Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra trestního práva
DIPLOMOVÁ PRÁCE
ORGANIZOVANÝ ZLOČIN V ČESKÉ REPUBLICE Z POHLEDU KRIMINOLOGICKÉHO
Jan Sikora
2007 / 2008
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Organizovaný zločin v České republice z pohledu kriminologického zpracoval sám a uvedl jsem veškeré použité prameny.
1
Úvodem bych rád poděkoval panu doc. JUDr. Josefu Kuchtovi CSc. za ochotu, vřelé podněty a cenné rady a dále Mgr. Karlu Javorskému za praktické připomínky a poznámky.
2
1.
Úvod
5
2.
Historie organizovaného zločinu
7
3.
Organizovaný zločin
10
3.1.
Pojem organizovaného zločinu
10
3.2.
Odlišení organizované kriminality od jiných druhů trestné činnosti
15
3.3.
Příčiny organizovaného zločinu
16
3.4.
Subjekty organizovaného zločinu
21
3.4.1. Zločinecké organizace
21
3.4.2. Jednotliví pachatelé
26
3.4.3. Oběti organizovaného zločinu
27
4.
5.
Projevy organizovaného zločinu
28
4.1.
Organizovaná hospodářská kriminalita
28
4.2.
Organizovaná drogová kriminalita
31
4.3.
Násilná organizovaná kriminalita
38
4.4.
Praní špinavých peněz
40
4.5.
Korupce
41
4.6.
Nelegální obchod se zbraněmi
42
4.7.
Převaděčství, obchod s lidmi, prostituce
43
4.8.
Další formy organizovaného zločinu
46
Prostředky boje s organizovaným zločinem
48
5.1.
Současný stav boje s organizovaným zločinem na našem území
48
5.1.1 Právní prostředky boje s organizovaným zločinem
48
5.1.2. Neprávní prostředky boje s organizovaným zločinem
56
Současný stav boje s organizovaným zločinem v zahraničí
58
5.2.1. Situace v Německu
58
5.2.2. Situace na Slovensku
59
5.2.3. Situace v Rakousku
60
5.2.4. Situace v Polsku
60
5.2.5. Situace v Itálii
60
5.2.6. Situace v USA
61
5.3.
Preventivní prostředky boje proti organizovanému zločinu
61
5.4.
Represivní prostředky boje proti organizovanému zločinu
64
5.5.
Mezinárodní spolupráce v oblasti boje proti organizovanému zločinu
67
5.5.1. Formy mezinárodní spolupráce
67
5.2.
3
6.
5.5.2. Spolupráce na úrovni OSN
69
5.5.3. Spolupráce na úrovni Evropské unie
71
5.5.4. Spolupráce na jiných úrovních
72
5.5.5. Faktory ovlivňující mezinárodní spolupráci
73
Subjekty určené pro boj s organizovaným zločinem
75
6.1.
Zpravodajské služby
75
6.2.
Policie ČR
76
6.2.1. Útvar boje proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování
76
6.2.2. Národní protidrogová centrála
77
6.2.3. Útvar (služba) pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV
77
6.2.4. Útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality SKPV
77
6.2.5. Útvar rychlého nasazení
77
6.3.
Finanční analytický útvar
78
6.4.
Celní orgány
78
6.5.
Státní zastupitelství a soudy
77
6.6.
Národní ústředna Interpolu
77
6.7.
Europol
79
6.8.
Eurojust
79
7.
Návrhy de lege ferenda
80
8.
Závěr
83
9.
Přílohy
85
10.
Seznam použité literatury
90
11.
Summary
94
4
1. Úvod Organizovaný zločin je fenoménem každé doby, ale v dnešních dnech nabírá na síle v tom smyslu, že představuje v době globalizace jednu z nejzávažnějších hrozeb pro dnešní civilizaci. Velký boom zaznamenala organizovaná kriminalita v 90. letech 20. století po pádu železné opony, když zaplavila Evropu a posléze celý svět druhá vlna organizovaného zločinu z „východu“. Do této doby existovaly klasické zločinecké gangy jako italská Mafie, čínské Triády, Yakuza apod., kterým vlády řady států nevěnovaly potřebnou pozornost a otázku organizované trestné činnosti podcenily. Organizovaný zločin ani tak neohrožuje individuální zájmy společnosti jako obecná kriminalita, ale spíš kolektivní práva a oprávněné zájmy celé společnosti jako např. hospodářskou soustavu a ekonomiku, právní systém a v krajním případě i státní zřízení. V některých zemích totiž zisky z trestné činnosti páchané organizovanou kriminalitou tvoří vysoké procento národní ekonomiky (tzv. šedá ekonomika). Organizovaný zločin je nebezpečný tím, že proniká do politických a hospodářských struktur, asimiluje se ve společnosti a vyznačuje se tak vysokou latencí. Téma „Organizovaný zločin v ČR“ jsem si vybral z toho důvodu, že bych chtěl poskytnout kritický pohled na současnou situaci organizované kriminality na území ČR a na soudobý stav prostředků boje s tímto jevem a také proto, že se této problematice věnuji již několik let, a to nejen četbou, ale i jinými dostupnými formami (diskuse s odborníky, praktické zkušenosti). Při studiu pramenů jsem si všiml toho, že spousta autorů se uchyluje ke stejným frázím a obdobným názorům, a tak jsem se snažil vnést něco nového, abych tak veřejnosti poskytl možnost alternativy a možnost úvah nad tím, zda by některé věci nešly udělat jinak. Jedná se o velmi široké téma s dostatečným množstvím pramenů. Avšak se mi zdá, že v poslední době jako by situace v této oblasti ustrnula a skutečně zcela aktuální informace nejsou k dispozici. Nevím však, zda je to způsobenou přílišnou spokojeností nebo naopak překonzumovaností a nebo tím, že zpracování rozhodných dat trvá delší dobu. Také bych chtěl poukázat na to, že mnoho lidí tuto problematiku podceňuje. Zákeřnost organizovaného zločinu spočívá v nadměrné latenci, a proto bylo mým cílem upozornit veřejnost, že tato forma kriminality zde byla, je a bude a záleží na nás, jak se k ní postavíme. Ve své práci si rozhodně nekladu za cíl popsat celou problematiku, zejména to, co již napsáno bylo, což by ani vzhledem k podmínkám a možnostem nebylo možné. Mým názorem je, že problematiku organizované kriminality znají nejlépe její pachatelé. Snažil jsem se jen o jakousi sondu do „podsvětí“ a o poskytnutí komplexního náhledu na prostředky určené k boji 5
s organizovanou trestnou činností a o mém subjektivním názoru o jejich dokonalosti a možných změnách k lepšímu.
6
2. Historie organizovaného zločinu K tomu, abychom mohli poznat podstatu tohoto jevu, musíme znát jeho kořeny a původ. Vznik zločineckých organizací lze rozdělit do dvou etap, kdy prvně vznikaly různé spolky a organizace, jejichž primárním cílem byl boj proti utlačovatelům, za nezávislost apod. Druhá etapa zahrnuje okamžik, kdy se u těchto uskupení vytratil primární cíl a tyto se začaly přetvářet na zločinecké syndikáty, tedy etapa zrodu samotného organizovaného zločinu. Nejhlubší kořeny mají tajná společenství v Číně, jejichž existence sahá až do 3. stol.př.n.l. Tyto tajné spolky vznikly jako ilegální opozice horním vrstvám. Nejznámější byla Společnost tří v jednom nebo také Triáda, jejíž znak (trojúhelník) symbolizoval nebe, zemi a člověka1. Triády přetrvaly staletí, což bylo dáno jejich izolací a pevnými pokrevními svazky mezi sebou. Jejich činnost se projevovala zejména od 19. století, kdy se zaměřila na boj proti mandžuské dynastii a proti evropskému kolonialismu v tzv. opiových válkách, které Čína prohrála, což mělo pro ní katastrofální následky v podobě rozvratu Číny a občanské války. V tomto období začaly triády provozovat některé formy organizované kriminality jako např. obchod s otroky, únosy, vydírání atd., což jim vydrželo dodnes. Po porážce od Mao Cetungových komunistů se Triády stáhly na Tchaj-wan a zejména do Hongkongu., který je považován za největší metropoli zločinu na světě. Sídlí v něm na 50 triád se 160000 členy2. Nejvýznamnější 3 triády, které působí po celém světě zvítězily v krvavé válce gangů, se nazývají Sun Yee On, Wo Sing Wo a 14K. Mezi ty nejvýznamnější patří také tchajwanská United Bamboo. Největší problém představuje vystěhovalectví Číňanů. Ve světě žije cca 30 mil. Číňanů a předpokládá se, že 1% z nich je členem triád3. V Japonsku poč. 17. stol. Existovaly skupiny, jejichž úkolem byla ochrana měst (tzv. machi-yakko) před bandity, jejíž členové se nazývali bakuto. Tyto skupiny měly pevnou organizaci, pravidla a rituály, které se dochovaly dodnes. Tito bakuto se postupem času uchylovali k teroru, vydírání a hazardním hrám. Nejznámější karetní hra byla tzv. hanafunda, kdy nejhoršími kartami v této hře byly osmička (ya), desítka (ku) a trojka (za). Z této hry se vyvinul název Yakuza, jímž se označovali její hráči a posléze zločinecká uskupení. V rámci Yakuzy existují stovky gangů (rodin), z nichž nejznámější jsou Yamaguchi – gumi, Inagawa-kai a Sumiyoshi-kai4. V současnosti má Yakuza na 200000 členů. Některé
1
Němec, M. Organizovaný zločin. Aktuální problémy organizované kriminality a boje proti ní. Praha : Naše vojsko, 1995, s. 13. 2 Nožina, M. Mezinárodní organizovaný zločin v České republice. Praha : Themis, 2003, s. 177. 3 Němec, M. Mafie a zločinecké gangy. Praha : EUROUNION, 2003, s. 25 – 27. 4 Scheinost, M. Organizovaný zločin v dokumentech neapolské konference a v italském právu. Praha : IKSP, 1996, s. 32.
7
prameny uvádí, že nejvyšším šéfem (oyabun) celé Yakuzy je známý japonský obchodník Masatoši Kumagai5. V Itálii vznikly dnes asi nejznámější zločinecké organizace. Vznik tajných spolků se datuje někdy na počátek 19.stol., jejichž cílem byl boj proti francouzské nadvládě. Takto vznikla sicilská Mafie, jejíž název je zkratkou revolučního hesla „Morte alla Francia, Italia avela6“. Po staletí byla Sicílie koloniálním územím. Pány na ostrově byli baroni a vlastníci půdy. Když se začali stěhovat do měst, pronajímali svou půdu malým rolníkům, proti nimž a banditům se bránili ozbrojenými ochránci, kteří se nazývali mafiusové. Těchto státem privilegovaných „ochránců“ (vesměs to byli lupiči a vyděrači) se báli všichni, zejména jejich krevní msty „vendetty“. Postupem času se začaly prohlubovat rozdíly mezi průmyslovým severem a chudým jihem, což existuje dodnes, proto se jih Itálie stal živnou půdou pro organizovaný zločin jako jakýsi hrdý protest proti vládě. Nejdůležitějším pravidlem Mafie je legendární „omerta7“, za jejíž porušení následuje „vendetta“. Sicilská Mafie je založena na pevných rodinných svazcích, kdy v čele stojí kmotr neboli otec rodiny (capo). Rodiny jsou kontrolovány meziprovinciální komisí, v jejímž čele je kmotr nejmocnější rodiny tzv. boss. Sídlem Mafie je ostrov Sicílie, zejména města Palermo, Trapani a Agrigento. Mafie již dlouhou dobu tento ostrov fakticky ovládá. Nejmocnější rodina, která sicilskou Mafii v současnosti řídí, sídlí v obci Corleone, která nese jejich příjmení. Nejvýznamnějším bossem však je Salvatore „Toto“ Riina, který je vězněný v Itálii a je zodpovědný i za největší atentáty na soudce Falconeho a Borsellina, kteří tvrdě bojovali proti Mafii a zasadili ji v 80. letech minulého století kruté rány8. Camorra původně vznikla jako spolek na ochranu vězňů ve věznicích před dozorci kolem r 1820. Propuštěni vězni zakládali Camorru i venku. Jedná se o zločineckou organizaci odlišnou od Mafie, má však některé společné rysy. Svou základnu má v Neapoli a okolních městech. N’dranghetta vznikla koncem 18. století a sídlí v Kalábrii. Dominantní je rodina Commissů. La Cosa Nostra znamená v překladu „ta naše věc“. Jedná se o italskou Mafii přesazenou do USA, jež vznikla v r. 1931 spojením italských mafiánských rodin osobou Salvatore Maranzana. Její kořeny však sahají hlouběji do minulosti, kdy z jihu Itálie v důsledku hospodářské krize přicházeli do USA italští přisttěhovalci včetně příslušníků Mafie. Své 5
Němec, M. Mafie a zločinecké gangy. Praha : EUROUNOIN, 2003, s. 32. Francii smrt, Itálii oddech. 7 Povinnost mlčenlivosti. 8 http:/www.alternatives.com/crime/ITALMAF.html. 6
8
činnosti provozovali ve velkých městech jako Chicago (působila zde tzv. Černá ruka), kde byl kmotrem Big Jim Colosimo a po něm slavný Al Capone., a New York (Unione Siciliano). Americký organizovaný zločin se rozvinul paradoxně díky intervenci vlády USA, která v r. 1920 zavedla prohibici na níž gangsteři vydělali miliony dolarů. Nejvýznamnějším bossem (tzv. capo di tutti capi neboli boss všech bossů) organizace Cosa Nostra byl Charles „Lucky Luciano“. Historie tohoto syndikátu je velice bohatá a úžasná. V současnosti tuto organizaci tvoří 24 rodin, z nichž dominantní úlohu hraje rodina z Chicaga a 5 rodin z New Yorku (Bonanno, Colombo, Gambino, Genovese a Luchense). Mezi italské zločinecké organizace patří ještě La Sacra Corona Unita a Stidda, které však vznikly v posledních letech a mají nízký význam9. Po roce 1989, díky pádu železné opony, zaplavila svět nová vlna organizovaného zločinu z „východu“ (zejména z postsovětských zemí a z Balkánu), kde již existoval dlouho předtím, ale byl izolován od ostatního světa. Vyznačuje se tvrdostí až brutalitou a neústupností, díky čemuž si získal postavení na výsluní mezinárodního organizovaného zločinu. Z tohoto přehledu lze zcela jasně vypozorovat, že i když jednotlivé zločinecké syndikáty vznikaly izolovaně, mají řadu společných rysů.
9
Nožina, M. Mezinárodní organizovaný zločin v České republice. Praha : Themis, 2003, s. 160.
9
3. Organizovaný zločin Abychom pochopili hrozbu a pronikli do podstaty organizovaného zločinu, musíme znát jeho kořeny, formy projevu a silné a slabé místa. Organizovaná trestná činnost je zlo ohrožující lidstvo, proti níž je nutno tvrdě bojovat všemi dostupnými prostředky a neustále pracovat na jejich vývoji, přičemž nestačí je jen znát, ale je třeba pochopit jejich podstatu a fungování. 3.1. Pojem organizovaného zločinu Značný problém přináší už samotná definice organizovaného zločinu. Pojetí organizované kriminality je nutné vymezit co nejpřesněji, protože různorodá a nepřesná pojetí by mohla přinášet problémy ve formulaci právních předpisů a jejich uplatňování a také proto, aby bylo možno zařazovat dílčí poznatky do jasně definovaného celku. Miroslav Scheinost10 tvrdí, že úzké či nejasné pojetí organizovaného zločinu neumožňuje účinný postup proti němu, s čímž se zcela ztotožňuji. Na druhé straně uvádí, že příliš široké pojetí umožňuje používat výjimečné nástroje a pravomoci v šíři, která by mohla překračovat hranice chráněných občanských práv, s čímž už nesouhlasím. Pokud chceme bojovat proti organizovanému zločinu účinně, nelze brát ohled na jeho pachatele a „pomahače“, protože oni na své oběti také nehledí. Náš současný trestní zákon pojem organizované kriminality nezná. V této souvislosti se v tomto právním předpise objevují pojmy zločinné spolčení a organizovaná skupina. Termín zločinného spolčení byl do našeho právního řádu zakotven zákonem č. 152/1995 Sb., který novelizoval trestní zákon s účinností od 1.9.1995. Do té doby byla tato forma kriminality stíhána dle obecných ustanovení o organizátorství, o spolčení jako formě přípravy k trestnému činu a podle některých kvalifikovaných skutkových podstat jako organizovaná skupina. § 89 odst. 17 definuje zločinné spolčení jako společenství více osob s vnitřní organizační strukturou s rozdělením funkci a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Dle mého názoru zde chybí některé podstatné znaky organizované kriminality, jako např. konspirativnost a zaměření na dosahování zisku. Právě tento znak vypustila novela TZ č. 134/2002 Sb., aby se tak rozšířila působnost tohoto ustanovení i na teroristické skupiny. Nesrovnalosti neodstranil ani návrh nového trestního zákona11, který v § 405 obsahuje pojem organizovaná zločinecká skupina, jež je
10
Scheinost, M. Pojetí organizovaného zločinu a jeho vztah k dalším kategoriím kriminality. Kriminalistika, 2004, č. 4, s. 7. 11 viz např. www.justice.cz
10
charakterizovaná jako společenstvím více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, která je zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Naopak organizovaná skupina v trestním zákoně definovaná není, ačkoli se vyskytuje jako znak některých kvalifikovaných skutkových podstat ve zvláštní části TZ12. V právní literatuře se organizovaná skupina vymezuje jako sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivými členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností13. Zde se jedná o nižší formu skupinové trestné činnosti, které postihuje prakticky všechny skupiny pachatelů, kteří páchají trestnou činnost plánovitě a koordinovaně. Vzhledem k těmto skutečnostem by si organizovaná kriminalita zasloužila vlastní právní předpis, protože přímá úprava v našem trestněprávním zákonodárství chybí. Je rozdíl mezi materiální stránkou trestného činu, který spáchá zločinecká organizace nejvyšší formy a podstatně víc ohrožuje zájmy společnosti a materiální stránkou trestného činu, který spáchá organizovaná skupina v primitivní nerozvinuté formě. V současné době neexistuje všeobecně uznávaná definice, což vyplývá ze samotné povahy této problematiky, kdy aspekty organizované kriminality nelze generalizovat. Několik autorů se sice pokusilo definovat organizovaný zločin, ale jejich snahy narazily na různorodost tohoto pojmu. Jedno však v zásadě platí vždy, a sice, že se jedná o skupinovou trestnou činnost, což znamená, že se páchání této trestné činnosti účastní více pachatelů. Abych vymezil organizovanou kriminalitu, pokusím se o exkurs do jednodušších forem skupinové trestné činnosti: a) Spolupachatelství - § 9 odst.2 TZ vymezuje spolupachatelství jako společné jednání dvou nebo více osob, tedy každý ze spolupachatelů naplní svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu. b) Účastenství – jedná se o organizování, návod nebo pomoc ke spáchání TČ dle § 10 TZ. Institut organizátora nemá nic společného s organizovanou kriminalitou. Zde se za organizátora považuje osoba, která sice TČ zorganizovala, zosnovala nebo řídila, ale na rozdíl od bosse zločinecké organizace není v čele žádné hierarchické struktury, ale může řídit třeba jen jednoho pachatele. c) Příležitostná skupina – tato skupina vzniká nahodile těsně před spácháním TČ nebo v jeho průběhu. Chybí zde podstatné znaky organizovaného zločinu jako konspirativnost, dělba úkolů, dlouhodobost apod. 12
Srov. např. § 186 odst. 3 písm. c), § 250 odst. 3 písm. a), § 234 odst. 2 písm. a) atd. zák. č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů. 13 Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. přepracované vydání. Praha : C.H.Beck, 2003, s. 257.
11
d) Parta – skupina vystavěna na dlouhodobějším základě, s hierarchickou strukturou, symbolikou a rituály jejíž primárním cílem však není páchání trestné činnosti e) Organizovaná kriminální skupina – skupina vyznačující se několika markanty organizované kriminality jako plánovitost, hierarchická struktura, dělba úkolů, ale chybí zde „podnikatelský charakter“, který je příznačný pro zločinecké organizace f) Zločinecká organizace – nejvyšší a nejnebezpečnější stupeň skupinové trestné činnosti zaměřen na páchání organizované kriminality. V moderní podobě mají tyto skupiny charakter nadnárodních obchodních společností, jejichž hlavním účelem je dosahování zisku a to jakýmkoli způsobem. Primárním cílem těchto skupin není tedy páchání trestné činnosti, ač to tak na první pohled vyhlíží, ale dosahování zisku a mocenský vliv, což v jejich provedení znamená páchání trestné činnosti. Trestná činnost v tomto případě působí pouze jako prostředek k dosažení cílů. Zločineckým organizacím nezáleží na způsobu, jímž dosáhnou na co nejvyšší zisky, zda legálně či nelegálně. Nejjednodušší možností jsou však nelegální činnosti, proto páchání trestné činnosti zde hraje hlavní – vedlejší roli. Jak již jsem tedy uvedl, organizovaný zločin nelze stoprocentně definovat, proto bych se pokusil organizovanou kriminalitu charakterizovat určitými identifikačními rysy, přičemž jsem vycházel ze znaků užívaných příslušnými orgány Evropské unie. 1) Spolupráce více než dvou osob – tento znak vyplývá ze samotné povahy organizované kriminalitu, kdy se musí jednat o trestnou součinnost více pachatelů a je v souladu s platnou judikaturou14 2) Páchání úmyslné trestné činnosti – těžko si lze představit při páchání nedbalostních trestných činů. Zločinecké organizace páchají úmyslné trestné činy proto, že přinášejí vyšší zisky, což je jejich hlavním cílem. Nemusí se ani jednat o zvlášť závažné úmyslné TČ jak to vyžaduje § 7 odst. 1 TZ. 3) Zaměření na dosahování zisku – je hlavním důvodem existence zločineckých organizací. Jen v České republice se výnosy organizovaného zločinu odhadují na několik desítek ba i stovek miliard korun. Nejvýnosnějším artiklem jsou drogy. Tyto zisky investují zločinecké organizace do oblastí osobní spotřeby členů a vedení nebo do oblasti vybavení a nákladů skupiny nebo do legálních podniků. Miroslav Nožina15 se o těchto aktivitách organizovaného zločinu vyjadřuje jako o tzv. crime industry.
14 15
Např. R 45/86. Nožina, M. Mezinárodní organizovaný zločin v České republice. Praha : Themis, 2003, s. 17.
12
4) Dlouhodobost a trvalost – tento znak vylučuje z kategorie organizovaného zločinu všechny jiné skupiny (např. organizované skupiny, příležitostné skupiny…). V souvislosti se znakem dlouhodobosti je třeba zmínit prvek trvalosti, který vyjadřuje tu skutečnost, že členové zločineckých organizací se nescházejí jen v určitých okamžicích, ale jsou stále ve styku, spolupracují, vyvíjejí společné podnikatelské aktivity, jsou podřízení jednotnému řízení a jejich snahy směřují k neustálému dosahování zisku, a to vše v legální i nelegální sféře. Tyto aktivity vykonávají jako svou profesi. Pouze dlouhodobé a trvalé činnosti mohou zajistit maximální zisky. 5) Plánovitost a dělba úkolů – činnost zločineckých organizací je dopředu plánována řídícími články a členové mají mezi sebou rozdělené úkoly podle svých znalostí a schopností a své specializace, což vytváří dokonale fungující organizaci. Dělba úkolů se uplatňuje v první řadě u výkonného nejnižšího článku zločinecké organizace, kde působí např. tipaři, zametači stop, řidiči, likvidátoři nepohodlných osob, převaděči apod. 6) Hierarchická struktura, vnitřní normy, konspirace – drtivá většina skupin organizovaného zločinu má tří stupňovou organizační strukturu (viz kapitola 3.4.1.). Důležitým prvkem jsou vlastní pravidla skupiny, která stanoví práva a povinnosti členů a jsou postaveny nad zákon. Takovým typickým pravidlem je „omerta“ uplatňovaná italskou Mafií, která zavazuje všechny osoby povinností mlčenlivosti, která se vztahuje i na poškozené osoby, jež za žádnou cenu nemohou prozradit pachatele např. vraždy. Kdo poruší toto pravidlo, stihne ho tzv. „vendetta“ neboli krevní msta. U asijských syndikátů jako jsou Yakuza nebo Triády hraje velkou roli symbolika (tetování na těle). Velmi přísné pravidla se týkají přijímání nových členů. Např. u Neapolské Camorry jsou povinni tzv. novicové vykonat po 3 – 6ti leté praxi tzv. učňovskou zkoušku (úkladná vražda) a pak teprve mohou být přijatí za členy. Takováto pravidla jsou nepsaná, předávají se ústně a jsou typické pro klasické zločinecké organizace mafiánského typu založené na rodinném základě. Konspirace neboli utajenost se projevuje tím, že skupiny organizovaného zločinu pracují skrytě a navenek se snaží vystupovat jako např. legální podnikatelé, přičemž jejich činnost je vysoce latentní. 7) Legalizace výnosů z trestné činnosti – k tomu, aby zisky z trestné činnosti mohly být legalizovány, slouží proces praní špinavých peněz, což je zároveň jedna z forem organizovaného zločinu. Tento proces je značně složitý16 a umožňuje zločineckým organizacím zastírat původ peněz, kterými tyto skupiny disponují. I tento znak výrazně
16
Srov. kapitolu 4.4.
13
odlišuje od skupin organizované kriminality ostatní organizované skupiny, které na realizaci tohoto procesu nemají dostatečné prostředky a specializované osoby. 8) Bohatství – dostatek finančních prostředků je významným faktorem ovlivňující činnost zločineckých organizací. Čím více má tato organizace prostředků, tím je její činnost účelnější, efektivnější, konspirativnější, bezpečnější a s větším ziskem, protože peníze vydělávají peníze. Finance jsou používány k poskytování úplatků, zdokonalování technického a informačního vybavení apod. Tento prvek však není nezbytně nutný. 9) Mezinárodní prvek páchání organizované trestné činnosti – jedná se o fakultativní znak a je dán tím, že velké syndikáty nepůsobí jen na území jednoho státu, ale prakticky po celém světě, což usnadňuje současný globalizační trend, kdy se zkracují vzdálenosti a svět se zmenšuje. 10) Vnější ochranné mechanismy – jsou vytvářeny k zajištění vlastní činnosti. Takovými prostředky mohou být korupce, zastrašování, likvidace konkurenčních skupin, rozdělení sfér vlivu ale také ovlivňování politiky, médií, veřejné správy a ekonomiky a souvisí s upevňováním pozic organizovaného zločinu. Dle mého názoru k postihování organizované kriminality zcela postačuje vymezení výše uvedených znaků. Proč zbytečně formulovat nové a nové definice? V teorii se to nedaří a pro praxi je to nepotřebné. Vedle definic uváděných některými experty se vyskytují v právních předpisech i mezinárodních smlouvách uznávané normativní definice. Konvence OSN proti mezinárodnímu organizovanému zločinu vymezuje ve svém čl. 2 skupinu organizovaného zločinu jako strukturovanou skupinu tří či více osob existující po určité časové období a jednající ve vzájemné shodě za účelem spáchání jednoho či více závažných trestných činů za účelem získání přímého či nepřímého finančního či jiného hmotného prospěchu. Pod tento pojem lze zařadit i pouliční gangy nebo skupiny s horizontální strukturou, které podle mého názoru nemohou představovat organizovaný zločin v pravém slova smyslu, protože zde zejména chybí určitá forma centrálního řízení. Společný postup (Joint Action) z 21. prosince 1998 přijatý Radou na základě čl. K3 smlouvy o EU ve svém čl. 1 definuje zločineckou organizaci jako uspořádanou společnost, založenou na určité období, nebo více než 2 osoby, působící v souladu s tím, aby páchaly zločiny, které jsou trestné odnětím svobody nebo příkazem k zadržení na max. 4 roky nebo závažnější tresty, ať jsou takové zločiny výsledkem jich samotných nebo prostředkem k získání materiálního prospěch a/nebo případně nečistého působení na činnost veřejných úřadů.
14
Tyto dva dokumenty se zaměřily pouze na definování subjektu organizovaného zločinu a upustily od vymezení samotného jevu, a proto lze tyto pojmy vztáhnout na široký okruh skupinových kriminálních aktivit. V trestním zákoně Kanady zločinecká organizace znamená skupinu, sdružení nebo jiný spolek pěti či více osob, který může a nemusí být formálně organizován a jednou z jeho hlavních činností je spáchání závažného trestného činu, kde nejvyšší sazba činí odnětí svobody 5 a více let a jeden nebo více jeho členů se podílí nebo v posledních pěti letech podílelo na spáchání série takovýchto trestných činů. Jedná se celkem o nekonvenční definici, což se projevuje zejména počtem členů takovéto skupiny, neformální organizace a také v podmínce série závažných trestných činů. V praxi to bude vypadat tak, že takováto skupina musí mít ve své středu alespoň jednoho recidivistu. Kanadský trestní kodex stejně jako vnitrostátní trestní předpisy jiných zemí se zcela logicky zaměřuje na definici subjektu tohoto jevu, jelikož samotný jev je v praxi nepostižitelný, pouze jeho pachatelé. V USA je hlavním nástrojem boje proti organizovanému zločinu zákon RICO17, který stanoví tyto podmínky: jednání v rámci podnikatelské organizace, která vyvíjí (v posledních deseti letech) zřejmou zločineckou činnost18, jíž je v širším měřítku dotčena obchodní sféra a plyne z ní zisk. Nejdokonalejší legislativu v této oblasti má samozřejmě Itálie, pro níž je příznačné roztříštěnost právní úpravy na základě věcných a místních oblastí. Dá se říct, že v Itálii tvoří organizovaný zločin samostatné právní odvětví. Zvláštností je, že tyto legislativní akty neobsahují žádné definice, ale obsahují více či méně praktickou realizaci prostředků boje proti organizované kriminalitě a jsou zaměřeny na domácí zločinecké organizace19. Závěrem této kapitoly bych chtěl poukázat na to, že existuje rozličné pojetí organizovaného zločinu, protože jednotliví experti mají samozřejmě nestejnorodé názory a rozmanité praktické poznatky. 3.2. Odlišení organizované kriminality od jiných druhů trestné činnosti K organizované kriminalitě jednoznačně nenáleží veškeré spontánní, individuální a neorganizované trestné činy20.
17
„Racketeering Influenced and Corrupt Organizations Act“. Např. vraždu, únos, loupež, vydírání, padělání aj. 19 Srov. např. Scheinost, M. Organizovaný zločin v dokumentech neapolské konference a v italském právu. Praha : IKSP, 1996, s. 203 a násl. 20 Scheinost, M.a kol. Výzkum struktury, forem a možností postihu organizovaného zločinu v České republice. Praha : IKSP, 1997, s. 49. 18
15
Dále je nutno odlišovat tzv. kriminalitu organizací21, tedy legálních právnických osob, které v některých případech porušují právní předpisy za účelem získání neoprávněné výhody. V praxi bývá někdy velmi obtížné odlišit organizovaný zločin od jiných nižších forem trestné součinnosti. Předně má činnost zločineckých organizací podnikatelských charakter s úmyslem kumulace zisku. Ostatní skupiny vznikají z důvodu spáchání jednoho či více konkrétních trestných činů, navíc nemívají organizační strukturu a pokud ano, tak velice primitivní, nemají internacionální ambice, ale spíše teritoriální charakter, nepoužívají prvky konspirace. V této práci používám i pojem gangy. Podle některých expertů tyto subjekty představují nižší formu skupinové trestné činnosti, jelikož se vyznačují pouze teritoriální působností, nižším stupněm organizovanosti a menší stabilitou22. Nicméně v mezinárodním kontextu jsou zločinecké skupiny označovány právě také jako gangy, tudíž se v pojmosloví rovněž přikloním k internacionalizaci. Na jiných místech jsem také uvedl některé prvky organizovaného zločinu, které lze použít pro odlišení od individuální trestné činnosti, a tak je zde jen shrnu. Zatímco obecná kriminalita ohrožuje individuální zájmy jako zdraví, život, majetek apod., organizovaná kriminalita ohrožuje vedle toho především zájmy celé společnosti, hospodářský systém a ústavní základy státu. V případě individuálního pachatelství je ve středu zájmu vlastní trestná činnost, kdežto u organizovaného zločinu je páchání trestných činů pouze prostředkem pro naplnění cíle. Kriminalitu zločineckých organizací je nutno odlišit i od terorismu. Teroristické skupiny se vyznačují obdobnými prvky jako skupinový charakter, struktura, dělba úkolů, páchání úmyslných trestných činů. Diametrální rozdíl však spočívá v cíli těchto organizací. Zatímco skupiny organizované kriminality se zaměřují na získání majetkových hodnot, akce teroristických organizací mají ideologický podtext. 3.3. Příčny organizovaného zločinu Ideální podmínky pro vznik a rozvoj organizovaného zločinu u nás se vytvořily na přelomu 80. a 90. let minulého století, kdy došlo k mnoha společenským a politickým změnám. Organizovaná trestná činnost existovala v ČR již před rokem 1989, a to zejména v ekonomické oblasti (import a distribuce nedostatkového zboží, nelegální směna valut, krádeže uměleckých předmětů), čímž vznikla paralelní šedá ekonomika.
21 22
tamtéž, s. 51. Cejp, M. Organizovaný zločin v České republice III. Praha : IKSP, 2004, s. 26 – 27.
16
Do naší republiky pronikly v důsledku otevření státních hranic vlny migrantů z Asie a Balkánského poloostrova. A podíváme-li se na statistiky z 1. poloviny 90. let, zjistíme, že podíl cizinců na organizované kriminalitě byl dvoutřetinový. I dnes nelegální migrace představuje jednu z příčin organizovaného zločinu, jelikož migranti často nemají na zaplacení převaděčům a tak jsou nuceni pracovat pro tyto zločinecké organizace. Dle mého názoru se situace vstupem do Schengenského prostoru ještě zhorší, jelikož uvnitř se může organizovaný zločin pohybovat zcela volně. Vnější východní hranice budou střežit příslušníci polských a slovenských ozbrojených sil, což, se vší úctou, pro ně nebude jednoduchý úkol. Na poč. 90. let vedle nelegální migrace docházelo k pohybu nelegálního zboží , kapitálů a služeb. Z ČR se stala významná tranzitní země na cestě na „západ“, což je dáno výhodnou geografickou polohou. V posledních letech bylo vypozorováno, že stoupá počet čínských ilegálních migrantů a nezávisle na tom jsou dokumentovány poznatky o nárůstu aktivit čínského organizovaného zločinu23. Počty nelegálních migrantů přes státní hranice: 1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
43302
20480
19172
23705
29339
44672
32325
32720
23834
14741 13206
Trestně stíhání cizinci na území ČR a procento z celkové kriminality: 1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2366
6801
7167
7181
6981
7698
7491
7261
6166
6238
2,2%
6,6%
6,2%
6,1%
5,9%
6%
5,9%
5,6%
4,8%
5%
Zdroj: www.mvcr.cz
Dalším výrazným faktorem rozvoje organizované kriminality byl přechod z centrálně plánované ekonomiky na tržní hospodářství. Docházelo k rozsáhlým majetkovým přesunům, v rámci nichž byly legalizovány prostředky dosahované obchodem s drogami, z prostituce, podvodů apod24. K největším nedostatkům docházelo v rámci privatizace. Podstata tohoto transformačního procesu nebyla až tak špatně vymyšlena, ale jeho právní zajištění bylo tristní, nehledě na to, že při samotné realizaci docházelo k vydírání, podvodům, korupci, praní špinavých peněz apod. V orgánech zajišťujících samotný privatizační proces byly zkorumpovatelné osoby a všichni, kteří se kolem privatizace „točili“, se snažili co nejrychleji zbohatnout, k čemuž také přispěla slabá pozice státu v změněných ekonomických 23 24
Zpráva o činnosti ÚOOZ SKPV P ČR za rok 2006, s. 14. Cejp, M. Společenské příčiny a důsledky organizovaného zločinu. Praha : IKSP, 1999, s. 59 – 63.
17
podmínkách. Transformace pobíhala za ne zcela průhledných podmínek, kdy neexistovala možnost přezkumu rozhodnutí v privatizaci nezávislým soudem. Velké majetkové transfery poskytly organizovanému zločinu živnou půdu. Nově vznikající zločinecké organizace získaly kapitál a zavedené mohly vyprat špinavé peníze. Zářným příkladem těchto skutečností byla skupina kolem Františka Mrázka, bývalého veksláka, který prostřednictvím kupónové privatizace pral špinavé peníze získané z úvěrových podvodů a tunelování. Velké změny prodělává také legislativa, která v minulosti velmi obtížně a opožděně reagovala na vývoj organizované kriminality a ani dnes není stav vyhovující. Nedostatek a neefektivnost zákonných prostředků boje s organizovaným zločinem dokumentuje i to, že první případ zločinného společní byl stíhán až v roce 1998. Organizovaný zločin, účast na zločinném spolčení (§ 163a tr.z.) – počty stíhaných 199
199
199
199
199
199
200
200
200
200
200
200
200
200
4
5
6
7
8
9
0
1
2
3
4
5
6
7
0
0
0
0
16
36
42
75
97
96
126
127
45
50
Organizovaný zločin, účast na zločinném spolčení (§ 163a tr.z.) – počty obžalovaných 1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
0
0
0
16
36
40
59
2002 2003 2004 2005 2006 2007 94
96
117
121
43
44
Organizovaný zločin, účast na zločinném spolčení (§ 163a tr.z.) – počty odsouzených 1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
0
0
0
0
1
0
2
2002 2003 2004 2005 2006 2007 0
0
10
27
5
7
Pramen: Statistická ročenka kriminality, ministerstvo spravedlnosti
Současný stav trestního zákona, v němž je dle mého názoru nepřesně definováno zločinné spolčení a trestný čin účasti na zločinném spolčení, je nevyhovující. Mezery vykazuje nejen trestní zákonodárství, ale i další právní odvětví (daňové předpisy, živnostenské předpisy). Je sice pravdou, že zákonodárci nejsou jasnovidci, ale legislativa by měla na změny reagovat rychle a pružně. Dnešní právní předpisy již nejsou tak benevolentní jako v 90. letech, avšak změna k lepšímu přišla příliš pozdě, když už měl organizovaný zločin vytvořenou pevnou základnu. Nelze však usnout na vavřínech. Zločinecké organizace budou dále vyvíjet nové modernější aktivity k dosahování zisků a legislativa nesmí zaspat. Zejména v trestním právu
18
procesním existují prostředky, které jsou srovnatelné se stavem ve vyspělém světě, ale měly by se efektivněji využívat. Další příčinu vidím v samotné společnosti. Po roce 1989 se mění hodnotový systém, sociální normy a morálka. Jako ukazatel společenského postavení se do popředí dostává materiální zisk a socialistická společnost se mění na společnost konzumní. Touha po penězích vede k tomu, že se lidé více uchylují k nelegálním praktikám. Vznikají výrazné sociální rozdíly, objevuje se nový fenomén – nezaměstnanost, což vede k tomu, že lidé ze sociálně slabších skupin, motivováni rychlými výdělky, poskytují podporu zločineckým organizacím. Změny po roce 1989 – hlavně ty ekonomické – byly prospěšné zejména pro podnikatele a kvazipodnikatele, bývalou nomenklaturu a pro dravé a amorální jedince. Naopak ztratili slušní obyčejní lidé ze středních a nižších sociálních vrstev, mladé rodiny s dětmi a důchodci. Někteří z té úspěšné skupiny se stali potencionálními oběťmi a někteří pachateli organizovaného zločinu a na druhou stranu část z té méně úspěšné skupiny se stala jeho „nohsledy“. A tak se nezřídka stávalo, že se druhá skupina obohacovala na úkor první25. Z pohledu sociální diferenciace jsou pro organizovanou kriminalitu přitažliví lidé s vyšším vzděláním, kteří jsou odborníci ve svém oboru, mladší 40 let. Samotná realita není tak jednoznačná. Organizovaná kriminalita jeví spíše zájem o úspěšné, vzdělané a majetné osoby, na druhou stranu se však neobejde bez sociální spodiny, kterou lze lehce využít ke svým praktikám vidinou rychlého výdělku (markantně se to projevuje u nejnižšího článku ruských zločineckých organizací). Jistou míru účasti na rozvoji organizovaného zločinu mělo československé a posléze i české kriminální prostředí. Mezinárodní skupiny organizovaného zločinu u nás zakořenily relativně autonomně, postupem času však získaly české spolupracovníky a napojení na domácí podsvětí. Na druhé straně zde existovali veksláci, pašeráci a zloději starožitností, kteří vytvořili své domácí organizační struktury. Máme tedy vedle sebe jak české tak zahraniční zločinecké organizace a rozličné vzájemné vztahy mezi nimi (spolupráce, konkurence, spojování, likvidace apod.) Nelze tedy absolutně říci zda a v jaké míře se české kriminální prostředí podílelo a podílí na rozvoji organizovaného zločinu. Dle mého názoru v podsvětí dochází k určitým interakcím, které lze označit za příčiny organizované kriminality. Celosvětovým faktorem eskalace organizovaného zločinu je technický rozvoj, zmenšování vzdáleností, usnadnění komunikace, růst celosvětového obchodu a celková
25
Tamtéž, s. 69 – 85.
19
globalizace. Na základě toho dochází k rozsáhlé finanční kriminalitě a mezinárodní legalizaci výnosů z trestné činnosti. V mezinárodním kontextu působí také jako jedna z příčin neustálé prohlubování rozdílů mezi vyspělými a chudými zeměmi. Tato hospodářská nerovnováha způsobuje to, že v chudých oblastech získávají zločinecké organizace potřebné prostředky, lidské zdroje26 a spolupracovníky, pro něž je to jediná možnost, jak si zajistit obživu. Organizovaný zločin představuje velkou hrozbu pro samotnou Evropskou unii. S rozšiřováním tohoto supranacionální útvaru je očekáván nárůst organizované kriminality. Jednak budou jednodušeji prosakovat do evropského prostoru nové skupiny, zejména z Východu a jednak díky volnému pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu budou mít tyto skupiny širší pole teritoriální působnosti. Právě jednotný vnitřní trh EU představuje značné riziko, kdy Evropou mohou nekontrolovaně putovat nelegální migranti nebo nelegální zboží. Právě proto by členské státy měly usilovat o zpřísnění kontrol na vnějších hranicích i ve vnitrozemí. Další příčinu lze spatřovat v samotných složkách určených pro boj s organizovaným zločinem. Např. v kauze Berdychova gangu byli stíhání 4 policisté z elitního útvaru, kteří neunesli to, že členové podsvětí, kteří z nich ještě před rokem 1989 měli respekt, si žijí v luxusu a vysmívají se jim, a tak se sami podíleli na aktivitách gangu. Tento fakt dokumentují i další případy policistů, kteří v té samé situaci raději zvolili odchod z ozbrojených složek a poskytli své služby přímo nebo nepřímo (např. tím, že zakládali bezpečnostní agentury napojené na organizovaný zločin) zločineckým organizacím. Docházelo tak k „odlivu mozků“ ve prospěch nepřítele, který tak získal potřebný náskok. Dalším významným kriminogenním faktorem je bezpochyby korupce. Dle průzkumů Transparency International se Česká republika dle indexu míry korupce pohybuje kolem 50. místa, což není povzbudivá vizitka, zejména v Evropě. Právě policie je hodnocena jako nezkorumpovanější oblast. Prostřednictvím podplácení získávají zločinecké organizace potřebné informace, prostředky, spolupracovníky, postavení pro své nelegální aktivity. Příčinou však není samotná korupce, ale subjektivní pozice a chování pracovníků dotčených orgánů a to, že tito pracovníci jsou schopni a ochotni úplatky přijmout. Spojíme-li níže uvedené příčiny, dostaneme hrozivou rovnici. Při hlubším pohledu na tuto rovnici musí i ten největší skeptik uznat existenci organizovaného zločinu na našem území.
26
Nelegální migranti a oběti obchodu s lidmi.
20
3.4. Subjekty organizovaného zločinu Stejně jako jiné právní potažmo trestněprávní oblasti má organizovaný zločin své subjekty, vůči nímž působí normy a instituty upravující tuto problematiku. Subjekty organizovaného zločinu lze charakterizovat jako jednotlivce nebo spíše skupinu jednotlivců, jejichž zájmy a činnost směřuje k naplňování prvků a cílů organizované kriminality. 3.4.1. Zločinecké organizace Jak již jsem uvedl, nejvyšší formou skupinové trestné činnosti je zločinecká organizace, která ve své podstatě představuje organizovaný zločin. Celkem na našem území působí dle odhadů 80 - 100 skupin s 2000 – 2500 členy27, z toho jedna třetina organizací má plně rozvinutou strukturu. Česká republika je zemí ležící ve středu Evropy, proto spektrum zločineckých organizací působících na našem území je různorodé. Z tohoto pohledu lze dělit skupiny organizovaného zločinu na domácí, smíšené a mezinárodní. Odhad poměru mezinárodních a domácích skupin organizovaného zločinu v ČR
Zdroj: výzkum IKSP Z tohoto přehledu lze vypozorovat, že v posledních letech dochází k nárůstu počtu domácích skupin organizovaného zločinu, které začínají převyšovat skupiny mezinárodní a tento trend pokračoval i v letech 2006 a 2007.
27
Nožina, M. Obtížný boj s mezinárodní organizovanou kriminalitou v ČR. Praha : Ústav mezinárodních vztahů Praha, 2004, s. 3.
21
Martin Cejp rozlišuje zločinecké skupiny na dva typy28. První typ je organizován na nižší úrovni, který se sice vyznačuje dělbou úkolů, ale struktura je spíše horizontální, chybí řídící článek a celkově odpovídají organizované skupině, jak ji zná náš trestní zákon ve své zvláštní části. Druhý typ představují rozvinuté skupiny, pro něž je příznačné hierarchické členění a řídící článek, který je oddělen od páchání trestné činnosti, kterou provádí střední článek a realizuje ten nejnižší stupeň v součinnosti s řadou externistů. Miroslav Němec rozděluje zločinecké organizace na mafiánské a moderní29. Mafiánské organizace jsou založeny na klasickém rodinném základě ve společenstvích s vyšší toleranci k násilnému řešení konfliktů. Jde o vývojově starší typ a podle názoru autora i nižší typ, s čímž se zcela neztotožňuji, jelikož tyto organizace reflektovaly na moderní vývoj a jsou vysoce organizovány, což dokládá případ italské Mafie, která přešla od veřejného vystupování k silné konspiraci a zefektivnila své ilegální činnosti. Základním prvkem mafie je rodina a rodinné vztahy. Naproti tomu moderní (manažersko – podnikatelský) typ zločinecké organizace je založen na funkčních vztazích, výjimečně se uchyluje k násilí, svou činnost zajišťuje prostřednictvím korupce a hlavním cílem jsou obchodní aktivity, ať již legální či nelegální. Na území ČR působí zejména tyto zločinecké organizace: 1) Postsovětské – patří mezi nejaktivnější organizace. Právě tři největší skupiny na našem území se 100 – 200 členy jsou ruského původu. Mezi tato seskupení lze řadit ruské, ukrajinské, čečenské, dagestánské, arménské, gruzínské, moldavské a ázerbájdžánské organizace, které se ještě dále člení na brigády dle místa původu (např. solncevská, kyjevská, lvovská apod.), specializují se na násilnou kriminalitu (racketeering, loupeže) kuplířství, nelegální obchod se zbraněmi a speciálně obchod s radioaktivním materiálem, obchod s drogami, převaděčství, krádeže motorových vozidel, a další. Trestná činnost těchto skupin se vyznačuje brutalitou, devastací obětí. Na naše území pronikají prostřednictvím různých fiktivních firem, kdy získávají povolení k pobytu za účelem zaměstnání ve vlastní firmě nebo ve firmě, kterou provozuje další osoba ruské národnosti30 a trvalý pobyt získávají prostřednictvím uzavírání fiktivních sňatků. Charakteristickým znakem ruskojazyčných skupin je to, že po získání základního kapitálu prostřednictvím násilné kriminality, pronikají do ekonomických a mocenských struktur, zakládají legální obchodní firmy a přecházejí od zjevné trestné činnosti k legálnímu podnikání, které slouží zejména k praní špinavých peněz.
28
Cejp, M. Organizovaný zločin v České republice III. Praha : IKSP, 2004, s. 33. Němec, M. Mafie a zločinecké gangy. Praha : EUROUNION Praha, 2003, s. 116 – 112. 30 Nožina, M. Mezinárodní organizovaný zločin v České republice. Praha : Themis, 2003, s. 83. 29
22
Ruské zločinecké organizace působí zejména v Západních Čechách (oblast Karlových Varů) a v Praze, ukrajinské působí po celém území republiky a v Praze. V lednu letošního roku uštědřili policisté USA hlubokou ránu ukrajinské mafii zadržením jejich bosse Semjona Mogileviče, který stojí za mnohými podvody a dalšími trestnými činy na našem území. 2) Balkánské – bulharské skupiny se zaměřují na provozování prostituce a provoz nočních podniků, od čehož však pomalu ustupují, a na krádeže motorových vozidel, v menší míře také na obchod s drogami, převaděčství a v součinnosti s rumunskými a českými kapsáři na organizované okrádání turistů. Činnost skupin z bývalé Jugoslávie (zejména kosovští Albánci) je spjata s obchodem
s drogami, kdy disponují největší
distribuční síti v Evropě. Dále se zaměřují na obchod se zbraněmi, převaděčství, vydíráním, pašováním zlata a obchodem „s bílým masem“. Při pronikání na naše území používají stejné postupy jako ruskojazyčné skupiny. Turci se specializují na obchod s drogami ve spolupráci s Kosovoalbánci, kdy zajišťují tranzit heroinu do Evropy z Istanbulu, který je považován za světové překladiště drog. 3) Asijské – tyto skupiny se vyznačují etnickou soudržností a izolací od okolního světa. Na našem území však působí skupiny, které nemají charakter klasických triád31. Čínští přistěhovalci zakládají v ČR obchodní společnosti sloužící jako základna pro nelegální migraci a další rozšiřování zločineckých struktur. Vietnamci se k nám dostali díky socialistickým programům vzájemné pomoci, kdy u nás v 70. letech 20.stol. studovali a po revoluci u nás zůstali a vytvořili tak základnu pro své spoluobčany32. Vietnamské skupiny se již na našem území bez potíží etablovali a získali prostor pro svou činnost. Předmětem činnosti pachatelů je obchod s drogami, legalizace výnosů z trestné činnosti, nelegální podnikání a pašování a padělání zboží. Při těchto aktivitách Číňané často používají Vietnamce jako výkonný subjekt. Vyšší představitelé těchto organizací u nás působí jako seriózní obchodníci, přičemž organizují rozsáhlé podvody. V současné době mezi špičky vietnamských skupin patří osoby nacházející se ve vedení velkotržnic jako SAPA, Svatý Kříž, Dragon apod.33. Japonské skupiny se na našem území téměř neprojevují. Výjimkou byl známý případ obchodního domu Nomura. 4) Arabské – pocházejí zejména z Maroka, Tuniska, Alžírska, Libanonu, Sýrie, Iránu a Iráku. Zaměřují se především na pašování drog (hašiš a marihuana). Riziko u těchto skupin
31
Informace o stavu organizovaného zločinu na území České republiky v roce 2000, přístupné na www.mvcr.cz\dokumenty\organizovanyzlocin\informace. html 32 Nožina, M. Mezinárodní organizovaný zločin v České republice. Praha : Themis, 2003, s. 188 – 193. 33 Zpráva o činnosti ÚOOZ SKPV P ČR za rok 2006, s. 19.
23
představuje zejména úzké spojení s terorismem. Arabské komunity se u nás usadily ještě v dobách socialismu a tvoří kontaktní bod pro nové migranty. 5) Nigerijské – zaměřují se na obchod s kokainem a podvody. K průniku a usazení na našem území využili mezery azylového práva a bylo jim umožněno u nás zakládat obchodní společnosti. Médii proběhly zejména podvody v nigerijském stylu prostřednictvím dopisů, kdy adresát byl zván do Nigérie za účelem podnikatelské činnosti nebo vyzvednutí peněz a tam byl oloupen. 6) Kolumbijské – první aktivity těchto kartelů se objevily na našem území v 1.polovině 90. let, kdy byl zatčen Alonso Delgado Martínez pro pokus převézt téměř 100 kg kokainu. Tyto organizace se výhradně zaměřují na obchod s kokainem, prostřednictvím drogových kurýrů nebo zásilek zboží. Na našem území působí buď skupiny přímo z Jižní Ameriky nebo skupiny tvořené českými občany a emigranty. 7) Italské – činnost italských skupin se na našem území projevuje zřídka, kdy dochází k praní špinavých peněz prostřednictvím nákupu nemovitostí ve Středních Čechách a k obchodům s drogami. Tyto aktivity jsou svěřeny vyslancům těchto skupin, jinak se zde italské organizace zatím trvale neusídlily. 8) České – české organizace se specializují zejména na obchod s drogami34, na krádeže uměleckých děl a motorových vozidel, hospodářskou a finanční kriminalitu, organizování prostituce, šíření pornografie a obchod s bílým masem35. Právě činnost českých seskupení bývají v poslední době označovány za nejnebezpečnější a to z toho důvodu, že české prostředí dokonale znají a mají rozsáhlé kontakty. Dále se činnost Čechů projevující se v oblasti organizované kriminality zaměřuje na servisní a výkonné úrovní zahraničních skupin. Členové českých skupin se rekrutovali především ze skupin tvořících před rokem 1989 tzv. šedou ekonomiku a dále z klasického kriminálního prostředí. Hierarchická struktura zločineckých organizací je základním znakem organizovaného zločinu, která může být na jedné straně přísně centralizována, na straně druhé pružně decentralizována. Experti se shodují na tom, že posledním trendem v této oblasti je právě zavádění decentralizace, jelikož ta umožňuje flexibilně reagovat, poskytuje bezpečí a umožňuje rychlejší reorganizaci. V praxi lze rozlišit tři základní typy vnitřní organizace, které se vzájemně prolínají36:
34
Zejména s metamfetaminem. V těchto posledních třech aktivitách se angažují především rómské klany. 36 Scheinost, M. a kol. Výzkum struktury, forem a možností postihu organizovaného zločinu v České republice. Praha : IKSP, 1997, s. 114. 35
24
a) pyramidální model – jedná se o striktní, jednotnou hierarchii, kdy vše řídí centrála, stojící na vrcholu, dochází k přímému uplatňování vztahů nadřízenosti a podřízenosti b) síťový model – hlavní vedení zajišťuje potřebnou stabilitu a kontinuitu, jinak je striktně odděleno od činnosti skupiny, kde mezi členy panují volné vztahy a jsou samostatní c) buněčný model – v organizaci vedle sebe působí více samostatných skupin (buněk) nezávislých na ostatních, centrální vedení zajišťuje pouze strategii a hlavní směry činnosti Italské syndikáty jsou založeny na neformálním rodinném základě. Skupina vertikálně zahrnuje víceúrovňové řízení a člení se do buněk. V čele každé rodiny stojí kmotr a jejich činnost je koordinována nejvyšší radou, v níž zasedají právě kmotrové. Rodiny prostřednictvím středních článků řídí řadové členy, kteří nejsou členové rodin, ale jsou součástí buněk. Postsovětské organizované skupiny řídí tzv. vor v zakone, jemuž jsou přímo podřízeny speciální podpůrné útvary. Vedení pak přímo řídí rozsáhlé týmy vykonavatelů nelegálních činností, přičemž ochranné a podpůrné složky jsou od ostatních členů odděleny. Čínské triády mají silně decentralizovanou síť. Vedení je duchovním otcem zajišťujícím pouze řešení sporů a inkasuje dávky od členů, přičemž neřídí žádné kriminální aktivity, které organizuje střední článek. Vedení působí na členy prostřednictvím donucovačů a vyjednávačů, kteří zajišťují vztah mezi vedením a členy a na kriminálních činnostech se nepodílejí. U japonské Yakuzy je veškerá autorita i majetek v rukou šéfa. Další postavení členů v hierarchii je odvislé od výše odvedeného zisku těm, kteří stojí v organizaci nad ním. Kolumbijské drogové kartely jsou založeny na existenci relativně samostatných buněk podřízených narkobaronovi a případné odhalení jedné z nich neohrožuje ostatní. Drtivá většina skupin působících na našem území má třístupňovou organizační strukturu. Na vrcholu stojí užší vedení, v jehož čele je hlavní šéf organizace, který určuje činnost organizace, její strukturu, systém pravidel, udržuje potřebné styky, někdy řídí a financuje trestnou činnost, sám se jí však neúčastní, vystupuje navenek a vyvíjí legální činnost (např. podnikání) jako krytí nelegální činnosti organizace. V mnoha rozvinutých organizacích zahrnuje užší vedení i podpůrné funkce jako třeba ekonom (zabývá se příjmy a výdaji skupiny), právník (zajišťuje právní stránku tak, aby nelegální činnosti působily legálně a poskytuje právní ochranu členům), ochranka hlavního šéfa. Součástí hlavního vedení mohou být i různí specialisté, jako např. odborníci na získávání informacím, na kontakty a na špionáž.
25
Střední článek zajišťuje konkrétní kriminální činnosti v rámci svěřeného teritoria. Má svého šéfa, který přímo řídí výkonné složky a zabezpečuje kontakt s hlavním vedením, kontroluje disciplínu, soudí provinilé členy, kryje zločineckou činnost skupiny. Nerozhoduje však o investicích organizace, v důsledku čehož je závislý na hlavním šéfovi. K ruce má pokladníka, který inkasuje tržby a vyplácí odměny. Výkonný článek realizuje konkrétní trestnou činnost. Členové mají přesně stanovené úkoly, které musí plnit (tipují objekty, zametají stopy, uvádějí do oběhu peníze a zboží apod.). Mimo organizační strukturu zločinecké organizace stojí externisté, tedy osoby spolupracující s touto organizací a to buď dobrovolně nebo z donucení (bílí koně), kteří provádějí specializované činnosti (lékař, automechanik, počítačový expert apod.) anebo vykonávají pro organizaci jednorázové úkoly různého druhu jako třeba ubytování, přepravu – drogoví kurýři atd. 3.4.2. Jednotliví pachatelé Podstatným znakem organizované kriminality je spolupráce tří a více osob. Základním subjektem tedy je určitá skupina více osob majících stejnou vůli a stejné cíle, která má z hlediska obecné právovědy charakter právnické osoby. Vůle a jednání právnické osoby jsou odvozeny od jejích členů. Elementárním prvkem organizovaného zločinu je tedy jednotlivec. Naše trestní zákonodárství je postaveno na principu odpovědnosti toliko fyzických osob. Proto je možno stíhat za trestný čin účasti na zločinném spolčení i (pouze) jednotlivce. Tento postup je však zcela neefektivní, a proto v praxi dochází k rozpracování a následnému stíhání všech jednotlivých osob v rámci celé skupiny. Chtěl jsem tedy poukázat na to, že jednotlivec bez skupiny netvoří organizovanou kriminalitu a skupina bez jednotlivců existovat nemůže vůbec. Co se týče profilu jednotlivce jako pachatele organizované trestné činnosti, nelze jej, jak tomu je v jiných odvětvích kriminality, jednoznačně charakterizovat. Jedno lze ale s jistotou uvést, a to, že všechny pachatele spojuje touha po zisku a po moci. Dále pak záleží na tom na jakém místě v hierarchii se vyskytuje. Vyšší pozice zaujímají lidé vzdělaní, bohatí, mají rozsáhlé kontakty, většinou netrestáni, naopak na nejnižších stupních organizace se vyskytují obyčejní zloději, vrazi, vyděrači, násilníci apod. Osobnost pachatele je zvláštním typem osobnosti s vyšší mírou inteligence. Kombinuje orientaci na dynamické, podnětově bohaté situace, tendenci k rizikovému chování s nižší mírou ohledu na jeho následky, cílevědomost, ambicióznost a sebedůvěru. Jejich kriminální kariéra je promyšlená a plánovitá, kriminální chování není náhodné. Na rozdíl od běžných pachatelů se u organizovaných vyskytují asociální poruchy výjimečně. Z hlediska věku převládají jedinci mezi 25 a 40 lety s vyšším 26
vzděláním z úplných a bezproblémových rodin. Tito jednotlivci začínají svou kariéru později a je mezi nimi minimum recidivistů37. Rozdílnou charakteristiku mají také příslušníci jednotlivých etnických skupin. Jiný profil má Rus, jiný Ital, jiný Číňan apod. Právě etnický faktor38 hraje důležitou roli v tom smyslu, že zločinecké organizace vznikaly a vznikají na jednotném etnickém základě. Po rozšíření počtu členů, činnosti a teritoria si etnickou stejnorodost uchovává alespoň jádro respektive řídící struktury organizace. Tento prvek poskytuje organizacím řadu výhod jako usnadnění komunikace, důvěra, soudržnost, konspirace apod. Dle výzkumů také vyplývá, že jako pachatelé převažují muži a to v poměru 85:1539. Mladiství se ve skupinách organizovaného zločinu nevyskytují, protože jsou neperspektivní díky své nezkušenosti a nevyzrálosti. Některé syndikáty, jako třeba Cosa Nostra, však vychovávají své nástupce tzv. dorost a organizují jej do pouličních gangů. Kdo se osvědčí, bude přijat do organizace. Věkové složení pachatelů je různorodé. Obecně platí, že čím vyšší článek, tím vyšší věk. Není to však pravidlem. Závěrem lze tedy vyjádřit názor, že skutečně nelze u jednotlivců organizované kriminality nalézt katalog společných znaků, což dokládá i soudobá literatura, v níž jsem se takovouto expertízou ještě nesetkal40. Obecně lze však říci, že pachatelé organizované trestné činnosti jsou sofistikovanější než pachatelé obecné kriminality. 3.4.3. Oběti organizovaného zločinu Oběť organizovaného zločinu lze charakterizovat jako fyzickou osobu vůči níž směřují útoky pachatelů organizovaného zločinu. Z pohledu legislativy tyto osoby nepožívají žádného zvláštního postavení vůči obětem obecné kriminality. V tomto směru by mělo dojít ke změně, jelikož takovéto oběti jsou do samotného procesu viktimizace zapojovány systematicky, plánovitě a koordinovaně a měla by jím být věnována vyšší pozornost. Oběti organizovaného zločinu lze dělit na oběti vinné neboli angažované, které byly s organizovanou kriminalitou nějakým způsobem spojeny (bílí koně, nepohodlní členové skupin) a oběti nevinné. Pro oběti platí stejný závěr s tím, že se liší v závislosti na formě organizovaného zločinu.
37
Scheinost, M. a kol. s. Výzkum struktury, forem a možností postihu organizovaného zločinu v České republice. Praha : IKSP, 1997, 103 – 109. 38 Tamtéž, s. 116. 39 Cejp, M. in Marešová A., Baloun, V. a kol. Kriminalita v roce 2005. Praha : IKSP, 2006, s. 40. 40 Výjimka in Scheinost, M. Výzkum struktury, forem a možností postihu organizovaného zločinu v České republice. Praha : IKSP, 1997, s. 103 – 110.
27
4. Projevy organizované kriminality Organizovaný zločin se projevuje v rozličných formách. Dle prostředků a možností se zločinecké organizace nezaměřují jen na určité druhy organizované kriminality, ale jejich aktivity jsou souborem těchto nelegálních jednání. 4.1. Organizovaná hospodářská kriminalita Organizovanou hospodářskou kriminalitu lze charakterizovat jako plánovité a snahou po zisku motivované páchání hospodářských trestných činů, dotýkajících se jak individuálních, tak i kolektivních práv, vyznačující se latencí a směřující proti hospodářskému systému41. Hospodářská kriminalita v ČR dosáhla takových rozměrů, že neotřásají jen právním vědomím občanů, nýbrž i stabilitou celého tržního hospodářství. Tato tzv. kriminalita bílých límečků42 se projevuje zejména v oblastech padělání platidel a podvodů různých forem. Organizace zabývající se touto trestnou činností jsou vysoce profesionální a používají k jejímu zahlazení vysoce konspiratvní metody. Zjištěné škody způsobené pachateli hospodářské kriminality překračují ročně hranici 10 mil. Kč43. U zločineckých organizací je tato částka mnohonásobně vyšší, bohužel však zůstává neodhalenou. •
Obchod s nelegálním zbožím – v ČR se rozmohl prodej nelegálního alkoholu, cigaret, oblečení, softwaru a různých nosičů. Obchodem s nejrůznějším zbožím se zabývají zejména skupiny z Číny a Vietnamu. Nelegální obchody se zlatem jsou předmětem činnosti Albánců a Turků. Jedná se zejména o dovoz a vývoz napodobenin výrobků světových firem. Na Severní Moravě se trvale usídlily gangy obchodující s nekolkovanými cigaretami s Ukrajiny a z Ruska a alkoholem z Polska. V této oblasti jde o trestné činy neoprávněné podnikání dle § 118 TZ (TOS až 3 léta), poškozování spotřebitele dle § 121 TZ (TOS až 8 let), porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou dle § 124 TZ (TOS až 5 let), padělání a pozměňování nálepek k označení zboží nebo předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti dle § 145a ZT (TOS až 5 let), zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 TZ (TOS až 12 let), porušení předpisů o nálepkách k označení zboží dle § 148a TZ (TOS až 12 let) a porušení autorských a průmyslových práv a práv k ochranné známce dle §§ 150 – 152 TZ (TOS až 5 let).
41
Němec, M. Mafie a zločinecké gangy. Praha : EUROUNION Praha, 2003, s. 128. Někteří autoři rozlišují „kriminalitu bílých límečků“ jako individuální hospodářskou trestnou činnost. Nicméně v rámci zločineckých organizací působí ve prospěch těchto subjektů specialisté na tuto problematiku, jejichž činnost lze také označit jako „kriminalitu bílých límečků“. 43 Statistiky kriminalistiky přístupné na www.mvcr.cz 42
28
•
Nezákonný obchod s jaderným materiálem – je dominantou ruských organizací, které za 1 kg obohaceného uranu inkasují až 1 mil USA. Podle odhadů existuje na území bývalého SSSR 950 míst, kde se vyskytuje uran nebo plutonium. Vysoká nebezpečnost tohoto typu organizované kriminality spočívá v tom, že potencionálními kupci bývají teroristické organizace a také dochází k ohrožování životního prostředí. V září 1997 bylo v Praze zachyceno 2, 722 kg vysoce obohaceného uranu za 68 mil. Kč, původem z bývalého Sovětského svazu. Hlavním organizátorem byl občan Tádžikistánu Alexandr Ščerbinin, který se prostřednictvím českého fyzika Josefa Vágnera snažil prodat tento uran nigerijské mafii. Uran byl do Prahy dopraven vlakem z Moskvy a uložen u českého podnikatele Zdeňka Čecha. Než však došlo k samotné transakci, byli všichni aktéři zadrženi a uran zajištěn. Celkem byli odsouzeni tři občané ČR (z toho jeden elitní policista) a čtyři občané Ruska44. Tuto aktivitu postihuje trestný čin nedovolené výroby a držení radioaktivního materiálu a vysoce nebezpečné látky § 186 TZ, podle nějž bude potrestán kdo bez povolení vyrobí, doveze, proveze, vyveze, přechovává anebo jinému obstará radioaktivní materiál nebo vysoce nebezpečnou látku nebo předměty určené k její výrobě (TOS až 15 let). Návrh nového TZ rozdělil tuto skutkovou podstatu do dvou ustanovení a došlo tak k precizaci tohoto jednání.
•
Subvenční podvody – podnikatelé inkasují z finančních subvenčních fondů v souvislosti s vývozem zboží nesmírné sumy. Uchylují se k různým podvodným jednáním, např. deklarují zboží jako cla prosté, jako odpad, uvádějí vyšší váhy zboží, exportují jedno zboží několikrát apod. Jen z fondu ES pachatelé nelegálně vyčerpají až 100 miliard Kč. U nás se vyskytly případy, že dotace do zemědělské výroby soukromých osob byly využity k nákupu drahých luxusních automobilů45. Jedná se o trestné činy padělání a pozměňování nálepek k označení zboží nebo předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti dle § 145a ZT (TOS až 5 let), zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 TZ (TOS až 12 let), porušení předpisů o nálepkách k označení zboží dle § 148a TZ (TOS až 12 let). Dle návrhu nového TZ bude toto jednání hodnoceno jako dotační podvod dle § 179 (TOS až 10 let).
•
Podvodné konkurzy – v ČR se vyskytlo několik případů mající společné rysy. V první etapě zločinecká organizace prostřednictvím tzv. bílých koní založí obchodní
44 45
Nožina, M. Mezinárodní organizovaný zločin v České republice. Praha : Themis, 2003, s. 89 – 90. Němec, M. Mafie a zločinecké gangy. Praha : EUROUNION, 2003, s. 143.
29
společnost, která načerpá úvěry na nákup zboží. Za toto zboží zaplatí svým dodavatelům první splátku, strhají nálepky ze zboží a zbaví se faktur. Další platby již nejsou realizovány s tím, že zboží nejde na odbyt. Toto zboží však prodají „pod rukou“ za polovinu výrobní ceny. Na základě stížnosti věřitelů je pak podán návrh na prohlášení konkurzu. Nejznámější případ konkurzních podvodů byl zaznamenán v souvislosti s osobou konkurzního správce Igora Brdlíka a konkurzního soudce Jiřího Berky. Modus operandi jejich činnosti spočíval v tom, že prostřednictvím smyšlených věřitelů nechali vyhlásit konkurz na určitou společnost a během prvních dnů působení správců konkurzní podstaty v těchto právnických osobách odčerpali co největší množství finančních prostředků, zařízení a různých objektů formou prodeje svým známým a rodinným příslušníkům za směšné ceny a skutečnou cenu firmy tak uměle snížili, čímž poškozovali zájmy věřitelů. Zde se jedná zejména o trestný čin pletich při řízení konkurzním a vyrovnacím dle § 256b TZ (TOS až 8 let), poškozování věřitele dle § 256 TZ (TOS až 8 let) zvýhodňování věřitele dle § 256a TZ (TOS až 8 let), předlužení dle § 256c TZ (TOS až 5 let), příp. podvodu dle § 250 TZ (TOS až 12 let) a poškozování cizích práv dle § 209 TZ (TOS až 3 léta). •
Pozemkové podvody – jedná se o prodej falšovaných nebo padělaných hypoték a cenných papírů na neexistující pozemky. Toto jednání je trestné jako podvod dle § 250 TZ (TOS až 12 let).
•
Bankovní podvody – tyto podvody jsou prováděny v různých formách (podvody na bankovním zákazníkovi, podvodné manipulace se šeky – tzv. kitting, úvěrové podvody, podvody s úvěrovými kartami a další). Neznámější případ na našem území je spojen se zločinným spolčením kolem osoby Františka Mrázka, kdy jím nastrčené osoby zakládaly obchodní společnosti a v součinnosti s uplacenými pracovníky banky získávali milionové úvěry. Za tři roky připravili české banky o 1 141 300 000 Kč a několik z nich přivedli ke krachu46. Jde o trestné činy podvodu dle § 250 TZ (TOS až 12 let) a úvěrového podvodu § 250b TZ (TOS až 12 let).
•
Padělání peněz – organizace se zaměřují zejména na padělání amerických dolarů a eur. Tato činnost je umožněna technickým pokrokem, kdy se zdokonalují kopírovací stroje, papír a barvy sloužící k výrobě bankovek.
46
Kmenta, J. Kmotr Mrázek. Praha : JKM, 2007, s. 89.
30
Toto jednání je trestné dle §§ 140 – 144 souhrnně označovaných jako trestné činy proti měně (TOS až 15 let). Do podvědomí mi vstoupil zejména případ lehkých topných olejů v 1. polovině 90. let, kde docházelo k obrovským podvodům, jenž spočívaly v tom, že byl zakoupen vlak s nákladem LTO, který byl obratem prodán překupnické či fiktivní firmě, která provedla změnu názvu zboží v dokladech a prodala jej další zapojené společnosti už jako zdaněnou naftu. Nebyla tak naplněna povinnost zaplatit spotřební daň. Kupující osoba tak získala falešné daňové potvrzení a vlak s „naftou“ byl vyvezen do zahraničí, jehož příjemcem byla další zapojená firma. Vývozce poté požádal o zpětné vyplacení spotřební daně, přičemž zisk za jeden vlak mohl dělat až 15 mil. Kč. Tisk uvedl, že v souvislosti s LTO bylo spácháno 13 vražd, zisk pachatelů činil až 5 mld. Kč. Na těchto machinacích se dle údajů podílelo až 900 firem, docházelo k rozsáhlé korupci státních úředníků a škoda pro stát byla odhadována až na 20 mld. Kč. 4.2. Organizovaná drogová kriminalita Obchod s drogami je nejrozšířenější aktivitou zločineckých organizací a přináší nejvyšší zisky. Česká republika je významnou tranzitní zemí, vedou přes ní všechny důležité drogové trasy (balkánská, černomořská, kyjevská, jihovýchodní a rumunská trasa), Ruzyňské letiště je centrem pro drogové kurýry kokainu a postupem času se z ní stala také země cílová pro všechny druhy drog. Navíc je ČR významným výrobcem a distributorem pervitinu. Každý rok se zvyšuje počet osob závislých na drogách a s tím spojené opatřovací kriminality, jako padělání předpisů na léky, vloupání do lékáren, a kriminalita pod vlivem drog. Podle mezinárodních expertů na drogovou kriminalitu vykazují zločinecké organizace ročně zisk z obchodu z drogami kolem 300 miliard dolarů. Obchod s drogami jde ruku v ruce s obchodem se zbraněmi, jelikož ve většině producentských zemích zuří občanské války a peníze utržené za drogy slouží k nákupu zbraní anebo dochází přímo k barterovým obchodům drogy – zbraně. Charakteristika české drogové scény: - zvyšuje se počet zneužívaní léků jako paralen, modafen a nurofen k výrobě metamfetamínů - objevují se nové OPL, které nejsou zachyceny v přílohách k zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách - vzrůstá zneužívání a nelegální distribuce subutexu, což je léčivo vydávané na předpis - na drogovém trhu se zvyšuje poptávka po kokainu - stále ve větší míře se vyskytují drogy nízké kvality o obsahu účinné látky jen 5 – 10%
31
- na český drogový trh přichází derivát kokainu crack, který je až třikrát návykovější než heroin - upevňování pozic kosovských Albánců na drogovém trhu na něž se napojují další zločinecké organizace Ročně zůstane na našem neodhaleno asi 80% dovozu a tranzitu drog, 50% nedovolené výroby drog, 60% nedovoleného dovozu drog a 85% nedovoleného držení a obchodování s drogami47. Každá droga má jiné účinky, proto neexistuje jediný trh s drogami, ale rozpadá se na několik oblastí podle druhů drog. Zločinecké organizace angažované na obchodu s drogami mají různou povahu. •
skupiny organizující pěstování a výrobu
•
skupiny organizující přepravu
•
skupiny organizující distribuci
Tato klasifikace však není absolutní, je jen základní, jelikož některé organizace zabezpečují všechny etapy, některé třeba jen dvě apod. Není vyloučena ani spolupráce těchto skupin. Na našem území je např. monitorována součinnost Albánců, kteří k nám dovážejí heroin se sicilskou Mafií, která od nich heroin kupuje a dále jej rozváží do Západní Evropy a USA. Společenská nebezpečnost tohoto jevu tkví v tom, že drogy pomalu ničí své uživatele. Neustále roste počet uživatelů drog, kdy většina na následky drog umírá. Nebezpečná je i kriminalita související s touto činností. Ti z narkomanů, kteří nezemřou a chtějí se léčit, na to většinou nemají peníze a jejich odvykací programy jsou hrazeny z daní daňových poplatníků. Drogy svým způsobem destabilizují společnost. Z pohledu trestního práva se jedná o trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek dle §§ 187 – 188a TZ (TOS až 15 let). Podle § 187 bude potrestán, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává OPL, přípravek obsahující OPL, prekurzor nebo jed. § 187a postihuje pachatele, který bez povolení přechovává OPL nebo jed v množství větším než malém. Návrh nového TZ částečně dekriminalizoval držení THC, kdy § 252 stanoví za jeho držení v množství větším než malém TOS v maximální míře jednoho roku, přičemž u ostatních druhů OPL zůstává horní hranice trestní sazby na dvou letech.
47
Trávníčková, I. Drogová kriminalita – včera, dnes a zítra. Kriminalistika, 2001, s. 9.
32
Tabulka orientačních hodnot: DRUH heroin
morfin
množství větší než malé
větší rozsah
0,15 g (asi 5 dávek po 30 1,5 g (asi 30 dávek po 50 mg)
mg)
0,3 g (asi 5 dávek po 30 mg)
4,5 g (asi 45 dávek po 100 mg)
kokain
0,25 g (asi 5 dávek po 50 5 g (asi 100 dávek po 50 mg) mg)
THC
0,3 g (asi 10 dávek po 30 7,5 g (asi 250 dávek po 30 mg)
LSD
extáze
mg)
0,0005 (asi 10 dávek po 50 0,006 g (asi 120 dávek po 50 ug)
ug)
1g (asi 10 dávek po 100 mg)
24 g (asi 240 dávek po 100 mg)
amfetamin – base
0,5 g (asi 10 dávek po 50 10 g (asi 200 dávek po 50 mg)
metamfetamin- pervitin
mg)
0,5 g (asi 10 dávek po 50 10 g (asi 200 dávek po 50 mg)
psilocybin – lysohlávky
mg)
0,05 g (asi 5 dávek po 10 3 g (asi 30 dávek po 10 mg) mg)
Zdroj: pokyn NSZ obecné povahy poč. č. 6/2000 Tabulka se v praxi osvědčila, což dokazuje např. rozhodnutí nejvyššího soudu 4 Tz 142/2000, podle kterého za množství větší než malé ve smyslu § 187a odst. 1 TZ je třeba považovat takové množství OPL, které pěti až deseti násobně převyšuje běžnou jednorázovou dávku průměrného konzumenta, aniž by ohrozila jeho život a zdraví. V souvislosti s tím se musím zmínit o ne zcela podloženém názoru převažujícím mezi laickou veřejností, a sice, že zákon o omamných a psychotropních látkách obsahuje mezery ve výčtu těchto látek, který opět vyplul v posledních týdnech na povrch v souvislosti se zneužíváním lékařské byliny zvané šalvěj. Dle mého názoru si lze stěží představit, že by tento právní předpis obsahoval všechny návykové látky. To by v něm musely být uvedeny i předměty denní spotřeby a to je zcela nemožné. § 188 má stejnou podstatu jako § 187, ale předmětem není výroba a opatřování OPL, nýbrž předmětu určeného k výrobě OPL nebo takovéhoto přípravku. Šíření toxikomanie je v § 188a
33
charakterizováno jako svádění, podporování, podněcování nebo šíření jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu. Největší problémy přináší právní kvalifikace jednání spočívající v pěstování rostlin obsahujících OPL pro vlastní potřebu. Toto jednání bylo hodnoceno jako nedovolená výroba dle § 187 TZ ve stádiu přípravy popř. pokusu. Rozpory by mohl odstranit návrh nového TZ, který v § 253 postihuje toto jednání až pěti lety TOS. Pěstování pro „komerční účely“ bude nadále hodnoceno jako dosud48. I. Obchod s heroinem Heroin putuje do ČR výše zmíněnými trasami z oblastí zlatého trojúhelníku (Barma, Thajsko a Laos) a zlatého půlměsíce (Pákistán, Irán a Afghánistán). Základní surovinou je opium, jehož se ročně vyprodukuje několik tisíc tun. Ústřední roli v pašování heroinu hrají Kosovoalbánci, Turci a v poslední době i Bulhaři. V těchto organizacích se také angažují češi zejména v pozicích kurýrů a externistů. Mezi jejich zákazníky patří téměř všechny další zločinecké organizace jakož i Číňané a Vietnamci, kteří se zabývají distribucí v asijské komunitě. Nejnebezpečnější forma heroinu je tzv. bílý heroin o čistotě až 90% účinné látky, jehož
distribucí se zabývají zejména Nigerijci a Yakuza. Nejčastěji je droga pašována
v nákladních a osobních automobilech. Gram heroinu se na českém trhu pohybuje v ceně okolo 1000 Kč. Podle statistických údajů ročně spotřebuje zhruba 15 000 uživatelů při průměrné denní dávce 1gramu přes 5 tun heroinu49. Analýza případů50: Akce NPC Merit – v květnu 2005 došlo k zadržení kurýra heroinu přepravovaného z Bulharska do ČR, cestu organizovala skupina kosovských Albánců. Dva pachatelé ve věku 24 a 41 let byli obviněni z trestného činu nedovolené výroby a držení OPL dle § 187 odst. 1, 2 písm. a), 4 písm. c) TZ. Při prohlídce vozidla nalezli policisté v různých úkrytech celkem 8 kg heroinu. Z tohoto množství bylo možno naředěním získat asi 45 kg heroinu za 36 mil. korun. Akce Titanium Light – v únoru 2005 proběhla akce, při které byla zadržena osoba české národnosti, která byla členem organizované skupiny podílející se na organizování vývozu většího množství heroinu z ČR do Itálie. Akce Mau a Lama – na přelomu let 2000 a 2001 policie zatkla 14 Vietnamců a 10 Čechů zapojených do rozsáhlých nelegálních obchodů s heroinem.
48
Srov. důvodová zpráva k návrhu nového trestního zákona, s. 99, přístupné např. na www.justice.cz Němec, M. Mafie a zločinecké gangy. Praha : EUROUNION Praha, 2003, s. 173. 50 Výroční zprávy NPC za rok 2005 a 2006. 49
34
II. Obchod s kokainem Základní surovinou kokainu je koka, která roste v Jižní Americe (Bolívie, Peru, Kolumbie, Mexiko, Brazílie). Do ČR se dováží prostřednictvím kurýrů (letiště Praha – Ruzyně) v zásilkách zboží (ovoce), které je určeno fiktivním obchodním společnostem nebo tzv. slepými poštovními zásilkami. V současné době se na český trh dostává nejnebezpečnější forma kokainu – crack. Nejvýznamnějšími kokainovými syndikáty jsou kolumbijské kartely. Až do smrti narkobarona Pabla Escobara hrál hlavní úlohu kartel z Medellinu, v současnosti mají rozhodující postavení kartely z Cali a Bogoty. Narkodolary z distribuce kokainu jsou užívány v Jižní Americe k účelům národněosvobozeneckých hnutí. Na našem území se pašováním kokainu ve stále větší míře zabývají čeští občané a reemigranti z Jižní Ameriky, Kosovoalbánci a Nigerijci, jež spolupracují s kolumbijskými kartely. Cena kokainu se pohybuje v rozmezí 1500 – 2000 Kč za gram. V boji proti kokainové kriminalitě bylo dosaženo pouze dílčích úspěchů zadržením jednotlivých kurýrů: V srpnu 1994 byli na ruzyňském letišti zadrženi dva čeští občané cestující z Jižní Ameriky, kteří v zavazadlech pašovali 3,6 kg kokainu51. V lednu 1996 byli zadrženi na ruzyňském letišti 2 Kolumbijci José Jesus D.C. a Pedro Alexander S.Ch., kterým bylo zabaveno 150 balíčků s kokainem52. III. Obchod s Cannabisem Cannabinoidy (hašiš, marihuana) jsou nejužívanější drogou u nás. Jsou považovány za lehkou drogu a na veřejnosti neustále probíhají diskuse týkající se legalizace těchto látek. Sdílím však názor většiny odborníků, že jejich dekriminalizace by vedla ke zvýšení užívání těchto drog a všeobecně k nárůstu kriminality. Asi 60% zboží pochází z domácích zdrojů, kdy tuzemští pěstitelé jsou schopni tzv. hydroponním způsobem produkovat značné množství kvalitní marihuany (až 30% THC) a začíná se objevovat hašiš domácí provenience. Zbytek je k nám dovážen zejména z Maroka, Libanonu, Španělska a Nizozemska. Gram marihuany se pohybuje v ceně okolo 250 Kč za gram, hašiše 400 Kč. Obchodem s cannabinoidy se zabývají zejména arabské drogové sítě, jejichž členové tvoří vysoké procento cizinců nacházejících se na našem území. Drtivá většina prodejců drog pochází z Alžíru, Tuniska a Maroka. V současné době v Praze a v Severních a Západních Čechách působí několik velkých skupin Alžířanů, kteří jsou již zde usídleni několik let, kteří se zabývají nejen obchodem s hašišem, ale i jinými drogami, protože cannabinoidy nejsou tak
51 52
Nožina, M. Mezinárodní organizovaný zločin v České republice. Praha : Themis, 2003, s. 246. Tamtéž, s. 247.
35
lukrativní jako jiné drogy. K pouliční distribuci využívají svých krajanů z azylových středisek. Analýza případu: V roce 2000 pracovníci NPC rozpracovali v rámci akce Alex občana Alžíru A.A., který využíval uprchlíky a azylanty k pouliční distribuci drog. Tunisané prodávají drogu tzv. „na telefon“. Zákazník zavolá na určité číslo na mobilní telefon se SIM kartami s předplacenou službou a s dealerem dohodne místo a čas prodeje. Dealeři často mění tyto karty, aby unikli odhalení. Druhým modem operandi je prodej z osobních aut registrovaných na české občany, kdy nakupující nasedne do auta s několika tuniskými prodejci. Ti mu zkontrolují občanský průkaz, aby v případě odhalení mohli vykonat na něm odvetu53. IV. Obchod s metamfetaminem (pervitinem) Tato syntetická droga je českou specialitou, která je nečastější zneužívanou tvrdou drogou. Vysoká obliba této drogy je důsledkem poměrně snadné výroby v domácích varnách z běžně dostupných prekurzorů. Cena pervitinu na českém trhu se pohybuje okolo 800 Kč za gram. Distribuce je realizována různými skupinami jak českými (zejména Rómové), tak i mezinárodními (zejména z bývalé Jugoslávie). Většina pervitinu je určena pro český trh, menší množství je určeno k vývozu (zejména do SRN). Dochází však také k exportu českých vařičů, kteří jsou ve světě vysoce ceněni. Velkým problémem v této oblasti je snadná dostupnost prekurzorů. Analýza případu: Akce „VAROMA“ - v září 2006 byla ukončena poslední fáze akce, v rámci které byla sledována organizovaná skupina pachatelů, kteří se podíleli na velkoobjemové výrobě metamfetaminu a organizování jeho následného vývozu do SRN. Ve věci bylo zahájeno trestní stíhání 11 osob (osm v ČR a tři v SRN). Při zadržení a domovních prohlídkách na území ČR byly nalezeny 3 kg metamfetaminu a při zadržení kurýrů v SRN 2 kg metamfetaminu. Dále byla při akci zadokumentována a prokázána přeprava nejméně 13 kg metamfetaminu, který byl od konce roku 2004 do července 2005 vyvezen z ČR do SRN. V rámci domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor byly zajištěny pomocné chemické látky v množství desítek kilogramů. Dále bylo zajištěno větší množství laboratorního skla a technických komponentů. U zadržených osob bylo také nalezeno cca 500 000 Kč. Jako organizátoři výroby a distribuce metamfetaminu v ČR byli zjištěni občané bývalé Jugoslávie, kteří figurovali i jako odběratelé a distributoři metamfetaminu v SRN. Za kurýry byli přitom
53
Nožina, M. Mezinárodní organizovaný zločin v České republice. Praha : Themis, 2003, s. 282 – 283.
36
využíváni občané ČR, kteří metamfetamin převáželi do SRN v množství obvykle okolo 500 g v rámci jedné zásilky. Při této akci NPC úzce spolupracovala s policejními a celními orgány v SRN54. V. Obchod se syntetiky Jedná se zejména o extázi, která je k nám převážně dovážena z Nizozemska, Belgie a Polska. Na trhu se objevila nebezpečná napodobenina extáze tzv. duhovka, obsahující piperazin, v souvislosti s níž bylo zaznamenáno i několik úmrtí55. Cena extáze se pohybuje od 50 do 200 Kč za 1 tabletu, výrobní cena jedné tablety se pohybuje kolem 9 Kč. Do ČR je droga pašována menšími zásilkami prostřednictvím kurýrů, kteří využívají autobusovou nebo vlakovou dopravu. V roce 2005 byl v Brně zachycena zásilka extáze v tekuté formě. Zločinecké organizace, až na výjimky, se obchodem se syntetiky nezabývají v důsledku nízkých zisků. Analýza případů: Akce „MEREC“ - v květnu 2006 byli v součinnosti s Útvarem rychlého nasazení PČR zadrženi tři občané izraelské státní příslušnosti, kteří na území České republiky organizovali prodej a distribuci tablet XTC, sypké formy MDMA a kokainu. Orientovali se zejména na prodej tablet extáze a začali si budovat distribuční síť v centru Prahy s cílem obsadit známé diskotéky a kluby. Pachatelé v průběhu páchání trestné činnosti projevili velkou míru adaptability na drogový trh v ČR a podařilo se jim zčásti vytlačit dosavadní dealery z jejich pozic a nahradit je. Svou činnost prováděli organizovaně a značně konspirativně. V rámci akce byly provedeny domovní prohlídky několika bytů na území České republiky, při kterých bylo zajištěno celkem 4 196 kusů tablet extáze a menší množství kokainu, marihuany a LSD. Hodnota zajištěného množství tablet extáze na nelegálním trhu v ČR přesahovala 1 000 000 Kč. Dále byla zajištěna finanční hotovost ve výši 500 000 Kč56. Akce „Orion“ - v březnu 2006 vyvrcholila akce zaměřená na skupinu pěti pachatelů české národnosti. Skupina prováděla distribuci MDMA, LSD a hydroponně pěstované marihuany po celém území ČR. Při domovních prohlídkách bylo zadrženo cca 2 800 tablet MDMA a 600 LSD a odhalena hydroponní pěstírna geneticky upravené marihuany. Všechny osoby byly odsouzeny Městským soudem v Brně k trestům odnětí svobody pro trestný čin dle § 187/1,
54
Výroční zpráva NPC za rok 2006, s. 7. Výroční zpráva NPC za rok 2005, s. 7. 56 Výroční zpráva NPC za rok 2006, s. 8. 55
37
2a) tr. zákona (dva hlavní pachatelé na šest let nepodmíněně, zbytek pachatelů na podmíněné tresty)57. 4.3. Násilná organizovaná kriminalita Násilí uplatňované organizovaným zločinem má dva hlavní cíle. Jednak se jedná o dosažení zisku (loupeže, vydírání) jednak o udržení disciplíny, vyřizování účtů a prosazování zájmů a vlivů (vraždy, ublížení na zdraví). V dnešní době již sice zločinecké organizace nevystupují tak veřejně jako v USA ve 20. letech 20. století prostřednictvím pouličních přestřelek, ale uchylují se k latentním formám organizované trestné činnosti. V některých případech jsou však nuceny použít násilí. Roste profesionalita a brutalita pachatelů, jsou zaznamenány pokusy o působení na svědky i justiční orgány. Jedna z mála skupin, jejíž hlavní činností byla násilná kriminalita za účelem dosažení zisků byl mediálně známý spolek orlických vrahů pojmenovaných po přehradě, kam ukrývali své oběti. Násilnou organizovanou kriminalitu užívají zejména ruskojazyčné, postjugoslávské, arabské a asijské (zejména ve své komunitě) skupiny organizovaného zločinu. •
Racketeering – neboli vydírání je jednou z nejstarších forem organizovaného zločinu, jíž se zabývají dobře vnitřně organizované skupiny pachatelů s hierarchickou strukturou, prvky konspirace, přísnou disciplínou, mlčenlivostí a sankcemi za zradu58. Podstatou vydírání je pod pohrůžkou násilí, hrozby násilím nebo jiné těžké újmy nucení jiného, aby něco konal, strpěl nebo opominul, jak uvádí § 235 TZ, který za tento TČ stanoví trestní sazbu až 12 let. Každý den jsou u nás v průměru vydírání 4 živnostníci. ÚOOZ rozlišuje čtyři modely racketeeringu59: První se podobá klasické loupeži a je těžko odlišitelný od klasické loupeže. Druhý typ se zabývá mimosoudním vymáháním dluhů, který provozují bezpečnostní agentury, jež odkupují pohledávky, které pak vymáhají vyděračským způsobem. Podstatou třetího typu je vybírání poplatků (tzv. výpalné) za fiktivní ochranu, tedy za to, že výběrčí oběti neublíží, pokud zaplatí. Oběti často vydírání ani nenahlásí a raději platí. Nároky pachatelů se však neúměrně zvyšují, což může vést až ke krachu živnostníka. Čtvrtý model představuje zastrašování nebo likvidaci členů konkurenčního gangu. Tato činnost je spojena se zastrašováním, vyhrožováním násilí a to i na rodinných příslušnících a nezřídka s demonstrativními ukázkami síly (ublížení na zdraví, požár, únos, vražda).
57
Tamtéž, s. 18 – 19. Zpráva o činnosti ÚOOZ SKPV P ČR za rok 2006, s. 6. 59 Marešová, A. Násilí uplatňované organizovanými skupinami a organizovaným zločinem. Praha : IKSP, 2000, s. 72. 58
38
Oběťmi jsou osoby s předpokládanými vysokými výdělky jako podnikatelé nebo osoby, které nemají čisté svědomí. •
Vraždy – charakteristickým rysem takových vražd je, že vlastní provedení není primárním cílem pachatelů, ale jedná se o nevyhnutelný sekundární produkt předešlé trestné činnosti60. Jde např. o likvidaci bílých koní, kteří jsou již nepotřební, u nichž hrozí, že dojde k vyzrazení trestné činnosti páchanou zločineckou organizací nebo o nájemné vraždy, jimiž se zabývají některé organizované skupiny. V podání ruskojazyčných seskupení má vražda mimo jiné úlohu zastrašovacího prostředku. Nájemní vrazi bývají často najímání podnikateli k vyřizování účtů. O vraždě tito lidé hovoří jako o kšeftu, zakázce a jedná se o podnikání jako každé jiné. Nájemnými vrahy jsou převážně mladí muži cizích národností s průměrným až nadprůměrným intelektem a maximálně středoškolským vzděláním. Nebývají součástí zločinecký struktur, jsou jimi však placeni nebo jsou součástí těchto hierarchií na úrovni nejvyššího článku jako ochranka hlavního šéfa, nezdržují se v jednom státě, ale cestují po světě, aby tak snížili riziko odhalení, pracují velmi detailně, pozorně a podrobně.
•
Loupeže – jsou trestné činy, kdy pachatel v úmyslu zmocnit se cizí věci užívá násilí nebo pohrůžku násilím. K dokonání postačuje tedy užití násilí (nebo pohrůžka), které však musí být v příčinné souvislosti s úmyslem získání prospěchu. V podání zločineckých organizací se jedná o velké, plánovité, koordinované, ozbrojené akce, které nemůže provést jedna nebo dvě osoby. Pachatele této trestné činnosti bývají mladí muži maximálně průměrné inteligence, recidivisté, kteří neváhají užít násilí. Nejznámější skupinou provádějící loupeže na území Prahy byl Berdychův gang, jemuž poskytovali ochranu policejní důstojníci speciálního policejního útvaru OBOZ, za což byli podílníci na zisku.
První případy racketeeringu se objevil v Praze, kde Rusové ovládli pěší zónu v Kaprově ulici a poskytovali tzv. kryšu (vybírání výpalného) stánkařům. Když někdo odmítl zaplatit, nejprve zničili zboží, při druhém odmítnutí zapálili stánek nebo ukradli prodejci auto a nakonec se uchylovali k fyzickému násilí. Dokonce docházelo i k přestřelkám. V Západních Čechách bylo vybírání výpalného v rukou Jugoslávců, kteří však byli postupem času vytlačeni tvrdšími skupiny z Ruska. V roce 2000 byla rozpracována skupina kosovských Albánců, která pomoci Romů na Karlovarsku vydírala své krajany, majitele zlatnictví. Na pražském autobusovém nádraží působí dagestánská mafie, která vybírá tzv. mýtné od občanů bývalého
60
Zpráva o činnosti ÚOOZ SKPV P ČR za rok 2006, s. 5.
39
SSSR, kteří projíždějí přes ČR. Na podzim loňského roku byl zadržen podnikatel Milan Zádamský a další členové gangu, kteří vydírali podnikatele v Západních Čechách. V rámci akce „MARUNA“ byla v červenci 2006 zadržena organizovaná skupina pachatelů, jejímž oficiálním předmětem podnikání byly „nebankovní operace pro řešení druhotné platební neschopnosti a vymáhání pohledávek po celé ČR i v zahraničí“. Ze získaných informací však bylo patrné, že forma vymáhání pohledávek naplňuje skutkovou podstatu trestných činů vydírání dle ust. § 235 tr. zákona a omezování osobní svobody dle ust. § 231 tr. zákona. V průběhu prověřování bylo na základě dalších zjištěných poznatků rozšířeno trestní řízení ještě o obchodování s lidmi dle ust. § 232a tr. zákona. Celkem bylo obviněno 7 osob (jeden obviněný již byl ve výkonu trestu odnětí svobody pro jinou trestnou činnost)61. V těchto případech půjde o trestné činy vraždy dle § 219 TZ, z pozice objednatele půjde k návodu vraždy dle § 10 odst. 1 písm. b) TZ k § 219 TZ, ublížení na zdraví dle §§ 221 a 222 TZ, loupeže dle § 234 TZ, lichvy dle § 253 TZ a vydírání dle § 235 TZ. Návrh nového trestního zákona počítá s vyššími trestními sazbami a v oblasti vražd ve 2. odstavci § 108 výslovně a kvalifikovaně postihuje předem promyšlené vraždy, kam lze řadit i vraždy na objednávku. 4.4. Praní špinavých peněz Praní špinavých peněz je jedním z významných znaků organizovaného zločinu a zároveň jeho formou, která slouží k legalizaci výnosů z organizované trestné činnosti. Tento jev lze zjednodušeně charakterizovat jako přeměnu ilegálně získaných peněz na legální finanční a majetkové prostředky. Roční zisky ze zločinu v ČR jsou odhadovány na stovky miliard korun, které je nutno samozřejmě legalizovat. Jedná se o velmi složitý, samostatný proces, jenž bývá v praxi oddělen od vlastního páchání kriminality, jehož cílem je zastření původu a vytvoření nové identity peněžních prostředků. Praní špinavých peněz probíhá ve třech etapách: 1. Zavedení peněz v hotovosti do finančního systému – jedna z forem této fáze zvaná „smurfing“ zahrnuje shromažďování a rozmisťování hotovostních prostředků na bankovní účty prostřednictvím bezúhonných pomocníků, kteří za provizi ukládají hotové peníze v menších obnosech do různých bank. Formy smurfingu spočívají např. v ukládání velkého počtu vkladů do určité výše, která je dána opatřeními proti legalizaci výnosů z trestné činnosti daného státu nebo v hotovostním nákupu bankovních šeků do stejné výše. Pět až dvanáct pomocníků legalizují peníze v několika transakčních operacích, z nichž první transakcí jsou
61
Zpráva o činnosti ÚOOZ SKPV P ČR za rok 2006, s. 8.
40
hotovostní vklady na mnoho účtů a poté následuje slučování peněz na jeden účet. Další forma se nazývá směšování tržeb, která spočívá v promísení výnosů z trestné činnosti s legálními zisky. 2. Zahlazení stop špinavých peněz (layering) – účelem této etapy je samotné zastření zdroje a původu peněz. Výnosy z trestné činnosti procházejí postupně hotovostními a bezhotovostními operacemi, vstupují na účty bank, aby je vzápětí opustily a byly za ně nakoupeny cenné papíry a ty obratem prodány a nakoupeny drahé kameny, zlato, nemovitosti, umělecká díla či starožitnosti a následně se vrátily opět na jiný účet do jiné banky. Cílem je jednak dát tomuto kapitálu novou identitu a jednak přerušit možnost sledovat toky peněz 3. Návrat a legalizace (integrace) – výnosy, které prošly celým procesem a zastřely tak svůj původ, se vracejí ve formě nezávadného a často již i zdaněného příjmu původnímu majiteli. Trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti postihuje § 252a TZ trestem odnětí svobody až na osm let. Bohužel ve statistikách tento trestný čin nefiguruje, jelikož nejsou efektivně využívány prostředky boje proti tomuto institutu a situace v této oblasti je žalostná. Návrh nového TZ doplňuje úpravu, která se vztahuje i na věci a majetkové hodnoty nabyté nejen v ČR, ale i v zahraničí a navíc přidává novou skutkovou podstatu, a to legalizaci výnosů z trestné činnosti z nedbalosti62, která by měla stíhat pachatele, který z nedbalosti umožní jinému zastřít původ nebo zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty ve větší hodnotě. Toto ustanovení bude tedy zejména „bičem“ pro nedbalé bankovní úředníky aj. Tuto formu organizované kriminality prakticky užívají všechny zločinecké organizace k zastření svého zisku. 4.5. Korupce Korupce je jedním z nástrojů organizovaného zločinu k zabezpečení své nelegální činnosti, který lze charakterizovat jako zneužití veřejné moci pro soukromý prospěch, a který dokáže otřást i základy právního státu, proniká do veřejné správy, justice, policie. Co se týče uplácení v České republice, situace není nějak příznivá. Značné je to zejména v oblasti policie, tedy orgánu, který je pro boj proti organizované kriminalitě přímo určen. Zločinecké organizace uplatňují korupci ve snaze získat informace, k průniku do mocenských struktur, zajistit si bezpečnost apod., přičemž jimi prováděná korupce nabývá ohromných, nekontrolovatelných a nepředvídatelných rozměrů v důsledku jejich velkého bohatství. V politice se poslední dobou objevují obrovské korupční skandály a ač to tak nevypadá i za nimi stojí organizovaný zločin, který si tak zajišťuje postavení a přímo ovlivňuje politické
62
§ 184 návrhu trestního zákona.
41
dění ve svůj prospěch. Např. z odposlechů v rámci policejní akce s příznačným názvem „Krakatice“ a z písemných záznamů zavražděného podnikatele Františka Mrázka přímo vyplývá na jaké státníky měl kontakty a které politické špičky byly na jeho výplatní listině (např. Josef Hojdar, Stanislav Gross, Miroslav Šlouf, Vlastimil Tlustý atd.). Trestný čin úplatkářství je obsažen v §§ 160 – 163 TZ, jež postihují jednak pachatele, který úplatek přijímá popř. požaduje a jednak toho, kdo jej nabízí. Pro společnost znamená vyšší stupeň nebezpečnosti přijímání úplatku než podplácení, protože ten, kdo jej inkasuje, může již přímo působit na obstarání věcí veřejného zájmu, kdežto u podplácení nemusí nutně dojít k přijetí úplatku a není tak přímo ohrožen zájem na obstarávání veřejných věcí. 4.6. Nelegální obchod se zbraněmi Nelegální obchod se zbraněmi úzce souvisí s obchodem s drogami, kdy suroviny na jejich výrobu se pěstují především v oblastech ozbrojených nepokojů. Dochází zde tedy k barterovým obchodům drogy – zbraně. Zločinecké skupiny zabývající se touto velice latentní činností působí po celém světě. Převažuje obchod s použitými zbraněmi pro nátlakové skupiny jako jsou pouliční gangy (ve Francii se např. vyskytly zbraně původně užívané v konfliktu v bývalé Jugoslávii), a proto náklady nejsou spojeny s výrobou zbraní, ale s dopravou. Zbraně jsou zvláštním druhem zboží, které podléhá kontrole a k jejich vývozu je potřeba určitého povolení. Kriminální organizace často tato povolení padělají a poté bez omezení obchodují se zbraněmi. Přitom byly zaznamenány případy, kdy vlády některých států vědomě akceptovaly takovýto padělaný certifikát63. Navíc přeprava zbraní je značně riziková, jelikož se špatně ukrývají a nebezpečí odhalení je tak velké. I přes to všechno je obchod se zbraněmi druhou nejvýnosnější aktivitou organizovaného zločinu. V ČR v oblasti nelegálního obchodu se zbraněmi je stabilizovaná a téměř neměnná. České zbraně jsou velice kvalitní a za hranicemi žádané. Velice oblíbený je samopal „Škorpion“ a pistole ČZ a trhavina Semtex. V 90. letech 20. století, kdy byly likvidovány zbraní a munice byly k dispozici tisíce samopalů „Škorpion“, které byly leckde skladovány bez řádné evidence a obchodoval s nimi kde kdo. Zbraně se na černém trhu prodávají bez výrobních čísel s možností adaptovat na zbraně tlumič, ke kompletaci dochází v domácích dílnách. Výbušniny jsou odcizovány z prostředí, kde dochází k jejich průmyslovému vyžití. Pachatelé zabývající se nelegálním obchodem se zbraněmi a výbušninami se vyskytují převážně mezi těmi, jejichž předmětem podnikání je obchod se zbraněmi, mezi osobami, které mají nebo měly přístup ke zbraním v rámci Armády ČR a sběrateli historických zbraní a pokud sami
63
Němec, M. Mafie a zločinecké gangy. Praha : EUROUNION, 2003, s. 185 – 193.
42
nemají potřebné kontakty na kupce, dodávají je zločineckým organizacím, které je mají. Vyskytují se snahy překupníků zbraně prodávat do embargovaných oblastí64. Velice častým modem operandi je prodávání fiktivně znehodnocených zbraní. Touto činností se zabývají specializované firmy, které jsou povinny zbraně upravit tak, aby nebyly funkční. V praxi však dochází pouze k deklaraci zbraní za znehodnocené a tyto jsou pak „jako sběratelské kusy“ prodávány zločineckým organizacím, které je po menší úpravě mohou obchodovat opět jako funkční. V souvislosti s touto kriminalitou přicházejí do úvahy trestné činy dle §§ 124d – 124f (porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a §§ 185 a 185a TZ (nedovolené ozbrojování a vývoj, výroba a držení zakázaných bojových prostředků). Analýza případu: Po téměř půlročním monitoringu obchodování se zbraněmi zadrželi v polovině měsíce října roku 2005 detektivové Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu v rámci akce s krycím názvem Rampuš skupinu osob. Na Liberecku a na území Středočeského kraje a Královéhradeckého kraje zatkli detektivové celkem šest pachatelů české národnosti. Jde o pět mužů ve věku 24-46 let a jednu ženu ve věku 36 let. Zadržení byli obviněni z trestných činů porušování předpisů o nakládání s kontrolovaným zbožím a technologiemi, porušování předpisů o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, nedovoleného ozbrojování a vývoje, výroby a držení zakázaných bojových prostředků. Trestné činnosti se měli členové organizované skupiny dopouštět převážně tím, že bez patřičné licence prodávali vojenský materiál do zahraničí. Při domovních prohlídkách bylo nalezeno větší množství nejrůznějších typů zbraní naší i zahraniční výroby, munice, písemné materiály i počítačový hardware. Dva hlavní pachatelé (manželé) byli odsouzeni k úhrnnému trestu 10 let odnětí svobody65. 4.7. Převaděčství, obchod s lidmi, prostituce Pro tyto formy organizovaného zločinu je charakteristické, že předmětem trestné činnosti jsou lidé. Nelegální migraci lze charakterizovat jako zprostředkovávání ilegálního překročení státních hranic za účelem získání hmotného prospěchu. Díky své geografické poloze je ČR významným tranzitním státem nelegálních migrantů. Ročně překročí naše hranice na 30 000 nelegálních migrantů. Tato trestná činnost je vysoce organizována, kdy část skupiny zajišťuje rekrutování běženců v domovských zemích, další realizují přechod přes hranice a další nakládání s migranty. Nelegální migrace je taktéž jednou z příčin organizované 64 65
Tamtéž. Zdroj ÚOOZ.
43
kriminality, kdy skupiny organizovaného zločinu si takto opatřují nové spolupracovníky. S touto formou organizované kriminality souvisí další trestná činnost jako např. padělání dokladů, korupce, maření výkonu úředního rozhodnutí). Jelikož se jedná o „přeshraniční“ kriminalitu, je při jejím odhalování nutná mezinárodní spolupráce. Českou republikou vede jedna z tras migrace z Asie a prochází jí i velký počet migrantů z balkánských zemí, zejména z bývalé Jugoslávie. Trasa asijské migrace vede přes území bývalého SSSR. Do ČR se migranti dopravují letecky nebo vlakem, přes území Slovenska. Migranti z Balkánu přicházejí přes Maďarsko a Slovensko formou pěšího přechodu přes hranice. V poslední letech stoupají případy, kdy běženci jsou přepravováni v nákladových prostorech nákladních automobilů, popř. v zavazadlových prostorech osobních aut. Složitost boje proti této formě organizovaného zločinu spočívá zejména v tom, že neustále dochází k obměnám převaděčských tras. Většina migrantů putuje dál do SRN, jen část Číňanů, Vietnamců a Ukrajinců, kteří zde zůstávají jako nelegální pracovníci. Částky za uskutečnění převodu přes hranice se pohybují řádově v tisícovkách dolarů, kdy migranti ve většině případu touto částkou nedisponují, a tak jsou zneužívání k různým nelegálním činnostem jako prostituce, krádeže apod. Z pohledu trestního zákona se jedná o trestný čin nedovoleného překročení státní hranic dle §§ 171a a 171b zařazený do hlavy třetí (trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných, oddílu šestého (jiná rušení činnosti státního orgánu). Skutková podstata se vyznačuje nízkou trestní sazbou, s čehož lze usoudit, že společenská nebezpečnost tohoto trestného činu není tak vysoká, protože nesouvisí, až na výjimky, s násilnými projevy. Na druhou stranu se jedná o jeden z projevu vysoce nebezpečné organizované kriminality a měla by tak být náležitě postihována. Navíc nemalé prostředky získávané od migrantů bývají používány k dalším nelegálním činnostem zločinecké organizace. Nelegální migrace dále vytváří podmínky pro růst trestné činnosti a poškozuje zájmy státu tím, že bez jeho svolení zvyšuje počet cizinců ve státě a uměle tak mění strukturu společnosti. Ke zkvalitnění právní úpravy v této oblasti přispěl návrh nového TZ, který jednak zvýšil trestní sazby u stávajících skutkových podstat a jednak zavedl dva nové trestné činy, a sice napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky a neoprávněné zaměstnávání cizinců66. Obchodování s lidmi je jednou z nejzávažnějších forem organizované kriminality, kdy dochází k najímání, dopravě transferům, ukrývání nebo přijímání osob pod hrozbou nebo za použití síly nebo jiných forem nátlaku, únosem, lstí, podvodem, zneužitím situace bezbrannosti
66
Tato ustanovení postihují jednání, které usnadňují aktivity v celé této oblasti a dosud nebyla trestná.
44
za účelem vykořisťování67. Miliony lidí jsou každým rokem vystaveny podmínkám, za kterých je s nimi nakládáno v příkrém rozporu se základními lidskými právy, jednotlivci jsou prodáváni a kupováni jako zboží, nuceni k prostituci a k otrockým pracím.Mezinárodní organizace pro migraci odhaduje, že se každoročně stane obětí obchodování asi 2 miliony lidí, převážně žen a dětí. Oběti bývají často unášeny, prodávány svými rodiči a vícenásobně obchodovány mezi různými organizacemi. Klíčovým znakem obchodování je vykořisťování obětí nucenou prací. Obchodování s lidmi se stalo třetím nejvýnosnějším typem organizovaného zločinu. Příčinami obchodování s lidmi jsou jednak ekonomické faktory jako chudoba, hlad, nezaměstnanost, dále sociální, kulturní, politické a mezinárodní faktory. ČR zůstává nadále převážně tranzitní zemí. Ve stále větší míře se však u nás objevují ukrajinští dělníci, kteří pracují hluboko pod hranicí životního minima a dívky z Balkánu, bývalého Sovětského svazu, Thajska a Mongolska, které jsou dopravovány do nočních podniků a nuceny k prostituci. Tyto oběti jsou převáděny přes hranice jako nelegální migranti a poté zneužívány k výše uvedeným účelům. České dívky jsou lákány za jiným účelem do zahraničí a zde pak jsou nuceny k prostituci. Právě obchodování s lidmi za účelem komerčního sexuálního zneužívání se těší vysoké oblibě. § 232a TZ postihuje trestný čin obchodování s lidmi v krajních případech až 15 lety trestu odnětí svobody. Související skutkové podstaty obsahuje § 216a TZ, který trestá trestný čin obchodování s dětmi, § 205 TZ - ohrožování mravnosti, § 233 – zavlečení do ciziny, § 209a TZ – nedovolené nakládání s tkáněmi a orgány a § 204 – kuplířství. Návrh nového TZ obsahuje precizaci a rozšíření postihovaných jednání v této oblasti. Nelegální migrací a obchodem s lidmi na našem území se zabývají zejména postsovětské a postjugoslávské organizace, v posledních letech pak Vietnamci, Číňané a skupiny z Balkánu. Analýza případů: V roce 1998 byla okresním soudem v Chomutově odsouzena k nepodmíněným trestům odnětí svobody (od tří do deseti let, k vyhoštění po odpykání trestu a k propadnutí majetku) skupina devíti Bulharů, kteří zajišťovali organizování prostituce v Severních Čechách. Členové tohoto zločinného spolčení nutili ženy k prostituci výhružkami, fyzickými tresty i hrubým násilím. Denní zisk z této činnosti představoval cca 100 000 Kč. Oběťmi byly ženy
67
čl. 3 písm. a) Protokolu o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi, doplňující Konvenci Spojených národů proti mezinárodnímu organizovanému zločinu.
45
bulharské národnosti, které byly do naší republiky vylákány pod záminkou výhodného zaměstnání na pozici servírka68. V dubnu 1999 pozatýkala česká a německá policie v rámci akce „Tornádo“ 52 členů převaděčské organizace, jehož členy byli Češi, Jugoslávci, Afgánci a Vietnamci, a který si touto činnosti vydělal 120 mil. korun. Podstatou činnosti této skupiny bylo, že přes hranici současně převáděli dvě skupiny migrantů pro případ odhalení. V září 2006 byla v rámci akce „FORMAN MEGANE“ zadrženo 11 pachatelů ilegální migrace. Od roku 2004 se vytvořila mezinárodní organizace složená z Asiatů, Čechů a Slováků. Migranty z Vietnamu a Číny přepravovali přes Slovensko, kde je nakládali na ložnou plochu kamionů. ČR byla tranzitní zemí, cílové země byly západní státy EU. Všichni byli obviněni pro nedovolené překročení státní hranice dle § 171a TZ a zločinné spolčení dle § 163a TZ. Od roku 2004 převedli minimálně 700 lidí. Na podzim 2004 byla realizována mezinárodní zločinecká organizace působící na území ČR, Vietnamu a SRN. Skupina složená z šesti Vietnamců provozovala trestnou činnost kvalifikovanou jako kuplířství dle § 204 TZ a obchodování s lidmi dle § 232a TZ69. 4.8. Další formy organizované kriminality •
organizované krádeže motorových vozidel - na něž se specializují bulharské a ruskojazyčné skupiny ve spolupráci s českými pachateli. Ročně bývá odcizeno kolem 20 000 dvoustopých motorových vozidel, která jsou poté převážena s padělanými doklady do Polska, Ruska na Ukrajinu a dál na východ. Některá vozidla jsou kradena na zakázku. Většinou se každá skupina specializuje na jeden typ auta. Vozy jsou odtaženy do uzavřených objektů a teprve zde jsou otevřeny, přestříkány, přeraženy čísla a změněna identita. Poté jsou taková vozidla odvezeny do zahraničí. Podle trestního zákona půjde o trestný čin krádeže dle § 247 a v případě padělání technických průkazů padělání a pozměňování veřejné listiny dle § 176.
•
krádeže uměleckých předmětů – tato aktivita se projevovala zejména v 80. letech 20. století, dnes je prováděna především na objednávku. Jedná se o trestný čin krádeže dle § 247.
•
organizovaná trestná činnost pytláckých skupin – tato činnost je vedena snahou o bezpracné získání kvalitního a drahého masa a spočívá v hromadně organizovaných a mnohdy sadistických lovech zvěře a ryb. Zde půjde o TČ pytláctví dle § 178a TZ,
68 69
Němec, M. Mafie a zločinecké gangy. Praha : EUROUNION, 2003, s. 197 – 198. Tento a dva předcházející případy pocházejí ze zdrojů ÚOOZ.
46
který ve druhém odstavci
prozíravě obsahuje kvalifikovaný znak organizované
skupiny. •
počítačová a internetová organizovaná kriminalita – zde je třeba rozlišovat kriminalitu páchanou na počítačích (např. ilegální softwary) a prostřednictvím počítače a internetu (počítačové pirátství, šíření pornografie apod.). Půjde především o trestný čin poškození a zneužití záznamu na nosiči informací dle § 257a TZ, který spočívá ve získání přístupu k nosiči informací a v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu tyto informace zneužije, poškodí nebo zničí nebo učiní zásah do technického nebo programového vybavení počítače. Dále TČ porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databází (tzv. počítačové pirátství) dle § 152 TZ.
47
5. Boj proti organizovanému zločinu Boj proti organizované kriminalitě lze charakterizovat jako souhrn veškerých prostředků, které lze použít k odhalování, vyšetřování, postihování a předcházení organizované trestné činnosti. Nástroje a metody boje proti organizovanému zločinu vykazují na rozdíl od obecných prostředků zvláštní charakteristické rysy70: velmi intenzivní zásahy do lidských práv a svobod – dle mého názoru mimořádné situace vyžadují mimořádná řešení, proto je nutno k boji proti organizované kriminalitě používat progresivní prostředky, jež mnohdy omezují základní lidská práva. Je však nutno vytvořit minimálně zákonný rámec pro aplikaci takovýchto metod a kontrolní mechanismy, aby nedocházelo k jejich zneužívání příslušnými orgány, které mohou spolupracovat se zločineckými organizacemi a nedošlo tak k situaci, kdy by se tato zbraň proti organizovanému zločinu obrátila proti společnosti. utajení aplikace těchto metod – zločinecké organizace mají velice dobré a kvalitní informace a informátory a stejně jako OČTŘ používají velmi progresivní metody pro své činnosti. Proto je nutné tyto prostředky aplikovat tak, aby se o nich subjekty, vůči nimž jsou užity, nedověděly, tzn. absolutní utajení před nepovolanými osobami resp. známost jen pro určité osoby. problém důkazní hodnoty těchto nástrojů – jelikož tyto prostředky vykazují oba výše uvedené rysy, je obtížné je použít jako důkaz v trestním řízení a mnozí soudci se k nim staví velmi skepticky. Nicméně se tyto metody vyznačují značnou dynamikou stejně jako celá problematika, a proto při jejich aplikaci nelze vycházet z ustrnulých elementárních právních pravidel. 5.1. 5.1.1.
Současný stav boje s organizovaným zločinem Právní prostředky boje proti organizovanému zločinu
Nejvýznamnějšími nástroji jsou legislativní akty vydávané v různých právních odvětvích a oblastech. V trestním právu hmotném je relevantní pojem zločinné spolčení v § 89 odst. 17, jehož význam je čistě doktrinální, jelikož stanoví určité hranice pro podřazení zločineckých skupin pod tento pojem. Jde tedy o normu definiční. Pokud tedy konkrétní organizace splňuje požadavky § 89 odst. 17, lze na její členy aplikovat další ustanovení trestního zákona. § 163a odst. 1 postihuje zakladatele, členy i další podpůrné osoby zločinného spolčení až deseti lety 70
Scheinost, M. Organizovaná kriminalita z pohledu kriminologie a trestního práva. Praha : IKSP, 1996, s. 27 – 29.
48
odnětí svobody. Druhý a třetí odstavec reflektuje teroristické organizace, resp. jejich členy. Pro trestní odpovědnost pachatelů dle § 163a není významné, zda dojde ke spáchání konkrétního trestného činu uvedeného ve zvláštní části trestního zákona. Trestné je již jednání popsané v odstavcích 1 až 3 tohoto ustanovení. § 163a odst. 4 řeší vztah mezi §§ 163a a 43, 44, které se na pachatele trestného činu dle § 163a nepoužijí. Ustanovení §§ 43 a 44 TZ se aplikují na pachatele, který je členem nebo pomocníkem zločinného spolčení a navíc již musí spáchat konkrétní úmyslný trestný čin uvedený ve zvláštní části trestního zákona. U takovéto osoby se zvyšuje horní hranice zákonné trestní sazby odnětí svobody o jednu třetinu. Trestní zákon ve zvláštní části užívá u některých trestných činů pojem organizované skupiny jako znak kvalifikované skutkové podstaty. Rozlišení právní kvalifikace trestného činu loupeže dle § 234 spáchaného jedním pachatelem, organizovanou skupinou nebo zločinným spolčením:
Individuální pachatel
V 1. odst. 2 – 10 let TOS
Organizovaná skupina
2. odst. písm. a) 5 – 12 TOS
Zločinné spolčení
§ 163a odst. 1 2 – 10 TOS
2. odst. písm. a) + § 44 5 – 15 TOS
§ 163b se týká účinné lítosti, nebo – li ten, kdo spáchá čin uvedený v 163a není trestný, učiní-li o zločinném spolčení oznámení orgánům činným v trestním řízení v době, kdy ještě mohlo být odstraněno nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem. § 163c
49
upravuje beztrestnost agenta, který se účastní činnosti zločinného spolčen s cílem odhalit jeho pachatele. Dalším významným krokem vpřed bylo zavedení nového trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti71, který postihuje pachatele, který zastírá původ nebo znemožňuje zjištění původu věci nebo jiné majetkové hodnoty získané trestnou činností anebo osobu, která jinému spáchání tohoto činu umožní. Bohužel toto ustanovení není příslušnými orgány efektivně využíváno. Trestní právo procesní disponuje mnoha prostředky sloužících k rozkrývání, objasňování a trestání trestné činnosti. Nelze však všechny tyto prostředky aplikovat v oblasti organizované kriminality. Na druhou stranu však trestní řád obsahuje nástroje určené přímo pro boj s organizovaným zločinem. Mezi nejvýznamnější patří operativně pátrací prostředky, jimiž se rozumí předstíraný převod, sledování osob a věcí, použití agenta. Operativně pátrací prostředky (dále jen „OPP“) lze charakterizovat jako souhrn opatření policejních orgánů uskutečňovaných podle trestního řádu a v souladu s dalšími právními předpisy, jejichž účelem je předcházení, odhalování a objasňování trestné činnosti, jakož i pátrání po skrývajících se pachatelích72. V teorii se vyskytují dva protichůdné názory k povaze těchto nástrojů. Jedna část uvádí, že OPP mají postavení důkazů, druhá část zase tvrdí, že OPP neposkytují přímý poznatek pro dokazování. Můj názor je ten, že OPP mají mít postavení důkazu pokud jsou správně provedeny a zachyceny na záznamu nebo protokolu o použití a provedení operativně pátracích prostředků. De lege lata vyplývají podmínky užití OPP z dikce § 158b odst. 2 a 3 TŘ: a) trestní řízení o úmyslné trestném činu b) zaměření na získání skutečnosti důležitých pouze pro dané trestní řízení c) tyto prostředky lze použít jen tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo by bylo dosažení podstatně ztížené d) operativně pátrací prostředky mohou omezit práva a svobody osob jen v nezbytně nutné míře Předstíraným převodem je dle § 158c TŘ předstírání koupě, prodeje nebo jiného převodu věci k jejímuž držení je třeba zvláštního povolení, jejíž držení je nepřípustné, která pochází z trestného činu nebo která je určena ke spáchání trestného činu. Výsledkem předstíraného převodu je záznam, který má jednak informovat dozorujícího státního zástupce
71
§ 252a zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. I. díl. 4. doplněné a přepracované vydán. Praha : C.H.Beck, 2002, s. 968
72
50
a jednak dokládat skutečnost o předstíraném převodu, popis skutkového děje a identifikaci osoby vůči níž byl tento nástroj použit. Předstíraný převod má význam tam, kde je nutno prokázat, že osoba nebo skupina osob (zločinné spolčení) obchoduje s nelegálním zbožím (drogy, zbraně apod.). Předstíraný převod provádí zejména policejní agent nebo pracovník kriminální Policie se smyšlenou legendou za splnění zákonných podmínek Sledování osob a věcí znamená získávání poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými prostředky73 (prostorový odposlech, sledování apod.) § 158d TŘ upravuje tři základní typy sledování osoby a věci: 1) obecné sledování osob a věcí dle odst. 1, aniž by šlo o případy uvedené v odst. 3 nebo aniž by o něm byly pořizovány záznamy 2) sledování dle odst. 2, při němž jsou pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy 3) sledování podle odst. 3, kdy dochází k zásahu do některých ústavně chráněných práva svobod občanů Je nutno rozlišovat mezi sledování osob a věcí dle TŘ a zák. o policii. § 158d TŘ přichází do úvahu jen v trestním řízení, naopak podle § 47a odst. 3 zák. o policii lze postupovat při plnění úkolů Policie ČR v době, kdy zjištěné skutečnosti nenasvědčují důvodnému podezření ze spáchání trestného činu. Podstata použití agenta spočívá v tom, že při vyšetřování trestných činů uvedených v § 158e TŘ lze využít agenta, který je příslušníkem Policie ČR se zastřenou totožností a účelem své činnosti. Jedná se o velice náročný a diskutovaný institut. Agentem se může stát pouze speciálně vycvičený příslušník Policie ČR a musí splňovat přísná kritéria, jelikož často bývá ohrožen na životě. V USA je institut agenta zřejmě nejúčinnější, ačkoli zde neexistuje žádná zákonná úprava, nýbrž je praxe řízena interními předpisy. Stejná situace existuje i ve Velké Británii, Nizozemsku a Belgii. V ostatních evropských státech se vyskytuje zákonná úprava této problematiky. K tomu, aby agent mohl důsledně plnit své povinnosti, musí mnohdy proniknout do struktury organizace. Zde vyvstává otázka, zda je mu povoleno páchat trestné činy. V odborné veřejnosti se vyskytují dva názory. Jedni argumentují tím, že jedině za této podmínky má institut agenta vůbec nějaký smysl. Druzí zastávají názor, že je zcela nemožné, aby státní orgán mohl páchat trestnou činnost, což by mohlo mít nedobrý dopad na morálku
73
§ 158d zák. č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
51
celé Policie a mohlo by to vést k různým excesům74. Např. v USA má agent široké pole působnosti a zásadně je, za splnění přísných podmínek, beztrestný. Můj názor je ten, že tento problém nelze zobecňovat, ale je třeba ho hodnotit dle nastalých okolností. V každém případě by se však agent neměl uchylovat k páchání určitých trestných činů jako je vražda apod. Pro tyto situace je třeba se zamyslet a vytvořit určitá řešení75. Dle § 163c TZ je agent beztrestný pouze za čin účasti na zločinném spolčení nebo jeho podpory dle § 163a, jestliže se jej dopustil s cílem odhalit pachatele trestné činnosti spáchané ve prospěch zločinného spolčení. Na beztrestnost agenta bude nutno tedy vztáhnout jiná ustanovení jako §§ 13 a 14 TZ. V případě návrhu nového trestního zákona je však již situace jiná. Vedle trestní neodpovědnosti agenta za účast na činnosti organizované zločinecké skupiny nebo její podpory, není trestný také pro trestné činy uvedené v odstavci druhém § 330 návrhu nového TZ, jestliže se jich dopustil s cílem odhalit pachatele trestné činnosti spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Tuto úpravu shledávám jako obrovský krok vpřed, jelikož činnost agenta již nebude tak striktně svázaná rigidní právní úpravou. Na druhou stranu však bude nutno vytvořit určitý kontrolní mechanismus, aby nedocházelo ke zneužívání tohoto institutu. Z § 163c odst. 2 vyplývá, že v našich podmínkách je vyloučena pozice agenta – provokatéra, tedy agenta, který sám aktivně podněcuje či navádí jiné osoby k páchání trestného činu nebo iniciuje založení zločinecké organizace1. V teorii převažují názory, že by zavedení tohoto institutu bylo nezákonné, jelikož nelze poskytnout beztrestnost osobě, která sama organizuje nebo navádí někoho ke spáchání trestného činu, že tedy sám vyprovokoval ohrožení nějakého společenského zájmu. Já si ale dokážu představit opak. Pokud by to vedlo k rozkrytí zločinecké organizace a bylo-li by možno zajistit včasné zabránění dokonání trestného činu (např. policejním zásahem) a dopadnout tak pachatele stejně jako jejich organizátory při činu, proč ne? Zákon o Policii ČR č. 283/1991 Sb. v této souvislosti obsahuje v §§ 23a – 23f tzv. oprávnění
k používání
podpůrných
operativně
pátracích
prostředků,
jež
lze
charakterizovat jako speciální prvky operativně pátrací činnosti, využívané před zahájením trestního řízení (ale i v jeho průběhu jako podpora OPP) spočívající ve využití krycích
74
Scheinost, M. Organizovaná kriminalita z pohledu kriminologie a trestního práva. Praha : IKSP, 1996, s. 33 – 34. 75 Např. inscenovaná vražda.
52
dokladů, konspirativních prostředků, zabezpečovací techniky, zvláštních finančních prostředků a ve využití informátora76. Tento právní předpis výslovně neobsahuje podmínku užití těchto nástrojů při odhalování a vyšetřování organizované trestné činnosti, z čehož je patrná možnost jejich využití v boji jak s obecnou tak i organizovanou kriminalitou. Krycí doklady jsou listiny zastírající skutečnou totožnost. Z povahy věci vyplývá, že těchto dokumentů využije zejména skrytý agent. Není však striktně stanoveno, že je nemůže užít i jiný policista v rámci trestního řízení. Konspirativní prostředky jsou věci, prostory nebo činnost sloužící k zastírání skutečné totožnosti osoby nebo činnosti policie, což vzhledem k okolnostem lze považovat za další nástroj zabezpečující činnost agenta. Zabezpečovací technikou se rozumí technické prostředky, zařízení a jejich soubory používané za účelem předcházení nebo odstranění ohrožení života a zdraví osob nebo k zabezpečení ochrany majetku. Zvláštní finanční prostředky jsou vyčleněné finanční prostředky, které jsou používány k úhradě některých výdajů v souvislosti s používáním operativně pátracích prostředků. Tento institut nachází uplatnění zejména při předstíraném převodu. Informátorem je fyzická osoba poskytující policii informace a služby, a to tak, aby nebyla vyzrazena její spolupráce s policií. Vymezení jejich konkrétního nasazení a využití jsou upravený v interních normách – rozkazy policejního prezidenta. V souvislosti s trestním řízením o trestných činech spáchaných ve prospěch zločinného spolčení je nutno zmínit institut dočasného odložení trestního stíhání dle § 159b TŘ. Policejní orgán může se souhlasem státního zástupce dočasně odložit trestní stíhání je-li to nutné k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch zločinného spolčení. Při dokazování organizované trestné činnosti hraje velkou úlohu právní forma utajeného svědka dle § 55 odst. 2 TŘ, jehož podstata spočívá v tom, že se svědku nebo osobě jí blízké, které v souvislosti s podáním svědecké výpovědi hrozí vážné nebezpečí, poskytne taková ochrana, aby obvinění nemohli zjistit jejich totožnost. V praxi je provádění tohoto prostředku boje proti organizovanému zločinu značně složité. V USA, kde se tohoto nástroje běžně užívá, je situace o hodně schůdnější, jelikož se jedná o velkou zemi, a takovéhoto svědka lze snáze ukrýt. U nás to možné není, protože republika je malá. Proto dochází k situacím, kdy 76
Růžička, M. K zvláštnostem operativně pátrací činnosti policie v řízení o hospodářských trestných činech. Státní zastupitelství, 2008, č. 1, s. 20.
53
tito svědci jsou vyvážení do zahraničí. V roce 2003 byl takto vyvezen do Kanady Daniel Thonat, který byl hlavním svědkem v případě konkurzních podvodů kolem soudce Berky a také v případě Berdychova gangu. Navíc je v našich podmínkách aplikace této metody velice finančně nákladná. V jednom svém nálezu z roku 200477 se Ústavní soud vyjádřil k důkazní hodnotě utajeného svědka v tom smyslu, že nelze uznat obžalovaného vinným pouze na základě výpovědi utajeného svědka, jelikož je tak omezeno právo obžalovaného na řádnou obhajobu. Hlavním cílem organizovaného zločinu je maximalizace zisků. Z tohoto důvodu je nejúčinnějším zásahem do činnosti zločineckých organizací zajištění a zabavení financí. Tyto organizace disponují však takovými prostředky, že při sebemenším ohrožení dokáží veškerý majetek vyvézt z republiky a znemožnit jejich dohledání. Zák. č. 152/1995 zavedl do trestního řádu institut zajištění peněžních prostředků na účtu u banky. § 79a TŘ stanoví, že nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že peněžní prostředky na účtu banky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu a případně též peněžních prostředků dodatečně došlých na účet, vztahuje-li se důvod zajištění i na ně, včetně jejich příslušenství. Jde o velice účinný nástroj boje proti organizovanému zločinu, který však musí být aplikován v takovém stádiu, aby byla pokud možno ochromena veškerá činnost zločinecké organizace. V tomto případě lze však uvažovat i o jiném postupu, kdy by daný bankovní účet byl nepřetržitě monitorován a v případě pokusu o odčerpání peněžních prostředků z tohoto účtu, tyto peníze okamžitě zajistit a zjistit i další napojené osoby. Právní úprava de lege lata dělí problematiku odčerpávání na tři fáze: zajištění majetku, správa zajištěného majetku a definitivní odčerpání78. §§ 86 – 87c TŘ je upravena problematika zadržení, otevření, záměna a sledování zásilky, jež má svůj význam zejména při odhalování organizované drogové kriminality, kdy se množí případy zasílání kokainu prostřednictvím poštovních služeb. Zadržení zásilky nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce. Bez tohoto nařízení může policejní orgán zásilku pouze pozdržet, pokud věc nesnese odkladu a nařízení nelze předem dosáhnout. Neobdrží-li však pošta do tří dnů toto nařízení, nesmí zásilku déle zdržovat. Samotné zadržení zásilky nemá samo o sobě žádný procesní význam, proto je nutno často přistoupit k jejímu otevření. 77 78
Nález Ústavního soudu ze dne 18. prosince 2004, sp.zn. III ÚS 499/2004. Přichází v úvahu až na základě uloženého trestu.
54
Otevření zásilky nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce se souhlasem soudce. Otevřenou zásilku lze pak odevzdat buď adresátovi nebo zpět odesílateli nebo může být připojena ke spisu anebo obsah zásilky zaměnit a předat k další přepravě. Zásilku lze zaměnit, jsou-li jejím obsahem OPL, prekursory, jedy, radioaktivní látky, padělané peníze nebo zbraně nebo jiné věci, k jejichž držení je třeba zvláštního povolení, jejichž držení je nepřípustné, které pochází z trestného činu nebo které jsou určeny ke spáchání trestného činu. Záměnu zásilky nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce se souhlasem soudce. Tuto zásilku lze dále sledovat za podmínek stanovených v § 87b TŘ. Svůj význam při odhalování a vyšetřování organizované trestné činnosti mají odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu (dále jen „odposlechy“) dle §§ 88 a 88a TŘ, které je nutno rozlišovat od operativně pátracího prostředku sledování osob a věcí, kdy lze podle § 158d odst. 2 rovněž pořizovat takové záznamy. Odposlech je výhradní úkon sloužící pro zjišťování obsahu zprostředkovaných zpráv v rámci telekomunikačního provozu a jeho uplatnění je vázáno na omezený okruh zvlášť závažných úmyslných trestných činů79. Na druhou stranu prostřednictvím sledování osob a věcí lze získávat skutečnosti důležité pro trestní řízení s omezením na poznatky o osobách a věcech a tento prostředek lze provádět při vyšetřování všech úmyslných trestných činů. Dle mého názoru je mezi těmito dvěma instituty vztah speciality. Vedle těchto relativně nových prostředků je nutno zmínit, instituty klasické jako domovní prohlídka a prohlídka jiných prostor, osobní prohlídka, zadržení, vydání a odnětí věci apod. Významným prostředkem, jež vytvořil účinný mechanismus pro ztížení a předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti je zák. č. 61/1996 Sb. zákon proti praní špinavých peněz, který vychází ze směrnice Rady ES č. 91/308/EEC. Tento zákon byl novelizován zák. č. 159/2000 Sb. V § 1a tohoto zákona je obsažena definice praní špinavých peněz: Legalizací výnosů z trestné činnosti (dále jen „legalizace výnosů“) se pro účely tohoto zákona rozumí jednání sledující zakrytí nezákonného původu z této činnosti s cílem vzbudit zdání, že jde o příjem získaný v souladu se zákonem. Není přitom rozhodující, zda k takovému jednání došlo zcela nebo zčásti na území České republiky. Uvedené jednání spočívá zejména v přeměně nebo převodu majetku s vědomím, že pochází z trestné činnosti, za účelem jeho utajení nebo zastření jeho původu nebo za účelem napomáhání osobě, která se účastní páchání takové
79
Srov. § 88 odst. 1 věta první zák. č. 141/1961 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
55
činnosti, aby unikla právním důsledkům svého jednání; v utajení nebo zastření skutečné povahy, zdroje, umístění, pohybu majetku a nakládání s ním nebo změny práv vztahujících se k majetku s vědomím, že tento majetek pochází z trestné činnosti; v nabytí, držbě, použití majetku nebo nakládání s ním s vědomím, že pochází z trestné činnosti; ve zločinném spolčení osob nebo jiné formě součinnosti za účelem jednání uvedeného výše. Základem zákona je identifikační povinnost, jíž podléhají jednak všechny obchody, tedy i obchody s použitím vkladních knížek na jméno, třetí osoby, jejichž jménem klient jedná a účastníci „podezřelých obchodů“ bez ohledu na jejich výši. Dále stanoví pro příslušné orgány povinnost uchovávat identifikační údaje o všech účastnících obchodu a také doklady o obchodech spojených s povinností identifikace. Zákon č. 137/2001 Sb. o ochraně svědků zavádí ochranu svědků, jak ji známe z trestního řádu a navíc poskytuje ochranu tlumočníkům, znalcům, obhájcům a jiným zúčastněným osobám upravuje opatření pro osobní ochranu, přestěhování, usnadnění integrace v novém prostředí, změnu identity. Tato opatření jsou realizována Policií ČR a Vězeňskou službou. Prostředky boje proti organizovanému zločinu právní povahy nalezneme i v daňových právních předpisech (např. institut daňové kontroly). V oblasti boje proti finanční organizované kriminalitě byl schválen zák. č. 254/2004 Sb.,o omezení plateb v hotovosti, s účinností od 1. července 2004, jež stanoví provést platbu, jejíž výše překračuje částku 15 000 EUR bezhotovostní formou prostřednictvím bankovních institucí80. Účelem tohoto zákona bylo zavést kontrolu nad převody vysokých peněžních částek a tím předcházet procesu praní špinavých peněz. Zločinecké organizace však tento zákon obcházejí tak, že konkrétní finanční částku rozdělí na menší obnosy, jejichž výše nedosahuje výše uvedeného limitu81. Preventivním prostředkem boje proti organizovaným krádežím uměleckých děl je zákon č. 71/1994 Sb. o prodeji a vývozu předmětu kulturní hodnoty V oblasti potírání organizovaných zločineckých aktivit proti životnímu prostředí lze zmínit zák. č. 100/2004 Sb. „zákon o obchodování s ohroženými druhy“ a zák. č. 185/2001 o odpadech. 5.1.2. Neprávní prostředky boje proti organizovanému zločinu Mezi neprávní prostředky řadíme taková opatření, která nemají povahu právních norem, ale mají jen jakýsi doporučující a programový charakter, nejsou tedy právně
80 81
§ 4 odst. 1 zák. č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů,. Srov. kapitolu 4.4.
56
závazné, nicméně příslušné orgány se jimi při odhalování, objasňování a postihování organizované trestné činnosti řídí. Stěžejním dokumentem v této oblasti byla vládní Koncepce boje proti organizovanému zločinu, která byla přijata usnesením vlády ČR č. 673 ze dne 29. října 1997. Koncepce stanovila úkoly pro jednotlivé rezorty v oblastech boje proti organizované kriminalitě, přičemž kladla velký důraz na vzájemnou spolupráci a komunikaci mezi orgány státní správy. Dne 23. října 2000
byla usnesením vlády České republiky č. 1044 aktualizována
Koncepce boje proti organizovanému zločinu, která stanovila 10 stěžejních úkolů v této oblasti. Mezi úkoly náleželo vytvoření podmínek pro podřízení expertních pracovních skupin působících dosud při Ministerstvu vnitra jednotné koordinační roli Bezpečnostní rady státu, jako orgánu pro koordinaci koncepčního řešení boje proti organizovanému zločinu, rozšířit expertní pracovní skupiny k organizovanému zločinu o zástupce mimoexekutivní sféry, podporovat průběžně vědecký výzkum této problematiky, vytvářet průběžné legislativní a organizační podmínky pro odčerpávání výnosu z trestné činnosti a vytvoření dalších opatření v dosud neřešených oblastech organizované kriminality. Dne 23. února 2008 byla usnesením vlády schválena zcela nová Koncepce boje proti organizovanému zločinu, jejíž text zatím nebyl zveřejněn. Je rozdělena do třech kapitol: úvodní kapitola charakterizuje organizovaný zločin a jeho aktivity v ČR, druhá část vyhodnocuje dosavadní koncepce boje proti organizované kriminalitě a třetí kapitola uvádí nová opatření pro boj s organizovaným zločinem. V příloze tohoto dokumentu jsou vymezeny nové úkoly včetně institucí zodpovědných za jejich realizaci a termíny, kdy mají být jednotlivé úkoly splněny, včetně konkrétních příkladů aktivit organizovaného zločinu a statistickou část. Podle slov ministra Langera pokrývá koncepce za prvé samotnou práci, činnost a fungování policejních útvarů, za druhé zaměření se na lepší ochranu těch, kteří ve jménu státu bojují proti organizovanému zločinu a dostávají se do rizika ohrožení svého života a zdraví, za třetí samotnou podstatu boje proti organizovanému zločinu, za čtvrté vzdělávání a prevenci82. Dle této zprávy by se mohlo jednat o velice kvalitní dokument, uvidíme, co přinese čas. Obdobným dokumentem, ovšem s působností pouze v oblasti drog, je již čtvrtý v pořadí svého druhu, Akční plán Ministerstva vnitra ČR k realizaci národní strategie protidrogové politiky přijatý usnesením vlády č. 1305/2004, který vystihuje současnou
82
Odbor tisku a public relations na www.mvcr.cz
57
drogovou scénu, vzdělávání pracovníků a organizační opatření, preventivní a represivní opatření a cíle a strategie do budoucna. Tato koncepce je vystavěna na dvou hlavních cílích: 1) potírání organizované drogové kriminality 2) snížení užívání všech typů OPL V oblasti drogové organizované kriminality byl dále vydán závazný pokyn policejního prezidenta a ředitele úřadu vyšetřování pro Českou republiku ze dne 12. června 2001, kterým se upravuje postup vyšetřovatelů Policie České republiky a příslušníků Policie České republiky při odhalování a dokumentování protiprávních jednání souvisejících s drogovou kriminalitou. 30. dubna 2004 byly vydány zásady spolupráce mezi daňovými orgány, celní správou a Policií ČR a 31. srpna 2005 metodika spolupráce mezi daňovými orgány a specializovanými složkami Policie ČR, jejichž účelem je stanovit formy, metody a postupy součinnosti mezi zúčastněnými stranami tak, aby byly vytvořeny podmínky pro co nejefektivnější vzájemnou spolupráci,
výměnu
potřebných
údajů
a
koordinaci
činnosti
v oblasti
boje
s
protispolečenskými jevy trestní povahy. Na tyto dva dokumenty navázala Dohoda o součinnosti mezi Policií České republiky a Celní správou České republiky, jejímž účelem bylo stanovit formy a metody součinnosti zúčastněných stran v boji s organizovanou kriminalitou a legalizací výnosů z trestné činnosti. V oblasti boje proti korupci byl vypracován vládní program boje proti korupci, který byl schválen v únoru 1999, na jehož základě byla parlamentem schválena novela zákona č. 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a hnutích, která měla zprůhlednit financování politických stran. 5.2. Současný stav boje s organizovaným zločinem v zahraničí Každá země, každá společnost vychází z jiných kulturních a obyčejových tradic, morálních hodnot, právních základů a právní kultury. Nelze proto vytvářet universální prostředky boje proti organizovanému zločinu, nýbrž každá společnost si musí vytvořit své vlastní nástroje a metody. Drtivá většina států se snaží proti tomuto globálnímu sociálněpatologickému jevu bojovat všemi dostupnými prostředky. Na druhé straně však existují vlády, které organizovanou kriminalitu ve své zemi tiše podporují, jelikož jí z ní plynou tučné zisky nejen do státní pokladny. 5.2.1. Situace v Německu Nejčastějším projevem organizované kriminality v Německu jsou obchod s drogami, nelegální migrace a krádeže aut. Nejaktivnějšími zločineckými organizacemi jsou Turci a Kosovoalbánci a ruskojazyčné skupiny, které představují v poslední době veliké nebezpečí. 58
V důsledku toho uzavřela Spolková republika Německo dvoustrannou dohodu s Ruskou federaci o společném postupu proti organizované kriminalitě, která se zaměřuje především na potírání obchodu s drogami, obchodu s lidmi a krádeží automobilů. Drogovou problematikou se taktéž zabývá tzv. digitální policejní spojení TETRA, jehož účastníky jsou Německo, Belgie a Nizozemsko83. Německé trestní zákonodárství se od toho našeho neliší a obsahuje obdobné instituty jako české právní předpisy. Česká republika se také v mnoha případech Německem inspirovala. Nástroje operativní techniky jsou v SRN progresivnější a efektivnější než u nás, což je dáno většími zkušenostmi, lepším materiálním vybavením a vyšší odborností dotčených pracovníků. Např. počet odposlechů je zde poměrně vysoký. Zvláštními prostředky operativní techniky, které jsou přímo upraveny v trestním řádu jsou pořizování obrazových a zvukových záznamů a pozorování osob84. V Německu byla úspěšně zavedena digitalizace trestního řízení, a po počátečních drobných problémech urychlila trestní řízení. V oblasti boje proti organizované drogové kriminalitě byl přijat zákon o boji s ilegálním obchodem s omamnými látkami a jinými formami organizované kriminality, který zavedl pro zločinecké organizace obchodující s drogami velice přísné tresty. Zvláštní úlohu zastává zákon o potírání zločinnosti, který se zabývá odčerpáváním zisku při vymáhání výpalného, rozšířením přípravy trestných činů v oblasti praní špinavých peněz a oblasti listinných deliktů a zavádí nový trestný čin nedovoleného oběhu omamných prostředků se zbraněmi. Zvláštní důraz je kladen na ochranu svědků, kterou zahrnuje zákon na ochranu svědků, který umožňuje provádět výslech ohrožených svědků prostřednictvím videotechnologie, aniž by se tito museli nacházet v soudní síni. 5.2.2. Situace na Slovensku Dle expertů je situace na Slovensku vážnější než v ČR. Veliký problém představuje domácí podsvětí, které proniká do oficiálních vládních struktur. Velice rozšířený je také obchod s drogami, korupce, šíření dětské pornografie a finanční organizovaná kriminalita. V těchto oblastech jsou aktivní vedle slovenských zločineckých organizací také ruskojazyčné, balkánské a postjugoslávské skupiny. Liberální přístup a zkorumpovatelnost slovenských státních orgánů znamená velkou hrozbu nejen pro nás, ale i pro „západní svět“. Slovenské je považováno za vstupní bránu na Západ pro nelegální migranty a nelegální
83 84
Informace o stavu organizovaného zločinu na území České republiky v roce 2000, s. 20 – 21. Scheinost, M. Organizovaná kriminalita z pohledu kriminologie a trestního práva. Praha : IKSP, 1996, s. 52.
59
zboží. Zatímco z ČR se postupem času stává země cílová, Slovensko stále zůstává zemí tranzitní. Jak již jsem uvedl, největší problém představuje na Slovensku korupce85. Trestněprávní předpisy vykazují obdobnou úroveň jako u nás. Jiné je to však s ostatními právními prostředky. Přísné měřítko snad snese pouze zákon o boji proti legalizaci příjmů z organizované trestné činnosti, který obsahuje stejnou úpravu jako náš zákon proti praní špinavých peněz. 5.2.3. Situace v Rakousku Pro tuto zemi je příznačný vysoký podíl organizované kriminality na celkové kriminalitě, který je v současnosti odhadován na více než 30%86, což je dáno tím, že významné ruské a italské syndikáty považují Rakousko za týlovou zemi a za organizační základnu pro své aktivity. Rakousko se potýká zejména s nelegální migrací, která se stává velmi výnosným obchodem, díky čemuž neustále roste počet zločineckých skupin. Ještě v polovině 90. let minulého století nebyl v Rakousku problém organizovaného zločinu tak závažný a dovolím si říct, že byl příslušnými orgány podceněn, čehož využily skupiny organizovaného zločinu. Rakouský trestní zákon obsahuje obdobnou úpravu trestného činu účasti na zločinném spolčení jako náš trestní zákon. Vyznačuje se však nižší trestní sazbou. Odnětím svobody do tří let bude potrestán ten, kdo se úmyslně spojí se dvěma nebo více osobami za účelem soustavného páchání závažných trestných činů. Zvláštní postavení zaujímá obchod s drogami, jenž je upraven zákonem o omamných jedech, který pro pachatele stanoví vysoké tresty až do 20 let. 5.2.4. Situace v Polsku Situace v Polsku je obdobná jako na Slovensku. I zde se projevuje vysoká míra korupce a provázanost státní správy s organizovaným zločinem. Polsko je významným vývozcem tablet extáze a navíc je přímořským státem s velkými přístavy Szczeczin a Gdaňsk, které jsou významnými překladišti nedovoleného zboží. Polské podsvětí je přímo napojeno na americké zločinecké organizace a kolumbijské drogové kartely a spolupracuje s nimi v oblasti pašování kokainu a v poslední době čelí expanzi asijských zločineckých skupin. 5.2.5. Situace v Itálii Itálie má největší zkušenosti v boji s organizovaným zločinem. Mafie je silně spojena s Itálií a dovolím si tvrdit, že je to určitá národní kultura. Italský organizovaný zločin je silně propojen se státním aparátem, ovládá téměř veškerá průmyslová odvětví, obchod i služby. V poslední době se v Itálii rozšiřuje činnosti i zahraničních zločineckých organizací, 85 86
Informace o stavu organizovaného zločinu na území České republiky v roce 2000, s. 22. Tamtéž, s. 21.
60
které se napojují na domácí skupiny a zabývají se obchodem s drogami. Současný stav v Itálii vypovídá o tom, legislativa si neklade za primární cíl vymýcení organizovaného zločinu, spíše se snaží o jeho udržení v určitých mezích. Boj proti organizované kriminalitě nemá celostátní charakter, ale je rozdělen do územních teritorií, v nichž má hlavní slovo prefekt dané oblasti a vysoký komisař pro koordinaci boje s mafiánskou trestnou činností. Trestní zákon definuje mafiánské spolčení jako spolčení tří osob, které užívá násilné zastrašování a podmínky ujařmení a omerty za účelem získání přímého či nepřímého řízení, či jakékoliv kontroly ekonomických aktivit. Za tento trestný čin hrozí trest odnětí svobody v rozmezí 5 – 15 lety. Italská legislativa v této oblasti je ohromně rozsáhlá, ojedinělá a poučná a není předmětem této práce, proto v podrobnostech odkazuji na italské právní předpisy. 5.2.6. Situace v USA Vedle Itálie jsou Spojené státy zemí, v níž se organizovaný zločin dokonale asimiloval a je s ní pevně spjat. USA disponují velice dokonalými léty prověřenými prostředky boje s organizovanou kriminalitou. Spojené státy se také intenzivně zaměřují na mezinárodní prostředky boje proti organizované trestné činnosti a jejich snahy směřují k vytvoření Globální sítě kriminálně justičních informací. Klíčovým předpisem v této oblasti je tzv. zákon RICO (Racketeer Influeced and Corrupt Organizations), který je souborem trestních a nápravných zákonů určených k potírání organizovaného zločinu, jehož účelem je zejména účinně bojovat proti získávání moci a zisku zločineckými organizacemi. 5.3. Preventivní prostředky boje proti organizovanému zločinu Tyto prostředky lze charakterizovat jako souhrn opatření, jejichž cílem je předcházení organizované trestné činnosti. Kriminální prevence je realizována na třech základních úrovních: celostátní, regionální a místní87. Miroslav Němec se vyjádřil, že nedostatkem této koncepce je to, že je upřednostňována prevence celostátní88. Nejúčinnější je prevence místní, jelikož instituce zabývající se prevenci mohou snadněji poznávat a monitorovat menší oblasti, než celý stát. Při uplatňování prevence je třeba v první řadě vycházet z místních znalostí a zkušeností a tyto potom zúročit na vyšších úrovních.
87 88
Němec, M. Mafie a zločinecké gangy. Praha : EUROUNION Praha, 2003, s. 284. Tamtéž.
61
V této oblasti hraje velkou úlohu veřejnost, její uvědomění a důvěra ve státní orgány. Příkladem této spolupráce bývá např. pátrání po osobách a věcech, kdy se policie neobejde bez pomoci občanů. K posílení součinnosti mezi těmito subjekty vede především účast a výskyt policistů na veřejnosti. V dnešní době je tento státní orgán vytržen z veřejného života. Touto cestou se ubírá praxe v USA, kde existuje dostatečné množství pracovníků policie, kteří se vyskytují na ulicích a věnují se občanům. Tento systém se nazývá Community Policing, který spočívá v tom, že policejní práce má být orientována na problémy a potřeby regionálně ohraničené komunity89. Za preventivní prostředek je možno považovat i zvyšování právního vědomí občanů. Organizovaný zločin získává obrovské peníze distribucí nelegálního zboží (drogy, zbraně a jiný tovar), a to díky tomu, že ve společnosti stále existuje poptávka po těchto komoditách. Nelze rozumně předpokládat, že by se odbyt nelegálního zboží, když je prodáváno za výhodné ceny, ale každý z nás má výběr. Mnozí ze zákazníků si ani neuvědomují, že tímto svým konáním napomáhají k bohatství zločineckým organizacím a že jejich peníze mohou sloužit i k páchání zvlášť závažné trestné činnosti. Je proto na každém jednotlivci, zda se bude organizovaná kriminalita rozvíjet nebo naopak skomírat. V obecné rovině lze mezi tyto nástroje řadit právní předpisy, jejichž cílem je postihovat organizovanou kriminalitu formou represe, která je uplatňována příslušnými orgány. Ve své podstatě tak mají legislativní akty preventivní charakter, který spočívá v tom, že má pachatele odradit od páchání trestné činnosti. Odsuzující rozsudky lze rovněž považovat za formu prevence, kdy v právní teorii je takovéto rozhodnutí považováno za projev prvence prostřednictvím represe90. Důležitým prostředkem prevence je informační zabezpečení orgánů určených pro boj s organizovaným zločinem. Tyto instituce přijímají informace z různých zdrojů: - obecně dostupné prameny (média, internet apod.) - interní prameny (trestní oznámení, výpovědi) - externí prameny (jiné instituce a úřady) - důvěrné skryté prameny (informátoři, tajní spolupracovníci)91 V mnoha případech je obtížné rozlišit pravdivost a účelnost informace. V tomto směru zde chybí jednotný informační systém pro potřeby trestního řízení a dalších činností policejních složek. V současnosti existují pouze dva celostátní databázové systémy a to PATROS, který 89
Tamtéž, s. 288. Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. dotisk 3. přepracovaného a doplněného vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2006. s. 397. 91 Němec, M. Mafie a zločinecké gangy. Praha : EUROUNION Praha, 2003, s. 311.
90
62
eviduje pohřešované osoby a AFIS 2000, který je daktyloskopickou sbírkou92. Na lokální úrovni je již situace uspokojivější, kde se uplatňují rozličné systémy zachycující předprocesní informace, které však nemají přílišnou vypovídací úroveň. Pro OČTŘ jsou velice významné informace získané přímo z podsvětí. Tyto poznatky nelze vždy získávat pomocí techniky. Nezastupitelnou úlohu zde hrají informátoři. Tento institut je zakotven v § 23f zákona o Policii ČR. Do kriminálního prostředí lze proniknout těžko. Proto policejní orgány využívají k této činnosti jednotlivce, kteří již do této sféry pronikli a pohybují se v ní. Jedná se o pachatele drobných trestných činů, kteří OČTŘ poskytují informace a na oplátku je jim poskytnuta beztrestnost. To však neznamená, že by tento informátor mohl bez omezení páchat trestnou činnost. Tato spolupráce má své meze. Vedle toho § 23f odst. 2 umožňuje těmto osobám poskytnout finanční nebo věcnou odměnu, která většinou spočívá v zajištění té beztrestnosti. Údaje o informátorovi bývají blokovány v lokálních informačních systémech, aby jej nemohl stíhat jiný policista nebo tyto údaje nějak zneužít. Jedná se o důvěrný vztah mezi informátorem a policistou, který však může být lehce zneužit. Tento preventivní prostředek umožnil vznik známého Berdychova gangu, kdy vyšetřovatelé působící na pražském Odboru boje proti organizovanému zločinu, měli jako informátora „blokovaného“ jistého pana Berdycha, který „udal“ všechny významné členy pražského podsvětí a poté sám páchal se souhlasem důstojníků OBOZu závažnou trestnou činnost. Následné prověřování jeho osoby v rámci vyšetřování bylo znemožněno právě výše uvedenou blokací. Pro prevenci je nezbytné neustálé vzdělávání a zvyšování odborné kvalifikace pracovníků orgánů určených pro boj proti organizovanému zločinu. Ke zvyšování odborné úrovně slouží především pořádání různých seminářů a mezinárodních konferencí. Je nutné dbát i o pečlivé vzdělávání a přípravu na středních policejních školách MV, kde se vychovávají noví policisté, u nichž je především třeba začít s aplikací znalostí a zkušeností v boji s kriminalitou. Právě v současné době dochází v naší policii k odlivu zkušených vysoce postavených persón a obávám se, že pokud ministr vnitra bude pokračovat ve své politice, tak bychom se měli začít obávat o svou bezpečnost. Prevence nespočívá jen v předcházení organizované kriminalitě omezováním jejich aktivit a podmínek pro její vznik a vývoj, ale i v jakési obraně či ochraně objektů vůči nímž provádí organizovaný zločin své útoky, která je zajišťována právními předpisy v jednotlivých oblastech. 92
Ani o této databázi však nelze hovořit jako o celostátním informačním systému, jelikož obsahuje pouze daktyloskopické údaje osob, které již byly vyšetřovány v rámci trestního řízení.
63
Nezbytným preventivním prostředkem je predikce vývoje v jednotlivých oblastech organizované kriminality. Je zřejmé, že předvídání dalšího vývoje je velice obtížná činnost, nicméně určité prognostické údaje lze formulovat na základě expertních metod, analýzy konkrétní společenské situace, charakteru organizovaného zločinu a zločineckých skupin a kriminologického výzkumu. Tak k tomu dochází ve výročních zprávách a jiných dokumentech specializovaných útvarů určených pro boj s organizovanou trestnou činností93. V současné době však jsou preventivní prostředky potlačeny do pozadí. Jedním z faktorů tohoto jevu může být neúspěch a skepse. Je však třeba říct, že prevence je dlouhodobá činnost a je nutno ji věnovat potřebný čas. V našem případě však orgány zajišťující tyto opatření příliš brzo ztratili trpělivost a zaměřili se na represi. Ale položme si elementární otázku, co je lepší? Eliminovat problém již na počátku, nebo čekat až se projeví a potom jej pracně řešit? 5.4. Represivní prostředky boje proti organizovanému zločinu Tyto prostředky lze charakterizovat jako souhrn opatření sloužících k přímému postihování organizované kriminality, které spočívají zejména ve vyšetřování a trestání. V současné době je bohužel objasněnost kriminality poměrně malá, což však není důsledkem neúčinné represe, ale spíš prevence. Nástroje represe bývají v praxi aplikovány orgány činnými v trestním řízení. Problematika a problémy vyšetřování organizovaného zločinu jsou podmíněny a přímo závislé na stupni a kvalitě operativního, resp. operativně zpravodajského zajištění a zpracování podkladových materiálů, na jejichž základě lze vést úspěšné přípravné řízení a na jeho podkladě vytvořit adekvátní rámec důkazně podložených materiálů pro rozhodování soudu94. Předmětem represe potažmo objasňování organizované kriminality je (jsou) trestný čin spáchaný organizovaným zločinem. Sutková podstata těchto trestných činů se však kvalitativně odlišuje od skutkových podstat trestných činů obecné kriminality. a) Objekt trestného činu – je odvislý od formy organizované trestné činnosti (majetek, lidský život, osobní svoboda, měnová soustava apod.) b) Objektivní stránka TČ – je velice složitá, jelikož nejde o jediné jednání a následek, ale zločinecká organizace vyvíjí soubory činností, proto je nutné vést přepečlivé vyšetřování
93 94
Srov. např. výroční zprávy ÚOOZ nebo NPC. Scheinost, M. Organizovaná kriminalita z pohledu kriminologie a trestního práva. Praha : IKSP, 1996, s. 15
64
c) Subjekt TČ – já osobně bych za subjekt považoval jak jednotlivce, který je článkem skupiny, tak i samotnou skupinu95 d) Subjektivní stránka TČ – je vždy úmysl směřující k dokonání činu a jeho prostřednictvím k dosažení zisku. Samotné vyšetřování organizované kriminality je zcela specifický proces, jež by měl být prováděn specializovanými pracovníky OČTŘ. Nezastupitelnou úlohu zde hraje zpravodajská činnost a aplikace operativně pátracích prostředků. Organizovaný zločin je profesionální, konspirativní, plánovitá a latentní trestná činnost, kdy při jejím odhalování a objasňování se nelze omezit jen na klasické kriminalistické metody a praktiky, nýbrž je nutno realizovat tzv. ofenzivní metody. Opatření v boji s tímto problémem by se měla především soustředit na: získávání poznatků k osobám a kriminálním seskupením (v posledních letech se tato metoda uplatňuje při vyšetřování organizované kriminality v Itálii) vyhodnocování způsobů spáchání činů propracování typologie latentních forem organizovaného zločinu (např. různých podvodů) a uplatnění rastrové kontrolní metody za pomoci specializovaných finančních orgánů zkoumání struktur zabývajících se legalizací zboží získaného trestnou činností96 Efektivní boj s organizovanou kriminalitou lze provádět jen tehdy pokud se podaří: proniknout do jejích struktur a postihnout tak všechny členy organizace rozbít logistiku a zjistit plány další trestné činnosti, dříve než bude spáchána neustále shromažďovat informace o scéně organizovaného zločinu nezávisle na konkrétním deliktu Podněty k vyšetřování získávají OČTŘ z výsledků operativní činnosti kriminální policie, z různých oznámení, upozornění či poznatků jiných součástí bezpečnostních složek a z údajů z vyšetřování konkrétní trestné činnost. Po získání informací o aktivitách zločineckých organizací je nutno zahájit prvotní vyšetřovací a operativně pátrací úkony. Je však třeba vycházet z toho že obecné úkony jako ohledání místa činu, zajištění stop, splnění hlásné služby, informativní výslechy a další nemohou přinést žádoucí výsledky o projevu organizované kriminality. Při výskytu určitých 95 96
Srov. výklad v kapitole 3.4. Němec, M. Mafie a zločinecké gangy. Praha : EUROUNION Praha, 2003, s. 309.
65
signálů o činnosti organizované trestné činnosti je nutno uplatnit např. operativní sondy, operativní rozpracování. V další fázi je nutno vytyčit kriminalistické verze a postupně je prověřit. V tomto procesu se bere v úvahu zejména charakter trestného činu a rozsah počátečních informací a důkazů. Velký důraz je kladen na vedení výslechů pachatelů organizované kriminality, jelikož ti se snaží zapírat buď ze strachu nebo na základě toho, že jednotlivé články organizační struktury jsou dokonale odděleny a takový vyslýchaný nemá informace o vyšších stupních. V těchto případech se provádí především výslech paralelní, kdy je současně vyslýcháno více členů organizace více vyšetřovateli. Před započetím výslechu je nutno předem obstarat informace o charakteru skupiny. Poslední fází je odhalení a následné zadržení celé organizace. Tyto akce jsou značně náročné a musí být proto důsledně a precizně koordinovány. Policisté musí přesně znát plán akce a své role. Většinou zatýkání probíhá na více místech ve stejnou dobu. Toto je obecný model vyšetřování organizované kriminality, kdy v jednotlivých jeho formách se objevují určité modifikace. Veškerý boj proti organizované trestné činnosti vrcholí samotným potrestáním pachatelů. Vedle vysokých trestů odnětí svobody je nasnadě aplikace majetkových trestů (peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, propadnutí majetku, popř. ochranná opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a zbrání náhradní hodnoty). Vezmeme-li v úvahu, že hlavním cílem zločineckých organizací je dosahování zisků, které jej pak používají k dalším činnostem, jiné než finanční tresty nemají takové účinky. Pokud dojde k izolaci organizátorů a pachatelů organizovaného zločinu ve vězeňských institucích, neznamená to nutně omezení či úplnou eliminací aktivit kriminálních skupin, jelikož jejich členové disponují takovými prostředky a kontakty, které jim umožňují ovládat a spolupracovat se svými strukturami i z vězení. Pokud však jsou těmto osobám ukládány tresty majetkové povahy, dojde tak k zastavení a odčerpání hmotných prostředků organizace a v návaznosti na to k ovlivnění jejich činností. Samotný výkon trestu odnětí svobody je významným účinným represivním prostředkem, pokud je náležitě prováděn. § 41 zák. č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody upravuje institut programu zacházení, který je zpracováván na základě komplexní zprávy o odsouzeném. Jedná se o málo sledovanou oblast, jíž by měla být věnována větší pozornost. Program zacházení s odsouzenými za trestné činy spáchané v formě organizované kriminality by se měl odlišovat od ostatních a obsahovat specifika vzhledem k osobnosti těchto pachatelů.
66
Dalším problémem v tomto směru je jednak nedostatek volných míst a jednak špatná vybavenost vězeňských zařízení. 5.5. Mezinárodní spolupráce v oblasti boje proti organizovanému zločinu Organizovaný zločin se vyznačuje mezinárodním prvkem, který spočívá v tom, že zločinecké organizace mají nadnárodní charakter s mezinárodním polem působností. Většina skupin organizované kriminality, které vyvíjejí činnost na našem území, mají přímé vazby na zahraničí. Efektivní postup proti tomuto jevu tak není možný bez úzké mezinárodní spolupráce, která probíhá v několika formách a na několika úrovních. 5.5.1. Formy mezinárodní spolupráce Formy mezinárodní spolupráce lze dělit na formální a neformální97. Mezi formální metody spolupráce patří vedle mezinárodních smluv a vícestranných dohod extradice a podpora vzájemné pomoci. Extradici lze charakterizovat jako vydávání nebo předávání osob do nebo z cizího státu na základě žádosti. Zde narážíme na problém státní suverenity. Některé státy, včetně ČR, mají ve svých trestních předpisech zakotvenou zásadu zákazu vydávání svých občanů k trestnímu stíhání do zahraničí. Tuto zásadu v našem právním řádu nabourala legislativa EU, kdy na základě § 21 odst. 2 TZ může být občan ČR vydán jinému členskému sátu EU na základě evropského zatýkacího rozkazu. V důsledku těchto ustanovení zvolily státy určité alternativy jako např. mimoúzemní jurisdikce, kdy v některý zemích jsou výkonné orgány zmocněny ke vstupu do jiné země a zatknutí konkrétních osob, což však hrubým způsobem narušuje svrchovanost států. Právě tyto problémy se snaží odbourávat mezinárodní smlouvy týkající se tohoto jevu. Druhou stranou mince je samotná aplikace konvencí a proces extradice. Organizovaný zločin je velice flexibilní socialněpatologický jev a proto je nutno učinit taková opatření, aby vydávání pachatelů probíhalo bez zbytečných časových prodlev, což již řada transnacionálních dokumentů neřeší. Podpora vzájemné pomoci zahrnuje pomoc v trestních procesech jiných zemí vyjma extradice. Proces této spolupráce spočívá v tom, že materiály získané vyšetřováním v jednom státě mohou být použity ve státě jiném. Tyto snahy opět narážejí na legislativní překážky, kdy v jednom státě je určitý institut použitelný jako důkaz a v jiné zemi ne. Proto nelze tyto materiály použít před soudem jiného státu nebo je nutné tyto prostředky přetvořit. Řešení bych viděl v materiálním hodnocení takovýchto nástrojů, nikoliv formálním.
97
Scheinost, M. Organizovaný zločin v dokumentech neapolské konfeence a v italském právu. Praha : IKSP, 1996, s. 82 – 97.
67
Mezinárodní spolupráci v případě boje proti organizovanému zločinu lze provádět i neformálními způsoby, které jsou mnohdy neocenitelné a vykazují pružnější a komplexnější vlastnosti než metody formální. Výměna zaměstnanců je jedním ze způsobů jak zvyšovat odbornou způsobilost výkonných složek a provádět účinnější opatření proti organizované kriminalitě. Některé země mají v boji s tímto fenoménem daleko větší zkušenosti než státy jiné, což se projevuje činností a vystupováním příslušných orgánů. Je mnohem prospěšnější vidět takové kvalifikované persóny v praxi, než jen pročítat jejich expertní statě. Druhé pozitivum vidím v tom, že nový prvek v těchto složkách může zefektivnit každodenní práci těchto orgánů. Zločinecké organizace mají propracovaný informační systém a znají své protivníky. Proto může nasazení nového člověka nabourat plány těchto skupin. V této souvislosti bych se zmínil o mezinárodním programu PHARE, jehož účelem je zvyšování specializace pracovníků bezpečnostních sborů formou školení. Sdílení a výměna informací spočívá ve zřízení centrálního informačního systému nebo ve dvou či vícestranné výměně informací. Včasné informace mohou být velice užitečné při rozpracovávání zločineckých organizací působících ve více státech. Takovýto informační systém funguje mezi americkou FBI a italským vyšetřovacím výborem antimafie, který zahrnuje informace o pachatelích organizované kriminality, o odcizených uměleckých předmětech a starožitnostech, o pasových a cestovních kontrolách, které identifikují vozidla a lodě, o nových systémech obchodování s drogami, o praní špinavých peněz a o metodách utajování. Další významnou databázovou síť týkající se fyzických a právnických osob zabývajících se nelegálními ziskovými činnostmi provozuje Interpol. Právě informace považuji za důležitý prostředek boje proti organizovanému zločinu, a proto je nutno všemožně usilovat o jejich efektivní využití a zpřístupnění všem orgánům potírajícím tento jev. Mnohostátní operační jednotky jsou uměle vytvořeny ad hoc orgány určené pro odhalování a vyšetřování organizované trestné činnosti, které jsou složeny z pracovníků kriminálních služeb dvou a více zemí. Jednou z největších akcí tohoto druhu byla operace „Green Ice“, která v roce 1992 odkryla činnosti zločineckých organizací v oblasti praní špinavých peněz, kdy bylo v Kanadě, Itálii, Španělsku, Velké Británii a USA pozatýkáno několik stovek pachatelů. S postupem času bude význam této formy spolupráce stoupat jako jedna z nejúčinnějších metod potírání nadnárodního organizovaného zločinu. V současnosti je tato spolupráce prováděna na základě obyčejových pravidel, proto by do budoucna bylo vhodné vytvořit jakési modelové smluvní pravidla.
68
5.5.2. Spolupráce na úrovni OSN OSN je největší mezinárodní organizaci čítající téměř 200 členských států, proto na této úrovni probíhá nejúčinnější boj proti mezinárodnímu organizovanému zločinu. Pod hlavičkou Spojených národů se konalo několik mezinárodních konferencí týkající se mezinárodní organizované kriminality. Ta první se konala v roce 1994 v Neapoli, která znamenala jeden z mezníků na cestě k úsilí o potírání mezinárodní organizované trestné činnosti a jíž se účastnili zástupci 140 členských států. Výsledkem tohoto summitu byly Neapolská politická deklarace a Celosvětový akční plán proti organizovanému transnacionálnímu zločinu, které obsahovaly představy účastníků o prostředcích postupu možného posílení společného postupu proti organizovanému zločinu a o rozšíření rejstříku mezinárodních dohod v této oblasti. Základními tématy této konference byly hrozící nebezpečí organizované kriminality, nejúčinnější formy mezinárodní spolupráce v této oblasti, direktivy pro prevenci a kontrolu organizovaného zločinu na mezinárodní a regionální úrovni, otázka vypracování mezinárodních úmluv a jistá doporučení. Implementací neapolských dokumentů byla pověřena Komise pro prevenci zločinu a trestní justici, která se na řadě svých zasedání zabývala konkrétními otázkami dalšího postupu. Souběžně probíhaly i regionální akce, mezi kterými je třeba upozornit na význam regionálního ministerského semináře v Buenos Aires v listopadu 1995, na kterém byl vyjádřen zájem na vypracování mezinárodní úmluvy proti organizovanému zločinu a byla navržena struktura takového dokumentu. Na konci roku 1997 byla zřízena expertní skupina pro vypracování návrhu Úmluvy a o rok později byla zřízen ad hoc výbor pro přípravu Úmluvy proti nadnárodnímu organizovanému zločinu. Tato jednání vyvrcholila v roce 2000 v Palermu, kde byla vystavena k podpisu transnacionální Úmluva proti mezinárodnímu organizovanému zločinu, k níž se v roce 2001 připojila i Česká republika, zatím ji však neratifikovala. K této konvenci přistoupilo cca 150 států. Tato harmonizační úmluva zavazuje účastnické země k přijetí legislativních a jiných opatření k potírání organizovaného zločinu, definuje termíny jako organizovaná skupina, závažný zločin aj., vymezuje policejní a justiční spolupráci. Součástí této konvence jsou tři dodatkové protokoly: Protokol o prevenci, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi (UN Doc.A/55/383, 2.11.2000), Protokol proti pašování migrantů po souši, mořem a vzduchem (UN Doc.A/55/383, 2.11.2000), Protokol proti nedovolené výrobě střelných zbraní, jejich částí, komponentů a munice a obchodu s nimi (UN Doc.A/RES/55/255, 8.6.2001).
69
Konvence v čl. 2 definuje významné pojmy se kterými pracuje. Nejvýznamnějšími jsou skupina organizovaného zločinu98
a strukturovaná skupina charakterizovaná jako
skupina, která není náhodně utvořena za účelem bezprostředního páchání trestného činu a která nemusí mít formálním způsobem definované funkce svých členů, nepřetržitost svého členství ani rozvinutou strukturu99. V čl. 3 Úmluvy je uvedeno, že se vztahuje na prevenci, vyšetřování a stíhání jednak trestných činů vymezených v souladu s články 5, 6, 8 a 23 Úmluvy, jednak závažných trestných činů definovaných v čl. 2 Úmluvy, a to v případech, kdy je trestný čin nadnárodní povahy a zahrnuje skupinu organizovaného zločinu. Co se týče soudní pravomoci, v zásadě platí, že každý stát bude uplatňovat svou jurisdikci u trestných činů, na které se vztahuje Úmluva, a to v případech, kdy trestný čin byl spáchán na jeho území, nebo trestný čin byl spáchán na palubě plavidla nebo na palubě letadla označeného a registrovaného podle zákonů tohoto státu v době spáchání trestného činu. Primární povinností signatářských států je uplatnění obligatorní jurisdikce na základě principu teritoriality. Úmluva umožňuje rovněž i fakultativní jurisdikci na základě principu aktivní personality, tj. v případech, kdy pachatel je občanem signatářského státu, popřípadě má na jeho území trvalý pobyt, a na základě pasivní personality (obětí je občan státu). Úmluva v čl. 15 odst. 3 zavazuje signatářské státy, aby uplatnily subsidiární jurisdikci na základě principu „aut dedere aut judicare“100, jestliže odmítnou vydat svého občana - pachatele nadnárodního organizovaného zločinu k trestnímu stíhání do jiného státu. V čl. 16 se Konvence zabývá citlivou otázkou extradice, kdy umožňuje, aby smluvní státy, které váží vydávání na podmínku existence úmluvy, informovaly Generálního tajemníka OSN, zda považují tuto Úmluvu za právní základ pro spolupráci v oblasti extradice nebo aby usilovaly o uzavření smluv o vydávání s jinými smluvními státy této Konvence. Prostřednictvím Úmluvy přejímají signatářské státy závazky týkající se předcházení a postihování legalizace výnosů z trestné činnosti a korupce. Čl. 10 upravuje trestní odpovědnost právnických osob. Konvence správně předpovídá, že nejzranitelnější místo zločineckých organizací je majetek, proto se široce zabývá konfiskací výnosů z trestné činnosti pocházejících z trestných činů, jichž se tato Úmluva týká nebo majetku, jehož hodnota odpovídá takovým výnosům nebo majetku, vybavení neboj jiných prostředků užívaných při nebo určených pro použití při páchání 98
Rozbor proveden v kapitole 3.1. Jak již jsem uvedl v kapitole 3.1., na toto pojmosloví nahlížím s určitou mírou skepticismu. Na jednu stranu chápu obecnost těchto definic, jejímž účelem je stíhat široký okruh zločineckých skupin a pro účely mezinárodního boje proti organizovanému zločinu je tento stav zcela vyhovující. Kritéria těchto termínů však umožňují potírat i nižší formy skupinové trestné činnosti, které nevykazují takovou nebezpečnost jako zločinecké organizace a proto je nutno odlišovat pravou organizovanou kriminalitu od jiných forem zločinnosti páchané ve skupinách 100 „Buď vydat nebo soudit“. 99
70
takovýchto trestných činů. Dalšími významnými instituty, jimiž se Konvence zabývá jsou ochrana svědků a pomoc obětem a jejich ochrana. Jako další dokumenty OSN v tomto sektoru nutno zmínit Úmluvu OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami (1988), Úmluvu o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu (1990) a Úmluvu o boji proti podplácení
zahraničních
veřejných
činitelů
v
mezinárodních
podnikatelských
transakcích (1997). Všechny tyto mezinárodní smlouvy již Česká republika podepsala a ratifikovala. V neposlední řadě je třeba deklarovat chronologicky nejnovější mezinárodní pramen v oblasti organizovaného zločinu Úmluvu OSN proti korupci z roku 2003, která definuje základní pojmy korupčního jednání, formuluje problematiku kriminalizace a sankcionování takovéhoto jednání a otázky odpovědnosti právnických osob, jurisdikce a ochrany svědků. V oblasti organizované kriminality byl organizací spojených národů zřízen Úřad OSN pro kontrolu drog a prevenci zločinu
a Centrum pro prevenci mezinárodního zločinu,
jejichž úkolem je sledovat aktivity transnacionálního organizovaného zločinu, koordinace protikorupční programy aj. 5.5.3. Spolupráce na úrovni Evropské unie Evropská unie je supranacionální mezinárodní organizací založenou za ekonomickým účelem. Hospodářské cíle EU jsou však stále ve větší míře ohrožovány vzrůstající aktivitou zločineckých organizací. V roce 1992 byla podepsána dvanácti státy Maastrichtská smlouva o EU, která vytvořila 3 pilíře této organizace. Obsahem třetího pilíře je spolupráce v oblasti justice a policie. Dalším významným krokem byla Amsterdamská konference konaná v roce 1997, kde byl schválen První akční plán boje Evropské unie proti organizovanému zločinu, na jehož základě byla přijata řada opatřeni k prevenci a kontrole tohoto jevu jako založení vzájemných hodnotících mechanismů pro identifikaci problémů spojených s implementací opatření v boji proti organizovanému zločinu, vytvoření vzájemně propojené evropské soudní sítě pro zlepšení mezinárodní spolupráce, vytvoření systému pro pravidelné vyhodnocování situace v této oblasti, přijetí společných postupů pro zlepšení soudní spolupráce aj101. V roce 1998 byl schválenou Radou EU Společný postup na základě článku K3 Smlouvy o EU o tom, že trestným činem je účast ve zločinecké organizaci v členských státech Evropské
101
Informace o stavu organizovaného zločinu na území České republiky v roce 2000, přístupné na www.mvcr.cz, s. 19
71
unie, jež definuje zločineckou organizaci a trestný čin účasti na této organizaci a dále stanoví pro členské státy povinnost stíhat takovéto delikty. V návaznosti na První akční plán boje Evropské unie proti organizovanému zločinu předložil koordinační výbor Radě ke schválení Strategii Evropské unie pro začátek příštího tisíciletí v oblasti prevence a kontroly organizované kriminality, která se zaměřuje na sběr a analýzu informací k organizovanému zločinu, zamezení možnosti infiltrace zločineckých organizací do státního a soukromého sektoru, posílení prevence, posílení spolupráce aj. V roce 1999 byla Radou schválena Trestněprávní úmluva proti korupci, která zavazuje smluvní státy ke stíhání trestných činů aktivního a pasivního úplatkářství ve veřejném i soukromém sektoru bez rozdílu. Úmluva obsahuje v článku 12 zvláštní skutkovou podstatu „obchodování s vlivem“, čímž se rozumí úmyslné jednání spočívající v přímo nebo nepřímo daném příslibu, v nabídce nebo poskytnutí nepatřičné výhody komukoliv, kdo tvrdí, že je schopen mít nepatřičný vliv na rozhodovací pravomoc veřejných činitelů. Tento článek koresponduje s § 162 našeho trestního zákona nazvaným „nepřímé úplatkářství“. Tato vícestranná dohoda dále upravuje širokou mezinárodní spolupráci v těchto záležitostech, včetně extradičního řízení. Pro Českou republiku tato úmluva vstoupila v platnost 1. července 2002. Každoročně je v rámci EU vydávána Zpráva EU o situaci v oblasti organizovaného zločinu, jejímž vypracováním je pověřen Europol. Zpráva se zpracovává na základě podkladů poskytnutých jak členskými zeměmi tak i kandidátskými zeměmi. Na půdě EU byly vytvořeny programy OCTOPUS a OCTOPUS II, jež byly vytvořeny za účelem bezpečnostní spolupráce a zaměřeny na státy střední a východní Evropy. V roce 2002 byla mezi ministrem vnitra ČR a ředitelem Evropského policejního úřadu podepsána dohoda o spolupráci v boji s nadnárodním zločinem. V České republice byla v rámci policie založena skupina pověřena komunikací s centrálou Europolu prostřednictvím styčného důstojníka. 5.5.4. Spolupráce na jiných úrovních Již v roce 1990 reagovala Rada Evropy na hrozící nebezpečí organizovaného zločinu a dne 18.11.1990 byla schválena Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu, jež přímo nehovoří o organizované kriminalitě, nýbrž o závažné kriminalitě, která je nadnárodním problémem, avšak z povahy opatření zaváděných touto vícestrannou dohodou lze usoudit, že je možno ji aplikovat i na organizovanou trestnou
72
činnost102. Každý stát, který přistoupí k této úmluvě je povinen dle čl. 6 a) přijmout taková legislativní opatření, aby bylo možno považovat za trestný čin přeměny nebo převody majetku, o němž ten, kdo se ho dopouští, ví, že tento majetek tvoří výnos, a to za účelem zatajení nebo zakrývání nedovoleného původu majetku nebo pomoci jakékoliv osobě, která je zapojena do spáchání předmětného trestného činu, aby unikla právním důsledkům svých činů. Obecně se úmluva týká mezinárodní spolupráce při zjišťování a vyšetřování výnosů z trestné činnosti a vzájemné pomoci při jeho konfiskaci. Na půdě Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) vznikla v prosinci 1997 Úmluva o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích. Čl. 1 úmluvy zavazuje signatářské státy přijmout opatření, která stanoví, že jednání kterékoliv osoby, která úmyslně nabídne, slíbí nebo dá nedovolený peněžitý nebo jiný prospěch, ať již přímo, nebo zprostředkovaně, zahraničnímu veřejnému činiteli, a to pro tohoto činitele nebo pro třetí stranu za tím účelem, aby tento činitel jednal nebo se zdržel jednání v souvislosti s výkonem veřejných povinností, za účelem získání nebo udržení podnikatelské aktivity nebo jiné nepatřičné výhody v mezinárodních podnikatelských transakcích bude trestným činem dle vnitrostátního práva. Pro ČR vstoupila úmluva v platnost 21. března 2000. 7 nejbohatších států světa a Rusko v rámci aktivit ekonomické organizace G8 vyvíjí činnosti zaměřující se na boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. V roce 2000 byla vytvořena Finanční akční skupina pro boj proti praní špinavých peněz tzv. FATF, která pravidelně informuje vnitrostátní instituce o akcích zaměřených proti této formě organizovaného zločinu. Ministři finanční G8 také projednali tzv. černou listinu, což je seznam 15 v této oblasti nedostatečně spolupracujících zemí, kam patří Rusko, Izrael, Libanon, Lichtenštejnsko, Bahamy, Kajmanské ostrovy, Filipíny a další. Na úrovni Střední Evropy se setkávají ministři vnitra ČR, SR, Rakouska, Maďarska a Polska za účelem koordinace postupu při řešení otázek migrace obyvatelstva, ochrany státních hranic a boje proti organizovanému zločinu. Na základě těchto jednání došlo k vytvoření expertních skupin zaměřených na konkrétní formy organizované kriminality. 5.5.5. Faktory ovlivňující mezinárodní spolupráci Součinnost mezinárodního společenství ovlivňuje řada faktorů. Některé ji ovlivňuji pozitivně, další ji brzdí.
102
Cejp, M. Organizovaný zločin v České republice III. Praha : IKSP, 2004, s. 74
73
Neodstranitelným aspektem, který staví překážku mezinárodní spolupráci je rozdílnost právních řádů. Pokud se omezím pouze na oblast organizovaného zločinu, rozličnost právních systému jednotlivých zemí je dána mimo jiné různými zkušenostmi. Nejúčinnější a nejdokonalejší právní úpravou boje proti organizované kriminalitě se pyšní Itálie a USA, tedy státy, které museli řešit tuto problematiku již v 19. potažmo 20. století. Ne každá země považuje tento jev za jednu z bezpečnostních hrozeb. Nelze ani předpokládat sjednocení právních norem, proto je nutno věnovat pozornost harmonizaci národních legislativ, jejímž základem musí být vytvoření společné představy o organizovaném zločinu. V tomto směru lze pozorovat jisté pokroky týkající se zejména hospodářské a finanční kriminality. S tím souvisí problém tzv. „institucionalizované korupce103“, jíž se rozumí neochota představitelů výkonné moci sdílet informaci nebo podílet se na rizikách kooperace se svými protějšky v jiných zemích z důvodů, že informace bude předána kriminálním živlům. Jedná se o subjektivní překážku, jejíž podstatou je fakt, že není v zájmu všech spolupracovat. Tento faktor může být v mnoha případech ovlivňován vnitrostátním aspektem zvaným lobby u vládních činitelů, jelikož zde existují určití jednotlivci, kteří mohou mít vliv na rozhodující vrstvu a mají zájem na zachování stávající situace. Dalším prvkem může být neochota států nechat si jiným zasahovat do své suverenity. Postupující internacionalizací se však svrchovanost států zmenšuje a tím, že stát přistoupí ke konkrétní mezinárodní dohodě se vzdává v určité oblasti svých výhradních pravomocí. Naopak posilujícím faktorem může být společný zájem na ochraně základních lidských práva a svobod pro něž znamená organizovaný zločin vysoké riziko a tím ochrana bezpečnosti svého území. Většina států již pochopila, že, mají-li vést účinný boj proti této formě trestné činnosti, musí své síly spojit s jinými.
103
Nadelmann, E.A. Cops Across Borders. Pesylvania State University Press, 1993, s. 4.
74
6. Subjekty určené pro boj s organizovaným zločinem Těmito subjekty se rozumí vnitrostátní a mezinárodní orgány, jejichž úkolem je mimo jiné odhalovat, objasňovat, postihovat a předcházet organizované kriminalitě. 6.1. Zpravodajské služby Zpravodajské služby jsou definovány jako státní orgány určené pro získávání, shromažďování a vyhodnocování informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, pro bezpečnost a obranu České republiky104. Tyto orgány jsou zřízeny zákony, které zastřešuje zák. č. 153/1994 Sb. o zpravodajských službách ČR. a) Bezpečnostní informační služba – byla zřízena zák. č. 154/1994 Sb. o bezpečnostní informační službě. V čele tohoto orgánu stojí ředitel, jehož jmenuje vláda, jíž je také odpovědný z výkonu své funkce. BIS zabezpečuje informace o záměrech a činnostech namířených proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti ČR, o zpravodajských službách cizí moci, o činnostech ohrožující státní a služební tajemství, o činnostech, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy ČR a informace týkající se organizovaného zločinu a terorismu. Právě v této oblasti je činnost BIS zaměřena na hlubší monitorování současné situace a získávání informací o struktuře nejvyšších článků zločineckých organizací, o jejich kontaktech na státní správu a o jejich zájmových oblastech v české ekonomice. V popředí zájmů tohoto orgánu jsou především postsovětské skupiny mající na našem území rozhodný vliv, dále čínské a kosovoalbánské seskupení. b) Úřad pro zahraniční styky a informace – zabezpečuje informace důležité pro bezpečnost a ochranu zahraničně politických a ekonomických zájmů ČR mající původ v zahraničí. V čele úřadu stojí ředitel, jehož jmenuje a odvolává ministr vnitra se souhlasem vlády105. c) Vojenské zpravodajství – je tvořené Vojenskou zpravodajskou službou a Vojenským obranným zpravodajstvím. Tento orgán zabezpečuje informace o záměrech a činnostech představujících vojenské ohrožení České republiky, o zpravodajských službách cizí moci v oblasti obrany, o záměrech a činnostech namířených proti zabezpečování obrany ČR, o činnostech ohrožujících státní a služební tajemství v oblasti obrany ČR106.
104
§ 2 zák. č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách ČR, ve znění pozdějších předpisů. Němec, M. Mafie a zločinecké gangy. Praha : EUROUNION, 2003, s. 316. 106 Tamtéž, s. 316 – 317.
105
75
d) Společná zpravodajská skupina – vznikla 1. července 2005, jejím úkolem je výměna zpravodajských informací a zajištění koordinace mezi zpravodajskými službami, Policií ČR, MV a MZV. 6.2. Policie České republiky Policie ČR je nejvýznamnější bezpečnostní složkou, která plní úkoly ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti na celém území našeho státu. Byla zřízena zák. č. 283/1991 Sb., který obsahuje v § 2 řadu úkolů. Policie ČR je funkčně členěna na služby, kdy v oblasti organizovaného zločinu jsou činné zejména složky služby kriminální policie a vyšetřování: 6.2.1. Útvar boje proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování ÚOOZ je nejvýznamnějším orgánem na této úrovni. Vznikl 1. ledna 1995 jako výkonný orgán služby kriminální policie a vyšetřování s celostátní působností. Expozitury ÚOOZ fungují ve všech krajských městech. Hlavním důvodem vzniku tohoto orgánu byl obrovský nárůst takřka všech forem organizované kriminality. ÚOOZ se dále člení na 6 odborů (násilí, obchodu se zbraněmi, obchodu s lidmi a ilegální migrace, zločineckých struktur, terorismu a extremismu, padělání). Útvar se zabývá úzce specializovaným operativním rozpracování a dalším vyšetřováním na úseku trestné činnosti organizované kriminality páchané zločineckými strukturami. Úkoly ÚOOZ: -
získávání, soustřeďování, analýza, využívání a uchovávání informací důležitých pro boj s organizovaným zločinem
-
průběžný monitoring zločineckých struktur na našem území
-
spolupráce s jinými orgány
-
provozování kriminalistických informačních a zpravodajských analytických systémů
-
plnění úkolů v oblasti činností souvisejících s krizovými situacemi při nichž může dojít k narušení či ohrožení vnitřní bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku
-
vede trestní řízení v případech závažné organizované trestné činnosti, zjišťuje pachatele této trestné činnosti, vede proti nim trestní stíhání a předává je státnímu zástupci s návrhy na podání obžaloby107
Při zajišťování své činnosti ÚOOZ spolupracuje s vnitrostátními i mezinárodními orgány. Na vnitrostátní úrovni spolupracuje s teritoriálními útvary policie a se zpravodajskými
107
www.mvcr.cz/policie/prezentace/uooz.html
76
službami. Významným partnerským orgánem byl Odbor pro boj s organizovaným zločinem s působností na území Prahy, který byl však z důvodu vysoké korupce na počátku 21. století zrušen. Na poli mezinárodním spolupracuje především s Interpolem a Europolem. ÚOOZ je aktivně zapojen do pracovní skupiny Europolu EHWG, která se zabývá přeshraničním vyšetřováním vražd. Útvar je i členem pracovní skupiny s Ředitelstvím služby správních činností PP ČR, BKA Wiesbaden OA - 35, BLKA Mnichov a LKA Sachsen, jež je činná v oblasti obchodu se zbraněmi. Dále spolupracuje s dalšími partnerskými složkami jiných států prostřednictvím Národní ústředny Interpolu nebo formou přímé dvou či vícestranné součinnosti. Na velice dobré úrovni jsou kontakty s americkou FBI. 6.2.2. Národní protidrogová centrála NPC vznikla v lednu 2001 oddělením od ÚOOZ. Její přímý předchůdce byla Protidrogová brigáda Federálního policejního sboru. Centrála tohoto orgánu se nachází v Praze, expozitury v Ústí nad Labem, v Hradci Králové, v Ostravě, v Plzni, v Českých Budějovicích a v Brně. V čele stojí ředitel, jehož funkci zastává v dnešní době zřejmě největší odborník v této oblasti plk. JUDr. Jiří Komorous. Jde o velice úspěšný a vážený útvar nejen u nás, ale i ve světě. NPC vyvíjí operativní, zpravodajskou, procesní, analytickou, metodickou, publikační a lektorskou činnost v oblasti drog a drogových opatření. NPC ukončila v rozmezí let 1993 – 2006 1 340 operací, při nichž bylo zatčeno celkem 2 575 pachatelů, z toho 515 cizinců, zajistila více než 13 tun drog, 93 000 tablet extáze, zlikvidovala 1 laboratoř na výrobu extáze a 126 laboratoří na výrobu metamfetaminu108. 6.2.3. Útvar (služba) pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV SPOK vznikl rozšířením Služby na ochranu ekonomických zájmů 1. ledna 1994. Tento orgán se zabývá závažnou finanční kriminalitou zejména korupcí a daňovou kriminalitou. 6.2.4. Útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality SKPV Tzv. finanční policie vznikla 1. července 2007 jako orgán s celorepublikovou působností s teritoriálními pracovišti v krajských městech, jenž se zabývá odhalováním nelegálních výnosů v případech nejzávažnějších forem hospodářské a daňové kriminality. 6.2.5. Útvar rychlého nasazení URNA je výkonný orgán, který je nasazován při většině akcí zaměřených proti organizovanému zločinu spočívající zejména v zatýkání a eliminaci pachatelů. Disponuje špičkovou policejní technikou, příslušníci tohoto útvaru jsou vybírání na základě velice přísných kritérií a během služby jsou na ně kladeny vysoké nároky. Jedná se o policejní elitu.
108
Výroční zpráva NPC za rok 2006, s. 2.
77
6.3. Finanční analytický útvar FAÚ vznikl na základě zák. č. 61/1996 Sb. proti praní špinavých peněz 1. července 1996 jako organizační složka ministerstva financí. Tento orgán se zabývá bojem proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Hlavním úkolem FAÚ je přijímat a analyzovat oznámení o neobvyklých obchodech a institucích a pokud se podezření potvrdí, zasílat na SPOK trestní oznámení109. FAÚ nemůže tedy samostatně vést trestní stíhání a proto účinnost této složky je velice nízká a je na zvážení zda tento orgán zrušit nebo modifikovat jeho činnost. 6.4. Celní orgány Celní orgány v oblasti organizovaného zločinu nefungují samostatně, ale v součinnosti s jinými orgány nebo pracující na základě koncepcí jiných útvarů. Velkou úlohu hrají celní orgány v oblasti odhalování nelegálního zboží (např. na tržnicích) 6.5. Státní zastupitelství a soudy Od 1. dubna 2000 fungují na základě pokynu obecné povahy na úrovni krajů specializované odbory krajských státních zastupitelství zaměřené na boj proti organizované kriminalitě. Co se týče soudů, příslušné pro trestní řízení o trestných činech v rámci organizované trestné činnosti konají soudy na základě pravidel pro určení věcné příslušnosti dle §§ 16, 17 TŘ. 6.6. Národní ústředna Interpolu v České republice Mezinárodní organizace kriminální policie je mezivládní organizací se sídlem v Lyonu, která byla založena v roce 1923 a dnes slučuje 170 států světa. ČR je členem na základě nástupnictví ČSFR od roku 1990. Hlavními cíli INTERPOLU jsou zabezpečení a rozvoj vzájemné pomoci kriminální policie a zřizování a rozvoj institucí přispívajících k předcházení a postihu porušování práva. Součinnost jednotlivých členských zemí je koordinována Generálním sekretariátem. Každý členský stát má svou Národní ústřednu, která je v permanentním kontaktu s Generálním sekretariátem a ostatními národními ústřednami110. Národní ústředna ČR sídlí v Praze, která mimo vymezených úkolů ve statutu Interpolu dbá na to, aby tímto kanálem nedocházelo k porušování českého právního řádu, statutu a zvyklostí Interpolu a v oblasti organizovaného zločinu má tyto úkoly: - boj proti mezinárodnímu obchodu s drogami - boj proti organizovanému pašování - boj proti únosům dětí a osob - boj proti padělání peněz, platebních instrumentů a dokumentů 109 110
Informace o stavu organizovaného zločinu na území České republiky v roce 2000, s. 14. Němec, M. Mafie a zločinecké gangy. Praha : EUROUNION, 2003, s. 327 – 329.
78
- boj proti finanční kriminalitě - pátrání po pachatelích organizované kriminality - výměna informací mezi národními ústřednami111 6.7. Europol Evropský policejní úřad vznikl 1. července 1999 na základě Úmluvy EU o zřízení evropského policejního úřadu s cílem sjednotit dosavadní evropské policejní instituce jako byly TREVI (instituce pro evropskou mezinárodní policejní spolupráci) a EDU (Úřad pro narkotika a proti praní špinavých peněz) a rozšířit spolupráci všech evropských zemí v boji proti organizovanému zločinu112. Hlavní úkol Europolu spočívá v koordinaci činnosti společných vyšetřovacích týmů a také ve sběru a analýze dat týkajících se organizované kriminality. Každý členský stát má zavedenou Národní jednotku Europolu, která zajišťuje komunikaci mezi Europolem a vnitrostátními orgány. 6.8. Eurojust Evropská justiční síť je speciálním orgánem na úrovni EU, jež má být složen z národních státních zástupců, soudců a policejních úředníků. Hlavním úkolem Eurojustu má být podpora a koordinace justiční spolupráce mezi členskými státy EU a také a poskytování poradenství týkající se praktického využívání nástrojů EU. Jelikož však na půdě EU existuje averze členských států vůči takovému orgánu, který by měl široké pravomoci zasahovat do národních trestních procesů, Eurojust nevyvíjí dosud žádnou činnost.
111 112
Tamtéž. http:// www.europol.eu.int.
79
7. Návrhy de lege ferenda Jsem zastáncem samostatného právního předpisu. I když někteří mohou namítat, že se jedná o jednu z forem kriminality a její místo je v trestních právních aktech, jsem toho názoru, že se jedná nejen o jev právní, ale také kriminologický, ekonomický a sociologický a jeho intenzita je taková, že úprava v trestním zákoně nepostačuje. Tento nový normativní právní akt by měl obsahovat zejména vymezení organizované kriminality potažmo zločinecké organizace, tak jak jsem ji vymezil v části 3.1.113, jednotlivé a postupně doplňované skutkové podstaty se speciálními sankcemi a prostředky boje proti tomuto fenoménu. Trnem v oku mi je také pojem zločinného spolčení. Vyjdeme-li z dikce trestního zákona, je v § 7 odst. 1 za spolčení považováno jednání pro společnost nebezpečné, které je charakterizováno jako dohoda o spáchání konkrétního trestného činu114, tedy forma přípravy k trestnému činu, tudíž v žádném případě nevykazuje znaky zločinecké organizace. Tento nedostatek však částečně odstranil návrh nového trestního zákona, který v § 405 obsahuje termín „organizovaná zločinecká skupina“, čímž by zdánlivě došlo ke sjednocení dosavadní dichotomie zločinného spolčení a organizované skupiny. Opak je však pravdou. Některé skutkové podstaty obsahují opět kvalifikovaný znak „jako člen organizované skupiny“, takže žádná změna k lepšímu. Určitým průlomem v oblasti boje proti organizované kriminalitě by bylo stanovení kolektivní trestní odpovědnosti za činnost zločinecké organizace. Nemuselo by se tak zdlouhavě prokazovat vina každého jednotlivce a jejich společná činnost ve prospěch skupiny, ale stačilo by rozkrýt aktivity tohoto seskupení a jeho strukturu. Za nepostačující také pokládám trestní sazby u jednotlivých trestných činů. V rámci soudní individualizace trestu, která se uplatňuje v rámci té zákonné nelze adekvátně postihnout prvopachatele, kteří se angažují v rámci činnosti zločinecké organizace a ve většině případů tak „vyváznou s podmínkou“. Navíc bych navrhoval až dvacetinásobně zvýšit horní hranici trestní sazby u peněžitého trestu, a to vzhledem k obrovským výnosům zločineckých organizací. Velkým problémem je soudní rozhodování. Trestní řízení115 se neúměrně prodlužují a konečné tresty mnohdy neodpovídají povaze trestné činnosti a poměrům a osobě pachatele116. To je dáno tím, že soudci se většinou obávají toho, aby se jim případ nevrátil zpět z vyššího 113
S tím, že by ke kvalifikaci skupiny jako zločinecké organizace postačovalo naplnění bodů 1 – 6. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. přepracované vydání. Praha : C.H.Beck, 2003, s. 65. 115 A to i v řízení před soudem. 116 Srov. § 31 TZ. 114
80
soudu na základě rozhodnutí o odvolání. Trest by měl mít výchovný, represivní, ale i preventivní charakter a v souvislosti s tím bych navrhoval zvýšení kontrol rozhodovací činnosti soudů. V této sféře bych dále ke zvýšení kvality vyšetřování organizované kriminality navrhoval posilování zainteresovanosti OČTŘ117, které by byly schopny sledovat a vyhodnocovat operativně zpravodajské činnosti a stejně tak vnímat a chápat vývoj na scéně organizovaného zločinu. Obrovskými nedostatky trpí také informační zabezpečení orgánů boje proti organizované kriminalitě. Je nutné vytvořit jednotný informační systém, který by sloužil k odhalování jednotlivých forem organizovaného zločinu a na něž by byly napojeny všechny složky dotčených orgánů a zabezpečit personální obsazení informačních pracovníků, aby nedocházelo ke zneužívání údajů, jež by byly obsaženy v těchto databázových systémech. V oblasti výkonu trestů odnětí svobody bych navrhoval zavedení institutu detence, jehož podstata by spočívala v absolutní izolaci zvlášť nebezpečných pachatelů od společnosti, a jehož povaha a režim by odpovídali zařízení nacházejícího se někde mezi věznici se zvýšenou ostrahou a ústavem, kde se vykonává ochranné léčení. Obdobnou právní formu obsahuje návrh nového TZ, jež jej pojmenovává termínem zabezpečovací detence118, který lze však ukládat pouze pachateli, který byl, v době spáchání činu jinak trestného, nepříčetný. K účinnějšímu postihu organizovaného zločinu by jistě vedla větší efektivita při aplikaci operativně pátracích prostředků. Prvotní problémy již přináší na první pohled triviální činnost spočívající v instalaci technických prostředků operativní techniky. Právní předpisy v souvislosti s touto tématikou neobsahují žádnou konkrétní úpravu. Z toho důvodu je třeba zavést do trestněprávních a policejních předpisů výslovné ustanovení umožňující operativcům vstup do obydlí bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí119, za účelem instalace operativní techniky. Dále bych v této oblasti navrhnul zavedení beztrestnosti agenta za taxativně vymezené trestné činy, jak to ostatně činí návrh nového trestního zákona, což by jistě zvýšilo efektivitu jeho práce. Dle mého názoru není uspokojivě vyřešena otázka důkazního využití informací získaných operativně pátrací technikou. § 158b odst. 3 TZ stanoví, že zvukové, obrazové a jiné záznamy získané touto činností lze použít jako důkaz, jsou-li dodrženy zákonné podmínky. V praxi však dochází k nemalým potížím. Podmínky pro použití OPP jsou stanoveny hodně obecně a existuje tak široká variabilita, což „hraje do karet“ obhájcům, kteří neustále deklarují porušení zákonných podmínek a soudci pod tíhou námitek často 117
Myšleno soudce, státní zástupce i vyšetřovatele. § 98 odst. 1 návrhu nového trestního zákona. 119 Samozřejmě pouze v odůvodněných případech, kdy jsou splněny obecné podmínky pro použití operativně pátracích prostředků dle § 158b TŘ. 118
81
takovýto důkaz nepřipustí. Proto bych navrhnul precizaci ustanovení, která stanoví možnosti použití operativní techniky. V § 88 TŘ bych zavedl možnost provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bez předchozího souhlasu předsedy senátu popř. soudce s tím, že do 48 hodin by pol. orgán měl povinnost tento souhlas opatřit, v opačném případě by dosud pořízené záznamy zničit. Toto ustanovení by efektivně reagovalo na okamžité operativní situace. Dle § 160 odst. 1, 2 lze zahájit trestní stíhání jen proti konkrétní osobě na základě skutečností zjištěných ve fázi prověřování po vydání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení dle § 158 odst. 3 a může trvat delší dobu než jsou splněny podmínky pro vydání usnesení o zahájení trestního stíhání. Informace získané ve stadiu před zahájením trestního stíhání nelze až na výjimky použít při hlavním líčení. V praxi to přináší značné problémy, kdy např. svědci si již tak dokonale nevybavují rozhodné skutečnosti. V těchto případech bych navrhnul buďto možnost zavedení institutu zahájení trestního stíhání ve věci anebo alternativu, kdy by informace získané ve fázi prověřování měly důkazní hodnotu. Důležitým krokem vpřed by bezesporu bylo kvalitativně i kvantitativně dostatečné obsazení orgánů zabývajících se bojem proti organizovaného zločinu a zabezpečení jejich činnosti dostatečnými materiálními a finančními prostředky. Stěžejními důkazy bývají svědecké výpovědi. Bohužel je jen málo jedinců, kteří jsou ochotni beze strachu poskytnout svědectví usvědčující členy zločinecké organizace. Z tohoto důvodu bych navrhoval zlepšení ochrany svědka.
82
8. Závěr Jelikož bych vždy chtěl stát na straně bojující proti organizovanému zločinu, pokusím se závěr pojmout trochu netradičně jako závěrečnou řeč státního zástupce. Na základě výše uvedených skutečností mám za to, že organizovaný zločin představuje skrytou a vážnou hrozbu pro společnost. Zločinecké syndikáty se řídí vlastními normami, institucemi a orgány a vedle států tak představují paralelní mocenské útvary. Je prokázáno, že zločinecké organizace obchodují s různými druhy komodit a služeb120. Tyto aktivity jim ročně přinášejí zisky až 1,5 bilionu USD121. Nejvýnosnější je obchod s narkotiky se ziskem 400 mld. USD. Ročně stoupají počty osob závislých na drogách i počty spáchaných trestných činů v souvislosti s touto problematikou. Obchod se zbraněmi se ziskem až 100 mld. USD ohrožuje celosvětovou bezpečnost a mír, jelikož takto obchodované zbraně často končí v rukou teroristických a extrémistických organizací. Obchod s lidmi přináší organizacím roční zisk okolo 80 mld. USD, mimo to zásadním způsobem ohrožuje potažmo porušuje základní lidská práva a svobody. Podle odhadů expertů je každým rokem obchodováno na celém světě až s dvěma miliony jedinců. Toto je jen část aktivit organizovaného zločinu. V určité míře se tento negativní společenský fenomén ve zmenšeném obraze projevuje i v naší republice, z níž se postupem času stává země cílová pro tyto projevy organizované kriminality. Největší nebezpečí představují ruskojazyčné skupiny, které si na našem území vybudovaly základny a dokonale se zde etablovali. Pro českou organizovanou scénu je v posledních letech příznačný rozmach asijských zločineckých struktur, především čínských a vietnamských, které se zabývají pašováním jakéhokoliv zboží a finanční kriminalitou. Naopak pozitivně je hodnocena situace kolem balkánských organizací, které svá vedení přesouvají dále na západ. Nesmíme však zapomínat na skupiny domácí provenience, jejichž činnost se projevila již několikrát v minulosti v podobě machinací s LTO, skupiny kolem podnikatele Františka Mrázka, Berdychova gangu, skupiny kolem Jaroslava Starky apod. Na stávající situaci je nutno reagovat novými a modernějšími prostředky boje proti organizovanému zločinu, jelikož zločinecké organizace budou bohužel vždy o krok napřed, což je mimo jiné způsobeno tím, že se nedrží zákonných norem, zatímco orgány pro potírání organizované kriminality se musí při svých činnostech řídit právními předpisy. Nejsem idealista, abych si myslel, že tento sociálněpatologický jev je možno vymýtit. Lze však proti němu účinně bojovat a dostat jej tak pod kontrolu. Jde o celospolečenský problém a je tedy nutno v boji proti zločineckým strukturám stavět zájmy celého společenství nad zájmy 120 121
Zbraně, drogy, prostituce, lidské zdroje aj. Nožina, N. Organizovaný zločin v České republice. Praha : Themis, 2003, s. 381.
83
jednotlivce, jelikož je to v zájmu všech. Proto navrhuji bojovat proti organizované trestné činnosti bojovat všemi dostupnými prostředky a být stejně nekompromisní a neústupný jako její pachatelé. Organizovaný zločin je ve své podstatě produktem společnosti, a tudíž záleží na obyvatelích této planety, jak se bude situace dále vyvíjet.
84
9. Přílohy Statistické údaje za rok 2006 dle ÚOOZ: Přehled nápadů trestních spisů: Převod trestních spisů z r. 2005
120
Nápad trestních spisů v roce 2006 Z toho:
124 vlastní poznatky
od jiných org. složek SKPV
95 16 13
od ostatních fyzických a právnických osob Vyřízeno trestních spisů v roce 2006 Způsob vyřízení před zahájením tr. řízení
119 3
v prověřování
75
ve vyšetřování
40 10
návrhem na podání obžalobypříslušnost krajského soudu 26 návrhem na podání obžalobypříslušnost okresního soudu předáno v rámci Policie ČR
3
návrh na zastavení tr. stíhání
1
Obviněných a podezřelých osob
400
Převod osob z r. 2005
164
Zaevidováno obviněných
236
Ukončeno osob Z toho:
169 návrh na podání obžaloby
162
návrh na zastavení § 172 tr.ř.
1
skončeno jinak
5
Neukončeno osob
234
Žalovatelnost v %
95,86
Osoby – vazba celkem z toho:
142 nových vazeb
93
převod vazeb z r. 2005
49
skončeno vazeb
77
neukončeno vazeb
65
85
Předmět činnosti dle problematik jednotlivých odborů:
V1 – Odbor násilí V2 – Odbor obchodu se zbraněmi V3 – Odbor obchodu s lidmi a ilegální migrace V4 – Odbor zločineckých struktur V5 – Odbor terorismu a extremismu V6 – Odbor padělání
86
Struktura trestné činnosti dle ustanovení trestního zákona:
87
88
Státní příslušnost realizovaných osob:
89
10. Seznam použitých pramenů Učebnice: -
Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 3. dotisk 3. přepracovaného a doplněného vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2006.
-
Kuchta, J., Válková, H. a kol. Základy kriminologie a trestní politiky. Praha : C.H.Beck, 2005.
-
Musil, J., Konrád, Z., Suchánek, J. Kriminalistika. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha : C.H.Beck, 2004.
-
Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Trestní právo procesní. 2. přepracované vydání. Praha : C.H.Beck, 2003.
Monografie: -
Arlacchi, P. La mafia imprenditrice. Bologna : Societá editrice II Mulino, 1983.
-
Budka, I. Organizovaná kriminalita. Praha : Policejní akademie ČR, 1997.
-
Fenyk, J. Vademecum státního zástupce. ASPI, 2003.
-
Kmenta, J. Kmotr Mrázek. Praha : JKM, 2007.
-
Kroupa, J. Zločin jako profese. Řitka : DARANUS, 2006.
-
Mierzeňski, S. Gangsterzy. Katowice : Szlask, 1967.
-
Musil, J. Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů. Praha, Univerzita Karlova, 1993.
-
Nadelmann, E. A. Cops Across Borders. Pensylvania State University Press, 1993.
-
Nedorost, L. a kol. Státní zastupitelství. Praha : EUROLEX BOHEMIA, 2002.
-
Němec, M. Mafie a zločinecké gangy. Praha : EUROUNION Praha, 2003.
-
Němec, M. Organizovaný zločin. Aktuální problémy organizované kriminality a boje proti ní. Praha : Naše vojsko, 1995.
-
Nožina, M. Mezinárodní organizovaný zločin v České republice. Praha : Themis, 2003.
-
Nožina, M. Obtížný boj s mezinárodní organizovanou kriminalitou v ČR. Praha : Ústav mezinárodních vztahů, 2004.
Publikace institutu pro kriminologii a sociální prevenci: -
Cejp, M. Druhy a formy činností organizovaného zločinu. Praha : IKSP, 1996.
-
Cejp, M. Společenské příčiny a důsledky organizovaného zločinu. Praha : IKSP, 1999.
-
Cejp, M. Výzkum organizovaného zločinu v České republice II. Praha : IKSP, 1999.
-
Cejp, M. a kol. Výzkum organizovaného zločinu v České republice III. Praha : IKSP, 2004. 90
-
Evropská komise – Generální ředitelství pro justici, svobodu a bezpečnost. Zpráva expertní skupiny o obchodování s lidmi I. Praha : IKSP, 2005.
-
Evropská komise – Generální ředitelství pro justici, svobodu a bezpečnost. Zpráva expertní skupiny o obchodování s lidmi II. Praha : IKSP, 2005.
-
Gawlik, L. Tranzit drog na českém území. Praha : IKSP, 1994.
-
Karabec, Z. Účinnost právních prostředků proti organizovanému zločinu. Praha : IKSP, 1999.
-
Marešová, A. a kol. Kriminalita v roce 2005. Praha : IKSP, 2006.
-
Marešová, A. Násilí uplatňované organizovanými skupinami a organizovaným zločinem. Analýza vybraných případů vražd a vydírání. Praha : IKSP, 2004.
-
Scheinost, M. Konvence OSN a další dokumenty k organizovanému zločinu. Praha : IKSP, 2001.
-
Scheinost, M. Organizovaná kriminalita z pohledu kriminologie a trestního práva. Praha : IKSP, 1996.
-
Scheinost, M. Organizovaná trestná činnost občanů ČR. Praha : IKSP, 1999.
-
Scheinost, M. Organizovaný zločin v dokumentech neapolské konference a v italském právu. Praha : IKSP, 1996.
-
Scheinost, M. a kol. Výzkum struktury, forem a možností postihu organizovaného zločinu v České republice. Praha : IKSP, 1997.
-
Trávníčková, I. Obchodování se ženami z pohledu České republiky. Praha : IKSP, 2004.
-
Trávníčková, I., Zeman, P. Možnosti trestní justice v protidrogové politice I. Vývojové aspekty. Praha : IKSP, 2007.
Komentáře -
Rezková, M. Zákon proti praní špinavých peněz. S komentářem a příklady. Praha : Linde Praha, 2004.
-
Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. 4. doplněné a přepracované vydání. Praha : C.H.Beck, 2002.
-
Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 4. doplněné a přepracované vydání. Praha : C.H.Beck, 2002.
-
Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. přepracované vydání. Praha : C.H.Beck, 2003.
91
Časopisecké články: -
Cejp, M. Výsledky osmé expertizy o základních charakteristikách organizovaného zločinu. Kriminalistika, 2001, č. 3.
-
Cejp, M., Karabec, Z., Scheinost, M. Obchodování s lidmi – naléhavý celosvětový problém. Kriminalistika, 2006, č. 3.
-
Čápová, H., Kreč, L. Malí čeští mafiáni. Týden, 2006, č. 48.
-
Karabec, Z. K právním prostředkům boje proti organizovanému zločinu. Trestní právo, 1999, č. 2.
-
Karabec, Z. Mezinárodní aspekty boje proti organizovanému zločinu. Kriminalistika, 2004, č. 1.
-
Macháčková, R., Trávničková, I. Obchodování se ženami v českém kontextu. Kriminalistika, 2002, č. 4.
-
Marešová, A. Násilí páchané organizovanými skupinami a organizovaným zločinem. Analýza několika případů již odsouzených pachatelů. Kriminalistika, 2005, č. 1.
-
Scheinost, M. Organizovaná trestná činnost občanů České republiky. Kriminalistika, 2000, č. 3.
-
Scheinost, M. Pojetí organizovaného zločinu a jeho vztah k dalším kategoriím kriminality. Kriminalistika, 2004, č. 4.
-
Trávníčková, I. Organizovaný zločin a obchodování se ženami v ČR. Kriminalistika, 2005, č. 2.
-
Trávníčková, I. Vývoj drogové scény v České republice po roce 1989. Kriminalistika, 2007, č. 4.
Prameny právní úpravy: -
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
-
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Sdělení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
-
Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
-
Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů.
-
Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
-
Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
-
Zákon č. 154/1994 Sb., o bezpečnostní informační službě, ve znění pozdějších předpisů. 92
-
Zákon č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů.
-
Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů.
-
Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů.
-
Návrh nového trestního zákona a důvodová zpráva k němu.
-
Usnesení vlády č. 949/2006 Sb., Národní plán boje proti komerčnímu sexuálnímu zneužívání dětí na období 2006 – 2008.
-
Závazný pokyn policejního prezidenta a ředitele úřadu vyšetřování pro Českou republiku ze dne 12. června 2001, kterým se upravuje postup vyšetřovatelů Policie České republiky a příslušníků Policie České republiky při odhalování a dokumentování protiprávních jednání souvisejících s drogovou kriminalitou.
Soudní rozhodnutí: -
Nález Ústavního soudu ze dne 12. října 1994, sp.zn. Pl. ÚS 4/1994.
-
Nález Ústavního soudu ze dne 18. prosince 2004, sp.zn. III ÚS 499/2004.
-
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kostovski proti Nizozemsku. ze dne 20. listopadu 1989.
-
Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Van Mechelen a ostatní proti Nizozemsku ze dne 23. dubna 1997.
-
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.10.2006, sp.zn. 8 Tdo 1188/2006-II.
-
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.4.2007, sp.zn. 7 Tdo 282/2007.
-
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2005, sp.zn. 11 Td 25/2005.
-
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.8.2007, sp.zn. 8 Tdo 384/2007.
-
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.7.2001, sp.zn. 7 Tz 150/2001.
Internetové zdroje: -
www.alternatives.com/crime/italmaf.html
-
www.mvcr.cz
-
www.justice.cz
Ostatní prameny: -
Akční plán ministerstva vnitra ČR k realizaci národní strategie protidrogové politiky.
-
Informace o plnění aktualizované koncepce boje proti organizovanému zločinu, 2006.
-
Informace o stavu organizovaného zločinu na území České republiky, 2000.
-
Výroční zpráva Národní protidrogové centrály 2006.
-
Zpráva o činnosti Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování P ČR za rok 2006. 93
11. Summary This thesis called „Organized crime in Czech republic from the perspective of the criminology“ occupy with a state of the organized crime in Czech republic and with a middle of the fight againts organized crime. This thesis is divided into eight chapters, the introduction and the conclusion. The introduction contain reasons, why I this theme choose. The organized crime mean a very great dangerous for the individual and for whole society. The crime syndikats operate various activity, which endanger states, their economy and law order. Chapter 2, called „History of the organized crime“ deal with rise and roots of the organized crime and with evolution crime syndikats as Italian Maffia, Japanese Yakuza and Chinese Triads and second wawe of the organized crime after 1989 from „east“. This chapter catch too aspects, which led to the rise and development of the organized crime. Chapter 3 define principal institutes in this field. This chapter is divided into 4 subchapters. The concept „organized crime“ it is not possible definite define, what results from the very substance this problem. In the Czech penal code is arrange term „crime conspiracy“ very inaccurate. Next term „organized group“ is not arrange in the penal code, but is qualified sign some facts of the case. Lower forms groups criminal activities are for example gangs, organized groups, accomplicing. Signs of the organized crime are consistence, profit oriented, organizational structure, long term, money laundering, member base, professionalism, discipline, wealth, international connections, inside norms. Second subchapter differents organized crime from the another forms of crime. Next subchapter contains criminogenous factors of the organized crime in Czech republic. Examples would be ilegal migration, transformation of economy, insufficient legal system, problems in society, technical development, corruption etc. Fourth subchapter occupy with subjects of the organized crime. Key subjects are crime syndicates, what it is possible into unfold and not unfold or into classical mafia type and modern enterprising type of organisation. In Czech republic operate first of all of the former Soviet Union, Vietnamese, Chines, Balkans, of the former Yugoslavia, Arabian and Czech organization. Every group have other structure. Moustly organization have three level structure. The highest level make up constitute tight leadership. The middle level secures concrete criminal operations in entrustly area. Executive level realize criminal activities. The offenders and victims differ according to forms of the organized crime.
94
Chapter 4 deal with individuals forms of the organized crime. Trade with drugs is the lucrativest form with the profit 500 thousand million USD annualy. Another forms are economy crime, trade with arms, illegal migration, violencly crime, trade with people, corruption, money laundering etc. Chapter 5 occupy with means of the fight againts the organized crime. This chapter is divided into five subchapters. In the first subchapter are legal means, what occur especially in the criminal code and criminal procedure. The key institutes are first of all criminal conspiracy, organized group and relative new fact of the case in § 252a TZ, what sanctions legalization of profits from criminal activity. Criminal procedure contains means of the fight again organized crime, for example institute for operating and searching devices (undercover agent, ostensible transfer and observing persons and things), bugging and recording of telecommunications, protection witness etc. In the police law go it about a subsidiary operating and searching devices (informer, cover documents, conspiracy means etc). Next codes, what in this field it is possible use, are examples code again money laundering, code about a protect of the witness, codes of the taxes, code about a restriction of payments cash etc. Beyondlegal means are provisions, what character legal norm haven’t. It go about various recommendation, programms statement as governments conception of fight again organized crime or action schedule of Home Office in againtsdrugs politics. Second subchapter deal with a contemporary situation of the fight again organized crime in the choice countries, namely in Germany, Austria, Poland, Slovakia, United States of America and Italy. In the last two states have they the most effective means of the fight. Last subchapter includes preventive instruments. Their purpose is a preceding of the criminal activity. Among the most importand belong engaging of the public, legal consciousness of the citizens, information a information system, education of the workers of the police etc. Fourth subchapter includes represive instruments, what directly afflict organized crime, among them belong
detecting and investigation of the criminal activities, arresting, conviction and
performance of the punishment. In the last subchapter is analyzed a problem of the international cooperation , what take place in the various forms, for example the mutuall aid, extradition, change of the employees and information etc. The international cooperation is pursued on the miscellaneous lines. On the level of United Nations were drawing Konvention again the international organized crime, on the level of Europa Union exist a series of the instruments in this field. This international cooperation influence very factors.
95
Chapter 6 call institution, what aim at fight again organized crime. Among this institution belong Policie ČR and her formations, reports services, Europol, Interpol, Eurojust, customs organs etc. Chapter 7 contains my de lege ferenda views of improving situation in the field of the fight again organized crime. The conclusion contains my opinion, that organized crime represents at the beginning of the 21st century one of the greatest security risks for today’s world.
96
