Palatalizační procesy v novořečtině

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav klasických studií Novořecký jazyk a literatura

Martin Surovčák

Palatalizační procesy v novořečtině Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Simone Sumelidu

2010

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. Podpis autora práce -2-

Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Simone Sumelidu za ochotu vést práci na toto téma a za věcné připomínky k textu práce.

-3-

OBSAH ÚVOD

6

1. FONEMATICKÝ INVENTÁŘ SPISOVNÉ NOVOŘEČTINY 7 1.1 Vokalismus..........................................................................................................................................................................7 1.2 Konsonantismus...............................................................................................................................................................7 1.3 Distinktivní rysy...............................................................................................................................................................7 2. PALATALIZACE Z FONETICKÉHO HLEDISKA 9 2.1 Palatální konsonanty......................................................................................................................................................9 2.2 Fonetická definice palatalizace................................................................................................................................10 2.3 Palatálnost nebo palatalizovanost?........................................................................................................................10 2.4 Velární palatalizace......................................................................................................................................................12 2.5 Anteriorní palatalizace................................................................................................................................................13 2.6 Akomodace......................................................................................................................................................................13 2.7 Jotace..................................................................................................................................................................................14 2.8 Slova cizího původu......................................................................................................................................................20 2.9 Dětská slova a onomatopoia.....................................................................................................................................22 2.10 Distribuce palatál podle pozice ve slabice........................................................................................................23 3. PALATALIZACE Z FONOLOGICKÉHO HLEDISKA 24 3.1 Fonologická definice palatalizace...........................................................................................................................24 3.2 Fonologická pravidla....................................................................................................................................................24 3.2.1 Velární palatalizace...................................................................................................................................................24 3.2.2 Anteriorní palatalizace.............................................................................................................................................25 3.2.3 Akomodace i= → ɲ.........................................................................................................................................................26 3.2.4 Jotace................................................................................................................................................................................26 3.3 Statut palatál...................................................................................................................................................................26 3.3.1 Bifonematický přístup...............................................................................................................................................27 3.3.2 Monofonematický přístup........................................................................................................................................29 3.4 Slova cizího původu......................................................................................................................................................32 4. PALATALIZACE Z MORFONOLOGICKÉHO HLEDISKA 33 4.1 Distribuce palatál v rámci slova..............................................................................................................................33 4.1.1 Kořen slova.....................................................................................................................................................................33 4.1.2 Morfematický šev........................................................................................................................................................33 4.1.3 Slovní předěl..................................................................................................................................................................33 4.2 Flexe....................................................................................................................................................................................34 4.2.1 Neutra na -ι....................................................................................................................................................................34 4.2.2 Adjektiva typu „γλυκός“............................................................................................................................................35 4.2.3 Adjektiva typu „βαρύς“.............................................................................................................................................35 4.2.4 Adjektiva typu „πορτοκαλής“.................................................................................................................................35 4.2.5 Adjektiva na -ιος..........................................................................................................................................................36 4.2.6 Adverbia..........................................................................................................................................................................36 4.2.7 Slovesa..............................................................................................................................................................................36 4.3 Derivace............................................................................................................................................................................36

-4-

4.3.1 Sufix -(ι)ά / -(ι)α..........................................................................................................................................................36 4.3.2 Sufix -(ι)άς / -(ι)ας......................................................................................................................................................37 4.3.3 Sufix -(ι)ακας.................................................................................................................................................................37 4.3.4 Sufix -(ι)ασμα................................................................................................................................................................37 4.3.5 Sufix -(ι)έρα...................................................................................................................................................................37 4.3.6 Sufix -(ι)έρης.................................................................................................................................................................37 4.3.7 Sufix -(ι)άδα...................................................................................................................................................................37 4.3.8 Sufix -(ι)ό / -(ι)ο...........................................................................................................................................................38 4.3.9 Sufix -(ι)άρης.................................................................................................................................................................38 4.3.10 Sufix -(ι)άζω................................................................................................................................................................38 4.3.11 Sufix -(ι)ώνω...............................................................................................................................................................38 5. SROVNÁNÍ S NOVOŘECKÝMI DIALEKTY A DALŠÍMI BALKÁNSKÝMI JAZYKY 39 5.1 Obecný vývoj palatál....................................................................................................................................................39 5.2 Novořecké dialekty.......................................................................................................................................................39 5.3 Albánština........................................................................................................................................................................41 5.4 Rumunština.....................................................................................................................................................................42 5.5 Turečtina...........................................................................................................................................................................42 5.6 Jihoslovanské jazyky....................................................................................................................................................42 6. ZÁVĚR

44

7. ΠΕΡΙΛΗΨΗ

45

8. PŘÍLOHY

46

BIBLIOGRAFIE

56

-5-

Úvod

Jako téma bakalářské práce jsem si zvolil problematiku palatalizačních procesů v novořečtině, která je podle mého názoru velmi zajímavá i v kontextu dalších balkánských jazyků a, jak jsem se přesvědčil, dosud poměrně podceňovaná. Na druhou stranu chápou Řekové palatalizaci jako neodmyslitelný jev svého jazyka, což demonstrují například tím, že při imitování špatné výslovnosti cizinců se palatalizaci záměrně vyhýbají. Při popisu palatalizačních procesů v novořečtině jsem se snažil propojit přístupy tří lingvistických disciplín: fonetiky, fonologie a morfonologie. Většinu materiálu jsem excerpoval ze slovníku Λεξικό της κοινής νεοελληνικής, jehož elektronická verze je dostupná internetu a umožňuje vyhledávání nejen podle konkrétních slov, ale také podle jejich částí. Z téhož zdroje jsem čerpal i údaje o etymologii slov cizího původu. Menší část materiálu jsem získal pomocí korpusu ΕΘΕΓ (Εθνικός Θησαυρός της Ελληνικής Γλώσσας). Pro fonetickou i fonologickou transkripci jsem použil poslední verzi mezinárodní fonetické abecedy IPA s tím, že při fonologické transkripci jsem upustil od označování přízvuku, který má jinak v novořečtině i jiných balkánských jazycích distinktivní funkci. Spektrální analýzu vybraných slov jsem pořídil pomocí volně šiřitelného programu Speach Analyser 3.0.1 společnosti SIL International, který je volně ke stažení na webovém portálu http://www.sil.org. Tato práce si klade za cíl popsat původ palatál v novořečtině, resp. procesy, které vedou k jejich vzniku. V kapitole věnované fonetické stránce palatalizace se zmiňuji o artikulačních a akustických vlastnostech palatál a samotné podstatě palatalizace v užším i širším smyslu, zatímco v následující kapitole týkající se palatalizace z fonologické perspektivy charakterizuji tuto změnu pomocí distinktivních rysů a zároveň se pokouším vyjádřit i ke složité otázce začlenění palatál do fonematického systému novořečtiny. Za tímto účelem jsem použil běžnou metodu komutačních testů, jejichž podstatou je zkoumání vlivu záměny dvou hlásek na intelektuální význam slova. V několika případech se mi dokonce podařilo najít takové dvojice slov lišící se přítomností palatály, které lze označit za minimální páry. V předposlední kapitole se zabývám tím, jaké má palatalizace důsledky na morfonologické úrovni, a na závěr podávám stručné srovnání se situací v novořeckých dialektech a dalších balkánských jazycích (v albánštině, rumunštině, turečtině a jihoslovanských jazycích).

-6-

1. Fonematický inventář spisovné novořečtiny

Různí autoři zaujímají k jednotlivým otázkám novořecké fonologie různá stanoviska, a tak není snadné jednoznačně vymezit fonematický inventář spisovné novořečtiny. Bohužel se nelze opřít ani o tolik respektovaný zdroj, jakým je Příručka Mezinárodní fonetické asociace (The Handbook of the International Phonetic Asociation, 1999), protože v ní novořečtina, na rozdíl třeba od češtiny, nebyla zařazena mezi příkladové jazyky. Následující zastoupení fonémů uvádím ve shodě se článkem Φθόγγοι και φωνήματα της κοινής νεοελληνικής.1

1.1 Vokalismus Vokalický systém spisovné novořečtiny zahrnuje pět krátkých monoftongů a sedm diftongů: /i/

/u/

/i]i/

/i]u/

/e/

/o/

/i]e/

/oi/–/i]o/

/a/

/ai/–/i]a/

V terminologii N. S. Trubeckého se dá popsat takový systém jako třístupňový trojúhelníkový, přičemž spisovná novořečtina nezná žádný odvozený systém. Vokály se sice v přízvučných slabikách vyslovují poněkud prodlouženě, nicméně kvantita tu neplní distinktivní funkci. Ve spisovné novořečtině si zachovávají vokály stejnou kvalitu jak v přízvučných, tak i v nepřízvučných slabikách.

1.2 Konsonantismus Konsonantický systém obsahuje patnáct fonémů: •

labiální řada: /p/, /b/, /m/, /f/, /v/

•

dentální řada: /t/, /d/, /θ/, /ð/, /s/, /z/, /r/, /l/, /n/

•

velární řada: /k/, /g/, /ɣ/, /x/

Jak je patrno, palatální řada v tomto pojetí není přítomna vůbec. Okluzivy [b], [d], [g] mají statut samostatných fonémů pouze v přejatých slovech, zatímco ve slovech domácího původu fungují jako poziční varianty svých neznělých protějšků. Semiokluzivy [ts], [dz] jsou naproti tomu považovány za bifonematická spojení.

1.3 Distinktivní rysy V uvedeném článku sice distinktivní rysy nejsou uvedeny, nicméně je lze jednotlivým fonémům dodatečně přiřadit: 1 ΚΟΤΡΟΠΟΥΛΟΣ, Κ. – ΜΑΥΡΟΜΜΑΤΙΔΟΥ, Π. – ΠΗΤΑΣ, Ι. Φθόγγοι και φωνήματα της κοινής νεοελληνικής. In: Μελέτες για την ελληνική γλώσσα. Θεσσαλονίκη, 21, 2001, s. 324.

-7-

FONÉMY VOK

KONS

KOMP

DIF

AKUT

LAB

GRAV

NAZ

KONT

STRID

DENT

ZNĚL

/a/

+

–

+

–

–

–

–

–

+

–

–

+

/e/

+

–

–

–

+

–

–

–

+

–

–

+

/i/

+

–

–

+

+

–

–

–

+

–

–

+

/o/

+

–

–

–

–

+

+

–

+

–

–

+

/u/

+

–

–

+

–

+

+

–

+

–

–

+

/p/

–

+

–

+

–

+

+

–

–

–

–

–

/f/

–

+

–

–

–

+

+

–

+

+

+

–

/v/

–

+

–

–

–

+

+

–

+

+

+

+

/t/

–

+

–

+

+

.–

–

–

–

–

–

–

/θ/

–

+

–

–

+

–

–

–

+

–

+

–

/ð/

–

+

–

–

+

–

–

–

+

–

+

+

/s/

–

+

–

–

+

–

–

–

+

+

–

–

/z/

–

+

–

–

+

–

–

–

+

+

–

+

/k/

–

+

+

+

–

–

+

–

–

–

–

–

/ɣ/

–

+

+

–

–

–

+

–

+

+

–

+

/x/

–

+

+

–

–

–

+

–

+

+

–

–

/r/

+

+

–

+

+

–

–

–

–

–

–

+

/l/

+

+

–

+

+

–

–

–

+

–

–

+

/m/

+

+

–

+

–

–

–

+

–

–

–

+

/n/

+

+

–

+

+

–

–

+

–

–

–

+

ALOFONY [c]

–

+

+

+

+

–

–

–

–

–

–

–

[ɟ]

–

+

+

+

+

–

–

–

–

–

–

+

[ç]

–

+

+

–

+

–

–

–

+

–

–

–

[ʝ]

–

+

+

–

+

–

–

–

+

–

–

+

[ʎ]

+

+

+

–

+

–

–

–

+

–

–

+

[ɲ]

+

+

+

–

+

–

–

+

–

–

–

+

[b]

–

+

–

+

–

+

+

–

–

–

–

+

[g]

–

+

+

–

–

–

+

–

–

–

–

+

[d]

–

+

–

+

–

–

–

–

–

–

–

+

[ʦ]

–

+

–

+

+

–

–

–

–

+

–

–

[ʣ]

–

+

–

+

+

–

–

–

–

+

–

+

[ɱ]

+

+

–

+

–

–

–

+

–

–

–

+

[ŋ]

+

+

+

–

–

–

–

+

–

–

–

+

-8-

2. Palatalizace z fonetického hlediska

Fonetické poznatky umožňují popsat palatály a proces palatalizace z artikulačního a akustického hlediska.

2.1 Palatální konsonanty Palatály se tvoří v oblasti tvrdého patra (palata), které se rozděluje na prepalatum (přední část) a postpalatum (zadní část). Kromě pravých palatál existují také tzv. alveopalatální konsonanty, které se tvoří na rozmezí tvrdého patra a dásňových výstupků (alveol). Artikulace palatál i alveopalatál se účastní hřbet jazyka, proto tyto konsonanty patří mezi tzv. dorzály. [c]

neznělá palatální okluziva

[ɟ]

znělá palatální okluziva

[ç]

neznělá palatální konstriktiva

[ʝ]

znělá palatální konstriktiva

[ɲ]

(znělá) palatální nazála

[ʎ]

(znělá) palatální laterální aproximanta

[j]

(znělá) palatální aproximanta

[cç]

neznělá palatální semiokluziva (např. v korejštině)

[ɟʝ]

znělá palatální semiokluziva

[ɕ]

neznělá alveopalatální konstriktiva (např. v polštině a černohorštině)

[ʑ]

znělá alveopalatální konstriktiva (např. v polštině a černohorštině)

[ʨ]

neznělá alveopalatální semiokluziva (např. v srbštině a chorvatštině)

[ʥ]

znělá alveopalatální semiokluziva (např. v srbštině a chorvatštině)

Obr. 1.: Postavení mluvidel při artikulaci hlásky [ɲ]2

2 MOLNÁR, J. A magyar beszédhangok atlasza. Budapest : Tankönyvkiadó, 1973., s. 73.

-9-

2.2 Fonetická definice palatalizace Z artikulačního hlediska představuje palatalizace v užším slova smyslu asimilační změnu, která spočívá v modifikaci konsonantů (resp. skupiny konsonantů) v sousedství předních vokálů takovým způsobem, že „se při intenzivnějším sevření mluvidel místo artikulace rozšiřuje směrem k tvrdému patru, popřípadě se v oblasti tvrdého patra vytváří sekundární artikulace.“3 Lze rozlišit dva případy palatalizace. Velární palatalizace se vyznačuje posunem místa artikulace směrem dopředu, zatímco u anteriorní palatalizace se místo artikulace posouvá směrem dozadu, resp. se hřbet jazyka zvedá v oblasti tvrdého patra a vytváří tam sekundární artikulaci. Z akustického hlediska se palatalizace projevuje charakteristickou dynamickou změnou složek spektra v závěrečné fázi artikulace. Palatalizace v širším slova smyslu je jakákoliv změna konsonantů v sousedství předních vokálů, aniž by nutně musela vést ke vzniku vlastních palatál. V takovém pojetí se za palatalizaci považuje i např. alternace ve slovanských jazycích, při nichž veláry přecházejí v afrikáty.

2.3 Palatálnost nebo palatalizovanost? Mezi palatálními a palatalizovanými konsonanty existuje sice jemný, ale nezanedbatelný artikulační rozdíl. Zatímco u „pravých“ palatál se celý proces artikulace odehrává v oblasti tvrdého patra, u palatalizovaných konsonantů pouze dochází v oblasti tvrdého patra k sekundární artikulaci, přičemž původní artikulační místo zůstává zachováno a akustický obraz hlásky se pouze obměňuje.4 Nabízí se tudíž otázka, zda klasifikovat příslušné novořecké hlásky jako palatální nebo palatalizované. V řeckých zdrojích, které jsem měl možnost prozkoumat, se tento jemný artikulační a akustický rozdíl většinou nevede v patrnosti. V mluvnicích Γραμματική της νέας ελληνικής (Κλαίρης, Μπαμπινιώτης 2005) a Γραμματική της ελληνικής γλώσσας (Holton, Mackridge, Filippaki–Warburton 1999) jsou zachyceny pomocí mezinárodní fonetické abecedy IPA jako vlastní palatály, aniž by byly výslovně odlišeny od palatalizovaných konsonantů: [c]

[ɟ]

[ç]

[j]

[ɲ]

[ʎ]

Ve slovníku Λεξικό της κοινής νεοελληνικής (Θεσσαλονίκη 1998) je použita vlastní transkripce, ze které není patrno, zda se jedná o vlastní palatály nebo palatalizované konsonanty.



<x>

j





T. Duběda uvádí ve své práci Jazyky a jejich zvuky jako příklad palatalizace novořecké slovo χιόνι, které transkribuje [xʲoni]5. Obzvlášť pokud následuje přední vokál (e, i), je obtížnější postihnout rozdíl

3 PALKOVÁ, Z. Fonetika a fonologie češtiny : s obecným úvodem do problematiky oboru. Praha : Karolinum, 1994., s. 144. 4 Viz KRČMOVÁ, M. Fonetika, bod 5.4.2. [online] 5 Viz s. 77.

-10-

mezi oběma skupinami konsonantů. Pokud ale přijmeme názor, že se skutečně jedná o palatalizované konsonanty a ne o pravé palatály, měly by být přepisovány těmito symboly IPA: [kʲ]

[gʲ]

[xʲ]

[ɣʲ]

[nʲ]

[lʲ]

Další nesoulad panuje v transkripci „palatalizovaného γ“ (např. ve slovech γένος, μαγιά, φρύδια). Vobou výše zmíněných mluvnicích se transkribuje jako palatální aproximanta [j]. Jiné zdroje ho klasifikují jako znělou palatální frikativu [ʝ], což lépe odpovídá jejímu artikulačnímu charakteru. Dotyčná souhláska má i svůj neznělý protějšek, který se běžně transkribuje jako [ç], tedy neznělá palatální frikativa. Jestliže se ale znělá varianta považuje za aproximantu [j], pak by logicky neznělá varianta také měla být aproximanta a měla by se transkribovat jako [j˳]. Takový příklad transkripce nacházíme např. ve francouzštině; např. sien [sj˳ɛ‹]. A do třetice, skupiny typu γγε, γγι, γκε, γκι jsou ve slovníku Λεξικό της κοινής νεοελληνικής transkribovány jako „ne“ a „ni“. Protože je /n/ mimořádně náchylné k poziční asimilaci pod vlivem následující souhlásky, v daném případě se téměř jistě nerealizuje jako alveolára. Jestliže následuje pravá palatála [ɟ], mělo by se /n/ logicky realizovat rovněž jako palatála, tedy [ɲ]. Následuje-li palatalizovaná velára [gʲ], pak se také realizace /n/ měla přizpůsobit místu artikulace a mělo by se tudíž vyslovit jako velární [ŋ]. Charakter výsledných hlásek vznikajících v důsledku palatalizace teoreticky závisí i na individuálním úzu výslovnosti každého mluvčího a pravděpodobně je podmíněn i stylisticky. Já osobně se s ohledem na akustický obraz hlásek přikláním spíše k názoru, že dotyčné novořecké hlásky (především v kontextu jotace) mají charakter spíše palatalizovaných konsonantů než pravých palatál. Obzvlášť nápadný je tento rozdíl u okluziv, po kterých následuje nepřední vokál (a, o, u) – na spektrogramu je jasně vidět rozdílné rozložení zvukové energie. U konstriktiv je naopak tento rozdíl hůře rozpoznatelný.

Obr. 2.: Spektrogram slabik [ca] a [kʲa].

-11-

Protože však cílem této práce není detailní fonetický popis palatál, zvolil jsem pro následující výklad způsob transkripce častější v běžně používaných příručkách6, pouze s několika výjimkami: •

„Palatalizované γ“ přepisuji jako frikativní [ʝ] namísto [j]

•

Poziční variantu /n/ ve skupinách typu γγε, γγι, γκε transkribuji jako velární [ŋ].

•

Ve skupinách typu μπια, πια, δια, τια apod. uvádím [ʝ] nebo [ç] v závislosti na znělosti předcházejícího konsonantu.

2.4 Velární palatalizace Ve spisovné novořečtině se palatalizují veláry [k], [g], [x], [ɣ] v pozici před předními vokály [e], [i]: [k] → [c]

[g] → [ɟ]

[x] → [ç]

[ɣ] → [ʝ]

Obecná definice palatalizace sice připouští komutativnost pořadí, avšak v opačném případě, kdy ve slabice předchází přední vokál veláře, k palatalizaci v novořečtině nedochází: např.

κιχ [kix], nikoliv *[kiç]

τελεφερίκ [teleferik], nikoliv *[teleferic]

Celkem tedy dostáváme osm možných kombinací slabik, přičemž každá slabika lze v pravopise zachytit teoreticky až dvanácti způsoby: [ce] [ci]

[(ŋ)ɟe]

[(ŋ)ɟi]

κε:

κερί [ceˈri], κεντώ [cenˈdo], κεφάλι [ceˈfali]

και:

καιρός [ceˈros], καινούριος [ceˈnurʝos], καίω [ˈceo]

κι:

κινώ [ciˈno], κιβώτιο [ciˈvotio], κιμάς [ciˈmas]

κη:

κηδεία [ciˈðia], κήπος [ˈcipos], κήλη [ˈcili]

κυ:

κύβος [ˈcivos], κύκλος [ˈciklos], κύμα [ˈcima]

κει:

κείρω [ˈciro], εκεί [eˈci], κείμενο [ˈcimeno]

κοι:

κοιλάδα [ciˈlaða], κοινός [ˈcinos], κοιμάμαι [ciˈmame]

κυι:

καθεστηκυία [kaθestiˈcia]

γκε:

εγκέφαλος[ʔeŋˈɟefalos], συγκεντρώνω[siŋɟenˈdrono],συγκερασμός[siŋɟeraˈzmos]

γκαι:

εγκαίνια [ʔeŋˈɟenia] , έγκαιρος [ˈʔeŋɟeros], αναγκαίος [ʔanaŋˈɟeos]

γγε:

εγγεγραμμένος [ʔeŋɟeɣraˈmenos], απαγγέλλω [ʔapaŋˈɟelo], συγγενής [siŋɟeˈnis]

γγαι:

μουγγαίνω [muŋˈɟeno]

γκι:

αγκίστρι [ʔaŋˈɟistri], φράγκικος [ˈfraŋɟikos], μυρμήγκι [mirˈmiŋɟi]

γκη:

ανάγκη [ʔaˈnaŋɟi], υπέρογκη [ʔiˈperoŋɟi], βόγκημα [ˈvoŋɟima]

γκυ:

συγκύριος [siŋˈɟirios], έγκυρος [ˈʔeŋɟiros], εγκύκλιος [ʔeŋˈɟiklios]

γκει:

έγκειται [ˈʔeŋɟite], σύγκειμαι [ˈsiŋɟime], δάγκειος [ˈðaŋɟios]

γκοι:

πάγκοινος [ˈpaŋɟinos], συγκοινωνία [siŋɟikoˈnia]

*γκυι: 6 Např. HOLTON, D. – MACKRIDGE, P. – ΦΙΛΙΠΠAΚΗ-WARBURTON, Ε. Γραμματική της ελληνικής γλώσσας.

-12-

γγι:

αγγίζω [ʔaŋˈɟizo], σπαράγγι [spaˈraŋɟi], λαρύγγι [laˈriŋɟi]

γγη:

μουγγή [muŋˈɟi], αστρόφεγγη [ʔasˈtrofeŋɟi], κλαγγή [klaŋˈɟi]

γγυ:

στρογγυλός [stroŋɟiˈlos], αλληλεγγύη [ʔalileŋˈɟii], εγγύς [ʔeŋˈɟis]

γγει:

φέγγει [ˈfeŋɟi], αγγείο [ʔaŋˈɟio]

γγοι:

φθόγγοι [ˈfθoŋɟi]

*γγυι: [çe] [çi]

[ʝe] [ʝi]

χε:

χέρι [ˈçeri], σχέση [ˈsçesi], τυχερός [tiçeˈros]

χαι:

χαίρετε [ˈçerete], αρχαίος [ʔarˈçeos], μαχαίρι [maˈçeri]

χι:

αρχικός [ʔarçiˈkos], χιτώνας [çiˈtonas], μοναχικός [monaçiˈkos]

χη:

χήρα [ˈçira], αρχηγός [ʔarçiˈɣos], καταρχήν [katarˈçin]

χυ:

χυμός [çiˈmos], παχύς [paˈçis], στάχυ [ˈstaçi]

χει:

έχει [ˈʔeçi], πρόχειρος [ˈproçiros], χειμώνας [çiˈmonas]

χοι:

χοίρος [ˈçiros], σχοίνος [ˈsçinos]

*χυι:



γε:

αγελάδα [ʔaʝeˈlaða], γέρος [ˈʝeros], παγετός [paʝeˈtos]

γαι:

βγαίνω [ˈvʝeno], πηγαίος [piˈʝeos], αιγαιακός [ʔeʝeaˈkos]

γι:

γίνομαι [ˈʝinome], λογικός [loʝiˈkos], ταγίζω [taˈʝizo]

γη:

αλλαγή [ʔalaˈʝi], ενεργή [enerˈʝi], εισήγηση [iˈsiʝisi]

γυ:

γύπας [ˈʝipas], γυμνός [ʝimˈnos], γύρος [ˈʝiros]

γει:

γείτονας [ˈʝitonas], ισόγειο [ʔiˈsoʝio], διεξάγει [ðieˈksaʝi]

γοι:

μάγοι [ˈmaʝi], Λωτοφάγοι [lotoˈfaʝi], παραγωγοί [paraɣoˈʝi]

*γυι:



Z tohoto přehledu je patrné, že se v pravopise vůbec nevyskytují skupiny -γκυι-, -γγυι-, -χυι- a mezi velmi řídce zastoupené skupiny patří -κυι-, -γγαι-, -γγη-.

2.5 Anteriorní palatalizace Zatímco velární palatalizace je ve spisovné novořečtině obligatorní, anteriorní palatalizace se objevuje v novořeckých dialektech (viz 5.2).

2.6 Akomodace Asimilační změna, při které se jeden konsonant přizpůsobuje druhému, aniž by došlo k jejich úplnému ztotožnění, se označuje jako akomodace. V novořečtině vzniká progresivní akomodací palatála [ɲ] z glidy [i]], která se přizpůsobuje způsobem artikulace předcházející nazále [m].

-13-

[mi]] → [mɲ] [mɲa]

μια:

μια [ˈmɲa], μπάμια [ˈbamɲa], Ρωμιά [roˈmɲa]

[mɲe]

μιε:

μπάμιες [ˈbamɲes], ορμιές [ʔorˈmɲes], ποταμιές [potaˈmɲes]

[mɲi]

μιοι:

βρόμιοι [ˈvromɲi], Ρωμιοί [roˈmɲi]

[mɲo]

μιο:

βρόμιος [ˈvromɲos], Ρωμιός [roˈmɲos], καμιόνι [kaˈmɲoni]

μιω:

Σαμιώτης [saˈmɲotis]

μιου:

βρόμιους [ˈvromɲus], Ρωμιούς [roˈmɲus]

[mɲu]

2.7 Jotace Zdaleka nejkomplikovanější palatalizační proces v novořečtině představuje tzv. jotace. Při jotaci obecně spouští palatalizační mechanismus glidová hláska [i]], která je součástí vzestupných diftongů [i]a], [i]e], [i]i], [i]o], [i]u]. V novořečtině je jotace úzce spjata s tzv. synizésí (συνίζηση). Protože novořečtina obecně tíhne k eliminaci hiátů, měnila se některá plnohodnotná vokalická spojení na vzestupné diftongy (tj. diftongy, kde se na prvním místě nachází semivokalická složka a na druhém plnohodnotný vokál). Jinak řečeno, první z dvojice vokálů [ea], [ia], [eo], [iu] se změnil na glidovou hlásku [i]], přičemž pokud se nacházel přízvuk na prvním z dvojice vokálů, přesunul se na druhou část spojení. G. Babiniotis datuje synizési do doby před 13. stoletím našeho letopočtu a podle jeho názoru tato změna „posílila nebo se dokonce podílela na stabilizaci a doplnění řady palatálních a palatalizovaných konsonantů“7. φωλέα > φωλιά

θεία > θειά > θε§ιά

παλαιός > παλιός

χωρίο > χωριό > χωρι§όª

παιδίου > παιδι§όύª Glida [i]] vzniklá synizésí se chová v podstatě jako přední vokál a způsobuje tak palatalizaci předcházejících velár, ale zároveň i sonant [l], [n], přičemž samotné [i]] zaniká. [k+i]] → [c]

[g+i]] → [ɟ]

[x+i]] → [ç]

[ɣ+i]] → [ʝ]

[l+i]] → [ʎ]

[n+i]] → [ɲ]

Sonanta [m] představuje výjimku, při které dochází k akomodaci (viz 3.2.3): [m+i]] → [m+ɲ] U ostatních konsonantů nedochází k palatalizaci v pravém slova smyslu, neboť glida [i]] prakticky nemá vliv na jejich kvalitu. Nastat mohou dva případy. V knižµneµjsµí · vý·slovnosti se glida [i]] v této pozici žachova·va· na roždí·l od beµžµne· vý·slovnosti, kde glida [i]] se jednak konsonantizuje (přechází v palatální konstriktivu) a jednak se přizpůsobuje znělostí předcházejícímu konsonantu.

7 ΜΠΑΜΠΙΝΙΩΤΗΣ, Γ. Συνοπτική ιστορία της ελληνικής γλώσσης. Αθήνα, 2002., s. 157. «...ενίσχυσε ή και συντέλεσε στην παγίωση και συμπλήρωση της σειράς των ουρανικών και ουρανικοποιημένων συμφώνων.»

-14-

[b+i]] → [bʝ]

[p+i]] → [pç]

[v+i]] → [vʝ]

[f+i]] → [fç]

[ð+i]] → [ðʝ]

[θ+i]] → [θç]

[d+i]] → [dʝ]

[t+i]] → [tç]

[ʣ+i]] → [ʣʝ]

[ʦ+i]] → [ʦç]

[z+i]] → [zʝ]

[s+i]] → [sç]

[r+i]] → [rʝ] U skupin [pç], [fç], [θç], [tç], [ʦç] a [sç] tedy dochází k progresivní asimilaci znělosti, což je v novořečtině jinak velmi vzácné, protože asimilace znělosti jako taková není pro novořečtinu příliš charakteristická. Kromě uvedených skupin se totiž vyskytuje už jen ve dvou dalších případech: 1. okluzivy po nazále (progresivní) [n+p] → [mb]

εμπρός [emˈbros]

τον πόνο [tom § ˈbono]

[n+t] → [nd]

εντελώς [endeˈlos]

τον τρόμο [ton § ˈdromo]

[n+c] → [ŋɟ]

έγκαιρος [ˈeŋɟeros]

τον καιρό [ton § ɟeˈro]

[n+k] → [ŋg]

συγκαταλέγω [singataˈleɣo]

τον κατάλογο [ton § gaˈtaloɣo]

2. [s] před znělým konsonantem (regresivní) [s+m] → [zm]

Σμύρνη [ˈzmirni]

τους μύλους [tuz § ˈmilus]

[s+v] → [zv]

σβέλτος [ˈzveltos]

τους βάλτους [tuž §ˈvaltus]

[s+ð] → [zð]

προσδοκία [prozðoˈcia]

τους δρόμους [tuz § ˈðromus]

Celkem tak dostáváme 100 teoreticky možných kombinací slabik: [ca]

κια:

καπάκια [kaˈpaca]

[ce]

κιε:

χαστουκιές [xastuˈces]

[ci]

κιοι:

ίσκιοι [ˈʔisci]

[co]

κιο:

δίκιο [ˈðico]

κιω:

καπακιών [kapaˈcon]

[cu]

κιου:

καπακιού [kapaˈcu]

[ɟa]

γκια:

μυρμήγκια [mirˈmiŋɟa]

γγια:

φαράγγια [faˈraŋɟa]

γκιε:

ματσαραγκιές [maʦaraŋˈɟes]

γγιε:

αστροφεγγιές [astrofeŋˈɟes]

[ɟe] [ɟi]

γκιοι: απάγκιοι [ʔaˈpaŋɟi]

[ɟo]

γκιο:

απάγκιο [ʔaˈpaŋɟo]

γκιω: μυρμηγκιών [mirmiŋˈɟon]

-15-

[ɟu]

γκιου: μυρμηγκιού [mirmiŋˈɟu] γγιου: φαραγγιού [faraŋˈɟu]

[ça]

χια:

στάχια [ˈstaça]

[çe]

χιε:

τραχιές [traˈçes]

[çi]

χιοι:

τραχιοί [traˈçi]

[ço]

χιο:

χιόνι [ˈçoni]

χιω:

Χιώτης [ˈçotis]

[çu]

χιου:

σταχιού [staˈçu]

[ʝa]

για:

για [ˈʝa]

[ʝe]

γιε:

βεργιές [verˈʝes]

[ʝi]

γιοι:

λάγιοι [ˈlaʝi]

[ʝo]

γιο:

γιομάτος [ʝoˈmatos]

γιω:

βεργιών [verˈʝon]

[ʝu]

γιου:

μαγιού [maˈʝu]

[ʎa]

λια:

βαρέλια [vaˈreʎa]

[ʎe]

λιε:

ελιές [ʔeˈʎes]

[ʎi]

λιοι:

δόλιοι [ˈðoʎi]

[ʎo]

λιο:

λιόδεντρο [ˈʎoðendro]

λιω:

ελιών [ʔeˈʎon]

[ʎu]

λιου:

βαρελιού [vareˈʎu]

[ɲa]

νια:

νιάτα [ˈɲata]

[ɲe]

νιε:

ζαχαρένιες [zaxaˈreɲes]

[ɲi]

νιοι:

ασημένιοι [ʔasiˈmeɲi]

[ɲo]

νιο:

νιότη [ˈɲoti]

νιω:

ασημένιων [ʔasiˈmeɲon]

[ɲu]

νιου:

χιονιού [çoˈɲu]

[bʝa]

μπια: αγαρμπιά [ʔaɣarˈbʝa]

[bʝe]

μπιε:

*[bʝi]



[bʝo]

μπιο:

[bʝu]

μπιου: κομπιούτερ [komˈbʝuter]

[vʝa]

βια:

βιάζω [ˈvʝazo]

[vʝe]

βιε:

προβιές [proˈvʝes]

*[vʝi]



τσιμπιές [tsimbˈʝes] λαμπιόνι [lamˈbʝoni]

-16-

[vʝo]

βιο:

βιολί [vʝoˈli]

βιω:

βιώνω [ˈvʝono]

[vʝu]

βιου:

μολυβιού [moliˈvʝu]

[ðʝa]

δια:

λάδια [ˈlaðʝa]

[ðʝe]

διε:

αχλαδιές [ʔaxlaˈðʝes]

[ðʝi]

διοι:

ίδιοι [ˈʔiðʝi]

δειοι: άδειοι [ˈʔaðʝi] [ðʝo]

διο:

ίδιος [ˈʔiðʝos]

δυο:

δυόσμος [ˈðʝozmos]

[ðʝu]

διου:

λαδιού [ˈlaðʝu]

[dʝa]

ντια:

δόντια [ðonˈdʝa]

[dʝe]

ντιε:

δοντιές [ðonˈdʝes]

*[dʝi]



[dʝo]

ντιω: δοντιών [ðondˈʝon]

[dʝu]

ντιου: δοντιού [ðonˈdʝu]

[dzʝa]

τζια:

νεραντζιά [neˈrandzʝa]

[dzʝe]

τζιε:

νεραντζιές [neranˈdzʝes]

*[dzʝi]



[dzʝo]

τζιω:

[dzʝu]

τζιου: νεραντζιού [neranˈdzʝu]

[zʝa]

ζια:

γαλάζια [ɣaˈlazʝa]

[zʝe]

ζιε:

γαλάζιες [ɣaˈlazʝes]

[zʝi]

ζιοι:

γαλάζιοι [ɣaˈlazʝi]

[zʝo]

ζιο:

γαλάζιο [ɣaˈlazʝo]

[zʝu]

ζιου:

γαλάζιου [ɣaˈlazʝu]

[rʝa]

ρια:

πονηριά [ponirˈʝa]

[rʝe]

ριε:

βαριές [varˈʝes]

[rʝi]

ριοι:

βαριοί [varˈʝi]

[rʝo]

ριο:

καμπαναριό [kambanarˈʝo]

ριω:

Φαναριώτης [fanarˈʝotis]

[rʝu]

ριου:

χωριουδάκι [xorʝuˈðaci]

[pça]

πια:

πιάνω [ˈpçano]

νεραντζιών [neranˈdzʝon]

ποια: κάποια [ˈkapça] [pçe]

πιε:

πιες [ˈpçes]

-17-

ποιε:

κάποιες [ˈkapçes]

[pçi]

ποιοι: κάποιοι [ˈkapçi]

[pço]

πιο:

πιο [ˈpço]

ποιο:

ποιος [ˈpços]

πιω:

πιωμένος [pçoˈmenos]

[pçu]

πιου:

κάποιου [ˈkapçu]

[fça]

φια:

χωράφια [xoˈrafça]

[fçe]

φιε:

χαφιές [xaˈfçes]

[fçi]

φιοι:

ατόφιος [ʔaˈtofçi]

[fço]

φιο:

ατόφιος [ʔaˈtofços]

φιω:

ελαφιών [ʔelaˈfçon]

[fçu]

φιου: ελαφιού [ʔelaˈfçu]

[θça]

θια:

παραμύθια [paraˈmiθça]

[θçe]

θιε:

ρεβιθιές [reviˈθçes]

[θçi]

θιοι:

πλήθιοι [pliˈθçi]

[θço]

θιο:

πλήθιος [pliˈθços]

θιω:

σπαθιών [spaˈθçon]

[θçu]

θιου:

πλήθιου [ˈpliθçu]

[tça]

τια:

μάτια [ˈmatça]

τοια:

τέτοια [ˈtetça]

τιε:

ματιές [maˈtçes]

τοιε:

τέτοιες [ˈtetçes]

[tçe] [tçi]

τοιοι: τέτοιοι [ˈtetçi]

[tço]

τοιο:

τέτοιος [ˈtetços]

τοιω: τέτοιων [ˈtetçon] [tçu]

τοιου: τέτοιου [ˈtetçu]

[ʦça]

τσια:

βίτσια [ˈviʦça]

[ʦçe]

τσιε:

κλοτσιές [kloˈʦçes]

*[ʦçi]



[ʦço]

τσιο:

βίτσιο [ˈviʦço]

τσιω: κλοτσιών [kloˈʦçon] [ʦçu]

τσιου: βιτσιού [viˈʦçu]

[sça]

σια:

νησιά [niˈsça]

[sçe]

σιε:

πατημασιές [patimaˈsçes]

-18-

[sçi]

σιοι:

ίσιοι [ˈisçi]

[sço]

σιω:

νησιών [niˈsçon]

[sçu]

σιου:

κρασιού [kraˈsçu]

Uvedené slabiky se jako textové realizace vyskytují s různou frekvencí. Jednoznačně nejmenší frekvenci z nich mají slabiky, jejichž vrchol tvoří vokál [i]. Existence těchto slabik, pokud vůbec existují, se omezuje v podstatě jen na nom. pl. substantiv a adjektiv na -ιος se sýniže·sí· diftongu [i]o]: např.

ίσιος – ίσιοι, γαλάζιος – γαλάζιοι, τέτοιος – τέτοιοι, πλήθιος – πλήθιοι

Je nutné zdůraznit, že jotace zdánlivě neprobíhá všude důsledně. Ve skutečnosti je ale to, co v některých případech blokuje jotaci, nedůsledná synizése. Ve spisovné novořečtině se totiž vyskytuje velké množství lexémů přejatých z katharevusy, která se synizési vyhýbá: např. αβαρία, γαλαρία, καγκελαρία, λοταρία, φιλανθρωπία, κουρείο, γραφείο, ουσία, θρανείο8 Dokonce existují i dvojice slov se synizésí a bez ní: a) beze změny významu: μια [ˈmɲa] jedna

μία [ˈmia] jedna (knižně)

καμιά [kaˈmɲa] nějaká

καμία [kaˈmia] nějaká (knižně)

αλαλιά [ʔalaˈʎa] nemluvnost

αλαλία [ʔalaˈlia] nemluvnost

τρυγιά [triˈʝa] usazenina na dně sudu

τρυγία [triˈʝia] usazenina na dně sudu

b) se změnou významu: άδεια [ˈʔaðʝa] prázdná

άδεια [ˈʔaði]a] povolení

ακρίβεια [ʔaˈkrivʝa] drahota

ακρίβεια [ʔaˈkrivi]a] přesnost

βιάζομαι [ˈvʝazome] pospíchat

βιάζομαι [ˈviazome] být znásilněn

δόλιος [ˈðoʎos] ubohý

δόλιος [ˈðoli]os] proradný

δουλειά [ðuˈʎa] práce

δουλεία [ðuˈlia] otroctví

έννοια [ˈʔeɲa] myšlenka

έννοια [ˈʔeni]a] pojem

ίδιος [ˈʔiðʝos] stejný

ίδιος [ˈʔiði]os] sám

λόγια [ˈloʝa] slova

λόγια [ˈloʝia] knižní (f.)

μύδια [ˈmiðʝa] mušle

Μήδεια [ˈmiði]a] Médeia

ποιο [ˈpço] které (táz. zájm.)

ποιώ [ˈpi]o] činit

σκιάζω [ˈscazo] vyděsit

σκιάζω [ˈski]ažo] zastínit

συνέχεια [siˈneça] pořád

συνέχεια [siˈnexi]a] pokračování

τραπέζια [traˈpezʝa] stoly

τραπέζια [traˈpeži]a] stolní (f.)

χρόνια [ˈxroɲa] roky

χρόνια [ˈxroni]a] chronická

8 ΜΠΑΜΠΙΝΙΩΤΗΣ, Γ. Συνοπτική ιστορία της ελληνικής γλώσσης, s. 157.

-19-

Synizése a v konečném důsledku i jotace jsou tedy v novořečtině stylisticky podmíněné alternace. V roce 2003 provedl A. Charalambopulos se svými studenty výzkum, jehož cílem bylo zjistit, do jaké míry žuÎsta·va· glida [i]] ve slabika·ch týpu Ci]V zachována a do jaké míry podléhá konsonantizaci. Výzkumu se zúčastnilo 22 respondentů různého vzdělání ve věku 16 až 30 let, z toho polovina muži a polovina ženy. Respondenti byli nahráváni při běžném hovoru a potom dostali za úkol přečíst pohádku a článek z deníku Καθημερινή. Nakonec museli vyplnit dotazník čítající 250 položek. Autoři experimentu posléze dospěli k několika zajímavým zjištěním: •

Obecneµ veµtsµí· sklon ke konsonantižaci [i]] mají muži (62% případů) než ženy (60% případů).9

•

Vliv nejvyššího dosaženého vzdělání je prakticky zanedbatelný.

•

Konsonantižace [i]] je výrazně častější v běžně používaných slovech (muži – 91% případů, ženy – 89% případů)10 než v knižních slovech (muži – 15% případů, ženy 11% případů)11.

•

Rozdíly v konsonantižaci [i]] podle charakteru předcházejícího konsonantu jsou minimální.12

•

Prµedcha·ží·-li glideµ [i]] konsonantická skupina, procento konsonantizace se výrazně snižuje (muži – 52% případů, ženy 45% případů)13. V daném případě záleží na druhém členu kombinace. Pokud se jedná o [t], nastává konsonantizace takřka regulérně. Pokud se jedná o [r], není konsonantizace možná. 14

2.8 Slova cizího původu Palatály mají původ rovněž ve slovech cizího původu, protože se novořečtina snaží imitovat zvukovou podobu těchto slov v původním jazyce. Tato slova lze rozdělit do dvou skupin. Do první skupiny patří přejatá slova, v jejichž původní podobě se také vyskytují palatály, zatímco druhá skupina zahrnuje výpůjčky, v jejichž původní podobě se sice palatály nevyskytují, ale v novořečtině vznikly sekundárně díky velární palatalizaci či jotaci. 1) Palatála je přítomna i v původní podobě slova: [c]

κιάλι, κιαλάρω < it. occhiali μπεκιάρης < tur. bekâr κιοτής < tur. kötü κιοφτές < tur. köfte κιούγκι < tur. künk

9 ΧΑΡΑΛΑΜΠΟΠΟΥΛΟΣ, Α. – ΑΛΒΑΝΟΥΔΗ, Α. et al. Η πραγμάτωση στην προφορά του άτονου i της φωνολογικής ακολουθίας Σ + i + Φ και οι παράμετροι που την επηρεάζουν. In: Μελέτες για την ελληνική γλώσσα. Θεσσαλονίκη, 22, 2002., s. 947. 10 Tamtéž, s. 948. 11 Tamtéž, s. 950. 12 Tamtéž, s. 949. 13 Tamtéž. 14 Tamtéž, s. 952.

-20-

κιούπι < tur. küp [ʝ]

βεντάγια < it. vendaglia γιακάς < tur. yaka γιαλαντζί < tur. yalancı γιάνκης < angl. Yankee γιαπί < tur. yapı γιαρμάς < tur. yarma γιασεμί < tur. yasemin γιατάκι < tur. yatak γιαχνί < tur. yahni καγιάκ < fr. Kayac μακιγιάζ < fr. macquillage εμαγιέ < fr. émaillé γίογκα < hind. joga γιοκ < tur. yok μπαγιατεύω < tur. bayat μπογιά < tur. boya κουράγιο < ben. koragio μαγιό < fr. maillot γιουβέτσι < tur. güveç γιουβαρλάκια < tur. yuvarlak ντε γιούρε < lat. de iure γιούνισεξ < angl. unisex παπιγιόν < fr. papillon

[ɟ]

γκελ < tur. gel γκεσέμι (κεσέμι) < tur. kösem γκιαούρης < tur. gâvur γκιώνης < alb. gjon

[ʎ]

ταλιαμάς < it. tagliamare ατελιέ < fr. atelier κολιέ < fr. collier μπιλιέτο < it. biglietto μιλιούνι < it. millione

[ɲ]

γκανιάν < fr. gagnant

-21-

κονιάκ < fr. cognac ντουνιάς < tur. dünya σινιάλο < it. segnale βινιέτα < fr. vignette γκαρσονιέρα < fr. garçonnière ζαρντινιέρα < fr. jardinière καραμπινιέρος < it. carabiniero κουνιάδος < ben. cugniado καστανιέτα < šp. castañeta μανιέρα < it. maniera μπετονιέρα < fr. bétonnière μπουτονιέρα < it. botonniera μπομπονιέρα < it. bonboniera νιούτον < angl. newton 2) Palatála vznikla druhotně palatalizačními procesy: [c]

κομφουκιανισμός < Κομφούκιος μανικιούρ < fr. manicure πεντικιούρ < fr. pédicure κιουρί < fr. Curie

[ʝ]

κολέγιο < lat. collegium ατζούγια < it. acciuga

[ɟ]

ιντριγκιάρης < lat. intriga προβηγκιανός < Προβηγκία γκέισα < jap. gejša γκέτο < it. ghetto

[ç]

χιούμορ < angl. humour

[ʎ]

καρδινάλιος < lat. cardinalis φαμελιά / φαμίλια < lat. familia

[ɲ]

κανονιέρης < ben. canon

2.9 Dětská slova a onomatopoia Zbývají ještě slova, ve kterých se vyskytují palatály, ale nelze je přiřadit k žádné z předchozích skupin. Řeč je o několika dětských a zvukomalebných slovech: např. γιαγιά, νιανιά, νιάου, νιαουρίζω.

-22-

2.10 Distribuce palatál podle pozice ve slabice Novořecké palatály mají na rozdíl od jiných jazyků to specifikum, že se mohou vyskytovat pouze v iniciále (prétuře) slabiky. Vysvětlení je jednoduché. Vznik palatál v novořečtině totiž způsobuje: a) vliv předního vokálu, představující vrchol slabiky, na předcházející konsonant, který je součástí iniciály slabiky. b) vliv glidové hlásky [i]], která je součástí iniciály slabiky, na předcházející konsonant, který je rovněž součástí iniciály slabiky. Přítomnost palatál v kódě slabiky je tedy systematicky vyloučena, z čehož zároveň logicky vyplývá jeden závažný důsledek. Palatály ve spisovné novořečtině se mohou vyskytovat pouze na začátku nebo uprostřed slova, nikdy ne na konci. Slabika typu CV: καιρός, γερνώ, κυλώ, γέρος, γκέτο, έγκαιρος, πακέτο, ησυχία, χυμός, τραχύς, γυμνός, γέννα, φέγγει, Φράγκοι, πάγκοι, ματιά, σταλαγματιά apod. Slabika typu CCV: σκιάζω, σκι, σκοινί, σχοινί, σχέση, λάδια, μάτια, ρουφιάνος, βίτσια, νεραντζιών, καλύβια, λεβεντιά, χάπια, νάζια apod.

-23-

3. Palatalizace z fonologického hlediska

Fonologické poznatky umožňují popsat palatály a proces palatalizace pomocí distinktivních rysů a zejména vymezit úlohu palatál ve fonologickém systému, tzn. rozhodnout, jestli mají statut fonémů nebo alofonů.

3.1 Fonologická definice palatalizace Pomocí distinktivních rysů lze palatalizaci v užším slova smyslu (tj. palatalizaci, při níž vznikají palatály) zobecnit v modelu:

[ ] [ ]

– VOK – VOK KONS → KONS / ... – KOMP KOMP – AKUT AKUT

KONS [–AKUT ]

Pro zjednodušení lze distinktivní příznak

[

OBSTR – KOMP – AKUT

] [

OBSTR KOMP AKUT

→

]

/

– VOK [KONS ]

nahradit příznakem [+OBSTRUENTNÍ]:

[ AKUT ]

... – KONS

3.2 Fonologická pravidla 3.2.1

Velární palatalizace

U velární palatalizace se koreláty liší pouze distinktivním rysem [±AKUTOVÝ] Fonologické pravidlo má tedy podobu: → OBSTR / ... – KONS [OBSTR [ AKUT ] [AKUT ] – AKUT ]

/k/ [–AKUT] → /c/ [+AKUT] /g/ [–AKUT] → /ɟ/ [+AKUT] /x/ [–AKUT] → /ç/ [+AKUT] /ɣ/ [–AKUT] → /ʝ/ [+AKUT] V novořečtině navíc existuje pravidlo, že neznělá okluzíva se po nazále sonorizuje:

[

OBSTR – KONT – ZNĚL

]

[

→ OBSTR NAZ

]

/

...

[

OBSTR – KONT ZNĚL

]

/en/ + /karð-/

[ʔeŋʹgarðios] /enkarðios/

/en/ + /ɣraf-/

[ʔeŋʹgrafome] /enɣrafome/ εγγράφομαι

/sin/ + /kin-/

[siŋɟiʹno]

/sinkino/

συγκινώ

/sin/ + /ɣen-/

[siŋɟeʹnis]

/sinɣenis/

συγγενής

-24-

εγκάρδιος

Dostáváme následující schéma fonémů a jejich alofonů v kontextu velární palatalizace a sonorizace po nazále: /k/ → [k] / [c] / [g] / [ɟ] /g/ → [g] / [ɟ] /ɣ/ → [ɣ] / [ʝ] / [g] / [ɟ] /x/ → [x] / [ç] Proto mají následující fonetické realizace takovýto fonologický přepis: [ʹcerma]

/kerma/

κέρμα mince

[ʹcitrinos]

/kitrinos/

κίτρινος žlutý

[ʹmaŋɟes]

/manges/

μάγκες frajeři

[eŋʹɟefalos]

/enkefalos/

εγκέφαλος mozek

[ʹeŋɟios]

/enkios/

έγκυος těhotná

[ʹaŋɟelos]

/angelos/

άγγελος anděl

[eŋʹɟiisi]

/engiisi/

εγγύηση záruka

[ʹʝeros]

/ɣeros/

γέρος starý

[ʹʝinome]

/ɣinome/

γίνομαι stávat se

[ʹçeri]

/xeri/

χέρι ruka

[çiʹmos]

/ximos/

χυμός šťáva

Velární palatalizace se uplatňuje i ve slovech cizího původu, v jejichž původní podobě se palatály nevyskytují, což jen potvrzuje, že se jedná o spontánní, syntagmatickou alternaci.

3.2.2

κέικ [ʹceik]

/keik/

< angl. cake

χάμπουργκερ [ʹxamburɟer]

/xamburger/

< angl. hamburger

γκέισα [ʹɟeisa]

/geisa/

< jap. gejša

γκεστάπο [ ɟeʹstapo]

/gestapo/

< něm. Gestapo

Anteriorní palatalizace

Anteriorní palatalizace je o trochu složitější, protože jde o současnou změnu dvou distinktivních příznaků [±KOMPAKTNÍ] a [±DIFUZNÍ].

[

] [

]

– VOK – VOK – KOMP → KOMP / ... DIF – DIF

/n/ /l/

KOMP [–DIF ] KOMP [–DIF ]

→ /ɲ/ → /ʎ/

KONS [–AKUT ]

[KOMP – DIF ] [KOMP – DIF ] -25-

případně i: – KOMP KOMP [ ] [ DIF – DIF ] /s/ → /ʃ/ – KOMP KOMP /z/ [ DIF ] → /ʒ/ [ – DIF ] – KOMP KOMP /ʦ/ [ DIF ] → /ʧ/ [ – DIF ] – KOMP KOMP /ʣ/ [ DIF ] → /ʤ/ [ – DIF ]

3.2.3

Akomodace iO → ɲ

Jak už jsem předeslal v přecházející kapitole, jedná se o asimilační změnu způsobu artikulace, kterou lze zachytit pomocí distinktivních rysů:

[ ] [ ]

– VOK – KONS m / – NAZ KONT

3.2.4

VOK KONS → NAZ – KONT

Jotace

Protože se jotace týká jak velárních, tak i alveolárních konsonantů, musí mít fonologické pravidlo tuto podobu:

[

] [

]

KONS KONS – KOMP → KOMP / iO – AKUT AKUT

3.3 Statut palatál Kolem statutu novořeckých palatál visí spousta otazníků – různí lingvisté předkládají různá východiska. Alespoň na jednom důležitém faktu se ale přesto shodnou: ve spisovné novořečtině neexistuje foném /j/, jinak graficky zachyceno /i]/.15 Velární palatalizace má v novořečtině čistě syntagmatický charakter. Ze zjištění, že slabiky [ke], [ge], [ɣe], [xe] a [ki], [gi], [ɣi], [xi] jsou v novořečtině nepřípustné, vyplývá, že velární a palatální koreláty se vždy vyskytují v komplementární distribuci; veláry před zadními vokály, palatály před předními vokály. Velární palatalizace se tudíž sama o sobě nepodílí na fonologické platnosti opozic „velára – palatála“ a hlásky [c], [ɟ], [ʝ], [ç] tedy představují poziční varianty fonémů /k/, /g/, /ɣ/, /x/.16 Podobně se chová anteriorní palatalizace: hlásky [ɲ] a [ʎ] v kontextu předních vokálů jsou pozičními 15 ΚΟΤΡΟΠΟΥΛΟΣ, Κ. – ΜΑΥΡΟΜΜΑΤΙΔΟΥ, Π. – ΠΗΤΑΣ, Ι. Φθόγγοι και φωνήματα της κοινής νεοελληνικής, s. 324. 16 PALKOVÁ, Z. Fonetika a fonologie češtiny, s. 127. „Dvě akusticky nebo artikulačně příbuzné hlásky jazyka, které se nikdy nevyskytují v témž hláskovém okolí, považujeme za kombinatorní varianty téhož fonému.“

-26-

variantami fonémů /n/ a /l/, protože se opět vyskytují v komplementární distribuci se svými protějšky [n] a [l]. Poněkud jiná situace panuje v určitých dialektech, kde nepřízvučný přední vokál odpadá. Tam se rozdíl mezi dotyčnými konsonanty fonologizuje. Na rozdíl od velární a anteriorní palatalizace je však výrazně komplikovanější určit, zda hlásky realizující se na základě jotace mají statut fonémů nebo alofonů. V kontextu jotace se totiž nevyskytují palatály a nepalatály v komplementární distribuci. V podstatě se nabízí několik alternativ, které představují různé stupně gramatikalizace této původně syntagmatické změny. V závislosti na tom, jestli daná teorie předpokládá v řetězci [Ci]V] jeden, nebo dva konsonantické fonémy, můžeme tyto přístupy ještě rozdělit na bifonematické a monofonematické. 3.3.1

Bifonematický přístup

Pro určení platnosti dané hlásky jako fonému nebo alofonu platí určitá obecná pravidla: I.

Dvě hlásky, které se používají v témž hláskovém okolí a které můžeme zaměnit beze změny intelektuálního významu slova, představují dvě fakultativní varianty téhož fonému.

II. Dvě hlásky jazyka, které se používají v témž hláskovém okolí a které nemůžeme zaměnit, aniž by se současně změnil nebo ztratil intelektuální význam slova, představují dva různé fonémy. III. Dvě akusticky nebo artikulačně příbuzné hlásky jazyka, které se nikdy nevyskytují v témž hláskovém okolí, považujeme za kombinatorní varianty téhož fonému. IV. Dvě hlásky, které vyhovují pravidlu III, nepovažujeme za dvě varianty jednoho fonému, nýbrž za fonémy samostatné, mohou-li se v daném jazyce vyskytovat vedle sebe v pozici, kde může stát jen jedna z nich.17 A) Statut fonému má pouze vokál /i/. Tato koncepce, nepředpokládající žádnou míru gramatikalizace, je nejvíc rozšířená, přestože se asi nejméně blíží reálnému stavu. V tomto pojetí foném /i/ charakterizuje velká míra alofonie: /i/ → [i] / [ʝ] / [ç] / [ɲ] Poněkud zvláštně zní fakt, že by vokalický foném měl tolik konsonantických alofonů. A. Charalambopulos se snaží obhájit toto stanovisko prostřednictvím artikulačního popisu. Hláska [i] je nejzavřenější vokál, při jehož artikulaci se jazyk nejvíce přibližuje patrové klenbě a omezuje výdechový proud vzduchu natolik, že může vznikat konsonantický zvuk.18 U velár /k/, /ɣ/, /x/, /l/, /n/ pak /i/ vyvolává následnou palatalizaci (velární nebo anteriorní), přičemž samo /i/ zaniká. 17 Tamtéž. 18 ΧΑΡΑΛΑΜΠΟΠΟΥΛΟΣ, Α. – ΑΛΒΑΝΟΥΔΗ, Α. et al. Η πραγμάτωση στην προφορά του άτονου i της φωνολογικής ακολουθίας Σ + i + Φ και οι παράμετροι που την επηρεάζουν, s. 946.

-27-

/k/ → [k], [c] /ɣ/ → [ɣ], [ʝ] /x/ → [x], [ç] /l/ → [l], [ʎ] /n/ → [n], [ɲ] Asi největší nedostatek této koncepce spočívá v tom, že si nedokáže poradit s dvojicemi podobně znějících slov, která se liší pouze v synizési. Tak např. fonetické realizace [ʔaˈkrivʝa] a [ʔaˈkrivi]a] by musely mít tentýž fonologický přepis /akrivia/, přestože mezi oběma slovy existuje významový rozdíl. Tato slova vlastně dohromady tvoří tzv. minimální pár, na němž se demonstruje existence dvou různých fonémů podle pravidla č. II. B) Statut fonémů mají vzestupné diftongy /i3a/, /i3e/, /i3i/, /i3o/, /i3u/. Existenci vzestupných vokálů jako samostatných fonémů v současné řečtině je podporována např. v článku Φθόγγοι και φωνήματα της κοινής νεοελληνικής19. „Spouštěčem“ palatalizace je glida [i]] tvorµí·cí· soucµa·st vžestupný·ch diftonguÎ, ktere· mají· platnost fone·muÎ. Samotna· glida [i]] po vela·ra·ch a sonantách /l/, /n/ zaniká: /k+i]a/ → [ca]

/k+i]e/ → [ce] atd.

/g+i]a/ → [ɟa]

/g+i]e/ → [ɟe] atd.

/ɣ+i]a/ → [ʝa]

/ɣ+i]e/ → [ʝe] atd.

/x+i]a/ → [ça]

/x+i]e/ → [çe] atd.

/l+i]a/ → [ʎa]

/l+i]e/ → [ʎe] atd.

/n+i]a/ → [ɲa]

/n+i]e/ → [ɲe] atd.

Po žneµlý·ch konsonantech se glida [i]] meµní· na [ʝ], po neznělých na [ç]: /v+i]a/ → [vʝa]

/v+i]e/ → [vʝe] atd.

/s+i]a/ → [sça]

/s+i]e/ → [sçe] atd.

Výhodou této koncepce oproti předchozí je to, že dokáže rozlišit dvojice paronym lišících se synizésí: např. άδεια /aðia/ povolení

άδεια /aði]a/ prázdná

Přesto se najdou i negativa. Vzestupné diftongy v této koncepci se realizují jako vzestupné diftongy vlastně pouze ve zlomku případů (v knižních slovech), zatímco ve většině případů se glida [i]] vžµdý konsonantizuje nebo působí změnu předcházejícího konsonantu a sama mizí.

19 Viz s. 320.

-28-

3.3.2

Monofonematický přístup

Pro hodnocení vedle sebe stojících zvukových segmentů jako jednoho fonému nebo fonémové kombinace platí tato pravidla: I.

Realizací jednoho fonému může být jen takové spojení hlásek, které nelze rozdělit do dvou slabik.

II. Realizací jednoho fonému může být jen takové spojení hlásek, které se vytváří jediným plynulým artikulačním pohybem. III. Realizací jednoho fonému může být jen takové spojení hlásek, které svou délkou (svým trváním) nepřesahuje trvání ostatních jednoduchých fonémů v daném jazyce. IV. Spojení, které vyhovuje podmínkám 1 až 3, je monofonémem (jedním fonémem), jestliže se s ním jako s monofonémem zachází, tj. objevuje-li se v pozicích, kde není v daném jazyce kombinace fonémů přípustná. V. Spojení, které vyhovuje podmínkám 1 až 3, je monofonémem, nemůže-li se jedna jeho složka vyskytnout (ani) jako kombinatorní varianta některého fonému. VI. Hlásku je třeba považovat za reprezentanta dvou fonémů, je-li v jiné pozici ve vztahu fonologické varianty (poziční nebo fakultativní) k jednomu z členů kombinace fonémů.20 C) Statut fonémů mají palatální konsonanty Předchozí dvě koncepce představují vlastně dvě historické etapy jotační změny. Na počátku stály dva plnohodnotné vokály. V důsledku synizése se ze spojení dvou plnohodnotných vokalických fonémů stal jediný foném – vzestupný diftong. Výjimku představují pouze slova převzatá z katharevusy, která se záměrně vrací k jazykovému stavu panujícímu ještě před touto změnou. To, že v dimotiki glida [i]] odpadá nebo se mění a bezprostředně jí předcházející konsonant také prodělává změnu, podle mého názoru neznamená nic jiného než tendenci zbavit se vzestupných diftongů. V konečném důsledku by tak hypoteticky zmizely z fonematického inventáře vzestupné diftongy a naopak by přibyly nové palatální fonémy: /k/+/i]a/ → /c/+/a/ /g/+/i]a/ → /ɟ/+/a/ /ɣ/+/i]a/ → /ʝ/+/a/ /x/+/i]a/ → /ç/+/a/ /l/+/i]a/ → /ʎ/ + /a/ /n/+/i]a/ → /ɲ/+/a/

20 PALKOVÁ, Z. Fonetika a fonologie češtiny., s. 127–128.

-29-

V ostatní·ch prµí·padech se glida i] meµní· na /ʝ/, které má dva alofony v důsledku progresivní asimilace znělosti (viz 2.7). Nazála /m/ zůstává jotací nepozměněna, ale dochází za ní k akomodaci [ʝ] → [ɲ], a protože konsonantická kombinace [mʝ] je v novořečtině nepřípustná, má toto [ɲ] statut alofonu. /ʝ/ → [ʝ], [ç], [ɲ] Důvod, proč by se vývoj fonologického systému řečtiny měl ubírat tímto směrem, musíme hledat v efektivitě fonologického systému. V předcházejícím vývojovém stádiu mělo statut fonémů pět vzestupných diftongů, navíc šest konsonantických fonémů mělo dva alofony. Rozpad vzestupných diftongů a na·sledna· žmeµna glidý i] vede ke vžniku sµesti nový·ch konsonantický·ch fone·muÎ. A nejen to. Vlastně vede k vytvoření korelace palatálnosti (resp. palatalizovanosti), která v předchozích vývojových etapách řečtiny nebyla přítomna. Jinými slovy, pro fonologický systém řečtiny je tato změna výhodná, protože díky ní se zaplní dosud prázdná palatální řada fonémů, které jsou rozlišitelné jedním jediným distinktivním rysem, rysem palatálnosti (resp. palatalizovanosti), což je z hlediska efektivity fonematického systému výhodné. Palatály (resp. palatalizované konsonanty) tedy stojí v privativní opozici s příslušnými velárami nebo alveolárami: /k/ [–PAL] ~ /c/ [+PAL] /g/ [–PAL] ~ /ɟ/ [+PAL] /ɣ/ [–PAL] ~ /ʝ/ [+PAL] /x/ [–PAL] ~ /ç/ [+PAL] /l/ [–PAL] ~ /ʎ/ [+PAL] /n/ [–PAL] ~ /ɲ/ [+PAL]

a jako ekvipolentní opozice zbývá ještě /i/ ~ /ʝ/.

Nyní už nezbývá nic jiného než se pokusit podložit tvrzení o existenci palatální korelace ve spisovné novořečtině důkazy. Použít můžeme komutační testy, kdy zkoumáme, zda má záměna jedné hlásky vliv na intelektuální význam slova.21: [falanˈgon] gen. pl. „φάλαγγα“

[falanˈɟon] gen. pl. „φαλάγγι“

[ɣaˈtaci] „γατάκι“

[ʝaˈtaci] „γιατάκι“

[kaˈka] adv. „κακά“

[kaˈca] nom. sg. f. „κακός“

[ɣliˈka] adv. „γλυκά“

[ɣliˈca] nom. sg. f. „γλυκός“

[ˈkaʎa] adv. „κάλλια“

[ˈcaʎa] nom. pl. „κιάλι“

[ˈxoni] 3.os.sg.ind.préz.akt. „χώνω“

[ˈçoni] „χιόνι“

[teˈloni] ak. sg. „τελώνης“

[teˈʎoni] 3.os.sg.ind.préz.akt. „τελειώνω“

[ˈlazo] ak. sg. „λάζος“

[ˈʎazo] „λιάζω“

[ˈsala] „σάλα“

[ˈsaʎa] nom. pl. „σάλι“

21 Zvláštní pozornost je nutno věnovat přízvuku, protože ten má v řečtině distinktivní funkci. Musíme tedy nalézt takové dvojice stejně přízvukovaných slov, které se liší pouze jedinou hláskou a významem.

-30-

[ciˈla] 3.os.sg.ind.préz.akt. „κυλώ“

[ciˈʎa] „κοιλιά“

[ˈmila] nom. pl. „μήλο“

[ˈmiʎa] nom. pl. „μίλι“

[vaˈrela] „βαρέλα“

[vaˈreʎa] nom. pl. „βαρέλι“

[ˈnazi] „νάζι“

[ˈɲazi] „νιάζει“

[ˈnoθi] nom. pl. „νόθος“

[ˈɲoθi] 3.os.sg.ind.préz.akt. „νιώθω“

[ˈnus] „νους“

[ˈɲus] ak. pl. „νιος“

[ˈʔena] nom. sg. n. „ένας“

[ˈʔeɲa] „έννοια“

[ˈʔiðʝa] nom. sg. f. „ίδιος“

[ˈʔiðra] „ύδρα“

[ˈʔisços] „ίσιος“

[ˈʔiskos] „ίσκος“

[ʔaˈkrivʝa] „ακρίβεια“

[ʔaˈkrivi:a] „ακρίβεια“

[ˈvʝazome] „βιάζομαι“

[ˈvi:azome] „βιάζομαι“

Jak je vidět, takové příklady lze najít relativně snadno. Nicméně minimální páry by měly pokud možno splňovat podmínku, že se jedná o stejný slovní druh a gramaticky shodný tvar (pád, osoba apod.), a to už lze demonstrovat jen velmi obtížně. U výše uvedených příkladů je tato podmínka dodržena pouze u dvojic [ɣaˈtaci] – [ʝaˈtaci], [ˈmila] – [ˈmiʎa], [ʔaˈkrivʝa] – [ʔaˈkrivi:a], [ˈvʝazome] – [ˈvi:azome]. Nyní si toto všechno shrneme dohromady: •

Veláry [k], [g], [ɣ], [x] se vyskytují pouze v pozici před nepředním vokálem.

•

Palatály [c], [ɟ], [ʝ], [ç] mají původ jak ve velární palatalizaci, tak v jotaci. Mohou stát v sousedství jakéhokoliv vokálu, tudíž se nevyskytují v komplementární distribuci s velárami. Jejich záměnou za veláru může docházet ke změně intelektuálního významu slova.

•

Výskyt alveolár [l], [n] není limitován následujícím vokálem.

•

Palatály [ʎ], [ɲ] ve spisovné novořečtině mají původ v jotaci. Mohou se vyskytnout před libovolným vokálem. Jejich záměna za alveoláry může mít rovněž za následek změnu intelektuálního významu slova.

Lze tak konstatovat, že palatály /c/, /ɟ/, /ʝ/, /ç/, /ʎ/, /ɲ/ v novořečtině dokáží za určitých podmínek plnit funkci fonémů, nicméně proces jejich ustalování jako legitimních fonémů v pravém slova smyslu pravděpodobně teprve ještě probíhá.

-31-

3.4 Slova cizího původu V některých slovech cizího původu (hlavně v turcismech) vystupují palatály prokazatelně jako samostatné fonémy. Protože řečtina nemá zvláštní grafémy pro palatály, musí si novořecký pravopis vystačit s iótou, která se píše za příslušnou nepalatálou: např.

γιούργια /ʝurʝa/

srov. βούργια /vurʝa/

γκιώνη /ɟoni/

srov. ζώνη /zoni/

μαγιά /maʝa/

srov. μαμά /mama/

κιόσκι /coski/

srov. βόσκει /voski/

-32-

4. Palatalizace z morfonologického hlediska

Morfonologie je schopna popsat palatalizaci jako morfonologickou alternaci, která se uplatňuje jako prostředek flexe a derivace.

4.1 Distribuce palatál v rámci slova V minulé kapitole jsme dospěli k závěru, že jelikož je velární palatalizace ryze syntagmatická změna, takto vzniklé palatály nemohou mít status fonémů. Pro popis palatál jako fonémů, které se účastní morfonologické alternace, tudíž vůbec nemá smysl se jimi podrobně zabývat. O jotaci jako paradigmatické změně lze diskutovat. Přijmeme-li existenci palatálních fonémů ve spisovné novořečtině vzniklých právě jotací, pak můžeme roztřídit jejich výskyt na kořen slova, morfematický šev, eventuálně ještě slovní předěl. 4.1.1

Kořen slova

Ve slovech domácího původu se palatální fonémy vyskytují v kořeni slova pouze výjimečně: např. κιόλας /colas/, γιος /ʝos/, γιόκας /ʝokas/, γιορτή /ʝorti/, γυαλί /ʝali/, λιανός /ʎanos/, εννιά /eɲa/, νιότη /ɲoti/ Existují rovněž případy, kdy palatála tvoří součást kořene jen zdánlivě, a to pod vlivem afereze počátečního vokálu, např.: λιακωτό /ʎakoto/, λιακάδα /ʎakaða/, λιάζω /ʎazo/ < ήλιος λιόδεντρο /ʎοðendrο/ < ελιά + δέντρο νιάμερα /ɲamera/ < εννιά + μέρα 4.1.2

Morfematický šev

Naproti tomu na morfematickém švu dochází k jotaci zcela běžně. Spouštějí ji jak flektivní, tak derivační sufixy: např. αμπέλ|ια /ambeʎa/, παραπον|ιάρης /parapoɲaris/ Dále se jotace objevuje i u kompozit, kde konektému předchází vokál [i]: např. χιλι|ο|φορεμένος /xiʎoforemenos/, παλι|ό|παιδο /paʎopeðo/ 4.1.3

Slovní předěl

Palatály mohou zdánlivě vznikat i na slovním předělu: κι άλλος [ˈcalos] < και άλλος

κι όμορφα [ˈcomorfa]< και όμορφα

κι αλλού [caˈlu] < και αλλού

κι έπλυνα [ˈceplina] < και έπλυνα

-33-

Vlivem elize odpadla samohláska [e] a zbyla pouze palatála [c], kterou řečtina nemůže graficky zachytit jinak než dvěma grafémy („κι“). Na rozdíl od jiných případů elize zde v pravopise chybí apostrof, srov. μ' έσωσες [ˈmesoses]. Ovšem při rychlé a nedbalé výslovnosti se setkáme i s případy regulérní jotace na slovním předělu, kdy koncový vokál v jednom slově a počáteční vokál v následujícím slově spolu vytvoří vzestupný vokál, a tím tedy i podmínky pro jotaci předcházejícího konsonantu: např. στέλνει ο φίλος [ˈstelɲ §o ˈfilos], θέλει ο φίλος [ˈθeʎ §o ˈfilos] apod.

4.2 Flexe 4.2.1

Neutra na -ι

Palatalizace je přítomna ve všech tvarech s výjimkou nom. sg. U neuter s kmenem na veláru se realizuje palatála i v nom. sg. v důsledku velární palatalizace.

nom. / ak. / vok. sg. gen. sg.

/k/ ~ /c/

/g/ ~ /ɟ/

/x/ ~ /ç/

/ɣ/ ~ /ʝ/

/l/ ~ /ʎ/

/n/ ~ /ɲ/

/i/ ~ / ʝ/

/steki/

/ksingi/

/staxi/

/ziɣi/

/vareli/

/ɣeni/

/mati/

[ˈsteci]

[ˈksiƞɟi]

[ˈstaçi]

[ˈziʝi]

/stecu/

/ksinɟu/

/staçu/

/ziʝu/

/vareʎu/

/ɣeɲu/

/matʝu/ [maˈtçu]

nom. / ak. / vok. pl.

/steca/

/ksinɟa/

/staça/

/ziʝa/

/vareʎa/

/ɣeɲa/

/matʝa/ [ˈmatça]

gen. pl.

/stecon/

/ksinɟon/

/staçon/

/ziʝon/

/vareʎon/

/ɣeɲon/

/matʝon/ [maˈtçon]

Příklady: /k/ ~ /c/

všechna deminutiva na -άκι, βαμβάκι, καπετανλίκι, κουκί, λελέκι, μεράκι, μπλόκι,

μπουλούκι, ξόρκι, πασαλίκι, πρέκι, σουτζούκι, στέκι, τουμπεκί, φιστίκι, χαντάκι /g/ ~ /ɟ/

μυρμήγκι, ξίγκι, κωλοσφούγγι, λαρύγγι, μελίγγι, φαλάγγι, φαράγγι, φυσίγγι

/x/ ~ /ç/

αετονύχι (αϊτονύχι), ανεμοβρόχι, βατράχι, βρόχι, ζόχι, καταράχι, μετόχι, νύχι, σα-

λάχι, στάχυ, στομάχι, συνάχι, ταμάχι, τσαρούχι /ɣ/ ~ /ʝ/

ζύγι, κυνήγι, ρογί, σκάγι, τραγί

/l/ ~ /ʎ/

ακρογιάλι, βαρέλι, γυαλί, δαμάλι, ζουμπούλι, καντήλι, κουνέλι, κουτάλι, μαλλί,

μέλι, νεροπούλι, περιβόλι, ρεμάλι, σανδάλι, τσουβάλι, φασόλι, χαλί /n/ ~ /ɲ/

αρνί, γένι, δρεπάνι, ζιπούνι, καζάνι, καναρίνι, λιμάνι, μπαλόνι, παντελόνι, ρετσίνι,

σεντόνι, τηγάνι, φλιτζάνι, χάνι, χελώνι /i/ ~ / ʝ/

ανώι, αποφάι, βόδι, γάντι, κουμπί, λάδι, μολύβι, καρπούζι, μάτι, νεράντζι, πετσί,

ξαδέρφι, ρολόι, σιρόπι, σπίτι

-34-

4.2.2

Adjektiva typu „γλυκός“

nom. sg.

/ɣlikos/

/ɣlica/

/ɣliko/

gen. sg.

/ɣliku/

/ɣlicas/

/ɣliku/

ak. sg.

/ɣliko/

/ɣlica/

/ɣliko/

vok. sg.

/ɣlike/ = [ɣliˈce]

/ɣlica/

/ɣliko/

nom. / vok. pl.

/ɣliki/ = [ɣliˈci]

/ɣlices/

/ɣlika/

gen. pl.

/ɣlikon/

/ɣlicon/

/ɣlikon/

ak. pl.

/ɣlikus/

/ɣlices/

/ɣlika/

Některá adjektiva s kmenem zakončeným na veláru mají v ženském rodě dvojí možné koncovky: např. γλυκή / γλυκιά. Ve druhém případě se objevuje palatalizace ve všech tvarech ženského rodu. Příklady: /k/ ~ /c/

γλυκός, κακός, θηλυκός, νηστικός, μαλακός

/x/ ~ /ç/

φτωχός

4.2.3

Adjektiva typu „βαρύς“

Jotace se objevuje ve všech tvarech kromě nom., ak. sg. muž. rodu a nom., ak., vok. sg. stř. rodu. nom. sg.

/paxis/ = [paçis]

/paça/

/paxi/ = [paçi]

gen. sg.

/paçu/

/paças/

/paçu/

ak. sg.

/paxi/ = [paçi]

/paça/

/paxi/ = [paçi]

vok. sg.

/paçe/

/paça/

/paxi/ = [paçi]

nom. / vok. pl.

/paçi/

/paçes/

/paça/

gen. pl.

/paçon/

/paçon/

/paçon/

ak. pl.

/paçus/

/paçes/

/paça/

Příklady: /k/ ~ /c/

γλυκύς

/x/ ~ /ç/

παχύς, βραχύς, τραχύς

/i/ ~ / ʝ/

βαρύς

4.2.4

Adjektiva typu „πορτοκαλής“

Jotace se objevuje ve všech tvarech kromě nom., ak. sg. muž. rodu a nom., ak., vok. sg. stř. rodu. nom. sg.

/uranis/

/uraɲa/

/urani/

gen. sg.

/uraɲu/

/uraɲas/

/uraɲu/

ak. sg.

/urani/

/uraɲa/

/urani/

vok. sg.

/uraɲe/

/uraɲa/

/urani/

nom. / vok. pl.

/uraɲi/

/uraɲes/

/uraɲa/

-35-

gen. pl.

/uraɲon/

/uraɲon/

/uraɲon/

ak. pl.

/uraɲus/

/uraɲes/

/uraɲa/

/l/ ~ /ʎ/

πορτοκαλής, μελής, κανελής

/n/ ~ /ɲ/

ουρανής

/i/ ~ / ʝ/

καφετής

4.2.5

Adjektiva na -ιος

Většina adjektiv na -ιος spadá do vrstvy slov, které se netýká synizése a tudíž ani jotace. Najdou se však i výjimky, např. ίσιος, γνήσιος, μύχιος, βελουδένιος, ζαχαρένιος, σάπιος aj. 4.2.6

Adverbia

/i/ ~ / ʝ/ 4.2.7

βαθιά, βαριά, ίσια, γνήσια

Slovesa

Zatímco velární palatalizace se ve slovesných tvarech vyskytuje zcela běžně, např. τρέχ-εις [ˈtreçis], έπλεκ-ες [ˈʔepleces], πήγ-ε [ˈpiʝe], έσφιγγ-ε [ˈʔesfiŋɟe], jotace tam příliš obvyklá není. Objevuje se v ind. préz. medpas. sloves II. konjugace první třídy: /k/ ~ /c/

νικιέμαι, νικιέσαι, νικιέται, νικιόμαστε, νικιέστε, νικιούνται

/x/ ~ /ç/

καυχιέμαι, καυχιέσαι, καυχιέται, καυχιόμαστε, καυχιέστε, καυχιούνται

/ɣ/ ~ /ʝ/

τρυγιέμαι, τρυγιέσαι, τρυγιέται, τρυγιόμαστε, τρυγιέστε, τρυγιούνται

/l/ ~ /ʎ/

γελιέμαι, γελιέσαι, γελιέται, γελιόμαστε, γελιέστε, γελιούνται

/n/ ~ /ɲ/

γεννιέμαι, γεννιέσαι, γεννιέται, γεννιόμαστε, γεννιέστε, γεννιούνται

/i/ ~ / ʝ/

τραβιέμαι, τραβιέσαι, τραβιέται, τραβιόμαστε, τραβιέστε, τραβιούνται

Dále se jotace objevuje např. ve tvarech odvozených od aor. kmene nepravidelného slovesa πίνω: ήπια /ipʝa/, ήπιε /ipʝe/, να πιω /na pʝo/, θα πιούμε /θa pʝume/

4.3 Derivace 4.3.1

Sufix -(ι)ά / -(ι)α

/k/ ~ /c/

αγαπητικιά, αλκολικιά, αυλακιά, βαμβακιά, ζεϊμπεκιά, καμακιά, κρητικιά, μπου-

κιά, νυχτικιά, οστρακιά, σερνικιά, φιστικιά, φουντουκιά, χαρακιά, χαστουκιά /g/ ~ /ɟ/

φεγγιά, αντιφεγγιά, αστροφεγγιά

/x/ ~ /ç/

βλαχιά, νυχιά, οχιά, τριχιά, τροχιά, φτωχιά

/ɣ/ ~ /ʝ/

βλογιά, κολιγιά, πλαγιά, τρυγιά

/l/ ~ /ʎ/

ακρογιαλιά, αλαλιά, αμυγδαλιά, δαχτυλιά, λαλιά, μηλιά, μοσχοβολιά, μπιζελιά, ξυ-

λιά, πινελιά, πιστολιά, ραχοκοκαλιά, σκορδαλιά, φεγγοβολιά, φραουλιά

-36-

/n/ ~ /ɲ/

απονιά, βαρυχειμωνιά, γενιά, δαγκωνιά, δαμασκηνιά, ζητιανιά, καμπανιά, λεμο-

νιά, μελιτζανιά, φτήνια, χιονιά, χρονιά /i/ ~ / ʝ/ 4.3.2

βραδιά, ματιά, αραπιά, πατημασιά, νεραντζιά, βιτσιά, κεντιά

Sufix -(ι)άς / -(ι)ας

/k/ ~ /c/

γυαλάκιας, εξυπνάκιας, ματάκιας, μουστάκιας, τυχεράκιας

/l/ ~ /ʎ/

βασιλιάς, μαλλιάς, τσολιάς

/n/ ~ /ɲ/

χιονιάς, φονιάς

/i/ ~ / ʝ/

βαφιάς, γραφιάς, νοτιάς, βοριάς

4.3.3

Sufix -(ι)ακας

/l/ ~ /ʎ/ 4.3.4

σάλιακας, μπεκρούλιακας, στραβούλιακας, χαζούλιακας

Sufix -(ι)ασμα

/k/ ~ /c/

βρικολάκιασμα, μπουμπούκιασμα, νοίκιασμα, φρίκιασμα

/g/ ~ /ɟ/

μαράγκιασμα, ξελαρύγγιασμα

/x/ ~ /ç/

ανατρίχιασμα, βαρυστομάχιασμα, ξενύχιασμα, ξεμονάχιασμα

/ɣ/ ~ /ʝ/

ζύγιασμα, καταλάγιασμα, ξελόγιασμα, πλάγιασμα

/l/ ~ /ʎ/

αγκάλιασμα, δείλιασμα, καραμέλιασμα, ούρλιασμα, σκύλιασμα, χόλιασμα

/n/ ~ /ɲ/

αράχνιασμα, αρραβώνιασμα, λαχάνιασμα, μόνιασμα, σκοτείνιασμα

/i/ ~ / ʝ/

σιρόπιασμα, μάτιασμα, αρμάθιασμα, χνούδιασμα, πλησίασμα

4.3.5

Sufix -(ι)έρα

/k/ ~ /c/

σκακιέρα, ταμπακιέρα

/l/ ~ /ʎ/

ραουλιέρα, σκαλιέρα

/n/ ~ /ɲ/

σαμπανιέρα, φρυγανιέρα

/i/ ~ / ʝ/

τσαγιέρα, σαλατιέρα, τοστιέρα, σουπιέρα

4.3.6

Sufix -(ι)έρης

/k/ ~ /c/

νταλικιέρης, περουκιέρης

/l/ ~ /ʎ/

καμηλιέρης

/n/ ~ /ɲ/

μαουνιέρης, ρουτινιέρης, τιμονιέρης

/i/ ~ / ʝ/

καροτσιέρης, ταπετσιέρης, λαουτιέρης

4.3.7

Sufix -(ι)άδα

/k/ ~ /c/

ισκιάδα

/l/ ~ /ʎ/

αλιάδα, σπηλιάδα, χιλιάδα

-37-

/i/ ~ / ʝ/ 4.3.8

ισιάδα

Sufix -(ι)ό / -(ι)ο

/k/ ~ /c/

προικιό, φρικιό

/ɣ/ ~ /ʝ/

φευγιό

/l/ ~ /ʎ/

γέλιο, κατουρλιό, παρακάλιο, ρεμπελιό

/n/ ~ /ɲ/

ψώνιο

/i/ ~ / ʝ/

ψόφιο, χειμαδιό, κολατσιό, καμπαναριό

4.3.9

Sufix -(ι)άρης

/k/ ~ /c/

σοκακιάρης, χτικιάρης

/g/ ~ /ɟ/

ιντριγκιάρης

/x/ ~ /ç/

ταμαχιάρης

/ɣ/ ~ /ʝ/

κυνηγιάρης

/l/ ~ /ʎ/

ζηλιάρης, κατουρλιάρης, κοκαλιάρης, κουρελιάρης, μπουρδελιάρης, ξεκωλιάρης,

ξεμαλλιάρης, σαλιάρης, τρεμουλιάρης /n/ ~ /ɲ/

αλανιάρης, αρραβωνιάρης, γκρινιάρης, δαγκωνιάρης, κιτρινιάρης, κλανιάρης

/i/ ~ / ʝ/

παλαβιάρης, αρρωστιάρης, ερωτιάρης, ντροπιάρης, ψωριάρης

4.3.10 Sufix -(ι)άζω /k/ ~ /c/

βρικολακιάζω, μπουμπουκιάζω, νοικιάζω, φρικιάζω

/g/ ~ /ɟ/

μαραγκιάζω

/x/ ~ /ç/

ανατριχιάζω, βαρυστομαχιάζω, νυχιάζω, στομαχιάζω

/ɣ/ ~ /ʝ/

αγιάζω, ξελογιάζω, πληγιάζω, σφαγιάζω, οργιάζω

/l/ ~ /ʎ/

αγκαλιάζω, κουρελιάζω, νερουλιάζω, σαραβαλιάζω, τεμπελιάζω, χολιάζω

/n/ ~ /ɲ/

αραχνιάζω, μανιάζω, σκοτεινιάζω, φρενιάζω, χαρμανιάζω

/i/ ~ / ʝ/

ματιάζω, χνουδιάζω, αρμαθιάζω, πετσιάζω, ροζιάζω

4.3.11 Sufix -(ι)ώνω /k/ ~ /c/

ισκιώνω, κακιώνω, φασκιώνω

/l/ ~ /ʎ/

παλιώνω, σαλιώνω, φιλιώνω

/i/ ~ / ʝ/

ισιώνω

-38-

5. Srovnání s novořeckými dialekty a dalšími balkánskými jazyky

5.1 Obecný vývoj palatál Vývoj palatál se řídí určitými obecnými zákonitostmi. M. K. Kořínek uvádí, že palatalizace probíhá v jakýchsi cyklech22: k → k´ → ť → č → š → s g → g´ → ď → dž → ž → z Na první pohled je tak patrné, že spisovná novořečtina se nachází teprve na začátku tohoto cyklu a zůstává pozadu za ostatními balkánskými jazyky, případně i některými novořeckými dialekty. Obzvlášť severořecké dialekty se díky doplnění chybějící řady palatál sblížily svým fonematickým systémem s okolními jazyky.23 Zásadní rozdíl mezi dalšími balkánskými jazyky a spisovnou novořečtinou spočívá hlavně v distribuci palatál v rámci slabiky; v albánštině, rumunštině a jihoslovanských jazycích se totiž palatály vyskytují jak v iniciále, tak i v její kódě. Zároveň jsou v jiných jazycích palatály lépe integrovány do systému morfonologických alternací, které slouží jako prostředek jmenné i slovesné flexe.

5.2 Novořecké dialekty Anteriorní palatalizace V některých severořeckých dialektech, obzvlášť na Jónských ostrovech, je přítomna anteriorní palatalizace, častěji v sousedství vokálu [i] než v sousedství vokálu [e].24 [l] → [ʎ]

např. [ʎiˈvaði]

[n] → [ɲ]

např. [ɲiˈsi]

Charakteristickým znakem severořeckého vokalismu je odpadání nepřízvučných vysokých vokálů [i] a [u]. Odpadající vokál [i], méně často [e], za sebou často zanechává stopu v podobě palatalizace předcházejícího konsonantu: např. [ˈʃtar] σιτάρι, [piˈkruʧkos] πικρούτσικος, [ˈʒiʦa] ζήτησα, [ˈʒmar] ζυμάρι, [ˈʤiʤkas] τζίτζικας25

22 KOŘÍNEK, J. M. – ERHART, A. Úvod do fonologie. Praha : Academia, 2000., s. 103. 23 АСЕНОВА, П. Балканско езикознание. София : Фабер, 2002., s. 37. 24 ΠΑΠΠΑΣ, Π. Α. "Άντε μωρή βλαχάρα!“: Η Ερμηνεία των [ʎi] και [ɲi] στην ΚΝΕ. In: Μελέτες για την ελληνική γλώσσα. Θεσσαλονίκη, 28, 2008. 25 Οι Νεοελληνικές Διάλεκτοι. Βόρειες Διάλεκτοι. [online]

-39-

Velární palatalizace Co se týče velární palatalizace, v některých novořeckých dialektech se objevují i jiné alternanty místo [c], [ɟ], [ç], [ʝ]. Změna [x] → [s] je typická např. pro dialekty na ostrovech Kos, Kalymnos.26 Změna [x] → [ʃ] je přítomna v pontských dialektech: např. [ˈʃeræ] χέρια. Pro dialekty v jižní Itálii, části Attiky, na Mani, na Kypru, Dodekanéských ostrovech, Krétě i jinde je typický výrazný fonetický jev, který dostal pojmenovaní tsitakismus (τσιτακισμός). Namísto okluziv jsou výsledkem velární palatalizace semiokluzivy, a to: a) alveolární [ʦ], [ʣ] – např. Chios, Kos, Astypalea, severní část ostrova Rhodos, Karpathos, Kalymnos27 b) postalveolární [ʧ], [ʤ] – např. Kréta, Kypr, Patmos aj. V kyperských dialektech se setkáme se změnami28: [k] → [ʧ]

[ˈʧe] και

občas [k] → [ʤ]

[g] → [ʤ]

[aˈnanʤi] ανάγκη

[x] → [ʃ]

[ˈʃerin] χέρι

[ti ʤiˈran] την κυράν

Na Krétě mají palatály vznikající v souvislosti s velární palatalizací specifické zabarvení. Vyslovují se retroflexně29: [k] → [tʂ]

[tʂeˈros] καιρός

[x] → [ʂ]

[ˈʂera] χέρι

[ɣ] → [ʐ]

[panaˈʐia] Παναγία

Jotace V souvislosti s jotací je třeba zdůraznit, že synizése neproběhla na celém řeckém jazykovém prostoru jednotně. V určitých dialektech se uplatnila nedůsledně – Makedonie, východní Rumélie – a jinde v sufixech -ία / -έα dokonce neproběhla vůbec – Pontos, jižní Itálie, Kythira, Mani, část Attiky.30 V Makedonii, Thessálii a jiných severořeckých oblastech se glidová hláska [i]] mění v neslabicµne· [e]]: např. παλαμαρεά [palamaˈre]a], πουρεά [puˈre]a], αχλαδεά [ʔaxlaˈðe]a].31 Na Kalymnosu se táž hláska měni v [s], [z], [ʦ], [ʣ]: např. πσός (ποιος), σέρζα (χέρια), ήλτσος (ήλιος), παιχνίτζα (παιχνίδια).32 V pontských dialektech se [x] před glidou [i]] mění v [ʃ]: např. [ˈʃon] χιόνι. Na Kýpru se sýkavký [s], [ž] prµed toute·ž µ hla·skou meµní · na [ʃ], [ʒ]: naprµ. [ði]aˈkoʃa] διακόσια, 26 27 28 29 30 31 32

ΚΟΝΤΟΣΟΠΟΥΛΟΣ, Ν. Γ. Διάλεκτοι και ιδιώματα της Νέας Ελληνικής. Αθήνα : Γρηγόρης, 2001., s. 44. Tamtéž, s. 44, 50. Tamtéž, s. 22. Srov. tamtéž, s. 30. Tamtéž, viz přehledová tabulka před první kapitolou. Tamtéž, s. 96. Tamtéž, s. 43.

-40-

[traˈpeʒa] τραπέζια, žatí·mco na poloostroveµ Mani se sýkavka [s] prµed glidou [i]] meµní· na [ç]: naprµ. [ˈʔiça] ίσια. V krétském dialektu kromě oblasti Sitia jotace způsobuje, že se alveolární okluzivy [t], [d] vyslovují dentálně: např. τέθοιος [ˈteθi]os], μάθια [ˈmaθi]a], αρχοδιά [ʔarxoˈði]a], κουβεδιά [kuveˈði]a] apod.33 Ve vesnici Myrmingi na ostrově Chios se namísto [ʎ] vyslovuje [ʝ]: např. [eˈʝes] ελιές.34 Na Karpathosu brání jotaci změna glidové hlásky [i]] v [ʦ]: např. μτσάνω (πιάνω). V oblasti Chania nedošlo u maskulin a feminin k synizési έα / έας > ιά / ιάς, pouze odpadlo α, čímž se zamezilo jotaci: např. μηλέ (μηλιά), βορρές (βοριάς) aj.35 Ve východokrétských dialektech glida [i]] po sykavkách odpadá: např. νησά (νησιά), κεράσα (κεράσια), βυζά (βυζιά), αλλαξά (αλλαξιά)36, tudíž ani tam nenastává jotace.

5.3 Albánština Spisovná albánština kodifikovaná na základě toskických (jižních) nářečí disponuje pěti palatálami, které zároveň fungují jako fonémy /c/, /ɟ/, /ɲ/, /ʎ/, /j/. Fonémy /c/ a /ɟ/ historicky vžniklý dvojí·m žpuÎsobem; buď puÎsobení·m semivokalicke·ho [i]] na vela·ry [k], [g], nebo z praalbánských konsonantických skupin *kl a *gl: gluha > alb. gjuha [ɟuha]

srov. s nápadně podobným řeckým slovem „γλώσσα“

klaj > alb. qaj [caj]

srov. s nápadně podobným řeckým slovem „κλαίω“

Ovšem vývoj těchto praalbánských konsonantických skupin neproběhl v celém albánském jazykovém prostoru jednotně a dnes slouží jako jedno z kritérií pro klasifikaci albánských dialektů. Ve většině gegských (severních) nářečích došlo k defonologizaci opozic /c/ ~ /ʧ/ a /ɟ/ ~ /ʤ/, přičemž se výslovnost ustálila na alveopalatálách /ʨ/ a /ʥ/. V severozápadních gegských nářečích (oblasti kolem města Shkodër a přilehlá území v Černé Hoře) se staré skupiny *kl, *gl reflektují jako /kj/ a /gj/, zatímco v severovýchodních gegských nářečích (Kosovo a okolí) došlo ke zjednodušení na /k/ a /g/. Albánská velární palatalizace představuje velmi důležitý gramatický prostředek. U některých substantiv totiž slouží samotná palatalizace jako prostředek tvoření plurálu: např.

zog pták

zogj ptáci

mik přítel

miq přátelé

Dále se velární palatalizace objevuje při konjugaci, konkrétně u sloves II. konjugace, jejichž kmen je zakončen na veláru: např.

pjek péci – 2. os. pl. ind. préz. akt. „piqni“ 2. os. sg. imp. akt. „piq“,

33 34 35 36

Tamtéž, s. 30. Tamtéž, s. 51. Tamtéž, s. 37. Tamtéž.

-41-

2. os. pl. imp. akt. „piqni“ 1. os. sg. ind. impf. akt. „piqja“ 1. os. sg. ind. préz. medpas. „piqem“ 1. os. sg. ind. impf. medpas. „piqesha“

5.4 Rumunština Už v raném stádiu lidové latiny došlo k palatalizaci [k] a [g] před předními vokály a glidou [i]]. rum. /k/ ~ /ʧ/

mic – mici

rum. /g/ ~ /ʤ/

înțeleg – înțelegi

V lidové latině balkánského typu se však rozvinula i anteriorní palatalizace37: t>ʦ

lat. terra > rum. ţară, lat. petire > rum. peţi

d>ʣ

lat. dicit > rum. zice, lat. audire > rum. auzi

s>ʃ

lat. septem > rum. şapte, lat. formosi > rum. frumoşi

Palatalizace v rumunštině se uplatňuje v paradigmatu jmen i sloves: nom. sg. „căsătorit“ – nom. pl. „căsătoriţi“ nom. sg. „verde“ – nom. pl. „verzi“ 1. os. sg. ind. préz. akt. „văd“ – 2. os. sg. ind. préz. akt. „vezi“

5.5 Turečtina Turečtina je palatalizačními procesy velmi podobná novořečtině. Veláry [k], [g], [ɣ] se palatalizují před předními vokály [e], [ɶ], [i], [y]: [k] → [c]

[g] → [ɟ]

[ɣ] → [ʝ]

Ve slovech domácího původu jde ovšem pouze o syntagmatickou změnu. Záměna veláry za palatálu tam nemá vliv na intelektuální smysl slova. V některých přejatých slovech ale palatály vystupují jako samostatné fonémy, např. rüzgâr, kâr, gâvur. Novořečtina z turečtiny přejala celou řadu slov, v nichž se realizují palatály jako alofony velárních fonémů. Protože ale nemá přední labializované vokály, musela je nahradit odpovídajícími nelabializovanými: např.

ü>u

tur. güveç [ɟyˈveʧ] > γκιουβέτσι

ö>o

tur. köfte [cɶˈfte] > κιοφτές (ale i κεφτές)

5.6 Jihoslovanské jazyky Ze všech jazyků jihovýchodoevropského areálu se palatalizace stačila nejvíce rozvinout právě ve slovanských jazycích. Probíhala v několika po sobě následujících vlnách už od praslovanského období. 37 OSTRÁ, R. Přehled vývoje románských jazyků II. Italština, Rumunština. Praha : SPN, 1990., s. 95–96.

-42-

Tzv. „první palatalizace“ nastala přibližně v rozmezí let 400 až 475 n. l. (± 25 let) a týkala se velár předcházejících předním vokálům [i] a [í]: např. rokьka > rocµka.38 [k] > [ʧ]

[g] > [ʤ] > [ʒ]

[x] > [ʃ]

K tzv. „druhé palatalizaci“ došlo zhruba mezi roky 575 až 650 (± 25 let) a opět se vztahovala na veláry, tentokrát předcházejícím vokálům [æ] a [i], které vznikly monoftongizací z dvojhlásky [oi]]: např. k rokeµ > k roceµ.39 [k] > [ʦ]

[g] > [z]

[x] > [s]

Tzv. „třetí palatalizace“ pravděpodobně probíhala paralelně s druhou palatalizací a jejím výsledkem byly i stejné konsonanty. Na rozdíl od předcházejících dvou však nebyla regresivní, ale progresivní.40 Jotace se v jihoslovanských jazycích už neuplatňuje jednotně. Nejmarkantnější rozdíl je mezi bulharštinou a ostatními jazyky, protože v bulharštině se výsledné konsonanty klasifikují jako palatalizované, nikoliv jako pravé palatály nebo postalveoláry. U velár probíhá jotace v podstatě za stejných podmínek jako první palatalizace. Za labiály se zpočátku vkládalo epentické l: [pj] → [pl], [bj] → [bl], [vj] → [vl], [mj] → [ml], jenže záhy -l- v těchto skupinách v bulharštině a makedonštině zaniklo. Srov.

srb. / chorv. / bos. / čer. zemlja [ˈzɛmʎa]

bulh. земя [zeˈmʲa]

mak. земja [ˈzemja]

Osobitý vývoj měly skupiny [tj] a [dj]. V bulharštině se reflektují jako [ʃt] a [ʒd], v makedonštině jako [c] a [ɟ], zatímco v srbštině, chorvatštině, bosenštině a černohorštině jako alveopalatály [ʨ] a [ʥ] a ve slovinštině jako [ʧ] a [j]. Srov.

bulh. нощ [ˈnoʃt]

mak. нoќ [ˈnoc]

srb. / chorv. / bos. / čer. noć [ˈnɔʨ]

slov. noč [ˈnoʧ] V černohorštině a některých dialektech srbštiny nastala i tzv. „sekundární jotace“, kterou vyvolává diftong [i]e] jako alternanta ža praslovanske· „eµ“ (tžv. jať). Srov.

srb. devojka

chorv. djevojka

čer. đevojka [ʥɛvɔjka]

Alternace s nepalatálami jsou v jihoslovanských , ostatně jako ve všech slovanských, jazycích hojně využívány při flexi jmen i sloves a také při derivaci: Např. bulh. beleg (nom. sg.) srb. ruka (nom. sg.) srb. dug (pozitiv) srb. grub (pozitiv) chorv. pisati (infinitiv) chorv. puhati (infinitiv) chorv. vratiti (perfektivum)

belezi (nom. pl.) u ruci (lok. sg.) duži (komparativ) grublji (komparativ) piši! (2. os. sg. imp. akt.) puši (3. os. sg. ind. préz. akt.) vraćati (imperfektivum)

38 LAMPRECHT, A. Praslovanština. Brno : Univerzita J.E. Purkyně, 1987. s. 41. 39 Tamtéž, s. 48. 40 Tamtéž, s. 48–51.

-43-

6. Závěr

Jak je vidět, palatalizační procesy představují osobitou stránku novořečtiny. Nyní si můžeme ve stručnosti shrnout některá důležitá fakta: 1. Novořecké palatály vznikly v důsledku palatalizace (velární a anteriorní), jotace, akomodace nebo jde o vlivy působení cizích jazyků. 2. Vyskytují se pouze v iniciále slabiky. Z toho plyne, že se mohou vyskytovat pouze na začátku a uprostřed slova. 3. V kořeni slova se vyskytují běžně před předními vokálů. V sousedství nepředních vokálů se vyskytují až na menší počet výjimek jen ve slovech cizího původu. 4. Na morfematickém švu se novořecké palatály vyskytují v sousedství libovolného vokálu. 5. Velární palatalizace je čistě syntagmatická alternace, zatímco o jotaci lze teoreticky tvrdit, že se v dnešní řečtině už gramatikalizovala. 6. Prokazatelně fungují jako samostatné fonémy ve slovech cizího původu. Ve slovech domácího původu se o palatálách jako samostatných fonémech dá spekulovat. 7. V porovnání s ostatními balkánskými jazyky zachovává spisovná novořečtina konzervativnější stav. Řecká palatalizace je méně rozvinutá, neboť se jí účastní menší počet konsonantů, a méně rozvinutý je i systém morfonologických alternací nepalatál s palatálami. Fonologizací opozic palatál a nepalatál se vlastně novořečtina přibližuje ostatním balkánským jazykům. 8. V některých novořeckých dialektech, zvlášť v krétském a kyperském, nastal progresivnější vývoj palatál. Další klíč k lepšímu poznání palatalizačních procesů v novořečtině by poskytly cenné statistické údaje o frekvenci palatál v novořeckém textu, resp. frekvenci jednotlivých palatalizačních jevů. Korpus ETHEG bohužel pro takový výzkum není dost dobře použitelný, protože neumožňuje vyhledávání na základě zvukové stránky slov, a proto zůstává tato kapitola nadále otevřená. I přesto doufám, že se mi podařilo objasnit tuto problematiku v širších souvislostech.

-44-

7. Περίληψη

Ο στόχος αυτής της εργασίας είναι να σχολιάσει τα φωνητικά αίτια, τα οποία οδηγούν στο σχηματισμό των ουρανικών (ουρανικοποιημένων) συμφώνων της κοινής νεοελληνικής καθώς και τις συνέπειες της ουράνωσης πάνω στο φωνολογικό και το μορφοφωνολογικό επίπεδο της γλώσσας. Εξετάζοντας την ουράνωση στα νέα ελληνικά, προσπάθησα να εκμεταλλευτώ τρεις γλωσσολογικούς κλάδους: φωνητική, φωνολογία και μορφοφωνολογία. Στο τελευταίο κεφάλαιο δίνεται επίσης μια σύντομη σύγκριση με τις υπόλοιπες βαλκανικές γλώσσες (αλβανικά, ρουμάνικα, τούρκικα και νοτιοσλαβικές γλώσσες). Τα τρία βασικά αίτια που οδηγούν στο σχηματισμό των ουρανικών (ουρανικοποιημένων) συμφώνων της κοινής νεοελληνικής είναι η ουράνωση, η iotation41 και οι ξένες επιρροές. Η κατεξοχήν ουράνωση αφορά τα υπερωικά σύμφωνα [k], [ɣ], [x] μπροστά από τα πρόσθια φωνήεντα [e], [i]. Η iotation πραγματώνεται τόσο σε υπερωικά όσο και στα φατνιακά σύμφωνα, τα οποία προηγούνται των ανόδικωªν διφθόªγγων [i]a], [i]e], [i]i], [i]o], [i]u], και ειªναι στεναª σύνδεδεμεªνη με τό φαινόªμενό της σύνίζησης. Γι' αυτό το λόγο αποκλείεται η iotation στους ασυνίζητους τύπους. Τα νεοελληνικά ουρανικά σύμφωνα εντοπίζονται αποκλειστικά στην έμβαση της συλλαβής, επομένως μόνο στην αρχή ή στη μέση της λέξης. Από την κατανομή των ουρανικών συμφώνων προκύπτει ότι η ουράνωση με τη στενή έννοια της λέξης είναι μια καθαρά συνταγματική τροπή σε αντίθεση με την iotation που μπορεί να θεωρηθεί και ως παραδειγματική. Χωρίς αμφισβήτηση τα ουρανικά σύμφωνα λειτουργούν ως αυθύπαρκτα φωνήματα σε ορισμένες λέξεις δάνεια ενώ στις λέξεις ελληνικής προέλευσης το καθεστώς τους δεν είναι ξεκάθαρο. Διάφοροι γλωσσολόγοι προτείνουν διάφορες λύσεις. Προσωπικά θεωρώ ότι η κατάλυση των ανοδικών διφθόγγων εξαιτίας της iotation οδηγεί σε φωνηματοποίηση των ουρανικών συμφώνων, όπως έχει συμβεί π.χ. στα βουλγαρικά. Στα νέα ελληνικά βρίσκουμε λέξεις, οι οποίες ενδέχεται να θεωρηθούν ελάχιστα ζεύγη. Η ουράνωση της κοινής νεοελληνικής είναι λιγότερο ανεπτυγμένη σε σύγκριση με άλλες βαλκανικές γλώσσες, επειδή αφορά λιγότερα σύμφωνα και δεν έχει ενσωματωθεί σε τόσο μεγάλο βαθμό στο σύστημα των μορφοφωνολογικών εναλλαγών. Η εξέλιξη των ουρανωτικών τροπών σε ορισμένες νεοελληνικές διαλέκτους (κυρίως την κρητική και την κυπριακή) υπήρξε προοδευτική σε σύγκριση με την κοινή νεοελληνική. Είναι δυνατόν να πούμε ότι με τη συμπλήρωση των ουρανικών φωνημάτων τα νέα ελληνικά θα προσεγγίσουν τις υπόλοιπες βαλκανικές γλώσσες. 41 Δεν έχω ανακαλύψει στην ελληνική ορολογία κανέναν όρο που να αντιστοιχεί πλήρως στο τσεχικό „jotace“ και γι' αυτό αναφέρω την αγγλική εκδοχή του. Ο όρος αυτός καθιερώθηκε για μια ουρανωτική τροπή των συμφώνων υπό την επήρεια του ημιφώνου [i]].

-45-

8. Přílohy

Pro ilustraci jsem pořídil několik monochromatických úzkopásmových spektrogramů (300 Hz) s frekvenčním rozsahem 0–6 000 Hz. Slova byla záměrně vybrána tak, aby se v nich palatály vyskytovaly pokud možno v podobném hláskovém okolí. Většinou se jedná o dvojslabičná oxytona.

Obr. 3.: Spektrogram slova „πλάκες“

Obr. 4.: Spektrogram slova „μάγκες“

-46-

Obr. 5.: Spektrogram slova „μάχες“

Obr. 6.: Spektrogram slova „μύγες“

Obr. 7.: Spektrogram slova „σακιά“

-47-

Obr. 8.: Spektrogram slova „φραγκιά“

Obr. 9.: Spektrogram slova „παχιά“

Obr. 10.: Spektrogram slova „βλογιά“

-48-

Obr. 11.: Spektrogram slova „μαλλιά“

Obr. 12.: Spektrogram slova „πανιά“

Obr. 13.: Spektrogram slova „καμιά“

-49-

Obr. 14.: Spektrogram slova „σουπιά“

Obr. 15.: Spektrogram slova „κουμπιά“

Obr. 16.: Spektrogram slova „ματιά“

-50-

Obr. 17.: Spektrogram slova „δοντιά“

Obr. 18.: Spektrogram slova „σπαθιά“

Obr. 19.: Spektrogram slova „βραδιά“

-51-

Obr. 20.: Spektrogram slova „νησιά“

Obr. 21.: Spektrogram slova „νάζια“

Obr. 22.: Spektrogram slova „βιτσιά“

-52-

Obr. 23.: Spektrogram slova „νεραντζιά“

Obr. 24.: Spektrogram slova „συννεφιά“

Obr. 25.: Spektrogram slova „κλουβιά“

-53-

Obr. 26.: Spektrogram slova „ζαριά“

-54-

Bibliografie

Prameny: Λεξικό της κοινής ελληνικής [online]. [cit. 2010-04-22]. Dostupné z http://www.komvos.edu.gr/dictionaries/dictonline/DictOnLineTri.htm. Εθνικός Θησαυρός της Ελληνικής Γλώσσας [online]. [cit. 2010-04-22]. Dostupné z http://www.hnc.ilsp.gr.

Sekundární literatura: АСЕНОВА, П. Балканско езикознание. София : Фабер, 2002. ISBN 9547750860. HOLTON, D. – MACKRIDGE, P. – ΦΙΛΙΠΠAΚΗ-WARBURTON, Ε. Γραμματική της ελληνικής γλώσσας. Αθήνα : Πατάκης, 1999. KOŘÍNEK, J. M. – ERHART, A. Úvod do fonologie. Praha : Academia, 2000. ISBN 8020002308. LAMPRECHT, A. Praslovanština. Brno : Univerzita J. E. Purkyně, 1987. MOLNÁR, J. A magyar beszédhangok atlasza. Budapest : Tankönyvkiadó, 1973. OSTRÁ, R. Přehled vývoje románských jazyků II. Italština, Rumunština. Praha : SPN, 1990. PALKOVÁ, Z. Fonetika a fonologie češtiny : s obecným úvodem do problematiky oboru. Praha : Karolinum, 1994. ISBN 8070668431. RUBACH, J. Cyclic phonology and palatalization in Polish and English. Warszawa : Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego, 1981. ΚΛΑΙΡΗΣ, Χ. – ΜΠΑΜΠΙΝΙΩΤΗΣ, Γ. Γραμματική της νέας ελληνικής. Αθήνα : Ελληνικά Γράμματα, 2005. ΚΟΝΤΟΣΟΠΟΥΛΟΣ, Ν. Γ. Διάλεκτοι και ιδιώματα της Νέας Ελληνικής. Αθήνα : Εκδόσεις Γρηγόρη, 2001. ΚΟΤΡΟΠΟΥΛΟΣ, Κ. – ΜΑΥΡΟΜΜΑΤΙΔΟΥ, Π. –ΠΗΤΑΣ, Ι. Φθόγγοι και φωνήματα της κοινής νεοελληνικής. In: Μελέτες για την ελληνική γλώσσα. Θεσσαλονίκη, 21, 2001. ΜΠΑΜΠΙΝΙΩΤΗΣ, Γ. Συνοπτική ιστορία της ελληνικής γλώσσης. Αθήνα, 2002. ΠΑΠΠΑΣ, Π. Α. "Άντε μωρή βλαχάρα!“: Η Ερμηνεία των [ʎi] και [ɲi] στην ΚΝΕ. In: Μελέτες για την ελληνική γλώσσα. Θεσσαλονίκη, 28, 2008.

-55-

ΧΑΡΑΛΑΜΠΟΠΟΥΛΟΣ, Α. – ΑΛΒΑΝΟΥΔΗ, Α. et al. Η πραγμάτωση στην προφορά του άτονου i της φωνολογικής ακολουθίας Σ + i + Φ και οι παράμετροι που την επηρεάζουν. In: Μελέτες για την ελληνική γλώσσα. Θεσσαλονίκη, 22, 2002.

Internetové zdroje: Οι Νεοελληνικές Διάλεκτοι. Βόρειες Διάλεκτοι [online]. [cit. 2010-04-20]. Dostupné z http://www.greek-language.gr/greekLang/modern_greek/studies/dialects/thema_b_2/index.html KRČMOVÁ, M. Fonetika [online]. [cit. 2010-04-20]. Dostupné z http://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js07/fonetika/materialy/index.html

-56-