Obsah
Komňa čp.109 a Šumice čp.156 – dvě stodoly s dřevěnou drážkovou konstrukcí J. Bláha, M. Kloiber, M. Rybníček
9
Oplakávání Krista z Napajedel M. Hamsíková
15
Příspěvek k poznání historických rozvodů v Květné zahradě v Kroměříži L. Křesadlová, J. Janál
19
Inventář pozůstalosti po Bernardu Divišovi Petřvaldském z Petřvaldu z roku 1644 D. Janiš
27
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mařaticích N. Komendová
33
Nepublikovaný popis Podzámecké zahrady v Kroměříži L. Křesadlová
40
Drobné sakrální stavby na Kroměřížsku – tajemná Boží muka v Dřínově M. Nováková
65
Tradiční lidové stavitelství vybraných obcí okresu Uherské Hradiště J. Novosad
70
Ze stavebních dějin dvou domů na Velkém náměstí v Kroměříži J. Štětina
88
Poznámka k možnému technickému řešení uzavírání vstupní věže hradu Lukově ve středověku R. Vrla
105
Obrazová příloha
114
Varia
124
Komňa čp. 109 a Šumice čp. 156 – dvě stodoly s dřevěnou drážkovou konstrukcí Jiří BLÁHA, Michal KLOIBER, Michal RYBNÍČEK
Obr. 1 Komňa (okres Uherské Hradiště), stodola u domu čp. 9 v Komni, celkový pohled od západu
V roce 2008 byly na Uherskohradišťsku dendrochronologicky datovány dvě stodoly původně náležející k hospodářskému zázemí domů situovaných v tradičně utvářené vesnické zástavbě. Obě stavby jsou historicky cennými památkami, zejména díky dřevěné konstrukci stěn, která je pro tento kraj poměrně typická. Jde o kombinaci roubení (nárožního přeplátování) a drážkové konstrukce s vertikálními nosnými sloupy. Drážková konstrukce stěn používaná až do nedávné doby především pro dřevěné hospodářské stavby ve vernakulárním prostředí měla na našem území mnohasetletou tradici. V období raného středověku šlo dokonce patrně o jednu z vůbec nejrozšířenějších stavebních technik. Základem drážkové konstrukce jsou svislé nosné sloupy, nejčastěji hraněného profilu, zaražené přímo do země nebo začepované do vodorovných prahových trámů. Tyto sloupy jsou opatřeny podélnými drážkami, do nichž se postupně zasouvají výplně stěn tvořené většinou vodorovně kladenými trámky, tyčemi nebo deskovými prvky (fošny, prkna). Výplňové prvky jsou na obou koncích přitesány tak, aby pokud možno přesně zapadaly do připravených drážek. Obliba tohoto konstrukčního systému spočívala především v jednoduchosti výroby a stavby – nebyly nutné žádné sofistikovanější tesařské spoje. Pro výplně bylo možné použít i velmi různorodý materiál včetně mírně zakřivených nebo velmi tenkých prvků. Při opravách a úpravách bylo možné prvky v jednotlivých sekcích vyměňovat podstatně snadněji než u čistě sru-
9
Příspěvek k poznání historických rozvodů vody v Květné zahradě v Kroměříži Lenka KŘESADLOVÁ – Jiří JANÁL
Obr. 1 Půdorys Květné zahrady s vyznačením sítě rozvodů vody podle J. van den Nypoorta [ex Zatloukal (ed.) 2008, index 32] s vyznačením dokumentovaného místa v roce 2008.
Abstrakt Na ploše Květné zahrady se nachází několik dílčích vodovodních soustav rozdílného stáří. Jejich vedení je známo především z historických plánů od J. van den Nypoorta (1691), A. Archeho (polovina 30. let 19. století) a plánu kroměřížského vodovodu z roku 1857. Trasování dnes již nepoužívaných rozvodů vody se občas projevuje propadnutím části nadloží po destrukci zaklenutí kanálu. Část rozvodu vody byla dokumentována při zjišťovacím archeologickém výzkumu v tzv. Holandské zahradě. V roce 2008 byl dokumentován úsek vodovodu mezi rotundou a Fontánou Tritonů. V srpnu 1664 přichází do Kroměříže nový biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna (1664–1695). Ve městě zpustošeném třicetiletou válkou se rozhodl vybudovat nejen reprezentativní zámecké sídlo, ale také zahradu dle současných vzorů. Pro nedostatek vhodných ploch v blízkosti zámecké budovy byla nová zahrada situována za hradby města do prostoru staré štěpnice u předměstské osady Štěchovice. Plány zahrady začal vytvářet architekt Filiberto Luchese (1606–1666), po něm úkol převzal Giovanni Pietro Tencalla (1629–1702). Kroměřížský Libosad byl koncipován jako osově symetrická formální zahrada na půdorysu obdélníka o rozměrech 485×300 metrů. Tvořily jej dvě části – květnice se špalíry a broderiovými záhony a štěpnice s výsadbou ovocných stromů, vybudované v letech 1665– 1675. Hlavní partie doplňoval rozlehlý obdélníkový bazén při vstu-
19
Dny konzervátora v roce 2008
Obr. 1 Před Národním domem v Prostějově.
22. února. 2008 byl uspořádán Den konzervátora v Prostějově, který zahrnoval prohlídku historického jádra města, komentovanou prohlídku budovy Národního domu a nedalekého hradu a zámku Plumlov. Naše spolupracovnice Nelly Komendová byla odborným garantem památkové obnovy Národního domu, a tak jsme měli komentář vystihující nejpalčivější problémy obnovy této významné kulturní památky. Národní Dům v Prostějově byl projektován a postaven během prvního desetiletí 20. století. Autorem projektu i interiérového řešení byl architekt Jan Kotěra, který zde vytvořil výjimečný secesní společenský a divadelní prostor. Na výtvarném řešení Národního
Obr. 2 Účastníci odborné exkurze v interiéru Národního domu v Prostějově.
124
domu se také podíleli významní čeští umělci, které si Kotěra přizval ke spolupráci: malíři Jan Preisler a František Kysela a sochaři Stanislav Sucharda, Bohumil Kafka a Karel Petr. Stavba Národního domu byla významnou národní a společenskou událostí. Původní architektonický vzhled stavby, především v jeho interiéru, byl však necitlivými zásahy, které navrhl Emil Tranquillini v letech 1942– 1944, zásadně narušen. Druhou polovinu minulého století lze charakterizovat dlouhodobou, a ne vždy úspěšnou snahou o rehabilitaci této významné prostějovské památky. Sté výročí slavnostního otevření a dokončení stavby přineslo další znatelný posun v obnově interiéru památky, a to v rekonstrukci kavárny, restaurace a části divadelních prostor. Cílem návštěvy bylo obeznámit se s realizovanou etapou rehabilitované části interiéru, aktuálně prostoru kavárny, restaurace a divadelní části Národního domu, a upozornit na specifické problémy památkové obnovy tohoto objektu. S historií i problémy domu nás ochotně seznámila Mgr. Alena Spurná, ředitelka Městského divadla v Prostějově. Plumlovský zámek byl postaven v těsné blízkosti staršího hradu v letech 1680 – 1685. Původní velkolepá čtyřkřídlá zámecká architektura zůstala jen v návrhu. Dnešní podoba zámku je nedokončeným stavebním dílem 17.století. Tato torzálnost, spojená s dlouholetým spíše užitkovým využitím stavby, vedla k jejímu výraznému stavebně technickému zanedbání. Pro současného vlastníka zámku, kterým je od roku 1994 město Plumlov, je péče o tuto kulturní památku nelehkým úkolem. Přízemí zámku je již dnes přístupné veřejnosti, v dalších patrech probíhá postupná obnova. Pracovníci NPÚ ÚOP v Kroměříži dostali možnost seznámit se se všemi prostorami zámku a byli informováni o problémech, které obno-
Obr. 3 Fasáda zámku v Plumlově a Ladislav Buchta.
Obr. 4 Prohlídka interiérů zámku v Bučovicích.
125
