INPROFORUM Junior 2008, České Budějovice, ISBN 978-80-7394-130-7
KONKURENESCHOPNOST A INOVAČNÍ PROCESY V REGIONÁLNÍM ROZVOJI JIHOČESKÉHO KRAJE COMPETIVE ADVANTAGE AND INNOVATIVE PROCESSES IN REGIONAL DEVELOPMENT OF SOUTH BOHEMIAN REGION CÍLEK, Tomáš Abstract The main goal of research is evaluate present determinations and activities in support of innovations, research and development (R&D), whose reason is stimulate grow of competitive advantage in South Bohemian region. Then will be analysed influence of support activities on small and middle companies and ability this category react and improve possibility of innovation development, which is given from financial subsidies. Analytical part surveis and interprets processes, which take place in South Bohemia. All activities will be make for create of inovation concept of South Bohemia in connetion with possibilities of subsidies and grants. Key words: innovation, research and development, regional development, subsidies Abstrakt Hlavním cílem výzkumu je zhodnotit současné tendence a aktivity podpory výzkumu, vývoje a inovací, jejichž smyslem je stimulovat růst konkurenceschopnosti jednotlivých regionů, konkrétně Jihočeského kraje. Následně je analyzován vliv aktivit podpory výzkumu, vývoje a inovací na malé a střední podniky a schopnost této kategorie podniků reagovat a využít možnost rozvoje inovací, která je jim dávána například prostřednictvím finančních (grantových) podpor. Analytická část tedy mapuje a analyzuje procesy, které se v této oblasti v Jihočeském kraji odehrávají včetně zdrojů, kterými je možné tyto procesy financovat. Veškeré aktivity budou směřovat k vytvoření konceptu inovačního potenciálu Jihočeského kraje vzhledem k možnostem dotací a grantů. Na základě výše uvedeného konceptu bude následně navržen optimální způsob podpory rozvoje regionu a zvýšení konkurenceschopnosti v oblasti podnikání souborem hypotéz, které budou platné pro rozvoj Jihočeského kraje a absorpční kapacitu malých a středních firem ve vztahu k možné podpoře výzkumu, vývoje a inovací. Klíčová slova: inovace, výzkum a vývoj, regionální rozvoj, dotace Úvod Čím dál tím větší roli hrají v rozvoji států i celých kontinentů jednotlivé regiony, jako nižší územní jednotky jednotlivých zemí. Regiony se snaží být soběstačné a konkurenceschopné, a jsou to právě regiony, které následně určují směr a rozsah vývoje ekonomiky států. Aby bylo dosaženo žádoucího růstu ekonomiky jako takové, je nutné podporovat právě rozvoj jednotlivých regionů. Existuje mnoho teoretických metod, jak region jako komplex procesů 22
INPROFORUM Junior 2008, České Budějovice, ISBN 978-80-7394-130-7
rozvíjet, přesto se poslední dobou ukazuje, že správnou cestou je snaha o dosažení konkurenceschopnosti regionu jako území. Ačkoli je pojem konkurenceschopnost zažitý spíše v podnikatelské sféře, proč jej nepoužít i při porovnávání regionů, pokud i regiony mezi sebou soutěží ve zvyšování životní úrovně obyvatelstva, zvyšování zaměstnanosti, v přílivu zahraničních investic, či úrovni ochrany životního prostředí a v počtu a kvalitě turistických destinací? Konkurenceschopnost je ovlivněna zejména rozvojem výzkumu, vývoje a inovacemi. Inovace pohánějí produktivitu, která zvyšuje mzdy a návratnost kapitálu, a to ve svém důsledku dále vede k růstu životní úrovně. Rozvoj inovací a rozvoj investic do inovací je ovšem dlouhodobý proces, jehož výsledky jsou v daném regionu mnohdy patrné až za několik desetiletí. Impulsem pro diskuzi o podpoře výzkumu, vývoje a inovací je tzv. Lisabonská strategie z roku 2000, která (mimo jiné) definuje cíl EU, stát se do roku 2010 nejkonkurenceschopnějším regionem na světě. Již dnes je jasné, že dosažení tohoto cíle je nereálné, ačkoli podpora inovací je jednou z priorit minulého i současného programovacího období Evropské unie, během kterého by mělo dojít k masivní finanční podpoře všeho, co nějak s inovacemi souvisí. Jaký je však efekt těchto finančních nástrojů a existují vůbec nějaké finanční nástroje na úrovni regionu, které s výzkumem, vývojem a inovacemi souvisí? Předkládaný příspěvek má za cíl analyzovat financování inovačního procesu a shrnout možnosti, které lze využít na úrovni regionu, tedy Jihočeského kraje.
Literární přehled Již dlouhá léta hledají odborníci jednotnou definici pro region. První definice jednoznačně popisovaly region jako geografický útvar vymezený hranicemi (KADEŘÁBKOVÁ, MATES, 1998). Tato definice je samozřejmě stále platná, ale pro potřeby regionálního rozvoje je nutné region chápat jako složitý systém a tudíž definici rozšířit o další kritéria. Jako v případě definice regionu i definice rozvoje a regionálního rozvoje není vůbec jednotná. Pojem rozvoj je neurčitý pojem, který lze určit pouze na základě konkrétních hodnotových postojů (MAIER, ČTYROKÝ, 2000). Regionální rozvoj je představován komplexem procesů, které probíhají v rámci složitého systému regionu. Rozvoj se dá také chápat jako proces zlepšování pomocí rozšiřování, zvětšování nebo zdokonalování (BERAN, DLASK, 2005). Vedle toho současný pohled na konkurenceschopnost je založen na analýze determinantů a nástrojů, díky kterým roste úroveň jednotlivých regionů. V současné době je patrná soutěživost mezi regiony, která je však daná úrovní hospodářství samotného regionu. Regionální konkurenceschopnost popisuje schopnost regionů generovat příjmy a udržet úroveň zaměstnanosti v rámci národní a mezinárodní konkurence (SKOKAN, 2004). Podle definice OECD, jež je převzata z americké literatury, je konkurenceschopnost definována jako schopnost regionu produkovat výrobky a služby, které obstojí na mezinárodních trzích, a současně je zajištěno udržení vysokých a trvalých příjmů jeho obyvatel. Ačkoli je patrné, že konkurenceschopnost regionů vznikla a je hodnocena na základě konkurenceschopnosti firem daného regionu, neplatí, že region je konkurenceschopný obsahuje-li dostatek konkurenceschopných firem a příslušnou sumu výsledků jejich práce. Na konkurenceschopnost regionu působí celá řada faktorů, které jsou někdy více a někdy méně porovnatelné. V osmdesátých a devadesátých letech minulého století začaly vznikat ve Spojených státech amerických četné analytické studie varující před ztrátou konkurenceschopnosti USA ve vztahu k Japonsku. Výstupy studií volaly po přijetí opatření ve směru zlepšení a posílení konkurenceschopnosti. Zanedlouho poté se téma problematiky konkurenceschopnosti přeneslo do Evropy a v roce 2000 si Evropská unie vytkla svůj cíl zakomponovaný do Lisabonské strategie, tedy stát se do roku 2010 nejkonkurenceschopnějším regionem světa. 23
INPROFORUM Junior 2008, České Budějovice, ISBN 978-80-7394-130-7
Samotná konkurenceschopnost je z pohledu ekonomie nejčastěji charakterizována pomocí produktivity a zaměstnanosti. Z toho vyplývají klíčové ukazatele jako HDP na obyvatele, HDP na zaměstnance. Často jsou uváděny další faktory konkurenceschopnosti jako výzkum a technický rozvoj, malé a střední podniky, přímé zahraniční investice, infrastruktura a lidský kapitál, instituce a tzv. společenský kapitál (SKOKAN, 2004). Vlivem toho se dá konkurenceschopnost odvozovat od určité konkurenční výhody, kterou výrobky či služby mají na trhu. Jedním z determinantů úspěšné konkurenceschopnosti regionu jsou fungující inovační procesy. Ty závisí pouze na inovačních procesech firem, jako hlavního a primárního objektu inovací. Abychom tedy dobře porozuměli regionu, musíme znát princip fungování inovací odehrávajících se ve firmách. Ty můžeme chápat jako dynamický proces s nejednoznačnou posloupností aktivit, které jsou ovlivněny poptávkou zákazníků, spoluprácí s jinými firmami, ale naopak i konkurenčním bojem a snahou na trhu vyniknout. Inovační proces můžeme rozdělit na několik základních fází. Někteří autoři se přiklánějí ke třem, ke čtyřem a podle některé literatury má inovační proces i pět fází. Pro časový průběh šíření inovací je charakteristický průběh vývoje intenzity šíření nových informací od zdroje k příjemcům. Pro první fázi je charakteristický tvůrčí přístup k myšlence doprovázený výzkumnou a vývojovou aktivitou. Pod touto fází si dále můžeme představit základní výzkum, aplikovaný výzkum, experimentální výzkum, konstrukční vývoj a rutinní vývoj . Pro fázi adopce je charakteristické investování finančních prostředků do výroby a prodeje a ověření životaschopnosti inovace na trhu. Třetí etapa je etapou difúzní, kdy je inovace spontánně a nesourodě šířena na trhu a stává se předlouhou pro další invenci inovačního procesu. Systém inovací, regionální systém inovací Systém inovací, resp. regionální systém inovací byl poprvé definován v 80. a 90. letech minulého století. Představuje soubor institucí a účastníků ovlivňujících inovační procesy ve státě. Jedna z definic říká, že národní systém inovací je síť institucí ve veřejném a soukromém sektoru, jejichž aktivity a interakce iniciují, importují, modifikují a šíří nové technologie (SKOKAN, 2004). Obsah úlohy regionů v ekonomickém rozvoji, který byl potvrzen řadou úspěšných iniciativ v regionálním rozvoji právě v oblastech podpory inovací a šíření inovací, zaznamenal koncem minulého století posun v důsledku přechodu od systému inovací z národní úrovně na regionální úroveň. Začal se uznávat význam místa pro rozvoj inovací. Regionální systém inovací je souborem ekonomických, politických a institucionálních vztahů, které se vyskytují v dané geografické oblasti a které generují kolektivní procesy učení vedoucí k rychlému šíření znalostí a nejlepších zkušeností z praxe (SKOKAN, 2004). Kritickou položkou inovačního systému regionu je infrastruktura vědeckých a výzkumných institucí umístěných v regionu s vnitřními i vnějšími sítěmi vztahů mezi veřejnými institucemi a privátními partnery. Materiál a metodika Základní metodický rámec části výzkumu je zaměřen na analýzu možností financování inovačního procesu. Z té vyplývá možné rozdělení jednotlivých forem financování do matice finančních zdrojů a zároveň je možné k jednotlivým formám přiřadit např. konkrétní dotační programy EU. Součástí analýzy je také zmapování regionálních forem podpory výzkumu, vývoje a inovací. Z výsledků práce vyplývají poznatky, které by měly být brány v potaz při přípravě podpory inovačních procesů nejen v Jihočeském kraji.
24
INPROFORUM Junior 2008, České Budějovice, ISBN 978-80-7394-130-7
Výsledky a diskuze Z výsledků předkládané práce vyplývá analýza finančních zdrojů pro financování inovačního procesu Jihočeského kraje. Je zřejmé, že ačkoli můžeme systém financování poměrně přesně zmapovat, na úrovni regionu, tedy kraje, k některým zásadním formám financování nepřiřadíme konkrétní zdroje. Vzhledem k prioritám Evropské unie a současné snaze dle Lisabonské strategie je tento stav poměrně alarmující a výsledky práce by měly být brány v úvahu například při přípravě koncepcí čerpání programů financovaných z rozpočtu EU. Značně nepříznivý je stav finančních zdrojů, které jsou nutné pro nastartování inovačního procesu, tedy ve fázi výzkumu a vývoje. Tabulka 1 - Zdroje financování inovací
Zdroje financování inovací I. úroveň II. úroveň III.úroveň soukromé podniky banky venture capital jednotlivci státní přímé veřejné
IV. Úroveň
institucionální účelové
nepřímé regionální EU
rámcové programy strukturální fondy ostatní
Zdroj: Inovační podnikání (2007) Z analýzy je patrné, že na regionální úrovni zcela chybí programy předcházející I. etapě inovačního procesu, či pro I. etapu podstatné, jako je např. ochrana duševního a průmyslového vlastnictví. Zároveň na regionální úrovni, tedy na úrovni Jihočeského kraje zcela chybí marketingová podpora inovací, jejíž zajištění je důležité nejen v I. etapě, ale po celou dobu inovačního procesu. Ačkoli některé možnosti podpory I. etapy existují na úrovni státu, deficit v podpoře na regionální úrovni znamená nevyužití potenciálu, který region má. Tabulka 2 - Inovační proces
vymyslet
vyrobit
prodat
provozovat
Zdroj: Inovační podnikání (2007)
Závěr Z dosavadních výsledků vyplývá, že inovační proces je značně složitý systém, který je třeba vhodně finančně nastartovat. Ačkoli platí, že primárním zdrojem financování inovací by 25
INPROFORUM Junior 2008, České Budějovice, ISBN 978-80-7394-130-7
měla být podnikatelská sféra, v prostředí, kde toto nefunguje je nutné minimálně I. etapu inovačního procesu podpořit určitou subvencí. Pouze tak se bude dařit naplnit strategii EU. S jistotou lze tvrdit, že konkurenceschopnost regionu, resp. podpora výzkumu, vývoje a inovací je výsledkem působení několika faktorů, mezi které lze jednoznačně zařadit způsoby financování inovačního procesu. Na základě dosavadních výsledků výzkumu se tento faktor jeví jako vysoce efektivní, ale zároveň je však nutno dodat, že efektivita podpory inovací z velké míry závisí na existenci regionálních podpor a samozřejmě i na schopnosti subjektů subvence využít. Literatura [1] MAIER, K., ČTYROKÝ, J. Ekonomika územního rozvoje. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2000. 142 s. ISBN 80-7169-644-7. [2] KADEŘÁBKOVÁ J., MATES P. Úvod do regionálních věd a veřejné správy. 2. rozš. vyd. Praha: Codex Bohemia, 1998. 211 s. ISBN 80-85-963-69-8 [3] BERAN, V., DLASK, P. Management udržitelného rozvoje regionů, sídel a obcí. 1. vyd. Praha : Academia, 2005. 323 s. ISBN 80-200-1201-X. [4] SKOKAN, K. Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji. 1. vyd. Ostrava : Repronis, 2004. 159 s. ISBN 80-7329-059-6. [5] ŠVEJDA. P. et al. Inovační podnikání. 1. vyd. Praha : Asociace inovačního podnikání ČR, 2007. 345 s. ISBN 978-80-903153-6-5 Adresa autora: Ing. Tomáš Cílek Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Ekonomická fakulta, Katedra řízení Studentská 13 37005 České Budějovice
[email protected] 777146672
26