Komparace kvality života v Královéhradeckém kraji a v kraji Vysočina

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Komparace kvality života v Královéhradeckém kraji a v kraji Vysočina Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

prof. Ing. Iva Ţivělová, CSc.

Tereza Šimonová Brno 2012

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Komparace kvality ţivota v Královéhradeckém kraji a v kraji Vysočina“ vypracovala samostatně podle metodických pokynů vedoucí práce a s pouţitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně dne

……………………………

Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala své vedoucí bakalářské práce prof. Ing. Ivě Ţivělové, CSc. za odborné vedení, pomoc a rady, kterými mi přispěla k vypracování této práce.

Abstrakt Tato bakalářská práce se zabývá zhodnocením kvality ţivota v Královéhradeckém kraji a v kraji Vysočina. Kvalita ţivota je posuzována dle vybraných indikátorů ekonomické výkonnosti, nabídky pracovních příleţitostí a zabezpečení sociálních a kulturních zdrojů. Závěrem práce je provedena komparace vybraných krajů. V Literární rešerši jsou definovány pojmy: region, kraj, regionální rozvoj, regionální politika a kvalita ţivota. Ve vlastní práci jsou charakterizovány sledované kraje a dále je provedena komparace v jednotlivých výše uvedených aspektech kvality ţivota. Na konci práce je vypracována SWOT analýza Královéhradeckého kraje a kraje Vysočina a je vyhodnoceno dotazníkové šetření. Klíčová slova Region, kraj, regionální rozvoj, regionální politika, kvalita ţivota, SWOT analýza, komparace Abstract This bachelor thesis is focused on evaluation of quality of life in Královéhradecký region and region Vysočina. Quality of life is examined according to selected indicators. These are economic productivity, job opportunity and provision of social and cultural sources. In conclusion the comparasion of selected regions is made. In literary part there are defined terms: region, county, regional development, regional politics and quality of life. In thesis are characterized followed region and after that the comparasion is made in individual indicators, which are mentioned above. SWOT analysis of Královéhradecký region and region Vysočina is made in the end of the thesis. The last part is evaluation of questionnaire in both regions. Key words Region, county, regional development, regional politika, quality of life, SWOT analysis, comparasion

Obsah 1

Úvod..................................................................................................................... - 8 -

2

Cíl práce a metodika ............................................................................................ - 9 -

3

2.1

Cíl práce ........................................................................................................ - 9 -

2.2

Metodika ....................................................................................................... - 9 -

Literární rešerše ................................................................................................. - 11 3.1

Charakteristika regionu ............................................................................... - 11 -

3.1.1 3.2

Regionalizace .............................................................................................. - 13 -

3.2.1

Struktura regionů v České republice .................................................... - 13 -

3.2.2

Charakteristika kraje ............................................................................ - 16 -

3.3

Regionální rozvoj ........................................................................................ - 16 -

3.3.1

Pojetí regionálního rozvoje .................................................................. - 17 -

3.3.2

Regionální rozvoj a regionální politika ............................................... - 18 -

3.3.3

Oblasti podpory regionálního rozvoje ................................................. - 20 -

3.3.4

Regionální politika v České republice ................................................. - 21 -

3.3.5

Program rozvoje regionů ..................................................................... - 22 -

3.3.6

Program rozvoje krajů ......................................................................... - 22 -

3.4

4

Typologie regionu ................................................................................ - 12 -

Kvalita ţivota .............................................................................................. - 23 -

3.4.1

Vnímání kvality ţivota......................................................................... - 23 -

3.4.2

Vymezení pojmu kvalita ţivota ........................................................... - 24 -

3.4.3

Rozsah pojetí kvality ţivota ................................................................. - 25 -

Vlastní práce ...................................................................................................... - 27 4.1

Charakteristika kraje Vysočina ................................................................... - 27 -

4.1.1

Základní informace .............................................................................. - 27 -

4.1.2

Přírodní podmínky kraje ...................................................................... - 27 -

4.1.3

Administrativní členění a obyvatelstvo ............................................... - 28 -

4.2

Charakteristika Královéhradeckého kraje ................................................... - 29 -

4.2.1

Základní informace .............................................................................. - 29 -

4.2.2

Přírodní podmínky kraje ...................................................................... - 30 -

4.2.3

Administrativní členění a obyvatelstvo ............................................... - 30 -

4.3

5

Komparace krajů Vysočina a Královéhradeckého ...................................... - 32 -

4.3.1

Trh práce .............................................................................................. - 32 -

4.3.2

Zdravotnictví ........................................................................................ - 40 -

4.3.3

Kulturní zdroje ..................................................................................... - 45 -

4.4

SWOT analýza kraje Vysočina ................................................................... - 51 -

4.5

SWOT analýza Královéhradeckého kraje ................................................... - 53 -

4.6

Vyhodnocení dotazníků .............................................................................. - 55 -

Závěr .................................................................................................................. - 62 -

Seznam literatury ....................................................................................................... - 64 Kniţní zdroje.......................................................................................................... - 64 Internetové zdroje .................................................................................................. - 65 Právní předpisy ...................................................................................................... - 67 Seznam tabulek a grafů .............................................................................................. - 67 Seznam tabulek ...................................................................................................... - 67 Seznam grafů ......................................................................................................... - 68 Přílohy........................................................................................................................ - 69 -

1

ÚVOD

Kvalita ţivota je velmi široký a obecný pojem, který je zkoumán v různých vědních oborech. Je posuzována z mnoha hledisek, zejména ekonomického, sociálního a environmentálního, které jsou vzájemně provázány. Hodnocením kvality ţivota se v prvé řadě zaobírá Mezinárodní zdravotnická organizace (WHO). Ta kvalitu ţivota vymezuje jako: „individuální vnímání vlastního ţivotního postavení v kontextu kulturního a hodnotového systému, ve kterém ţijeme, a vnímání našich vztahů k cílům, očekáváním, normám a zájmům.“ Kvalitu ţivota lze hodnotit jak z hlediska subjektivního, coţ je zaloţeno na osobních preferencích a potřebách, ale také objektivně na základě statistických dat. Další hodnocení kvality ţivota je dle Organizace spojených národů, která ji vyhodnocuje pomocí tzv. indexu lidského rozvoje. Ten kombinuje nejen ekonomické indikátory, ale také ukazatele související se zdravím a vzděláním. V práci budou uplatněny aspekty ekonomické, sociální a kulturní. Česká republika je členěna na 14 krajů, které vznikly k 1. 1. 2000 na základě Zákona č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Pokud je kraj brán a vnímán pozitivně, stává se atraktivní a nastává příliv obyvatel. Díky tomu se vytvářejí vyšší hodnoty v ekonomice, které mohou být investovány do podpory v oblasti sociální, kulturní nebo ţivotního prostředí. Dochází také ke sniţování nezaměstnanosti a k růstu HDP. Česká republika, stejně jako ostatní země, se potýká s meziregionálními disparitami, které jsou kombinací mnoha faktorů. Tyto rozdíly jsou způsobeny zejména ekonomickou strukturou kraje, mírou nezaměstnanosti, příjmy obyvatel, sociální odlišností a spoustou dalších činitelů. K vyrovnávání těchto rozdílů mezi oblastmi slouţí regionální politika. Jejím nástrojem je Program rozvoje České republiky, který platí pro současné programové období 2007 – 2013. Kraje poté v souladu s tímto programem vytvářejí vlastní programy rozvoje a navrhují tak opatření a intervenci pro stimulaci vyváţeného rozvoje. Kraje České republiky jsou rozděleny do několika skupin dle trendu vývoje, a to na kraje rychle se rozvíjející, rozvíjející se, kraje s nízkou dynamikou růstu, kraje zaostávající a kraje v poklesu. V rámci této práce bude komparována kvalita ţivota v Královéhradeckém kraji, který patří ke krajům s nízkou dynamikou růstu a kraje -8-

Vysočina, který spadá pod zaostávající regiony. Kvalita ţivota bude posuzována z hlediska ekonomického, sociálního a kulturního.

2

CÍL PRÁCE A METODIKA

2.1 Cíl práce Cílem bakalářské práce je vyhodnocení kvality ţivota v Královéhradeckém kraji a v kraji Vysočina z pohledu pracovních příleţitostí a zabezpečení sociálních a kulturních zdrojů. V teoretické části jsou definovány důleţité pojmy, které jsou úzce spojeny s problematikou kvality ţivota v krajích. Ve vlastní práci je posouzena kvalita ţivota v Královéhradeckém kraji a v kraji Vysočina. Kvalita ţivota je hodnocena z hlediska socioekonomických faktorů. Nejprve je popsána základní charakteristika, přírodní podmínky a administrativní členění kraje. Vlastní práce dále srovnává trh práce v jednotlivých krajích. Pozornost je zaměřena na vývoj nezaměstnanosti, počty nezaměstnaných, počty volných pracovních míst a způsob hledání zaměstnání. Zabezpečení sociálních zdrojů zobrazuje situaci ve zdravotnictví, a to stavy počtu nemocnic, lůţek a pracovní neschopnosti. Poslední srovnávaný indikátor je kulturní, kdy práce řeší počty návštěvnosti knihoven a kulturních akcí. Za srovnávané období jsou vybrána léta 2005 aţ 2010. Cílem bakalářské práce je tedy shrnout jednotlivé přístupy kvality ţivota v těchto krajích. Závěrem práce je provedena SWOT analýza pro oba kraje, která vyústí v jejich slovní komparaci. Práce je podloţena i dotazníkovým šetřením zkoumaných charakteristik obou krajů. Dotazník byl sestaven na základě sledovaných aspektů kvality ţivota. Zabýval se oblastí trhu práce, zdravotnictvím a kulturním vyţitím v kraji.

2.2

Metodika

Bakalářská práce je rozdělena na dvě hlavní části, teoretickou a praktickou. Teoretická část je nazvána Literární rešerše a praktická část Vlastní práce. V Literární rešerši jsou vymezeny základní pojmy jako region, regionalizace a definování pojmu kraj. Je zde také uvedena struktura regionů v České republice, a to z hlediska územně správních jednotek. Zobrazuje také členění statistických jednotek -9-

dle Evropské Unie. Literární rešerše definuje dále pojmy jako regionální rozvoj, jeho pojetí a oblasti podpory. S regionálním rozvojem úzce souvisí i regionální politika. Konkrétně se zaměřuje na regionální politiku České republiky. Poslední kapitolou Literární rešerše je definování pojmu kvalita ţivota. Jsou zde zobrazeny různé pohledy jejího vnímání, první zmínky kvality ţivota a rozsah pojetí. Při zpracování Literární rešerše bylo čerpáno z odborných publikací, knih, zákonů a internetových zdrojů. Seznam pouţité literatury je uveden na konci bakalářské práce. Druhá část, která je nazvaná Vlastní práce, v úvodu charakterizuje zkoumané kraje, kraj Královéhradecký a Vysočinu. Charakteristika kraje zobrazuje základní informace, přírodní podmínky, administrativní členění a obyvatelstvo jednotlivých krajů. Administrativní členění krajů je doloţeno jejich mapami. Další kapitola je věnována komparaci v jednotlivých aspektech, které byly v práci zkoumány. Jedná se o trh práce, sociální a kulturní zdroje v krajích. Práce srovnává faktory, které významně ovlivňují kvalitu ţivota. Konkrétněji nezaměstnanost, pracovní příleţitosti, volná pracovní místa a způsob hledání zaměstnaní. Z hlediska zabezpečení sociálních zdrojů zkoumá počty nemocnic, lůţek a pracovní neschopnosti. Z pohledu kulturních zdrojů se zabývá současnými moţnostmi a vyuţitím sítí knihoven a kulturních akcí. Za zkoumané období jsou vybrána léta 2005 aţ 2010. Zdrojem dat v praktické části je převáţně Český statistický

úřad.

Čerpání

bylo

zejména

z údajů

ze

Statistických

ročenek

Královéhradeckého kraje a kraje Vysočina. Dále jsou vyuţity programové dokumenty jednotlivých krajů a vybrané internetové zdroje. Tato data byla pouţita pro zpracování, vytvoření a následné dopočítávání zkoumaných charakteristik. V důsledku toho byly vytvořeny grafy a tabulky, které zobrazují vývoj posuzovaných oblastí za sledované období. Nejprve je tedy představen vývoj jednotlivých ukazatelů a charakteristik obou sledovaných krajů. Na jejich základě byla poté provedena SWOT analýza pro kaţdý kraj zvlášť. SWOT analýza je v dnešní době nezbytnou součástí programových dokumentů. Je tvořena z anglických slov Strenghts – (silné stránky) – Weaknesses (slabé stránky) – Opportunities (příleţitosti) – Threats (hrozby). Hlavním úkolem této analýzy je vymezit současnou a očekávanou budoucí situaci, určit směr rozvoje a najít prostředky pro dosaţení stanoveného cíle. Na základě SWOT analýzy je provedena slovní komparace kvality ţivota obou krajů. Závěrem práce je provedeno vyhodnocení dotazníkového šetření, které souvisí se srovnávanými - 10 -

indikátory. Byly sledovány charakteristiky týkající se pracovních příleţitostí v kraji, zdravotnictví a kulturního vyţití.

3 3.1

LITERÁRNÍ REŠERŠE Charakteristika regionu

O vymezení definice pojmu region se odborníci snaţí uţ řadu let. V literatuře se můţeme setkat s mnoha variantami. Shodují se ale ve třech aspektech, a to: různá pojetí či koncepce prostoru, velikost a věcný obsah. Regiony se liší svou velikostí a vznikají na základě různých předpokladů. (Wokoun,2008) Obecně byl region definován jako oblast, část území s určitými vlastnostmi, vymezenou definovanými hranicemi. (Skokan, 2004) Existuje řada definicí pojmu region. V práci byla vybrána následující definice. Podle informací, které jsou zveřejněny na internetovém portálu Regionálních Informačních Servisů: „Region je účelově vymezené území, jehoţ hranice jsou dány významnými funkčními vazbami (zejména v případě městského regionu) anebo společnými charakteristikami fyzikálními, přírodními, klimatickými, ekonomicko-sociálními, etnickými, jazykovými atd. Velikostně se region pohybuje od městského regionu aţ do velikosti území několika států, pro něţ lze vysledovat společné charakteristiky.“ [1] V 60. letech 20. století se pojem region dostává zřetelně do popředí celé řady vědních disciplín. Setkáváme se s ním v rovině politické, ekonomické, sociálně-kulturní, ekologické a strategické. (Toušek, 2008) Důleţité u pojmu region je definovat systém, a to z několika pohledů. Zaprvé region jako systém administrativního uspořádání. Zadruhé region jako systém fungování a reprodukce a poslední jako systém funkcí infrastruktury. Všechny systémy jsou neméně důleţité. V práci jsou proto vymezeny cíle, struktura a chování regionu: (Skokan, 2004) Hlavním cílem fungování systému region je maximální společenský uţitek z funkce tohoto systému, a to pro všechny zájmové skupiny na celém regionu.

- 11 -

Struktura regionu záleţí na dané struktuře prvků v regionu. Mohou to být prvky fyzické (nerosty), biologické (fauna a flóra), ekonomické (podnikatelské subjekty). Ale také lidé ţijící na jednom místě, kteří jsou k sobě spojováni například rodinou, pracovní skupinou, zájmovou skupinou atd. (Skokan, 2004) Část chování regionu je povaţována za stěţejní část regionu. Patří sem činnosti jako průmyslová a zemědělská výroba, bydlení, doprava, školství, sociální péče sluţby, volný čas. Z těchto činností pak vyplývá pohled uspokojování potřeb lidí např. produkci, dopravu nebo bydlení včetně základních sluţeb, které funkci bydlení doplňují. (Skokan, 2004)

3.1.1

Typologie regionu

Podle významného německého geografa H. H. Blotevogela lze rozlišit regiony na reálné, které jsou jednoznačně lokalizovatelné regiony a na funkční regiony. První typ vystihuje například povodí řeky, naproti tomu funkční regiony jsou mnohem více specifické. Jde o městské regiony nebo o oblast trhu práce. (Wokoun, 2008) V regionálních vědách se často pouţívá rozdělení na regiony deskriptivní a normativní regiony. Deskriptivní můţeme dále dělit na homogenní a heterogenní, ty se vymezují díky situační analýze. Jak uţ název vypovídá, homogenní regiony vymezujeme na základě stejnorodých reprezentativních prvků, například vysoká míra nezaměstnanosti. (Wokoun, 2008) Vymezují se zpravidla ve fyzické geografii, například klimatické a biogeografické regiony. Setkáme se s nimi ale i v geografii zemědělství. Heterogenní region má své synonymum (nehomogenní, nodální, spádové, uzlové, funkční) U heterogenních regionů je kriterium intenzita vazeb mezi jádrem a zázemím, například spádové oblasti dojíţďky za prací. (Kolektiv autorů, 2008) Normativní regiony jsou vymezovány na základě poţadavků legislativy nebo exekutivy. Do této skupiny patří nejrůznější plánovací regiony anebo regiony se soustředěnou podporou státu. (Wokoun, 2008)

- 12 -

3.2

Regionalizace

S typologií regionů úzce souvisí regionalizace. Ze striktně metodologického hlediska navazuje regionální typologie na regionalizaci. Regionalizací se rozumí činnost směřující k vymezení regionů. Má svůj individuální charakter proto, ţe souvisí s vymezováním územních jednotek podle různých vlastností a vztahů. Úkolem regionalizace je tedy určit typické rysy, procesy, způsoby vývoje a vazby, tak aby byly ukázány charakteristické znaky regionu. Lze rozlišovat regionalizaci

fyzicko-geografickou,

socioekonomickou,

ale

i

regionalizaci

v jednotlivých dílčích geografických odvětvích a regionalizaci průmyslu, zemědělství, doprav, sluţeb a maloobchodu, cestovního ruchu a rekreace, obyvatelstva. (Toušek, 2008)

3.2.1

Struktura regionů v České republice

Strukturu regionů v České republice rozlišujeme ze dvou hledisek. První je přirozená regionální struktura České republiky. Rozlišujeme tři stupně členění a to makroregiony, mezoregiony a mikroregiony. Náš stát lze chápat jako makroregion vyššího

stupně.

Je

velmi

jednotný

z hlediska

národnostního,

politického

a ekonomického. Česká republika se také ale rozkládá do dvou základních makroregionů niţšího stupně, a to Čechy, a Moravu s „českým“ Slezskem. Tyto makroregiony jsou integrovány spíše z hlediska sociokulturního. (Kolektiv autorů, 2008) Mezoregiony jsou rozsáhlé územní jednotky, jejichţ soudrţnost je jen částečně vázána na prostorové vztahy obyvatelstva. Na území České republiky zaujímají cca 40 % 60 % celé plochy. Důleţitými meziregionálními procesy jsou např. migrace obyvatelstva nebo dojíţďka do hierarchicky vyšších zařízení sluţeb. A konečně poslední mikroregiony. Jsou to územní celky, kde jsou uzavřeny nejintenzivnější regionální procesy, například dojíţďka za prací a za základními druhy sluţeb. Spojují více neţ 90 % aţ 95 % území České republiky. V současné době jsou jim velmi blízké územní obvody obecních úřadů s rozšířenou působností. (Kolektiv autorů, 2008)

- 13 -

Druhé vymezení je územně správní struktura České republiky. Při tomto vymezování se berou na vědomí různá kritéria např. minimální a maximální velikost územního správního celku, počet obyvatel, ekonomický, sociální a kulturní rozvoj, ale také třeba dopravní dostupnost. Dle KOLEKTIVU autorů (2008) se konkrétně pro vymezení vyšších územních samosprávných celků v České republice uplatňují tyto kritéria: 

významná centra se spádovým regionem, s rozvinutou infrastrukturou, dojíţďkou do zaměstnání a za sluţbami a migrační centra,



fyzicko-geografické charakteristiky, zejména přírodní bariéry, reliéf, průběh vodních toků, lesní komplexy aj.,



historické a historicko-geografické aspekty, nutné zde reflektovat vývoj struktury a zemskou hranici mezi Čechami a Moravou apod.,



kvantifikovatelné poznatky o regionální struktuře České republiky, např. komplexní funkční velikost, počet obyvatel regionálního centra nad 80 tisíc,



regionální, politické, kulturní a sociální vztahy v území v jejich historicky podmíněné souvislosti s určitými centry a jejich regiony (Kolektiv autorů, 2008)

Díky výše uvedeným kritériím bylo zřízeno čtrnáct VÚSC ústavním zákonem č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územně samosprávných celků a o změně ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb. Ústava České republiky. (Kolektiv autorů, 2008) Kraje jsou v následujícím sloţení: 1. Hlavní město Praha, vymezený územím hlavního města Prahy; 2. Středočeský kraj, se sídlem v Praze, vymezený územím okresů Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Prahavýchod, Praha-západ, Příbram a Rakovník. 3. Jihočeský kraj se sídlem v Českých Budějovicích, vymezený územím okresů České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor; 4. Plzeňský kraj se sídlem v Plzni, vymezený územím okresů Domaţlice, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany a Tachov; 5. Karlovarský kraj se sídlem v Karlových Varech, vymezený územím okresů Cheb, Karlovy Vary a Sokolov; 6. Ústecký kraj se sídlem v Ústí nad Labem, vymezený územím okresů Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem

- 14 -

7. Liberecký kraj se sídlem v Liberci, vymezený územím okresů Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily; 8. Královéhradecký kraj se sídlem v Hradci Králové, vymezený územím okresů Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněţnou a Trutnov; 9. Pardubický kraj se sídlem v Pardubicích, vymezený územím okresů Chrudim, Pardubice, Svitavy a Ústí nad Orlicí; 10. Kraj Vysočina se sídlem v Jihlavě, vymezený územím okresů Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Ţďár nad Sázavou 11. Jihomoravský kraj se sídlem v Brně, vymezený územím okresů Blansko, Brnoměsto, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo; 12. Olomoucký kraj se sídlem v Olomouci, vymezený územím okresů Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk; 13. Moravskoslezský kraj se sídlem v Ostravě, vymezený územím okresů Bruntál, Karviná, Frýdek-Místek, Nový Jičín, Opava a Ostrava-město; 14. Zlínský kraj se sídlem ve Zlíně, vymezený územím okresů Kroměříţ, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín. (Kolektiv autorů, 2008, str. 78) NUTS úrovně v České republice: 

Úroveň NUTS 0 vyjadřuje stát Českou republiku



úroveň NUTS 1 vyjadřuje území Českou republiku



úroveň NUTS 2 regiony soudrţnosti, tj. sdruţené regiony, celkem jich je 8, a to

Praha, Střední Čechy (Středočeský kraj), Jihozápad (Jihočeský kraj, Plzeňský kraj), Severozápad (Karlovarský kraj,

Ústecký kraj), Severovýchod (Liberecký,

Královéhradecký a Pardubický kraj), Jihovýchod (Jihomoravský kraj, Kraj Vysočina), Střední Morava (Olomoucký kraj, Zlínský kraj) a Moravskoslezsko (Moravskoslezský kraj). 

úroveň NUTS 3 vyjadřuje kraje, tj. VÚSC (celkem 14).



úroveň NUTS 4 (LAU 1) - vyjadřuje okresy (celkem 77).



úroveň NUTS 5 (LAU 2) vyjadřuje obce. (Grospič, Louda, Vostrá, 2007)

- 15 -

3.2.2

Charakteristika kraje

Ze začátku je důleţité upozornit na postavení a poslání vyšších územně samosprávných celků právě ve spojení s regionální politikou. Jejich realizace je v našem státě nejtěsněji spojena s územní veřejnou správou. Kraj je tedy vyšší územně samosprávný celek. Samotnou funkci krajů spravuje Zákon č.129/2000 Sb. o krajích. Rozdělení a počet krajů bylo uvedeno výše. Krajem je rozuměno územní společenství občanů, kterému náleţí právo na samosprávu, a která je vykonávána v rozsahu stanoveném zákonem a v souladu s potřebami kraje. Kraj je veřejnoprávní korporací, vystupuje v právních vztazích pod vlastním jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Dále kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů, při plnění svých úkolů chrání téţ veřejný zájem vyjádřený v zákonech a jiných právních předpisech. Kraj má vlastní majetek a hospodaří s ním samostatně za podmínek stanovených zákonem o krajích. (§1) Kraj má dvojí věcnou působnost: Samostatná působnost, v níţ spravuje kraj své záleţitosti samostatně. Státní orgány mohou zasahovat jen, kdyţ dochází k porušování zákona. (§14) Přenesená působnost je realizována jako výkon státní správy ve věcech, které jsou stanoveny zákonem. (§29)

3.3

Regionální rozvoj

Vyváţený rozvoj a stejně tak trvale udrţitelný rozvoj jsou nadřazenými vůči regionálnímu rozvoji, ale velmi úzce spolu souvisí, respektive z nich regionální rozvoj vychází. Po 2. světové válce je tomuto tématu věnovaná velká pozornost. Na počátku byl sledován pouze z hlediska ekonomického růstu, ale stal se z něj komplexněji pojímaný rozvoj lidský. Posun od ekonomického k lidskému rozvoji demonstruje vývoj měřítek hodnocení rozvoje. Ekonomická kritéria se stále hodně pouţívají, ale stále častěji v praxi i v odborné literatuře se setkáváme s alternativními ukazateli. Člověk v nich přestává být jednotkou, která v součtu představuje s ostatními podíl na HDP. Mnohem podstatněji vyjadřuje kvalitu lidského ţivota, ekologii či chudobu, index lidského rozvoje a index - 16 -

lidské chudoby, oproti HDP na hlavu. Nastává zde otázka, zda lze zajistit vyváţený rozvoj nejen na globální úrovni, ale právě i na té regionální. S tímto souvisí právě koncept udrţitelného rozvoje, který byl formulován jiţ před delší dobou. Dle práce je povaţována za nejpodstatnější konference OSN v roce 1992 v Rio de Janeiru a v roce 2002 v Johannesburgu. Ale také na podzim roku 2005 zasedání Valného shromáţdění OSN. Všude byl udrţitelný rozvoj stavěn na třech pilířích ekonomický, sociální a environmentální. V budoucnu moţná dojde k rozšíření o čtvrtý pilíř – kulturní pilíř. (Jeníček, 2010)

3.3.1

Pojetí regionálního rozvoje

Regionální rozvoj lze chápat ve dvou základních pojetích, a to akademický a praktický přístup. Praktické pojetí regionálního rozvoje nalezneme především v činnostech krajských, městských, obecních úřadů a soukromých společnostech. Jedná se o vyšší vyuţívání a zvyšování potenciálu daného systematicky vymezeného prostoru, který vznikl v důsledku prostorové optimalizace socioekonomických aktivit a vyuţití přírodních zdrojů. Díky tomuto zvyšování se zlepšuje konkurenceschopnost soukromého sektoru, ţivotní úroveň obyvatel a stav ţivotního prostředí. Ukazatele, pomocí kterých lze měřit potenciál regionu jsou: hrubý domácí produkt na obyvatele, průměrné mzdy, míry nezaměstnanosti, vzdělanostní struktury, kvalita a dostupnost infrastruktury apod. Mnoţstvím a kvalitou nerostných surovin, znečištěním ovzduší, vod a půdy můţeme hodnotit přírodně-geografický potenciál. Druhý přístup, akademický, je občas nazýván regionalistikou a je typický pro akademickou sféru. Chápe regionální rozvoj jako aplikaci nauk. Obzvláště ekonomie, geografie a sociologie řeší jevy, procesy a vztahy systematicky vymezeného prostoru, který je ovlivněn přírodně-geografickými, ekonomickými a sociálními podmínkami v daném regionu. Důleţitými faktory regionálního rozvoje jsou geografická poloha, image či atraktivita oblasti pro podnikatele a pro celou Českou republiku. Dále mezi hlavní faktory regionálního rozvoje patří lidské zdroje (trh práce, kvalifikační struktura), ekonomická struktura a stav ţivotního prostředí. (Wokoun, 2008)

- 17 -

Regionální rozvoj a regionální politika

3.3.2

Nadřazené pojmy jako byl vyváţený rozvoj a trvale udrţitelný rozvoj byly jiţ zmíněny. Nyní se práce bude zabývat vysvětlením pojmů regionální rozvoj, regionální politika a záleţitosti s nimi spojené. Pojetí regionálního rozvoje a regionální politiky se neustále mění. U regionální politiky se za posledních deset let změnily a přeformulovaly převáţně její cíle a cílové segmenty. Hlavním cílem regionální politiky v současnosti je sniţování rozdílů mezi regiony. (Stejskal, 2009) Současná prostorová ekonomie vymezuje zejména tyto příčiny meziregionálních rozdílů: 

přírodní podmínky;



demografická situace;



ekonomická struktura;



relativně nízká mobilita pracovních sil;



relativně nízká mobilita kapitálu;



rigidita nákladů a cen;



institucionální faktory, politická rozhodnutí, psychologické faktory

Mezi další cíle patří efektivní a vyváţený rozvoj všech částí republiky a aktivace jejich nedostatečně vyuţívaného potenciálu, zejména pokud jde o hospodářský rozvoj a ţivotní podmínky obyvatel, moţnost pracovních příleţitostí, zvyšování kvalifikace a vzdělávání, dostupnost nejdůleţitějších sluţeb a to při současném respektování místních zvláštností, přírodních hodnot území a poţadavku tvorby a ochrany ţivotního prostředí. (Ţítek, 2002) Všechny tyto změny v pojetí regionální politiky vedou ke změnám v jejích definicích. (Stejskal, 2009) Můţeme si toho povšimnout na následujících dvou vybraných. Nejdůleţitější je ale jasné definování cílů a pouţití konkrétních a vhodných nástrojů.

- 18 -

Definice: Regionální politika představuje všechny veřejné intervence, které vedou ke zlepšování geografického rozdělení ekonomických činností, resp. které se pokoušejí napravit určité prostorové důsledky volné tržní ekonomiky pro dosažení dvou vzájemně závislých cílůekonomického růstu a zlepšení sociálního rozdělení ekonomických efektů. (Vanhove, Klaasen, 1987 In: Stejskal) Regionální rozvoj Regionální rozvoj je představován komplexem procesů probíhajících v sloţitém systému regionu. Pro ovlivňování a řízení těchto procesů je nezbytný systémový přístup. (Skokan, 2004) V nejuţším pojetí si pod pojmem regionální rozvoj lze představit pouze ekonomický rozvoj určitého územně definovaného celku. V současné

době

se

pod

tímto

termínem

obvykle

chápe

celkový

růst

socioekonomického potenciálu a úrovně regionu, aktivace vyuţití místního rozvojového potenciálu, zvyšování konkurenceschopnosti apod. Do praxe převedeno se jedná o cílenou, strategicky zaměřenou snahu místních aktérů, kteří se snaţí vylepšit místní sociální, ekonomické a environmentální úrovně, ale také celkovou kvalitu ţivota místních obyvatel. (Stejskal, 2009) Definice: Regionální rozvoj je představován komplexem procesů probíhajících v složitém systému regionu. Pro ovlivňování a řízení těchto procesů je nezbytný systémový přístup. (Skokan, 2004) Ministerstvo pro místní rozvoj má vlastní definici pro regionální rozvoj. „Rozumí jím růst socioekonomického a environmentálního potenciálu a konkurenceschopnosti regionů vedoucí ke zvyšování životní úrovně a kvality života jejich obyvatel. V tomto ohledu jdu o dynamický a vyvážený rozvoj regionální struktury příslušného územního celku a jeho částí (regionů, mikroregionů) a odstraňování, popř. zmírňování regionálních disparit.“ (In: Stejskal, 2009)

- 19 -

3.3.3

Oblasti podpory regionálního rozvoje

„Mezi oblasti podpory regionálního rozvoje, které vymezuje zákon č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje patří: a) Rozvoj podnikání, s cílem zlepšení hospodářské struktury a vytváření nových nebo stabilizaci ohroţených pracovních míst, b) rozvoj lidských zdrojů a další opatření v oblasti trhu práce, například zvyšování kvalifikace, zabezpečování vzdělávání a rekvalifikací, zajišťování souladu dosaţeného vzdělání a kvalifikace s potřebami trhu práce a hospodářského a sociálního rozvoje regionu, c) výzkum a technologický vývoj přispívající k celkovému rozvoji regionu se zřetelem na podporu zavádění nových technologií a inovací a posilování kapacit výzkumu a vývoje tam, kde je to pro rozvoj regionu nutné, d) rozvoj cestovního ruchu, e) zlepšování vybavení regionu infrastrukturou a zajištění dopravní obsluţnosti, f) rozvoj tělovýchovných, sportovních a mládeţnických aktivit a kultury včetně památkové péče, pokud vytváří nová pracovní místa, g) rozvoj občanské vybavenosti, včetně zařízení pro tělovýchovu, mládeţ a aktivity občanů v jejich volném čase, rozvoj sluţeb s cílem uspokojování potřeb občanů v únosně dostupné vzdálenosti, h) rozvoj sociálních sluţeb, i) zajištění dostupnosti a zlepšování úrovně poskytování zdravotnických sluţeb, j) opatření k ochraně ţivotního prostředí, omezování vlivů narušujících krajinu a udrţení kulturní krajiny, k) vznik právnických osob a tvorbu programů v regionu slouţících k jeho celkovému rozvoji, l) provádění pozemkových úprav.“

- 20 -

3.3.4 Regionální politika v České republice Regionální politika v České republice nemá aţ tak historické kořeny jako tomu je u zemí např. Velké Británie či Itálie. V našem státě byl základ ukotven teprve v roce 2000 souborem zákonů přijatých v souvislosti se zaváděním krajského zřízení. Klíčové byly pro regionální politiku následující zákony: zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, zákon č. 128/2000 Sb., o obcích a zejména pak zákon č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje, v platném znění. Mezi významné dokumenty strategického významu patří zejména: 

Strategie regionálního rozvoje ČR,



Národní rozvojový plán,



Regionální operační program

Strategie regionálního rozvoje Strategie regionálního rozvoje je základní dokument regionální politiky v České republice na úrovni státu. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR) je dle zákona č. 2/1969 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky a dalších odvětví jako např. bydlení, cestovní ruch a územní plánování, která rovněţ významně ovlivňují rozvoj regionů. Na základě toho formuluje zásady regionální politiky ČR a podniká základní koncepční a realizační kroky k jejich naplnění. „Základní dokument obsahuje zejména: 

analýzu stavu regionálního rozvoje,



charakteristiku silných a slabých stránek v rozvoji jednotlivých krajů a okresů,



strategické cíle regionálního rozvoje v ČR,



vymezení státem podporovaných regionů,



doporučení dotčeným ústředním správním úřadům a krajům pro zaměření rozvoje odvětví spadajících do jejich působnosti.“ [2]

- 21 -

3.3.5 Program rozvoje regionů Programy rozvoje regionů jsou sestavovány na popud regionální samosprávy, orgánů státní správy, sdruţení obcí, ale i za moţné podpory ústředních správních orgánů, například Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky. Nás bude zejména posléze zajímat program rozvoje kraje. Slouţí k překonávání rozdílů mezi jednotlivými regiony. Obecným cílem programu rozvoje regionu je diagnostikovat území, identifikovat rozvojové předpoklady a problémy, vypracovat strategii regionálního a municipálního rozvoje regionu a poskytnout náměty na projekty k podpoře hospodářského a sociálního rozvoje regionu. (Kolektiv autorů, 2008, str. 180) Program by měl slouţit nejen pro rozvoj budoucího podnikání a osídlení, ale měl by být převáţně šetrnější vůči kvalitám ţivotního prostředí. Velký důraz je kladen na principy trvale udrţitelného rozvoje. Velmi důleţitý je obsah v programu rozvoje regionů. Jeho doporučená struktura je následující: Analýzy: např. region ve vnějších vztazích, demografická situace, vztah průmyslu, zemědělství, občanské a technické infrastruktury, cestovní ruch a rekreace k rozvojovým moţnostem, rozpočtová a majetková situace, SWOT analýza. Syntéza a závěr: rozvojové problémy, rozvojové předpoklady, kategorizace sídel z hlediska rozvojové perspektivisty, strategie regionálního a municipálního rozvoje, očekávaný rozsah investování, náměty na rozvojové projekty a práce s programem.

3.3.6 Program rozvoje krajů Jednotlivé kraje vypracovávají programy rozvoje kraje (PRK). Tyto programy mají podobnou strukturu, která zajišťuje srovnatelnost mezi jednotlivými kraji. Program rozvoje kraje (PRK) je základním střednědobým programovým dokumentem k podpoře regionálního rozvoje na úrovni kraje s důrazem na sociálně ekonomickou sféru. Lze jej charakterizovat jako program cílených opatření, které byly přijaty pro stimulaci ekonomického a sociálního rozvoje kraje. [3] Sestavuje se většinou na období čtyř let. Program rozvoje kraje obsahuje analýzu hospodářského a sociálního rozvoje územního obvodu kraje, charakteristiku slabých - 22 -

a silných stránek jeho jednotlivých částí a hlavní směry jeho rozvoje. Dále vymezení regionů uvnitř územního obvodu kraje, jejichţ rozvoj je třeba podporovat s ohledem na jeho vyváţený rozvoj spolu s uvedením problémových oblastí, na něţ má být podpora zaměřena, včetně navrhovaných opatření. A také úkoly a priority v rozmístění a rozvoji občanské vybavenosti, infrastruktury, ţivotního prostředí, sociální politiky, vzdělávání a dalších odvětví v jeho samostatné působnosti. [4]

Kvalita života

3.4

3.4.1 Vnímání kvality života Otázkou kvality ţivota se zajímali lidé od pradávna – i kdyţ to, co my dnes nazýváme kvalitou ţivota, nazývali poněkud odlišně. Dnes se jejím studiem zabývají odborníci z různých sfér lidské činnosti, jako je medicína, sociologie, ekonomie, politologie apod. I přes veškerý zájem odborníků a široké veřejnosti je velmi obtíţné tento pojem přesně definovat. Kvalitu ţivota můţeme vnímat z různých hledisek a také kaţdý jedinec, který má své priority, ji vnímá rozdílně. (Payne, 2005) Kvalita ţivota je sloţitý a velmi široký pojem. Je těţko uchopitelný pro svou multidimenzionalitu a komplexnost. Dotýká se pochopení lidské existence, smyslu ţivota a samotného bytí. Zahrnuje hledání klíčových faktorů bytí a sebepochopení. Zkoumá materiální, psychologické, sociální, duchovní a další podmínky pro zdravý a šťastný ţivot člověka. Komplexní pohled na ţivot postihuje jak vnější podmínky, tak i vnitřní rozměry člověka. (Payne, 2005) Při studiu kvality ţivota je třeba brát v úvahu vývoj, proměny v prostoru a čase, společenské souvislosti, historické a kulturní kořeny, civilizační i generační změny. Kvalita ţivota je také o potřebách, jejich uspokojování, o hodnotách, o individuálních ţebříčcích hodnot. Vnitřní potřeby člověka jsou individuální, mění se v čase a ve vztahu k prostředí. A. H. Maslow vypracoval stupňovité řazení potřeb, které v hierarchickém systému organizoval podle jejich naléhavosti pro člověka. Kaţdý člověk má své potřeby různě rozvinuté, kaţdý více či méně upřednostňuje něco jiného. Maslow říká, ţe potřeba vyšší se objevuje aţ po uspokojení potřeb niţších. Základní hierarchie je tvořena potřebami: 

fyziologické potřeby – jíst, spát, dýchat, aj., - 23 -



potřeby bezpečí a jistoty – fyzická, rodinná, příjmová aj. bezpečnost,



sociální potřeby – přátelství, láska, aj.,



potřeba uznání,



potřeba seberealizace. (McClelland, 1975)

Jak uţ práce naznačuje, pojem kvalita ţivota je široký a velmi sloţitý k definování. Pro práci byla vybrána definice podle WHO- Světové zdravotnické organizace: „Kvalita života je jedincova percepce jeho pozice v životě v kontextu své kultury a hodnotového systému a ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám. Jedná se o velice široký koncept, multifaktoriálně ovlivněný jedincovým fyzickým zdravím, psychickým stavem, osobním vyznáním, sociálními vztahy a vztahem ke klíčovým oblastem jeho životního prostředí.“ (http://www.who.int/en/) 3.4.2 Vymezení pojmu kvalita života První zmínka pojmu kvalita ţivota se objevila roku 1920 v práci, zabývající se ekonomií a sociálním zabezpečením. Tuto práci napsal Pigou. Zkoumal dopad státní podpory pro sociálně slabší vrstvy na jejich ţivot a také na státní rozpočet. Nedosáhl ţádného ohlasu, a tak se termín objevuje aţ po druhé světové válce z důvodu dvou událostí. Světová zdravotnická organizace rozšířila definici zdraví, coţ vedlo k diskusím o měřitelnosti tohoto konceptu. Zahrnovala totiţ fyzickou, sociální ale i duševní pohodu. Druhá událost se týkala sociální nerovnosti, která rostla a v 60. letech 20. století došlo k několika sociálním hnutím a politické iniciativě. V této době ve Spojených Státech Amerických se do popředí dostává spolupráce a pomoc rozvojovým zemím a také úcta k menšinám. Pozornost se začíná soustřeďovat také na zodpovědnost v medicíně. V Evropě se pojem kvalita ţivota objevil v programu Římského klubu. Tato nevládní organizace odsuzovala zbrojení, ale hlavně hledala způsoby humanizace světa a člověka. Jednou z jejich aktivit bylo programové zvyšování ţivotní úrovně lidí a jejich kvality ţivota. Po programovém prohlášení vyšlo v 70. letech mnoho publikací zabývajících se definováním pojmu kvalita ţivota. Jelikoţ se do popředí dostával ekonomický růst a rozvoj vědy a techniky, začala se kvalita ţivota řešit mnohem výrazněji. (Vaďurová, 2005) Všechny pokusy vymezit pojem kvalita ţivota měly společný problém, a to definovat indikátory skutečné kvality ţivota. W. Forrester (In: Halečka, 2001) jako první - 24 -

vymezuje faktory spojené s kvalitou ţivota: zabezpečení potravinami, zabezpečující ţivotní standard, finance, stav znečištění ţivotního prostředí a hodnota růstu počtu obyvatel. V roce 1961 OSN rozšířila tyto faktory na počet 12 a označila je jako „podmínky ţivota“. V roce 1974 Evropská komise OSN uspořádala sociální indikátory do osmi skupin: 

zdraví



kvalita pracovního prostředí,



pocit sociální jistoty,



fyzikální kvalita ţivotního prostředí,



nákup zboţí a sluţeb,



moţnosti trávení volného času,



moţnost účasti na společenském ţivotě,



moţnosti rozvoje osobnosti.

3.4.3 Rozsah pojetí kvality života Měření kvality ţivota se nesoustřeďuje pouze na jednotlivce. Engel a Bergsma (In: Křivohlavý, 2002) rozlišují tři odlišné oblasti: 

Makro-rovina

Na této rovině se řeší otázky kvality ţivota z hlediska velkých společenských celků například daný stát. Jde zde o nejhlubší zamyšlení nad touto problematikou. Řeší se problémy spojené s bojem proti terorismu, epidemie, hladomor apod. 

Mezo-rovina

Tato úroveň je pravý opak makro- roviny. Jedná se tedy o měření kvality ţivota v malých sociálních skupinách např. škola, podnik. Do popředí se dostávají otázky sociálních věcí a vzájemných vztahů mezi lidmi, ale také uspokojování nebo neuspokojování základních potřeb jedince či skupiny. 

Personální rovina

Ve středu zájmu stojí ţivot jednotlivce. Dbá se na subjektivní hodnocení zdravotního stavu, bolesti, spokojenosti apod. Díky subjektivnímu pohledu bereme v potaz také osobní hodnoty jednotlivce, jeho preference, představy a pocity.

- 25 -



Rovina fyzické existence

Tato čtvrtá rovina je dle autorů Engela a Bergsmy objektivní záleţitostí, protoţe se zde jedná o pozorovatelné chování druhých lidí. Toto chování je objektivně měřitelné a srovnatelné, ale postrádá dimenzi, která je pro hlubší pojetí kvality ţivota nezbytná. (Vaďurová, 2005) Jedním z důleţitých ukazatelů kvality ţivota je v současné době index lidského rozvoje (Human Development Index – HDI), na základě kterého můţeme například srovnávat jednotlivé země z hlediska rozvoje lidského faktoru. Tento index je uveřejňovaný ve známé statistické publikaci Zpráva o lidském rozvoji (Human Development Report) od roku 1990 pod záštitou UNDP (United Nations Development Programme). Je vypočítáván na základě tří kategorií faktoru: 

Lidské zdraví (index očekávané délky ţivota - IODZ)



Úroveň vzdělanosti (index vzdělání – IV)



Hmotná ţivotní úroveň (index HDP - IHDP)

V současné době jsou náklady na kvalitu ţivota vyšší a posuzují se hlavně z ekonomického hlediska a z hlediska ţivotního prostředí. I Evropské společenství se zabývá vyšší kvalitou ţivota: „cílem Evropy je vytvořit konkurenceschopnou ekonomiku založenou na znalostech, které podporují trvale udržitelný hospodářský růst, plnou zaměstnanost a sociální soudržnost.“ Prosazují se následující priority: 

zajištění plné zaměstnanosti,



vytvoření nové ekonomické dynamiky,



zavedení bezpečných a trvale udrţitelných důchodových systémů,



rozvoj evropské strategie pro odstraňování meziregionálních disparit,



kontrola kvality veřejných výdajů a dlouhodobá udrţitelnost veřejných financí,



stimulace evropského výzkumu,



podpora investic do lidských zdrojů (Svobodová 2006, In: Dţuka)

- 26 -

VLASTNÍ PRÁCE

4

Ve Vlastní práci byla čerpána data, která vydává Český statistický úřad. Tyto údaje byly dále zpracovány do tabulek, grafů a byly podkladem pro další výpočty.

4.1 Charakteristika kraje Vysočina 4.1.1 Základní informace Kraj Vysočina se nachází v rámci České republiky v samotném centru. Sousedí s krajem

Jihočeským,

Středočeským,

Pardubickým

a

Jihomoravským.

Spolu

s Jihomoravským krajem tvoří oblast NUTS 2 za účelem podpory regionálního rozvoje. Je pro něj charakteristická členitost území, řídké osídlení a vyšší nadmořská výška. Rozdrobená sídelní struktura přispívá v některých případech k vylidňování menších obcí a odchodu mladých a kvalifikovaných obyvatel, coţ bude v práci řešeno později. [5] 

Rozloha kraje: 6 796 km², zabírá asi 9 % celkové rozlohy České republiky



Počet obyvatel: 514 569 (ke konci roku 2010)



Počet obcí: 704, z toho 33 měst, 2. nejvyšší počet mezi kraji



Hustota zalidnění: 75,7 obyv./km²



Statutární město: Jihlava



Průměrná hrubá mzda: 20 621Kč (k 1. polovině roku 2011)



HDP/obyv.: 292 669Kč ( ke konci roku 2010) [6]

4.1.2 Přírodní podmínky kraje Kraj Vysočina se nachází při historických hranicích Čech a Moravy. Převáţná většina kraje se rozkládá na území Českomoravské vrchoviny. Ta má u nás nejzachovalejší přírodu. Charakterem vrchoviny jsou především Ţďárské vrchy a také Javořická vrchovina, jejíţ nejvyšší vrchol jsou Javořice (836m.n.m). Na území kraje pramení důleţité české i moravské řeky. Patří k nim Sázava, Doubrava, Ţelivka, Neţárka, Jihlava, Svratka, Oslava a Moravská Dyje. Prochází zde také hlavní evropské rozvodí Labe- Dunaj. Na řadě vodních toků byly vybudovány vodní nádrţe, které slouţí k zásobárně vody. Jde především o přehradu Vír na Svratce, která zásobuje brněnské obyvatelstvo a vodní nádrţ Švihov na Ţelivce zásobující Prahu a okolí. V kraji se také nachází velké mnoţství rybníků. Největší z nich je Velké Dářko, které se rozprostírá u Ţďáru nad Sázavou. - 27 -

Podnebím se řadí spíše ke chladnějším oblastem České republiky. Průměrná roční teplota se zde pohybuje mezi 5-7 oC. [7] Do severní části Vysočiny zasahuje Chráněná krajinná oblast Ţďárské vrchy s celkovou rozlohou 709 km² a Chráněná krajinná oblast Ţelezné hory. Na území kraje existují také čtyři národní přírodní rezervace, a to NPR Ransko, NPR Velký Špičák, NPR Zhejral a NPR Mohelenská hadcová step. Mezi naprosté unikáty v kraji patří památky UNESCO. Jde o kostele sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře ve Ţďáru nad Sázavou, renesanční Telč a Třebíč s bazilikou sv. Prokopa a zachovalým ţidovským městem. [8] 4.1.3 Administrativní členění a obyvatelstvo Území Kraje Vysočina se administrativně člení na 5 okresů. Okresy jsou následující Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Ţďár nad Sázavou. Dále se člení na 15 správních obvodů, obcí s rozšířenou působností (Bystřice nad Pernštejnem, Havlíčkův Brod, Humpolec, Chotěboř, Jihlava, Moravské Budějovice, Náměšť nad Oslavou, Nové Město na Moravě, Pacov, Pelhřimov, Světlá nad Sázavou, Telč, Třebíč, Velké Meziříčí, Ţďár nad Sázavou) a 26 obvodů pověřených obecních úřadů. [9] Základní samosprávnou jednotkou jsou obce, kterých je v kraji 704 (stav od 1. ledna 2005). Statut města má v současnosti 34 obcí kraje, coţ je v rámci České republiky vzhledem k velikosti regionu mírně podprůměrné. K 1. lednu 2011 ţilo na Vysočině téměř 515 tisíc obyvatel, coţ mezi kraji České republiky představuje třetí nejniţší lidnatost. V obyvatelstvu kraje mírně převaţují ţeny. V roce 2010 se o něco sníţil počet narozených dětí, výraznější byl nárůst počtu rozvodů. Jihlava je administrativním centrem a zároveň jediným městem, které přesahuje počet obyvatel nad 50tis. Je to také krajské město. Dalšími většími obcemi na regionální úrovni patřícími do skupiny měst s 20 – 50tis. obyvateli jsou Třebíč, Havlíčkův Brod a Ţďár nad Sázavou. [13]

- 28 -

Zdroj: http://www.czso.cz/xj/redakce.nsf/i/mapy_kraj

4.2 Charakteristika Královéhradeckého kraje 4.2.1 Základní informace Královéhradecký kraj leţí v severovýchodní části Čech. Hranici kraje tvoří z více neţ jedné třetiny státní hranice s Polskem, která je dlouhá 208 km. Se sousedními Libereckým a Pardubickým krajem tvoří oblast Severovýchod, která patří mezi tři největší oblasti v republice jak rozlohou, tak počtem obyvatel. Posledním sousedem je kraj Středočeský. Hradec Králové je krajská metropole. [13] 

Rozloha kraje: 4 759 km², zabírá asi 6 % celkové rozlohy našeho státu



Počet obyvatel: 554 803 obyvatel (ke konci roku 2010)



Počet obcí: 448, z toho 48 měst



Hustota zalidnění: 117 obyv./km²



Statutární město: Hradec Králové - 29 -



Průměrná hrubá mzda: 21 135 (k 1. polovině roku 2011)



HDP/obyv.: 291 241Kč ( ke konci roku 2009) [10]

4.2.2 Přírodní podmínky kraje Na severu a severovýchodě se rozkládají pohoří Krkonoše a Orlické hory, které na jihu a jihozápadě přecházejí do úrodné Polabské níţiny. Obě pohoří jsou od sebe odděleny Broumovským výběţkem. V okolí se nachází skalní města, a to Teplické a Adršpašské skály, Broumovské stěny, Kříţový vrch a Ostaš. Tato oblast patří mezi nejrozsáhlejší a nejkvalitnější zásobárny pitné vody v České republice. Hlavními vodními toky jsou Labe a jeho přítoky Orlice a Metuje. Téměř celé území kraje spadá do povodí Labe, jen okrajová část Broumovského výběţku k povodí Odry. Nejvyšším vrcholem kraje je Sněţka (1 602 m n. m.) v Krkonoších, která je zároveň nejvyšší horou České republiky. Na území kraje se nachází Krkonošský národní park, tří chráněné krajinné oblasti a dále 111 maloplošných chráněných oblastí. Průměrná roční teplota v tom kraji se pohybuje kolem 9oC. 4.2.3 Administrativní členění a obyvatelstvo Území kraje je tvořeno pěti okresy, a to Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněţnou a Trutnov. V Královéhradeckém kraji bylo k 1. 1. 2003 zřízeno 15 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a 35 správních obvodů obcí s pověřeným úřadem. [13] Na území kraje je dohromady 448 obcí, z nichţ má 48 statut města a 10 statut městyse. Hradec Králové je hlavním centrem kraje a statutárním městem. Ţije zde 94 497 obyvatel. Druhým největším městem s 31 039 obyvateli je město Trutnov a nad 20 tisíc obyvatel má ještě město Náchod. Nejmenším městem je Stárkov s 640 obyvateli. Průměrná rozloha obce je 1 062 ha a průměrný počet obyvatel v obci dosáhl 1 238 osob. Královéhradecký kraj má ze všech krajů v republice druhý největší podíl obyvatel ve věku nad 65let (15,7 %). První místo zaujímá hlavní město Praha (15,8 %). Průměrný věk činí (40,9 roků). Vysokou věkovou strukturu v porovnání s krajským průměrem má kraj v okresech Hradec Králové a Jičín.[7]

- 30 -

Zdroj: http://www.hradeckralove.czso.cz/xh/redakce.nsf/i/mapy_kartogramy

- 31 -

4.3 Komparace krajů Vysočina a Královéhradeckého 4.3.1 Trh práce Následující kapitola je věnována vybraným ekonomickým indikátorům. Zachycuje míru nezaměstnanosti, volná pracovní místa a vývoj hrubé mzdy. Tyto ukazatele nejlépe vystihují situaci v kraji, co se týče trhu práce. Ukazují vybavenost a dostupnost pracovních příleţitostí a nastiňují ţivotní standardy v daných krajích. 4.3.1.1 Hospodářství v kraji Vysočina Přírodní podmínky tohoto kraje ovlivnily jeho hospodářský vývoj. Jelikoţ se kraj Vysočina rozkládá převáţně ve vyšších oblastech, průmyslová revoluce v devatenáctém století proběhla s menší intenzitou, neţ tomu bylo v regionech nacházejících se v níţinách. Také proto si zde zemědělství a lesnictví stále zachovává silnou pozici a tradici. Podíl primárního sektoru na tvorbě HDP je neobvykle vysoký ve srovnání ostatními kraji. Svědčí o tom i vysoká zaměstnanost v tomto sektoru, která podle odvětvové klasifikace CZ-NACE dosáhla v roce 2009 9,1 %. V rostlinné výrobě zaujímá nejdůleţitější postavení pěstování brambor. Tvoří 34 % produkce České republiky. V ţivočišné výrobě je intenzivní chov prasat, na který navazuje zpracovatelský průmysl v masokombinátech, z nichţ největší jsou Kostelecké uzeniny. V současné době se kraj řadí mezi zaostávající regiony. I přesto ţe má kraj spíše zemědělský charakter, najdeme zde i tradiční průmyslová odvětví, a to kamenoprůmysl, dřevozpracující, textilní a strojírenský průmysl. Zahraniční investory lákají města, která leţí v blízkosti dálnice D1. Hlavní podíl na tvorbě HDP má zpracovatelský průmysl. Nevětší zásluhy patří podniku Bosh Diesel, který sídlí v Jihlavě. Největší zastoupení má automobilový průmysl s podílem 18,1 %, dále kovozpracující a strojírenský průmysl. Ojedinělá poptávka je po uranové rudě, která stále roste. Této poptávky vyuţívá důl obec Roţná, ve které se nachází poslední uranový důl ve střední Evropě. K nejvýznamnějším energetickým zdrojům České republiky patří jaderná elektrárna Dukovany, která se rozkládá jihovýchodně od města Třebíč. (Toušek, 2005, www.czso.cz)

- 32 -

4.3.1.2 Hospodářství v Královéhradeckém kraji Královéhradecký kraj lze charakterizovat jako zemědělsko-průmyslový s bohatě rozvinutým cestovním ruchem. Co se týče průmyslu, má v kraji největší zastoupení zpracovatelský průmysl, zejména textilní výroba a výroba elektrických a optických zařízení. Mezi další úspěšná průmyslová odvětví patří strojírenský a automobilový průmysl a farmacie. V zemědělství dominuje rostlinná výroba pěstování obilovin, zejména ječmen a pšenice. Chov skotu a prasat je v ţivočišné výrobě nejrozšířenější. Na území kraje se nachází výzkumné ústavy, pracoviště Akademie věd ČR, regionální hospodářské komory, regionální rozvojová agentura, regionální kancelář agentury CzechInvest,

vědeckotechnické parky a

různé poradenské organizace.

Také

technologické centrum se sídlem v Hradci Králové, vyhovuje potřebám inovačních firem, díky svým kvalitním sluţbám. 4.3.1.3 Nezaměstnanost v Královéhradeckém kraji a v kraji Vysočina Míra registrované nezaměstnanosti Podle Českého statistického úřadu míra registrované nezaměstnanosti vyjadřuje podíl počtu nezaměstnaných registrovaných úřady práce na disponibilní pracovní síle (v %), kde čitatel a jmenovatel jsou ukazatele konstruované podle určitých algoritmů. Situaci na trhu práce konkrétně vývoj nezaměstnanosti je do značné míry ovlivňován hospodářským vývojem. Zpomalení ekonomického růstu s sebou přináší zvyšování míry nezaměstnanosti a naopak se zvýšením tempa růstu nezaměstnanost klesá. Následující graf č. 1 srovnává vývoj nezaměstnanosti v letech 2005 - 2010, a to nejen v obou krajích, ale i v celé České republice. Od roku 2005 následovalo období ekonomické konjunktury s klesající nezaměstnaností. Zlom v tomto trendu nastal na Vysočině na rozdíl od České republiky jiţ na podzim roku 2008, kdy nárůst nezaměstnanosti byl spolu s kraji Libereckým a Pardubickým nejvyšší v rámci všech krajů. Na Vysočině byla míra nezaměstnanosti poprvé vyšší neţ celorepublikový průměr. Míra registrované nezaměstnanosti je v kraji Vysočina výrazně vyšší. Lepší statistiku ukazuje kraj Královéhradecký, a to o 1,4 %. V průměru se nezaměstnanost za sledované období pohybovala okolo 8 % v kraji Vysočina a 6,6 % v Královéhradeckém kraji.

- 33 -

Královéhradecký kraj je za celorepublikovým průměrem, který v letech 2005 - 2010 v průměru ukazoval 7,7 %. Nejvyšší celostátní průměrná nezaměstnanost byla 9,01 % za sledované období v roce 2010. Do roku 2008 měla klesající charakter a v témţ roce dosáhla nejniţší procentuální míry registrované nezaměstnanosti, a to 5,44 %. V následujících letech dochází opět k nárůstu nezaměstnanosti, v důsledku krize ekonomiky. V některých krajích se v průměru procento nezaměstnanosti mezi rokem 2008 – 2009 zvedlo aţ o 4 %. Příkladem toho je zkoumaný kraj Vysočina, kde z 6,27 % v roce 2008 stoupla míra registrované nezaměstnanosti na 10,25 %. Celorepublikově ukazovaly hodnoty 7,98 % míry nezaměstnanosti. V současné době ukazují nejnovější data opětovný nárůst celorepublikové míry registrované nezaměstnanosti. V únoru v roce 2012 se hodnota šplhala aţ k 9,2 %. Graf č. 1: Vývoj míry registrované nezaměstnanosti v kraji Vysočina, v Královéhradeckém kraji a v celé České republice za období v letech 2005-2010

míra registrované nezam. (%)

12,00 10,00 8,00 6,00

kraj Vysočina

4,00

Královéhradecký kraj ČR

2,00 0,00 2005

2006

2007

2008

2009

2010

sledované období (zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování) Na grafu č. 1 vidíme, ţe aţ do roku 2008 se míra nezaměstnanosti v obou krajích postupně sniţovala, coţ souviselo také s celkovým ekonomickým růstem České republiky. V kraji Vysočina byla za sledované období nejvyšší míra registrované nezaměstnanosti v roce 2010, coţ bylo 10,73 %. I současně má rostoucí trend. Tento „česko-moravský“ - 34 -

kraj patří také ke krajům s mírně nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti. Je krajem především zemědělským. Průmysl je v kraji zastoupen dřevozpracující a je zde zastoupena strojírenská a sklářská výroba. Vývoj nezaměstnanosti téměř kopíruje celorepublikový vývoj. Patří ke krajům stabilnějším, změny míry nezaměstnanosti ať jiţ směrem k nárůstu, nebo k jejímu poklesu jsou v kraji velmi plynulé. V roce 2010 byla míra registrované nezaměstnanosti nejvyšší v okrese Třebíč, a to 13,84 %. Nejniţší byla naopak v okrese Pelhřimov se 7,78 %. Královéhradecký kraj lze povaţovat za výrazně průmyslový. Vývoj nezaměstnanosti kraje výrazně nevybočuje z hlavních trendů vývoje ČR. Můţeme zde sledovat postupný přesun pracovních příleţitostí z primárního sektoru, např. těţba surovin, zemědělství směrem k sekundárnímu- strojírenství a terciárnímu- sluţby sektoru, asi o 30 %. V kraji stále dominuje zpracovatelský průmysl a trvá zde pozvolný nárůst poptávky po jednoduchých manuálních profesích. V letech 2005 - 2008 představovaly tyto roky pokles míry registrované nezaměstnanosti 7,33 % v roce 2005, na míru 4,81 % v roce 2008. Stejně jako ve všech krajích, rok 2009 představuje nárůst nezaměstnanosti. V tomto kraji je to nárůst téměř o 3 % na 7,7 % průměrné míry nezaměstnanosti. Na začátku roku 2011 byla nejvyšší míra registrované nezaměstnanosti v okrese Trutnov s 9,66 % a nejniţší byla v okrese Rychnov nad Kněţnou, a to 7,05 %. 4.3.1.4 Vývoj počtu nezaměstnaných a volných pracovních míst v krajích Jednotliví zaměstnavatelé, případně agentury práce, poptávají volná pracovní místa na trhu práce.

Tabulka č. 1: Vývoj počtu nezaměstnaných a volných pracovních míst v Královéhradeckém kraji v letech 2005-2010 NEZAMĚSTNANOST Neumístění uchazeči o zaměstnání celkem absolventi škol a mladiství evidovaní 12 a více měsíců Podíl absolventů na nezaměstnaných Podíl nezam. nad 12měsíců na všechny nezam. Volná pracovní místa Počet uchazečů na 1 volné místo

2005

2006

2007

2008

2009

2010

21 989 1 687 7 301

19 298 1 399 6 244

14 499 982 4 200

14 728 1 205 2 397

23 373 1 769 3 364

24 678 1 703 5 557

7,7%

7,3%

6,8%

8,2%

7,6%

6,9%

33,2%

32,4%

29,0%

16,3%

14,4%

22,5%

2 731

4 413

5 329

4 052

1 333

1 365

8,1

4,4

2,7

3,6

17,5

18,1

(zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty a zpracování) - 35 -

Tabulka č. 1 se týká nezaměstnaných a volných pracovních míst v Královéhradeckém kraji. Počet nezaměstnaných od roku 2005 do roku 2008 klesal. Bylo to zaznamenáno v důsledku okresně klesajícího trendu nezaměstnanosti. V roce 2005 byl počet neumístěných uchazečů o zaměstnání 21 989 uchazečů a v roce 2008 se výrazně sníţil na 14 728 uchazečů. Od roku 2009 opět dochází k nárůstu a v roce 2010 dosahoval počet uchazečů o zaměstnání 24 678 lidí. Průměrný podíl absolventů na celkovém počtu nezaměstnaných se pohyboval ve sledovaném období kolem 7,5 %. Nejvyšší byl v roce 2008, i přesto, ţe celkový počet uchazečů o zaměstnání bylo poměrně nízký. Významným

problémem

je

dlouhodobá

nezaměstnanost.

Průměrný

podíl

nezaměstnaných nad 12 měsíců na všechny nezaměstnané činil 24,5 %. Nejvyšší byl v prvním sledovaném roce, v roce 2005, a to 33,2 %. Úřady práce v Královéhradeckém kraji nabízely v tomto období volná pracovní místa. Volnými pracovními místy se rozumí nově vytvořená nebo uvolněná pracovní místa, na která zaměstnavatel zamýšlí získat zaměstnance nebo je hodlá obsadit dočasně přidělenými zaměstnanci agentury práce. V průměru se počet volných pracovních míst pohyboval kolem 3 200 míst, přesněji 3 204. Nejvyšší počet uchazečů na jedno volné pracovní místo byl vypočítán v roce 2010. Bylo to přes 18 uchazečů. Tabulka č. 2: Vývoj počtu nezaměstnaných a volných pracovních míst v kraji Vysočina v letech 2005– 2010) NEZAMĚSTNANOST Neumístění uchazeči o zaměstnání celkem absolventi škol a mladiství evidovaní 12 a více měsíců Podíl absolventů na nezaměstnaných Podíl nezam. nad 12měsíců na všechny nezam. Volná pracovní místa Počet uchazečů na 1 volné místo

2005

2006

2007

2008

2009

2010

22 814

20 060

16 202

17 874

28 566

29 410

2 203

1 759

1 271

1 425

2 351

2 196

8 606

7 811

5 646

4 550

6 214

9 106

9,7%

8,8%

7,8%

8,0%

8,2%

7,5%

37,7%

38,9%

34,9%

25,5%

21,8%

31,0%

1 913

4 071

5 764

2 414

762

916

11,9

4,9

2,8

7,4

37,5

32,1

(zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty a zpracování) Pro srovnání s Královéhradeckým krajem byla vytvořena tabulka č. 2 se stejnými hodnotami, ale za kraj Vysočina. Ve srovnání s prvním zmíněným krajem byl počet uchazečů o zaměstnání celkově vyšší. S poklesem nezaměstnanosti do roku 2008 se sniţoval i stav těchto uchazečů. - 36 -

V roce 2010 dosahovala tato statistika 29 410 nezaměstnaných. Minima počtu nezaměstnaných vykazovaly oba dva kraje v roce 2007. V Královéhradeckém kraji to bylo 14 449 a v kraji Vysočina 16 202 osob. Naopak největší počet uchazečů o zaměstnání jsme zaznamenali v roce 2010 v obou krajích. V Královéhradeckém kraji jsme evidovali 24 678 osob a v kraji Vysočina 29 410 osob. Z toho lze usoudit, ţe po příchodu hospodářské krize jsou na tom kraje s nezaměstnaností hůře neţ na začátku evidovaného období v roce 2005. Tato skutečnost je více patrná v Královéhradeckém kraji, kdy v roce 2005 byl počet uchazečů na jedno volné místo 8,1, kdeţto v roce 2010 to bylo 18,1. V kraji Vysočina byl tento podíl podstatně vyšší v roce 2010, kdy činil 32,1 uchazečů, neţ v roce 2005, kdy byl počet uchazečů na jedno volné místo 11,9. Jak vidíme v tabulce č. 1 i č. 2, podíl na nezaměstnanosti mají i absolventi škol. Z podílu počtu absolventů na celkovém počtu nezaměstnaných je patrné, ţe v Královéhradeckém kraji je uplatnění pro absolventy o něco vyšší neţ v kraji Vysočina, v průměru to činí o 0,9 % více. Nejvyšší podíl nezaměstnaných z řad absolventů byl na začátku období téměř 10 %, přesněji 9,7 %, coţ se druhý kraj nikdy k takto vysokým hodnotám nedostal. Celkový podíl nezaměstnaných nad 12 měsíců činí poměrně vysoké procento na celkovém počtu nezaměstnaných. V kraji Vysočina je to průměrně 31,6 % a v Královéhradeckém kraji to je 24,6 %. 4.3.1.5 Způsob hledání zaměstnání V předchozích kapitolách bylo uvedeno procentuální zastoupení nezaměstnaných a volných pracovních míst. S těmito ukazateli úzce souvisí způsob nezaměstnaných hledat si práci. Nezaměstnaní mají hned několik moţností. V práci byly řešeny následující: pomocí úřadu práce, soukromým zprostředkovatelem, sledováním inzerátů, prostřednictvím známých a poslední osobní návštěvy firem a podniků. Jeden z pohledů mé práce je zkoumání pracovních příleţitostí, proto byly vytvořeny následující grafy č. 2 a č. 3, které tuto záleţitost dobře zobrazují. Obě dvě tabulky zobrazují situaci všech nezaměstnaných v tisících za sledovaná léta.

- 37 -

Graf č. 2: Způsob hledání zaměstnání v Královéhradeckém kraji v letech 2005- 2010

20

Nezaměstnaní v tis.

18 16 14 12

úřad práce

10

soukromý zprostředkovatel

8

inzeráty

6

prostřednictvím známých

4

návštěvy firem a podniků

2 0 2005

2006

2007

2008

2009

2010

Sledované období

(zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování)

Graf č. 3: Způsob hledání zaměstnání v kraji Vysočina v letech 2005- 2010

18

Nezaměstnaní v tis.

16 14 12

úřad práce

10

soukromý zrostředkovatel

8

inzeráty

6 4

prostřednictvím známých

2

návštěvy firem a podniků

0 2005

2006

2007

2008

2009

2010

Sledované období

(zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování)

Jak je tedy patrné z grafů č. 2, č. 3 byly způsoby hledání práce nezaměstnaných vyrovnané v letech 2005 – 2008. Lidé pouţívali veškeré zmíněné prostředky ve stejném rozmezí, ať šlo o úřad práce, inzeráty, prostřednictvím známých nebo návštěvami firem - 38 -

a

podniků.

Výjimkou

bylo

pouze

zabezpečení

práce

pomocí

soukromých

zprostředkovatelů, kterou lidé vyuţívali nejméně. Obdobnou situaci zobrazují i poslední dva sledované roky 2009, 2010, kdy je charakter způsobů hledání práce stejný. Rozdíl je pouze ve vyšším počtu nezaměstnaných u obou krajů. Vývoj měsíční průměrné mzdy Zajímavým ekonomickým ukazatelem o hospodářské vyspělosti území je měsíční průměrná hrubá mzda. Graf č. 4: Vývoj průměrné měsíční hrubé mzdy v kraji Vysočina a v Královéhradeckém kraji

v letech 2005-2010

Průměrná měsíční hrubá mzda

25 000 20 000 15 000 kraj Vysočina

10 000

Královéhradecký kraj 5 000 0 2005

2006

2007

2008

2009

2010

Sledované období

(zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování) Předchozí graf č. 4 zobrazuje situaci vývoje průměrné měsíční mzdy za sledované období v letech 2005 - 2010, a to v kraji Vysočina a v Královéhradeckém kraji. Jak je na první pohled patrné oba dva kraje mají vzrůstající tendenci průměrných mezd. Královéhradecký kraj je vyspělejší a mzdy zde byly v tomto období v kaţdém roce vyšší neţ v kraji Vysočina. V roce 2005 činily průměrné měsíční mzdy v tomto kraji 15 882 Kč. Vývojově mzdy rostly a na konci roku dosahovaly průměrně 20 852 Kč. Růst mezd v krajích byl mimo jiné způsoben i poklesem počtu zaměstnanců. Kraj Vysočina se řadí mezi regiony s nejniţšími příjmy v České republice. Na začátku sledovaného období byly průměrné mzdy 15 882 Kč, coţ je o 335 Kč méně neţ v kraji Královéhradeckém. Postupně také rostly a v roce 2010 jejich výše ukazovala 20 556 Kč. - 39 -

4.3.2 Zdravotnictví Zdraví je to nejcennější co člověk má, a proto je důleţité si ho chránit a pečovat o něj. Je to jedna ze základních lidských potřeb, která určuje kvalitu lidského ţivota. Zdravotní stav člověka je důleţitý nejen proto, aby se cítil dobře, ale zdraví mu zajišťuje moţnost dosahovat svých vytyčených cílů a pracovní schopnosti. Zajištění zdravotní péče je proto jedním z předpokladů rozvoje země. V České republice ho spravuje Ministerstvo zdravotnictví. Mezi zdravotnická zařízení, která spravují kraje, patří nemocnice, polikliniky, ordinace lékařů, zdravotnická záchranná sluţba, hygienická sluţba, lékárny, specializované léčebné ústavy, výzkumné ústavy, laboratoře a doprava nemocných, raněných a rodiček. 4.3.2.1 Zdravotnictví v kraji Vysočina Na území kraje Vysočina se v současné době nachází 6 nemocnic, a to v Havlíčkově Brodě, Jihlavě, Novém Městě na Moravě, Pelhřimově, Třebíči a nemocnice sv. Zdislavy v Mostišti. Všechny tyto zdravotní instituce poskytují špičkovou zdravotnickou péči a jsou zřízeny ministerstvem zdravotnictví. Veškeré nemocnice jsou příspěvkovou organizací, jejichţ zřizovatelem je kraj. Výjimkou je nemocnice sv. Zdislavy, která je nestátní zdravotnické zařízení. Spolu s nemocnicí v Novém Městě na Moravě poskytují zdravotnické sluţby i pro léčení dlouhodobě nemocných. U nemocnice v Novém Městě na Moravě historicky setrvává spolupráce se zdravotnickými zařízeními v Brně a je zcela bezproblémová a ke spokojenosti pacientů. Vysočina má vůbec ztíţené podmínky kvůli charakteru svého klima, obzvláště v zimních měsících v dopravě. 4.3.2.2 Zdravotnictví v Královéhradeckém kraji V Královéhradeckém kraji se v současné době nachází 10 nemocnic, 17 odborných léčebných

ústavů,

včetně

lázní

a

ozdravoven.

4

nemocnice

se

nacházejí

v okrese Trutnov, coţ je největší počet za celý kraj. V okrese Hradec Králové a Rychnov nad Kněţnou sídlí po dvou nemocnicích. Ve zbylých okresech Jičín a Náchod je pouze jedna nemocnice. Struktura sítě zdravotnických zařízení se v posledních letech výrazně nemění, zajištění primární péče zůstává dlouhodobě stabilní. V kraji se nachází fakultní nemocnice Hradec Králové, která náleţí k největším zdravotnickým zařízením nejen ve východních Čechách, ale i v celé České republice. Ambulantně je v nemocnici ošetřeno okolo půl milionu pacientů ročně. Pouţívané - 40 -

technologie v oblasti diagnostiky i léčby a prováděné chirurgické výkony jsou srovnatelné s obdobnými nemocnicemi v Evropě. Fakultní nemocnice Hradec Králové je také významným výzkumným a výukovým pracovištěm. Je úzce spojena s Lékařskou fakultou UK v Hradci Králové. [11] Lékárenskou péči poskytovalo 162 lékáren a 6 výdejen zdravotnických prostředků, včetně odloučených pracovišť. Na 1 lékárnu v kraji připadalo v průměru 3 425 obyvatel. Nárůst lékáren se zastavil, síť však není rovnoměrně rozdělená do okresů. [12] 4.3.2.3 Počet nemocnic, lůžek a průměrná pracovní neschopnost v krajích Tabulka č. 3: Vývoj počtu nemocnic, lůžek a průměrné pracovní neschopnosti v letech 20052010 v kraji Vysočina KRAJ VYSOČINA Nemocnice Lůžka Odborné léčebné ústavy Lůžka Průměrný počet nemocensky pojištěných Průměrné procento pracovní neschopnosti z toho pro nemoc pro pracovní úrazy

2005

2006

2007

2008

2009

2010

6

6

6

6

6

6

2 866

2 814

2 812

2 799

2 794

2 790

6

6

6

6

6

6

2 866

2 814

2 812

2 799

2 794

2 790

195 870

197 401

6,35

5,97

5,86

5,45

4,3

3,92

5,62

5,19

5,15

4,77

3,69

3,31

0,29

0,3

0,27

0,27

0,22

0,22

197 420 193 708 174 696 175 227

(zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování) Tabulka č. 4: Vývoj počtu nemocnic, lůžek a průměrné pracovní neschopnosti v letech 2005-

2010 v Královéhradeckém kraji KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ Nemocnice Lůžka Odborné léčebné ústavy Lůžka Průměrný počet nemocensky pojištěných Průměrné procento pracovní neschopnosti z toho pro nemoc pro pracovní úrazy

2005

2006

2007

2008

2009

2010

12

11

11

11

10

10

3 720

3 685

3 645

3 634

3 609

3 562

14

14

14

14

14

14

1 007

1 007

996

996

1 056

1 037

220 907

221 395

219 933

6,42

5,96

5,84

5,27

4,14

3,72

5,74

5,27

5,19

4,67

3,56

3,18

0,28

0,27

0,26

0,26

0,19

0,19

(zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování)

- 41 -

216 033 202 870

205 208

Kdyţ si srovnáme následující 2 tabulky č. 3 a č. 4, zjistíme, ţe v tabulce č. 3 zůstává počet nemocnic od roku 2005 stejný. Nemocnic je tedy v kraji Vysočina 6, zatímco v tabulce č. 4, Královéhradeckého kraje, vývoj počtu nemocnic klesl. Od roku 2005 byly zrušeny celkem dvě nemocnice v kraji. I počet lůţek v nemocnicích má klesající trend. V kraji Vysočina klesl v roce 2010 počet o 76 míst proti roku 2005. V Královéhradeckém kraji to byl aţ dvojnásobný pokles, přesněji o 158 míst. Počet odborných léčebných ústavů zůstal za sledované období neměnný. Mezi taková zařízení řadí léčebny pro dlouhodobě nemocné, léčebny TBC a respiračních onemocnění, psychiatrické léčebny, respirační ústavy, ostatní odborné léčebné ústavy pro dospělé i děti, hospice a ostatní lůţková zařízení. Počet lůţek odborných léčebných ústavů v kraji Vysočina je stejný jako počet lůţek nemocnic. V kraji není příliš vysoké číslo nemocnic, a proto tuto sluţbu zajišťují samotné nemocnice. V Královéhradeckém kraji je tomu jinak. Lůţek je zde sice méně, ale narostl počet v roce 2010 proti roku 2005, a to přesně o 30 míst. Jak je uvedeno v tabulkách č. 3 a 4, průměrná pracovní neschopnost za sledované období v obou krajích klesá. Průměrně je pracovní neschopnost o trochu vyšší v kraji Vysočina, a to o 0,5 %. Většina pracovní neschopnosti je z důvodů nemoci, mnohem menší zastoupení je z důvodu pracovního úrazu. Nejvyšší procento zaregistrované pracovní neschopnosti bylo v obou krajích v roce 2005, kdy v kraji Vysočina činilo 6,35 % a v kraji Královéhradeckém 6,42 %. Naopak nejniţší procento bylo zaznamenáno v posledním sledovaném roce, u kraje Vysočina se jedná o 3,92 % a v případě Královéhradeckého kraje o 0,22 % méně.

- 42 -

4.3.2.4 Počet obyvatel na jedno nemocniční lůžko v krajích Graf č. 5: Vývoj počtu obyvatel na jedno nemocniční lůžko v letech 2005-2010

(zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty a zpracování) Jak je patrné z grafu č. 5, počet obyvatel na jedno nemocniční lůţko byl vyšší v kraji Vysočina za celé sledované období. Průměr tohoto ukazatele je v tomto kraji za sledované období 182 osob. Z toho byla maximální hodnota dosaţena v roce 2009, kdy počet obyvatel na jedno lůţko v nemocnicích činil téměř 185. Naopak minima se dosáhlo v roce 2005, kdy to bylo 178 osob. V kraji Královéhradeckém je průměrný počet obyvatel na jedno nemocniční lůţko 152 obyvatel, coţ je aţ o 30 osob méně neţ v případě prvního kraje. A to díky vyššímu počtu nemocnic a lůţek v Královéhradeckém kraji. Nejvyššího počtu osob na lůţko v Královéhradeckém kraji bylo zaznamenáno v posledním sledovaném roce, kdy tento ukazatel činil 156 osob. Na druhou stranu nejniţšího počtu bylo dosaţeno v roce 2005, kdy bylo registrováno 147 obyvatel na jedno nemocniční lůţko. Celkový počet lékařů v České republice v roce 2010 byl 45 646. Z toho v kraji Vysočina v roce 2010 byl 1 816, to je o 696 lékařů méně neţ v Královéhradeckém kraji téhoţ roku. Přesný počet lékařů zde tedy činil 2 512. Na začátku sledovaného období, coţ byl rok 2005, byl počet lékařů v kraji Vysočina niţší neţ v roce 2010. Ordinovalo - 43 -

zde 1 684 lékařů. V Královéhradeckém kraji byl počet také niţší v roce 2005 proti roku 2010, a to o 326 lékařů. Přesné číslo lékařů v tomto kraji v roce 2010 bylo 2 186. 4.3.2.5 Vybrané údaje o zdravotnictví podle okresů v roce 2010 v krajích Do práce byly zahrnuty nejen vývojové řady v letech 2005 - 2010, ale také charakteristika zdravotnictví přímo v posledním sledovaném období 2010. Následující dvě tabulky č. 5 a č. 6 zobrazují vybrané údaje o zdravotnictví podle okresů v daném kraji. Byla analyzována data v roce 2010 z důvodu nejnovějších dostupných dat. Čísla nastiňují charakter zdravotnictví a jejich současnou situaci v daném kraji. Tabulka č. 5: Vybrané ukazatele o zdravotnictví podle okresů v Královéhradeckém kraji v roce

2010 Lékaři celkem

Nemocnice

Lékaři na 1000 obyvatel

Obyvatelé na 1 lékaře

Královéhradecký kraj

2 512

10

4,5

221

Hradec Králové

1 205

2

7,4

135

Jičín

290

1

3,6

276

Náchod

350

1

3,1

321

Rychnov nad Kněžnou

230

2

2,9

345

Trutnov

438

4

3,7

274

Kraj, okresy

(zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování) Tabulka č. 6: Vybrané ukazatele o zdravotnictví podle okresů v kraji Vysočina v roce 2010

Lékaři celkem

Nemocnice

Lékaři na 1000 obyvatel

Obyvatelé na 1 lékaře

1 816

6

3,5

284

Havlíčkův Brod

360

1

3,8

266

Jihlava

473

1

4,2

238

Pelhřimov

239

1

3,3

306

Třebíč

356

1

3,1

319

Žďár nad Sázavou

388

2

3,2

309

Kraj, okresy Kraj Vysočina

(zdroj: ČSÚ, vlastní zpracování) Jak lze vyčíst z předchozích dvou tabulek, lepší hodnoty se jeví pro Královéhradecký kraj, a to ve všech sledovaných směrech. I přesto, ţe rozloha tohoto kraje je poměrně - 44 -

menší oproti kraji Vysočina, a to o 2 037 km², počet obyvatel je zhruba o 40 tisíc vyšší. V Královéhradeckém kraji ţije 554 803 obyvatel a v kraji Vysočina 514 569 obyvatel. Díky tomu se v Královéhradeckém kraji nachází 10 nemocnic, coţ je o 4 více neţ v kraji Vysočina. Těchto 10 nemocnic zaměstnávalo 2 512 lékařů v roce 2010. Nejvyšší počet lékařů v tomto kraji byl v okrese Hradec Králové. Je to zhruba polovina všech lékařů v kraji. Naproti tomu, v kraji Vysočina pracovalo nejvíce lékařů v okrese Jihlava – 473 lékařů. Počet zaměstnaných je poměrně vyrovnán. Liší se pouze okres Pelhřimov, kde ordinovalo pouze 239 lékařů. Z tabulek také vyplývá počet obyvatel na jednoho lékaře. V celém Královéhradeckém kraji to bylo 221 obyvatel za sledované období. Nejvíce obyvatel na jednoho lékaře měl Rychnov nad Kněţnou, a to 345 obyvatel. Za celý kraj Vysočina byl počet obyvatel oproti předchozímu kraji vyšší. Čítalo jej 284 obyvatel na jednoho lékaře v tomto roce. Nejméně jich bylo v okrese Jihlava, díky nejvyššímu stavu lékařů za celý kraj. 4.3.3 Kulturní zdroje Poslední kapitola byla věnována zabezpečení kulturních zdrojů ve sledovaných krajích. Kultura je důleţitá nejen z hlediska zábavy, ale má charakter i výchovný. Také je důleţitým

podnětem

pro

rozvoj

cestovního

ruchu

i významným

odvětvím

v hospodářství. Pod pojmem kultura si kaţdý jedinec můţe představit něco jiného. Jedná se tedy o subjektivní hledisko. Můţeme zde zařadit návštěvnost knihoven, muzeí, galerií, kin, divadel, koncertů, festivalů, atd. Kulturní dědictví jako jsou památky, a to hrady, zámky, tvrze, kostely, kláštery mají také významné zastoupení. Některé kraje jsou bohaté i na přírodní památky, přírodní parky, památné stromy či zvláště chráněná území. Kaţdý kraj má své zvyky a tradice, coţ se odvíjí právě i na pojetí kultury. 4.3.3.1 Kultura v Královéhradeckém kraji Jedním z charakteristických rysů Královéhradeckého kraje je všestranný a bohatý kulturní ţivot. Je to výsledek jak bohatých kulturních tradic, tak i podpory, které se kultuře dostává z veřejných i soukromých finančních zdrojů. Kraj také zřizuje celkem 10 příspěvkových organizací. Obyvatelé zde mohou navštěvovat řadu muzeí a galerií, například České farmaceutické muzeum Hradec Králové, první soukromé vojensko-historické muzeum nebo Galerie antického umění

- 45 -

Hostinné. Kraj je rovněţ spoluzakladatelem tří obecně prospěšných společností – Klicperova divadla, Divadla Drak a Filharmonie Hradec Králové. 4.3.3.2 Kultura v kraji Vysočina Nejen Královéhradecký kraj, ale i kraj Vysočina je velmi pestrý na kulturu. Konají se zde zajímavé kulturní akce, z nichţ některé mají celostátní i mezinárodní charakter. V Jihlavě se pravidelně koná setkání a soutěţ smíšených komorních sborů – Mezinárodní festival sborového umění, mezinárodní folklórní festival s názvem Jihlavské folklórní léto či Mezinárodní festival dokumentárního filmu. Kulturní akce nejsou záleţitostí pouze velkých měst. Tvůrčím pořadatelem je město Telč, které organizuje festival Prázdniny v Telči nebo Evropské setkání folklórních souborů. Zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou hostí Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského. Důleţitými kulturními dominantami jsou tři památky UNESCO, které má Vysočina jako jediný region v České republice. Jedná se o městskou památkovou rezervaci Telč, poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Ţďáru nad Sázavou a ţidovská čtvrť se hřbitovem a bazilika sv. Prokopa v Třebíči. Odbor kultury a památkové péče spravuje v samostatné působnosti zřizovatelské funkce k 10 příspěvkovým organizacím (Horácké divadlo Jihlava, Krajská knihovna Vysočiny, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod, Muzeum Vysočiny Jihlava, Muzeum Vysočiny Pelhřimov, Muzeum Vysočiny Třebíč, Hrad Kámen) 4.3.3.3 Síť knihoven v kraji Vysočina a v Královéhradeckém kraji Co se týká počtu knihoven v Královéhradeckém kraji, je zde jedna krajská (Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové), 6 pověřených (městské knihovny v Hradci Králové, Náchodě, Rychnově nad Kněţnou, Kostelci nad Orlicí, Trutnově a Jičíně), ty plní tzv. regionální funkce, coţ znamená, ţe se starají o malé obecní knihovny. Dále je zde celá síť knihoven v Královéhradeckém kraji, která v současné době, v roce 2012, čítá celkem 397 knihoven. V kraji Vysočina se krajská knihovna nachází v Havlíčkově Brodě. Plní funkci regionálního střediska knihovnických a informačních sluţeb pro síť veřejných knihoven - 46 -

v kraji. Systém veřejných knihoven v kraji Vysočina tvoří tedy Krajská knihovna Vysočiny, 4 městské knihovny (Jihlava, Pelhřimov, Třebíč, Ţďár nad Sázavou), 35 městských

knihoven

s profesionálními

pracovníky,

508

místních

knihoven

s neprofesionálními pracovníky a 66 poboček. Poradenskou a konzultační činnost, vzdělávání zaměstnanců knihoven a pořádání seminářů zaopatřuje útvar veřejných knihoven. Prvním sledovaným aspektem je počet knihoven a jejich návštěvnost v daném kraji. Trendem posledních let ve vývoji knihoven je všeobecně zvýšení poţívání nových informačních zdrojů, snaha o zlepšování dostupnosti knihoven, odstraňování bariér při jejich vyuţívání, snaha o rozšíření sluţeb pro handicapované občany i národnostní menšiny a jiné znevýhodněné sociální skupiny, dále vzdělávání knihovníků a celoţivotní vzdělávání co nejširších vrstev obyvatelstva. Charakteristický je také rozvoj hudebních knihoven a budování školních informačních a knihovnických středisek. V důsledku těchto charakteristik byly vytvořeny následující dvě tabulky č. 7 a č. 8, a to vývoj počtu knihoven a jejich návštěvnosti v letech 2007 – 2010. Byla pouţita poslední moţná dostupná data. Dle informací poskytnutých v krajské knihovně v Havlíčkově Brodě, práce vyhodnocuje i registraci veřejných knihoven v kraji Vysočina. V letech 2002 a 2003 probíhala registrace veřejných knihoven, kterou se podle knihovního zákona můţe stát kaţdá knihovna, která podá ţádost a splní podmínky dané zákonem. Tedy i knihovny muzeí a galerií. Po přijetí nového knihovního zákona se stala odpovědnou za plnění regionální funkce v kraji Vysočina a vytvoření sítě veřejných knihoven Krajská knihovna Vysočiny, která vznikla k 1. 1. 2002 z bývalé Okresní knihovny v Havlíčkově Brodě. Během sledovaných let 2007 – 2010 se ukázalo, ţe počet knihoven v krajích zůstává obdobný. Mnohem více knihoven mohou čtenáři navštěvovat v kraji Vysočina, coţ se ale neodráţí na počtu registrovaných čtenářů. Nejvíce knihoven v kraji Vysočina bylo v roce 2008. Číslo ukazovalo 533 knihoven. Dále v kraji působí i specializované knihovny nebo základní knihovny se specializovaným fondem. Působnost těchto zařízení je v souladu s organizační strukturou instituce, která zařízení provozuje. - 47 -

Dle Ministerstva kultury se jednalo o 3 knihovny vojenské, 1 farní, 3 školní, 6 lékařských a 1 knihovnu výzkumného ústavu. Muzejní a galerijní knihovny jsou zastoupeny počtem 14, a to vše v roce 2008. Tabulka č. 7: Vývoj počtu veřejných knihoven a jejich návštěvnosti v letech 2007- 2010 v kraji Vysočina KRAJ VYSOČINA Veřejné knihovny Registrovaní čtenáři Výpůjčky celkem Návštěvníci Uživatel. počítače s připojením na internet

2007 537 75 600 4 372 500 1 270 000

2008 533 75 334 4 164 561 1 138 000

2009 523 74 000 4 069 000 1 665 000

2010 522 75 000 3 966 000 1 692 000

760

799

894

820

(zdroj ČSU: vlastní výpočty a zpracování) Tabulka č. 8: Vývoj počtu veřejných knihoven a jejich návštěvnosti v letech 2007- 2010 v Královéhradeckém kraji

KRAJ KRÁLOVÉHRADECKÝ Veřejné knihovny Registrovaní čtenáři Výpůjčky celkem Návštěvníci

2007 377 85 000 4 155 000 1 133 000

2008 372 82 000 4 124 000 1 149 000

2009 373 83 000 4 190 000 2 141 000

2010 371 86 000 4 143 000 2 355 000

637

660

667

676

Uživatel. počítače s připojením na internet

(zdroj ČSU: vlastní výpočty a zpracování) Co se týče čtenářů, kteří mají vyřízenou registraci do knihoven je v Královéhradeckém kraji v průměru 84 000 osob za sledované období. Z celkového počtu obyvatel v tomto kraji, a to 554 803 osob a průměrných registrovaných čtenářů za jeden kalendářní rok 84 000 osob, ukazoval 15,1 % podíl na všech obyvatelích v kraji. Podíl registrovaných čtenářů z průměrného počtu 74 984 byl 14,5 % z celkového počtu obyvatel 514 569 v kraji Vysočina. Podíl je téměř shodný v obou krajích. Počet návštěvníků veřejných knihoven byl v kraji Vysočina nejmenší v prvním sledovaném roce. Naopak nejvyšší byl v roce 2010, a to 1 692 000 návštěvníků. Stejný vzrůstající trend je i v kraji Královéhradeckém. V letech 2007 – 2008 byl identický

- 48 -

počet jako v kraji Vysočina. V následujících dvou letech počet prudce vzrostl. V roce 2009 na 2 141 000 návštěvníků a v roce 2010 dokonce na 2 355 000 návštěvníků. Posledním sledovaným ukazatelem veřejných knihoven byla jejich vybavenost počítačovým příslušenstvím, respektive počet uţivatelských počítačů s připojením na internet. Vyšší počet byl zaznamenán v kraji Vysočina, opět s rostoucí tendencí. Na začátku jich bylo ve veřejných knihovnách 760 v roce 2007 a posléze se počet navýšil aţ 894 v roce 2009, ale v následujícím roce se uţivatelské počítače s připojením na internet sníţily na celkových 820 kusů. Vybavení tohoto příslušenství je v Královéhradeckém kraji niţší. Je to způsobeno hlavně niţším počtem veřejných knihoven. V průměru se stav pohyboval kolem 660 za sledované období. 4.3.3.4 Kulturní akce Mezi kulturní akce lze zařadit různé koncerty, festivaly, výstavy, galerie, muzea, divadla, kina, besedy a spousta dalších. Graf č. 6: Vývoj kulturních akcí zpřístupněných návštěvníkům za vstupné v letech 2007- 2010 v kraji Vysočina

Počet pořádaných kulturních akcí

400 350 300 250 Výstavy

200

Koncerty

150

Dramatická vystoupení

100

Kulturní vložky při prohlídkách

50 0 2007

2008

2009

2010

Sledované období

(zdroj ČSÚ, vlastní zpracování)

- 49 -

Graf č. 7: Vývoj kulturních akcí zpřístupněných návštěvníkům za vstupné v letech 2007- 2010 v Královéhradeckém kraji 600

Pořádané kulturní akce

500 400 samotné výstavy

300

samotné koncerty dramatická vystoupení

200

kulturní vložky při prohlídkách 100 0 2007

2008

2009

2010

Sledované období

(zdroj ČSÚ, vlastní zpracování) Předchozí graf č. 6 zobrazuje situaci vývoje kulturních akcí v letech 2007 – 2010 v kraji Vysočina. Byly ale zahrnuty pouze zpoplatněné události. Celkový počet návštěvníků se pohyboval za sledované období kolem 280 000 osob. Nejvyšší návštěvnost byla v roce 2010. Celkový počet všech kulturních akcí, které jsou dále vyčleněny a zobrazeny v grafu č. 6, bylo v průměru 460 pořádaných kulturních akcí v letech 2007-2008. Za poslední dva sledované roky 2009 a 2010 to bylo podstatně méně. Průměrný počet se pohyboval kolem 278 těchto kulturních akcí. Tyto akce byly dále rozděleny na samotné výstavy, samotné koncerty, dramatická vystoupení a kulturní vloţky při prohlídkách. V kraji Vysočina se ukázal nejvyšší počet kulturních vloţek při prohlídkách, ale to pouze v prvních dvou sledovaných letech. Výrazně převýšil ostatní vybrané akce. Nejvíce jich bylo pořádáno v roce 2008, kdy tento kraj uskutečnil 321 akcí, které zpestřují jednotlivé prohlídky.

- 50 -

4.4 SWOT analýza kraje Vysočina S – silné stránky 

Výhodná poloha kraje,



rozmanitá příroda,



dobrý zdravotní stav obyvatel,



dostatečný počet nemocnic,



změny v nezaměstnanosti plynulé,



silná tradice průmyslové výroby,



dynamický rozvoj nejvýznamnějšího průmyslového podniku kraje BOSCH DIESEL spol. s r. o,



vhodné přírodní podmínky pro zemědělství,



atraktivnost kraje pro cestovní ruch,



jako jediný kraj má 3 památky UNESCO,



velký počet kulturních památek i neregionálního významu,



hustá síť knihoven,



vhodné podmínky pro letní i zimní aktivity.

W – slabé stránky 

Nedostatek volných pracovních míst,



velký podíl dlouhodobě nezaměstnaných na celkové nezaměstnanosti kraje,



nízká hodnota průměrných mezd,



nedostačující nabídka pracovních moţností,



nízký podíl terciárního sektoru na hospodářství kraje,



nedostatečná podpora a špatná ekonomická situace pro malé a střední podniky,



nedostatečný počet lékařů,



v okresním městě Ţďár nad Sázavou chybí nemocnice,



vysoké průměrné procento pracovní neschopnosti, zejména okres Ţďár nad Sázavou a Třebíč,



nízký počet nemocničních lůţek,



nedostatečná kapacita zařízení sociální péče o seniory a terénní ošetřovatelské péče,



nízká návštěvnost kulturních, historických a technických památek, - 51 -



nedostatek finančních prostředků v oblasti kultury a sportu,



absence koupališť, wellness center,



nízká kulturní nabídka.

O - Příležitosti 

Poloha při dálnici D1,



rozvoj cestovního ruchu,



specifické postavení mezi kraji,



přírodní bohatství,



zřízení potřebných zařízení sociální péče,



přilákání více (zahraničních) návštěvníků,



UNESCO – velký potenciál do budoucna – vybudování parkovišť, stánky se suvenýry, sociální zařízení, lepší propagace, restaurace,



rozvoj propagace památek,



zvýšení informovanosti nebo vytvoření informačního systému o kulturních aktivitách,



podpora rozvoje měst,



podpora kraje prostřednictvím fondů EU – Existuje mnoho moţností, jak získat dotace z evropských fondů.

T – Hrozby 

Ekonomická stagnace,



stěhování za prací v důsledku nedostatečných pracovních moţností,



případný růst nezaměstnanosti můţe přinášet velké problémy v umisťování uchazečů



nedostatek kapitálu pro rozvoj podnikání,



nízké příjmy obcí v kraji mohou vést k nedostatečné finanční spoluúčasti při získávání dotací,



konec programového období 2007 – 2013 znamená konec moţnosti čerpání dotací z fondů Evropské Unie,



úbytek lůţkové kapacity zdravotnických zařízení,



devastace krajiny – nevhodné zásahy člověka do krajiny,

- 52 -



nedostatečná komunikace a spolupráce – mezi krajem, obcemi, občany, pracovníky v turistických centrech.

4.5 SWOT analýza Královéhradeckého kraje S – silné stránky 

Dopravně příznivá geografická poloha,



míra registrované nezaměstnanosti za celostátním průměrem,



tradice průmyslu (strojírenský, zpracovatelský),



mírný pokles podílu nezaměstnaných nad 12 měsíců na celkovém počtu nezaměstnaných),



nárůst a angaţovanost zahraničních firem,



dobré zázemí pro vzdělání a uplatnění absolventů v kraji,



vzrůstající tendence průměrných mezd,



dostatečný počet nemocnic, kaţdý okres má minimálně jednu,



Fakultní nemocnice Hradec Králové, působnost Lékařské fakulty Univerzity Karlovy s fakultou Vojenského zdravotnictví Univerzity Obrany,



celkem stabilní stav počtu nemocničních lůţek,



velké počty hudebních a divadelních festivalů.

W – slabé stránky 

Podprůměrná úroveň HDP ve srovnání s celorepublikovým průměrem,



přetíţenost komunikací, chybí obchvaty obcí pro tranzitní dopravu,



nedostatek komplexních sluţeb pro podnikatele a investory ze strany obcí v kraji,



nedostatečné propojení vzdělávací sféry s potřebami trhu práce,



ekonomika závislá na exportu zboţí a sluţeb,



přetrvávající nedostatek finančních prostředků na nové investice,



nedostatečný počet lékařů,



útlum zemědělství,



nedostatek veřejných sluţeb na venkově,



nejsou zde památky zapsané na seznamu kulturních památek UNESCO.

- 53 -

O - Příležitosti 

Rozvoj sekundárního a terciárního sektoru,



pozvolný nárůst poptávky po jednoduchých manuálních profesích,



příznivé podmínky pro zemědělskou prvovýrobu, lesnictví a navazující zpracovatelský průmysl,



dostatečný počet rozvojových ploch (brownfields, průmyslové zóny),



podpora kraje prostřednictvím fondů EU – Existuje mnoho moţností, jak získat dotace z evropských fondů,



vyuţití vzdělanostního potenciálu vysokých škol,



dobré předpoklady cestovního ruchu,



propojení rekreačních oblastí na české a polské straně,



rozvoj propagace památek,



rozvoj sociální péče a sluţeb,



na území kraje Krkonošský národní park a 3 CHKO,



vhodné lyţařské podmínky mohou vést k přilákání turistů,



růst kulturněhistorické atraktivity kraje.

T – Hrozby 

Závislost firem na zahraniční poptávce,



nárůst počtu hospodářsky slabých mikroregionů v důsledku nedostatečných ekonomický aktivit,



pokles pracovních příleţitostí,



nárůst počtu uchazečů na 1 pracovní místo,



pro malé a střední podniky představuje nízká přidaná hodnota jejich výroby riziko ve střednědobém horizontu,



nízká přizpůsobivost části uchazečů o zaměstnání na měnící se podmínky na pracovním trhu,



odchod zaměstnanců ze školství,



vylidňování venkova, odchod obyvatel do měst,



nedostatečná komunikace a spolupráce – mezi krajem, obcemi, občany, pracovníky v turistických centrech,



špatné přerozdělení finančních prostředků v cestovním ruchu,



rozvoj kulturních institucí limitují finanční i prostorové podmínky. - 54 -

4.6 Vyhodnocení dotazníků Během zpracování práce bylo provedeno dotazníkové šetření. Otázky dotazníku byly sestaveny za sledované indikátory kvality ţivota. První okruh se týkal trhu práce nabídky pracovních míst a uplatnění v zaměstnání v kraji. Poté následovala oblast zabezpečení sociálních zdrojů – kvalita zdravotnických sluţeb. Poslední sledovanou charakteristikou bylo zabezpečení kulturních zdrojů – dostatečné kulturní vyţití v kraji. Celkem bylo dotazováno 50 respondentů z různých obcí z kaţdého kraje, kraje Vysočina a Královéhradeckého. Respondenti byli ve věku od 18 do 50 let muţi i ţeny. Pro znázornění některých zkoumaných faktorů byly vytvořeny grafy. V grafu se objevuje přesný počet odpovídajících respondentů. Zbylé otázky byly vyhodnoceny slovně a jejich hodnoty jsou zobrazeny v procentech. Celý dotazník je následně přiloţen v příloze č. 3. První okruh otázek byl sestaven z hlediska trhu práce v krajích. Dotazovaní zodpovídali otázky týkající se nabídky pracovních moţností, v jakém regionu by chtěli v budoucnu pracovat. Dále zda si myslí, ţe ve svém kraji budou mít v budoucnu pracovní uplatnění a pokud ano v jakém oboru. Tato oblast zahrnuje otázky č. 1 aţ č. 4, které jsou doloţeny v příloze č. 3. Otázka č. 1 je zobrazena pomocí grafu č. 8 a č. 9. Otázky č. 2 aţ č. 4 jsou vyhodnoceny slovně (%). Graf č. 8 Myslíte si, že nabídka pracovních možností je v kraji Vysočina dostačující?(počet respondentů)

8 ANO NE

42

(zdroj: vlastní zpracování)

- 55 -

Graf č. 9 Myslíte si, že nabídka pracovních možností je v Královéhradeckém kraji

dostačující?(počet respondentů)

17

ANO NE

33

(zdroj: vlastní zpracování) Současná situace na trhu práce byla zhodnocena především z hlediska nabídky pracovních moţností. Dle dotazovaných respondentů je z grafu č. 8 a č. 9 patrné, ţe větší nabídku pracovních příleţitostí shledávají obyvatelé v Královéhradeckém kraji. Vyplývá to nejen z vyšší nezaměstnanosti v kraji Vysočina, ale hlavně také z hojnější moţnosti zaměstnání ve firmách v kraji Královéhradeckém. V tomto kraji se rozrůstá potenciál a počet pracovních míst v sekundárním a terciárním sektoru. V kraji Vysočina 84 % respondentů shledává pracovní nabídku v kraji nedostačující, pouze 16 % vyhovující. V druhém sledovaném kraji bylo pro 66 % a proti 34 %. Dotazovaní dále odpovídali na otázku č. 2: v jakém regionu by chtěli v budoucnu pracovat. I přes nevyhovující ekonomickou situaci v kraji Vysočina, 67 % dotazovaných by zde chtělo zůstat pracovat. 15 % dotazovaných preferuje práci v Jihomoravském kraji, 12 % v kraji Středočeském. Zbylých 8 % upřednostňuje pracovní místa v regionu Pardubicko a Praha. V kraji Královéhradeckém je situace následující: 78 % dotazovaných by zůstalo ve svém regionu Královéhradecko, 14 % Náchodsko a Pardubicko a zbylých 8 % by za prací nejraději vycestovalo do zahraničí.

- 56 -

Otázka č. 3: Myslíte si, ţe ve svém kraji budete mít pracovní uplatnění. (%) Otázka č. 4: Jestliţe si myslíte, ţe ano, pak v jakém oboru. (%) Tyto otázky spolu úzce souvisí, proto jejich vyhodnocení proběhlo společně. V kraji Vysočina 52 % dotazovaných odpovědělo, ţe neví, zda ve svém kraji budou mít v budoucnu pracovní uplatnění. 26 % si myslí, ţe ano a 22 %, ţe ne. Ti co odpověděli kladně, si myslí, ţe své uplatnění by našli především v sektoru průmyslu a oblasti sluţeb. V Královéhradeckém kraji je situaci celkem obdobná. 48 % dotazovaných opět odpovědělo, ţe neví, zda zde najdou uplatnění v oboru. 38 % dotazovaných si myslí, ţe budou mít v budoucnu pracovní uplatnění v tomto kraji. Jedná se především o sektor soukromý, dále v průmyslu a v oblasti sluţeb. Ostatních 14 % by hledalo pracovní uplatnění v jiném kraji či regionu. Z této zkoumané charakteristiky vyplývá malá důvěra respondentů v budoucím uplatnění zaměstnání v daném kraji. Druhý okruh se týkal zabezpečení sociálních zdrojů z pohledu zdravotnictví. Okruh je sestaven z otázek č. 5 aţ č. 8 zabývajících se zkoumáním počtu nemocnic v kraji, počtem lékařů, spokojeností s kvalitou zdravotnických sluţeb a co by v této oblasti zlepšili. Pro grafické znázornění byla vybrána otázka č. 7, ostatní otázky byly vyhodnoceny slovně. Otázka č. 5: Je podle Vás počet nemocnic v kraji dostačující. (%) Otázka č. 6: Je podle Vás počet lékařů v kraji dostačující. (%) V otázkách č. 5 a č. 6 dotazovaní z obou krajů odpovídali analogicky. V kraji Vysočina počet nemocnic za dostačující povaţuje 48 % dotazovaných, 32 % shledává počty nemocnic v průměru a ostatních 20 % povaţuje počet nemocnic za nedostačující. Ve srovnání s krajem Královéhradeckým dohromady 92 % dotazovaných si myslí, ţe je počet nemocnic v tomto kraji dostačující, respektive 58 % je spokojeno a 34 % vidí počty nemocnic v průměru, pouhých 8 % dotazovaných je povaţuje za nevyhovující. Otázka č. 6, která se týká počtu lékařů, opět mezi kraji neukazuje velké rozdíly. V kraji Vysočina

42

%

dotazovaných

povaţuje

počet

lékařů

za

dostačující,

v Královéhradeckém kraji je to 46 %. 34 % dotazovaných z kraje Vysočina a 38 % z kraje Královéhradeckého si myslí, ţe jsou počty lékařů v průměru. Ostatní dotazovaní nejsou s počtem lékařů ve svém kraji spokojeni, přesněji 24 % za kraj Vysočina a v kraji Královéhradeckém to bylo 16 % dotazovaných. Otázka č. 7 Jste spokojen/a s kvalitou zdravotnických sluţeb v kraji byla zpracována v grafickém vyjádření. - 57 -

Graf č. 10 Jste spokojen/a s kvalitou zdravotnických služeb v kraji Vysočina?(počet respondentů)

6

ANO 13 31

NE

Průměr

(zdroj: vlastní zpracování)

Graf č. 11 Jste spokojen/a s kvalitou zdravotnických služeb v Královéhradeckém kraji?(počet respondentů)

21

20

ANO NE

Průměr 9

(zdroj: vlastní zpracování) Z hlediska zabezpečení sociálních zdrojů byla vybrána otázka, zda jsou obyvatelé spokojeni s kvalitou zdravotnických sluţeb. V kraji Vysočina 62 % dotazovaných povaţuje tyto sluţby za průměrné, 26 % za nevyhovující a pouze 12 % je spokojeno. Důvodem je především finanční stránka zdravotnického systému v kraji, kde tyto zdroje chybí. Vybavení zde není dostačující.

- 58 -

Ve srovnání s krajem Královéhradeckým vykazuje kraj v oblasti zdravotnictví vyšší kvalitu. Je to dáno, ţe se v kraji nachází Fakultní nemocnice Hradec Králové, která patří mezi jedno z největších středisek zdravotnických sluţeb v České republice. Dohromady 82 % dotazovaných je spokojeno s kvalitou těchto sluţeb v kraji a pouze 18 % není spokojeno. Otázka č. 8: Co byste zlepšil/a v kvalitě zdravotnických sluţeb. (%) V této otázce dotazovaní občané mohli vyjádřit svůj subjektivní pohled. Jelikoţ otázka byla otevřená, dotazování mohli vyjádřit svoji nespokojenost v kvalitě zdravotnických sluţeb. Odpovědi nebyly bodové, proto vyhodnocení nemohlo být provedeno procentuelně. Nejvíce dotazovaných občanů v obou krajích není spokojeno s přístupem zdravotnického personálu, kvalifikovaností lékařů a dobou strávenou v čekárně lékaře. Dotazovaní by také ocenili lepší vybavenost ordinací. Posledním sledovaným okruhem bylo zabezpečení kulturních zdrojů. V této oblasti byly do dotazníku zahrnuty otázky týkající se kulturního vyţití, kulturních akcí, zda se dotazovaní těchto akcí účastní a co by uvítali ve své obci v rámci kulturních aktivit. Tato zkoumaná oblast zahrnuje otázky č. 9 aţ č. 13. První otázka tohoto okruhu, otázka č. 9, byla zpracována graficky, ostatní opět slovním vyjádřením. Otázka č. 9: Je podle Vás kulturní vyţití v kraji dostačující? Otázka č. 13: Co byste v kraji uvítal/a v rámci kulturního vyţití? Otázky č. 9 a č. 13 byly vyhodnoceny společně. Graf č. 12 Je podle Vás kulturní vyžití v kraji Vysočina dostačující?(počet respondentů)

17

ANO NE

25

Průměr 8

(zdroj: vlastní zpracování)

- 59 -

Graf č. 13 Je podle Vás kulturní vyžití v Královéhradeckém kraji dostačující? (počet respondentů)

15

ANO NE 31

4

Průměr

(zdroj, vlastní zpracování) Oba dva kraje mají poměrně bohaté kulturní zázemí. Z celkového počtu dotazovaných v kraji Vysočina 50 % povaţuje kulturní vyţití za dostačující, 34 % je spokojeno a zbylým 16 % v této oblasti něco chybí. Obyvatelé postrádají zejména letní kina, více kulturních akcí zaměřených na kulturní tradici, víceúčelové hřiště a venkovní bazén. V kraji Královéhradeckém je 62 % dotazovaných občanů spokojeno. Průměrné kulturní vyţití pokládá 30 % dotazovaných, pouze 8 % za nedostačující. Dle dotazovaných v tomto kraji chybí rockové kluby a výstavy. Otázka č. 10: Pořádá Vaše obec v kraji kulturní akce? Otázka č. 11: O jaké akce se jedná. Otázka č. 12: Účastníte se těchto akcí? V této otázce záleţelo, zda dotazovaný občan pochází z většího, popřípadě okresního města či z menšího města nebo vesnice. Dotazovaní občané pocházející z větších měst odpovídali, ţe jejich obec pořádá kulturní akce pravidelně. Občané z menších obcí či vesnic odpovídali, ţe také jejich obec pořádá kulturní akce, a to občas. Tyto odpovědi se shodovaly v obou sledovaných krajích. V otázce č. 11 byla moţnost více odpovědí, jak je moţné vidět v dotazníku v příloze č. 3, proto není uvedeno procentuální zastoupení odpovědí. Dotazovaní z okresních a větších měst v kraji Vysočina nejčastěji uváděli, ţe jejich obec pořádá plesy, zábavy a výstavy. V Královéhradeckém kraji tyto odpovědi byly navýšeny ještě o pořádání koncertů. Naopak dotazovaní z menších měst a vesnic - 60 -

mají omezené moţnosti pořádání těchto kulturních akcí, proto nejčastějšími odpověďmi byly plesy a koncerty. Otázka č. 12 zohledňovala účast dotazovaných na těchto akcích. V kraji Vysočina se těchto kulturních akcí účastní 92 % dotazovaných, zbylých 8 % dotazovaných se neúčastní. V kraji Královéhradeckém je situace podobná. 90 % dotazovaných navštěvuje tyto kulturní akce, 10 % nenavštěvuje. Poslední otázka dotazníku týkající se kvality ţivota, otázka č. 19, byla zaměřena na posouzení kraje v rámci jeho kvality ţivota. Moţnosti byly následující: výborně, chvalitebně, dobře, dostatečně a nedostatečně. Pro výstiţné zobrazení byla vytvořena tabulka č. 9. Tabulka č. 9 Hodnocení kraje v rámci kvality života (dotazovaní v %)

Výborně Chvalitebně Dobře Dostatečně Nedostatečně

Kraj Vysočina 4% 54% 40% 2% X

Kraj Královéhradecký 26% 40% 30% 4% X

(zdroj: vlastní zpracování) Jak lze z tabulky č. 9 vyčíst, nejvíce dotazovaných povaţuje kvalitu ţivota v rámci kraje za chvalitebnou, respektive 54 % dotazovaných v kraji Vysočina, 40 % dotazovaných v kraji Královéhradeckém. Velká diferenciace je mezi dotazovanými, kteří odpověděli, ţe kvalitu ţivota ve svém kraji hodnotí výborně. V kraji Vysočina to byly pouhá 4 % dotazovaných, oproti kraji Královéhradeckému, kde to bylo 26 %. Hodnocením dobře odpovědělo 40 % v prvním kraji a 30 % v kraji druhém. Zanedbatelná procenta dotazovaných hodnotí kvalitu ţivota ve svém kraji dostatečně. Ţádný dotazovaný ji nepovaţuje za nedostatečnou.

- 61 -

5

ZÁVĚR

Cílem bakalářské práce byla komparace kvality ţivota v Královéhradeckém kraji a v kraji Vysočina. Srovnání proběhlo z hlediska trhu práce, zejména pracovních příleţitostí. Dále pak z pohledu zabezpečení sociálních a kulturních zdrojů. Za sledované období byla vybrána léta 2005 – 2010. V úvodní části vlastní práce byly uvedeny základní charakteristiky obou krajů týkající se přírodních podmínek, administrativního členění a obyvatelstva. Prvním sledovaným aspektem byla nezaměstnanost, která je jedním z nejvýznamnějších faktorů kvality ţivota z pohledu socioekonomického. Závisí na ní nejen ekonomická stránka a výkonnost kraje, ale ovlivňuje i sociální a psychický stav obyvatelstva. Kraj Královéhradecký má dobrou geografickou polohu u hranic s Polskem. Významným centrem je město Hradec Králové. Nejen ţe je nejlidnatějším okresem, ale podílí se i nejvyšším

podílem

na

HDP

kraje.

Průměrná

hodnota

registrované

míry

nezaměstnanosti v tomto kraji za sledované období se pohybovala okolo 6,6 %. Nejvyšší nezaměstnanost za kraj vykazuje okres Trutnov. I přesto se míra registrované nezaměstnanosti v Královéhradeckém kraji pohybuje pod celorepublikovým průměrem. Ten za sledované období činil v průměru 7,7 %. V kraji Vysočina je situace horší. Nezaměstnanost je vyšší neţ v předešlém kraji, a to v průměru o 1,4 %. Nejvyšší míra registrované nezaměstnanosti byla za sledované období v roce 2010, a to 10,73 %. Kraj Vysočina je díky svým přírodním podmínkám především zemědělským. Průmysl zde není na tolik zastoupen. Významné postavení má pouze dřevozpracující a strojírenská a sklářská výroba. Ve zlepšení situace nezaměstnanosti by mohly napomoci domácí nebo zahraniční investice. Co se týče vývoje počtu nezaměstnaných a volných pracovních míst není situace zcela vyhovující v obou krajích. Tento problém v současné době postihuje ale téměř celou Českou republiku. Za sledované období byl počet nezaměstnaných nejvyšší v posledním sledovaném roce 2010. V kraji Vysočina to bylo 29 410 neumístěných uchazečů o zaměstnání. Největší podíl měli lidé evidovaní 12 a více měsíců, coţ je odpovídá 31 %. Z těchto statistik také vyplývá vysoký počet uchazečů na 1 volné pracovní místo. V roce 2010 to bylo v kraji Vysočina 32 uchazečů. Situace v Královéhradeckém kraji je o

něco

příznivější.

Nejvyšší

nezaměstnanost - 62 -

byla

také

v roce

2010,

a to 24 678 nezaměstnaných. Stejně tak i počet uchazečů na 1 volné pracovní místo byl v tomto roce nejvyšší. Bylo zaznamenáno 18 uchazečů na 1 pracovní místo. V Královéhradeckém kraji lze sledovat postupný přesun pracovních příleţitostí z primárního sektoru, k sekundárnímu – strojírenství a terciárnímu – sluţby sektoru, asi o 30 %. Naopak kraj Vysočina, jak uţ bylo zmíněno výše, je zemědělského charakteru. Vývoj měsíční hrubé mzdy zaznamenával za sledované období vzrůstající tendenci u obou krajů. Mzdy v Královéhradeckém kraji byly vyšší oproti kraji Vysočina. V roce 2010 dosahovaly průměrně 20 582 Kč. Kraj Vysočina se řadí mezi kraje s nejniţšími příjmy. Sice postupně také rostly, ale jejich výše ukazovala 20 556 Kč. Velmi

podstatným

ukazatelem

kvality

ţivota

je

zdravotní

systém

krajů.

V Královéhradeckém kraji je vyšší počet nemocnic i nemocničních lůţek neţ v Kraji Vysočina. U obou krajů má ale počet nemocničních lůţek klesající charakter. V Královéhradeckém kraji je také zaměstnáno více lékařů, a to přesně o 696 lékařů. Kraj Vysočina převyšuje Královéhradecký kraj v počtu obyvatel na jedno nemocniční lůţko, coţ vykazuje slabou stránku tohoto kraje. Důleţitým faktorem je také spokojenost občanů se zdravotnickými sluţbami. Jak ukázalo dotazníkové šetření, větší spokojenost s těmito sluţbami mají občané Královéhradeckého kraje. Posledním sledovaným indikátorem bylo zabezpečení kulturních zdrojů. Oba dva kraje v této sledované charakteristice vykazují pestrou kulturní nabídku. Vysočina se můţe pyšnit památkami UNESCO, rozsáhlou sítí knihoven a řadou kulturních akcí, zejména folklórního charakteru. Královéhradecký kraj nezůstává ale pozadu. Obyvatelé zde mohou navštěvovat řadu muzeí, galerií a divadel. Ze všech zkoumaných oblastí kvality ţivota vyplývá lepší postavení kraje Královéhradeckého. Výhody kraje jsou především v niţší nezaměstnanosti, lepších pracovních příleţitostech, vyšších průměrných mzdách a v lepším zdravotním systému.

- 63 -

SEZNAM LITERATURY Knižní zdroje DŢUKA, J. (ed.). 2004. Psychologické dimenzie kvality života. Prešov: Prešovská univerzita, ISBN 80-8068-282-8 GROSPIČ, Jiří, Josef KUNC a Jiří VYSTOUPIL. Úvod do regionálních věd a veřejné správy: (východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování). 5. rozš. vyd. (ve Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk 2. rozš. vyd.). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 455 s. Vysokoškolské učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3800-864 HALEČKA, T. 2001. Kvalita života jako pojem a problém sociálnej politiky a sociálnej práce.: Práca a sociálna politika 2001, roč. 9, č. 12, s. 2 – 6. ISSN 1210 – 5643 IVANIČKA, Koloman. Základy teórie a metodológie socioekonomickej geografie. 2. vyd. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1987. 432 s JENÍČEK, Vladimír. Vyvážený rozvoj: na globální a regionální úrovni. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, c2010, 132 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80-7400-195-6 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing a.s., 2002, 198 s. ISBN 80-247-0197-0.

McCLELLAND, D.C. 1975. Power: The inner experience. New York: Irvington PAYNE, Jan. Kvalita života a zdraví. Vyd. 1. V Praze: Triton, 2005, 629 s. ISBN 80725-4657-0 SKOKAN, Karel, Josef KUNC a Jiří VYSTOUPIL. Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji: (východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování). Vyd. 1. Ostrava: Repronis, 2004, 159 s. ISBN 80732-9059-6 - 64 -

STEJSKAL, Jan, Jaroslav KOV RNÍK a Jiří VYSTOUPIL. Regionální politika a její nástroje: (východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování). Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 212 s. Vysokoškolské učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3675-882 TOUŠEK, Václav, Josef KUNC a Jiří VYSTOUPIL. Ekonomická a sociální geografie: (východiska

regionálního

rozvoje,

regionální

politika,

teorie,

strategie

a

programování). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008, 411 s. ISBN 978-807-3801-144 VAĎUROV , Helena a Pavel MÜHLPACHR. Kvalita života: teoretická a metodologická východiska. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2005, 143 s. ISBN 80-210-3754-7 WOKOUN, René. Regionální rozvoj: (východiska regionálního rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování). Praha: Linde, 2008, 475 s. ISBN 978-8072016-990

WOKOUN, R. -- MATES, P. Management regionální politiky a reforma veřejné správy. Praha: Linde, 2006. 351 s. ISBN 80-7201-608-3 ZICH, František. Sociální potenciál regionu: (soubor studií). 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2006, 103 s. ISBN 80-867-5469-3 ŢÍTEK, Vladimír. Regionální ekonomie a politika I. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2767-3

Internetové zdroje [1] Portál regionálních informačních servisů. RIS [online]. 2011 [cit. 2012-03-09]. Dostupné z: http://www.risy.cz/cs

- 65 -

[2] Zásady regionální politiky ČR. Businessinfo [online]. 1997 - 2011 [cit. 2012-0309]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/rozvoj-regionu/zasadyregionalni-politiky-cr/1001179/46053/

[3] Program

rozvoje

kraje

[online].

[cit.

2012-03-09].

Dostupné

z:

http://www.dhv.cz/regstrat/prk.html [4] Program rozvoje kraje. In: Ústav územního rozvoje [online]. 2000 [cit. 2012-0310].

Dostupné

z:

http://www.uur.cz/images/publikace/uur/2000/2000-

06/02_rozvojKraje.pdf [5] Krajská správa ČSÚ v Jihlavě. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD [online]. [cit. 201203-26]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xj/redakce.nsf/i/charakteristika_kraje [6] O kraji Vysočina. Kraj Vysočina [online]. [cit. 2012-03-31]. Dostupné z: http://www.kr-vysocina.cz/vitejte-na-vysocine/d-4000086/p1=1205 [7] Regiony a regionalizace. Metodická podpora regionálního rozvoje [online]. [cit. 2012-03-26]. Dostupné z: http://www.regionaldevelopment.cz/index.php/regiony_red.html [8] Charakteristika kraje Vysočina. In: [online]. [cit. 2012-03-27]. Dostupné z: http://jezdecka-turistika.sothis.cz/dokumenty/clanky/charakteristika-krajevysocina.pdf [9] Socioekonomická charakteristika kraje. In: KRAJ VYSOČINA [online]. [cit. 201203-27]. Dostupné z: http://libice.vladas.cz/downloads/2010_02_soc.ekon_charakteristika_vysociny.pdf [10] Královéhradecký kraj. Královéhradecký kraj [online]. [cit. 2012-03-27]. Dostupné z: http://www.kr-kralovehradecky.cz/cz/kraj-volene-organy/kralovehradeckykraj/statisticke-udaje-108/

- 66 -

[11] FAKULTNÍ NEMOCNICE HRADEC KR LOVÉ. [online]. [cit. 2012-03-31]. Dostupné z: http://www.fnhk.cz/o-fakultni-nemocnici/historie-nemocnice [12] Zdravotnická ročenka Královéhradeckého kraje. Ústav zdravotnický informací a statistiky ČR [online]. [cit. 2012-03-31]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/katalog/rocenky/zdravotnicka-rocenka-kralovehradeckeho-kraje [13] Český statistický úřad [online]. [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://czso.cz/

Právní předpisy Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 129/2000 Sb. o krajích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územně samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Seznam tabulek Tabulka č. 1: Vývoj

počtu

nezaměstnaných

a

volných

pracovních

míst

v Královéhradeckém kraji v letech 2005-2010 Tabulka č. 2: Vývoj počtu nezaměstnaných a volných pracovních míst v kraji Vysočina v letech 2005-2010) Tabulka č. 3: Vývoj počtu nemocnic, lůţek a průměrné pracovní neschopnosti v letech 2005- 2010 v kraji Vysočina Tabulka č. 4: Vývoj počtu nemocnic, lůţek a průměrné pracovní neschopnosti v letech 2005- 2010 v Královéhradeckém kraji Tabulka č. 5: Vybrané ukazatele o zdravotnictví podle okresů v Královéhradeckém kraji v roce 2010 Tabulka č. 6: Vybrané ukazatele o zdravotnictví podle okresů v kraji Vysočina v roce 2010 - 67 -

Tabulka č. 7: Vývoj počtu veřejných knihoven a jejich návštěvnosti v letech 20072010 v kraji Vysočina Tabulka č. 8: Vývoj počtu veřejných knihoven a jejich návštěvnosti v letech 20072010 v Královéhradeckém kraji Tabulka č. 9: Hodnocení kraje v rámci kvality ţivota

Seznam grafů Graf č. 1: Vývoj

míry

registrované

nezaměstnanosti

v kraji

Vysočina,

v Královéhradeckém kraji a v celé České republice za období v letech 2005-2010 Graf č. 2: Způsob hledání zaměstnání v Královéhradeckém kraji v letech 2005- 2010 Graf č. 3: Způsob hledání zaměstnání v kraji Vysočina v letech 2005- 2010 Graf č. 4: Vývoj

průměrné

měsíční

hrubé

mzdy

v kraji

Vysočina

a

v Královéhradeckém kraji v letech 2005-2010 Graf č. 5: Vývoj počtu obyvatel na jedno nemocniční lůţko v letech 2005-2010 Graf č. 6: Vývoj kulturních akcí zpřístupněných návštěvníkům za vstupné v letech 2007- 2010 v kraji Vysočina Graf č. 7: Vývoj kulturních akcí zpřístupněných návštěvníkům za vstupné v letech 2007- 2010 v Královéhradeckém kraji Graf č. 8: Myslíte si, ţe nabídka pracovních moţností je v kraji Vysočina dostačující? Graf č. 9: Myslíte si, ţe nabídka pracovních moţností je v Královéhradeckém kraji dostačující? Graf č. 10: Jste spokojen/a s kvalitou zdravotnických sluţeb v kraji Vysočina? Graf č. 11: Jste spokojen/a s kvalitou zdravotnických sluţeb v Královéhradeckém kraji? Graf č. 12: Je

podle

Vás

kulturní

vyţití

v kraji

Vysočina

dostačující?

Graf č. 13: Je podle Vás kulturní vyţití v Královéhradeckém kraji dostačující?

- 68 -

PŘÍLOHY Příloha č. 1: Administrativní mapa kraje Vysočina Příloha č. 2: Administrativní mapa Královéhradeckého kraje Příloha č. 3: Dotazník