Komparace penzijního připojištění v České republice a Německu

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta

Ústav financí

Komparace penzijního připojištění v České republice a Německu Diplomová práce

Vedoucí práce: Ing. Pavlína Homolová Autorka práce: Bc. Jana Peterková

Brno 2007

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci na téma „Komparace penzijního připojištění v České republice a Německu“ vypracovala samostatně. Použitá literatura a ostatní podkladové materiály jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

V Brně dne 18. května 2007

ABSTRAKT Česká republika a Německo jsou obě země Evropské unie, avšak každá s jinou životní úrovní. Současný stav důchodových systémů obou zemí se potýká se stejným problémem stárnutím populace, což přináší důsledky v podobě nedostatečné funkčnosti státního důchodového pilíře. Proto v obou zemích stát výrazně podporuje soukromé zaopatření na stáří. Práce popisuje celkový důchodový systém jednotlivých zemí s důrazem na dobrovolné dodatečné zaopatření na stáří. Hlavní částí mojí práce je srovnání systému penzijního připojištění v ČR s jeho obdobou v Německu, a poté navržení nového modelu dodatečného zaopatření na stáří čerpajícího z obou schémat, který by byl pro jeho účastníky ekonomický nejvýhodnější.

ABSTRACT The Czech Republic and Germany are both countries of European Union, however each of them with different standards of living. Regarding their pension systems, both countries face the same problem – aging population. Subsequently, that leads to insufficient functionality of the state's pension pillar. Therefore in both lands the system of private savings for the pension-age is encouraged by the governments. This work describes generally both pension systems with emphasis to the voluntary additional private insurance for pension-age. The goal of my work is to compare the system of pension insurance in Czech with its analogy in Germany and drawing from both schemes- to create a new model of additional insurance for pension-age that would be economically optimal for the participants.

OBSAH 1

Úvod ...........................................................................................................................9

2

Cíl .............................................................................................................................10

3

Metodika...................................................................................................................11

4

Důchodový systém České republiky ........................................................................12 4.1

Základní charakteristika důchodového systému..............................................12 4.1.1

4.2

4.3

5

Zákonné důchodové pojištění..........................................................................13 4.2.1

Účastníci státního důchodového zabezpečení .....................................14

4.2.2

Formy vyplácených penzí....................................................................14

4.2.3

Financování zákonného důchodového systému ..................................15

Doplňkové důchodové pojištění – penzijní připojištění ..................................15 4.3.1

Účastníci penzijního připojištění .........................................................16

4.3.2

Dávky vyplácené z penzijního připojištění .........................................17

4.3.3

Příspěvky do penzijního připojištění ...................................................18

4.3.4

Daňové zvýhodnění penzijního připojištění ........................................20

4.3.5

Ochrana účastníků ...............................................................................21

Důchodový systém Německa ...................................................................................23 5.1

Základní charakteristika důchodového systému..............................................23 5.1.1

5.2

5.3

6

Vývoj a formování důchodového systému ..........................................12

Vývoj a formování důchodového systému ..........................................24

Zákonné důchodové pojištění..........................................................................25 5.2.1

Účastníci státního důchodovém pojištění ............................................25

5.2.2

Formy vyplácených penzí....................................................................26

5.2.3

Financování zákonného důchodového systému ..................................27

Doplňkové zaopatření na stáří .........................................................................27 5.3.1

Podnikové zaopatření na stáří..............................................................27

5.3.2

Soukromé zaopatření na stáří ..............................................................31

5.3.3

Ochrana účastníků ...............................................................................37

Komparace penzijního připojištění ČR a Německa .................................................38 6.1

Zařazení penzijního připojištění do důchodového systému ............................39

6.2

Dobrovolnost ...................................................................................................39

6.3

Státní dohled, bezpečnost ................................................................................40

6.4

Státní příspěvek ...............................................................................................41

6.5

6.6

6.4.1

Konstrukce státního příspěvku ............................................................41

6.4.2

Výplata příspěvku................................................................................42

6.4.3

Komparace výše státních příspěvků ČR a Německa ...........................42

Daňové zvýhodnění .........................................................................................44 6.5.1

Komparace daňového zvýhodnění fyzických osob .............................44

6.5.2

Komparace daňového zvýhodnění právnických osob .........................46

Penzijní fondy..................................................................................................48

7

Diskuse a výsledky ...................................................................................................50

8

Závěr.........................................................................................................................53

9

Seznam tabulek a příloh ...........................................................................................55

10 Seznam použité literatury .........................................................................................56 11 Přílohy ......................................................................................................................57

1 Úvod

1

Úvod Každá země řeší důchodovou problematiku jinou cestou a jen obtížně bychom

hledali dva zcela identické důchodové systémy. Česká republika a Německo jsou země v srdci Evropy, a přesto, že každá má jiný stupeň životní úrovně, tak řeší společný problém – nepříznivý demografický vývoj populace, který působí na zhoršení funkčnosti důchodového systému. Penzijní reformy jsou proto velmi často skloňovaným tématem v obou zemích. V Německu proběhla poslední zásadnější reforma poměrně nedávno, v roce 2002, Česká republika se na ní teprve připravuje. Jelikož není ve státní síle zabezpečit životní úroveň svých občanů na stáří v plném rozsahu, tak stát podporuje doplňková spořící schémata. Tato schémata jsou vzhledem k charakteru spoření pro své účastníky bezpečná a dlouhodobá. V České republice se jedná o penzijní připojištění, v Německu o systém Riestrovy renty. Obě schémata nabízí svým účastníků státní výhody v podobě poskytování státních přípěvků a možnosti daňových odpočtů od základu daně z příjmů. Zajímavé je především rozdílné nastavení těchto schémat, které začíná již od jiných principů základních zákonitostí, až po konstrukci výpočtu již zmiňovaných státních podpor. Lidé by si měli uvědomit, že stát není zodpovědný za jejich blahobyt ve stáří, a proto by měli co nejvíce využívat těchto nabízených pobídek. Ke spoření na stáří existuje řada možností (životní pojištění, komerční pojištění či různé bankovní produkty), avšak málokterá z nich nabízí výraznější státní podporu, která je pro účastníky atraktivní, především pro ty s nižšími příjmy. Samotné penzijní připojištění či Riestrova renta nemusí být určeny pouze ke spoření na stáří, avšak svým nastavením jsou tomu především určeny. Podmínky k získání důchodové renty od penzijního fondu je v porovnání s podmínkami získání renty ze státního důchodového systému méně náročné, a proto mohou občané odcházet do důchodu dříve a užívat si jej s vyššími příjmy. V České republice je celá problematika poněkud jednodušší, jelikož penzijní připojištění je definovaným produktem finančního trhu, který poskytují penzijní fondy, kterých je zde také menší počet. Naopak v Německu je více možností, kam umísťovat peněžní prostředky, aby účastník nepřišel o možnost zisku státní podpory. Nárok na čerpání státních podpor mohou jedinci v Německu získat prostřednictvím podnikového nebo soukromého pojištění.

9

2 Cíl

2

Cíl Dodatečné zaopatření na stáří by mělo v současné době patřit mezi samozřejmou

součást života jedince, který si chce udržet v neproduktivním věku určitou výši životní úrovně. Hlavním cílem mé práce je podat ucelený obraz o fungování důchodových systémů České republiky a Německa, ale především o fungování a zákonitostech dobrovolného dodatečného zaopatření na stáří. V České republice je pod tímto pojmem známo penzijní připojištění, v Německu je obdobou systém Riestrovy renty. Jelikož samotný důchodový systém hraje důležitou roli v celkovém pohledu na penzijní připojištění a jeho německou obdobu, budu se proto v mé práci věnovat i důchodovým systémům jednotlivých zemí, které také podrobím krátké komparaci. Samotná komparace bude probíhat dle zvolených ukazatelů, které jsou typické pro české penzijní připojištění ve srovnání se stavem v Německu. Součástí mé práce bude navržení nového modelu dodatečného zaopatření na stáří čerpajícího z výsledků dílčího porovnání jednotlivých sledovaných ukazatelů.

10

3 Metodika

3

Metodika Práce je komponovaná z hlediska logických celků, které umožňují postupné

proniknutí do mnou zvolené problematiky. Jednotlivé kapitoly se pro systematickou přehlednost věnují důchodovým systémům jednotlivých zemí, a poté je provedena komparace systémů dodatečného zaopatření na stáří dle zvolených ukazatelů. Během zpracovávání práce jsem se řídila standardně užívanými metodickými postupy, které vycházejí ze základních druhů myšlenkových operací. Při zpracování diplomové práce jsem použila sběr informací z literatury a Internetu. Získaná data jsem třídila, zobecňovala a spojovala v logické celky. Kapitola 4 byla vytvořena díky nedostatku české literatury, především prostudováním odborných zdrojů v německém jazyce z Internetu a dále také Sociálního zákoníku SRN. V následující kapitole 5 jsem převážně čerpala ze zákona č. 41/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem ve znění pozdějších předpisů. Při provádění komparace jsem vycházela z údajů zjištěných v předchozích kapitolách. Pomocné propočty na stejnou měnu, které byly prováděny pro ilustraci absolutního srovnání, byly prováděny pomocí kurzu České národní banky platného dne 22. 3. 2007 ve výši 27,985 CZK/EUR.

11

4 Důchodový systém České republiky

4

4.1

Důchodový systém České republiky

Základní charakteristika důchodového systému Důchodový systém se v České republice opírá především o státní důchodové

pojištění, které je založeno na povinném průběžném financování. Platí zde zásada solidarity, kdy generace obyvatel v produktivním věku přispívá na důchody generace důchodců. V České republice je uplatňován dvoupilířový penzijní systém, díky kterému mohou obyvatelé v důchodu očekávat svůj příjem ze dvou na sobě nezávislých zdrojů. První pilíř je založen na vyplácení pravidelné starobní penze od státu. Jedná se tedy o dávkově definovaný, průběžně financovaný systém. Pilíř funguje na již zmíněném principu solidarity. Druhý pilíř, příspěvkově definovaný, kapitálově financovaný, je pro občany nepovinný a mohou z něj očekávat doplňkový příjem v podobě doživotní dávky z penzijního připojištění. Tato doživotní dávka penze je však poskytována jen těm, kteří se dobrovolně rozhodli na vlastním účtu u vybraného penzijního fondu shromažďovat svůj kapitál v podobě penzijního připojištění. Druhý pilíř je založen na principu zásluhovosti. V České republice se důchodový systém dostává pod tlak, který je způsoben zvláště růstem počtu obyvatel v důchodovém věku a poklesem počtu osob v produktivním věku.

4.1.1 Vývoj a formování důchodového systému

V České republice je možné vystopovat tradici důchodového pojištění až do 18. století, kdy v souvislosti s průmyslovou revolucí nastal pokrok v oblasti sociálního pojištění. Objevila se potřeba hromadně organizovat zabezpečení osob, při událostech, které ohrožují zdraví či výdělek. Dle Lašůvkové (2006), na konci 18. století bylo uzákoněno penzijní zaopatření státních i jiných veřejných zaměstnanců. V letech 1771 a 1981 byly vydány předpisy, tzv. penzijní normály, které zabezpečovaly nárok na penze pro vdovy a sirotky po věrných zaměstnancích a pro zaměstnance, kteří pracovali

12


alespoň 10 let a stali se práceneschopnými. Ve 20. letech 20 století byly přijaty právní předpisy, které rozšířily důchodové pojištění na všechny osoby v zaměstnaneckých vztazích, později (od roku 1948) i osoby samostatně výdělečně činné. Základní principy systému, tak jak jsou známy dnes, byly vytyčeny zákonem č. 155/ 1995 Sb., o důchodovém pojištění. V této době už také vstoupil v platnost zákon o penzijním připojištění se státním příspěvkem (rok 1994). Hlavním důvodem přijetí tohoto zákona bylo restrukturalizovat dávkový systém tak, aby v budoucnu díky nepříznivému demografickému vývoji nemuselo docházet ke zvyšování odvodového zatížení ekonomicky aktivních osob a aby u vyplácených důchodů vznikla těsnější vazba na mzdový a cenový vývoj. Od roku 1996 je systém založen na nám známých principech, zmiňovaných v následující kapitole. V roce 1996 sazba důchodového pojištění činila 26 %. Výraznějších změn se dočkal český důchodový systém v roce 2003, kdy byla posunuta věková hranice pro odchod do starobního důchodu pro muže na 65 let, u žen na 59–63 let a byl zrušen předčasný důchod. Od roku 2004 činí sazba důchodového pojištění 28 % (z čehož zaměstnavatel hradí 21,5 % a zaměstnanec 6,5 %).

4.2

Zákonné důchodové pojištění Celá důchodová problematika spadá pod Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Základním hmotně právním předpisem, který upravuje nároky na důchody ze základního důchodového pojištění, způsob stanovení výše důchodů a podmínky pro jejich výplatu, je zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996. Další novelizace byly provedeny v roce 1999 a 2002. Významná reforma proběhla v roce 2003, kdy byla zvýšena věková hranice pro odchod do starobního důchodu. Celý český důchodový systém je založen na principech solidarity, průběžného financování, povinnosti účastnit se jej pro občany splňující určitá kritéria a v neposlední řadě se jedná o dávkově definovaný systém.

13


4.2.1 Účastníci státního důchodového zabezpečení

Do státního systému přispívají organizace (tj. právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají více než 25 zaměstnanců), malé organizace (tj. právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň 1 zaměstnance a nejsou organizacemi), zaměstnanci (pokud jsou účastni nemocenského pojištění), osoby samostatně výdělečně činné (které jsou povinny platit pojistné, pokud jsou účastny důchodového pojištění), osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění. Platba důchodového pojištění je ve výši 21,5 % z vyměřovacího základu ze strany organizace a 6,5 % ze strany zaměstnance. Dohromady tedy jde do státní penzijní kasy 28 % z vyměřovacího základu. Nárok na vyplácení řádného starobního důchodu vzniká osobě, která přispívala do pojistného systému minimálně 25 let a dosáhla důchodového věku a nebo 15 let a dosáhla věku 65 let. Za důchodový věk je u mužů považováno 65 let, u žen je důchodový věk odlišný dle počtu vychovávaných dětí (53 až 57 let).

4.2.2 Formy vyplácených penzí

Z prvního pilíře jsou poskytovány následující druhy penzí: starobní, invalidní (plně invalidní a částečně invalidní), pozůstalostní (vdovské, vdovecké a sirotčí). Starobní penze je základní a nejpočetněji vyplácenou penzí. Má na ni nárok občan, který dosáhl důchodového věku a přispíval do státního systému minimálně 25 let a dosáhl důchodového věku a nebo 15 let a dosáhl věku 65v let. Invalidní důchod může být ve formě plné či krácené. Plný invalidní důchod je přiznán osobě, které poklesla schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 % (u částečného 33 %) nebo je schopna pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Aby vznikl nárok na výplatu invalidního důchodu, musí být osoba určitou dobu pojištěna (přesná doba se odvíjí od věku osoby a její výše je stanovena v § 40 zákona o důchodovém pojištění). Výplata vdovského (náleží vdově) nebo vdoveckého (náleží vdovci) důchodu plyne po dobu jednoho roku a náleží pozůstalému, jehož partner byl poživatelem 14


starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu nebo splnil ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod nebo podmínky nároku na starobní důchod anebo zemřel následkem pracovního úrazu. Nárok na sirotčí důchod má nezaopatřené dítě, pokud mu zemře rodič (osvojitel) nebo náhradní osoba, která převzala úlohu rodičů a dítě je na ní závislé výživou. Důležitou podmínkou je, že zemřelý byl ke dni smrti poživatelem starobního nebo invalidního důchodu, nebo splnil ke dni smrti podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod či zemřel následkem pracovního úrazu.

4.2.3 Financování zákonného důchodového systému

Český systém je založen, tak jako většina systémů v Evropě, na zásadách průběžného financování (tzv. pay-as-you-go). Je pro něj charakteristické, že příspěvky plynoucí od aktivně činných účastníků se okamžitě rozdělí a vyplatí oprávněným poživatelům dávek dle jejich okamžitých nároků. Jedná se o pouhé přerozdělení, aniž by se vytvářel nějaký fond. Pokud k tomu přičteme fakt stárnutí populace, je nezbytný finanční doplatek ze státního rozpočtu.

4.3

Doplňkové důchodové pojištění – penzijní připojištění Z demografického vývoje populace vyplývá, že pokud si chceme udržet nějakou

životní úroveň, která je pro nás přijatelná, musíme se zajistit na stáří soukromou cestou a nespoléhat v tomto ohledu pouze na stát. Většinou v takovéto situaci volíme produkt finančního trhu, který nám nabízí co největší jistotu, míru zhodnocení a také uvažujeme možnost státní podpory. V podstatě jsou na výběr především 2 produkty finančního trhu, mezi kterými se rozhodujeme v případech řešení otázky zajištění na stáří. Jsou jimi penzijní připojištění a životní pojištění. V následujícím odstavci si rozebereme fakta, která nás mohou ovlivnit v případě volby mezi těmito produkty. Pokud se podíváme blíže na jednotlivé produkty, je třeba zavést i pohled zaměstnavatele, protože v současnosti je velmi časté, že zaměstnavatel přispívá na důchody svým zaměstnancům.

15


V případě životního pojištění se z placeného příspěvku zaměstnatelem neplatí daň z příjmu, ani sociální a zdravotní pojištění. Je třeba si uvědomit, že si pojišťovna strhne část ze zaplaceného příspěvku na úhradu nákladů. Dále je nutné počítat se sankcí pojišťovny při předčasné výpovědi smlouvy, většinou se v takových případech hodnota plnění pojišťovny nerovná ani zaplacenému pojistnému. Nevýhodou životních pojištění je nízká likvidita. Kladem životního pojištění je možnost daňového odpočtu. Většina zaměstnavatelů, kteří poskytují zaměstnanecké výhody, přispívá na penzijní

připojištění.

Penzijní

připojištění

je

z

pohledu

placení

příspěvku

zaměstnavatele nejlikvidnějším produktem a i pro zaměstnance je velmi zajímavý právě z důvodu poměrně snadného a rychlého získání hotovosti z tohoto produktu. Penzijní připojištění lze vypovědět již po 1 roce (= odkupné). Dalším výrazným bodem je neplacení poplatků z úložek, jak je tomu u životního pojištění. Dále zde není účtován vstupní poplatek, jak je tomu u stavebního spoření. Podniky většinou nechávají na zaměstnancích, kam budou chtít své přípěvky umísťovat. Důvod nejmasivnějšího využívání penzijního připojištění v případě podniků je tedy stejně odůvodnitelný jak v předchozím odstavci. Pokud tedy shrneme výše zmíněné body, tak v případě účastníka není možné jednoznačně říci, co je pro něj nejvýhodnější, svou povahou se ale penzijní připojištění více hodí pro zajištění na stáří. Vše závisí na konkrétní životní situaci, ale zajisté je penzijní připojištění dobrou volbou v úvahách zajištění se na stáří. Zaměstnavatelé by měli jednoznačně preferovat z daňových důvodů penzijní připojištění nebo životní pojištění.

4.3.1 Účastníci penzijního připojištění

Dle § 2 zákona č. 42/1994 o penzijním připojištění se státním příspěvkem může být účastníkem fyzická osoba starší 18 let (bez omezení na druhé straně věkové hranice) s trvalým pobytem na území České republiky, která uzavře s penzijním fondem písemnou smlouvu o penzijním připojištění. Účast na penzijním připojištění je dobrovolná. Dále může být účastníkem fyzická osoba starší 18 let s bydlištěm na území jiného členského státu Evropské unie, pokud je účastna důchodového pojištění nebo veřejného

16


zdravotního pojištění v České republice, která uzavře s penzijním fondem písemnou smlouvu o penzijním připojištění.

4.3.2 Dávky vyplácené z penzijního připojištění

Dávky penzijního připojištění mohou mít tuto podobu: 1) penze, 2) jednorázové vyrovnání, 3) odkupné.

Penze Dle Peterkové (2005) je penze základní podobou vypořádání mezi účastníkem a penzijním fondem. Její vyplácení začíná poté, co skončila fáze placení příspěvků a účastník se rozhodl, že uplatní svůj nárok a zahájí čerpání dávek. Dávky penzijního připojištění se vyplácejí až na základě žádosti oprávněného, a to vždy ve lhůtách a způsobem stanoveným penzijním plánem nebo dohodnutým s příjemcem peněz.

Mezi základní druhy vyplácených penzí patří penze starobní, invalidní, výsluhová a pozůstalostní. Tyto základní druhy penzí mohou být mezi sebou kombinovány. Starobní penze – představuje dávku, na kterou je nárok po dosažení určitého věku stanoveného penzijním plánem nebo získáním starobního důchodu, minimálně ve věku 60 let. Nejkratší možnou dobou placení příspěvků je nejméně 60 měsíců . Invalidní penze – výplata dávky je zde spojena s podmínkou přiznání invalidního důchodu z důchodového zabezpečení účastníkovi, podmínka dosažení věku neexistuje. Platí zde nejkratší doba placení příspěvků nejméně 36 měsíců. Výsluhová penze – představuje typ penze, kdy je výplata důchodu podmíněna určitým počtem let placení příspěvků na penzijní připojištění. Podmínka dovršení určitého věku není stanovena, počítá se zde nejmenší doba placení příspěvků 15 let. Po tomto období bude penze vyplacena. Pokud budeme uvažovat o nejnižší možné věkové hranici, kdy vzniká nárok na penzi, dostaneme se k věku 33 let (za předpokladu uzavření smlouvy s penzijním fondem ihned po dovršení 18 let). Výsluhová penze

17


umožňuje účastníkovi vybrat si část prostředků fondu ještě před vznikem nároku na starobní penzi. Pozůstalostní penze – je to penze náležící po smrti účastníka fyzické osobě, kterou účastník určil ve smlouvě; účastník přitom může určit více osob. Podmínkou jejího přiznání je splnění minimální pojistné doby tří let.

Při výplatě penze může účastník zvolit jednorázové vyrovnání, které mu umožňuje vybrat naspořené prostředky najednou a ne formou pravidelně vyplácené penze, podmínkou je zde vznik nároku na výplatu dané penze. Dále je třeba zmínit možnost výplaty tzv. odkupného, které náleží účastníkovi, který platil příspěvky alespoň 12 měsíců, nevznikl mu nárok na penzi a rozhodl se zcela ukončit penzijní připojištění. Součástí odkupného není státní příspěvek ani výnos ze státního příspěvku, které se vrací do státního rozpočtu.

4.3.3 Příspěvky do penzijního připojištění

Dle Peterkové (2005) peníze, které směřují na účet penzijního fondu, mají dva hlavní zdroje. Prvním je samotný účastník a druhým státní rozpočet, na jehož podporu má právní nárok každý účastník, po splnění daných kritérií, platící si penzijní připojištění.

Příspěvek účastníka Placení příspěvku účastníkem představuje první fázi penzijního připojištění. Příspěvek se může skládat z několika plateb (příspěvků) od různých subjektů. Na tyto jeho jednotlivé části případně navazují různé podoby státní podpory (státní příspěvek, daňové výhody). Celkový příspěvek je složen ze dvou částí: 1. z příspěvku placeného samotným účastníkem, 2. z příspěvku placeného třetí osobou (touto třetí osobou bývá nejčastěji zaměstnavatel účastníka, dále i rodiče, příbuzní).

18


Pokud jde o výši příspěvku, tu si účastník s penzijním fondem dohodne písemně. Placená částka může být libovolně vysoká, ale platí zde minimum 100 Kč měsíčně, při které vzniká nárok na státní příspěvek a tato částka je zároveň minimálním příspěvkem, který povoluje účastnit se penzijního připojištění.

Příspěvek od státu Státní příspěvky mají svůj zdroj ve státním rozpočtu. Penzijní fond vždy čtvrtletně souhrnně za všechny své účastníky, kterým náleží státní příspěvek, podává žádost na Ministerstvo financí. Na každý kalendářní měsíc náleží na každého účastníka, který zaplatil včas příspěvek na tento měsíc, jeden státní příspěvek. Výše státního příspěvku na kalendářní měsíc se odvíjí od měsíční výše příspěvku účastníka, což je znázorněno v Tabulce 3.

Tabulka 1: Výše státních příspěvků v Kč/měsíc Výše příspěvku účastníka

Výše státního příspěvku

100 až 199

50 + 40 % z částky nad 100 Kč

200 až 299


300 až 399


400 až 499


500 a více

150 Kč

Zdroj: Zákon č.42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů

19


4.3.4 Daňové zvýhodnění penzijního připojištění

Možnost daňových výhod vstoupila v platnost 1. ledna 2000 (na základě novely zákona o penzijním připojištění č. 170/1999 Sb.) a vztahuje se na všechny smlouvy o penzijním připojištění bez ohledu na datum jejich uzavření a typ penzijního plánu.

Daňové zvýhodnění fyzických osob Zaměstnanci si mohou snížit základ daně ve zdaňovacím období (tj. kalendářním roku), pokud mají s penzijním fondem uzavřenou smlouvu na penzijní připojištění se státním příspěvkem o jím zaplacené (nikoliv zaměstnavatelem) příspěvky na penzijní připojištění převyšující částku 6000 Kč ročně. Částka, kterou lze takto odečíst od daňového základu, je rovna úhrnu příspěvků zaplacených účastníkem penzijního připojištění na zdaňovací období, sníženému o 6 000 Kč. Maximální částka, kterou lze takto odečíst za zdaňovací období, činí 12 000 Kč. Aby tato výhoda byla maximálně využita, je nutné na účet penzijního fondu odvést 18 000 Kč za příslušné zdaňovací období. Daňový odečet se uplatňuje zpětně při ročním zúčtování – nelze proto snížit výši měsíčních záloh na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Nárok na daňový odečet vzniká jen v případech, pokud: 1. jsou příspěvky placeny samotným účastníkem, 2. je částka složena za příslušné zdaňovací období. Tabulka 2: Výše nezdanitelné části základu daně (v Kč) Výše měsíčního

Úhrn příspěvků za

příspěvku účastníka

zdaňovací období

100 až 500

1 200 až 6 000

500 až 1500

6 000 až 18 000

nad 1 500

nad 18 000

Odpočet ze základu daně

0 až do výše 12 000 (dle plateb účastníka) 12 000

Zdroj: Zákon č.42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů

20


Pro zaměstnance je příspěvek na jeho penzijní připojištění od zaměstnavatele příjmem osvobozeným od daně z příjmů, a to do výše 5 % vyměřovacího základu.

Výše měsíčního příspěvku účastníka při využití všech výhod poskytovaných státem činí 1 500 Kč (na 500 Kč se vztahuje státní příspěvek, maximálně 1 000 Kč lze uplatnit při daňových výhodách).

Daňové zvýhodnění u zaměstnavatelů Zaměstnavatel může svým zaměstnancům přispívat na penzijní připojištění. Tento příspěvek poukázaný přímo penzijnímu fondu je pro tohoto zaměstnavatele daňově uznatelným nákladem (výdajem), a to do výše 3 % vyměřovacího základu zaměstnance. Pro zaměstnavatele je tak výhodnější přispívat zaměstnanci na penzijní připojištění do 3 % jeho měsíční hrubé mzdy, než mu o stejnou částku zvýšit mzdu, neboť z příspěvků nemusí platit sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance. Limit 3 % se nevztahuje k celkovému objemu mezd, ale individuálně ke každému zaměstnanci, kterému je příspěvek vyplácen, a počítá se odděleně ke mzdě za každý měsíc (nikoliv v ročním zúčtování). Pokud bude zaměstnavatel přispívat vyšší částku než 3 % vyměřovacího základu, jsou částky nad tuto hranici pro zaměstnavatele daňově neuznatelným nákladem. Na příspěvek placený zaměstnavatelem za své zaměstnance se neposkytuje státní příspěvek.

4.3.5 Ochrana účastníků

Základní právní úpravou penzijního připojištění je zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ze dne 16. února 1994 a jeho poslední novelou zákon č. 36/2004 Sb., který vstoupil v platnost 1. dubna 2004. Tato poslední novela řeší především postupnou harmonizaci české legislativy s právem Evropského společenství. V zákoně č. 42/1994 Sb. je přesně vymezeno právní postavení penzijních fondů, a také specifikace požadavků týkajících se jejich činnosti, což zaručuje bezpečnost pro

21


účastníky. Penzijním fondem je právnická osoba se sídlem na území České republiky, která provozuje penzijní připojištění podle zákona č. 42/1994 Sb. Pokud se podíváme na specifika, která musí penzijní fond dodržovat, jsou jimi například následující: penzijní fond musí být akciová společnost, je zde omezení na straně akcionářů (nesmí jím být např. banka plnící funkci depozitáře, zdravotní pojišťovna), penzijní fond musí složit peněžitý základní kapitál ve výši 50 mil. Kč. Každý penzijní fond musí mít svůj statut, depozitáře (banku, u které jsou vedeny jeho účty) a penzijní plán. V neposlední řadě by se nemělo opomenout působení Asociace penzijních fondů ČR (APF ČR) jakožto orgánu hájícího práva nejen penzijních fondů, ale i samotných účastníků.

22

5 Důchodový systém Německa

5

5.1

Důchodový systém Německa

Základní charakteristika důchodového systému Německo je vysoce vyvinutým sociálním státem. Právě toto moto je pevně

zakotveno v ústavě (články 20 a 28), ze které vyplývá, že stát má zajistit základ existence pro své občany a pečovat o kompenzaci rozdílů mezi sociálně slabšími a sociálně silnějšími občany. Hlavním prvkem sociálního státu jsou zákonná sociální pojištění. Zákonné důchodové pojištění je největším sociálně zabezpečovacím systémem v Německu a tvoří první pilíř německého důchodového systému. Zákonné důchodové pojištění nenabízí pouze sociální jistotu ve stáří, když už člověk není výdělečně činný, ale také již během aktivního výdělečného života, kdy se sníží způsobilost vydělávat, a tak mají lidé nárok na jednu z forem penzí (pozůstalostní důchod, sirotčí důchod apod.). V německém důchodovém systému platí zásada, že příspěvky do důchodového zabezpečení v současné době pracující generace jsou použity k vyplácení současných penzí. Počet obyvatel důchodového věku roste nepřímo úměrně s počtem pracujících obyvatel, proto tedy i penzisté v Německu musí k udržení životního standardu využívat dalších pilířů důchodového systému. Jako druhý pilíř vystupuje dodatečné penzijní pojištění, které se dělí do dvou větví – na podnikové (též nadpodnikové nebo provozní) penzijní pojištění a soukromé (privátní) penzijní pojištění, známé jako Riestrova renta. Podnikové zajištění je v plné režii podniků, které ukládají peníze svým zaměstnancům k vyplácení pozdějšího odloženého důchodu. Obě tato schémata v sobě skrývají možnost výplaty státních příspěvků a též daňové výhody. Do třetího pilíře německého důchodového systému spadá především životní pojištění, které v poslední době zažívá nebývalého rozmachu. Při dodržení specifických podmínek je možné uvažovat zdanění výnosů pouze z jejich poloviny.

23


5.1.1 Vývoj a formování důchodového systému

Od počátků zákonného důchodového zabezpečení před více jak 110 lety, kdy obyvatelé dostávali pouze jakýsi příspěvek k obživě, prodělal tento systém řadu změn a v současnosti patří mezi hlavní součásti tvořící základ pro zaopatření ve stáří. Ve středověku panovalo pravidlo svépomoci mezi cechy a různými společenstvy. Výrazným krokem bylo přijetí Zákona o invaliditě a starobním pojištění Říšským sněmem Německé říše 22. červena 1889, které vytvořilo základ pro zákonné důchodové zabezpečení pro všechny dělníky od 16 let a zaměstnance s ročním příjmem do 2000 marek. Od 16 let měli zaměstnanci nárok na případný invalidní důchod, na starobní až do 70 let věku. Sazba příspěvku na důchod v této době byla pouze na 1,7 % hrubé mzdy. První světová válka a její následky postihly kromě jiných společenských oblastí i důchodový systém. Věková hranice pro získání nároku na starobní důchod se snížila na 65 let. Starobní důchody se od počátku zdvojnásobily. Období nacismu bylo ve znaku příprav na druhou světovou válku. Německu vzrostly výdaje na zbrojení, a tudíž veškeré přebytky ze sociálního zabezpečení směřovaly tímto směrem. Přebytky vznikaly také díky tomu, že se sociálně zabezpečovací systém se týkal pouze německého obyvatelstva „čisté rasy“. Židé a jiné stíhané osoby byly ze systému zabezpečení vyloučeny. Po druhé světové válce a zániku třetí říše se funkce důchodového systému s četnými omezeními udržovala ve stavu jakém byla. Rozhodující změnu důchodového systému uvedl v roce 1957 Konrád Adenauer. Objevil se zde model, kdy se pracující generace ihned finančně podílela na vyplácených důchodech. Platba příspěvku do důchodového systému vznikala jak zaměstnanci tak i zaměstnavateli, a to v součtu do výše 15 % hrubé mzdy, která se ihned používala na výplatu důchodů. Tento dávkový systém se prosazoval i v řadě dalších zemí (v USA, Japonsku, Rakousku aj.). V časech vysoké nezaměstnanosti, kdy pomalu rostly hrubé mzdy a počet výdělečně činných obyvatel, postupně rostla platba na zákonné důchodové zabezpečení až na 19 % hrubé mzdy (rok 1986). V závěru devadesátých let to v Německu, díky nepříznivé hospodářské situaci, růstu nezaměstnanosti a prodlužující se střední délce života, vypadalo na další růst sazby příspěvků do důchodového sytému.

24


V květnu 2001 byla v Německu schválena významná penzijní reforma, tzv. „Riestrova reforma“ (Walter Riester – ministr práce a sociálních věcí). Jedním z dopadů nového zákona, platného od 1. 1. 2002 bylo poprvé v historii Německa zavedení státní podpory podpůrného penzijnímu systému spoření. Dalším dopadem této reformy bylo zmírnění tlaku na zákonný (státní) systém díky změně matematicko pojistného vzorce výpočtu. Cílem této modifikované úpravy hrubé mzdy bylo přinést do systému rovnoměrné zatížení pro nové a současné důchodce. Riestrova reforma byla reakcí na trend chování jednotlivců v některých profesních skupinách, kteří ukončovali poměr se svou firmou a raději procovali „na volné noze“ a neúčastnili se zákonného důchodového pojištění. Proto tato reforma přinesla zpřísnění pravidel pro pracovníky na částečný úvazek a pracovníky s nestálou pracovní kariérou. Z reformy dále plynula snaha o udržení příspěvkové míry do státního důchodového zabezpečení do roku 2020 pod 20 % a do roku 2030 pod 22 %. Dále v rámci stabilizace důchodového systému došlo ke snížení penzí ze 70 % průměrného čistého výdělku na 67-68 % do roku 2030. V roce 2006 zůstává sazba příspěvků stabilních 19,5 % hrubé mzdy a současně se na této platbě podílí z poloviny zaměstnanec a z poloviny zaměstnavatel. Úplnou novinkou by mělo být posunutí hranice odchodu do důchodu na 67 let, kterou přijala vláda začátkem března 2007. Posun hranice vejde v platnost počínaje rokem 2012.

5.2

Zákonné důchodové pojištění První pilíř základního důchodového systému je v Německu založen na PAYG

principu (pay-as-you-go), jehož současná podoba vznikla v roce 1957. Na financování tohoto pilíře se podílí zaměstnavatelé i zaměstnanci formou příspěvků rozdělených rovnou měrou (9,75 a 9,75 % z hrubé mzdy zaměstnance = dohromady 19,5 %), případně osoby samostatně výdělečně činné odvádějící 19,3 %. Pro příspěvky je stanoven horní limit, který v současnosti činí 4 300 euro měsíčně.

5.2.1 Účastníci státního důchodovém pojištění

Zákonné důchodové pojištění je povinné pro všechny občany dle šesté knihy zákoníku o sociálním zabezpečení, kde jsou vymezeny všechny osoby, které musí být 25


takto pojištěny. Především se to týká všech zaměstnanců v závislém pracovním poměru, ale také i určitých osob samostatně výdělečně činných a jsou zde vymezeny i zvláštní skupiny osob, pro které je toto pojištění rovněž povinné. V tomto zákoníku je možné se dočíst, v jakých případech jsou osoby odproštěny od platby pojistného na důchodové zabezpečení.

5.2.2 Formy vyplácených penzí

Nároky na výplatu penze náleží té osobě, která již po nějakou dobu platí zákonné důchodové pojištění a která splnila určité pojišťovně právní předpoklady.

Ze zákonného důchodového zabezpečení jsou vypláceny následující formy penzí:

starobní důchod,

důchod za sníženou pracovní způsobilost (invalidní důchod),

důchody pro pozůstalé.

Starobní důchod náleží pojištěnci, který dosáhl hranici 65 let (nově od roku 2012 67 let) a minimálně po posledních čtyřicetpět let přispíval do systému důchodového zabezpečení. Předčasný důchod je možný od 63 let, pokud byl jedinec účastníkem na pojištění minimálně 35 let. Výše dávky se v případě předčasné penze snižuje o 0,3 % za každý „předčasný“ měsíc. Vedle vzniklého nároku na výplatu penze může být osoba stále výdělečně činná. Důchody za sníženou způsobilost vydělávat (invalidní důchod) mají v podstatě nahradit osobě příjem z práce. Rozlišujeme případy částečně snížené výdělečné schopnosti a plně snížené výdělečné schopnosti. Tento důchod náleží osobě po splnění řady právních předpisů. Například je zde požadavek minimálně po dobu tří let před uznáním snížené výdělečné schopnosti být v zaměstnání nebo být nějak jinak výdělečně činný. Tato povinná doba není potřebná v případech snížené výdělečné schopnosti pracovním úrazem nebo to vyplývá ze skutkové podstaty konkrétního případu. Do důchodů pro pozůstalé náleží vdovecký důchod a sirotčí důchod. Nárok na vdovecký důchod vzniká pozůstalému, pokud dosáhl 45 let nebo disponuje sníženou výdělečnou schopností nebo pokud jako zmocněnec vychovává dítě. Na sirotčí důchod má nárok osiřelé dítě do 27 let, pokud již není výdělečně činné. 26


5.2.3 Financování zákonného důchodového systému

V oblasti financování důchodu, který občanovi po splnění určitých kritérií náleží, platí stejné pravidlo jako v České republice, tedy že v současnosti pracující lidé se podílí solidárně na důchodech starších generací, které jsou v tomtéž čase v důchodě. Proto je zde také závislost na počtu pracujících občanů a jejich příjmů, což rozhoduje o tom, kolik prostředků přiteče do státní důchodové pokladny. Sazba příspěvků do důchodového zabezpečení v posledních letech rostla, nejvíce tomu bylo na přelomu let 1997/98, kdy byla na úrovni 20,3 % hrubé mzdy zaměstnance. Dnes je na hodnotě 19,5 % a rovným dílem se na její úhradě podílí zaměstnanec a zaměstnavatel. Tento příjem na financování celého důchodového systému nestačí, a proto je třeba také výdajů ze státního rozpočtu, které např. v roce 2005 činily celkem přibližně 78 miliard eura.

5.3

Doplňkové zaopatření na stáří Jelikož je i v Německu trend, že stále více důchodců připadá na plátce zákonného

pojistného, tak právě proto státní politika podporuje velmi výrazně dodatečné zaopatření na stáří. Tyto podpory jsou především prostřednictvím příspěvků nebo úspor na dani (u soukromého zajištění) a nebo speciálními úsporami v sociálním pojištění (u provozních podnikových zaopatření). Dodatečné zaopatření na stáří se rozlišuje ve dvou rovinách, a to podnikové či soukromé pojištění. Obě jsou reprezentovány výplatou tzv. Riestrovy renty. Výhody plynoucí z této renty může jedinec vyčerpat buď podnikovým nebo soukromým zaopatřením. V tomto směru tak existuje právo zaměstnance na podnikové zaopatření. Podnětem bylo zřejmě právě to, že skupinově sjednané pojištění je nákladově výhodnější.

5.3.1 Podnikové zaopatření na stáří

Podnikové zaopatření na stáří má společně se zákonným důchodovým zabezpečením a soukromým zaopatřením vést k přiměřenému celkovému zaopatření při odchodu z produktivního věku do důchodu. Podnikovým zaopatřením na stáří se rozumí 27


všechny úkony zaměstnavatele, které směřují k zajištění zaměstnance ve stáří, v invaliditě nebo k zaopatření pozůstalých. Zaměstnavatel by měl poskytovat doplňkové zaopatření na stáří i z důvodu zvýšení své konkurenceschopnosti na trhu. Až do roku 2002 bylo spoření na důchod svých zaměstnanců pro zaměstnavatele nepovinné a záleželo tedy pouze na jejich dobré vůli. Avšak od roku 2002 mají zaměstnanci právo si toto zaopatření u svého zaměstnavatele vyžádat. Takže část jejich mzdy se ukládá a později zaměstnanec obdrží tzv. podnikový důchod. Závazek zaměstnavatele vzniká v souvislosti s podpisem pracovní smlouvy, kde se zavazuje k účasti na podnikovém připojištění. Zaměstnanci mají navíc od roku 2002 možnost část svého budoucího platu nebo zvláštní výplatu (např. vánoční prémie, prémie na dovolenou) nebo také zvýšení platu převést na tento, později vyplacený podnikový důchod. Dále už je pak na zaměstnavateli, jak s těmito prostředky naloží – zda využije služeb penzijního fondu, zda penzijní pokladny aj. Zaměstnavatel může libovolně volit mezi pěti cestami kam ukládat peníze svých zaměstnanců. Může využít tzv. penzijního příslibu, podpůrné pokladny, přímého pojištění, penzijní pokladny nebo penzijního fondu. U penzijního příslibu je nositelem zaopatření sám zaměstnavatel, který se svým slibem zavazuje zaměstnancům a jejich rodinám vytvářet nějaký zdroj (rezervy) pro financování jejich budoucí práce a tím zajištění jejich budoucího příjmu. Jde tedy o dohodu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o nějaké výši penze. Penzijní příslib nepodléhá státnímu dohledu, a proto jediný orgán, který chrání zaměstnance v případě insolvence zaměstnavatele, je důchodově pojistný spolek, kterého jsou zaměstnavatelé užívající tohoto slibu členy. Tzv. podpůrná pokladna je samostatné zaopatřovací zařízení (subjekt), které provádí podnikové zaopatření pro jednoho nebo více zaměstnavatelů. Zaměstnavatel platí do této pokladny příspěvky za své zaměstnance. Výnosy z investování těchto prostředků od zaměstnavatelů připadají zaměstnavateli, zaměstnanec na tyto dodatečné výnosy nemá nárok. V případě insolvence zaměstnavatele je zaměstnanec chráněn přes důchodově pojistný spolek. Přímé pojištění je zvláštní formou životního pojištění, které zaměstnavatel jako pojištěnec za svého zaměstnance uzavře. Příspěvky do tohoto pojištění platí zaměstnavatel a následná výplata peněžních prostředků z tohoto pojištění přijde do vlastnictví zaměstnance nebo v případě jeho úmrtí pozůstalým. Přestavuje rychlé a 28


jednoduché řešení pro podniky o různé velikosti, je doprovázeno minimálními administrativními výdaji. Penzijní pokladna je zaopatřovacím zařízením (subjektem), které se podobá činnosti pojišťovny a jejího životního pojištění. Pokladna bývá provozována jedním nebo více podnikateli, kteří poskytují toto životní pojištění. Z příspěvků zaměstnavatele pak bude financován podnikový důchod. Penzijní pokladna podléhá dohledu nad pojišťovnami a tím pro ni vznikají i určitá investiční omezení. Zajištění proti insolvenci tedy není konáno přes důchodově pojistný spolek. Penzijní pokladna představuje spíše jednoduché řešení pro firmy o různých velikostech. Penzijní fond je samostatný právní subjekt, který shromažďuje příspěvky od zaměstnavatelů, a potom je investuje na peněžním trhu. Fondy podléhají dozoru nad pojišťovnami, a tím je také docíleno snížení rizika. Pokud jedinec bude měnit zaměstnání, může být jeho zaopatřovací smlouva vedena novým zaměstnavatelem. Pokud nový zaměstnavatel nebude ochotný přispívat dle této smlouvy, tak je zde možnost privátního přispívání samotným zaměstnancem nebo se touto smlouvou nemusí zabývat. Nároky, které zaměstnanec získal dosavadním placením, mu budou přiznány a vyplaceny dosavadní platby. Vyplácený důchod podléhá dani z příjmů, většinou se jedná o nízkou daňovou sazbu.

Penzijní fond Výraznou charakteristikou penzijních fondů je vyšší výnosová šance a současné zaručení minimální hranice zhodnocení. Tato skutečnost vychází s podstaty hospodaření fondu s příspěvky jedince, jejichž část ponechá bokem (právě k vytváření této rezervy) a část investuje na trzích s vysokým růstovým potenciálem. Takto vzniká základní kámen pro stavbu zaopatření na stáří. Činnost penzijních fondů podléhá státnímu dozoru přes úřad státního dozoru nad finančním trhem.Proto zůstávají nároky jedince v případě insolvence zaměstnavatele zajištěny. Pokud chce jedinec v rámci provozního zajištění využívat penzijní fond, stačí si pouze uzavřít potřebnou dohodu se zaměstnavatelem. V současnosti jsou takto uzavírané dohody na nějaký způsob zajištění téměř samozřejmostí. O všechny doprovodné administrativní úkony s tím související se stará zaměstnavatel, dále také odvádí příspěvky z hrubé mzdy zaměstnance na účet fondu.

29


Souhrnný přehled výhod penzijních fondů -

jistota zaopatření na stáří s vysokou výnosovou možností,

-

daňová úspora, osvobození od daně v produktivním věku, zpravidla nízká sazba daně v důchodovém věku,

-

snížení příspěvku na sociální pojištění do roku 2008,

-

možnost pokračovat v zaopatření u nových zaměstnavatelů.

Základní informace z činnosti penzijních fondů -

minimální výše ročního důchodu 300 euro,

-

minimální roční příspěvek jedince 50 euro,

-

nejnižší vstupní věk 18 let, maximální vstupní věk 70 let,

-

první výplata důchodu po pěti letech,

-

nejdřívější výplata v 60 letech (pokud uvažujeme Rentenfonds).

Státní podpora Existují dvě cesty, které stát v budování podnikového důchodového zajištění podporuje. Každý tento směr přináší jiné výhody pro účastníky. Zaměstnanec by proto měl zvážit, která možnost je pro něj nejvýhodnější a tu cestu zvolit. Může si vyžádat od zaměstnavatele zřízení podnikového zaopatření nebo může čerpat výhod Riestrovy renty jako soukromá osoba.

Daňové výhody Příspěvky do podnikového důchodového zaopatření, které budou investovány v penzijní pokladně, penzijním fondu či přímém pojištění, je možné až do hranice čtyř procent z hrubé mzdy (tj. hranice příspěvkového limitu v zákonném důchodovém pojištění a sociálním pojištění) odečíst od základu daně (pro rok 2006 to bylo maximálně 2 520 euro).

Od 1. ledna 2005 je možné tuto částku u provozního

důchodového zabezpečení na stáří rozšířit o dalších 1 800 euro, což je bráno jako kompenzace za růst příspěvkové procentní sazby. Závěrem je tedy shrnutí, že podnik si

30


může uznat za daňové náklady na jedno podnikové pojištění jednoho zaměstnance do výše 4 320 euro. Původně zmiňovaných 2 520 euro je navíc osvobozeno od sociálních poplatků (tzn. je to přímým příspěvkem na sociální pojištění), což bude platit do konce roku 2008, poté je platba tohoto příspěvku povinná a o žádnou částku se nebude moci ponížit. Platí zde tedy úměra, čím větší mzda, tím větší daňová úspora (ovšem maximální limit je 4 320 euro).

Riesterova podpora Také v rámci podnikových opatření na stáří (stejně tomu tak je u soukromého zajištění) existují možné podpory s „Riesterovým příspěvkem“. Předpokladem je placení příspěvků z čisté mzdy zaměstnance na podnikové důchodové konto, které bylo vytvářeno prostřednictvím přímého pojištění, penzijní pokladny nebo penzijního fondu, tzn. přiznání státního Riestrova příspěvku se váže i na platby zaměstnavatele.

5.3.2 Soukromé zaopatření na stáří

Existuje řada variant jak se soukromě zajistit na stáří. Záleží vždy na osobním životě jedince, jeho možnostech a postoji k riziku, což ovlivňuje volbu způsobu spoření. V zásadě se jedná o uzavření smlouvy jedince s právnickou osobou (nejčastěji pojišťovnou), která se zaváže vyplatit určitý důchod v přesně stanoveném čase. Uzavření smlouvy o soukromém důchodovém zabezpečení není podmíněno nutností lékařské prohlídky. Existují různé formy soukromého důchodového zabezpečení. Klasická je forma s odloženou výplatou důchodů. Jedinec má volbu, zda využije měsíčního, čtvrtletního, pololetního či ročního vyplácení důchodů. Má také nárok na volbu mezi výplatou jednorázového peněžního vypořádání nebo platbou doživotního důchodu. Rozhodnutí o způsobu vyplácení musí jedinec oznámit nejpozději do tří měsíců před započetím vyplácení důchodových dávek. Výplata důchodů končí se smrtí účastníka.

31


Podporované formy zajištění na stáří Poskytovateli těchto forem zajištění mohou být banky (mj. i spořitelny), pojišťovny, investiční společnosti (např. fondy). Tyto subjekty nabízí řadu produktů k doplňkovému

soukromému

důchodovému

zabezpečení,

které

jsou

státem

podporované. Při tom se nejčastěji jedná o formy soukromého důchodového zabezpečení, spořícího bankovního plánu nebo plánu fondového spoření. Soukromé důchodové zabezpečení spojuje ukládání kapitálu a pojištění. Tento způsob představuje ukládání měsíčních příspěvků během aktivního pracovního života, které jsou úročeny a za nějaký čas vyplaceny pojistitelem. Jedná se v podstatě o formu životního pojištění. Stát garantuje minimální míru zúročení – např. 2,25 % při uzavření smlouvy do 1. 1. 2007. K tomuto úroku může pojištěnec obdržet ještě podíly na zisku z hospodaření s těmito příspěvky, což však není garantováno. Soukromé důchodové zajištění v sobě skrývá minimální riziko a nabízí středně velké výnosové šance. U bankovního plánu spoření dává účastník každý měsíc stejné platby jako vklad, a ty jsou pak úročeny. Žádná garance minimální míry zúročení zde neexistuje, výše úrokové sazby je závislá od doby splatnosti, od výše vkladů či se orientuje na úrok jiné formy investic. Rizikovost tohoto typu spoření je poměrně malá, malá je také výnosnost tohoto typu spoření. Bankovní spořící plány jsou vhodné především pro staršího investora, který má krátkou dobu pro spoření a zaujímá negativní postoj k riziku. U plánu spořícího fondu jsou stanoveny přesné sumy, které musí účastník ukládat. Tyto sumy se dostávají do investičního fondu, kterým může být akciový fond (který investuje do cenných papírů kótovaných na burze), rentový nebo důchodový fond nebo fond s kombinací akcie a rentového cenného papíru. Riziko a výnosové šance jsou odvislé od toho, do kterých prostředků se převážně investuje, jsou ale vesměs vyšší jak u soukromého důchodového zabezpečení nebo bankovního spořícího plánu. Jediné, co má účastník tohoto typu zajištění garantované, je, že v době splatnosti obdrží minimálně vlastní příspěvky a státní přídavky. Výnosnost jednotlivých fondů je závislá především na úrovni a schopnostech managementu.

32


Účastnící dodatečného zaopatření na stáří Stát motivuje formou příspěvků a daňových úspor širokou část obyvatelstva. Výhody těchto státních podpor mohou využívat pouze následující vymezené skupiny obyvatelstva: -

osoby, které řádně platí zákonné důchodové pojištění,

-

úředníci a soudci,

-

vojáci a vojačky,

-

ženy a muži na mateřské (po dobu 3 let),

-

osoby samostatně výdělečně činné, které se účastní zákonného důchodového pojištění,

-

ošetřovatelé – pokud nejsou výdělečně činní,

-

pracovníci, jejichž výdělek je nižší než 400 eur měsíčně (jsou osvobozeni i od plateb sociálního pojištění),

-

zemědělci, kteří platí zákonné důchodové pojištění,

-

učni.

Naopak na podporu nemají nárok: -

osoby samostatně výdělečně činné, které se neúčastní zákonného důchodového pojištění,

-

státní rozpočtové složky, které jsou pojištěny ze zákona,

-

příjemci starobního důchodu (jež na něj dosáhli věkem),

-

příjemci invalidního důchodu, nebo důchodu kvůli snížené pracovní schopnosti,

-

osoby čerpající sociální dávky,

-

studenti.

Výplata Riestrova důchodu Výplata tohoto typu důchodu probíhá standardně do 85 let, pokud není smluvně stanoveno na doživotí. Je také možnost výplaty jednorázové renty ve výši 30 % se vstupem do důchodového věku (nyní 65 let). Vyplácené dávky jsou daněny, ovšem sazba daně je velmi nízká.

33


V případě úmrtí se u bankovních plánů a spořících fondů celá naspořená částka stává předmětem dědictví.

Státní podpora Jak bylo zmíněno v úvodních kapitolách, od roku 2002 je u soukromého zaopatření na stáří zásadní novinka (viz Riestrova reforma). Stát podporuje za určitých podmínek privátní dodatečné pojištění formou finančních příspěvků nebo možností daňově odečitatelných speciálních nákladů. Program státní motivace je tedy založen na tzv. duálním modelu (= příspěvky + odpočty).

Finanční příspěvek – Riestrova podpora Ten, kdo investuje část svých příjmů na vybudování dodatečného zajištění ve stáří, získá od státu příspěvek. Výše příspěvku závisí na výši samotného pojistného. Ten, kdo vloží minimální pojistné, obdrží plnou výši příspěvku. Ten, kdo vloží jen část minimální výše pojistného (např. 50 %), získá poměrný příspěvek (v tomto případě tedy polovinu plné výše příspěvku). Vyplácí se základní podpora a podpora na každé dítě, na které byly obdrženy přídavky na děti v předcházejících letech. Tabulka 1 ukazuje maximum motivačních podpor dostupných od roku 2002. V souladu s pravidly nároku na státní podporu musí příjemce státní podpory investovat specifikované procento svého výdělku, tzv. míru spoření, do podpůrného důchodového plánu. Míra spoření se určuje z předešlého ročního hrubého výdělku. Motivační podpory budou do roku 2008 výrazně posilovány. Avšak minimální investiční hranice jsou zde nastaveny stejně jako u příspěvků do veřejného důchodového systému. Například osoba vydělávající přes 52 500 EUR v roce 2002 musí proto investovat roční částku 525 EUR, tedy 1 % z 52 500 EUR ročního výdělku. Částka 525 EUR se nazývá minimální osobní příspěvek (minimum personal contribution).

34


Tabulka 3: Vývoj výše státních příspěvků

Od roku

Míra úspor

Základní podpora

Podpora na dítě

(EUR / rok)

(EUR / rok)

2002

1%

38

46

2004

2%

76

92

2006

3%

114

138

2008

4%

154

185

Zdroj: http://www.bmas.de

Aby byl příspěvek účastníkovi připsán, musí být splněny následující požadavky: 1. Jedinec si musí o příspěvek požádat = vyplnění úředního formuláře. 2. Tento formulář musí být do konce následujícího roku odevzdán v pojišťovně (bance, fondu). 3.

Pojišťovna (banka, fond) musí poskytnout potřebná data pro doplnění formuláře.

Pokud celá tato žádost nebude během kalendářního roku správně vyplněna a odevzdána, ztrácí účastník na příspěvek nárok.

Speciální daňově odečitatelné náklady Velkou výhodou u soukromého důchodové spoření je také možnost uplatnění daňově odčitatelných položek, a tím možnost dosáhnout snížení daňového základu. Výše těchto odčitatelných položek není odvislá od individuálního příjmu, ale od výše příspěvku placeného jedincem.

35


Tabulka 4: Maximální částky zahrnuté do nákladů Maximální částka Rok

zahrnutá ho nákladů (EUR)

2005

1 050

2007

1 757

2008

2 100

Zdroj: http://www.bmas.de

Od roku 2008 bude možné v rámci daně z příjmů zahrnout do nákladů až 2 100 eur za soukromé penzijní zaopatření. Finanční úřad automaticky kontroluje, zda jsou případné finanční úspory větší než státní příspěvky. V případě, že je daňový odpočet vyšší jak státní podpora, tak finanční úřad tuto převyšující část vyplatí jako zpětnou daňovou platbu. Mimoto zůstávají také v této fázi výnosy a úroky osvobozeny od zdanění. Náklady na péči ve stáří bývají ve výdělečné fázi do maximální výše nezdaněny.

Základní výhody Riestrova soukromého zaopatření na stáří -

jisté kapitálové kryté zajištění na stáří,

-

vysoké daňové výhody během placení příspěvků,

-

posun daňového zatížení ve fázi pobírání důchodu do nižší hladiny,

-

možnost zajistit partnera důchodem pro pozůstalé,

-

možnost začátku flexibilního důchodu (od 60 let),

-

zaintegrované připojištění invalidity.

Cizinci Na zákonný státní příspěvek mají nárok všichni občané účastnící se zákonného důchodového pojištění a kteří v Německu platí daně z příjmů. Tato kritéria platí také

36


pro cizince, tudíž po jejich splnění mají nárok nejen na státní příspěvky, ale na všechny výhody vázající se k systému doplňkového zaopatření na stáří.

5.3.3 Ochrana účastníků

Soukromé zaopatření na stáří má být transparentní, účelné a pro účastníka přátelské. Všechny subjekty a jejich produkty, působící na tomto trhu, musí splňovat státní certifikační kritéria. Každý produkt musí být označen testovacím číslem, certifikačním místem a tím je také garantováno, že odpovídá zákonným požadavkům. Certifikace není žádným jakostním označením (tzn. neříká nic o tom, kolik výnosů účastníkovi připadne), ale pouze potvrzuje, že jejím prostřednictvím účastník obdrží státní příspěvky. Základním užívaným právním předpisem je zde Sociální zákoník SRN.

37

6 Komparace penzijního připojištění ČR a Německa

6

Komparace penzijního připojištění ČR a Německa V předchozích kapitolách byly popsány jednotlivé důchodové systémy z hlediska

jejich základního fungování s důrazem na část doplňkového důchodového zajištění, což je stěžejní pro tuto práci. V úvodu předcházejícímu samotné komparaci musíme naleznout nějaké společné rysy prvků důchodového systému, který budeme moci shodně nazvat a kvantifikovat jako penzijní připojištění. Německý jazyk vyloženě tento pojem nezná, a proto musíme naleznout obdobný produkt dle charakteristických rysů českého penzijního připojištění. Budeme vycházet z předpokladů, že hledané schéma je nějaký jeden produkt, jehož definici můžeme naleznout v zákoně, a že tento produkt je distribuován soukromou institucí (v ČR penzijním fondem). Tyto dva body hrají důležitou roli ve vztahu k zahraničí. Pokud bychom se tedy zaměřili na srovnávání produktů – výsledkem by byla komparace českého penzijního připojištění s německým životním pojištěním, které je součástí třetího pilíře německého důchodového systému. Tento fakt je důležité si uvědomit hlavně v případě, pokud bychom se chtěli vyloženě zaměřit na srovnání pilířů jednotlivých důchodových systémů, jelikož bychom srovnávali nesrovnatelné. V České republice patří penzijní připojištění do druhého pilíře důchodového systému, zato v Německu je druhý pilíř tvořen podnikovým důchodovým zabezpečením a soukromým zabezpečením. Je tedy možné říci, že to, co tvoří jeden pilíř v českém systému, je v Německu rozděleno do dvou částí jednoho pilíře. Tento rozdíl je pro oba systémy zásadní. V práci budou porovnávány režimy dle shodných znaků typických pro české penzijní připojištění. Těmito znaky jsou především – státní příspěvky a daňové výhody. Všechny tyto znaky nalezneme v německém systému pod pojmem Riestrova renta (důchod), která je rozlišena ve dvou rovinách – podnikové a soukromé. Závěrem je tedy konstatování, že výskyt státní podpory je v obou systémech patrný, liší se jen v detailech, které právě budou hlavním předmětem samotné komparace. Jelikož je penzijní připojištění v ČR zcela v režii penzijních fondů, bude i část vlastní práce věnovaná činnosti německých důchodových fondů.

Volba ukazatelů pro porovnání vyplynula z prostudování dostupných zdrojů. V první fázi jsem zvolila ukazatel typický pro penzijní připojištění v České republice a jeho obdobu jsem hledala v Německu.

38


6.1

Zařazení penzijního připojištění do důchodového systému Jak již bylo zmíněno v předchozí kapitole, dodatečné zajištění na stáří (penzijní

připojištění) v Německu je rozčleněno v rámci druhého pilíře do dvou samostatných celků – zvlášť je upraveno z pohledu podniků a zvlášť samotných účastníků. Tato situace má své kořeny v historickém vývoji německého důchodového systému, jelikož až od roku 2002 byl podíl soukromého zaopatření na stáří téměř zanedbatelný a převažovalo podnikové zaopatření na stáří. Česká republika má penzijní připojištění zařazené do druhého pilíře, což je stejné jako v Německu, avšak již více diverzifikováno z pohledu účastníků a podniků není.

6.2

Dobrovolnost Forma dodatečného zaopatření na stáří je v Německu povinná především

z pohledu podniků jako zaměstnavatelů. Zaměstnavatelé zde mají ze zákona povinnost na vytváření tzv. podnikového důchodu. V České republice je tento krok spíše projevem dobré vůle zaměstnavatele, kterého do takovéhoto kroku nenutí žádný zákon. V současnosti ale i v České republice téměř každý zaměstnavatel přispívá svému zaměstnanci na důchod. Nejčastěji to bývá právě do penzijního připojištění nebo dále i životního pojištění. Z pohledu fyzických osob je v České republice stejně jako v Německu zcela dobrovolné, zda budou chtít část svých současných peněžních prostředků někde ukládat již během aktivního života. Státní názor na tuto problematiku je zcela zřejmý a viditelný, především ve formě daňových odpočtů a státních příspěvků. V současnosti, kdy v obou zemích vždy na jednoho důchodce připadá více aktivních obyvatel, je v zájmu státu, aby lidé nespoléhali pouze na výplatu zákonného státního důchodu. Stát své občany k účasti na doplňkovém zaopatřování motivuje různými stimuly – především formou možnosti daňových úspor či výplatou státních podpor. Stát se všemi dostupnými prostředky snaží, aby se systému doplňkového zaopatření účastnilo co nejvíce obyvatel země.

39


6.3

Státní dohled, bezpečnost Jak u českého, tak i u německého zajištění na stáří je tato problematika chráněna

státním legislativním dozorem. Všechny subjekty a produkty, které jsou nabízeny na trhu doplňkového zaopatření, musí splňovat kritéria, která jsou definována v zákoně. V obou případech má státní dohled zajistit, aby prostředky, které si účastník ukládá na své dodatečné zaopatření na stáří, mu byly řádně vyplaceny. Důležitými hledisky je tedy transparentnost a bezpečnost tohoto systému. Tento fakt vyplývá ze samotné podstaty zajištění se na stáří, což musí představovat jistotu pro účastníky. Jelikož zde není žádná státní garance navrácení vložených finančních prostředků účastníky do finančních ústavů, protože fondy hospodaří s velkými finančními objemy, které by stát nemohl garantovat, musí být kontrola fondů několikastupňová, aby byla zajištěna vysoká míra bezpečnosti uložených finančních prostředků. Několikastupňová kontrola představuje kontrolu počínaje Ministerstvem financí, Ministerstvem práce a sociálních věcí, depozitářem, popřípadě Komisí pro cenné papíry, či Českou národní bankou (od 1. 4. 2006). Také je třeba zmínit činnost Důchodově pojistného spolku v Německu a jeho obdoby Asociace penzijních fondů, které hájí zájmy všech účastníků na trhu doplňkového zaopatření na stáří.

Zákonná úprava: V České republice je penzijní připojištění produktem finančního trhu, jehož problematika je prováděna dle zákonu č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů. V tomto zákoně je přesně definováno co je penzijním připojištěním, kdo může být účastníkem, jaké jsou povinnosti penzijních fondů, výši státních příspěvků a daňových výhod aj. V Německu je problematika dodatečného zaopatření na stáří upravena Sociálním zákoníkem SRN, konkrétně v jeho šesté hlavě.

40


6.4

Státní příspěvek Významná státní podpora oblasti spoření na stáří je viditelná u vlád obou států.

Státní podpora v České republice byla zavedena v roce 1994, její vznik souvisel se vznikem samotného systému penzijního připojištění. Na státní příspěvek má účastník nárok až po splnění zákonem daných kritérií. V Německu se na tento zásadní krok čekalo až od roku 2002. Význam státní podpory je patrný v Německu, jelikož v době předcházející roku 2002 tvořilo soukromé zaopatření na stáří pouze 10 % z celkového podílu pilířů na důchodovém systému. Právě díky zavedení státní podpory v poslední době zažívá soukromé zajištění na stáří nebývalého rozmachu (za rok 2006 bylo v Německu uzavřeno více než 2,4 milionu nových smluv na soukromé důchodové zajištění).

6.4.1 Konstrukce státního příspěvku

Pokud se zaměříme na konstrukci výpočtu státního příspěvku, nalezneme zde odlišnosti. Výše německého Riestrova příspěvku závisí na výši plateb na soukromé dodatečné zajištění. Zákon stanovuje základní výši (v % z hrubé mzdy), kterou když občan přispívá do systému dodatečného zaopatření, bude mu dle ní vyměřen i státní příspěvek, který má právě při tomto procentu základní hranici. Konstrukce příspěvku je tedy jednoduchá, výše státního příspěvku nemá přesně stanovené hranice. Dále je důležité, že v Německu se do státního příspěvku započítává i příspěvek na každé dítě, na které byl obdržen přídavek v předcházejících letech. Celková výše státního příspěvku tak v určitých případech může být výrazně navýšena. Naproti tomuto systému stojí český systém, který má pevně definované hranice, mezi kterými se státní příspěvek pohybuje (minimálně může účastník obdržet 50 Kč/měsíc, maximálně 150 Kč/měsíc). Výše státního příspěvku má dvě složky: fixní a poměrnou. Výše obou složek je závislá na výši příspěvku účastníka. Celkem je rozlišeno 5 tarifních skupin (viz Tabulka 3) na základě výše příspěvku účastníka, dle nichž se stanovuje fixní a k ní poměrná část státního příspěvku. Státní příspěvek se poskytuje pouze ve vazbě na platbu dodatečného zaopatření na stáří.

41


6.4.2 Výplata příspěvku

V Německu bývá příspěvek vyplácen a připisován na účet účastníka vždy jednou ročně, a to po splnění daných kritérií a na příspěvek vzniká nárok účastníkovi i pokud za něj platí do systému doplňkového zabezpečení zaměstnavatel. V České republice tomu tak není, přiznání příspěvku se váže pouze na platbu účastníka. V České republice probíhá připisování příspěvků měsíčně.

6.4.3 Komparace výše státních příspěvků ČR a Německa

V následující tabulce (Tabulka 5) přepočteme jednotlivé výše ročních státních podpor na srovnatelnou měnu – CZK. Přepočet bude prováděn s použitím kurzu České národní banky platného dne 22. 3. 2007 ve výši 27,985 CZK/EUR. Je třeba mít na vědomí, že porovnáváme základní výši německé státní podpory a českou maximální možnou podporu. Tento přepočet je prováděn pouze pro ilustraci, jelikož do výpočtu není zahrnuta oddílná životní úroveň srovnávaných zemí. Také pracujeme s faktem, že v současné době není známé nějaké budoucí navýšení státních příspěvků u penzijního připojištění v České republice.

Tabulka 1: Výše roční státní podpory (v Kč) Německo (základní) Rok

Česká republika (maximální)

Základní

Příspěvek

příspěvek

na dítě

2007

1 800

3 190,3

3861,9

2008

1 800

4 309,7

5177,2

Zdroj: vlastní práce

Z Tabulky 5 je zřejmé, že v Německu je podpora dodatečného zajištění na stáří výraznější, k čemuž také přispívá i fakt výplaty příspěvků na děti, který je do tohoto dodatečného systému zakomponován a zohledněn. Je zde také zajímavá možnost 42


zvýšení státního přípěvku v případě, že účastník do systému dodatečného zaopatření přispěje více, než je základní hranice (4 %), což přináší dynamičnost do systému Riesterových příspěvků.

Výhody a nevýhody státních příspěvků v ČR Výhodou pro účastníka může být měsíční připisování státních příspěvků. Právě konstrukce výpočtů příspěvků a především existence státních příspěvkových hranic může přinášet administrativní zjednodušení celkové oblasti. Český systém státních podpor však postrádá nějaký motivační prvek – pomineme-li už tak nižší úroveň státních příspěvků, především je zde omezená hranice výše státního příspěvku, a lidé tak necítí maximální státní podporu při soukromém zajištění na stáří. Celý systém takto může působit zkostnatěle, nedynamicky.

Výhody a nevýhody státních příspěvků v Německu Výhodou je zde neexistence horní či dolní hranice pro výši státních podpor, a zcela tak záleží na iniciativě samotného účastníka, jak velká mu bude připsána státní podpora. Příznivé je také zohlednění účastníků s dětmi, na které pobírají přídavky. Z tohoto gesta je maximálně patrná úloha tzv. sociálního státu, jak si Německo vytyčuje v ústavě. Snad právě díky blízkému datu vzniku těchto zásad (rok 2002) je v této oblasti vidět dynamičnost, modernost, funkčnost a účelnost. V české legislativě je volněji vytyčeno, kdo se může účastnit penzijního připojištění (viz kapitola 5.3.1) a tím splnit základní předpoklad pro přiznání státního příspěvku. V německé legislativě jsou přesně vymezeny profesní skupiny (viz Kapitola 4.3.2), které mají či nemají na státní příspěvek nárok, což by mohlo být bráno jako nespravedlnost pro účastníky, motivace jen pro vybrané, administrativní zátěž, tedy celkové zesložitnění systému.

43


6.5

Daňové zvýhodnění Obě země nabízí pro subjekty přispívající do systému možnost daňových

odpočtů od základu daně. Tyto podmínky se liší dle povahy platícího subjektu, tzn. zda se jedná o fyzickou osobu či zaměstnavatele. Obě tyto problematiky budou rozebírány odděleně. Zavedení možnosti daňového zvýhodnění vzniklo především na státní popud řešit nepříznivou situaci demografického vývoje. Zavedení těchto výhod je výhodné jak pro stát, tak i fyzické osoby a zaměstnavatele. Stát touto cestou řeší nedostatečnou sociální úlohu státního důchodu a fyzické osoby a zaměstnavatelé jsou motivováni při doplňkovém zaopatřování na stáří, a také tyto jejich výdaje jsou alespoň nějak kompenzovány. V České republice byla možnost daňových odpočtů v souvislosti s dodatečným zaopatřením na stáří uzákoněna až v roce 2000 (na základě novely zákona č. 170/1999 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem), v Německu až po proběhlé Riestrově reformě, tedy od roku 2002.

6.5.1 Komparace daňového zvýhodnění fyzických osob

Legislativně je systém daňového zvýhodnění shodný – v obou případech se jedná o odpočet příslušné části od základu daně. Zásadním rozdílem je konstrukce výpočtu výsledného daňového odpočtu. Zatímco v České republice si mohou osoby snížit základ daně až v případě, že zaplatí za zdaňovací období více než 6 000 Kč na penzijním připojištění, tak v Německu si výši daňového odpočtu stanovují poměrně dle výše zaplacených příspěvků vzhledem k základnímu minimálnímu osobnímu vkladu (minimum personal contribution). V České republice existuje minimální a maximální výše možných odpočtů, v Německu existuje maximální hranice, která je snižována stejným koeficientem, který se užívá pro stanovení výše státní podpory. Výše těchto odčitatelných položek v obou systémech není odvislá od výše individuálního příjmu. V obou případech se daňový odpočet uplatňuje zpětně při ročním zúčtování – nelze proto snížit výši měsíčních záloh. Dále je společné, že nárok na daňový odpočet

44


vzniká pouze v případech, že příspěvky musí být složeny za příslušné zdaňovací období, a také platbu musí provést sám účastník. Finanční úřad v Německu automaticky kontroluje vzájemný poměr finanční úspory a státních příspěvků. V případě, že je daňový odpočet vyšší jak státní podpora, finanční úřad tuto převyšující část vyplatí jako zpětnou daňovou platbu. Přepočet pro přibližný nástin o skutečné výši maximálně možného daňového odpočtu ve srovnatelné měně (opět CZK) bude proveden dle kurzu České národní banky platného dne 22. 3. 2007 ve výši 27,985 CZK/EUR.

Tabulka 2: Výše maximálně možných ročních daňových odpočtů (v Kč) Rok

Česká republika

Německo

2007

12 000

49 169,7

2008

12 000

58 768,5


Výhody a nevýhody v ČR Účastník může přehledně zjistit z jedné tabulky na jaký odpočet má nárok a tím, že je stanovena minimální a maximální hranice, přibližně ví, co od toho může očekávat. Na druhou stranu, pokud by byla posunuta horní hranice nebo nebyla stanovena vůbec, mohlo by to být pro účastníka zajímavé. Také by systému neuškodilo, kdyby obsahoval nějaký prvek (koeficient), který by jej zdynamičtil a trošku přiblížil meziročnímu vývoji cenové hladiny v České republice, aniž by byl tento krok závislý na každoroční zákonné novelizaci.

Výhody a nevýhody v Německu Výhodou může být pružnost systému vždy v danou chvíli, jelikož už při zavedení tento systém počítal s faktem, že po nejbližší dobu budou zvedány až do roku 2008 vždy ve dvouletých cyklech maximální možné výše daňových odpočtů.

45


6.5.2 Komparace daňového zvýhodnění právnických osob

Zaměstnavatel v Německu má ze zákona povinnost od roku 2002 podílet se na vytváření doplňkového zaopatření na stáří pro své zaměstnance. V tomto případě má na výběr z pěti možností, kam peníze zaměstnanci ukládat, aby mu u toho vznikla možnost odpočtů od základu daně. Samotná volba, kam budou peníze směřovat, závisí na zaměstnanci a jeho dohodě se zaměstnavatelem. V České republice již tak pestrý výběr není, existují především dvě schémata vhodná pro zajištění na stáří, která v sobě obsahují možnost státní podpory ve formě daňových úspor. Pokud jsou příspěvky v Německu investovány do jednoho z pěti státem podporovaných schémat, není stanoveno do jaké minimální výše, je možné si odečíst až čtyři procenta hranice příspěvkového limitu ze zákonného důchodového zajištění (byla stanovena maximální hranice 2525 euro, která byla navýšena od roku 2005 na 4320 euro). Závěrem je tedy shrnutí, že zaměstnavatel v Německu si může uznat daňový odpočet na jedno podnikové pojištění jednoho zaměstnance do výše 4 320 euro. V České republice se výše daňově uznatelného příspěvku jako výdaje zahrnutého do nákladů pohybuje na úrovni tří procent z vyměřovacího základu (hrubé mzdy) zaměstnance. Tento tříprocentní limit se počítá vždy ke mzdě za každý měsíc, každého zaměstnance zvlášť. Platba příspěvků se nesmí objevit ve výkonech zaměstnavatelů, tzn. nejsou součástí mzdy, z čehož vyplývá, že tyto placené příspěvky jsou osvobozeny od daní.

Přepočet pro přibližný nástin o skutečné výši maximálně možného daňového odpočtu u právnických osob na jedno podnikové pojištění ve srovnatelné měně (opět CZK) bude proveden dle kurzu České národní banky platného dne 22. 3. 2007 ve výši 27,985 CZK/EUR a bankovní poplatky při přepočtu nejsou brány v úvahu. Výsledné hodnoty tohoto přepočtu jsou zobrazeny v Tabulce 7. Tyto hodnoty nelze úplně srovnávat, jelikož do výpočtu se nepromítají žádné prvky, které by zohledňovaly rozdílnou životní úroveň jednotlivých zemí.

46


Tabulka 3: Výše daňového odpočtu na podnikové pojištění jednoho zaměstnance

Rok

2007

Česká republika

Německo

(sazba)

(maximálně)

3 % hrubé měsíční mzdy

4320 euro /rok (120 895,2 Kč/rok = 10 074,6 Kč/ měsíc)


V české legislativně není právně povinné pro zaměstnavatele spořit na důchod svých zaměstnanců, a tak jim alespoň stát vychází vstříc v tomto konání možností daňových odpočtů, které nejsou nějak omezeny fixními hranicemi a záleží vždy na výši hrubé mzdy zaměstnance.

Výhody a nevýhody v ČR Možnost daňového odpočtu za platbu penzijního připojištění svých zaměstnanců musíme brát už samotné jako výhodu. V České republice má možnost zaměstnavatel zvolit ze dvou spořících produktů finančního trhu, u kterých mu vzniká nárok na tento odpočet. Samotná konstrukce výpočtu daňového odpočtu se může zdát spravedlivější, jelikož je zde v přímé úměře výše přispívané částky a výše daňových odpočtů, bez jakéhokoliv dolního či horního limitu.

Výhody a nevýhody v Německu U německého systému mají zaměstnavatelé nevýhodu, že se mohou nanejvýše přiblížit maximální hranici výše daňového odpočtu, kterou již nepřekročí. Nic je tedy nemotivuje svým zaměstnancům případně nějak nadstandardně spořit na stáří. Na druhou stranu je třeba podotknout, že zaměstnanci mají právě v Německu právní nárok na tvorbu podnikového důchodu, který ve stáří bude použit na zlepšení jejich životní úrovně.

47


6.6

Penzijní fondy V České Republice je systém v této oblasti více průhlednější a přehlednější, což

vychází ze samotné podstaty penzijního připojištění jako přesně definovaného produktu. K 30. 3. 2007 působilo v ČR 10 penzijních fondů. Volba mezi jednotlivými fondy probíhá především dle jejich jména a kvality akcionářů, počtu účastníků (tzv. velikost fondu), a také výnosnosti, kterou svým účastníkům nabízí. Dále mohou být zohledněny provozní náklady, depozitář fondu, či jiné doplňkové výhody. V Německu si mohou občané volit dle různého investičního zaměření fondů, a proto je zde situace velmi nepřehledná. Účastník si zde může vybrat z různých typů fondů – např. akciové fondy, důchodové fondy, smíšené fondy. Dle názvu je možné považovat jako nejbližší českému penzijnímu fondu fond důchodový, který investuje převážně do pevně úročených cenných papírů a je tudíž značně bezpečný. V rámci bezpečnosti ještě fond rozkládá finanční prostředky do cenných papírů s různou dobou splatnosti a také se pohybuje na různých trzích (např. fond investující na eurových trzích je méně rizikovější než fond, který investuje mezinárodně). Díky své bezpečnosti přináší důchodový fond menší zisky. V Německu se při volbě typu fondu většinou nelze rozhodovat nejen podle výše výnosů, ale je třeba brát na zřetel míru rizika. Volba fondu je tedy značně ovlivněna postojem účastníka k riziku, zda bude preferovat nižší zisky a větší bezpečnost, či vyšší zisky a vyšší riziko.

Výhody a nevýhody v ČR Velkou výhodou v České republice mají účastníci především ve snadnější volbě subjektu (penzijního fondu), u kterého si budou spořit na stáří. Rozhodování o volbě penzijního fondu je usnadněno menším počtem penzijních fondů působících v České republice. Dále je zákonem stanoveno, kam bude fond jejich prostředky umisťovat, a proto tedy téměř nemusí brát v úvahu investiční riziko. Tato výrazná legislativní ochrana je z důvodu nepojistitelnosti vkladů účastníků.

48


Výhody a nevýhody v Německu V Německu je orientace účastníka složitější, jelikož zde účastník volí mezi fondy různých typů. Pokud se podíváme na důchodové fondy, které by mohly být nejbližší našim penzijním fondům, tak jich na německém trhu napočítáme přes třicet. Tento fakt může být složitý pro orientaci, a proto rozhodování o volbě důchodového fondu probíhá často ve spolupráci s odborníky. Na trhu penzijních fondů se tak může projevovat větší konkurenční boj, který může vyústit v tlak na zvyšování kvality poskytovaných služeb.

49

7 Diskuse a výsledky

7

Diskuse a výsledky V České republice je oblast důchodové reformy velmi často zmiňovaným

tématem nejen ve vládních kruzích, ale také u médií a občanů. Poslední drobná reforma v oblasti penzijního připojištění proběhla v České republice v roce 2000 a je tedy nezbytné nějakého dalšího ozdravného kroku. Tento úkon by se měl týkat nejen drobné úpravy zákonného důchodového systému, ale i penzijního připojištění, jako doplňkového schématu zaopatření na stáří. Při reformním úsilí by čeští politici mohli hledat inspiraci v zahraničí. A právě v této kapitole bude uceleně srovnána oblast doplňkového zaopatření na stáří České republiky a Německa. Výsledkem by mohla být přínosná doporučení pro legislativní změny v této oblasti a tím docílení efektivnějšího nastavení systému. Obě schémata (penzijní připojištění a Riestrova renta) náleží do druhých pilířů jednotlivých důchodových systémů. Pokud se podíváme na celou problematiku pohledem účastníka – fyzické osoby, tak nově vytvořený systém by mu měl nabídnout co nejvíce motivačních podnětů pro využívání tohoto schématu. Účastník by oceňoval možnost neomezeného zohlednění výše státních podpor v závislosti na placeném příspěvku. Pokud bude jedinec využívat penzijní připojištění v České republice, tak je výplata státního příspěvku ohraničená dolní a horní mezí, což je méně motivující k ukládání vyšších částek, než které přísluší maximální výši vypláceného příspěvku. Naopak v Německu je stanovena základní hranice a vyplácený příspěvek se pohybuje v poměru k ní. Oblast způsobu konstrukce a výplaty příspěvku je atraktivněji nastavena v Německu. Další oblastí, zajímavou pro jedince, je možnost daňových odpočtů. V České republice je tento systém nastaven s minimální a maximální možnou hranicí a opět se zde projevuje jistá demotivace účastníka k ukládání si vyšších částek, které již nemají žádný daňový efekt. V Německu je tato problematika ošetřena obdobně jako u výpočtu výše státního příspěvku – existuje zde maximální hranice vztažená k základní výši placeného příspěvku a poměrně od ní se stanovuje výše daňového odpočtu. Větší počet a rozmanitost fondů je patrná v Německu, což je důsledkem většího trhu oproti České republice. Dalším úhlem nazírání na tuto problematiku je očima právnické osoby, tedy podniku. V Německu je pestřejší škála možností ukládání peněz zaměstnanců a zároveň nepřijití o možnost daňového zvýhodnění. V České republice se výše daňového odpočtu

50


stanovuje procentuálně z hrubé mzdy zaměstnance, v Německu naopak existuje maximální možná hranice vztahující se na platbu základní procentní částky, a dle skutečné výše placeného přípěvku je pak poměrně stanoven výsledný odpočet. Pozitivem v Německu zajisté je, že na platbu zaměstnavatele se vztahuje výplata státního příspěvek, který už ale zaměstnanec neobdrží v souvislosti se svou platbou Riestrova důchodu. Pokud se na to podíváme očima státu, tak výsledné schéma musí být takové, aby bylo proveditelné vzhledem k výši státního rozpočtu. Na místě je tedy stanovení limitních hranic, které zabezpečí určitou jistotu pro stát.

Závěrečné zhodnocení obou systémů se bude opírat o Tabulku 8. Zde jsou podrobeny stručné komparaci základní prvky jednotlivých schémat. Celé srovnání je pro úplnost potřebné zahájit od srovnání jednotlivých systémů. Důchodový systém Německa se člení do tří pilířů – státní důchodové pojištění, doplňkové zaopatření na stáří (Riestrova renta) a soukromého zaopatření na stáří (reprezentováno především životním pojištěním). V České republice se důchodový systém dělí do dvou pilířů – státního důchodového pojištění a penzijního připojištění, které je zcela typickým produktem českého finančního trhu a ve světě nemá své jmenovité obdoby. V Německu je platba do státní důchodové pokladny nižší než v České republice a podílí se na její platbě stejným dílem zaměstnanec a zaměstnavatel. Naopak v České republice se na výši příspěvku podílí vyšším podílem zaměstnavatel než zaměstnanec. Doplňková schémata byla zavedena v jednotlivých zemích z v rozdílných letech, což by v případě České republiky mohlo postrádat aktuálnost a větší potřebu oživení. Obě schémata obsahují výplatu státních příspěvků a možnost daňových odpočtů. Oba tyto režimy se ale zakládají na jiné konstrukci, která je jinak výhodná pro účastníky (fyzické osoby či podniky) nebo stát. Právě z těchto konstrukčních odlišností by mohl čerpat nově upravený systém penzijního připojištění České republiky. Právě dynamické prvky poměrného výpočtu výše státních příspěvků a daňových odpočtů by mohly být významně motivující.

51


Tabulka 4: Výsledná komparace ke stavu 1. 1. 2007 Ukazatel srovnání Vznik penzijního připojištění

Název

Česká republika

Německo

1994

2002

Penzijní připojištění se státním příspěvkem

Riestrova renta

2.

2.

upraveno dohromady pro

zvlášť podniková nebo

podniky a fyzické osoby

soukromá oblast

Zákon č. 42/1994 Sb.

Sociální zákoník SRN

ano

ano

Zařazení do pilířů důchodového systému

Zákonná úprava

Státní příspěvky 50 až 150 Kč/rok

Daňové úlevy u fyzických osob

Daňové úlevy u právnických osob

114 euro/rok (základ) + příspěvek na dítě

ano

ano

6000–12000 Kč/rok

1757 euro/rok (základ)

ano

ano

odpočet od základu daně 3 % z hrubé mzdy

4320 euro/rok (základ)

zaměstnance Minimální výše příspěvku účastníka

Přiznání dávek

100 Kč/měsíc

50 euro/rok (u Rentenfonds)

min. 5 let spoření,

min. 5 let spoření,

věk 60 let

věk 60 let


52

8 Závěr

8

Závěr Dle odhadů má v roce 2050 žít v Evropě přibližně o deset miliónů lidí méně,

z nichž třetinu budou tvořit lidé v neproduktivním věku. Tato výhledová situace by mohla být podnětem pro Evropské země již nyní k zahájení státních reforem, souvisejících s úbytkem a stárnutím obyvatelstva. Právě ve fungování penzijního systému se tento trend negativně projeví. Jednou z možností, jak zmírnit dopady stárnutí populace a zvýšit tak stabilitu penzijního systému, je zvýšení zaměstnanosti. V rámci Evropské unie byla v roce 2000 definovaná tzv. Lisabonská strategie, která měla za hlavní cíl zvýšení zaměstnanost na úroveň 70 % do roku 2010 a dále více investic nasměrovat do vědy a výzkumu, čím by se zvýšila pružnost pracovních trhů. Penzijní systém má za úkol nabídnout jedinci možnost zajištění životního standardu v neproduktivním věku, tedy v důchodu. Pokud se podíváme po skladbě jednotlivých systémů napříč Evropou zjistíme, že téměř nenalezneme žádný totožný a jen velmi těžko bychom také hodnotili, který z nich je pro obyvatele dané země ekonomicky lepší či horší. Důchodové systémy v rámci Evropské unie nejsou doposud harmonizovány, tudíž řešení důchodové problematiky je v plné režii jednotlivých států. Všeobecně je možné říci, že by lidé měli mít na paměti, že dnešní penzijní systém nezaručí dostatečně příjmy v době, kdy si budou chtít užívat zaslouženého důchodu, a proto je nutné vytvářet si i soukromé prostředky, ze kterých budou ve stáří čerpat. Ze statistiky vyplývá, že v roce 2005 na každého důchodce připadali tři pracující, v roce 2050 by to mělo být méně než dva lidé v produktivním věku na každého člověka nad 65 let. Lidé si tento demografický trend uvědomují, a proto stále více využívají cesty doplňkového zaopatření na stáří. Za poslední roky se zvyšuje počet klientů penzijních fondů i objemu příspěvků, které proudí na jejich konta. Samotný systém penzijního připojištění v České republice je nastaven správně, ale dle zjištění této práce by mohl v sobě obsahovat dynamizující prvky, vázající se na výši ukládaných částek, které by jej více aktuálně přizpůsobovaly vývoji cenové hladiny v zemi, bez nutnosti častějších zákonných úprav. Důležité pro jeho další vývoj bude reforma důchodového systému, která je velmi ožehavým a často zmiňovaným tématem. V Německu zásadnější reforma proběhla v roce 2002, Česká republika na ni stále čeká. V současnosti také není vidina, že by Evropská unie nějak výrazněji měla zasahovat do důchodových systémů

53

8 Závěr

jednotlivých členských států, a důchodovou problematika tak plně nechává v jejich režii. Doplňkové systémy spoření na stáří umožňují během 15 let naspoření prostředků na stáří ve výši 10–20 % k důchodu z průběžného systému. Doba minimální účasti na penzijním připojištění či Riestrově rentě je 5 let. Minimální hranice vzniku nároku na státní podporu (příspěvek či daňový odpočet) vzniká v České republice při úložkách 100 Kč/měsíc, v Německu je částka stanovena na 50 eur/rok. Aby byla maximálně využita státní podpora tohoto způsobu spoření, musí účastník v České republice přispívat na své penzijní připojištění 500 Kč/měsíc, v Německu je to přinejmenším pro rok 2007 výše 3 % z hrubé mzdy jedince. Jelikož se jedná o dobrovolné spoření na stáří může do jednotlivých schémat vstoupit jedinec, který dosáhl věku 18 let. V případě cizinců je v České republice pro dosažení přiznání státních výhod podmínka účasti na veřejném zdravotním pojištění ČR a trvalé bydliště na území členského státu Evropské unie. V Německu vzniká nárok na výhody cizincům platících si důchodové pojištění a daň z příjmů na území tohoto státu. Situace na trhu penzijního připojištění a Riestrovy renty je značně odlišná. I když státní podpora tohoto systému vychází se shodných bodů, tak konstrukce výpočtu výše jednotlivých výhod je jiná. Také značnou rozdílnost je možné spatřovat v oblasti penzijních fondů. Díky státnímu legislativnímu dohledu se jedná všeobecně o velmi bezpečnou formu spoření na stáří, kdy mají účastníci minimálně garantovánu výplatu vložených finančních prostředků a také po splnění kritérií možnost využití státních subvencí.

54

9 Seznam tabulek a příloh

9

Seznam tabulek a příloh

Tabulky Tabulka 1: Výše státních příspěvků v Kč/měsíc....................................................19 Tabulka 2: Výše nezdanitelné části základu daně (v Kč) ......................................20 Tabulka 3: Vývoj výše státních příspěvků.............................................................35 Tabulka 4: Maximální částky zahrnuté do nákladů...............................................36 Tabulka 5: Výše roční státní podpory (v Kč) ........................................................42 Tabulka 6: Výše maximálně možných ročních daňových odpočtů (v Kč)............45 Tabulka 7: Výše daňového odpočtu na podnikové pojištění jednoho zaměstnance .......47 Tabulka 8: Výsledná komparace ke stavu 1. 1. 2007 ............................................52

Přílohy Příloha 1: Seznam Rentenfonds v Německu k 30. 1. 2007 .................................587 Příloha 2: Seznam penzijních fondů v České republice k 31. 3. 2007 ..................58 Příloha 3: Seznam přidružených členů APF ČR k 31. 3. 2007 .............................59

55

10 Seznam použité literatury

10 Seznam použité literatury [1]

Betriebliche und Private Alterversorge

[online]. [cit. 2007-15-03]. Ihr

Informationsportal főr Versicherungen und Finanzen. Dostupné na internetu: . [2]

Důchodové pojištění [online 2006-02-03]. [cit. 2007-12-03]. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dostupné na internetu: .

[3]

Kurzovní lístek ČNB [online]. [cit. 2007-23-03]. Kurzovní lístek ČNB. Dostupné na internetu: .

[4]

LAŠTŮVKOVÁ, P. Analýza penzijního připojištění V České republice a na Slovensku. Diplomová práce. Brno: MZLU Brno, 2006. 78 s.

[5]

PETERKOVÁ, J. Systém penzijního připojištění v ČR. Bakalářská práce. Brno: MZLU Brno, 2005. 78 s.

[6]

Rente [online]. [cit. 2007-02-03]. Bundesministeriun főr Abreit und Sociales. Dostupné

na

internetu:

rente.html> [7]

RentenFonds Test – Top 10 liste [online]. [cit. 2007-22-03]. Dostupné na internetu: .

[8]

Seznam členů APF [online]. [cit. 2007-20-04]. Asociace penzijních fondů ČR. Dostupné na internetu: .

[9]

ŠULC, J. Penzijní připojištění. 2. aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Grada Publishing, 2004. 196. ISBN 80-247-1433-7.

[10]

Sociální zákoník SRN

[11]

Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením

56

11 Přílohy

11 Přílohy Příloha 1: Seznam Rentenfonds v Německu k 30. 1. 2007 Název

Počet 1.

Activest Investmentgesellschaft

2.

Allianz Invest KAG

3.

AmpegaGerling Investment

4.

BAWAG Incest

5.

BL SICAV

6.

Carl Spänger KAG

7.

Crédit Agricole Asset Management

8.

Deka Investment

9.

Dexia asset Management

10.

DWS Investment

11.

Erste Sparinvest KAG

12.

Fortis Investment

13.

Franclin Tempeklton Investment

14.

Frankfurt Trust Investment

15.

Generali

16.

INVESCO GT Asset

17.

Investeringsforeingen Sydinvest International

18.

Janus World Funds

19.

Julius Bär

20.

KBC Bank

21.

Keller fonds KAG

22.

LiLux Management S.A.

23.

Mediolanum International

24.

Melon Global Investments Limited

57

11 Přílohy

25.

Mőnchener Kapitalanlage

26.

Oppenhaim KAG

27.

Raiffesen Capital Management AG

28.

SEB Asset Management

29.

Schelhammer& Schattera

30.

Threadneedle

31.

Union Investment

32.

Universal Investment

33.

Volksbanken- KAG

Zdroj: http://www.testberichte.de/r/test-note/1105-5-0-0/geldanlage-rentenfonds.html

Příloha 2: Seznam penzijních fondů v České republice k 31. 3. 2007 Počet

Název

1.

Allianz penzijní fond, a.s.

2.

AXA penzijní fond, a.s.

3. 4.

ČSOB PF Progres, a.s. ČSOB PF Stabilita, a.s.

5.

Generali penzijní fond, a.s.

6.

ING Penzijní fond, a.s.

7.

PF České pojišťovny, a.s.

8.

PF České spořitelny, a.s.

9.

PF Komerční banky, a.s.

10.

Zemský PF, a.s.

Zdroj: APF ČR

58

11 Přílohy

Příloha 3: Seznam přidružených členů APF ČR k 31. 3. 2007 Pořadí

Název

1.

Deloitte Advisory s. r. o.

2.

KPMG Česká republika, s. r. o.

Zdroj: APF ČR

59

Komparace penzijního připojištění v České republice a Německu

Recommend Documents