Procesy v období komunismu
ÚVODEM
Komunistické politické procesy v padesátých letech 20. století, zahájené po sovětském vzoru v zemích východního bloku, měly za cíl zlikvidovat, eliminovat a vystrašit odpůrce komunistického režimu. Po komunistickém puči v únoru 1948 nastolení totalitní zvůle v duchu sovětské diktatury stalinského typu již nic nestálo v cestě…
ZPOČÁTKU SE PŘITOM KOMUNISTICKÁ JUSTICE FORMÁLNĚ OPÍRALA O ZÁKONY, JEŽ BYLY V PLATNOSTI OD DOB PRVNÍ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY. POZDĚJI PAK VSTOUPILY V PLATNOST ZÁKONY NOVÉ, KTERÉ BYLY JIŽ ZCELA ŠITÉ NA MÍRU DOBOVÝM REÁLIÍM. (231/48 SB. OBSAHOVAL § 48, JENŽ UMOŽŇOVAL KONFISKOVAT VEŠKERÝ MAJETEK ODSOUZENÝCH).
V PRVNÍ FÁZI SE OBĚŤMI POLICEJNĚ-SOUDNÍ MAŠINERIE STALI PŘEDSTAVITELÉ NEKOMUNISTICKÝCH POLITICKÝCH PROUDŮ A CÍRKVÍ, V DUCHU STALINSKÉ DOKTRÍNY O HLEDÁNÍ „VNITŘNÍHO NEPŘÍTELE“ SE PAK TENTO ZRŮDNÝ SYSTÉM OBRÁTIL PROTI NĚKTERÝM SVÝM STRŮJCŮM (NEJZNÁMĚJŠÍM PŘÍKLADEM BYL PROCES S TAJEMNÍKEM KSČ RUDOLFEM SLÁNSKÝM).
Heliodor Píka Byl československý voják a legionář, a oběť komunistického teroru. Po únoru 1948 byl zatčen, obviněn ze zrady a odsouzen k trestu smrti oběšením. Tato poprava byla první politickou justiční vraždou v socialistickém Československu.
Poprava - Divizní generál Heliodor Píka byl odsouzen za to, že "koncem roku 1940 v Istambulu, od roku 1941 do konce roku 1945 v Moskvě, na jaře 1946 v Londýně a konečně v období 1945 - 1948 v Praze, vyzradil exponentům britské Imteligence Service skutečnosti, opatření a předměty, jež měly zůstat utajeny
pro obranu republiky". Přizvaní soudní znalci, plukovník Zadina a štábní kapitán Kocián, potvrdili, že vyzrazené informace byly zvlášť důležité pro obranyschopnost Československa. Byl odsouzen kromě ztráty čestných odznaků a vyznamenání k trestu smrti provazem, který byl vykonán 21. června 1949 na dvoře plzeňské věznice Bory. Jednalo se o první justiční vraždu, po níž následovaly další procesy, v nichž bylo z politických důvodů 248 lidí popraveno a 205 tisíc odsouzeno k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Mezitím byl zatčen i jeho syn, který za války sloužil u letectva v Anglii, ale na Svobodův nátlak propuštěn, a Píkova rodina vystěhována z bytu v Praze. V roce 1968 je proces s Píkou obnoven, s pomocí jeho syna a prezidenta Svobody, Vyšší vojenský soud ho shledává nevinným a plně ho rehabilituje. Pravda o generálu Píkovi vychází na veřejnost až po revoluci. V roce 1991 prezident Havel uděluje Píkovi in memoriam Řád generála M. R. Štefánika za mimořádné zásluhy v boji za osvobození vlasti v době druhé světové války.
Proces s Miladou Horákovou a spol. 13 obžalovaných – z toho 4 odsouzeni k trestu smrti, ostatní k doživotnímu vězení nebo k desítkám let ve vězení Trest smrti:
Z.Kalarda
J.Buchal
O.Pecl
Milada Horáková Byla jedinou ženou popravenou v rámci těchto soudních řízení. Díky své neústupnosti během svého soudu se stala symbolem odporu proti totalitě vládnoucí komunistické strany.
Narodila se v Praze na Královských Vinohradech. Vystudovala
právnickou fakultu, kde promovala v roce 1926. Od roku 1929 byl členkou České strany národně sociální. Angažovala se hlavně za zrovnoprávnění žen v legislativě. Za 2. Světové války se díky své činnosti dostala do pevnosti Terezín, kde se setkal se svým vzorem Františkou Plamínkovou.
Po válce dostala poslanecký mandát a vstoupila do vysoké politiky. S příchodem komunismu ale byla vyloučena a dostala se do hledáčku StB
Milada Králová, později provdaná Horáková, jako studentka práv ( 24 let)
Proces s Miladou Horákovou a s jejími dvanácti kolegy, probíhal od 31.
května do 8. června 1950 a byl zinscenován jako veřejný „politický proces“ po vzoru sovětských velkých čistek ve 30. letech na přímý příkaz Klementa Gottwalda. Osm dní trvající proces měl svůj vynucený „scénář“, podle kterého se měli a byli donuceni obžalovaní chovat, ale v některých momentech přesto jednali proti režii.
StB při vyšetřování proslula svými brutálními metodami výslechů a
nadiktovaných přiznání. Užívala k tomu, za účasti sovětských poradců, jak fyzického násilí jako bití, nedostatek potravy, nucené bdění, zima, malá místnost, případně narkotika, tak psychického týrání a vydírání vedoucího ke ztrátě racionální sebekontroly a duševní dezorientaci. Týrání Horákové dosvědčuje její spoluvězeňkyně z pankrácké věznice Zdena Mašínová.
Slánského proces – byl vykonstruovaný politický proces, konaný na nátlak Stalina roku 1952. Bylo vyneseno 11 rozsudků smrti. Hlavním obviněným byl Rudolf Slánský
Rudolf Slánský - byl český komunistický politik, dlouholetý člen ÚV KSČ a generální tajemník KSČ
Rudolf Slánský se narodil v roce 1901 v Nezvěsticích na Plzeňsku.
Narodil se do rodiny židovského obchodníka, která chudobou netrpěla. Absolvoval gymnázium v Plzni. Hned po konci první světové války odešel do Prahy. Začal se stýkat s levicově zaměřenými intelektuály. Členem komunistické strany se stal již v roce 1921. Postupně stoupal jeho význam ve straně až byl roku 1935 zvolen do československého Národního shromáždění. Za 2. Světové války byla jeho rodinou deportována do Terezína a válku nakonec přežil jeho bratr. On stačil uprchnout do Moskvy, kde pracoval v rozhlase pro Československo. Po válce v roce 1946 se stal generálním tajemníkem KSČ, tuto funkci vykonával až do roku 1951. Po Klementu Gottwaldovi byl nejmocnějším mužem strany. Proces byl zkonstruován na výstrahu a varování všem
komunistickým státům proti odchylkám od politiky Moskvy. Stalin chtěl znemožnit odcizení dalších lidově demokratických států, jako se podařilo Titovi v Jugoslávii.
Slánský u soudu- byl obžalován z těch nejtěžších zločinů proti státu: špionáže, velezrady, sabotáže a z prozrazení vojenského tajemství.
Rudolf Slánský s rodinou.
Proces
Věznice na Pankráci
Prokurátoři Josef Urválek Je známý jako prokurátor z vykonstruovaných procesů v dobách stalinismu v 50. letech, například s. Miladou Horákovou a Rudolfem Slánským. Na svém kontě má desítky justičních vražd.
Ludmila Brožová Polednová Je známá z procesu s Miladou Horákovou a spol. Jako mladá byla vybrána do procesu s Horákovou zřejmě proto, aby tři obviněné ženy souzené mužem nevzbudily u veřejnosti lítost. Osobně se účastnila licitace v kolektivu soudců, prokurátorů náměstka ministra spravedlnosti Karla Klose s návrhem trestů ještě před soudním procesem. Angažovala se pro odmítnutí milosti pro Horákovou u prezidenta republiky. Účastnila se její popravy ve věznici na Pankráci, v ten samý den po výkonu trestu smrti řeční Brožová na svolané manifestaci na náměstí Prokopa Holého v Praze na Žižkově o úspěchu soudu.
Je to jediný aktivní účastník vykonstruovaných politických procesů v 50. letech, který byl odsouzen.
