Komparace průběhu vysokoškolského studia v České republice a v Ruské federaci z pohledu ruských studentů

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd

Sociální pedagogika a poradenství

Monika Daňková

Komparace průběhu vysokoškolského studia v České republice a v Ruské federaci z pohledu ruských studentů Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Karina Valeeva

2014

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………………… Monika Daňková

2

Zde bych chtěla poděkovat vedoucí práce Mgr. Karině Valeevě za její trpělivost, věnovaný čas a uţitečné rady, které mi byly nápomocny při realizaci této bakalářské práce, a také ruským studentům, kteří mi ochotně poskytli svůj čas a rozhovory k empirické části této práce. 3

Obsah Úvod .................................................................................................................................. 6 Teoretická část .................................................................................................................. 7 1 Boloňský proces ............................................................................................................. 7 1. 1 Trojstupňový vzdělávací systém ............................................................................ 7 1. 2 Kreditový systém .................................................................................................... 8 1. 3 Podpora mobility .................................................................................................... 9 2 Vysokoškolské vzdělávání v České republice ............................................................. 10 2. 1 Vysoká škola ........................................................................................................ 10 2. 1. 1 Trojstupňový vzdělávací systém................................................................... 11 2. 2 Průběh studia ........................................................................................................ 14 2. 2. 1 Přijímání ke studiu ........................................................................................ 15 2. 2. 2 Organizace a průběh akademického roku ..................................................... 16 2. 2. 3 Studium z pohledu financí ............................................................................ 17 3 Vysokoškolské vzdělávání v Rusku ............................................................................. 19 3. 1 Vysoká škola ........................................................................................................ 19 3. 1. 1 Trojstupňový vzdělávací systém................................................................... 20 3. 2 Průběh studia ........................................................................................................ 23 3. 2. 1 Přijímání ke studiu ........................................................................................ 23 3. 2. 2 Organizace a průběh akademického roku ..................................................... 25 3. 2. 3 Studium z pohledu financí ............................................................................ 26 Souhrnné srovnání........................................................................................................... 29 Empirická část ................................................................................................................. 30 4 Metodologie výzkumu ................................................................................................. 30 4. 1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky ......................................................................... 30 4. 2 Výzkumný vzorek ................................................................................................ 31 4. 3 Pouţitá metoda ..................................................................................................... 33 4. 4 Analýza dat ........................................................................................................... 34 5 Výsledky výzkumu ...................................................................................................... 35 4

5. 1 Reforma vysokoškolského vzdělávání podle Boloňské deklarace ....................... 35 5. 1. 1 Zavedení trojstupňového vzdělávacího systému do vysokých škol ............. 35 5. 1. 2 Zavedení kreditového systému na vysokých školách ................................... 38 5. 2 Harmonogram akademického roku ...................................................................... 39 5. 2. 1 Vzdělávání vně školského zařízení ............................................................... 41 5. 2. 2 Zkouškové období a jeho hodnocení ............................................................ 43 5. 3 Sociální interakce ve školském prostředí ............................................................. 45 5. 3. 1 Sociální interakce vyučující - student ........................................................... 45 5. 3. 2 Sociální interakce student - student .............................................................. 46 5. 4 Technické vybavení vzdělávacích zařízení .......................................................... 47 5. 5 Shrnutí .................................................................................................................. 51 Závěr ............................................................................................................................... 54 Pouţité zdroje .................................................................................................................. 55 Přílohy ............................................................................................................................. 63

5

Úvod Česká republika a Ruská federace jsou z geografického úhlu pohledu státy zcela odlišné svou rozlohou a jejich vzájemná vzdálenost napovídá, ţe se budou lišit i v mnohém dalším. Obě země jsou však spojeny společnými slovanskými kořeny, jazykovou blízkostí, spoluprací v různých organizacích a programech, obchodních vztazích a dalších věcech. Odlišnosti či podobnosti najdeme i v systému vzdělávání. Tato bakalářská práce se zabývá komparací průběhu vysokoškolského studia v České republice a v Rusku. Je rozdělena do dvou částí, a to teoretické a empirické. Teoretická část práce je rozčleněna do tří kapitol. První kapitola se věnuje Boloňské deklaraci, která je základem dnešní podoby vysokých škol, a dále popisuje vybrané body, jimiţ se deklarace zabývá. Druhá kapitola přibliţuje systém vysokoškolského vzdělávání v České republice, tedy způsob, jak jsou rozděleny vysoké školy, jak vypadá vzdělávací soustava a český trojstupňový vzdělávací systém, jak je podporována akademická mobilita, jak probíhá studium na vysoké škole a jak se dotýká financování studentů. Poslední kapitola teoretické části je rozdělena stejně jako kapitola předchozí, ale věnuje se vzdělávání na vysokých školách v Rusku. Poté jsou pro lepší přehled shrnuty základní rozdíly mezi vysokoškolským vzděláváním v Rusku a v ČR. Empirická část obsahuje kvalitativní výzkumné šetření, které je zaměřeno na komparaci průběhu vysokoškolského studia na vybraných ruských vysokých školách a na Masarykově univerzitě na základě polostrukturovaných rozhovorů, vedených s osmi ruskými studenty, kteří studovali jak na vysoké škole v Rusku, tak na Masarykově univerzitě. Empirická část se dělí do dvou kapitol. První je věnována metodologii výzkumného šetření, kde je uveden cíl výzkumu, výzkumné otázky, popis výzkumného vzorku a průběhu výzkumného šetření. V druhé jsou interpretovány výsledky výzkumu, které jsou rozděleny do kapitol o reformě vysokoškolského vzdělávání podle Boloňské deklarace, o harmonogramu akademického roku, o sociálních interakcích ve školském prostředí a o technickém vybavení vzdělávacích zařízení. Následuje shrnutí výsledků výzkumu a závěr práce.

6

Teoretická část 1 Boloňský proces Vše je podrobeno neustálým změnám, nic není stálé. Tyto přeměny se nevyhnuly ani vysokoškolskému vzdělávání. Změny v terciárním vzdělávání proběhly na základě Boloňské deklarace. Této deklaraci předcházela tzv. Sorbonnská deklarace, v níţ se v roce 1998 dohodly Francie, Itálie, Německo a Spojené království, ţe vytvoří Evropskou zónu vysokého školství, která bude podporovat mobilitu a vznikne tak systém vzdělávání, který bude porovnatelný a ekvivalentní. V deklaraci byly vyvány i ostatní země, aby se k nim přidaly (Společná deklarace o harmonizaci výstavby Evropského systému vysokého školství [online], 1998). Následující rok v Boloni proběhlo setkání 29 států (včetně České republiky), které podepsaly společné prohlášení za účelem rozvoje spolupráce evropských zemí. Dohodnuto bylo několik bodů, a to zavedení přílohy k diplomu, systému kreditů, rozdělení systému vzdělávání do dvou cyklů - pregraduálního a postgraduálního, podpora mobility studentů a učitelů i podpora evropské spolupráce ohledně udrţování kvality a evropského rozměru ve vysokoškolském vzdělávání (Společné prohlášení ministrů školství evropských států na setkání v Bologni dne 19. června 1999 [online]). Zástupci zemí se pravidelně setkávají, hodnotí dosaţený pokrok a vytyčují další cíle. Shromáţdění proběhla v Praze (v roce 2001), Berlíně (2003), Bergenu (2005), Londýně (2007), Leuvenu (2009), Vídni a Budapešti (2010) a poslední se uskutečnilo v roce 2012 v Bukurešti (Boloňský proces [online]). V dalších kapitolách se práce bude podrobněji zabývat jednotlivými vybranými body deklarace.

1. 1 Trojstupňový vzdělávací systém Jednou z nejdůleţitějších inovací deklarace bylo rozdělení vysokoškolského vzdělávání do původně dvou cyklů (později rozšířeno do tří). Bakalářský studijní program trvá 3-4 roky. Magisterský, který navazuje na předchozí bakalářský, je dlouhý

7

1-3 roky. Kromě něj existuje i magisterské studium, které není navazující a trvá 4-6 let. Poslední studijní program je doktorský v délce 3-4 let (Eurydice [online]). Po této době absolventi bakalářského studijního programu splňují 6. úroveň Evropského rámce kvalifikací (The European Qualifications Framework, dále jen EQF). Vykazují pokročilé znalosti a dovednosti v oboru, kritické chápání teorií, řídí sloţité odborné činnosti a nesou zodpovědnost za rozhodování a řízení odborného rozvoje dalších osob. Vzdělání magistrů odpovídá 7. úrovni, coţ znamená, ţe mají vysoce specializované oborové i mezioborové znalosti a základ osobitého myšlení, stejně jako dovednosti, které uţívají v řešení otázek ve výzkumu a inovacích. Tyto vlastnosti uplatňují v řízení a transformování sloţitých pracovních nebo vzdělávacích kontextů. Ručí za přispívání k profesním znalostem a postupům. Znalosti absolventů doktorského studia, odpovídající osmé úrovni EQF, jsou na špičkové úrovni. Díky specializovaným a vysoce pokročilým znalostem řeší kritické výzkumné problémy, přináší nové myšlenky a nově definují znalosti a odborné postupy (Evropský rámec kvalifikací [online], 2011).

1. 2 Kreditový systém Kreditovým systémem (European Credit Transfer Systém, dále jen ECTS) se rozumí systémové definování všech hlavních aspektů organizace vzdělávacího procesu na základě pouţívání zápočtových jednotek (kreditů) jako míry obtíţnosti předmětu (Sazonov, 2006). Původně byl zaveden v rámci programu Erasmus s cílem, aby usnadnil uznávání doby studia v zahraničí. Pak se ale stal jedním z hlavních bodů deklarace. Nyní tedy slouţí k jednoduššímu uznávání, ale navíc usnadňuje plánování, hodnocení a ověřování kvalifikací (State of play and Qualification Framework Chart [online]). Dalším uplatněním kreditů je vyjádření doby studia, jeţ uţ není určována v letech, ale právě v počtu kreditů, které je potřeba nasbírat k dosaţení patřičné úrovně vysokoškolského vzdělání. Pracovní zátěţ akademického roku odpovídá 60 kreditům ECTS. Studenti bakalářského programu musí splnit předměty za 180 kreditů. K ukončení pětiletého magisterského studia je potřeba 240 kreditů a k ukončení navazujícího magisterského 120 kreditů (Gretčenko & Gretčenko, 2009).

8

1. 3 Podpora mobility Akademickou mobilitou se rozumí přemístění osoby, zapojené do vzdělávání, na určitou dobu (obvykle do jednoho roku) do jiné vzdělávací instituce (ve své zemi nebo za hranicemi) za cílem studia, vyučování nebo provádění výzkumu, po kterém se vrací na svoji vzdělávací instituci (Martyněnko, Ţukova & Krasovskij, 2007). „Je to jeden z nejzákladnějších prvků Boloňského procesu, protoţe vytváří příleţitosti k rozvoji lidských zdrojů či mezinárodní spolupráce mezi jednotlivci i institucemi, zvyšuje kvalitu vysokoškolského vzdělání a výzkumu a představuje základ pro evropský rozměr“ (Londýnské komuniké [online], 2007, s. 2). Pro podporu mobility jsou vytvářeny různé programy. Snad nejznámější je vysokoškolský Erasmus v rámci programu Sokrates. Na něj navazuje program Erasmus Mundus, který poskytuje magisterské programy, stipendia, zajišťuje partnerství se školami v zemích třetího světa, a tím zvyšuje atraktivitu vysokoškolského vzdělání právě v těchto zemích, a posléze i Erasmus Mundus II, který je rozšířen i na doktorské studium (Vlčková, 2010). Tyto a další programy (Comenius, Grundtwig, Leonardo da Vinci, Jean Monnet, Tempus a další) spadají pod Lifelong Learning Programme (LLP), který je „financován z prostředků EU a byl vyhlášen jako program na podporu partnerských vztahů mezi vysokoškolskými institucemi v Evropě, ke zlepšení a modernizaci vzdělávacích systémů a k posílení evropské dimenze ve vzdělávání“ (MŠMT [online], 2012, s. 25).

9

2 Vysokoškolské vzdělávání v České republice 2. 1 Vysoká škola Vysokoškolské vzdělávání probíhá v rámci terciárního stupně vzdělávání na vysokých školách (VŠ), které „jsou jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti“ (Zákon č. 111/1998 Sb. O vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů). Vysoké školy v České republice se dělí podle dvou kritérií. Podle zřizovatele jsou děleny na státní, veřejné a soukromé a z druhého hlediska na univerzitní a neuniverzitní (Zákon č. 111/1998 Sb. O vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů). Státní vysoké školy nefungují na samosprávném principu, jsou financovány z rozpočtu Ministerstva školství. V současné době jsou na našem území dvě školy tohoto typu, a to Policejní akademie v Praze a Univerzita obrany v Brně, na kterých se vzdělávají nejen osoby z bezpečnostní oblasti, ale také ostatní občané (Petr & Kalabis, 2008). Veřejné VŠ jsou zřizovány zákonem a jsou řízeny samosprávnými orgány. Zaregistrováno jich je 26 a patří mezi ně většina tradičních škol, jako např. praţská Karlova univerzita nebo Masarykova univerzita v Brně (Petr & Kalabis, 2008). Soukromé vysoké školy jsou placené, nabízejí většinou jen bakalářský studijní program, a v ČR je zakotven názor, ţe poskytují méně kvalitní vzdělání. Je jich skoro dvakrát více neţ veřejných VŠ (Petr & Kalabis, 2008). Univerzitními vysokými školami (dle druhého dělení) rozumíme ty, které mohou podle zákona č. 111/1998 Sb. O vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů „uskutečňovat všechny typy studijních programů a v souvislosti s tím vědeckou a výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost.“ Neuniverzitní školy pak neuskutečňují doktorské studijní programy, ale mohou vyvíjet stejné činnosti jako univerzitní, avšak nejsou členěny na fakulty.

10

2. 1. 1 Trojstupňový vzdělávací systém V České republice, jak je moţné vidět na obrázku č. 1, je zaveden vzdělávací systém podle Boloňské deklarace. Skládá se z bakalářského, magisterského (navazujícího a nenavazujícího) a doktorského studijního programu. Roky, které student stráví v těchto programech, taktéţ odpovídají Boloňské deklaraci. Do vysokoškolského studia nastupují studenti většinou ve věku 19 let a první vysokoškolský titul mohou obdrţet ve 22 letech. Také je zde vidět, ţe pokud člověk nemá sloţenou maturitní zkoušku, jsou mu dveře vysokých škol uzavřeny. Počet studentů, studujících v těchto programech, od roku 2000 neustále rostl. Tento nárůst se ustálil v roce 2010 a to těsně pod 356 tisíci studentů, coţ bylo i záměrem ministerstva školství (MŠMT [online], 2012). Přesněji k 31. 12. 2011 navštěvovalo 71 veřejných a soukromých vysokých škol 353 510 studentů, z čehoţ na 26 veřejných školách studovalo 309 754 studentů a na 45 soukromých školách 44 349 (Český statistický úřad [online], 2011). Z celkového počtu studentů zaujímají skoro 10 % studenti zahraniční. Jejich počet rok od roku narůstá. Velkou většinu z nich, jak je vidět v grafu č. 1, tvoří studenti ze sousedního Slovenska. V loňském akademickém roce jich navštěvovalo české vysoké školy 24 568, coţ je zhruba 63 %. Druhou nejrozsáhlejší skupinou jsou ruští studenti, kteří tvoří přes 7 % všech studentů ze zahraničí. Potom následuje Ukrajina (4, 2 %), Kazachstán (2, 5 %), Vietnam (2 %) a další (Český statistický úřad [online]). Počty studentů z nejvíce zastoupených zemí, jsou uvedeny v tabulce č. 1 a pro přehlednost v grafu č. 1. Země, které nejsou uvedeny v tabulce, nepřesahují hranici dvou set studentů.

11

Tabulka č. 1: Počet zahraničních studentů na vysokých školách Počet Rok studentů Slovensko Rusko celkem 24 568 2 874 2011 38 942

Ukrajina Kazachstán 1 647

Vietnam

Bělorusko

775

526

962

Portugalsko

Spojené království

Německo

Řecko

Malajsie

Polsko

Norsko

Kypr

475

435

427

397

368

348

283

211

Zdroj: Český statistický úřad [online].

Graf č. 1: Počet zahraničních studentů na vysokých školách

Slovensko

Rusko

Ukrajina

Kazachstán

Vietnam

Bělorusko

Portugalsko

Spojené království

Německo

Řecko

Malajsie

Polsko

Norsko

Kypr

Ostatní Zdroj: Český statistický úřad [online].

12

Obrázek č. 1: Vzdělávací soustava ČR

Zdroj: MŠMT (b) [online].

13

2. 2 Průběh studia Pojmem vysokoškolské studium je označováno: studium, které začíná přijetím na školu, zápisem ke studiu a slavnostním slibem imatrikulací. Probíhá zpravidla po jednotlivých ročnících a jejich částech - semestrech. Zahrnuje studentovu práci organizovanou školou a domácí přípravu. Student plní zadané úkoly, podrobuje se průběţné kontrole. Absolvuje povinné, povinně volitelné i volitelné předměty a v souladu s předepsanými poţadavky je ukončuje (formou zápočtu, kolokvia, zkoušky). Na konci studia se podrobuje státní zkoušce, obvykle spojené s obhajobou diplomové práce. Vysokoškolské studium po úspěšném splnění všech studijních povinností končí získáním příslušného akademického titulu a promocí (Průcha, Walterová & Mareš, 2003, s. 284).

Studium můţe probíhat v několika formách. V České republice existují tři moţnosti. Prezenční forma studia, která „předpokládá, ţe výuka v rámci daného studijního plánu má charakter pravidelného týdenního rozvrhu a studenti na výuku docházejí. Přítomnost na výuce bývá povaţována za součást plnění studijních povinností studentů“ (Vašutová, 2003, s. 30). Další moţná je „distanční forma studia zaloţena na uţití multimedií. Učitelé a studenti jsou odděleni a studium je řízeno prostřednictvím textových materiálů, audiovizuálních a počítačových programů. V poslední době se významně uplatňuje internet.“ (Vašutová, 2003, s. 30). Poslední moţností je kombinovaná forma studia, v níţ se propojuje prezenční s distančním studiem. Výuka zabírá většinou celý den několikrát měsíčně, jelikoţ se vyučuje blokově (Husárová [online], 2010). V průběhu svého studia má student moţnost v rámci vysoké školy získat zkušenosti i ze zahraniční, kde studenti pobývají od 3 do 12 měsíců. Díky uznávání kreditů se jim posléze toto studium započítává do doby jejich normálního studia (Brdek & Vychová, 2004). Slouţí k tomu jiţ zmíněné programy, jako např. Erasmus, CEEPUS (Středoevropský výměnný program pro vysoké školy), Aktion (Program spolupráce ve vědě a vzdělávání s Rakouskem), Visegradský stipendijní program nebo mezivládní dohody a další (MŠMT (a) [online]). Nejvyuţívanější je program Erasmus, který vznikl v roce 1987. Česká republika se do něj zapojila o deset let později. Financováno je z Evropské unie 14

a dofinancováváno ze státního rozpočtu ČR (Erasmus v České republice 1998-2007, 2008). „Jeho cílem je posílit spolupráci vysokých škol evropského regionu při realizaci vzdělávací politiky v jednotlivých zemích, postupně sbliţovat vzdělávací systémy a odstraňovat bariéry mezi národy a zeměmi“ (Brdek & Vychová, 2004, s. 41). Je vyuţíván velkým mnoţstvím studentů. V roce 2011 odcestovalo studovat do zahraniční 11 867 studentů a z toho 9 474 právě přes Erasmus. Do ČR naopak přijelo 8 874 studentů ze zahraničí (6 897 v rámci Erasmus). Akademických a jiných pracovníků odcestovalo 3 122 a přijelo 1 917 osob, z toho asi 60% přes Erasmus. Tato čísla kaţdým rokem narůstají (MŠMT [online], 2012).

2. 2. 1 Přijímání ke studiu V České republice je zakotven rovný přístup ke studiu, coţ znamená, ţe si kaţdý můţe na vysokou školu podat, kolik chce přihlášek. Musí ovšem splnit základní podmínku, kterou je sloţení maturitní zkoušky. Poté se dostává do přijímacího řízení a k přijímacím zkouškám, jejichţ vypsání nebo nevypsání závisí na jednotlivých školách (Demjančuk, 2004). Za kaţdou podanou přihlášku na vysokou školu se platí poplatek. Např. na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity je to 400 Kč (Informace o přijímacím řízení ke studiu v bakalářských studijních programech a pětiletém magisterském oboru Psychologie v akademickém roce 2013/2014 [online]). Na Lékařské fakultě zmíněné univerzity poplatek činí rovněţ 400 Kč, a to s výjimkou jediného oboru, kde uchazeč za přihlášku zaplatí o dvě stě korun více (Lékařská fakulta [online]). Na Karlově univerzitě se pohybují většinou mezi pěti aţ šesti sty (Univerzita Karlova [online]). České vysoké učení technické má jednotný poplatek za přijímací řízení ve výši 500 Kč (České vysoké učení technické v Praze [online]). Přijímací zkoušky jsou většinou uskutečňovány formou testů, které ověřují znalosti, nebo také testů studijních předpokladů. Některé školy vedou s kandidáty přijímací pohovory. Na uměleckých školách, architektuře a oboru pedagogika pro 1. stupeň základních škol probíhají zkoušky talentové. Díky takovým zkouškám se vytváří pořadník studentů (Eurybase [online]). Testy studijních předpokladů jsou myšleny srovnávací testy známé pod zkratkami OSP nebo TSP. 15

Test Obecné studijní předpoklady (OSP) zjišťuje základní dovednosti a schopnosti, které jsou potřeba ke zdárnému studiu na vysoké škole. Nejedná se o zkoušku, která testuje znalosti ze střední školy nebo všeobecný přehled. Základní verze obsahuje verbální, analytickou a kvantitativní oblast a rozšířená verze má navíc oblasti kritického myšlení a abstraktního uvaţování (NSZ, 2011). Test obecných studijních předpokladů (TSP), který je základem na mnoha právnických, filozofických a dalších fakultách, má oddíly verbálního, numerického, symbolického myšlení a prostorové představivosti a základy myšlení analytického, vědeckého a kritického (Kotlán & Kotlán, 2003). Testy jsou vyhodnocovány pomocí percentilu, který vyjadřuje „jak se jednotlivý účastník umístil v rámci všech ostatních účastníků, nebo jinak vyjádřeno, kolik procent ostatních účastníků dosáhlo horšího výsledku neţ on“ (SCIO [online]). Je-li student na základě přijímacích zkoušek nebo jiného způsobu přijat, obdrţí pozvánku k zápisu ke studiu.

2. 2. 2 Organizace a průběh akademického roku Akademický rok, který trvá 12 měsíců, se skládá ze semestrů, ročníků nebo bloků. Tyto části sestávají z vyučovacího, zkouškového a prázdninového období (Zákon č. 111/1998 Sb. O vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů). Díky kreditovému systému si student začátkem kaţdého akademického roku na většině škol sestavuje rozvrh a vybírá předměty takovým způsobem, aby splnil studijní plán a dosáhl poţadovaného počtu kreditů za povinné, povinně volitelné a volitelné předměty (Číţková & Janiš, 2010). Splnění povinných předmětů je nutné k tomu, aby student absolvoval dané studium. Povinně volitelné předměty musí splnit ve stanovené skladbě a volitelné si student vybírá dle svého uváţení a zájmů (Úplné znění Studijního a zkušebního řádu Slezské univerzity v Opavě ze dne 2. března 2010 [online]). Předměty jsou vyučovány různou formou. Mohou to být přednášky, které mají za úkol podat systematický teoretický výklad probírané látky. Na seminářích by měla převládat aktivita studentů, kteří plní učební úkoly, jeţ jsou nástrojem vytváření studentových vědomostí a dovedností. Nakonec jsou to prakticky zaměřená cvičení, ve kterých studenti zdokonalují své dovednosti (Vašutová, 2003). 16

Zakončení těchto předmětů je většinou formou zkoušky nebo zápočtu, a to v ústní či písemné podobě nebo zhodnocením výkonů během celého semestru. Podmínkou také můţe být docházka. Tyto informace a podmínky jsou uvedeny v sylabech předmětů. Na rozdíl od zápočtů, kde je hodnocení definováno buď započteno, nebo nezapočteno, je u zkoušek více variant. Ty mohou být známkovány od 1 do 4, kde 1 je nejlepší, nebo mohou být hodnoceny slovně (výborně, velmi dobře, dobře, uspokojivě, dostatečně a nedostatečně) či písmeny A-F, kde A odpovídá 1, B=1, 5, C=2 atd. (Číţková & Janiš, 2010). Tato ohodnocení se studentům zapisují do indexů (výkaz o studiu) nebo do informačního systému, který je zaveden na řadě škol. Jedná se o systém, jenţ obsahuje veškerou studijní agendu školy. Student v ní najde všechny informace, týkající se jeho studia od začátku do konce (Petr & Kalabis, 2008). Konce studia je v nejlepším případě dosaţeno sloţením státní závěrečné zkoušky. Součástí těchto závěrečných zkoušek je obhajování bakalářské práce v bakalářském programu, diplomové práce v magisterském a disertační práce v doktorském studijním programu. Poté je studentům udělen vysokoškolský diplom a odpovídající titul (Eurydice [online]).

2. 2. 3 Studium z pohledu financí Se studiem jsou spojeny různé poplatky, ať uţ za přijímací řízení nebo za vyřízení a aktualizaci čipové karty ISIC, kterou má většina vysokých škol. Ale mnohé výdaje se však studentům mohou vrátit ve formě stipendií.

Školné V České republice se od studentů, připravujících se k první kvalifikaci na veřejné vysoké škole a plnících studijní plán, nevyţadují ţádné poplatky v podobě školného. Ovšem pokud student plán z nějakého důvodu neplní a prodluţuje studium nad povolený rámec, placení se nevyhne (Eurydice [online], 2008). Poplatky, které jsou spojeny s distanční formou studia, jsou často povaţovány za školné, ale není tomu tak. Jsou to pouze poplatky administrativní (Petr & Kalabis, 2008).

17

Placení školného je v současné době hodně diskutovaná otázka. Počet studentů na vysokých školách v posledních letech narostl a tím pádem jsou více zatíţeny veřejné finance. Pro školné mluví skutečnost, ţe si studenti více váţí toho, co si musí zaplatit a chtějí to plně vyuţít. Naopak proti je fakt, ţe by i nízké školné mohlo zabránit studiu nadaným osobám ze slabších sociálních vrstev. Tato skutečnost by se ovšem dala řešit sociální podporou nebo studentskými půjčkami (Urbánek, 2007).

Stipendium Jako podpora studentů v ČR funguje systém různých stipendií. Studentům mohou být přiznána 

prospěchová stipendia



doktorandská stipendia



sociální stipendia pro vysokoškolské studenty



ubytovací stipendia, stipendia na podporu studia v zahraničí



stipendia za vynikající výzkumné, vývojové a inovační, umělecké nebo další tvůrčí výsledky přispívající k prohloubení znalostí



stipendia na výzkumnou, vývojovou a inovační činnost podle zvláštního právního předpisu



mimořádná stipendia jiná (MŠMT [online], 2012, s. 23).

Některá stipendia jsou placena z veřejných financí a další jsou vyplácena ze školního stipendijního fondu, kam proudí finance z různých poplatků a převodů daňově uznatelných výdajů (MŠMT [online], 2012, s. 24). Podle zákona č. 111/1998 Sb. O vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů sociální stipendium dostávají studenti, kteří mohou nárokovat přídavek na dítě. Po standardní dobu studia dostávají deset měsíců v roce částku 1620 Kč. Studenti doktorských studijních programů, kteří studují v prezenční formě, pobírají měsíční stipendium zhruba od 5 000 Kč do 10 000 Kč (Eurydice [online]). Podmínky udělení ubytovacího stipendia si určuje kaţdá vysoká škola sama v stipendijním řádu. Poskytují se studentům, kteří splňují školou určené podmínky (doba a forma studia nebo trvalé bydliště mimo město, v kterém se instituce nachází a jiné) (MŠMT [online], 2012).

18

3 Vysokoškolské vzdělávání v Rusku

3. 1 Vysoká škola Vysoká škola v Rusku je vzdělávací instituce se statusem právnické osoby, která realizuje základní vzdělávací programy vysokoškolského vzdělávání v souladu s licencí a státními vzdělávacími standardy. Jejím cílem je uspokojování potřeb osobnosti v intelektuálním, kulturním a duševním rozvoji, její odborná příprava a zvýšení kvalifikace, zachování hodnot společnosti a šíření vědomostí (Nikiforov & Surygin, 2009). Tyto instituce se dělí dvojím způsobem. První je dělení vysokých škol na státní a nestátní. Státní vzdělávací instituce je ta, která je zaloţena Ruskou federací nebo subjektem Ruské federace. Nestátní je zaloţena v souladu s federálním zákonem o vzdělávání občanem nebo právnickou osobou s výjimkou Ruské federace (Zakon RF Ob obrazovanii ot 10. 07. 1992 N 3266-1). Co se týká mnoţství vysokých škol, v akademickém roce 2011/2012 bylo v Rusku 1 080 vysokoškolských institucí, z nichţ 634 škol bylo státních a studovalo v nich 5 453 900 studentů a 446 vysokých škol nestátních s 1 036 100 studenty (Federal’naja sluţba gosudarstvennoj statistiki [online], 2013). Ze všech těchto studentů bylo 158 400 ze zahraničí (nejvíce ze zemí, které jsou členy Společenství nezávislých států, a to 121 800). Evropští studenti se svými dvanácti sty tvoří jen nepatrnou část (Federal’naja sluţba gosudarstvennoj statistiki [online], 2012). Z druhého pohledu jsou vysoké školy děleny na čtyři typy. Prvním typem je federální univerzita (federal‟nyj universitet), která realizuje inovační vzdělávací programy, integrované do světového prostoru, zajišťuje modernizaci vzdělávání, uskutečňuje odbornou přípravu a zvyšování kvalifikace za pouţití moderních technologií, provádí vědecké výzkumy a zajišťuje integraci vědy, vzdělání a výroby (Federal’nyj zakon O vysšem i poslevuzovskom professional’nom obrazovanii ot 22. 07. 1996 N 125-F3). Druhým typem je univerzita (universitet), která nabízí vzdělávací programy s širokým výběrem studijních oborů, odborně připravuje a zvyšuje kvalitu odborných, vědeckých a vědecko-pedagogických pracovníků, provádí hloubkové a aplikované 19

vědecké výzkumy v různých vědeckých sférách. V rámci univerzit se můţe ještě vydělovat národní výzkumná univerzita (nacional‟nyj issledovatelskij universitet), která se vybírá konkurzem na deset let a je zaměřena na personální zajištění v rozvíjejících se oblastech vědy, technologií, techniky, odvětví ekonomiky, sociální sféry (Federal’nyj zakon O vysšem i poslevuzovskom professional’nom obrazovanii ot 22. 07. 1996 N 125-F3). Akademie (akademija) je v podstatě totéţ co univerzita, ale věnuje se především jedné vědecké nebo kulturní oblasti. Poslední je institut (institut), který poskytuje vzdělávací programy vysokoškolského vzdělávání, odborně připravuje a zvyšuje kvalitu pracovníků určité oblasti a také provádí výzkumnou činnost (Federal’nyj zakon O vysšem i poslevuzovskom professional’nom obrazovanii ot 22. 07. 1996 N 125-F3).

3. 1. 1 Trojstupňový vzdělávací systém Vzhledem k tomu, ţe Rusko v roce 2003 podepsalo Boloňskou deklaraci (Realizace Evropského vysokoškolského prostoru vzdělávání [online], 2003), mělo by mít jiţ zavedený trojstupňový vzdělávací systém. Ale na obrázku č. 2 je vidět, ţe kromě bakalářského, magisterského a doktorského studia jsou nabízeny i studijní programy typu specialista (specialist) a doktor věd (kandidat nauk). Studijní program, ve kterém student získá diplom specialisty, je pozůstatkem z doby sovětského svazu, kdy představoval první stupeň vysokoškolského vzdělávání. Nyní je nadále nabízen vedle nového bakalářského studijního programu, od něhoţ se odlišuje dobou studia a tím, ţe je především orientován na odbornou praxi. Ve většině případů je o rok delší neţ bakalářský program. S diplomem specialisty mohou studenti pokračovat ve studiu kandidáta věd (International Qualifications Assessment Service. [online], 2007). Na kandidáta věd se studuje minimálně tři roky (po programu magistra nebo specialisty) a zakončuje se obhajobou disertační práce a napsáním rozsáhlého shrnutí disertační práce, tzv. avtoreferat (Nuffic [online], 2011). Po splnění úrovně kandidáta věd můţe student postupovat ještě výše, a to studiem klasického doktorátu, který trvá pět aţ patnáct let (NORRIC [online], 2005).

20

Trojstupňový systém byl uzákoněn v roce 2007 federálním zákonem O vnesenii izmenenij v otdel’nye zakonodatel’nye akty Rossijskoj Federacii ot 24. 10. 2007 N 232F3 (v časti ustanovlenija urovnej vysšego profesional’nogo obrazovanija). Mnozí lidé však na něho ještě nejsou zvyklí. Především k absolventům bakalářského stupně se staví skepticky. Hlavně zaměstnavatelé nevědí, koho si pod osobou s bakalářským diplomem představit a povaţují ho za nedostudovaného specialistu, tedy uchazeče s neúplným vysokoškolským vzděláním (Vorobjeva [online], 2012). Dále je z obrázku č. 2 patrné, ţe studenti nastupují do vysokoškolského vzdělávání jiţ v 17 nebo 18 letech, a aby mohli do této úrovně vstoupit, musí mít ukončené střední všeobecné nebo střední odborné vzdělání a musí sloţit Jednotnou státní zkoušku.

21

Obrázek č. 2: Vzdělávací soustava Ruska

Zdroj: Struktura rossijskoj obrazovatěl’noj sistemy[online]

22

3. 2 Průběh studia Studium můţe probíhat v několika formách, ze kterých si student můţe vybrat podle svých moţností. Jsou to formy prezenční, distanční a externí (International Qualifications Assessment Service [online], 2007). Prezenční forma (očnaja forma) se odehrává ve vzdělávacím zařízení převáţně v denní dobu a je určena pro osoby, jeţ nedochází do zaměstnání. Dálková forma studia (zaočnaja forma) je zaloţena na samostatné práci studenta, který se vzdělává z doporučených materiálů a dochází do instituce jen na krátké schůzky a zkoušky. Tato forma je určena pro ty, kteří se nemohou uvolnit z práce a denně navštěvovat školu (Nikiforov & Surygin, 2009). Kombinací těchto dvou forem je moţné ještě kombinované studium (očnozaočnaja forma) neboli večerní forma studia, v níţ se vzdělávají osoby, které propojují studium s prací a výuka je realizována v instituci ve večerních hodinách (Nikiforov & Surygin, 2009). Poslední moţnou formou je externí (eksternat), kterou se rozumí samostatné studium předmětů odpovídajících studijnímu plánu vybraného oboru s průběţnými zkouškami a výslednou atestací ve vzdělávacím zařízení (Federal’nyj zakon O vysšem i poslevuzovskom professional’nom obrazovanii ot 22. 07. 1996 N 125-F3). Stejně tak jako v České republice mohou ruští studenti strávit část svého studia i v zahraničí. Akademická mobilita se stala neoddělitelnou součástí mezinárodní činnosti ruských vysokých škol. Ačkoli je spojena s různými problémy (např. třeba nedostatek materiálního a finančního zabezpečení, neplánovaný charakter činnosti, nedostatek odborníků v této oblasti aj.) aktivně se podílí například na programech Erasmus Mundus nebo Tempus a dalších (Charitonova, 2012). K tomu, aby si člověk mohl vybrat formu svého studia nebo zda bude studovat nějaký čas v zahraničí, musí nejprve získat na vysoké škole místo

3. 2. 1 Přijímání ke studiu Na začátku student podstupuje přijímací zkoušky. Nemusí to být ale pravidlem, jelikoţ v Rusku většina vysokých škol funguje na trochu jiném principu.

23

Přijetí na vysokou školu (programy bakalář a specialista) je ve většině případů učiněno na základě výsledků jednotné státní zkoušky z předmětů, které odpovídají zaměření oboru, na který se kandidát hlásí, nebo je student přijat na základě přijímacích zkoušek, jeţ si stanovuje vysoká škola. To se týká osob, které získaly střední vzdělání do roku 2009, nebo mají střední odborné vzdělání odpovídajícího oboru, na který se hlásí, nebo vystudovaly střední školu v zahraničí či mají vysokoškolské vzdělání (Porjadok prijema graţdan v obrazovatelnye učreţdenija vysšego professional’nogo obrazovanija ot 28. 11. 2011 N 2895). Ovšem někteří výjimeční studenti se mohou na vysokou školu dostat i bez jakýchkoli přijímacích zkoušek. Mezi ně patří vítězové a medailisté ruské nebo mezinárodní olympiády ţáků ve všeobecně-vzdělávacích nebo specializovaných předmětech, odpovídajících zaměření oboru, na který se hlásí. Dále vítězové a medailisté olympijských, paralympijských a olympijských her pro neslyšící jsou přijati do oborů, týkajících se tělesné výchovy a sportu. Také občané, jimţ byla udělena vysoká sportovní ocenění, a občané, kteří prošli přípravou ve vojenských vlasteneckých organizacích, jsou přijímáni do vzdělávacího zařízení realizujícího vojenské vzdělávací programy (Zakon Ob obrazovanii ot 10. 07. 1992 N 3266-1). Jednotná státní zkouška (jedinnyj gosudarstvennyj ekzamen) byla zavedena v roce 2007, o rok později ji museli skládat studenti jako ukončení středních škol a následující rok (2009) byla povinná uţ i pro instituce vysokoškolského vzdělávání jako přijímací zkoušky; jen několik těchto zařízení můţe mít přijímací zkoušky vlastní (META [online]). Zkoušku studenti skládají minimálně z pěti předmětů, které si vybírají ze škály nabízených předmětů. Mezi vybranými však musí být předměty povinné, ruský jazyk a matematika. Kaţdá jednotlivá zkouška trvá 3-4 hodiny (NORRIC [online], 2005). Díky tomu, ţe je jednotná státní zkouška sloţena z testů s úkoly standardizované podoby, představuje formu objektivního hodnocení kvality vzdělání studentů středních škol (Porjadok provedenija edinogo gosudarstvennogo ekzamena оt 11. 10. 2011 N 2451). Samozřejmě platí, ţe čím lepšího výsledku dosáhne student u státní zkoušky, tím větší má šance na přijetí na vysokou školu.

24

3. 2. 2 Organizace a průběh akademického roku Po přijetí a zapsání do studia čeká studenta akademický rok. Ten probíhá od září do června a trvá 36 týdnů. Skládá se ze dvou semestrů a na konci kaţdého z nich jsou studenti podrobeni zkouškám. (International Qualifications Assessment Service [online], 2007). Ačkoli se zákon nezmiňuje o systému kreditů, ten měl být v Rusku zaveden do roku 2010 (Ministerstvo obrazovanija i nauki Rossijskoj federacii [online], 2005). V roce 2007 podle Bologna Process Stocktaking report 2007 [online] dostalo Rusko 5 bodů za kreditový systém, coţ znamená, ţe byly kredity zavedeny do prvního i druhého stupně studijních programů. Na vysokých školách se tedy studenti učí podle individuálních studijních plánů, na nichţ se podílí výběrem disciplín. Tyto disciplíny jsou trojího typu. Prvním typem jsou předměty, které jsou povinné a musí být plněny postupně v určité době a jsou základem pro vytváření studijní skupiny a akademického roku studenta. Druhou skupinu tvoří předměty, které jsou povinné, ale nemusí být plněny postupně. A posledním typem jsou předměty, které si volí student sám (Primernoe poloţenie ob organizacii učebnogo processa v vysšem učebnom zavedenii s ispol’zovaniem sistemy začetnych jedinic (pismo Minobrazovanija RF ot 9. 3. 2004 N 15-55-357nn/15)). Předměty mohou být vyučovány pomocí přednášek, konzultací, seminářů, praktických cvičení, laboratorních prací, kontrolních prací, kolokvií, samostatných prací, vědecko-výzkumné práce, praxe nebo ročníkové práce (Tipovoe poloţenie ob obrazovatel’nom učreţdenii vysšego professional’nogo obrazovanija (vysšem učebnom zavedenii) ot 14. 2. 2008 N 71). Přednášky (lekcija) se jeví hlavní sloţkou didaktického cyklu studia. Jejím cílem je utváření orientačního základu k dalšímu osvojení studijního materiálu studentem. Další moţností jsou semináře a praktická cvičení. Praktická cvičení (praktičeskie zanjatija) jsou určena na prohlubování výuky. Studenti se učí prakticky uţívat své znalosti získané na přednáškách při řešení úkolů. Semináře (seminarskie zanjatija) jsou druhem praktických cvičení ve společenských a technických vědách. Díky nim se u studentů rozvíjí vědecké myšlení. V laboratorních cvičeních (laboratornye raboty) se snoubí teoretické znalosti, praktické dovednosti a zkušenosti a v neposlední řadě také samostatná práce pro rozvoj samostatnosti studentů (Bulanova-Toporkova, 2002).

25

Na konci semestru se z těchto předmětů skládají zkoušky a zápočty, ze kterých jsou studenti buď ohodnoceni slovy „započteno“ (začet), „nezapočteno“ (nezačet) nebo známkami. Hodnocení „výborně“ (otlično) odpovídá známka 5, „dobře“ (chorošo) známka

4,

„dostatečně“

(udovletvoritel‟no)

trojka

a

„nedostatečně“

(neudovletvoritel‟no) odpovídá dvojka (International Qualifications Assessment Service [online], 2007). Kdyţ studenti splní všechny zkoušky, dostanou se k závěru svého studia, kde je čeká zkouška největší, a to státní (gosudarstvennaja itogovaja attestacija). K ní je třeba napsat disertační práci, která musí obsahovat samostatný výzkum. Musí ji obhájit před odbornou komisí a na závěr sloţit závěrečnou zkoušku z daného oboru. Poté studenti dostávají vysokoškolský diplom a odpovídající titul (NORRIC [online], 2005).

3. 2. 3 Studium z pohledu financí Školné Studenti ruských vysokých škol dosti často nezískávají znalosti zdarma, jelikoţ při akreditaci studijního oboru určí akreditační komise vysoké školy kapacitu, tedy kolik studentů můţe na daný obor přijmout. Stát si objedná vzdělání určitého počtu studentů, za které platí – tito studenti studují bezplatně. Škola má však právo na základě výsledků přijímacího řízení přijmout takový počet studentů, na jaký má akreditovanou kapacitu. Tito studenti však musí platit školné, které se platí zpravidla na semestr dopředu (Štúdium v zahraničí. Ruská federácia, 2009, s. 4).

Podle zákona Ob obrazovanii ot 10. 07. 1992 N 3266-1 se z prostředků státního rozpočtu financuje ve státních vzdělávacích institucích vysokoškolského vzdělávání studium nejméně 170 studentům na kaţdých 10 tisíc obyvatel Ruské federace. Na neplacená místa se ke studiu přednostně přijímají sirotkové a opuštěné děti aţ do 23 let, studenti zdravotně postiţení do 18 let, tělesně postiţení I. a II. kategorie1, občané ve věku do 20 let, mající jen jednoho rodiče (s postiţením I. kategorie), pokud je příjem rodiny menší neţ je ţivotní minimum, občané propuštění z vojenské sluţby, kteří 1

Tělesně postiţené osoby I. kategorie jsou osoby zcela práce neschopné a potřebující stálou pomoc druhé osoby. Tělesně postiţené osoby II. kategorie jsou osoby práce neschopné, které se objedou bez pomoci druhé osoby (Akademik [online])

26

nastupují do vzdělávacího zařízení, realizujícího vojenské vzdělávací programy a občané, kteří se účastnili bojových operací (Zakon Ob obrazovanii ot 10. 07. 1992 N 3266-1). Pokud je student plátce, nemusí jím zůstat, bude-li snaţit. Ovšem kaţdá univerzita má jiná pravidla. Dělají se například ţebříčky výsledků a úspěchů studentů a jména těch nejlepších z daného oboru se zveřejňují na seznamu vynikajících studentů. Jestliţe jsou mezi nimi studenti, kteří platí školné, mají právo na přeřazení na volná neplacená místa (Poloţenie o ballno-rejtingovoj sisteme tekuščej i promeţutočnoj attestacii studentov [online]; Severo-Vostočnyj federal’nyj universitet imeni M. K. Ammosova [online]; Poloţenie o porjadke perioda studentov [online]). Placení školného není levná záleţitost. Kaţdá vysoká škola si výši poplatků určuje sama. Například na Voroněţské státní univerzitě se roční školné pohybuje v rozmezí od 31 350 rublů (v přepočtu zhruba 18 810 Kč) do 60 500 (cca 36 300 Kč) rublů. Na Moskevské státní právnické akademii O. E. Kutafina se platí školné od 140 000 (cca 84 000 Kč) rublů do 235 000 (cca 141 000 Kč) rublů. Studenty Niţegorodské státní univerzity N. I. Lobačevského přijde roční školné v průměru na 48 503 (cca 29 102 Kč) rublů. Nebo na Petrohradské státní konzervatoři (akademii) N. A. Rimského-Korsakova je školné na rok stanoveno přesně na sto tisíc rublů (cca 60 000 Kč) (Rossijskoe obrazovanie [online], 2010). Rozdíly mezi jednotlivými univerzitami jsou opravdu značné.

Stipendium Studenti nejen vyplácí škole peníze za školné, ale mohou je naopak i získat v rámci stipendií. Těch je v Rusku hned několik. Mohou to být -

stipendia prezidenta Ruské federace a speciální státní stipendia vlády Ruské federace

-

státní stipendia pro aspiranty a doktorandy

-

státní akademická stipendia

-

státní sociální stipendia a jiná (Tipovoe poloţenie o stipendial’nom obecpečenii i drugich formach material’noj podderţki učaščichsja federal’nych

gosudarstvennych

obrazovatel’nych

učreţdenij

načal’nogo professional’nogo obrazovanija, studentov federal’nych gosudarstvennych obrazovatel’nych učreţdenij vysšego i srednego 27

progessional’nogo obrazovanija, aspirantov i doktorantov ot 27. 6. 2001 N 487). Výše stipendií se pohybuje opět různě. Minimální hodnota státního akademického stipendia je 1 200 rublů a maximální šest tisíc rublů. Je určeno studentům, kteří mají výborné studijní výsledky bez jakýchkoli trojek nebo horších známek (Domašněva [online], 2012). Sociální stipendium se pohybuje mezi 1 650 rubly a 15 000 rubly. Dostávají ho například sirotkové, opuštěné děti, postiţení jedinci (Domašněva [online], 2012). Stipendia prezidenta Ruské federace a vlády Ruské federace jsou studentům vypláceny ve výši 1 400-2 200 rublů a aspirantům ve výši 3 600-4 500 rublů. Tato stipendia jsou určena pro vynikající studenty (Domašněva [online], 2012).

28

Souhrnné srovnání V předchozích kapitolách práce pojednávala jednotlivě o vysokoškolském vzdělávání v České republice a v Ruské federaci. Pro přehlednost zde budou rozdíly shrnuty. Vysoké školy v České republice se podle zřizovatele dělí na státní, veřejné a soukromé, v Rusku jsou jen státní a nestátní. V ČR jsou rozdělovány dále na univerzitní a neuniverzitní. A v Rusku jsou podle šíře nabízených oborů a výzkumné oblasti děleny na federální univerzity, univerzity, akademie a instituty. Mnoţství vysokých škol, při přepočtu na počet obyvatel, je podobné. Počet studentů na jedno vzdělávací zařízení se pak liší zhruba o tisíc, přičemţ se vyšší počet týká ruských studentů. Avšak velký rozdíl můţe být pozorován v počtu zahraničních studentů. V České republice zaujímají studenti ze zahraničí kolem 10 % a v Rusku pouhých 2, 4 %. Dále je značný rozdíl v nabízených studijních programech. V Rusku jsou nabízeny navíc programy, v nichţ získají studenti diplomy specialisty a kandidáta věd. Další odlišnosti jsou vidět při vstupu na vysokou školu. Jelikoţ je v ČR čtyřleté střední vzdělání a v Rusku dvouleté, dostávají se na VŠ studenti mladší. V České republice musí ve většině případů dělat přijímací zkoušky a v Rusku jsou přijati na základě výsledků jednotné státní zkoušky. Malý rozdíl je ve formách studia, kde v Rusku znamená kombinované studium výuku po večerech a v České republice výuku blokovou po celý den několikrát měsíčně. Průběh studia se jeví víceméně shodný. Akademický rok se skládá ze stejných období, semestrů. Moţnosti výuky jako přednášky, cvičení, semináře se také shodují. V Rusku jsou do nich zahrnuty i konzultace a různé práce. Aţ ve známkování je rozdíl, v Rusku se totiţ známkuje „opačně“. I co se týče stipendií, je to velmi podobné, ovšem totéţ se nedá říci o školném. Jelikoţ se v České republice neplatí vůbec a v Rusku se sice platí, ale některých se tato povinnost netýká.

29

Empirická část 4 Metodologie výzkumu Teoretická část práce slouţila jako východisko ke zpracování výzkumného šetření, zaměřeného na komparaci průběhu vysokoškolského studia na vybraných ruských vysokých školách a na Masarykově univerzitě. Dále tyto informace z teoretické části prohlubuje a objasňuje, zvláště ty, které byly omezeny niţším mnoţstvím odborných zdrojů, především těch ruských. Tématem o průběhu studia se mnoho publikací nezabývá, snad z důvodu získání těchto informací praktickou zkušeností. Avšak někteří takovou moţnost nemají. Stejně tak je málo informací, co se týče ruského vysokoškolského vzdělávání. Proto je tento výzkum zaměřen na získání co nejucelenějšího pohledu na tuto tematiku. Z tohoto důvodu byl pro šetření pouţit kvalitativní výzkum, který je chápán jako „proces zkoumání jevů a problémů v autentickém prostředí s cílem získat komplexní obraz těchto jevů zaloţený na hlubokých datech a specifickém vztahu mezi badatelem a účastníkem výzkumu“ (Švaříček & Šeďová, 2007, s. 17). Data získána z tohoto výzkumu se nedají zobecňovat (Švaříček & Šeďová, 2007), proto není záměrem této práce vytvářet teorie s obecnou platností.

4. 1 Cíl výzkumu a výzkumné otázky Cílem tohoto výzkumného šetření je podrobnější prozkoumání a popis pohledu ruských studentů na průběh vysokoškolského studia na Masarykově univerzitě (MU) a na vybraných vysokých školách v Rusku a tyto pohledy mezi sebou porovnat. Zjistit, jaké zde existují podobnosti a především odlišnosti. Původním cílem byla komparace vybraných ruských škol s různými vysokoškolskými zařízeními v České republice. Ten byl ale z důvodu jednostranně orientovaného výzkumného vzorku zúţen pouze na Masarykovu univerzitu. Na základě výzkumného cíle byla zvolena základní výzkumná otázka, která byla dále rozdělena na několik specifických výzkumných otázek. Základní výzkumná otázka zní: 

Jak vypadá vysokoškolské studium na Masarykově univerzitě a na vybraných ruských školách? 30

Specifické výzkumné otázky jsou: 

Jak je zaveden trojstupňový vzdělávací systém na MU a na daných ruských vysokých školách?



Jak je zaveden kreditový systém na Masarykově univerzitě a vybraných školách v Rusku?



Jak vypadá harmonogram akademického roku na MU a na vybraných ruských školách?



Jakou podobu mají sociální interakce na MU a na daných ruských vysokých školách?



Jaké je technické vybavení Masarykovy univerzity a vybraných vysokých škol v Rusku?

4. 2 Výzkumný vzorek K uskutečnění výzkumného šetření bylo vyhledáno osm respondentů, kteří byli vybráni záměrně. Záměrný výběr je potřebný proto, aby vybrané osoby byly vhodné, tj. aby měly potřebné vědomosti a zkušenosti z daného prostředí. Jen tak mohou podat informačně bohatý a pravdivý obraz o něm. (Gavora, 2000, s. 144). Poţadavkem na hledané osoby bylo, aby měly absolvovaný přinejmenším bakalářský studijní program na vysoké škole v Ruské federaci a aby alespoň rok studovaly nebo měly vystudován bakalářský či magisterský studijní program na vysoké škole v České republice. Zpočátku bylo osloveno několik osob z Filozofické fakulty, studujících obor Ruský jazyk a literatura, ale jelikoţ pocházela většina ze stejné ruské univerzity, byli vybráni pouze tři respondenti. Další kontakt byl poskytnut vedoucí této práce, bohuţel ale z časových důvodů k setkání nedošlo, avšak tato osoba umoţnila schůzku se svojí spoluţačkou, čímţ byl získán čtvrtý respondent. Tento dotázaný odkázal na pátého a šestého a ten posléze na posledního. Tito informanti byli získáni díky metodě sněhové koule (Miovský, 2006 in Švaříček & Šeďová, 2007), kdy jeden odkázal na druhého a ten na dalšího. Mezitím byla vyuţita i moţnost navázání kontaktu přes sociální síť Facebook, umoţňující spojení s větším počtem lidí. Do skupin sdruţujících ruské občany, ţijící v České republice, byly odeslány zprávy s ţádostí o spolupráci a podrobnostmi

31

o výzkumném šetření. Ačkoli je v těchto skupinách vcelku přihlášeno okolo tří set osob, ke spolupráci se přihlásila pouze jediná. Coţ zdaleka nenaplnilo původní očekávání. Těmito způsoby byl získán výzkumný vzorek sloţený z osmi respondentů, kteří se vzdělávali na různých ruských univerzitách a jak jiţ bylo zmíněno pouze na jedné české. Jeden z respondentů navštěvoval univerzitu v hlavním městě Moskvě, ostatní studovali v různých městech po celém Rusku. V níţe uvedené tabulce jsou uvedeny roky nástupu na univerzitu a roky absolvování, z čehoţ je patrné, ţe všichni tito studenti byli v roce 2007, kdy došlo k vnesení trojstupňového vzdělávacího systému do zákonu, jak je uvedeno v teoretické části této práce, součástí vzdělávacího procesu na univerzitách a tato změna je musela postihnout. Tab. č. 2. Charakteristika vysokoškolského vzdělání respondentů

Jméno

Nina Ivana

Šimon Aleš Lenka Olga Ilona Klára

Název ruské univerzity Udmurtská státní univerzita Permská státní pedagogická univerzita Moskevská univerzita ministerstva vnitra Uljanovská státní univerzita Iţevská státní technická univerzita Niţegorodská státní univerzita Lobačevského Ufimská státní letecká technická univerzita Uralská státní právnická univerzita

Dosažené vzdělání v Rusku/ Uznané vzdělání na MU specialista/ magistr

Rok nástupu na ruskou VŠ

Věk při nástupu na ruskou VŠ

Rok absolvování studia na ruské VŠ

2004

17

2009

2005

17

2010

specialista/ magistr

2005

17

2010

magistr/ magistr

2007

18

2012

specialista/ magistr

2005

17

2010

specialista/ magistr

2007

16

2011

bakalář/ bakalář

2006

17

2011

specialista/ inţenýr

2004

17

2009

specialista/ magistr

32

Dále je v tabulce č. 2. uveden věk nástupu na vysokou školu v Rusku pro podporu údajů, uvedených v teorii této práce, a také dosaţené vzdělání v Rusku a uznané v České republice k moţnosti jejich srovnání. V tabulce a ve výsledcích výzkumu jsou pravá jména zaměněna za smyšlená z důvodu zachování anonymity respondentů.

4. 3 Použitá metoda K získávání dat byl pouţit výzkumný design případové studie, protoţe se v ní podrobně zkoumá jeden nebo více případů, o kterých se shromaţďuje velké mnoţství dat a díky rozhovorům s větším počtem respondentů je moţný větší vhled do problematiky (Hendl, 2005). Metodou sběru dat se stal hloubkový rozhovor, ve kterém se výzkumník otevřenými otázkami dotazuje nejčastěji jednoho respondenta a získává tak informace z jeho zkušeností (Švaříček & Šeďová, 2007). Rozhovor měl polostrukturovanou podobu, která „vychází z předem připraveného seznamu témat a otázek“ (Švaříček & Šeďová, 2007, s. 160). Jeho rozvrţení vzniklo na základě poznatků z teoretické části této práce a na základě výzkumných otázek. Dále byl rozvíjen dle okolností daných jeho průběhem. Z důvodu osobního seznámení s respondenty aţ při realizaci rozhovoru, je označena role výzkumníka za cizince. Tato role je spojena s mnohými negativy, která se mohou projevit na získaných datech. Respondenti nemusí plně důvěřovat výzkumníkovi a z toho důvodu se můţe stát, ţe nebudou mluvit otevřeně, mohou se snaţit vytvořit pozitivní dojem či se budou snaţit z nastalé situace co nejdříve uniknout (Švaříček & Šeďová, 2007). Avšak tyto negativní dojmy, které mohly nastat, byly sníţeny prvotní diskusí s respondenty na témata, která se netýkala výzkumného šetření, čímţ byla vytvořena příznivější atmosféra. Dále byla vidět u studentů určitá sounáleţitost a ochota pomoci jinému studentovi. Například jedna respondentka z vlastní iniciativy přinesla k nahlédnutí diplom z ruské univerzity. Dalším uvolňujícím prvkem bylo tykání, které proběhlo bez váhání jiţ při seznamování. Respondentům bylo nabídnuto, aby si sami vybrali místo konání schůzek, aby setkání proběhlo v jemu známém prostředí. Šest rozhovorů bylo uskutečněno ve 33

studentských prostředích jako kavárny či studovny. Kaţdý rozhovor trval přibliţně hodinu a půl a byl nahráván pomocí audiozáznamového zařízení. Dva rozhovory byly na přání informantů realizovány online z důvodu jejich časového vytíţení.

4. 4 Analýza dat Těmito způsoby získané rozhovory byly podrobeny přesné transkripci, ve které byly zaznamenávány i pauzy v řeči a smích. Transkripcí se rozumí převod mluveného projevu z interview (…) Pro podrobné vyhodnocení je však transkripce podmínkou. Je moţné pak (…) opatřovat určitá místa komentářem na kraji stránky nebo vytvářet seznamy a srovnávat jednotlivá místa textu (Hendl, 2005, s. 208). Tento rozhovor v psané podobě je důleţitý také k uţití přesných citátů výroků respondentů při interpretaci získaných dat. Přepsaná data byla následně analyzována pomocí techniky otevřeného kódování, která znamená „proces rozebírání, prozkoumávání, porovnávání, konceptualizace a kategorizace údajů“ (Strauss & Corbinová, 1999, s. 42) za pomoci označování jednotlivých myšlenek a jevů pojmy (Strauss & Corbinová, 1999). Toto kódování vedlo k lepšímu porozumění získaných dat. Na základě jejich porovnávání, a kategorizování vznikl analytický příběh, jehoţ uspořádání bylo kvůli přehlednosti přizpůsobeno i struktuře teoretické části práce.

34

5 Výsledky výzkumu 5. 1 Reforma vysokoškolského vzdělávání podle Boloňské deklarace 5. 1. 1 Zavedení trojstupňového vzdělávacího systému do vysokých škol Ruský trojstupňový vysokoškolský systém, který prošel reformou podle Boloňské deklarace, byl uzákoněn v roce 2007, jak je uvedeno v teoretické části této bakalářské práce. Avšak podle výpovědí studentů byl proces zavádění tohoto systému dlouhodobý a nejednotný. Většinu dotazovaných tato změna nepostihla a odehrála se aţ po jejich odchodu z univerzity, to znamená například po roce 2009 nebo 2010. Tudíţ proces od přijetí zákona do uvedení do praxe trval dva tři roky, někdy i déle: Kdyţ jsem studovala v tom roku 2009, tak začaly ty přeměny na ten bakalářský a magisterský studium, to znamená, ţe od roku 2010 začaly být bakalářský a magisterský studia spíš na těch ruských univerzitách, ale třeba na Uralské federální univerzitě, tak oni uţ před tím měli ten bakalářský a magisterský studium, to ještě záleţí, na jaké škole studuješ. Třeba některý školy ještě doposud mají toho specialistu. Klára

To, ţe někde stále existují programy specialisty, dokazuje i fakt, ţe v zákoně Ob obrazovanii ot 10. 07. 1992 N 3266-1 je stále studijní program specialista uváděn souběţně s magisterským programem. Proces přijímání trojstupňového systému vzdělávání postupoval logicky od větších měst a větších vzdělávacích zařízení po ta menší. Čemuţ nasvědčuje i skutečnost, ţe jeden z respondentů, který se vzdělával na moskevské univerzitě, uvádí, ţe od nastoupení na univerzitu studoval v magisterském pětiletém programu. Na zmiňované škole byl systém bakalář-magistr zaveden tedy před jeho přijetím, které se uskutečnilo v roce 2005. Respondenti, které nepostihla záměna systémů, absolvovali vysokou školu s akademickým titulem specialista. Nově přijatí studenti po záměně nastoupili uţ do bakalářského studia: „A já jsem, kdyţ jsem ukončovala toho bakaláře, měla jsem ještě nárok, ţe můţu ukončit tu pětiletou dobu. Ale uţ asi po mě nebo ještě o rok mladší, tak oni uţ nemohli.“ Olga

35

Ti, kteří byli ve vzdělávacím procesu a stali se součástí této změny, měli moţnost volby mezi tím, jestli chtějí dokončit studium v programu specialista nebo po třech letech v novém bakalářském. Jelikoţ bakalářské studium trvá čtyři roky, specialista pět let a magisterské dva roky, většina studentů volila kratší cestu za vzděláním se stejnou úrovní, jak konstatuje jedna z dotazovaných. Důkazem o shodné úrovni těchto programů je nostrifikace, kdy je titul specialista uznán na Masarykově univerzitě jako magisterský titul (viz tab. č. 2.). To, ţe si většina vybrala pokračování ve studiu je také dáno tím, ţe pohled odpovídajících na studenty, kteří ukončili své vzdělání na bakalářském stupni, je skeptický: „Myslím, ţe ani nemohl dostat toho bakaláře, protoţe kdyţ nastoupíš na vysokou, tak pět let jako musíš. Nedá se odstudovat jenom čtyři a dostat bakaláře a říct čau.“ Šimon Respondenti svým názorem na studenty pouze s bakalářským titulem potvrzují fakt, uvedený v teoretické části, ţe jsou povaţováni za nedostudované vysokoškolské studenty. Více se jich shoduje, ţe jsou obecně poţadavky zaměstnavatelů vysoké snad i jako pozůstatek z doby Sovětského svazu. Jedna z odpovídajících tyto poţadavky aţ ironizuje. „(…) potřebujeme nějakého pracovníka, třeba nějaká slečna, která má uţ magistra, je mladší neţ 25 a má zkušenost (smích) jako v práci tři roky a ještě něco (smích), takţe chápeš. Takové věci no. Hodně nadhodnocené, co se nedá udělat.” Olga K uplatnění bakalářů v České republice se dotázaní studenti vyjadřují pozitivněji: „Tady myslím, ţe l‟udí, ktorý nechcú si robiť kariéru, tak jim stačí i bakalár, jim stačí i uplně ta strední škola nektorým.“ Ivana Tudíţ čeští bakaláři mají podle respondentů větší šanci uplatnění na českém trhu práce neţ ruští bakaláři na ruském trhu a nepůsobí na ně takový společenský tlak na zvýšení bakalářského vzdělání jako v Rusku. Dalším problémem, který s sebou přechod na trojstupňovou vzdělávací soustavu nese, je podle názorů dotazovaných neprostupnost tohoto ruského systému. Podle nich není moţné na daných ruských školách přestoupit z bakalářského oboru jednoho zaměření na magisterský obor zaměření odlišného. Musí pokračovat v oboru stejné specializace. Na rozdíl od toho je na Masarykově univerzitě tato prostupnost dle jejich názorů běţná:

36

„Tady se dá skončit bakalářský studium na třeba nějaké filozofické fakultě, a pak můţeš se hlásit, já nevim, na ekonomickou.“ Klára Ruští studenti volí své vysokoškolské vzdělávání v raném mládí a to v 17 letech, jak bylo řečeno v teoretické části. Kdyţ student nemůţe změnit po bakalářském studiu obor, činí počáteční rozhodnutí na dalších pět let, pokud se však nerozhodne vzdělání ukončit a začít znovu. Zodpovědnost volby vzdělání je touto neprostupností systému znásobena. Studenti Masarykovy univerzity mají tedy výhodu a své rozhodnutí o výběru vzdělání mohou v průběhu svého studia změnit. Další případ spjatý s problémem změny soustavy se podle slov Ivany udál na ruské lékařské fakultě. Programy byly rozděleny na bakalářské a magisterské i přesto, ţe to není obvyklé: „(…) čo vlastne se nerobí skoro nikde ve světu, tady taky je peť let.” Ivana Po vystudování bakalářského stupně nemohli vykonávat profesi lékaře a museli pokračovat dále v magisterském programu. Z tohoto je moţné usuzovat, ţe na této fakultě jsou nastavena odlišná pravidla pro zavedení trojstupňového vzdělávacího systému neţ na Masarykově univerzitě a tato pravidla nejsou vhodně zvolena pro praktické vyuţití, spíše dané studium komplikují. Je to ojedinělý případ nebo je takových více? Na Masarykově univerzitě je tedy k vykonávání profese lékaře nutné pětileté studium. Bakalářské studium trvá tři roky a podmínkou je splnění stanoveného počtu kreditů: „(…)180 kreditů za šest semestrů k ukončení bakalářského programu (…).“ Aleš Další je magisterské navazující: „Za věs, za dva roky studia musíš dostat 120 kreditů minimálně a za jeden semestr teďka potřebujeme dvacet kreditů.“ Lenka Tento systém je tedy přesně nastavený. Studenti jsou seznámeni s podmínkami, které se ke studiu váţí. Tzn., kolik kreditů potřebují k postupu do dalšího semestru a k ukončení těchto stupňů studia.

37

5. 1. 2 Zavedení kreditového systému na vysokých školách Kreditový systém byl v České republice pro ruské studenty nový, jelikoţ všichni do jednoho v rozhovorech vypovídali, ţe v Rusku takový systém chybí: „V Rusku prostě není systém kreditů. Existuje seznam předmětů pro kaţdou specializaci, který je udělaný dopředu na celé studium a musíš je splnit všechny.“ Aleš Tato skutečnost je ale pozoruhodná, protoţe podle zprávy Bologna Process Stocktaking report 2007 [online] z teoretické části práce měl kreditový systém jiţ v roce 2007 plně fungovat v celé Ruské federaci. Tato fakta se tedy s praktickou zkušeností dotazovaných studentů neshodují a jsou jimi vyvrácena. Nicméně podle několika výpovědí se v některých zařízeních o zavedení kreditového systému usiluje: (…) za kaţdou absenci nám třeba strhávají 0,5 bodů a kdyţ nemáme domácí úkol, tak třeba strhávají 0,5 nebo jeden bod. A třeba, abys byla… aby ten člověk byl připuštěn ke zkoušce, tak on musí mít třeba z literatury jako za přednášky, nevím, kdyţ bylo 12 přednášek, 12 bodů, za semináře třeba 24, tak to je dohromady 36. Pokud máš třeba 30 bodů, tak to znamená, ţe nebudeš připuštěn ke zkoušce. (…) No a toto oni chápali jakoby ty kredity. A kvůli tomu, aby studenti jakoby dostali ten nutný počet bodů, tak třeba vyučující na kaţdém semináři byl vynucen dávat nějaké písemky. Nina

Z tohoto případu je vidět, ţe dané zařízení nebylo obeznámeno s tím, na jakém principu systém kreditů funguje. Na Masarykově univerzitě pracuje na principu, kdy je podle názorů informantů studentovi za splnění předmětu přidělen určitý předem stanovený počet kreditů: „Kdyţ si tady zapíšu nějaký předmět a je napsáno, kdyţ udělám ten zápočet nebo zkoušku, dostanu jako pět kreditů. A je to jedno, jestli tu zkoušku mám za éčko, hlavně ţe mám zelené políčko a tam je vedle toho pět kreditů.“Nina A k postupu do dalšího semestru musí mít také určitý počet kreditů: „Hlavně, aby mal 20 kreditov za semester.” Ivana Učiněné změny v případě výše uvedené ruské univerzity vedly jen ke zvýšení náročnosti úspěšného ukončení předmětu jak pro studenty, tak pro učitele. Je to vlastně jen jiný systém hodnocení a mohl by nahradit spíše známky, čím více bodů, tím lepší ohodnocení. Kdyby ale byl systém kreditů zaveden tak, jak je na Masarykově univerzitě, nic by se v podstatě nezměnilo, jelikoţ studenti mají, jak vyplývá z rozhovorů, přesně stanovené předměty, které musí splnit. 38

Předností kreditového systému Masarykovy univerzity oproti systému přesně vymezených disciplín na vybraných ruských školách je flexibilita, student můţe přizpůsobit semestrální kreditové zatíţení svým schopnostem: “(…) řeknu si: tento semestr si zamakám, prostě dám si ještě ten předmět a ten předmět, to musím stihnout.” Olga Ale naopak jeho nevýhodou pro studenty je, ţe musejí hlídat plnění jiţ zmíněné minimální hranice kreditů.

5. 2 Harmonogram akademického roku Kvůli přesně stanoveným předmětům jsou na ruských vysokých školách podle odpovědí všech dotazovaných také přesně sestavené rozvrhy studia, které jsou tvořeny určitou osobou, která bere v potaz moţnosti vyučujících, ale není brán zřetel na zájmy studujících a po jejich sestavení jsou zveřejněny studentům. Respondenti se shodují, ţe všechny předměty, které ve svém studiu v Rusku absolvovali, byly povinné a byla sledována výše účasti: „Všechny předměty jsou povinné. Ţádný výběr.“ Aleš „Docházka ano, skoro všude panovala.“ Olga Uvedené výpovědi vyvrací fakt uvedený na str. 25 v teoretické části, ţe se studenti vzdělávají podle individuálních studijních plánů a podílí se na nich výběrem disciplín: „My jsme si to nevybírali. Prostě přijdeš a učitel ti řekne: tento semestr budete mít tyto předměty a řekne ti rozvrh a hotovo.“ Šimon Dále také odpovědi popírají tamtéţ uvedenou teorii o předmětech, které jsou povinné, ale nemusí být plněny postupně a o předmětech, které si volí student sám. Jelikoţ v pevně stanovených rozvrzích, kde není moţný výběr, se nedá předmět zvolit a disciplína se nedá splnit v jiné době, neţ je určeno. Z výpovědí je patrné, ţe v některých zařízeních určitá volba proběhnout mohla, a to mezi několika určenými předměty: „Ale bylo asi dvakrát nebo třikrát, kdyţ mohli vybrat mezi dvouma předmětami, studovat jenom jeden z těch.“ Lenka

39

Tyto – dá se říci povinně volitelné – předměty, ale rovněţ neodpovídají rozdělení, které bylo vymezeno v teorii. Tudíţ na těchto vybraných ruských školách takové rozdělení neexistuje. Na rozdíl od toho na Masarykově univerzitě mají studenti moţnost podílení na sestavování rozvrhu. Jak se vyjadřují informanti, podoba rozvrhu se odvíjí od jejich volby a předměty si zapisují podle výběru ze seznamu povinných, povinně volitelných a volitelných disciplín: Máme nekol‟ko povinných predmetov, pak máme tri skupiny povinne volitelných (…). Takţe musíme z tech napriklad patnacti technickych vybrat aspon osm. Anebo ne osm, ale musime vybrat na šestnacať kreditov. A volitelný vlastne aspoň ako ja to chápem, moţeš zapsať s hociaké fakulty, hociakého oboru, keď ti to povolia a keď sa dostaneš do limitu. Ivana

Podle Ivany se tedy můţe stát, ţe zvolený předmět nebude studentovi zapsán z kapacitního nebo jiného důvodu, coţ se na jmenovaných ruských školách stát nemůţe, z důvodu pevně daného rozvrhu zapsaných předmětů. Na rozdíl od zmiňovaných ruských vysokých škol, je na Masarykově univerzitě sestavování rozvrhu orientováno na potřeby či zájmy studujících: „Mám povinné předměty, ale můţu si vybrat i předměty z jiných oblastí, které mě zajímají.“ Ilona Projevuje se zde větší flexibilita tohoto systému a větší samostatnost studentů neţ na daných ruských vysokých školách. Všichni se shodli, ţe nechodí do školy kaţdý den. Výuku mají například dva dny v týdnu a v ty dny jen několik vyučovacích hodin a navíc na přednáškách není vyţadována docházka: „V 99 % případech jsem neměl povinnou docházku, tady na Masaryčce. Jenom nevim, pár předmětů.“ Šimon Negativem podle nich je, ţe vyučovací hodiny na sebe nemusí navazovat a mohou vznikat časové prodlevy, coţ na daných ruských školách nenastane. Z rozhovorů vyplývá, ţe studenti na daných ruských vysokých školách měli větší mnoţství předmětů, z toho ne všechny odpovídaly specializaci: „Navíc tam byly takový předměty, který potřebuju. (…) v prvním ročníku, jsme byli naštvaní na právnickou fakultu, ţe musíme dělat matematiku a fyziku. To tady není.“ Klára 40

Podle informantů některé předměty ze studijného plánu nepotřebovali. Nebyly do něj tedy zařazeny zbytečně? V porovnání s Masarykovou univerzitou měli ruští studenti i více akademických hodin neţ studenti MU, jelikoţ jak uvádějí, vyučování probíhalo zpravidla od dopoledních do odpoledních hodin kaţdý den: „My jsme studovali aji v sobotu, protoţe u nás je to takový pracovní den (…). To bylo dost takové intensivní, třeba ţe můţeš jít do školy v osum ráno a tam studovat do šesti prostě jako a máme jedno okno a mezi hodinama máš tak deset minut třeba.“ Olga Důkazem o větším počtu hodin je, ţe Nina za své pětileté ruské studium splnila 9499 hodin, které má uvedeny ve svém diplomu. Avšak předměty na MU jsou počítány v kreditech a ne v hodinách. Pětileté studium odpovídá bakalářskému a magisterskému studiu na Masarykově univerzitě dohromady, coţ je 300 kreditů, jak je uvedeno na str. 8 v teoretické části. Podle Příručky pro uţivatele ECTS (Evropského systému přenosu a akumulace kreditů) (2011) je jeden kredit roven 25 aţ 30 hodinám studijní zátěţe, do níţ jsou zahrnuty kromě přednášek, seminářů i stáţe, projekty a samostudium. Tím pádem na Masarykově univerzitě pětileté studium odpovídá 7500 – 9000 hodin.

5. 2. 1 Vzdělávání vně školského zařízení Z důvodu vysokého počtu akademických hodin na sledovaných ruských vysokých školách a z důvodu podobných cifer stanovených MU, kde je samostudium jiţ zahrnuto, je předpokladem, ţe míra samostudia vysokoškolského studenta na daných ruských školách je nízká. Většina dotazovaných studentů tento předpoklad potvrzuje, veškerá látka byla prostudována v hodinách a úkoly splněny v seminářích: U nás v Rusku je známá fráze: od zkouškového do zkouškového ţijí studenti vesele. A z části je to pravda, protoţe je hlavní udělat zkoušky a v průběhu semestru studenti nejsou tak zatíţeni, všechny zápočty a všechny práce se udělají ke konci semestru a pak uţ začínají všichni běhat. Ilona

Jako jediní s tím nesouhlasili studenti jazyků a literatur, jelikoţ museli samostatně nastudovat mnoho děl různých autorů. Na otázku o samostudiu na Masarykově univerzitě odpověděli respondenti jednoznačně a to, ţe je ho mnoho:

41

„Nestudujeme tak moc na přednáškách, na seminárkách, ale musíš všechno sám, někde v knihovně.“ Lenka Jelikoţ je v rozvrhu méně hodin, nedá se prostudovat vše a větší nároky jsou kladeny na samostatnou práci. Dokonce je výuka některými studenty přirovnávána spíše k e-learningu. Je zde vidět, ţe jsou studenti MU vedeni k samostatnosti ve svém vzdělávání. Samostatnosti musejí vyuţít studenti Masarykovy univerzity i v hledání pracovních zkušeností při studiu. Několik studentů poukázalo na to, ţe díky menšímu počtu vyučovacích hodin to jde lépe: „Líbí se mi, ţe studenti mají brigády, třeba jako číšnička nebo něco. U nás řekli, vy jste na prezenčním, vás nechceme.“ Nina Studentům daných ruských vysokých škol to nebylo umoţněno. Zaměstnavatelé nepřijímají do zaměstnání ty, kteří studují v denní formě. Je to také dáno tím, ţe výuka končí v odpoledních či večerních hodinách a času na zaměstnání mnoho nezbývá. Avšak pracovní zkušenosti jsou získávány i díky školním praxím, coţ bylo těmto ruským studentům v rámci studia umoţněno. Všichni odpovídající se vyslovili, ţe ve svém ruském studiu absolvovali nějakou praxi: „Po čtvrtém ročníku jsem měl povinnou letní praxi jeden měsíc a v pátém ročníku tři měsíce.“ Aleš Jestliţe se studijní program specialista pomyslně rozdělí na bakalářskou a magisterskou část, tak alespoň v magisterské části všichni ke konci studia absolvovali praxi dlouhodobou, plus někteří ještě krátkodobější praxe v průběhu studia či v létě. Odpovídající studenti popisují dlouhodobou praxi většinou v délce jednoho semestru a nejčastěji v posledním ročníku studia, kdy praxe probíhala buď v nějakém podniku, firmě či škole. Většina studentů se vyjádřila, ţe na Masarykově univerzitě ve svém studijním plánu zařazenou praxi nemají: (…) co jsem absolvoval já, tak tam nebyl vlastně ţádná praxe, coţ podle mě nebylo ţádnou výhodou, protoţe kdyţ jsi absolvent, nemáš ţádnou praxi, ţádné představy o tom, kde se můţeš uplatnit svoji znalosti a kde pak můţeš pracovat. Nebo neznáš nikoho, ţádnou firmu, ţádný zaměstnavatele, který by mohl tě pak zaměstnat. Šimon

42

Praxe v průběhu studia je přínosná a důleţitá zvláště pro představu studentů o prostředích, kde se mohou po ukončení studia uplatnit. Také je důleţitá pro získání praktických znalostí a zkušeností. Proto je situace na určených vysokých školách, co se týče praxí, dobře pojatá a určitě by bylo dobré, aby byla povinná dlouhodobá školní praxe zavedena i na Masarykově univerzitě ve všech oborech.

5. 2. 2 Zkouškové období a jeho hodnocení Praktické znalosti se také projevují při psaní ročníkových prací, coţ je jedna ze zkoušek, o níţ studenti uvedli, ţe byla v jejich ruském studiu povinná a na Masarykově univerzitě se s ní nesetkali. Na vybraných ruských školách kaţdý rok psali tuto práci, konzultovali ji se školitelem a na konci roku odevzdávali. Ročníková práce mohla být následně zahrnuta do diplomových prací. Z dalších předmětů byli studenti podrobeni zkouškám a zápočtům. Jak studenti uvádějí, na jejich ruských školách byl ve zkouškovém období pro kaţdou zkoušku pevně určen termín, na který se student musel dostavit: „My jsme ty zkoušky měli vţdycky podle seminárních skupin. A třeba skupina A šla desátého a skupina B měla zkoušku ze stejného předmětu jedenáctého.“ Nina Nebyla ţádná moţnost výběru jiného termínu. Kladem ale bylo, ţe mezi jednotlivými zkouškami musely být minimálně tři dny volna. Respondenti uvádí, ţe na MU mají moţnost výběru z několika předem stanovených termínů zkoušek: „No vybiraš si nejaký termín s tech, ktorý sa vypisujú na isu, vybiráš jeden, ktorý ti vyhovuje, se objednaš na něho.“ Ivana Čímţ se projevuje opět přizpůsobivost tohoto systému. Ale jeho nevýhodou je na rozdíl od sledovaných ruských škol, u kterých je zajištěno mezi zkouškami několikadenní rozmezí, ţe na MU můţe nastat problém, kdy se termíny zkoušek různých vyučujících mohou překrývat. Ohledně formy zkoušek se dotázaní jednoznačně shodli, ţe byly na ruských školách ve větší míře prováděny v ústní podobě. U zkoušek na Masarykově univerzitě se studenti přiklání k častější míře písemné formy. Která z těchto forem je vhodnější, je otázkou. Jedna odpovídající uvádí, ţe písemná forma je objektivnější, přesně daná a má přesně stanovené hodnocení. Naproti tomu ale u ústní zkoušky se zkoušející můţe pokládat doplňující otázky. Je ovšem individuální, jaká forma kaţdému lépe vyhovuje. 43

Pokud je pro studenta daná forma nevyhovující, můţe se stát, ţe zkoušku nesloţí. Na daných ruských školách se podle respondentů můţe zkouška opakovat oficiálně třikrát: No a musiš, maš obvykle tři pokusy a kdyţ ten předmět neuděláš, tak uţ tebe vyhodí z univerzity. Ale obvykle stavalo tak, ţe někdo to nechce, aby tebe vyhodili (…) to studijní oddělení ví, napřiklad ten učitel má velmi sloţitý charakter a ví, ţe obvykle taky přijímá ty zkoušky velmi obtíţně, tak ten student můţe udělat více pokusů. Lenka

Někdy se tedy mohlo stát, ţe zkoušku student opakoval vícekrát. Odvíjelo se to od studijního oddělení a od vyučujícího. Tato pravidla nebyla přesně dodrţována snad z důvodu, ţe podle odpovědí studentů nebylo moţné předmět opakovat, student byl buď podle jedné skupiny odpovědí vyloučen ze školy, nebo podle druhé mu bylo umoţněno opakovat ročník. Pokud jsou ale pravidla řádně dodrţována, tak mají na daných ruských školách těţší podmínky pro ukončení předmětu neţ na Masarykově univerzitě, protoţe umoţňuje kromě trojího opakování zkoušky také opakování předmětu: „Kdyţ to nedáš na první pokus, tak to zkusíš na potřetí, nikdo tě nenutí, kdyţ se to nepovede, tak si to zopakuješ další rok.“ Nina Opakování předmětu znamená další tři pokusy. To znamená, ţe jsou to skoro dvojnásobné šance na úspěšné absolvování předmětu neţ na sledovaných ruských školách. Za splnění předmětů je student ohodnocen známkami. Toto hodnocení studia je v Rusku v opačném pořadí neţ v České republice, jak je uvedeno v teoretické části na str. 26. Ke kladnému hodnocení jsou v Rusku uţity jen tři známky: „A známky jsme měli otlično, charašo, udovletvaritělno.“ Klára Čtvrtá známka je tedy uţ záporná a v hodnocení na MU je pro kladné hodnocení o dvě úrovně více: „Škála ačko, bečko aţ efko.“ Šimon Ruské známky mají tedy buď větší rozptyl, nebo jde o přísnější hodnocení. Zajímavou výpovědí absolventky jedné ze sledovaných škol je, ţe se na ní snaţili o přiblíţení k českému hodnocení: (…) takţe za tu jedničku a to je to špatný, nevyhovující asi, jako plócho. Pak máš tu dvojku, to je to špatně, pak máš tu trojku, to je vyhovující, pak máš čtyřku, to je dobře a pak pozor, tady jsme měli

44

čtyřku a půl, coţ znamenalo óčeň charašo, jakoţe není dobře, ale velmi dobře. Pak jsme měli pětku, coţ znamenalo výborně, a pak jsme měli prevaschodno, jak to bude v češtině?(…) Vynikající. Olga

Nebyla to sice oficiální inovace, takţe v diplomech se takové hodnocení nevyskytovalo, jak sděluje respondentka, ale ve studentských indexech ano. Tato změna mohla zapůsobit jako motivace k lepším známkám, ale také moţná jako demotivace ve smyslu, ţe studentovi stačí naučit se méně a stále u zkoušky obstojí. Určitě to byla ale od vyučujících cesta vstříc studentům.

5. 3 Sociální interakce ve školském prostředí 5. 3. 1 Sociální interakce vyučující - student Názory na přístup vyučujících ke studentům se značně různily. Více jak polovina oslovených se vyjádřila, ţe v chování ruských vyučujících byla vidět jejich nadřazenost: „Vztahy s vyučujícími jsou u nás přísnější.“ Ilona Také vypovídají, ţe nebyla moţnost s přednášejícími o tématech diskutovat, ale na druhou stranu se snaţili studenty, kteří nezvládali studium, podporovat: „Keď učitel vidí, ţe to nestiháš, tak on te len tak nenecha. Bude robiť všetko, bude na tebe nadavať, bude tibe pomahať, budete to nejak řešit osobne.” Ivana Jestliţe studenti potřebovali něco objasnit, konzultace probíhaly na základě osobní domluvy. Na Masarykově univerzitě popisují tyto vztahy jako uvolněnější: „Tady jsou více otevřené vztahy s vyučujícími.“ Aleš Zároveň, podle jejich mínění, jestliţe s vyučujícím student nesouhlasí, můţe vyjádřit svůj názor, ale na druhou stranu se přednášející méně zajímají o prospěch studentů: „Nechceš studovat, nestuduj.“ Klára Uvolněnost či nenadřazenost můţe být pozorována i v oslovování studentů. Na Masarykově univerzitě se většina studentů často setkává s oslovením „kolego“, „kolegyně“, na daných ruských školách jen v menší míře: „To spíš jenom tady v Česku, protoţe v Rusku to je jiný a to nemůţe být kolega.” Lenka

45

Konzultace jsou na MU podle názorů respondentů moţné jednou týdně dle přesně stanovených hodin vyučujícího. Studenti na těchto ruských školách jsou hodně vedeni vyučujícím, na české univerzitě se dbá na samostatnost a organizovanost. Studenti mají moţnost vlastního názoru, mohou jimi obohatit i vyučující a jsou tak povaţováni spíše za kolegy neţ ţáky.

5. 3. 2 Sociální interakce student - student Tyto přístupy jsou pravděpodobně ovlivněny i charakteristikou studijních skupin. Tyto skupiny respondentů byly na jejich ruských vysokých školách stálé: „My jsme měli skoro všechno dohromady.” Olga Také se vyjádřili, ţe se počet osob pohyboval kolem dvaceti aţ třiceti. V takové malé skupině, ve které se studenti setkávají a vzájemně komunikují kaţdý den, se utvářejí přátelské vztahy: „Máš tu stejnou skupinu lidí, s kterou studuješ pět let, tak se prakticky nikdo nezmění a máš uţ takovej nějaký vztahy a všechny tam mohou tobě poradit a taky víc jsme měli mimoškolských aktivit. A byli to pro mě takoví kamarádi.“ Lenka Jak vyplývá z výpovědí, v těchto skupinách se členové dobře znali, vzájemně si pomáhali, podporovali, setkávali se i mimo vzdělávací zařízení, utvářely se v nich přátelské vztahy a budovala se důvěra. S uspořádáním studijní skupiny na Masarykově univerzitě byli respondenti naopak spokojeni méně. Skupinu charakterizují většinou jako početnější, např. o šedesáti či dvou stech lidech, měnící se v závislosti na předmětech nebo semestrech: Tady nemáš určenou konkrétní lidi, máš prostě celý, co to studuje ten obor, ten ročník a hotovo. Takţe s kým tam se seznámíš, tak s tím se bavíš. Kdyţ ne, tak můţeš být uplně sám. To není uplně vhodný. Kaţdý má zapsaný jiný předměty tak to jako, kdyţ je potkáš na nějakým předmětu. Jenom na těch povinných uvidíš, kdo s tebou chodí, kdo s tebou studuje. Jinak nevíš, kdyţ máš ty povinně volitelné, tak tam můţe být z prváku a z třeťáku dohromady. Šimon

V popisované skupině jsou vztahy utvářeny obtíţněji neţ v ruské. Účastníci této skupiny se znají méně, neţ členové ruské skupiny a můţe se stát, ţe student zůstane v této skupině izolován od ostatních.

46

Izolováni mohou být i studenti s tělesným postiţením. Na Masarykově univerzitě je vytvořeno přímo středisko pro studenty se specifickými nároky, kde je jim poskytnuta náleţitá péče: „Na Masarykově univerzitě jsou výborné podmínky, protoţe oni mají to středisko Teiresiás, buď tam kdyţ potřebuje nějakého asistenta, nebo zapisovatele nebo třeba chlapi na vozíku nebo potřebují si najít toho vodícího pejska.“Nina Toto středisko napomáhá integraci handicapovaných studentů mezi ostatní studenty. V centru je studentům umoţněno i jejich vzdělávání, jsou zde k dispozici různorodé učební pomůcky, softwarové vybavení a je zajištěna spolupráce s různými odborníky, jak je uvedeno v jednom z rozhovorů. Na daných školách v Rusku k interakci mezi postiţenými studenty a studenty bez postiţení podle dotázaných vůbec nedojde. Podle jednoho z informantů jsou handicapovaní studenti vyučováni doma nebo za pomoci telefonních rozhovorů přes program skype. Na dotaz o vzdělávání tělesně postiţených jedinců zazněly jednoznačné odpovědi a to, ţe s tělesně postiţenými studenty se ve svém vzdělávacím zařízení nikdy nesetkali: „Já jsem třeba na své univerzitě ţádného postiţeného nikdy neviděla.“ Klára Na vybraných ruských školách je studentům věnována individuální péče, ale chybí zde komunikace a kontakt s dalšími studenty a začlenění mezi ně, coţ na Masarykově univerzitě nejenţe je umoţněno, ale dokonce je pro tyto studenty uzpůsobené i technické vybavení.

5. 4 Technické vybavení vzdělávacích zařízení Kromě vybaveného střediska Teiresiás jsou na Masarykově univerzitě opatřeny speciálními zařízeními i budovy fakult: „Všetko je napsano ješte nejenom normane všetky ty tabulky, ale i brailem. A máme tieţ ty výťahy a máme tieţ taký keď máme niejaké poschodie, tak máme riadom špecial‟ny vychod pro tich l‟udí, ktorí pouţívajú vozíky.” Ivana Na univerzitě jsou vytvořeny podmínky pro moţnost studia handicapovaných studentů. Na sledovaných ruských školách tomu tak ale podle dotázaných není: „V Rusku pro invalidy nejsou ţádné podmínky (…) moje univerzita je velká, má devět budov, kaţdá má pět nebo šest pater a jen v jediné budově je výtah.“ Ilona 47

Fyzicky je tedy nemoţné vzdělávat tyto studenty mezi ostatními ve škole. V teoretické části této práce je uvedeno, ţe na bezplatná místa jsou přednostně přijatí studenti s handicapem. Všichni tito studenti musí být však vyučováni v domácím prostředí, protoţe technické vybavení zmiňovaného typu na daných ruských univerzitách neexistuje. Technické vybavení střediska Teiresiás na MU zjednodušuje studentům s handicapem jejich vzdělávání. Podle informantů lze však říci, ţe je vzdělávání usnadňováno na Masarykově univerzitě všem studentům, například tím, ţe jsou studentům veřejně poskytovány studijní materiály: „Líbí se mi, ţe kaţdá přednáška je doprovázena prezentacemi. A obzvlášť to, ţe ty prezentace jsou dostupné v informačním systému.“ Aleš Podle odpovídajících studentů na daných ruských školách, na rozdíl od MU, nejsou poznámky z výkladu k dispozici, studenti si je zaznamenávají sami a prezentování látky pomocí výpočetní techniky není běţné: „Kdyţ nemáme v učebně počítače, tak nemohou dělat prezentace, i kdyby chtěli. Nebo máme počítače, ale vyučující nechtějí. Myslím si, ţe samotní vyučující v Rusku na to nejsou připraveni.“ Ilona Na této škole technické vybavení, které by bylo vyuţito ve prospěch studentů při lekcích, převáţně chybí. A kdyţ nechybí, potýká se se zaţitými zvyklostmi vyučujících. Studenti jsou zde odkázáni především na své vlastní schopnosti. Všichni se shodují, ţe technická vybavenost na vysokých školách, ve kterých se vzdělávali v Rusku, není kvalitní či rozsáhlá. Někteří respondenti udávají za důvod nedostatek finančních prostředků, protoţe jejich univerzity byly menší neţ Masarykova. Tudíţ se v tomto ohledu studenti o ní vyjadřují pozitivněji: „Tady jsou výkonnější počítače, kvalitnější monitory, prakticky všechny učebny jsou vybaveny projektory, pohodlná místa v posluchárnách.“ Aleš Zmiňují se i o počítačových učebnách, které jsou prakticky volně přístupné studentům, coţ na absolvovaných ruských školách nebylo obvyklé. Podle slov jedné respondentky musí být na Masarykově univerzitě umoţněn studentům přístup k počítačům: „Protoţe existuje tady ten informační systém a Masarykova univerzita musí dat moţnost kaţdýmu studentu mít ten dostup k tomu informačnímu systému, aby všechno dozvěděl včas.“ Lenka

48

Dalším technickým vybavením je informační systém MU je programový (webový) systém a dle slov respondentů je v něm obsaţeno vše, co je ke studiu nutné včetně administrativy, tudíţ by mu měl být přístup k němu opravdu umoţněn. Na vybraných ruských školách takový přístup být nemusí, protoţe dle výpovědí informačním systémem vůbec nedisponují. Ve webové podobě sice neexistuje, ale informace se ke studentům nějakým způsobem dostávat musejí. Jak vyplývá z rozhovorů, tímto nástrojem pro získávání informací jsou různé nástěnky s rozvrhem, zkouškami, se změnami v rozvrhu: „Na té nástěnce nějaké důleţité informace (…) nebo jako mohli jsme se stavit na děkanátě a zeptat se.“ Nina Zdrojem informací bylo tedy i studijní oddělení, učitelé, odkud se dále předávaly díky osobnímu kontaktu: „Kaţdá skupina měla svého šéfa, nebo jak to mám říct, který byl zodpovědný za všechny ostatní. On to zjišťoval od učitelů.” Šimon Avšak takový přenos informací je pomalý a informace se nemusí dostat ke všem. Také zmíněné nástěnky pojmou pouze omezené informace. Na jedné ze sledovaných škol byla snaha o urychlení přenosu informací a lepší dostupnost: „Jedna učitelka dělala dobrú věc a začla tu informaciju davať do v kontaktě, to je takový facebook v Rusku a udělala tam skupinu takových studentů a přes kontakt tu informaciju sdělila nám.“ Lenka Tyto zdroje informací neumoţňují ale zdaleka to, co umoţňuje informační systém MU. Dotázaní vyjmenovávali řadu funkcí, které splňuje. Obsahuje studentův rozvrh, moţnost komunikace s učiteli a studenty přes e-maily a fóra: „Dá se najít ubytování, doučování, ta konverzace mezi těmi studenty a vyučujícími.“ Klára Je podporou pro vyhledávání různých věcí, jako zmíněné ubytování. Obsahuje i studijní materiály: „Můţeš dostat všechny prezentace, všechny přednášky, všechno to tam je.“ Lenka Podle respondentů jsou do systému zaznamenávány získané známky. Na vybraných ruských školách slouţí k tomuto účelu výkaz o studiu: „(…) začotnaja kniţka. To je taková kniţka a tam jsme mali znamky za cele študium. Takţe prvá stránka to je prvý semestr, druhá druhý semester (…).” Ivana 49

Informační systém Masarykovy univerzity zahrnuje různé funkce, které jsou na daných ruských školách představovány několika různými nástroji. Dokonce byl přirovnán jedním z respondentů k sociální síti, jelikoţ v něm má kaţdý i svůj profil. Informační systém Masarykovy univerzity je mnohostranným nástrojem, uplatňovaným při studiu. Kromě nástroje pro získávání informací je také „komunikačním nástrojem, zahrnuje nástroje pro podporu studijní administrativy, elearningu, komunikace, vyřizování ţádostí, elektronického prodeje sluţeb a dalších oblastí“ (O systému [online], 2013). Přenos informací je efektivnější, organizovanější a rychlejší neţ na daných ruských školách. Také tento systém obsahuje větší mnoţství informací. Na druhou stranu ale dochází ke sníţení osobního kontaktu. Informační systém Masarykovy univerzity byl vyvíjen tak, aby byl multifunkční stejně jako studentský průkaz ISIC, který je pouţíván na zmíněné české univerzitě. Tato čipová karta nesouţí pouze jako nástroj k prokázání identity, ale také slouţí, jak se vyjadřují informanti, k otevírání dveří budov či učeben, jako karta pro ukládání peněz do menzy, kde je díky ní poskytována sleva na jídlo, či pro kopírování nebo k půjčování knih v knihovnách. Navíc má mezinárodní platnost. Na univerzitě je vyuţíván dennodenně: „Já třeba bez toho ISICa neodejdu z domu.“ Olga V Rusku má podle respondentů studentský průkaz papírovou podobu, která obsahuje fotku, iniciály a potvrzení o navštěvované škole a ročníku. Jeho uplatnění není velké: Ten bilet vlastne on byl len na to, abych sa dostala do školy cez tu vrátnicu. A mame nečo podobné na ty šalinkarty, tam dostavaš asi 50 % slevu. Moţno ţe menej. Ale viac skoro nie. Moţeš isť do nejakých muzeí. Keď ukáţeš to. A ješte asi v jednom kine sme mali, ţe dostavaš nejakou slevu na ten bilet. Ivana

Tento průkaz můţe být vyuţíván i vně univerzity na získání různých výhod, ale studenti se nevyjadřují, ţe by to byla běţná záleţitost, naopak o kartě ISIC ano: „„ISIC můţu uplatnit kdykoliv, aji v knihkupectví, v obchodech, kdyţ jezdím Student agency, tak se dá taky uplatnit.“ Klára V Rusku je také moţné zakoupení karty ISIC v různých komerčních společnostech, ale je problém s jejím uplatněním, jelikoţ jsou občané zvyklí na ruský studentský průkaz:

50

„Tak u nás taky existují takové agentury, ale kdyţ jsem si ho třeba koupila, tak jsem nevěděla, jak ho v tom Jekatěrinburgu uplatit, ţádné slevy na to nedávají, nebo dávají, ale hrozně málo. V nějaké kavárně jedině.“ Klára Je zde tedy zaţitá tradice ruského studentského průkazu a jiný, ač mezinárodní, není příliš akceptován.

5. 5 Shrnutí Tato kapitola je zaměřena na shrnutí výsledků výzkumného šetření a zodpovězení základní výzkumné otázky: Jak vypadá vysokoškolské studium na Masarykově univerzitě a na ruských školách? Trojstupňový vzdělávací systém měl být na vybraných ruských školách oficiálně zaveden v roce 2007, ale prakticky se tak stalo o několik let později. Z tohoto důvodu ještě někteří dotazovaní studenti získali titul specialista a někteří mohli zvolit mezi bakalářským programem a specialistou. Kvůli pozdějšímu přijetí a vysokým poţadavkům zaměstnavatelů získávají podle respondentů dostudovaní bakaláři v Rusku práci s obtíţemi, naopak v České republice tento problém nenastává. Trojstupňový systém je na Masarykově univerzitě zaveden s přesným rozdělením a s umoţněním prostupnosti v systému. Studenti mohou měnit své zaměření a po absolvování bakalářského programu jít na magisterský jiného oboru. Na sledovaných ruských školách to není moţné. Studenti si vybírají vzdělávací dráhu jiţ v 17 letech na pět let, čímţ se ukazuje zodpovědnost volby vyšší neţ u studentů na MU. Stejně jako trojstupňový systém měl být na daných ruských univerzitách v roce 2007 zaveden i kreditový systém. Avšak systém kreditů v podobě, jako je na Masarykově univerzitě, na těchto ruských vysokých školách neexistuje. Někde sice vznikaly pokusy o zavedení nějakého podobného systému, ale v principu se nic nezměnilo, spíše byla zvýšena obtíţnost absolvování předmětů. Nebylo to jako na MU, kdy je za splnění předmětu přidělen předem daný počet kreditů a studenti mají povinnost získat určité mnoţství kreditů za semestr a celé studium. I kdyby tímto způsobem byly zavedeny kredity, nic by se nezměnilo, protoţe na těchto ruských školách je přesně stanovený studijní plán a rozvrh. Předností systému na Masarykově univerzitě je ten, ţe je flexibilnější a studenti mohou studium přizpůsobovat svým 51

potřebám a zájmům. Mají moţnost vybírat ze škály předmětů a nemusí plnit vše jako na daných ruských univerzitách, kde mají navíc předmětů více a také více akademických hodin. Avšak díky většímu mnoţství času, stráveného ve škole, je tam menší míra samostudia neţ na MU, kde je ale tímto naopak podporována samostatnost ve vzdělávání. Samostatně musí podle dotázaných studenti MU získávat i pracovní zkušenosti, jelikoţ většina nemá moţnost absolvovat ţádnou školní praxi. Naopak na vybraných ruských univerzitách je dlouhodobá praxe povinná, díky čemuţ získávají studenti praktické znalosti a zkušenosti a mají představu o moţnostech svého uplatnění. Liší se také organizace zkouškového období. Na daných ruských univerzitách je k dispozici jeden termín zkoušky, na který se student musí dostavit, naopak na Masarykově univerzitě jich je několik a student si vybere ten, který upřednostňuje. Zde se opět projevuje přizpůsobivost systému studentům. Avšak na těchto ruských univerzitách je výhodou, ţe mezi jednotlivými zkouškami musí být alespoň tři dny volna a termíny se nemohou překrývat jako na MU. Na daných univerzitách v Rusku i na české Masarykově univerzitě je moţnost trojího opakování zkoušky, avšak MU navíc umoţňuje opakování předmětu, tudíţ další tři pokusy, na ruských školách je student nucen opustit univerzitu nebo opakovat celý ročník. Na těchto ruských vysokých školách jsou podmínky zkouškového období obtíţnější. Také hodnocení je přísnější, jelikoţ jsou pro kladné hodnocení uţity jen tři hodnoty a na Masarykově univerzitě hodnot pět. Rozdíly se našly i v sociálních interakcích. Na sledovaných univerzitách v Rusku byl vztah vyučujícího ke studentům charakterizován jako nadřazený, ale na druhou stranu se vyučující snaţili studentům pomáhat a záleţelo jim na jejich prospívání. Naopak na Masarykově univerzitě je přístup vyučujících ke studentům uvolněnější, avšak s menším zájmem o jejich studium. To můţe být způsobeno profilem studijních skupin, které vyučují. Jelikoţ studijní skupinu na MU tvoří např. šedesát lidí a studijní skupiny na daných školách v Rusku jsou menší (dvacet aţ třicet studentů) a jsou stálé po celou dobu studia, tudíţ mohou vznikat hlubší přátelské vztahy. Ve skupině na Masarykově univerzitě se studenti ani nemusí znát, jelikoţ se mění v závislosti na předmětu a semestru. V těchto skupinách na MU mohou být integrováni i tělesně postiţení studenti, kterým je poskytována pomoc, kompenzační pomůcky či výuka ze střediska Teiresiás. Na vybraných ruských školách handicapovaní tuto moţnost nemají. Jsou vzděláváni doma v izolaci od dalších studentů, protoţe školy k tomu nejsou ani fyzicky uzpůsobené. Naopak Masarykova univerzita se snaţí umoţnit 52

přístup handicapovaným ke vzdělání i technickým vybavením budov školy. Technické vybavení je na MU celkově kvalitnější. Výpočetní technika je vyuţívána při výuce, studentům jsou k dispozici snadno přístupné počítačové učebny, coţ se na zmiňovaných ruských univerzitách vyskytovalo zřídka. Technickým vybavením je téţ webový informační systém Masarykovy univerzity, díky kterému je umoţněna komunikace, dostupnost studijních materiálů, rozvrhu a dalších informací. Na sledovaných ruských školách místo tohoto systému slouţí nástěnky a osobní kontakt, coţ je pomalejší a méně efektivní způsob předávání informací. Také jsou v informačním systému MU zaznamenávány známky studentů a na daných ruských školách tomuto odpovídá výkaz o studiu v papírové podobě. V papírové podobě je na těchto školách i studentský průkaz, který slouţí k identifikaci studentů a k získání slevových výhod. Na Masarykově univerzitě je i studentský průkaz technickým vybavením, jedná se o čipovou kartu ISIC s mnoha funkcemi jako otevírání dveří, ukládání peněz na platby v jídelně a dalších. Splňuje více funkcí a je efektivnější neţ ruský průkaz.

53

Závěr Tato bakalářská práce je věnována komparaci průběhu vysokoškolského studia v České republice a v Ruské federaci. V teoretické části je podle dostupné odborné literatury popsán proces reformy podle Boloňské deklarace, kterým vysokoškolské vzdělávání v nedávné době prošlo, a stav, v jakém se nyní ve vybraných zemích nachází. Z důvodu niţšího mnoţství odborných textů z oblasti průběhu studia či akademického roku bylo výzkumné šetření zaměřeno na získání pohledu na danou tematiku za pomoci názorů osmi vysokoškolských studentů, absolvujících univerzitu v Rusku a studujících na Masarykově univerzitě. Cílem bylo zodpovězení výzkumné otázky: Jak vypadá vysokoškolské studium na Masarykově univerzitě a na vybraných ruských školách? A zjistit, jaké podobnosti a především odlišnosti mezi nimi existují. Největšími rozdíly jsou absence kreditového systému na daných ruských školách, stálá přítomnost studijních programů specialista, lepší uplatnění bakalářů v ČR, vyšší nároky kladené na studenty vybraných ruských škol, více osobního kontaktu a praktických zkušeností studentů těchto ruských univerzit, ale také jejich méně kvalitní technické vybavení. Cíl je povaţován za splněný. Výsledky výzkumného šetření vedly k prohloubení a upřesnění dat získaných z teoretické části práce. V době, kdy je nutná mezinárodní spolupráce v různých odvětvích, jsou potřebné znalosti prostředí jiných zemí. Tato práce poskytuje informace z oblasti vysokoškolského vzdělávání Ruské federace. Další výzkumná šetření by se mohla zabývat hlubším zkoumáním vyuţitelných poznatků ke zlepšení vzdělávacího systému v závislosti na zkušenostech jiné země.

54

Použité zdroje Legislativní dokumenty Federal’nyj zakon O vysšem i poslevuzovskom professional’nom obrazovanii ot 22. 07. 1996 N 125-F3, ve znění pozdějších předpisů Federal’nyj zakon O vnesenii izmenenij v otdel’nye zakonodatel’nye akty Rossijskoj Federacii ot 24. 10. 2007 N 232-F3 (v časti ustanovlenija urovnej vysšego profesional’nogo obrazovanija) Porjadok prijëma graţdan v obrazovatelnye učreţdenija vysšego professional’nogo obrazovanija ot 28. 11. 2011 N 2895 Porjadok provedenija jedinogo gosudarstvennogo ekzamena оt 11. 10. 2011 N 2451 Primernoe poloţenie ob organizacii učebnogo processa v vysšem učebnom zavedenii s ispol’zovaniem sistemy začëtnych jedinic (pismo Minobrazovanija RF ot 9. 3. 2004 N 15-55-357nn/15) Tipovoe poloţenie ob obrazovatel’nom učreţdenii vysšego professional’nogo obrazovanija (vysšem učebnom zavedenii) ot 14. 2. 2008 N 71 Tipovoe poloţenie o stipendial’nom obecpečenii i drugich formach material’noj podderţki učaščichsja federal’nych gosudarstvennych obrazovatel’nych učreţdenij načal’nogo professional’nogo obrazovanija, studentov federal’nych gosudarstvennych obrazovatel’nych učreţdenij vysšego i srednego progessional’nogo obrazovanija, aspirantov i doktorantov ot 27. 6. 2001 N 487 Zákon č. 111/1998 Sb. O vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů Zakon RF Ob obrazovanii ot 10. 07. 1992 N 3266-1, ve znění pozdějších předpisů

55

Literatura Brdek, M., & Vychová, H. (2004). Evropská vzdělávací politika: programy, principy a cíle. Praha: ASPI. Bulanova-Toporkova, M., V. (2002). Pedagogika i psichologija vysšej školy. Učebnoe posobije. Rostov na Donu: Feniks. Číţková, Š., & Janiš, K. (2010). Stručný průvodce studiem na vysoké škole. Opava: Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě, Ústav pedagogických a psychologických věd. Demjančuk, N. (2004). Univerzita v novém mileniu: mezinárodní konference - říjen 2003. Plzeň: Aleš Čeněk. Erasmus v České republice 1998-2007. (2008). Praha: Dům zahraničních sluţeb MŠMT. Gavora, P. (2000). Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido. Gretčenko, A., I., & Gretčenko, A., A. (2009). Bolonskij process: integracija Rossii v evropejskoe i mirovoe obrazovatel„noe prostranstvo. Moskva: KNORUS. Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál. Charitonova, O., V. (2012). Akademičeskaja mobil’nosť v prostranstve vysšego obrazovanija. Čelovek i obrazovanie, (2), 41-45. Kotlán, I., & Kotlán, P. (2003). Testy obecných studijních předpokladů a základy logiky: chcete se dostat na vysokou školu? Ostrava: Sokrates. Nikiforov, V., I., & Surygin, A., I. (2009). Teorija i praktika vysšego professional‟nogo obrazovanija.

Terminy,

ponjatija

i

opredelenija.

politechničeskogo universiteta. 56

Petrohrad:

Izdatel’stvo

NSZ 2010. (2011). Praha: Scio. Petr, P., & Kalabis, R. (2008). Jak se dostat na vysokou školu?: podrobný průvodce přijímacím řízením. Brno: Institut vzdělávání Sokrates. Průcha, J., Mareš, J., & Walterová, E. (2003). Pedagogický slovník. (4. aktualiz. vyd.) Praha: Portál. Příručka pro uţivatele ECTS (Evropského systému přenosu a akumulace kreditů). (2011). Praha: Dům zahraničních sluţeb MŠMT, Národní agentura pro evropské vzdělávací programy. Štúdium v zahraničí. Ruská federácia. (2009). SAIA, n.o. Sazonov, B., A. (2006). Bolonskij process: aktualnye voprosy modernizacii rossijskogo vysšego obrazovanija. Učebnoe posobie. Moskva: FIRO. Sazonov, B., A. (2011). Individual’no-orientirovannaja organizacija yčebnogo processa kak uslovie modernizacii vysšego obrazovanija. Vysšee obrazovanie v Rossii, (4), 1024. Strauss, A., & Corbinová, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. (Vyd. 1.) Boskovice: Albert. Švaříček, R., & Šeďová, K. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. (Vyd. 1.) Praha: Portál. Urbánek, V. (2007). Financování vysokého školství. (Vyd. 1. ) Praha: Oeconomica. Vašutová, J. (2002). Strategie výuky ve vysokoškolském vzdělávání. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta.

57

Vlčková, I. (2010). Reforma vysokoškolského studia v kontextu evropské vzdělávací politiky. (Vyd. 1. ) Liberec: Technická univerzita v Liberci. Elektronické zdroje Akademik.

Gruppa

invalidnosti

[online]

Dostupné

z

http://dic.academic.ru/dic.nsf/enc_medicine/9585/Группа Bologna

Process

Stocktaking

report

2007

[online].

Dostupné

z

http://ond.vlaanderen.be/hogeronderwijs/bologna/documents/WGR2007/Stocktaking_re port2007.pdf Boloňský proces [online]. Dostupné z http://bologna.msmt.cz/ České

vysoké

učení

technické

v Praze.

Poplatky

[online].

Dostupné

z

http://www.cvut.cz/pracoviste/pravni-odbor/dokumenty/prikazyrektora/pr2012/pr_2012x02.pdf Český statistický úřad. Studenti VŠ – cizinci podle státního občanství [online]. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/CD0043272D/$File/141412_t4-15.pdf Český statistický úřad (2011). Veřejné a soukromé vysoké školy podle krajů [online]. Dostupné

z

http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=VZD4100PU_KR&vo=ta bulka&kapitola_id=17#pozn1 Domašněva, V. (2012). Razmer stipendij za 2012-2013 učebnyj god [online]. Dostupné z http://www.uralstudent.ru/articles/learn/1645204/ Eurybase.

Organizace

vzdělávací

soustavy

2009/2010

[online].

Dostupné

z

http://www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/cvs_cz.pdf Eurydice (2008). Klíčové údaje o vysokém školství v Evropě 2007 [online]. Dostupné z http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/documents/key_data_series/088CS.pdf 58

Eurydice. Struktury systémů vzdělávání a odborné přípravy v Evropě. Česká republika 2009/2010 [online]. Dostupné z http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/systemvzdelavani-v-cr Evropský

rámec

kvalifikací

(2011).

[online].

Dostupné

z

http://www.nuv.cz/uploads/ECVET_a_EQF_4_6/evropsky_ramec_kvalifikaci_nahled.p df Federal’naja

sluţba

obučavšiesja

po

v obrazovatel‟nych

gosudarstvennoj programmam

statistiki vysšego

učreţdenijach

Rossii

(2012).

Innostrannye

professional‟nogo [online].

studenty,

obrazovanija Dostupné

z

http://www.gks.ru/bgd/regl/b12_13/IssWWW.exe/Stg/d2/07-67.htm Federal’naja sluţba gosudarstvennoj statistiki (2013). Obrazovatelnye učreţdenija vysšego

professional‟nogo

obrazovanija

[online].

Dostupné

z

http://www.gks.ru/free_doc/new_site/population/obraz/vp-obr1.htm Husárová, D. (2010). Kombinované studium - oč v něm běţí? [online]. Dostupné z http://www.vysokeskoly.cz/clanek/kombinovane-studium-oc-v-nem-bezi Informace o přijímacím řízení ke studiu v bakalářských studijních programech a pětiletém magisterském oboru Psychologie v akademickém roce 2013/2014 [online] Dostupné

z

http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=2&ved=0CDEQFj AB&url=http%3A%2F%2Fwww.phil.muni.cz%2Fplonedata%2Fwff%2Fprijimacirizeni%2F2013_2014%2FObecne_podminky_Bc_Mgr_13_14.doc&ei=_1zJUuCzOovv 4gTlo4CYCQ&usg=AFQjCNFAT7WRURs0KiFlQFwKfU6_BN9cxQ International Qualifications Assessment Service (2007). The Former USSR and the Russian

Federation

[online].

Dostupné

http://shelbycearley.files.wordpress.com/2010/06/wia-im_iqas_ussr_profile.pdf

59

z

Lékařská

fakulta.

Poplatky

[online].

Dostupné

z

http://www.med.muni.cz/dokumenty/html/pr_zk_2013_informace_opravene.html Londýnské komuniké (2007). [online]. Dostupné z http://bologna.msmt.cz/londyn2007/londynske-komunike Martyněnko, O., O., Ţukova, N., V., & Krasovskij, P., S. (2007). Opisanije lučšej praktiki vuzov po napravleniju Bolonskogo processa “Akademičeskaja mobil‟nosť” [online]. Dostupné z http://www.bologna.ntf.ru/DswMedia/case_mobility_vsues.pdf META.

Ruská

federace

[online].

Dostupné

z

http://www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/ruska_federace_dbkvs.pdf MŠMT (a). Studium v zahraničí [online]. Dostupné z http://www.msmt.cz/mezinarodnivztahy/stipendia-programy-a-projekty MŠMT

(b).

Vzdělávací

soustava

[online].

Dostupné

z

http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/vzdelavaci-soustava MŠMT (2012). Výroční zpráva o stavu vysokého školství v České republice za rok 2011 [online]. Dostupné z http://www.msmt.cz/file/26471_1_1/download/ NORRIC (2005). The system of education in Russia [online]. Dostupné z http://norric.org/files/education-systems/Ruslandsrapport-feb2005.pdf Nuffic

(2011).

Country

module.

Russian

Federation

[online]

Dostupné

z

http://www.nuffic.nl/en/files/documents/diploma-recognition/country-modules/countrymodule-russian-federation.pdf O systému (2013). [online]. Dostupné z https://pravydiplom.cz/system/ SCIO.

Percentil?

Ano,

percentil

[online].

Dostupné

http://www.scio.cz/vyzkum/tvorba_testu/hodnoceni_kvality/percentily.asp

60

z

Ministerstvo obrazovanija i nauki Rossijskoj Federacii (2005). Plan meroprijatij po realizacii poloţenij Bolonskoj deklaracii v sisteme vysšego professional‟nogo obrazovanija

Rossijskoj

Federacii

na

2005-2010

[online].

Dostupné

z

http://www.edu.ru/db-mon/mo/Data/d_05/prm40-1.htm Poloţenie o ballno-rejtingovoj sisteme tekuščej i promeţutočnoj attestacii studentov [online].

Dostupné

z

http://pyrkov.professorjournal.ru/c/document_library/get_file?p_l_id=1020237&folderI d=1034456&name=DLFE-23743.pdf Poloţenie

o

porjadke

perioda

studentov

(2010).

[online].

Dostupné

z

http://www.fad.ugatu.ac.ru/index.php?p=news&id=4&go=go Realizace Evropského vysokoškolského prostoru vzdělávání. Komuniké konference ministrů odpovědných za vysoké školství v Berlíně 19. Září 2003 (2003). [online]. Dostupné z http://bologna.msmt.cz/berlin-2003/berlinske-komunike Rossijskoe obrazovanie (2010). Stoimosť obučenija v vuzach [online]. Dostupné z http://www.edu.ru/abitur/act.65/index.php Severo-Vostočnyj federal’nyj universitet imeni M. K. Ammosova. Juridičeskij fakul’tet. Poloţenie o BRS [online]. Dostupné z http://jurfak.ya1.ru/prikazy/polozhenie-o-brs Společná deklarace o harmonizaci výstavby Evropského systému vysokého školství (1998). [online]. Dostupné z http://bologna.msmt.cz/pariz-sorbonna-1998/sorbonnskadeklarace Společné prohlášení ministrů školství evropských států na setkání v Bologni dne 19. června 1999

(1999).

[online].

Dostupné

z

http://bologna.msmt.cz/bolona-

1999/bolonska-deklarace State

of

play

and

Qualification

Framework

Chart

[online].

Dostupné

http://www.eucen.eu/EQFpro/GeneralDocs/FilesFeb09/STATEofPLAY.pdf

61

z

Struktura

rossijskoj

obrazovatel‟noj

sistemy

[online].

Dostupné

z

http://www.360school.ru/structura.html TEMPUS (2010). Higher Education in the Russian Federation [online]. Dostupné z http://eacea.ec.europa.eu/tempus/participating_countries/reviews/russia_review_of_high er_education.pdf Univerzita Karlova. Druhy a výše poplatků v akad. roce 2012/13 [online]. Dostupné z http://www.cuni.cz/UK-4078.html Úplné znění Studijního a zkušebního řádu Slezské univerzity v Opavě ze dne 2. března 2010 (2010). [online] Dostupné z http://www.slu.cz/slu/cz/studium/studijni/uz-studijnisu.pdf Vorobjeva, I., V. (2012). Vysšee profesional‟noe obrazovanie v Rossii: problemy ocenki i

kačestva

dvuchurovnevoj

sistemy

http://www.sworld.com.ua/konfer29/248.pdf

62

podgotovki

[online].

Dostupné

z

Přílohy Seznam příloh: Příloha č. 1 Schéma polostrukturovaného rozhovoru Příloha č. 2 Přepis rozhovoru se studentkou z Permské státní pedagogické univerzity

63

Příloha č. 1 Schéma polostrukturovaného rozhovoru Úvod Představení výzkumníka a výzkumného šetření. Sdělení délky rozhovoru a jeho nahrávání. Ujištění o zajištění anonymity. Začátek nahrávání. Identifikační otázky Jakou vysokou školu jste navštěvovala v Rusku? Jakého vysokoškolského vzdělání jste dosáhla v Rusku? Jaké vzdělání máte potvrzené v ČR? V jakém studijním programu studujete v ČR? SVO1: Jak probíhá studium v Rusku? TO1: Jak probíhalo přijímací řízení na vysokou školu? TO2: Jaký jste měl doklad o statusu studenta? TO3: Jak vypadal Váš rozvrh? TO4: Jak vypadala Vaše studijní skupina? TO5: Jaký byl přístup učitelů k výuce a ke studentům? TO6: Jak bylo vyuţíváno technické vybavení při výuce? TO7: Jaké byly podmínky pro ukončení předmětů? TO8: Jak bylo hodnoceno Vaše studium? TO9: Jak funguje kreditový systém? TO10: Jak probíhá závěr studia? TO11: Jaké znáte programy na podporu studentské mobility? TO12: Jak Vám byly programy nabízeny? TO13: Jak je plněna podmínka práva na bezplatné vzdělávání? TO14: Jak bylo studium náročné na finance? TO15: Jakou finanční podporu jste dostával od školy? SVO2: Jak probíhá studium v České republice? TO1: Jak probíhalo přijímací řízení na českou vysokou školu? TO2: Jaký máte doklad o statusu studenta? TO3: Jak vypadá Váš rozvrh? 64

TO4: Jak vypadá Vaše studijní skupina? TO5: Jaký je přístup učitelů k výuce a ke studentům? TO6: Jak je vyuţíváno technické vybavení při výuce? TO7: Jaké jsou podmínky pro ukončení předmětů? TO8: Jak je hodnoceno Vaše studium? TO9: Jak funguje kreditový systém? TO10: Jak probíhá závěr studia? TO11: Jaké znáte programy na podporu studentské mobility? TO12: Jak Vám byly programy nabízeny? TO13: Jak je plněna podmínka práva na bezplatné vzdělávání? TO14: Jak bylo studium náročné na finance? TO15: Jakou finanční podporu jste dostávala od školy? Závěrečné otázky Chtěl byste ještě něco dodat k tomu, o čem jsme se bavili? Je něco na co jsem se nezeptala a chtěl byste se k tomu vyjádřit? Poděkování za rozhovor.

65

Příloha č. 2 Přepis rozhovoru se studentkou z Permské státní pedagogické univerzity T = tazatel R = respondent T: Prvně jestli by ses mně představila, kam jsi chodila na vysokou školu? R: Noo, já mám vyštudovanou vlastně anglistiku v Rusku. T: Jaké máš dosaţené vzdělání? R: Mám magistra. Začala jsem to, keď som mala asi 16 či 17 rokov, tak nějak. To bylo od 2005 do 2011. Vlastně malo by to trvať peť rokov, lebo vtedy my sme študovali, já som vlastně špesialista, nejsom magisterka, nejsom bakalárka, ale som špecialista. Pak mně tady ten diplom uznali magisterský. Takţe mala sem študovať peť rokov, ale bola som ještě rok v Amerike, takţe som šla tam, pak som sa vrátila, takţe to bolo viac. Vot a čo…a druhý študium vlastně to byl taký postgraduate, takţe to nebyl vlastně titul, bol to, to je taký rekvalifikačný certifikát. To znamená, ţe muţeš s tím pracovať, ale muţeš to studovať, keď uţ maš aspoň nějaký titul bakalára. Ja som vtedy končila uţ tuto svoju školu začala som študovať. Ta pěrvaja škola, to bylo prekladanictvi a tlumočničnictví angličtina ruština na, jak se to jmenovalo, pedagogicka univerzita. Vot a ten druhý študium vlastně to byl, my máme takové špeciálne stredisko rekvalifikačne kurzy a taketo veci. Takţe ja som to začala asi v 2010 a skončila som to v 2011. Takţe to trvalo jeden rok a to bylo manaţerství v turistike a hotelový byznys. Ty restaurace a hotelový věci. Takţe čo ještě. T: A v kterém městě jsi studovala? R: V Permi. Študovala som v městě, ktore sa vola Perm na Uralu. Vot takţe to je takove docela velke město. Industrial’ne. T: Ty jsi říkala, ţe jsi specialista, takţe jsi nestudovala bakaláře? R: Ne, vtedy my sme ešte nemali. Teďka uţ všeci majú bakalára a magistra. T: A uţ tam neexistuje vůbec ten specialista? R: Myslim, ţe moţná niekde ešte existuje. Teďka je akorát peed pár rokmi, pred rokem, pred tremi, reformy, takţe nedá se povedať za jeden den nebude specialista, bude bakalár a magistr. Takto. T: Takţe chápu dobře, ţe ještě někde existuje? 66

R: Moţe byť, ale 90 procent uţ sú magistry a bakaláry. T: A tady studuješ jaký obor? R: Á tady. No tady študujem informatiku na Masaryčke na Masarykovej univerzitě. Na FI. T: A je to bakalářský nebo magisterský? R: Je to magisterský. Protoţe prijali ma do študia protoţe uţ mám toho magistra doma, takţe to nevadilo, ţe mám trošku iný obor. Takţe nastupila som hned v minulom roku. Asi 12 ne 11. To je jedno. Takţe teraz uţ končím vlastně to magisterské. SVO1: Jak probíhá studium v Rusku? TO1: Takţe teď k průběhu studia v Rusku. Začíná to přijímacím řízením, takţe jak probíhalo? R: Uu, to je otázka, před těmi rokmi osmi. Teďka my máme takový systém, všechny středoškoláky na konce nerobí maturitu, ale oni robí nečo podobné, oni robí taký megatest. Test máme povinný z matematiky a z ruštiny a ešte aspoň z dvuch nějakých povinných predmetov. Teďka to funguje tak, ţe maturita, tento test, je zárovň aji vlastne část príjmaček. Takţe výsledky tady tohoto testu posíláš do těch univerzit. A Nekedy ani nemusíš robit další príjmačky. Vot ale to záleţí na univerzitě, protoţe nektorý univerzity ani niechcú přijímat těchto l’udí len na zakladě tech testů, protoţe ten test ne vţdycky ukazuje na skutečnou úroveň. Takţe oni si robí vlastně aji svoje vlastný príjmačky. To taky záleţí. Kedy já som nastupovala do študia, my sme mali vtedy len tento systém sa začínal. Teďka tento systém uţ za chvilku sa zničí, takţe všechny to měli ta tech sedum let různé. To se menilo kaţdý rok, to je taková super dl’há reforma. No jako jsme to robili vtedy, tak jsem měli ty testy. A to bylo tam maj, jun, dostali jsme potom výsledky asi o miesiac, a pak asi v julu nebo v avgustě, ano v julu sme mali prijmačky. Vtedy sme ještě mali výběr. Mohli sme robiť príjmačky normálne, mohli jsme len tak zaslať výsledky testu a to by stačilo. Ale potom to se zmenilo enom na ten test a teraz se to zase mení na to, ţe via a via univerzit si robí vlastní príjmačky. Takţe asi v augustě uţ jsem dostala výsledky těchto príjmaček a pak uţ jsme šli na tu univerzitu a byly taký záznamy těchto l’udí, ktoré sa dostali vlastne, protoţe to je totiţ ratingový systém, ţe to neznamená, kdyţ dostaneš pětku, pětku a čtverku, to určitě dostaneš, ne. Protoţe my máme skupinu l’udí, ktoré skončili tu stejnou školu s zlatá medal, with honours. Takţe ani dostávali skoro automaticky na vysokú školu, kam chcú. Potom máme ještě například špeciálnu skupinu l’udí, postiţených l’udí, které taky 67

musí dostávať automaticky. Potom máme ještě skupinu l’udí z nějakých maličkých miest, který taky to dostávají skoro automaticky. Takţe kaţdý obor musí mať nějaký procent l’udí z nějakých dědin, prostě zdaleka. Takţe všichni ti l’udi tam prídu, keď dostaneš ještě do toho limitu, tak máš štěsti, pokud nedostaneš, Idě do druhej skupiny, do druhého záznamu, který sa volá, ţe zoznam na čekanie. Takţe čo znamená, ţe vlastne, keď někdo z těchto l’udí z toho prvého zoznamu vypadne a nepůjde na ten zápis, se nedostaví nebo se rozhodne pro jiné univerzity, protoţe my obyčejne posíláme prihlášky všade, kam chceme. T: Za to se platí? R: To záleţí. To nemalo by sa platiť vlastně. Ale to záleţelo. Za niektoré prihlášky jsi musel platiť, za niektoré nie. T: A podle čeho to bylo? R: Podle univerzity. Takţe to bylo uplne na jejich rozhodování. T: Ty jsi mluvila o postiţených, jakou tam mají moţnost studovat? R: To je dobrá otázka, protoţe asi ţádného postiţeného jsem nikdy neviděla. Zato tady to podle mě jde uplně normálně. Protoţe máme špecial’ne zariadenie na univerzite, napriklad všetko je napsano ješte nejenom normane všetky ty tabulky, ale i brailem. A máme tieţ ty výťahy a máme tieţ taký keď máme niejaké poschodie, tak máme riadom špecial’ny vychod pro tich l’udí, ktorí pouţívajú vozíky. Takţe podle mňa tady je to spraveno o vel’a lepšie. Aspoň takýto l’udi mají šancu tady studovať. T: Takţe chápu dobře, ţe si myslíš, ţe tam nemají šanci? R: Velmi často nie, velmi často nie, pretoţe… treba výťahy som nevidela v ţiadné univerzitě ve svojem meste. Ni v ţiadné. Všady máme tie schody, celkom dost to sú velký schody a aby niečo bolo napsané v braile, to som taky nikdy nevidela. Já si myslím, ţe parkrát na univerzitětach u asi aj v našej aj ešte som viděla, ţe l’udí, ktoré majú nějaké moţná mentálne trošku postiţenie moţno nějaký ten DCP. Někdy oni ešte dostávajú, protoţe oni moţu viecemene normalne chodiť, isť, aj moţú vidieť. Ale tak dá sa povedať, ţe já jsem skoro ţádných těch postiţených na školách, vysokých školách nevidiela vôbec. To je ruský systém, protoţe vätšinaou takýchto l’udí, máme strašně málo… ale všade právě pro takýchto l‘udí. Dneska se to mení tak trošku, ale v postate to zůstává stejne. Vätšina takýchto l’udí zůstává doma, celý deň. Celý čas. Celý ţivot. T: To je dost nepředstavitelné. R: Ano, ja som bola fakt prekvapená, keď som videla, ako to funguje tady. A kol’ko l’udí normálne chodí do školy. Myslím, ţe aj pár l’udí študuje u nás na fakulte. Tady je 68

to fajn. Takţe asi tak. Vot a pak s tímto zoznamom, máš jeden zoznam těch l’udí, ktorý určite dostanou, jeden ten na čekani a jeden ještě ti l’udí, ktorý podle přihlášky nejen na bezplatný a na placný. Takţe je ten, my to máme komerční skupina, tito l’udí, který budou študovať za peniaze. A pak asi před septembrom, nekdy pred augustem jdeme na ten zapis do študia. Musíme se tam dostaviť a musíme ukazať ten atestat, nejaký pas a takýto veci. To je to isté ako zapis do študia tady. No a piervovo septembra sa začíná vyuka. TO2: T: Jaký jste měli doklad o statusu studenta? R: Mali jsme zase takú malú kniţku, ktoré sa volá studěnčeskij bilět. To je to potvrzení, ţe jsi študent. A kaţdý semestr tam to se obnovuje, ţe ano, študent a platí to od september 2009 do maja 2010. Takto, tam maš fotku, tam maš razítko od univerzity a podpis dekana. T: A jakou má funkci? R: Ten bilet vlastne on byl len na to, abych sa dostala do školy cez tu vrátnicu. T: A co slevy na něho byly? R: Velmi, velmi vyjímočné situace. Takţe obyčejne ne. Len na ty jízdenky vlastne, jako sa vlastne vola jizdenka na celou dobu? T: Jako šalinkarta? R: Ano, ano, taky mame nečo podobné na ty šalinkarty, tam dostavaš asi 50 % slevu. Moţno ţe menej. Ale viac skoro nie. Moţeš isť do nejakých muzeí. Keď ukáţeš to. A ješte asi v jednom kine sme mali, ţe dostavaš nejakou slevu na ten bilet. TO3: T: A jak vypadá teda ten rozvrh? R: V Rusku my mame normalni program, ktory musime splnit, takţe kaţdý dostává rozvrh… To zaleţí na škole. To velmi zaleţí na škole alebo vţdycky je o vela viac hodin ako tady. Takţe napriklad ja som mala normalne od osmej, devjatej do čtvrtej, piatej kaţdý den aji v sobotu. T: I v sobotu od těch osmi do pěti? R: Plus minus ano. To zaleţi. Niekedy mame tri, čtyři, niekedy mame len jednu, my to volame para, jedno a pul hodinu. Niekedy mame jednu napriklad a niekedy mame šest. Takţe to fakt zaleţi a to ještě zaleţi na studijném oddělení, protoţe my mali dost oddelené, protoţe obyčejne mali od rána a nemali ţadne volne fleky medzi temi hodinami. Normalne to bylo od osmi do jednej, druhej, terti do čtvrtej. A nektore l’udia 69

viem, nekto študoval na jinych fakultach, na jinych univerzitách a nemali napriklad hodinu o osmej a pak hodinu od druhej. A tento cel’y čas nemali čo robiť. T: A jak se tvoří ten rozvrh? R: Fakt neviem. T: To dostáváte? R: Ano, ano, dostavame. Tento rozvrh vlastne je vţdycky na zdi oproti toho študijného. A tito l’udí, oficiálně všechny hodiny jsou povinné, takţe přednášky, cvika, to všetko je povinné. A musíš tam chodiť. T: A nějaký volitelný předměty, ţe si můţete vybrat? R: Ee, my máme len povinné. TO4:T: A jak vypadala vaše studijní skupina? R: No kvůli tomu, ţe študovala som jazyky, tak to bylo deseť holek. T: A byly jste pořád spolu? R: Ano, ano. Chodily jsme spolu. To je stejne ako na strední škole. Protoţe normalne chodime spolu na jednu, na druhu. Nejake přednášky jsme mali všichni spolu s celym kurzem pro všechnych l’udí. Protoţe na této univerzitě, vlastne je to pedagogicka, ale mali jsme asi štyry skupiny učitelej a jednu skupinu prekladatelej. Takţe vätšinu predmetou jsme mali sami v našej malej skupinke, ale na nektorý, takové obecné, psychologie, nejaká historie, informatika, jsme mali všichni spolu. A ještě vlastne ohledne toho rozvrhu asi prvý dva roky asi jsme mali od pondelka do soboty a pak jsme vţdycky mali jeden den na volno na to, abysme psali diplomku anebo tu my kaţdý rok mame vola sa kursovaja, to je trošku viac jako seminárka. To je mikrobakalarka na kaţdy rok. T: A to bylo podmínkou k ukončení toho roku? R: Ano. Museli jsme spraviť skúšky a spraviť tuto prácu. TO5:T: Jaký byl přístup učitelů k výuce a ke studentům? R: Zase to je velmi individualni na různých univerzitách. Specialne na naši fakulte, to bylo dost strogo, těţký, protoţe musil si robiť všechny úkoly, všetko, všetko. Mali pani profesorku, ktoru sme mali asi nekol‘ko rokov, tak asi dva roky minimalne, ona byla strašne…vela chcela, byla strašne taka fakt nevim trebovatelnaja, sno, přísná, poţadovala hodně, ona to bylo fakt, o vel’a viac ako iný. Ale na konci študia boli jsme za to vdečný, protoţe aspoň jsme se naučili. Ale podle mňa vlastně ta učitel má viac 70

prav jako tu. Protoţe tady jakoţe učitel, je učitel, je profesor, je študent a učitel se nestara vlastne o to, jestli to študent stiha nebo nestiha, to je problem študenta. V Rusku je to naopak. To je skoro ako na stredni. A keď učitel vidí, ţe to nestiháš, tak on te len tak nenecha. Bude robiť všetko, bude na tebe nadavať, bude tibe pomahať, budete to nejak řešit osobne. Ale tady je to podle mňa taký trošku viac distance mezi učitelem a študentem. My toho v Rusku mame menej. T: A co úkoly a samostudium? Kdyţ jste byli tak dlouho v té škole, tak se to zvládlo tam nebo i doma něco? R: Aji tak, aji tak. Ale vätšina vecí sa robili ve škole. T: A nějaký konzultační hodiny třeba měli ti učitelé? R: no konzultační hodiny sme mali len pred skúškami. To vtedy keď sme chceli nečo promluviť a keď chceli sme se na nečo spítať lebo ţe pridem tam vtedy a vtedy, tak kaţdý učitel, my všetci jsme vedeli jeho rozvrh kaţdého a šli jsme na to študijné alebo akoţe k tomu učitelovi. Len sa porozprávať, takţe to sa robilo takto, anebo sme šli normálne na to študijné anebo na tu katedru a hovorili temto l’udem, který tam sú: prosím vás, povedzte tomuto profesorovi, ţe takáta holka nepride alebo nech me zavolá anebo nech mne nechá nejaký ten papírek, ţe chcem se a nim domluviť na nečem, takţe se chcem porozprávať. My to máme trošku viac osobné všetko. To všetko je na osobním kontaktu. Protoţe naše fakulta byla celkom malá. Takţe kaţdý poznal kaţdého. TO6:T: Jak je technika vyuţívaná při výuce? R: No vieš, v Rusku som študovala to překladatelství, my sme tam nemali vlastne ţádnú techniku, protoţe my ju skoro nepotrebujeme. Tady to je informatika, takţe počítač potrebuješ. T: Jasně, a kdyţ se vezme třeba to vybavení učebny? R: Strašne zlé, strašne zlé. Protoţe my to od štátu to nedostaneš. Takţe škola to musí urobiť nejak sama. A škola obyčejne to nechce ani nemá peniaze. Takţe ja to neviem, ako to vlastne funguje, ale ja si myslim, ţe l’udi na tech technických fakultách mali by mať nejaké počitači, ale neviem či sú dobré (smích). Tady to je o vela lepšie to zariadenie.

71

TO7:T: A jaké jsou podmínky pro ukončení toho předmětu? Co jste dělali, jako zkoušky a tak, jak probíhaly, jak byly hodnoceny. R: No zase to zaleţelo. Protoţe nektory obyčejne sme mali ústnu skúšku anebo mali jsme ústnu skúšku anebo sme mali nejakou písmoku anebo aji to aji to. Takţe napríklad no keď to boly jazyky, takţe velmi často sme mali nejaký otázky, dve teoretické otázky na kaţdom tom papírike a no takto vlastne. Keď sme byli v nejakých tech prvých ročníkách, tak jsme mali preklad nejaký tematy, ale vlastne tito otázky jsme vedeli před tým. Vedeli jsme, čo tam bude. Aji tyto tematy. Nu a ještě psali nejakou pisemku, no obyčejne to bola pisemka, a pak ta ustni skúška. A před tým jsme museli spravit ten zápočet. Ale v kaţdým predmetu to bolo inak. Protoţe v nektorých predmetach byla, my jsme to tak mali, ţe spravíš, nevim, keď odevzdáš všechny preklady napriklad, tak dobre, maš započet, ideš na skúšku. T: A jaké jsou podmínky k ukončení semestru a akademického roku v Rusku? R: My máme vieš, my máme zápočety, ten zápočtový týţdieň a pak ide ten skúškový, skúškové období. Keď spravíš tyto zápočety všechny moţeš isť do skúšek. Keď nespravíš zápočety, no vlastně ideš na to študijné oddelení a snaţíš se nejak to vybaviť a keď to nejde, tak končiš so školou. Takţe my máme moţnost opakovať tyto skúšky trikrát, takţe máme prvý, druhý, tretí pokus, ale keď to nespravíme na ten tretí, no uţ to je všetko a nebp přerušíš študium anebo nastupiť zas akoţe znovu. Myslím, ţe se dá to študium přerušiť a síť na ten nový. T: A jak se to řešilo, kdyţ někdo neudělal ten zápočet nebo něco? R: No keď napriklad nespravil nejakej započety, tak to sa stava velmi často, tak bylo tak, ţe l’udi šli na to šdudijné a prosili: prosím, prosím, dajte mi ešte jeden týţdeň anebo tyto skúšky spravim a ten zápočet aţ po skúškách. Tak nějak. Anebo napriklad mezi temito skúškami,…oficiálne sme mali tri pokusy, ale keď vedela, ţe tento učitel je strašne drsný a ne vţdycky soudí tak férove, takţe davala i dalšie pokusy. Napriklad ja pametam jeden priklad, keď robili jednu skúšku aj osmkrát aj devětkrát. Protoţe ta profesorka akorát vtedy se rozvedla a nikto to nedaval (smích). Vobec, takţe tam 80 % dostávali efko. Takţe chodili a znovu a znovu a znovu. T: Takţe tam to nezáleţí na tom učiteli, ale na studijním, kdy vypíše nějaký termín těch zkoušek? R: No ono to študijní, ti l’udí na študjiném jsou vlastně nad tímto učitelem. Takţe v podstatě keď půjdeš a domluvíš se s děkanem a proděkanem… Keď pojdeš a oni

72

profesorovi řeknou: tento človek bude mať ešte jednu šancu. Dá jim tuto šancu, tak vlastně budou mít. T: Tak mi můţeš říct, jak bylo hodnoceno to studium. R: Nu kaţdy rok maš nejake predmety, ktore musiš splniť a vlastně keď robíš skúšky, tak keď ju spravíš, tak dostáváš to, keď nespravíš, tak ideš preč ze školy. T: Takţe známky? R: Známky, ehm. Nejvetší bola petka, to je atlíčno a výborně asi, potom ta čtverka, trojka, to je nejmenší, čo moţeš dostať a spraviť. A pak uţ maš pod tým len dvojku, ale keď dostaneš dvojku, tak to znamena, ţe nespravil. No ale my to mate tak, ţe mame ti číslovky, normalne sa vola atlíčno, charašo, udovletvaritělno, neudovletvaritělno. T: A kam vám to zapisovali ty známky? R: Mali jsme taký špeciálny…aa…to neje pas, to sa volá začotnaja kniţka. To je taková kniţka a tam jsme mali znamky za cele študium. Takţe prvá stránka to je prvý semestr, druhá druhý semestr, třetí, štvrtý, pátý a pak diplomka praxe v oboru, nějaký takýto veci, takţe všetko to sa, to šlo do týchto kníţek. TO9: A jak vypadal kreditový systém? R: V Rusku my jevo nemame vůbec do teraz. T: a měli jste nějaký informační systém? R: Ee. My nemáme informačný systém (smích). T: Nebo nějaký nástěnky, něco? R: Všechny informace dostavaš, keď ideš na študijné anebo všechny informace boly na zdi. TO10: T: A jak probíhá závěr studia? R: Záver studia? Skoro stejne jako tu. Musíš spraviť diplomku a musíš spraviť te štátnice. A vlastne před tým musíš spraviť te skúšky normalni za ten semestr. Takţe robíš diplomku, pak…to je vlastne uplne to isté jako tady. Takţe odevzdáš tu diplomku, pak to probereš všetko s tím oponentem, pak ideš a robíš ty skúšky a keď sa nemýlím, tak ta diplomka, ta obhajoba diplomky a te štátnice sa robí v jeden deň. Myslím, ţe ano, a to trvalo celý deň, protoţe máš štátnici, to bolo vlastně peť dílov, jednu časť jsme mali teorii prekladu, teorie a historie prekladu, druhý byl praktická část, praktické, akoţe 73

umení jako vladeeš tim jazykem, technický perevod, preklad, potom ten rendering, potom ješte nečo a ješte nečo. Takţe to bolo takých peť časti. A čas jsme mali, uţ to nepamätám. To bolo od rána od osmej do šestej jsme to robili vtedy. To začina, ţe jednu hodinu jedna vec, pak takú přestávku a ideme dal’ší, dalej, potom mame zase přestávku, ideme dalej. Všechny, celá skupina, my jsme mali, to bolo jeden deň, a kaţdý trvalo minimalne 20, 25 minut. Takţe to trvalo celkem dlouho. T: A ta diplomka jak vypadala? R: Da se povedať, ţe ona je trošku väčšia. No ma minimalne sto stranek. Sto, sto dvadcať, ja som mala 120. Vot a tady to je asi 40, ţe? T: No podle toho která, to bych spíš srovnala s tím magistrem. Toho specialistu. R: To je v podstate jako magistr. Ja myslim, ţe tam 70, 60, tak asi na našej fakulte. Ale keby sis spravila diplomku na 70 stranek u nas, tak by ju buď zahodili a nikdo by to ani nečetl. Takţe máme tieţ pravila, jak to musí vypadať, ţe dostáváme tu jednu mašinokopiju pro seba. No a čo ješte s tou diplomkou. No a ješte vlastne všude dost velký rozdíl, ţe v Rusku my máme, ţe na štatnicach sa nedá, ţe nespravíš štátnice, protoţe to je len tak, taký oficiálný záver. Keď maš normanu diplomku, tak určite spravíš štátnice. Hodne lidí ma tu istú známku. Keď máš štyrku za tu diplomku, tak dostaneš štyrku za štatnice. Pritom vlastne ja som bola prekvapena, keď som videla tady, ţe l’udí normalne neudelají ty štátnice. U nas to je skoro nemoţne. T: Takţe chápu dobře, ţe to je spíš formalita? R: Ano, vlastne i ty štatnice a ta diplomka, dostavaš tuto znamku ktorá je hodnoceni za cely študium. Keď si nič nerobil, tak dobrú známku nedostaneš. Keď si bol fakt dobrý, aj keď vlastne nemaš tak dobru diplomku, tak dostaneš dobrú známku. Ale ja nepoznam ani jedneho, ktorý by nespravil štatnice. Ani som nepočula o týchto l’udí. Aspoň tu trojku dostaneš. Ti pomuţu, oni zavrú oči a nebudú na tebe pozerať, ale dostaneš tu trojku. T: A tam kdyby se stalo, ţe by někdo ty státnice nedal, tak by to mohl opakovat? R: Potom moţeš to robiť o rok, ale musiš platit cely rok. Ja to presne poznam ako to funguje, protoţe niektore l’udí, oni nespravili diplomky, protoţe oni objednali, aby napsal nekto. Takţe oni jich ani nevideli, oni mohli to vlastne… to byl taký uplne big fail. Pak podle mňa sa prislo na to, ţe to bolo z internetu. Takţe jasne, ţe to nepovolili a šli to robiť další rok. No ale zas tady to je moc preciznejší, protoţe v Rusku dá sa povedať, ţe velmi často nepíše tu diplomku sam a je to celý byznys. Vlastne, ţe ti študenti, který sú trošku chudobnější a ktorý majú hlavu, tak zarábajú velmi často, ţe 74

píšú diplomky, bakalárky, ti nějaký semestrálný práce a tak. Dokonce vlastne vim, ţe aj v naší skupine skoro polovina, polovica l’udí si to objednali, podle mňa nechcelo sa jim to psať. No protoţe my sme mali polovica l’udí v naši skupině byli, který fakt majú zájem o jazyke a druhá polovica boli l’udí, který tam šli, protoţe to je tak prestiţné, to je wow, to je super a je to angličtina. A nemali, tam nechapali, nemali šajnu vlastne, nezaujem. Tak to sú vlastne l’udí, ktorý pracujú v nejakých realitkách, recepce v nejakých iných mestach. TO11: T: Tak teď co se týče studentské mobility. Jaké znáš programy na jeţdění do zahraničí z Ruska, co vám nabízeli? R: Nám nebylo nabízeno nič (smích). Protoţe já jsem se dozvěděla o této moţnosti len tak od kamošky. Protoţe my to máme strašně, strašně zle vyve-, neje to rozvite ešte. Je to strašne slabý, obyčejně… někteý ty vetší univerzity mají nějaký kontakty se zahraničním, se zahraničními školami, ale to sú len dve univerzity v našem meste, ktoré poznám. Ako ţe jedna univerzita má kontakt s Amerikoj a s Nemeckem a ješte asi s Francúzkom tam bude, ale to je všetko, takţe vlastne jedna věc, ktorú moţeš videt na té nastenke to je nejaka nabidka au-pair nebo walk and travel. Vlastne… mame jeden centrum na podporu těchto l’udí, krotý chcú isť študovať do zahraniči. Ale to je komerční stredisko, takţe 99 % toho, čo oni ponúká to sú nejaký programy bakalárské, magisterské nebo jazykový pobyt v zahraničí, ale je jasné, ţe to neje ţadny program, ţádný grant nič. A o těchto grantach se musime dozvedeť sami. Naísť na netu nebo nejak tak… V Rusku ta mobilita neexistuje. Ona existuje len na par univerzitach. Na tech nejvetších, ktorý majú nejaké kontakty. A to sú velmi drahý univerzity a na nějaké ty placený místa se tam skoro nedá dostat. Nebo musí byt fakt šikovný, mega šikovný. T: Takţe je tam třeba těch neplacených míst tak málo? R: No teďka menej a menej. Takţe vot ono, ja vlastne uţ kol’ko, uţ asi sedum rokov pracujem a učim angličtinu a pracujem, celkom dost som pracovala s l’uďmi, ktorý teďka uţ vlastně študujú na vysokej. Takţe ja nepoznam skoro ţádného, ktorý by študoval sam, ktorý by študoval a dostal to neplacene mesto. TO13: T: Ale vlastně podle zákona by měl být nárok… R: Podle zákona v Rusku? (smích) T: …na neplacený vzdělání. Takţe jak je to tam naplňovaný?

75

R: To je uplne to isté. Ţe ten program, ktorý mají študenti na tech neplacených a na tech placených mestach, oni študujú uplne ten istý program. Len tito študenti, krotý študujú za peniaze oni dostávajú trošku viac privilegie, protoţe oni prináší peniaze škole. Takţe ich nechcú tak vyhodiť. Je to ten rozdíl, keď nespravíš nič a študuješ zdarma a keď nespravíš včas, študuješ za peniaze. T: Ale vţdyť kdyţ vyhodí toho, co studuje zdarma, tak se tam stejně dostane ten, co to platí, ne? Nebo se to místo jako zruší? R: To fakt neviem, asi zas to zaleţí, to zaleţí kol’ko študentov tam je a jak je to vlastne obsazené a ak je to populárne. T: Takţe chápu dobře, ţe na ty neplacený se tedy dostane ten, kdo má hodně dobrý výsledky, pak teda ti handicapovaní? R: No tyto kategorie, ktoré mají nejaké lhůty. To jsou ti handicapovani, to sú ti, čo mají potvrzení se školou, ţe spravili všetko na výborne, na jedňačky, tak keď ukončíš strednú na jedňačky, tak dostavaš tu no zlatú medal‘, keď máš jedno anebo dva bečka, tak dostaneš stříbrnou a tak l’udi, ktorý to mají tak taky mají nejaký lhůty, pak idú normalni l’udi. Čo poznám dokonce, aji aby dostať na ti státní města na ty verejné, na ti neplacený, tak nekedy l’udí platia peniaze, akoţe dávají peníze nekomu, aby dostať na ti miesta, aby neplatili celých pet rokov. T: Takţe nějaké úplatky? R: Ano, ano. Preto vlastne l’udí, ktoré poznám, šikovné, moji študenty, ktorých já som učila a poznám jich sa nedostali. TO14: T: A ty jsi studovala zdarma? R: Ano, ja som ješte dostala to miesto zadarmo. T: Mě by zajímlo třeba čím je to daný, ţe jich je čím dál míň. R: Tak protoţe škola chce peniaze. T: A to si škola můţe říct: tak my chceme míň tady těch míst? R: To záleţí na štátu, keď štát poví: no tak dobře, nepotrebujeme tol’ko prekladatelej, takţe ty neplaceny miesta sa skrátí s desati do peti napriklad. To minulý rok, já vím, mali sme ještě jednu skupinku prekladatelej s francouzštiny a uţ ju uplně zrušili. Takţe nekedy zruší ti…škola chce dostavať peniaze. Keď ona nedostane tyto peniaze od štátu, ona dostává to so študentov. A stojí to vlastne viac jako tu. Preto vlastne v poslední dobe vela študentov, ty decka idú do zahraničia. Do Česka napríklad, protoţe študovať v normalne univerzity za peniaze to stoji ešte viac, jako tu ţiť za peniaze. 76

TO15: T: A nějaký stipendia, jako nějakou podporu zpětně jste dostávali? R: Dostavali jsme, vlastne študenty, ktoré ma dobrý výsledky, ja som to nedostala nikdy, vot a ješte studenty, ktorý pochází z chudobnějších rodin, ktorý nemají ten výţivný úroveň, dostávají sociální štupendium. Ale ten sociální stipendium bol, kol’ko to bolo to mesíčně, pet sto korun. Nie počkať, to bolo pet sto korun, keď to zvýšili, před tým to bolo ešte menej. Ani pet sto korun to nebolo, mesíčne. Předpokládá sa: ano, študenty musí sa ţiviť z tohoto štipendium, ale tito vlastne l’udi si z toho robili srandu, protoţe to vlastne to nestačí ani na sigarety. SVO2: Jak probíhá studium v České republice? TO1: T: Tak teď teda k tomu studiu v České republice. Přijímačky jak probíhaly? R: No tady bola trošku vyjímočná situace, protoţe ja som nemala ţadny prijmačky. To bolo na fakulte informatiky nemali dost l’udí, takţe dost brali všetkých uplne. Len aby člověk mal před tým nejaké vzdelanie. Takţe to bolo tak, ţe som si napsala, ako ţe som poţadala, zaslala som tu elektronickú prihlášku, pak dostala som odpoveď, ţe ano, dobre, ţe vas prijali a toto automaticky a dostala som to normalne papírovým dopisom, protoţe všetky ty veci sa robí len takto, dopisem. Dostala som toto potvrzenie vlastne, ţe ano, prijali jsme vas k študiu a potom dom dostala potvrzení a zaraj potvrzení o ubytování, protoţe som cizinka, takţe to všetko šlo, keď oni dostali moju prihlášku, tak na tomto ofisu zahraničných studií, oni začali vybyvovať mi aj kolej, aj nejaký informačný věci, takţe dostala som to potvrzeni, to potvrzeni o ubytovani a s tím všetkým som šla do konzulátu a pak som tu prišla nějakého semptembra, šla som na ten zápis a spravila som si tu nostrifikace meho diplomu a potom ten zapis a potom normalne študium. TO2: T: A doklad o statusu studenta je jaký? R: No my máme isic. My máme isic a máme napríklad, kdyţ potrebujeme isť na policie, tak na tom studijném dají potvrzení o študiu, protoţe keď ukáţeš na policie isic, tak to je uplne nič. Takţe to len takto. A na isic dostaneš slevu celkom často. Eště to funguje jako, keď otvaraš dvier. A ještě v menze, ano. To jsme nemali.

77

TO3: T: A jak tady vypadá ten tvůj rozvrh? R: No zas to zaleţi, mame, ja mam niektorých hodin, na ktorý musím chodiť a nektore hodiny mam a nechodim tam. Protoţe to je tak, taký veci, kam nepotrebuješ docházku, tak len ideš a študuješ to sama a robíš ty skúšky. Asi mám…teraz mám celkom dost, protoţe mám dost cvikov, ale obyčejne ja som mala tak štyry dni plus minus tak par hodin. T: Takţe to není od osmi do třeba tří? R: Určite nie, určite nie. T: Tak kolik času tak trávíš v té škole? R: V tej škole asi, tak tri štyry dni tak asi tri hodiny, asi tak. T: A jak vypadá tvůj rozvrh? R: Tady ho tvorím sama, protoţe ja si vybírám aj ti skupiny cvik, kde seminární skupiny si vybiram sama aj keď vlastne sa vypisujú nejaké predmety, tak uţ vidím, či mi to koliduje s nečím iným nebo nie, takţe moţem si spraviť ten rozvrh uplně sama. T: A jak vypadá sloţení těch předmětů? R: máme nekol’ko povinných predmetov, takţe mame tri skupiny povinne volitelných, takţe mame napriklad dvacať nejakých predmetov, ţe mame tri taký oblasti, ţe mame humanitní, mame ekonomický, mame manaţerský, máme technické. Takţe musíme z tech napriklad patancti technickych vybrat aspoň osm. Anebo ne osm, ale musime vybrat na šestnacať kreditov. Takţe to je na tebe, či si vybereš nejaké napriklad jeden předmět za 16 kreditov, takýto neexistujú, ale vot anebo si daš štyry predmetov po štyry kreditu. T: A ty volitelný? R: Volitelný vlastne aspoň jako ja to chapem, moţeš zapsať s hociaké fakulty, hociakého oboru, keď ti to povolia a keď sa dostaneš do limitu. To jsem mala třeba na FSS. Normalne dostavaš za to kredity. TO4T: A jak vypadá ta studijní skupina? R: Ta studijní skupina je ta, ktorú máme na prednáškách. Tak šedesát obyčejne, tak šedesát l’udí. T: A měníte se nějak, nebo jste ucelená skupina jak v tom Rusku? R: No ani nie, vlastne tady mame predmety, ktorý pre naš obor sú povinný, ale aji iný l’udi z iných fakult aj z iných oborov moţu si to zapsať, takţe mame tam uplně ruzných

78

l’udí. Takţe z našeho oboru, aji z dalších. Ja mam ten… obor, aj s aplikovanej informatiky aj s bioinformatiky. T: Takţe se víceméně pořád mění ta skupina? R: No ano. No ti l’udí, ktorý si zapsali ten predmet, tak celý semestr zůstává ta skupina uplne ta istá, ale l’udi sou tam různý, protoţe nejen z tohoto oboru. Ale to tieţ zaleţí, či ten predmet je len pouze pro materský obor nebo nie. Takţe potom na nektorý predmety skoro nikto nechodí. Len na cvika (smích). TO5: T: Potom teda ten přístup učitelů k výuce a ke studentům tady, jak to vypadá? R: Výuka sa vlastne probíhá posredstvom s temito slajdami vätšinou, takţe mama slajdy a mame prednášku a keď tento předmět ma aj ešte cvika, tak to probiha v mistnosťach na počítačích sa robí nejaké praktické úkoly. Ale ak som to vravila, podle mňa je to trošku oficialnejšie, tak trošku formalné. TO7: T: Jaké je ukončení předmětů? R: Tady vlastne nektorý predmety, ţe maš buď skúšku nebo započet nebo kolokvium. Nekdy to sa da vybrať a nekedy na kektorych třeba povinných predmetach to musí byt napriklad skouška. Anebo minimalne ten započet. A ak probíhá, vlastne no vybiraš si nejaký termín s tech, ktorý sa vypisujú na isu, vybiráš jeden, ktorý ti vyhovuje, se objednaš na něho, prideš tam, ukaţeš isic, ţe no to som já. A spravíš tu skúšku a keď nespravíš tu skúšku během ot týţdňa do mesiaca, do dvuch mesiacev, i taký pripad sme mali, dostavaš tu známku. Keď si to nespravil, tak sa objednaš na další. Jako to funguje potom, ja fakt nevim, ja vim, ţe maš ten tretí pokus, ale tam jako to funguje to fakt nevím a ani nechcem to skúšať. Ţádáš tomu dekanovi nebo rektorovi. T: A v Rusku jste si nemohli třeba vybrat termín? R: Nie. To je jeden pro všechnych. Ale mame takove pravilo, ţe nemoţe byť medzi temi skúškami menej ako tri dni. Musíš mať aspoň tri dni na prípravu. Ale zase jo to fungovalo tak, ţe nekedy, keď učitel nestihol spraviť ten započet v zápočetový týţdeň, alebo chce tuto skúšku spraviť skôr, takţe sme mali napríklad skúšku, zápočet, skúšku. A to znamenlo, ţe kaţdý deň tam nečo bolo. T: A tady si to udělá člověk podle sebe? R: Ano, ano, takţe je to o vela pohodlnejšie. Ja nevim, ako to napriklad funguje na filozoficke fakulte, ale takhle to funguje u nás na FI. Tak to se mi fakt páčí. Je to viac strukturované. 79

TO8: T: Jak jsou hodnoceny ty předměty tady? R: Keď máš skoušku, tak máš známku ačko, bečko, cečko, dečko, efko. A efko, to uţ… aj efko maš (smích). Keď máš započet, tak maš Z, N a kolokvium som nemala, tam maš asi podobné. No a pro nekteré predmety maš nejaký další predpoklady. Například nejaky průbeţný testy. Lebo nejaký semestrálky. TO9: T: A jak funguje tady ten kreditový systém? R: Tady na fakultě my musíme splniť nějaký predmety za cely kurz študiuma a na semestr se dá vybrat predmety, které chceš, ale hlavně, aby mal 20 kreditov za semestr. Takţe je to na tebe, aký predmety vybiráš. Ale diplom dostaneš len v tom případě, keď spravíš všechny ty povinné a niektore z povinně volitelných. T: A kam se zapisují známky? R: Zapisují se do téj direktori vlastne ty znamky, tak abysom videla, mohla se podivať, abysom vedela, čo tam mám. Automaticky se to zapisuje, to se nezapisuje automaticky, to zapisuje učitel po skúške. T: A jak vyadá ten informační systém? R: Tady ten informačný systém sa pouţívá uplně pro všetko skoro. Skoro všetko sa dá spraviť s tímto. Ale ty nástěnky, ktoré sme mali, mali jsme rozvrh, potom sme mali ten rozvrh vyucovacích hodin, ne vyucovaích hodil, ale tech skúšek, skúšek a zápočetov. Vlastne tento rozvrh jsme dostavali akorat pred skuškami. My jsme to nevedeli pred tým. A potom boly tam ještě nejaké poznámky ako tato hodina během tohoto týdne nebude akoţe odpadne anebo podobný věci. Noo, skupina A, B, C prosim vás choďte tam, odevzdajte tuto práce a deadline je tehdy. Takţe tieto funkce jako máme tady v informačním systému, funkce informovani študenta, tak te nastenky to fungovaly, ale ţádné takové funkce, ktoré máme v isu, ţe tam sú fóry, tam sú hodně fór, dá sa podívať na známky, sjednat skúšky sám a zaslať nejaký email. Se pozreť nejaký profile studentov, ktorý ti píšú a mailami, tak to my jsme nemali ani nič podobného. Všetko to robíš osobne. Anebo keď chceš například najít nejakého člověka, tak si hledaš ot nejakých známých, ktorí poznají toho čeloveka. Nebo ideš na študijné nebo všetci nepoznajú všetkych. To je všetko na osobním kontaktu. TO10: T: Jak vypadá závěr studia? R: Neviem, lebo to prodluţujem (smích). 80

TO11: T: A jaký znáš programy na podporu mobility? R: Napríklad Erasmus, ten Erasmus mundus nejaký další nejaký Sokrat, ješte poznám, so mnou sú študenty ze Sýrie, ktorý dostávajú nejaký ich svoje štipendium na ten celý študium. Ten štipendium Visegradského fondu, štipendium jihomoravského fondu na podporu mobility. TO12: T: Jak ti je tady nabízí? R: No tady regularno dostavame nejaký ponúky nějakých štipendiov nebo nejakých grantov. Máme to aji na nastenke ve škole a dostavame maily. TO13: T: Jak je plněna podmínka práva na bezplatné vzdělávání? R: Tut podle mňa skoro nikdo neplatí na verejné škole. TO14: T: A platíš za školu? R: Nie. TO15: T: A se stipendiem to máš jak? R: Nijak. Ja nie… dostavam štipendium na ten ubytovaci štipendium, nejaky dostavam jednou za semestr tri tisícky plus minus. No a zas ten ponukali mi ten stipendium pro nadaných študentov, ale keď to chapem správně, tak to ide vlastne na všechnych Rusov na Masarykove univerzite. A jasne, ţe Rusi, ktorý študujú ruštinu asi majú viac šansov dostať to stipendium ako ja (smích). Takţe další ţiadne štipendium nedostavam. T: Chtěla bys ještě něco dodat k tomu, o čem jsme se bavily? R: Mně se líbí, ţe sa da spraviť ten rozvrh, aj to čo študuješ, si vybiráš sama. A moţeš si zkusiť i predmety z iných fakult a da sa to vyskúšať aji iné veci. Vlastne ty to robíš pre seba a študuješ to, čo vlastne chceš a víš, ţe to potrebuješ. V Rusku my máme to uplne presne pre kaţdého, uplne stejne. Chceš, nechceš, ale musíš… A je jasne, ţe tady je viac šancov, protoţe tady je to modernejšie, lebo mame aj ten is, aj dostavame ponuky aj práce, ktorý v ţivote som nedostavala na té škole. Vlastne všechny ponúky práce, tech pár ponúk práce som dostávala ot svojin profesorov. Zas to bola taká osobní vec. No tito štipendium, ponúky práce a vlastně ty moţnosti, ktoré máš, ţe moţeš isť na ten Erasmus, moţeš isť na stáţ do Nemecka, do Španelska, kam chceš. A plus hlavne 81

největší rozdíl, keď dostaneš titul od Masarykovy univerzity, tak ten titul ti uzná kaţdá spoločnosť po celé Evropské unii. Ten titul, ktorý dostáváš v Rusku oni na neho pozrí takto a asi nevezmú. T: Tak tady to uznali, takţe zas asi… R: Na škole. Na škole, ale ja sem nešla do práce. Vieš, ja to poznám, aspoň ako to funguje v Amerike, lebo oni pozerali na ten diplom a sa pýtajú: preboha, čo to je. My to nepozname, my to nechceme. A tady to je normalny titul, tady nebude ţadny problem. Moţeš isť hocikam. Vieš, tady to jde o tom, ţe napríklad tady v nejakej společnosti, keď uvidí ten moj ruský diplom, oni ví, či je to dobrá škola nebo nie. Masarykovu univerzitu tady pozná dost l’udí. A k temto ruským školám nemajú dost dobrú dúveru. T: A kdyţ to vezmeš jako naopak, kdyby Čech jel s vysokoškolským diplomem do Ruska, tak se na něho taky budou dívat divně. R: Myslím, a… to záleţí, kam bys chcela isť. Ale myslím, ţe v Rusku mame ešte taký… respektujú tech zahraničných škol. Protoţe my myslia, ţe vätšina zahraničných škol sú lepšie ako ruské. Protoţe my mame strašne velký bordel v tom (smích). S tímto milionom reform. To všetko sa mení a ani neví, čo presne chcú. A s tým, ţe škola se snaţí zarobiť peniaze, protoţe jich nedostane od štátu a robí Nekudy uplne blbé věci, uţ kašle na študentov, na kvalitu vzdelavanie. Dokonce teďka to spravili tak v na lekarske, to je medicinskaja akademija, na lekarske fakulte, oni to spravili aj bakalár, aj magistr, čo vlastne se nerobí skoro nikde ve světu, tady taky je peť let. Ale to je o tom, ţe bakalar je zdarma a magistr je vţdycky placený. Ale keď vyštuduješ bakalára, tak nemoţeš pracovať ako doktor, protoţe nemaš ešte pravo na to. Takţe musíš isť študovat toho magistra, ktorý je placený (smích). T: A to je všude nebo jen na lékařské? R: To čo poznám je na lekarské, ale bakalarov skoro nikde nechcú. Chcú magistra. Bakalári neskončili nejaké študium. T: A jakej myslíš, ţe je pohled tady na ně? R: Tady myslím, ţe l’udí, ktorý nechcú si robiť kariéru, tak jim stačí i bakalár, jim stačí i uplně ta strední škola nektorým. Pro nektorých l’udí, nektorým stačí bakalár. T: Myslíš, ţe ti zaměstnavatelé s tím tady nemají takovej problém jak v Rusku? R: Ano, protoţe v Rusku ešte kvůli tomu akoţe po Sovetskom svazu, my máme taký pravidlo, ţe kaţdý člověk musí mať to vysokoškolské vzdelanie. To pet rokov musíš študovať na výške určite, určite. Při tom máme l’udích, ktorý mají vysokoškolské vzdelanie a delají nejakých prodavaček. Na čo potrebuješ k tomu vysokoškolské 82

vzdelanie? Takţe to je dost akoţe velmi divné. Ale fakt nikdo nechce člověka, ktorý nemá vysokoškolské vzdelanie, ten titul. Všechni chcú. Protoţe v Rusku znamena keď nemaš vzdelanie, tak seš blbý, nebo úplne sprostý, ţe si nezvladol nič viac ako to. Anebo maš nečo s hlavou. Protoţe je to tradice. Je to skoro viac ako tradice, ţe všichni idú tam. T: Takţe si myslíš, ţe je u vás víc vysokoškoláků neţ tady? R: Myslím, ţe ano. Zaměstnavatelům, čo som pozerala nekdy stačí bakalár na nekotoré pozice. No v Rusku som taký poţadavek nikdy nevidela (smích). Aby stačil bakalár. Všechny chcú kvalitných ješte so skušenosťú v oboru (smích). T: Myslíš, ţe jsme na něco ještě nenarazily? R: To nevím, asi všechnyrozdíly jsme probraly. No da sa povedať, podle mňa je tady jednoduchše študovať neţ v Rusku. T: A z jakýho pohledu? R: noo, protoţe tady je to presnejšie. Ty presne viš, čo po tebia chcú. A maš nekdy vypracovane otázky nebo máš nejaký skripty nebo maš tyto věci na forach, da sa zohnat. V Rusku nie, tam máš len tematy plus minus, ktore musíš proštudovat a ideš tam. T: A myslíš, ţe je to i na vědomosti jednodušší? R: Neviem. Ja myslim, ţe v Rusku nekedy chcú příliš vela. Tu nejde vlastne o… hm… priliš vela materialov, my mame strašne vela akademických hodin. Keď ja som si robila tu nostrifikaci, tak vlastne ten pán sa pozrel a: ůů, čo ste robili ten celý čas? (smích) A vlastne toto člověk ani nepotrebuje. A to bola fakt nejaka teorie. Študovali jsme tu latinu, celkom drsno jsme to študovali takýto věci, ktoré… je to dobré, ale radši aby to spravili ako nejaký volitelný lebo bolo to trošku praktické, strašný teorie ty školy. Dokonce aji moja škola tam, ktorá bola viac praktická v porovnani s ostatními, tak v porovnani s Masaryčkou je o vela velmi viac teorie. T: Myslíš, ţe to co vy jsme měli v hodinách, se tady dohání samostudiem? R: Ano. Tady to je o samoštudiu, keď si nečo nenaučiš, to je tvůj problem. Tam tebia prinutia k tomu študovať. T: Super, tak to bude asi všechno, děkuju mockrát.

83