnost chodit do školy znamená umožnit jim prostor být znovu dětmi…
o n .c n a t i e d o . w w w
z
Nargis
Dívčin tatínek pracuje se dvěma staršími bratry jako dělník, maminka vypomáhá na stavbě, skládá cihly. Tatínek půjčil pro rodinu nějaké peníze a většina příjmu všech tedy „jde“ tímto směrem. Navíc rodina podporuje i starší sestru Nargis, která se už provdala. I její nová rodina totiž žije z ruky do úst a nemá peněz nazbyt.
Když přišla Nargis poprvé do slumové školy Noyabari, neměli to s ní učitelé lehké. Byla zanedbaná, chodila neupravená a špinavá. Navíc se prala s ostatními a často si vymýšlela. Po prvním roce školy je ale osmiletá Nargis žačkou, kterou si nemohou učitelé vynachválit. Nargis chodí do školy každý den, nechce zmeškat žádný předmět. Nejvíc ji baví bengálština a ráda by se stala učitelkou. Když přijde po škole domů, vaří pro celou rodinu, která je ještě v práci a poté uklízí. Večer před spaním pak má chvilku na přípravu do školy. Nargis je nejmladší ze všech sourozenců, má čtyři starší bratry a dvě sestry. Narodila se do jednoho z dháckých slumů, Nurer-chala, kam se její rodina odstěhovala před více jak deseti lety. V hlavním městě otec sice našel práci, rodina si zde však nemohla dovolit lepší bydlení, než jaké představovala jedna
Nargis chtěla začít chodit do školy už před třemi lety, rodiče si to ale nemohli dovolit. I když byla samotná školní docházka zdar-
ma, rodiče nemohli pro Nargis koupit školní pomůcky a uniformu. Situace se změnila, když do slumu zavítali učitelé ze slumové školy Noyabari a Nargis přijali do první třídy. Zpočátku byla dívka ve škole nervózní, teď je tam velmi spokojená. „Jsem moc ráda, že mohu chodit do téhle školy. Naučím se tu spoustu věcí, už umím psát nejen bengálsky, ale i anglicky. Navíc si tu můžu hrát a být s kamarády,“ říká Nargis, která už do školy přivedla i jednu svou kamarádku.
VĚDĚLI JSTE? z tisíce plechových obydlí v chudinské čtvrti Nurer-chala. Nargis se ve slumu nelíbí, vadí ji neustálý pach. Navíc bydlí s rodiči a sourozenci pouze v malém plechovém příbytku, který se přes den rozpálí horkem. Ráda by někdy v budoucnu bydlela v lepších podmínkách, kam by nešel kouř a popel z venkovního vaření na otevřeném ohni, kde by tekla voda a kde by rodina měla svůj vlastní záchod.
»» Slumy jsou chudinské čtvrti ve velkých městech, kde bydlí ti nejchudší. Jejich obyvatelé zde žijí v improvizovaných obydlích, ve špatných hygie nických podmínkách, musí čelit vysoké nezaměstnanosti, kriminalitě a obtížné dostupnosti ke vzdělání a zdravotní péči. »» V Bangladéši je identifikováno 9 048 slumů, více než polovina z nich se nachází v hlavním městě Dháce. »» Bangladéš je zemí s největší populační hustotou na km2 na světě. Hustota zalidnění Bangladéše je přibližně 1 023 obyvatel na km2, ve slumech je to však ještě dvě stě krát více! (Pro srovnání, hustota zalidnění ČR je okolo 133 obyvatel/km2). »» Čtvrtina obyvatel hlavního města (přes 4 milióny lidí) žije ve slumech, více jak polovina z tohoto počtu jsou děti.
Vydalo o.s. ADRA v lednu 2013, Klikatá 1238/90c, 158 00 PRAHA 5, www.banglakids.cz
5
