GLOBALIZAČNÍ PROCESY V MĚSTSKÉM ROZVOJI

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Přírodovědecká fakulta Geografický ústav

Martin VAŠEK

GLOBALIZAČNÍ PROCESY V MĚSTSKÉM ROZVOJI

Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Mulíček, Ph.D.

___________________________________________________________________ Brno 2006

Jméno a příjmení autora: Martin VAŠEK Název diplomové práce: Globalizační procesy v městském rozvoji Název v angličtině: Globalizing Processes in Urban Development

Studijní obor: Učitelství geografie a kartografie pro střední školy, historie Vedoucí diplomové práce: Mgr. Ondřej Mulíček, Ph.D. Rok obhajoby: 2006

Tato diplomová práce zkoumá vliv globalizace na rozvoj současných měst. Hlavní důraz je kladen na ekonomickou složku globalizace, která působí v interakci i se složkou politickou a společenskou. Úvodní části práce charakterizují základní složky globalizace. V následujících kapitolách práce identifikuje jejich vliv na města a jejich rozvoj, prostorovou strukturu a hierarchii. V závěrečné části práce sleduje vliv globalizace na specifických příkladech měst Londýn, Mexico City a Brno.

This thesis deals with the influence of globalization on the development of contemporary cities. The main emphasis is placed on the economic element of globalization which works together with the political and social elements. First the thesis concentrates on the theory which characterizes the basic elements of globalization. Then it identifies their influence on the cities and their developments. Finally it provides specific cases of the influence of globalization on the cities of London, Mexico City and Brno.

Klíčová slova: globalizace, globální město, hierarchie měst, prostorová struktura, Londýn, Mexico City, Brno

Keywords: globalization, global city, hierarchy of cities, spatial structure, London, Mexico City, Brno

Vysoká škola: Masarykova univerzita Katedra:

Geografický ústav

Fakulta:

Školní rok:

Přírodovědecká 2003/2004

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE pro

Martina Vaška

obor

Učitelství geografie a kartografie pro střední školy

Název tématu:

Globalizační procesy v městském rozvoji

Zásady pro vypracování:

1. Charakterizujte jednotlivé přístupy k chápání a vysvětlení procesu globalizace 2. Identifikujte hlavní mechanismy globalizace a popište jejich dopady ve městech 3. Zaměřte pozornost zejména na ekonomické, sociální, resp. kulturní globalizační vlivy 4. Při popisu prostorových důsledků globalizace zkoumejte jak změny v hierarchii měst, tak změny vnitřní prostorové struktury měst 5. Na příkladu evropské integrace ukažte politické a institucionální změny v roli města 6. Naznačte možné scénáře a vývojové trendy

Rozsah grafických prací:

Rozsah průvodní zprávy:

Seznam odborné literatury: •

dle potřeby

cca 60-80 stran

SÝKORA, L. (2000) Globalizace a její společenské a geografické důsledky. In:

Jehlička, P., Tomeš, J., Daněk, P. eds, Stát, prostor, politika: vybrané otázky politické geografie, s. 59-79

• • •

BRIDGE, G., AND WATSON, S., (2000): A Companion to the City, 640 s.

periodikum Urban studies

další relevantní literatura

Vedoucí diplomové práce: Konzultant:

Mgr. Ondřej Mulíček

Datum zadání diplomové práce: září 2003

Termín odevzdání diplomové práce: do 15. května 2005

Garant programu

....................................................

V Brně dne 21. září 2003

vedoucí Geografického ústavu

.….........................................

Prohlašuji tímto, že jsem zadanou diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením Mgr. Ondřeje Mulíčka, Ph.D. a uvedl jsem v seznamu literatury veškerou použitou literaturu a další zdroje. V Brně dne 2. ledna 2006

_________________________________

Na tomto místě chci poděkovat vedoucímu mé práce, Mgr. Ondřeji Mulíčkovi, Ph.D., za cenné podněty, rady a připomínky.

1. Úvod .....................................................................................................................................9 2. Přehled přístupů k problému globalizace ....................................................................11 2.1. Globalizace - glokalizace ............................................................................................11 2.2. Celkový pohled na globalizaci....................................................................................12 2.3. Procesní chápání globalizace ......................................................................................12 2.4. Časové vymezení.........................................................................................................13 3. Hlavní mechanismy globalizace.....................................................................................14 3.1. Ekonomická složka globalizace..................................................................................14 3.1.1. Vývoj globalizačních procesů...............................................................................14 3.1.2. Podmínky pro rozvoj ekonomické složky globalizace........................................15 3.1.2.1. Nadnárodní společnosti a přímé zahraniční investice...................................15 3.1.2.2. Technologická změna .....................................................................................18 3.1.2.3. Globální finanční a kapitálové trhy................................................................20 3.1.2.4. Nová mezinárodní dělba práce .......................................................................21 3.2. Politická složka globalizace ........................................................................................22 3.2.1. Oslabení národního státu.......................................................................................23 3.2.2. Re-scaling ..............................................................................................................23 3.3. Společensko-kulturní složka globalizace ...................................................................24 3.3.1. Chápání společensko-kulturní globalizace ..........................................................24 3.3.2. Migrace ..................................................................................................................25 3.3.3. Globalizace zábavy, komunikace a spotřeby.......................................................26 3.3.4. Turismus.................................................................................................................26 3.3.5. Kulturní globalizace a její politický dopad..........................................................26 4. Vliv globalizace na města................................................................................................28 4.1. Vliv ekonomické globalizace......................................................................................28 4.1.1. TNC a FDI a rozvoj měst......................................................................................28 4.1.2. Vliv technologické změny ....................................................................................29 4.1.3. Globální finanční a kapitálové trhy ......................................................................31 4.1.4. Vliv nové mezinárodní dělby práce......................................................................31 4.2. Vliv politické globalizace............................................................................................34 4.2.1. City entrepreneuralism ..........................................................................................34 4.2.2. Politická globalizace na příkladě Londýna..........................................................35 4.3. Vliv kulturně-společenské globalizace.......................................................................37 4.3.1. Spotřební rámce.....................................................................................................37 4.3.2. Turismus.................................................................................................................38 4.3.3. Migrace a její vliv na města..................................................................................38 4.3.4. Sociální struktura obyvatel města.........................................................................39 5. Hierarchie měst pod vlivem globalizace.......................................................................41 5.1. Globální hierarchie měst .............................................................................................41 5.1.1. Hypotéza Johna Friedmanna.................................................................................41 5.1.2. Hypotéza Paula Knoxe..........................................................................................42 5.1.3. Hypotéza Saskie Sassen ........................................................................................42 5.1.4. Hypotéza P. J. Taylora ..........................................................................................43 5.1.5. Hypotéza Smithe s Timberlakem .........................................................................43

5.1.6. Hypotéza Taylora a Beaverstocka........................................................................43 5.2. Změny v hierarchii měst a jejich vzájemná konkurence ...........................................44 6. Prostorová struktura města pod vlivem globalizace ..................................................47 6.1. Vliv postavení v hierarchické struktuře......................................................................47 6.2. Suburbanizace ..............................................................................................................48 6.3. Gentrifikace..................................................................................................................49 6.4. Demograficko-prostorová změna ...............................................................................50 6.5. Ekonomicko-prostorová změna ..................................................................................51 7. Vliv globalizace na případová města ............................................................................53 7.1. Alpha global city - Londýn .........................................................................................53 7.1.1. Ekonomika Londýna a její reakce na ekonomické změny..................................53 7.1.2. Demograficko-prostorová změna .........................................................................54 7.1.3. Sociální polarizace ................................................................................................58 7.1.4. Turismus.................................................................................................................58 7.1.5. IT a dopravní infrastruktura..................................................................................59 7.1.6. Londýn jako global city ........................................................................................60 7.1.7. Postavení v globální hierarchii měst ....................................................................61 7.2. Beta global city - Mexico City....................................................................................61 7.2.1. Ekonomika Mexico City a její reakce na ekonomické změny ...........................62 7.2.2. Ekonomická transformace a demograficko-prostorová změna ..........................63 7.2.3. Sociální polarizace ................................................................................................65 7.2.4. IT a dopravní infrastruktura..................................................................................66 7.2.5. Mexico City jako global city ................................................................................66 7.2.6. Postavení v globální hierarchii měst ....................................................................68 7.3. Bridge city - Brno ........................................................................................................69 7.3.1. Ekonomika Brna a její reakce na ekonomické změny ........................................69 7.3.2. Demograficko-prostorová změna .........................................................................71 7.3.3. Komodifikace městského prostoru.......................................................................72 7.3.4. Brno jako bridge city.............................................................................................73 7.3.5. Postavení v globální hierarchii měst ....................................................................74 8. Závěr:.................................................................................................................................78 Seznam literatury:..................................................................................................................80

1.

ÚVOD

Předkládaná práce je pokusem o charakteristiku vlivu globalizace na rozvoj současných měst.

Globalizace je pokládána za příčinu mnoha změn, kterým dnešní města podléhají a která zasahují do života jejich obyvatel. Pojem globalizace se v současné, nejen geografické, literatuře objevuje velmi často, s jeho významem je zacházeno mnoha různými způsoby. Je považován za módní pojem zahrnující vše od globalizace finančních trhů po Internet. (Budd 1998, Held 1999, Mulíček 2004, Short a kol. 2000, Tickel a Peck 2003, UN 2004, Giddens 2001a). Definování tohoto pojmu je obtížné, zvláště pak ve vztahu k urbánní geografii. Jednotliví autoři se

pokouší o definici globalizace z různých úhlů pohledu. Held považuje globalizaci za „proces (soubor procesů), který obsahuje transformaci prostorové organizace vztahů a procesů – hodnocených v termínech jejich extensity, intenzity, rychlosti a dopadu – vytvářením transkontinentálních nebo mezinárodních toků a sítí aktivit, interakcí a uplatnění moci“ (1999, s. 16). Sýkora (2000) definuje globalizaci jako „proces integrace společnosti na vyšší geografické řádovostní úrovni, než tomu bylo v předcházejících etapách vývoje společnosti“. Held dále podává globalizaci jako „rozšiřování, prohlubování a urychlování světové vzájemné propojenosti ve všech aspektech současného společenského života“ (1999, s. 1). Giddens (2003, 62) globalizaci charakterizuje jako „zintenzivnění celosvětových sociálních vztahů, které spojují vzdálené lokality takovým způsobem, že místní události jsou formovány událostmi dějícími se mnoho mil daleko a naopak“. Mezinárodní měnový fond (IMF) ji charakterizuje „jako rostoucí ekonomickou závislost zemí, ve světovém měřítku, v důsledku rostoucího objemu a druhu přeshraničních transakcí zboží

a služeb a toku mezinárodního kapitálu, jakož i rychlejší a rozsáhlejší šíření technologií“ (IMF v Mezřícký 2003, 10). Je otázkou, do jaké míry opravdu ovlivňuje globalizace současný rozvoj měst? Vede současné kolo globalizace k celosvětové homogenitě a potlačení lokálních vlastností? Před vlastní charakterizací vlivu jednotlivých složek globalizace na města identifikuji její jednotlivé ekonomické, politické a kulturně-společenské složky působící na globální úrovni. Největší důraz pokládám na působení ekonomické složky, i když její působení není izolované, a působí s politickou a kulturně-společenskou složkou ve vzájemné interakci. Práce se ve své hlavní části zaměřuje na konkrétní vlivy ekonomických, politických a kulturněspolečenských globalizačních procesů a jejich vyjádření ve městech od 70. let minulého století. Důraz klade na ekonomickou složku globalizace jako klíčového činitele působícího na města. Politickou složku zde chápu jako soubor politicko-institucionálních změn, které probíhají ve městech v rámci posílení a zlepšení lokálních výhod měst v celosvětové vzájemné konkurenci. Tuto změnu se pokusím ukázat na konkrétním příkladě města Londýn. Kulturně-společenskou složku globalizace začleňuji do kontextu celospolečenských přeměn, které se projevují v dnešních městech.

9

Ovlivňuje postavení měst v globální urbánní hierarchii jejich rozvoj? Zaměřím se na pozici jednotlivých skupin měst v urbánní hierarchické struktuře a jejich snahu o přesunutí do vyšších pozic. S hierarchickým postavením měst souvisí i jejich vzájemná konkurence.

Hlavní důraz předkládaná práce kladu na globální ekonomické procesy. Vliv evropské integrace na politické a institucionální změny v roli města je velice obsažné téma, které je koncepčně odlišné od hlavního tématu mé práce a zasloužilo by podrobnější zpracování v samostatné práci. Proto se, i z důvodu omezeného rozsahu práce, zaměřím hlavně na tři základní složky globalizace a vliv evropské integrace na města vynechám. Pokusím se ukázat vliv globalizace na města na konkrétních příkladech měst Londýn, Mexico City a Brno, které by měly ukazovat odlišnost působení vlivů globalizace na jednotlivá města. Pokusím se znázornit města, která budou odpovídat rozdílným výsledkům působení globalizace na rozvoj měst.

10

2.

PŘEHLED PŘÍSTUPŮ K PROBLÉMU GLOBALIZACE

Vzhledem k tomu, že přístupy k pojetí globalizace se výrazně odlišují, je potřebné na začátku provést alespoň jejich stručný přehled. Jednotlivé přístupy autorů se odlišují jak v celkovém pojetí, tak v přístupu k jejím jednotlivým vlastnostem. Stejně jako definice, tak ani postoje ke globalizaci nejsou jednotné.

2.1.

Globalizace - glokalizace

Lze říci, že v pojetí globalizace hraje podstatnou roli lokalita (město), na které globalizace působí. Globalizaci můžeme na jedné straně chápat jako soubor změn, které smetou místní rozdíly, dochází k tzv. deteritorializaci (deterritoralization), oddělení ekonomických, politických a sociálních vztahů od lokálních podmínek, nebo na druhé straně jako soubor vztahů mezi globálním a lokálním. Giddens (2003, 24-25) poukazuje na fakt, že „dochází k časoprostorovému rozpojení, jinými slovy místa dění jsou zcela prostoupena a formována sociálními vlivy, které jsou od nich značně vzdáleny“. Globalizace ovšem neprobíhá nezávisle na konkrétním geografickém prostoru. Může se zdát, že výsledkem působení globalizačních procesů je stejný obraz, který můžeme vidět kdekoli na světě. V tomto pojetí ale zcela opomíjíme místo, kde globalizační procesy působí. Jak uvádí Jenks (2003), forma ani vzhled měst světa není díky globalizaci ani stejný, ani homogenní. Lokalita se musí projevit ve výsledku vzájemného působení „globálna“ a „lokálna“, není jednoduše jen pasivním příjemcem jednotných globálních procesů. Globalizační procesy směřují od lokálního ke globálnímu a naopak. Pojmem „glokalizace“ dochází k pojmenování vztahu globálního a lokálního a ukotvení globalizace v čase a prostoru (Short 2000). Globální síly mají tendenci integrovat zemi, region, lokalitu do globální sítě. Místo (město) není ovlivněno jen globálními silami, existují zde i lokální, regionální, národní síly, které lokalitu ovlivňují a mnohdy jsou silnější než ty globální. Město proto můžeme považovat za výsledek působení sil na všech prostorových měřítkách (Beauregard 1995). Glokalizace vyjadřuje výsledek působení globální složky na danou lokalitu s určitými charakteristickými vlastnostmi. Výsledek tohoto působení je různý a závisí jak na intenzitě působení globální složky, tak na konkrétních vlastnostech dané lokality. Short používá pro vyjádření glokalizace termín „gateway city1“ v odkazu na fakt, že téměř všechna města mohou být bránou (zprostředkovatelem) přenosu ekonomické, politické a kulturní globalizace. Důležité je ale posoudit, do jaké míry mají tyto síly vliv na dané město. Globalizaci tedy můžeme chápat jako proces, díky kterému je umožněn pohyb komodit, kapitálu, peněz, lidí a informací skrze geografické prostory, ve kterých jsou vytvářeny a přeměňovány relativně fixní a imobilní prostorové infrastruktury k tomu, aby tento proces umožnily (Sassen 2001). To zdůrazňuje místní závislost globalizačních procesů. Podobně se k otázce vlivu lokality staví Brenner (1999), který považuje globalizaci za proces, který se snaží řídit, přeměnit, popř. zrušit prostor, je ale zároveň závislý na kontrole specifických míst, ve kterých jsou zajištěny technologické, institucionální a společenské infrastruktury. Globalizační procesy tvoří komplex, 11

který vyjadřuje jak mobilitu kapitálu, tak jeho fixaci. To umožňuje přehodnotit roli měst v globalizovaném světe, kde město obsahuje zdroje (fixní kapitál), který umožňuje firmám i trhům fungovat globálně. I Sassen (2002) staví na tezi, ve které kapitálová mobilita nemusí být jednoduše

redukována na mobilní kapitál nebo technologie, které jeho pohyb umožňují, ale počítá do ní i fixaci kapitálu na konkrétním místě.

2.2.

Celkový pohled na globalizaci

Lze říci, že globalizace je nazírána ze dvou odlišných perspektiv. Na jedné straně je považována

za neexistují proces, který je protikladem rostoucí regionalizace, na druhé straně důležitým jevem zahrnujícím vše od ekonomiky po kulturu. Held (1999) rozlišuje tři typy přístupů: globaliztický, skeptický a transformační. Globalizté (viz Brenner 1998, Sýkora 2000) privilegují neoliberální variantu ekonomiky, prosazují myšlenku jednotného globálního trhu, denacionalizaci ekonomiky a degradaci tradičních národních států jako primárních politických a ekonomických jednotek. Jejich vlastnosti přebírají lokální, regionální nebo globální instituce. Zatímco na jednom konci

pomyslné houpačky názorů na globalizaci stojí optimističtí globalizté, na opačném vystupují skeptici. Globalizaci považují za mýtus a její rozměry za nadsazené (Budd 1998). Integraci současné světové ekonomiky za méně významnou než na konci 19. století, ekonomiku světa ne za globální, ale rozdělenou do tří regionálních finančních a obchodních bloků. Národní státy nepovažují za oběti internacionalizace, ale spíše za její primární architekty. Mezi oběma těmito extrémními postoji stojí transformátoři. V centru jejich tezí je přesvědčení, že globalizace je centrální řídící silou stojící za rychlými společenskými, politickými a ekonomickými změnami, které tvarují moderní společnost a světový řád. Současnou globalizaci považují za historicky bezprecedentní, odmítají názory globaliztů i skeptiků na národní státy, upřednostňují spíše transformaci nebo rekonstrukci státu pod vlivem globalizace. Podobně se k dělení jednotlivých názorů staví Petrusek (2003), který upozorňuje na tři různé postoje vůči globalizaci, které odpovídají dělení podle Helda (1999): entuziastický (viz globaliztický), nesmířený (viz skeptický) a smířený (viz transformační) postoj. Giddens (2001a) sice poukazuje na existenci jen dvou protichůdných názorů, kde jedni považují globalizaci za mýtus nebo maximálně za pokračování již dlouho probíhajících procesů, druzí za skutečný a velmi pokročilý jev považují svět za prostor bez hranic, v němž se národní stát stal fikcí, ale z jeho přístupu vyplývá i existence mezičlánku mezi těmito extrémy.

2.3.

Procesní chápání globalizace

Další důležitou otázkou, kterou je nutné si položit, je chápání globalizace na jedné straně jako jednotného, na straně druhé diferenciovaného procesu. Globalizté i skeptici upřednostňují komplexní pohled na globalizaci. Podle nich zachycení globalizace prostřednictvím jednotlivých disciplín, jako jsou ekonomie, sociologie, historie a politologie, vysvětluje jen jednu část fenoménu 12

globalizace bez zachycení její komplexnosti (Sýkora 2000, Held 1999, UN 2004). Naopak podle transformátorů by globalizace měla „být pojímána jako vysoce diferenciovaný proces, který nachází výrazy ve všech klíčových oblastech společenských aktivit“ (Held 1999, s. 11).

Globalizace se projevuje ve všech v klíčových oblastech společenských aktivit, kde ji musíme chápat jako komplexní proces působící na společnost. Ekonomická změna podmíněná globalizací má vliv i na politické a společensko-kulturní procesy, které jsou na ekonomiku navázány, a naopak. Proto i přes relativní nezávislost jednotlivých složek globalizace ji musíme brát jako komplexní proces.

2.4.

Časové vymezení

V otázce časového zařazení globalizačních procesů lze pozorovat velké rozpětí názorů. Většina autorů se shoduje v tom, že globalizace chápaná jako expanze kapitalistické ekonomiky probíhá již několik staletí. Dicken (1992) řadí jejich počátek do 16. století, Giddens (2001b) do 18. století, UN (2000) do 19. století. Naopak Tickel, Peck (2003), Sýkora (1995), Jeníček (2002) omezují její

trvání do poslední třetiny 20. století. Jednotlivá pojetí časového zařazení odpovídají různému důrazu autorů na postupný časový nástup jednotlivých součástí globalizačních procesů nebo kolísají podle jednotlivých představ o globalizaci. Dicken poukazuje na rozvoj jednotlivých prvků ekonomické globalizace již v 16. století – expanze obchodu, jejich urychlení během 19. století – rozvoj industrializace, krize za první a druhé světové války a nový ekonomický rozvoj po druhé světové válce. Zpráva UN (2000) zdůrazňuje historický vývoj globalizace v cyklických vlnách.

První vlna odstartovala ekonomickou integrací v šedesátých letech 19. století a vyvrcholila před první světovou válkou. Následovala vlna meziválečné „antiglobalizace“ - ekonomických a válečných nacionalismů. Vývoj, který navázal po druhé světové válce na ekonomickou situaci před první válkou, lze charakterizovat růstem světového obchodu. Současná vlna globalizace je charakteristická expanzí mezinárodního obchodu a přímých zahraničních investic, redukcí obchodních bariér, otevřením ekonomik kapitálovým tokům a výměně informací. Podobný postoj, ale konkrétněji specifikovaný na města, nám podává Short (2002). Města byla dějištěm hlavních, mnohdy globálních procesů již po staletí, ale odlišnost od dnešního stavu vidí v intenzitě, komplexnosti a globálním rozpětí těchto procesů. Poukazuje na skutečnost, že globalizace se projevuje v pulsech, tj. v sériích re-globalizace, která kolísá ve formách a intenzitě. Začátek posouvá již do 16. století, nicméně nárůst objemu, rychlosti, intenzity a dosahu globalizace klade do období po roce 1970. Považuje města ne za globalizovaná, ale kontinuálně re-globalizovaná. Brenner (1998, 1999) chápe současnou přeměnu měst jako výsledek působení současného kola globalizace, které je ale odlišná od globalizace konce 19. století. Brennerovo pojetí globalizace se shoduje s pojetím Tickela a Pecka (2003), Mezříckého (2003), Sýkory (1995), kteří kladou počátky globalizace do sedmdesátých let 20. století. Popisují ji jako reakci na strukturální krize 70. let a shodují ji se současnou vlnou expanze mezinárodního obchodu a přímých zahraničních investic, redukcí obchodních bariér, otevření ekonomik kapitálovým tokům a výměně informací. 13

3.

HLAVNÍ MECHANISMY GLOBALIZACE

Chceme-li popsat působení globalizačních procesů na rozvoj měst, je nutné nejprve identifikovat

procesy, které mají globální charakter a pak studovat jejich dopady na lokální úrovni měst. Globalizace je komplexní trojnásobný proces, skládající se z ekonomické, politické a sociálněkulturní složky. Výsledkem souběžného působení všech tří složek globalizace je dnešní město jako místo (uzel) akumulace v nadnárodních tocích kapitálu, komodit, pracovních sil a informací (Brenner 1999). Žádná její složka nepůsobí samostatně, výsledná podoba města je výslednicí jejich komplexního působení.

3.1.

Ekonomická složka globalizace

Jak jsem se již zmínil výše, globalizace chápaná jako expanze kapitalistické ekonomiky probíhá již několik staletí. Já se zaměřím hlavně na období současného kola globalizace, při kterém dochází k nárůstu intenzity, komplexnosti a rozpětí jejich procesů. Ekonomickou část lze považovat za nejdůležitější složku globalizace. Tím ale nelze snížit význam dvou zbývajících složek, které jsou k ní i mezi sebou ve vzájemné interakci. Ekonomická globalizace, jak na ni nahlížím ve své práci, se začala vyvíjet během 70. a 80. let 20. století a znamenala významnou změnu v mezinárodní ekonomice. Její vývoj je kontinuální a nezastavuje se ani v současnosti.

3.1.1. Vývoj globalizačních procesů

Poválečný vývoj v západních zemích byl charakterizován tzv. fordistickou ekonomikou. Základním měřítkem akumulace této ekonomiky byl národní stát, který byl i základem pro regulaci politicko-ekonomického života. Světová ekonomika byla rozdělena do autonomních národních

ekonomik s vedoucí úlohou Spojených států amerických. Národní ekonomiky charakterizovala masová výroba a masová spotřeba, politika plné zaměstnanosti, kontinuální růst produkce a obchodu, peněžní a finanční regulace, regulace nerovnoměrného prostorového vývoje atd. Od 70. let 20. století nastala změna v převládajícím rámci ekonomického vývoje. Došlo k útlumu národních ekonomik západního světa v důsledku růstu cen ropy a ostatních surovin, růstu ceny práce, nákladů na bydlení a nestability Brettonwoodského systému měn. Rozbily se spoje mezi masovou produkcí a masovou spotřebou, poklesla ziskovost sektorů fordistické ekonomiky, zintenzívnila se mezinárodní konkurence, rozšířila se deindustrializace a nezaměstnanost, rostla inflace, rozklížil se Brettonwoodský systém měn atd. Východiskem z tohoto stavu byla transformace zaběhlých ekonomických systémů a rámců a ustavení nových ekonomických struktur. Došlo k výraznému urychlení integrace států do mezinárodního systému produkce, distribuce a směny zboží a služeb (Sýkora 2000), internacionalizaci ekonomických aktivit, růstu zahraničních investic, technologickým změnám ve výrobě, liberalizaci vnitřních i zahraničních trhů, privatizaci, deregulaci pohybu kapitálu a finančních trhů a expanzi nadnárodních společností. Rostl počet zemí, které se zapojily 14

do globálního kapitálového trhu a enormně narostla velikost finančních trhů, které nyní velikostí přesahují většinu národních ekonomik. Klíčovým procesem z perspektivy urbánní ekonomiky se stala rostoucí poptávka po službách

od firem všech průmyslových oborů a fakt, že města jsou preferována jako výrobní místa pro takové služby, ať už na globální, národní, regionální nebo lokální úrovni. Města se stala klíčovými místy produkce služeb, výsledkem čehož je formování nového ekonomického jádra služeb ve městě, které nahrazuje starší, typicky průmyslově orientované jádro. Jedná se o formování nové městské ekonomiky ve dvou hlediscích (Sassen 1995), 1) změny ve struktuře obchodu a finančního sektoru, navýšení jeho objemu a významu v městské ekonomice ve srovnání

se stavem před rokem 1970, 2) převaha nového komplexu financí a služeb. V tomto formování nové městské ekonomiky se do popředí dostala města, ve kterých dochází ke koncentraci komplexu těchto služeb na globální úrovni. Klíčová pozice těchto globálních měst spočívá v tom, že v nich je koncentrována infrastruktura a služby, které vytváří možnost globální kontroly. Rozsah globálních procesů a trhů znamenal vysokou dynamiku zisků z nových ekonomických aktivit, které vedly ke ztížení konkurenceschopnosti menších zástupců daných ekonomických sektorů. Sassen (1995) tento stav popisuje na sektoru drobných poskytovatelů lokálních služeb, kteří byly nahrazeni novými zástupci s globálním zázemím. Tato změna je nejvíce charakteristická pro gateway cities, která integrují národní ekonomiky do světových trhů a ve kterých dochází ke koncentraci služeb pro globální korporace. Nadnárodní společnosti (TNC) nahrazují drobné lokální poskytovatele služeb sítěmi řetězců maloobchodních služeb (hotelů, restaurací, kin, prodejny potravin atd.) zaměřených jak na příjmovou elitu, tak na většinu obyvatel města. Sassen zdůrazňuje nadále důležitost výrobního sektoru, který stále zůstává důležitým ekonomickým sektorem, ačkoli už nemusí dominovat v ekonomicky nejdůležitějších městech. Výrobní průmysl tvoří sice podklad pro sektor výrobních služeb, ale bez ohledu na jeho lokalizaci ve světě.

3.1.2. Podmínky pro rozvoj ekonomické složky globalizace

Působení ekonomické globalizace je podmíněno několika faktory. Mezi ty nejdůležitější lze zařadit nadnárodní společnosti a jejich vliv pomocí přímých zahraničních investic, technologickou změnu, globální finanční trhy a novou mezinárodní dělbu práce.

3.1.2.1.Nadnárodní společnosti a přímé zahraniční investice

Po druhé světové válce došlo k rychlé internacionalizaci ekonomických aktivit, vlastnictví a řízení velkých firem. Jejím výsledkem byl růst vzájemné propojenosti a integrace produkce zboží a služeb na nadnárodní úrovni. Hlavním kritériem internacionalizace byl zisk prostřednictvím expanze do ostatních ekonomických oblastí nebo lokalizace do oblastí s nižšími náklady. Od 70. let minulého století začal růst podíl zahraničních investic nadnárodních společností nad investicemi umístněné do země původu firmy. Nadnárodní společnosti se staly prostřednictvím zahraničních 15

investic nejdůležitější silou formující globální posun v ekonomických aktivitách. TNC lze chápat jako společnosti, koordinující produkci z jednoho nebo více center strategického rozhodování, kde tato koordinace nebo vlastnictví jejich poboček přesahuje národní hranice (Dicken 1992). Podle

Dickena mají TNC tři základní znaky: kontrolují ekonomické aktivity ve více než jedné zemi, jsou schopné těžit z výhody geografických rozdílů mezi zeměmi a regiony, jsou geograficky flexibilní tzn. schopny přesunu svých zdrojů a operací mezi různými lokalitami v globálním měřítku. Nejdůležitější silou formující posun v globálních ekonomických aktivitách byl růst a komplexnost přímých zahraničních investic (FDI). FDI jsou investice jedné firmy do druhé a tím získáním určitého stupně kontroly nad jejím fungováním, které se uskutečňuje přes národní hranice. Tyto

transakce se mohou uskutečnit koupí zahraniční firmy nebo určité její části nebo pobočky, výstavbou nových výrobních aktivit v zahraničí nebo fúzí firem z odlišných zemí původu (Dicken 1992). Od 80. let nastal velký růst počtu TNC, jak v množství, tak v jejich geografickém rozšíření. K původním zemím původu TNC, tedy hlavně zemím severní Ameriky, západní Evropy a Japonska se přidaly později i nově industrializované země jihovýchodní Asie, Latinské Ameriky a transformované země bývalého Sovětského bloku. Podle Dickena (1992, 51) „podíl TNC, které fungují opravdu v „globálním“ měřítku je stále menší v porovnání s počtem TNC, které fungují geograficky omezeně“. Dickenovo tvrzení podporuje tezi o rozdělení světové ekonomiky do třech ekonomických oblastí (severní Amerika, EU, jihovýchodní Asie), ale nelze zapomínat, že se do světové ekonomiky integruje stále větší počet států a oblastí, díky čemuž dochází i k rozšiřování působností nových, ale i již široce etablovaných TNC do dalších oblastí. V 70. letech proudilo nejvíce FDI do výrobního průmyslu, v 80. letech došlo k vyrovnání podílu FDI mezi výrobním sektorem a sektorem služeb, které začaly od počátku 90. let převládat (60 % ve prospěch služeb). Nastala změna v sektorové distribuci FDI, pokles v primárních sektorech je nahrazován nárůstem ve službách, ve výrobě zůstává objem FDI stabilní. Nejvíce FDI směřuje do třech výrobních sektorů: technicky vyspělé sektory (farmacie, počítačový průmysl, elektronika,

umělá vlákna, vědecké přístroje), velko-objemové, středně technicky náročné sektory (automobilový, gumárenský průmysl) a zboží masové spotřeby (cigarety, nealkoholické nápoje, toaletní výrobky, potraviny). V sektoru služeb pak do aktivit spojených s obchodem, bankovnictvím, finančnictvím, pojišťovnictvím, reklamní činností a realitami (Dicken 1992). Příliv FDI do služeb byl charakteristický pro vyspělé země (severní Amerika, EU, Japonsko), naopak příliv FDI do výroby pro nově industrializované země jihovýchodní Asie a Latinské

Ameriky (zde dnes dominuje především JV Asie). Specifické postavení zaujaly v 90. letech 20. století i transformované země bývalého Sovětského bloku, které se musely vyrovnat s přechodem od centrálně plánovaných ekonomik k tržním. Ale i v méně vyspělých zemích nastal posun a dochází k silnému přílivu FDI do služeb. Globalizaci produkce zboží rychle následovala i globalizace distribuce zboží, a to hlavně prostřednictvím nadnárodních obchodních společností (Sýkora 2000), které začaly vytlačovat drobné distributory. 16

TNC jsou silné nejen ekonomicky, ale hrají významnou roli i v politické sféře. TNC vyjednávají podmínky vstupu do jednotlivých oblastí nejen se státními (regionálními, lokálními) agenturami pro ekonomický rozvoj, ale i s politickými představiteli daných států, regionů a měst (Hyundai jedná… 2005). Giddens (2003, 69) ovšem ukazuje na zásadní rozdíl mezi TNC a národními státy v ohledu územní kontroly a kontroly prostředků násilí, „moderní státy dosáhly více či méně určitého monopolu na kontrolu násilí na svém vlastním území a průmyslové korporace, ať je jejich ekonomická síla sebevětší, nemohou fungovat jako politické/zákonné entity, které vládnou na daném uzemí“ (srovnej Taylor 1995, 59). V tomto ohledu nemůžou TNC soupeřit s mocí státu. Na jedné straně lze říci, že v letech 1990 až 2003 tvořily světové FDI jen 8% domácích investic,

což podtrhuje fakt, že FDI pouze doplňují domácí investice. Na druhé straně existují i oblasti, kde vliv FDI převládá nad vlivem domácích investic a tvoří jejich dominantní část. Od 80. let dochází k postupnému poklesu podílu vyspělých zemí (hlavně USA) a růstu podílu ostatních zemí jako cílů FDI, k posunu k větší významnosti těchto zemí došlo i v oblasti zdrojů FDI. V postavení rozvojových zemí jako cílů FDI dosáhla v posledních letech dominantního postavení Čína, mezi vyspělými zeměmi dochází k poklesu podílu USA (tab.2.) V současné ekonomice zahrnuje největší podíl FDI finanční sektor, následovaný obchodem (Sassen 2001). Tabulka 1. nám ukazuje jasnou dominanci vyspělých zemí jako zdrojů FDI. Tab.1. Vývoj podílu daných zemí jako zdrojů FDI ve světové ekonomice v letech 1980 - 2003. Země původu Rok USA Spojené království Japonsko Německo Francie Jižní Korea Čína (včetně Hong Kongu) Brazílie ČR Rozvinuté země Rozvojové země

1980 35,8 18,8 4,4 14,3 5,7 * 0,1 0,7 * 93,7 6,3

Podíl na celosvětovém objemu FDI (%) 1995 # 2000 23,6 12,1 10,9 19,6 6,1 2,6 9,4 4,7 7,9 14,9 0,8 0,4 4,6 5,0 0,1 0,2 * * 85,1 91,3 14,9 8,7

2003 24,8 8,9 4,7 0,4 9,3 0,5 1,0 * * 93,0 7,0

*…méně než 0,1%, #…roční průměr za roky 1992-1997, upraveno podle UNCTAD (2005), tab. B.2., UNCTAD (2004).

17

Tab.2. Vývoj podílu daných zemí jako cílů FDI ve světové ekonomice v letech 1980-2003. Země původu Rok USA Spojené království Japonsko Německo Francie Jižní Korea Čína (včetně Hong Kongu) Brazílie ČR Rozvinuté země Rozvojové země

1980 22,6 18,4 0,5 0,6 5,9 * 1,3 2,3 * 84,6 15,4

Podíl na celosvětovém objemu FDI (%) 1995 # 2000 19,3 22,6 6,3 8,6 0,4 0,6 1,9 14,3 6,3 3,11 0,4 0,6 12,9 7,3 2,1 2,3 0,4 0,4 60,9 80,5 39,1 19,5

2003 5,3 2,6 1,1 2,3 8,3 0,7 11,9 1,8 0,5 65,3 34,7

*…méně než 0,1%, #…roční průměr za roky 1992-1997, upraveno podle UNCTAD (2005), tab. B.1., UNCTAD (2004).

3.1.2.2.Technologická změna

„Rozvoj globální ekonomiky byl podmíněn rozvojem technologií, které by překonaly tření času a prostoru“ (Dicken 1992, 103). Důsledkem technických inovací došlo k poklesu časové i finanční náročnosti dopravy i komunikace a rozvoji globálních vztahů. Iniciátory technologické změny byly TNC a vlády nejvyspělejších zemí. TNC potřebovaly efektivní a výkonné dopravní a komunikační spojení na propojení svých poboček a jejich operací po celém světě a tím získání větší efektivity a konkurenceschopnosti. Nové informační technologie ovlivnily rozvoj globalizace ve třech klíčových oblastech, kterými jsou obchod se zbožím a kapitálem, řízení TNC a zprostředkování poradenských a finančních služeb (Sýkora 2000). Největší technologické změny zaznamenaly transportní systémy zaměřené na přepravu materiálů, produktů a lidí z místa na místo, informační technologie (IT), zejména komunikační systémy, zaměřené na přemisťování informací, a zpracování informací a technologické změny produktů a procesů řízení. Nejvýznamnější změnu dopravních systémů prodělala letecká doprava (proudová letadla) osob a materiálu, lodní doprava (velké nákladní lodě) a způsob přepravy (kontejnerizace, která zjednodušila přenos dodávek a zajistila jejich větší bezpečnost). V komunikačních systémech zaznamenaly největší pokrok optická vlákna, mobilní telefony, komunikace prostřednictvím satelitů a světová počítačová síť (Internet). Hnacím motorem každé technologické změny je inovace, protože každý ekonomický produkt má určitou limitovanou délku svého života - svůj životní cyklus. V dnešní globální ekonomice dochází ke stále rychlejšímu zkracování životního cyklu výrobku. Zavádění nových výrobků a tím zkracování životaschopnosti (prodejnosti) jejich starších typů je nutností k přežití v celosvětové konkurenci. Dlouhodobý růst ekonomických společností je založen na jejich geografické expanzi nebo stálé inovaci nových produktů nebo obojího. Jednotlivé fáze životního cyklu výrobku jsou 18

pro své převládající nároky na charakteristické požadavky rozmístěny v různých ekonomických oblastech. Různá stádia životního cyklu výrobku vyžadují různé lokalizace. Prvotní fáze se soustřeďuje do oblasti vyspělých ekonomik a s postupným vývojem životního cyklu dochází

k posunu geografického umístění výrobku do méně vyspělých oblastí (viz tab.3.), popř. do měst s horším postavením v globální hierarchii. V obou případech hrají hlavní roli levnější pracovní síla a náklady. Tab.3. Životní cyklus výrobku Malý počet zákazníků

Konkurence

Málo konkurentů

Rostoucí počet zákazníků

Technologie

Rychlá změna

Zpomalení změny

Poptávka

Kapitálová náročnost

Nároky na pracovní sílu

Nízká

Vstup nových konkurentů

Vysoká

Vrchol poptávky

Pokles poptávky

Odchod slabých Stálé množství konkurentů konkurentů

Prudký pokles poptávky Odchod některých konkurentů

Určité změny - ale jinak stabilní technologie Vysoká

Vysoká

Nízká

Vědci a inženýři Management

Středně Středně kvalifikovaná a kvalifikovaná a Nekvalifikovaná nekvalifikovaná nekvalifikovaná

Prvotní rozvoj

Vrchol

Pokles

Zastaralost

Objem prodeje

Stádia výrobku

Růst

Upraveno podle Dicken 1992, obr. 4.7, 4.10, tab. 4.3.

Technologická změna je považována za primární motor kapitalismu. Dicken (1992) považuje technologickou změnu za klíčový bod současné ekonomiky. Neinovovat znamená zemřít. Inovace umožňuje vznik nových ekonomických struktur, nové organizace a rozvržení ekonomických aktivit, nových produktů a procesů. Fordistická ekonomika byla zaměřena na produkci standardizovaných produktů v masovém měřítku určených k masové spotřebě. Tato produkce byla nahrazena tzv. flexibilní produkcí, která se netýká jen samotné produkce a organizace v továrně, ale i vztahů mezi pobočkami, zákazníky a zásobovacími firmami. Klíčovým faktorem flexibilní produkce je používání informačních technologií. Jejich pomocí lze rychle přejít od jedné části výroby k jiné bez velkých nároků na změny. Při použití flexibilní produkce lze levně vyrobit zboží i v malém množství. IT umožňují flexibilní řízení jednotlivých částí TNC, bez ohledu na jejich geografické rozšíření, oboustrannou výměnou informací. Informační technologie hrají důležitou 19

roli i v zásobování. Umožňují flexibilní systém dodávek (just-in-time), jejichž cílem je přesná koordinace zásobování a výroby.

3.1.2.3.Globální finanční a kapitálové trhy

V důsledku krize fordistického ekonomického stylu na začátku 70. let 20. století došlo ke změně v převládajícím rámci ekonomického vývoje, kterou charakterizovala změna v mezinárodních i národních regulacích směny zboží a služeb, a zejména pak změnami regulací finančních toků. Novou ekonomickou situaci nejvíce ovlivnily 1) deregulace mezinárodního obchodu se zbožím a penězi po rozpadu brettonwoodského systému, 2) deregulace národních trhů v rámci přechodu od sociálního státu k liberálně orientované politice upřednostňující volný trh a 3) vytváření pobídek k přilákání investic nadnárodních společností (Sýkora 2000). Od počátku 80. let se stal převládajícím politickým projektem ekonomických strategií v západních zemích neoliberalismus chápaný jako víra v otevřené, konkurenční a neregulované trhy, osvobozené od všech forem státních zásahů a reprezentující optimální mechanismus ekonomického rozvoje (Brenner a Theodore 2002). Proces deregulace obchodních vztahů mezi státy se začal rozvíjet už po druhé světové válce uzavřením Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT, nahrazen 1995 Světovou obchodní organizací, WTO), který měl tři základní cíle: 1) redukci cel, 2) zrušení kvót a dalších necelních bariér obchodu, 3) vymizení obchodní diskreditace. Deregulace byla široce přijata ve vyspělých zemích, naopak odmítána v zemích rozvojových jako překážka k ochraně domácího trhu proti výrobkům z vyspělých zemí. Mnohem rychleji něž deregulace obchodních vztahů proběhla deregulace mezinárodních finančních trhů. Brettonwoodský měnový a finanční systém byl nahrazen deregulovaným režimem, vyznačujícím se minimální kontrolou vlád nad mezinárodními přesuny kapitálu (Sýkora 2000). Nastala rychlá transformace finančního průmyslu, v jeho organizaci, nabídce a poptávce po finančních produktech a službách. Základní podmínkou transformace bylo otevření národních trhů díky deregulaci, následované masivním přílivem financí skrze rostoucí účast hlavních národních finančních institucí v globální ekonomice, liberalizace

kapitálových trhů a rozvoj komunikačních technologií. Deregulace a velký objem finančních prostředků od velkých investorů přinesl velký růst přes-hraničních investic do akcií a formování mezinárodního akciového trhu. Ale i přes zapojení velkého množství nových finančních trhů do globální ekonomiky přetrvává stále vysoká koncentrace finanční kapitalizace do několika trhů (severní Amerika, EU, Japonsko, tab.4.). Je však současný vývoj novou fází finančnictví nebo je váha globální ekonomiky na národních ekonomikách obdobná stavu na konci 19. století? Podle Sassen (2001) se ekonomiky konce 19. i 20. století shodují v masivnosti zapojení vlastních národních ekonomik do globální ekonomiky, ale odlišují se ve třech zásadních bodech: 1) rostoucí koncentrace tržní moci do nových institucí penzijní fondy a pojišťovací společnosti, 2) změny, které přinesly nové informační technologie do finančních trhů - okamžitý přenos, vzájemné propojení a rychlost spojení, 3) rozšíření 20

finančních inovací, které rozšířily paletu produktů, které mohou být obchodovatelné. Lze ještě přidat čtvrtý rozdíl, zapojení většího počtu zemí a jejich finančních trhů do globální ekonomiky. Většina finančních služeb konce 19. století nebyla globálně obchodovatelných, protože musely být

spotřebovány na místě produkce. Ale současný rozvoj informačních technologií zapříčinil geografické oddělení místa produkce a místa spotřeby. Mezi producentem služby a jejím zákazníkem dochází k (mezinárodní) výměně dat a informací. Telekomunikační a informační technologie jsou proto podstatné pro prostorové rozptýlení ekonomických aktivit a reorganizaci finančního průmyslu. Zvýšily rychlost přenosu dat a informací a prudce snížily jejich náklady. Pokrok v IT umožnil globální 24 hodinové obchodování s finančními službami. Schopnost

přenášet data elektronicky na velké geografické vzdálenosti vytvořila potenciál pro kontinuální celosvětové transakce kdykoli během dne nebo noci. Dominantními místy 24 hodinového finančního obchodování je osa tří měst: Londýn, New York, Tokio, která jsou nejen kontrolními body globálního ekonomického systému, centry pro finanční a specializované služby, ale i místa produkce inovací a trhů pro ně a sídla ředitelství nejvýznamnějších TNC (Dicken 1992, Sassen 2001). Tab.4. Podíl finančních trhů států Severní Ameriky, EU a Japonska na celosvětovém objemu globálních ekonomických trhů v letech 1975, 1988, 1999. Rok Podíl (%)

Upraveno podle UNCTAD (2004)

1975 75,0

1988 85,0

1999 69,0

3.1.2.4.Nová mezinárodní dělba práce

Nová mezinárodní dělba práce (NIDL) je proces, který nám vysvětluje přesun průmyslové výroby z vyspělých zemí „jádra“ do ekonomik „globální periferie“ (Dicken 1992). Společnosti, které byly závislé na průmyslové výrobě ve vyspělých zemích se musely vyrovnat s růstem ceny pracovní síly a ostatních nákladů na výrobu. Zvýšená konkurence na globální úrovni vedla TNC k minimalizaci nákladů a tím přesunu výroby do oblastí s vyšším ekonomickým potenciálem. Vznik NIDL byl podle Dickena (1992) podmíněn třemi základními podmínkami: 1) rozvojem dopravních a telekomunikačních technologií, 2) rozvojem výrobních technologií, které umožnily

rozpad a standardizaci výroby do jednotlivých úkonů, což dovolilo využít nekvalifikované pracovní síly (viz životní fáze výrobku), 3) zásoba potenciální pracovní síly. Snaha po maximalizaci zisku vedla TNC ke snižování svých nákladů přesunutím svých výrobních operací do oblasti s levnější pracovní silou, převážně do méně rozvinutých oblastí, zatímco řídící a kontrolní funkce, výzkum a vývoj a výroby vyžadující kvalifikovanou pracovní sílu zůstaly ve vyspělých oblastech. Musíme si také uvědomit, že levná pracovní síla není vždy jediným lokalizačním faktorem přesunu výroby na jiné místo. Cílové země nebo lokality poskytují i další tzv. pull faktory, mezi které lze 21

zařadit geopolitické zázemí lokality, levné pozemky s vybudovanou infrastrukturou, bezpečnostní podmínky, dostatečnou kapacitu infrastruktury poskytující základní služby, komunikaci a dopravu, efektivní vládní a politickou podporu - eliminaci cel, liberalizaci trhu, redukci nebo eliminaci daní

(daňové prázdniny), snadný přeshraniční pohyb osob, kapitálu a informací, volnější normy v oblasti bezpečnosti práce a životního prostředí (Parsa a Kervani 2002, Dicken 1992, Sýkora 2000, Grosfoguel 1995). Nesmí se zapomenout na fakt, že převládající toky FDI směřují stále do vyspělých zemí, tzn. do zemí s relativně drahou pracovní silou, ale zároveň velkou kupní silou a potenciálním trhem. V důsledku NIDL dochází ve vyspělých zemích jádra nebo vyspělých ekonomických oblastech

k deindustrializaci a s ní spojenému růstu nezaměstnanosti v sektorech ekonomiky, které tomuto novému dělení podléhají (výroby náročné na počty pracovníků a nekvalifikovanou pracovní sílu). Naopak dochází k posilování terciérního sektoru ekonomiky, který těží z přítomnosti řídících a kontrolních funkcí, vědy a výzkumu a technologicky náročných odvětví, které vyžadují vysoce kvalifikovanou pracovní sílu. Nejvíce dynamickou složkou služeb se stávají především výrobní služby, které zahrnují finanční služby (bankovnictví, pojišťovnictví, investice) a další služby pro podniky (právní, účetní, reklamní a realitní služby), které nejvíce podléhají globalizaci vlastnictví a řízení. NIDL se projevila výrazně i v rozvojových zemích, nejvíce v tzv. nově industrializovaných zemích (NIC), které podle Dickena (1992) přijaly tři typy rozvoje průmyslu: 1) výroba založená na domácích surovinách, 2) industrializaci nahrazující dovoz, 3) proexportní industrializace. Podobným vývojem prošly v 90. letech i transformující se země bývalého sovětského bloku. Tyto státy se chovají tak, aby přitáhly co největší počet zahraničních TNC s tím, že vytvoří nová pracovní místa, zvýší úroveň kvalifikace domácí pracovní síly a zlepší technologickou úroveň domácí ekonomiky. Snaha těchto zemí přitáhnout FDI vyvrcholí vznikem tzv. proexportních zón (EPZ), což jsou relativně malé oblasti státu, jejichž účelem je přitáhnout exportně zaměřený průmysl poskytnutím výhodných investičních a obchodních podmínek, které jsou odlišné od zbytku země (Parnreiter 2002). Města, která propojí činnost TNC s domácí ekonomikou se stávají místy lokalizace oblastních ředitelství TNC a výrobních služeb. Tato místa, tzv. „gateway city“ napojují domácí ekonomiku do globální ekonomické sítě.

3.2.

Politická složka globalizace

Politické globalizace je často chápána jako proces, který „vede k tomu, že některé funkce národního státu jsou postupně převáděny jednak na nadnárodní, jednak na subnárodní instituce a organizace, a klasický národní stát je tak oslabován shora i zdola“ (Musil 1999, s. 27). Globalizace je spojena s transformací moci moderních států, jejich funkcí a rolí. Za jednu z nejvýznamnějších politických změn 70. a 80.let lze považovat zvyšující se zapojení neoliberalismu do národních politických programů. Nástup neoliberalismu byl spojen s ekonomickými problémy stávajícího systému, který nebyl schopen se vyrovnat s důsledky ekonomické krize 70. let.

22

3.2.1. Oslabení národního státu

K procesu oslabování státu jako prostorové jednotky docházelo pod tlakem privatizace, deregulace, otvírání národních ekonomik a rostoucí účasti národních ekonomik v globálních trzích od 70. let minulého století, kdy byl fordistický model státu nahrazován neoliberálním. Dochází k decentralizaci národního měřítka státu jako kontejneru socioekonomických vztahů a souběžné intenzifikaci důležitosti jak sub- (města, regiony), tak supra- (nadnárodní organizace) národních forem územní organizace (Brenner 1999). Neo-liberalismus se utvářel jako ekonomická doktrína, která přetváří fordistický systém do nové rekonstruované formy (fáze roll back). Cílem neoliberálních principů bylo minimalizovat velikost vlády státu, vytvořit prostor pro síly konkurence, zvětšit velikost a dosah soukromého sektoru, přerozdělit zisky podle tržního principu, oslabit odbory a další proti tržní a anti-konkurenční instituce. Tato ortodoxní fáze byla od 90. let minulého století přizpůsobována specifickým podmínkám jednotlivých států regionů a lokalit (roll on) s větším ohledem na sociální otázky. Došlo k transformaci neo-liberalismu v komplex, který spojil neo-liberalismus s historicky podmíněným prostorem, institucionálním rozvrstvení a rozvržením společensko-ekonomických sil. Během vývoje neo-liberalismu došlo k zakotvení jeho restrukturalizačních procesů natolik, že byly vytvářeny na nadnárodní, národní, regionální i lokální úrovni, kde byly definovány určitým

institucionálním rámcem a politickými režimy (Brenner a Theodore 2002). Principy neoliberalismu zasáhly i mezinárodní instituce typické pro fordistický systém: GATT (WTO), Mezinárodní měnový fond, Světovou banku. Došlo k jejich transformaci do šiřitelů a podporovatelů neoliberalismu, rozšířily vliv jeho tržních sil i do zemí Třetího světa, ve kterých byla implementace neoliberalismu do jejich ekonomik podmínkou rozvojové pomoci. Tato politika vedla k začleňování stále většího počtu zemí rozvojového světa do celosvětového ekonomického systému.

3.2.2. Re-scaling

Brenner (1999), Held (1999) poukazují na fakt, že sice dochází k decentralizaci státu jako prostorového měřítka, ale nedochází k jeho erozi. Hlavní změnou, kterou prochází stát od 80. let minulého století, je změna státní teritoriální organizace (re-scaling), která musí být chápána jako podstatný moment globalizačních procesů. Re-scaling je souběžně přenosem státní moci směrem nahoru k supra-národním agenturám (EU) a směrem dolů k regionální a lokální úrovni (regiony, města), které jsou lépe vybaveny k podpoře a regulaci urbánně - regionálních přeměn. Tato změna měla vést ke zlepšení efektivity státní zprávy, umožnění pohybu novým formám kapitálu, na nadnárodní úrovni k podpoře globální konkurence hlavních subnárodních oblastí růstu a k posílení zhodnocení kapitálu v upadajících městech a oblastech. I Short (2000) zdůrazňuje, že stát se i přes nové formy politické prostorové organizace ukázal jako dostatečně pružný a i nadále schopný poskytovat legitimní služby za předpokladu vlastní mobilizace k udržení kapitálových investic ve svých hranicích a v podpoře regionálních a lokálních oblastí v globální konkurenci. 23

Státy stále zůstávají suverénními subjekty na světové scéně, což znamená, že jsou i přes všechny změny, které proběhly od 70 let minulého století, jedinými legitimními entitami, které jsou posledním garantem veškerého fixovaného majetku (Sassen 1995). Změna organizace státu se

projevila i v jeho bezpečnostní funkci. Bezpečnostní otázka státního teritoria je přenášena na nadnárodní úroveň, kde je zajištěna ne národním státem, ale mezinárodními bezpečnostními smlouvami.

3.3.

Společensko-kulturní složka globalizace

Dnes lze chápat společensko-kulturní globalizaci jako narůstající a prohlubující se pohyb zboží, lidí, kapitálu, obrazů, symbolů a způsobů komunikace přes národní hranice. Je unikátním procesem svými rozměry nemající v minulosti obdobu. To ani navzdory komplexnosti kulturních interakcí mezi jednotlivými společnostmi v posledních 300 letech, se kterými je srovnávána. Nejsou zde žádné historické ekvivalenty globálního dosahu i objemu kulturní výměny skrze současné telekomunikační, zpravodajské a dopravní infrastruktury (Held a kol. 1999, Sassen a kol. 2001).

Deregulace, a liberalizace obchodního prostředí spolu s digitalizací měly hlavní dopad na kulturní globalizaci, která tak posiluje svůj vliv na lokální kulturní rámce. Za hlavní síly usnadňující tento pohyb přes národní hranice považuje Sassen a kol. (2001) mezinárodní organizace, sportovní i společenské akce celosvětových rozměrů, pokrok v technologiích a globalizaci zábavného průmyslu, ke kterým lze přiřadit ještě turismus a mezinárodní mediální korporace. I přes stále vzrůstající vliv kulturní globalizace zůstává většina obyvatel světa usazena v lokálních nebo regionálních kulturních vlivech, které sice mohou být do určité míry zasaženy globálním vlivem, ale ten není dominantní. Výsledný stav lze charakterizovat jako kulturní slepenec, který obsahuje jak lokální, tak globální složku a jejich vzájemný poměř je ovlivněn silou zapojení dané lokality do světových ekonomických, kulturních a politických toků.

3.3.1. Chápání společensko-kulturní globalizace

I společensko-kulturní složku globalizace můžeme posuzovat ze tří ideologických hledisek. Hyperglobalizté ji považují za proces, který vede k unifikaci a homogenizaci světa pod vlivem

amerikanizace (nebo všeobecně západních spotřebních rámců), skeptici poukazují na slabost globální kultury ve srovnání s národními kulturami, na důležitost kulturních odlišností a konfliktnost hlavních světových civilizací. Transformátoři ukazují kulturní globalizaci jako vytváření kulturních hybridů a nové globální kulturní sítě. Každý z těchto pohledů na kulturní globalizaci má základ v určitém pravdivém tvrzení, proto si je nutné uvědomit, že vždy záleží na konkrétní oblasti, která je charakteristická určitými vlastnostmi a na procesech, které na ni působí, na jejich intenzitě, charakteru i délce trvání. Kulturní globalizace neznamená jen samostatnou homogenizaci nebo naopak heterogenizaci, ale spíše transformaci kontextu (ve kterém) a významu (skrze který) jsou národní kultury vytvářeny a reprodukovány, ale tento dopad globalizace na podstatu národních kultur je těžké rozluštit (Held 1999). Sassen a kol. (2001) popisuje 24

současnou kulturní globalizaci konceptem reteritorializace (retteritorialization) jako procesu, ve kterém „oddělená“ (deteritorializovaná) kultura zapouští kořeny v místech, odlišných od místa jejího původu. Reteritorializace zahrnuje sérii procesů od difúze z místa původu, přes hranice

(prostorové, časové, kulturní), k ukotvení v novém místě a v nových formách. Tento koncept znamená změnu jak pro původní kulturu, tak pro novou lokalitu. Jinak řečeno, lokalita je ovlivněna globálními procesy a naopak. Zatímco ty samé výrobky, myšlenky i postoje se objevují na celém světě, jejich interpretace, spotřeba i použití jsou různé. Vliv společensko-kulturní globalizace variuje i podle způsobu a intenzity zapojení lokality do celosvětových ekonomických, politických a kulturních toků. Z hlediska globálních toků méně

významné lokality mají pouze zprostředkovanou (média, Internet) nebo malou osobní zkušenost se společensko-kulturní globalizací. Významnější lokality (gateway/global cities) pociťují tuto zkušenost intenzivněji. Tento stav je dán jejich větším zapojením a zároveň i ovlivněním od celosvětových toků kapitálu, osob a výrobků. Globalizace kultury se týká jak pohybu lidí, tak objektů a znaků. Ale lidé jsou stále považováni za nejdůležitější a nejvlivnější agenty kulturního přenosu, o to i přes stále narůstající vliv zprostředkované komunikace, médií a digitalizace hmotné podstaty kultury. Důležitou podmínkou šíření kulturního přenosu je pohyb jejich nositelů, který je podle Helda a kol. (1999) více geograficky extenzivní než byly migrační toky na přelomu 19. a 20. století, ale jejich intenzita je menší.

3.3.2. Migrace

Po ekonomických problémech v 70. letech 20. století se objevily nové rámce ekonomické migrace, dochází k částečnému zpomalení migrace do západního světa, ale k nárůstu migrace do ekonomicky atraktivních oblastí mimo západní svět, kde se objevila vysoká poptávka po

pracovní síle. Silnou přitažlivou silou pro migranty se projevila i nejvýznamnější global city, jak pro nekvalifikované, tak vysoce kvalifikované migranty. Změna rámců i profilů migrace byla charakteristická rostoucím počtem chudých migrantů směřujících do soukromých nebo domácích služeb (ženy i muži) rozvinutých oblastí a vysokým pohybem vysoce kvalifikovaných profesionálů. Expanze TNC do nových zemí podpořila ekonomickou migraci vysoce kvalifikovaných pracovníků jak v rámci vyspělých zemí, tak z rozvinutých zemí do vyspělých (odliv „mozků“), tak v menší míře z vyspělých do rozvojových (pobočky TNC). Ekonomická migrace má pozitivní i negativní vliv jak na oblast původu, tak na cílovou oblast migrace. V původní zemi na jedné straně dochází ke zlepšení situace na pracovním trhu, zpětnému přílivu financí od migrantů (po FDI jsou druhým největším zdrojem peněz ze zahraničí) (Migrace ve světě 2004), na druhé straně k odlivu vysoce kvalifikované pracovní síly. V hostitelské zemi naopak k přílivu kvalifikované i nekvalifikované pracovní síly, kde ta posledně jmenovaná vytlačuje domácí obyvatelstvo z nejhůře placených zaměstnání, ale zároveň zlepšuje věkovou strukturu obyvatelstva cílové země.

25

3.3.3. Globalizace zábavy, komunikace a spotřeby

Deregulace a liberalizace obchodního prostředí posledních třiceti let měla podstatný dopad na komunikační a zábavní sektor. Digitalizace informací včetně hudby, obrázků a textu, vedla ke spojení firem zabývajících se telekomunikacemi, hardwarem i softwarem, mediálními korporacemi a zpravodajskými agenturami. Lze říci, že nad kulturním průmyslem stojí 20 až 30 velkých TNC, které dominují globálnímu trhu zábavy, zpravodajství, televizi atd. Všechny tyto korporace mají sídlo ve vyspělých zemích, a většina z nich v USA (Held a kol. 1999). Od této lokální dominance jedné země nad ostatními vede spojnice ke globalizaci kultury. TNC, které dominují zábavnímu i zpravodajskému průmyslu, preferují interprety, zprávy a filmy ze svého kulturního prostředí, které díky globálnímu telekomunikačnímu pokrytí světa penetrují do národních kultur a jejich trhů. Díky nim dochází k přenosu západních stylů a images do národních kulturních rámců. Na druhé straně jsou velkými TNC šířeny na celosvětové úrovni i lokální produkty ostatních národních kultur, které by se jiným způsobem rozšiřovaly jen velmi obtížně. Jejich zastoupení v celosvětové nabídce TNC je ale zanedbatelné.

3.3.4. Turismus

Masivní rozvoj turismu byl umožněn snížením nákladů na cestování, hlavně v letecké dopravě. Ekonomické faktory turismu tvarují zkušenosti turistických destinací, strukturu investic, podstatu pracovního trhu, postavení země v rámci mezinárodní ekonomiky. Turismus může být i enormně důležitou součástí národní ekonomiky, ovlivňuje také rozvoj infrastruktury a může být významným cílem pro FDI. Je zřejmé, že přítomnost turistů, obzvláště velkého počtu zahraničních turistů, sebou nese značné ekonomické dopady i transformaci kulturní charakteristiky lokalit (Held 1999). Kulturní dopad turismu se projevuje v ovlivnění lokality, jejíchž důsledkem je její přizpůsobení kulturním a společenským nárokům turistů. Mnohdy ale příliv turistů znamená i příliv problémů. Některé lokality si už začínají uvědomovat, že být magnetem pro turisty (zejména pak ty, kteří přijíždějí výhradně za zábavou, levným alkoholem, sexem), neznamená jen příliv peněz, ale také problémů (Křesťan 2005). Působení turismu má dvojaký vliv na lokalitu. Na jedné straně přináší finanční zisk pro obyvatele města, na druhé straně může přinášet i změnu původního rázu města, které pod tlakem turismu ztratilo svoji lokální tvář. Zatímco téměř všechny lokality světa jsou ovlivněny turistickým ruchem, tak jen několik málo regionů je zdrojem většiny turistů (Afrika je původem pro 2,5 % turistů, 1,2 % pochází ze středního východu, ale 53% z Evropy) (Held 1999).

3.3.5. Kulturní globalizace a její politický dopad

Některé státy se sice snaží kontrolovat příliv zahraničních vlivů a idejí kontrolou hranic a importovaného zboží, mezinárodního použití komunikačních zařízení, vzdělávání a cestovního ruchu. Ale i tento způsob regulace je ohrožován současnou kulturní globalizací, která je díky 26

digitalizaci snadno rozšiřitelná do jakékoli části země. Kulturní globalizace omezila schopnost státu kontrolovat toky informací, nadnárodních elit, rozvoj diasporických kultur a komunit. I přesto se stále snaží některé národní vlády, a nemusí jít přímo o nedemokratické režimy, regulovat příliv zahraničních kulturních vlivů různými omezeními, které mají pomoci udržet postavení „národní” kultury a jejího vlivu (mezi nejvýznamnější obránce „domácí“ kultury patří Francie, Kanada, Irán, Čína, Kuba atd.). Na druhou stranu probíhá i fragmentace národní kultury v současném světě. Důkazem její existence je politická síla regionálních hnutí nebo hnutí nezávislosti v mnoha zemích (Wales, Skotsko, Lombardie, Katalánsko, Quebeck, Kurdistán, atd.). Rozmach komunikace i techniky vedl nejen ke vzniku globální kultury, ale také ke zlepšení postavení jednotlivých

menšin (názorových, etnických, myšlenkových), které se díky sníženým nákladům komunikace a zlepšeným možnostem prezentace (Internet) mohou snadněji etablovat a posilovat svoji vlastní kulturu. Rozmach komunikace a techniky vedl i k posílení různých alternativních programů, občanských hnutí, které mohou rostoucím způsobem zasahovat do dění na regionální, národní nebo dokonce globální úrovni.

27

4.

VLIV GLOBALIZACE NA MĚSTA

4.1.

Vliv ekonomické globalizace

Ekonomická globalizace se projevuje ve všech městech světa, ale způsob jejího působení závisí na specifických místních podmínkách dané lokality a na jejím postavení v globální urbánní hierarchii.

4.1.1. TNC a FDI a rozvoj měst

Na jedné straně snaha TNC obsloužit (získat) určitý trh, popř. využít komparativní výhody určitého území, vede k jejímu vstupu do dané oblasti prostřednictvím nejvhodnější prostoru. Na druhé straně stojí město (region), který se snaží o přilákání FDI jako prostředku ke zlepšení zaměstnanosti, zvýšení příjmů, rozvoje a regenerace daných oblastí, zvýšení konkurenceschopnosti vůči ostatním oblastem. Ve fázi začleňování určitého oblasti do pole působnosti TNC (celé globální ekonomiky) se tímto urbánním prostorem stává prostor (město), které vykazuje nejvhodnější lokalizační ukazatele. Tyto lokalizační ukazatelé variují jak podle charakteru TNC, tak podle charakteru daných investic. Liší se požadavky na infrastrukturu (dopravní, informační), plochu poskytovaného pozemku, cenu jeho pronájmu (odkupu), kvalifikaci pracovní síly, rozsahu poskytovaných služeb (v kontextu celého města) a velikosti investičních pobídek. Nepřehlédnutelnou úlohu hraje image města a jeho postavení v globální urbánní síti. Mezi důležité ukazatele patří i příslušnost k teritoriálnímu státu, který stále sehrává důležitou roli v legislativním procesu a v napojení města do širšího ekonomického rámce (EU, NAFTA) (Hyundai jedná… 2005). Město (popř. region, stát) se snaží získat konkurenční výhodu oproti ostatním městům vytvářením veřejně-soukromých partnerství (PPP), rekvalifikačních programů (zvýšení kvalifikace pracovní síly), pobídek, zlepšením infrastruktury, vlastní sebeprezentací a tak vytvářet kapacity k intenzivnějšímu ekonomickému rozvoji (Brenner 1998). V rámci upevnění nebo zlepšení pozice města dochází k intenzivní spolupráci se soukromým podnikatelským i dobrovolnickým sektorem a vytváření různých para-státních agentur, quangos (kvaziautonomních organizací) a PPP v plánování a koordinaci velkých lokálních projektů (Brenner 1998). Vliv FDI na města se liší příklad od příkladu. Město, které leží na periferii ekonomických zájmů (jak v rámci vlastního státu, tak v rámci globální nové mezinárodní dělby práce) zahraničních investorů, pociťuje nízký přímý vliv zahraničního kapitálu, zatímco ve městě v centru ekonomické akumulace je tento vliv podstatný. Toto dělení můžeme rozpoznat i v rámci jednotlivých měst, jednotlivé části se odlišují objemem investic, jedny části vzkvétají, jiné upadají. I to je jeden z příkladu nerovného vlivu globalizace, kde jedni jsou v centru zájmu, druzí v zapomnění. Požadavky nadnárodních společností, které se snaží města „naplnit“ mohou vést k unifikaci městských prostor popř. městských politik. Pak se mluví o urbánním izomorfizmu (Le Gales v Mulíček 2004). 28

4.1.2. Vliv technologické změny

V období rozsáhlé globální výměny zboží a informací dochází k stále rychlejšímu rozvoji technologií, které tuto globální výměnu umožňují a usnadňují. Rozšiřující a zkvalitňující se síť dopravních služeb, infrastruktury a IT usnadňuje integraci regionálních a národních ekonomik do globálního systému. Vývoj IT a dopravní infrastruktury byl podstatný pro prostorové rozptýlení ekonomických aktivit, které umožňuje „znehodnocení“ vzdálenosti. Elektronická výměna informací, rostoucí digitalizace aktivit, dematerializace produktů jdou proti existenci center a činí fyzickou koncentraci lidí zbytečnou. Ani obyvatelé, ani obchodníci již teoreticky nepotřebují fyzická setkání, protože telematika (komunikace podporovaná počítači) je nahrazuje digitální výměnou. To teoreticky umožňuje obchodníkům obchodovat z „roztroušených“ míst a lidem setkávat se v cyberprostoru spíše než se aglomerovat. Tento trend se v současné ekonomice do jisté míry projevil, ale nedosáhl takové míry, ve které by se stala veškerá koncentrace nepotřebnou. Výsledkem decentralizace určitých typů ekonomických aktivit založených na informacích je větší schopnost menších (a levnějších) měst konkurovat městům globálním (Keeling 1995). Nejvýznamnější dekoncentraci díky technologickým změnám prodělala průmyslová výroba. Došlo k přesunu výroby z vyspělých oblastí s drahou pracovní silou do oblastí méně vyspěných s nižšími výrobními náklady jak v rámci jednoho státu, tak za jeho hranice. Rozptýlení je evidentní

i v organizaci kancelářské práce. Rutinní kancelářské úkoly, které nevyžadují přímý kontakt se zákazníkem (back office služby, call centra, služby klientům pomocí IT) se přesouvají do oblastí s nižšími náklady (nižší nájmy, levnější pracovní síla) do suburbánních oblastí měst, kde sídlí ředitelství firem, do menších měst sídelního systému nebo do zahraničí. Za další oblast, kterou zasáhla dekoncentrace, lze považovat maloobchodní služby zákazníkům (sítě hotelů, restaurací, opravárenských služeb, kin, půjčoven aut, maloobchodní sítě prodejen potravin, květin atd.).

Do tohoto prostoru vstoupily TNC, které pomocí centrálního plánování, franchisingu nebo koupí nahradily malé, lokální a nezávislé podnikatele (Sassen 2001, Dicken 1992). IT na jedné straně umožnily územní rozptýlení současných ekonomických aktivit, na druhé straně potřebu pro rozvoj centrální kontroly a řízení. Jak naznačuje Sassen (2002) dochází současně k prostorovému rozptylu (výroba, nižší stupeň řízení) a globální koncentraci ekonomických aktivit (nejvyšší stupně řízení, specializované služby). Ke koncentraci nejvyššího stupně úrovně řízení a kontroly, finančnictví a firem, poskytujících specializované služby, produkce inovací pro nejvyspělejší obory ekonomiky a trhů s těmito inovacemi dochází v několika nejdůležitějších globálních městech (global city2). Důvodem vysoké koncentrace těchto vlastností do několika center vysvětluje nejen potřeba kontaktu ředitelství TNC a firem produkujících výrobní služby z „očí do očí“ (face-to-face), ale také, jak zdůrazňuje Sassen (1995), komplexnost požadavků TNC i služeb, které tyto firmy poskytují. Firmy, produkující specializované služby, potřebují fyzickou blízkost dalších společností, které produkují zásadní informace a jejichž blízkost umožňuje společnou produkci daných služeb, jejich konzumenty jsou ředitelství nejdůležitějších TNC. IT umožňují řízení, poskytování služeb a transfery peněz na velké 29

vzdálenosti, ale zároveň mají vysoké požadavky na komplexní fyzická zařízení, která jsou vysoce imobilní a finančně nákladná. Z důvodů jejich nákladnosti dochází k jejich koncentraci jen v nejdůležitějších globálních městech, v nich pak konkrétně jen v místech nejvyšší koncentrace

jejich uživatelů. Global city, z těchto důvodů, stojí na vrcholu hierarchie měst v dnešní globální ekonomice. Global city spojené sítěmi optických vláken, které je sice spojují navzájem kolem celého světa, ale souběžně je oddělují od tradičních okolních oblastí, urbánní a regionální závislosti a národní infrastruktury (Garcia 2002). Firmy zaměřené na specializované výrobní služby a jejich konzumenty se nekoncentrují jen v nejvýznamnějších městech (global city), ale dochází k jejich prostorové koncentraci i uvnitř

těchto měst. Není jednoduché určit, kde k této koncentraci dochází. Dříve byl dominantním prostorem downtown nebo central business district (CBD), dnes může docházet i k posunu do celé metropolitní oblasti, ve které jsou nové uzly intenzivní ekonomické aktivity sítově propojeny díky IT. Pomocí IT se do globální ekonomiky mohou začlenit i lokální podnikatelé, kteří nahradí konvenční formy komunikace novými, založenými na IT (Internet). Jak ale uvádějí Rose s Tang (2002), masové zapojení drobných obchodníků je stále ještě spíše otázkou delšího časového úseku než současné reality. Informační technologie se tedy nestávají doménou jen mezinárodních korporací, ale jsou běžnou součástí občanského života. IT změnily způsob, jak pracujeme, žijeme i přemýšlíme a mění přístup k prostorům města, které musí na tyto změny reagovat a přizpůsobovat se jim (Mahizhnan 1999). Ale i vliv IT je dvoubřitý, na jedné straně existují ti, kteří k nim mají přístup, na druhé ti, kteří ho nemají. A to vyvolává konflikty mezi oběma skupinami. Zatímco na jedné straně dochází s pomocí IT k napojování lokalit, regionů a států na globální toky zboží, kapitálu a informací a informační technologie hrají stále větší roli ve všedním životě obyvatel, na druhé straně jsou určité oblasti nebo skupiny obyvatel města, regionu nebo státu vyčleněny z globálních telekomunikačních investičních plánů. Tato místa, network ghettos, se vyznačují nízkým nebo žádným využitím IT, jejichž výsledkem může být i společenské znevýhodnění jejich obyvatel (Grahem 2002, Musil 2002a). Technologická změna se projevila i v rámci dopravy. Města, která se chtějí zapojit do globálních ekonomických toků, zkvalitňují svojí dopravní infrastrukturu tak, aby vyhověla nárokům nových požadavků zvýšené přepravy zboží a osob. Města posilují kapacity svých mezinárodních letišť, které musí zvládnout stále větší objem zboží a přibývající počet cestujících, rekrutujících se jak ze zástupců TNC, světových organizací, tak umělců a turistů. Města budují i nové přístavní

terminály přizpůsobené kontejnerové dopravě. Flexibilní systém zásobování klade vysoký důraz i na kvalitní silniční síť, která zaručuje přesně načasované zásobování. Nová dopravní i IT infrastruktura se stává vysoce preferovanou konkurenční výhodou v meziurbánní soutěži. Jak uvádí Huybrechts (2002, s. 243) „všechny tyto ambice rozvoje (IT a dopravní infrastruktura, pozn. autora) mají dovolit městu konkurovat jako primárnímu cíli pro FDI a komerční distribuci v oblasti“. 30

4.1.3. Globální finanční a kapitálové trhy

Základní podmínkou globalizace finančnictví bylo otevření národních trhů díky deregulaci, privatizaci, masivnímu přílivu financí skrze rostoucí účast hlavních národních finančních institucí v globální ekonomice a rozvoj IT. Do globální ekonomiky se zapojil velký počet menších finančních trhů, které nasytily její globální expanzi. Jak se národní ekonomiky napojovaly na globální finanční toky, tak stále větší počet měst hraje důležitější roli základních spojovacích prvků mezi domácí a globální ekonomikou. Tato města se stávají vysoce specializovaná v oblasti služeb spojených s finančnictvím, pojišťovnictvím, právními, účetními, a realitními službami. Nadnárodních společností si tato města vybírají jako sídla ředitelství vyšší (popř. nejvyšší) úrovně, která hrají hlavní roli v řízení a kontrole celé struktury TNC. Teoreticky se tato ředitelství mohou díky IT přestěhovat do kterékoli lokality na světě, ale k řízení a kontrole sítě svých ekonomických aktivit potřebují komplex produkčních služeb, které se právě koncentrují v nejdůležitějších městech. Důležitým znakem globálního města je umístění mezinárodních kapitálových nebo komoditních burz, kde probíhá obchod s akciemi domácích i zahraničních společností a komodit. Hodos (2002) dokonce považuje přítomnost mezinárodních kapitálových a komoditních trhů za kritérium statusu global city. Za nejvýznamnější zástupce global city považuje většina autorů (Beaverstock 1999)

Londýn, New York a Tokio, která jsou dominantními místy finančního obchodování. Na nižší úrovni hierarchické struktury globálního urbánního systému stojí města, která mají také vyvinuty všechny vlastnosti global city a zachovávají si prominentní postavení pří výměně kapitálu, zboží a lidí. Jsou do značné míry široce propojeny jak v rámci svého regionu, tak mimo něj, ale ne již na tak vysoké úrovni jako global city. Další úroveň tvoří města, která kontrolují výměnu v rámci několika států. Poslední stupeň tvoří národní metropole, jež mají omezenou kapacitu kontroly.

Města, která stojí na nižších úrovních, se snaží, i za pomoci národního státu, propracovat na úroveň vyšší a tak získat další konkurenční výhodu pro svůj další rozvoj. Začleňování města do globální finančních transakcí může vést k „oddělení“ od národní ekonomiky a jeho začleňování se do spojení město-s-městem napříč národními hranicemi. Dochází k formování „nadnárodních“ center díky pokroku v IT a intenzivních ekonomických transakcích. New York, Londýn a Tokio, jak argumentuje Sassen (1995), se stávají tímto centrálním „terénem“ s odkazem na specifický komplex aktivit, které působí v elektronicky vytvářeném prostoru (cyberprostor), který nemusí být ztělesněn konkrétním místem. Operace probíhající v cyberprostoru se týkají především finančních transakcí založených na spekulaci se zahraničními měnami.

4.1.4. Vliv nové mezinárodní dělby práce

Vlivem nové mezinárodní dělby práce dochází k přesunu průmyslové výroby z vyspělých zemí „jádra“ do ekonomik „globální periferie“ a tím zapojení stále většího počtu zemí do globální ekonomiky. Jak jsem se již zmínil výše, nejdůležitějším místem, které slouží jako zprostředkovatel 31

toků kapitálu, lidí a informací v rámci dané země je gateway city. Toto město slouží jako nástupní bod pro investování v novém teritoriu a tím zapojuje národní ekonomiku do té globální, stává se „pobočkou“ globální ekonomiky v dané zemi. Tato města se „odpojují“ od domácí ekonomiky a stávají se dominantním centrem pro nejdůležitější služby poskytované TNC, pomocí kterých tyto společnosti kontrolují a řídí svoje aktivity v dané oblasti. Mezi aktivity, které jsou řízeny z těchto měst, patří kontrola a řízení jednotlivých poboček v dané oblasti, podpora jejich koordinace v rámci celé TNC. Dosah těchto služeb je omezen na danou oblast, v rámci postavení uvnitř TNC spadají tato města pod globální centrum, které obvykle sídlí ve městě, které je výše v globální hierarchii měst (vždy ale záleží na způsobu řízení dané TNC, jednotné vedení versus více

rovnocenných ředitelství). Dopad NIDL na ostatní města v dané zemi nebo oblasti je také podstatný. Stávají se cílem FDI do výrobních závodů, center lokálních služeb, center služeb back office, vývojových center atd., které jsou v době rozvinutých IT snadno řiditelné, kontrolovatelné z gateway city, popř. global city. Středně významná města profitují z přeplněnosti nejvýznamnějších měst. Podle Budd (1998) mohou fungovat jako nástupní bod (point of access) pro investování v novém teritoriu (gateway city) nebo jako „spojovací“ město (bridge city), které zaujímá pozici mezi centry produkce a oblastmi její spotřeby. Tato města leží v centru transportních linek a stávají se z nich distribuční centra pro regionální trhy nebo místa finální montáže jednotlivých částí. Budd (1998) uvádí jako příklady Hamburg, Kodaň, Sevilla, Lyon, Mulíček (2004) Brno, Hodos (2002) Florencii, Petrohrad, Kjóto, Atlantu, Detroit, Montreal, Barcelonu nebo Filadelfii („second“ city). Tato města nejsou většinou zaměřena na služby pro globální finanční systém, ale na výrobu nebo výrobní služby, které se dekoncentrovaly z global city. Mezi městy dochází v rámci jedné oblasti nebo země, ve kterých není předem dána jasná dominance jednoho z nich, k souboji o primární status v dané oblasti. Dochází k soupeření o sídlo finančních služeb, ředitelství jednotlivých TNC, umístění zařízení IT, umístění FDI atd. Short (2002) uvádí jako příklad soupeření Melbourne a Sydney jako centrum služeb a finančnictví pro vztah australské a globální ekonomiky nebo soutěž o evropské primární centrum (Londýn, Paříž, Frankfurt) spojující plně integrovanou Evropu se zbytkem světa. Jak jsem se již zmínil výše, v důsledku NIDL dochází ve vyspělých zemích jádra, popř. ve vyspělých částech méně rozvinutých oblastí k deindustrializaci a s ní spojenému růstu nezaměstnanosti. Dochází k posilování terciérního sektoru ekonomiky, který těží z přítomnosti řídících a kontrolních funkcí, vědy a výzkumu a technologicky náročných odvětví, které vyžadují vysoce kvalifikovanou pracovní sílu. Tato rozdělení samozřejmě neplatí stoprocentně. Je teoretické a vždy záleží na konkrétních podmínkách, které se týkají daného místa. Důležitou roli zde mohou hrát historické reminiscence (např. pro Londýn jako bývalé centrum koloniální říše), kulturní stereotypy (neochota evropských firem investovat v Asii), hledisko prestiže, blízkost hranic sousedního státu, osobních zkušeností vedení TNC a mnoho dalších. Globální složku nevidí jako dominantní ani Abu-Lughod (1995), která podmiňuje osudy a reakce každého města i specifikami 32

jeho historických trajektorií, lokalizací ve světovém systému a demografickému složení. Důležitým vlivem je i postavení města v domácí nebo regionální ekonomice. Při jejím začleňování do globální ekonomiky těžila primární města (většinou hlavní města) ze situování nejdůležitějších

ekonomických institucí, na které se později navázaly globální sítě ekonomických toků. Každé město je zapojeno do globálního systému trhů s kapitálem, práce, komodit atd., neplatí zde dominance jen pro několik global cities. I ostatní urbánní oblasti utvářejí globální ekonomiku. Celosvětový systém tvaruje růst i charakter měst světa, ale na druhou stranu je globální systém jako celek ovlivněn rozvojem těchto měst. K formování a určování charakteru globalizace dochází v několika málo lokalitách nejvýznamnějších globálních měst (viz Beaverstock 1999, Sassen 2001, Sýkora 2000). Města na nižších stupních globální hierarchie se spíše stávají příjemci globálních vlivů, s malým vlivem na jejich utváření. V globální hierarchii měst dochází ke dvěma procesům. Sassen (2000, 2001) poukazuje na koncentraci nejvyšší úrovně kontroly a řízení výroby do několika vůdčích global city. Funguje zde základní dynamika, že čím více se ekonomika stává globální, tím dochází k větší aglomeraci centrálních funkcí do několika málo globálních měst. To potvrzuje i analýza Taylora a kol. (2002). Zatímco Lyons se Salmonem (1995) a Grosfoguel (1995) argumentují erozí výsadního postavení nejdůležitějších měst vyspělého světa (na příkladu měst USA), která může vést k posílení měst stojících na nižších úrovních celosvětové urbánní hierarchie. Oslabení dominantního postavení globálních měst vyspělého světa souvisí s posilováním postavení rozvíjejících se ekonomik a jejich začleňování do světové ekonomiky. TNC rozšiřují svoje ekonomické aktivity do stále většího počtu zemí a jejich měst spolu se svými znalostmi, zkušenostmi a obchodní kontakty následované finančními společnostmi, které zde rozvinou široké spektrum služeb, které reagují na požadavky TNC. Města (gateway cities) v těchto státech posilují svoji pozici jako zprostředkovatelé a centra pro mezinárodní kapitál proudící do domácí ekonomiky. Města nově integrovaných ekonomik, která posilují svoji pozici ve světové urbánní hierarchii, tak činí hlavně na úkor globálních měst. Ta přes toto oslabení/stagnaci přesto stálé zůstávají nejvýznamnějšími centry koncentrace nejvyššího stupně úrovně řízení a kontroly, finančnictví a firem, poskytujících specializované služby a navíc posilují svoji pozici nejdůležitějších měst díky inovaci, produkci a spotřebě nových a stále se rozšiřujících obchodních a výrobních služeb (Sassen 2001). Tyto inovace, se postupem času, který souvisí s životním cyklem produktu, lokalizují směrem dolů v globální hierarchii měst a tak dochází k oslabení dané služby v global city a jejímu posílení ve městech nižší úrovně. Posilování pozice gateway cities souvisí se stále rostoucím objemem FDI a jejich lokalizací mimo

vyspělé země (34,7 % za rok 2003). Stabilní postavení global city ve vyspělých zemích souvisí s jejich funkcí jako zprostředkovatelů toků zahraničního kapitálu do domácích ekonomik (65,3 % za rok 2003) i dominancí vyspělých zemí jako zdrojů FDI (93,0 % za rok 2003). S rostoucím počtem zemí, které se zapojují do globálních procesů i s nárůstem jejich objemu dochází k difúzi globalizačních aktivit do většího množství měst. „Postupně se tak vytváří nová hierarchická úroveň globálních měst a nová funkční provázanost hierarchické dělby práce v rámci 33

světového sídelního systému“ (Sýkora 2000). Důležitým vlivem je i příslušnost města k dané ekonomické oblasti v rámci nové mezinárodní dělby práce, který ale klesá s důležitostí jeho postavení v globální hierarchii měst. Ve městě zabírající vyšší hierarchické pozice, které je součástí země s méně vyspělou ekonomikou, můžeme pozorovat děje, které jsou typické pro ekonomicky vyspělé země, což je následek „oddělení“ ekonomiky tohoto města od té národní.

4.2.

Vliv politické globalizace

Města se stala strategickými cíli neo-liberálních politických experimentů, inovací institucí

a politicko-ideologických projektů. Brenner a Theodor (2002) ukazují několik politickoinstitucionálních změn, které proběhly ve městech v rámci neo-liberálních projektů. Změny se týkaly hlavně financování města (rozpočtové škrty, nové zdroje příjmů), privatizace veřejného sektoru (privatizace veřejných služeb, vytvoření nových struktur k posílení pozice v nadnárodních tocích kapitálu), bydlení (deregulace, spekulativní investice), pracovního trhu (omezení podpory z veřejných zdrojů, „černá“ ekonomika), územního rozvoje (tvorba zón volného obchodu,

rozvojových zón, lokální strategie pro přilákání zahraničních investic), plánování (velkoprostorové projekty, vznik elitních městských prostor, gentrifikace a sociální polarizace), vnější reprezentace města (zaměřená na podporu revitalizace, investic), veřejné zprávy (podnikatelská role místních orgánů, veřejně soukromé partnerství, vliv podnikatelské lobby na rozhodovací proces).

4.2.1. City entrepreneuralism

Současné regiony a města se v důsledku státního re-scalingu už nechovají jako zprostředkovatelé

národních měřítek, ale spíše jako státem financované a podporované podnikatelské agentury orientované na posílení a zlepšení lokálních výhod a tím i posílení globální konkurenceschopnosti daných urbánních regionů (city entrepreneuralism). Současný stát, čelící rostoucí mobilitě kapitálu, komodit a pracovních sil přes národní hranice, změnil svoji akumulační strategii ve prospěch měst a regionů, které lze považovat za nejlepší prostorové lokality pro nadnárodní kapitálové investice. Města jsou na jedné straně základními body akumulace kapitálu (uzly v globálních tocích), na druhé straně jsou stále organizačně-administrativní úrovní státní moci (Brenner 1998). Města jako uzly kapitálové akumulace už nejsou uzavřena v národních ekonomikách, ale spíše více zakořeněna v nadnárodních urbánních hierarchiích a meziměstských vztazích, jejich ekonomické obzory se již neshodují s národní ekonomikou (někdy se hovoří o interurbánních vztazích napříč jednotlivými státy a jejich ekonomikami). Města se stala místy, kde se potkaly jak starý (fordistický) systém, tak nový (neo-liberální) řád. Města se stala v rámci státu více nezávislá a musela se přizpůsobovat rostoucí prostorové konkurenci ostatních měst, se kterými se dostávala do stále častějšího přímého kontaktu. Tyto vztahy umístěné ve světovém systému vytvářejí určitou hierarchii měst. Pozice, kterou město zastává, určuje podstatu změn podle toho, jak se mění a přetváří globální pořádek (Smith

34

a Timberlake 1995). Města ale stále zůstávají součástí teritoriálního státu, ve kterém zastávají určitou pozici vůči ostatním městům daného státu (hlavní město, regionální).

4.2.2. Politická globalizace na příkladě Londýna

Jako příklad vlivu globalizace na městskou politiku a její vztahy s národní politickou reprezentací uvádím příklad města Londýn. Vláda Spojeného království se stala jedním z prvních prosazovatelů nových neoliberálních standardů, jejichž dopad se projevil i ve vztahu k městům. Správa Londýna jako celku byla od poloviny 60. let zajišťována úřadem Greater London Council (GLC), který byl ustanoven jako strategický úřad odpovědný za plánování, land use, poskytování sociálního bydlení a částečně i dopravu v rámci celého Londýna. V rámci neoliberální politiky centrální britské vlády docházelo k fragmentaci rozhodovacích funkcí a jejich delegování na nižší úrovně a tento fakt se projevil i během 80. let v Londýně, kde narůstaly spory mezi GLC a centrální vládou, které vyústily v roce 1986 k jeho zrušení (Travers a Fuchs 2000). S jeho zrušením došlo k vymizení centrálního úřadu, který by koordinoval dění v Londýně jako celku i jeho vnější reprezentaci. Odpovědnost GLC byla převzata centrální vládou, vládou ustanovenými úřady, sdružením výkonných orgánů jednotlivých městských čtvrtí (boroughs) a omezené míře i samotnými

boroughs. Vláda spravovala záležitosti Londýna prostřednictvím vládních agentur, které spolupracovaly s jednotlivými ministerstvy na správě daných záležitostí vůči hlavnímu městu. V jejich kompetenci byla londýnská policie, veřejná doprava, správa silnic, zdravotnictví, strategické plánování a vysoké školy. Londýn, po zrušení GLC, zůstal rozdělen do 33 samostatných boroughs, které v rámci společné politiky vytvořily společné komité jednotlivých úřadů (Associacion of London Government (ALG) odpovědné za správu hasičského sboru, regulaci parkování a financování dobrovolnického sektoru na úrovni Londýna. Komité vytvářelo i společné strategické plánování, které ale mělo velice omezené možnosti vůči Londýnu jako celku. Kompetence přenesené na samostatné boroughs se omezily jen na lokálně příslušné území. Fragmentace jednotné politiky a odlišnosti strategií jednotlivých boroughs vůči sobě navzájem, vedly k nestejnému vývoji jednotlivých lokalit i nejednotnosti postavení Londýna jako celku.

Odpovědnosti samostatných boroughs zahrnovaly nižší školství, poskytování sociálních služeb a bydlení, místní plánování, správu místních silnic, ekonomickou regenerací a životní prostředí dané lokality. Lze říci, že jednotlivé čtvrti byly „zahleděné“ do sebe a nebraly ohled na Londýn jako celek (politika NIMBY - not in my backyard), což se viditelně projevilo např. v železniční dopravě, kde se jednotlivé městské části stavěly do opozice k výstavbě nových hlavních železničních tratí nebo schémat autobusové dopravy, protože místní rezidenti věřili, že tím budou znevýhodněni. Dobrým příkladem nedostatku jednotného vedení Londýna byla otázka doků (Docklands), které zasahovaly napříč několika boroughs. Řešení důsledků jejich úpadku záleželo na spolupráci jednotlivých boroughs, které ale nebyly schopny ho vyřešit. Důsledkem tohoto vývoje bylo vytvoření projektu London Dockland Development Corporation, který byl ustanoven centrální vládou k regeneraci oblasti upadajících Londýnských doků. Tato korporace převzala 35

odpovědnost nad rozvojem této oblasti od jednotlivých místních úřadů, tím pádem místní komunity, které zde žily, ztratily částečně vliv na mechanismy ovlivňující místní dění. Korporace byla odpovědná za zviditelnění oblasti doků a přitažení investic ze soukromého sektoru. Převzala

odpovědnost v první řadě za land use, jehož správa dříve náležela místním úřadům (United Nations Centre for Human Settlement 2001). Od 90. let 20. století rostl tlak na ustanovení Londýna jako jednotného celku, který by lépe zajistil jeho postavení vůči vnějším tlakům. V roce 1992 vláda podpořila vytvoření London Forum, obchodní vládní organizace, k podpoře přílivu kapitálu, která se později spojila s organizací London First, její obdobou v soukromém sektoru. Tento rámec spolupráce soukromého sektoru

a vládní politiky dominoval v Londýně po dalších několik let a znamenal částečné omezení problému nejednotné prezentace Londýna. I přes tyto pokusy problém fragmentace Londýna stále přetrvával, a proto ho centrální vláda řešila stále větším zasahováním do strategického plánování města. V roce 1994 vytvořila orgán Government Office for London, který byl ustanoven ke koordinaci aktivit vládních ministerstev na úrovni hlavního města. Vláda ve spolupráci se soukromým sektorem vytvořila mnoho iniciativ, které měly poskytovat obraz Londýna jako celku a usnadnit mu jeho pozici v celosvětové konkurenci s ostatními world cities jako cíle pro investice a obchodní příležitosti. Důležitým aspektem těchto snah byla spolupráce jak veřejného, tak soukromého a nevládního sektoru, jejíž výsledkem měla být silná ekonomická základna města, sociální soudržnost a infrastruktura, služby a životní prostředí na vysoké úrovni. Změna národní vlády v roce 1997 měla dopad na institucionální kontext týkající se strategického plánování v Londýně, jehož vyvrcholením měl být vznik společného úřadu pro celý Londýn. V roce 2000 došlo podle plánu k vytvoření a zvolení společného orgánu pro celý Londýn, Greater London Authority (GLA), skládajícího se ze starosty a zastupitelstva. Hlavními tématy nového úřadu se staly koordinace a integrace politiky Londýna jako celku. Byl zodpovědný za plán koordinace land use, ekonomického rozvoje, dopravní, kulturní, mediální strategie, strategie životního prostředí a zacházení s odpady v celém městě (United Nations Centre for Human Settlement 2001). GLA hrála hlavní roli v řízení a podpoře ekonomického a společenského rozvoje Londýna. Existují zde čtyři hlavní úřady v rámci GLA: dopravní (Transport for London), bezpečnostní (Metropolitian Police Authority), záchranný (London Fire and Emergency Authority) a rozvojový (London Development Agency (LDA). Jednotlivá boroughs, která ztratila určité pravomoci ve prospěch GLA, si udržela ve své kompetenci oblasti veřejného školství, sociálních služeb a bydlení, lokálního plánování a dopravy. Vládní agentury zůstaly odpovědné

za nemocnice, univerzity, regulaci suburbánní železnice, regulaci vody, plynu, elektrické energie, telekomunikace a letiště. S rostoucí potřebou koordinace jednotlivých politik a jejich reakce na globální toky kapitálu, lidských zdrojů a informací roste i tlak na přenesení kompetencí vládních agentur na GLA. I přes zlepšenou koordinaci politického rozhodování v Londýně od roku 2000 v GLA a jednotlivých PPP je stále obtížné identifikovat hlavní cíle londýnského ekonomického rozvoje. Strategie LDA ukazuje na 3 hlavní priority: 1) investování 36

do konkurenceschopnosti a růstu, 2) investice do lidských zdrojů a jejich kvalifikace a 3) investice do Londýna a jeho komunit a míst. Příklad Londýna ukazuje vývoj první fáze neoliberální politiky od přenesení odpovědnosti

na nejnižší úroveň boroughs, po vznik společného orgánu pro celý Londýn, který ukazuje na částečné oslabení striktní neoliberální politiky.

4.3.

Vliv kulturně-společenské globalizace

Dopad kulturní globalizace na města a jeho obyvatele můžeme rozlišit ve dvou rovinách, které se

navzájem doplňují. Ekonomická rovina zachycuje vliv na ekonomiku města, realitní nebo pracovní trh, myšlenková, zasahuje myšlení a jednání lidí, které se projevuje ve změně kulturních a spotřebních rámců. Zatímco ta prvně jmenovaná je ve struktuře města lépe rozpoznatelná, ta druhá více souvisí se specifickými potřebami každého obyvatele města a může být těžko oddělitelná od lokálních nebo národních vlivů. Výsledný stav lze nejlépe charakterizovat jako slepenec vlivů lokální i globální složky. Jejich vzájemný poměr je poměřován podle síly jejich zapojení do globálních ekonomických a kulturních toků, kde města na vrcholu hierarchie mají silnější postavení globální složky než ta v nižších patrech.

4.3.1. Spotřební rámce

Appadurai (v King 1995, Knox 1995, Short 2000, Smith 1995), poukazuje na to, že i etnické skupiny se stávají deteritorializované a přesahují tak národní hranice a identity. Tato deteritorializace neprobíhá ovšem nezávisle na lokalitě, která se tak stává vyjádřením globální a lokální kultury. Proces, který působí na lokality není jednosměrný, ale dynamický a mnohotvárný. Znakem globální kultury je „hybridizace“ kultury, jejíž příčinou je, zjednodušeně řečeno, snaha TNC o zapojení svých „globálních“ výrobků a zboží do lokálních spotřebních rámců. Spotřební rámce ekonomicky silnějších skupin nalézají ohlas i v rámcích středně a nízko situovaných lidí, kteří se snaží způsobem spotřeby ji vyrovnat. Nastává posun od spotřebních rámců suburbánních rodin střední úrovně k rámcům méně početných rodin vyšší úrovně. Castells

(1999) ho považuje za posun od kapitálově intenzivního spotřebního zboží k pracovně intenzivním zákaznickým službám s kvalifikovanými i nekvalifikovanými zaměstnanci. Hlavními konzumenty se podle Sassen (2001) stávají dobře placení profesionálové pracující pro TNC, pro které je tato spotřeba každodenní rutinou, ale i zástupci jiných, chudších skupin, které se jich účastní jen zřídka. Vliv TNC v městských ekonomikách se neustále zvětšuje a jejich nabídka je stále více začleňována do spotřebních rámců obyvatelstva (Incoma Research 2004, Střední Evropa… 2005), které se přesouvají od nezávislých prodejců k TNC. Tento posun je patrný jak u rychloobrátkového zboží, tak i u dalších typů spotřebitelských služeb (Mulíček 2004, Patočková, Štický 2005). Hlavní priority zákazníků se přesouvají od cenové úrovně zboží nebo služeb k „nákupnímu komfortu“, 37

týkající se zejména úspory času a druhu poskytované služby (Incoma Research 2004), které jsou schopny ve větší míře poskytovat právě maloobchodní řetězce TNC.

4.3.2. Turismus

Turismus je zřejmě jednou z nejevidentnějších forem globalizace kultury. Turismus se stává jedním u důležitých ekonomických a kulturních vlivů, které ovlivňují současná města. Ubytovací kapacity, služby i infrastruktura se přizpůsobují požadavkům turistů, kteří vyžadují určitou úroveň poskytovaných služeb. Nároky turistů lze přirovnat k požadavkům urbánních profesionálů a managerů, kteří s nimi okupují i shodné prostory center měst. Turistická přitažlivost měst je dána jak jeho bohatou historií a historickými památkami, ale i službami, které dané město poskytuje. Rozvoj turismu je spojen s rozvojem infrastruktury, kdy město dobře napojené na uzly dopravní infrastruktury (letecká a vlaková spojení, dálniční tahy) získává velkou konkurenční výhodu. Většina turistů vyžaduje určité standardní podmínky, kterým se snaží většina lokalit vyrovnat. Jedná se o vysokou a standardizovanou úroveň hotelových a infrastrukturních služeb, restaurací a mnoha dalších služeb. S přílivem turistů a jejich požadavků dochází i k přílivu kulturních znaků, které nejsou pro danou lokalitu typické. Výsledkem vzájemného kulturního působení může být přítomnost irské restaurace, která je kopií těch, které jsou k vidění po celých Britských ostrovech ve městě střední Evropy nebo obliba zahraniční značky piva pro anglického návštěvníka stejného města (Křesťan 2005).

4.3.3. Migrace a její vliv na města

S nárůstem ekonomické migrace dochází ve vyspělých státech k nárůstu podílu obyvatelstva narozeného v zahraničí. Nejvýznamnější destinací ekonomických migrantů se stávají nejvýznamnější globální města, což platí jak pro chudé, nekvalifikované, tak bohaté, vysoce kvalifikované migranty. Podíl obyvatel narozených v zahraničí v nejvýznamnějších globálních městech (Londýn 23%, New York 20%, atd.) je vysoký (Abu-Lughod 1995, Todd 1995, Gordon 2000a). Ve všech globálních městech stále převládá domácí populace nad zahraniční. Hannez (v King 1995, Yeoh 1999) rozlišuje čtyři skupiny lidí, které tvoří transnárodní podstatu global cities: transnárodní obchodní třídu, chudé migranty většinou z rozvojových zemí, turisty a umělce. Transnárodní třídu lze považovat za méně početnou, ale s velkým vlivem a dopadem na město. Chudé migranty za nejpočetnější, s vlivem pouze na transformaci lokality, ve které žijí. Umělci mají tendenci podporovat vysoký status global cities s tím, že jejich vliv se spojuje se skupinou mezinárodní obchodní třídy. Turisté mají, hlavně v případě globálních měst, enormně důležitý vliv na městské ekonomiky. Lze říci, že přítomnost turistů, obzvláště velkého počtu, sebou nese značné ekonomické dopady a transformaci kulturní a ekonomické charakteristiky lokalit (Held 1999). Nároky jednotlivých migračních skupin mají vliv na tvář města. Ve městě probíhá diferenciace, některé části jsou přizpůsobeny životu a potřebám bohaté nadnárodní obchodní třídy a turistům, zatímco jiné se přizpůsobují chudým ekonomickým migrantům. Změny v prostorovém rozdělení 38

obyvatelstva v nejvýznamnějších global cities vedly ke koncentraci na jedné straně chudých migrantů, na druhé straně bohaté nadnárodní obchodní třídy a turistů do center těchto měst. Příliv migrantů se ale nevyhýbá ani ostatním částem města, ve kterých ale dochází k většímu prostorovému oddělení obyvatel podle jejich ekonomických možností než v centru města.

4.3.4. Sociální struktura obyvatel města

Změny ve struktuře ekonomiky pod tlakem globalizace měly za následek nárůst počtu nekvalifikovaných a špatně placených pracovních míst ve výrobě i službách, stejně tak nárůst, i když mnohem menší, vysoce kvalifikovaných a dobře placených zaměstnání. Střední třída, si i přes oslabování své pozice, udržuje významný podíl v populaci měst, i když, jak dodává Fanstein a Harloe (2000), sociální struktura společnosti přechází od pyramidového systému (se silnou pozicí nižší a střední třídy) k systému přesýpacích hodin (silná pozice nižší a vyšší třídy, slabá pozice střední třídy). Dominantním měřítkem příslušnosti k dané skupině obyvatel se v současnosti stává příslušnost k příjmové skupině spíše než etnická příslušnost (Castells 1989), což je dáno stále rostoucí mírou migrace jak bohatých, tak chudých obyvatel. Změna ekonomického rámce vyjádřená početním růstem málo placených pracovních míst vede k růstu průměrného počtu členů domácnosti, kteří pracují na částečný nebo plný úvazek, aby zajistili provoz domácnosti. Nejviditelnějším dopadem je větší pracovní zapojení žen, které jsou hlavní pracovní silou ve službách s nižší mzdou a částečným pracovním úvazkem (Gordon 2000a). Znakem nových pracovních trhů jsou i méně stabilní zaměstnanecké podmínky, jako krátkodobé pracovní smlouvy, částečný pracovní úvazek, oslabení odborů a ochrany zaměstnanců, které přesunuly výhodu od zaměstnanců směrem k zaměstnavatelům (Fanstein a Harloe 2000, Erkip 2000). I nová podnikatelská politika města je charakterizována posunem od lokálního poskytování sociální

pomoci a služeb k podpoře lokálního růstu a ekonomického rozvoje. Jinými slovy, dochází ke zvýhodňování podnikatelských elit na úkor většiny obyvatel města. Důsledkem změny pracovních trhů je i jejich přizpůsobení přílivu imigrantů, kteří jsou flexibilní, přizpůsobiví a ochotní akceptovat pracovní podmínky, které by domácí zaměstnanci nepřijali. Důležitým znakem sociální skladby obyvatelstva a jejího prostorového rozšíření je i odlišnost nároků na bydlení a sociální požadavky jednotlivých věkových a příjmových skupin, které krystalizují v odlišných názorech na struktury domácností, vztahů v rodině a využívání urbánního prostoru. Mladší lidé, většinou svobodní a bezdětní, jsou spíše přitahováni blíže k městskému centru jako místa kulturních a ekonomických příležitostí, jejich požadavky na rezidenční prostor nejsou veliké, zatímco pro suburbia jsou typické vícečetné rodiny s dětmi, jejich požadavek na prostor je větší. Toto rozlišení má souvislost i s ekonomickým postavením jednotlivých obyvatel a jejich možností k přesídlení. Lidé, obývající centra globálních měst, jsou charakterističtí samostatnými nebo bezdětnými dvou kariérními domácnostmi se způsobem života založených na konzumních rámcích a kulturních modelech nové profesionální elity. U této vysoce příjmové elity hraje důležitou roli vysoká úroveň vzdělání a kulturní preference, upřednostňování profesní 39

kariéry nad založením rodiny a vyhledávání širšího společenského kontaktu. Tyto požadavky splňuje nabídka kulturních, zábavních, společenských zařízení a vztahů, ale i místo zaměstnání v centru města.

Opačná strana společenského žebříčku, chudší a nekvalifikovaní obyvatelé měst, byli v daleko větší míře postiženi neoliberálními veřejnými politickými změnami, které se týkaly hlavně poskytování zdravotních, rezidenčních a sociálních služeb. Ve značné míře zde došlo k nárůstu obyvatel žijících v chudobě (Londýn 25%, Mexiko City 85%!). Špatnou ekonomickou situací jsou nejvíce postiženi chudí zástupci z etnických minorit, kteří patří mezi nejvýznamnější představitele nové pracovní síly, obzvláště pak mládež etnických minorit, která není integrovaná do nového

pracovního trhu a stává se podle Castellse (1989) „nadbytečnou“ populací. Lze říci, že jak jednotlivá města, tak jejich občané jsou různě zapojeni do globálních toků. Existuje zde kosmopolitní, velice mobilní vrstva top managerů, turistů a umělců, vrstva, která má četnou osobní „globální“ zkušenost, na druhé straně stojí prostorově i časově omezení lidé, špatně vzdělaní, popř. chudí, kteří jsou vyčlenění z této zkušenosti. Mezi nimi stojí skupina, která má omezenou globální zkušenost i mobilitu, ale je do globálních toků částečně zapojena. Podobné rozdělení lze uplatnit i na přístup k novým technologiím umožňujícím globální dosah a napojení.

40

5.

HIERARCHIE MĚST POD VLIVEM GLOBALIZACE

Hierarchie měst a její závislost na globalizaci je dána jejich různým zapojením do globální

ekonomiky. Města, která stojí na vrcholu hierarchie jsou globalizací nejvíce ovlivněna, ale naopak v nich probíhají procesy, které globalizaci nejvíce ovlivňují. S klesajícím postavením měst v globální hierarchii se snižuje i podíl globální složky ovlivňující tato města a jejich zpětný vliv na globalizaci.

5.1.

Globální hierarchie měst

Současná data o městech nedovolují přesně specifikovat hierarchii měst světa, tak, aby vyjadřovala vzájemnou ekonomickou, kulturní a společenskou propojenost mezi městy. Většina výzkumů používá pro hodnocení měst kvantitativní hodnotící znaky, podle jejichž velikosti se dají města seřadit (Taylor 1997). Short (2000), Taylor (1997), Taylor a kol. (1995) poukazují na nedostatek srovnatelných dat pro města, která by dovolila specifikovat jejich hierarchii. Lze říci, že převažující data se vyskytují hlavně pro státy a spíše ve formě znaků než vztahů. Tyto znaky nám neukazují vzájemné vztahy a propojení měst, které jsou v popisu jejich hierarchie nejdůležitější. Jednotlivé teorie o globální hierarchii měst lze proto rozdělit na teorie, které pracují s daty o propojení jednotlivých world cities (viz Taylor 1997, Smith a Timberlake 2002, Taylor a kol. 2002) a na teorie zabývající se daty o jednotlivých městech bez vzájemného provázání (viz Friedmann 1986, Knox 1995, Sassen 2001). Tab. 5. World cities podle různých autorů. Autor Friedmann (1986) Knox (1995) Sassen (2001) Taylor a kol. (2002) Smith a Timberlake (2002)

Identifikovaná nejvýznamnější world cities Londýn, Paříž, New York, Chicago, Los Angeles, Tokio. Londýn, New York, Tokio Londýn, New York, Paříž, Tokio, Frankfurt Londýn, Paříž, New York, Tokio Londýn, New York, Tokio, Paříž, Frankfurt, Amsterdam, Curych

Upraveno podle jednotlivých autorů, Beaverstock a kol. (1999)

5.1.1. Hypotéza Johna Friedmanna

Významnou hypotézu o hierarchii world cities postuloval John Friedmann (1986, 1995), který rozlišil světová města podle prostorové organizace nové mezinárodní dělby práce. Jako kritéria výběru vybral 1) formu a rozsah zapojení měst do světové ekonomiky, 2) vyjádření měst jako klíčových bodů mezinárodního kapitálu v prostorové organizaci rozdělení produkce a trhů, 3) přítomnost ředitelství TNC, výrobních služeb, 4) místa koncentrace a akumulace mezinárodního kapitálu, 5) cíle domácí i mezinárodní migrace, 6) prostorová a třídní polarizace, 7) růst sociálních nákladů, které mají tendenci překračovat rozpočtové kapacity státu. Friedmann rozlišil města na primární a sekundární ze zemí jádra a ze zemí semiperiferie. Celkem charakterizuje 30 měst, 41

které rozdělil na globální finanční, mezinárodní finanční, důležité národní a subnárodní články. Svoji teorii formuloval jako podklad pro další výzkum bez konkrétních důkazů. Později Friedmann (1995) do své původní hypotézy začlenil i kulturní náhled na města a důležitost produkčních a finančních služeb jako základu pro řízení globálních produkčních komplexů.

5.1.2. Hypotéza Paula Knoxe

Paul Knox (1995) poukazuje na nedostatky Friedmannovy world city hypotézy a považuje její hierarchické uspořádání za stále méně a méně uspokojující v současném světovém systému (flexibilita TNC v globální síti, nové telekomunikační technologie). Pozice města ve světové hierarchii by měla odpovídat i funkční klasifikaci města. Některá města sice nejsou globálními ekonomickými centry, ale hrají významnou roli v celosvětové módě nebo kultuře. Knox seřadil města podle tří hlavních funkcí: 1) ředitelství TNC, 2) mezinárodních vztahů (počet nevládních organizací (NGO) a mezivládních agentur (IGO), 3) kulturní centrality (národní urbánní populační primát).

5.1.3. Hypotéza Saskie Sassen

Hierarchické členění, které je založené na internacionalizaci, koncentraci a intenzitě výrobních služeb podala Sassen (2001). Na vrcholu její urbánní hierarchie stojí tzv. globální města (global cities), ve kterých dochází ke koncentraci nejvyššího stupně úrovně řízení a kontroly, finančnictví a firem, poskytujících specializované služby, produkce inovací pro nejvyspělejší obory ekonomiky a trhů s těmito inovacemi. Důvodem vysoké koncentrace těchto vlastností do několika center vysvětluje nejen potřeba kontaktu ředitelství TNC a firem produkují výrobní služby z „očí do očí“, ale i, jak zdůrazňuje Sassen (1995), komplexnost požadavků TNC i služeb, které tyto firmy poskytují. Firmy, produkující specializované služby, potřebují fyzickou blízkost dalších společností, které produkují zásadní informace a jejichž blízkost umožňuje společnou produkci daných služeb, jejich konzumenty jsou ředitelství nejdůležitějších TNC. TNC jejich pomocí řídí a kontrolují svoje pobočky ve vzdálených oblastech. Sassen za global cities považuje Londýn, New York, Tokio, Paříž a Frankfurt nad Mohanem (Sassen 2001, s. 1). Autorka poukazuje na stejné procesy, které proběhly a probíhají v historicky odlišných městech Londýn, New York a Tokio a utvářejí je do podobné, i když ne shodné podoby global city. Sassen nepovažuje koncept global cities a world cities za shodný, nepoužívá tyto termíny zaměnitelně, ale jako protiklad. Podle jejího názoru odkazuje pojem world cities k městům, která existovala již i před mnoha staletími, zatímco „global cities ukazují na specifickou společensko-prostorovou fázi“ (2001, 349). Poukazuje na shodu hlavních globálních měst s dnešními hlavními světovými městy, i přes existenci některých global city, které world city nejsou (Miami). Zatímco Friedmann (1995) oba termíny používá zaměnitelně, stejně jako většina ostatních autorů.

42

5.1.4. Hypotéza P. J. Taylora

Taylor (1997) se pokusil vyhnout nedostatku srovnatelných dat tím, že zanalyzoval obchodní rubriky nejvýznamnějších ekonomických časopisů vycházejících v různých městech po celém světě. Jejich analýzou, zaměřenou na geografické informace o propojenosti měst, chtěl prokázat mezinárodní orientaci amerických měst. Studie prokázala dominanci města New York, následované Washingtonem D.C., který lze považovat buď za samostatné world city nebo za politický apendix world city New York. Ostatní města buď potvrdila svoji pozici z Friedmannovy world city hypotézy (Los Angeles) nebo se mezi světovými městy objevila nově (Washington D.C., Miami). Tato originální teorie poukazuje na vzájemné propojení měst, které je vyjádřeno objevením se v ekonomických rubrikách časopisů.

5.1.5. Hypotéza Smithe s Timberlakem

Smith s Timberlakem (2002) považují systém výměny informací, materiálu a lidí mezi world cities za významný. Způsob, jak je každé město usazeno prostřednictvím této výměny v globální struktuře ovlivňuje jeho vlastní charakteristiky. K charakterizaci sítě této výměny si zvolili analýzu sítě leteckých linek mezi nejvýznamnějšími světovými městy. Tento způsob lze pokládat na jedné straně za velmi zjednodušený ve srovnání s celkovým tokem informací, zboží atd., na druhé straně za výborný zdroj dat o pohybu transnárodní třídy a důležitý znak interakcí mezi world cities. Analýza se zabývá vývojem, změnou a stabilitou hierarchie world cities definovanou leteckou dopravou. Za nejvýznamnější world cities identifikovali Londýn, New York, Frankfurt, Tokio, Paříž, Amsterdam a Curych.

5.1.6. Hypotéza Taylora a Beaverstocka

Kolektivy autorů sdružených kolem Taylora (Taylor a kol. 2002) a Beaverstocka (Beaverstock a kol. 1999) založily svůj výzkum globální hierarchie měst na sběru informací o kancelářské síti firem s výrobními službami (které jsou považovány za důležitou, ale ne jedinou charakteristiku globalizace). Nevýhodou tohoto výzkumu je jeho zaměření pouze na ekonomické charakteristiky bez propojení na ostatní procesy probíhající ve městech. Tato analýza přímo neměří toky mezi městy, ale lokační strategie TNC. Ale jak argumentují Taylor a kol. (2002, 96) „globální firmy vyvozují informace z propojení kontrolních a informačních toků, a proto spojení dostatečného počtu těchto lokačních strategií indikuje vztahy mezi městy“. Tato analýza, jak uvádějí i sami autoři, není ideální z důvodu limitovaných informací o pobočkách jednotlivých měst a jejich propojení, ale je zatím to nejlepší, co bylo zatím vyprodukováno (Short 2004). Původní projekt se skládal ze 6 odlišných analýz dat od 69 firem (5 účetních, 14 reklamních agentur, 11 bank a finančních ústavů a 39 právních firem) ve 263 městech světa za roky 1997-1998. Data variují podle přítomnosti, nepřítomnosti pobočky firmy ve městě i podle jejího významu v hierarchii TNC. Autoři odhadli „globální kapacitu“ měst pro každou jednu ze čtyřech typů výrobních služeb a na jejich základě pak definovali sílu postavení světového města (world city-ness). Podle významu 43

přítomnosti poboček jednotlivých firem v každém typu výrobních služeb mohlo každé město obdržet od 0 (nepřítomnost) po 3 body (primární centrum). Součet těchto bodů ukazuje na sílu postavení světového města v urbánní hierarchii. Výsledkem analýzy je seznam 55 měst, která

mohou být považována za world cities, a dalších 67 měst, které ukazují formování vlastností world city (mají alespoň některé charakteristické znaky world cities). Za „alpha world cities“ považují města se skóre 10-12 (celkem 10 měst), za „beta world cities“ v intervalu 7-9 (10 měst), „gamma world cities“ od 4 do 6 (35 měst). Města, která obdržela méně než 4 body (67 měst), můžeme považovat za města, ve kterých probíhá formování vlastností world cities, ale nejsou dost silná na pojmenování world cities (viz příloha 2).

Analýza se zabývala i otázkou regionální dominance a hierarchie. Dospěla k závěru, že Londýn funguje jako centrum pro Evropu (s městem Brusel jako největším rivalem), částečně i pro střední východ a Afriku (pro frankofonní Afriku je mu rivalem Paříž, pro zbytek Afriky Johannesburg). New York je dominantním centrem pro severní Ameriku, a společně s Miami pro Latinskou Ameriku. V Asie existuje silná rivalita mezi Hong Kongem a Singapurem. Zajímavé je postavení Tokia, které svojí odpovědností nepřesahuje hranice Japonska (viz příloha 1.). Frekvenční analýza dat ukázala, že velké množství měst obsahuje relativně velký počet firem. Je zde však jen několik měst, které obsahují většinu firem, což potvrzuje tvrzení Sassen (2001) o aglomeraci centrálních funkcí do několika málo globálních měst, ale i posilování pozice méně významných world cities.

5.2.

Změny v hierarchii měst a jejich vzájemná konkurence

Mnozí autoři se shodují, že základním předpokladem pro vytvoření mezinárodní urbánní hierarchie je nová mezinárodní dělba práce (Sýkora 2000, Budd 1998, Gedikli 2001, Friedmann 1986). Je pochopitelné, že všechna města nemůžou být world cities nebo městy, která se jim vlastnostmi přibližují. Jen několik málo měst může být centry vyspělých služeb a sídly ředitelství nejvýznamnějších TNC, ale přesto i ostatní města, která charakteristik world cities (WC) nedosahují, jsou ovlivněna ekonomickou, společenskou i kulturní globalizací. Změny v postavení

měst v globální hierarchii souvisí s neustálým zapojováním dalších národních ekonomik do globální ekonomiky. Z jejich zapojování profitují ve většině případů hlavní města daných zemí, které se stávají gateway cities mezi národní a globální ekonomikou. Rostoucí zapojení do světové ekonomiky posiluje jejich postavení v hierarchii. Některá města nemají vlastnosti world cities, protože jsou příliš malá a tak nesplňují určitý práh populační velikosti, které vyspělé výrobní služby potřebují nebo příliš chudá, a tak nepředstavují

adekvátní trhy pro vyspělé služby. Město nemusí mít charakter WC, protože sdílí národní ekonomiku s jedním nebo více městy, která slouží jako přístupové body do globální sítě. Např. města Londýn nebo Praha nemají v rámci národního státu srovnatelnou konkurenci v oblasti nejvyspělejších služeb a zastoupení nejvýznamnějších ředitelství TNC. Ale je zde i mnoho dalších

44

důvodů, proč nemůžou města dosáhnout statusu WC, Short (2004) uvádí chudobu, zhroucení občanské společnosti a ideologické vyčlenění a vzájemnou kombinaci těchto faktorů. Města jsou propojena různou měrou do globální sítě toků. Short a kol. (2000), Smith

s Timberlakem (1995) poukazují na vliv globalizace na téměř všechna města, která se mohou chovat jako zprostředkovatelé přenosu ekonomické, politické a kulturní globalizace. Města, která nestojí v hierarchii na nejvyšších postech, mají větší potřebu k přeskupení pozic uvnitř hierarchie. Tato města musí čelit mnohem větší konkurenci na rozdíl od měst z vyšších pozic, proto se i v nich jako dominantním ekonomickým projektem stala podpora vlastní konkurenceschopnosti vůči ostatním městům celého světa (territorial competition). Schopnost konkurovat se stala hlavním

určovatelem současného rozvoje měst. Současné město je představováno jako místo schopné konkurence, podnikatelské město (entrepreneural city), jehož cílem je přilákání globálního kapitálu. Cheshire (1999, 843) charakterizuje územní konkurenci jako „proces, prostřednictvím kterého skupiny jednají ve jménu regionální nebo sub-regionální ekonomiky a tak podporují lokalizaci pro ekonomické aktivity v konkurenci s ostatními oblastmi“. Konkurence mezi lokalitami je vlastní hlavně velkým oblastem integrovaných ekonomik jen s několika omezeními na mobilitu faktorů a neschopnosti regulovat konkurenční boje mezi městy (např. EU), ale lze říci, že v dnešní globalizované ekonomice urbánní konkurence zasahuje celý svět. Zapojení měst do konkurenčního boje záleží na konkrétních faktorech jako je velikost města, lokalizace, typ a vedení městské ekonomiky, charakter domácí země, dopravní a informační infrastruktura, charakter obyvatelstva atd. Budd (1998) hovoří o konkurenci dvou typů: 1) konkurence mezi ekonomickými oblastmi (aktivitami nebo trhy), 2) konkurence mezi charakteristikami (vlastnostmi) měst. Za kritický bod územní konkurence lze považovat ne přímou konkurenci urbánních oblastí, ale ekonomických zvláštností a funkcí, které v nich operují, např. lokalizaci ekonomických aktivit, nová servisní zařízení, mezinárodní instituce, nejvýznamnější kulturní a společenské aktivity atd. Lze ale říci, že i když nedochází ke konkurenci měst, ale jejich zvláštností a funkcí, celkový obraz konkurenceschopnosti lokality je svázán

s městem jako celkem, který zastupuje konkrétní vlastnosti ve vztahu k ostatním městům. Mezi-urbánní konkurence je výsledkem globalizace ekonomických aktivit. V tomto prostředí se stala schopnost konkurovat určovatelem městského vývoje jako snaha o vytvoření nebo přitažení aktivit vytvářejících zisk. Města jsou motivována k vytváření konkurenčních postupů, založených na strategiích podnikatelského prostředí k udržení nebo posílení vlastní konkurence schopnosti. Lever (1999) uvádí jako předměty meziměstské konkurence investice (do všeho, co vytváří zisk

nebo pracovní příležitosti: výroba, komerční rozvoj, majetek, informace), ekonomický růst (hodnota HDP), obyvatelstvo (reprezentující příjmy, lidský kapitál, politickou sílu a spotřebu), veřejné fondy (národního státu nebo nadnárodních společenství), významné události nebo stavby (mega projekty). Města se snaží posílit svoje postavení v konkurenčním boji zlepšením své vlastní vnější prezentace (place marketing) vůči ostatním městům i investorům, která je má dostat do jejich povědomí jako vhodného místa k investicím. Vlastní prezentace měst se zaměřuje 45

především na pozitivní stránky měst a ignoruje ty negativní, které by mohly případně investory odradit. Podle Stewarta (1996) ale není place marketing stabilní v zaměření na konkrétní specifika města, ale přizpůsobuje se poptávce investorů.

Města, které čelí stejným vnějším podmínkám globálních požadavků, směřují k relativní vnější podobnosti, izomorfismu. Tuto „stejnost“ se města snaží nahradit přitažením nebo pořádáním významných událostí nebo společenských akcí (LOH, mistrovství světa, kulturních akcí) a jedinečných staveb (Kolo Millenium v Londýně, Petronas Tower v Kuala Lumpur, mrakodrap 101 v Thaipei a jiné), které by je navzájem odlišily a zdůraznily jejich individualitu a výjimečnost. Města stojící na vrcholu globální urbánní hierarchie mají vysokou konkurenční výhodu díky

vysoké koncentraci a specializaci v aktivitách s vysokou přidanou hodnotou jako jsou finančnictví a vyspělé výrobní služby a jako místa lokalizace ředitelství nejvýznamnějších TNC. Naopak středně významná města profitují z poskytování nižších provozních nákladů, které jsou konkurenční výhodou oproti přeplněným a nákladným world cities. Města střední velikosti snažící se udržet nebo vylepšit svojí pozici v urbánní hierarchii se nepokoušejí přitáhnout vůdčí síly globalizace, jak je tomu u world cities, ale zaměřují se na přitažení výroby a služeb zaměřené na středně vyspělé nebo vyspělé technologie malých, středně velkých i nadnárodních firem. Naprostá většina aktérů, kteří aktivně globalizaci utvářejí, je lokalizována v nejvýznamnějších světových metropolích - world cities. Města na nejnižších úrovních globální hierarchie se naopak stávají pouhými příjemci globálních vlivů. Síť globálních měst lze považovat za nestálý a proměnný útvar, který není natrvalo zafixovaný a dochází v něm ke stálým změnám. Města mohou stoupat do vyšších příček, ale i rychle klesnout níže. Hierarchie global cities je tedy stále pod napětím a existuje možnost změny pořadí jednotlivých měst, i když města z vyšších úrovní jsou touto změnou ovlivněna méně než města položená níže. V oblasti lokalizaci výroby a služeb TNC dochází k masivnímu přesunu směrem dolů po urbánní hierarchii, s rychlejším průběhem u výroby než služeb. Tento posun je vyjádřením jak vlivu rozvoje dopravy, IT a komunikace, tak i ekonomickým, společenským, kulturním faktorům, díky kterým dochází k souvislé decentralizaci výroby a služeb. Evropským důkazem tohoto posunu je rozšiřování nejvyspělejšího jádra (Modrý banán - od Londýna, přes Paříž, Brusel, Amsterdam, Kolín nad Rýnem, Frankfurt, Mnichov k Turínu) založeného na vědě, technologii a inovaci o blízké (sousední) periferie (např. Zlatý banán - oblast Katalánska, Valencie, Turín, Šedý banán postkomunistická střední Evropa). Dochází k napojení nových ostrovů inovace (Hamburk, Braunschwein - Gettingen, Poznaň, Salzburg - Linec, Florencie, Marseille, Lyon - Grenoble) přes středně pokročilá centra obchodu a služeb (Kodaň, Berlín, Varšava, Vídeň, Budapešť, Řím, Barcelona, Madrid) k nejvyspělejším oblastem (Lever 1999, Budd 1998, Cheshire 1999, Taylor a Hoyler 2000). Do vyspělého evropské jádra se tak napojily osy zasahující do severní, východní a jižní Evropy, které vytvářejí tzv. evropský oktopus.

46

6.

PROSTOROVÁ STRUKTURA MĚSTA POD VLIVEM GLOBALIZACE

Prostorová struktura měst se začala měnit v polovině 70. let 20. století v souvislosti s ekonomickými, politickými a společenskými změnami, které zasáhly státy i lokality vyspělého i rozvojového světa. Dopady těchto změn se projevily v urbánním prostředí podle vlastností, kterými se do té doby urbánní prostor projevoval a podle jeho postavení jak před, tak po této změně. Globalizační změny proto měly v mnoha městech shodné, ale v mnoha dalších lokalitách rozdílné dopady, které záležely na specifických lokálních charakteristikách. Mezi změnami, jak jsem je popsal výše, měla rozhodující význam technicko-ekonomická restrukturalizace způsobená novou ekonomickou dělbou práce, která zasáhla jak velká, tak malá města vyspělého i rozvojového světa. Oslabení podílu průmyslové výroby v ekonomice měst bylo následováno silným posílením služeb, které se staly dominantním sektorem městských ekonomik. Postavení jednotlivých měst v globální hierarchii má odlišný vliv na jejich rozvoj. Zatímco nejsilnější global city kompenzovaly ekonomickou ztrátu rozvojem globálních výrobních a finančních služeb, menší města se musela s novou ekonomickou situací vyrovnávat bez jejich vlivu.

6.1.

Vliv postavení v hierarchické struktuře

Lze říci, že vliv globalizace na změnu prostorové struktury měst se liší podle postavení města

v globální hierarchii měst. Největší prostorové vyjádření se globálním ekonomickým, společenským a kulturním změnám dostalo v nejdůležitějších metropolitních oblastech světa (Castells 1989), gateway cities, která se stala zprostředkovateli globálních toků do národních ekonomik. S nižším postavením měst v globální urbánní hierarchii klesá vliv procesů, které formují nejvýznamnější global cities. Do 70. let 20. století byl pro většinu nejvýznamnějších měst charakteristický střed gradientu hustoty obyvatel a ceny pozemků v centru města (CBD), které bylo centrem obchodu a nejdostupnějším místem města (Clark 2000). Postupným vývojem, reagujícím na nové ekonomické požadavky, dopravní, lokalizační a spotřební rámce obyvatel města, došlo k narušení této urbánní struktury, která byla nahrazena oslabením jádra a posílením okrajových oblastí měst. Tento vývoj vyvrcholil vznikem polycentrického systému, který se skládal z více uzlů vzájemně propojených toky informací, lidí a zboží podporovaných pokročilou infrastrukturou a telematikou. Ekonomická restrukturalizace zasáhla v první řadě metropolitní oblasti, které byly centry národních ekonomik. Tato města zasáhl, i přes často velmi diverzifikovaný výrobní sektor, pokles podílu výroby na HDP, s čímž souvisí i rozsáhlá deindustrializace metropolitních měst se zvyšujícím se podílem nezaměstnaných ve výrobě jako jejím důsledkem. Průmysl opustil dříve dominantní centrální oblasti měst, naopak posílil svoje postavení v okrajových částech měst, popř. se přesunul do ekonomicky výhodnějších oblastí v národní ekonomice nebo mimo ni. Pozůstatkem bývalé průmyslové výroby z dřívějších období ekonomického rozvoje města byly upadající 47

průmyslové areály bez významnějšího ekonomického využití. Výroba se nově koncentrovala do oblastí mimo centra měst, které dokázaly nabídnout levné pozemky a pracovní sílu, kvalitní infrastrukturu, která umožňovala flexibilní produkci a zásobování. Tyto požadavky nemohly být

dosaženy v centrálních oblastech měst, které byly charakteristické nedostatkem vhodné infrastruktury, prostoru a vysokými vstupními náklady. Důležitým znakem vnitřních měst byla významná ztráta rezidenční funkce, která byla způsobena jednak selektivní migrací obyvatel s vyšším statusem, kteří se chtěli vyhnout rostoucím problémům vnitřních měst jako byly špatné životní prostředí, vysoká kriminalita, dopravní zácpy, nárůst motorizace, atd., ale i pozdější komercializace, která znamenala prudký nárůst cen pozemků a

nemovitostí a vedla k využití centrálních oblastí lukrativnějším způsobem, než jak to umožňují různé druhy bydlení. Centra global cities, popř. gateway cities, se stala místy pro vyšší příjmovou skupinu obyvatel a firmy, ochotné zaplatit jak vysoké pořizovací, tak provozní náklady nemovitostí. Tyto firmy i zaměstnanci se rekrutují nejen z řad TNC a jejich zaměstnanců, kteří si mohou tyto vysoké náklady dovolit, ale i důležitých domácích firem a institucí, pro které je důležitá prostorová blízkost firem poskytujících výrobní služby a ředitelství TNC. Pro lokalizační rámce firem v centrech měst lze spíše říci, že čím větší objem finančních transakcí a silnějšího napojení do globální ekonomiky má daná společnost, tím je větší pravděpodobnost, že její ředitelství se bude nacházet v této oblasti. Platí to jak pro nejvýznamnější global city, tak pro gateway city (Parnreiter 2002, Grand a Nijman 2002, Clark a Parrott 2000). Města, která nestojí na nejvyšších stupních urbánní hierarchie nemohou počítat s přílivem ekonomických silných hráčů do center měst jako se to děje u global cities. Tato místa se stávají cílem umístění výrobních kapacit a služeb s regionálním dosahem nebo služeb s větším dosahem, dekoncentrovaných z global cities. Jejich ovlivnění globálnímy procesy je nesrovnatelně menší než u global cities. Města celého světa zasahuje vliv TNC ve všech oblastech ekonomického života (sítě řetězců maloobchodních služeb, výrobní kapacity, strategické služby atd.), ale odlišnosti se projevují podle postavení měst v urbánní hierarchii.

6.2.

Suburbanizace

Je důležité říci, že suburbanizace ani gentrifikace není jevem, jehož původní příčinou by byl stále větší ekonomický vliv TNC, resp. globalizace. Jejích průběh byl od 70. let 20. století posílen a urychlen změnami v ekonomice i společnosti, podmíněné globalizací. Stěhování obyvatel městských center do okrajových částí měst se začalo projevovat už ve 20. a 30. letech 20. století v USA, později i v ostatních vyspělých zemích a oblastech, jako reakce na rostoucí problémy vnitřních měst. Ale od 70. let 20. století byla suburbanizace posílena kolapsem velkých průmyslových oblastí v centru měst, které ještě navýšily problémy vnitřních měst. Úbytek zástupců střední třídy z centra do suburbií byl nahrazován v nejvýznamnějších world cities přílivem zahraničních migrantů, jak s nízkým, tak s vysokým ekonomickým statusem. Přesun do širší 48

oblasti města je následován ve stále větší míře firmami, které chtějí poskytovat služby pro tuto rozptýlenou populaci. Tyto navazující služby se koncentrují podél nejvýznamnějších silničních tahů nebo se koncentrují do menších center, vytvářejících polycentrický systému metropolitní oblasti.

6.3.

Gentrifikace

Gentrifikace, která se začala projevovat už v 60. letech 20. století (např. v Londýně), je komplexem procesů, které se týkají fyzického zlepšení ubytovacích kapacit, růstu cen a zmizení nebo nahrazení

usídlené populace dělnické třídy vrstvami s vyššími příjmy a výdaji, převážně ve vnitřních městech (Hammet 2000, Visser 2002). V počátcích gentrifikace byli nově příchozí obyvatelé přitahováni koncentrací „zajímavých“ lidí jako umělců, performerů atd. a jejich aktivit, kteří osídlovali degradované čtvrti přilákáni velmi příznivými finančními náklady na bydlení a tolerantním, nebo spíše netečným, prostředím. Jejich prostřednictvím se tyto upadající oblasti staly velice populární jako místa organizování pestrých kulturních a společenských akcí (divadelní představení, koncerty, atd.). Tento stav zvyšující se atraktivity a prestiže dříve opomíjeného prostředí znamenal i zvýšenou atraktivitu jak pro domácí, tak zahraniční kapitál, který investoval do pozemků a nemovitostí s vidinou zisku. Neméně důležitou příčinou zájmu investorů byla i prostorová blízkost centra města, které jsou jak důležitým turistickým cílem, tak místem koncentrace firem poskytujících výrobní služby a ředitelství TNC. Hammet (2000) zdůrazňuje, že gentrifikace je vysoce výběrový proces, kterému se dostalo největšího ohlasu v městech se silným finančním

a obchodním zázemím, jako jsou globální města. Její zastoupení ve městech se špatnou ekonomickou situací nebo s nižším zastoupením obdobného ekonomického zázemí je nízké a zasahuje jen menší, ekonomicky nebo společensky nejzajímavější, prostorové jednotky. Gentrifikace se v městech na nižších stupních hierarchie zaměřuje také na vyšší příjmovou strukturu obyvatel, která se ale nemůže rovnat té z global cities. Přístupy k vysvětlení gentrifikace se liší. Hammet (2000) rozlišuje mezi gentrifikací vysvětlenou pomocí nabídky a gentrifikací založenou na změně společenských rámců. Prvně jmenovaný typ popisuje nárůstem rozdílu mezi současnou hodnotou využití pozemku a potencionální hodnotou, vycházející z jejího nejvýhodnějšího využití (rent gap). Proto znehodnocení vnitřního města a jeho majetku na celkem vysoce ceněném pozemku otevírá možnost poměrně ziskového znovu investování, ve kterém hraje hlavní roli kapitál realitních kanceláří, agentů a developerů, zatímco gentrifikanté jsou opomíjeni nebo jsou až druhotným aspektem. Druhý typ gentrifikace je produktem posunu od industriální k postindustriální společnosti a s ním spojené změně sociálních vztahů, kulturních chutí a spotřebních praktik. Tato teorie staví do hlavní role gentrifikanty a jejich rozhodnutí. Lze říci, že gentrifikace je výsledkem obou těchto procesů. Tam, kde by neexistovala poptávka (od gentrifikantů), by nebyla ani nabídka (od realitních společností atd.). Jinak řečeno, stavu, který vytvořili původní gentrifikanté využily investující firmy k vytvoření zisku.

49

6.4.

Demograficko-prostorová změna

Zahraniční i domácí migranti a obyvatelé etnických skupin, kteří nahradili obyvatelstvo střední

třídy, které se vystěhovávalo do suburbánních oblastí měst, ani gentrifikanté, většinou nedokázali kompenzovat populační ztráty centra města a nepředstavovali ani ekonomicky odpovídající náhradu. Nová pracovní místa, která byla v centru globálních měst vytvořena, se početně nevyrovnala místům ztracených při reorganizaci, odlišná byla i jejich skladba. Vytvořil se velký počet špatně placených pracovních míst pro nekvalifikované nebo středně kvalifikované zaměstnance ve službách, a nesrovnatelně menší, i když stále významný, počet dobře placených

míst pro vysoce kvalifikované zaměstnance, a jen malý počet míst střední úrovně. Castells (1989, 286) tuto skutečnost popisuje jako „komplexní rámec, který kombinuje vytvoření nových, vysoce placených zaměstnání ve vyspělých výrobních službách a technologických sektorech s destrukci zaměstnání střední úrovně ve starých průmyslových výrobách a zvyšování podílu nových, špatně placených míst jak ve službách, tak ve výrobě“. Nový pracovní trh ve vnitřních městech metropolí je charakteristický na jedné straně vysokou poptávkou po vysoce kvalifikovaných a dobře placených zaměstnancích, na druhé straně po nekvalifikované nebo středně kvalifikované, špatně placené, pracovní síle. Většina residentů vnitřních měst tvoří chudí, nekvalifikovaní obyvatelé, pocházejí většinou ze zástupců etnických nebo imigračních skupin s nízkou úrovní vzdělání a nižší kvalifikací. Zástupci této skupiny jsou jen z části uplatnitelní na legálním pracovním trhu vnitřního města, a proto se orientují i směrem k nelegálním nebo kriminálním ekonomickým aktivitám nebo zůstávájí na sociálních dávkách.

V centrech metropolitních měst se od 80. let dvacátého století začíná usazovat i rezidenční složka bohatých a vysoce kvalifikovaných zaměstnanců firem sídlících v CBD a jeho těsném okolí, kteří svými požadavky na bydlení a životním stylem vytvářejí poptávku po novém typu realit ve vnitřním městě, která vede ke gentrifikaci upadajících oblastí (viz výše). Tuto poptávku nestimulují jen oni, důležitým rysem je i poptávka mezinárodního turistického ruchu. Dochází tak k prostorové koexistenci bohatství sektoru profesionální, managerské třídy a turistů s chudobou etnických nebo imigračních skupin obyvatel. Jedná se o soužití dvou ekonomických skupin, sdílejících sice jeden prostor, ale odlišujících se životním stylem a pozicí ve společnosti (Castells 1989). V tomto smyslu se mluví o duálním městě (dual city). Tato prostorová koexistence dvou odlišných skupin je narušována snahou o převzetí a využití vhodných míst centra města pro potřeby vlivné skupiny profesionálně-managerského sektoru a turismu na úkor druhé skupiny. Dnešní gentrifikace stále více mění sociální charakteristiky vnitřních měst, kde dochází ke stále většímu tlaku na nižší sociální skupiny i etnické minority k přesídlení do oblastí mimo centrum. Prostorové oddělení skupin z obou konců příjmového vějíře bývá nejviditelnější vyjádřeno v tzv. chráněných oblastech (gated communities) v prostoru celého města, které pomocí moderní bezpečnostní techniky a služeb oddělují obě skupiny od sebe. Zaručuje skupině z vrcholu příjmové hierarchie soukromí, ochranu majetku a životních stylů od narušení ostatních účastníků života ve městě. Gated communities zahrnují jak jednotlivé bytové jednotky, celé budovy, tak celé čtvrti 50

nebo části měst (Hogan a Houston 2001, United Nations Centre for Human Settlement 2001). Jejich výskyt se neomezuje jen na nejvýznamnější global cities, ale je spojen s bohatou klientelou kdekoli na světě.

6.5.

Ekonomicko-prostorová změna

V nejvýznamnějších metropolitních oblastech se začaly koncentrovat vyspělé výrobní služby, které umožňovaly vedení TNC kontrolu a řízení decentralizované výroby a služeb z jednoho nebo několika málo center. Rostoucí důležitost finančních, kontrolních a řídících funkcí, ale i turismu

a kulturní produkce je ušetřilo osudu měst, které nemohly počítat s touto kompenzací. Nejvíce pracovních míst vytvořených ve vyspělých výrobních službách se koncentruje do CBD a jeho okolí (služby, které jsou závislé na face-to-face kontaktu a výrobní služby vyžadující prostorovou blízkost), kde nahradily části upadajících průmyslových jader soustředěných kolem CBD. Oblasti kolem městského jádra (CBD), dříve charakteristické průmyslovou výrobou a s ní spojenou rezidenční funkcí jejich dělníků, jsou nahrazovány velkoprostorovou výstavbou kancelářských

objektů, zábavných a odpočinkových komplexů, prodejních zařízení a bydlení, která podléhá požadavkům vytvářených dobře placenými zaměstnanci ve vyspělých službách a ředitelství TNC (Fanstein a Harloe 2000). Vysoké ceny těchto pozemků, životních a provozních nákladů v centrech měst, utlačily ostatní ekonomické aktivity, které jsou méně schopné vyrovnat se s náklady této lokalizace, a proto dochází k jejich decentralizaci. Způsobilo to také „přeplacení“ možností velkého segmentu populace v trhu s bydlením, jejichž důsledkem je akceptace menších prostor

nebo přestěhování. Tento segment trhu i jeho lokalizace se stala jedním z dominantních cílů investic zahraničních investorů, kteří preferují jejich umístění do realit, výrobních služeb, finančních a informačních služeb, které se zde koncentrují (Erkip 2000). Kancelářské komplexy firem poskytující back office služby se dekoncentrují do urbánní periferie a spolu s jejich rezidenčními oblastmi se koncentrují v širší metropolitní oblasti z důvodu nižších provozních nákladů firem a životního standardu jejich zaměstnanců. Jejich přesun do širší oblasti města je spolu se suburbánními rezidenčními oblastmi a průmyslovými parky následován ve stále větší míře firmami, které chtějí poskytovat služby pro tuto rozptýlenou populaci. V širší metropolitní oblasti se jako důsledek tohoto rozšiřování dají rozeznat dva možné scénáře: 1) lineární koridory rozvoje (ribbon development), které koncentrují rozdílné aktivity podél silničních komunikací, které zajišťují jejich dostatečné infrastrukturní napojení a 2) urbánní subcentra, která hrají roli koncentrace širokého spektra služeb a rezidenčních center jak vyšší, tak nižší úrovně. I u těchto subcenter existuje důležitý předpoklad automobilové přístupnosti, proto vznikají na uzlech důležitých urbánních silnic nebo dálnic, popř. rozšiřují již existující urbánní sídlo. Tato expanze vytvořila multi-uzlovou strukturu, kterou spojuje síť silnic, dávající formu novým strukturám rozšířených periferií. Aguilar s Wardem (2003) nazývají taková expandovaná města mega cities, Garreau (Garreau v Castells 1999) používá edge cities, Sassen (1995) exopoles. Dochází k posilování postavení menších center v širší metropolitní oblasti velkých měst na úkor 51

centra (CBD), které je vyjádřeno i silnější komunikací mezi sebou navzájem než mezi nimi a centrem (Fanstein a Harloe 2000). Aspekty globální ekonomické restrukturalizace existují ve městech všech velikostí i funkcí.

Hlavním znakem global cities je koncentrace některých finančních služeb, které jsou méně významné v ostatních městech. To, co dělá tato globální města unikátní, je rozsah globalizačních faktorů (pokles podílu ve výrobě a její decentralizace, růst významu mezinárodních finančních systémů, koncentrace specializovaných služeb a turismu, ekonomická migrace) a jejich kombinace v jednom urbánním prostoru, které je zároveň oddělily od méně významných měst a spojily jejich urbánní a sociální struktury těsněji se změnami v globální ekonomické reorganizaci (Fanstein a

Harloe 2000, Simon 1995). Procesy probíhající v nejvýznamnějších global city se od ostatních měst odlišují jen v určitých aspektech (viz výše), a mají i mnoho společného s městy, která nejsou domovem pro nejvýznamnější finanční instituce a ředitelství TNC. Tyto společné znaky se mezi globálními městy a ostatními zástupci odlišují jejich různě silným vlivem na domácí ekonomiku a společnost.

52

7.

VLIV GLOBALIZACE NA PŘÍPADOVÁ MĚSTA

Při výběru zástupců pro jednotlivé případové studie vlivu globalizace na rozvoj měst jsem se snažil

vybrat vhodnou paletu měst, která by zabírala jak zástupce z vrcholu globální urbánní hierarchie (Londýn), zástupce, který stojí na nižších stupních hierarchie (Mexico City), tak také město, které stojí v této síti na spodních příčkách (Brno). Každé mnou vybrané město představuje určitou pozici v globální hierarchické síti měst, pro které jsou charakteristické různé vlivy globalizace, které tomuto postavení odpovídají.

7.1.

Alpha global city - Londýn

Jako zástupce měst, které stojí na vrcholu globální pyramidy, lze považovat město Londýn3 (Sassen 2001, Taylor 2000, Taylor a kol. 2002, Fanstein a Harloe 2000, Friedmann 1986, Beaverstock a kol 1999, a další). Významnost jeho kontrolních a řídících funkcí a jejich vliv na město považuje mnoho autorů za znak unikátní městské formy. Silné postavení těchto měst je spojeno s globalizací, která v posledních dvaceti letech enormně narostla a je silně centralizována právě do těchto několika globálních měst (Sassen 2001).

7.1.1. Ekonomika Londýna a její reakce na ekonomické změny

Období ekonomické restrukturalizace znamenalo pro Londýn silné oslabení výrobního sektoru v 70. a 80. letech, který se propadl z druhé nejsilnější pozice v roce 1971 na poslední v roce 2001. Oslabení výrobního sektoru a s ním spojená restrukturalizace ekonomiky se projevila růstem nezaměstnanosti, hlavně v oblastech vnitřního Londýna. Klesající podíl výrobního sektoru byl nahrazen stále sílícím sektorem služeb. Opačný vývoj než výroba prodělal sektor finančnictví, pojišťovnictví a realit, který začal výrazně posilovat v 80. letech a v roce 2001 dosáhl dominantního postavení. Tento sektor je nejvýznamnější ekonomický hybatel současné londýnské ekonomiky a zároveň sektor s nejvyšší mírou zapojení TNC. V 90. letech zaznamenaly oblasti vnitřního Londýna rychlý nárůst počtu zaměstnanců díky rychle rostoucímu sektoru služeb, konkrétně finančních a výrobních služeb (Simmie 2002), které částečně utlumilo důsledky

deindustrializace v nejvíce postižených oblastech vnitřního Londýna. V 90. letech začal ekonomice Londýna dominovat sektor finančních a výrobních služeb. Finanční služby jsou primárně zaměřeny na komerční služby (obchodování s akciemi, mezinárodní bankovnictví a korporátní finance, komerční finanční pojištění, správa fondů atd.). Tyto služby narůstaly od 80. let 20. století s růstem mezinárodního obchodu, internacionalizací investic, rozvojem nových trhů a privatizací soukromého majetku. Londýn je v sektoru finančních služeb jedním ze tří vůdčích center světa a zároveň i finančním centem pro UK (Scanlon a Bank 2000). Velikost a schopnosti finančního trhu v Londýně leží hlavně v hodnotě a objemu jeho mezinárodních obchodů i v jeho dominanci jako národního finančního centra (Sassen 2001, Corporation of London 2005). Centrem finančnictví byl Londýn již od 18. století, ale významným 53

krokem k posílení a upevnění jeho pozice bylo zrušení kontroly směny zahraničních měn v roce 1979 a deregulace akciového trhu v UK v roce 1986. Růst zaměstnanosti ve finančních službách ve vnitřním Londýně byl menší než ve vnějším Londýně a jeho okolí, kde rostl rychleji, což

souvisí s decentralizací back office služeb. Mírnější nárůst zaměstnanosti v Londýně, resp. ve vnitřním Londýně byl způsoben vysokým tlakem na vstupní a provozní náklady, které se týkaly nejvíce samotného centra města, ve kterém došlo ke koncentraci jen nejdůležitějších poboček a kanceláří výrobních služeb. Nejprestižnější čtvrtí tohoto sektoru v Londýně je City of London, tj. tzv. square mile (nebo také CBD). Londýn posiloval svoje postavení s rostoucí důležitostí finančních a koordinačních funkcí, turismu

a kulturní produkce, což jej ušetřilo osudu restrukturalizujících se měst, které s touto kompenzací nemohly počítat. Dvě třetiny ekonomiky vnitřního Londýna je vysoce specializováno do finančních a produkčních služeb zaměstnávajících vysoce kvalifikované zaměstnance a hotelových a maloobchodních služeb, které zaměstnávají jak kvalifikované, tak nekvalifikované zaměstnance (Simmie 2002). Tyto služby jsou úzce spojeny s globální ekonomikou a elitní kosmopolitní vrstvou obyvatel.

Tab.6. Podíl zaměstnanosti v jednotlivých sektorech ekonomiky Londýna za období 1971-2001. Sektor Rok

Finanční služby, pojišťovnictví, reality Obchod Veřejné, sociální a osobní služby Doprava, telekomunikace Výroba Stavebnictví Celkem

1971 15,9 19,8 23,2

1981 19,2 20,7 26,7

10,9 22,5 7,7 100,0

Upraveno podle Corporation of London (2005a), tab.2.1

10,1 16,2 7,1 100,0

Podíl %

1991 27,3 20,5 27,9

8,6 9,3 6,4 100,0

2001 33,1 21,0 26,2

8,0 6,6 5,1 100,0

7.1.2. Demograficko-prostorová změna

V Londýně, který byl svědkem depopulace už od 30. let 20. století, nastal v 80. letech opětovný růst počtu obyvatel. Od roku 1981 dochází k růstu počtu obyvatel Londýna. Do roku 2000 narostl počet obyvatel vnitřního Londýna o 400 tisíc, vnějšího o 200 tisíc obyvatel.

Do Londýna byli přitahováni obyvatelé jak domácí, tak zahraniční, hlavně pod vlivem růstu pracovních příležitostí ve výrobních službách a turismu. Růst výrobních služeb v Londýně byl výsledkem poptávky vysokého počtu hlavních národních i nadnárodních ředitelství, která se koncentrovaly do Londýna. CBD a jeho okolí se staly místem koncentrace nejen nejvýznamnějších finančních a výrobních služeb, které vyžadovaly face-to-face kontakt, ale i turismu a kulturní produkce. Od 90. let oblast vnitřního Londýna silně posilovala i svoji rezidenční funkci (viz tab.8.).

54

Rozvoj centrálních oblastí Londýna je spojen ve větší míře s rozvojem globální ekonomiky, což může znamenat velké problémy při její restrukturalizaci. Ty mohou znamenat silný ekonomický dopad a opětovný úpadek centrálních částí města. Tab.7. Počet obyvatel v metropolitní regionu Londýna v letech 1971-2001 Oblast Rok Metropolitní region Greater London Vnitřní Londýn Vnější Londýn Green Belt

Počet obyvatel (v mil.) 1981 1991 12,7 13,2 6,6 6,7 2,4 2,5 4,2 4,2

1971 13,3 7,4 3,0 4,4 5,9

6,1

2001 14,0 7,2 2,8 4,4

6,5

6,8

Upraveno podle Southeast England Population by Area from 1891 (2005). Tab.8. Změna počtu obyvatel v CBD Londýna mezi roky 1951-2001 Oblast CBD Rok Camden

Hackney Islington Kensington and Chelsea Lambeth City of London Southwark Tower Hamlets City of Westminster Greater London celkem

1971/1961 -20,3 -15,1 -24,2 -19,0 -11,3 -25,4 -16,2 -20,1 -21,7 -7,8

Změna v populaci (v %) 1981/1971 1991/1981 2001/1991 -17,7 5,8 16,2 -17,9 -20,4 -28,9 -19,5 32,1 -20,2 -14,8 -23,0 -10,3

1,0 4,5 9,9 0,3 -11,9 4,2 15,0 6,7 1,1

11,9 6,7 14,8 8,7 73,5 12,0 21,8 3,7 7,4

Upraveno podle London Urbanized Area Population and Density 1998 (2005)

2001/1951 -23,3 -23,6 -35,1 -27,5 -23,3 35,0 -27,5 -15,0 -39,6 -12,5

V 80. letech byly hlavním tématem lokálních, regionálních a národních úřadů upadající oblasti vnitřního Londýna, které se, i přes určité posílení ekonomiky díky posílení služeb, stále potýkaly s vysokou nezaměstnaností a pozůstatky deindustrializace. V oblasti londýnského vnitřního města byla pozornost věnována hlavně problému londýnských doků, které zasahovaly napříč několika čtvrtěmi. Upadající londýnské doky se ztrátou 300 000 pracovních míst za posledních 30 let, představovali hlavní rozvojový problém, který byl řešen vytvořením London Dockland Developmet Corporation. Nebyl to pokus o modernizaci doků jako průmyslové oblasti, ale spíše jako možnost kompletně přebudovat potenciálně hodnotné pozemky doků, jejichž hodnota je dána blízkostí City of London. Rozvoj byl podpořen dlouhodobými daňovými úlevami pro developery

a usnadněn novými dopravními napojeními. Doky, popř. další revitalizované oblasti vnitřního Londýna jako Canary Wharf, Broadgate, London Bridge City, Holborn Viaduct Station, Fleet 55

Street atd. úspěšně odpověděly na rostoucí poptávku po kancelářských prostorech, která souvisela s internacionalizací služeb a prostorovou blízkostí City of London. Nestala se ovšem jen místy koncentrace kancelářských budov, ale i kulturních, residenčních

a komerčních prostor pro bohaté zaměstnance a návštěvníky vnitřního města. Oblast Doků se stala místem s nejrychleji rostoucí populací v oblasti vnitřního Londýna. Příliv obyvatel do vnitřního Londýna nebyl doprovázen adekvátním růstem rezidenčních ploch, což mělo za následek zvýšení jejich ceny. Oblast vnitřního Londýna se stala nejdražším místem k bydlení v celém UK, ale jak uvádí Sassen (2001) i koncentrací obyvatel s nejvyššími platy v UK. Nedostatek bytů byl jednak důsledkem zrušení jejich financování státem v důsledku neoliberální politiky britské vlády, jednak

nedostatečnou nabídkou řízenou trhem, která nepokrývala rostoucí poptávku. Kancelářské budovy pro finanční a výrobní služby mají tendenci koncentrace co nejblíže CBD. V důsledku jejich ekonomické síly a konkurenceschopnosti jsou ostatní složky realitního trhu nuceny k většímu prostorovému rozptýlení. Tyto složky jsou vytlačovány do oblasti City Frindge, která navazuje na CDB a jeho okolí. Ekonomicky nejméně konkurenceschopným článkem realitního trhu vnitřního Londýna je výroba následovaná maloobchodem, které proto prošly nejvyšší decentralizací. Po nich následuje sektor trhu s byty a nejsilnější sektor kancelářských ploch. Pod vlivem nižší prostorové konkurenceschopnosti maloobchodu dochází ve vnitřním Londýně ke stále většímu oddělení rezidenční funkce od maloobchodu. Jak poukazuje Simmie (2002), v částech vnitřního Londýna dochází ke koncentraci maloobchodu do oblastí, které nejsou přímo spojeny s rezidenční funkcí. Ekonomické oživení 80. let vedlo k postupnému zisku obyvatel, ale růst pracovních míst nedokázal kompenzovat předešlé ztráty. K nárůstu zaměstnanosti došlo ve vnitřním i vnějším městě, s posunem k větším ziskům ve vnějších oblastech, které se podle Fainstein a Harloe (2000) dokázaly lépe vyrovnat s přechodem k flexibilnímu pracovnímu trhu. Centrum města, kde se důsledky deindustrializace projevily nejvíce, se naopak stalo místem reinvestic do nových kancelářských, prodejních, zábavných, odpočinkových i rezidenčních komplexů a s tím spojené infrastruktury. Tyto investice byly řízeny potřebami firem a zaměstnanců dynamických ekonomických sektorů jako finančnictví a výrobních služeb, ředitelství TNC a turismu. Podíl obyvatel Londýna nenarozených na území UK je 30% (pro rok 2004, 23% pro rok 1999) (LDA 2005). Podstatný podíl zahraniční migrace do Londýna tvoří vysoce kvalifikovaní profesionálové z ostatních vyspělých zemí, kteří tvoří 34% imigrantů. K jejich koncentraci dochází podle Gordona (2000a) hlavně ve vnitřním Londýně. Migrační rámce v Londýně velice ovlivňují i stádia životního cyklu jednotlivých obyvatel, kdy nově příchozí migranti, většinou mladí a svobodní lidé, jsou přitahováni do centra kombinací zaměstnaneckých a společenských /sociálních možností, ale i slabšími požadavky na rezidenční prostor. Zatímco vícepočetné rodiny mají tendenci odcházet do suburbánních oblastí metropolitního Londýna. Londýn v rámci vnitřní britské migrace obyvatele ztrácí, ale přibývání obyvatel zajišťuje kladný přirozený přírůstek a hlavně zahraniční imigrace. 56

Tab.9. Podíl jednotlivých komponent změny populace v Londýně a jeho širšího metropolitního regionu za roky 1991 až 1997. Komponenty změny Přirozený přírůstek Čistá migrace v rámci UK Mezinárodní migrace Ostatní změny Celkem

Londýn (v tis.) 229,1 -283,4 267,2 21,3 234,2

Metropolitní region Londýna (v tis.) 169,6 263,0 20,0 452,6

-…neuvedeno, upraveno podle Corporation of London (2000a), tab.1, s. 9

Rozvoj vnitřního Londýna jako centra nejvyspělejších služeb předpokládá i adekvátní rozvoj realitního trhu, který by uspokojil jeho nároky. Přesto podíl City of London a západní části vnitřního města (West End) stejně tak celého Londýna jako cíle investic do realit od 70. let klesá s tím, jak roste podíl zbytku UK. Tato změna odráží rostoucí decentralizaci ekonomických aktivit z Londýna do jeho metropolitní oblasti a dále a s tím i potřebu vybudování nových komplexů budov. Ale přes jisté oslabení si vnitřní části Londýna udržují vysoký podíl investic, který je stimulován poptávkou mezinárodních firem. Tab.10. Podíl jednotlivých oblastí UK jako cílů investic do realit v letech 1970 a 1990. Rok Oblast City of London, West End Zbytek Greater London Metropolitní oblast Londýna Zbytek UK

1970 43,0 23,0 10,0 24,0

Upraveno podle Simmie (2002)

Podíl v %

1990 28,0 18,0 23,0 31,0

Představitelé Londýna se snaží spojit rozvoj města i se spektakulárními událostmi, které znamenají příliv investic, turistů a ekonomického oživení města (Short 2003). Mezi jednu z nejvýznamnějších

událostí globálního významu patří pořádání letních olympijských her (LOH), které se dotýká přetvoření celého města v souvislosti s přizpůsobením požadavkům her. V Londýně je považována příprava na LOH 2012 za nejrozsáhlejší přestavbu Londýna za posledních sto let. LOH mají sloužit jak jako prostředek k přeměně města, tak jako součást place marketingu k posílení pozice v mezinárodní urbánní konkurenci. Jednotlivá zařízení pro zajištění olympiády budou rozmístěna po celém městě, ale s největší koncentrací ve východní části Londýna, který je tradičně mnohem chudší než západní či severní Londýn a objevuje se tam více sociálních problémů, vyšší kriminalita apod. Vedení města počítá s tím, že nová sportoviště a s nimi spojené zlepšení infrastruktury by měly pomoci k překonání těchto problémů. I když, jak upozorňuje Short (2003), vždy záleží na konkrétním příkladě. LOH můžou znamenat rozvoj upadajících oblastí, ale i prohloubení jejich problémů. 57

7.1.3. Sociální polarizace

Ekonomické a sociální struktury Londýna jsou rozděleny třídou, rasově i pohlavím, s dominancí prvně jmenovaného. Přes částečné posílení pozic žen a zástupců minorit, dobře placené pozice jsou přednostně zaplněny bílými muži. Rasová a pohlavní diskriminace, i přes otupení jejích hran, stále představuje bariéry ke vstupu zástupců jiných skupin populace, i když mají dostatečnou kvalifikaci a dovednosti (Fainstein a Harloe 2000, Sassen 2001). V Londýně narostl nejen počet obyvatel žijících v chudobě (na 25%), ale i počet vysoce placených zaměstnanců. Naopak zástupců střední třídy ubylo. Deprivace městských čtvrtí způsobená ekonomickou restrukturalizací se dotýkala hlavně oblastí severně, jižně a východně od CBD, do kterých patří 13 z 20 nejchudších oblastí v UK. Tyto oblasti byly postiženy přílivem chudých zahraničních imigrantů, vysokou nezaměstnaností (až o 10 % vyšší než londýnský průměr), nízkými příjmy, špatnou úrovní bydlení, vysokou kriminalitou. S tímto stavem silně kontrastují strážené oblasti bohatých profesionálů. Chudí obyvatelé těchto čtvrtí jsou obtížně uplatnitelní na pracovním trhu, nejen díky špatné úrovni vzdělání, ale i sociální vybavenosti. Velice nízké procento obyvatel těchto oblastí má angličtinu jako mateřský jazyk, což působí jako další bariéra (ve čtvrtích Tower Hamlets a Hockney je pouze 25% obyvatel s mateřským jazykem angličtinou). Deprivované části vnitřního Londýna se nacházejí v sousedství nejluxusnějších oblastí centra města a jeho okolí (příloha 4). Podle Corporation of London (2005b) tvoří největší barieru zaměstnanosti rezidentů ve čtvrtích v sousedství City of London nesoulad mezi jejich kvalifikacemi a požadavky zaměstnavatelů, kteří vyžadují vysoce kvalifikované zaměstnance. 45% zaměstnání v těchto čtvrtích je klasifikováno jako manažerská, administrativní nebo technická, ale 52% zájemců o práci je nekvalifikovaných nebo středně kvalifikovaných. Nekvalifikovaní rezidenti těchto oblastí na druhou stranu využívají přítomnost kapacit bohatých firem a turistického

ruchu. Zastávají pozice nekvalifikovaných zaměstnanců v servisních službách, které umožňují fungování a údržbu budov a zařízení, které využívají bohaté firmy a turisté nebo jsou zaměstnáni v nelegálním sektoru nebo se věnují trestné činnosti. Ale ani prostorové rozložení imigrantů není jednotně zaměřeno na vnitřní Londýn, i když ten v jejich zastoupení převažuje. Etnické minority karibského původu převažují v centrálních částech, zatímco asijští migranti v suburbiích. Zatímco již usazená populace Londýna (většinou bělošská) má podle Sassen (2001) tendenci se zmenšovat, populace nově příchozích etnických minorit tendenci se navyšovat. O sociální polarizaci svědčí i počet bezdomovců, který je v Londýně odhadován na 100 000 (k roku 1999).

7.1.4. Turismus

Jedním z nejdynamičtějších sektorů řídících ekonomiku Londýna v posledních letech je návštěvnický a turistický sektor. Londýn přitáhne ročně průměrně kolem 27 milionů návštěvníků, jejichž cílem je především kulturní dědictví a kulturní infrastruktura (muzea, galerie, a další atrakce) a obchod. Londýn hraje důležitou roli mezinárodní obchodní lokality pro finanční sektor, 58

diplomacii, mezinárodní organizace a ředitelství TNC, nákupy, zábavu a noční život. Z toho podíl zahraničních turistů tvoří téměř 50% a jejich podíl neustále roste. Turismus ovlivňuje i ekonomiku města, jeho podíl na HDP Londýna se vyšplhal na 8% (za rok 2000) (Banks 2000). Příliv turistů je z velké míry omezen na centrální část Londýna, která je charakteristická největší koncentrací nejvýznamnějších kulturních památek. Minimálně ¾ hotelových kapacit jsou situovány do vnitřního Londýna, stejně tak jako 16 z 20 nejnavštěvovanějších turistických atrakcí. Nejvíce navštěvované památky města jsou většinou přelidněné, proto se kompetentní orgány snaží tyto památky přizpůsobit nárokům většího počtu lidí navyšováním jejich kapacit nebo přesměrováním jejích zájmů i na ostatní pamětihodnosti mimo samotné centrum města.

Ubytovacích zařízení v Londýně je kolem 145 tisíc lůžek, 60 % hotelových hostů tvoří zahraniční návštěvníci. Prostorová koncentrace nejvýznamnějších londýnských památek je následována i silnou koncentrací hotelových kapacit ve vnitřním Londýně, přes 70 % všech lůžek je situováno ve třech čtvrtích vnitřního města (Westminster, Kensington-Chelsea a Camden). Silné nakupení ubytovacích kapacit je také kolem letiště Heathrow, jehož důvodem je atraktivita letiště jako místo obchodního turismu. I přes vysoké koncentrační tlaky v centrálních částech Londýna dochází k postupnému rozšiřování ubytovacích kapacit i do ostatních oblastí jako stálý důsledek rostoucí poptávky a nemožnosti dále navyšovat kapacitu v centru města. Zavedené ubytovací kapacity v centru mají proto tendenci postupovat do vyšších kvalitativních kategorií z důvodu nedostatku nových vhodných ploch i výškových omezení v centru. Cena ubytování v Londýně je vysoká v porovnání s jinými evropskými městy, což lze vysvětlit převisem poptávky nad nabídkou. Nedostatek ubytovacích kapacit Londýna má za následek i pomalejší růst turismu v Londýně než v celé UK (Banks 2000). V současné době se nejvíce nových hotelů nepostaví v centru Londýna (s výjimkou City of London, kde dosud žádné hotely nebyly), ale na okrajích vnitřního města, kde je dostatek vhodných ploch i nižší pořizovací a provozní náklady. Snaha okolních oblastí centra přesměrovat turistické toky k nim pramení z příležitosti využití poptávky turistického ruchu k regeneraci vlastních upadajících oblastí.

7.1.5. IT a dopravní infrastruktura

Londýn je centrem globálního významu pro telekomunikace, které pojišťují i umožňují jeho pozici globálního finančního centra. Londýn představuje bránu UK do světové ekonomiky a naopak. Největší hustotu IT infrastruktury vykazuje City of London, který je sídlem nejdůležitějších firem a institucí celosvětového významu. Silné vybavení IT infrastrukturou se neomezuje jen na vnitřní město, ale dochází k její koncentraci i v oblastech silného seskupení back office služeb, které se decentralizují z vnitřního města. V poslední době zaznamenaly oblasti City Fringe největší rozmach IT infrastruktury, díky kterému nyní představují 40% podíl na obchodu pomocí IT. Londýn jako jedna z nejdůležitějších turistických i obchodních destinací světa má zajištěné silné dopravní napojení, díky kterému můžeme považovat Londýn za jedno z nejdůležitějších dopravních center světa. V globálním ohledu hraje nejvýznamnější roli letecká doprava, která je 59

považována za důležitý znak global city. Mezinárodní letiště v Londýně (London City, Gatwick, Heathrow, Luton, Stansted) zaznamenala rapidní nárůst počtu cestujících, v letech 1990-2000 o 60%, s celkovým počtem přepravených osob 108 milionů (za rok 2000). Londýnské

nejvýznamnější letiště Heathrow přepraví ročně 67 milionů pasažérů, obsluhuje přes 88 leteckých společností a 186 destinací, což ho staví na přední místo mezi světovými centry letecké dopravy. Postavení Londýna jako globálního města potvrzuje i postavení New Yorku jako nejvýznamnější letecké destinace letiště Heathrow a potvrzuje to i skladba deseti nejvytíženějších destinací, kde se nachází pět evropských a pět mimoevropských měst (BAA 2005a, 2005b). Výsadní postavení Londýna v letecké dopravě potvrzuje i Smith s Timberlakem (2002), v jejichž výzkumu Londýn obsadil nejvyšší příčku ve všech sledovaných letech jako nejsilnější globální letecké centrum. I přes dobré dopravní spojení všech 5 letišť do centra města neodpovídá jeho kapacita ani kvalita požadavkům obchodníků, profesionálů ani turistů. Dochází proto k budování expresních linek do centra města, které těmto nárokům vyhovují.

7.1.6. Londýn jako global city

Výrobní a finanční služby v Londýně prodělaly v důsledku internacionalizace rychlejší růst než ostatní ekonomické aktivity a ve větší míře se koncentrovaly do Londýna jako jednoho z hlavních globálních ekonomických center. Jejich koncentrace se neomezila jen na vnitřní Londýn, ale poslední data ukazují jejich rostoucí expanzi i do vnějšího Londýna, hlavně díky přeplněnosti a rostoucím nákladům ve vnitřním Londýně. Přesun do vnějších částí Londýna se týká především lokálních a domácích firem, zahraniční firmy mají sídlo spíše ve vnitřním Londýně. Lze říci, že čím větší objem finančních transakcí a silnějšího napojení do globální ekonomiky má daná společnost, tím je větší pravděpodobnost, že její ředitelství se bude nacházet v CBD nebo jejím blízkém okolí. Vnitřní Londýn se stal centrem vysokého stupně specializace ve finančních a obchodních službách, což podtrhuje jeho důležitost v jejich mezinárodním poskytování. Výrobní a finanční služby v Londýně hrají hlavní roli pro národní a mezinárodní klienty ovládající z Londýna svoji celosvětovou firemní síť. Tato poptávka je konsolidována faktem, že 24% největších evropských firem (podle tržní kapitalizace) a více něž 75% z 500 nejdůležitějších firem z Fortune Global 500 má kanceláře v Londýně, v čemž Londýn nemá v Evropě konkurenci (Clark a Parrott 2000, Corporation of London 2005c). Lze říci, že Londýn je považován za nejlepší místo pro obchod na světe (společně s New Yorkem).

Nárůst zaměstnanosti v Londýně v nových oblastech finančnictví překonává odliv back office služeb mimo jeho centrum, resp. mimo Londýn. Díky vzniku nových finančních produktů v Londýně dochází k stálému udržování a jeho posilování postavení jako jednoho z nejdůležitějších finančních center globální ekonomiky.

60

Tab.11. Podíl Londýna na globálních finančních trzích (za rok 1998) Typ Přes-hraniční půjčky Obchod se zahraničními měnami Podíl na akciových trzích Pořadí v celosvětové správě akciových fondů Pořadí v uskutečnění místa fůzí Množství kapitálu na londýnské burze (za rok) Obchod s eurobondy

Podíl (v %) 20,0 32,0 65,0 První Druhé 900 miliard USD 70,0

Upraveno podle Hyde a kol. (2000), Corporation of London (2005c)

7.1.7. Postavení v globální hierarchii měst

Londýn je považován mnoha autory za jedno z nejvýše postavených global city. Lze říci, že jeho postavení je dáno nejsilnějším zastoupením firem globálního významu ve finančních a výrobních službách. Londýn je řazen mezi alpha world cities (se skóre 12), což ho kvalifikuje jako jedno z nejdůležitějších globálních center světa. Nejvyšší postavení zaujímá v poskytování všech čtyřech

typů sledovaných služeb, finančních, pojišťovacích, reklamních i právnických (Taylor a kol. 2002, Beaverstock a kol. 1999). Jeho dominantní postaveni na vrcholu hierarchické sítě je potvrzeno nejen jeho silným napojení na ostatní global city díky hierarchické síti kanceláří jednotlivých firem, ale i rámcem nejčastějších leteckých spojů do těchto měst (BAA 2005a). Postavení Londýna jako global city ukazuje i objem obchodů uskutečněných na londýnské burze, nejvyšší počet nejvýznamnějších bank, účetních, právnických, reklamních firem a jejich ředitelství. Vysoké

postavení Londýna v globální hierarchii měst podtrhuje jeho význam jako strategického místa globalizace. Globální postavení Londýna znázorňuje příloha 5, která ukazuje silné spojení Londýna s městy nejvyspělejších zemí jako USA, JV Asie a Evropy. Historicky podmíněné napojení Londýna na města zemí Commonwealthu je potlačeno rostoucí důležitostí globálního propojení Londýna do celého světa. Města, se kterými má Londýn nejvyšší úroveň spojení v sektorech vyspělých

výrobních služeb jsou v účetnictví Düsseldorf, New York, Paříž, Tokio, Toronto, v reklamě, ve finančním a bankovním sektoru a právních službách dominuje New York. V celkovém propojení, braném jako průměr daných sektorů, zaujímá nejlepší postavení New York (87%), Paříž (67%), Hong Kong (64%), Tokio (61%), Brusel (59%), Singapur (58%) a Sydney (57%) (Beaverstock a kol 2003). Seznam těchto měst ukazuje celosvětový rámec propojenosti Londýna s celým světem a tím i jeho globální význam.

7.2.

Beta global city - Mexico City

Mexico City 4 (MC), hlavní město Mexika, patří mezi jedno z populačně největších měst světa (18 milionů), jeho podíl na národní populaci tvoří necelých 25 % (za rok 2000) (United Nations 61

Centre for Human Settlement 2001). Mexico City je mexickým gateway city, které napojuje domácí ekonomiku na celosvětové toky kapitálu, zboží a lidí. Aspiruje na pozici globálního města, které by svým významem přesáhlo mexické hranice a stalo by se tak důležitou spojnicí celé Latinské Ameriky s ostatním světem.

7.2.1.

Ekonomika Mexico City a její reakce na ekonomické změny

Po ekonomické krizi způsobené novou ekonomickou dělbou práce na začátku 80. let nastala hluboká změna v ekonomické, sociální a prostorové organizaci mexického hlavního města, stejně tak i v jeho postavení v národní urbánní síti. Dopad ekonomické krize první poloviny 80. let znamenal pro Mexiko City oslabení jeho postavení v mexické ekonomice jak v podílu na hrubém domácím produktu, tak v podílu zaměstnanosti ve výrobě i obchodu (viz tab.12). Integrace Mexika a zároveň i Mexico City do světové ekonomiky se od 80. let minulého století znatelně urychlila, země se zapojila do GATT (WTO) a do Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA). Mexiko v tomto období prodělalo deregulaci finančního a pracovního trhu, územní reformu, odstranění cel, privatizaci státních podniků, redukci sociálních výdajů, přeorientování průmyslové výroby a zemědělství na zahraniční trhy. Tato transformace mexické ekonomiky a společnosti v důsledku globalizace měla na Mexico City podle Parnreitera (2002) několik zásadních důsledků. 1) Mexico City prodělalo na začátku 80. let hlubokou ekonomickou krizi s následnou restrukturalizací a obnovou, 2) došlo ke zchudnutí velkého počtu jeho obyvatel, což vyvrcholilo ostrou sociální polarizací, jejíž důsledkem byla částečná přeměna Mexiko City z příjemce migrace v její zdroj. Mexico City ztratilo 10% podílu na státním HDP, jehož důvodem byla drastická redukce výrobního sektoru, ale pokles zasáhl i ostatní ekonomické sektory (viz tab.12) vyjma sektoru služeb, s nejdynamičtější složkou finančních služeb, pojišťovnictví a realit, který naopak posílil. Služby se staly dominantním ekonomickým sektorem Mexiko City, zatímco výrobní sektor znatelně oslabil. Deindustrializace v hlavním městě koresponduje s posílením výrobního sektoru v první řadě ve městech na hranici s USA, na druhém místě v centrálním a západním Mexiku (Parnreiter 2003), kde se začaly rozvíjet tzv. maquiladora5. I přes toto oslabení a současné posílení pozice severních regionů, Mexico City stále zůstává nejvýznamnějším místem koncentrace průmyslové výroby v Mexiku. Ale pro ekonomické oživění města měl největší význam sektor služeb, který se staly nejsilnějším sektorem jeho ekonomiky. Za nejprogresivnější oblast terciárního sektoru lze považovat finanční služby, pojišťovnictví a reality, jejichž váha v městské ekonomice vzrostla hlavně v ohledu na zaměstnanost. Přes toto posílení finančního sektoru a výrobních služeb, nedominuje tato složka ekonomice Mexico City (jako např. v Londýně). Ekonomické oživení proběhlo na úkor zaměstnanosti a sociálních standardů obyvatel (Parnreiter a kol. 2004, Parnreiter 2002). V této souvislosti došlo k silnému posílení nelegálního sektoru městské ekonomiky, který nebyl omezen kontrolou úřadů a jejich regulací. Podíl tohoto sektoru na HDP Mexico City je odhadován mezi

62

25 a 40% a zahrnuje okolo 25% ekonomicky aktivních obyvatel. Nelegální sektor zahrnuje vše od malých výrobních závodů po drobné zákaznické služby (Palmer 2000). Tab.12. Podíl jednotlivých sektorů ekonomiky na HDP Mexico City za období 1980-1998. Jednotlivé sektory ekonomiky Rok Zemědělství Těžba nerostných surovin Výroba Stavebnictví Obchod Doprava, telekomunikace Finanční služby, pojišťovnictví, reality Veřejné, sociální a osobní služby Ostatní Celkem

1980 0,4 0,2 23,8 4,8 20,3 8,4 8,9 32,6 0,6 100,0

Upraveno podle Parnreiter (2003), tab. 1.

7.2.2.

Podíl na HDP (%) 1988 0,3 1,0 19,9 4,3 19,0 8,3 13,3 33,2 0,7 100,0

1993 0,3 0,1 18,6 4,9 17,9 8,6 13,3 35,7 0,6 100,0

1998 0,3 0,1 19,1 3,8 16,7 9,8 13,9 35,8 0,5 100,0

Ekonomická transformace a demograficko-prostorová změna

Parnreiter (2002) vidí jako důsledek ekonomického i demografického oslabování Mexico City posilování jak širší metropolitní oblasti města, tak severní oblasti Mexika při hranicích s USA, kde se rozvíjí maquiladora. Oslabování Mexiko City je doprovázeno ekonomickým i demografickým růstem měst v obou jmenovaných oblastech. V důsledku posilování širší metropolitní oblasti Mexico City (oblast C a D viz příloha 8) dochází k posunu od relativně kompaktního metropolitního prostoru k polycentrické expanzi, která vytváří síťově propojený rámec s méně zřetelnými a méně jasnými hranicemi (Aguilar a Ward 2003). Vlastní město je s touto polycentrickou sítí propojeno toky lidí, zboží, kapitálu a informací

usnadněnými pokrokem v technologiích a zlepšené infrastruktuře. Posilování širší metropolitní oblasti se projevilo v decentralizaci vlastního Mexico City ve prospěch středně velkých měst v jeho širší metropolitní oblasti. Počet obyvatel centra (vnitřní FD) se v Mexico City znatelně zmenšuje, odliv obyvatel do sousedních (vnější FD) nebo sub-urbánních oblastí není nahrazen adekvátním počtem obyvatel, který by byl přitažen pracovními příležitostmi a možností odpovídajícího bydlení v centru města. Mexico City stojí na rozmezí, kdy relativně vysoká cena pozemků a nízká nabídka pracovních příležitostí v centru města nepřitahuje chudé ani bohaté obyvatele. Centrum Mexico City se sice stává sídlem mezinárodních firem poskytujících výrobní služby a ředitelství TNC, ale ne v takové míře, jak se to děje například v Londýně. S tím souvisí i menší míra gentrifikace, která se zaměřuje na malý sektor zaměstnanců firem s vyspělými službami a ředitelství TNC, stejně jako turistů.

63

I přes demografické oslabování CBD, je tato část města stále významnou residenční oblastí, kde se setkávají jak obyvatelé s nízkými příjmy, tak zástupci vyšší příjmové třídy nebo turistů. Chudé oblasti jsou charakteristické vysokou populační hustotou, vysokým stupněm zchátralosti

domovního fondu a kriminalitou. Důležitým důvodem, proč zde tito lidé zůstávají i v nevyhovujících podmínkách k životu pramení z nemožnosti přenesení podmínek sociální reprodukce do periferních oblastí. Většina z nich se zabývá nelegálním a neregulovaným pouličním prodejem, který je vázán na turisticky nejatraktivnější oblasti CBD a historického centra města. Výsledkem tohoto stavu je blízké sousedství zchátralých městských čtvrtí a moderních výškových budov, které slouží jako kancelářské prostory nebo prostory pro nájemní bydlení vyšších příjmových skupin, popř. pro turisty (Delgadillo 2003) S rostoucí hodnotou pozemků v sousedství těchto oblasti rostl také tlak investorů na přemístění chudých obyvatel centra města a následné uvolnění pozemků pro investice. Tento tlak je ale silně výběrový a týká se jen malého množství lokalit. Tlak trhu na revitalizaci nebo přeměnu exponovaných lokalit podpořila i městská vláda FD, která zavedla program na obnovu residenční funkce centra FD zaměřujícího se na bohaté zaměstnance firem sídlících v CBD (Delgadillo 2003).

Tab.13. Počet obyvatel v Mexico City v letech 1960-2000 Okres Rok FD CBD

FD vnitřní FD vnější FD celkem Zbytek ZMCM Celkem ZMCM

1960 1,5 2,4 0,8 4,8 1,4 6,2

1970 1,5 3,5 1,7 6,8 2,9 9,8

Populace (v mil) 1980 1990 1,2 1,0 3,5 3,2 8,0 5,9 13,9

3,1 4,1 8,2 7,4 15,7

2000 0,8 2,9 4,8 8,5 9,7 18,3

Změna podílu na celkové populaci 1960/2000 (%) -81,0

-58,6 85,9 -39,4 134,9 -

Upraveno podle Mexico City Metropolitan Area: Population Change from 1960 by sector (2005) V důsledku demografických a ekonomických změn způsobených globalizací dochází k velkým změnám v rozmístění obyvatel hlavního města Mexika. Zpomalení nárůstu obyvatel se projevilo nejvíce v centrálních oblastech města, kde v jeho historickém centru dochází dokonce k úbytku obyvatel, který se rekrutuje, jak zdůrazňuje Aguilar s Wardem (2003), hlavně ze zástupců střední třídy, kteří se vystěhovávají do vzdálenějších oblastí nebo do menších měst v rozšířené periferii. V centrálních oblastech jsou nahrazovány zástupci vyšší třídy, která se rekrutuje ze zaměstnanců firem s vyspělými produkčními službami a ředitelství TNC, ale bez viditelnějších vlivů na celkový počet obyvatel. Oblast, ve které došlo k nejvyššímu přílivu obyvatel v letech 1970 až 1990, je metropolitní periferie (B), a v posledních deseti letech 20. století expandované periferie (C+D), z čehož vyplývá expanze vlivu města do okolních periferií. Tato situace je shodná s vývojem v Londýně, kde vnitřní město ztrácí obyvatele ve prospěch periferie. Případ Londýna se odlišuje

64

v přílivu zahraničních migrantů, kteří plnohodnotně nahrazují odchod obyvatel do periferních oblastí Londýna. Globalizace ovlivňuje rozvoj prostorové struktury města prostřednictvím přílivu zahraničních

investic do realitního trhu centrálních oblastí Mexico City (vliv turismu, transnárodní třídy a jejich spotřebních rámců), ale i rozšířené periferie, které podléhají logice lokalizace FDI do výroby i nových konzumních rámců ovlivněné kulturně-společenskou globalizací. Aguilar s Wardem (2003) rozeznávají dva typy metropolitní expanze Mexico City v důsledku těchto nových rámců, 1) lineární koridory rozvoje, které koncentrují rozdílné aktivity jako jsou stavby výrobních závodů, průmyslových parků, rezidenčních oblastí podél silničních komunikací, 2) urbánní subcentra, která jsou místa koncentrace širokých spekter služeb a rezidenčních center vyšší úrovně obývané především střední třídou. Jsou ale také místy reprezentujícími levnou pracovní sílu s nižšími standardy bydlení, horší kvalitou služeb a nižších příjmů.

7.2.3.

Sociální polarizace

Zaměstnanec, který ztratil pracovní místo během ekonomické restrukturalizace, si novou pracovní pozici jen obtížně našel v sektoru vyspělých služeb. Spíše byl nucen se přestěhovat za prací do oblasti hranice s USA nebo přímo do USA, nebo se stal součástí neformálního sektoru ekonomiky Mexico City, aby byl schopen uživit svoji rodinu (Parnreiter 2003). Ekonomická restrukturalizace se projevila nejen ve změně ekonomické, ale i sociální struktury Mexico City. Ekonomické oživení proběhlo na úkor většiny obyvatel města, jak na úkor jejich zaměstnanosti, ale i reálných příjmů. Reálná mzda poklesla v polovině 90. let na jednu třetinu její hodnoty ze 70. let minulého století. Sociální polarizace obyvatel se projevila jak ve struktuře mezd, tak pracovních míst. Jak uvádí Parnreiter (2002), počet obyvatel, který žil na hranici chudoby se zvýšil na 85%

v roce 1999. Počet obyvatel, kteří patří ke skupině s vysokými příjmy také rychle narostl, i když zabíral nepoměrně menší procento obyvatel (2,3%). Z těchto poznatků lze vyvodit, že se stále rychleji rozšiřuje počet obyvatel s vysokými příjmy, ale i těch s nejnižšími. Důležitou změnou byla i změna v migračních rámcích. Do začátku 70. let bylo Mexico City hlavním příjemcem domácí migrace, ale po ekonomické restrukturalizaci 70. let se během deseti let naopak stalo největším zdrojem migrace. Rovnováha migrace se stala negativní (více lidí odcházelo než přicházelo) ve druhé polovině 80. let. Parnreiter (2003) tuto změnu vyjadřuje jako růst Mexico City ne díky imigraci, ale navzdory emigraci. Nárůst počtu obyvatel byl tedy zajišťován hlavně přirozeným přírůstkem. Tyto změny, které jsem uvedl výše, jsou důsledkem hlubšího zapojování Mexika do světové ekonomiky a posilování funkce Mexico City jako gateway/global city. Snižování reálných mezd umožnilo Mexico City získat konkurenční výhodu levné pracovní sily, což byl, jak uvádí Parnreiter (2002) a Ward (1995), hlavní záměr kurzu neoliberální modernizace. Snížení zaměstnanosti ve výrobě bylo nahrazeno růstem zaměstnanosti ve službách a v neformálním sektoru ekonomiky, který se rozšířil na úkor formálních vztahů kapitál - práce. 65

7.2.4.

IT a dopravní infrastruktura

Mexico City jako gateway Mexika do světové ekonomiky představuje hlavní místo koncentrace vyspělých výrobních služeb a ředitelství nadnárodních společností. Jejich koncentrace vyžaduje odpovídající infrastrukturu informačních technologií a dopravní infrastruktury, které jsou důležitým faktorem pro organizaci, kontrolu a řízení decentralizované výrobní základny rozptýlené po celém území Mexika a zároveň umožňují spojení s ostatními světovými centry. Mexico City je v otázce komunikační infrastruktury vysoce konkurenčně schopné město, podle Taylora (cit. v Parreiter 2002) se v konkurenceschopnosti v telekomunikacích umístilo Mexico City na 16. místě jako nejlepší město z „třetího světa“ a dosáhlo lepšího výsledku než Curych nebo Singapur. Rozmístění nových IT není rovnoměrné ani v Mexiku, ani v Mexico City. Nerovnoměrné rozmístění IT se projevuje i v rámci FD, kde jen 56 z jeho 16 okresů má kabely optických vláken a datových linek. Tyto okresy jsou místy koncentrace nejvýznamnějších společností a bank, výzkumných center a univerzit a vládních institucí. Tyto okresy jsou původci 72% podílu na HDP FD ve službách, 49% v obchodu, a 21% ve výrobě (Parnreiter 2002). Důležitým ukazatelem postavení Mexico City je značné navyšování jeho podílu v mezinárodní letecké dopravě. Dominantní zemí, kam směřují a kde začínají letecké linky z resp. do Mexico City jsou USA (67%), následované Evropou (22%) a Latinskou Amerikou (13%), což platí jak pro osobní, tak pro nákladní dopravu. Nejdůležitějším americkým partnerem Mexico City v letecké dopravě je Los Angeles, pak následují Houston, Miami a další. (Parnreiter 2003). Dominance Spojených států amerických je dána (a na globální úrovni zkreslena) silným pohybem ekonomických migrantů mezi oběma státy. Mezinárodní letiště Mexico City odbavilo v roce 2000 přes 21 milionů pasažérů, a tím se zařadilo na 40 místo na světě. V Latinské Americe drží s převahou první místo, Sao Paulo odbavilo pouze přes 12 milionů pasažérů (Mexico City International Airport 2005).

7.2.5. Mexico City jako global city

Parnreiter (2003) uvádí tři podmínky, které musí město vlastností Mexico City splnit, aby se mohlo stát global city: 1) musí existovat vyjádření mezi exportem a kapitálovými trhy na jedné straně a světovou ekonomikou na straně druhé, 2) globalizace mexické ekonomiky musí být organizovaná, řízená a kontrolovaná z jednoho centra - Mexico City a 3) Mexico City musí být propojeno s dalšími globálními městy toky vyspělých produkčních služeb, kapitálu, informací atd. Lze říci, že hlavní město Mexika všechny tři podmínky splňuje a proto ho lze považovat za global city. Ale ne úrovně Londýna nebo New Yorku, spíše jen regionálního global city, jehož vlastnosti vyplývají z jeho gateway city statusu. Hlavní město Mexika má výsadní postavení mezi mexickými městy jako hlavní gateway city zajišťující integraci Mexika do globálního systému ekonomických aktivit světové ekonomiky. Lze ho považovat za hlavní místo, přes které je napojeno, kontrolováno a řízeno napojení mexické ekonomiky, politiky a kultury do globálního systému. Jeho dominanci jako hlavního gateway city 66

vyjadřuje i podíl na celkovém objemu FDI, které jsou umístěny ve státě Mexiko a tvoří průměrně 60% mexického objemu FDI (viz tab.14.), dominance Mexico City u portfoliových a burzovních investic je ještě vyšší. Koncentrace těchto investic do Mexico City je dána hlavně přítomností mexické burzy a pobočkami nejvýznamnějších domácích i zahraničních bank. Váha Mexika jako finančního centra a klíčového místa globalizace je podtržena i faktem, že mexická burza je druhá největší v Latinské Americe a Mexiko jedním z nejvýznamnějších příjemců zahraničních investic. Tab.14. Podíl Federal District na celkovém umístění FDI v Mexiku v letech 1989-2001. Rok

Federal District (%) Rok

Federal District (%)

1995 54,3

1989

1990

1991

1992

1993

1989-1993

1994

1996

1997

1998

1999

2000

2001

1994-2001

51,7

62,1

58,7

55,1

Upraveno podle Parnreiter (2003), tab. 11.

67,0

49,1

56,4

45,9

61,1

49,6

59,5

77,5

71,6

60,3

Tento masivní přítok investic není odpovídajícím způsobem vyjádřen rostoucí produkcí a zaměstnaností ve výrobě v Mexico City (resp. FD), protože celý tento podíl není fyzicky umístěn v hlavním městě. Jedná se z části spíše o statistické překroucení, které je dané specifickou rolí Mexico City jako místa, kde jsou investice zaúčtovány, ale reálná investice je umístěna v lokalitě výrobního podniku mimo Federal District. Tento stav posiluje postavení Mexico City jako zprostředkovatele TNC mezi národní a globální ekonomikou. Potvrzením zapojení mexické ekonomiky do globálních ekonomických toků je i růst podílu exportu na HDP, který narostl od roku 1980 do roku 2000 osminásobně a dnes vytváří více než jeho jednu třetinu. Charakteru mexického exportu dominuje z 85% současný dovoz za účelem následného exportu (maquiladora), který je ovládám zahraničními TNC (Parnreiter 2002), jejichž hlavní sídlo je umístěno většinou v Mexico City. Mezi zeměmi, ze kterých přichází nejvíce FDI dominují USA se dvěmi třetinami, následované EU s jednou pětinou a malým podílem Kanady a Japonska a dalších států (NAFTA 2000, Forbes 2003). Začleňování mexické ekonomiky do globálních ekonomických toků vyžaduje poskytování určitých služeb, které toto propojení domácí a globální ekonomiky umožňuje a usnadňuje. Autoři zabývající se výzkumem global cities (Sassen, Taylor), poukazují v tomto ohledu na nutnou přítomnost vyspělých výrobních služeb. Mexico City je chápáno jako místo koncentrace těchto znaků, které vyjadřují jeho kontrolní a řídící funkce v rámci Mexika. V Mexiku City dochází k nejvýznamnější koncentraci aktivit, spojených s ekonomickou globalizací. Lokalizační rámce nejvýznamnějších korporací, ukazují, že Mexico City není jen místem, kde má svoje sídlo většina TNC přítomných v Mexiku. Spíše lze říci, že čím větší objem finančních transakcí a silnějšího napojení do globální ekonomiky má daná společnost, tím je větší pravděpodobnost, že její ředitelství se bude nacházet v oblasti Mexico City, resp. Federal District. Tabulka 15. ukazuje silnější lokalizační postavení Mexico City u firem se zahraniční účastí 67

v porovnání s domácími firmami. Za jediného konkurenta v lokalizačních rámcích TNC lze považovat město Monterrey v regionu Nuevo León, které těží z blízkosti hranice s USA. Mexico City je místem, kam globální „hráči“ mezi mexickými společnostmi a TNC operující v Mexiku, umisťují svoje ředitelství.

Tab.15. Lokalizační rámce největších společností podle objemu prodeje registrovaných v Mexiku v roce 1998. Federal District 59,0

Charakter společnosti

Největších 100 společnosti (objem prodeje) Největších 10 společnosti (objem prodeje) Největších 100 společnosti ve vývozu Největších 10 společnosti ve vývozu

Největších 100 společnosti v dovozu Největších 10 společnosti v dovozu Největších 100 společnosti s více jak 50% podílem mexického soukromého kapitálu (objem prodeje) Největších 10 společnosti s více jak 50% podílem mexického soukromého kapitálu (objem prodeje) Největších 100 společnosti s více jak 50% podílem zahraničního kapitálu (objem prodeje) Největších 10 společnosti s více jak 50% podílem zahraničního kapitálu (objem prodeje)

-…není zastoupeno, upraveno podle Parnreiter (2003), tab.11.

7.2.6.

Postavení v globální hierarchii měst

61,0

Nuevo León 23,0

Ostatní státy 16,0

53,0 80,0

24,0 10,0

23,0 10,0

ZMCM

70,0 54,0 90,0

70,0 56,0 90,0

53,7

56,3

52,0 80,0

20,0 24,0 -

27,5

10,0 20,0 10,0

16,2

50,0

50,0

50,0

-

78,9

78,9

5,4

15,7

80,0

80,0

-

20,0

Mexico City je usazeno poměrně vysoko v globální hierarchii měst, což je dáno silným zastoupením firem globálního významu na území města, což ukazuje na vytvoření spojení mezi firmami fungujícími na globální úrovni s Mexico City. Mexiko City je řazeno mezi beta world cities (se skóre 8) (Taylor a kol. 2002), což ho kvalifikuje jako globální centrum vyspělých výrobních služeb. Nejsilnější postavení zaujímá v poskytování finančních a pojišťovacích službách, slabší v reklamních, resp. právnických službách (Taylor a kol. 2002, Beaverstock a kol. 1999, Parnreiter 2003). Vysoké postavení Mexico City v globální hierarchii měst podtrhuje jeho význam jako strategického místa globalizace. Hlavní město Mexika je v této hierarchii postaveno nejvýše mezi městy Latinské Ameriky, spolu s brazilským Sao Paulem. Přesto lze konstatovat, že i přes vysoké umístění v globální hierarchii měst je postaveni global city Mexico City regionálně omezené na zprostředkovatelskou funkci jako globálního čepu mezi mexickou a globální ekonomikou. Hlavním konkurentem jako gateway city pro Latinskou Ameriku představuje pro Mexico City Miami. Jeho převahu nad Mexico City nastiňuje Taylor (2002), Grosfoguel (1995) a Keeling (1995), kteří Miami uvádí jako hlavní globální centrum pro Latinskou Ameriku. Mexico City je, 68

spíše než nadnárodní centrum pro Latinskou Ameriku, pouze centrem napojujícím mexickou ekonomiku do globálních ekonomických toků. Miami sice stojí mimo toto napojení, ale zastává místo uzlu, který napojuje do globálních toků zbytek Latinské Ameriky. I Friedmann (1995) spíše považuje Mexico City za regionální centrum než město globálního významu. Blízkost významných měst za hranicí se Spojenými státy oslabuje možné zlepšení postavení Mexico City jako globálního centra pro Latinskou Ameriku. Tomu odpovídá i rozdělení jednotlivých podílů letecké dopravy, kde dominuje spojení s městy USA, zatímco podíl spojení se zbytkem Latinské Ameriky, Evropy nebo Asie je ve srovnání s ním malý. Mexico City v letecké dopravě v rámci Latinské Ameriky zaostává v konkurenci za Miami, které Keeling (1995) považuje za hlavní centrum letecké dopravy

pro celou Latinskou Ameriku. Sílu postavení Mexico City v celosvětovém rámci vzájemné propojenosti mezi world cities navzájem ukazuje příloha 8. Postavení Mexico City je výsledkem porovnání vzájemné konektivity mezi městy s jejich globální konektivitou. Lze říci, že Mexiko City je propojeno dostatečným způsobem s městy amerického a tichomořského regionu, ale již nedostatečně s městy zbytku světa, což ukazuje na regionální význam Mexico City.

7.3.

Bridge city - Brno

Brno7, jako druhé největší město České republiky, leží v rámci globální hierarchie měst ve stínu hlavního města Prahy, která se chová jako gateway city pro oblast ČR a napojuje českou ekonomiku do globálních toků. Brno na této úrovní nehraje roli významného konkurenta, ale může jako i ostatní středně velká města ČR zlepšit svoje postavení vůči Praze díky dekoncentraci back office služeb z gateway city. Brno aspiruje na pozici bridge city zaujímající pozici mezi centry produkce a oblastmi její spotřeby.

7.3.1. Ekonomika Brna a její reakce na ekonomické změny

Města bývalého sovětského bloku zaujímala specifickou pozici ve vztahu ke globalizaci. Brno, jako i ostatní města, byla z větší části izolována ekonomickým, politickým i kulturním monopolem komunistické strany a plánované ekonomiky. Do globálních procesů se začala zapojovat až od začátku 90. let 20. století, kdy se tato města re-globalizují do kapitalistické globální ekonomiky (Short 2000). Podle Sýkory (1995) jsou tato města podrobována 1) transformaci totalitního politického systému v demokratický a centrálně plánované ekonomiky v tržní, 2) vládní transformaci, která je přizpůsobuje podmínkám pro působení obecných procesů ekonomické a společenské restrukturalizace, které jsou shodné s přeměnou ekonomiky a společnosti ve vyspělém světě. Rychlost přeměny socialistických měst v města kapitalistická a souběžné působení ekonomických a společenských tlaků globální ekonomiky vedlo podle Sýkory (1994) k mnohem rychlejší změně než ve srovnatelných městech vyspělého světa.

69

Tab.16. Změny v sektorové a odvětvové struktuře zaměstnanosti v Brně v letech 1989 až 2000. Sektor Primární Sekundární Terciární

Odvětví v tom: Zemědělství v tom: Průmysl Stavebnictví

v tom: Obchod Doprava a telekomunikace Peněžnictví a pojišťovnictví Veřejné, sociální a osobní služby Celkem Celkem (absolutní počet) -

Upraveno podle Mulíček (2004)

Počet zaměstnaných 1989 1996 2000 Podíl (%) 2,1 1,6 0,6 1,7 1,4 0,5 49,8 33,2 28,9 39,1 23,1 20,4 10,2 10,1 8,5 48,1 65,2 70,5 10,0 19,8 17,7 7,4 6,3 7,0 0,5 1,9 2,3 14,6 17,6 19,2 100,0 100,0 100,0 249 453 260 203 234 151

Brno bylo považováno v 70. a 80. letech za jedno z nejvýznamnějších průmyslových center bývalého Československa, s dominantním postavením průmyslu, hlavně strojírenského a elektrotechnického. Postavení výroby v ekonomice města Brna zastiňovalo rozvoj terciérního sektoru, zvláště v maloobchodě a oblasti komunálních služeb. Období ekonomické transformace a restrukturalizace 90. let 20. století znamenala znatelnou změnu. Ekonomické změny vedly k silnému oslabení průmyslové výroby a posílení terciéru, který jasně dominuje v roce 2000 se 70% pracovní síly. Silné postavení sektoru služeb na zaměstnanosti v Brně odráží jednak oslabení průmyslové výroby, ale i celkové posílení sektoru služeb, podpořenou i rolí Brna jako

regionálního ekonomického, kulturního i politického střediska. Oslabení zaměstnanosti v průmyslu v první polovině 90. let bylo vyrovnáno růstem zaměstnanosti v terciérním sektoru, ale od roku 1996 vedlo k nárůstu celkové nezaměstnanosti. Deindustrializace se v Brně projevila na jedné straně oslabováním pozice průmyslové výroby v ekonomice města, na druhé straně prostorovými změnami, které znamenaly změnu ve funkčním využití areálů firem. Průmyslové podniky ztrácely v důsledku utlumování tradiční průmyslové výroby sílu k využívání celého prostoru svého areálu,

popř. byl objekt opuštěn jako celek. Tyto oblasti, brownfields, se staly z hlediska umístění nových výrobních kapacit opomíjené ve prospěch greenfields z důvodů špatného dopravního napojení a nutnosti vyšších vstupních nákladů. Z hlediska komerčního využití se brownfields s vhodným prostorovým umístěním, stávají atraktivní hlavně pro komerční „gentrifikaci“ s převahou maloobchodu. Prostorové umístění hrálo významnou roli v revitalizaci brownfields oblasti jižně od brněnského hlavního nádraží. S touto

oblasti spojuje vedení města významný rozvojový stimul, který má vést k zatraktivnění této oblasti pro komerční investory. Společnost Jižní centrum Brno, plně vlastněná městem, plánuje přesunutí hlavního nádraží jižním směrem jako hlavního rozvojového bloku této oblasti a její postupnou revitalizaci. První větší investiční akci v tomto prostoru se stala přestavba brownfieldu na komerční 70

obchodní centrum Galerie Vaňkovka (investor ECE Projekt Management) (Jižní Centrum Brno 2004). Plochy výrobních greenfields v Brně a okolí reprezentují projekty Českého Technologického

parku, Central Trade Parku (CTP) Modřice a průmyslové zóny Černovická terasa. Technologický park (60 ha) se zaměřuje hlavně na administrativní, výzkumné a hi-tech výrobní plochy se strategickou polohou v sousedství VUT Brno. Zastoupení jednotlivých investic (outsourcingové, opravárenské centrum, přesné strojírenství, softwarové inženýrství, atd.) i zaměření parku ukazuje na to, že trend v investicích do oblasti Brna směřuje k investicím s vyšší přidanou hodnotou založené na středně a vysoce kvalifikované pracovní síle. Důležitou roli hraje i bohatá tradice

ve strojírenství a elektrotechnice. Průmyslová zóna Černovická terasa (179 ha), byla vytvořena jako hlavní průmyslová rozvojová oblast města. Byla rozdělena do tří částí, první (75 ha) zaměřené na strategické investory s minimální hodnotou investic 200 milionů korun, druhá (36 ha) byla dána do správy developerské společnosti CTP Invest a poslední (68 ha) je určena pro menší investory nesplňující podmínky první části. Přes počáteční problémy rostla atraktivita této průmyslové zóny i Brna jako cíle investorů, která vyústila ve vyhlášení Černovické terasy jako zóny s největším ekonomickým přínosem v ČR za rok 2004. V současné době je Černovická terasa (s výjimkou ploch spravovaných CTP) plně obsazena. Město sice počítá s vybudováním nové zóny pro strategické investory, ale její otevření potrvá minimálně rok (Chybí místo … 2005), což může, při současné atraktivitě Brna, znamenat nemožnost umístění investic do Brna s následným poklesem jeho atraktivity. Příkladem soukromé průmyslové zóny je CTP Modřice (40 ha), vybudovaný společností CTP Invest, která je zaměřena na výrobně-logistický segment trhu. V CTP Modřice byli umístěny investice do výroby, která počítá se zaměstnáním jak vysoce, tak středně kvalifikovaných profesí. Investoři sází nejen na kvalitní a levnou pracovní sílu, ale i na dlouhou průmyslovou tradici města. Město Brno spolupracuje v oblasti přitažení zahraničních investorů s národní agenturou na podporu podnikání a investic CzechInvest a Regionální rozvojovou agenturou Jihomoravského kraje. Soukromí investor CTP Invest spoléhá na své zázemí mezinárodní developerské firmy, jejíž jednání může být, podle vývoje v Brně, rychlejší a flexibilnější než je tomu u státních nebo parastátních agentur. Důkazem je i pronajmutí části průmyslové zóny Černovická terasa právě tomuto investorovi.

7.3.2. Demograficko-prostorová změna

Postavení Brna ve spodních vrstvách globální hierarchie měst má za následek nízkou atraktivitu upadajících oblastí pro potenciální investory, kteří by tyto oblasti zainvestovaly jako místa gentrifikace pro novou bohatou pracovní třídu. V důsledku neexistence této skupiny obyvatel v Brně není možné předpokládat velkoplošnou a nákladnou gentrifikaci těchto oblastí a s tím spojený příliv obyvatel. Částečná revitalizace malých ploch upadajících oblastí se pak týká hlavně 71

nových maloobchodních jednotek nadnárodních řetězců, které hledají nové vhodné plochy k zahuštění sítě svých poboček nebo komerčních zón s převahou maloobchodu.

7.3.3. Komodifikace městského prostoru

Podstatnou změnou vůči předchozímu typu ekonomického systému byla komodifikace městského prostoru, která ho vystavila působení tržních ekonomických pravidel. Procesy komodifikace nejsou zaměřeny na město jako celek, ale „odehrávají se v rámci relativně oddělených trhů, z nichž v rámci každého je uplatňována odlišná prostorová lokalizační logika a účastní se jí odlišné subjekty. V každém z těchto dílčích sektorů je míra internacionalizace či intenzita komercializace jiná a s jiným dopadem na prostor města“ (Mulíček 2004, 80). Mulíček (2004) poskytuje obšírný přehled vlivů komodifikace na jednotlivé trhy. Struktura trhu s pozemky v Brně je stabilní, zásadní vliv na cenu pozemků má dopravní dostupnost, jak pro rezidenční, tak maloobchodní, kancelářskou nebo průmyslově-logistickou výstavbu. Nová rezidenční výstavba je koncentrovaná do severní části města, popř. do dobře dopravně dostupných částí v ostatních oblastech (Mulíček 2004). Vývoj trhu s kancelářskými prostory nejvyšší kategorie se v poslední době rozvíjí díky domácím a nově i zahraničním investorům, kteří se snaží uspokojit rostoucí poptávku po administrativních plochách. V prostředí maloobchodu v Brně je vstup zahraničních společností daleko významnějším jevem, než v oblasti rozvoje kancelářských prostor. Podle Mulíčka (2004) jsou to v současnosti především mezinárodní maloobchodní řetězce, které představují nejdynamičtější subjekty v maloobchodním segmentu Brna. Mulíček rozlišuje vývoj trhu s nemovitostmi pro maloobchod na dvě kategorie, s kotevním nájemcem a bez něho. Prostorově velké developmenty vázané na kotevního nájemce jsou lokalizovány většinou do okrajových částí města, zatímco menší maloobchodní plochy nevázáné

na kotevního nájemce jsou lokalizovány v centru města. Oba tyto rozvoje maloobchodu jsou spojeny s vysokou mírou zapojení nadnárodních maloobchodních řetězců nebo poskytovatelů služeb. Podle Mulíčka (2004) se Brno v maloobchodní vybavenosti plně vyrovná západoevropským městům. Výraznou změnu prodělaly i priority a spotřební rámce obyvatel města. Ty se přesouvají od ceny zboží a služeb k většímu nákupnímu komfortu, které poskytují především velké maloobchodní jednotky na okrajích města (Incoma Research 2004). Lokalizace velkých maloobchodních jednotek do okrajových částí města souvisí s lepší dopravní dostupností a odpovídající nabídkou stavebních ploch. Stuhový vývoj maloobchodu, průmyslových zón a kancelářských prostor vázaný na dopravní komunikace, je v Brně charakteristický pro ulici Vídeňskou, Heršpickou, výpadovou silnici na Svitavy a dálnici směrem na Bratislavu. Podrobnější pohled věnují v současnosti rychle se rozvíjejícímu trhu s novými kancelářskými prostory. Poptávka po kancelářských prostorech vyšší kvality je v současnosti stimulována jak příchodem několika významných zahraničních společností poskytujících strategické služby do prostoru Brna, tak určitou „globální“ adaptací domácích firem (biomedicínské firmy, popř. 72

podle Mulíčka (2004) brněnské softwarové firmy), ale i otázkou prestiže firem finančního sektoru. Mezi nejvýznamnější firmy, které začaly působit v Brně v oblasti poskytování strategických služeb lze uvést společnosti Lufthansa (call centrum), Progeon (outsourcingové centrum), Acer (centrum

zákaznických služeb), IBM (centrum sdílených služeb), Inventec (opravárenské a distribuční centrum) atd. Vstup těchto společností do Brna zvyšuje jeho atraktivitu a posiluje jeho postavení vůči pozici Prahy jako dominantního centra těchto služeb. Nová výstavba se proto zaměřuje především na poskytování prostor pro nejrůznější obchodní aktivity od center sdílených služeb, výzkumných a vývojových středisek, laboratorního testování, softwarového inženýrství, finančních služeb a administrativy.

Nově budované nebo plánované projekty s kancelářskými plochami nejvyšší třídy A ve značné míře převyšují dosavadní nabídku kancelářských prostor této úrovně v Brně (asi 30 000 m2). Mezi nové projekty lze počítat Brno Bussines Park (investor Lordship Estates, plocha 48 000 m2), SpilberkOffice Centrum (CTP Invest, 60 000 m2), Axis Office Park (CTP Invest, 10 000 m2), Vienna Point (Cargo Leasing, 4 500 m2), administrativní centrum Platinium (JRA, 7 300 m2), multifunkční CD Centrum (Morávka Centrum, 85 000 m2, z toho administrativní plochy 13 000 m2), které jsou investovány jak domácím, tak hlavně zahraničním kapitálem. Domácí kapitál (Cargo Leasing, Morávka Centrum) se zaměřuje především na menší projekty, zatímco zahraniční investoři na administrativní centra většího rozsahu. Viditelný je posun od kancelářských ploch třídy B a C (Mulíček 2004) k plochám třídy A (klimatizace, datové linky, doprovodné služby, prostorová flexibilita) považované zahraničními společnostmi za standard.

7.3.4. Brno jako bridge city

Bridge city je charakterizováno jako město mezi centry produkce a oblastmi její spotřeby. Město aspirující na tuto pozici v globální hierarchii měst musí splňovat požadavky kvalitního napojení na dopravní infrastrukturu daného regionu, které zajišťuje dostatečné propojení mezi místy

produkce a spotřeby. Brno má výhodnou geografickou pozici jak v rámci celoevropského kontextu, tak v rámci střední Evropy. Jeho napojení na dálkovou dopravní síť lze charakterizovat jako dobré v západním, jižním i východním směru, severní směr napojení lze považovat za nedostatečný. Železniční napojení ztrácí v dnešním flexibilním způsobu zásobování svoji pozici z dřívějších let, ale v tomto ohledu je napojení Brna na vysoké úrovni. Letecké napojení Brna lze považovat v oblasti osobní dopravy za ovlivněné nepříliš vzdálenou polohou letišť ve Vídni a Bratislavě a dominantním postavením Prahy jako hlavního letiště pro ČR. Ale v otázce nákladní dopravy je brněnské letiště schopné přijímat letecké zásilky z libovolných destinací a s nižšími náklady než v Praze. V posledních letech lze pozorovat určitý nárůst objemu letecké nákladní přepravy na brněnském letišti, který může souviset s aktivitami logistických firem v Brně, hlavně DHL. Mezi výhody brněnského letiště patří i kvalitní napojení na dálniční a železniční systém a skladovací prostory 7 000 m2. Ale letecká spojení do některého z global city nejsou sama o sobě

73

metaforou úspěchu (Keeling 1995), důležitější je přesměrování toků, které by tato spojení využívala. Mulíček (2004) poukazuje na všeobecně stále se zvyšující se zájem o distribuční a logistické prostory, který se projevil i v Brně. Moderní logistický prostor v oblasti Brna je reprezentován výstavbou původně logistického areálu CTP v Modřících, který se postupem času přetvořil na výrobně-logistický areál. K prvním nájemcům patřila logistická firma DHL/Danzas (5000 m2). Největší nárůst počtu firem poskytujících logistické služby se uskutečnil v letech 2003-2005, kdy do CTP přišlo jak několik zahraničních a domácích logistických firem s menšími skladovacími plochami (Drusped-Lagermax 3000 m2, Gebrüder Weiss 2000 m2, PST Ostrava 3000 m2, Nunner

3000 m2), tak i společnost Dixons Group, která zde založila velké logistické centrum (29 000 m2). Dalším příkladem logisticko-výrobního areálu může být i Areál Slatina budovaný domácím kapitálem. Hlavními nájemci poskytující logistické služby jsou domácí firmy ČSAD Hodonín (8 000 m2) a IT Logis, Chicony (4 000 m2), PPL (1 100 m2), Levi International (4 300 m2) a další. Mulíček (2004, 82) vidí v tomto vývoji „oddělování zahraničního developmentu vytvářejícího standardní podmínky pro mezinárodní firmy a českého developmentu zaměřeného zejména cenovou úrovní na domácí klienty“. Atraktivitu Brna jako logistického centra potvrzuje i zájem ČSAD Hodonín a Českých drah o vybudování Intermodálního logistického centra Brno (ILCB), jehož cílem je vytvoření „nadnárodního polyfunkčního dopravně-logistického a zbožového centra (Intermodální logistické centrum Brno 2005), které bude založeno na propojení železniční, silniční a letecké dopravy do jednoho logistického a distribučního terminálu. Klienty logistického centra Brno by se měly stát jak zahraniční výrobci z průmyslových zón, tak domácí společnosti. Postavení Brna v globální hierarchii měst je upevňováno přílivem FDI do výroby, strategických a logistických služeb. Jeho postavení jako bridge city je ale zatím omezeno na jihovýchod ČR s jistým přesahem do okolních oblastí v logistice a středoevropským až evropským dosahem v rámci dosahu strategických služeb. Lze říci, že otázku významu Brna v globálních tocích je dána jeho postavením v ČR ve stínu Prahy a silnou konkurencí měst s obdobným postavením a vlastnostmi jak v rámci celé ČR, tak celé Evropy. 7.3.5.

Postavení v globální hierarchii měst

Postavení Brna jako zprostředkovatele globálních toků do ČR je silně omezeno dominantním postavením Prahy jako hlavního gateway city pro ČR. Praha zastává vůči ČR podobné postavení jako Mexico City nebo Londýn pro své národní ekonomiky. V rámci globální urbánní hierarchii je Praha zařazována mezi gamma world cities (skóre 6) (Taylor a kol. 2002). Tato dominance Prahy v rámci ČR způsobuje koncentraci firem s globálním rozsahem a významem do jejího prostoru a okolí (Musil 2002b). Praha jim nabízí vzájemnou prostorovou blízkost nejvýznamnějších globálních firem zastoupených v ČR a odpovídající prostředí i infrastrukturu. Gateway city těží ze svojí dominantní pozice místa, které se stává nástupním prostorem zahraničních společností při vstupu na národní trhy. Tyto firmy jsou dominantními faktory ovlivňující fyzický vzhled, funkční 74

a společenský aspekt land use (Sýkora 1995). Ostatní města v národní urbánní hierarchii nemohou s Prahou v otázce globální důležitosti společenských a managerských kontaktů soutěžit. Silnou pozici Prahy posiluje i její dominantní postavení v institucionální a administrativní funkci v ČR.

Brno je podle Mulíčka (2004) městem „syndromu poboček“, což v tomto ohledu potvrzuje nekonkurenceschopné postavení Brna. Praha se stává místem, kde vstupuje zahraniční investor do daného ekonomického prostoru a odkud řídí a kontroluje svoje aktivity díky dostatečné úrovni požadovaných služeb a infrastruktury, které se zde koncentrují. Město významu Brna proto nemůže počítat s přílivem rovnocenných globálních firem nebo jejich poboček, jejichž ekonomická síla a úroveň by ve větší míře ovlivnila vzhled, funkci a aspekt land use jako v Praze. Města střední velikosti se proto spíše snaží vylepšit svojí pozici ne přitažením procesů globalizace typických pro gateway cities, ale zaměřují se na přitažení investic do výrobního sektoru a strategických služeb, které se dekoncentrují z gateway cities. Tyto služby, jejichž hlavním lokalizačním aspektem je cena pracovní síly a náklady na pronájem kanceláří se ve svém ekonomickém vlivu nemohou poměřovat s vlivem ředitelství umístěných v gateway city. Z tohoto důvodu bude i jejich vliv na město odlišný. Jejich ekonomická síla je menší a dopad jejich lokalizace méně znatelný. Decentralizace back office služeb, která posiluje postavení středně velkých měst na úkor gateway cities v rámci služeb nevyžadujících face-to-face kontakt odpovídá i směřování FDI do ČR. Příliv FDI do české ekonomiky se podle JM a RRAJM (2005) v současnosti nachází v tzv. integrační fázi s přechodem k interaktivní fázi. Prvně jmenovaná je charakteristická narůstajícím významem investic do sektoru služeb, jak pro přímou podporu výroby, tak i v různých formách strategických služeb8. V rámci této fáze se rovněž začínají rozvíjet logistická centra mimo nejdůležitější ekonomická centra (Praha). Fáze interaktivní se vyznačuje již určitou saturací. Některé FDI směřované do výroby hledají výhodnější podmínky v nových „nízkonákladových zemích“ a těžiště FDI se ještě dále přenáší do oblasti aktivit s vysokou přidanou hodnotou a kvalitou pracovní síly. V tomto směru se také transformují aktivity podniků založených během dřívějších fází9. Praha jako české gateway city nemá pro své funkce vyplývající z tohoto statusu v rámci ČR žádného

konkurenta, zatímco ostatní města si navzájem konkurují jako cíle zahraničních investic do výroby a back office služeb. Tato situace vede k ostré konkurenci mezi jednotlivými českými městy. V přílivu zahraničních investic do Brna lze spatřovat posun od náborové fáze investic podmíněné levnou pracovní silou dostupnou díky deindustrializaci (viz. Mulíček 2004, kauza Flextronics, Lexmark) k interakční fázi zaměřené na aktivity s vysokou přidanou hodnotou a požadavkem kvalifikované pracovní sily. V Brně lze i přes tento posun zaznamenat příliv investic jak do výroby s požadavky na střední (výroba) i vysokou kvalifikovanou pracovní sílu (výzkum), tak do strategických služeb vyžadujících střední (call centrum) i vysokou kvalifikovanou pracovní sílu (řešitelská a vývojová centra). Strategické služby jsou jednou z forem služeb, nevyžadující přímý kontakt zákazník - poskytovatel (popř. výrobce). Proto se tyto služby mohou decentralizovat mimo nejvýznamnější (protože jejich význam jako gateway city není rozhodující) a zároveň nejnákladnější gateway city. Mezi hlavní 75

požadavky, která ovlivňují lokalizaci těchto služeb mimo gateway cities, patří levnější, ale přesto středně nebo vysoce kvalifikovaná pracovní síla, nízké provozní náklady a snadná dopravní dostupnost. Mezi výhody města Brna je považována přítomnost vysokého počtu vysokoškoláků (50 tisíc), centrální poloha mezi Prahou, Vídní a Bratislavou (která jsou gateway city pro vlastní národní ekonomiky) s dálničním, železničním a leteckým napojením. Dálniční napojení Brna je na dobré úrovni, železniční spojení Brna a tří sousedních gateway cities je zajišťováno mezinárodními rychlíky vyšší kvality, ale bez napojení na vysokorychlostní evropskou železniční síť. Pravidelné letecké spojení na brněnské letiště není dostupné pravidelnými linkami ani do jednoho z výše jmenovaných měst s výjimkou Prahy, ale geografická blízkost Vídně

i Bratislavy tento nedostatek tlumí. Pravidelné linky obsluhují pouze Mnichov, Londýn (Stansted) a Prahu. Vysoce konkurenceschopné provozní náklady v Brně jsou dány nižšími finančními náklady jak na pracovní sílu, tak na kancelářské prostory. Celkové provozní náklady jsou v porovnání s Prahou nižší asi o 25% (CTP Project Invest 2005). Klesající atraktivita okolních gateway city pro back office služby je dána nejen jejich vyššími provozními náklady, ale hlavně jejich rychlým růstem (viz příloha 11.). Lze říci, že atraktivita Brna je dána jak jeho specifickými vlastnostmi (levná a kvalitní pracovní síla, dopravní napojení) tak klesající atraktivitou gateway city (vyšší náklady) jako cílů investic do back office služeb.

Brno Bratislava Budapešť Praha Vídeň 0

5

10 Nájemné kanceláří v eurech/měsíc/m

15

20

Obr.1. Nájemné v kancelářích srovnatelné úrovně v Brně, Bratislavě, Budapešti, Praze a Vídni, upraveno podle CTP Project Invest (2005).

76

Brno

Provozní ředitel

Praha

Výzkumný pracovník

Birmingham 0

500

1000

1500

2000

2500

3000

Hrubý měsíční příjem v eurech

3500

4000

IT operátor

Obr.2. Porovnání Brna, Prahy a Birminghamu podle hrubého měsíčního příjmu, upraveno podle CTP Project Invest (2005).

77

8.

ZÁVĚR:

Globalizace je jeden z důležitých procesů, který ovlivňuje rozvoj dnešních měst. I přes působení globalizace jako celku lze rozlišit tři její nejdůležitější složky: ekonomickou, politickou a kulturněspolečenskou s jasnou dominancí ekonomické složky. Vývoj současných měst ale není jen výsledkem působení procesů, které probíhají na globální úrovni. Je výslednicí lokální, regionální, národní a globální úrovně ekonomických, politických i společenských procesů. Globalizaci lze proto považovat jen jako součást mnoha procesů, které ovlivňují současná města. Síla působení procesů jednotlivých úrovní a jejich vzájemný poměr je odlišný pro každé město. Jejich vzájemný poměr je závislý na síle zapojení města do globálních toků, který lze odvodit z postavení města v globální urbánní hierarchii. Vliv globalizace se na jedné straně projevuje ve městech určitou homogenizací, isomorfismem, který je vyjádřen obdobnými konzumními rámci jejich obyvatel, politickými postupy jejich vlád, podobnou prostorovou strukturou nebo vnějším vzhledem. Na druhé straně nelze opomenout odlišnost danou vlivem lokálních, regionálních a národních vlivů, které v rozvoji většiny měst převažují a stále tvoří nejsilnější složku, která působí na město a jeho obyvatele. Důležitým faktorem ovlivňujícím zapojení měst do globálních toků je jejich odlišný historický vývoj. Ekonomická složka globalizace je oprávněně považována za dominantní složku rozvoje měst, její vliv výrazně ovlivňuje politickou i společensko-kulturní složku. Ale ekonomickou složku nelze chápat jako nezávislý proces, jeho působení je spojeno s politickou a společenskou složkou v jeden celek vzájemné interakce. Mezi nejvýznamnější faktory ekonomické složky globalizace lze

považovat nadnárodní společností a s nimi spojené přímé zahraniční investice. Jejich prostřednictvím dochází k přílivu kapitálu do měst a k jejich napojení do globální ekonomiky. Transakce finančního sektoru globální ekonomiky se nejvíce projevují v global a gateway cities. Pod jejich vlivem se tato města stále více odpojují od národních ekonomik a stávají se tak více propojena mezi sebou díky globálním finančním tokům. Pokrok v dopravě a informačních technologiích způsobil stále se rozšiřující prostorové rozptýlení průmyslové výroby i poskytování služeb, které zasahuje do oblastí celého světa. Nová mezinárodní dělba práce vedla k zapojení většiny zemí a jejich měst do globálních toků kapitálu, zboží a lidí. Nejvíce globalizace zasáhla města, global cities, která jsou místy největší koncentrace činitelů ovlivňujících globalizaci a gateway cities, která jsou zprostředkovateli globálních toků mezi danou národní a globální ekonomikou. Města stojící na nižších pozicích globální hierarchie nemohou těmto městům konkurovat jako místa lokalizace kontrolních, řídících funkcí a ředitelství TNC. Stávají se proto cílem investic do výroby a služeb decentralizovaných z global/gateway cities. Ekonomická složka globalizace souvisí s politickou a kulturně-společenskou složkou. Města se stala jedním z cílů transformace politické moci směrem dolů k lokální úrovni. Stala se místy, která jsou lépe vybavena k reakci na rychlé změny v globální síti ekonomických, politických i společenských vlivů. Dominantním jevem se stala podpora konkurenceschopnosti měst

78

v celosvětové urbánní soutěží. Města se chovají spíše jako soukromé společnosti a schopnost konkurovat se stala hlavním určovatelem současného rozvoje měst. Lokální kulturní rámce se dostávají ve stále větší míře pod vliv globálních kulturních rámců jak

pod vlivem strategií TNC, tak díky pokroku v technologiích, který umožňují neomezený přístup k informacím bez ohledu na vzdálenost. Prosazování globálních kulturních a spotřebních rámců se projevuje ve změně spotřebních návyků obyvatel měst, které jsou tvarovány a směřovány od drobných lokálních obchodníků k řetězcům nadnárodních společností. Flexibilita výroby i poskytování služeb v celosvětové konkurenci vedly k oslabení postavení zaměstnanců na pracovním trhu, které je spojeno s růstem existenčních nejistot. Dochází

ke společenskému oddělování chudých a bohatých obyvatel měst, které se projevuje i prostorově. Hierarchické postavení měst v globální síti ekonomických, politických a společenských toků má značný vliv na rozvoj měst. Jejich postavení určuje sílu globalizačních procesů a sílu ovlivnění měst. Globální města, nejvíce ovlivněna globalizačními procesy, stojí na vrcholu této hierarchie. S poklesem postavení měst v hierarchii se zmenšuje vliv globalizace na města, stejně jako vliv měst na globalizaci. I změna prostorové struktury měst musí být posuzována v těsném spojení s postavením města v globální hierarchii měst. Města prochází pod vlivem lokalizačních strategií firem i jednotlivců vývojem od koncentrické struktury k polycentrické prostorové struktuře, které lépe odpovídá jejich nárokům. Výběr Londýna, Mexico City a Brna jako příkladů měst, na která působí globální procesy, lze zdůvodnit jejich rozdílným postavením v hierarchii měst a tím i odlišného působení globálních procesů. Londýn lze považovat za město z vrcholu globální hierarchie s globálním zaměřením. Londýn je jedním z několika dominantních měst globálního finančnictví a poskytování výrobních služeb na celosvětové úrovni. Je městem, kde je globalizace utvářena a na které má také největší vliv. Globální procesy ovlivňují téměř všechny ekonomické, politické a společenské procesy probíhající v Londýně a tak ho oddělují od procesů probíhajících na úrovni UK. Na Mexico City lze nahlížet jako gateway city zprostředkující globální procesy směrem do a z Mexika s omezeným nadnárodním dosahem. Globální procesy ovlivňují Mexico City v menší míře, než je tomu u města Londýn. Vliv Mexico City na utváření globálních procesů je také menší a souvisí s jeho omezeným dosahem jako mexického gateway city. Brno, stojící na spodních úrovních hierarchie je od obou měst odlišné. Je městem s pouze regionálním dosahem a významem. Brno lze považovat pouze za „pasivního“ příjemce globálních vlivů s minimální možností jejich ovlivnění. Brno je městem, profitujícím z decentralizace back office služeb TNC z Prahy (jako gateway city pro ČR) a zároveň plní funkci bridge city jako zprostředkovatele mezi místy produkce a spotřeby s regionálním až nadnárodním dosahem.

79

SEZNAM LITERATURY:

ABU-LUGHOD, J. (1995), Comparing Chicago, New York, and Los Angeles: testing some world cities hypotheses. In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, s. 171-191. ADAIR, A., BERRY, J., MCGREAL, S., SÝKORA, L., PARSA, A.G., REDDING, B. (1999), Globalization of Real Estate Markets in Central Europe, European Planning Studies, 7, 3, s. 295-305. AGUILAR, A. G., WARD, P. M. (2003), Globalization, regional development, and mega-city expansion in Latin America: Analysing Mexico City’s periurban hinterland, Cities, 20, 1, s. 321. AMIN, A. (2000), The Economic Base of Contemporary Cities. In: Bridge, G., Watson, S. (eds.): A Companion to the City, Oxford, s. 115-129. AROCA, P., MALONEY, W.F. (2002), Migration, Trade and FDI in Mexico. [on-line, cit. 16. října 2005]. Dostupný na URL: . BAA (2005), Facts and Figures, [on-line, cit. 7. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . BAA (2005b), Heathrow at a Glance, [on-line, cit. 7. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . BANKS, N. (2000), Tourism in London and New York-London. In: London-New York study II, Corporation of London, [on-line, cit. 7. listopadu 2005]. Dostupný na URL: , s. 85-98. BAUMAN, Z. (2000), Globalizace, Praha. BEAUREGARD, R. A. (1995), Theorizing the global-local connection. In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, s. 232-248. BEAVERSTOCK, J.V., TAYLOR, P.J., SMITH, R.G. (1999), A roster of world cities, Cities, 16, 6, s. 445–458. BEAVERSTOCK, J.V., SMITH, R.G., TAYLOR, P.J. (2003), The Global Capacity of a World City: A Relational Study of London. In Kofman, E., Youngs, G. (eds): Globalization: Theory and Practice, London, 2nd ed., s. 223-236. BRENNER, N. (1998), Global Cities, Global States: Global City Formation and State Territorial Restructuring in Contemporary Europe, Review of International Political Economy, 5, 1, s. 137. BRENNER, N. (1999), Globalization as retteritorialization: The re-scaling of urban governance in the European Union, Urban Studies, 36, 3, s. 431-451. BRENNER, N., THEODORE, N (2002), Cities and the Geographies of Actually Existing Neoliberalism, Antipode, 34, 3, s. 349-379. BRIDGE, G., WATSON, S. (2000), City Economies. In: Bridge, G., Watson, S. (eds.): A Companion to the City, Oxford, s. 101-114. Brněnská průmyslová zóna Černovická terasa (2004), [on-line, cit. 21. října 2005]. Dostupný na URL: . BROWN, P. (2000), Media in London and New York-London. In: London-New York study II, Corporation of London, [on-line, cit. 7. listopadu 2005]. Dostupný na URL: , s. 69-73. BUDD, L. (1998): Territorial Competition and the Globalization: Scylla and Charybdis of European Cities, Urban Studies, 35, 4, s. 663-685. 80

CASTELLS, E. (1989), Information Technology, the Restructuring of Capital-Labour Relationship, and the Rise of the Dual City. In: Susser, I. (ed.): The Castells Reader on Cities and Social Theory, Malden, s. 285-313. CASTELLS, E. (1999), The Culture of Cities in the Information Age. In: Susser, I. (ed.): The Castells Reader on Cities and Social Theory, Malden, s. 367-389. CICCOLELLA, P., MIGNAQUI, I. (2002), Buenos Aires: Sociospatial impacts of the development of Global City function. In: Sassen, S. (ed.): Global networks, linked cities, London, s. 309 – 325. CIHELKOVÁ, E., NEUMANN, P. (2000), Aktuální otázky světové ekonomiky: globalizace, regionalismus a centra světové ekonomiky, Praha. CLARK, G., PARROTT, J. (2000), Economic Development Policies in London and New York. In: London-New York study III, Corporation of London, [on-line, cit. 7. listopadu 2005]. Dostupný na URL: , s. 81-115. CLARK, W. A. V. (2000), Monocentric to Policentric: New Urban Forms and Old Paradigms. In: Bridge, G., Watson, S. (eds.): A Companion to the City, Oxford, s. 141-154. COOKE, P., TERK, E., KARNITE, R., BLAGUYS, G. (2000), Urban Transformation in the Capitals of the Baltic States: Innovation, Culture and Finance. In: Bridge, G., Watson, S. (eds.): A Companion to the City, Oxford, s. 237-247. Corporation of London (2000), London-New York study, [on-line, cit. 7. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . Corporation of London (2005a), London’s place in UK Economy, 2005-06, [on-line, cit. 7. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . Corporation of London (2005b), Working in Partnership with our Neighbours, [on-line, cit. 4. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . Corporation of London (2005c), Key facts about the City and Corporation. [on-line, cit. 4. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . CTP Project Invest (2005), Prezentace Axis Office Park Brno, [on-line, cit. 28. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . DANIELS, P., (2000), Business and Professional Services in London and New York-London. In: London-New York study II, Corporation of London, [on-line, cit. 7. listopadu 2005]. Dostupný na URL: , s. 35-52. DICKEN, P. (1992), Global Shift, New York, 2nd ed. DELGADILLO, V. (2003), Housing Rehabilitation in Mexico City’s Historical Downtown, [online, cit. 20. ledna 2005]. Dostupný na URL: . DOEL, M. A., HUBBART, P. J. (2002), Marketing World Cities in Global Space of Flows: Collaboration or Competition? In: Mayr, A., Meurer, M., Vogt, J. (eds): Stadt und Region: Dynamik von Lebenswelten, Leipzig, s. 97-105. FANSTEIN, S. S., HARLOE, M. (2000), Ups and Downs in the Global City: London and New York at the Millenium. In: Bridge, G., Watson, S. (eds.): A Companion to the City, Oxford, s. 155-167. Federal District (2005), [on-line, cit. 24. října 2005]. Dostupný na URL: . 81

Forbes (2003), Mexico City, [on-line, cit. 24. října 2005]. Dostupný na URL: . FRIEDMANN, J. (1986), The world city hypothesis. In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, appendix, s. 317-331 (reprint 1995). FRIEDMANN, J. (1995), Where we stand: a decade of world city research. In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, s. 21-47. FRIEDMANN, J. (2001), World cities Revisited: A comment, Urban Studies, 38, 13, s. 25352536. GARCIA, D. L. (2002), The Architecture of Global Networking Technologies. In: Sassen, S. (ed.): Global networks, linked cities, London, s. 39-69. GEDIKLI, B. (2001), Interurban Competition within the Circumstances Created by Global Capitalism. GaWC Research Bulletin 65. [on-line, cit. 19. října 2004]. Dostupný na URL: . GIDDENS, A. (2000), Unikající svět, Praha. GIDDENS, A. (2001a), Třetí cesta. Obnova sociální demokracie, Praha. GIDDENS, A. (2001b), Sociologie, Praha. GIDDENS, A. (2003), Důsledky modernity, Praha. GLAISTER, S. (2000), Transport in London and New York-London. In: London-New York study III, Corporation of London, [on-line, cit. 7. listopadu 2005]. Dostupný na URL: , s. 1-30. Globalization (2004), Oxford reference Online, [on-line, cit. 4. října 2004]. Dostupný na URL: . GORDON, I. R. (2000a), Demography, Labour Force and Income - London. In: London-New York study I, Corporation of London, [on-line, cit. 7. listopadu 2005]. Dostupný na URL: , s. 7-22. GORDON, I. R. (2000b), The Metropolitan Regions of London and New York-London. In: London-New York study I, Corporation of London, [on-line, cit. 7. listopadu 2005]. Dostupný na URL: , 93-106. GRAHEM, S. (1997), Imaging the Real-time City, Telecommunications, Urban Paradigms and the Future of Cities. In: Westwood, S., Williams, J. (eds.), Imaging Cities, London, s. 31-49. GRAHEM, S. (2002), Communication Grids, Cities and Infrastructure. In: Sassen, S. (ed.): Global networks, linked cities, London, s. 71-91. GRAND, R., NIJMAN, J. (2002), Globalization and the Corporate Geography of Cities in the Less Developed World, Annals of the Association of American Geographers, 92, 2, s. 320-340. GROSFOGUEL, R. (1995), Global logics in the Caribbean City System: the Case of Miami. In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, s. 156-170. GUINNESS, P. (2000), Contested Imagining of the City. City as Locus of Status, Capitalist Accumulation, and Community: Competing Cultures of Southeast Asia Societies. In: Bridge, G., Watson, S. (eds.): A Companion to the City, Oxford, s. 87-98. HALÍK, T. (2003), Globalizace a náboženství. In: Mezřícký, V. (ed): Globalizace, Praha, s. 133147. HAMMET, CH. (2000), Gentrification, Postindustratialism, and Industrial and Occupation Restructuring in Global Cities. In: Bridge, G., Watson, S. (eds.): A Companion to the City, Oxford, s. 331-341. HELD, D., McGREW, A., GOLDBLATT, D., PERRATON, J. (1999), Global Transformation. Politics, Economics and Culture, Cambridge. 82

HOGAN, T., HOUSTON, C. (2001), Corporate Cities-Urban Gateways or Gated Communities against the City? The Case of Lippo, Jakarta. GaWC Research Bulletin 47. [on-line, cit. 19. října 2004]. Dostupný na URL: . HODOS, J. I. (2002), Globalization, regionalism, and urban restructuring. The case of Philadelphia, Urban Affairs Review, 37, 3, s. 358-379. HORSKÁ, P. (2002), Klasická urbanizace v českých zemích (1830-1930). In: Horská, P., Maur, E., Musil, J.: Zrod velkoměsta, Praha-Litomyšl, s. 121-236. HUYBRECHTS, E. (2002), Beirut: Building Regional Circuits. In: Sassen, S. (ed.): Global networks, linked cities, London, s. 237-248. HYDE, W., DILNOT, S., KAUFMAN, M., LARGE, P. (2000), The Financial Services Sector in London and New York-London. In: London-New York study II, Corporation of London, [online, cit. 7. listopadu 2005]. Dostupný na URL: , s. 2-10. Hyundai jedná o obří automobilce v Česku (2005), MF Dnes z 29. září 2005, s. 1. CHANEY, D. (1997), Authenticity and Suburbia, In: Westwood, S., Williams, J. (eds.), Imaging Cities, London, s. 140-151. CHESHIRE, P. (1999), Cities in Competition: Articulating the Gains from Integration, Urban Studies 36, 5/6, s. 843-864. Chybí místo pro investory (2005), Rovnost z 30. listopadu 2005, s. 1. INCOMA Research (2004), Retail Vision, [on-line, cit. 10. října 2005]. Dostupný na URL: . Intermodální logistické centrum Brno (2005), prohlášení ČSAD Hodonín a ČD, [on-line, cit. 29. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . Jižní Centrum Brno (2004), Výroční zpráva společnosti Jižní Centrum Brno, [on-line, cit. 28. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . JENÍČEK, V. (2002), Globalizace světového hospodářství, Praha. JENÍČEK, V. (2000), Globalizace, Praha. JENKS, M. (2003), Above and bellow the line: Globalization and urban form in Bangkok. The Annals of Regional Science, 37, 3, s. 547-557. Jihomoravský kraj a Regionálně rozvojová agentura Jižní Moravy (2005), Přímé zahraniční investice - příručka pro místní samosprávu, [on-line, cit. 20. října 2005]. Dostupný na URL: . JOHNSTON, R. J., TAYLOR, P. J., WATTS, M. J. (2002), Geography/Globalization. In: Johnston R. J., Taylor P. J., Watts M. J (eds): Geographies of Global Change, Oxford, 2nd ed., s. 1-18. KEELING, D. J. (1995), Transport and world city paradigm. In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, s. 115- 131. KEIL, R. (1995), The enviromental problematic in world cities. In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, s. 280-297. KING, A. D. (1995), Re-presenting world cities: cultural theory/social practice. In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, s. 215-231. KIRBY, A., MARSTON, S., with SEASHOLES, K. (1995), World cities and global communities: the municipal foreign policy movement and new roles for cities. In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, s. 267-279. KNOX, P. L. (1995), World cities in world-system. In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, s. 3-22. KŘESŤAN, R. (2005), Omnibus BBC: Trendy v cestování, [on-line, cit. 10. října 2005]. Dostupný na URL: . LAFONTAINE, O., MÜLLEROVÁ, CH. (1999), Žádný strach z globalizace, blahobyt a práce pro všechny, Praha. 83

LDA (2005), Develoming London, Annual Report and Accounts 2004/2005, [on-line, cit. 24. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . LEAF, M. (2002), A Tale of Two Villages. Globalization and Peri-Urban Change in China and Vietnam, Cities, 19, 1, s. 23-31. LEVER, W. F. (1999), Competitive Cities in Europe, Urban Studies, 36, 5/6, s. 1029-1044. London Subdivisions: Population and Density from 1951 (2005), [on-line, cit. 8. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . London Urbanized Area Population and Density 1998 (2005), [on-line, cit. 8. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . Londýn chce pořádat olympiádu v roce 2012 (2004), [on-line, cit. 30. ledna 2005]. Dostupný na URL: . LUTZ, D. S. (1999), Alexandrův meč, otázky ke gordické spletitosti o úzkoprsosti mezinárodní politiky. In: Konětopská,H., Vachulová, K. (eds): Globalizace a střední Evropa, Praha, s. 1115. LYONS, D., SALMON, S (1995), World cities, multinational corporations, and urban hierarchy: the case of United States. In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, s. 98-114. Maquila portal (2005), [on-line, cit. 24. října 2005]. Dostupný na URL: . Maquiladora overview (2005), [on-line, cit. 24. října 2005]. Dostupný na URL: . MAHIZHNAN, A. (1999), Smart cities: The Singapore case, Cities, 16, 1, s. 13-18. MAUR, E. (2002), Urbanizace před urbanizací. In: Horská, P., Maur, E., Musil, J.: Zrod velkoměsta, Praha-Litomyšl, s. 54-120. Mercer Human Resource Consulting (2005), 2005 worldwide cost of living survey, [on-line, cit. 28. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . Mexico City at a glance (2005), přehled cen různých ploch v Mexico City, [on-line, cit. 24. října 2005]. Dostupný na URL: . Mexico City International Airport (2005), [on-line, cit. 24. října 2005]. Dostupný na URL: . Mexico City Metropolitan Area: Population Change from 1960 by sector (2005) [on-line, cit. 3. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . Mexico City Population and Density by District from 1960 (2005), [on-line, cit. 3. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . MEYER, D. R. (2002), Hong Kong: Global Capital Exchange. In: Sassen, S. (ed.): Global networks, linked cities, London, s. 249-271. MEZŘÍCKÝ, V. (2003), Peripetie procesu globalizace. In: Mezřícký, V. (ed): Globalizace, Praha, s. 9-29. MLČOCH, L. (2003), Globalizace jako hospodářský proces a civilizační výzva. In: Mezřícký, V. (ed): Globalizace, Praha, s. 71-92. MOLDAN, B., BRANIŠ, M. (2003), Globální problémy životního prostředí. In: Mezřícký, V. (ed): Globalizace, Praha, s. 31-69. Moody’s Investor Service (2003), Město Brno, [on-line, cit. 21. října 2005]. Dostupný na URL: . MUCHA, I. (2003), Antropologický rozměr globalizace, In: Mezřícký, V. (ed): Globalizace, Praha, s. 115-131. MULÍČEK, O. (2004), Město Brno v období transformace, Disertační práce, Katedra geografie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, Brno. 84

MUSIL, J. (1999), Globalizace a demokratické instituce. In: Konětopská, H., Vachulová, K. (eds): Globalizace a střední Evropa, Praha, s. 25-30. MUSIL, J. (2002a), Co je urbanizace. In: Horská, P., Maur, E., Musil, J.: Zrod velkoměsta, PrahaLitomyšl, s. 7-53. MUSIL, J. (2002b), Co se děje s českými městy dnes. In: Horská, P., Maur, E., Musil, J.: Zrod velkoměsta. Paseka, Praha-Litomyšl, s. 298-331. Migrace ve světě (2004). Speciální seriál BBC. [on-line, cit. 2. prosince 2004]. Dostupný na URL: . NAFTA (2000), Business Fact Sheet: Mexico, [on-line, cit. 24. října 2005]. Dostupný na URL: . NG, M. K., HILLS, P. (2003), World cities or great cities? A comparative study of five Asian metropolises. Cities, 20, 3, s. 151–165. PALMER, J. D. (2000), Street Vending, [on-line, cit. 3. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . PARNREITER, C. (2002), Mexico: The Making of a Global City. In: Sassen, S. (eds.): Global networks, linked cities, London, s. 145-182. PARNREITER, C. (2003), Global City Formation in Latin America: Socioeconomic and Spatial Transformations in Mexico City and Santiago de Chile. GaWC Research Bulletin 103. [online, cit. 8. dubna 2004]. Dostupný na URL: . PARNREITER, C., FISCHER, K., IMHOF, K. (2004), The Missing Link between Global Commodity Chains and Global Cities: The Financial Service Sector in Mexico City and Santiago de Chile. GaWC Research Bulletin 156. [on-line, cit. 22. prosince 2004]. Dostupný na URL: . PARSA, A., KEIVANI, R. (2002), The Hormuz corridor: Building a cross-border region between Iran and The UAE. In: Sassen, S. (ed.): Global networks, linked cities, London, s. 183-207. PATOČKOVÁ, M., ŠTICKÝ, J. (2005), Kina čeká těžký rok, bojují o diváky, Idnes, [on-line, cit. 10. října 2005]. Dostupný na URL: . PETRUSEK, M. (2003), Sociální souvislosti globalizace. Globalizace jako postmoderní ambivalence. In: Mezřícký, V. (ed): Globalizace, Praha, s. 93-114. PETŘÍČEK, M. (1999), Globalizace - Napětí mezi univerzální a globální perspektivou. In: Konětopská,H., Vachulová, K. (eds): Globalizace a střední Evropa, Praha, s. 5-9. Regionálně rozvojová agentura Jižní Moravy (2005a), Reference FDI, [on-line, cit. 21. října 2005]. Dostupný na URL: . Regionálně rozvojová agentura Jižní Moravy (2005b), Investiční příležitosti, [on-line, cit. 28. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . ROBEJŠEK, P. (1999), Globalizace a demarkace. Geopolitické důsledky globalizace v Evropě. In: Konětopská,H., Vachulová, K. (eds): Globalizace a střední Evropa, Praha, s.17-23. ROSE, F., TANG, Z. (2002), Shanghai: Reconnecting to the global economy. In: Sassen, S. (ed.): Global networks, linked cities, London, s. 273-307. SASSEN, S. (1995), On concentration and centrality in the global city. In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, s. 63-75. SASSEN, S. (2000), Analytic Borderlands: Economy and Culture in the Global City, A Companion to the City, Oxford, s. 168-180. SASSEN, S. (2001), The Global City: New York, London, Tokyo. Princeton and Oxford, 2nd ed. SASSEN, S. (2002), Localizing Cities on Global Circuits. In: Sassen, S. (ed.): Global networks, linked cities, London, s. 1-36. SCANLON, R., BANKS, N. (2000), Major Economic Trends in the 1980s a 1990s - London. In: London-New York study I, Corporation of London, [on-line, cit. 7. listopadu 2005]. Dostupný 85

na URL: , s. 37-56. SHORT, J. R. (2000), Three Urban Discourses. In: Bridge, G., Watson, S. (eds.): A Companion to the City, Oxford, s. 18-25. SHORT, J. R., BONICHE, A., KIM, Y., LILI, P. (2001), Cultural Globalization, Global English, and Geography Journals, Professional Geographer, 53, 1, s. 1-11. SHORT, J. R. (2002), Cities and Globalization. GaWC Annual Lecture 2002. [on-line, cit. 19. února 2005]. Dostupný na URL: . SHORT, J. R., BREITBACH, C., BUCKMAN, S., ESSEX, J. (2000), From World Cities to Gateway Cities, City, 4, 3, s. 317-340. SHORT, J. R. (2003), Going for Gold: Globalizing the Olympics, Localizing the Games. GaWC Research Bulletin 100. [on-line, cit. 19. října 2004]. Dostupný na URL: . SHORT, J. R. (2004), Black Holes and Loose Connections in the Global Urban Network, The Professional Geographer, 56, 2, s. 295-302. SCHERPENBERG, van J. (1999), Regionální integrace v globální soutěži. In: Konětopská, H., Vachulová, K. (eds): Globalizace a střední Evropa, Praha, s. 31-37. SIMMIE, J. (2002), The Changing City: Population, Employment and Land Use Change since the 1943, County of London. [on-line, cit. 7. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . SIMON, D. (1995), The world city hypothesis: reflection from the periphery. In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, s. 132-155. SMITH, D., TIMBERLAKE, M. (1995), Cities in global matrices: toward mapping the worldsystem‘s city system. In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, s. 79-97. SMITH, D., TIMBERLAKE, M. (2002), Hierarchies of Dominance among World Cities: A Network Approach. In: Sassen, S. (ed.): Global networks, linked cities, London, s. 117-141. SMITH, M. P. (1995), The disappereance of world cities and the globalization of local politics. In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, s. 249-266. SOJA, E. W. (1997), Six Discourses on the Postmetropolis. In: Westwood, S., Williams, J. (eds.), Imaging Cities, London, s. 19-29. Southest England Population by Area from 1891 (2005), [on-line, cit. 8. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . STEWART, M. (1996),Competition and Competitiveness in Urban Policy, Public Money and Management, 16, s. 21-26. Strategie pro Brno-strategický plán rozvoje města Brna (2002), Manažer rozvoje města, Útvar hlavního architekta MMB, [on-line, cit. 21. listopadu 2005]. Dostupný na URL: . Střední Evropa nakupuje v supermarketech (2005), Idnes, [on-line, cit. 10. října 2005]. Dostupný na URL: . SÝKORA, L. (1994), Local urban restructuring as a mirror of globalization processes: Prague in the 1990s, Urban Studies 31, 7, s. 1149-1166. SÝKORA, L. (1995), Metropolises in transition, metropolises in competition: globalization of Central European cities and their integration into European urban network, pp. 595-619. In: Urban Utopias: New Tools for the Renaissance of the City in Europe, European Conference Proceedings-CD-ROM. Berlin, TVVF.

86

SÝKORA, L. (2000): Globalizace a její společenské a geografické důsledky. In: Jehlička, P., Tomeš, J., Daněk, P. (eds): Stát, prostor, politika: vybrané otázky politické geografie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha, s. 59-79. TAYLOR, P. J. (1995), World cities and territorial states: The rise and the fall of their mutuality. In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, s. 48-62. TAYLOR, P. J.(1997), Hierarchical tendencies among world cities: a global research proposal, Cities, 14, 6, s. 323-332. TAYLOR, P. J., CATALANO, G., WALKER, D. R. F. (2002), Measurement of The World City Network, Urban Studies, 39, 13, s. 2367–2376. TAYLOR, P. J., HOYLER, M. (2000), The Spatial Order of European Cities under Conditions of Contemporary Globalization, Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie, 91, 2, s. 176-189. TAYLOR, P. J., WALKER, D. R. F., BEAVERSTOCK, J. V. (2002), Firms and Their Global Service Networks. In: Sassen, S. (ed.): Global networks, linked cities, London, s. 93-115. TAYLOR, P. J. (2004), Atlas of Hinterworlds, [on-line, cit. 20. ledna 2005]. Dostupný na URL: . TAYLOR, P.J., WALKER, D.R.F. (2004), Urban Hinterworlds Revisited, Geography, 89, 2, s. 145-151. THUMBULL, N. S. (2003), The Impacts of Globalization on St. Petersburg: A Secondary World City in from The Cold, Annals of Regional Science, 37, 3, s. 533-546. TICKEL, A., PECK, J. (2003), Making Global Rules: Globalization or Neoliberalisation? GaWC Research Bulletin 102. [on-line, cit. 19. října 2004]. Dostupný na URL: . TODD, G. (1995), “Going global” in the semiperiphery: world cities as political projects. The case of Toronto. In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, s. 192-212. TRAVERS, T., FUCHS, E. (2000), Governance in London and New York. In: London-New York study III, Corporation of London, [on-line, cit. 7. listopadu 2005]. Dostupný na URL: , s. 55-76. Trends in the business property market (2005), [on-line, cit. 28. září 2005]. Dostupný na URL: <www.lyon-business.org>. UN (2000), Globalization and Economic Governance. [on-line, cit. 4. února 2004]. Dostupný na URL: . UN (2004), Globalization: Opportunities and Chalenges. [on-line, cit. 4. února 2004]. Dostupný na URL: . UNCTAD (2004), World Investment Report 2004, [on-line, cit. 22. září 2005]. Dostupný na URL: . UNCTAD (2005), Major FDI Indicators, [on-line, cit. 22. září 2005]. Dostupný na URL: . United Nations Centre for Human Settlement (2001), Cities in a globalizing world. Global report on human settlements 2001. London. VISSER, G. (2002), Gentrification and South African cities, Cities, 19, 6, s. 419-423. WARD, P. M. (1995), The successful management and administration of world cities: mission immposible? In.: Knox, P. L., Taylor, P. J. (eds.): World cities in a world system, Cambridge, s. 298-313. YEOH, B. S. A. (1999), Global/Globalizing cities, Progress in Human Geography, 23, 4, s. 607616.

87

Poznámky:

Short chápe gateway city jako město, které zprostředkovává přenos ekonomické, politické a společensko-kulturní globalizace. Viz Short (2002). 2 Ve své práci používám jak pojmu global city, tak world city a to v zaměnitelném významu. (viz King 1995, Friedmann 1995, Taylor a kol 2002, Sassen 2001, Ng a Hills 2003). 3 Pojem Londýn odkazuje na Greater London (GL), který je tvořen vnitřním Londýnem (Inner City: oblasti Camden, Hackney, Hammersmith a Fulham, Haringey, Islington, Kensington a Chelsea, Lambeth, Lewisham, City of London, Newham, Southwark, Tower Hamlets, Wandsworth, City of Westminster) a vnějším Londýnem (Outer London, 1st Ring: Barking a Dagenham, Barnet, Bexley, Brent, Bromley, Croydon, Ealing, Enfield, Greenwich, Harrow, Havering, Hillingdon, Hounslow, Kingston upon Thames, Merton, Redbridge, Richmond upon Thames, Waltham Forest, Sutton). Do metropolitní oblasti Londýna se počítá Greater London a 2nd Ring, který sousedí s prstencem zeleně kolem Greater London. Počet obyvatel GL byl k roku 2001 7 112 tisíc, metropolitní oblasti Londýn 13 945 tisíc. Plocha GL je 1 610 km2, plocha metropolitní oblasti Londýna je 16 263 km2 (Southest England Population by Area from 1891-2005). 4 Pojem Mexico City odkazuje k celé metropolitní oblasti (v originále Zona Metropolitana de la Ciudad de México (ZMCM). ZMCM je tvořeno oblastí Federal District (FD), což je centrální část města a oblastmi státu State of Mexico, které se s FD srostly a vytvořily ZMCM. Počet obyvatel ZMCM je 17 919 tisíc, plocha 4,986 km², počet obyvatel FD je 8 591 tisíc, plocha FD 1 476 km2 (Parnreiter 2002, Aguilar a Ward 2003, Mexico City Population and Density by District from 1960 2005). 5 „Maquiladora“ nebo „maquila“, (anglický termín „twin plant“) je odvozena ze španělštiny. Moderní význam tohoto slova popisuje aktivitu ve výrobním procesu, jako je smontování nebo konečná úprava importovaných komponent za účelem následného exportu. Dnešní maquiladora odkazuje na společnosti nebo výrobní závody s vysokou zahraniční účastí, kterým jsou poskytovány speciální celní výhody na dovoz strojního vybavení, materiálu a komponent určených ke smontování nebo konečné úpravě a následnému exportu převážně do Spojených států a Kanady s nízkým dovozním clem, které se vypočítává jen z hodnoty přidané v místě smontování. První továrny byly postaveny v 60. letech 20. století a jejich lokalizace byla omezena na 20 kilometrový úsek podél mexicko-americké hranice a v zóně volného obchodu v provincii Baja California. S postupem času bylo jejich zakládání povoleno na území celého Mexika, zrušeno bylo i omezení prodeje těchto finálních výrobků na mexickém trhu. Původním účelem zakládání maquiladora byla snaho o zaměstnání volné pracovní síly v pohraničních oblastech stejně jako i rozvoj mexické výrobní základny a příliv vyspělých technologií. Maquiladora se stala dominantní oblastí přílivu FDI do mexické ekonomiky, hlavně v důsledku přítomnosti levné pracovní síly a blízkosti amerického trhu. Maquiladora byly zakládány hlavně americkými, ale i japonskými a kanadskými TNC, které byly 100% vlastníky těchto podniků (Maquiladora overview 2005, Sassen 2001). 6 Álvaro Obregón, Miguel Hidalgo, Benito Juárez, Cuauhtémoc a Coyoacán. 7 Pojem Brno odkazuje na město Brno tvořené 29 městskými částmi. Počet obyvatel Brna byl k roku 2001 376 tisíc, plocha je 230 km2. 8 Za strategické služby se považují centra zákaznické podpory a sdílených služeb, expertní, řešitelská a servisní centra. 9 Fáze přílivu FDI do národních ekonomik. První fází „spontánní“ je obsazování nově vznikajících trhů. Tato fáze je nejmasivnější na počátku ekonomické transformace a probíhá většinou v rámci privatizace podniků: v oblasti spotřební – vstupem do podniků schopných efektivně zajišťovat aktuálně nenaplněnou a očekávanou poptávku, v oblasti výrobní – vstupem do mezinárodně uznávaných podniků s reálnou odbytovou perspektivou i na nových trzích. Investoři v této první fázi většinou neočekávají investiční pobídky ani od státu ani od místní samosprávy. Atraktivní investiční příležitosti v této fázi jsou poměrně omezené. Druhá fáze „náborová“ vstupu FDI je charakterizována úsilím státu a místní správy o využití FDI systematičtějším způsobem v rámci restrukturalizace lokálních ekonomik. Charakteristická je snaha o směřování FDI zejména do výrobního sektoru. V této fázi hrají investiční pobídky v širokém slova smyslu klíčovou roli. (JM a RRA JM 2005).

1

88

Seznam příloh:

Příl.1. Pan regiony a regionální world cities Příl.2. World cities podle Taylora a kol.(2002) Příl.3. Administrativní členění Londýna na jednotlivé boroughs Příl.4. Deprivované oblasti Londýna za rok 2004 Příl.5. Světové zázemí Londýna na základě jeho globální propojenosti s ostatními world cities podle Taylor (2004) Příl.6. Světové zázemí Mexiko City na základě jeho globální propojenosti s ostatními world cities podle Taylor (2004) Příl.7. Administrativní členění Mexico City (ZMCM) Příl.8. Metropolitní oblast Mexico City (ZMCM) Příl.9. Městské části města Brna Příl.10. Průmyslové zóny a administrativní centra v Brně (i plánovaná, stav 2005) Příl.11. Umístění vybraných měst v průzkumu nákladů na život v roce 2005 Příl.12. Přehled FDI a jejich umístění v Brně a v Modřicích v letech 2001-2005 Příl.13. Seznam world cities podle Taylor a kol.(2002) Příl.14. Seznam zkratek k přílohám 5 a 6 (Taylor 2004) Příl.15. Zkratky Příl.16. Kontakt na autora

Příloha 1. Pan regiony a regionální world cities

Upraveno podle Taylor a kol. (2002)

Příloha 2. World cities podle Taylor a kol.(2002)

Upraveno podle Taylor a kol. (2002)

Příloha 3: Administrativní členění Londýna na jednotlivé čtvrti (boroughs)

Upraveno podle Corporation of London (2000)

Příloha 4: Deprivované oblasti Londýna za rok 2004

Upraveno podle Corporation of London (2005b)

Příloha 5. Světové zázemí Londýna na základě jeho globální propojenosti s ostatními world cities podle Taylor (2004)

Upraveno podle Taylor a kol. (2004).

Příloha 6: Světové zázemí Mexiko City na základě jeho globální propojenosti s ostatními world cities podle Taylor (2004)

Upraveno podle Taylor (2004).

Příloha 7: Administrativní členění Mexico City (ZMCM)

Upraveno podle Aguliara a Ward (2003)

Příloha 8: Metropolitní oblast Mexico City (ZMCM)

Upraveno podle Aguilar a Ward (2003).

Příloha 9: Městské části města Brna Útěchov Ořešín Jehnice Ivanovice Brno Řečkovice sever a Mokrá Hor a Medlánky

Kníníčky

Bystrc

Komín

Žebětín

Maloměři ce a Obř any Br no sever

Královo P ole

Jundrov Žabovřesky

Kohoutov ice Brno - stř ed Bosonohy Nový Lískov ec

Bohunice Starý Lískovec Br no - jih

0

1

2 Km

Měst ské části

Upraveno podle Mulíček (2004)

Vinohrady

Židenice

Černovice

Líšeň

Slatina

Tuř any Chrlice

Příloha 10: Průmyslové zóny a administrativní centra v Brně (i plánovaná, stav 2005)

Upraveno podle RRA JM (2005b)

Příloha 11: Umístění vybraných měst v průzkumu nákladů na život v roce 2005 1. (1.) Tokio (Jap.) 2. (4.) Ósaka (Jap.) 3. (2.) Londýn (UK) ... 16. (19.) Vídeň (Rak.) 28. (49.) Praha (ČR) 31. (44.) Bratislava (SR) Číslo v závorce - umístění v roce 2004

Upraveno podle Mercer Human Resource Consulting (2005)

Příloha 12: Přehled FDI a jejich umístění v Brně a v Modřicích v letech 2001-2005 Společnost (země původu)

Lokalita

IBM (USA)

Technologický park

Car Clo Technical Plastics (UK)

Černovická terasa

Typ činnosti

technické plasty

podpora IT, system management pneumatické komponenty a systémy průmyslové automatizace vývoj a výzkum software vysokofrekvenční systémy pro bezdrátovou komunikaci přesné pohonné systémy divize průmyslové automatizace a řízení, design centrum výroba pneumatických komponentů

Rok investic 2001

2001

IMI Norgren (UK)

Modřice - CTPark

Andrew Corporation (USA)

Modřice - CTPark

Honeywell (USA)

Černovická terasa

Aguna (Švýc.)

Černovická terasa

přesné strojírenství

2004

Brno - střed

outsourcingové centrum opravárenské centrum, centrum sdílených služeb výzkumné a vývojové centrum

2004

Logica CMG (UK)

Danaher Motion (USA)

Mergon International (Irs.) Kompan (Dán.) Progeon (Ind.)

Brno - střed

Modřice - CTPark

Modřice - CTPark Modřice - CTPark

plastové doplňky pro dětská hřiště

2002

2002

2003

2003

2003

2003

2004 2004

Symbol Technologies (USA)

Technologický park

Acer (Tai.)

Černovická terasa

opravárenské centrum, call centrum

Daido Metal (Jap.)

Černovická terasa

komponenty pro automobilový průmysl 2005

GigaByte Technology (Tai.)

Černovická terasa

hi-tech opravárenské centrum pro IT

Tyco (USA) BenQ (Tai.)

Daikin (Jap.)

Lufthansa (Něm.)

Modřice - CTPark Brno - jih

Černovická terasa

kompresorové jednotky

2005

2005

2005

2005

SpielberkOffice Centrum call centrum

2005

Brno-jih;

2005

Ohmori Technos Corporation (Jap.) Černovická terasa Unimerco (Dan.)

elektronika

2004

klimatizační systémy přesné strojírenství

2005

Upraveno podle RRA JM (2005), Brněnská průmyslová zóna Černovická terasa (2004), webových stránek agentury CzechInvest

Příloha 13: Seznam world cities podle Taylor a kol.(2002) (1-12 bodů). Alpha world cities Skóre - 12: London, Paris, New York, Tokyo Skóre 10: Chicago, Frankfurt, Hong Kong, Los Angeles, Milan, Singapore Beta world cities Skóre 9: San Francisco, Sydney, Toronto, Zurich Skóre 8: Brussels, Madrid, Mexico City, Sao Paulo Skóre 7: Moscow, Seoul Gamma world cities Skóre 6: Amsterdam, Boston, Caracas, Dallas, Dusseldorf, Geneva, Houston, Jakarta, Johannesburg, Melbourne, Osaka, Prague, Santiago, Taipei, Washington Skóre 5: Bangkok, Beijing, Rome, Stockholm, Warsaw Skóre 4: Atlanta, Barcelona, Berlin, Buenos Aires, Budapest, Copenhagen, Hamburg, Istanbul, Kuala Lumpur, Manila, Miami, Minneapolis, Montreal, Munich, Shanghai Formování vlastností world cities: Relativně silný důkaz formování: Skóre 3: Auckland, Dublin, Helsinki, Luxembourg, Lyon, Mumbai, New Delhi, Philadelphia, Rio de Janeiro, Tel Aviv, Vienna Středně silný důkaz formování: Skóre 2: Abu Dhabi, Almaty, Athens, Birmingham, Bogota, Bratislava, Brisbane, Bucharest, Cairo, Cleveland, Cologne, Detroit, Dubai, Ho Chi Ming City, Kiev, Lima, Lisbon, Manchester, Montevideo, Oslo, Rotterdam, Riyadh, Seattle, Stuttgart, The Hague, Vancouver Minimální důkaz formování: Skóre 1: Adelaide, Antwerp, Arhus, Baltimore, Bangalore, Bologna, Brazilia, Calgary, Cape Town, Colombo, Colombus, Dresden, Edinburgh, Genoa, Glasgow, Gothenburg, Guangzhou, Hanoi, Kansas City, Leeds, Lille, Marseille, Richmond, St Petersburg, Tashkent, Tehran, Tijuana, Turin, Utrecht, Wellington

Příloha 14: Seznam zkratek k přílohám 5 a 6 (Taylor 2004) AB - Abu Dhabi, AD - Adelaide, AK - Auckland, AM - Amsterdam, AS - Athens, AT - Atlanta, AN - Antwerp, BA - Buenos Aires, BB - Brisbane, BC - Barcelona, BD - Budapest, BG - Bogota, BJ - Beijing, BK - Bangkok, BL - Berlin, BM - Birmingham, BN - Bangalore, BR - Brussels, BS Boston, BT - Beirut, BU - Bucharest, BV - Bratislava, CA - Cairo, CC - Calcutta, CG - Calgary, CH - Chicago, CL - Charlotte, CN - Chennai, CO - Cologne, CP - Copenhagen, CR - Caracas, CS Casablanca, CT - Cape Town, CV - Cleveland, DA - Dallas, DB - Dublin, DS - Dusseldorf, DT Detroit, DU - Dubai, DV - Denver, FR - Frankfurt, GN - Geneva, GZ - Guangzhou, HB Hamburg, HC - Ho Chi Minh City, HK - Hong Kong, HL - Helsinki, HM - Hamilton(Bermuda), HS - Houston, IN - Indianapolis, IS - Istanbul, JB - Johannesburg, JD - Jeddah, JK - Jakarta, KC Kansas City, KL - Kuala Lumpur, KR - Karachi, KU - Kuwait, KV - Kiev, LA - Los Angeles, LB Lisbon, LG - Lagos, LM - Lima, LN - London, LX - Luxembourg, LY - Lyons, MB - Mumbai, MC - Manchester, MD - Madrid, ME - Melbourne, MI - Miami, ML - Milan, MM - Manama, MN - Manila, MP - Minneapolis, MS - Moscow, MT - Montreal, MU - Munich, MV - Montevideo, MX - Mexico City, NC - Nicosia, ND - New Delhi, NR - Nairobi, NS - Nassau, NY - New York, OS - Oslo, PA - Paris, PB - Pittsburgh, PD - Portland, PE - Perth, PH - Philadelphia, PL - Port Louis, PN - Panama City, PR - Prague, QU - Quito, RJ - Rio de Janeiro, RM - Rome, RT Rotterdam, RY - Riyadh, SA - Santiago, SD - San Diego, SE - Seattle, SF - San Francisco, SG -

Singapore, SH - Shanghai, SK - Stockholm, SL - St Louis, SO - Sofia, SP - Sao Paulo, ST Stuttgart, SU - Seoul, SY - Sydney, TA - Tel Aviv, TP - Taipei, TR - Toronto, TY - Tokyo, VI Vienna, VN - Vancouver, WC - Washington DC, WL - Wellington, WS - Warsaw, ZG - Zagreb, ZU - Zurich. Příloha 15: Zkratky ALG - Associacion of London Government CBD - ekonomické centrum města (central business district) CTP - Central Trade Park EPZ - proexportní zóna (export processing zone) EU - Evropská unie FD - Federální distrikt Mexico City(Federal District) FDI - přímé zahraniční investice (foreign direct investment) GATT - Všeobecná dohoda o clech a obchodu (General Agreement on Tariffs and Trade) GLA - Greater London Authority GLC - Greater London Council GL - Velký Londýn (Greater London) HDP – hrubý domácí produkt IGO - mezivládních organizace (inter govermental organization) IMF - Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund) IT - informační technologie (information technology) JM - Jihomoravský kraj LDA - Londýnská rozvojová agentura (London Developmnet Agency) NAFTA - Severoamerická zóna volného obchodu (North American Free Trade Agreement) NGO - nevládní organizace (non govermental organization) NIC - nově industrializované země (new industrialized countries) NIDL - nová mezinárodní dělba práce (new international devision of labour) NIMBY - ne v mém sousedství (not in my backyard) PPP - veřejně soukromé partnerství (public private partnership) RRAJM - Regionálně rozvojová agentura Jižní Moravy TNC - nadnárodní společnosti (transnational corporation) UN - Organizace spojených národů (United Nations) UNCTAD - Konference OSN o obchodu a rozvoji (United Nations Conference on Trade and Development) UN - Organizace spojených národů (United Nations) WC/GC - světové/globální město (world/global city) WTO - Světová obchodní organizace (World Trade Organization) ZMCM - Metropolitní oblast Mexico City (Zona Metropolitana de la Ciudad de México) Příloha 16. Kontakt na autora e - mail: [email protected]