Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Hospodářská politika
KOMPARACE EKONOMICKÝCH KRIZÍ V RUSKÉ FEDERACI: 2008 A 2014 2008 and 2014 Economic Crises in Russia: Comparative Analysis Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Autor:
doc. Ing. Libor ŽÍDEK, Ph.D.
Helena TRUCHLÁ
Brno, 2015
J m éno a pří j m ení aut ora:
Helena Truchlá
Náz ev di pl om ové práce:
Komparace ekonomických krizí v Ruské federaci: 2008 a 2014
Náz ev prác e v an gl i čt i ně:
2008 and 2014 Economic Crises in Russia: Comparative Analysis
Kat edra:
ekonomie
Vedoucí di pl om ové práce:
doc. Ing. Libor Žídek, Ph.D.
R ok obhaj ob y:
2015
Anotace Předmětem práce je komparace krizí v Ruské federaci v roce 2008 a 2014. Práce obsahuje stručnou část teoretickou, která na základě dostupné odborné literatury představuje typologii krizí a ekonomických sankcí a část analyticko-srovnávací, která rozebírá příčiny, průběh a důsledky těchto dvou krizí s důrazem na jejich regionálně specifické příčiny a důsledky.
This thesis is a comparative analysis of crises in Russian federation in 2008 and 2014. It includes theoretical chapter, which deals with typology of crises and economic sanctions based on available scholarly reading and a comparative section which analyses and compares causes, course and consequences of the two crises with emphasis on regionally specific causes and consequences.
Klíčová slova Rusko, ekonomická krize, finanční krize, ropa, sankce
Keywords Russia, economic crisis, financial crisis, oil, sanctions
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Komparace ekonomických krizí v Ruské federaci: 2008 a 2014 vypracovala samostatně pod vedením doc. Ing. Libora Žídka, Ph.D., a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 24. dubna 2015
vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Ing. Liboru Žídkovi, Ph.D., za velkou ochotu, trpělivost a odbornou pomoc při vedení mé bakalářské práce.
OBSAH ÚVOD ......................................................................................................................................................1 1
TEORETICKO-METODOLOGICKÁ ČÁST .............................................................................3 1.1 FINANČNÍ A EKONOMICKÁ KRIZE ..............................................................................................3 1.1.1 Typologie finančních krizí ..................................................................................................3 1.1.2 Rozlišení ekonomických krizí..............................................................................................4 1.2 EKONOMICKÉ SANKCE ...............................................................................................................5
2
KRIZE 2008 – 2009.........................................................................................................................7 2.1 STAV EKONOMIKY PŘED KRIZÍ...................................................................................................8 2.2 PŘÍČINY....................................................................................................................................12 2.2.1 Vnitřní příčiny ..................................................................................................................12 2.2.2 Vnější příčiny....................................................................................................................13 2.3 PRŮBĚH ....................................................................................................................................14 2.4 REAKCE HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY ...........................................................................................17 2.5 DŮSLEDKY ...............................................................................................................................18
3
KRIZE 2014 – 2015.......................................................................................................................20 3.1 STAV EKONOMIKY PŘED KRIZÍ.................................................................................................20 3.2 PŘÍČINY....................................................................................................................................24 3.2.1 Vnitřní příčiny ..................................................................................................................24 3.2.2 Vnější příčiny....................................................................................................................24 3.3 PRŮBĚH ....................................................................................................................................26 3.4 REAKCE HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY ...........................................................................................28 3.5 DOSAVADNÍ DŮSLEDKY ...........................................................................................................30
4
KOMPARACE ..............................................................................................................................32 4.1 PŘÍČINY....................................................................................................................................33 4.2 PRŮBĚH ....................................................................................................................................36 4.2.1 Finanční krize ...................................................................................................................36 4.2.2 Ekonomická krize .............................................................................................................39 4.3 ZPŮSOB ŘEŠENÍ ........................................................................................................................40
ZÁVĚR..................................................................................................................................................42 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ....................................................................................................44 DATABÁZE STATISTICKÝCH DAT ........................................................................................................50 SEZNAM GRAFŮ ...............................................................................................................................51 SEZNAM TABULEK ..........................................................................................................................52 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ................................................................................................53
ÚVOD Ruská federace je největším státem světa, šestou největší světovou ekonomikou, a zároveň jedním z nejvýznamnějších producentů a exportérů ropy, zemního plynu a uhlí. Význam a specifika ruské ekonomiky, vyplývající z velké ekonomické síly, struktury zahraničního obchodu a geopolitické relevance země, z ní činí zajímavý objekt pro makroekonomickou analýzu. Období narušení finanční a ekonomické rovnováhy, jakými jsou právě krizové epizody, jejichž analýza je hlavním předmětem této bakalářské práce, umožňují sledovat vývoj ekonomických veličin v kontextu měnícího se vnějšího prostředí, jejich reakci na opatření hospodářské politiky a jejich post-krizovou stabilizaci. Konkrétní krize, kterými se tato bakalářská práce bude zabývat, jsou finanční a ekonomická krize let 2008 – 2009 a krize probíhající od roku 2014. Společným rysem obou událostí je součinnost vnějších faktorů s vnitřními specifiky ruské ekonomiky. Při analýze se proto práce zaměřuje nejprve na popis vnitřní a vnější ekonomické rovnováhy v době předcházející začátku krizové epizody a v tomto kontextu následně identifikuje bezprostřední spouštěcí impulzy a popisuje vlastní průběh krize. Důsledky a dopady krizových epizod jsou vyvozovány v závěru každé kapitoly na základě průběhu a způsobu řešení. Cílem této bakalářské práce je popis a následné srovnání příčin, průběhu a způsobu řešení dvou krizí. Záměrem je zjistit, jak se tyto jednotlivé aspekty od sebe lišily, co bylo zdrojem těchto odlišností, a jaké závěry je z nich možné vyvodit. Očekávaným přínosem práce je zmapování aktuálního stavu ruské ekonomiky, jehož srovnání s předcházející krizí může pomoci identifikovat vztah mezi těmito dvěma událostmi. Zejména je zajímavé sledovat, zda se v důsledku první krize podařilo odstranit strukturální nerovnováhy v ekonomice a snížit vliv externích faktorů, případně jaké cíle sledovaly ruské autority při volbě způsobu řešení v prvním a druhém případě. Struktura práce odráží její cíle a metodu, a sestává z části teoretické, jejíž východiska jsou rámcem pro následující části empirické. První kapitola proto uvádí čtenáře do problematiky ekonomických a finančních krizí a představuje stručnou typologii ekonomických sankcí. Následující dvě kapitoly se věnují popisu a analýze jednotlivých krizí. Krize z let 2008 a 2009 byla součástí vlny globální finanční a ekonomické krize, a předcházelo jí období bezprecedentního růstu ekonomické síly i úrovně, zatímco krize, která začala v roce 2014, zasáhla Rusko v době ekonomické stagnace a v kontextu nepříznivého mezinárodněpolitického vývoje. Vlastní komparace je obsahem čtvrté kapitoly. Ta staví jednotlivé vybrané aspekty 1
obou krizí do komparativní perspektivy a hledá a snaží se o vysvětlení jejich společných a rozdílných znaků.
2
1
TEORETICKO-METODOLOGICKÁ ČÁST
Aby bylo možné analyzovat a následně komparovat konkrétní ekonomické události a správně interpretovat data, je potřeba držet se určitého teoretického ukotvení, v rámci kterého bude analýza probíhat. Právě proto si první kapitola klade za cíl definovat klíčové pojmy a koncepty, používané v dalších částech práce. Konkrétně se jedná o zpřesnění obecného pojmu „krize“, a vzhledem k mezinárodněpolitickému kontextu druhého zkoumaného případu (2014 – 2015), také terminologie ekonomických sankcí.
1.1 Finanční a ekonomická krize Podle Mezinárodního měnového fondu nabývají krize dvou forem: ekonomické a finanční. Finanční krize je podle Oxfordského slovníku kolapsem finančního sektoru se systemickými (zasáhne celý systém, nikoliv jen jednotlivé aktéry) rysy (Black, Hashimzade a Myles, 2009). Není vyloučeno, že finanční krize bude mít natolik negativní dopady na fungování trhů, že vyústí v recesi1, může však proběhnout i bez zasažení reálného sektoru, což je hlavní rozdíl oproti krizi ekonomické, jejíž podstatou, vyplývající již z definice, je právě propad ekonomické aktivity. Ekonomická krize je podle IMF spojena s propadem reálné ekonomiky neboli recesí. Oxfordský ekonomický slovník pro recesi používá nejčastěji užívanou definici, tj. dvě a více čtvrtletí trvající pokles reálného HDP (Black, Hashimzade a Myles, 2009). Stejný indikátor uznávají také instituce členských zemí EU, mimo jiné Český statistický úřad (notes.czso.cz, nedatováno), a bude použit i v této práci. Naproti tomu americká NBER sleduje více ukazatelů, a za recesi označuje „výrazný pokles aktivity napříč ekonomikou, trvající déle než několik měsíců, a pozorovatelný na hodnotách reálného HDP, reálných příjmů, zaměstnanosti, nebo průmyslové produkci“ (NBER, 2008). 1.1.1 Typologie finančních krizí Pro potřeby této práce byla zvolena typologie, kterou ve svých publikacích dlouhodobě využívá Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund, 1998; Laeven a Valencia, 2008, Claessens a Kose, 2013), se kterou pracují čeští ekonomové Helísek (2004) a Dvořák (2008) a
Takovouto finanční krizi označuje literatura za systémovou (Helísek 2004), případně full fledged (Mishkin 2001). To je právě případ světové finanční a ekonomické krize let 2007(8) - ?. 3 1
která finanční krizi dále dělí na krize měnové, bankovní a dluhové2. Přestože se tyto typy zřídkakdy vyskytují v čisté podobě, je účelné uvést jejich rámcové charakteristiky. Měnová krize označuje prudké a neočekávané oslabení kurzu domácí měny, ke kterému dochází na základě ztráty důvěry investorů a následného převodu aktiv v této měně na aktiva v měnách zahraničních. Projevem je pak výrazná depreciace nominálního kurzu. Reakcí centrálních autorit mohou být intervence na devizovém trhu v podobě prodeje devizových rezerv, navýšení úrokových sazeb, případně i zavedení kapitálových kontrol. Bankovní krize odpovídá situaci, ve které bankovní sektor čelí problémům s nedostatečnou likviditou, případně insolvencí. Zdrojem problémů může být prudký pokles hodnoty aktiv, zhoršující postavení bank v případě, že jako kolaterál za své vlastní půjčky používají právě cenné papíry, a projevující se negativně na bankovních rozvahách nárůstem podílu tzv. non-performing loans (Dvořák, 2008: 170). Následná ztráta důvěry vkladatelů v dostupnost svých vkladů se může projevit tzv. runy na banku. Bankovní krize mohou být také důsledkem krize dluhové, v případě neschopnosti dlužníků splácet poskytnuté úvěry, nebo krize měnové, jsou-li domácí banky samy zatížené dluhy denominovanými v zahraniční měně (ibidem). Jejich negativními dopady může být omezení konvertibility vkladů, zamrznutí úvěrového trhu (credit crunch), v krajních případech bankroty bank. Reakcí centrálních autorit je forma finanční pomoci, jako je např. poskytnutí likvidity, záruk za vklady apod., která má předejít situaci insolvence, případně zvrátit očekávání vkladatelů ohledně pravděpodobnosti, že tato situace nastane. Dluhová krize je obecně situace neschopnosti splácení dluhu. Pokud je existující dluh vůči zahraničním věřitelům, jedná se o krizi externí. Nesplácejícím dlužníkem může být stát, v tom případě se jedná o tzv. sovereign default, ale mezi zahraničními dlužníky mohou převažovat také soukromé firmy či banky. Dluhová krize může být také důsledkem výše uvedených typů krizí. 1.1.2
Rozlišení ekonomických krizí
Na rozdíl od krizí finančních, se ekonomické krize nedělí na žádné další subtypy, ale lze rozlišit několik stupňů jejich závažnosti. Jak již bylo řečeno, recese je alespoň dvě čtvrtletí trvající pokles HDP. Kvantitativně můžeme odlišit depresi, období „abnormálně nízké ekonomické aktivity a abnormálně vysoké nezaměstnanosti“ (Black, Hashimzade and Myles, 2009), během Claessens a Kose (2013) uvádí ještě tzv. „sudden stop“ krizi platební bilance, která je ale v důsledcích podobná krizi měnové. 4 2
kterého dojde k poklesu reálného HDP o více než 10 % (notes.czso.cz, nedatováno), nebo trvá déle než dva roky. Specifikou podobou nežádoucí situace v ekonomice je tzv. stagflace, tedy kombinace ekonomické stagnace a vysokých měr inflace (Mankiw, 1999).
1.2 Ekonomické sankce Sankce3 se definují jako omezení, nebo přerušení (nebo hrozba zavedení takového opatření centrálními autoritami) obchodních či finančních vazeb s jinou zemí, a to se záměrem vymoci si konkrétní cíl zahraniční či bezpečnostní politiky (Econlib.org, nedatováno; Hufbauer, 2007; Black, Hashimzade a Myles, 2009; Council on Foreign Relations, 2015). Na základě způsobu, jakým se původce sankcí (sender), kterým může být jednotlivá země či mezinárodní organizace, snaží způsobit cílové zemi (target) škodu, je možné sankce dělit na více typů (Econlib.org, nedatováno; Hufbauer, 2007; Black, Hashimzade a Myles, 2009): 1) obchodní sankce Omezují export cílové země se záměrem snížit její příjmy z něj a limitovat její přístup k zahraniční měně. Nebo mohou prostřednictvím omezení exportu do cílové země znesnadnit její přístup k nezbytným importovaným komoditám. Efektivita tohoto typu sankce záleží na nahraditelnosti exportních trhů a importů a nákladech této substituce. Dopady sankcí jsou většinou rozprostřeny na celou populaci, přičemž vládnoucí elita z nich může i profitovat, a to za situace, kdy kontroluje černý trh, v důsledku sankcí vzniklý. 2) finanční sankce Mohou mít formu přerušení komerčních finančních toků, pozastavení pomoci mezinárodních finančních organizací a v krajním případě také zabránění přístupu k zahraničním aktivům cílové země. Náklady vyplývají z nutnosti hledat alternativní zdroje zahraničního financování, často za méně výhodných podmínek. Podle zamýšleného rozsahu dopadu sankčních opatření je lze také dělit na (Cortright a Lopez, 2002; Hufbauer, 2007): 1) plošné (comprehensive)
Ve smyslu sankcí používajících ekonomické prostředky, v protikladu k sankcím diplomatickým, a usilujících o cíl politický, nikoliv ekonomický (kterým by bylo například zrušení či snížení tarifních omezení). 5 3
Tyto sankce cílí na ekonomiku jako celek, případně na de facto veškeré zahraničněobchodní vztahy. Jejich příkladem mohou být sankce OSN proti Iráku v letech 1990 – 2003, nebo americké embargo vůči Kubě. 2) zacílené (targeted), tzv. smart sankce4 Tato forma sankcí se vyvinula ve snaze minimalizovat vedlejší dopady plošných sankcí (na běžnou populaci, třetí státy i původce samotného) a zefektivnit metodu nátlaku, koncentrovaného přímo na politický režim cílové země. Portela ve své práci (2014) smart sankce dále dělí na:
osobní (personal), které se týkají konkrétních osob (znepřístupnění zahraničních kont apod.)
selektivní (selective), cílící na specifické sektory ekonomiky (selektivní embarga, omezení letecké dopravy v určitém vzdušném prostoru apod.)
Hufbauer v knize Economic Sanctions Reconsidered definuje časový rámec tzv. sankční epizody, který ohraničuje prvním zaznamenaným případem nebo hrozbou uvalení sankcí od oficiálních autorit původce, do té doby, než buď původce, nebo cílová země výrazně nezmění své jednání (2007).
4
Tento typ je uplatňován právě vůči Rusku v souvislosti s krizí na Ukrajině v letech 2014 a 2015. 6
2 KRIZE 2008 – 2009 „Rusko dosáhlo v posledních letech stability a nahromadilo značné rezervy. … Ruská federace zůstane ostrovem stability na pozadí světové krize“, prohlásil v lednu 2008 tehdejší ruský vicepremiér a ministr financí Alexej Kudrin (Koniševa, 2008). Rusko bylo mezi roky 1999 a 2008 skutečně jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik světa a příznivě se vyvíjela většina makroekonomických ukazatelů. Krize v letech 2008 a 2009 byla v pořadí druhá, která Ruskou federaci za dobu její existence postihla, a zasáhla její ekonomiku do takové míry, že se dá hovořit o jedné z nejhorších lokálních krizí v globálním měřítku. Pokles HDP, stejně jako snížení míry jeho růstu v krizových letech, byl největší ze zemí G20, a to včetně rychle se rozvíjejících ekonomik skupiny BRIC. Ačkoliv tedy ruská finanční a ekonomická krize let 2008 – 2009 byla součástí globální recese, příčiny jejího průběhu a dopadů je třeba hledat nejen vně, ale také ve vnitřních specificích ruské ekonomiky (Halliwell 2009; International Monetary Fund, 2009; Mankoff, 2010; Hanson, 2011; Bolotov 2012). Tato kapitola si klade za cíl popsat stav ruské ekonomiky před začátkem krize, definovat její vnitřní a vnější příčiny, rozebrat její průběh, způsob řešení a její dopady. Graf 2.1: Srovnání propadu míry růstu HDP v zemích G20 2008 a 2009.
Zdroj IMF. Zpracování vlastní.
7
2.1 Stav ekonomiky před krizí Záměrem této části je charakterizovat ruskou ekonomiku a popsat děje, které se v ní odehrávaly před samotným vypuknutím krize. To datujeme do čtvrtletí, ve kterém byl zahájen více než šest měsíců trvající pokles HDP, a tedy do začátku třetího čtvrtletí roku 2008. Základní makroekonomické ukazatele Po státním bankrotu a devalvaci rublu na konci 90. let následovalo období obnovy. Průměrné roční tempo růstu HDP v letech 2000 – 2007 dosahovalo 7,2 % HDP a ruské vlády hospodařily s přebytkovými rozpočty. Na druhou stranu problematickou pro ekonomiku zůstávaly relativně vysoké míry inflace a nezaměstnanosti (průměrné hodnoty 14,2 % a 8,1 %, zdroj: WB, IMF, vlastní výpočet). Graf 2.2 : Vývoj růstu reálného HDP (hodnoty na levé ose) a vývoj velikosti státního dluhu (jako poměr na HDP v %, pravá osa).
Zdroj: IMF. Vnější rovnováhu země je možné posuzovat podle vyrovnanosti složek platební bilance, vnější zadluženosti a vývoje měnového kurzu. Platební bilance Rusko je druhým největším vývozcem ropy a největším exportérem zemního plynu na světě (zdroj: EIA). Výrazně přebytková obchodní bilance je proto nejvýznamnější položkou ruské PB. Import i export, stejně jako velikost přebytku se ve sledovaném období (tj. 2000 – 2007) zvýšily několikanásobně. 8
Graf 2.3: Vývoj ruských importů (vlevo) a exportů (mil. USD).
Zdroj: tradingeconomics.com. Zdroj dat: CBR. Zatímco ve struktuře importů převažuje hotová produkce s vyšší přidanou hodnotou, největší podíl na ruských exportech mají paliva a výrobky z nich. Od roku 2000 se tento podíl ještě zvyšoval, což dále prohlubovalo citlivost ruské ekonomiky na vývoj světové poptávky a cenách těchto surovin. Komoditní strukturu exportu RF znázorňuje následující tabulka: Tabulka 2.1: Komoditní struktura exportů RF. 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
100
100
100
100
100
100
100
100
24
25
27
29
32
34
34
34
10
9
10
10
11
14
15
15
Zemní plyn
16
17
15
15
12
13
15
13
Ostatní
50
49
48
46
45
39
37
38
Export zboží Ropa Ropné výrobky
Zdroj dat: CBR. Zpracování vlastní. Měnový kurz Kurz je faktorem, který obchodní bilanci ovlivňuje, a může proto být zdrojem vnějších nerovnovah. Rubl byl od roku 2005 navázán na koš dvou měn, eura a USD, tedy byl de facto v režimu nominálního peggování. Příliv kapitálu, přebytky běžného účtu a rostoucí ceny ropy vytvářely trvalé apreciační tlaky, a hodnota rublu vůči dolaru od r. 2002 trvale stoupala. CBR intervenovala na devizovém trhu se snahou tuto apreaciaci omezit, což zapříčinilo trvalý růst peněžní zásoby v ekonomice a vysvětluje přetrvávající vysokou míru inflace. Posilování měnového kurzu také znevýhodňuje domácí exportéry výrobků s vyšší přidanou hodnotou, prohlubuje negativní efekty tzv. holandské nemoci a brání diverzifikaci.
9
Tabulka 2.2: Směnný kurz RUB/USD, hodnota odpovídá průměru za dané období. Rok
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
RUB/USD
28,13
29,17
31,35
30,69
28,81
28,28
27,19
25,58
Zdroj: IMF.
Tabulka 2.3: Inflace podle CPI. Rok
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Inflace (%)
20,776
21,458
15,792
13,680
10,861
12,683
9,679
9,007
Zdroj: IMF. Zahraniční zadlužení Objemově v porovnání s obchodní bilanci menší, ale taktéž významnou součástí ruské PB je kapitálový a finanční účet. Rusko se díky expanzi soukromých i státních firem do zahraničí stalo třetím největším investorem co do objemu FDI mezi rozvojovými zeměmi. V roce 2007 příliv FDI dosáhl 4,3 % HDP a odliv 3,45 % HDP (zdroj: UNCTAD). Obecně byla ruská ekonomika závislá na zahraničním kapitálu, jakožto nutném zdroji potřebné modernizace. Hlavními investory byly země EU, což činí Rusko náchylné k ekonomickému vývoji v těchto zemích. Jednou z forem odlivu kapitálu jsou zahraniční úvěry. Ruské podniky se v době před krizí významně zadlužily z důvodu existence tzv. „levných peněz“, tedy úvěrů poskytovaných za nízké úrokové sazby, právě na zahraničních finančních trzích (Bolotov, 2012: 188). Vzrostla tak celková výše zahraničního dluhu na a změnila se i jeho struktura. Zatímco na začátku období 2000 – 2001 měl na tomto zadlužení z převážné většiny podíl stát (téměř 80 %), v roce 2007 převažoval soukromý sektor z 90 % (Deutsche Bank Research, 2011)5. Většina dluhu byla denominována v zahraničních měnách (v roce 2007 ze 78 %).
Gajdar (2009) a studie Deutsche Bank (2011) se ale shodují, že za situace, kdy významná část velkých podniků je (spolu)vlastněna státem, jedná se de facto o skrytý, „quasi-státní“ dluh. 10 5
Graf 2.4: Struktura zahraničního dluhu RF.
Zdroj: Deutsche Bank. Celkové zhodnocení stavu ruské ekonomiky před krizí Pozitivním důsledkem vývoje ruské ekonomiky byla akumulace obrovských devizových rezerv, které v srpnu 2008 dosáhly maximální výše 598 mld. USD (zdroj: IMF). Ve snaze diversifikovat riziko pro případ kolísání cen exportních surovin byl v roce 2004 založen Stabilizační fond. Do něj jsou odváděny příjmy z daní a cel, uvalených na těžbu a obchodování se surovinami při ceně nad přednastavenou výší, a od roku 2006 27 USD/barel Urals. Tento fond byl legislativní úpravou v roce 2008 rozdělen na dvě části, a to na Rezervní fond ve výši 10 % HDP, jehož smyslem je minimalizace negativních dopadů na vládní výdaje v případě náhlého poklesu cen surovin, a Národní fond bohatství, do kterého se převádí veškeré příjmy nad zmíněných 10 % HDP (zdroj: CBR). Celkově tedy ruská ekonomika v období před krizí disponovala několika stabilizujícími prvky: a) nízkým státním dluhem, b) přebytky běžného účtu platební bilance, c) značnými devizovými rezervami, d) naakumulovanými prostředky v Rezervním fondu. Zároveň měla ale rysy a specifika, které tuto relativní stabilitu narušovala. Patří mezi ně: •
nedostatečně rozvinutý bankovní sektor (Aganbegjan (2010) uvádí, že v Rusku bylo velké množství bank menšího významu, ale dvě třetiny všech aktiv vlastnilo 20 největších bank, přičemž téměř 50 % celého sektoru bylo vlastněno státem. Velké společnosti (opět se státním podílem) často zakládaly vlastní banky za účelem samofinancování, například Gazprombanka (Kričevskij a Inozjemcev, 2009). Kvůli nižším úrokovým sazbám spoléhaly banky a firmy na zahraniční věřitele, přičemž docházelo k nesouladu krátkodobých zahraničních a dlouhodobých domácích půjček. Podíl aktiv na domácím HDP činil pouze 65 %. Naopak stát díky značným 11
rezervám mohl v případě potřeby garantovat poskytnutí likvidity a ručit za závazky. (2010: 78 – 79)), •
nízká konkurenceschopnost domácí produkce (nízká produktivita práce, absence technologií, opotřebení výrobních kapacit, Kričevskij a Inozjemcev, 2009: 45 – 48),
•
z toho vyplývající závislost na vývozu přírodních zdrojů a importu výrobků s vyšší přidanou hodnotou (Mankoff, 2010; Guriev a Tsyvinsky, 2010; Bideleux, 2011). Kričevskij a Inozjemcev hovoří o „substituci domácí výroby importem“ (2009: 45 – 48),
•
vysoký podíl nedokonale konkurenčních trhů (a to zejména v těžebních odvětvích, např. Rusal ve výrobě hliníku, Rosněft, Lukoil, TNK-BP a Surgutněftěgaz v těžbě ropy, Gazprom v těžbě a přepravě zemního plynu; Kričevskij a Inozjemcev 2009 : 76),
•
významná úloha státních zásahů do ekonomiky (státní podíl na vlastnictví velkých podniků, podpora neefektivních firem, administrativní překážky podnikání, tzv. systemická korupce; Letiche, 2007),
•
trvale vysoká míra inflace, která podle Aganbegjana (2010) a Gajdara (2010) může být zapříčiněna mimo jiné i výše uvedenými specifiky.
2.2 Příčiny 2.2.1 1)
Vnitřní příčiny přehřátí6 ruské ekonomiky (World Bank, 2008). V průběhu roku 2007, kdy propukla hypoteční krize v USA, vnímali investoři Rusko a další rozvíjející se ekonomiky jako „decoupled“, oddělené, a tedy bezpečné. Rusko tak zažilo rekordní příliv zahraničních investic. HDP rostl v první polovině roku 2008 meziročně o 8,2 %, což bylo značně nad odhadovaným dlouhodobým potenciálem. Reálné mzdy rostly rychleji než produktivita práce a soukromý zahraniční dluh se zvětšoval rychleji, než ten veřejný klesal (Gaddy a Ickes, 2010: 288).
2)
fáze finančního poklesu v RF. Ekonomické krizi v Rusku předcházel finanční pokles7, který byl pozorovatelný na vývoji indexů akciových trhů již od května 2008. Během této fáze se hodnota hlavní ruské burzy RTS snížila o 54% (Guriev a
6 7
Stav, kdy agregátní poptávka převýší produkční potenciál země. Tedy bez vlivu na reálnou ekonomiku. 12
Tsyvinsky, 2010). Největší vychýlení zaznamenala finanční odvětví (a tedy mimo jiné bankovní sektor), jak dokazuje analýza Bolotova (2012) na grafu níže, což následně ovlivnilo problémy bank ve druhé etapě. Mezi příčiny tohoto propadu patří mimoekonomické faktory, jako jsou kauza Mechel, personální obměny ve vedení TNK-BP a vojenský konflikt s Gruzií (The Economist, 2008; World Bank, 2008; Bolotov, 2012). Graf 2.5: Vývoj indexů RTS (v bodech).
Zdroj: Bolotov (2012). 2.2.2 Vnější příčiny8 1)
finanční kanál světové krize, který dále prohloubil pokles burzy a způsobil problémy soukromému sektoru, zadluženému v zahraničí a často používajícímu jako kolaterál vlastní akcie.
2)
obchodní kanál světové krize. Recese v rozvinutých ekonomikách znamenala pokles poptávky po průmyslových výrobcích, a v důsledku tedy i po komoditách. Cena ropy dosáhla 3. července 2008 historického maxima ve výši 139,52 dolarů za barel (Urals) načež během tří měsíců spadla téměř na polovinu.
Právě tyto dvě vnější příčiny ruské krize zmiňuje široké spektrum zdrojů, např. World Bank, 2008; Berglof, Rousso a Plekhanov, 2009; International Monetary Fund, 2009; Blanchard, Mitali a Faruqee, 2010; Gaddyy a Ickes, 2010; Mankoff, 2010; Myant a Drahokoupil, 2013; Robinson, 2013. 8
13
Graf 2.6: Vývoj cen ropy Urals (USD/barel).
Zdroj dat: topoilnews.com.
2.3 Průběh Počátek ekonomické krize (dle definice, tak jak je uvedena v teoretické části práce) v Rusku lze datovat do září 2008, což se shoduje s obdobím „after Lehman Brothers“ (tato americká banka vyhlásila bankrot 15. září). Recese trvala 12 měsíců, do posledního čtvrtletí roku 2009. Ruská krize se skládala se ze dvou komponent: finanční krize ovlivňující akciové trhy a bankovní sektor a ekonomické recese charakterizované záporným tempem růstu HDP. WB rozlišuje fázi paniky likvidity a důvěry a fázi reakce hospodářské politiky (World Bank, 2008). Tyto dva aspekty znázorňují následující dva grafy: vývoj hlavního indexu ruské burzy RTS a vývoj růstu reálného HDP. Graf 2.7: Vývoj hodnoty indexu RTS.
14
Zdroj dat: Moscow Exchange. Graf 2.8: Růst reálného HDP (čtvrtletně) v období Q1 2008 až Q1 2010.
Zdroj dat: IMF. Finanční krize Objem obchodování na akciových trzích prudce vzrostl, jak se investoři snažili zbavit akcií, rychle ztrácejících na hodnotě. 17. září se ruské burzy poprvé na dva dny uzavřely.9 V průběhu října došlo k několikanásobnému poklesu hodnoty burz v řádu desítek procent, následovanému vždy pozastavením obchodování. Do listopadu 2008 ztratila RTS dvě třetiny své předkrizové hodnoty. Banky čelily prudkému nárůstu výběru vkladů maloobchodními a korporátními vkladateli, úroky z mezibankovních půjček vzrostly několikanásobně, v praxi trh mezibankovních úvěrů mezi 15. a 19. zářím 2008 nefungoval vůbec. Celkově se burzovní indexy v průběhu finanční krize propadly o 80 % hodnoty. Tento propad byl zastaven reakcí CBR a stabilizací situace na světových akciových trzích v průběhu roku 2009. Objem úvěrů domácnostem od ledna 2009 klesal tempem 1 % měsíčně (oproti 3% měsíčnímu nárůstu v prvních třech čtvrtletích roku 2008), objem úvěrů firmám stagnoval (Blanchard, Mitali a Faruqee 2010: 300). Nedošlo ale k bankovní krizi ve smyslu bankrotů bankovních institucí a runů na banky, ale převážně o krizi likvidity a důvěry.
Jedná se o samoregulující mechanismus zavedený pro případ prudkých změn indexů hodnoty v krátkém časovém období. 15 9
Ekonomická krize Poslední čtvrtletí roku 2008 bylo prvním obdobím, kdy ruská ekonomika zaznamenala reálný pokles, a to o 1,32 % reálného HDP. Snížení cen ropy a poptávané množství ovlivnilo tržby výrobců a exportérů a tím i příjmy státního rozpočtu a pokleslo tak tempo růstu průmyslové výroby (o 9 % oproti stejnému období roku 2007). Pokles exportů a následné snížení přebytků běžného účtu a stahování krátkodobého kapitálu uvolnilo apreciační tlaky, a rubl v poměru k dolaru oslabil. Pozitivně lze hodnotit pokles inflace oproti prvním třem čtvrtletím a stagnaci míry nezaměstnanosti (6, 125 % v roce 2007 a 6,2 % v roce 2008). Zaměstnanost mezi maximem v červenci 2008 a minimem v lednu 2009 poklesla o 4 miliony zaměstnaných osob (zdroj: Rosstat). Celkově ale vývoj ekonomiky v roce 2008 díky předchozímu výraznému růstu znamenal nárůst HDP o 5,6 % (oproti 8,5 % v roce 2007). Tabulka 2.4: Vývoj některých ekonomických ukazatelů v průběhu krize. Q1
Q2
2008
2008
Inflace (%)
12,858
RUB/USD
Období
Prům. výroba (Δ % y-o-y)
Q3 2008
Q4 2008
Q1 2009
Q2 2009
Q3 2009
Q4 2009
14,874
14,936
13,742
13,735
12,431
11,438
9,206
24,266
23,627
24,255
27,264
33,966
32,213
31,318
29,464
6,1
4,3
1,9
-9
- 15,6
-13,6
-9,6
2,1
6,733
5,667
5,6
6,8
9,072
8,552
7,824
8,033
Míra nezaměstnano sti (%)
Zdroj dat: IMF. V roce 2009 se zhoršené postavení podniků, způsobené nutností splácet závazky při nedostatku finančních prostředků, projevilo propadem reálného sektoru v podobě záporného tempa růstu HDP (- 7,9 %), nárůstem míry nezaměstnanosti (což bylo poprvé po šest let trvajícím snižování) a poklesem průmyslové výroby, zejména v méně konkurenceschopných odvětvích, produkujících zboží odložitelné spotřeby (automobily, strojírenství apod.). Nepříznivě na situaci působily také přetrvávající nízké ceny surovin, především ropy. Inflace se nadále snižovala a CBR svými intervencemi korigovala rychlost depreciace rublu. Recese v Rusku skončila v posledním čtvrtletí roku 2009 a následoval nárůst HDP ve výši 3,8 % v prvním čtvrtletí roku 2010.
16
2.4 Reakce hospodářské politiky Na reakci hospodářské politiky lze pozorovat poučení se z dopadů krize o desetiletí dříve. Tentokrát Rusko disponovalo prostředky pro odvrácení kolapsu ekonomiky a také je použilo, včas a v dostatečné míře. Aganbegjan odhaduje celkovou velikost protikrizových opatření 280 – 500 mld. USD, což odpovídá 24 – 40 % HDP, a rozlišuje několik chronologických fází reakce hospodářské politiky podle převažujícího způsobu pomoci (2010). 1)
říjen – listopad 2008: vynaložení prostředků na záchranu bankovního systému;
2)
prosinec 2008 – březen 2009: podpora reálného sektoru a transfery nezaměstnaným;
3)
duben – červen 2009: komplexní stimulace ekonomiky (finančního i reálného sektoru), podpora regionům;
4)
červenec 2009 – konec krize: pokračování předchozích opatření, zaměřené na obnovení ekonomické a sociální stability v pokrizovém období.
Monetární politika Monetární politika sledovala dva cíle: a) zamezení propuknutí bankovní krize. CBR využila nahromaděných rezerv a poskytla bankám potřebnou likviditu prostřednictvím jejich rekapitalizace, úvěrů, snížením míry povinných minimálních rezerv (na 0,5 – 2,5 %) a snižováním úrokové sazby, naopak rozšířeno bylo pokrytí pojištění vkladů na 700 tisíc RUB (Central Bank of the Russian Federation, 2008). Přibližně 5 mld. USD z Národního fondu bohatství bylo alokováno na nákup cenných papírů firem za účelem přímé podpory finančních trhů a nepřímé podpory bank, které tyto akcie používaly jako kolaterál (Blanchard, Mitali a Faruqee, 2010: 299). b) podpora měnového kurzu. Měla tři fáze, akomodační, devalvační a uvolňovací. V první fázi prováděla CBR postupnou depreciaci pomocí rozšiřování pásma fluktuace10. Do ledna si tato intervence vyžádala vyčerpání přibližně 200 mld. USD devizových rezerv, tedy přibližně jednu třetinu. 23. ledna 2009 proto přistoupila CBR do druhé fáze, rozšířila fluktuační pásmo směnného kurzu na 26 – 41 rublů vůči euro-dolarovému koši,
Tento způsob byl zvolen z obavy, že náhlá devalvace by destabilizovala bankovní systém a zkomplikovala situaci podniků, zatížených dluhy denominovanými v zahraničních měnách. Proveditelnost závisela na značných devizových rezervách, kterými Rusko v té době disponovalo (Central Bank of the Russian Federation, 2008). 17 10
a rubl následně devalvoval. To zlepšilo pozici exportérů a v součinnosti se stoupajícími cenami surovin a zastavení odlivu krátkodobého kapitálu umožnilo rublu do konce roku 2009 mírnou apreciaci. Fiskální politika Opatření byla převážně diskrečního charakteru a spočívala ve snižování daňové zátěže (resp. odložení plánovaného zvýšení daně z příjmu) a protikrizových balíčcích, směřujících na podporu finančního a reálného sektoru. Mezi nástroje patřilo přímé poskytování likvidity bankám, vládních záruk za půjčky, dotace, vládní zakázky (zejména co se týče obrany a armády) a daňové úlevy. Největšími příjemci v rámci reálného sektoru byly tzv. strategické podniky, působící v těžebním a ocelářském průmyslu, stavebnictví a automobilovém průmyslu (International Monetary Fund, 2009; Guriev a Tsyvinsky, 2010). Ve finančním sektoru pak banky Sberbanka, VTB Banka, Gazprombanka, Sobibanka a některé další (Central Bank of the Russian Federation, 2008). Zatímco v roce 2008 byl ruský rozpočet ještě přebytkový (necelých 6 % HDP), v roce 2009 již dosáhl významného deficitu ve výši 4 % HDP (WB, IMF), který byl financován z rezervního fondu RF. Politika zahraničního obchodu Součástí reakce na krizi bylo zavedení ochranářských opatření v zahraničním obchodě, a to zejména v podobě importních cel na produkci odvětví, ve kterých měli domácí výrobci problémy s konkurenceschopností (typicky automobilový průmysl), naopak zrušení cel na vývoz ropy a subvence exportu zemědělských surovin (Bolotov, 2012: 205). Role IMF IMF se na pokrytí nákladů ruské krize vůbec nepodílel, Rusko využilo výhradně vlastní rezervy, a naopak se podílelo na poskytnutí pomoci dalším státům Společenství nezávislých států (Myant a Drahokoupil, 2013).
2.5 Důsledky Ruská krize měla dvojí charakter – finanční, ilustrovaný propadem burzovního indexu o 80 % hodnoty, a ekonomický – daný poklesem HDP během pěti po sobě následujících čtvrtletí od 4Q 2008 do 4Q 2009, přičemž v roce 2009 HDP pokleslo o 7,9 %. 18
Důsledky finanční krize Adekvátní reakce hospodářské politiky na finanční krizi umožnila rychlou stabilizaci akciového trhu, zabránila kolapsu bankovního systému a tedy pravděpodobně i dluhovým problémům mnoha významných firem. Žádná velká ruská banka, navzdory vysokému zahraničními zadlužení, nezbankrotovala a bankroty bank malého významu byly nepříliš časté a řízené. Následné zpřísnění kapitálových požadavků na zakládání a provoz bank vyústilo v částečnou konsolidaci sektoru, zároveň ale ještě více vzrostl vlastnický podíl státu, a to na 60 % v roce 2010 (Bolotov, 2012). Celkově Rusko promarnilo příležitost k celkové restrukturalizaci bankovního sektoru. Důsledky ekonomické krize Ekonomický propad byl hluboký. Management ruské krize byl orientován na rychlý návrat k vysokým tempům růstu HDP, za současného zajištění ekonomické a sociální stability (Langhammer a Heilmann, 2010), s důrazem na podporu zaměstnanosti. Záchrana nekonkurenceschopných podniků znemožnila proběhnout „samočistícím“ procesům, a na druhou stranu stimuly například ve formě budování infrastruktury, která v Rusku chybí a jejichž multiplikační efekt by proto byl výrazný, chyběly. Taktéž nedošlo k diversifikaci ruské ekonomiky a s tím souvisejícímu zmenšení náchylnosti k výkyvům světových cen a poptávky po surovinách, které nadále tvoří hlavní zdroj státních příjmů. Přetrvávající recese a pokračující dluhová fáze světové krize v evropských ekonomikách trvale nepříznivě ovlivňovala exporty a kapitálové toky, a pokrizová tempa růstu proto byla nezbytně nižší, než před krizí. Do problémů se tak brzy dostal celý ruský ekonomický model, projevy čehož zkoumáme v následující kapitole, zabývající se ruskou ekonomikou v letech 2014 a dále.
19
3 KRIZE 2014 – 2015 Ačkoliv se ruská ekonomika v roce 2010 vrátila ke kladným hodnotám hospodářského růstu, jeho tempo bylo podstatně pomalejší než před krizí (průměrné tempo růstu v letech 2010 – 2013 dosáhlo 3,4 % oproti 7,6 % v předkrizových letech 2004 – 2007) a navíc se postupně snižovalo. Rusko zasáhla v roce 2014 „perfektní kombinace padajících cen [ropy], mezinárodních sankcí a oslabování měny“ (International Energy Agency, 2015) a právě součinnost těchto vlivů zapříčinila, že zde v prosinci téhož roku propukla „plně rozvinutá ekonomická krize“, jak se vyjádřil Alexei Kudrin (Elliott, 2014).
3.1 Stav ekonomiky před krizí V této části kapitoly bude stručně popsán vývoj v ekonomice před začátkem měnové krize, který datujeme do prosince 2014 a ekonomické krize, která se projeví zápornými tempy růstu HDP v průběhu roku 2015 a (pravděpodobně také) 2016. Makroekonomické ukazatele Tempa růstu ruského HDP zpomalovala od roku 2011 navzdory vysokým cenám ropy. V roce 2013 vláda hospodařila s deficitním rozpočtem (0,6 % HDP), který ale po odečtení příjmů z ropy dosáhl 12 % HDP. V první polovině roku 2014 se již ekonomika nacházela na hranici technické recese, s mírou růstu reálného HDP blížící se nule. Míra inflace podle indexu spotřebitelských cen trvale stoupala od roku 2013, v první polovině roku 2014 z 6,1 % v lednu na 7,8 % v červnu (zdroj: Rosstat). Nezaměstnanost se naproti tomu trvale snižovala a v polovině roku 2014 dosáhla historického minima, 4,8 % (zdroj: Rosstat). Devizové rezervy, značně vyčerpané protikrizovými opatřeními v letech 2008 a 2009 se v souvislosti s pokrizovou obnovou opět zvětšovaly, ovšem pomalejším tempem a ne do takové míry jako před krizí a od roku 2013 se jejich objem opět snižoval. Tomuto trendu od ledna 2014 (kdy dosáhly 509 mld. USD) přispěla také vyšší volatilita směnného kurzu a snaha CBR jeho výkyvům zabránit intervencemi.
20
Graf 3.1:Vývoj růstu reálného HDP v letech 2008 – 2016 (2015 a 2016 odhad), levá osa. Vývoj cen ropy (Urals), USD/barel, pravá osa. 6
5,3
109,7
4 2
4,5
120 110,78
108,03
110
4,3
93,83
97,65 3,4
-2
2009
2010
2011
2012
-0,3
0,6
0 2008
100
1,3 2013
2014
2015e
2016e
-3,8
-4
80 70
65,76
-6
90
60
59,96
-8
50 -7,9
-10
HDP %
Ropa (Urals) USD/barel. Roční průměr.
40
Zdroj dat: IMF a topoilnews.com. Platební bilance Nejvýznamnější položka ruské platební bilance, běžný účet, zůstávala v první polovině roku 2014 přebytková, jeho přebytek se téměř zdvojnásobil oproti roku 2013, a to především z důvodu poklesu objemu importů. Komoditní struktura exportů se v předkrizových letech příliš neměnila, a ekonomika tak byla nadále závislá na exportech ropy a ropných produktů. Tabulka 3.1:Komoditní struktura exportů zboží RF, v %. 2012
2013
2014
Export zboží
100
100
100
Ropa
34
33
31
Ropné výrobky
20
21
23
Zemní plyn
12
13
11
Ostatní
34
33
35
Zdroj CBR. Zpracování vlastní. Od krize v letech 2008 – 2009 docházelo k trvalému odlivu kapitálu, což se projevilo deficity kapitálového a finančního účtu platební bilance a úbytkem devizových rezerv.
21
Tabulka 3.2: vývoj odlivu kapitálu z Ruska. USD (mld.). ROK
2008
2009
2010
2011
2012
2013
1Q 2014
2Q 2014
3Q 2014
4Q 2014
2014
1Q 2015
133,6
57,5
30,8
81,4
53,9
61,6
47,7
21,9
7,2
77,4
154,1
32,6
ODLIV KAPITÁLU
Zdroj dat: CBR.ru. Měnový kurz Centrální banka od roku 2009 systematicky usilovala o přechod k cílování inflace a flexibilnějšímu směnnému kurzu. V roce 2010 bylo opuštěno fixní pásmo ve vztahu k eurodolarovému koši nastavené v rámci devalvace v lednu 2009. Nahrazeno bylo fluktuačním pásmem rozděleným do několika vrstev, přičemž v rublech vyjádřená hodnota eurodolarového koše zůstala platná jako indikátor střední hodnoty. Toto fluktuační pásmo bylo postupně rozšiřováno, a zároveň CBR omezovala maximální objem intervencí pro každou z vrstev. Nominální kurz mírně oslaboval, přibližně z 30 RUB/USD v lednu 2010 na 34 RUB/USD v lednu 2014. V první polovině roku 2014 byl rubl vystaven depreciačním tlakům, vyplývajícím z nejistoty ohledně vývoje režimu směnného kurzu. Od února jeho hodnotu negativně ovlivňovala také zhoršující se situace na Ukrajině, pro vliv této události na kurz hovoří fakt, že během relativního uklidnění situace v dubnu a květnu mírně aprecioval. Během druhé poloviny roku 2014 ale rubl oslabil o 46 % vůči USD (z 34,6 RUB/USD na 64,6 RUB/USD), což korelovalo s vývojem ceny ropy.
22
Graf 3.2: Vývoj směnného kurzu RUB/USD, obrácená stupnice.
0 10 20 30
31,8
33,5
35,2
36,2
35,7
34,9
34,4 34,6
36,1
37,9
40
40,8 45,9
50
55,4 61,7
60
64,6
70
Zdroj dat: IMF. Zahraniční zadlužení Přetrvávající nízké úrokové míry v rozvinutých ekonomikách znamenaly pokračující zahraniční financování ruské ekonomiky a celkový externí dluh ruské federace dosáhl v prosinci 2013 36 % HDP (oproti 35 % v roce 2011 a 28 % v roce 2009). Změnila se jeho struktura, veřejný zahraniční dluh tvořil v roce 2013 52 % z celkové sumy, zatímco v roce 2011 to bylo pouze 41 % (zdroj: CBR). Strukturální problémy ekonomiky Již v průběhu roku 2014 rostlo Rusko výrazně pomaleji než ostatní ekonomiky skupiny BRIC a příčiny tohoto pomalého růstu jsou strukturální. Patří mezi ně: • závislost na exportech ropy, a importu spotřebitelského zboží, včetně potravin • neefektivní alokace výrobních faktorů a nekonkurenceschopnost, v důsledku nákladné a nedostupné inovace a moderních technologií (World Economic Forum, 2015) • zmenšující se velikost pracovní síly, • korupce, nepotismus a vysoká míra státního intervencionismu (podle hodnoty Crony Capitalism Index je Rusko druhé nejhorší z toho hlediska na světě, The Economist 2014a),
23
3.2 Příčiny 3.2.1
Vnitřní příčiny „zvláštní opatření na obranu ruské bezpečnosti“. V srpnu 2014 vyhlásila ruská vláda roční
1)
embargo na import zemědělské produkce ze zemí, které se podílely na sankcích proti Rusku (President of Russia, 2014). Toto embargo zahrnovalo ovoce, zeleninu, mléčnou produkci, ryby, maso a další. Rusko bylo před zavedením opatření významným importérem potravin, ty tvořily asi 14 % veškerých importů, přičemž například u hovězího, ryb, nebo sýrů pocházelo až 50 % veškeré spotřeby z dovozu (Fischer, 2014). Zejména v těchto případech cena vzrostla až o 60 %, což se podílelo na rostoucí inflaci (World Bank, 2014b). 3.2.2
Vnější příčiny
1) mezinárodní ekonomické sankce. V reakci na geopolitickou situaci se rozhodly USA (U. S. Department of State, 2014), EU (Council of European Union, 2014), Japonsko, Austrálie, Ukrajina a některé další státy uvalit na Rusko zacílené ekonomické sankce. Jejich zavedení a rozšiřování souviselo s průběhem ukrajinské krize: • I. vlna vyhlášená po anexi Krymu 18.3 2014. Spojené státy vydaly sankce zacílené na jednotlivce a skupiny podílející se na anexi Krymu. Jednalo se o zablokování přístupu k majetku a pohledávkám v USA a zákazy vstupu na jejich území. 17. března rozhodla Rada EU o uvalení také cílených sankcí v podobě asset freeezes (znemožnění přístupu k uložené hotovosti, šekům, bankovním kontům, akciím atd.) a omezení pohybu osob (zákaz překročení vnějších hranic EU), • II. vlna v dubnu 2014 v důsledku nedodržování slibů o deeskalaci napětí. USA zakázaly finanční transakce konkrétních ruských firem na svém území; EU rozšířila personální sankce a doplnila je o zbrojní embargo, embargo na těžební technologie a zboží dvojího užití (počítače, elektronika, pohonné systémy atd.), • III. vlna byla vyhlášena v reakci na probíhající násilí v Donbasu v červenci 2014. USA rozšířily zákaz transakcí na ruské firmy Rosněft a Novatek a banky Gazprombanka a Vněšekonombanka; EU do sankčních opatření zahrnula všechny hlavní státem vlastněné ruské banky a zavedla embargo na ruský energetický a obranný průmysl.11 Tyto sankce byly obnoveny v lednu 2015.
Zbrojní embargo se ale týká pouze nových kontraktů, ty již uzavřené zůstávají beze změny. Vývoz těžebních technologií nezahrnuje technologie pro těžbu plynu, na kterém je Evropa závislá. 24 11
2) klesající cena ropy na světových trzích. Cena ropy klesala od června 2014 až do prosince, celkem o více než 50%. Příčiny tohoto poklesu lze hledat v relativně nižší celosvětové poptávce zapříčiněné ekonomickou stagnací v mnoha ekonomikách a naopak zvýšené nabídce v důsledku těžby břidlicových paliv v USA, které se staly největším světovým producentem ropy (The Economist, 2014b)12. 24. listopadu vydal OPEC prohlášení, že nebude nijak omezovat produkci (OPEC, 2014), což vedlo k dalšímu skokovému snížení cen. Tabulka 3.3: Vývoj některých indikátorů v průběhu krize na Ukrajině. UDÁLOST
DATUM
Začátek
25. listopadu
Euromajdanu
2013
Anexe Krymu
18. března
RUB/USD
URALS
RTS INDEX
INFLACE
KEY
(USD/barel,
(CPI,
RATE
měsíční
měsíční
CBR
průměr)
průměr)
32,9
107,32
1432,18
6,5
5,5 %
36,2
106,68
1161,26
6,9
5,5 %
35,3
107,70
1234,31 (12.
7,6
7,5 %
2014 Referendum
11. května
května ) 13
v Donbase
2014
Minská dohoda I.
5. září 2014
36,9
95,84
1257,26
8
8%
Volby v Donbase
2. listopadu
43,5
78,33
1078,33 (3.
9,1
8%
2014 Vyhlášení čistého
10. listopadu
floatingu
2014
OPEC oznámení
25. listopadu
listopadu) 45,8
78,33
1064,29
9,1
9,5 %
46,2
78,33
1054,38
9,1
9,5 %
67,9
61,07
629,15
11,4
17 %
53,8
61,07
828,57
7,6
17 %
Ø 63,7
46,58
x
15
17 %
2014 Propuknutí
16. prosince
měnové krize a
2014
intervence CBR Intervence + 10
26. prosince
dní
2014
Zhroucení příměří
leden 2015
v Donbase
Ropu sice nevyváží, ale výrazně omezily její import. Některá z těchto dat připadají na den, kdy se na burze neobchoduje. V tom případě je uvedena hodnota z nejbližšího následujícího dne. 25 12 13
Vyhlášení
30. ledna
protikrizového
2015
69,2
46,58
737,35
15
17 %
65,4
57,30
845,36
16,7
15 %
65,6
57,30
861,93
16,7
15 %
61,8
57,30
859,14 (23.
16,7
15 %
16,9
14 %
balíčku Balíček + 10 dní
10. února 2015
Minská dohoda II.
12. února 2015
Dohoda + 10 dní
22. února
února)
2015 Aktuální kurz
17. dubna
52,7
58,7
998,96
(březen)
2015
Zdroj dat: IMF, xe.com, topoilnews.com, Moscow Exchange, Rosstat.
3.3 Průběh Měnová krize Jak již bylo řečeno, rubl oslaboval po celou druhou polovinu roku 2014, v souladu s eskalací situace na Ukrajině a klesajícími cenami ropy. Počátek měnové krize lze datovat do poloviny prosince 2014, kdy v průběhu dne rubl poklesl z hodnoty 65 RUB/USD na hodnotu 79 RUB/USD a na závěr dne se vrátil zpět na 68 RUB/USD. Rozdíl oproti předchozímu vývoji byl, že tento prudký výkyv neměl přímou příčinu ekonomickou (náhlá změna ceny ropy), ani politickou (eskalace geopolitického napětí). Někteří analytici odhadují, že prosincové datum souvisí s velkým objemem zahraničních úvěrů, splatných ke konci roku 2014 (Eberhardt a Menkiszak, 2015). Situace měla dopady také na akciový trh, hlavní burzovní index RTS klesl během jednoho dne o 12 % (největší jednorázový pokles od listopadu 2008), viz graf 3.3 (zdroj: CBR, Moscow Exchange).
26
Graf 3.3: Vývoj směnného kurzu RUB/USD (levá osa) a RTS Indexu (pravá osa) v prosinci 2014. 70
900
68 850
66 64
800
62 60
750
58 700
56 54
650
52 50 1. prosince
600 8. prosince
15. prosince RUB/USD
23. prosince
30. prosince
RTSi
Zdroj dat: xe.com, Moscow Exchange. Bankovní krize Vliv měnové krize na bankovní sektor byl dvojí. Za prvé, prudký pokles hodnoty rublu vyvolal v prosinci vlnu bank runů, a zadruhé zvýšil náklady na splácení zahraničních dluhů denominovaných v cizích měnách (což v září 2014 bylo 77 % všech zahraničních dluhů a 85 % zahraničního zadlužení bankovního sektoru, zdroj: CBR). Zároveň nedostupnost zahraničního financování z důvodu sankcí znemožnila jejich refinancování. To si vyžádalo reakci monetární autority v podobě poskytování likvidity bankovnímu sektoru, viz níže. Stagflace Zdroje (IMF, WB, OECD, CBR) se liší v přesných hodnotách čtvrtletního růstu ruského HDP za rok 2014, nicméně udávaná data se pohybují kolem nuly, CBR pak uvádí roční růst HDP 0,6 %. V prosinci 2014 došlo ke krátkému oživení ekonomické aktivity po téměř rok trvajícím zpomalování temp růstu, a to z důvody substituce importů domácí produkcí a rublu jinými uchovateli hodnoty, např. automobily a elektronikou. Některé zahraniční firmy (Volvo, General Motors, Apple či IKEA) v důsledku volatility směnného kurzu a prudkého nárůstu poptávky pozastavily své obchodní aktivity v Rusku, nebo omezily sortiment nabízeného zboží. Nárůst byl ale dočasný a od ledna již průmyslová výroba i domácí poptávka klesaly. Mírný nárůst 27
produkce lze pozorovat pouze v sektorech, substituujících nedostupné, dříve importované zboží (potravinářský), případně produkujících zboží určené na export, který nebyl dotčen sankcemi (chemický, dřevozpracující) (World Bank, 2015b). Domácí poptávka byla limitovaná vysokou inflací, maloobchodní prodeje se v únoru 2015 propadly o 7,7 % v porovnání se stejným obdobím roku 2013. Na trhu práce se ekonomická stagnace projevila nejprve poklesem reálných mezd (o 8 % v porovnání s lednem 2013) a stabilní mírou nezaměstnanosti, ale v březnu se nárůst nezaměstnanosti již projevil, a to na 5,8 %. Zároveň se již od ledna 2014 zvyšuje tempo růstu inflace, která v prosinci 2014 dosáhla 11,4 % (meziroční nárůst o 7,8 %, zdroj: Rosstat). Tempo růstu inflace se poprvé snížilo v únoru 2015, přičemž v březnu inflace dosáhla 16,9 %.
3.4 Reakce hospodářské politiky Monetární politika CBR se snažila měnové krizi bránit několika způsoby: 1) intervencemi na devizovém trhu. Jejich objem dosáhl v průběhu roku 2014 87,8 mld. USD. 2) navyšováním klíčové (REPO) sazby. Vzrostla z původních 5,5 % na začátku roku 2014 až na 17 % 16. prosince 201414, 3)
poskytnutí likvidity bankovnímu sektoru. Bailout byl poskytnut např. bankám Trust Bank, VTB a Gazprombank. Graf 3.4: Objem ruských devizových rezerv. USD (mld.)
Zdroj: tradingeconomics.com Zdroj dat: CBR
14
Úroková míra byla od té doby již dvakrát snížena, a to na současných (duben 20150) 14 %. 28
Graf 3.5: vývoj klíčové úrokové sazby CBR:
Zdroj: tradingeconomics.com. Zdroj dat: CBR Fiskální politika Ruská vláda se zavázala k rozsáhlým opatřením na podporu domácí ekonomiky. V prvních dvou měsících hospodařila s deficitním rozpočtem (cca 7 % HDP), který byl financován prodejem zahraničních měn z rezervního fondu (World Bank, 2015b). Mezi opatření ohlášená v průběhu ledna 2015 patřilo subvencování importů léčiv, státní podpora zemědělství a vyhlášení velkých státních zakázek v oblasti budování infrastruktury. 30. ledna 2015 byl zveřejněn protikrizový plán v celkové výšil 2,3 bilionů rublů. Zahrnoval celkem 60 opatření na podporu ekonomiky, financován by měl být z rezervního fondu a zahrnovat by měl následující dílčí opatření (World Bank 2015a; World Bank 2015c): 1) rekapitalizace bank • 1 bilion rublů byl určen na emisi státních dluhopisů, které budou prostřednictvím Státní agentury pro pojištění vkladů poskytnuty 27 předem určeným bankám, • 250 mld. rublů z Národního fondu bohatství pro systémově důležité banky, • 300 mld. rublů z Národního fondu bohatství určených na refinancování Vněšekonombanky (státní rozvojové banky), která by dále měla poskytnout úvěry reálnému sektoru, 2) poskytnutí záruk velkým státním podnikům (200 mld. rublů) a zemědělskému sektoru (50 mld. rublů); již byl zveřejněn seznam 199 firem, které v součtu produkují 70 % ruského HDP, 3) valorizace penzí (188 mld. rublů), 4) podpora trhu práce prostřednictvím rekvalifikací a kurzů (52 mld. rublů), 5) podpora regionálního rozvoje prostřednictvím půjček (160 mld. rublů). 29
Role IMF Zahraniční pomoc se vzhledem ke geopolitickému napětí v současné době nejeví jako pravděpodobná.
3.5 Dosavadní důsledky Krize v Rusku v roce 2014 a prvním čtvrtletí 2015 měla dvě formy – finanční, v podobě krize měnové a částečně také bankovní, a ekonomickou, která se zatím projevila stagnací, resp. stagflací, ale do budoucna bude znamenat pro Ruskou ekonomiku recesi. Důsledky měnové krize 10. listopadu 2014 vyhlásila CBR přechod k režimu čistého floatingu se záměrem ukončit vyčerpávání devizových rezerv používaných na obranu rublu. Již 2. prosince ale intervenovala na podporu kurzu a rubl je tak aktuálně v režimu řízeného floatingu. Celkem si intervence vyžádaly pokles devizových rezerv země na 356 mld. USD (k 31. březnu 2015, zdroj: CBR.ru), což odpovídá 17 % HDP roku 2014 a 60 % zahraničního dluhu (zdroj: Rosstat, CBR). Zvyšování úrokových měr, kterými se CBR snažila stabilizovat volatilitu měny, přispělo společně s nejistotou panující na bankovním trhu k nárůstu úroků na mezibankovní půjčky na téměř 30 %. Šest největších ruských bank (Sberbanka, VTB, VTB24, Gazprombanka, Rosselhozbanka, Moskevská banka), které mají dohromady 57% podíl na bankovním trhu, jsou terčem sankcí a nemají přístup k zahraničnímu financování. Dodatečnou likviditu proto musí získávat na domácím trhu, což úrokové míry zvyšuje ještě více a zdražuje úvěry firmám i domácnostem (World Bank, 2014a). Způsob řešení měnové krize se tak negativně projevuje na stavu ekonomiky, neboť nedostupnost úvěrového financování prohlubuje dlouhodobý strukturální problém – nedostatek investic (World Bank, 2015c). Ratingové agentury také na základě omezené možnosti refinancování dluhů a vysokých úrokových měr zhoršily hodnocení ruských státních dluhopisů, a to na BBB- (agentura Fitch, 9. ledna 2015), případně dokonce junk (Standard&Poor, 26. ledna 2015). Důsledky stagflace Prohloubení ekonomické stagnace do ekonomické recese v roce 2015 považují prognózy IMF, CBR i WB za nevyhnutelné. Odhady se ještě v prvním čtvrtletí roku pohybovaly v rozmezí poklesu až 5 % HDP, nyní již hovoří spíše o 3 % v roce 2015 a -1 % a +0,1 %, v roce 2016 (v závislosti na stoupajících cenami ropy a s tím související mírně apreciaci dolaru (World 30
Bank, 2015c). Přetrvávající geopolitické napětí vede ruské politiky ke změně orientace zahraničního obchodu, a to především na státy východní Asie, latinské Ameriky a bývalé členské země SSSR (ibidem).
31
4 KOMPARACE Záměrem této závěrečné kapitoly je srovnání dvou krizí na základě poznatků, získaných jejich analýzou v předcházejících částech práce. V souladu s vytyčenými cíli se bude komparace zaměřovat na příčiny, průběh a řešení obou událostí, se snahou poukázat na jejich shodné, případě rozdílné znaky, a v případě odlišností se je pokusit vysvětlit. Jak bylo řečeno v první kapitole, aby bylo možné krize srovnávat, je potřeba zařadit je do určitého rámce a tedy určit, o jakou krizi se ve kterém případě jednalo a v jakém časovém období probíhala. Následující tabulka uvádí stručný přehled obou krizí právě z tohoto rámcového hlediska. Tabulka 4.1: Základní srovnání dvou analyzovaných krizí. 2008 – 2009
15
FINANČNÍ KRIZE
✓
NEJVÍCE ZASAŽENÝ SEKTOR
akciové trhy, banky
EKONOMICKÁ RECESE
✓
Poznámka V obou případech mírnější podoba finančního poklesu (akciových trhů v roce 2008, ✓ hodnoty rublu v roce 2014) předcházela propuknutí vlastní krize. Bankovní sektor byl zasažen v obou případech, bankovní krize měnový kurz, banky jako taková byla ale identifikována pouze v druhém případě. Recese během první krize trvala ?15 od 4Q 2008 do 4Q 2009. 2014 - 2015
Za první čtvrtletí 2015, kdy recese velmi pravděpodobně začala, ještě nejsou dostupná oficiální data. 32
4.1 Příčiny Pokles cen ropy Zřejmou podobností mezi oběma krizemi je vývoj cen ropy v období bezprostředně předcházejícím vypuknutí krize. V obou případech cena ropy prudce klesala, v roce 2008 dosáhla cena Urals maxima v červenci, a to na hodnotě 139,52 USD/barel, v roce 2014 to bylo v červnu, na hodnotě 109 USD/barel. Její další vývoj v obou srovnávaných případech ukazuje následující graf: Graf 4.1: Vývoj ceny ropy (Urals) v roce 2008 a 2014, v %. 100 90 80
propuknutí krize, září 2008
70 60
propuknutí krize,
50 40 30 20 max
1m
2m
3m
4m 2008
5m
6m
7m
8m
2014
Zdroj dat: topoilnews.com. Zpracování vlastní. Z grafu vyplývá, že pokles ceny byl v roce 2008 prudší a hlubší, a krize vypukla relativně dříve, tudíž cena nadále klesala ještě v jejím průběhu, zatímco v roce 2014 se (prozatím) spodní hranice cen shoduje s datem začátku finanční krize. Důležitá je ale odlišná příčina poklesu v obou případech. Zatímco v roce 2008 se cena snižovala v důsledku šokového poklesu celosvětové poptávky způsobeného začínající globální ekonomickou krizí, v roce 2014 se jednalo o vliv systemický, vyplývající z rostoucího nabízeného množství v souvislosti (mimo jiné) s těžbou v USA. Je proto možné vyvodit ten závěr, že zatímco výrazná závislost ruské ekonomiky na cenách ropy se příliš nezměnila, může tato závislost, v případě, že se potvrdí prognóza nižších cen ropy v delším časovém výhledu, nyní způsobovat Rusku kontinuální problémy.
33
Externí vlivy kromě cen ropy: světová krize a sankce V případě obou krizí se na jejich vzniku podílely externí šoky, ovlivňující vnější ekonomickou rovnováhu. Kromě již zmíněného vlivu poklesu cen ropy se v obou případech jednalo o přenos prostřednictvím běžného, kapitálového a finančního účtu platební bilance. Mezi roky 2007 a 2013 se příliš nezměnil objem exportů, importů, ani jeho skladba, stále převažovaly ropa, zemní plyn a jejich produkty (62 % v roce 2007 a 67 % v roce 2013) na straně exportů a zboží s vyšší přidanou hodnotou na straně importů. Vliv externích šoků byl ale v obou případech jiný a tento rozdíl znázorňuje následující graf: Graf 4.2: Reakce HDP na vnější šoky, 2008 a 2014.
Zdroj dat: Rosstat. Zdroj: World Bank (2015c). Zatímco v roce 2008 se pokles globální poptávky na bilanci běžného účtu projevil negativně, v roce 2014 byl účet naopak výrazně více přebytkový v porovnání s předchozím rokem. Bylo tomu tak v důsledku poklesu importů v souvislosti s depreciací rublu, rostoucí inflaci a účinky ekonomických sankcí, jehož míra převážila vliv poklesu objemu exportů. Rozdílný byl také vývoj na finančním a kapitálovém účtu. Zatímco první krizi předcházelo období přílivu kapitálu a krize tento trend zvrátila, od roku 2009 kapitál ze země trvale odtékal a tento odliv se naopak zintenzivnil v souvislosti s negativním vývojem geopolitické situace v průběhu roku 2013 a 2014. Zahraniční dlužnickou pozici ruských firem a bank zkomplikovaly v roce 2008 klesající ceny akcií, neboť právě ty byly často používány jako kolaterál pro tyto úvěry. Ekonomické sankce v druhé krizi zahraniční financování fakticky znemožnily. Investice proto v posledním 34
čtvrtletí poklesly do záporných hodnot, oproti relativně sníženým, ale stále kladným číslům během krize 2008 – 2009. Vnitřní ekonomická rovnováha Ačkoliv v předchozích kapitolách neřadíme vnitřní specifika ekonomiky mezi přímé spouštěče krizí, jejich vliv na způsob, jakým krize probíhaly, je zřejmý, a proto je účelné ho porovnat. Východiskem pro toto srovnání budou hodnoty základních makroekonomických veličin v průběhu 3 let, začátek jednotlivých krizí předcházejících. Tabulka 4.2: Vývoj základních makroekonomických ukazatelů před vypuknutím krize 2008 a 2014, kde není uvedeno jinak: v %. 2008 – 2009
2014 - 2015
2006
2007
2008
2012
2013
2014
ROČNÍ RŮST HDP
8, 15
8, 54
5,6
3,4
1,3
0,6
INFLACE
9,7
9,0
14,1
5,1
6,8
7,8
+ 9,88
+ 8,09
+ 5,5
+ 0,8
-0,02
-0,5
303 886
478 762
439 450
537 618
509 595
385 460
313,176
463 915
480,541
636 421
728 864
597 254
BILANCE STÁTNÍHO ROZPOČTU (v poměru k HDP) DEVIZOVÉ REZERVY (mld. USD, prosincové hodnoty) ZAHRANIČNÍ DLUH (mld. USD, prosincové hodnoty)
Zdroj dat: Rosstat, CBR a IMF. Z tabulky vyplývá, že obě popisovaná období se výrazně lišila. Navzdory vysokým cenám ropy, přetrvávajícím až do roku 2014, reagovala ruská ekonomika rozdílně, než v období boomu předcházejícímu krizi 2008 – 2009. Ekonomická aktivita zpomalovala až na hranici recese, docházelo k trvalému odlivu kapitálu, devizové rezervy se snižovaly a naopak zahraniční zadlužení (až do roku 2014, kdy se projevil vliv ekonomických sankcí) rostlo. Znepokojivým se stal poměr devizových rezerv vůči zahraničnímu dluhu (103 % v prosinci 2007 a 70 % v prosinci 2013) a podíl tohoto dluhu na HDP. 35
4.2
Průběh
4.2.1
Finanční krize
Rozdíl byl i ve vzájemné návaznosti jednotlivých složek finanční krize. Zatímco v prvním případě byl prvotní problém v poklesu hodnot akcií, který poté nepříznivě ovlivnil stabilitu bankovního sektoru, v druhém případě byl pokles na akciových trzích důsledkem měnové krize, která zasáhla mimo jiné také banky. Směnný kurz Nominální směnný kurz rublu byl ovlivněn v obou případech. V roce 2008, po několikaletém apreciačním trendu, oslabil vůči dolaru přibližně o 35 %, v roce 2014 o téměř 50 %, přičemž v tomto případě poklesu přecházela víceletá depreciace v souvislosti s měnovou politikou CBR. Vývoj kurzu ilustruje následující graf. Graf 4.3: Vývoj směnného kurzu RUB/USD, v %. Obrácené hodnoty osy.
80 propuknutí krize, září 2008
100 120 140 160 180
propuknutí krize, prosinec 2014
200 2008
2014
Zdroj dat: xe.com. Zpracování vlastní. Jak je možné vyčíst z grafu, směnný kurz se v době bezprostředně předcházející oběma krizím vyvíjel přibližně podobně, v souvislosti se zhoršujícími se externími podmínkami. Příčinu výraznější depreciace druhé poloviny roku 2014 lze hledat v politice CBR, která pokračovala v uvolňování režimu směnného kurzu a současně zvyšovala klíčovou úrokovou sazbu. Zatímco 36
během finanční fáze krize v roce 2008 vývoj směnného kurzu koreloval s cenami ropy a burzovním indexem, v roce 2014 došlo v důsledku nedůvěry v budoucí vývoj doslova k útěku k zahraniční měně, či alternativním uchovatelům hodnoty. Lze proto říci, že zatímco v roce 2008 – 2009 byl nepříznivý vývoj kurzu rublu spíše důsledkem, v roce 2014 – 15 se jednalo o měnovou krizi, která se následně přelila i do bankovního sektoru a na akciové trhy. Bankovní sektor Bankovní sektor se v důsledku řízených bankrotů a fúzí bank po krizi 2008 – 2009 mírně konsolidoval a celkový počet bank se snížil, ovšem ve prospěch velkých, státem (spolu)vlastněných institucí, jejichž podíl na trhu tak naopak vzrostl. Zvýšila se také závislost bank na zahraničním financování. Zatímco v roce 2007 bylo v zahraniční měně denominováno 77 % bankovních úvěrů, v roce 2013 to bylo již 89 %. Tento nárůst znamenal, že banky byly více než dříve závislé na vývoji směnného kurzu. Ekonomické sankce znemožnily refinancování těchto dluhů prostřednictvím zahraničních zdrojů a odkázaly banky na domácí úvěrový trh, zatížený ale v důsledku reakce monetární politiky na měnovou krizi vysokými úrokovými mírami. Na rozdíl od roku 2008 také došlo k několika vlnám runů na banky a v případě let 2014 – 15 proto lze hovořit o bankovní krizi, tak jak ji definuje úvodní kapitola této práce. Právě bankovní sektor se pak prostřednictvím nedostupnosti úvěrového financování stal přenosovým kanálem finanční krize do reálné ekonomiky. Akciové trhy V průběhu obou krizí poklesly hodnoty ruských akciových trhů. Pokles byl výraznější v roce 2008, kdy index RTS ztratil 80 % své hodnoty (ale také klesal z téměř dvojnásobné výše), zatímco v roce 2014 byl pokles ve výši 56 %, viz graf níže.
37
Graf 4.4: Vývoj hodnoty indexu RTS v roce 2008 a 2014, v %. 120 110 100 90
vypuknutí krize, prosinec 2014
80 70 60 50 vypuknutí krize, září
40 30 20 max
1m
2m
3m
4m
5m
6m
2008
7m
8m
9m
10m
2014
Zdroj dat: Moscow Exchange. Zpracování vlastní. Index RTS je denominovaný v USD. Z důvodu vysoké volatility směnného kurzu ve zkoumaném období je vhodné srovnat jeho vývoj s vývojem indexu Micex, denominovaného v rublech. Při porovnání je vidět, že zatímco v roce 2008 klesala shodně hodnota obou indexů, v roce 2014 si rublový index Mitex zachoval stabilní hodnotu, nezávisle na výkyvech ceny ropy, rublu a vlivu sankcí. Je z toho proto možné vyvodit, že zatímco v roce 2014 byl pokles burzovních indexů zapříčiněn převážně poklesem nominálního měnového kurzu, v roce 2008 akciové trhy ovlivňovaly další faktory, tak jak je uvádíme v kapitole věnované této krizi. Graf 4.5: Vývoj hodnoty indexu Micex v roce 2008 a 2014, v %. vypuknutí krize, prosinec 2014
120 110 100 90 80
vypuknutí krize, září
70 60 50 40 30 20 max
1m
2m
3m
4m
5m
2008
6m
7m
8m
9m
2014
Zdroj dat: Moscow Exchange. Zpracování vlastní. 38
10m
4.2.2 Ekonomická krize Pokles ekonomické aktivity byl v prvním případě důsledkem snížení objemu i příjmů z exportů, což negativně ovlivnilo průmyslovou výrobu. V druhém případě byl hlavní příčinou propad domácí poptávky, a to v důsledku vysokých měr inflace, nepříznivého vývoje nominálního směnného kurzu, poklesu reálných mezd a nárůstu nezaměstnanosti. Rozdílnost obou krizových epizod lze ilustrovat jejich popisem z hlediska hloubky ekonomického propadu a délky trvání. Během první krize se HDP propadlo do záporných čísel ve stejném čtvrtletí, kdy vypukla finanční krize, propad byl hluboký (7,9 % v roce 2009) a znamenal rozdíl 13 procentních bodů oproti předcházejícímu roku. Zároveň ale krize relativně rychle skončila (recese trvala 12 měsíců). Oproti tomu finanční krizi v prosinci 2014 předcházely 4 čtvrtletí ekonomické stagnace na hranici recese, která ale není (zatím) prokazatelně kvantifikovatelná. Propad HDP v roce 2015 se bude odvíjet od cen ropy, nicméně nejpesimističtější odhady hovoří o 5 % HDP. Příčin těchto odlišností je několik. V roce 2014 byl pokles HDP oddálen přechodným posílením ekonomické aktivity v souvislostí s potřebou substituovat nedostupné importy domácí produkcí, což v roce 2008 nenastalo. Další významný rozdíl byl ve vývoji cenové hladiny v průběhu krize. V posledním čtvrtletí roku 2008 míra inflace o 1,2 %, poklesla (na 13,7 %), zatímco v roce 2014 a 2015 trvale rostla, a navzdory zpomalení tempa jejího růstu v březnu 2015 dosáhla v tomto měsíci již 17 %. Takto vysoké hodnoty (srovnatelné s lety 2002 – 2003) pravděpodobně dlouhodobě utlumí domácí poptávky a ztíží ekonomickou obnovu. Graf 4.6: Vývoj růstu HDP během dvou krizí, %. Graf 4.7: Vývoj inflace (CPI) během dvou krizí, %. 18 8
16
(pravděpodobný) začátek recese, leden
3
začátek recese, září
(pravděpodobný) začátek recese (leden)
14 12
-2 -7
1Q 2008 1Q 2014
2Q
3Q
4Q
začátek recese, září
1Q 2009 1Q 2015
2Q
3Q
4Q
10 8 6 2008
-12 2008
2009 2008
2014
Zdroj dat: Rosstat.
Zdroj dat: Rosstat. 39
2014
4.3 Způsob řešení Řešení finanční krize Přístup CBR k oběma krizím byl značně odlišný, a to v několika aspektech: 1)
politika směnného kurzu: v roce 2008 – 2009 se monetární autorita rozhodla pro
prevenci skokové depreciace rublu devizovými intervencemi. Ty v konečném důsledku dosáhly 200 mld. RUB, a z jedné třetiny tak vyčerpaly celkový objem naakumulovaných rezerv. Naopak v roce 2014 vyhlásila CBR již v listopadu 2014 přechod k režimu volného floatingu, který sice vzápětí porušila dalšími intervencemi, nicméně ty byly v menším objemu (při relativně hlubším propadu hodnoty rublu) 88 mld. RUB. Příčinou je nejspíše menší objem devizových rezerv, který poklesl na 17 % HDP. 2)
podpora akciového trhu: v roce 2008 se CBR snažila podpořit hodnotu akcií
firem, zatížených dluhem v zahraničí, nákupem těchto akcií. Jak již bylo řečeno, příčinou poklesu na akciových trzích v roce 2014 byla ale měnová krize a toto opatření proto správně nebylo znovu použito. 3)
politika úrokových měr: zatímco během první krize dosáhla hlavní úroková
sazba CBR maximální výše 10,5 % v dubnu 2009 a záhy byla snižována, během krize druhé byla navýšena z původních 5,5 % na začátku roku 2014 až na 17 % v prosinci 2014, a snížena jen mírně na 14 % v únoru 2015. Vysoké úrokové míry společně s nedostupností zahraničního úvěrového financování mají nepříznivé dopady na možnost obnovy růstu ekonomické aktivity a mohou tak být jednou z příčin očekávaného dlouhého období recese (viz dále), zatímco v roce 2009 nízké úrokové míry přispěly k rychlé obnově. Řešení ekonomické krize Na druhou stranu nástroje fiskální politiky byly navzdory rozdílným kontextům do značné míry podobné. Prvotní snahy směřovaly v obou případech k poskytnutí likvidity bankovnímu sektoru, přičemž upřednostňovány byly velké, státem vlastněné banky. V obou případech byly podporovány specifické sektory ekonomiky, důraz byl kladen na armádu a bezpečnostní složky a další, s výrazným vlastnickým podílem státu. V současné krizi byla přidělena zvláštní podpora také zemědělství, a to se snahou tlumit negativní důsledky embarga na import potravin. Velikost naakumulovaných rezerv v roce 2009 umožnila financovat masivní fiskální stimuly, aniž by tím byl zhoršen poměr státního dluhu na HDP. Deficit rozpočtu činil v roce 40
2009 4 % a hrazen byl z rezervního fondu. Rezervní fond ale nebyl od ukončení první krize znovu naplňován, prostředky byly převáděny přímo na financování deficitních rozpočtů a v roce 2014 byl proto objem prostředků ve fondu ve srovnání s předchozí krizí pouze poloviční, odpovídající 4,7 % HDP. Shodným prvkem byl také příslib strukturálních reforem směřujících k diverzifikaci exportů a ekonomiky jako celku, zejména s cílem snížit její citlivost na vývoj světových cen komodit. Jak bylo popsáno v předchozích kapitolách, po krizi 2008 – 2009 takováto opatření uvedena v platnost nebyla. Na to, hodnotit způsob řešení ekonomické krize v případě druhém, je ještě příliš brzy, nicméně mezi opatřeními představenými doposud takovéto reformy, navzdory politické rétorice, chybí.
41
ZÁVĚR Cílem této bakalářské práce bylo popsat a analyzovat krize, probíhající v Ruské federaci v letech 2008 – 2009 a od roku 2014, dále je srovnat, a pokusit se identifikovat a vysvětlit jejich shodné a rozdílné aspekty. Na základě teoretického rámce, představeného v první kapitole práce, byly obě krize zařazeny do typologie a datovány. První krize byla vymezena pěti čtvrtletími trvajícím časovým úsekem mezi 4Q 2008 a 4Q 2009 a rozlišeny byly dvě její složky: a) krize finanční, která se projevila propadem akciových trhů a hrozila přerůst v krizi bankovní, čemuž bylo ale díky adekvátní reakci hospodářské politiky zabráněno; a b) krizi ekonomickou, která se projevila výrazným propadem reálné ekonomiky ve výši 7,9 % HDP. Za začátek druhé krize se považuje prosinec 2014, a i tato druhá krize měla příznaky obou základních typů: a) krize finanční, projevující se jako krize měnová a bankovní; a b) pokles ekonomické aktivity v podobě stagflace s výhledem na propad do recese v roce 2015 a 2016. Srovnáním příčin obou krizí byla potvrzena úvodní domněnka, že byly obě způsobeny součinností externích a vnitřních faktorů. V prvním případě byla krize součástí světového finančního a ekonomického problému, v případě druhém byly vnějšími příčinami mezinárodní sankce, negativně působící na zahraniční obchod a částečně izolující ruský finanční sektor. V obou případech hrál významnou roli vývoj světové ceny ropy jakožto hlavní ruské exportní komodity, z čehož lze usoudit, že v období mezi oběma krizemi nebyly ruská exportní struktura ani ekonomika jako taková dostatečně diverzifikovány, což potvrdila data z platební bilance a příjmů státního rozpočtu. Klíčovými otázkami do budoucna zůstává, zda relativně nižší ceny surovin jsou jevem pouze epizodním, či naopak dlouhodobějším, a jestli ruské vládnoucí autority využijí politického potenciálu současné krize pro provedení potřebných strukturálních reforem. Podle základních makroekonomických ukazatelů se vnitřní stav ruské ekonomiky před vypuknutím krize v obou případech značně odlišoval, což ovlivnilo jejich průběh a do jisté míry i volbu nástrojů hospodářské politiky při snahách o jejich vyřešení. Dlouhé období vysokých cen ropy a ekonomického růstu předcházejícího první krizi umožnilo akumulaci devizových rezerv a zásob v tzv. Stabilizačním fondu, které pak byly použity na poskytnutí likvidity bankovnímu a finančnímu sektoru a na rozsáhlé fiskální stimuly. Naopak ekonomická stagnace na hranici recese a deficitní financování státních rozpočtů objem těchto zásob podstatně snížilo a možnosti fiskálních stimulů tak byly v druhém případě limitovanější. Přitom ale v druhém 42
případě působily další faktory, bránící rychlé obnově hospodářského růstu - vysoká a nadále rostoucí inflace, vysoké úrokové míry a nedostupnost zahraničního financování z důvodu sankcí. Vliv negativních specifik ruské ekonomiky, mezi které patří nekonkurenceschopnost produkce, technologická zaostalost, velký podíl nedokonale konkurenčních odvětví, velká míra státních zásahů, nekonsolidovaný bankovní sektor a další, byl pozorovatelný v obou případech, ale v druhém případě se ruská ekonomika právě ze strukturálních příčin ocitla již před vypuknutím krize na hranici růstového potenciálu. Zatímco v prvním případě způsob řešení krize, ve kterém chyběla opatření tato negativní specifika odstraňující, nebyl překážkou návratu ke kladným tempům růstu HDP, v případě druhém je možné spekulovat, že ruský ekonomický model jako celek dosáhl svých limitů a pro obnovu ekonomického růstu budou zásadní reformy nezbytné. Domnívám se, že vytyčený cíl práce se v textu podařilo naplnit, s přihlédnutím k omezené dostupnosti dat vzhledem k bezprostřední časové blízkosti druhé sledované události. Téma je právě s ohledem na svou aktuálnost vhodným námětem pro další výzkum, neboť s prodlužujícím se časovým odstupem budou k dispozici detailnější a přesnější data. Ačkoliv je kvůli nejasným mocenským strukturám mezi vládnoucí ruskou elitou složité jakkoliv hodnotit ekonomické dopady na politickou sféru, výskyt dvou ekonomických krizí během de facto personálně neobměněné vlády tandemu Putin a Medvěděv nabízí možnost, se o vysledování možných korelací alespoň pokusit.
43
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ [1] Aganbegjan, A. G. (2010). Ekonomika Rossii na raspuťje… Vybor postkrizisnogo prostranstva. Moskva: AST. [2] Bank of Finland, (2011). Russian Fiscal Framework: Past, present and future. Do we need a change?. Helsinki: Institute for Economies in Transition. [3] Barannik, D. (2010). In Search of "The Russian Path: Impact of the 2008 Crisis on Russia's Economic Policy. [online] 2009-2010 Penn Humanities Forum on Connections. Available at: http://repository.upenn.edu/uhf_2010/3 [Ověřeno ke dni 1.4 2015]. [4] Berglof, E., Rousso, A. and Plekhanov, A. (2009). A Tale of Two Crises. Finance & Development, [online] June 2009. Dostupné na: https://www.imf.org/external/pubs/ft/fandd/2009/06/pdf/berglof.pdf [Ověřeno ke dni 22. 4. 2015]. [5] Bideleux, R. (2011). Contrasting Responses to the International Economic Crisis of 2008–10 in the 11 CIS Countries and in the 10 Post-Communist EU Member Countries. Journal of Communist Central Bank of the Russian Federation, (2008). Annual Report 2008. Business News Agency Prime-TASS. [6] Black, J., Hashimzade, N. a Myles, G. (2009). In: Oxford Dictionary of Economics, 3rd ed. [online] Oxford: Oxford University Press. Dostupné na: http://books.google.cz/books/about/A_Dictionary_of_Economics.html?id=aAQcYhq6 LcgC&redir_esc=y [Ověřeno ke dni 11.4 2015]. [7] Blanchard, O., Mitali, D. a Faruqee, H. (2010). The Initial Impact of the Crisis on Emerging Market Countries. Brookings Papers on Economic Activity, [online] 2010(1), pp. 263-307. Dostupné na: http://www.brookings.edu/~/media/Projects/BPEA/Spring2010/2010a_bpea_blanchard.PDF [Ověřeno ke dni 22. 4. 2015]. [8] Bolotov, I. (2012). Světová finanční krize a její dopady na ekonomiku Ruské federace. Ph.D. VŠE Praha. [9] Central Bank of the Russian Federation (2008). Annual Report 2008. Business News Agency Prime-TASS. [10] Central Bank of the Russian Federation (2009). Annual Report 2009. Business News Agency Prime-TASS. 44
[11] Central Bank of the Russian Federation (2014). The Bank of Russia FX policy. [online] Dostupné na: http://www.cbr.ru/eng/dkp/?PrtId=e-r_policy [Ověřeno ke dni 19. 4. 2015]. [12] Claessens, S. a Kose, A. (2013). Financial Crises: Explanations, Types, and Implications. Working Paper 13/28. [online] Washington, D. C.: International Monetary Fund. Dostupné na: https://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2013/wp1328.pdf [Ověřeno ke dni 11. 4. 2015]. [13] Cortright, D. a Lopez, G. (2002). Smart sanctions. Lanham, Md.: Rowman & Littlefield Publishers. [14] Council of European Union, (2014). Council Decision 2014/145/CFSP. [online] Dostupné na: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32014D0145&from=EN [Ověřeno ke dni 22. 4. 2015]. [15] Council on Foreign Relations, (2015). What Are Economic Sanctions?. [online] Dostupné na: http://www.cfr.org/sanctions/economic-sanctions/p36259 [Ověřeno ke dni 12. 4. 2015]. [16] Deutsche Bank Research, (2011). Russia’s quasi-sovereign debt. [online] Frankfurt am Main: Deutsche Bank. Dostupné na: https://www.dbresearch.com/PROD/DBR_INTERNET_ENPROD/PROD0000000000269066.pdf [Ověřeno ke dni 20. 4. 2015]. [17] Dvořák, P. 2008. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. Praha: C. H. Beck. [18] Eberhardt, A. a Menkiszak M. (2015). The economic and financial crisis in Russia background, symptoms and prospects for the future. [online] Warsaw: Centre for Eastern Studies. Dostupné na: http://www.osw.waw.pl/sites/default/files/raport_crisis_in_russia_net.pdf [Ověřeno ke dni 22. 4. 2015]. [19] Econlib.org, (nedatováno). Sanctions: The Concise Encyclopedia of Economics. [online] Dostupné na: http://www.econlib.org/library/Enc/Sanctions.html [Ověřeno ke dni 12. 4. 2015]. [20] Elliott, L. (2014). IMF raises fears of global crisis as Russian bank forced into bailout. The Guardian. [online] Dostupné na: 45
http://www.theguardian.com/business/2014/dec/22/trust-bank-first-financial-casualtyrussia-currency-crisis [Ověřeno ke dni 19. 4. 2015]. [21] Feklyunina, V. and White, S. (2011). Discourses of ‘Krizis’: Economic Crisis in Russia and Regime Legitimacy. Journal of Communist Studies and Transition Politics, 27(3-4), pp. 385-406. [22] Fischer, E. (2014). The Russian embargo is affecting Russia. [online] Osw.waw.pl. Dostupné na: http://www.osw.waw.pl/en/publikacje/analyses/2014-08-20/russianembargo-affecting-russia [Ověřeno ke dni 22. 4. 2015]. [23] Gaddy, C. a Ickes, B. (2010). Russia after the Global Financial Crisis. Eurasian Geography and Economics, 51(3), pp. 281-311. [24] Gajdar, J. T. (ed.). (2010). Krizisnaja ekonomika sovremennoj Rossii: tendencii i perspektivy. Moskva: Prospekt. [25] Guriev, S. and Tsyvinski, A. (2010). Challenges Facing the Russian Economy after the Crisis. In: A. Aslund, S. Guriev and A. Kuchins, ed., Rusia After the Global Economic Crisis, 1st ed. Washington D.C.: Peterson Institute for International Economics. [26] Halliwell, S. (2009). Russia and the Global Crisis: Consequences of Delayed Reform. In: A. Tellis, A. Marble and T. Tanner, ed., Economic Meltdown and Geopolitical Stability. Seattle: The National Bureau of Asian Research, pp. 167 - 169. [27] Hanson, P. (2011). Russia: Crisis, Exit and … Reform?. Journal of Communist Studies and Transition Politics, 27(3-4), pp. 456-475. [28] Helísek, M. (2004). Měnové krize (empirie a teorie). Praha: Institut integrace ČR do evropské a světové ekonomiky VŠE v Praze. [29] Hufbauer, G. (2007). Economic sanctions reconsidered. Washington, DC: Peterson Institute for International Economics. [30] International Energy Agency (2015). Medium Term Oil Market Report 2015. [online] Paris: International Energy Agency. Dostupné na: https://www.iea.org/Textbase/npsum/MTOMR2015sum.pdf [Ověřeno ke dni 19. 4. 2015]. [31] International Monetary Fund (1998). Financial Crises: Characteristics and Indicators of Vulnerability. IMF World Economic Outlook, May 1998. [online] Washington, D. C.: International Monetary Fund. Dostupné na: 46
https://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/weo0598/pdf/0598ch4.pdf [Ověřeno ke dni 11. 4. 2015]. [32] International Monetary Fund (2009). Russian Federation - Concluding Statement of the 2009 Article IV Consultation Mission. Article IV Consultation Mission. [online] Washington, D. C.: IMF. Dostupné na: https://www.imf.org/external/np/ms/2009/060109.htm [Ověřeno ke dni 27 Mar. 2015]. [33] International Monetary Fund (2011). Russian Federation: Financial System Stability Assessment. [online] Washington D. C.: International Monetary Fund. Dostupné na: https://www.imf.org/external/pubs/ft/scr/2011/cr11291.pdf [Ověřeno ke dni 19. 4. 2015]. [34] Koniševa, T. (2008). Davos-2008: Kudrin rasskazal, kto možet stabilizirovať mirovuju ekonomiku. Rossijskoj gazety. [online] Dostupné na: http://www.rg.ru/2008/01/23/davos-kudrin-anons.html [Ověřeno ke dni 27. 3. 2015]. [35] Kričevskij, N. A. a Inozjemcev, V. L. (2009). Krizis: ekonomika zdravogo smysla. Moskva: Eksmo. [36] Laeven, L. a Valencia, F. (2008). Systemic Banking Crises: A New Database. IMF Working Paper 08/224. [online] Washington, D. C.: International Monetary Fund. Dostupné na: https://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2008/wp08224.pdf [Ověřeno ke dni 11. 4. 2015]. [37] Langhammer, R. a Heilman, S. (2010). Managing the Crisis: A Comparative Assessment. In: H. Hartmann, ed., Managing the Crisis. A Comparative Analysis of Economic Governance in 14 Countries. [online] Gütersloh: Verlag Bertelsman Stiftung. Dostupné na: https://www.ifwkiel.de/medien/medieninformationen/2010/gutachten_managing-the-crisis_final.pdf [Ověřeno ke dni 22. 4. 2015]. [38] Letiche, J. M. (2007). Russia Moves into the Global Economy. Abingdon, Oxfordshire: Routledge. [39] Mankiw, N. (1999). Zásady ekonomie. Praha: Grada. [40] Mankoff, J. (2010). The Russian Economic Crisis. Council Special Report No. 53. New York: Council on Foreign Relations.
47
[41] Mishkin, F. (2001). Financial Policies and the Prevention of Financial Crises in Emerging Market Countries. Working Paper 8087. [online] Cambridge, MA: NBER. Dostupné na: http://www.nber.org/papers/w8087 [Ověřeno ke dni 11. 4. 2015]. [42] Myant, M. a Drahokoupil, J. (2013). Tranzitivní ekonomiky: politická ekonomie Ruska, východní Evropy a střední Asie. Praha: Academia. [43] NBER, (2008). Business Cycle Expansions and Contractions. Cambridge, MA: National Bureau of Economic Research. [44] Notes.czso.cz, (nedatováno). Recese, deprese - Metodika. [online] Dostupné na: http://notes.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/recese_deprese [Ověřeno ke dni 11. 4. 2015]. [45] OPEC (2014). OPEC 166th Meeting concludes. [online] Dostupné na: http://www.opec.org/opec_web/en/press_room/2938.htm [Ověřeno ke dni 19. 4. 2015]. [46] Portela, C. (2014). The EU's Use of 'Targeted' Sanctions. Evaluating Effectiveness. CEPS Working Document No. 391. [online] Brussels: CEPS. Dostupné na: http://www.ceps.eu/system/files/WD391%20Portela%20EU%20Targeted%20Sanctio ns.pdf [Ověřeno ke dni 12. 4. 2015]. [47] President of Russia, (2014). Executive Order on special economic measures to protect Russia’s security. [online] Dostupné na: http://en.kremlin.ru/events/president/news/46404 [Ověřeno ke dni 19. 4. 2015]. [48] Robinson, N. (2013). Russia's Response to Crisis: The Paradox of Success. EuropeAsia Studies, 65(3), pp. 450-472. [49] The Economist, (2008). Mechel bashing. [online] Dostupné na: http://www.economist.com/node/11848486 [Ověřeno ke dni 22. 4. 2015]. [50] The Economist, (2014a). Planet Plutocrat. [online] Dostupné na: http://www.economist.com/news/international/21599041-countries-where-politicallyconnected-businessmen-are-most-likely-prosper-planet [Ověřeno ke dni 20. 4. 2015]. [51] The Economist, (2014b). Why the oil price is falling. [online] Dostupné na: http://www.economist.com/blogs/economist-explains/2014/12/economist-explains-4 [Ověřeno ke dni 20. 4. 2015]. [52] U. S. Department of State, (2014). Ukraine and Russia Sanctions. [online] Dostupné na: http://www.state.gov/e/eb/tfs/spi/ukrainerussia/ [Ověřeno ke dni 19. 4. 2015]. [53] World Bank, (2008). Russian Economic Report No.17. The World Bank in Russia. [online] Washington D. C.: WB. Dostupné na: 48
http://siteresources.worldbank.org/INTRUSSIANFEDERATION/Resources/rer17_en g.pdf [Ověřeno ke dni 22. 4. 2015]. [54] World Bank, (2014a). Russia Economic Report No. 32: Policy Uncertainty Clouds Medium-Term Prospects. The World Bank in the Russian Federation. [online] Washington D. C.: World Bank. Dostupné na: https://www.worldbank.org/en/news/press-release/2014/09/24/russia-economicreport-32 [Ověřeno ke dni 22. 4. 2015]. [55] World Bank, (2014b). Russia Monthly Economic Developments October 2014. [online] Washiongton D. C.: IBRD-IDA. Dostupné na: http://www.worldbank.org/content/dam/Worldbank/document/eca/russia/RussiaMonthly-Economic-Developments-Oct-2014.pdf [Ověřeno ke dni 19. 4. 2015]. [56] World Bank, (2015). Russia Monthly Economic Developments February 2015. [online] Washington D. C.: World Bank. Dostupné na: http://www.worldbank.org/content/dam/Worldbank/document/eca/russia/RussiaMonthly-Economic-Developments-Feb-2015.pdf [Ověřeno ke dni 22. 4. 2015]. [57] World Bank, (2015b). Russia Monthly Economic Developments April 2015. [online] Washington D. C.: World Bank. Dostupné na: http://www.worldbank.org/content/dam/Worldbank/document/eca/russia/RussiaMonthly-Economic-Developments-April-2015.pdf [Ověřeno ke dni 22. 4. 2015]. [58] World Bank, (2015c). Russia Economic Report No. 33: The Dawn of the New Economic Era?. The World Bank in the Russian Federation. [online] Washington D. C.: World Bank. Dostupné na: http://www.worldbank.org/en/news/pressrelease/2015/04/01/russia-economic-report-33 [Ověřeno ke dni 22. 4. 2015]. [59] World Economic Forum. (2015). 1st ed. [ebook] World Economic Forum, pp. 320 321. Dostupné na: http://www3.weforum.org/docs/GCR201415/RussianFederation.pdf [Ověřeno ke dni 20. 4. 2015].
49
Databáze statistických dat [60] CBR (http://www.gks.ru/wps/wcm/connect/rosstat_main/rosstat/en/main/) [61] EIA (http://www.eia.gov/petroleum/data.cfm) [62] IMF (http://elibrary-data.imf.org/DataExplorer.aspx) [63] Moscow Exchange (http://moex.com/en/index/RTSI) [64] OECD (http://stats.oecd.org/) [65] ROSSTAT (http://www.gks.ru/wps/wcm/connect/rosstat_main/rosstat/en/main/) [66] Trading Economics (http://www.tradingeconomics.com/) [67] UNCTAD (http://unctad.org/en/Pages/Statistics.aspx) [68] World Bank (http://data.worldbank.org/) [69] XE (http://www.xe.com/)
50
SEZNAM GRAFŮ GRAF 2.1: SROVNÁNÍ PROPADU MÍRY RŮSTU HDP V ZEMÍCH G20 2008 A 2009. GRAF 2.2 : VÝVOJ RŮSTU REÁLNÉHO HDP (HODNOTY NA LEVÉ OSE) A VÝVOJ VELIKOSTI STÁTNÍHO DLUHU GRAF 2.3: VÝVOJ RUSKÝCH IMPORTŮ (VLEVO) A EXPORTŮ (MIL. USD). GRAF 2.4: STRUKTURA ZAHRANIČNÍHO DLUHU RF. GRAF 2.5: VÝVOJ INDEXŮ RTS (V BODECH). GRAF 2.6: VÝVOJ CEN ROPY URALS (USD/BAREL). GRAF 2.7: VÝVOJ HODNOTY INDEXU RTS. GRAF 2.8: RŮST REÁLNÉHO HDP (ČTVRTLETNĚ) V OBDOBÍ Q1 2008 AŽ Q1 2010. GRAF 3.1: VÝVOJ RŮSTU REÁLNÉHO HDP V LETECH 2008 – 2016 (2015 A 2016 ODHAD), LEVÁ OSA. VÝVOJ CEN ROPY (URALS), USD/BAREL, PRAVÁ OSA. GRAF 3.2: VÝVOJ SMĚNNÉHO KURZU RUB/USD, OBRÁCENÁ STUPNICE. GRAF 3.3: VÝVOJ SMĚNNÉHO KURZU RUB/USD (LEVÁ OSA) A RTS INDEXU (PRAVÁ OSA) V PROSINCI 2014. GRAF 3.4: OBJEM RUSKÝCH DEVIZOVÝCH REZERV. USD (MLD.) GRAF 3.5: VÝVOJ KLÍČOVÉ ÚROKOVÉ SAZBY CBR: OSA. VÝVOJ CEN ROPY (URALS), USD/BAREL, PRAVÁ OSA. GRAF 4.1: VÝVOJ CENY ROPY (URALS) V ROCE 2008 A 2014, V %. GRAF 4.2: REAKCE HDP NA VNĚJŠÍ ŠOKY, 2008 A 2014. GRAF 4.3: VÝVOJ SMĚNNÉHO KURZU RUB/USD, V %. OBRÁCENÉ HODNOTY OSY. GRAF 4.4: VÝVOJ HODNOTY INDEXU RTS V ROCE 2008 A 2014, V %. GRAF 4.5: VÝVOJ HODNOTY INDEXU MICEX V ROCE 2008 A 2014, V %. GRAF 4.6: VÝVOJ RŮSTU HDP BĚHEM DVOU KRIZÍ, %. GRAF 4.7: VÝVOJ INFLACE (CPI) BĚHEM DVOU KRIZÍ, %.
51
SEZNAM TABULEK TABULKA 2.1: KOMODITNÍ STRUKTURA EXPORTŮ RF. TABULKA 2.2: SMĚNNÝ KURZ RUB/USD, HODNOTA ODPOVÍDÁ PRŮMĚRU ZA DANÉ OBDOBÍ. TABULKA 2.3: INFLACE PODLE CPI. TABULKA 2.4: VÝVOJ NĚKTERÝCH EKONOMICKÝCH UKAZATELŮ V PRŮBĚHU KRIZE. TABULKA 3.1:KOMODITNÍ STRUKTURA EXPORTŮ ZBOŽÍ RF, V %. TABULKA 3.2: VÝVOJ ODLIVU KAPITÁLU Z RUSKA. USD (MLD.). TABULKA 3.3: VÝVOJ NĚKTERÝCH INDIKÁTORŮ V PRŮBĚHU KRIZE NA UKRAJINĚ. TABULKA 4.1: ZÁKLADNÍ SROVNÁNÍ DVOU ANALYZOVANÝCH KRIZÍ. TABULKA 4.2: VÝVOJ ZÁKLADNÍCH MAKROEKONOMICKÝCH UKAZATELŮ PŘED VYPUKNUTÍM KRIZE 2008 A 2014, KDE NENÍ UVEDENO JINAK: V %.
52
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK 1-4Q
první až čtvrté čtvrtletí
BRIC
Brazílie, Rusko, Indie, Čína
EIA
US Energy Information Administration Agency (Americká energetická informační agentura)
EU
Evropská unie
FDI
Foreign Direct Investment (Přímé zahraniční investice)
HDP
Hrubý domácí produkt
IMF
International Monetary Fund (Mezinárodní měnový fond)
MICEX
Moscow Interbank Currency Exchange (Moskevská mezibankovní směna)
NBER
National Bureau for Economic Research (Národní úřad pro ekonomický výzkum)
OPEC
Organization of the Oil Producing Countries (Organizace zemí vyvážejících ropu)
PB
Platební bilance
RF
Ruská federace
ROSSTAT
Feděralnaja služba gosudarstvennoj statistiki (Federální služba státní statistiky)
RTS
Russian Trading Systém (Ruský obchodní systém)
RUB
ruský rubl
TNK BP
Tyumenskaya Neftyanaya Kompaniya British Petroleum (Tyumen ropná společnost)
UNCTAD
United Nations Conference on Trade and Development (Konference OSN o obchodu a rozvoji)
USD
US Dollar (americký dolar)
VTB
Vněštorgbanka
WB
World Bank (Světová banka)
53
