a v rozvoji města může snadno pokračovat

roèník XXXII

hlumecké listy

èasopis chlumeckého regionu

9

2002

Zhodnocení práce zastupitelstva za konèící volební období

Volby do zastupitelstva mìsta

Z historie chlumeckého tenisu

Chlumec nad Cidlinou dne 26.9.2002

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

Slovo starosty Práce zastupitelstva za končící volební období Vážení občané, rada města a zastupitelstvo města končí své další volební období. Rád bych Vás tedy seznámil formou závěrečné základní bilance s dosaženými nebo rozpracovanými cíli, které jsme si na začátku tohoto volebního období vytkli. Já osobně jsem na současné zastupitele a členy poradních komisí a výborů velmi hrdý. Složení zastupitelů zvolených napříč politickým spektrem v krátké době vytvořilo pracovitý kolektiv, který jasně formuloval, čeho chce dosáhnout. Téměř nikdy se nedostal do vážných rozporů, které by vyústily do osobního napadání, patových situací, ignorování názoru druhého, jako je tomu bohužel v mnoha městech. To mi velmi usnadnilo řízení tak složitých orgánů, jakými zastupitelstvo a rada města jsou. Za přípravu materiálů k různým zasedáním tedy děkuji všem členům poradních komisí a výborů, za poctivě odvedenou práci děkuji všem zastupitelům a radním, tajemníkovi, veškerému personálu našeho městského úřadu a městské policii. Zasedání rady se během čtyř let konalo téměř stokrát s průměrnou dobou jednoho jednání okolo šesti hodin, zasedání zastupitelstva proběhlo dvaatřicetkrát a také mělo vždy na programu svého jednání průměrně více než pětadvacet většinou složitějších bodů. Nesčetněkrát se sešly komise a výbory jako poradní orgány rady a zastupitelstva. Mně, jako starostovi, nezbývá než ještě jednou, opakovaně, poděkovat touto formou za naše občany za odvedenou, obětavou a často i nevděčnou práci, která dle mého názoru vedla většinou k cíli, který se dá nazvat obecně snahou o dynamický rozvoj našeho města Chlumce nad Cidlinou, spravovaných obcí, ale i celého chlumeckého regionu. Jistě jsem, aN dělám, co dělám, ve svém názoru zaujatě subjektivní, ale domnívám se, že lidé, které jste zvolili před necelými čtyřmi lety do za2

stupitelských orgánů města, se nemají, ohlédnou-li se zpět za svou odvedenou prací, za co stydět. Chlumec nad Cidlinou skutečně mění svoji tvář, rozvíjí se ekonomicky i urbanisticky, ožila kultura, zájmová činnost i sport. My, dnešní zastupitelé, jsme se právě těmto metám snažili podřídit. Nesmírně důležité je, že jsou projekčně připraveny i další etapy rozvoje města a okolí. Proto Vámi nově volené zastupitelstvo bude mít na čem stavět a v rozvoji města může snadno pokračovat v připravené koncepci. Jsou navázány důležité kontakty na příslušná ministerstva, na poslance a senátory, na krajské zastupitele a další důležité subjekty, bez kterých si lze další rozvoj jen těžko představit. Vytvořit tyto vazby trvá i při buldočí vůli minimálně dva, spíše však tři roky. VždyN mimochodem, mimo vlastní městský rozpočet do našeho města za toto volební období postupně z různých ministerstev v rámci dotačních titulů přibylo téměř 60.000.000 korun. A to by mělo být již někde znát. Pověřen úkoly ze zastupitelstva a rady, ale i úkoly, které jsem si naděloval sám, najel jsem za ty čtyři roky služebním autíčkem téměř 80 000 kilometrů, naštěstí bez nehody, a také jsem řešením těch často nesnesitelně složitých anabází a problémů trochu, možná i víc zešedivěl. Docela rád bych věřil, že práci nás zastupitelů hodnotí většina občanů kladně. Nedělám si ale iluze a nenasazuji si příliš růžové brýle, je totiž i dost lidí, kterým je všechno málo, neboN čím více lidí, tím více protichůdných subjektivních názorů. A někdy stačí i malichernost, aby kvůli ní člověk šmahem odsoudil vše. Vážení čtenáři, dovolil jsem si připravit Vám základní souhrn hotových, rozpracovaných nebo teprve připravených investičních akcí a některých kulturních akcí, které proběhly v tomto volebním období.Každodenní pohled na pouhý rok staré objekty totiž zákonitě zevšední.

Jak se však rozvoj města a jeho okolí ty uplynulé čtyři roky dařil, posuMte nejlépe sami.

INVESTIČNÍ AKCE Komunikace, chodníky, ulice, parkoviště Město muselo intenzivně budovat doposud chybějící základní infrastrukturu. Hliněné ulice a absence kvalitních chodníků byly po dlouhá desetiletí ostudou města. I nadále toto musí být jednou z priorit tvorby městského rozpočtu. Byly vybudovány: Chodníky - 300 metrů chodníku ke hřbitovu, 250 metrů chodníku na Pražské ulici - dvě etapy, 100 metrů chodníku z náměstí k dětskému středisku. Generální opravy celých ulic včetně chodníků, většinou oboustranných - ulice Smetanova, ulice Riegrova I. etapa od pomníku Jana Husa, ulice Švermova, ulice Riegrova II. etapa od nádraží, ulice Zimova, ulice Dvořákova I. etapa z Rooseveltovy ulice, II. etapa Dvořákovy ulice z Pražské ulice, komunikace a chodník u nemocnice k DPS, novým povrchem byla provedena oprava v ulici Na Vinici, bude proveden celý nový povrch v ulici Zapečská až k mostu přes Cidlinu. Při těchto příležitostech byly rekonstruovány vodovodní a kanalizační sítě, které byly mnohdy již v havarijním stavu nebo se jedná o nové odkanalizování oblastí. Úprava hliněných povrchů ulic živičným recyklinem: ulice U Staré brány, ulice Žižkova, ulice Na Spravedlnosti, boční část ulice Zimova, ulice Krkonošská I. a II. etapa, ulice U Starého hradu - zde spojeno s instalací veřejného osvětlení. Parkoviště: před novými bytovými domy - každý nový byt má jedno parkovací stání, před zámeckou branou, generální úprava celé plochy náměstí u Mariánského sloupu a parkoviště v ulici 9. května, demolice staticky narušené Vinopalny s cílem vybudování záchytného parkoviště, úprava parkovacích stání pro osobní automobily na autobusovém nádraží. Chlumecké listy


Stavby veřejných a účelových sportoviš@ V každém vyspělém státě je snaha podpořit světový trend pro sportovní vyžití obyvatel a především mládeže. I my jsme snad tento cíl částečně splnili. Byla vybudována a jsou rozestavěna tato sportovní zařízení: hřiště na hokejbal u Cidliny, bylo schváleno financování nového tréninkového fotbalového hřiště a převod nemovitého majetku fotbalového klubu do majetku a správy města, hřiště u nových bytových domů, komplex plně vybavených víceúčelových hřišb v areálu základní školy (4 hřiště a navazující chodníky, odkanalizování a osvětlení dvora, oplocení školního areálu), výstavba víceúčelové sportovní haly s rozměry na všechny druhy halových sportů, s využitím pro školy v dopoledních hodinách, v odpoledních hodinách pro oddíly a veřejnost. Stavby bytových domů Chlumec n. Cidlinou byl velmi úspěšný v získání státních dotací na rozvoj bydlení a realizoval mohutný rozvoj výstavby bytů. Vynaložené úsilí bylo završeno založením bytových družstev, posílením potřebné infrastruktury a vlastní výstavbou bytových sekcí. Dům s pečovatelskou službou u nového domova důchodců - 11 bytů Bytové domy: sekce A - 15 bytů, sekce B - 15 bytů, sekce C - 13 bytů, sekce D - 13 bytů, bude zahájena výstavba sekce E - 13 bytů a sekce F - 13 bytů. Celkem tedy již bylo a bude vybudováno a rozestavěno 93 nových bytů! Příprava výstavby rodinných domů v lokalitě ulice Vrchlického a realizace výstavby RD v lokalitě „Bejkovka“ S výjimkou lokality Na Františku ubývá možností, kde lze bez problémů realizovat novou výstavbu rodinných domků. V souladu s územním plánem byla zahájena příprava výstavby RD v lokalitě ulice Vrchlického. Toto je spojeno s výkupy a náročnými směnami pozemků, s vytvářením smluvních vztahů vlastníků pozemků spojených se spolufinancováním dle zástavbové studie. Do konce byly dotaženy smluvní vztahy k pozemkům na Bejkovce a dnes je zde ukončována soukromá výstavba rodinných domů. 9 / 2002

Město se soustavně připravuje potřebným výkupem nemovitostí ke generální rekonstrukci ulice Palackého. Zde je nezbytná demolice části levé fronty objektů, které se dotýkají sousedními zdmi, dále rozšíření vozovky, vybudování chodníků a následně prodej lukrativních, velkých a dobře situovaných parcel v bezprostřední blízkosti náměstí. I zde je zpracovávána zástavbová studie. Opravy bytového fondu Města Tato kategorie investic Města je doposud podnikatelsky velmi nevděčná. Město ročně investuje do rekonstrukce a oprav městského bytového fondu okolo 5.000.000 korun a na nájemném trží pouze 1.700.000 korun. Proběhly celkové opravy velkých bytových domů č.p. 320/IV v Riegrově ulici a č.p. 177/IV ve Smetanově ulici (fasády, sklepní kóje rekonstrukce oken, zavedení plynového vytápění), pokračují rekonstrukce dvou bytových domů v Pernštýnské ulici, provádí se průběžné dílčí rekonstrukce bytového fondu Města a velká plynofikace bytů. Město je vlastníkem nebo spoluvlastníkem cca 200 bytů. Areál základní školy Tento areál, jehož je Město vlastníkem, doznal mnoha viditelných změn v mnohamilionových následně vyjmenovaných investicích. Dokončení generální rekonstrukce fasády staré budovy, úprava předpolí (chodníky, vchodové prostranství, úprava zeleně, oprava sochy Komenského). Nový šatnový pavilon pro první stupeň s kapacitou 450 žáků (zjištěn havarijní stav v suterénu školy, nařízení hygienických orgánů, příprava na příliv žáků z malotřídek chlumeckého regionu). Generální rekonstrukce sociálních zařízení a výměna schodišbových oken v budově 1. stupně ZŠ (zjištěn havarijní stav, nařízení hygienických orgánů). Sociální zařízení je vybaveno moderní senzorovou technologií. Instalace kamerového systému z důvodu monitorování situace před vchodem do školy a ve vstupním vestibulu - snížil se počet krádeží osobních věcí žáků a eviduje se pohyb cizích osob ve škole.

Instalace nových technologických zařízení do školní jídelny (dva konvektomaty), příprava generální rekonstrukce školní kuchyně v souladu s nařízenými evropskými normami - byla zpracována a odeslána žádost o dotační tituly na příslušná ministerstva. Mateřské školy Úprava kuchyní novými technologiemi (konvektomaty, varné kotle), zateplení objektů budov, úprava chodníků, průběžná údržba budov a zařízení. Budova městského úřadu Byla provedena rekonstrukce naprosto zastaralých sociálních zařízení a v druhé etapě budou propojena obě křídla radnice zasklením části radničního průchodu. V projektu je počítáno i s vybudováním výtahu pro tělesně postižené osoby a s vybudováním potřebných prostor pro městský archiv. Loreta Po mnohá desetiletí odkládaný problém, noční můra mnoha předchozích zastupitelstev. Proběhla generální rekonstrukce objektu, který byl v havarijním stavu, podařilo se získat zpět historický majetek ve formě sbírkových předmětů Města pod názvem „Památník V.K. Klicpery“ a proběhlo jeho restaurování, Město bylo obdarováno soukromou sbírkou historických zemědělských strojů a nářadí, proběhla oprava historických soch. Výsledkem enormních snah zainteresovaných osob je vznik unikátního muzea a kulturního amfiteátru. Chlumec nad Cidlinou je nyní opět městem s prokazatelnou kulturní minulostí. Výstavba domova důchodců rekonstrukcí chátrajících objektů bývalé nemocnice. Město se aktivně podílelo na rekonstrukci tohoto objektu po celou dobu stavebních prací, kterou financoval okresní úřad. Dobrým výsledkem je mimo jiné vznik nových pracovních příležitostí a domov pro staré občany ve špičkové evropské kvalitě. Plynofikace Chlumec nad Cidlinou varovně zaostával za jinými východočeskými městy ve stavu plynofikace intravilánu. Během tohoto volebního období bylo ale skokově zplynofikováno zbýva3


jících 60 % městské aglomerace, je zpracována projektová dokumentace na plynofikaci Lučic a Pamětníka a též je požádáno o dotační titul ze strany Města na Ministerstvo životního prostředí ČR na tuto plynofikaci. Kanalizace Konečně dochází k odkanalizování celé městské zástavby na levém břehu Cidliny a Kladrub, byla provedena nová kanalizační síb s přepadem do Starochlumeckého rybníka v lokalitě Tylovy ulice a u nádraží, a také v Gollově a Kozelkově ulici s novou průřezovou dimenzí (docházelo k havarijním stavům při přetlaku ve staré kanalizaci a k zaplavování sklepů rodinných domků), je zpracována PD na odkanalizování Lučic, Pamětníka a lokality „Na Františku“, společně s PD na odkanalizování Olešnice, Levína a Převýšova. Rozvoj průmyslu Jedná se o jednu z nejdůležitějších kapitol v práci zastupitelstva. Územní plánování musí sledovat průmyslový a následně ekonomický rozvoj města, který je stěžejní pro jeho občany z hlediska zaměstnanosti. Vždyb Chlumec nad Cidlinou je svojí strategickou polohou předurčen k rozvoji. Jen se nesmí hloupě promarnit příležitost. Mimo jiné byla tedy navázána výborná spolupráce s manžely Hladíkovými při hledání zahraničních investorů. Realizují se nebo jsou v projekčních a stavebních přípravách tyto průmyslové objekty: ! výstavba průmyslového areálu německé firmy BELU Tec - cíl ve dvou etapách až 150 zaměstnanců ! výstavba průmyslového areálu české firmy BEST - cíl ve dvou etapách až 150 zaměstnanců ! výstavba průmyslového areálu německé firmy NIROSTA - cíl až 100 zaměstnanců. ! Je vyvíjena velká snaha o zachování vojenské posádky a její modernizaci na multisklad posádek NATO. (Znamenala by rozvoj urbanistický, inženýrských sítí a potřebu dalších pracovních míst až na počet 400). Naše snahy podporuje i zastupitelstvo Královéhradeckého kraje a jsou do nich zapojováni i poslanci za náš 4

kraj. Karta se obrací ve prospěch Chlumce na úkor Dašic u Pardubic. ! Je realizovaný a plánovaný prodej pozemků na další průmyslové a obchodní objekty v těchto lokalitách: Rooseveltova ulice, část prostranství ve dvoře městského úřadu, dnešní prostranství tržnice. Cíl: další pracovní příležitosti a ekonomický rozvoj města. ! Je vyvíjena velká snaha o vybudování smíšené obchodní a průmyslové zóny u dálničního sjezdu na křížení dálnice a silnice od Pardubic, která by při kladném projednání ze strany kompetentních orgánů (Ministerstvo obchodu a průmyslu, CzechInvestu, zastupitelů Královéhradeckého kraje a obce Chlumec nad Cidlinou, Nové Město a Klamoš - se všemi již bylo vesměs oboustranně kladně jednáno) znamenala přímo požehnání ze strany obrovských pracovních příležitostí a ekonomického rozvoje regionu. Tato vynikající příležitost se nám naskytuje s bídou jedenkrát za sto let. ! Funguje oboustranně velmi dobrá spolupráce Města s většinou chlumeckých podnikatelů. Rozvoj obchodu Byl konečně realizován prodej pozemku na výstavbu Penny Marketu a jeho výstavba se zhodnocením kvality plochy části náměstí a jeho osvětlení, je plánována výstavba nové moderní tržnice s otevíracím řádem na místě prodejny Květ. Město pronajímá za účelem zachování pestrosti obchodní nabídky své nebytové prostory za nižší cenu než soukromá sféra. Dopravní infrastruktura Obrovský problém našeho mezinárodní dopravou sužovaného města. Snažíme se o aktivní účast na jednáních o dostavbě dálnice D 11 s tím, že přednostně bude řešen šest kilometrů dlouhý úsek u Chlumce nad Cidlinou do roku 2004 - podařilo se prosadit ve vládním usnesení. V návaznosti na to budou již letos postaveny kruhové objezdy při vjezdu do města z dotačních titulů státu včetně chodníků v Chlumci i v Novém Městě a v roce 2003 až 2004 bude vybudován dálniční přivaděč od benzínové stanice ke křižo-

vatce Levín. Již letos bude realizována moderní světelná synchronizovaná křižovatka v centru města na křížení komunikací E 67 a 327/II z investic havarijního fondu poslanecké sněmovny - umožní bezpečné přecházení občanů a školáků a možnost vjezdu vozidel z vedlejší komunikace na mezinárodní komunikaci. Projekty - příprava dalších potřebných investic Projektová příprava na pokračující generální rekonstrukci nezpevněných ulic - projekčně jsou dotaženy další čtyři ulice ve městě. Konečně je hotova úplná PD na generální rekonstrukci kina za účelem vybudování víceúčelového kulturního zařízení. Město požádalo o dotační titul z programu EU SAPARD a prioritním zájmem zastupitelstva je vybudování divadla, kina, videoprojekce, školícího střediska a informačního centra pro celý chlumecký region, čítající více než 12.000 obyvatel. Jsou rozeslány na základě zpracovaných studií a projektů žádosti o dotační tituly na ministerstva školství a financí k dalším úpravám budov školního areálu, konkrétně k nástavbě celého patra nad školní družinou, kam by bylo možné umístit činnost Domu dětí a mládeže, dále k rekonstrukci šaten a sociálního zařízení 2. stupně ZŠ, vybudování samostatné plynofikace oddělených areálů (dnes se jedná o drahou režii z důvodu vysokých tepelných ztrát v topných kanálech), odstranění dozvuku v nové tělocvičně - nález hygienických orgánů.

KULTURA, ZÁJMOVÁ ČINNOST A SPORT Chlumecké listy Za poslední čtyři roky se tento původně občasník vydává pravidelně měsíčně. Navíc je obsahově i ministrem kultury Pavlem Dostálem hodnocen jako nejlepší časopis vydávaný českými městy. Jeho náklad vystoupal na 1200 kusů měsíčně. Město neváhalo zvýšit dotaci na tento časopis, který je vynikajícím zdrojem informací pro čtenáře chlumeckého regionu od růzChlumecké listy


ných dopisovatelů, škol, Města, sportovních a zájmových organizací. Dle mého názoru je právě tato forma informací nejlepší pro zapojení občanů do polyfunkční činnosti Chlumce a jeho okolí. Vzdávám opětovně hold redakční radě Chlumeckých listů, která má ve svých řadách i skvělé profesionály, kteří pracují pouze za symbolickou odměnu. Podpora sportovním, kulturním a zájmovým sdružením Každý rok zastupitelstvo v uplynulém volebním období rozdělilo těmto sdružením v průměru téměř 500.000,- Kč na podporu činnosti. Je nezbytné, aby vedoucí a trenéři všech organizací, ale i rodiče měli oprávněný pocit, že jejich práce je oceněna a nachází podporu ze strany Města. Je nezbytné, aby komise pro sport a zájmovou činnost spravedlivě navrhovala městské radě rozdělení dotačních prostředků. Zřizovatelská funkce základní umělecké školy a domu dětí a mládeže ze strany Města ZUŠ v Chlumci nad Cidlinou je pýchou naší kultury a města, která nás reprezentuje doma i v zahraničí. Město proto tuto organizaci naprosto samozřejmě převzalo od původního zřizovatele okresního úřadu do své organizační struktury. DDM sdružuje mnoho sportovních a zájmových činností našich dětí. I v tomto případě se Město jednomyslně ujalo zřizovatelské funkce bez ohledu na zvýšené nároky na městský rozpočet.

Úloha občanského sdružení „Město v zahradách“ Toto OS si od svého založení před třemi lety vydobylo uznání většiny chlumeckých obyvatel. Jedná se o obětavé lidi, kteří se rozhodli nezištně pomoci v rozvoji kulturního dění chlumeckého regionu. Organizovali například tyto akce: ve spolupráci s Městem dva ročníky mezinárodního pěveckého megafestivalu „Jaro se otvírá“ za účasti až 700 účinkujících, slavnostní zahájení adventní a vánoční doby spojené s kulturním programem a nasvícením vánočního osvětlení náměstí a rozdáváním dárků dětem, festival „Rocková zahrada“ za účasti předních rockových kapel, organizovali jsme volbu dětské Miss a Miss sympatie s dětskou porotou a velkým kulturním programem, toto OS organizovalo kulturní program při slavnostním aktu opravy budovy základní školy při příležitosti jejího stého výročí založení, organizovalo kulturní program při slavnostním otevření Lorety. Připravilo kulturní hudební program v Loretě. V současné době organizuje pomoc oblastem postižených povodněmi v naší republice. I touto formou zvu další lidi, aby rozšířili řady našeho vynikajícího občanského sdružení. Závěr: Vážení čtenáři, pokud jste dočetli podrobně celý text až k těmto řádkům, věřím, že řada z Vás mi dá za pravdu v tom smyslu, že končícím zastupitelstvem bylo odvedeno práce vcelku dost.

Nic nelze realizovat najednou, protože jedním z limitujících faktorů jsou samozřejmě a především příjmy Města. Přál bych si, aby nové zastupitelstvo, které brzy zvolíte, udrželo ve své činnosti vysoko nastavenou labku a aby se naše město a okolí mohlo rozvíjet ve sférách ekonomických, infrastrukturních i zájmových. A úplně na konec mám na chlumecké čtenáře jednu velkou prosbu: při své volbě budoucích zastupitelů preferujte především lidi, o nichž jste přesvědčeni, že jsou morálně dobří, že něco umějí, že budou pro Chlumec nad Cidlinou a jeho okolí v zastupitelské práci přínosem. Podle mých posledních informací kandiduje do našeho zastupitelstva pět uskupení, s rekordním počtem kandidátů - 105. Deklaruje to skutečně zájem lidí pro Město něco dělat, a to je dobře. Nepreferujte ale pouze politické strany, politická orientace v práci zastupitele vůbec není pro rozvoj našeho města to nejdůležitější. Při volbě do nadcházejících komunálních voleb v našem městě přij_te v co nejvyšším počtu! A@ výrazně ubude těch, kteří vždy jenom kritizují, ale sami nikdy ničím městu nepřispěli. Při volbách Vám, milí občané, přeji š@astnou ruku, aby ty nadcházející čtyři roky znamenaly pro Chlumec nad Cidlinou další dynamický rozvoj a nikoliv stagnaci nebo útlum. Ing. Miroslav Uchytil starosta města

K rukám starostek a starostů obcí s pověřeným výkonem státní správy stupně II Vážená paní kolegyně, vážený pane kolego. Poslanci Parlamentu ČR a senátoři Senátu ČR většinovým hlasováním neuváženě a nekompetentně schválili balík zákonů týkající se II.fáze reformy územní veřejné správy a pan prezident je bez připomínek podepsal, aby do parlamentních voleb bylo údajně „vše v pořádku“. Zmíněná soustava zákonů, které se bezprostředně dotýkají každého občana našich obcí, však má mnoho závažných a nebezpečných chyb. 9 / 2002

Proto se zastupitelstvo Města Chlumce nad Cidlinou rozhodlo podat ústavní stížnost proti zásahu státu do práva na samosprávu v důsledku přijetí zákonné úpravy zřizující institut obcí s rozšířenou působností a stanovící orgánům obcí s rozšířenou působností a jejich orgánům pravomoc vykonávat úkoly veřejné správy i na území jiných obcí bez ohledu na vůli těchto obcí. Základním pilířem ústavní stížnosti bude skutečnost, že zaměstnanci obecního úřadu obce s rozšířenou působností mohou skrytě zvýhodňovat zájmy této obce na úkor soused5


ních obcí (územní plánování při lákání investorů, rozvoj školství...). V čele tohoto úřadu stojí navíc starosta a rada města, jakožto volený politický představitel a orgán obecní samosprávy. V příloze zasíláme text ústavní stížnosti, kterou musí podat svým usnesením zastupitelstvo obce prostřednictvím kvalifikovaného advokáta do 60 ti dnů od nabytí účinnosti sporného zákona, tedy do 11. září 2002. Do této doby máte, vážení kolegové, možnost přidat se k ústavní stížnosti, kterou podává naše město a další obce, například Veselí nad Lužnicí, Třebechovice pod Orebem, Police nad Metují, Týniště nad Orlicí a další obce. Zastupování v naší záležitosti před Ústavním soudem České republiky se ujal renomovaný znalec a spolutvůrce ústavního práva pan JUDr. Martin Kopecký, sídlem Revoluční 24, Praha 1. Přikládám i jeho mobilní telefon 0602 346095, telefon do zaměstnání z důvodu záplav je zatím nefunkční. Město Chlumec nad Cidlinou s ním má uzavřen smluvní vztah s dohodnutou cenou za právní zastupování ve výši 30 000,- Kč. Protože pevně věřím, že se mnozí z Vás za své obce připojíte k naší žádosti, bylo by snad akceptovatelné tuto částku po konečném sečtení počtu obcí rozdělit alikvotním dílem. Jako varovný příklad podat ve velmi krátkém termínu ústavní stížnost, uvádím strašné opakované povodně na velkém území České republiky, které jsou typickým příkladem krizového řízení eliminace potenciálních škod na zdraví a majetku obyvatel postižených obcí. Dnes je předsedou krizového štábu ze zákona přednosta příslušného okresního úřadu jako nezávislý státní úředník. Počátkem roku 2003 bude touto pravomocí vybaven starosta obce s rozšířenou působností výkonu státní správy, čili volený politický představitel města. Ve vypjatých situacích nemůže zákonitě rozhodovat nezávisle o poskytování pomoci svému městu a městům a obcím sousedním. Je vázán slibem své obci od okamžiku zvolení starostou. V těžkých chvílích krizového řízení je potom kvalifikovaná pomoc záchranářů, hasičů, lékařů, hygienických odborníků, vojáků a dalších profesionálů a příslušné techniky vždy nedostačující. Vždyb dnes žijeme ve velmi neklidné době, kdy se nedají vyloučit opakované povodně a jiné živelné katastrofy, válečné a teroristické ohrožení a ekologické havárie.

Byli bychom asi nedobrými starosty svých obcí, kdybychom se nesnažili velmi špatný legislativní zákon, který handicapuje naše obce a naše občany a jasně zvýhodňuje obce s rozšířenou působností, změnit k lepšímu, když již se o to přes opakované upozorňování z naší strany naši legislativci téměř vůbec nepokusili. Také musím konstatovat smutný fakt, že se nás nezastal ani Svaz měst a obcí, který byl a je lobován obcemi III. typu. Text ústavní stížnosti od pana JUDr. Kopeckého je dle mého názoru jasnou deklarací nutnosti změny právě přijatých zákonů a má obrovskou šanci na úspěšný průlom v naší společné věci. Paní kolegyně, pane kolego, jsem si vědom Vaší velké pracovní zaneprázdněnosti, navíc se blíží komunální volby, ale přesto Vás prosím o svolání možná i mimořádného zastupitelstva, aby text ústavní stížnosti mohl být ve Vašem městě a obci, dokud je čas, posouzen. Věřím, že tuto poslední bitvu musíme vyhrát pro naše obyvatele, kterým se ze své odvedené práce zodpovídáme. Jestli se Vaše zastupitelstvo rozhodne k námi podávané ústavní stížnosti přidat, prosím o tuto zprávu, abychom mohli vést evidenci počtu protestujících obcí. S přáním velkého elánu do další práce a s přáním úspěchu v nadcházejících komunálních volbách Vás zdraví Váš prozatímní kolega Ing. Miroslav Uchytil starosta města Chlumec nad Cidlinou Dne 26. 8.2002 V Chlumci nad Cidlinou Vlastní text ústavní stížnosti zpracovaný renomovaným právníkem Karlovy univerzity JUDr. Kopeckým vzhledem k rozsahu a vysoké odbornosti textu neotiskujeme. K 11. 9. 2002 se k ústavní stížnosti Chlumce nad Cidlinou připojují desítky měst usnesením svých zastupitelstev. O dalším průběhu ústavní stížnosti podané Ústavnímu soudu České republiky budeme čtenáře průběžně informovat. Celá záležitost začíná být celorepublikově medializována.

Překlad dopisu pana Fronerta - BeluTec Město Chlumec nad Cidlinou pan starosta Uchytil 3. 9. 2002

Vážený pane starosto Uchytile, rád bych dnes využil příležitost k tomu, abych shrnul dosavadní výsledek naší spolupráce. V posledních letech jsem pro německé firmy spolupracoval s různými městy v České republice. Prostřednictvím českého konzula v Drážvanech, pana Nádvorníka, jsem byl upozorněn na Vaše město. Předal mi publikaci, ve které velmi názorným způsobem usilujete o získání podniků pro usídlení v Chlumci. 6

První osobní kontakty jsme měli v březnu 2002 a rád bych zdůraznil, že jsem měl velmi příjemný dojem z Vašeho vystoupení, vyznačujícího se věcností a odbornou kompetencí. Při všech přípravných rozhovorech k založení podniku BeluTec v Chlumci jste konsekventně zastupoval zájmy Vašeho města, ale vždy přitom bral zřetel i na hospodářské zájmy investora. Rád bych Vám poděkoval i za přípravu prvních rozhovorů s uchazeči o zaměstnání, které se konaly na Vašem úřadě a které Vaši spolupracovníci velmi dobře připravili, takže celá akce hladce proběhla. Naše společná porada se zástupci zastupitelstva k přípravě návrhu smlouvy na koupi 60 000 m2 pro zřízení obChlumecké listy


sáhlého výrobního areálu firmy BeluTec byla pro mne potvrzením Vaší pozitivní spolupráce se členy zastupitelstva. Navíc se Vám vždy dařilo prezentovat chlumecké firmy tak, že jsou pro nás zajímavé pro spolupráci. Sám jsem byl v letech 1991 až 1995, v této těžké době po sjednocení, starostou v Sasku a vím, jak je těžké získat dobré a solidní investory. Když budete i dále s Vaším otevřeným a čestným myšlením, poznamenaným smyslem pro hospodářskou výhodnost pro obě strany, pracovat pro Chlumec a jeho občany, vidím dobrou budoucnost pro město a jeho okolí. Nejenom v Německu, ale i u Vás přibyly byrokratické překážky pro udělení stavebního povolení. Abychom využi-

li efektivně čas, najme firma BeluTec ještě v tomto roce zhruba na jeden rok do dokončení novostavby vhodný objekt pro zahájení dílčí produkce a vytvoří první pracovní příležitosti. Na tomto místě bych nechtěl zamlčet, že jste nám byl radou nápomocen i při hledání těchto objektů. Vážený pane Uchytile, rád bych Vás za firmu BeluTec ujistil, že budeme usilovat o to, abychom Vaši důvěru a vstřícnost při naší činnosti v Chlumci ospravedlnili. Přejeme Vám, Vašemu úřadu, členům zastupitelstva a občanům v Chlumci v osobní a pracovní oblasti vše dobré a doufáme ve spolupráci i po volbách. S přátelským pozdravem Fronert, BeluTec GmbH

Zasedání zastupitelstva a rady města V minulém čísle se informace ze zasedání rady a zastupitelstva neobjevily. Od červencové uzávěrky Chlumeckých listů se tedy uskutečnila tři zasedání rady, zastupitelstvo o prázdninách nezasedalo, první podzimní zasedání proběhlo 11. září.

ZÁLEŽITOSTI ZÁKLADNÍ ŠKOLY " Rada schválila otevírání areálu školního dvora takto: v letním období od 6.00 hod do 22.00 hod a v zimním období od 6.00 hod do 20.00 hod.

VZHLED MĚSTA " Rada odsouhlasila přesun částky cca 150 000,- Kč z akce „Chodník

Pražská“, která se nebude provádět v plném rozsahu, na první fázi úpravy sběrného dvora v ulici Boženy Němcové. " Současně schválila přesun částky 48 000,- Kč rovněž z akce „Chodník Pražská“ na úhradu veřejného osvětlení v západní části ul. Na Lukách. " Bylo projednáno a schváleno ukládání zeminy vytěžené v rámci akce „Kanalizace Kozelkova ul.“ po hraně ve dvou vrstvách vedle sebe na pozemku vedle sběrných surovin Pernt-ORO za účelem terénní úpravy pozemku. " Rada schválila prodej recyklinu pro zpevnění přístupové cesty do nově

VODOVODY A KANALIZACE HRADEC KRÁLOVÉ, a.s.

Městský úřad Chlumec nad Cidlinou Ing. Miroslav Uchytil, starosta Dne: 13. 9. 2002

Rekonstrukce Kanalizace Chlumec nad Cidlinou v ul. Gollova a Kozelkova, informace o časovém průběhu výstavby Vážený pane starosto, navazuji na setkání, které se uskutečnilo dne 27. 8. 2002, a sděluji Vám výsledek naší intervence ve věci zkrácení termínů úplných dopravních uzavírek ulic Gollova a Kozelkova, vyvolaných stavbou „Rekonstrukce kanalizace“. 9 / 2002

otevřené prádelny v areálu Dřevotvaru.

RŮZNÉ " S účinností od 1. 9. 2002 byl radou do funkce vrchního strážníka jmenován Aleš Synek. " Rada schválila uspořádání materiálové a finanční sbírky na pomoc postiženým povodněmi. Výtěžek finanční sbírky byl předán přímo obci Veselí nad Lužnicí a výtěžek materiálové sbírky byl částečně předán rovněž do Veselí nad Lužnicí a částečně prostřednictvím Diecézní charity Hradec Králové do dalších povodněmi postižených oblastí.

1. ul. Gollova - úplná uzavírka je povolena do 31. 10. 2002. V současné době je zajištěn příjezd do Resonanční pily a firmy PLEAS, uzavírka zbývající části (směrem k ul. Kozelkově) bude ukončena 13. 10. 2002 2. ul. Kozelkova - úplná uzavírka je povolena do 31. 10. 2002. Nejpozději 13. 10. 2002 bude úplná uzavírka změněna na uzavírku částečnou s obnovením provozu v pravém jízdním pruhu ve směnu Nový Bydžov. Částečná uzavírka skončí nejpozději 31. 10. 2002 3. celá stavba bude dokončena v průběhu měsíce listopadu a veškeré definitivní povrchové úpravy komunikací budou provedeny ještě za vhodných klimatických podmínek Vážený pane starosto, dovoluji si Vás pozvat na další kontrolní den stavby. Uskuteční se dne 19. 9. 2002. Sraz je v 8.30 hod. na křižovatce ul. Kozelkovy a Gollovy. S pozdravem Ing. František Friedl místopředseda představenstva 7


Sběr drobného nebezpečného odpadu V souladu s vyhláškou Města č. 4/2002 a v souladu se zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, informuje město Chlumec nad Cidlinou občany o termínu bezplatného svozu nebezpečných složek komunálního odpadu. Svoz bude proveden speciálním vozidlem firmy MARIUS PEDERSEN a.s. dle níže uvedeného harmonogramu. Akce se netýká odpadu vzniklého z podnikatelské činnosti! Drobný nebezpečný odpad z domácností bude odebírán pouze osobním předáním od fyzických osob proti uvedení jména a podpisu. Uvedené druhy odpadu: baterie všeho druhu, staré oleje, plechovky od barev, zářivky a výbojky, kyseliny a zásady (louhy), barvy a ředidla, znečištěné hadry od ropných látek, teploměry, kosmetika, pesticidy, fotochemikálie, léky, lepidla, kovové i plastové nádoby se zbytky škodlivin.

HARMONOGRAM SBĚRU místo

Telefonní čísla (po přečíslování) Doprava, dozor: Městská policie

495 485 mobil 732 479 Informace: Městský úřad Chlumec n. C. 495 484 495 484 Informace - Technické služby 495 486

333 996 515 535 092

datum

časový interval

pátek 8. 11. 2002 ulice 9. května naproti ul. Sovova Zapeč naproti areálu ADAS ulice Komenského proti Rybářství ulice Riegrova před kinem křižovatka Zimova - Švermova ulice Kozelkova před Kovoplastem Klicperovo nám. U chrámu Sv. Voršily

15.30 16.00 16.30 17.00 17.30 18.00 18.30

sobota 9. 11. 2002 ulice Žiželická u pomníku ulice Rooseveltova u Říhova domu ulice Rooseveltova před Malvou ulice Na Spravedlnosti u domu č.p. 277 křižovatka Tylova - Chvojkova ulice Družstevní křižovatka Sadová - Zimova

8.30 - 9.00 9.00 - 9.30 9.30 - 10.00 10.00 - 10.30 10.30 - 11.00 11.00 - 11.30 11.30 - 12.00

sobota 16. 11. 2002 Kladruby u VPS Lučice u budovy školy Pamětník u obecního úřadu

9.00 - 9.50 10.00 - 10.50 11.00 - 11.50

-

16.00 16.30 17.00 17.30 18.00 18.30 19.00

Přehled účasti na zasedání zastupitelstva města č. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.

jméno

1

2

3

4

5

6

7

Bernartová Jana Mgr. Černý Petr Ing. Dašek Josef Havlíček Milan Ing. Haspra Eduard Holan Jaroslav Horák Zdeněk PaedDr. Konášová Vlad. MVDr. Krenčík Jaroslav MUDr. Kučera Ivo Kycelt Josef Mareš Václav Nývlt Gerfred Rožec Rudolf Ing. Sameš Pavel Solar Zdeněk Špičák Jaroslav Ing. Uchytil Miroslav Ing. Vítek Arnošt PaedDr. Vopálka Jiří Ing. Zima Jan Ing.arch.

/ / / / / / / / / / / / / / / / / / / / /

/ / / / / / / / O / / / / O / / / / / / /

/ / / / / / / / / / / / / / / / / / / / /

/ / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / O / / / / O / / / / / / / O / / / / / / / / / - O / O / / / O / / / / / O / O / / / / / / / / / / / / / / / / / / / /

8

9

10

11

12

/ O / / / / / O / / / / / / / / / / / /

/ / / / / / / / O / / / O / / / / / / / O

/ / O / / / / / / / / / / O / O / / / / / / O / O / / / / / / / / / / / O O / / / / O / O / O / O / / O / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / O / / / / - / / O - O / / / / / / / O / / / / / / / / / O / / / / / / O / / / O / / / / / / / / / O / / / / / / / / / / / / / / / / / O

/ přítomen O omluven - nepřítomen Poslední zasedání zastupitelstva v tomto volebním období se uskuteční 16. 10. 2002 Za právě končící volební období se dále uskutečnilo 93. zasedání rad města, další jednání budou probíhat až do volby nové rady a nového zastupitelstva. Účast jednotlivých radních byla následující: 8

13

14

15

16

17

/ / / / / / / / / / / / / / / / / / / / /

18

19

20

21

22

23

24

/ / / / - / / / / / / / / O / / O / / / / O / / / / / O / / / / / / / / O O / / / / / O / O / O / O / / / / / / / / / / / / / / O O / / / / / / / / / O / / / O / / / O / / O / / / / / / / O O / / / / / O / / / / O / / / / / / O / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / /

Ing. Miroslav Uchytil Eduard Haspra Mgr. Jana Bernartová Ing. Milan Havlíček Jaroslav Holan MVDr. Vlad. Konášová MUDr. Jaroslav Krenčík

25

/ / / / / / / / / / / / / / / / / / / / /

26

27

28

29

30

31

/ / / / / / O / O O / / / / / / / / / O / / / / / / / / / / / / / / / / O / / O - / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / / O / O O / - / / - / O / / / O / / / / / / / / / O O / / / / / / / / / / / / / / / O / / / / / / / / / / / / / /

omluven z omluven ze omluvena ze omluven z omluven z omluvena ze omluven z

6 2 7 8 18 14 9

zasedání zasedání zasedání zasedání zasedání zasedání zasedání Chlumecké listy


VIDĚLI JSME TO NA VLASTNÍ OČI Ke konci srpna mě požádal starosta města Ing. Miroslav Uchytil, zda bych s ním jel do Veselí nad Lužnicí předat osobně dar občanů města Chlumce nad Cidlinou a obce Lišice, a to šek na 250 000,- Kč a dále 14 postřikovačů v hodnotě 9 792,- Kč, věnovaných firmou Stavoslužba Chlumec nad Cidlinou. Dále jsme vezli nabídku fy PERENA na zapůjčení 10 ks horkovzdušných vysoušečů.

Tomuto daru předcházela materiální pomoc soustředěná od našich občanů, která byla dvěma nákladními auty odvezena na postižené Plzeňsko distribucí Diecezní královehradecké charity a jedno nákladní auto materiální pomoci bylo odvezeno dopravcem ZD Rovina Písek do Veselí nad Lužnicí. Do 10. 9. se předpokládá shromáždění finančního daru od našich občanů, podnikatelské sféry a města ve výši 100 000,- Kč. Tato částka bude převedena na účet města Veselí nad Lužnicí.

dále, že velikostí jsou tato města přibližně stejná a v neposlední řadě, že je postiženo reformou veřejné správy jako Chlumec n. C. Vyrazili jsme ve čtvrtek 29. srpna ráno směr jižní Čechy. Již cestou, když jsme projížděli městy a obcemi, které ležely na Lužnici, jsme viděli, co dokáže zdivočelá voda udělat. V dopoledních hodinách jsme dorazili po objížvkách (zničený most) do Veselí n. L., kde nás přivítal místostarosta Mgr. Jaromír Novák, který nás seznámil s rozsahem škod. Město Veselí n. L. leží na soutoku Lužnice a Nežárky a když se podíváme na mapu, uvidíme na jih od města soustavu rybníků, kterým se protrhly hráze a vzedmutá hladina obou řek se vrhla na město. Celkem bylo zatopeno 430 objektů z toho 380 obytných. Maximální výška zatopení byla 2,30 m. 30 % obyvatel byla evakuována. Velkou hrozbou byl 20 km vzdálený rybník Rožmberk, který má normálně 6 mil. m3 vody, a v době záplav hráze držely 60 mil. m3 vody. V případě protržení, jak nám sdělil místostarosta, bylo by město smeteno. Po celou dobu naší návštěvy bylo na radnici velmi rušno. Přijímaly se věci a zároveň vydávaly věci postiženým. Teprve po hodině naší návštěvy se k nám dostal velmi zaneprázdněný starosta města Petr Hynek, kterému náš starosta předal peněžitý dar. Starosta Petr Hynek velmi srdečně za dar jménem města poděkoval a seznámil nás s prací radnice v době záplav. Jedna čtvrtina pracovníků úřadu musela zachraňovat svůj majetek a zbývající se střídali v 36 hodinových směnách. Starosta přijal až 600 telefonních hovorů za den. Práce však neubývá, denně se řeší spousta problémů, o kterých nemáme ani zdání. Po skončení návštěvy jsme se šli podívat na postižená místa. Viděli jsme obrázky, které známe z televize, před domy vyházený nábytek, koberce a další věci. Něco jiného je

Na návrh starosty města, který byl schválen městskou radou, bylo vybráno město Veselí nad Lužnicí, kam směřovala přímá pomoc města Chlumce n. C. Proč právě Veselí nad Lužnicí? Protože bylo jedním z nejpostiženějších měst,

to vidět v televizi a něco jiného jít mezi tím. Věřte, že jsme měli určitý pocit studu, zvláště když jsem vytáhl fotoaparát a chtěl udělat několik snímků pro tento článek. Však jsme také zaslechli od míjejících lidí: „Hele, povodňoví turisti!“

9 / 2002

9

Z VAŠICH DOPISŮ

Těžko bychom jim vysvětlovali, že jsme přinesli jejich městu pomoc. Když jsme odjížděli, byl slunný den, obě řeky byly ve svých korytech, nepostižená část města žila normálním životem, ale když si uvědomíme tu hrůzu, kdy voda stoupala a zastavila se až 40 m od náměstí, domy u vody zatope-

Jsme také ohroženi? V souvislosti s letošními povodněmi si mnozí kladou otázku, zda-li jsme také v našem regionu povodněmi ohroženi. Jedním z kritérií může být i nadmořská výška obcí Chlumecka. Babice 235 m Kosičky 224 m Chlumec nad Cidlinou Kratonohy 228 m náměstí 216 m Levín 226 m nádraží 228 m Lišice 268 m zámek 254 m Lišičky 225 m Chudeřice 228 m Lovčice 220 m Káranice 228 m Lučice 213 m Klamoš 232 m Luková 215 m Kosice 230 m Mlékosrby 230 m

né do půli oken, chaos, děs a bezmocnost - to si neumíme ani představit. Věřící by se měli modlit k Bohu, nevěřící prosit matku přírodu, aby nám naše Cidlina nevyvedla něco takového. M. Vencl

Děkujeme Městu Chlumec nad Cidlinou, které nám umožnilo bezplatný pobyt v campu na koupališti v Chlumci n. C. Náš byt v Praze byl zatopen a je zatím neobyvatelný. rodina Pěkných ze Zbraslavi - Praha 5 Nepolisy Nové Město Obědovice Olešnice Pamětník Písek Převýšov Stará Voda

228 218 229 217 208 216 228 228

m m m m m m m m

Štít Zadražany

218 m 228 m

Ke zjištění údajů byla použita kniha Václava Horyny Vlastivěda Královéhradecka. Jiří Drábek

VÝSTAVBA VÍCEÚČELOVÉ SPORTOVNÍ HALY NENÍ PŘEPYCH ALE NUTNOST V Chlumeckých listech č. 6/2002 uvádí ve „svém slově“ náš pan starosta důvody, které vedly dosavadní zastupitelstvo k rozhodnutí postavit víceúčelovou sportovní halu. Chci připomenout, že všichni přítomní zastupitelé hlasovali pro výstavbu, pouze jeden se hlasování zdržel. Zastupitelé města si správně uvědomili, že vše nevyřeší „zákon trhu“. Výstavba sportovní haly, s využitím pro co nejširší veřejnost a s možností výuky tělesné výchovy žáků základní a zvláštní školy, je sice diskutabilní podnikatelský záměr, ale budování sportovišb je jedním z úkolů obcí a měst. I proto byla v minulé době přijata opatření o zvyšování dotací pro jednotlivé sportovní organizace. Jako příklad uvádím financování některých akcí: - tělocvična v ZŠ (současně jediná vhodná pro míčové hry) - výstavba hokejbalového areálu - výstavba druhé travnaté fotbalové plochy pro tréninkové účely 10

- přeměna nevyužitých ploch v areálu školy ke sportování Rozhodnutí to byla rozumná, nebob kde by sportovali nyní žáci ZŠ? Snad pouze ve staré nevyhovující tělocvičně, nebo v hygienicky neodpovídajících podmínkách v sokolovně. - kde by trénovali mladí fotbalisté - kde by sportovali hokejbalisté - kde by děti jezdily na kolečkových bruslích - kde však mají sportovat ti, kteří pro své sporty nemají vhodné kryté plochy, a když mají, tak v nedostačující kapacitě I přes tyto výše uvedené důvody jsou mezi námi jedinci s názorem opačným. Do sportovišb a sportovních objektů neinvestovat. Jako hlavní uvádějí, že jsou důležitější obecní investice. Zde bych chtěl říci, že na tom, co má přednost, nebudou mít občané města nikdy jednotný názor. Věřím, ale že

jsou všichni pro zlepšení podmínek v oblasti tělovýchovy a sportu jakož i pro realizaci dalších potřebných akcí. Proto jsme si zvolili zastupitele na radnici, kteří mají od nás voličů mandát rozhodnout, co je v dané době a situaci nejdůležitější a zároveň realizovatelné. Myslím si, že přidělení dotace ve výši 6 000 000,- Kč je nutné využít. Vzpomeňme si na rozhodnutí Městského národního výboru v 70. letech nevyužít možnosti postavení umělé ledové plochy v Chlumci nad Cidlinou. Ještě, že Městský národní výbor sousedního Nového Bydžova nabízené přidělované finanční prostředky využil. Zimní stadion postavil a tím i nám občanům Chlumce umožnil jezdit za umělou ledovou plochou do Nového Bydžova. Pravděpodobně jsou obavy, že na nic „jiného“ nebude. Že nelze zvýšit příjmy městské pokladny, či není možné snížit pravidelné výdaje městského rozpočtu. V těchto oblastech vždy Chlumecké listy

POLICIE ČR

existují rezervy a další možnosti. Některé vyplývají z dlouhodobých záměrů, jako podpora podnikání, výstavby a z toho plynoucí další příjmy, důsledné rozdělení správy města na státní a městskou apod. Pro ty, kteří ještě pochybují o vhodnosti výstavby víceúčelové sportovní haly, bych zopakoval některé argumenty, které vedly zastupitelstvo k tomu, proč víceúčelovou sportovní halu stavět: - škoda nevyužít státní dotaci ve výši 6 000 000,- Kč, což činí 33 % nákladů, když hokejbalové hřiště, fotbalovou plochu, školní tělocvičnu platilo město 100 %

- výstavbou haly vytvořit lepší podmínky pro případné získání dotací na výstavbu budovy pro střední školství (to bude tělocvičnu potřebovat) - umožnit sportovní činnost širší veřejnosti a dalším sportovním oddílům - vznikne zařízení, které neexistuje v okruhu 30 km, a i to je důvod, proč by do našeho města měli zajíždět lidé z okolí a zde utrácet peníze za poskytované služby v prodejnách a restauracích - doplnit infrastrukturu města a město tak zatraktivnit pro investory, splnit možné podmínky pro zachování vojenské posádky, přilákat turisty k návštěvě města

Informace pro občany Města Chlumec n. Cidlinou Na Městskou policii Chlumec nad Cidlinou je nyní možnost se v průběhu služby obracet nejen prostřednictvím telefonního záznamníku pevné linky, ale od 5. 9. 2002 nově i prostřednictvím mobilního telefonu (operátor T-mobile) na čísle +420 732 479 996. Za Městskou policii Chlumec nad Cidlinou Aleš Synek

# Policie ČR upozorňuje řidiče, že se množí krádeže věcí z motorových vozidel, která jsou parkována u vodních nádrží a lesů. Ve vozidlech na viditelných místech zanechávají osádky vozidel osobní věci včetně cenností a peněz, což láká zloděje, kteří násilně vnikají do vozidel, aby věci odcizili. Proto je bezpečnější tyto věci z vozidla odnést a nebo výjimečně je zanechat ve vozidle skryté. Na shora uvedenou lehkovážnost 9 / 2002

S přihlédnutím k výše uvedenému bylo rozhodnutí zastupitelstva jistě správné. Věřím, že výstavba haly proběhne bez komplikací a že v roce 2003 při jejím slavnostním otevření chlumečtí občané budou opět na své město hrdí. Miroslav Deduch starosta TJ SOKOL Chlumec n. C.

Nová telefonní čísla zdravotních ordinací v budově železniční stanice ČD v Chlumci nad Cidlinou, Nádražní 133/IV: MUDr. Markéta Horynová (2. poschodí)

- stomatologie 495 703 494

MUDr. Magdaléna Hovorková MUDr. Miloslav Hrouda - praktičtí lékaři 495 486 860

Z POLICEJNÍCH ZÁZNAMŮ # Dne 5. 7. 2002 zadrželi policisté Obvodního oddělení Chlumec n. C. uprchlého chovance VÚM Kutná Hora, po kterém bylo vyhlášeno celostátní pátrání, a byl předán zpět do výchovného ústavu.

- umožnit dětem základní a zvláštní školy výuku tělocviku po zrušení „malotřídek“ v okolních obcích (toto nutně nastane po vstupu naší republiky do EU) - pozemek, na kterém má být hala postavena, město získalo bezúplatně

doplatil mimo jiné také řidič osobního auta zn. Renault Laguna, které zaparkoval u písníku Pamětník a poté, když se k vozidlu vrátil, zjistil, že dosud nezjištěný pachatel rozbil u jeho vozidla boční okno a odcizil osobní doklady a peníze, čímž mu způsobil škodu ve výši 21 600,- Kč. # Dne 10. 7. 2002 byl v Chlumci n. C. kontrolován 59ti letý řidič osobního auta a orientační dechovou zkouškou na alkohol bylo zjištěno, že před jízdou požil alkoholické nápoje. Z tohoto důvodu mu byla zakázána další jízda a byl předveden k lékařskému vyšetření a odběru krve. Případ byl předán k projednání správnímu orgánu Okresního úřadu.

# Dne 26. 7. 2002 a 28. 7. 2002 prošetřovali policisté Obvodního oddělení Chlumec n. C. dva případy padělání peněz, a to bankovek nominální hodnoty 1 000,- Kč. Výskyt bankovek byl zjištěn v Komerční bance a věc je dále šetřena jako trestný čin dle § 140 a 141 tr. zákona. # Ve dnech 2. 8. až 4. 8. 2002 probíhal v Chlumci sraz motorkářů a vzhledem k tomu, že účastníci srazu nedodržovali pravidla silničního provozu, přistoupila PČR ke zvýšeným kontrolám těchto řidičů. Kromě jiných přestupků bylo zjištěno, že v 50 případech řídili motocyklisté po požití alkoholických nápojů, a ve všech těchto případech byly věci postoupeny k projednání Správnímu orgánů okr. úřadu Hradec Králové. npor. Zima 11

VOLBY DO ZASTUPITELSTVA MĚSTA

VOLEBNÍ PROGRAM kandidátů za Křesianskodemokratickou unii - Československou stranu lidovou

pro Chlumec nad Cidlinou a Chlumecko Vážení voliči, občané města Chlumce nad Cidlinou, obcí Lučic, Kladrub a Pamětníka, tak jako před čtyřmi uplynulými lety, kdy jste nám dali většinovým hlasováním svou důvěru a naše uskupení s převahou vyhrálo volební boj o Vaši přízeň, se chceme opět pokusit o dobré vedení města, které by vyústilo v jeho další rozvoj. V dynamický rozvoj po stránce ekonomické, kulturní i sportovní. Svým vlivem v zastupitelstvu města chceme být jeho platnými členy, kteří se stanou, dáte-li nám v tomto volebním období opět svoji důvěru, hybnou pákou.nejvyššího orgánu města. Již před čtyřmi lety, kdy jsme se zavázali ke splnění mnoha náročných úkolů, jsme nepochybovali, že odvedeme-li každý z nás svěřenou práci na sto procent, většinu z nich splníme. Ohlédneme-li se za těmi uplynulými čtyřmi roky, můžeme konstatovat, že většina z vytyčených mezníků byla splněna. Ve spolupráci s dalšími zastupiteli z jiných politických uskupení, se kterými jsme vždy dobře vycházeli, se nám podařilo realizovat a prosadit: V INVESTIČNÍ VÝSTAVBĚ - 56 nových bytových jednotek, dům s pečovatelskou službou o 11 bytech, dokončení fasády školy, nový školní šatnový pavilon, celkovou úpravu školního dvora se 4 novými hřišti, rekonstrukci sociálního zařízení na 1. stupně ZŠ, generální rekonstrukci Lorety na městské muzeum, hokejbalové a tréninkové fotbalové hřiště, zahájit výstavbu víceúčelové sportovní haly, umožnit výstavbu Penny Marketu, umožnit výstavbu nového domova důchodců V DOPRAVĚ - zajistit financování světelné křižovatky v centru města a kruhových objezdů ze státních prostředků, prosazení přednostní výstavby 6 km úseku dálnice D 11 u Chlumce n. C., generální rekonstrukci chlumeckých ulic v hodnotě 17 000 000,- Kč, dokončit generální rekonstrukci náměstí u Mariánského sloupu V INFRASTRUKTUŘE - 60% plynofikace města, plynofikace celého území města a Kladrub, opravit a dokončit městské kanalizační sítě V PODPOŘE ZAMĚSTNANOSTI - zajistit výstavbu nových a budoucích průmyslových areálů BEST a.s., NIROSTA spol. s r.o., BELUTEC s.r.o., Q s.r.o. Cílový stav: 350 nových pracovních míst V OBLASTI ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ - výsadba zeleně v ulici Smetanova a Riegrova, výsadba zeleně v Lučicích a Pamětníku, čištění koryta řeky Cidliny ve městě V OBLASTI PROJEKČNÍ PŘÍPRAVY - rekonstrukce kina na víceúčelové kulturní zařízení (divadlo, kino, hudební sál), projekty zbývajících neupravených městských komunikací, projekty plynofikace a odkanalizování obcí Lučice a Pamětník Z předchozího výčtu realizovaných a připravených akcí je zcela zřejmé, že rozvoj Chlumce nad Cidlinou rychle pokračuje. Je velmi důležité, že lidé v Chlumci zase chtějí bydlet a město je zajímavé především pro mladé rodiny.

Do budoucna chceme realizovat především tyto smělé plány: DOPRAVNÍ SITUACE MĚSTA - chceme ještě zvýšit tlak na urychlení dostavby dálnice D11 s tím, že v roce 2004 bude již konečně fungovat obchvat města na prioritně dokončeném 6 km dlouhém dálničním úseku. Koncentrace exhalaci jsou 12

v centru města horší, než si dovede většina z Vás s ohledem na zdraví dospělých a především dětí domyslet. INFRASTRUKTURA - v následném volebním období zabezpečíme dokončení rekonstrukce nezpevněných povrchů naprosté většiny zbývajících ulic. Pořadí oprav probíhá vždy podle klíče, kolik v nich bydlí obyvatel, a to je spravedlivé. V Lučicích a Pamětníku budou během příštího volebního období vybudovány inženýrské sítě v tomto pořadí: nejprve plyn, následně dokončení vodovodních řadů a kanalizace. ROZVOJ BYDLENÍ - připravíme v souladu s územním plánem nové lokality pro výstavbu bytových a rodinných domů. Jedná se o lokality v ulici Vrchlického a zastavění volného prostoru mezi vodárnou a nemocnicí. Po vybudování dopravního obchvatu města podpoříme rekonstrukci průčelí domů na náměstí. Zajistíme získání další dotace na dům s pečovatelskou službou i na obytné domy se státní podporou. Budeme pokračovat v další privatizaci městského bytového fondu. ROZVOJ PRŮMYSLU A OBCHODU - Chlumec nad Cidlinou má nyní v souvislosti s dostavbou dálnice D11 obrovskou příležitost k ekonomickému rozmachu. Podpoříme záměr vybudování velké obchodní a průmyslové zóny u sjezdu z dálnice mezi Klamoší a Novým Městem. Kladný výsledek našich snah by zabezpečil až tisíc nových pracovních příležitostí v průmyslu, hotelových a obchodních službách pro náš region. Opět by zákonitě rostl obchod i řemesla a počet obyvatel města by se prudce zvýšil. V této věci budeme pokračovat v jednání s příslušnými ministerstvy, CzechInvestem i s nejvyššími zástupci Královéhradeckého kraje. Tuto šanci nesmíme promarnit! ŠKOLSTVÍ - zabezpečíme modernizaci a interiérové dovybavení mateřských škol. Budeme usilovat o získání dotačních titulů na rekonstrukci šaten a sociálních zařízení 2. stupně základní školy. Máme v plánu situovat dům dětí a mládeže do nástavby pavilonu nad školní družinu a koncepčně integrovat volný čas školáků do jednoho místa. Chlumec nad Cidlinou je jedno z mála měst této velikosti, které nemá střední školu. Proto vyvineme enormní snahu o zřízení například středního učňovského střediska se zaměřením na strojírenství. Šance roste s ohledem na blízkou průmyslovou megazónu u Kolína a na možnou průmyslovou zónu u dálnice. Prostory k tomuto záměru držíme v ulici Komenského. Jednáme intenzivně s Královéhradeckým krajem. Proč mají všechny naše děti stále za vzděláním dojíždět? Budeme podporovat základní uměleckou školu, která je naší pýchou, i DDM. Obou organizací je Město již zřizovatelem. ROZVOJ KULTURY A SPORTU - zajistíme finanční prostředky a zahájíme rekonstrukci kina na víceúčelové kulturní zařízení. Dokážeme dostavět sportovní halu, která bude po dlouhá desetiletí chloubou sportovní úrovně našich občanů a která bude zákonitě po blížícím se uzavření malotřídek na Chlumecku sloužit jako tělocvična pro nezbytné zabezpečení tělesné výchovy žáků, když kapacita školních tělocvičen bude potom jednoznačně nedostatečná. Budeme pokračovat v podpoře všech zájmových sportovních, kulturních i společenských organizací přímou finanční podporou z městského z rozpočtu, když přednost budou mít žákovská uskupení. Získáme další finanční prostředky z vyhlašovaných grantů. Dojde na projekční přípravu zabývající se generální rekonstrukcí koupaliště. DoChlumecké listy


končíme partnerská družební jednání se slovenskou obcí Valaská a zabezpečíme tak našim občanům častý pobyt v krásném prostředí moderního kempu v srdci Nízkých Tater. ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ - prosadíme: vyčištění slepého ramene Cidliny ve spolupráci s Českým rybářským svazem, odstranění následků větrných kalamit v Lučicích i Pamětníku doplněním zeleně, rekonstrukci parku u Sv.Trojice SOCIÁLNÍ OBLAST - pokusíme se vystavět další dům s pečovatelskou službou. Zajistíme další provozování pečovatelské služby ve městě. Vážení občané, chceme Vám zaručit, že naši kandidáti jsou především poctiví

a pracovití lidé, kteří sliby plní. Většina z nich již totiž delší dobu pracuje obětavě v zastupitelstvu města a v jeho poradních orgánech - výborech a komisích, čtyři z nás jsou i členy současné městské rady. Disponujeme fundovanými odborníky, jejichž profese jasně zaručuje správný chod městského zastupitelstva. Svěříte-li nám volebním hlasem svoji důvěru v nadcházejících komunálních volbách, slibujeme, že nezklameme Vaše očekávání. Garantujeme, že budeme spolupracovat i s dalšími potenciálními zvolenými zastupiteli z jiných politických nebo nepolitických subjektů s cílem zabezpečit pokračování rozvoje našeho malého města a spravovaných obcí. Chlumec nad Cidlinou se stane důstojnou bránou do východních Čech.

Představení kandidátů za volební uskupení KDU-ČSL v Chlumci nad Cidlinou 1. Ing. Miroslav Uchytil, 44 let - zvolený současný starosta města, člen KDU-ČSL, člen a účastník devíti komisí a výborů včetně Dopravního výboru Královéhradeckého kraje a předseda komise pro dostavbu D 11, lídr volebního uskupení. Vystudoval VŠCHT Pardubice, ženatý, člen OS „Město v zahradách“. 2. MVDr. Vladislava Konášová, 49 let - zvolená městská radní, bez politické příslušnosti, privátní veterinární lékařka, předsedkyně sociální a bytové komise, vystudovala Vysokou školu veterinární v Brně, členka Českého svazu zahrádkářů, vdaná. 3. MUDr. Jaroslav Krenčík, 50 let zvolený městský radní, bez politické příslušnosti, privátní porodník a gynekolog, vede zdravotní komisi, vystudoval Lékařskou fakultu v HK - obor všeobecné lékařství, ženatý, vedoucí chlumeckého skautingu, chlumecký patriot. 4. Mgr. Jana Bernartová, 42 let - zvolená městská radní, bez politické příslušnosti, ředitelka chlumecké základní školy, vystudovala Pedagogickou fakultu v HK, členka OS „Město v zahradách“, členka kulturní a školské komise, vdaná. 5. PaedDr. Arnošt Vítek, 39 let - zvolený městský zastupitel, bez politické příslušnosti, ředitel chlumecké zvláštní základní školy, vystudoval Pedagogickou fakultu UK v Praze, předseda kulturní a školské komise, místopředseda OS „Město v zahradách“, ženatý. 6. Ing. arch. Jan Zima, 43 let - zvolený městský zastupitel, bez politické příslušnosti, stavební a zahradní architekt, vystudoval Fakultu architektury v Praze, autor projektů obou domovů důchodců, rekonstrukce Lorety, domu s pečovatelskou službou, školních hřišb a šatnového pavilonu a jiných projektů, člen investiční komise, ženatý. 7. Václav Mareš, 49 let - zvolený městský zastupitel, živnostník, bez politické příslušnosti, předseda komise životního prostředí, člen výboru Chlumeckého rybářského svazu, člen vodácko-cyklistického oddílu, ženatý. 8. Daniela Lusková, 29 let - bez politické příslušnosti, sociální pracovnice domova důchodců, autorka projektu Programu dobrovolnictví - péče o staré občany, reportérka rádiové stanice východních Čech, členka sociální a bytové komise, členka OS „Město v zahradách“, vdaná. 9. Ing. Pavel Školník, 37 let - bez politické příslušnosti, správce počítačové sítě v Kovoplastu a.s., vystudoval Fakultu strojní ČVUT Praha, člen komise obchodu a cestovního ruchu, člen kontrolního výboru zastupitelstva, předseda představenstva bytového družstva Chlumec nad Cidlinou, ženatý. 9 / 2002

10. Ing. Pavel Kubík, 26 let - bez politické příslušnosti, stavební projektant, vystudoval Fakultu stavební ČVUT Praha, chce pracovat v investiční komisi, svobodný. 11. Josef Komárek, 45 let - bez politické příslušnosti, technik zásobování a kooperace Nirosty spol. s r.o., zvolený předseda OS „Město v zahradách“, ženatý. Chce pracovat v kulturní a školské komisi. 12. Dobroslav Netík, 30 let - bez politické příslušnosti, soukromý podnikatel a majitel Fit centra, propagátor zdravého způsobu života, svobodný. Chce pracovat v komisi pro zájmovou činnost a sport. 13. Jiří Vávra, 29 let - bez politické příslušnosti, servisní technik, předseda osadního výboru v Lučicích, ženatý, člen zásahové jednotky hasičského záchranného sboru v Chlumci n. C. Chce dále pracovat v lučickém osadním výboru. 14. Josef Krátký, 49 let - bez politické příslušnosti, svobodné povolání - restaurátor, ředitel chlumecké Farní charity, člen OS „Město v zahradách“, člen kulturní a školské komise, restauroval historické exponáty pro Loretu, ženatý. 15. Ing. Ladislav Vacek, 37 let - bez politické příslušnosti, ekonom Rybářství a.s. Chlumec n.C., vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, člen výboru Fotbalového klubu, vedoucí mládežnických fotbalových oddílů, ženatý. Chce pracovat v komisi pro zájmovou činnost a sport. 16. Mgr. Jiří Janouch, 28 let - bez politické příslušnosti, učitel 2. stupně na chlumecké základní škole, vystudoval Pedagogickou fakultu v HK, ženatý. Chce pracovat v kulturní a školské komisi. 17. Jaroslav Pokorný, 49 let - člen KDU-ČSL, zámečník, člen osadního výboru v Lučicích, kde chce dále pracovat, ženatý. 18. Ing. Josef Kříž, 34 let - bez politické příslušnosti, soukromý podnikatel ve výpočetní technice, vystudoval Fakultu elektrotechniky v Praze, člen komise obchodu a cestovního ruchu, člen OS „Město v zahradách“, ženatý. 19. Miroslav Halberštát, 63 let - bez politické příslušnosti, čerstvý důchodce, člen komise pro majetek Města, předseda chlumeckého kynologického spolku, ženatý, aktivní člen minulého městského zastupitelstva. 20. Ing. Jiří Ornst, 46 let bez politické příslušnosti, ekonomický ředitel Správy hospodářství Dr. Pio Kinský dal Borgo, vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, člen finančního výboru městského zastupitelstva, ženatý. 21. Ing. Miloš Hofman, 35 let - bez politické příslušnosti, vedoucí konstruktér Kovoplastu a.s., vystudoval Fakultu strojní ČVUT Praha, člen komise životního prostředí, svobodný. 13


NEZÁVISLÍ PRO CHLUMEC NAD CIDLINOU Nezávislí rozhodují svobodně. Obracíme se na každého z Vás, komu není lhostejný osud našeho města, jeho rozvoj a prosperita. Obracíme se na Vás, občany Chlumce nad Cidlinou jako nezávislí kandidáti a usilujeme o Váš hlas v nadcházejících listopadových volbách do zastupitelstev měst a obcí. Nepopíráme význam politických stran v systému parlamentní demokracie a v tzv. „velkých“ volbách každý z nás volí strany, které programově vyhovují jeho politickým postojům. Společným průsečíkem našich politických postojů jsou liberální hodnoty, které jako jedinci vyznáváme. Jsme však přesvědčeni, že na komunální úrovni je na radnici potřeba řešit především věcná témata, která se bezprostředně dotýkají našeho každodenního života. Více než ideové nástroje politických stran jsou významnější občanské postoje, schopnosti a pracovitost osobností, které jsou pro voliče zárukou odpovědnosti při správě věcí veřejných. Naše rozhodnutí kandidovat společně vychází ze shodného názoru, jakou cestou by se rozvoj našeho města měl v příštím volebním období ubírat. V průběhu října Vás seznámíme s naším volebním programem. Nabídneme Vám realistický, ale přitom ambiciózní program. Nebudeme Vám slibovat neuskutečnitelné vize, jejichž realizace by přivedla město k nezodpovědnému zadlužení. Zajímáme se o Vaše názory. Uvítáme jakékoli náměty a připomínky k činnosti radnice. Chceme vytvořit obousměrnou komunikaci mezi voliči a jejich zastupiteli. Vaše názory

nebo dotazy můžete již nyní směřovat na ing. arch. Jiřího Bučinu, nové tel. číslo 495 485 584 nebo 0603 156462, E-mail: bucina@ volny.cz. Naše hodnocení uplynulého období není negací toho, co se ve městě uskutečnilo; nakonec někteří z nás v zastupitelstvu v tomto období pracovali. Pohled zpátky pro nás však není zastřený růžovými brýlemi, ne všechno vyšlo stoprocentně, ne vždy jsme při hlasování měli sílu jiný názor prosadit. Přesto se domníváme, že radnice ve svém úkolu obstála a v osobě starosty bylo jeho zvolení před čtyřmi lety pro město prospěšné. Je nutné si však uvědomit, že i v případě úspěšných jedinců může po určité době dojít k pocitu sebeuspokojení, snížení schopnosti sebereflexe a ke snížení citlivosti na oponentní názory. Nechceme tyto vlastnosti současnému starostovi podsouvat a tím zpochybňovat jeho schopnost vést i nadále svůj úřad. Otevřeně však říkáme, že usilujeme ve volbách o silný mandát, který nám umožní silné zastoupení jak v zastupitelstvu, tak i v radě a ve vedení města. K tomu potřebujeme Vaši podporu, Váš hlas ve volbách. Naším programem není konfrontace, ale konstruktivní spolupráce se všemi zastupiteli na základě programové shody. Jsme volební nabídkou pro všechny občany našeho města, nejsme volebním uskupením pro jednu nebo druhou zájmovou skupinu či spolek. Pojem nezávislosti na politických stranách neznamená nečitelnost, nekoncepčnost či solitérství při rozhodování v zastupitelstvu. Jako kandidáty nás bude spojovat společný slib voličům daný volebním programem.

Stručné představení kandidátů za volební stranu Nezávislí pro Chlumec nad Cidlinou 1.

Ing. arch. Jiří Bučina, 47 let, Chlumec n. C., Klicperova 55/I. Narozen v Chlumci n. C. Po vystudování Fakulty architektury ČVUT v Praze působil jako projektant ve Stavoprojektu v Hradci Králové, poté jako vedoucí Odboru výstavby v Chlumci n.C. V současné době se věnuje projekční a realitní činnosti. Je ženatý, má dva syny. Je členem investiční komise. Bez politické příslušnosti.

mise obchodu, cestovního ruchu a služeb. Bez politické příslušnosti. 4. Miroslav Déduch, 43 let, Chlumec n. C., Tylova 697/IV. Vystudoval střední vojenskou školu elektrotechnickou, stal se vojákem z povolání. V Chlumci n.C. od roku 1980. Po ukončení aktivní služby byl zvolen starostou TJ Sokol v Chlumci n.C. Je ženatý, má dvě dcery. Je členem komise pro zájmovou činnost a sport. Bez politické příslušnosti

2. Zdeněk Solar, 48 let, Chlumec n. C., V Lipkách 77/II. Pochází z Písku v jižních Čechách. Vystudoval průmyslovou školu stavební v Českých Budějovicích. Po škole pracoval jako stavbyvedoucí. Od roku 1981 je občanem Chlumce n.C. Zde pracoval jako vedoucí odboru výstavby, následně jako předseda MěstNV až do roku 1990. Dnes podniká ve stavebnictví. Je ženatý, má dva syny a dceru. V uplynulém období byl členem městského zastupitelstva a členem investiční komise. Bez politické příslušnosti

5.

3. Ivo Kučera, 42 let, Chlumec n. C., Družstevní 705/IV. Narozen v Chlumci n. C. Vyučil se v oboru chladírenský mechanik. Nejprve pracoval jako zaměstnanec Eramu Hradec Králové, dnes jako soukromý podnikatel ve stejném oboru. Je členem vodáckého klubu, ženatý, má syna a dceru. V uplynulém období byl členem městského zastupitelstva a předsedou ko14

Ing. Petr Vondráček, 55 let, Chlumec n. C., Mládežnická 698/IV. Narozen v Turnově. Po absolvování Lesnické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně pracoval v různých funkcích v oboru lesnictví. V současné době pracuje jako ředitel Lesního hospodářství Správy hospod. Dr. Pia Kinského dal Borgo. Občanem Chlumce n.C. od roku 1988. Je členem Českomoravské myslivecké jednoty. Je ženatý, má syna a dceru. Bez politické příslušnosti. 6. Ing. Petr Kycelt, 33 let, Chlumec n. C., Palackého 39/III. Absolvent SPŠ stavební v Hradci Králové, poté Fakulty strojního inženýrství ČVUT v Praze. Původním povoláním středoškolský učitel odborných předmětů na SPŠ stavební, v současné době externí učitel a samostatný projektant v oboru vytápění a vzduchotechniky. Ženatý, má syna a dceru. Je aktivním hráčem stolního tenisu. Bez politické příslušnosti. Chlumecké listy


7. Petr Zborník, 37 let, Chlumec n. C., Zapečská 10/II. Narozen v Chlumci n.C. Po absolvování SPŠ strojní v Jičíně pracoval jako dělník, zásobovač, dispečer dopravy a technik požární ochrany. Dnes působí u Vojenské hasičské jednotky v Chlumci n.C. jako velitel směny hasičů. Od r. 1980 je členem Sboru dobrovolných hasičů v Chlumci n.C., kde se věnuje převážně práci s dětmi. Spoluzakladatel Hokejbalového klubu. Ženatý, dvě dcery a syn. Bez politické příslušnosti. 8.

Drahomíra Belancová, 48 let, Chlumec n. C., Družstevní 765/IV. Narodila se v Chlumci n.C. Vystudovala Západočeskou univerzitu v Plzni obor učitelství. Po absolvování pracovala v Mariánských Lázních. Od roku 1986 pracuje jako učitelka Základní školy v Chlumci n.C. Je vdaná, má dvě dcery a syna. Věnuje se tělovýchově, především cvičení s dětmi. Bez politické příslušnosti. 9. Jiří Nedvěd, 36 let, Chlumec n. C., Fügnerova 264/IV. Narozen v Chlumci n.C. Vyučil se strojním zámečníkem. Nejprve pracoval jako nástrojař ZVÚ v Hradci Králové, dále jako údržbář v chlumecké Malvě. Od roku 1998 pracuje jako vedoucí autodopravy Kovoplast a.s. Je ženatý, má syna a dceru. Je členem Hokejbalového klubu. Bez politické příslušnosti. 10. Dr. Ing. Zbyněk Herčík, 41 let, Chlumec n. C., U Starého Hradu 186/I. Narodil se v Chlumci n.C. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Po škole nastoupil jako zootechnik u Velkovýkrmen v Chlumci n.C. V letech 1990 - 94 působil jako vedoucí výrobního závodu Živa Kolín a od roku 1994 jako vedoucí zemědělského závodu Převýšov. V této době získal vědeckou hodnost kandidáta zemědělských věd v oboru speciální zootechnika. Je ženatý, má syna a dceru. Je členem Mysliveckého sdružení Žehuň. Bez politické příslušnosti. 11. Jitka Koulová, 40 let, Chlumec n. C., Kozelkova 447/IV. Absolvovala Střední pedagogickou školu v Litomyšli. Od roku 1986 pracovala v domě dětí a mládeže jako vychovatelka, od roku 2001 jako jeho ředitelka. Vdaná, má dceru a syna. Je členkou komise pro zájmovou činnost a sport. Bez politické příslušnosti. 12. Petr Pokorný, 48 let, Chlumec n. C., Zimova 555/IV. Narodil se na Moravě, v Křtinách u Brna. Instalatérem se vyučil ve Slavkově. Od roku 1976 žije a pracuje v Chlumci n.C. Nejprve jako údržbář na Rybářství Chlumec n.C., od roku 1995 jako podnikatel v oboru topení, voda, plyn. Je členem divadelního souboru Klicpera a zakládajícím členem Hokejbalového klubu. Má dvě dcery. Bez politické příslušnosti. 13. Mgr. Jana Šimečková, 40 let, Chlumec n. C., Tylova 697/IV. Narodila se na Moravě, v Opavě. Vystudovala Střední pedagogickou školu v Krnově. Od roku 1984 je občankou Chlumce n.C. Při zaměstnání vystudovala Ústav sociálních studií Univerzity Hradec Králové - obor sociální práce. Pracovala jako učitelka, nyní jako ředitelka Domova důchodců v Chlumci n.C. Je vdaná, má dva syny. Bez politické příslušnosti. 14. MUDr. Miroslav Louda, 37 let, Chlumec n. C., Zimova 594/IV. Pochází z Děčína v severních Čechách. Vystudoval Gymnázium v Děčíně a následně Vojenskou lékařskou akademii Jana Ev. Purkyně v Hradci Králové. V letech 1989 - 91 pracoval ve 9 / 2002

vojenské nemocnici v Českých Budějovicích a od roku 1991 jako lékař u vojenského útvaru v Chlumci n.C. Od roku 1998 pracuje jako privátní praktický lékař. Je ženatý, má syna. Bez politické příslušnosti. 15. Karel Podolský, 60 let, Chlumec n.C., Sadová 560/IV. Narodil se v Kostelci n.O. Vyučil se v oboru strojní zámečník. Chlumeckým občanem od roku 1977. Původně zaměstnán v Destě Chlumec n.C., dnes Despa OK s.r.o. jako vrtař. Člen divadelního souboru Klicpera. Ženatý, má dceru a syna. Bez politické příslušnosti. 16. Ing. Antonín Mrkvička, 66 let, Chlumec n. C., Rooseveltova 536/IV. Vystudoval Vysokou školu strojní a textilní v Liberci. Chlumeckým občanem od roku 1960. Pracoval jako svářeč v Destě, mimo jiné i jako vedoucí technické kontroly. Od roku 1973 vedoucí technického rozvoje Velkovýkrmen. Od roku 1990 majitel firmy A. Mrkvička - Terom. Je dlouholetým hospodářem Mysliveckého sdružení Cidlina. Má dceru a syna. Bez politické příslušnosti. 17. Ing. Zdeněk Šanda, 49 let, Chlumec n. C., Mládežnická 698/IV. Narodil se v Kutné Hoře. Po absolvování Lesnické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně nastoupil na Lesním závodě Dobříš. Od roku 1983 je občanem našeho města a pracoval na Lesním závodě Chlumec n.C. V letech 1992 - 99 jako ředitel a.s. Lesy Chlumec n.C. Dnes vykonává funkci vedoucího marketingu u dřevařské firmy v Hradci Králové. Pracoval ve finanční komisi, dnes v komisi pro zájmovou činnost a sport. Ženatý, má syna a dceru. Bez politické příslušnosti. 18. Ing. Vladimír Holoubek, 50 let, Chlumec n. C., Kozelkova 382/IV. Narodil se v Chlumci n.C. Vystudoval Mechanizační fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze. Po škole pracoval v Agrostavu HK a od roku 1990 v Destě Chlumec n.C. V současné době pracuje jako vedoucí servisního střediska Despa OK s.r.o. Řadu let byl vedoucím leteckomodelářského kroužku, dnes působí jako trenér v zájmovém kroužku tenisu při domu dětí a mládeže. Svobodný. Bez politické příslušnosti. 19. Stanislav Čáslavský, 40 let, Chlumec n. C., U Starého Hradu 187/I. Po absolvování Střední průmyslové školy stavební v Hradci Králové nastoupil v roce 1984 u Rybářství v Chlumci n.C. jako vedoucí střediska služeb, kde působí dodnes. Je ženatý, má dva syny. Bez politické příslušnosti. 20. Ing. Hana Matějů, 42 let, Chlumec n. C., K Jezu 183/I. Narodila se v Chlumci n.C. Po vystudování Gymnázia v Novém Bydžově pracovala jako vedoucí laboratoře Oseva Choceň. Při zaměstnání vystudovala Vysokou zemědělskou školu v Praze. Od roku 1994 pracuje jako ekonomka ve firmě A. Mrkvička - Terom. Je členkou výboru TJ Sokol Chlumec n.C. Vdaná, má dvě dcery. Bez politické příslušnosti. 21. Boleslav Havlín, 64 let, Chlumec n. C., Zimova 558/IV. Absolvent Střední průmyslové školy strojnické, pracoval mimo jiné 7 let jako konstruktér v Kovoplastu v Chlumci n.C., po doplnění pedagogického vzdělání působil 10 let jako učitel Středního odborného učiliště v Novém Bydžově. Od roku 1975 pracuje jako opravář velkokuchyňských zařízení. Dlouholetý funkcionář Stavebního bytového družstva a člen výboru tenisového oddílu. Bez politické příslušnosti. 15


Volební program MO ČSSD pro komunální volby v roce 2002 Prosazujeme: - intenzivní ekonomický rozvoj města - zřizování nových průmyslových zón a příchod schopných investorů - vznik nových pracovních příležitostí pro naše občany - výstavbu nových nájemních bytů zejména pro mladé rodiny s dětmi a sociálně slabé občany - výstavbu dálnice D 11 Obec má dobře spravovat a rozhojňovat majetek a z výnosů tohoto majetku financovat ty investice, které nejvíce prospějí občanům, ab už se jedná o investice do dopravní infrastruktury, o novou bytovou výstavbu, o zdravotnictví, školství, ale také kulturu, která je nedílnou součástí života lidí. V komunální politice místo hesel platí více konkrétní a dlouhodobá práce směřující ve prospěch obce, bez ohledu na stranické zájmy.

Podporujeme: Rekonstrukci kina na víceúčelové kulturního zařízení, aby v Chlumci vznikl důstojný kulturní stánek s komplexními službami pro naše občany.

Výrazné posílení rozvoje místní kultury a kulturních tradic města a důstojné kulturní vyžití pro starší generaci. Podporujeme rekonstrukci městského koupaliště, aby se stalo atraktivnější pro naše občany i turisty a nabízelo více rekreačního a sportovního vyžití v našem městě. Podpoříme všechny aktivity vedoucí k využití volného času dětí a mládeže, rozvíjení jejich osobností a zájmů, jako prevenci proti kriminalitě a dalším nežádoucím vlivům. Podpoříme zřízení a výstavbu středního odborného učiliště nebo školy. Vynasnažíme se podpořit drobné a střední podnikání v rámci možností města. Zasadíme se o kvalitní podporu sportu. Chceme zlepšit a zefektivnit práci městské policie. Pokračovat v dokončování potřebných komunikací a plynofikaci města. Zajistit lepší a průhlednější informovanost občanů z jednání MR + MZ. Účinnější zveřejňování nabídek odprodejů a pronájmů nemovitého majetku města.

Kandidátní listina pro komunální volby 2002 za ČSSD 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 16

MUDr. Lenka Rezničková Eduard Haspra Ing. Milan Havlíček Hana Hatašová Otakar Prokop Marie Trojanová Miroslav Zmítko Ing. Petr Černý Jana Bráborcová Ing. Evžen Šlapák Jana Gogová Karel Doskočil Martina Kukalová JUDr. Josef Rydval Lucie Panchartková Zdeněk Moravec Eva Veselá René Kvapil Zdeňka Pajerová Ladislav Demjanovič František Votýpka

věk věk věk věk věk věk věk věk věk věk věk věk věk věk věk věk věk věk věk věk věk

37, 58, 45, 57, 55, 57, 39, 36, 38, 47, 59, 30, 32, 52, 31, 41, 51, 49, 29, 40, 78,

zubní lékařka technik OSVČ ekonom důchodce vlakvedoucí důchodce soukromý podnikatel ekonom pokladní technik učitelka tance dělník zdravotní sestra státní zaměstnanec pedagogická pracovnice jednatel společnosti podnikatelka státní zaměstnanec účetní státní zaměstnanec důchodce

- bez pol. příslušnosti - bez politické příslušnosti - bez politické příslušnosti

- bez politické příslušnosti - bez politické příslušnosti - bez politické příslušnosti -

bez bez bez bez bez bez bez bez

politické příslušnosti politické příslušnosti polit. příslušnosti politické příslušnosti politické příslušnosti politické příslušnosti politické příslušnosti politické příslušnosti

Chlumecké listy


Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) Vážení spoluobčané. KSČM se hlásí k hodnotám a tradicím pokrokového hnutí. Hájíme a i v budoucnosti chceme hájit zájmy prostých občanů, kteří svou prací vytváří duchovní a materiální hodnoty. Chceme, aby občané měli možnost co nejvíce rozhodovat sami o sobě i o společenských záležitostech. Respektujeme rovnoprávný dialog jako prostředek komunikace s dalšími stranami, které mají zájem na rozvoji našeho města ve prospěch většiny občanů. Je na Vás, zda se rozhodnete spolu a námi na prioritách nového volebního období podílet. Také v tomto volebním období byli do zastupitelstva zvoleni naši spoluobčané z kandidátky KSČM. Vůlí vytvořené koalice z členů KDU-ČSL, ODS, ČSNS nemohli být v městské radě, ale přesto ve vztahu k rozvoji města nevytvářeli žádnou účelovou opozici, ale snažili se vždy podpořit reálné programy a návrhy, ab už přišly od kteréhokoliv člena zastupitelstva. Proto se mohou klidně přihlásit ke všem úspěchům, které se městu podařily v tomto volebním období, ale stejně nesou odpovědnost za to, co se nepodařilo. Nám nikdy nešlo ani nejde o vysokou politiku, ta se dělá v Praze, ale máme v prvé řadě na zřeteli rozvoj našeho města ve prospěch jeho občanů. A proto Vás vyzýváme - PŘIJĎTE K VOLBÁM a dejte svůj hlas pro naše kandidáty. Za úspěch právě končícího volebního období považujeme plnění sociálního programu (domov důchodců, dům s pečovatelskou službou, bytová výstavba s podílem státu). K neúspěchu patří to, že se nepodařilo udržet sídlo střední školy.

Co budou naši kandidáti v novém volebním období podporovat: 1. Každou iniciativu, která povede ke snížení nezaměstnanosti vytvořením nových pracovních příležitostí. 2. Rozvoj bydlení výstavbou nových bytů a rodinných domků se státním příspěvkem. Součástí naší podpory bude také zlepšování inženýrských sítí a zpevňování komunikací. 3. Kvalitní a všem dostupnou bezplatnou lékařskou péči včetně ordinování lékařů specialistů. 4. Zlepšování podmínek žáků základní školy a zachování obou mateřských škol, včetně finančně dostupných podmínek pro pobyt a stravování dětí. 5. Úsilí o zlepšení veřejného pořádku a zkvalitňování profesionality městské policie. 6. Péči o čistotu a pořádek ve městě. Pokračování v odvozu a likvidaci toxických a jiných nebezpečných odpadů za přímé finanční účasti města. 7. Ochranu životního prostředí včetně úsilí o likvidaci černých skládek. 8. Zahájení výstavby dálnice do Hradce Králové. 9. V pokračování tradice Klicperova Chlumce, místních kulturních iniciativ včetně rozvoje knihovny. 10. Rozvoj místní tělovýchovy a sportu, především mládežnických družstev kopané, odbíjené, košíkové, dále pak Pionýra, Junáka a činnosti DDM. Za samozřejmé považujeme, že naši spoluobčané žijí mimo centra v místních částech v Kladrubech, Lučicích, Pamětníku a rozvoj města bude směřován i do těchto částí. Vaši kandidáti za KSČM

KANDIDÁTNÍ LISTINA 1. Ing. Špičák Jarosl. 41 let, THP,

bez polit. přísl.

2. Ing. Vopálka Jiří

57 let, THP,

bez polit. přísl.

3. Hrabík Petr

43 let, učitel,

bez polit. přísl.

4. Kycelt Josef

12. Loudová Blanka

52 let, sociální pracovnice, bez polit. přísl.

13. Loudová Zuzana 52 let, dělnice,

KSČM

60 let, podnikatel, bez polit. přísl.

14. Petrovický Frant. 33 let, řidič,

bez polit. přísl.

5. Drtina Vladimír

70 let, důchodce, bez polit. přísl.

15. Řezníček Viktor

57 let, důchodce, KSČM

6. Končický Jiří

44 let, řidič,

16. Hrabík Josef


7. Šlechta David

30 let, nástrojař, bez polit. přísl.

17. Jirousek Jaroslav 66 let, důchodce, KSČM

8. Fiala Jiří

38 let, dělník,

bez polit. přísl.

18. Závorka František 70 let, důchodce, KSČM

9. Suchochleb Jiří

44 let, THP,

bez polit. přísl.

19. Pavlíček František 64 let, důchodce, KSČM

bez polit. přísl.

10. Panchartek Frant. 45 let, konstruktér, bez polit. přísl.

20. Holas Břetislav


11. Praun Vladimír

21. Netušil Rudolf


9 / 2002

65 let, důchodce, bez polit. přísl.

17


Kandidátní listina pro volby do zastupitelstva obce (města, městského obvodu, městské části) Chlumec nad Cidlinou konané dne 1. a 2. listopadu 2002

Volební obvod Typ politické strany:

Občanská demokratická strana

Kandidáti: p.č.

18

příjmení a jméno

věk

povolání

obec trvalého bydliště člen pol. strany

1

Holan Jaroslav

51

vedoucí oddělení

Chlumec nad Cidlinou

2

Rek Petr Ing.

53

podnikatel

Kladruby

3

Tláskal Petr

51

vedoucí odbytu


4

Šimák Václav

54

stavební technik


5

Nožička Josef Ing.

60

předseda bytového družstva


6

Kuchař Otakar Mgr.

43

učitel


7

Šafránek Petr

59

technik


8

Černý Miroslav

48

podnikatel


9

Divíšek Josef

57

podnikatel


10

Lukáč Josef

52

podnikatel


11

Vacherlohn Radek

29

podnikatel

Pamětník

12

Baldík Jan

66

důchodce


13

Synek Ota

69

důchodce


14

Knížková Alena

51

účetní


15

Rohlíček Eduard

48

podnikatel


16

Zahálková Marcela

27

odborná průvodkyně


17

Hájek Václav

50

technik


18

Černá Monika Mgr.

25

učitelka


19

Kloz Jiří

52

podnikatel


20

Netík Josef

60

podnikatel


ODS bez politické příslušnosti bez politické příslušnosti bez politické příslušnosti bez politické příslušnosti bez politické příslušnosti bez politické příslušnosti bez politické příslušnosti ODS bez politické příslušnosti bez politické příslušnosti bez politické příslušnosti bez politické příslušnosti bez politické příslušnosti bez politické příslušnosti bez politické příslušnosti bez politické příslušnosti bez politické příslušnosti bez politické příslušnosti ODS

Chlumecké listy

POZVÁNKA NA...

ZO ČZS v Častolovicích a Územní rada ČZS v Rychnově n. Kn. ve spolupráci s OU v Častolovicích pořádá výstavu ovoce a zelenin

ve dnech 4. - 6. října 2002

ZAHRADA VÝCHODNÍCH ČECH Radost - Krása - Užitek Areál Sokolské zahrady, Sokolovny, jídelny základní školy V ČASTOLOVICÍCH PRO NÁVŠTĚVNÍKY JE PŘIPRAVENO: - vystavené ovoce současně pěstované, perspektivní a rezistentní, - současně pěstovaná zelenina, včetně pěstitelských specialit, - poradenská služba, odborné přednášky a ukázky, aranžování květin, - bohatá květnová výzdoba ze suchých a rostlých květin, - soutěž o nejlepší misku ovoce od zahrádkářů, prodej cibulovin, - stánkový prodej všeho, co zahrádkář potřebuje na zahrádce, - prodej ovocných stromků a keřů, okrasných dřevin a bonzají, - prodej pokojových květin, keramiky, odborné literatury, - doprovodný kulturní pořad, ukázky výrobků z Vamberecké krajky, - bohaté občerstvení po celou dobu výstavy, - možnost návštěvy renesančního zámku v Častolovicích. Bližší informace na telefonu: 0444/ 323637, 323911

PROGRAM: PÁTEK 4. 10. 2002 9.00 Slavnostní zahájení výstavy za účasti zástupců RR a ÚR ČZS 10.00 Zahájení soutěže o nejlepší misku ovoce 16.00 Ukázka aranžování květin 18.00 Ukončení prvního dne výstavy SOBOTA 5. 10. 2002 8.00 Zahájení druhého dne výstavy 9.00 Zasedaní pléna ÚR ČZS 10.00 Hudební vystoupení k poslechu 14.00 Vystoupení hudební skupiny

VCS zve příznivce na tradiční

ZAVÍRÁNÍ CIDLINY, které se koná v sobotu

dne 12. října 2002. Sraz účastníků s plavidly, koly a koňmi v poledne na Klicperově náměstí před zámečnictvím pánů Marešů. Závěrečná veselice s hudbou, jídlem, pitím i noclehem v klubovně - ranči VCS. Všichni naši příznivci jsou srdečně zváni!

9 / 2002

15.00 Přednáška „Citlivá chemická ochrana na zahrádce“ 18.00 Ukončení druhého dne výstavy NEDĚLE 6. 10. 2002 8.00 Zahájení třetího dne výstavy 10.00 Ukázka aranžování květin 11.00 Vystoupení hudební skupiny „Špunti“ 13.00 Vystoupení hudební skupiny „Špunti“ 14.00 Beseda o pěstování ovoce a zeleniny od A po Z 15.00 Ukončení soutěže o nejlepší misku ovoce 17.00 Ukončení výstavy

Poděkování všem, kteří mi jakýmkoli způsobem projevili svá blahopřání, pro mě velmi milá, potěšující a do dalších let posilující, u příležitosti mého životního jubilea upřímně děkuji. V úctě A. Lauterbach 19

KULTURA V CHLUMCI

KINO Panorama Chlumec nad Cidlinou http://kina.365dni.cz

tel. č. 0448 / 595 129

ŘÍJEN 2002 2. října středa 17.30 hod. 20.00 hod.

CROSSROADS

Americký film - hudební road movie. Sny se mění, ale přátelé zůstávají. Režie: Tamra Davis Hrají: popová královna Britney Spears, 89 minut Anson Mount, Zoe Soldana ad. Vstupné: 49,- a 52,- Kč Mládeži přístupný 5. října sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

LÉTO K NEPŘEŽITÍ

Americká komedie. Léto jako žádné jiné. Krásná příroda. Mladá těla. Rozbouřené hormóny. Režie: David Wain Hrají: Janeane Garofalo, 97 minut David Hyde Pierce, Paul Rudd ad. Vstupné: 49,- a 52,- Kč Mládeži od 15-ti let přístupný 9. října středa 17.30 hod. 20.00 hod.

NEVĚRNÁ

… a posedlá divokým sexem. Americký erotický thriller. Režie: Adrian Lyne Hrají: Diane Lane, Richard Gere, 124 minut Olivier Martinez ad. Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži od 15-ti let přístupný 12. října sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

AFÉRA S NÁHRDELNÍKEM

Americký, romanticko-historický, širokoúhlý film. Příběh plný vášní a intrik na královském dvoře. Režie: Charles Shyer Hrají: Oscarová Hilary Swank, Jonathan 112 minut Pryce, Simon Baker, Adrien Brody ad. Vstupné: 49,- a 52,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný 16. října středa 17.30 hod. 20.00 hod.

WASABI

Filmová akční komedie Francie a Japonska. Wasabi - Japonský křen, který vám rozmlátí držku. Režie: Gerard Krawczyk Hrají: Jean Reno, Michel Muller, 94 minut Ryoko Hirosue ad. Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný 23. října středa 17.30 hod. 20.00 hod.

LILO A STITCH

Americký animovaný film v českém znění. Kam se na něj hrabe E.T. Režie: Chris Sanders V českém znění účinkuji: J. Prager, M. Prachařová, A. Molčík, O. Vetchý, S. Rašilov, 85 minut V. Galatíková, M. Moravec, ad. Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži přístupný 26. října sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

DOST

Americký širokoúhlý thriller. Když vám nikdo nepomůže, nezbývá než bojovat! Jennifer Lopez v hlavní roli akčního dramatu. Režie: Michael Apfed Hrají: Billy Campbell, Juliete Lowis, 115 minut Fred Ward ad. Vstupné: 52,- a 55,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný 30. října středa 17.30 hod. 20.00 hod.

ZNAMENÍ

Americký thriller. Nepotřebujete Šestý smysl. Nemusíte být Vyvolená! Stačí, když vám dají Znamení! Režie: M. Night Shyamalan Hrají: Mel Gibson, Rory Culkin, 106 minut Cherry Jones ad. Vstupné: 55,- a 58,- Kč Mládeži přístupný

KÓD NAVAJO

Širokoúhlý americký film - válečný thriller. „Navajové znají kód. Ten nesmí být za žádnou cenu prozrazen.“ Režie: John Woo Hrají: Nicholas Cage, Adam Beach, 129 minut Christian Slater ad. Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný

20

19. října sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

Změna programu vyhrazena! Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮM ŘÍJEN 2002 4. 10.

AEROBIK PRO ZAČÁTEČNÍKY

18. 10.

- od 17.30 hodin

55. KLICPERŮV CHLUMEC 5. 10. Slavnostní shromáždění účastníků u pomníku 16.00 h. V. K. Klicpery vystoupení dechové hudby a mažoretek ZUŠ divadelní průvod k sokolovně s pouličním divadlem „KVELB“ 18.00 h. přivítání V. K. Klicpery ŤULULUM - komedie G. Feydeaua Divadelní soubor „Klicpera“ Chlumec n. C. - sokolovna 7. 10. VEČER S ANTONÍNEM LAUTERBACHEM 18.00 h. přátelské posezení se zakladatelem festivalu - Říhův dům 9. 10. KUŘÁTKO TINKA - pohádka pro děti 9.15 h. Divadelní soubor „Tak co?“ ZUŠ - Říhův dům 10. 10. JAN PŘEUČIL - „PĚT KLOBOUKŮ“ 18.00 h. Neobyčejná grandiózní podívaná pražského herce - Říhův dům 11. 10.

AEROBIK PRO ZAČÁTEČNÍKY - od 17.30 hodin

12. 10. ZVONOKOSY - zpěvohra G. Chevalliera 18.00 h. Divadelní soubor „Čáp“ Dobruška - sokolovna

Loreta opět ožila Již několik měsíců funguje v našem městě městské a zemědělské muzeum v budově rekonstruované Lorety. Jak jste si mohli přečíst v minulých Chlumeckých listech, v létě tuto chloubu Chlumce navštívilo velké množství turistů, kteří byli velmi nadšeni. Když se Loreta slavnostně otvírala, všichni jsme si přáli, aby byla nejen skvělým muzeem, ale kulturním stánkem vůbec. A tak se občanské sdružení „Město v zahradách“ rozhodlo uspořádat v pátek 6.září první akci tohoto druhu - hudební večer s překvapením. Celá akce probíhala na nádvoří, a tak bylo možno nejen poslouchat hudbu, ale také se kochat pohledem na překrásně nasvícenou Loretu. A kdo se postaral o hudební produkci? Nejprve vystoupil Štěpán Honc, který s přehledem a umem budoucího virtuoza za9 / 2002


19. 10. RAJSKÝ OSTROV 18.00 h. - volně podle Osvobozeného divadla Divadelní soubor J. N. Štěpánka Chrudim - sokolovna 25. 10. POPRASK NA LAGUNĚ - komedie 18.00 h. Divadelní soubor „VICENA“ Rychnov n.K. - sokolovna 25. 10.


26. 10.

POSVÍCENSKÁ ZÁBAVA se skupinou LYRA CLUB Říhův dům od 20.00 hodin. Předprodej místenek Textil Klicperovo n. 60/I.

31. 10.

ETCIMEX - prodej levného textilu.

31. 10. COMMEDIA FINITA - komedie V. Hradské 18.00 h. Divadelní soubor „Havlíček“ Neratovice - Říhův dům 19.30 h. DIVADELNÍ PLES se skupinou Tempo Slavnostní zakončení 55. ročníku a vyhodnocení divácké soutěže Říhův dům - VSTUP VOLNÝ. Předprodej vstupenek na 55. KLICPERŮV CHLUMEC v prodejně Textil Klicperovo nám. - 0604 915 583

hrál několik skladeb určených pro klasickou kytaru. Potom následoval hudební blok nově vzniklé chlumecké skupiny TEMPO (I. Kučera, M. Kvaček), při kterém si mohli návštěvníci i zatančit. A již zmíněné překvapení? Podávalo se znamenité víno z Moravy, které snad také přispělo k dobré náladě všech přítomných. Celý večer měl nadační charakter na podporu povodněmi sužovaného města Veselí nad Lužnicí. Kdo hudební večer navštívil, myslím, že byl spokojen. Jen nás mrzí, že spokojených lidí díky této akci bylo poměrně málo - jen necelá stovka (a to nám tentokrát přálo počasí)! Věříme, že se podobné akce stanou v Loretě tradicí a že pozvání na ně přijme příště více Chlumečáků. Josef Komárek předseda občanského sdružení „Město v zahradách“ 21

KULTURA V CHLUMCI

Vzpomínání na Václava Klimenta Klicperu Dny dalšího ročníku Klicperova Chlumce, který proběhne v říjnu jako reprezentativní událost chlumeckého kulturního dění, jsou zajisté dobrým důvodem, abychom

si připomněli život a dílo našeho slavného rodáka, jehož jméno je trvale spjato s Chlumcem, k němuž se jako k svému rodišti vždy hrdě hlásil a kam také z Hradce i z Prahy, kde působil, rád zajížděl. Klicperův rod byl široce rozvětvený. Četní jeho příslušníci vešli v obecnou známost jako držitelé mlýnů na Cidlině v širokém okolí. Václav Horyna, který se svého času pilně zabýval Klicperovým rodokmenem, zjistil nejstarší záznam o jeho předkovi v Gruntovních knihách z roku 1577. Měšban Pavel Klicpera tehdy prodal své chlumecké stavení jakémusi Matěji Pekařovi. Kam se přestěhoval, zda do domku poblíž kostela nebo jinam, se neví. Není ani známo, čím se živil. Jeho syn se jmenoval Jan a zemřel podle úmrtního zápisu roku 1673. V kolika letech, není známo. Měl syna Martina, který byl kostelníkem v tehdy ještě českobratrském kostele sv. Voršily. Jeho jméno je uvedeno v dochovaném Manuálníku. Ví se o něm, že byl horlivým vyznavačem utrakvistické víry. Jan Klicpera, který byl nejspíš jeho bratrem, si roku 1661 pronajal panský mlýn v Mlékosrbech. Po jedenatřiceti letech nájemného mlynaření jej roku 1700 koupil. Již za pět let jej pak vyměnil s mlynářem Jiřím Rakouským za jeho mlýn v Lučicích. Jak dlouho žil, nevíme, ale zemřel zcela jistě někdy v první polovině 17. století. O trvání rodu se jako otec šesti dětí postaral dostatečně. Mlýn převzal syn Jiří, narozený roku 1700. Jelikož podle dochovaných záznamů začal mlynařit v roce 1730, mohl by být tento rok považován za rok otcova odchodu ze života. Dožil by se tím 22

ovšem na svou dobu vzácně vysokého věku téměř 90 let, nebo dokonce i více (za málo reálného předpokladu, že si mlýn pronajal ve 20 letech). Spíše se tudíž podobá pravdě, že mlýn po jeho smrti nějakou dobu, než v něm začal hospodařit syn, provozovala ovdovělá matka. Klicperovské mlynaření pokračovalo Janem Benediktem, narozeným roku 1740. (Své druhé jméno dostal po místním kostelníkovi, který byl jeho kmotrem.) Mlýn převzal roku 1763, pět let po obdržení tovaryšského listu a sedm let před smrtí svého otce Jiřího Klicpery. Kdy zemřel Jan Benedikt, se neví, nebob příslušné záznamy shořely při požáru chlumecké radnice. Jisté pouze je, že po jeho smrti se už v rodině nenašel nikdo schopný ujmout se provozu mlýna, takže lučická živnost přešla do cizích rukou. Syn Jan, narozený roku 1762, který se pro tělesnou slabost nehodil pro mlynářské řemeslo, se vyučil krejčím a přestěhoval se do Chlumce. Také další syn Václav, který se narodil roku 1764, si zvolil k obživě krejčovinu po příkladu dědy Martina. Stejně jako on si přivydělával kostelničením v chrámu, který mezitím již přešel do majetku katolické církve, která s podporou císaře v pobělohorském období dosáhla násilného obrácení českých zemí na katolickou víru. Václav Klicpera jako dovedný mistr svého řemesla a posléze cechmistr se i dík svému kostelnickému působení stal vysoce váženým občanem. Zplodil 10 dětí. Prvorozený syn František Karel, narozený roku 1791, vystudoval medicinu. Projevoval i literární nadání. Psal básně a překládal z němčiny. Měl velký vliv na svého o rok mladšího bratra Václava

Klimenta, který se narodil pod šindelovou střechou přízemního domku naproti kostelu vedle děkanství 23. listopadu 1792. František Karel bohužel zemřel v mladém věku pouhých 30 let. Z Václava Klimenta se po nevydařeném pokusu o zvládnutí řeznického řemesla stal středoškolský profesor a dramatický spisovatel celonárodní proslulosti. Zemřel 15. září 1859, tři roky po smrti svého žáka z hradeckého gymnázia Josefa Kajetána Tyla a neohroženého novináře Karla Havlíčka Borovského. Zanechal po sobě literární poklad nehynoucí ceny. Celkem 65 děl, většinou veseloher, z nichž mnohé jsou dodnes Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

stálou součástí repertoáru českých divadel včetně divadla Národního. Každý něco pro vlast, Rohovín Čtverrohý, Hadrián z Římsů, Ján za chrta dán, Zlý jelen, Veselohra na mostě a další burcovaly ve své době národní uvědomění a svým ryzím, jadrným češstvím promlouvají i k naší národní současnosti, která si ujasňuje, že právě toto češství bylo, je a bude jejím přínosem sjednocené Evropě.

Na počest našeho nezapomenutelného rodáka otvíráme dnes opět drobnou knížku vyprávění z jeho života, kterou svého času chlumecký spisovatel Václav Horyna věnoval u příležitosti dramatikových dvoustých narozenin městu Chlumci jako Klicperův živoucí lidský portrét. (V. Horyna, Otec české veselohry, tisk věnován firmou Jan Krigl Praha) K. Richter

VZÁCNÁ NADÍLKA „... Abych alespoň uviděl velkého čaroděje, který dává slovům takovou moc, že se jim naučíš nazpaměQ jako otčenáši.“ Jan Evangelista Kosina Syn vojenského podkováře Jan Evangelista Kosina vzpomíná na Klicperu barvitou příhodou. V haličském Stanislavově zpozoroval, že na pouti kramář balí cukrátka do potištěných kornoutů. Byly to Almanachy a - celá bedna. Za poslední grošíky si študióz špalíčky koupil a těšil se, kdyby se mu tak podařilo s Klicperou se setkat. Zbožné přání se mu vyplnilo o prázdninách roku 1840, kdy se sestrou zavítal do Hradce Králové. Na Máslové podsíni se zastavili před Pospíšilovým krámem, ale knih bylo ve výloze tolik, že si nestačil vybrat. Prodavač oslovil studenta německy. Potěšilo ho však, že mladík mluví

ryzí češtinou. Co tak Kosina přebírá hranici výtisků na pultě, přijde do prodejny hřmotný Klicpera. Nezdá se mu, že hoch studuje na hradeckém gymnáziu. „A jak jste, studente, zabloudil až do Břežan v Haliči?“ „S husary, pane, jsem vojenské dítě.“ „Pozdravuj tam mého krajana, profesora Martina Horu!“ „S tisícerou radostí, pane, ale od koho, prosím, mám pozdravení vyřídit?“ „Od profesora Klicpery.“ „Klicpera!“ nemohl student ovládnout svůj hlas, jak silně vykřikl. „Ten

OSLNĚN ZRCADLY „Kéž žije po mně jen jeden list, až oněmí bledá nenávist.“ V. K. Klicpera Stavové tlačili na ředitele Stögera, že už opravdu nebudou trpět u Nostitzů německou a českou kulturu pod jednou střechou. Stöger slíbil postarat se Čechům o náhradní divadlo. V roce 1841 otevřel v nové, třípatrové budově v Růžové ulici společenský dům a o rok později přebudoval velkolepou Redutu v divadelní scénu. Nešlo mu vůbec o vzkříšení českého jeviště, ale především o vlastní kapsu. Stěny hlediště obložené broušenými zrcadly, na stropě bohaté sádrové štuky a sedadla potažená rudým sametem. Povolal z Vídně cizí řemeslné odborníky, sál vybavil křišbálovými lustry 9 / 2002

a na každém plály stovky svíček. Chtěl se před Pražany blýsknout. Proto má divadlo i svou kafírnu a herny. Škroup uvedl k otevření scény ouverturu Kde domov můj a Tyl napsal vzletný proslov, který však cenzura pro vlastenecké buřičství nepropustila. Stöger zařadil do programu přes 40 her, ale jen tři byly původní. Z Klicperova repertoáru pouze veselohru Divotvorný klobouk. Nedbalé pořady českou veřejnost dráždily. Divadlo nedosáhlo popularity a obliby Kajetánského divadla. Nakonec spekulantovi nezbylo než se obrátit na - Klicperu. Vyšperkoval dramatikovy

Klicpera, který Rohovína Čtverrohého, Divotvorný klobouk a Blaník napsal?“ Klicpera položil chlapci ruku na hlavu a hladil ho po líci. Jeho ústa se spokojeně usmívala a oko se mu rozjasnilo. „Tu se podívejte, Hostivíte,“ obrátil se k přicházejícímu tiskaři, „jací chlapíci nám vyrůstají na bratrské polské půdě!“ Když si mladý Kosina vybral z hranice knih, zeptal se, ale jen šeptem: „Co jsem dlužen?“ Měl totiž v kapse pouze 5 dvacetníků, proto řadu knih odložil stranou. „Jen si toho vemte víc,“ pobízel studenta kupecký mládenec. „Já bych rád, ale mám v kapse jen tři dvacetníky a sestra dva.“ „To nevadí, příteli,“ usmál se prodavač. „Máte divotvorný klobouk.“ Nadělil studentovi pěknou hromádku, a tak mohl mladý Kosina půjčit své tři dvacetníky sestře na krajky. Dík panu profesorovi Klicperovi.

kusy skoro celou stagiónu. Naplnil hlediště Rohovínem a Blaníkem, následoval po sobě Žižkův meč, Loupežníci a Opatovický poklad, po nich Rod Svojanovský, Kytka, dále Jan za chrta dán, Každý něco pro vlast, Soběslav a Hadrián z Římsů. Dostalo se i na Loketský zvon, Veselohru na mostě a Lháře a jeho rod. Klicpera nebyl s provedením her spokojen. Herci zacházeli s jeho kusy všelijak. Nebylo také divu, když jich za necelý rok musili nastudovat patnáct. Na scéně se objevily jeho hry navíc pod cizími tituly a autor v tom nestačil podnikavci zabránit. Ředitel či spíše kejklíř zařadil ze zoufalství do večerů varietní žongléry, ale ani tento trik vážnost scény nezvedl. Nakonec se Pražané musili bavit francouzskými kusy a mavarským baletem. 23

KULTURA V CHLUMCI

Německé hry přehlušovaly česká představení, odehrály se až 70krát, zatímco Klicperovy nanejvýš třikrát. Přitom měl německý soubor osm milovnic, český jen Annu Kolárovou-Manětínskou. Reduta prý podle klevetníků ohrožuje mravnost německých manželek a dcer. Při jednom představení dokonce někdo vykřikl hoří, načež diváci budovu o překot vyklidili. Na jevišti Stavovského divadla se smělo hrát jen dvakrát týdně. Stöger

v Redutě český repertoár už neprovedl. Ředitel českých her na Nostitzově scéně Jan Nepomuk Štěpánek, jeho opora, nadto v únoru 1844 zemřel. Prozíravý podnikatel došel k závěru, že mu jedinou záchranou bude opět - Klicpera. Reduta uvedla Staročeský soud (Izraelitka), ale premiéra se nepovedla. Stöger se pokusil prosadit Klicperovu Popelku varšavskou, Blaník a Meluzínu, jenomže pověst divadla byla už ta tam.

KONEČNĚ NAKLADATEL! „... Kdyby Vaše dobrodějnost na sebe ráčila vzít polovic útrat.“ Z dopisu J. H. Pospíšila Stal se jím mladý projektant, inženýr Jan Perner z Bratčic na Čáslavsku, stavitel železniční tratě z Olomouce do Prahy. Na úseku pracovalo okolo 20 tisíc dělníků, jinak se jim neříkalo než trhani. Perner získal stavbou velké jmění, které hodlal použít pro vlastenecké účely. V r. 1844 se mezi ním a Klicperou vyvinulo upřímné přátelství. Perner přitom dramatikovi slíbil, že vydá jeho spisy. S Pospíšilem se dramatik nedohodl, protože při tolika titulech ani plíšek od tiskaře nedostal. Přitom měl zásuvky plné rukopisů. Pospíšil nezůstal ve své lakotě sám. Pražský tiskař Neurerter pořádal pro spisovatele masopustní hody z pečených brambor a dával si své pohostinství platit - rukopisy. Ani Šafařík na tom nebyl lépe. Pobíral honoráře jen za ty své plody, které píše cizím jazykem. Když se Pernera jednou Rieger ptal, proč volil pro českou železnici podivný směr na Olomouc a nikoli přímo do Vídně, odpověděl mu odvážný projektant, že dráhu mezi oběma městy si

vynutí doba sama, kdežto spojení se slovanským Východem bychom se dočkali od rakouské vlády až bůhvíkdy. Pro stavbu hovořila i haličská sůl a ostravské uhlí. Klicperu potkalo štěstí, že se svezl Pernerovým parovodem z Pardubic do Přelouče. Ve voze seděl sám Perner s francouzským spisovatelem Chateaubriandem. Užitečně si pohovořili. Perner se v Praze ubytoval na rohu Jezdecké ulice u Florence, aby viděl na budování nového drážního dvora, dnes Masarykova nádraží. Sledoval přitom bourání památného Teisingrova domu s papírovým herčištěm. Pohled na mizející sálek vzbudil v něm lítost a předsevzetí zároveň. Podnikavý inženýr se rozhodl postavit oplátkou na jiném místě důstojnější divadlo, kde by se provozovaly jen české hry. Viděl na světě jiné národy budovat kamenná divadla, zatímco česká Thálie se choulila pod cizí střechou v právní nejistotě. Klicepra se těšil, až mu Perner předloží nakladatelskou smlouvu. Konečně v třiapadesáti letech!

Říjnové pranostiky " Po teplém září zle se říjen tváří. " Svatý František zahání lidi do chýšek. (4. 10.) " O sv. Brigitě bývá mlha na úsvitě. (8. 10.) 24

Při vší nádheře zrcadlového sálu dramaturgie Reduty čišela chudobou. Majitel podniku se nakonec uchýlil k cirkusovým výstupům, promítal laternou magikou barevné obrázky, kouzelníci tahali z klobouku živé králíky a siláci předváděli obecenstvu své svaly. Ve velkém sále bylo dopřáváno i lano provazolezcům. Nakonec se dřívější milovníci Reduty musili spokojit obdivem cvičených opic. Stögerův palác měl sloužit zastavárně.

Jenomže k podpisu nedošlo. Dne 9. září 1845, několik málo chvil po zahájení provozu na trati, se Perner před choceňským tunelem vychýlil z vozu a o sloup si roztříštil hlavu. Brzy nato se Klicpera seznámil se čtyřiadvacetiletým posluchačem práv Josefem Ambrožem Gabrielem z Loučové na Sušicku. Studentovi rodiče hospodařili na větším statku a podporovali ochotnické divadlo. V malebné krajině pod Svatoborem vykouzlili půvabné zákoutí, kam zvali umělce, politiky a studenty. Nechyběl mezi nimi ani Tyl, herec Kaška a řada jiných. Mladého Gabriela pobídl František Ladislav Rieger, aby si všiml dramatika Klicpery, který už čtvrt století čeká na poctivého nakladatele. Klicperovy spisy, píše do Loučové, více prospěly české literatuře než nevydaná díla některých proslavených literátů. Také Karel Sabina hodnotí dramatickou práci a vyjádřil se, že Klicpera je básník, a to jeden z nejlepších v Čechách. Očekává se, že dojde k vydání jeho děl. Gabriel nabídl Klicperovi za každý svazek 20 dukátů ve zlatě. A těch svazků napočítal přes čtyři desítky. Smlouva mezi autorem a vydavatelem zaručovala autorovi publikování 45 dramat a 7 novel.

" Je-li říjen velmi zelený, bude zato leden hodně studený. " Čím déle vlaštovky u nás v říjnu prodlévají, tím déle pěkné dny potrvají. " Svatá Terezie zasazuje zimní okna. (15. 10.) " Když dlouho listí nespadne, tuhá zima se přikradne. LV

Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

Informační středisko Významné dny roku 2002 Říjen 1. 10. Mezinárodní den seniorů - slaví se od roku 1991 z rozhodnutí Valného shromáždění OSN Mezinárodní den hudby - slaví se z rozhodnutí Mezinárodní hudební rady od roku 1974 3. 10. Mezinárodní den lidských sídel 4. 10. Světový den zvířat 5. 10. Světový den učitelů - vyhlášen roku 1994 9. 10. Den poštovní unie 10. 10. Světový den duševního zdraví 15. 10. Den bílé hole 16. 10. Světový den výživy 17. 10. Mezinárodní den za vymýcení bídy

týden

Týden knihoven

knihoven

v městské knihovně

Každý rok začátkem října vyhlašuje svaz knihovníků Týden knihoven. I naše knihovna se tradičně do této celorepublikové akce zapojuje. Proč Týden knihoven? Knihovny jsou nejdostupnější veřejná zařízení a čtenáři bývají obvykle nejpočetnější zájmovou skupinou v místě. Zájem uživatelů si dokázaly udržet navzdory celkové orientaci naší společnosti na materiální hodnoty. Patří k nejvýznamnějším nástrojům, jimiž stát naplňuje požadavek všeobecné dostupnosti informací zakotvený v Listině lidských práv a svobod. Nabízejí veřejnosti velmi levný přístup k nejširší možné škále informačních zdrojů. Zatímco ještě rok po sametové revoluci znaly knihovny nové informační technologie spíše z doslechu, dnes zhruba 60 % profesionálních knihoven pracuje s automatizovanými knihovnickými systémy, které jsou základní podmínkou služeb na evropské úrovni. Nové informační technologie a nové knihovnické služby zásadně mění charakter knihovny a knihovnické pro-

Životní moudra $ Méně škodí líný hlupák nežli hlupák horlivý $ Falešný zpěv tahá za uši téměř každého, falešná chvála téměř nikoho $ Elán bez talentu je prázdný žebřiňák přetahovaný po dvoře sem a tam 9 / 2002

24. 10. Den Organizace spojených národů Světový den informací o rozvoji 28. 10. Státní svátek ČR - Den vzniku samostatného Československa (1918) 31. 10. Světový den spoření

Informační středisko otevřeno: Po - Pá

8.00 - 11.00

13.00 - 17.00

Informační středisko nabízí: -

turistické informace o městě a okolí informace o institucích, obchodech a službách ubytování a stravování informace o kulturních a sportovních programech prodej map

Veřejná internetová stanice je k dispozici v otevírací době informačního střediska.

fese. Knihovny jsou místem, kde je možné trávit volný čas. Přestože čelí obrovské konkurenci a její služby nikdo nemusí využívat povinně,navštěvuje je stále větší počet lidí. Podporují tak rozvoj čtenářství a napomáhají prohlubovat vzdělanost všech vrstev obyvatelstva bez rozdílu. Jsou klidným a kultivovaným místem a jsou dostupné každému. Právě tato funkce je zdůrazňována v evropském i světovém měřítku. V tomto týdnu se uskuteční v předsálí naší knihovny výstava prací dětí ze školní družiny pod názvem Pohádkový svět. Čtenáři přihlášení v týdnu od 7. - 11. října budou osvobozeni od poplatků za přihlášení a zároveň proběhne amnestie za placení sankcí za nevrácené knihy.

Výpůjční doba městské knihovny pro veřejnost: oddělení pro dospělé:

oddělení pro děti:

út a čt 8.00 - 11.00 13.00 - 18.00 pátek 13.00 - 17.00

út a čt 13.00 - 18.00 středa 12.30 - 15.00 Helena Holanová

$ $ $ $ $

Zapsat se do dějin může i negramotný Opít se jako zvíře znamená - zůstat střízlivý Na vysoká místa ptáčkové i bez lepu usedají Čím výš usedneš, tím víc bude těch, kterým nesedneš Leckdo teprve když se ocitne na koni, zjišbuje, že neumí jezdit LV 25

Z HISTORIE CHLUMECKÉHO TENISU

Z HISTORIE CHLUMECKÉHO TENISU Tenis je druh sportu, který se v našem městě ujal a rozvinul neobyčejně zdárně. Nedosáhl sice tak velké popularity jako kopaná, ale nicméně již déle než sto let je zde pevnou součástí sportovního života, do něhož je aktivně zapojena nemalá část mládeže i dospělých, kteří jsou jeho nadšenými vyznavači. Je svědecky věrohodně doloženo, že první tenisové hřiště u nás bylo zřízeno v roce 1900 z iniciativy hraběcího nadlesního pana Hookeho v parku hotelu Liverpool. Tenis, který do českých zemí přišel z Anglie jako sport pěstovaný ve vyšších společenských kruzích, tu spíše jako módní zábavu začali pěstovat příslušníci zdejší honorace, k níž patřili úředníci, továrníci, obchodníci, lidé s akademickými tituly i jejich dcery a manželky. V roce 1906 se v rámci prvního chlumeckého sportovního spolku ustavila i tenisová společnost, kterou tvořili první zdejší hráči: prof. Kalina, bratři Fr. a B. Stutzové, Jan Fidrant, Ing. Vodrážka, bratři Zd. a Adolf Guthové, slečna O. Stutzová, slečny Belicharovy, slečna A. Kráslová a další. Tenisté hráli nejenom mezi sebou, ale sjednávali i přátelská utkání s tenisty z jiných míst. Významnou posilou místních milovníků nového sportu byl v roce 1910 Rudolf Karnet, který se tehdy přistěhoval do Chlumce. Jako zkušený tenista, který tento sport pěstoval již od roku 1898, ihned vstoupil do tenisového klubu a vzápětí se zúčastnil klubového zájezdu do Hradce Králové k přátelskému utkání s tamějším klubem. Chlumečtí hráči zřejmě byli dobří, nebob podle dobového svědectví zvítězili se značnou převahou. Sám pan Karnet později, v roce 1938, vzpomínal: „Bývaly to tehdy krásné časy v stinném parku za družné zábavy. Hřiště výborně upravoval proti mírné záloze nebožtík starý Pražák dle svého vlastního rčení občas trefený.“ Tenisový klub měl tehdy 18 členů, což na tu dobu nebylo zrovna málo. Jeho vzkvétající činnost byla přervána válkou. Starý Pražák nejspíš zemřel a hřiště v parku zpustlo. Po válce je začali využívat sokolové jako cvičiště. Teprve v roce 1923, kdy Sokol získal 26

nové prostory za starou cihelnou, na místě, kde byla později vybudována sokolovna a sportovní stadion, byla z podnětu pana doktora Jadrného svolána 18. dubna schůze zájemců o tenisový sport, na níž bylo usneseno založit tenisový kroužek. Pro historii

J. Noříž, M. Mikulová a R. Šírová. Klub byl již členem Čsl. Lawn-tennisové Associace. Přičiněním Z. R. Kinského byl zřízen další kurt, takže klub měl celkem k dispozici tři kurty. Zájem o tenis však vzrostl natolik, že kurty nestačily již hráčskému zájmu. Potíže pů-

První historický snímek chlumeckých tenistů z r. 1929 zaznamenejme jména členů ustavujícího výboru: předseda MUDr. Jadrný, jednatel JUC O. Scherks, paní Jadrná, p. Říha, sl. M. a R. Šírovy a p. R. Šulc. Výbor rozhodl znovu vybudovat v Liverpoolu hřiště, na němž se pak hrálo celých pět let až do roku 1927. Na valné hromadě 27. března 1926, kdy měl klub již 33 členů a předsedou byl zvolen vrchní rada Makeš, členstvo schválilo návrh R. Karneta, aby na pozemku velkostatku za starou cihelnou vedle sokolského cvičiště bylo vybudováno druhé hřiště. Toto usnesení sami současníci pokládali za mezník ve vývoji tenisového sportu v Chlumci n. C. Díky porozumění majitele pozemku Z. R. Kinského, který se stal posléze členem klubu a jeho štědrým mecenášem, se již v srpnu toho roku začalo hrát na novém kurtu. Zde byl také sehrán přátelský zápas s Nymburkem, jehož družstvu Chlumečtí podlehli 12:4. Hráčskými schopnostmi nad průměr vynikali O. Scherks, Z. R. Kinský, J.Guth,

sobila i odlehlost hřiště v Liverpoolu. Vedení klubu jednalo proto o možnosti rozšíření dosavadního areálu. Majitel velkostatku a člen klubu Z. R. Kinský poskytl potřebný prostor pro zřízení dalších dvou dvorců a navíc dal postavit úhlednou dřevěnou klubovnu nákladem 26 000 Kč. Nově zbudovaný tenisový areál byl slavnostně otevřen 17. srpna 1929. Následující rok Čsl. Lawn-tennisová Associace zavedla novou celostátní organizaci na bázi žup. Chlumecký klub byl zařazen do Severovýchodočeské župy, jejímž centrem se stal Nový Bydžov. Vedení župy uspořádalo ve dnech 3. - 6. července 1930 župní turnaj na kurtech chlumeckého klubu, které byly v rozmezí župy v bezkonkurenčně nejlepším stavu. Mistrovství skončilo všestranně skvělými výsledky. Chlumečtí hráči Evžen Hak, Z. R. Kinský (proslulý svými „řezanými krabasy“) a dámy Šírová a Makešová i další reprezentanti klubu získali 7 druhých Chlumecké listy


a 5 třetích cen. Potěšitelný byl i finanční zisk 4 600 Kč. V župním mistrovství klubů se Chlumečtí umístili jako druzí za Novým Bydžovem. V následujícím roce dosáhli stejného umístění s nejtěsnějším rozdílem a v roce 1932 obsadili dokonce l. místo. Chlumecký tenis si díky svým čelným reprezentantům, jako byl zmíněný E. Hak, Z. R. Kinský, Guth, Scherks a další, spolehlivě udržoval umístění v popředí župního mistrovství. Bohužel nemáme k dispozici dokumentaci z posledních let republiky, abychom si mohli učinit konkrétnější představu o činnosti tenisového klubu, který měl již více než sedmdesát členů. Během doby si vychoval zdatné mladé hráče, z nichž vynikli zejména Ventura, Hodonický, mladší Bureš, Polák. Zformoval se i nadějný dorost, v němž vynikal talentovaný Josef Čeněk. Na historických fotografiích, jichž se několik zachovalo, vidíme hráče v bílých košilích a dlouhých bílých kalhotách a hráčky v halenkách a bílých, většinou skládaných sukních až pod kolena, které na rozdíl od dnešní módy neposkytovaly pohled na partie nad koleny a spolehlivě utajovaly spodní prádlo.

Pak se náhle nad republikou nakupily temné bouřkové mraky. Německá okupace a tíživé válečné poměry ochromily veškerou spolkovou a klubovou činnost. S námahou se držela při životě kopaná a házená. S likvidací Sokola a Junáka zanikla gymnastika, atletika, turistika i táboření... Chřadl také tenis. Nebyly rakety, míčky, tenisky, nedala se koupit antuka, nebylo vápno. Kronikář zaznamenal: „...chlumecká mládež i v době válečné - za nepříznivých okolností na dvorcích neupravených s pomůckami všelijak opatřovanými, snažila se, aby tento druh sportu nebyl v Chlumci zapomenut.“ Zato hned po osvobození, sotva se na kurtech přestaly vysoušet kořistní německé stanové celty, „v hlavách příznivců bílého sportu rodila se myšlenka obnovit tradici vlivem války zapomínaného sportu k bývalé slávě“. Největší zásluhy o zmrtvýchvstání chlumeckého tenisu si nesporně získal neúnavný nadšenec Karel Štěrba spolu s MUDr. J. Čeňkem. Zorganizovali nábor členstva a vykřesali v jeho řadách dobrovolné pracovní úsilí k obnově zanedbaných kurtů, renovaci klubovny i opatřování nezbytných

Finalisté dvouhry mužů Mezinárodního turnaje (1960) Howe : Horák, Dynamo Hradec Králové 9 / 2002

materiálních potřeb. Byl to téměř nadlidský úkol, nebob, jak dosvědčují záznamy kroniky, potíže byly téměř nepřekonatelné: „Finančních prostředků nebylo, kabiny rozbité, ploty rozvalené a antuka těžko k dostání...“ Ale i v tomto případě platilo, že nikdy by se nedosáhlo možného, kdyby se vytrvale neusilovalo o nemožné. „Čas plynul,“ čteme v kronice, „a k prvním průkopníkům přidávají se další z řad mládeže. Objevují se jména Krupička, Štus, Solfronk a další, a tak v roce 1946 byly odpracovány stovky brigádnických hodin. S každým dvorcem dávaným do provozu rozšiřoval se okruh členstva. V dubnu 1947 svolal K. Štěrba tištěným oznámením, které vyhotovil zdarma bývalý tenisový hráč a redaktor místního tisku Klemens, bývalé členy k schůzce. Tato schůzka se konala na hřišti. K spolupráci se tehdy přihlásili cukrář Novák, zubní technik Švanda a další. V témže roce byl potom sestaven tenisový výbor za předsednictví Havlína, místopředsedy Štěrby, členů výboru Starého, Bergmana a dalších.“ Počet členů tehdy dosáhl stovky, převážně z řad mládeže. V roce 1948 dosáhl již chlumecký tenis úrovně, která vysoko přečnívala

Howe na mezinárodním turnaji v Chlumci n. C. (červenec 1960) 27


Mezinárodní turnaj v Chlumci n. C. (červenec 1960) Smíšené páry: Howe-Karmazinová : manželé Solfronkovi Hladké vítězství zkušeného mezinárodního páru Howe-Karmazinová předválečný stav jak co do počtu členů, tak co do úrovně hry. Tenis už dávno nebyl jen příjemnou zábavou společenské smetánky, ale sportem se značnými fyzickými i herními nároky. Byly vybudovány hořejší dvorce, v pořádku se nacházela klubovna s kabinami. Podařilo se sestavit závodní družstvo ve složení: dr. Černý, Ettel, Kinský, dr. Svoboda, Adamová. Sehráno bylo i několik přátelských zápasů za účasti známějších hráčů: Mrákoty, Sixty, Čeňka, Špiegla, Endrse. Nadějný vzestup narušilo nastolení nových politických poměru po únorovém komunistickém převratu. Krize postihla tenis v celostátním měřítku. I v Chlumci se klub rozklížil. Mnozí členové odešli, někteří starší činovníci, znechuceni kádrovými čistkami, rezignovali na funkce. Zbyla jen hrstka nejvěrnějších stoupenců tenisového sportu, kteří se snažili udržet jej při životě a bránit proti nařčením, že je to buržoazní sport, pro který v socialistických poměrech není místo. Upravovali dvorce a svépomocí, často i s vynaložením vlastních finančních prostředků opatřovali, co bylo zapotřebí. Ke Karlu Štěrbovi a O. Krupičkovi se v tomto úsilí připojil J. Solfronk, E. Štus, M. Ettel, Z. Lesutová, S. Havlín a další. Opět se začala hrát přátelská utkání. Tenisový oddíl v čele s K. Štěrbou se stal součástí Spartaku Chlumec. 28

S odchodem O. Krupičky, který byl povolán k výkonu vojenské základní služby, znovu propuká krize, která se protáhla na několik let a během níž neúmorný Karel Štěrba jen s námahou rozdmychával hasnoucí oharky klubové činnosti. Teprve v roce 1956 začal vát příznivější vítr do plachet nadšeneckého snažení. Činnost klubu znovu ožívá. Byl ustaven nový výbor: předseda ing. Holický, místopředseda K. Štěrba, pokladník O. Krupička, členové P. Nagy, Kukla. Oddíl se přihlásil do krajské soutěže, i když dvorce nebyly dosud v ideálním stavu a ani družstvo nedosahovalo žádoucí výkonnosti. Přesto hráči Krupička, Veselý, Holický, Heteš, Tomsová a Kafková reprezentovali poměrně úspěšně Chlumec ve III. třídě krajské soutěže. Výroční schůze konaná l. října 1960 konstatovala, že tenisový oddíl Spartaku je jedním z nejúspěšnějších ve Východočeském kraji. I. družstvo (Krupička, Solfronk, Ettel, Lesutová, Solfronková) si vybojovalo účast v nejvyšší krajské soutěži. Oddíl tím navázal na slavnou tradici chlumeckého tenisu, z jehož prostředí vzešel akademický mistr světa dr. J. Čeněk a mistři tehdejší župy E. Hak a další vynikající hráči krajské úrovně. Chlumečtí dorostenci (O. Celler, P. Adam, Z. Celler, F. Haltuf, B. Šetlíková) vybojovali l. místo krajského přeboru doros-

tu a žáci (V. Hampl, L. Blažek a Z. Cellerová) se umístili na 2. místě krajského přeberu žactva po vítězství ve své skupině B. Jména chlumeckých žáků a dorostenců se začala objevovat v krajských i celostátních žebříčcích na předních místech. Z dospělých tehdy dosáhl největšího úspěchu E. Štus, zařazený na 19. místo v kraji a Z. Lesutová, která si vydobyla 10. místo. Krajský výbor ČSTV v Hradci Králové ocenil záslužnou práci a dosažené výsledky chlumeckého oddílu a svěřil mu pořádání I. celostátního turnaje mužů a žen, jehož se zúčastnilo 60 mužů a 30 žen. Turnaji dodala mezinárodního lesku účast celosvětově známého australského tenisty Howea, který také s nedostižnou převahou získal pohár za l. místo. Velký úspěch tehdy zaznamenal i domácí tenis, když O. Krupička spolu s Howem v silně obsazených pánských čtyřhrách vybojovali 2. místo. Mimořádně úspěšnou sezónu zakončili Chlumečáci zdařilou exhibicí tehdejších nejlepších hráčů ČSR J. Javorského, V. Pužejové, P. Kordy a Sl. Karmazinové. Seznam úkolů, které byly toho roku splněny, je úctyhodně bohatý: výstavba pátého dvorce svépomocí, úprava celkového vzhledu všech dvorců, zařazení všech družstev v soutěžích a jejich úspěšné umístění, uskutečnění okresního přeboru mužů, dorostu i žactva, příprava a uskutečnění celostátního turnaje žen a mužů, opatření předepsaných stolic pro rozhodčí, úprava klubovny včetně nátěru a pokrytí střechy, přebor oddílu ve všech kategoriích, exhibice reprezentantů ČSR, zhotovení sprch, uspořádání Jiřinkového plesu, příprava na společenský ples a jeho uskutečnění. Byl to vydařený rok. Chlumecký tenis stoupal vzhůru. (Pokračování příště) Karel Richter

Reklama Chlumecké listy

KDO JE KDO

Každá žijící generace občanů je před budoucností zodpovědná za to, že převezme a uchová v obecném povědomí památku hrdinů, kteří položili své životy v boji za svobodu a nezávislost národa, vznik a opětné osvobození státu. Žijící generace města Chlumce si musí s pocitem studu přiznat, že vznešený úkol této generační štafety neplní, alespoň ne tak, abychom mohli se ctí složit účty těm, kteří přijdou po nás. S odstraněním Masarykova pomníku, jako by i u nás v Chlumci nadešla éra čím dál ostudnějšího zapomínání na velké a zároveň těžké okamžiky našich národních a státních dějin a na jména a osudy vlastenců, kteří svými životy platili poukázku na život každého z nás. V hromadách vyhozeného starého papíru zmizely dokumenty a celé archívy a pamětníci odcházejí na věčnost. S námahou jsme dnes schopni posbírat pár jmen, o nichž jen málokdo něco ví. To jsme opravdu tak ponořeni každý sám do sebe, že přestáváme dbát o věci veřejné, přesahující naše soukromé zájmy? Vzpamatujme se, proboha! Nedávné katastrofální záplavy nám snad přesvědčivě ukázaly, že i pohromy, které se udály daleko od nás a které nás osobně nepostihly, jakmile zasáhnou společnost jako celek, dopadnou nepříznivě tak či onak na každého z nás. Ocitne-li se v neštěstí stát, utrpí nutně újmu i soukromé štěstí každého z občanů. Neztrácejme sounáležitost se svou minulostí, neboN ta nás učí vážit si přítomnosti. Anebo v jejím duchu usilovat o lepší budoucnost. Národ, který ztrácí minulost, ztrácí zároveň i budoucnost. Jakmile připustíme, aby do obecného povědomí proniklo přesvědčení, že obětovat se pro vlast se nevyplácí, protože to beztak za pár let nebude stát nikomu ani za vzpomínku, bude to znamenat konec vlasteneckého hrdinství v Česku. Jenže jsou okamžiky, kdy každý národ hrdiny potřebuje. Někdy zoufale. NedopusNme, abychom je v okamžiku takové zoufalé potřeby neměli jenom proto, že se nenajdou lidé ochotní nasazovat životy pro vlast, navzdory tomu, že v zájmech vlasti je obsažen i ten soukromý zájem každého z občanů. Dnes položíme pomyslnou kytičku k památníku, kde je vytesáno jméno jednoho z našich padlých hrdinů. 9 / 2002

Josef HAVLÍN Široce rozvětvený rod Havlínů má poctivé staré kořeny hluboko vrostlé do poctivé selské půdy v sousední Olešnici. Otec Čeněk Havlín se jako hospodářský správce souhrou náhod ještě za starého Rakouska usadil s rodinou v slovinském městě Koče v župě Kraňsko. Tam se 19. června 1907 narodil Josef jako v pořadí třetí z dětí, jichž bylo nakonec celkem šest. Ve svém rodišti začal v roce 1913 chodit do tamější slovinské školy. První světová válka, která vypukla následující rok, zasáhla ničivě do osudů rodiny. Otec Havlín byl povolán do rakouské armády. Unikl sice smrti na frontě, ale na samém počátku války se nakazil zákeřnou epidemickou chorobou a v lazaretu zemřel. Matka Emilie, rozená Chocholoušková, se i s dětmi vypravila do Čech, kde doufala snáze uživit rodinu. Nový domov našla v Olešnici. Děti odtud docházely do chlumecké školy. Josef tu v roce 1919, rok po skončení války a vyhlášení samostatné Československé republiky, zakončil pátou třídu obecnou a za další čtyři roky měšbanku. Jeho přáním bylo stát se učitelem. Přihlásil se proto na čtyřleté studium do učitelského ústavu v Kutné Hoře. Po absolvování ústavu byl jako výpomocný učitel umístěn na obecné škole v Hlušicích. Sotva se stačil zběžně obeznámit se školními povinnostmi, nastoupil 1. října 1928 vojenskou základní službu u 25. pěšího pluku v Lučenci, kterou po výtečném absolvování školy pro důstojníky v záloze ukončil 31. března 1930 v hodnosti poručíka v záloze. Ihned po návratu byl dekretem okresního školského úřadu ustanoven výpomocným učitelem na jednotřídce v Chýšti. Od září pak celý následující školní rok vyučoval v Novém Městě. Z okna školy se otvíral pohled do dvora usedlosti zemědělce pana Steklého. Vídal tam hezkou tmavovlásku, která se mu zalíbila natolik, že se o ni začal ucházet. Z navázaného vztahu se zrodila obapolná

láska, která po dvou letech důvěrné známosti přivedla oba zamilované, Marii Steklou a Josefa Havlína, na pražský magistrát, kde 27. prosince 1932 uzavřeli civilní sňatek. Ženich v té době učil na obecné škole v Chlumci, odkud od začátku nového školního roku přešel již jako učitelský čekatel na trojtřídku do Nepolis. Za další rok byl jako učitel s definitivou přeložen na dvojtřídní školu do Lučic. Ani tam nepobyl déle než rok. Příkazem okresního školního úřadu byl přemístěn na Masarykovu měšbanskou smíšenou školu do Žiželic. Tam se manželé Havlínovi přestěhovali i s prvním synem Miroslavem, který se jim narodil rok předtím, 9. října 1933, v královéměstské porodnici. V Žiželicích, kde se mohli v případě potřeby opřít o pomoc strýce Josefa Havlína, majitele dobře zavedeného obchodu, prožili čtyři roky, které sami pokládali za nejšbastnější. Otec byl stejně jako v každém svém působišti oblíben jako vychovatel školní mládeže a zároveň jako nadšený sokolský cvičitel a propagátor sokolské myšlenky. Jeho cvičitelský elán s ním sdílela i jeho manželka Marie. Ve volných chvílích, jichž nebylo mnoho, se věnoval své zálibě v kreslení a malování. V pohnutém roce 1938, kdy narůstala hrozba německé agrese, byl od dubna do června uvolněn z vyučování a pověřen výkonem funkce okresního dozorce Civilní protiletecké ochrany na novobydžovském okrese. Koncem srpna byl jako odborný učitel češtiny, počtů, kreslení, měřictví a rýsování přeležen na měšbanskou školu dívčí v Chlumci nad Cidlinou. Stal se předním činitelem místní sokolské jednoty, a dokonce náčelníkem župy Denisovy. Sotva se rodina stačila přestěhovat do nového bydliště, vyhrotily se události tak, že vláda vyhlásila všeobecnou mobilizaci armády. Josef Havlín byl jako nadporučík v záloze povolán k výkonu vojenské služby. Domů se vrátil až 10. prosince 1938, kdy už mnichovská krize byla dokonána se všemi tragickými důsledky. Republika byla zmrzačena vynuceným odstoupením pohraničních území, prezidenta Beneše nahradil dr. Emil Hácha a název republiky se začal psát s pomlčkou naznačující osamostatňování Slo29

KDO JE KDO

Nástup sokolské delegace u pomníku TGM Josef Havlín před pomníkem venska. Za tři měsíce poté se Adolfu Hitlerovi podařilo rozbitím česko-slovenského státu vytvořit podmínky k násilné vojenské okupaci českých zemí, kde zřídil Protektorát Čechy a Morava pod nadvládou Velkoněmecké říše. V celé zemi se zvedla vlna živelného odporu, z níž se rodil organizovaný protifašistický odboj. Sokolové jako vlastenecká organizace, která byla vždy oporou národních zájmů, vytvářeli ilegální skupiny zapojované do vojenské odbojové organizace Obrana národa, zaměřené na zpravodajskou činnost, shromažvování zbraní a budování tajné armády v rámci příprav k celonárodnímu povstání. V Chlumci, sídle Denisovy župy, která byla přejmenována na Pocidlinskou, byla ustavena sokolská odbojová skupina, která měla svůj štáb v hostinci u Malinů. Patřil k ní kromě majitele hostince Josefa Maliny Antonín Šetlík, Bohumil Tamele, Ota Ettel, Josef Jiránek, Josef Plítek a taky Josef Havlín, Jaroslav Víšek a další. Gestapo zatím ještě nezachytilo stopu, ale 1. září 1939 preventivně pozatýkalo a odvleklo do koncentračního tábora československé vlastence, o nichž předpokládalo, že jsou s největší pravděpodobností organizátory hnutí odporu: bývalého velitele Národní gardy Josefa Hrnčíře, legionáře Josefa Jiránka, Jiřího Olivu a Bohumila Tameleho. Odbojová skupina sokolů byla začleněna do organizace Obrany národa, 30

které velel major Josef Wurm z Jičína. Ilegální schůzky a instruktáže byly maskovány jako sokolské cvičitelské kurzy. Josef Havlín se například zúčastnil cvičitelského kurzu v Novém Bydžově v květnu 1939 a tzv. lyžařského kurzu v Lomnici v lednu 1941. V dubnu toho roku byla Česká obec sokolská na základě nařízení říšského protektora rozpuštěna a veškerý její majetek zabaven. Odbojová činnost sokolů přesto pokračovala. V sokolovně, kde nadále bydlel bývalý sokolník Jaroslav Víšek s rodinou, byly ukryty zbraně. Německý důvěrník p. Ludwig, dosazený na chlumeckou železniční stanici jako nacistický dohled, se tehdy

projevil jako antifašista a přítel Čechů. Důvěrně prozradil J. Víškovi, že o zbraních v sokolovně se ví a že je nutné, aby je někam uklidil, než je objeví gestapo. 8. října 1941 však byli čelní představitelé Sokola, Ota Ettel, Josef Havlín a Josef Plítek zatčeni. Starší syn Miroslav vzpomíná, jak ho v časných ranních hodinách probudil hluk, když do bytu vtrhli gestapáci, řvali na otce i matku obraceli všechno v bytě naruby. Jeho mladší bratr Vladimír, který se narodil teprve 4. prosince 1939, byl naštěstí ještě příliš malý, než aby vnímal celou hrůzu těch chvil. „Pamatuji se, jak jeden z těch gestapáků v pískově hnědé uniformě SA vyhazoval věci ze skříně a obracel postele. Nic nenašel. Matka potom všechny kompromitující materiály, které gestapáci neobjevili, spálila. Řekla mi to až na konci války s tím, že mě udržováním v nevědomosti chránila. Zřejmě oprávněně, protože jsem musel chodit na převýchovu do německých rodin s dětmi. Škola kontrolovala mou docházku. Tato moje povinnost byla později přerušena zákazem vycházení a leteckými poplachy. Byli jsme poznamenáni a někteří lidé z okolí se nám začali vyhýbat, aby se nedostali do potíží. Když nás měli na ulici potkat, tvářili se, že nás nevidí a přecházeli honem na druhou stranu. To jsem viděl a mohl bych jmenovat. Já sám jsem měl potíže s pronikáním do klukovských part. V průběhu válečného období přišlo gestapo zatknout mou

Třída III.B - 1941 se svými učiteli: Josef Havlín 1. ř. 6 zprava (3. zprava udavač J. Česák) Chlumecké listy

KDO JE KDO

matku. Nebyla naštěstí doma. Odešli a sebrali paní Marii Kvasničkovou, která pak v roce 1944 zahynula v Rawensbrücku.“ Josefu Havlínovi i dalšímu učiteli Josefu Plítkovi přitížilo udání, jímž je z protinacistické činnosti obvinil učitel Josef Česák, který s nimi učil na chlumecké škole. Byl to konfident gestapa, který v Chlumci založil fašistickou organizaci Vlajka a Ligu proti bolševismu. Dva roky před koncem války byl přeložen do Hradce Králové, ale i tam se těžce provinil udavačstvím. Po válce byl postaven před lidový soud a odsouzen k trestu smrti oběšením. S pouty na rukou ho předtím zbitého přivlekli před Havlínův dům, kde byl přinucen nahlas se omluvit. Josef Havlín i Plítek a Ettel byli i jeho přičiněním podrobeni krutým výslechům v Kolíně. Poté je nějaký čas věznili v Malé pevnosti v Terezíně. Manželka byla povinna každý měsíc posílat na jeho adresu 100 korun jako příspěvek na úhradu vězeňských nákladů. Dvakrát měsíčně směl odeslat domů korespondenční lístek s německým textem Meine Lieben, mir geht es gut, bin gesund, was ich auch von Euch erwarte... jsem zdráv, což očekávám i od vás... S pozdravem a polibkem tabka. Nedlouho po zatčení byl na jeho chlumeckou adresu doručen přípis České zemské školní rady pro Čechy v Praze, jímž se mu dávalo na vědomí, že vzhledem k uvalení vazby je dnem 8. října suspendován, nebob jeho „ponecháním ve službě byly by ohro-

ženy podstatné zájmy služby a vážnost školy“. Zároveň byla učiněna opatření, aby mu po dobu suspense byla vyplácena pouze polovina služebního platu. Jelikož matka pro vážné zdravotní potíže nemohla nastoupit do zaměstnání, byl otcův plat jediným zdrojem obživy. „Oživuji si v paměti úpornost,“ vypráví syn Miroslav, „s jakou se matka snažila zajišbovat potřeby rodiny a její přežití s vírou, že se otec vrátí.“ Každý měsíc mu posílala povolenou částku 40 marek na přilepšení ke stravě. Kterýsi den začátkem ledna 1942 se peníze vrátily nedoručené a na složence bylo napsáno: „Není zde.“ Až později se dozvěděla, že byl stejně jako Ettel a Plítek odtransportováni do koncentračního tábora Ausschwitz-Osvětim, který byl proslulý týráním a hromadnou likvidací vězňů. 30. května 1942 byl na adresu Marie Havlínové odeslán z koncentračního tábora Osvětim telegram: Ehemann im Konzentrationslager Ausschwitz verstorben. Der Kommandant. (Manžel v koncentračním táboře zemřel. Velitel.) Teprve poválečná svědectví spoluvězně objasnila, co se skrývalo za těmito slovy: byl utýrán natolik, že už neměl sílu vzdorovat smrti. Týž osud potkal i jeho sokolské spolubojovníky Otu Ettela, Ladislava Horu, Josefa Pilaře, Josefa Plítka, Bohumila Potůčka, Antonína Šetlíka a další zatčené chlumecké vlastence, z řad důstojníků plk. Josefa Pánka, pplk. Julia Sokoláře, npor. Josefa Půsta a z řad občanů Marii Kvasničkovou a Ing. Václava Pánka.

Trochu humoru Pil - umřel, nepil - umřel taky. Ale ne současně. Ten, co nepil, dřív. Protože ten, co pil, ho přejel. „Pane inženýre, tak vy si chcete vzít mou dceru. Dobře, ale řekněte mi upřímně, co si o Monice myslíte.“ „Že ji příroda bohatě obdařila, pane generální řediteli, a upřímně doufám, že se nedáte přírodou zahanbit.“ 9 / 2002

Otec se ptá dcerky: „Jessiko, proč pláčeš?“ „Maminka mi nabila, protože jsem zlobila. Tebe taky bila tvoje maminka, když jsi zlobil?“ „Ne, moje maminka mě nebila, ale tvoje ano“. „Obžalovaný, můžete nám říci, proč jste vyhodil svou tchýni z okna na ulici?“

„Ztráta otce,“ vypráví Miroslav Havlín, „negativně ovlivnila celý můj život. Bratrovi bylo teprve dva a půl roku, takže si otce ani nemohl pamatovat. Mně otec chyběl jako vychovatel, rádce a přítel a nám všem jako živitel a opora maminky. Zbylo po něm prázdné místo u stolu, které nedobrovolně opustil, a vzpomínky. Jeho jméno je vytesáno na památníku obětí u sokolovny.“ Jako bojovníku za svobodu mu byl stejně jako ostatním padlým hrdinům prezidentem republiky v uznání bojových zásluh udělen Československý válečný kříž 1939 in memoriam. Smrt obětavých vlastenců, jakým byl Josef Havlín, učitel, vychovatel, sokolský cvičitel a nadšený propagátor sokolské ideje sebeobětavé služby národu a československé vlasti, statečný voják republiky, nebyla jen bolestnou ztrátou pro jejich rodiny, ale i pro město, pro celý národ. Karel Richter

„Víte, pane soudce, ...“ „To jste si neuvědomil, že byste mohl zranit chodce?“ „Když se s manželkou nesnášíte, tak proč se nerozvedete?“ „Kvůli psovi. On by to nepřežil.“ „Kam jdeš?“ „Do domova důchodců.“ „Jak to, bydlíš přece u svého syna?“ „Pil mi krev a musel jsem ho tam strčit.“ LV 31

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

ŠKOLA CHVÁLÍ Není pravda, že mladá generace je čím dál horší, jak často slýcháváme. Příkladem toho je žák naší Základní školy v Chlumci nad Cidlinou Štěpán Horák ze třídy 7.B, který nalezl na přechodu za mostem peněženku se 3 000 Kč a odevzdal ji šbastnému majiteli. Štěpánovi děkujeme za jeho čestnost a rychlé jednání. Mgr. Jana Bernartová ředitelka školy

Letní tábor DOLCE 2002 Viděli jste někdy kouzelnou rybku? Ne? Tak se zeptejte dětí, které byly se školní družinou od 21. 7. do 27. 7. 2002 na letním táboře. Naše rybička byla pohádková a kouzelná. Přinesla nám hodně her, soutěží, dobré zábavy, diskotéky a vše, co ke správnému táboru patří. I pěkné počasí, i když trochu nám i pršelo, ale rybka bez vody nemůže být. A tak celý týden utekl, ani nevíme jak, a protože nám v kuchyni dobře vařili, ani se nám domů nechtělo. Nakonec jsme si však museli říct ahoj a slíbit, že za rok jedeme znovu. Petra Řehounková

Reklama

32

Chlumecké listy


Chlumecká škola 2. září Možná, že některé děti zalitovaly, že nemají prodloužené prázdniny. My dospělí jsme si všichni oddechli, že nás stoletá voda tentokrát nepostihla a můžeme tradičně nový školní rok zahájit. Zatímco děti využívaly posledních dnů prázdnin, všichni pracovníci školy připravovali vše potřebné, aby začátek školního roku proběhl bez větších problémů. Samozřejmě, že největší pozornost byla upřena na naše prvňáčky, pro něž dnešní den byl dnem velmi důležitým. Od tohoto dne si už totiž nebudou moci pouze hrát a dovádět, ale také každý den plnit určité dovednosti. Prá-

9 / 2002

ce přibyde i jejich rodičům, kteří budou muset alespoň zpočátku na své potomky dohlédnout. V tento slavný den se přišlo na naše prvňáčky kromě celého vedení školy podívat i mnoho představitelů chlumeckých podniků, zástupci kraje a české inspekce, paní ředitelky mateřských škol a starosta města. K navození příjemné atmosféry přispěli hlavně starší spolužáci, kteří pod vedením vyučujících prvního stupně nacvičili krátké zábavné vystoupení. Pak už děti zamířily do svých tříd, kde se seznámily se svou paní učitelkou a dostaly drobné dárky. Přáli bychom si, aby dobrá pohoda, která panovala 2. září, vydržela dětem i jejich vyučujícím co nejdéle. E.G.

33


Začal nový školní rok Stoletá babička škola opět ožila. Po krásných letních prázdninách se do ní vrátili odpočatí učitelé i roztěkaní žáci. O působení jedněch ani druhých nebudeme dnes hovořit. Ale protože se domnívám, že by především rodiče žáků Základní školy v Chlumci naad Cidlinou, ale nejen je, mohly zajímat některé informace o této škole, domluvil jsem si schůzku s představiteli vedení školy a položil jim několik otázek. Chlumecká škola patřila v minulosti podle počtu žáků v hradeckém okrese k největším. Udržuje si stále toto postavení? Přestože klesá počet žáků, toto postavení si naše škola udržuje. V současné době jsme podle počtu žáků asi na pátém místě v okrese. V loňském školním roce měla škola 705 žáků, z toho na 1. stupni 362 a na 2. stupni 343. Tev čekáme další pokles. Můžete porovnat počty žáků za delší časové období? Máme k dispozici počty např. na posledních deset let, které ukazují klesající trend. školní rok

počet žáků

úbytek

1993 - 1994 845 -1994 - 1995 814 31 1995 - 1996 784 30 1996 - 1997 756 28 1997 - 1998 748 8 1998 - 1999 745 3 1999 - 2000 728 17 2000 - 2001 726 2 2001 - 2002 705 21 2002 - 2003 683 22 Během 10-ti let klesl počet o 162 žáky, tj. o 19,1 %. Nejedná se ovšem pouze o naši školu, ale tento trend je celorepublikový. V l. třídách byl za posledních 5 let následující počet žáků: .

školní rok

počet žáků

1998 - 1999 89 1999 - 2000 64 2000 - 2001 73 2001 - 2002 58 2002 - 2003 65 Úbytek za 5 let je 24 žáků. Kolik je z celkového počtu místních žáků, kolik dojíždějících a z kolika obcí? V letošním roce zatím nemáme konečná čísla, ale v loňském bylo z celkového počtu 705 žáků 486 místních, tj. 68,9 % a 219 tj. 31,1 % dojíždějících z 29 obcí. Příspěvek na dojíždějící žáky od obcí byl celostátně zrušen, tj. povinnost platit. Jak to vypadá s příspěvky v současné době? V této věci je situace následující. Pokud má obec zajištěnu výuku ve vlastní škole, nemusí poskytovat příspěvek. Obce nepřispívají většinou u nás na žáky prvního, ale až 34

druhého stupně. Zatím obce příspěvky dávají a věříme, že tak bude i nadále, protože jistě chápou, že náklady na výuku jejich dětí nemůže nést pouze naše obec. Podle počtu zaměstnanců patříte mezi středně velké podniky. Kolik máte celkem zaměstnanců a kolik z toho pedagogických pracovníků? Minulý rok jsme měli 61 zaměstnanců, někteří ale nepracovali na plný úvazek. Stejný počet zaměstnanců máme i letos. Z tohoto počtu je 48 pedag. pracovníků včetně družiny, dále jsou to uklízečky, školníci, hospodářka školy, ekonomka a mzdová účetní. Dochází letos k větší obměně pedagogů? V podstatě ne. To si nemůžeme moc dovolit. Kvalitní učitel se udrží. Působí na škole i nekvalifikovaní učitelé a jaké předměty vyučují? Jsme na tom velice dobře. Pouze jedna paní učitelka nemá učitelskou kvalifikaci. Učila např. vaření a pozemky. Horší situace je ve výuce cizích jazyků, kde sice nemáme nekvalifikované učitele, ale učitele s aprobací cizích jazyků pro II. stupeň máme pouze jednoho. Vzhledem k finanční odměně ve školství, je těžké kvalifikované učitele jazyků získat. Na I. stupni ZŠ splňují předepsanou kvalifikaci pro výuku jazyků všichni učitelé. Paní ředitelko, ve své funkci vstupujete do druhého školního roku. Přicházíte s nějakými novinkami pro žáky? Především rozšíříme výuku informatiky. Na 2. stupni jsme zařadili výuku tohoto předmětu v rámci praktických činností. Podařilo se nám získat další počítače, takže otvíráme novou počítačovou učebnu, která by měla sloužit především pro výukové programy, tzn. že se tam bude vyučovat matematika, český jazyk a další předměty. Učitelé si zde u žáků budou moci prověřit znalosti z vyučovaných předmětů. Máme krásné programy, které žáka prověří i pobaví. Novinkou je i další nové hřiště na školním dvoře. Peníze na něj jsme získali od SRPŠ, které je mělo z prodeje bývalé školní chaty. Za tyto peníze a dotaci, kterou získalo město, jsme vybudovali hřiště na míčové hry s umělým povrchem. Dále máme nově vybudované oplocení celého školního areálu a u školní budovy se připravují nové pozemky. Mrzí nás jen, že před čtrnácti dny vybudovaný plot je již poničený, vrátka stále jakýsi nenechavec vysazuje a na budově družiny je rozbitých asi 10 oken. Vandalové tedy řádí. Věříme ale, že i na ně dojde. Použilo vedení školy pro úsporu mzdového fondu na konci školního roku ukončení pracovního poměru u pedagogů? To bychom si ani nedovolili. Těžko by se tím ušetřilo. Učitel, kterého potřebujeme, by žil v nejistotě a hledal by si práci někde jinde. Ve které oblasti řízení školy se projevují největší potíže, např. v oblasti pedagogické nebo snad v údržbě budov nebo investicích? Nejvíc nás mrzí, že se před třemi roky udělala fasáda budovy za osmnáct a půl milionů Kč, ale neodstranila se Chlumecké listy


přitom vlhkost zdí, které začínají opadávat. Nejvíce je to viditelné u staré tělocvičny. A to bolí moc. Dostali jsme vyjádření odborníka, podle kterého by tato akce stála přes milion korun. Navíc budova má sice nový kabát, ale vnitřek starý. Prostě pěkně moderně oblečená babička. Další peníze by měly být využity pro zlepšení provozuschopnosti staré budovy. Po pedagogické stránce jsou školy hodnoceny podle procenta přijatých žáků na střední školy. Jaký byl výsledek v minulém školním roce ve vaší škole? Velice dobrý nebo dokonce výborný, protože se na střední školy dostali všichni žáci. Vždy ne, kam kdo chtěl, ale na školu ano. Je to zkreslené, protože středním školám také ubývají žáci a také dostávají příspěvek od státu na počet žáků. V tom se projevuje jejich zájem o udržení počtu přijatých žáků na úkor kvality. K výchově žáků patří také výchova k tělesné zdatnosti, která je u většiny dětí nedostatečná a zvláš@ se to projevuje u chlapců. Je to v našem městě ovlivněno také tím, že zde není vhodný lehkoatletický stadion, krytý plavecký bazén ani zimní stadion. Myslíme, že ne. Je to celorepublikový trend. Víme, že žáci tráví více času např. u počítačů, a tak se snažíme o kompenzaci. Např. pro tento školní rok jsme připravili ve 2., 3. a 4. třídě 3 hodiny tělesné výchovy týdně, i když osnovy předepisují dvě. Na II. stupni jsme tří hodiny TV zařadili v 6. a 7. třídách. V loňském roce jsme dosahovali ve sportovních soutěžích velmi dobrých výsledků a psali jsme o nich také v Chlumeckých listech. Úroveň tělesné výchovy se snažíme ovlivnit i dobrým vybavením hřišb a tělocvičen. Vloni jsme dostali sponzorský dar, který nám umožnil zakoupit doskočiště pro skok vysoký a ve vybavování sportovišb chceme dál pokračovat. Nová doba přináší také nové vyučovací předměty např. počítače. Neučí se ale děti již ve škole sedět u počítačů místo pohybu v přírodě a věnování se sportu? To jistě, ale dneska si život bez počítače nelze představit. Je tedy na škole, aby tuto situaci kompenzovala, ale nejen na ní. Ve městě máme také Dům dětí a mládeže a různé sportovní oddíly, které mohou děti využívat. Jedním z téměř zaniklých předmětů jsou tzv. pozemky, kde si děti mohly ověřit náročnost pěstování různých plodin a tím získávaly vztah k přírodě, který jim nyní hodně chybí. V posledních Učitelských novinách je otištěn článek, který mapuje tuto oblast. V předmětu praktické činnosti se střetává tolik zájmů, že na vlastní pozemky se nám dostává místo v 6. a 7. třídě. Jsou to 2 hodiny jednou za 14 dní. Do tohoto předmětu patří také elektrotechnika, práce s technickými materiály, vaření, práce s počítačem a příprava na volbu povolání. Je toho tedy hodně. Pro vztah k přírodě neslouží pouze pozemky ale také přírodopis. Měli jsme v plánu pro tento předmět vybudovat odbornou učebnu, ale vzhledem k záplavám nám nebyl dodán objednaný nábytek, a tak musíme nějaký týden počkat. Přírodopis se učí každý žák 2. stupně a na 1. stupni je to prvouka s přírodovědou. 9 / 2002

Celostátně se projevuje nedostatek řemeslníků. Jak v této věci působí škola? Snažíme se přes výchovného poradce i prostřednictvím třídního učitele. My můžeme dětem pouze doporučit, zda je pro toho či onoho jedince vhodné jít nebo nejít na určitou školu. Záleží na rozhodnutí žáka a rodičů. Není dobré mít za každou cenu z dítěte středoškoláka ale raději spokojeného řemeslníka. Spolupracujeme např. s místním podnikem DESPA, který chce umístit do Chrudimi výchovu svých budoucích zaměstnanců. V letošním roce to zatím nevyšlo. Podnik chce udělat nábor pro příští rok a nabízí v tomto učňovském zařízení různé výhody (např. bezplatné ubytování). Nemluvili jsme ještě o jedné z nejdůležitějších složek pro řízení školy - o financích S finančními prostředky bojujeme jako každá škola. Máme však velmi dobrou spolupráci s naším zřizovatelem s Městem Chlumec n. C. V loňském roce jsme podnikli důležitou akci. Vyrazili jsme tzv. do ulic, do místních podniků s žádostmi o sponzorské dary. A o tom jsme již psali v Chlumeckých listech. Věříme, že každý nám dal podle svých možností a současně doufáme, že letos to bude ještě lepší. Vždyb jde o příspěvek na vybavení školy sloužící výhradně dětem. Sponzorské dary nám poskytly firmy: JIRY spol. s r.o., Česká spořitelna a.s., SOLAR - soukromá stavební firma, Rezonanční pila s.p., TEROM, KOVOPLAST, Projekční kancelář ing. arch. Jana Zimy a pan Vlastimil Věříš. O financích na platy se raději zmiňovat nebudeme. Je všeobecně známé, že platy ve školství zaostávají za celostátním průměrem. A na závěr jistě potěšíme všechny děti, když je seznámíme s prázdninami ve školním roce 2002 - 2003 Podzimní prázdniny: úterý 29. října 2002 a středa 30. října 2002 v pondělí 28. října je státní svátek Vánoční prázdniny: od pondělí 23. prosince 2002 do pátku 3. ledna 2003 vyučování končí v pátek 20. prosince a začne v pondělí 6. ledna Pololetní prázdniny: pátek 31. ledna 2003 (1 den) Jarní prázdniny: od pondělí 3. února do neděle 9. února 2003 Velikonoční prázdniny: čtvrtek 17. dubna a pátek 18. dubna 2003 v pondělí 21. dubna je svátek Hlavní prázdniny: od pondělí 30. června do neděle 31. srpna 2003 Na mé otázky odpovídali: Mgr. Jana Bernartová, ředitelka školy Mgr. Eva Grundová, zástupce pro l. stupeň PaedDr. Stanislav Novotný, zástupce pro 2. stupeň Jaroslav Vosáhlo 35

AKCE PRO DĚTI

DŮM DĚTÍ A MLÁDEŽE, Chlumec n. C. ul. 9. května

495 485 357

NABÍDKA AKCÍ NA MĚSÍC ZÁŘÍ A ŘÍJEN 2002 Dětský den bez úrazů

Připravujeme:

Určeno dětem 3. tříd ZŠ. Hravou formou se seznámíte, jak se chránit před úrazy, které na nás mohou kdekoli čekat. Dopravní téma bezpečnost na silnicích, ochranné pomůcky. Děti budou odměněny drobnými dárky. Začátek: v 8.30 hodin v areálu DDM u zahradnictví

Závody na kolečkových bruslích, skatech a koloběžkách Mezi 14. a 18.10. (termín bude včas upřesněn na letáčkách) Místo: nové hřiště v areálu ZŠ

5. 10. Pohádkový les (sobota) Potkali jste někdy v lese Červenou Karkulku nebo Bílou paní? Tyto pohádkové postavy a další můžete potkat na výletě, který je zakončen opékáním. Děti mohou přijít samy nebo v doprovodu rodičů. Čas se nepočítá a každý, kdo dojde do cíle, obdrží drobnou odměnu. Sraz: ve 13.00 hod. u lovčické prodejny masa na náměstí nebo ve 13.30 14.00 h. Na Františku (u pomníčku) Startovné: 20,- Kč (pouze děti) S sebou: sportovní oblečení a obuv, svačinu, pití, chléb a párek na opékání

Odjezd a návrat bude včas upřesněn (odjezd dopoledne). Poplatek: děti do 15-ti let 140,- Kč, nad 15 let 170,- Kč (vstup do bazénu na 2 hodiny + cesta) S sebou: plavky, ručník, mýdlo, svačina, pití, kapesné. Průkazku na slevu jízdného (děti od 10-15 let)!

27. 9. (pátek)

12. 10. Drakiáda (sobota) Zveme děti i rodiče. Hodnotit budeme draky vlastnoručně vyrobené i koupené. Vítězové obdrží diplomy a odměny. Začátek: ve 13.00 - 13.30 hodin na závodišti V Lipkách Startovné: 20,- Kč V případě nepříznivého počasí bude závod přeložen na 19. 10. (sobota).

Podzimní prázdniny 29. 10. (úterý)

30. 10. (středa)

Zájezd na plavání do Aquacentra v HK - vlakem

Počítačové hry + internet Čas:

mezi 9.00 - 11.30 hodin v areálu DDM u zahradnictví Poplatek: 20,- Kč (hry na počítačích) 30,- Kč (hry na počítačích+internet)

Soutěžní odpoledne Čas: mezi 13.00 - 16.00 hodin Děti si mohou přijít zasoutěžit o drobné odměny (Milionář, Tutovka, Twister) nebo si zapůjčit různé sportovní pomůcky a využít hřiště u DDM (kopaná, vybíjená, softbal, …) Poplatek: 10,- Kč (hry v klubovně), ostatní zdarma

Informace na 495 485 357 nebo každou středu v přízemí budovy ZŠ od 9.30 - 10.00 hodin

Pozvánka na posvícenskou výstavu modelové železnice Kroužek modelové a skutečné železnice při DDM srdečně zve na tradiční posvícenskou výstavu železničních modelů. V naší klubovně, v areálu DDM u koupaliště, budete moci 27. a 28. října zhlédnout v provozu budované velké klubové kolejiště ve velikosti HO, na kterém letos budeme mimo jiné pořádat kavalkády (předvádění) jednotlivých modelů. Dále budou vystaveny modely, které vyrobili členové kroužku. Nebudou chybět ani modely z Chlu-

36

mecké zahradní železnice. Modelový provoz kolejiště bude doplňovat videopromítání kazet se železniční tématikou. Pro každého dětského návštěvníka bude přichystána malá pozornost. Výstava bude otevřena po oba dny od 10 do 17 hodin. Těšíme se na Vaši návštěvu! Bohumil Špecinger vedoucí kroužku MSŽ Chlumecké listy

AKCE PRO DĚTI

Prázdniny s Domem dětí a mládeže Na rozdíl od účastníků zatopených táborů v jižních a středních Čechách, strávily chlumecké děti letošní tábory v naprostém klidu a pohodě. Přispělo k tomu krásné počasí letošního léta a i šbastná volba pobytových míst. Letos s námi odjelo celkem 105 dětí na tyto 4 tábory: Rybářský Rozkoš u České Skalice Všeobecný Deštné v Orlických horách Počítačový Pecka u Nové Paky Judo (soustředění) Dolní Radechová Na tom, že se děti vrátily domů spokojené, mají samozřejmě velkou zásluhu jejich vedoucí, kuchaři, zdravotníci a další obětaví lidé, kteří se o děti na táborech starali. Jsme rádi, že s naším domem dětí a mládeže spolupracuje tolik lidí ochotných věnovat svůj čas dětem a bavit se spolu s nimi. Patří jim naše poděkování.

Všeobecný tábor (výlet na Šerlich)

Všeobecný tábor (chata JASNA - Deštné v Orlických horách) Milé děti, vážení rodiče, vím, že je zatím času dost, ale po zkušenostech z minulých let informuji raději dříve. Než se nadějeme, jsou tu Vánoce, pololetní vysvědčení a hlavně jarní prázdniny, které jsou letošní školní rok stanoveny pro náš kraj na velmi časný termín 2. - 9. 2. 2003. Proto plánujeme již nyní zimní lyžařský tábor, který se uskuteční v Jedlové u Deštné v Orlických horách. Zúčastnit se ho mohou nejen lyžaři, ale nově se budeme věnovat i dětem, které nemají lyžařské vybavení a pojedou se saněmi či boby. V případě zájmu můžete již nyní děti předběžně přihlásit. Další informace vám ochotně podají vychovatelky DDM. Jitka Koulová ředitelka DDM Nabídka DDM: DDM shání vedoucího, dívku nebo chlapce starší 18ti let, muže či ženu, pro kroužek přípravky juda. Měl by to být člověk se vztahem ke sportu, nemusí ale nutně ovládat judo. Zkušení vedoucí juda takovému zájemci vysvětlí, jak s dětmi pracovat a co je naučit, aby se v budoucnu judu mohly věnovat. Zájemci se mohou hlásit i telefonicky v DDM. 9 / 2002

Reklama

37

AKCE PRO DĚTI

VĚTRNÍK - LODYHA 2002 Hned první den prázdnin vyrazilo díky aktivitě pár nadšených lidiček 86 táborníků z Chlumce nad Cidlinou, Nového Bydžova, Skřivan, Hradce Králové, Kolína a dalších míst na tábor pořádaný občanským sdružením Lodyha Chlumec nad Cidlinou. Táborová základna Větrník je na nádherném místě poblíž Babiččina údolí nedaleko České Skalice. Děcka, která neznala partu vedoucích, ze začátku zarazil trochu přístup k organizaci tábora a vedení oddílů, ale všichni brzo pochopili, že na tomhle táboře vládne značná volnost a běžně ve škole i doma zakazované věci, jako je řádění a řev, jsou zde povoleny, neřkuli zakomponovány přímo v programu. V první polovině tábora se někteří poprvé dozvěděli a většina si zopakovala, jak se používá buzola, k čemu se dá použít morseovka, jak se vážou uzly, rozdělává oheň v přírodě, k čemu slouží topografické značky, jak se poskytuje první pomoc, jak vypadají a jmenují se rostliny v našem okolí a mnoho dalších nezbytných věcí, bez kterých se zkušená Lodyha nemůže vydat do přírody. Pod vedení zku-

38

šeného střelce Víti Poddaného si děcka mohla vyzkoušet palbu ze vzduchové pušky a dozvědět se něco o své kondici na tzv. „kopci pravdy“! Pro většinu vedoucích bylo milé zjištění, že „nová“ děcka ani v nejmenším nezaostala a naopak v některých směrech i předčila naše zkušené Lodyhy. Ostatně i z nich byly po pár dnech právoplatné Lodyhy a dávaly to náležitě nahlas najevo svým řevem. Všechny Lodyhy se hned od začátku vrhly na lov táborových trofejí - bobrů. Lovili se například bobři mrštnosti, osamění, hladu, míření a odvahy. Letos byl k mému velkému překvapení překonán dlouhodobý Lodyhí rekord. Byli uloveni čtyři bobři mlčení, kteří jsou naprosto nejvzácnějším úlovkem, jaký může taková Lodyha získat! Děcka si zahrála klasické táborové hry na postřeh, bojovky v noci, pevnost Boyard a další. V sobotu večer se vyráželo na nejtěžší stezku odvahy za posledních X let. Stezka byla z důvodu velkých věkových rozdílů rozdělena podle náročnosti na dva okruhy, které končily u hrobu s upírem (Vlávou Sekerou), kterého bych o tužku potřebnou k podpisu ortelní listiny snad nepožádal ani já - brrrrr! Obdivuji

Chlumecké listy

AKCE PRO DĚTI

děcka, která to absolvovala bez bláta na hřišti. Prostě se ukázalo, že správná Lodyha se nebojí! Druhý týden se po minulých letech poznamenaných vždy špatným počasím konečně velkým oddílům povedl překrásný dvoudenní pubák do Teplických skal se spaním „pod širákem“. Sice se z něj vrátili fyzicky zdecimováni, ale očividně šbastni. Jejich první dotaz po příchodu do tábora byl - „bude diskotéka?“. Byla! Ostatně, tak jako skoro každý den. Diskoték se Lodyhy zúčastňovaly asi nejraději bez rozdílu vah a věku. Jediné výtky vůči organizátorům byly, že jsme je prý honili příliš brzo na kutě - no, pravda, ale kdo by si mohl nechat ujít komponovanou večerku v podání interpretů Lukáše a Víti, že? Véééčééérkáááá, večerka, večerka, večerka, véééčééérrkááá...., se rozléhalo každý večer táborem a klukům se to naštěstí nikdy nepovedlo stejně, takže to nezevšednělo. Druhý týden byl ve znamení zmíněného pubáku a výletu do Ratibořic, kde se Lodyhy svezly po Babiččině údolí na koňském povozu. Dále pak ve znamení velkých her, koupání, táboráku, volby MISS a MISSáka, karnevalu a hlavní události - svateb. No nežeňte se, když vás „uhání“ taková krása, že? Oddávající mniši letos neměli chybu. Jejich strnulé výrazy nenechaly nikoho na pochybách, že věc je smrtelně vážná! Svatebnímu šílení propadli i někteří vedoucí v čele se starým kocourem - vrchním Lodyhou Luvkem. Ve čtvrtek v noci jsme byli oznámeně - zákeřně přepadeni partou zavilých táborníků ze sousedství. Dokud nás

ohrožovali jen petardami, zůstávaly Lodyhy naprosto klidné a některé se nepokoušely ani probudit. Ale když nám sáhli na oddílové vlajky, začal mazec! Hlavně vůdci přepadového komanda špatně odhadli síly našich velkých Lodyh a dostali dost krutě na budky! Poslední dopoledne tábora bylo vyhlášeno za cikánské pod heslem - „najdi si své věci a nacpi je do svého kufru!“ Odpoledne bojovaly všechny ještě zdravé Lodyhy o poklad Větrníku 2002. Bohužel se našemu táboru nevyhnulo něco, co postihlo ve stejném období snad celou republiku. Některé Lodyhy začaly hojně navštěvoval kadiboudy a děly se i jiné věci. Prostě nás to za poslední dva dny tábora pěkně zdecimovalo, včetně vedoucích. Ale na náladě a zážitcích nám to podle reakcí děcek, vedoucích i posléze rodičů nic neubralo. Poděkování nejen ode mne -vrchního Lodyhy, bych chtěl adresovat všem lidičkám, které bez nároku na odměnu a v době své dovolené lítají s děckama po lese a nebetyčně blbnou! „Mám Vás rád“ Proto pod heslem všech Lodyh - „MÁME SE RÁDI“, hromovým „UMÍÍÍ“ a „LODYHÁÁÁ“ nashledanou na Větrníku 2003, který máme již tev zamluven na prvních čtrnáct dní příštích prázdnin! Lodyha - Luděk Kosina

Reklama

9 / 2002

39

Z MATEŘSKÝCH ŠKOL

LÉTO KONČÍ Není tomu tak dlouho, co jsme si na škole užívali vodních radovánek, a léto už nám pomalu zavírá vrátka. Prázdninové dny jsme využili k větším opravám - rekonstrukci dětské

umyvárny a přístupových cest, obnově školní zahrady. Uskutečnili jsme bezpočet drobných oprav. 2. září čekala nové i staronové kamarády provoněná škola. U těch nejmenších to ale nemělo velký význam. Slzičky se kutálely po tvářích jako hrachy, vždyb je poprvé nechali bez má-

my a táty. Čas a především úsilí zaměstnanců školy snad všechno spraví a my věříme, že za několik let většina z nich bude opouštět MŠ nerada, tak jako jejich starší kamarádi, kteří 2. září usedli do školních lavic. To je největší přání celého kolektivu MŠ Poděbradova

V mateřské škole Beruška, ul. Pod Loretou, začal nový školní rok Není to dlouho, co jsme se loučili se školáky, a už je tady zase září a s ním i nový školní rok.

40

Naše školička se opět zaplnila rozzářenými tvářemi dětí, ale nechyběly ani slzičky nově příchozích. Jen málokomu se podaří jít poprvé mezi nové a neznámé kamarády bez uplakaných očí. Podívejte, těch hraček a stavebnic - jen si vybrat... a na té malé tvářičce se rázem začíná objevovat úsměv. Naše „kobátka“, jak se u nás prvňáčkům říká, si poprvé vyzkoušela společné stolování a odpočívání na lehátku. První dny v září zvládly i starší děti, na které čekaly nově upravené třídy. Zejména děti ze třídy u „motýlků“ se těšily z nové kuchyňky a pokojíčku. Začátek máme za sebou, tak tedy vzhůru k novým dobrodružstvím. Kolektiv MŠ Beruška

Chlumecké listy

O PRAVIDLECH SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ

O PRAVIDLECH SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ 1. Pozdrav Začínáme prvním písmenem abecedy zdvořilosti. Pozdrav odjakživa byl, je a bude základem slušného chování na veřejnosti. V dobách útlého dětství dnešních babiček a dědů maminky i tatínkové pilně a důrazně nabádali své ratolístky, aby vždycky nahlas a zřetelně pozdravily při setkání všechny dospělé známé. Dítě bylo na ulici obvykle s předstihem upozorňováno: „Támhle jde paní Nováková, tak ab hezky pozdravíš!“ A děti všech věkových kategorií poslušně zdravily „Dobrý den!“ Rodiče jim to ostatně předvedli jako první, a pokud se dítka k pozdravu z nějakých důvodů neměla dost hbitě, dostalo se jim ihned napomenutí: „Ty neumíš pozdravit? Jak se říká?“ A když z dětských úst konečně zaznělo v mezích věkových možností co nejlépe vyslovené pozdravení, paní Nováková neopomněla projev dětské zdvořilosti a vychovanosti uznale kvitovat a náležitě pochválit. Takto si dorůstající pokolení od nejútlejšího věku zapisovalo nesmazatelně za uši, že je slušné a rozhodně chvályhodné zdravit, když někoho známého potkáme a také když někam vstupujeme nebo když odněkud odcházíme. Škola pak k tomuto všeobecně platnému ponaučení připojila ještě zvláštní pokyny, že je záhodno též uctivě zdravit pány učitele a paní učitelky a zvlášb uctivě pana ředitele či pana inspektora, pokud na školu zavítá, i pana školníka a paní školníkovou. Děti si tímto způsobem zvykaly na zdravení jako přirozený projev úcty, což rozvíjelo v jejich dětských duších smysl pro slušnost, zdvořilost a ohleduplnost jako součásti veskrze přívětivého vztahu k lidem vůbec. Zdravením se děti vlastně odnaučují vrozenému sobectví a učí se vnímat a uvědomovat si lidi kolem sebe nikoli jako nepřátele a rivaly v bezohledné džungli života, ale naopak jako spoluúčastníky souladného a lidumilného společenského dění, do něhož jsou spolu s nimi zapojeny, a osvojovat si pozdravem počínaje, nejvhodnější způsoby, jak se s nimi harmonicky sžívat. 9 / 2002

Zdá se však bohužel, že dnes se základní poučování dětí o pozdravech poněkud zanedbává. Všimněte si: děti přestávají dospělé zdravit. Už jim asi rodiče neříkají jako za našich dětských časů: „Támhle jde paní Nováková, tak koukej hezky pozdravit!“ Potkáte známé s dětmi nebo vnoučaty. Oni sami vás srdečně pozdraví, dokonce se zastaví na kus řeči, ale děti mlčí jako ryby a jejich dospělé průvodce vůbec nenapadne, že by jim měli připomenout: „Vy nevíte, co se sluší? Neumíte pozdravit?“ Některé děti chudinky opravdu nevědí, co se sluší, poněvadž jim to nikdo neřekl a nikdo je k tomu nevede. Proto nezdraví. Téměř nikoho. Ani dobré známé svých rodičů. A nenaučí se to tak snadno. Pozdrav jakožto základní pravidlo slušného chování dělá dnes, podle všeho, potíže i mladým dospělým. V tom to také vězí, že především dospělým. Jako by nejméně celá jedna generace dnešních otců a matek z velké části unikla výchově k zdravení. Jsou lidé, kteří vás léta znají, lépe řečeno, které vy znáte ještě když byly dětmi, bydlí třeba vedle vás nebo naproti přes ulici a stává se, že na vás koukají, vykloněni z okna, jak vycházíte ráno z vrátek, ale nepřijde jim, že by mohli prohodit zdvořile: „Dobré jitro!“ Možná si myslí, že byste je mohli pozdravit vy. Nevědí, že pravidla slušného chování stanoví jednoznačně: Zásadně zdraví mladší staršího a muž ženu. Co můžete pak chtít od dětí rodičů, kteří sami pravidla zdravení neznají, a tudíž ani nedodržují? Takže musíme vzít na vědomí, že jsou prostě lidé, kterým někoho pozdravit působí takové potíže, že vás nepozdraví, i kdyby o vás zakopli. Neberte si to k srdci! Zdravení nelze nikomu nařídit. Chce-li si někdo z nezdvořilosti dělat vizitku, je to konec konců jeho věc. Však on ho život poučí, že to někdy v důležitých situacích bývá na závadu. Zásadou slušných, dobře vychovaných lidí je pozdravem nešetřit. Pozdrav vyjadřuje úctu a je projevem přátelského vztahu. Samozřejmě je nutno zvolit přiměřenou formu. Některé pozdravy vyšly z módy („Ruku-

líbám“, „Moje úcta“, v zlidovělé podobě „Maucta“ ap.). V současné době zcela vystačíme s přáním dobrého dne, popřípadě jitra (rána) či večera nebo noci. Pro odchod i loučení je k dispozici „Nashledanou“ či v mírně odsvěcené podobě „Na viděnou“ a pro zdůraznění definitivnosti rozloučení „Sbohem“. Mladá generace si oblíbila pro setkání i loučení „Čau“. Stále se ještě hojně používá „Nazdar“ nebo se zdůrazněnou srdečností „Nazdárek“, také „Ahoj“ a sem tam ještě pitvorně kámošovské „Těpic“, „Těpéro“ nebo „Těbůh“. Pod vlivem ruštiny se před drahnými léty rozmohlo „Buv (buvte) zdráv“. Spíše, se hodí, aby ho používali starší nebo výše postavení vůči mladším či níže postaveným. Krátkodechou životnost mívají pozdravy používané mezi příslušníky politických hnutí. Sem patří komunistické „Čest práci“ nebo zkrácené „Čest“. Jejich používání se omezovalo na okruh členů strany a nebylo otázkou zdvořilosti, ale manifestace stranické příslušnosti a uvědomělosti. Pozdravit v tomto prostředí „Dobrý den“ se naopak pokládalo div ne za provokaci, budilo podezření, že takto zdravící osoba jako by říkala: Já k vám nepatřím. Mezi katolíky se ujalo kdysi zdravit pana faráře a jiné církevníky „Pochválen pán Ježíš Kristus“ a pan farář odpovídal: „Až na věky!“ Zbožní starší lidé se zdravívali „Pozdrav Pánbůh“ a zdravený děkoval „Dejžto Pánbůh!“ Zásadně je nutno při používání pozdravů pamatovat na to, že stejně jako oblečení se ne každý pozdrav hodí pro každou příležitost. Kamarádským „Čau“ nelze například pozdravit váženou starší osobu a „Dobrý den“ se nehodí naproti tomu jako pozdrav pro známé a kamarády. Nevyznívá zdvořile ve vážných situacích užívat zkrácených či jinak tvarově upravených pozdravů, například „Nashle“. Je v tom jistý náznak nevážnosti či snížené zdvořilosti, který se připouští jen v důvěrnějším styku. Mladé prodavačky či úřednice za přepážkami nebo při vyřizování telefonních dotazů, stejně ja41

O PRAVIDLECH SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ

ko jejich mužští kolegové, si však právě v této úsporné formě libují, jako by zkrácením pozdravu nezbytně potřebovali ušetřit čas. Pozdrav je zcela nezbytným úvodem oslovení osoby, které se chceme na něco zeptat. Vypálit na někoho: „Jak se dostanu na náměstí?“ nebo „Kolik je hodin?“ bez „Dobrý den“ a „prosím vás“ je nevycválanost, bohužel dosti častá, stejně jako nepoděkování za obdrženou informaci. Není zdvořilé dotazovat se na cokoli bez předchozího pozdravu, i když otázku uvedeme zdvořilým „prosím vás“. Při pozdravu není nutné uklánět se až ke kolenům, stačí lehký úklon hlavy. K pozdravu podle stupně známosti s tím, koho zdravíme, patří úsměv nebo radostný pohyb ruky či zvolání (Vás už jsem dlouho neviděl! To je náhoda! Jak se pořád máte! apod.) Zdraví-li někoho muž, který má na hlavě klobouk, doprovodí podle pravidel slušného chování pozdrav jeho smeknutím. Žádnou jinou pokrývku, například baret však při pozdravu nesmekáme. Za našich časů se pravidlo smekání klobouků přestává u nás dodržovat, ale ve světě stále platí. Smeká se při vstupu do místnosti, v kostele, v divadle či v biografu nebo jakékoli jiné prostoře, kde nejsme sami. Místo smeknutí se vžívá dotknout se pouze střechy nebo vrchlíku klobouku, jako by zdravící měl v úmyslu smeknout, ale ve skutečnosti vyčkává s rukou nahoře tak dlouho, až zdravenou osobu mine, takže smeknout už není zapotřebí. Přikládat prsty k okraji střechy gestem napodobujícím salutování je nezdvořilé; vyznívá jako žert, nebo dokonce výsměch a mohlo by zdraveného urazit. Před státní vlajkou muži smekají, jestliže je nesena v čele oficiálního slavnostního nebo pietního průvodu. Smeká se také při státní hymně a před čelem pohřebního průvodu. Klobouk se nesmeká, je-li součástí stejnokroje (mysliveckého, skautského ap.). Nesmekají také ženy, u nichž se klobouk pokládá za pevnou součást vzhledu. Jestliže jsme někoho pozdravili, není nutné ani vhodné ho vzápětí při opětném setkání zdravit znovu. Jdeme-li po ulici s přítelem, který zdraví svého známého, připojíme se k pozdravu, ale nesluší se, abychom se za ním 42

okamžitě otáčeli s hlasitým dotazem: „Hele, kdo to je?“ Stane-li se, že na ulici narazíme na známého, který je s někým zabrán do hovoru, stačí pozdravit a pokračovat v chůzi. Není slušné vyrušit jej z tohoto rozhovoru tím, že se zastavíte a oslovením ho přinutíte, aby se dal do hovoru s vámi. Velmi se v poslední době rozšířilo spojování pozdravu s podáváním ruky. To se dříve činilo jen při zvláštních příležitostech, kdy se stvrzovala nějaká úmluva, nebo se někomu blahopřálo. Když už cítíte potřebu podávat ruku kdekomu na potkání, nezapomínejte na dodržování pravidla, že ruku podává starší mladšímu, nadřízený podřízenému a žena muži, nikoli obráceně. Jestliže jsme si v úvodu postěžovali, že se povážlivě rozšířilo nezdravení a že dětem a mládeži činí pozdrav zřejmě potíže, ježto je zdravení nemá kdo učit, nebob i dospělým dá někdy dost práce se k němu přimět, nutno podotknout, že příčinou nezdravení nemusí být vždy jen nevychovanost a s ní souvisící zakrnělý smysl pro zdvořilost jako základ pozitivního vztahu k lidem. Někdy se někteří lidé přestanou zdravit z té příčiny, že se kvůli něčemu znesváří nebo na sebe zanevřou a ztratí v důsledku toho chub chovat se k sobě zdvořile. V takových případech, kdy je absence pozdravu záměrným projevem neúcty, jsou ovšem pravidla slušnosti bezmocná a bylo by zbytečné na nich trvat. Jednu příčinu nezdravení však musíme postavit na pranýř. Je bohužel dosti častá: Neodpovídání na pozdrav. Každý je zná z vlastní zkušenosti. Vejdete do čekárny u lékaře, kde sedí pár lidí, (nebo do kupé ve vlaku) všichni po vás zvědavě otočí hlavy a vy, tak trochu z rozpaků, ale rozhodně v souladu s pravidly slušného chování pozdravíte „Dobrý den“, a nic. Ticho. Nikomu nepřijde, že by měl na pozdrav odpovědět. Pro toho, kdo pozdravil, je pokořující, že ho nikdo z pozdravených nevzal na vědomí a aspoň pohybem hlavy, úsměvem nebo zamručením nenaznačil, že pozdrav slyšel a že ho s povděkem přijímá. Někdy jdete po ulici a potkáte někoho neznámého, s kým byste se zrovna nemuseli zdravit, ale on na vás civí tak, že je vám trapné přejít kolem něho beze slova, takže pozdravíte, leč ihned byste se praštili přes pusu. Zvě-

davec vám totiž neráčí odpovědět. Řeknete si: Tak si trhni... Příště si pozdrav v takové situaci ušetříte. Někdy lidé neodpovídají na pozdrav z nadutého přezírání jiných lidí a nezájmu o ně anebo z mylného domnění, že s tím, koho neznají, se nemusí zdravit. Zajisté. Neznámé lidi zdravit nemusíte, ale odpovědět tomu, kdo vás pozdravil, i když ho neznáte, je pro slušného člověka povinnost. Ignorovat pozdrav je vlastně urážka. Nedávno jsem v zámku potkal na pohled úctyhodnou dámu, kterou sice neznám, ale protože mám ve zvyku zdravit úctyhodné dámy, tak jsem ji uctivě pozdravil, dokonce dvakrát. Neodpověděla ani jednou, takže příště už ji nepozdravím. Takhle se taky odnaučujeme zdvořilosti. Zejména děti jsou na okázalou netečnost dospělých v tomto směru citlivé. Vnučka si mi v útlém věku přišla postěžovat: „Dědo, já jsem pozdravila paní Bolkovou, jak jsi říkal, že ji mám vždycky slušně pozdravit, a ona mně vůbec neodpověděla. A dneska zase. Mám ji ještě pořád zdravit?“ Vím, že ta paní, která bydlí v našem domě, je proslulá tím, že neuznává děti za hodné toho, aby se namáhala s odpovědí na pozdrav. Neodpovídá leckdy ani dospělým, natož aby je pozdravila sama. Přesto jsem se snažil vnučce vysvětlit, že zdvořilost velí zdravit všechny lidi v domě i na ulici, které známe. „Ale co když někdo neodpovídá jako paní Bolková?“ zjednávala si neodbytně jasno vnučka. Popustil jsem uzdu rozhorlení: „Tak je hulvát! Ale ty buv hodná holčička a dělej, co se sluší a patří! Paní Bolkovou pozdrav, i když ti neodpoví.“ Dnes bych jí to patrně vysvětlil jinak: Kdo neodpovídá na pozdrav, dává najevo, že si ho neváží, a pak si ho tedy ani nezaslouží. Sám už jsem se ve svém kmetském věku naučil držet se zásady: Kdo mi neodpoví na pozdrav, toho nezdravím. Zdravit nevychovance, náfuky a ty, kteří člověku projevují úmyslně nezdvořilost z nevraživosti, žádné pravidlo slušného chování nepřikazuje. Jinak platí, že zdvořilý pozdrav by nám při troše dobré vůle neměl působit potíže.V každém případě je prostředkem usnadňujícím a zpříjemňujícím soužití lidí s lidmi v tomto městě stejně jako na této planetě. Karel Richter Chlumecké listy

MALÉ ZAMYŠLENÍ

NEZAPOMENUTELNÉ NÁSILÍ Stalo se to před 64 lety. Na pozvání německé vlády se 29. září 1938 sjeli do Mnichova zástupci čtyř přímo zainteresovaných evropských velmocí, Velké Británie (Chamberlain a Wilson), Francie (Daladier a Léger), Itálie (Mussolini a Ciano) a Německa (Hitler, Ribbentrop a Weizsäcker). V sále Führerhausu se shromáždili ve 12.45 na konferenci, která měla bez ohledu na stanovisko Československa rozhodnout o jeho osudu. Československá vláda se již potichu smiřovala s tím, že republika bude nejspíš obětním beránkem evropského míru. V cirkulární depeši zaslané ministerstvem zahraničí zastupitelským úřadům v Praze se uvádělo: „Kladouc v dané chvíli nad bolestné city vlastního lidu zájem civilizovaného světa o mír a klidné soužití, odhodlává se československá vláda k obětem, které nikdy v dějinách nebyly bez války vymáhány.“ Českoslovenští zástupci nebyli na konferenci připuštěni. Směli pouze v přilehlém salonku očekávat, jak se zástupci velmocí o jejich zemi dohodnou. Čeho se mohli nadít? Britský premiér to v předvečer konference vyslovil jasně: „Třebaže velmi sympatizujeme s malým národem stojícím proti svému mocnému sousedu, nemůžeme za žádných okolností dopustit, aby se celé britské impérium dostalo do války jenom kvůli němu. Máme-li bojovat, musí to být z vyšších důvodů, než je tento...“ Listina, kterou pak všichni podepsali, se pod názvem Mnichovská dohoda přiřadila k dějinným dokumentům, které neblaze zasáhly nejenom do vývoje Československa, ale i Evropy. Nekompromisně diktovala Československu odstoupení pohraničního území Německu. Jeho vyklizení mělo započít 1. října. Po skončení konference se v salonku hotelu Regina sešli českoslovenští zástupci vyslanec Mastný a dr. H. Masařík s francouzskými a britskými diplomaty. Unavený Chamberlain se ani nesnažil potlačovat zívání. Mastný se otázal Daladiera, jestli vůbec očekává nějaké stanovisko nebo souhlas československé vlády. Daladier nevěděl, co říci. A když Mastný dal výraz svému rozhořčení, Ashton Gwatkin jej zlobně okřikl: „Nemá smysl o věci diskutovat. Nemáte jinou volbu než dohodu přijmout. Je vám to jasné?“ Mastný bezmocně namítal: „Ale jaká je to volba mezi vraždou a sebevraždou!“ Ještě v nedávné době komunistická propaganda obviňovala Beneše z kapitulantství, že přijal mnichovský diktát, a kladla mu za vinu, že nevyužil nabízené pomoci SSSR, kterou mu Kl. Gottwald údajně „v kritickém roce 1938“ po návratu z Moskvy tlumočil jako Stalinův příslib. Nové výzkumy ukazují, že Gottwald se vrátil z SSSR nikoliv „v kritickém roce 1938“, ale v prosinci předchozího roku, kdy žádný mnichovský diktát ještě nebyl na obzoru, takže v září 1938 nebylo jisté, jestli Stalinův mlhavý příslib z tehdejší doby je možno brát vážně. Fakta, která se po celá desetiletí zamlčovala, ukazují Beneše v poněkud jiném světle. Do poslední chvíle spřádal úvahy o možnostech ozbrojeného odporu. 29. září ve 22 hodin po skončení porady s představiteli vlády, na níž ho ministr národní obrany informoval, že neexistuje „žádná kon9 / 2002

krétní dohoda s Ruskem“, došlo sdělení čs. vyslance Fierlingra z Moskvy, „že sovětská vláda váhala a váhá vstoupit do konfliktu bez západních mocností.“ Následující den, poté co mu byl doručen text Mnichovské dohody, naléhal telefonicky na sovětského vyslance Alexandrovského, aby se co nejrychleji otázal Moskvy, jak pohlíží na novou situaci. Má Československo bojovat, nebo se má vzdát? Jaký je sovětský názor? Vyslanec s odesláním dotazu nijak nespěchal, nebob - jak prozrazují jeho teprve dodatečně zveřejněné zápisky - věděl, že Stalin nemá v úmyslu dát se Benešem vtáhnout do války s Německem. Nechal spojenecké Československo na holičkách stejně jako Francie. Prezident Beneš se o půl desáté sešel na Hradě k poradě s předáky hlavních politických stran. Gottwald mezi nimi nebyl. Věděl, kolik uhodilo, nebob již 22. září před odchodem na manifestaci pražského lidu před Rudolfinem mu Alexandrovskij, k němuž si odskočil pro poslední informace, prozradil, že Sovětský svaz Československu na pomoc nepřijde, takže otázka přijetí sovětské pomoci byla bezpředmětná. Žádná taková pomoc se nám v září 1938 nenabízela. Naopak Alexandrovskij ve svých zápiscích posupně označuje Beneše za válečného štváče, který namísto „nějaké dohody ve stylu Mnichova“ usiluje o to, aby o osudu Československa rozhodla evropská válka, do níž chce zaplést Sovětský svaz.

Reklama

43

ZDRAVÍ

Pravda je tedy taková, že Československo bylo před 64 lety svými spojenci ponecháno osudu. Za těchto okolností se nelze divit Benešovi, na jehož bedrech spočinula drtivá tíha osudového rozhodnutí, že zvolil řešení, které namísto symbolického gesta bezvýchodného odporu za-

jišbovalo uchování alespoň oharku československé státnosti s nadějí, že ho příznivější okolnosti v budoucnu umožní rozdmychat. Nebyl první ani poslední z českých státníků, kteří narazili na totéž dilema. Karel Richter

Okénko do urologie Karcinom prostaty, prostatický specifický antigen - „PSA“. Proč jej vyšetřujeme? Vyšetření prostatického specifického antigenu (PSA) patří mezi běžně prováděná vyšetření v urologické praxi. Vyšetřuje se standardně u všech pacientů s karcinomem prostaty a výběrově u pacientů se zvětšenou prostatou - benigní hyperplasií prostaty (BHP). Časové intervaly mezi jednotlivými odběry jsou individuální dle nálezu na prostatě. PSA byl objeven v r. 1971 doktorem Harou ve spermatické tekutině. V r. 1978 doktor Senzabaugh popsal

jeho biochemickou strukturu a v roce 1979 doktor Wang izoloval PSA přímo z prostatické tkáně. PSA se podílí na zkapalnění ejakulátu, je přítomen v normální tkáni prostaty, v prostatě postižené karcinomem, adenomem, zánětem, či v metastázách karcinomu prostaty. Sledování hladin PSA se provádí v kombinaci s klinickými vyšetřovacími metodami - vyšetřením prostaty konečníkem, ultrazvukem, biopsií prostaty. Referenční hodnoty pro nor-

DÍKŮVZDÁNÍ (Požehnání Hospodinovo obohacuje) V den díkůvzdání za dary země si připomínáme, že Pán Bůh bohatě požehnal v přírodě a obdařil nás jejími dary. Do ovzduší vděčnosti za Boží dary dobře zapadá i vděčnost za Boží požehnání v našich rodinách. Vážení čtenáři, milí rodiče, nechb je tento den i dnem díkůvzdání za zdravé děti, které nám Pán Bůh daroval. Mezi Božími dary je dítě jedním z darů nejvzácnějším a nejcennějším, vždyb děti jsou korunou, kterou Bůh vkládá na posvátný stav manželský. Děti jsou Božími úsměvy, které nás doprovázejí na cestě našeho rodinného života. Tyto Boží úsměvy nespočívají jenom v zářivě bezstarostném životě dětí, který jim často závidíme. Jde-li o děti zdravé a dobře vychované, mohou být ještě i později oporou rodičů v jejich stáří. Mohou být Božím úsměvem ve dnech, kdy se životní poub rodičů schyluje k závěru. Jde-li o děti nemocné, tím více úsilí mají rodiče vynaložit v péči o tyto děti, vždyb i tyto děti jsou Božími úsměvy a my nevíme, jaké poslání Bůh pro tyto děti určil. Zákon života vyžaduje, aby rodiče napřed pečovali o všechny děti. Nu, a přejdou léta a najednou je tomu naopak. Rodiče jsou odkázáni na pomoc svých dětí, když jim přibylo let a ubylo sil. J. A. Komenský řekl, že „kdo dítky doma má, anděly v domě má“. Myslel to tak, že Boží andělé jsou stálými prů44

mální hladinu PSA v séru se pohybují od 0 do 5 ng/ml v závislosti na použité technice vyšetření. Při hodnotách PSA zejména nad hranicí 5 ng/ml musíme pomýšlet na přítomnost karcinomu v prostatě. Vzhledem k nespecifičnosti PSA můžeme zvýšené hodnoty zaznamenat, jak již jsme se zmínili, i při nezhoubných onemocněních (např. zánětu, traumatu, infarktu prostaty). Vyšetření PSA by mělo být provedeno u všech mužů nad 60 let věku spolu s vyšetřením prostaty konečníkem k odhalení karcinomu prostaty, který je nejčastějším urologickým nádorovým onemocněním mužů v této a vyšších věkových kategorií. MUDr. Miroslav Louda Urologická ambulance-PK Chlumec nad Cidlinou

vodci a neviditelnými ochránci dětí. A tím chtěl rodiče povzbudit ujištěním, že při výchově dětí nezáleží všechno jen na jejich rodičovské péči, ale že o děti pečuje též skrze své pomocníky Bůh sám. On je jejich Otcem. Proto i prosba o Boží požehnání je především prosbou o to, aby Bůh dal rodičům moudrost k péči o tělo dítěte i k výchově jeho duše. Ale prosba o požehnání pro rodiče i pro děti je zároveň prosbou, aby Bůh vztáhl nad vámi všemi, nad rodiči i vašimi dětmi, svoji ochraňující i žehnající ruku. To, nač my jako rodiče nestačíme, může náš nebeský Otec dobře vykonat při nás všech. Prosme o Boží požehnání z celého srdce, nebob „Hospodinovo požehnání obohacuje a trápení s sebou nepřináší.“ Ano, obohacuje rodiče a obohacuje i děti. Věřte, vyplatí se za toto požehnání Pána Boha neustále prosit. BŮH VÁM ŽEHNEJ J. Tesař farář CČSH

Vážení a milí spoluobčané města Chlumce a jeho okolí; srdečně Vás zveme k účasti DÍKŮVZDÁNÍ Hospodinu za dary země, úrodu polí, zahrad a vinic. Díkůvzdání se bude konat v neděli 6. října 2002 od 9.00 hod. v rámci bohoslužby v Husově sboru CČSH na Klicperově n. 75/I. Rádi Vás přivítáme. Boží pokoj Vám. Rada starších a farář CČSH Chlumecké listy

ČASY MINULÉ

Jan Těšík:

PAMĚTI MÉHO ŽIVOTA NA RUSI

Až do Marinska jsme jeli klidně, však dále již to bylo dosti nebezpečné, nebob všelijaké bandy lupičů rozebíraly trab, když se vlak vyšinul, obíraly cestující. Nejvíce v tom rajonu, kterým jsme projížděli, řádila šajka, jejímž velitelem byl jakýsi „Lupkov“. Tento člověk byl velice smělý, a ačkoliv na něho pořádali pravou honbu, přece vždycky unikl. Přestrojoval se na různý způsob, to hned jel vlakem jako pasažér anebo

pamatuji. Poněvadž, jak jsem podotkl, krajina byla nebezpečná, v noci jsme v jízdě nepokračovali, nýbrž pouze ve dne. Tak 10. ve 2 hodiny odpoledne jsme vyjeli a minuvše stanici „Ačinsk“ ten den večer dojeli jsme stanici „Černorječenskaja“. 11. hráli jsme opět placmuziku, při níž jsem se opět sešel s Leopoldem z Chlumce. 12. jsme uzřeli panoramu města Krasnojarska. Zde stála část 5. pluku (1. prapor) a sot-

Profesor Masaryk mezi vojáky 3. pluku zase jako „derevenskoj mužik“ přijel s vozem do města. Proto těžko, velmi těžko bylo ho polapit. On věděl přesně, kdy jaký vlak z té či oné stanice vyjíždí, a podle toho se se svou bandou řídil. Obrněný náš vlak „Orlík“ projížděl stále trab, ale přesto velmi často vyšinutí vlaků bylo oznamováno. Také hned při výjezdu z Marinska byl dán rozkaz, bychom všichni byli připraveni na eventuální přepadení. No, bohudík, šbastně jsme dojeli do stanice „Bogotol“. Devátého t.m., poněvadž tam taktéž stálo naše vojsko, hráli jsme „placmuziku“, při níž opět jsem našel známého, totiž on mne, Litera z Levína to byl, který také svého času chodil za svobodnou mojí sestrou Marií a kvůli 50 zlatým, které nebožka matka již nechtěla sestře k podílu přidat, se nestal mým švagrem. A mimo něho také se ke mně hlásil Kučerů z Vápna, na kterého se avšak z domu ne9 / 2002

va vlak náš zastavil, již se dveře u vozu našeho otevřely a šv. Alois vpadl k nám dovnitř. Vypravoval, jak mají nařízeno nikam večer nechodit, nebob se stalo několik případů, že byli naši v noci ve městě zavražděni. Nejvíce prý to dělají, že naše přepadnou mavarští a němečtí zajatci. Zde nás také zastihla zpráva o tragickém skonu generála Štefánika. Odpoledne vyjíždíme dále. Přejíždíme velký most přes řeku a kocháme se pohledem na vůkolní krajinu. Bylo právě hezky slunečno, tak jsme velice rádi otevřeli okna a dívali se na krásný kraj. To nebyla již jednotvárná krajina jako kolem „Omska“, nýbrž pahorkatina porostlá smrky a břízami a velice zajímavá. Škoda, že to nejde přetáhnouti k nám. Takového kraje jest pro Sibiř škoda. Cesta nám pěkně ubíhala, takže jsme se ani nenadáli, a začalo se stmívat. Za okamžik svist parovozů ozna-

moval, že vjíždíme opět do jakési stanice. Byla to stanice „Balaj“. Zde stála jedna rota 9. pluku, od níž jsme se dozvěděli, že před námi jest rozebrána trab a zároveň velitel její žádal našeho plukovníka, bychom tam zůstali, jelikož čeká prý v noci „návštěvu“. Celou noc jsme měli pohotovost a po půlnoci asi ve 3 hodiny bylo slyšet od mostu, který tam také naši hlídali a jenž byl asi 7 verst vzdálen, střelbu. To napadla banda posádku na mostě. Však obrněnec, který právě přijel za námi z Krasnojarska, se tam rozejel a po několika dělových výstřelech z jeho strany se banda rozutekla a střelba z pušek umlkla. Bylib bolševičtí lupiči špatně ozbrojeni, namnoze jen špatnou brokovnicí anebo medvědicí, do níž si náboje dělali sami, a proto také nemohli čelit moderním zbraním. 13. t.m., když trab byla opravena, hnul se náš vlak dále a po jednohodinové jízdě vjel do stanice „Klukvenaja“. Zde jsme stáli pouze 1 hodinu, načež opět dále. Projeli jsme stanici „Zaozernaja“ a večer stanuli na jednom malém rozjezdě, 14 verst před městem „Kansk-Jenisejský“, kamž jsme vjeli 15. ráno.

Kansk-Jenisejský Protože jsme v tomto městě zůstali prozatím státi, měl jsem příležitost si ho blíže prohlédnout. Jest to sice dokonce újezdní město, však výstavnost jeho jest velice ubohá. Všecky domy většinou dřevěné a když zaprší, to po ulici nelze jíti jako skoro ve všech městech Ruska. Tato poloha města není zrovna špatná, však pěknou se také nazvati nemůže. Celé stojí severně od trati na úplné rovině. Za městem také na severu teče řeka. Však přes to my byli rádi, že tam zůstaneme, neb načínalo jaro a pro nás hudbu vždycky lépe menší městečko než větší. Štáb I. pluku, který tam stál, měl odjet a náš ho měl zaměnit. Ještě než odjel, přišel Vác. Pižlů z Pamětníka, který tam byl, se na nás (mě a šv. Hej.) podívat. Kluk jako hora, takže jsem ho ani hned nepoznal. On nám také řekl, že na stanici u telegrafu jest od nás „Vošoust Alois“. To se rozumí, že jsem ho hned šel hledat a také jsem ho našel. Vzal 45

ČASY MINULÉ

mě k sobě do bytu (bydleli celkem 3 telegrafisti na západní straně stanice v jednom domku) a „posle“ čaje dali jsme se do vypravování a vzpomínání. Následujícího dne jsem si udělal vycházku. Navštívil jsem hrob hrdiny „Ušakova“ (viz jeho činnost v našem vojsku) a potom také hřbitov zajatecký - ležící jižně trati. Nebyl to pouze hřbitov pro zajatce, ti měli tam v rohu svoje oddělení, ale také zde byli pohřbeni naši hoši padlí v minulém roce při vystoupení. Bože, kolik těch hrobů máme již v tom nešbastném Rusku a kolik jich ještě bude? Poněvadž byl nedostatek lidí, museli jsme my, hudebníci, dělat službu kol šalonů a také na stanici u telegrafu. A raději jsme to dělali, nežli hráli. To na nás chodila služba třetí den (2 dny jsme měli volno), kdežto, když jsme hráli, zkouška byla každý den. Ovšem také se nadávalo jako vždycky při všem. Až když přijel 1. náš prapor, který již z Jekatěrinburgu stále nám jel v patách a před Kanskem zůstal kdesi několik dní stát, načež když ho vpustili k nám do stanice, služby od nás převzal. Šalon jejich byl odpraven za most (východně města) a hoši na 25., abychom nezaháleli, pořádali koncert.

Koncert na „Dači“ 25. 4. 1919 Tak nazývali ono místo za mostem, kde náš první prapor stál. Dotyčný den byl právě krásný a hoši vybrali pro koncert pěkné místo. V přiléhajícím bo-

Výzdoba těplušky 46

rovém lesíku zřídili divadlo (jeviště), vedle něhož byly připraveny po pravé straně lavice pro orchestr. Pivo nescházelo. A kromě všelikých zábav měli také policajty a šatlavu. Návštěva z města byla dosti hojná a jak bylo slyšet, „guljáni Čechov se jim líbilo“. Naši ochotníci divadelní bavili společnost kabaretem, načež my při přestávkách koncertovali. Jak jsem podotkl, počasí bylo nádherné. Pryskyřičná vůně stromů pronikala a nastávající jaro líbalo prvními polibky. Po představení načaly tance. Nebyla sice pro ně připravena žádná podlaha, však hoši na to nedbali a rejdili mezi stromy o sto šest. Ten den se mi to opravdu líbilo. Když načal soumrak, přijel pro nás hudbu ze stanice parovoz a my vyprovodivše bratry s hudbou k jejich šalonu, vsedli jsme a jeli domů. Tenkrát s námi hrál naposled sólo křídlovák Veselý. Odjíždělb za několik dnů na to jako invalida domů do vlasti. Jelikož i v okolí Kanska znepokojovaly bolševické bandy, byla na ně učiněna vojenská výprava z dobrovolníků. Však za 2 dny se vrátili, nebob lupiči se skryli daleko v horách, kam pronásledovat je bylo nemožno. Jedna švadrona naší kavalérie často jezdila po okolí po výzvědách a podezřelí lidé ihned putovali do „burmy“. U této švadrony sloužil také jakýsi „Vosecký“, který svého času byl u nás u „Rtanova“ u oraček a měl z Klamoše s Mařkou Smutnovou rodinu. Hlásil se jako známý, no já jsem ho z domu neznal. Velikou senzaci v našem pluku způsobila také příhoda s důstojníky našeho druhého praporu, o čemž se krátce zmíním. Když onen prapor vyjížděl z Jekatěrinburgu, chtělo mužstvo připnouti vůz pluk. zastupitelstva k svému vlaku, proti čemuž se postavili jejich důstojníci. Však proti jejich vůli vůz byl připnut a vlak z Jekatěrinburgu odejel. V Tjumeni chtěli opět důstojníci onen vůz odepnout, však mužstvo nedovolilo, a proto důstojníci nechali odepnout svůj vůz a prapor opustili kromě doktora. Velení u praporu převzal jakýsi šikovatel a vlak jejich jel dál na východ bez důstojníků. Ti byli potom připnuti k našemu štábnímu šalonu, který jel za vlakem druhého praporu nejdříve. Od té doby dotyční

důstojníci byli u nás a záležitost ta se vyšetřovala. Také boj v Tajšetu (stanice asi 180 verst od Kanska východně) stojí za zmínku. Tam bolševici v síle asi 600 lidí napadli v noci na stanici, kde stál vlak dělostřelectva, něco od 1. pluku a zásobovací vlak našeho pluku, který byl provázen pěší rozvědkou. Boj byl dosti krutý. Naši dokonce museli asi na 2 hodiny nádraží opustit. A největší odpor potom, když nastupovali, kladlo asi 16 chlapů, kteří se usadili v nádražní budově a stříleli z oken. Naši nechtějíce plýtvat životy, pustili do onoho domu několik ran z děla a pohřbili chlapíky v sutinách. Ztráty naše čítaly 7 mrtvých a asi 10 raněných. Naproti tomu bolševici ztratili jen ubitých na 150 mužů, a což těch raněných. Jeden náš bratr těžko raněný v tom boji a zemřevší na cestě do nemocnice byl pochován u nás v Kansku. Těsně po onom boji naše pěší rozvědka žádala velitele zásobovacího vlaku, by jeli dále a když on odmítl, jeli sami. To mělo za následek, že telegraficky o tom byli uvědoměni 2 roty 1. pluku, které pěší rozvědku celou odzbrojili a zavřeli. Tak to tehdy již vypadalo v našem vojsku, samá hesla „nedejme se“, z čehož ovšem měli velkou radost naši nepřátelé. Vina spočívala nejen na mužstvu, však z větší části na našich pánech, kteří mužstvo do toho všeho vyprovokovali. Hrávali jsme také dosti často v městském parku, který byl z celého města nejlepší. Mnoho obecenstva bývalo přítomno a ovšem nejvíce něžné pohlaví. A naši chlapci rádi se bavili, však ženit se - to již se žádný nechtěl, čekajíce až doma, kde jistě mnoho krásných děvčat jest nezadáno. Nastal měsíc červen 1919 a s ním také přišla zpráva, že náš 3. pluk v Kansku bude zaměněn devátým a my že pojedeme dále na východ. Alois Vošoust také odjížděl někdy 22. 6. 1919 do Krasnojarska a když přišli „devátí“ (tuším také ten den), bylo jim vše naším plukem předáno a my 24. t.m. ve 2 hodiny v noci vyjeli z Kanska dále na východ. Kol dokola trati všude les, takže daleko viděti nebylo. V 10 hodin dopoChlumecké listy

ČASY MINULÉ

ledne 24. t.m. projeli jsme stanici „Tynskaja“ a ve 12 hodin t.d. dorazil náš vlak do stanice „Rešeto“, kdež jsme měli oběd. Ihned po obědě se jelo a ve 2 hodiny odpoledne dostihli jsme stanici „Jorty“. Také jsme zde dlouho nestáli, načež 25. t.m. přijeli jsme do „Tajšetu“. Zde stál celý úderný prapor i s hudbou (svojí vlastní), u které byl náš starý známý z Ukrajiny „Tomáš Tůma“. Přišel k nám také na návštěvu. Následujícího dne 26. t.m. jsme dojeli do stanice „Čeremchovo“, kde jsou

bohaté uhelné doly. Vojska zde bylo mnoho: celý kulometný prapor 1. pluku a také nějaké dělostřelectvo.

Hataš z Chlumce Stáli jsme na nádraží v Čeremchově. Byl krásný slunečný den a já měl právě službu s puškou kolem vlaku. Co tak chodím (stáli jsme u peronů na druhé koleji), projde mimo mě jeden náš voják, který se mi zdál velice povědomý. V tom potkal se s nějakým kamarádem a když začli spo-

Marie Adamcová

KLAMOŠSKÉ VZPOMÍNKY Rtánov Nejbližší cesta do Rtánova z Klamoše je po silnici. Snad jeden kilometr a u čtyř kamenů se odbočí na polní cestu do Lučic. Dvůr je nedaleko. Cesta ale pokračuje dále do kopce a odtud je to, co by kamenem dohodil k prvním domkům Lučic. Ze Štíta vedla cesta téměř přímá. Pamatuji ji ještě, stále oživenou povozy se zapřaženými kravkami, pohybujícími se vpřed, pěkně, co noha nohu mine, doprovázené hospodářem, který podřizoval svůj krok jejich pomalé chůzi. Konec řemínku biče nechával jemnou stopu v prachu cesty. V polích bylo vidět sehnutá záda ženských - vždy bylo co dělat, dloubat bodláčí, vytrhávat plevel, okopávat. Dnes, jak kdyby cesta i lidé se svými zvířaty vsákli do země - čas je polkl. Lidské dění pozměnilo kulisy vymazalo staleté cesty a ty, které ještě zůstávají, zmizí zanedlouho úplně. Jen reliéf země zůstane, s tím zatím lidé pohnout nedokáží. Není to tak dávno, šli jsme my tři, Vojta, Baryk a já na procházku. Od konce lesa směrem ke Rtánovu stál stoh. V jarním slunci, vytahujícím čepele osení z přechladlé země, se stoh blyštěl a zval svým závětřím. Pole by9 / 2002

lo přeschlé a vyfoukané do okrových a růžových odstínů, probarvených první zelení. Stoh nebyl tak daleko. Usadili jsme se a opřeli se zády o teplý prohřátý bok slaměného paneláku všelijaké drobné polní holoty, která o sobě nechávala vědět jen děrami do jeho masívu a spletí pěšinek kolem. Dalo se odtud pozorovat stádečko srnek, aniž by se vylekaly. Baryka jsme musili držet zkrátka za obojek, napínal se kupředu a otravoval nám vzácný čas v závětří, kam se opíralo jarní slunce. Mezi stohem a remízkem kousek vpředu byl poslední zbytek staré cesty ke Rtánovu. Po polích se v tomto čase šlo celkem dobře. Stará cesta, která tev ze dvora nevedla nikam, nás zvala k prozkoumání. Byla lemovaná švestkami. Trnkové keře a neprořezávané stromy s množstvím odnoží byly zatím průhlednou zdí hloží. Příkopy, zpola zaváté jarními závaly přeschlé ornice, byly jen mělké lavory s množstvím krásných velkých ulit hlemýžvů z minulého roku. Jen málokterý přežil a byl ještě zavíčkovaný. Byly to výborné konzervy pro vrány a menší opeřené hrabavce. Tev už mají větší možnosti, snad to nějací šbastlivci ještě přežijí. Slunce se už nížilo, modř nebe na obzoru zlátla a čím níž bylo slunce,

lu mluvit a já došel k nim blíže, poznal jsem v něm Fr. Hataše z Chlumce, s kterým jsem se jeden den ženil (6. 2. 1912). On také zůstal na mě překvapeně hledět a když mě poznal, chopil mě pod ruku a jelikož přišel mě právě ve službě změnit jeden bratr hudebník, šel jsem s ním k němu do jeho vagónu. On byl pomocníkem náčelníka stanice a vedlo se mu výborně. Také když následující den jsme odjížděli, mě obdaroval papirosami na rozloučenou.

měnilo se do oranžova a jazýčky mraků rudly. Měla jsem aparát a rychle jsem lovila nádheru chvíle, která se neopakuje. Spleb dávno neořezávaných švestek a divočinu náletů staré cesty. Došli jsme až ke dvoru. Působí stále monumentálně - snad pro zdi stodol, které jsou z dob jeho vzniku - stavěné téměř nedávno - za Františka Oldřicha Kinského v roce 1676. Tlusté zdi mají přípory. Celý je stavěný do rozměrného čtverce, uprostřed je dvůr s rybníčkem. Majitel, který jej znovu po znárodnění v roce 1948 dostal po sametové revoluci zpět, jej nechal opravit. Zatím stojí, zatím je. Nedlouho před revolucí jsme slézali rozvaliny dvoru Báně ve stráni nad Žehuňským rybníkem. Uprostřed obytného domu, zřejmě ve velké kuchyni, podpíral ještě dubový sloup zbytek zříceného stropu a na zdi, kde byla původně veliká kachlová kamna, se zachovala ještě okachlíkovaná zev. Zůstala stát jen sýpka, která dávala znát svou podobou dobu svého vzniku. Byl to rozsáhlý hrob své doby milosrdně zarostlý heřmánkem a kopřivami. Z bývalého velkého dvora byl nádherný výhled na rozsáhlou hladinu rybníka a na rozvlněný obzor. Když jsem jezdívala do Prahy do školy, dívala jsem se z vlaku na romantický útvar dvora. Jak by bylo krásné tu žít, myslívala jsem si. Až tev jsem se dozvěděla, že majitelem Bání byl pan Mareček, který byl zároveň mistrem republiky ve střelbě. Dvory vznikaly v celém kraji téměř ve stejném čase. Vesničky byly zpust47

ČASY MINULÉ

lé po třicetiletých válkách a neobdělávané půdy bylo mnoho. Zabavovala se do velkých celků na místech, kam to pro robotníky nebylo tak vzdálené - ušetřil se čas. Robotníkům i potahům. Dvory byly v té době nejvhodnější a nejvýnosnější formou hospodaření pro vrchnost. Pro nevolníky bědná skutečnost. Tehdejší předepsaná norma pro sedláka z osmdesáti korců: čtyřspřežní robota 148 dní v roce, jedna osoba denně. Obdělat osmdesát korců bylo i v moderní době velmi obtížné a s takovým úvazkem roboty to bylo opravdu nad síly. A ještě živit čtyři koně, více méně pro práci na panství a ještě platit z půdy, plnit kontribuce - stále se válčilo a chytali se chlapci na vojnu. Dva roky? Ne. Čtrnáct! Tomu se říkalo: daň krve. Navíc se platily daně do císařské kasy - jednu třetinu Rakousko, dvě třetiny České země. Jak se zdá, pro nás má vždycky každý zdůvodněný, pěkný rovnoprávný vztah! A trvalo to dlouho - téměř dvě stě let, než se zlepšily poměry. Ani povstání selského lidu roku 1775 nepomohlo. Zrušení roboty přišlo až s rokem 1848. Půdu si však musil venkovský lid vykoupit, případně ji platit splátkami, rozloženými na dvacet let. Pak ji mohl konečně vlastnit. Rozlohy dvorů se postupně při občasných hospodářských reformách umenšovaly, lidí na venkově přibývalo, byl hlad po půdě. K největším úpravám dochází hlavně za 1. republiky. To už se oficielně nazývají zbytkovými statky. Ve dvacátých letech dvůr Rtánov zakoupil pan Macura. Byl plný zlepšovatelských plánů. Přicházel ze západních Čech, mimořádně úrodných, které stály na špici novodobých hospodářských a mechanizačních snah v moderním zemědělském snažení. Hned první stroj nedal hlavně klukům ani spát. Jak ve škole naposledy zazvonilo, letěli raději i s aktovkou k Macurovým polím, aby náhodou doma nedostali nějakou práci. Bylo na co se dívat. Stál tu troglodyt zemědělské mechanizace, železný kolos, dunící a dýmající, svištící transmisemi a po něm zlézal hned sem, hned tam pan strojník jako mravenec, s dlou48

hou násoskou, kterou doléval tu i onde olej. Nesměli blízko, to už věděli, a tak postávali němí v úžasu po mezích a dívali se na to fantaskní divadlo. Strojník hned utáhl šroub, tu zalil patřičnou dírku, přilil vodu, sedl na kolo a zkontroloval tažnou dráhu oračky, obhlédl dvojče, troglodyta II a zas honem zpátky. Netrvalo dlouho a těžkopádné dampfmašiny, jak jsme jim říkali, nahradil tříkolový traktor. Škodovka třicettrojka nebo jednoduše třiatřicítka. Ta byla pohyblivější a víceúčelová. Poháněla i mlátičku. Na tyhle novoty se jezdili dívat už i větší hospodáři a se zájmem se zařadili do postávajících skupinek vejminkářů, kteří s fajkami v ruce rozkládali a házeli rozumy. Zanedlouho samostatné kabinky motorů, pohánějící mlátičky, většinou od firmy Wichterle a Kovařík, svištěly a duněly, klepaly se a chraplaly i na selských dvorech. Byla to nádherná pionýrská doba zemědělských vynálezů a kluci byli okouzleni. U Macurů se batolil malý Václav a u nás jeho, v budoucnu nerozlučné dvojče, Drahomír. Kluci se sešli v první třídě a od té doby jeden bez druhého ani ránu. Dokud je politika nerozdělí. Zatím je ale čeká krásné dětství, zvláště potřebné pro Drahomíra. Ještě než jej zapsali do 1. třídy, zemřela mu maminka, za dva roky babička, která mu ji nahrazovala a nedlouho potom i mladší bratr. Neštěstí víc než unese dospělý - a dítě? Asi to pro něho byl stálý pocit provizoria. Strach o ty, kteří mu zůstávají. Je těžké se vžít do úzkostí malého človíčka, když jde spát a neví, kdo jej dnes uloží, kdo jej pochová, pohladí. A tak dobrý přítel byl nad bratra. Byla to hezká dvojice. Václav, kudrnatý blonváček, Drahomír černovlasý s výraznýma kaštanovýma očima. K nerozlučné dvojici se přidal ještě malý Vondruška ze stavení, kde šla boční cesta vzhůru na kopeček mezi Bahňákem a bývalým vodním příkopem. U jejich horního plotu byl také ještě zbytek opevnění tvrze. Jejich stavení bylo na svahu, a tak mělo romantickou polohu. Vždycky tu bylo něco buv do kopce nebo z kopce. Na sáňkách se tu nádherně sjíždělo až pod Bejvalova. A málokterá

maminka byla tak mile starostlivá jako paní Vondrušková. Kluci byli vytíženi závažnými problémy, dumali, hloubali a fantazií předbíhali pro ně stále asi velmi těžkopádný vývoj ve strojírenských oborech. Později se přidružilo bádání o zvláštnostech copatého světa. A to mohu stvrdit už i já, protože jsem byla přímým svědkem, coby pětiletý capart. Mladí patnáctiletí muži nosili pumpky a kárované podkolenky, jak velela tehdejší móda, cloumala s nimi puberta, a tak byli ještě dospělejší, než ti dospělí. Byli to ale milí, pěkní mladí kluci. To byl obecný názor - nejen můj. Václav už jezdil na traktoru, uměl na nich leccos i sám opravit. Starý pán jezdil raději na kolesce s koníkem. Bílé vlasy mu povívaly kolem hlavy jako chmýří pampelišky a byl asi rád, že se mladý chápe práce. Po prázdninách bude Václav studovat zemědělskou školu a Drahomír půjde do sexty. Po gymnáziu samozřejmě naváže na vysokou technickou se zemědělským zaměřením. Jsou veselí, jsou šbastní, - jsou mladí. Svět bude jejich. Pletou se i do politického dění a odvážnými tahy by měnili nevhodná současná rozhodování vládních činitelů. V každém případě by rozhodli jinak, než jak se rozhoduje prezident Beneš. V sobotu a v neděli mají ještě jiné starosti. Hledají nejhezčí dívky v okolí na tanečních zábavách a v neděli musí prodebatovat a zhodnotit přednosti té či oné - zatím pochopitelně více méně teoreticky. Jejich kola mají berany, řídítka, která používají hlavně závodníci. Válka překvapí všechny. Ještě nedodebatují špatné vládní postupy a Němci pochodují po Václavském náměstí. Nikdo nevěřil, že si troufnou. A byli tady. Němci nenechali nikoho na pochybách o tom, kdo tu tev vládne. A vládnou tvrdě. Chlapcům je šestnáct let. Tev už pomalu chápou, že politická rozhodování nejsou snadná, že to není pleskání u potoka, ale někdy bolestné rozhodování v udaném prostoru situací. Spojenci, kteří nám měli zaručit pomoc a ochranu, nám přikázali v zájmu míru odevzdat naše pohraniční území i s obranným systémem. Zůstali jsme odraní, malá loužička. SloChlumecké listy

POVÍDKA

vensko se odtrhlo a podepsalo spolupráci s Říší. Rakousko se s jásotem přičlenilo do náruče Říše. A Polsko Pilsudského Polsko! Nikdo by nám ani ruku nepodal. Je směšné, že by nám pomohl Sovětský Svaz. Stalin podepsal mírovou smlouvu s Hitlerem. V takové situaci se zachraňuje co lze provést nebo co se musí udělat. Je na osobní statečnosti každého jednotlivce, zda obstojí. Byli jsme zrazeni od všech, hozeni jako závdavek hydře, v klamném domnění, že Němce naši bývalí spojenci uchlácholí. Čas hochy rozehnal, jejich cesty se dělí. Drahomírovi se po gymnáziu uzavírají dveře k dalšímu studiu. Němci vysoké školy po krutých represáliích a popravách mladých rebelantů zavírají. Čeká ho totální nasazení v okolních cukrovarech, pak v Rawensbrücku

v Rajchu, pak u Ringhoferů v Praze a nakonec se ztratí. Václav musí přebrat hospodářství. V této situaci je to veliká starost, potřebující vnitřní odvahu a houževnatost. Kryje sto dvacet lidí v průběhu války fingovaným zaměstnáním ve dvoře, aby nemusili do Rajchu. Takové jednání se trestalo koncentrákem. Slídilů a nepřejících očí bylo dost. Co záviděli? Práci od rozednění do noci? Dnes to může každý zkusit - a pole jsou prázdná. A odměna? Špatná za Němců a ještě horší po válce. Všichni se těšili na konec války. Komunisté ještě nevládnou, ale jejich představy jsou líbivé a daří se jim prosazovat své představy. Václavovi dávají na statek lidovou zprávu, nechávají mu jen střechu nad hlavou. Toho ponižování a šikanování, které se sneslo na selský stav! Za co? Za tu dlouhou

řadu sedřených předků, předčasně umírajících, kteří předávali po staletí svou dřinu a robotu svým synům? Svým dcerám? Tev, kdy se svou inteligencí dopracovali družstevních cukrovarů, sušiček, výkupen, které si mohli sami pohlídat? Kdy si postavili moderní stáje, stodoly a kdy s pomocí strojů mohla být práce únosnější? Byli oporou první republiky. Jistotou za války. - Závist je nejstrašnější a nejskázonosnější lidskou vlastností. Drahomír, bláznivý idealista a nezdolný altruista, který by rozdal i to, co měl na sobě, se vrátil až po dvou měsících po válce z rozpuštěného partyzánského oddílu „Václavík“, který operoval na Novopacku, odhodlaný se oženit s ruskou hezkou seržantkou Zinou. Byl ve vojenském mantlu, přepásaném širokým páskem a s rudou hvězdičkou na vojenské lodičce.

JAK JSEM V CHLUMCI SEHRÁL DRAMA Alois Boček Vždy jsem chtěl být slavným hercem. Nevím, co bych za to dal, abych mohl alespoň jednou vstoupit na jeviště. Dle svého mínění by mi nejlépe seděly role tragické, pro něž mám všechny předpoklady - pohnutý život i postavu; a kromě toho, na co jsem v životě sáhl, to mělo pro okolí tragické důsledky. Nemohl jsem uvěřit tomu, když se na mne onehdy náhle usmálo štěstí. Trávil jsem jako vždy dovolenou v Chlumci, když za mnou přispěchal pan učitel Zářný. Zoufale mne přemlouval, abych „to vzal“. To „to“ byla divadelní role. „Slyšel jsem, Mistře,“ žulil mne s podivným leskem v oku, „že patříte mezi znamenité tragédy, byb dosud nespravedlivě nedoceněné.“ V životě jsem divadlo nehrál, tedy jako na divadle, a tak nevím, kde tuto informaci získal. Ďábel pýchy mne však posedl tak prudce, že jsem místo odmítnutí jaksi neutrálně kývl. Pravil jsem, že mne jeho uznání těší a že se vskutku cítím být poněkud 9 / 2002

opomíjen, a to jsem, prosím, prapravnuk zdejšího slavného rodáka Václava Klimenta Klicpery! Tak už to ale bývá, plácal jsem dál, osudem všech géniů je, že až nezřídka posmrtně, a proto pozdě, dobývají cti a slávy pozemské, tu - i cizozemské, a tak za rok, za dva … „Za tři!“, otřásl se pan učitel; „to né, to tev …“; naléhal a lákal mne do souboru a já dále naoko dělal drahoty. „Jsem indisponován,“ vymlouval jsem se, „i můj hlasový fond v důsledku nastupující okluzní fronty ochabl. Jinak bych, pane učiteli, velmi rád poskytl zdejšímu skvělému obecenstvu alespoň doušek ze studnice svého divadelního kumštu“ (dodnes nevím, proč jsem mluvil jak pitomec). Pana Zářného to ale očividně ohromilo a má slova vystupňovala jeho zoufalství. Plačtivým hlasem zvolal: „Já to věděl, že to takhle dopadne, já to věděl, já to věděl! Až to vyřídím Nocovi, určitě ho raní mrtvice a já se zastřelím,“ zaúpěl jako baron v Grandu, když mu přišli hosti. Pak mi vy-

světlil, že jeho druhdy soupeř, nyní ale kolega a spojenec, bratr režisér Noc, pojal skvělý plán představit zdejšímu náročnému P.T. obecenstvu svůj nejnovější kus, který sám režíruje. Šermoval mi před nosem rukama, že celé město žije dnešní premiérou; ta, naříkal pan učitel, předčí snad i Hadriána z Římsů, a můj prapraděd Klicpera se prý v hrobě bude obracet, zklamu-li. On, tedy pan učitel, právě obdržel naléhavý telegram až ze Středních Výklek, že jeho matička, ach, churaví a svého syna povolává k lůžku snad už smrtelnému. Co naplat, musí hned odejet, povoz pana Kalivody již venku přistaven a do večerního představení to nemůže stihnout. „Prosím vás,“ zaúpěl pan učitel a začal mne líbat na obě tváře, „neopouštějte nás, nezklamte zdejší krajanstvo, vždyb jen vy dokážete zvládnout moji roličku a nedopustit, aby večer diváctvo šlo nazdařbůh do sokolovny, aby se pak kulturně neukojeno muselo odebrat domů. Vždyb bychom jim nemohli už nikdy přijít na oči!“ 49

POVÍDKA

Můj odpor, pravda už jen líčený, byl nakonec zlomen. Rozpřáhl jsem ruce, pan učitel Zářný uskočil, protože si myslel, že ho snad chci uhodit, a zvolal jsem: „Budiž!“ Pan učitel mi hbitě vysvětlit děj večerní tragedie, až mi bylo nápadné, že matička nematička, ožil, jakoby se nechumelilo. Zaujalo mne, že můj part byl vskutku skromný: Starý otec má dceru a dva nezdárné syny. Dceruška je děvče pilné a bohabojné, zato její bratříčkové jsou chuligáni, kouska cti v těle nemající. Stařec je zdatný podnikatel a majitel realit a umane si, že se přesvědčí, jak se oba oplégři zachovají, až skoná a oni budou mít dědit. Bude předstírat úmrtí a pak, co nebožtík, sledovat, jak si dítka počínají. „Jářku, tob vše,“ uzavřel pan učitel Zářný prudkým gestem výklad. „To je, co?“ zaplál nadšeně. „Hm, děj to je pozoruhodný,“ odhodil jsem poslední zbytky pokory; „a co bych měl hrát já?“ „Otce! To není jen tak, milý pane, umírat na jevišti, to nemůže hrát kdejaký mamlas. Dcerušku hraje slečna od prokuristů, ta mladší, co vypadá jak koza, a nezdárné synky si střihnou nadějní Hugo Vaníček a jeden mladý oficiál z pily. Neračte se obávat, pane Bočku,“ mazal mi med kolem úst, „slovně je vaše role krátká. Pronesete jen jednu větu: Dcero má, umírám, rozumíte - hu-mí-rám! - ale pak, rozumíte, pak ale musíte až do konce dělat mrtvého, aby vám to všichni uvěřili! Do toho se musíte vložit, no a tev mi řekněte, komu jinému to dát, než vám?“ „To je opravdu nelehká role,“ připustil jsem, a to už jsem se opravdu vezl. Ještě chvíli jsem poslouchal páně učitelovy chvalozpěvy, ale v myšlenkách jsem už byl v posteli. Tedy na jevišti. Když jsem po chvíli osaměl, začal jsem nacvičovat. Chodil jsem po zahradě, dcero má, umírám, lomil jsem rukama, až mne vyrušila bytná: „Nemám skočit pro doktora, pane doktore?“ starala se, baba jedna všetečná. Kose jsem na ni pohlédl a chodil dál a pilně nacvičoval. Nadešel večer. Začátek představení plakáty po celém městě ohlašovaly na „určitě o 1/2 8. hod. večer“. Po50

silněn povoleným dopingem - totiž dvěma sklenkami žaludečního likéru kondurango z místní drogerie za osm korun - jsem se trochu nejistě ode-

bec nedbal na výhrůžky, že dveře budou vylomeny a on bez milosti navždy vyobcován z ochotnického spolku. Vřítil jsem se proto do dámské toalety

Hôtel Liverpool, kde hrdina trávil prázdniny bral do sokolovny. Tam se na mne vrhl autor a režisér Noc a zasypal mne dotazy, zda mne pan učitel Zářný se vším dostatečně a hlavně včas obeznámil. Takovéto změny na poslední chvíli, mával mi scénářem před nosem, nemá vůbec rád a kdyby neslyšel, brunátněl, že jsem Mistr, tak to odtroubí, protože ostudy, milý pane, už tady bylo dost a pro tu on tu není. „Dcero má, umírám!“ zaburácel jsem, a autor se rozeštkal. Vůbec se mi zdálo, že ta tragedie bude asi opravdu pohnutá, když se každý kolem ní hned dá do pláče. Režisér Noc mi ale začal tisknout ruce, vlekl mne k šatně a pak ponechal o samotě, abych se mohl soustředit a připravit. Z chodby sem doléhal šum a nervózní pobíhání, výkřiky a bouchání dveří. Náhle vše utichlo a na mne to v tu ránu přišlo. Začal jsem se třást po celém těle a útroby se mi zmítaly v sedmém stupni Richterovy stupnice. S hrůzou jsem si uvědomil, že jsem roli dočista zapomněl. Jen jsem si nejasně vybavoval, že tam někdo umírá, probůh, ale kdo? Náhlá břišní křeč mne vyhnala na chodbu, ale před záchodem se odehrávala bitva. Nápověda a jeden z mých drahých synáčků bojovali jak o život, nebob můj druhý synáček se zabarikádoval uvnitř a vů-

a sotva jsem dosedl, náhle to ze mne všechno vytrysklo: „Dcero má, umírám!“, zvolal jsem, ale nějaká poběhlice začala mlátit do dveří a vřískat, abych vypadl a šel si umírat na pánské oddělení a abych se styděl. Uklidněn jsem se vrátil do šatny. Vroucně jsem se pomodlil k slavnému rodáku Klicperovi a nechal na sebe navléci potupně ohavnou noční košili, kterou souboru laskavě vnutil pan mlynář, ten co bydlel u paní Káhové, a na hlavu narazit noční čepec se střapcem v národních barvách, na nichž zase vlastenecky trval režisér a autor bratr Noc. Pak jsem byl uveden do ztichlého příšeří jeviště s bílou postelí uprostřed. Zde jsem opatrně ulehl a nechal na sobě spočinout těžkou duchnu. Zaznělo poslední zvonění a opona se rozevřela. V ten okamžik mne pojala neskonalá hrůza. Z tmavého prostoru čišelo cosi zlověstného. Nic jsem neviděl, jen jsem tušil stovky párů očí, které si mne prohlížely. Viděl jsem obličej v nápovědní budce a povzbuzující gesta bratra Noce v portálu. Všiml jsem si, že i nápověda přidává na gestech a otevírá ústa jako kapr. Moje dceruška netečně šukala po pokoji a zdála se být, jakýpak div, nervózní a plná trémy. Opravdu vyChlumecké listy

POVÍDKA

padala jako koza a jak jsem ji sledoval, když už několikrát obhajdukovala mou postel, zachytil jsem drobné náznaky obočí, které směrem ke mně vysílala. Že bych se jí, náně nevzdělané, snad líbil? V publiku panovalo mrtvolné ticho. Jako by obecenstvo tušilo blížící se tragedii; začaly se mi klížit oči, potil jsem se po duchnou a jazyk se mi přilepil k patru. Dcerka se náhle přiblížila, kopla do postele a sykla mezi zuby: „Proboha, začněte!“ Pochopil jsem, nadešel můj čas. Dodal jsem si odvahy, vytrčil hlavu s postele a s fistulí, kterou by mi mohl závidět kterýkoli pubertální dorostenec, jsem se ze sebe vysoukal: „Má dcero…,“ hrdlo se mi stáhlo a s námahou jsem se sebe vyrazil: „urímám“. Dceruška zkoprněla a nápověda v budce ztuhla. Nevadí; už ze mne nedostanou ani slovo, moje role slovní končí, tev nastupuje umírání, smrt, zkáza a děs. Netušil jsem, jakou mám pravdu. Ve vším skromnosti uvádím, že jsem podal strhující výkon. Občané seděli jako přikovaní a civěli na mne v němé hrůze. Dokonce se mi zdálo, že jsem zaslechl potlačovaný vzlyk. Všechna tíha mne opustila, tev už jen budu sledovat vůkolní děj. Když se to vezme kolem a kolem, mám vlastně nejlepší místo v divadle. Jsem tady zadarmo, své jsem si řekl, ležím v teplé posteli, a co navíc - u samého pramene dramatu! A nejen to - svým bravurním výkonem jsem si už tev získal nehynoucí slávu a doživotní obdiv u zdejšího obecenstva, které v té hrozné tmě kolektivně štkalo. Koza, tedy dcera, zatím reagovala na má slova. Lomila rukama, plakala, vrhala se k mé posteli. „Ach, tatíčku můj draze milovaný,“ zoufale volala a tiskla se k duchně. Bylo to trochu nepříjemné. Káča prokuristovic byla navoněná jako celá parfumerie a když se nakláněla, odhalovala výstřih s obsahem nepříliš vábným, to mi tedy věřte. Najednou mne začala objímat a hladit. „Hergot, ženská,“ pomyslel jsem si, „nepřeháněj!“ Tu jsem si povšiml, že i nápověda v kukani nadskakuje, jakoby vyseděl ježky. „Dej mi pokoj,“ říkal jsem si, „svoje jsem odvedl, mám to odbyto a ty se radši věnuj ostatním!“ Slečna dcerunka však 9 / 2002

najednou přilehla pod duchnu a šeptla: „Tak co je s vámi, snad jste opravdu neumřel?“ „Ale fuj, mrško,“ špitl jsem nazpět, „tady, před lidmi…“ Potvora však byla neodbytná. Přimáčkla se a zaprosila: „Tak dělejte!“ „Ale kuš,“ zašeptal jsem a dýchl jí do výstřihu. Dostával jsem ale strach, že něco není v pořádku. Ta flundra ochotnická má asi obavy, že jsem doopravdy umřel; asi jsem se to do toho umírání vložil tak, že mi uvěřila. No, nedivil bych se; prostě jsem na to dupl! Abych dcerunku uklidnil, tiše jsem zavrkal: „Nemějte strach, miláčku, všechno je v nejlepším pořádku.“ Zajímavé bylo, že stejnou péči o mne projevoval i nápověda z budky. Už nešeptal, už spíše řval: „Tak co je? Snad ste v tý posteli vopravdu neumřel?“ Abych zbavil obavy i jeho, dal jsem mu najevo, že žiji. Nemohl jsem mu ale přes celé jeviště zvěstovat, že jsem chválapánubohu živ a zdráv, proto jsem jen zlehýnka nadzvedl peřinu a nenápadně pokynul bosou nohou. Pochopil to a radostně se chytil za hlavu. „Tak vidíš,“ pravil jsem v myšlenkách, „jsem čilý jak ryba.“ Obecenstvo vzrušeně zašumělo, v zákulisí se ozvalo zakašlání. Pohlédl jsem tam a spatřil režiséra Noce. Pomyslel jsem si, proč, trouba, stojí v tom průvanu, když je nastydlý. Pak mi došlo, že není ani tak nachlazený, jako pěkně dopálený. Rozhazoval rukama a posunky jakoby se tázal: „Tak co je s vámi, Mistře?“ „Aha,“ řekl jsem si, „také se potí strachy, že jsem opravdu umřel.“ Opravdu se nechci chlubit, ale to umírání jsem sehrál skvěle. Nemohl jsem starostlivého autora ponechat dále na pochybách o tom, že žiji, ano, žiji, pane režisére, to jen tvořím a nejsem žádná šmíra! Opět jsem odkryl peřinu a druhou nohou vyslal signál do portálu. První řada kvikla nadšením, takže nebylo slyšet bouchnutí v zákulisí. Bratr Noc se totiž svalil jako špalek, patrně samou radostí, že jeho hrdina dosud žije. Dcera se zatím stále, znovu a znovu, na mne v posteli vrhala a už nestydatě do mnou šbouchala. Nápověda už nešeptal, ale přímo řval: „Dcero má, neměj žádné obavy…“ Moula, copak neví, že jsem

tu fuchtli prokuristovic již uklidnil? Nebo snad chce, abych ještě jednou pro zjevně ohromný úspěch opakoval svou roli? Ale kdež, ani pan farář dvakrát nekáže, a já to mám odbyto. Ab si hezky zase mluví ti ostatní, zatím nikdo kromě našeho postelového dueta ani necekl. Nikdo však nepokračuje, jen v hledišti roste nepokoj. Prokristapána, to mám snad vstát a i jim říci, že jsem neumřel? Konečně se to pohnulo. Režisér Noc se v zákulisí probral a ještě zpola omráčen se jal neuváženě improvizovat. Rozhodl, že mne musí dostat z jeviště, dát mi potřebné instrukce, nebo pár facek, a opět mne zařadit do hry. Co na tom, že jsem o jeho úmyslech neměl ani potuchy. Vyslal dva kulisáky s rozkazem: „Vlebte tam, řekněte, že jste funebráci a že si jdete pro mrtvolu. Přineste tohoto prokletého parchanta třeba v zubech!“ Ležel jsem spokojeně pod duchnou, rohatá bréca mi už dala pokoj, tak co, že? Najednou se nade mnou objevili dva pohůnci v montérkách, z kterých táhlo, jak z pivovaru, přešlapovali na místě, šbouchali do sebe a pak jeden ze sebe vypravil: „My sme kulisáci a dem si tady pro toho vožhralu.“ Obecenstvo halasně zaburácelo. Pohlédl jsem na oba pivní žoky s nedůvěrou a zalezl ještě víc pod peřinu. Druhý chlapík se odhodlal a také promluvil: „Di do kelu, tev přeci nejsme kulisáci, ale funebráci, a tady toho prokletýho parchanta máme vodnést třeba v zubech.“ Sálem zaburácel smích a první potlesk na otevřené scéně. Po této větě jsem velmi zpozorněl. Tady jde o mne, a tohle tedy v roli není! Já se tedy z postele ani nehnu; mám tu ležet až do konce, nikdo mne tudíž vynášet v zubech ani jinak nebude. Kulisáci v roli funebráků ale nedbali, obstoupili postel, stáhli ze mne peřinu, popadli za ruce a za burácivého aplausu vynášeli ven. V zákulisí jsem se jim sice vysmekl, ale to už mne u krku držel všemi barvami hrající režisér a autor v jedné osobě. „Proboha, co to s vámi je?“ sípal; Zářný mi říkal, že jste roli nacvičili!“ „Vždyb také ano,“ bránil jsem se; „řekl jsem snad to, co jsem měl, či ne?“ „A co dál, pane, co dál?“ inzultoval mne zcela nevlastenecky autor Noc. 51

POVÍDKA

„Co dál?“ nechápal jsem. Ale pak mi svitlo. Tady něco nehraje, tady mi někdo neřekl vše. Čas byl ale neúprosný. Nocovi bylo už vše jasné dávno, znal Zářného dobře a věděl, co od něho mohl čekat. Než ho ale dočista zabije, chtěl premiéru dohrát stůj co stůj: „Běžte zpátky,“ rozkázal, „prohlašte, že jste nezemřel, že to jen tak hrajete.

Nemáte horečku?“ Sedl jsem si na postel a zadeklamoval: „Horečku?, Toho bohdá nebude, abych …“ Samotného mne ohromilo, jak jsem bravurně zapadl do děje. Nápověda mi pohrozil a zašeptal: „Zalez!“ Pravil jsem tudíž: „A zalez, dcero má…“ Opět jsem zaslechl ránu v zákulisí, to asi autor opět ulehl do mdlob,

Sokolovna, jejíž divadelní sál byl svědkem této, ale i mnohých jiných tragédií Pamatujte - žijete!“ Vystrčil mne, a než jsem se mohl vzpamatovat, byl jsem zase u postele a obecenstvo spustilo frenetický potlesk; stavitel vyskočil Blerád a skandoval: „Sláva, nazdar, opakovat, krleš!“ Už mi to bylo všechno jedno a nechal jsem se vláčet událostmi. Hluboce jsem se hledišti poklonil a pak se rychle zavrtal pod peřinu. Když se diváci trochu uklidnili, pravil jsem své divadelní dceři: „Dcero má, neumřel jsem, já to jen hraju.“ Těmito slovy jsem nabyl sebedůvěry a, musím se přiznat, že jsem se přestával bát. Umínil jsem si, že budu improvizovat, až se ze mne bude kouřit. Zachytil jsem zoufalé výkřiky nápovědy: „Dcero má, dojdi pro mé syny …“ Inkriminovaná dcera mě zatím znovu objímala a vykřikovala: „Jsem tak šbastná, že jsme vás, tatíčku, neztratili!“ Dědek z nápovědy však stále mlel svou: „Dojdi pro mé syny …“ Pokynul jsem, že jsem rozuměl, a přikázal jsem dceři: „Dojdi pro jeho syny!“ Sál spokojeně zaburácel. „Ale tatínku,“ smlouvala dcera, „snad pro vaše syny, mé bratry … 52

koza zatím způsobně odcupitala a já na jevišti osaměl. Tak jsem si zase lehl, jenže, kde se vzali, tu se vzali, najednou nade mnou civí tři postavy, dcera i oba páskové. Tev jsem byl zvědav, co se z toho vyklube. Nápověda k nim zasyčel: „Dobrý den…“ Mlčeli jak zařezaní, takže to asi patřilo mně. Nadzvedl jsem se a pozdravil: „Dobrý den, děti…“ Abych si trochu narovnal přeleželé údy, spustil jsem nohy na podlahu. Nápověda vykřikl: „Jdi do postele!“ Dohadoval jsem se, komu pokyn patří; trochu jsem byl dezorientován, a asi jsem nápovědě špatně rozuměl; pohlédl jsem na syna Huga a vyzval ho: „Jdi do prdele!“ „Do postele!“ zařval nápověda, „do postele, jéžíšmarjá…“ Obrátil jsem se na druhého syna a opravil se: „Jdi do postele!“ Synáček na mne nechápavě pohlédl a nápověda zaúpěl: „On ne!“ „Ty ne,“ souhlasil jsem. „Ty!“ zakvičelo z budky, a protože jsem v tom opět trochu tápal, pravil jsem k vyjukaným činohercům: „Vy oba jděte do postele!“

Synáčkové dělali jakoby nic a na můj příkaz nereagovali. „Opravdu to jsou chuligáni,“ pomyslel jsem si zlostně, „ještě tady všechno popletou.“ Vyskočil jsem z postele, popadl jednoho z těch uličníků za flígr a tiskl ho k lůžku. Nápověda se zase zoufale vmísil: „Jéžíšmarjá, strčte tam toho blázna, nebo už mu dejte po někdo hubě!“ Víc nemusel říkat, pochopil jsem. Dal jsem synáčkovi přes papulu a praštil s ním na postel. Obecenstvo připomínalo uragán, dcera zalomila rukama a rvala si paruku. Skočil jsem po druhém synovi, zařval jsem: „Jedeš na kutě, pacholku!“ a cloumal jím jako s hadrovým panákem. Byl to Hugo a ten se choval už do počátku daleko vzpurněji, než jeho brácha. Ohnal se rukou a plácnul mne přes nos a obecenstvo řvalo jak stádo šílenců. To ale neměl dělat, protože mne popadla zuřivost; tak ty tak, zmetku, chytil jsem rváče za ruku, něco ruplo, a už jsem svíral jeho urvaný rukáv. Druhý syn se zatím vyhrabal z postele a spěchal napadenému na pomoc. Chytil mne zezadu za noční košili, trhl jí a než jsem se nadál, stál jsem na jevišti v trenýrkách. V hledišti padali lidé smíchy ze židlí, dcera omdlela (hrála to báječně, byla opravdu bílá jak křída) a na scénu opět přišli oba kulisáci. „Zmizte, funebráci,“ vyháněl jsem je prudce, „já jsem neumřel, já to jen tak hraju!“ Nápověda kvílel: „Holoto jedna, vy jste se všichni zbláznili!“ Zopakoval jsem profesionálně jeho slova, ale ta zanikala v nepopsatelné vřavě. Na jeviště přivrávoral potlučený autor a režisér a srdcervoucně vzlykal: „Opona, pro umučení boží, stáhněte oponu!“ Obecenstvo stálo, volalo, mávalo, řvalo, jásalo, bylo to zkrátka velkolepé. Z obou stran se stáhla opona. Takový konec jsem nepřepokládal; a jak to rychle uběhlo… Škoda, že tak vznosně budované improvizované představení skončilo, stačil jsem si pomyslet a již se na mne vrhli první gratulanti. Bratr Noc mi ubalil takovou, že jsem prolétl oponou a svalil se před první řadou. Tam se mne pohotově chopili stavitel Blerád a tenisový přeborník Olda Minimax a kázali mne vynést před Chlumecké národní divadlo na ramenou. Blahopřání nebrala Chlumecké listy

POVÍDKA

konce a pan učitel Zářný, kterému se prý matička ještě téhož odpoledne zázračně uzdravila, takže to ještě stihl, mi sliboval, že mne angažuje na celou příští sezónu. Vždy jsem chtěl být slavným hercem. Nevím, co bych za to ještě do včerejška dal, abych mohl alespoň jednou vstoupit na jeviště. Dle svého mínění by mi nejlépe seděly role tragické, pro něž mám všechny předpoklady - pohnutý život i postavu; a kromě toho, na co jsem v životě sáhl, to mělo pro okolí tragické důsledky. Tev jsem se dočkal. Kolem mne povykoval štěstím opojený dav a burácivě skandoval: „Ab žije komik Boček!“ Slavnost trvala až do rána, od samého plácání po ramenou mne bolelo celé tělo ještě za týden. Moje bytná, když jsem se druhého krátce po poledni probudil, mi tvrdila, že takovou koninu v životě neviděla. „Byl jste ohromný, pane doktore,“ chválila, a to, prosím, ta ctná žena divadlu vůbec nerozumí. Říkala, že v Chlumci se lidi ještě ničemu tak nenasmáli, jako mně. „A představte si,

Pomník V. K. Klicpery, k němuž se hrdina před začátkem představení vroucně modlil co se stalo,“ zalykala se smíchy, „pana starostu museli odvést do nemocnice, protože mu praskla kýla, a paní prokuristová, jak jste hrál s tou jejich káčou, se v divadla úplně po…, to, no víte, co …“ Věděl jsem, nemusela to rozvádět. Jedno jsem ale měl panu učiteli Zářnému za zlé; neřekl mi totiž plnou

pravdu - nešlo přece o tragedii, ale o veselohru. Povídky Aloise Bočka ze starého Chlumce, které postupně Chlumecké listy uveřejnily v uplynulých letech, vyjdou na sklonku roku v knižní podobě pod názvem „Což když se stalo, byl zatčen“.

Na zabíjačce v hájence u Šulců (Vypráví moje sestřenka Mařenka) Náš dědeček ve službách lesního u hrabat Kinských nejdříve bydlel na Vlkově, odkud se později se svou rodinou přestěhoval do nové myslivny nad Lišicemi, které se dodnes říká na Vyšehradě. Jméno Vyšehrad je historicky doloženo tvrzí, která se kdysi v těchto místech nacházela. S dnešním příběhem to však nesouvisí. Vydáme se spolu s dědečkem a jeho nejstarším synem Janem, pozdějším otcem Mařenky, k sousednímu hajnému Šulcovi na zabíjačku. Bývalá hájenka dodnes stojí na kraji lesa a je otočena směrem ke Starochlumeckému rybníku. Vlastní příběh začíná tím, že hajnému začalo klempírovat prase, krátil se mu dech, tak nic jiného nezbylo, než uspořádat zabíjačku. Shoda náhod tomu chtěla, že to vyšlo zrovna na Velký pátek. Jak zajis9 / 2002

té víme, pro každého křesbana den vysoce postní. Prase však už dále čekat odmítalo. Hajnej vzkázal pro dědečka, aby jaksi prominul, ale že je očekáván. Přes jisté výčitky svědomí se přece jen dědeček vypravil, že to spraví co nejdříve pokáním v kostele v Lužci. Tehdy s sebou vzal i svého nejstaršího syna Jana a společně kráčeli k Šulcovům do hájenky. Musím ještě dodat, že v té době vedla přes les nejkratší cesta z Lužce do Chlumce přes dvůr zvaný „Žabí Lhotka“. Společně zjistili, že před nimi kráčel jakýsi člověk v černém šatu, přidali tedy do kroku a ke svému překvapení poznali, že jde o pana faráře. Slovo dalo slovo, kam že tedy jdou a pravda vyšla ven. Pan farář,

„půjdu tedy kousek s Vámi, po cestě si můžem pohovořit, však jsem Vás už dlouho neviděl.“ Ani se nenadáli a už všichni tři seděli u Šulců v hájence u prostřeného stolu. Šulcová se velmi omlouvala za ten Velký pátek a pravila. „Zdovolením, jestli mohu také pana faráře trochu pohostit.“ Pan farář dělal, jako že nic neslyší, ale jakmile uviděl na talíři krásné jitrničky a jelítka, oči mu zasvítily. Tiše povstal udělal křížek a prohlásil. „Mnohdy nezáleží na tom, co do úst vchází, ale jaké zlo z úst vychází. Milé jitrničky, křtím Vás na rybičky.“ Všichni si společně oddechli, panu faráři odpustili, vždyb i pan farář je jenom člověk. Lidé ho měli rádi pro jiné vzácné vlastnosti. Psáno tak, jak bylo vyprávěno. Jindřich Celler 53

SPOLEČENSKÁ KRONIKA

Narozené děti s trvalým bydlištěm v Chlumci n. C. nar. 19. 7. 2002

Martin Kříž

nar. 9. 8. 2002

Michaela Hladíková

Odešli z našich řad * 1935 * 1910 * 1920

Milan Pištora Josef Pokorný Ladislav Macháček

✝ 12. 7. 2002 ✝ 16. 7. 2002 ✝ 1. 8. 2002

* 1912

Anna Mašková

✝ 26. 8. 2002

Ivona Uchytilová, evidence obyvatel MěÚ

Sňatky uzavřené na zámku Karlova Koruna 24. 8. 2002 Tomáš Novák Michaela Balcarová

Chlumec nad Cidlinou Chlumec nad Cidlinou

Michal Jansa Gabriela Rejhová

Hradec Králové Sobčice

Zdeněk Urban Lenka Trkalová

Lužec nad Cidlinou Nový Bydžov

Pavel Novotný Anna Strnadová

Jablonec nad Jizerou Smidary

Josef Šlehubr Marcela Jirková

Sány Sány

Petr Kania Andrea Martincová

Třebíč Benátky nad Jizerou

6. 9. 2002 Daniel Štěrba Marcela Kačerová

Praha 8 - Troja Kosičky

Greg Richards Adéla Řeháčková

Velká Británie Chlumec nad Cidlinou

7. 9. 2002 Václav Maixner Radka Kostková

Hradec Králové Hradec Králové

Jan Barva Jana Khopová

Chlumec nad Cidlinou Chlumec nad Cidlinou

Roman Kratochvíl Radka Bulíčková

Labské Chrčíce Chlumec nad Cidlinou

Petr Svatoň Iva Nádvorníková

Vápno Nový Bydžov

Pavel Ort Lucie Mikasová

Starý Bydžov Lužec nad Cidlinou

Zbyněk Ott Ilona Urbanová

Svojek Chlumec nad Cidlinou

Sňatky uzavřené v obřadní síni MěÚ 30. 8. 2002 Marcel Vidiečan Jitka Brumlichová

Lovčice Lovčice

Ivana Fölklová, matrikářka

Výročí narození - říjen 2002 99 let

90 let Paní Milada Zimová Lučice 9

nar. 16. 10. 1912

Pan Karel Zima nar. 23. 10. 1903 DD Říhova 365/IV, Chlumec nad Cidlinou

91 let Paní Marie Hrušková nar. 28. 10. 1911 Zámostecká 21/II, Chlumec nad Cidlinou Paní Anna Cvejnová nar. 31. 10. 1911 Klicperovo nám. 58/I, Chlumec nad Cidlinou 54

Všem jubilantům přejeme hodně zdraví do dalších let. Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení Chlumecké listy

a v rozvoji města může snadno pokračovat

Recommend Documents