A*\Y '^A-m
ak«
.••S"! j
*
*
C^í^
SLEZSKÉ PÍSN
„Siezské Písn" podruhé vydal Spolek eských bibliofilvPraze v lednu 1911. Adolf Kašpar.
Titulní list nakreslil
Vytiskla knihtiskárna „Politiky". lidového knihkupectví (Josef Springer) v Praze.
V komisi eského
r^
i^
/
Q^^^r^
SLEZSKEPISNE
JUN 31
%
ERVENÝ KVÉT. temným oknem, v kvtníku sivém Zahrubý a špiatý mrail se kaktus, jednoho
jitra
ervený z lodyhy ervený kvt.
vyrazil kalich,
ml
oi, Byl u nás básník, co jiné rád vonné a nádherné rže.
co
ml
Distichem
zvuným
pochválil rži a odsoudil ten rudý kvt.
pyšn
jsou duše drsné, co samy šly žitím, hroty a ostny je zalily vrchem. Co mly v srdci? Kvetly-li jednou a kvetly-li v noci,
hle, rudým kvtem
...
HANÁCKÁ VES.
Domky na patro jak rady bílých pták,
sotva vánek letikým dechem omže. Ticho jako krev Hanák
tee Romže.
Na
svých gruntech
tkví sedláci kUdní.
Dobrý císa žije kdes ve Vídni, Nmci pod horami, v mstech židé.
erné
lány epy jak pruh smoly; rusovlasé kope v poH, ví, že jednou muž si pro pijde.
dve
n
Hoch hanácký práce hledí a dbá, sotva v díle po dveti zapráh, ví, že jednou pijde žena za práh, ti dni a ti noci bude svatba. Hrubý sedlák, osmahlý a rudý, trochu pyšný proti mstským lidem, nikdy ze své neuhne ti pdy. lak,
jak jest jinak
pod Bezkydem!
KYJOV. ztepilí šuhaji
v
ižmách
Ej,ej, dvata v suknici
vy,
rudé
-
vždy veselo bývalo v Kyjov, vždy veselo v Kyjov bude.
Tak jako
to tátine z
vonných
rév,
tak jako ty kypíš má sloko tak hoí ta ohnivá slovácká krev, tak ret pálí a srší oko.
Kdo chce nás
bít, kdo chce nás urazit? o pánu žádném jak vesele dovedem žít a pít, tak vesele na poli padnem.
My nevíme
PTENÍ.
Domky
máš žluté a chudobné, vidím a vidím, že v Ptení po skromnu horáci dýchají, že zde již Hanák není. Hle, mezi domky
kopeek,
je
travnatý, nenáhlý, nízký
...
Zámeek? tyry má vžiky ve stedu tiché
Na
té vísky.
vršku slívy a kaštany,
lípy a
po
kraji
borek
.
.
Zámeek ^
knížecí? Ne, to jest pijáka-sedláka dvorek.
Trhliny ve zdích a pavouci, do zkázy všecko to chvátá, plot kolem do kola,
devný devné
kolny a vrata.
Kdyby tak jiskra sem zalétla, pomoci zámeku není chudobný žaluješ bídu svou, vidím, že's
zámeek z
Ptení.
Ped asy inely mee
zde,
poháry do kuropní, odtud jsi do boje vylétal, rytíi Jeníku z Ptení.
Te je vše pusto a rozbiio, smutn
tu stojí a vzdýctiá ve stedu hlinnýcli chaloupek zapadlá panská ta pýctia.
Dokám a dokám
se jedenkrát,
aby smícti tátil mou lící nad pádem toho, co vraždi! nás
nahoe za
Ostravicí?
PLUMLOV-I >^
erný bor utíká 5 kopeku, široké jezero
nad vodou
podobny
létají
pod
ním,
rybáky,
plactitám jsou lodním.
Hradisko sivé a vysoké, na píkré vytmáno skále te tam jen Ttiemis promlouvá ve jménu botia a krále.
Zámek
je
úzký a
nestvrné
tirozivý,
jakési rysy -
dratiému pánu
jej
stavli
oddaní sedláci kdysi.
Tak
bi
jak jej do výše vytinali, jim tirál pi práci notu,
tolik
do základ prosáklo
prolité krve a potu.
Kdo
než Liechtenstein z pólu a pólunmecký gróf, zde dost kavalír nesátil na naši školu. Cí je?
jiný
Moravy pán
Tam
v mojí vlasti je velký pán, mnotio má tiutí a dol když už nám sebral pl ojizny, pro by nám nevzal školu? i
A jak
nás lam vypadá, cizácká škola, chránná grófem a literou výsledek do nebe volá.
kde
to u
siojí
Možná že jednou
i
Liechtenstein!
(O panské zvli ten mur ví) Plumlove! Z cizích škol na Slezské chachai rostou a - -.
<^
PLUMLOV Tisíc
lidí
- II.
v
(F.
žití
zapomnl
Ernestovi)
zel jsem,
jsem docela,
ale Tebe poád vidím, jak Ti padly do ela
erné jak
vlasy na Plumlov, pod nimi myšky dv
ítak to byly malé dívaly se opilé.
oi)
jsem mládí zpomnl: letem sokola, noci a den celý
Prctilétio
as spl a
dv
šly
poháry do
kola...
Sám jsem, nemiluji lidí, struna v srdci doznla, ale chtl bych, by Ti padly erné vlasy do ela, erné
vlasy jednou zase, by pod nimi myšky dv tak jak tenkrát na Plumlov dívaly se opilé!
NÁRODNÍ MAŠKARÁDA.
V mj
únoru nikdy jsem ze sebe nerobil blázna, život tich byl jak plnoc a leskný jak záí. Šfastnjší národ necti karneval miluje a zná, Tšín mi hledl v kolébku - ty ti mi to z tváí.
Maškarní ples jednou oknem jsem zadarmo spatil: Sokol a hasi a v gázových šatekách dcko, Španlka, Polka, s níž veselý kozák se bratil, bohyn, andlé, víly a ert ví co všecko.
Msteka hlavy ti spanilé dcerky sem hledí: echie, Morava, - ta tetí? - plynou pospolu, to bude dve z Tšínská? Nu to aspo vdí: ržovou
sukni
má
a ernou k
ní
kamizolu.
^
V únoru
nikdy jsem ze sebe nerobil blázna. plnoc a teskný jak záí. Šfastnjší národ nech karneval miluje a zná, Tšín mi hledl v kolébku - ty teš mi to z tváí.
Mj
život tich hy\ jak
Pod Lysou dvuchy... uzdu jsem zpomínkám pustil chvly se zimou a ped okem ohnivým žida. Do týdne budeš ty metlou ... - já v zem oi spustil,
nemly prs a ze rt
jim plakala bída.
-
PAPÍROVÝ MOJŠL
11
ráz na pravdu jsem neuderil; Ten žalost jejich neskíonila šíje; to ten britský fantast-básník a na ra^u skládal elegie.
Z Polské pijde
žid k
vil
nám pod Bezkydem,
pt rok ves má - naped víme kdysi žebrák, nyní oe lidem, za
u všecti
dvuch má
V nmé
zlosti
ius noctis primae.
zaskípneme
zuby:
dve, muže, ddinu
žid skoupí... za to, že jsme iako dut^y,
A kdo na ženy a na peníze hloupí?
spež a pece názor mním: Osud smyk' jím, jak srp žlutým klasem; už tak bývá. S t)ožím dopuštním piskípne ert Hebrejce též asem. jedna
Tak pemýšlím a je závr blízký: když tak Pán svých vyvolených chrání, pes svj kivý nos a hrubé pysky, písahal bych, nebyl židem ani.
Když od msta dol jdete k jihu, den co den tam žida potkáš s mchem; dej dej
mu mu
krejcar, zahodí papír, chopí se
ho v mihu, ho spchem.
12
Den co den jde píkopem a travou, z bláta papíry pozorn loví,
te a tese kudrnatou tilavou, mu Mojšl papírový.
íkají
V zimní
noci šel jsem k
Btí mne...? Kdo (Deset minut
Snhem
zalit
ekáš, až
si
mstu nmý,
na milníku
krma pod
tioví?
olšemi!)
Mojšl papírový.
t zítra kdosi
sundá,
bídnou koist tiavran a lišek? Modlíš se? Dbal kdy Pán vagabunda? Vztiru, žide, pjdem na kelíšek!
Šenkýi, dej k ohni
tu lavici:
Vodka rtem se chválí a ne slovy. Málem by byl zmrznul na silnici tvj host vzácný, Mojšl papírový. Synku, jak chroust zmoklý sedíš vru, když umdlené se stran svsil krovky Co bys pil? Však víš, my ze severu napijem se nejspíš kontušovky. .
Vypij, Mojšle; jest jak první láska sladká, jde z ní prvosenky pídech, hoká jest jak beznadjná láska, vonná jest jak sosna na Bezkydech.
13
Ostrá
zates
jest jak
zuby tiorské
pily.
a perla k vrchu vyjde, jasná, že by bozi sami pili, Mojšle pij, ach drž krok se mnou, žide! jí
Kdo se na svt pres kraj sklenky dívá. celý se mu rosou v máku tpytí; všecka žalost v jeden úsmv splývá a co, žide, povíš o svém žití? .
„Blázen jen své
hoe
.
vypravuje,
vodka heje a pán židm peje, s Mojšlem prodlí, Mojšla vyastuje, všecko povím - pán se nevysmje. jednou, pane.
Bh vám k milování
družku švarnou daruje, vsak víte, jednou z ruky vypadne jí psaní jak, vy, pane, jak s ní naložíte?" .
.
Nedá, žide. Též ráz zaplakala ve láska, - dým jsem pustil z smotku ml^ jsem rád jinému pednost dala a dva roky, žide, pil jsem vodku.
mn
dve
Co hokého kdy
.
.
.
se žitím tkalo,
leckdo šeptal ve sluch slova lisí... ale nic tak cestou nedojalo: soucit kmitl blázna toho rysy.
14
„Tož
já,
pane,
...
tož
."
já
.
do kelíšku tioký motýl
.
a
juž ústil
bolu:
Hlete, Mojšl zase skonou spustil homerický smícti znl ode stol.
-
„Utkvl jsem na první krásce zrakem; a když slinou vezmeš sob ženku, už jsi zabit jak Goliáš prakem, jak když ruíš za velikou smnku." Lépe brkem brousit žernov mlýnský, j
i
i í
\
f
nežli
vit žen
milující;
na ses ženil? Chyf do zub rýnský, chceš-li ženy, a bž po silnici. Miloval pán ženu kdys? Stín prvý noci rájem byl mi až ku ránu, ve dne za kmit jeden sladký brvy byl bys snes jí cedry od Libánu."
Kdo zná kvést jen v stínu sliné masky, tile, ten bží za bludikou v ernu: vsadil život na sedmiku lásky, blázen
jest
Patí tam.
a patí na lucernu.
A jednou
jednou pane, co tam stojí? Svt se toí se mnou, z vane vlastní hanba, vina ženy mojí. ,.
.
.
.
.
lístek ztratila: nu,
ádk
.
.
15
Nevstko,
kdo
mít
již
chtjí,
mohou!
epel
padla ve vlas ranou hromu datlík s rudou apkou u mých nohou má je žena..." nosem smál sek tomu.
Déle
jak se
žiis - vis,
Listem
vci
bh temným
bem,
djí: mluví
hromem:
z lidí ti, kteí se nosem smjí, N^ždy se smjí nad spáleným domem. „Vítr zdvih se, odnesl to psaní
.
.
sbhli se a odvlekli mne z domu: Zabil vrnou nevinnou svou paní zbláznil se
dodali
-
moudí
-
k tomu.
- Pustili mne asem hlupc soudc a léka plém; list ten hledám bloudím svtu
Tichý blázen!
.
potrhlý žid
.
.
.
.
.
.
.
.
co pán ekne ke
já
jsem
mn?"
chd nech, mlád kdY's, motýl štstí jako olše strouhy; v podzim žití v sluch ti zašelestí Bos nech, drží se
t
horké sny, vzpomínky, marné touhy.
i
bu mn na
tob vera, osud píšt; tžko žít od jitra do veera, jednoho nám nebýt útoišt. Tak
šlápne
tak
Pij. šíji
Jak
16 lehlo jamo kmene, život otrávila, žene toho bolest jak bi vodka, brate, sladká vodka zbyla!
Tomu na
šíj
tomu žena
kon
JEDNA MELODIE.
17
asem spatné verše na štstí
mne tou
píšu, jen málo,
v polostiaslý plamen dýšu, se mi panstvo smálo.
teba
asem
tichou
píse zpívám
-
odpusfte mi špatnou notu erný kovkop v práci bývám od soboty po sobotu.
V bounou ideií
dobu, kdy jez tiuí a fantasie,
jednotvárným tonem zvuí jedna u mne melodie. lidu mého jeden drak tyl, jedna pst mu hrdlo svírá, a z mých verš jeden daktyl, jeden smutek ve svt zírá.
Z
Jamb po Labi v
tanci
skáe,
spondej Hanou kráí
s klidem, u mne poád daktyl pláe jako šalmaj pod bezkydem.
jeden bs muj národ hlídá, jeden kat mu hlavu sklání, pod Bezkydem jedna bída, jedno dlouhé umírání.
16
asem
zní lo ve sluch hranou, bych stál nad bratra rovem; kdybych sel Modrou stranou Huínem a Benešovem.
jak jak
jednou
skonou
hrát
vám
budu.
bude píse jiná marno, už zas smutnou hudu, protože jsem od Tšína.
Snad
to
V Belgii
když Frank despot Britem v boj se srazil rudý, skotský pluk mel šavlí vespod, dudák hrál jim k tomu v dudy. s
To jen tak jsem zpíval málo, to jen tak jsem pl svým lidem, by se nám to umíralo lip
za hudby pod Bezkydem.
JEN JEDENKRÁT.
19
nevím, kdy a kde
Užjsem slyšel jednou vypravovat povsf. Kdes na severu
zem
smutné údolí, sevené vrctiy; to smutné jest a temné, neb žádný den tam nezasvitne slunce. Tam smutný žije národ snhu v zaouzenýcti jurtácti, u je
vném ohn
sedí muži, kol jimž zlata dražší bývá každé slovo, za nimi teskné ženy, a v zad se hsknou v kožešiny dti.
Tu nevím, jak se stalo, i snad se vymkla ze své dráhy v den jeden svitlo slunce: A celý národ podšený záí
zem,
v ráz prchl v erné jurty a balvany zavalil každý východ, a tváí klesl k zemi, k démonu neznáma posílal prosby,
by šeiil
jejich žití.
..
A zatím venku slunená záe sžehla
vné snhy
pda
nedotknutá pode rty slunce dala fial kvt. slunený když vidl to mrtvé hcho a t)ázlivé prosby, pes údol pešel, a nikdy víc v tu nepohledl stranu. a
Bh
-
20
A když
strach pešel, a ze stan se odvážili lidé, a zeli vlahou zemi, kvt neznámý a vni fial ili, a zeli, že se dobrý bh podíval, jimi uražený, na a vidli v své duši, že nikdy den ten nevrátí se zpátky, tu smutek hlubší žití v ráz schýlil hlavy zasmušilých muž, a šíje teskných žen, a v dvojnásobném dále žili smutku, neb cíhli, že jednou
n
jas žití šel kol jejich
mrané zem,
a jejich pešel vinou a víc se nenavrátil
-
jen jedenkráte
kolem mne
šla láska.
Vlas erný pad jí k pasu, a sladkým hlasem hovoila ke
mn:
Vy dobrého jste srdce, a s Vámi bude šastna každá žena a krátký plachý pohled, jenž více ek než její sladká slova, jež ekla sladkým tónem, jak mluví se v mé vlash u Tšína, šel s její
A já,
eí! -
jenž
dávno
vypil
-
21
až v hoké kvasnice ís svého a z knihy žití bílé vytrh listy, já ekl drsným tónem,
žih'
dav erných muž hoe tam pod Ostravskou plání: Bez konce, sleno, s oním pide štstí, jenž bude Vaším mužem, však na strom zvadlý nepipínám rži. tak iak mluví
A já A mj
jí
miloval a ona se mi vdala! krb vyhas, v srdce lehly stíny,
a smutek bez konce jde mojím
žitím,
když vzpomenu si asto, že sladkým krokem kolem mne šla láska, a já pirazil dvée svojí chaty, a nikdy víc se nevrátí zpátky! -^
ONDRÁŠ.
Hasly hvzdy, bylo k ránu, do mrak se Lysá zdvihla, v dáli vže Ratiboru, Tatry obzor zastínily, kosi zdvihli píse v sosnách, já šel dol do Frýdlantu.
Cestou velký stín se mihl. ty oi, co se svítí, jak železo rozpuštné;
Znám
znám ty pocuchané vlasy, jak etyna pes kmen bem; znám ty hrubé, tžké ruce, co se o
kyj podpírají -
Ondráš z Lysé
-
brate Ondro!
Velikán se zaškaredil, hned se Lysá pomraila, kosi v sosnách dozpívali, mraky srazily se k bokm.
„Co tu skoro z rána robíš? Též ty's jeden z cizích chlop, co zelené šaty mají, co dvuchy vyhánjí a co cizí eí ondzum ert sám v mé
je
Brate Ondro,
z tvé jsem krve,
nasel bory?"
23
ojiznY od Tšína, písniky tiché zpívám.
z tvé já
..
„A co národ nezpívá už?" < VytiynulY
^dvuše
naše písn,
se zalkne v hrdle,
zlým když okem ti ji zmí, co zelené šaty mají a co cizí ondzum -
eí
ert sám v
tvé je nasel bory!
nám
zbyla píse a tož: žol, žol, žol mi bedže Pobrali nám naše školy, pobrali nám naše hory, salaše nám pohubili Jediná
.
.
.
.
„Po zákonu Jak se dalo?"
Po zákonu, brate Ondro! ,,A
kdo dává
cizí
Ten, kdo bohat,
školy?"
kdo má hut.
Po našemu po ddinách potichu gorali ondzum, ale v hutích cizí mluva, a pro ty se školy staví
.
„Po zákonu
tak se
.
dje?"
24
Po zákonu, brate Ondro! Po našemu slovo boží ješt slýchat na Borové, ješt zavzní v janovicícti, ale péro paterkovo nesmí psáti po našemu Víš, kdo pánem je ve Frýdku a kdo pánem ve Vraclavi? .
„Po zákonu
tak se
.
dje?"
Po zákonu, brate Ondro! Ve Frýdku nás podávili, kde kdo zapel
svoji mluvu, jako jednou zradil Juráš...
„Po svdomí
tak se
dje?"
Po svdomí, brate Ondro!
A juž nevím, jak to bylo. Smícti se trtil knírem Ondry, divný smích a nekonený (hora hoe vracela jej, hora s hory chytala jej), smích té matky v ecké báji. když jí padlo sedm syn, když jí sedm dcerek padlo smích jak by to od sta rack Paskovskými nad rybníky.
25
A já
jsem se zasmál také. Myslím, že se cosi trhlo tictiým smíctiem v boku Lysé
vn
tiché,
zkamenlé
mleUvé,
oné národa porobeného, co se dívá pres sto rok na ten úhsk pi Bezkydu: slzy
jak se smje horská matka, když chlop kdesi v dolech shasl. když chce živit sedm ptáat, a kobzole dávno došly;
dtem dávnou
poví báji místo kobzol o Ondrášii..
NÁVRAT. letech v rodnou mou ves Povrací mnepoživota píval. letech,
Mj
krok
hoelo
-
krok
dvete
na prvý ples,
slunce, kos zpíval.
starý kostel a ten erný les, domky se pod strání hrbí, pod brvou roztála vzpomínek rez,
Ten
na
ece
ty staré vrbyl
jen; nevím, kam nohu bych nes do cizích rukou grunt kles nás... Nehryzeš? Ach \'s-je Dombrovských pes!
Pejdu Vi,
synku, že
mne
juž neznáš.
Zdráv fará? Zdráv rektor? Každý mne býval jsem ertovo kvílí, zdráv starý gróf je-li? Byl Nmec, byl, v pokoji nechal nás
bil,
žíti.
V drahou
mi školu zím, pod okna rám, srdce se zachvlo v kei: dti, ty dti, ty modlí se tam protivnou panskou mi eí. Utíkám k hbitovu. Co jsem ml rád díme tam, - ne v duši mojí; co jsem byl v cizin, kdo šel v zem spát, polský kíž v hlavách mu stojí.
27
V portále zámku vryt dravý je pták, zobákem rovná si péro. Kdo koupil panství, a í je to znak? Mrtv jsme. Hle, markýz Gero. i
Šest
žid
v
ddin,
burmistr žid,
barevna žlutá u eky. Tak kles už hluboko, Pane, ten že jsi ho proklel na vky? ješt otázka;
ta
lid.
nechtla ven,
jak by kol šíje šla smyka, jak by mi dávila poslední sen zdráva-li... górna Maryka?
Milý byl v cizin. Tož zaprosil bohatec, jakých poídku... pravda, že od rána do noci pil, z eho, ten barví z Frýdku.
ml Ze
a sehnutý muž, se chvl, v brázdu se díval. Za hory slunce se sklánlo juž, vsi šel sešlý
ret
vonla zem, kos
zpíval.
Sešlý muž, sehnutý, z ddiny šel, v srdci cos tžkého nese... V komické vrásky tvá nabranou vydrž ... až sám tudes v lese.
ml,
26 (Vidíš - a vyl bys jak spráskaný pes, jak by ti ruku stisk v klešt, vidíš - a je to jen jediná ves sto jicti Tšínem ješt!}
ped
y KANTOR
HALKAR.
Kantor Halfar hoch ale škaredou byl
i
v
Tšín
byl
29
hoch dobrý, hoch hezký,
tichý, byl
ml
mluvil
chybu:
esky
ped okresním inspektorem. A když tak se kantor spustí Víš, jsou híchy v katechismu, co se nikdy neodpustí.
Léta táhnou, vlasy ídnou jako hstí ped jesení. Halfar poád za mládence! Pro Halfara místa není.
V
krm zazní skoná hudba.
Práv v kapli co by
ekat
mlo
dve
dalo slovo deset rok Halfarovo?
-
Pijdou
páni: SkoIa polská! Burmistr v klín ruce složí. Ale zpurný Halfar uí, jak
mu káže zákon
boží.
Tich po mezích chodí kantor,
bez úsmvu, bez myšlenky, v noci sám za stolem
v
krm
hledí k zemi, hledí sklenky.
30
V horký veer, na když se jednou ve vrazí
klekání vsi zvoní,
dve v ernou jizbu:
Kantor
visí
na
jabloni!
Bez modlitby, bez slzy jej, jak pi híšné duši jisto, v roh hbitova zakopali, a tak dostal Halfar místoX
SETKÁNÍ.
31
Nazaemeni kloboukem
lankasterku, sivé péro
v srdci lesa borového tak mne potkal markýz Gero.
knze dal do fary, eskou školu ponmil mi. Odpoal si - drahou pusku pehodil pes haluz jilmy. Polské
Prokletý vrah mojí mluvy (ale horskou rád má dcerku)
dvacet kroku
stál
doma nechám
ode mne-
lankasterku.
70.000
Sedmdesát tisíc je nás ped Tšínem, ped Tšínem. Sto
tisíc
nás ponmili,
sto tisíc nás popolštili,
v srdce pad mi svatý klid. Když nás zbylo sedmdesát, tisíc jen sedmdesát:
smíme
žít?
Sedmdesát tisíc tirob nám ped Tšínem.
kopají
asem nkdo k nebi vzlykne, pomoci se nedovolá, cizí bh smích ve tvá stikne, tup díváme se v davu, jak jak
nám k špalku kladou vl na porážku vola.
Markýz Gero tak dej
je
hlavu,
bohat:
nám beek sedmdesát,
beek tisíc sedmdesát. Póly se ti ponmíme, póly se ti popolštíme, vstíc ti zahmí ret stero: Hoe, hoe, markýz
Gero!
Ale prve nežli zhynem, nech se zpijem rudým vínem, robka s dcerkou, chlop se synem,
ped Tšínem, ped Tšínem.
KONIKLEC.
33
Bylo to z vesny, asn z vesny. A do Vídn
na práci
dve táhlo,
ze Smilovic
doved jsem
je ke štaci. Prvý teplý paprsk bžel kamenité po stráni: fialové zvonky stonky
ty ctilupaté vytiání.
A na kopce
vztíúru
pšina, nepšina trtiali ty
prosté kvítky
židé, kupci z
S Botiem
Tšína.
dve! Na
vraceli se
po
bží
-
kupíci
nicti kvítí
zašlapané
-
utržené
silnicí.
Sasúvku
DVA HROBNÍCl.
ZBašky zajdi
do Tšína
a z Tšína pod Lipinku. Snad se cosi udá videi,
co
já
asto
vídal, synku.
chudobný goral z Bezkyd chodil v parnu, v zimní slot,
]á
vidl dva velké pány za hrobníky pi robot. já
Plni zlata,
bie v
botách,
na otroky v ruce jamo, jed a slinu na nás na rtech Však Vy nejste z Modré darmo! Jak se nií koukol rudý,
co v
obilí
zlatém bují
poád kohos poád kohos
bijí
-
rýem,
zahrabují.
Nechce umít - a pec
ml
by, trápí páni tací pi robot s bídným chlopcm. Kdo Vás najal na tu práci?
když se
bych bohat jako Midas, bez starosti jako negr, jenom umt kohos šlapat, jen mít jméno?
2il
35
Chodil bych lak krásné jiiro, lako kos bych sob hvízdal, jenom kdybych pišel z Modré a ml jméno?
mluva našich dd! neumí dva rýmy íci. Snad je najde porobená haluz tam za Ostravicí?
Tžká
DDINA NAD
OSTRAVICÍ.
ped dlouhým a žlutým tím múrem blesk hoe bil v otce a rozrazil matku, klesla skrání zoufalá žena na lak když
J -
ze
prachem
jej
vlek surový
padlého obránce
msta
ek:
pod kopytem ímského jezdce štítem a kamenným meem nadarmo máchna vstíc oceli tžké Jak když
devným
v prach klesl barbar:
My do prachu klesli a hryžeme zem. Grófe ze zámku! Byl krásný to jezdec s vlajícím chocholem, blýskavohelmý? Grófe ze zámkul Já za pluhem šel jsem, grófe ze zámku, tys kolem mne jel.
BLENDOVICF-.
37
Blendovským hbitovem
jednou jsem šel, polské jsem poítal kíže. Necti moravský lid, knz polský tak ctitel,
bude tak do nebe
blíže.
Noc
tátila. Polák od výctiodu dul, padal a mrzlo lít. Co vidím? erstv tile kopaný dl plakalo dít. a pi sníti
nm
Sepjalo ruky: „Své dcko si vem, než bude sntiem zaváto!" -Co pleteš, co teštíš?- „Tvj synek jsem,
Bezrui Pete,
t
mj
táto!"
bs
sám, zadávil erný Kéž by ctiactiare, ztraf se v noc temnou!
svt jsem - já ženy milenka nespala se mnou.
Co na
nemám
-
„2al moje máma - tvj slezský jsem tesknota, bída mé potky!" Dlo boga svientego! zaal jsem klít, což jsem se napil moc vodky?
Pes
ze
lid,
jsem skoil jak bázlivý pes, když nad ním fií knut volský. Do hrobu erného mj synek kles, jeden víc pibyl kíž polský.
TOŠONOVÍCE.
ZPrydku šel jsem do Tšína. V srpnu bylo, horko bylo, na silnici nadešel jsem z Tošonovic. hezké
dve
S Panem Bog', dževuška švarná. „S Panem Bog', dže dobrý, pane. Z kuií, kaj idžes? „Do fabriky do eszyna z Tošonovic."
Do
Pierona, jaks-je švarná, jaké oi, jaké renky! „Po falešnu pán mi ondži." ín po právu. A ís-je ty? „Bystronova z Tošonovic."
Tys - je Polka? „Ni, Moravka." Vyhrnulo bílé zoubky, zle se na mne podívalo hezké z Tošonovic;
dve
„to jen u nás rektor Polák ten nám dává polské knížky, ale my jen po moravsky rondžimy co z Tošonovic."
e
Folvarkem naše znla, Harasovských, Tošonovských.
Dávno tomu.
Cizí
eí
mluví dnes Tluk z Tošonovic.
39
Až se zase ve vlast vrátím, pjdu z Frýdku do Tšína, pejdu Dobrou, Vojkovice, pjdu kolem Tošonovic.
Pjdu kolem polské po
polské školy,
ddin
pjdu: vzpomenu, jak tinvalo se, když jsem se ptal, je-li Polka, švarné
dve z Tošonovic.
maryCka magdónova. Magdón z Ostravy dom, Selv starý bartovské harend
veer
s rozbitou
Plakala
se
stavil,
lebkou do píkopy pad.
Maryka Magdónova.
Vz plný
se v koleje zvrátil. shasla Magdónova vdova. Starýcti Hamrecti pt vzlykalo sirot, utilí
Pod vozem
Na
nejstarší
Kdo
Maryka Magdónova.
se jich ujme a kdo jim dá chleba?
Budeš
jim otcem a budeš jim matkou? Myslíš, kdo doly má, má srdce taky tak jako ty, Maryko Magdónova?
Bez konce jsou lesy markýze Gera. Otcové když v jeho pobiti dolech, smí si vzít sirotek do klínu drva, co pravíš,
Maryko Magdónova?
Maryko, mrzne a
není co jísti horách, na horách plno je deva Burmistr Hochfelder vidl sbírat, má mlet, Maryko Magdónova ? .
.
.
Na
.
.
.
t
Cos to za ženicha vybrala sob? Bodák má k rameni, na apce peí, drsné
má elo, ty jdeš s ním do Frýdku, s ním, Maryko Magdónova?
pjdeš
41
Cos
hoké co
nevstu? Sctiýiená tilava, máš na oícti, do ntio tekou
to za
frtocti je
krpje s lící, Maryko Magdónova?
a otinivé ti,
Frydetí grosbYrgi, dámy ze Frýdku
budou se smáti
jízlivou
ze síky uzí )ak je
V
ti,
ti
eí,
lioctifelder žid.
Maryko Magdónova?
mrazivé
kdo se
t
tam ptáata zbyla, ujme a kdo jim dá jísti?
ctiýši,
jicti
Nedbá pán
bídnýcti.
Co znlo
ti
v srdci
po cest, Maryko Magdónova?
Maryko, po stran
ostré jsou skály,
kypí a utíká k Frýdku šumivá, divoká Ostravice. Slyšíš ji, rozumíš, dvuctio z tior?
podle
nicti
jeden skok na levo, po všem je, po všem. tvé vlasy se na skále chytly, bílé tvé ruce se zbarvily krví,
erné s
Bohem bu, Maryko Magdónova!
Starých Hamrech na hbitov pi zdi bez kíž, bez kvítí krí se hroby. Tam leží bez víry samovrazi.
Na
Tam
leží
Maryka Magdónova.
5ERNARD Frýdku
2ÁR. Bernard 2ár. Proto svj
Z —
zapírá národ
Má
rád svoji ženu,
je
Bernard Zor.
má
rád svoje dti,
do kostela chodí a nedle svtí, k dobrému vede svj kmen, dbá, aby prokletých pári eí nelyl znesvcen, jí aby nemluvil krom pacholka tvor, tak to porouí
dm
Bernard Zor.
Z Frýdku
je
— Bernard
Bernard 2ár. Proto svou zapírá matku Žor.
Když hosti do domu si k hostin pozve, ven z domu s matkou! Ráda se ozve
— prokletých pári Nemluví, neumí lepších lidí, do krve Bernard 2or za ni se stydí -Což znít bude žít bude, což prokletých pári v na rynku, kde cností je sbor
eí
vn
dom
e
e vn
a kde je pánem Bernard Zor? Zlý host pišel do domu. Na loži zmítá jím horeka tžká a fantas ho chytá, nadarmo mužové moudí jej léí, u lože žena a dti mu kleí
43 (na dvoe matika pláe); v horece proklet\'ch pári zpovídá, louí a modlí se cho Bernard Zor!
eí
Zvoní a hlaholí Frydecké zvony. do zem spouštjí rakev a panskou modlí se sbor. Kíž panskou lže mrtvého slávu, .
.
.
eí eí
po skonené pouh tam mdlou
složil
hlavu
Bernard Zor.
Kdo v zadu stojí a pláe a kleí když odešel sbor? u hrobu,
pán
Tichounko modlí se bázlivým retem
matika prokletých pári eí,
(nemže
jinak, není to vzdor,
nemluví jinak, kdo z Bezkyd a z hor!)
aby se nevzbudil, nehnval v hrob její syn dímající Bernard Zor.
POLE NA HORÁCH.
DulavY
Jury ta pole jsou, (bohatý goral to po vsi) dva mórgy kobzolí pod Lysou, po jejich boku dva ovsy, vyrazí z kobzolí modrý kvt, slunce klas vyzdvihne s hry,
do roka jednou zí retem
jít
Dulavy
Do hrubé
ruky
úsmv svt
Jury.
si
vezme rý,
jak slunce nad hory vyjde, z veera unaven jak jde pry,
tam robotník pijde: je to na poli pi práci, z bezkyd když noc táhne šerá? jiný
Kdo
a ušáci jasného markýza Gera.
Jasní jsou srnci
Chudobné klasy ti pes pole sežerou ušáci všudy, jelen ti vyhrabe kobzole kopyty z kamenné pdy, Juro! Tak jako by spežení srdce tvé servalo tvero Zákony? Jsou? Goral chudobný? Zákony jsou markýz Gero! „Stj chlape!" - Panský pse! do noci zahmly v dole -
-
Rány
dv
45 Juro,
zem vlhká a rudá
vsta,
je,
zaže
ušáky s pole... Na Pražm hbitov na kopeku sivými hrazený múry, mraí se do dne a v sluneku mohyla Dulavy jury.
Panský hon. Jak je svt veselý, veselý pán, panská chasa na poli (hích je to v nedli) dvucha k práci se kasá; ušák jako když nasype, hop a hopl halali! hurá! -
Pod mohylou zuby zaskípe ubitý
Dulava
Jura.
V
klín les úhor se zatáí, barevný, tak jak by horal, tak jak by z krve to bodláí, jak by je zaléval goral ze žil svých. Hledí na panský bor bodláí hroty na tucty, vzdor jak kmen šlapaných
nmý
pod maskou zákonné Jurv není
úcty.
Nikdo jej nekoupí, kdo by jej zoral -
díl.
tu,
veery dlouhé když vypráví
dtem
nastoupí,
dd-goral:
po poli že chodí juia sám, Bezkyd když noc táhne šerá nikdo víc neseje oves tam pro macky markýza Gera. z
-
PÉTVALD.
47
ZPorembY
Dombrovský Petr se
dvucha bžela ped
Kdosi
jel
z
Ptvalda, a kde kdo
mžikem v prach
dal,
ním. stál,
klonil se jedním.
Koníky erné viz, kopyi slyš buch, zlacená uzda hle svítí. Pl kroku ješt, a zachra Bh,
t
mohlo po dveti
Dombrovský v náruí strh
k ji
býti.
dvuše piskoil
bled,
a schvátil.
Panský bi hluboko do tváe sed Pete, což abys vrátil?
-
ji
Uhni, ve Fryštát byla by zlá, tich jen a krotký! Krvavá rýha ti do duše plá uhni,
bu
Dombrovský, dost už
je
vodky.
Hodina pijde, den, veliký den, obzor je plameny súžen. Zadržte kon! Pša krev, z vozu ven! Dombrovský, vraf, co jsi dlužen!
DV
DDINY.
lak rád bych vás nazval J jménem,
mé ddiny, erné domky: Jedna je pi Ostravici, druhá leží za Luinou; v jedné tmí se erné doly, v druhé hoí rudé hut. v obou jeden pán.
V obou cizí ty
najdeš
cizí školu,
eí pozdraví t
dvuchy blovlasé
synci bystrých oí. nic nerobíme, stébla kížem nestavíme,
a
ti
Nikomu
pána ctíme jako boha,
pro nám pro nám
berou naši mluvu, vzali naši školu?
Bože, kdyby vstal tak Ondráš, Bože, to by bylo práce! Chodil by jsi po ddinách, chodil by jsi po Bezkydech, zatásl bys temnou hlavou,
hrubým kyjem by ses rozmach do daleka, do vysoká, vyhnal bys ty cizí vrahy mého lidu, mojí mluvy, nestaili utíkat by
49 z našich
i
tam
Bezkyd do své Modré,
dol do
Dunaje.
Bože, kdyby vstal tak Ondrás: to za na tiolotách, na tiolotácti po Bezkydecti? Co za písmo na tcti tiutícti,
e
Co
kdo kdo
i
ty cizí
školy staví,
to cliodí temným gorali vytiynuli?
borem,
Neptej se mne, brate Ondro, per do totio, brate Ondro: rozbij jim ty cizí školy, ty erné doly, rozbo jim ty rudé tiuti, vyže tu spež cizí z Bezkyd, nech už to má kaftan bídný,
zasyp jim
nech plášf zlatem vykládaný. Per do totio, brate Ondro! Posílám vám z dálky pozdrav,
mé ddiny, erné domky; když jsem
ctiodil
mezi vámi,
tak mi bylo v srdci úzko. A ty, macku, co to zpíváš, jsou ty erné doly a a jsou ty rudé tiut
í í
a kdo
je jicti
pán?
VRBICE. Bohumínem, kde doznla mých dd e, Pod a mezi Hrušovém, fabrika rudá kde kouí, kde dýcháme tžko a ztžka, s devným chrámem. Zapadlé domky, kde na stechách mechy se plazí, fabrika panská, ležíš,
ve
má ddino
tyech
topolech na kíži Kristus.
Tak vrazili
v
elo mi
mn
trnovou korunu pi
Tšín
pibili ruku v Ostrav, v z Lipiny octu mi podali píti, pi Lysé nohy mi probili hebem.
Bohumín, v srdce
mne
bodli,
Jednou, ó jednou ty pro mne si pijdeš, ty dvucho temných a bezlesklých oí, co mák nosíš v ruce. Dál bude bi znít, dál budou nás dávit, pod Bohumínem a v Hrušov, v Lutyni, v Bašce, já to víc neslyším, co je mi po tom -
co
je
mi po všem.
i.IGOTKA KAMERAl.NA.
Vidls
voje poražené na pochodu ustupovat?
Temnou nocí strážné otin, bázlivé a teskné otin, jako ruce fosforové spínali se v tiché prosb, jak bludiky po moálech, jak horník svtla v dolech. Bože, už
je tomu dávno, už to ani pravda není: Pod Godulou v zimní noci mrzl jsem pi strážném ohni: díval jsem se ku Tšínu, cíhl jsem jak kdosi z Bezkyd,
velký,
mocný, potmšilý,
dívá se na naše ohn: Brzo uhnou, brzo shasnou?
Zpomnl
jsem si, na Morav svtlá voda v ernou padá. hodiny kde se sešly jižn hché msto leží.
Dv
Podávám vám z dálky ruku, stejná ruka vás tam bije, tak jak u nás po Bezkydech. Bože, co jsem chodil svtem, jedna zášf mým srdcem táhla, jeden odpor dýchal duší: jsi-li z mojí domoviny,
5t
52
rozumíš mi, nenávidt
budeš celý
jak já
život
.
.
Do ciziny odešel jsem, pry jsem uhnul od praporu, jak pede mnou tisíc jinýcti.
A te smšné písn naíká
pro
zpívám,
to v mojí duši:
jsi
uhnul od korouhve?
Po
letech jsem pišel zpátky; ticho v noci jak sbh špatný zas jsem stanul pod Godulou. Kde jsou naše strážné ohn?
Rozhlížím se, tam na západ, tam na západ v Dobraticích blýskají se dlouhou nocí jak bludiky po bainách, jak horník svtla v dolech, jako ruce fosforové nesmlé a teskné ohn. ješt žijem v Dobraticích?
2ERMANICE.
53
nepodá žádná jiná, chudobná, nemá nic, nejhezí dvucha od Tšína, nejhezí z Zermanic.
Vody ale je
jí
dve
Chudoba
je moje domovina, ruku, nemám nic, nejhezí dvucho od Tšína, nejhezí z Zermanic.
daruj mi
dve
Neber
jej,
pi bece leží msíc,
vína,
propil by duši za
nejhezí dvucho od Tšína, nejhezí z Žermanic.
dve
Robota na
štrece: nosí vína
roba sehnutá, bledá líc... Znáš ji? Hle dobe: le od Tšína, Maryka tvoje z Zermanicl jim
Do vody
dívá se a vzpomíná, sliná jak byla líc: Bylach nejšvarnjší od Tšína, nejhezí z Zermanic.
ped
lety
dve
CHYCENÝ DROZD. stryk byl ptáníkem vášnivým. Ctiytal a prodával drozdy.
Mj Pes
kvten, ert panský zákaz vem, bezkydské prosmýil tivozdy.
Vybral ta stapatá ptáatka, když se jim kabátek shustil,
sameci poali
zpívati,
kaky do svobody
pustil.
Sestárl - potkám ho s ptáetem Jak jde emeslo! A spchám. Ni, to je koist má poslední,
toho
si
pro stáí nechám.
Za msíc pisel jsem do Pták
tich
a vážný jak
Stryku, to
nzpive
-
stryka.
baa -
ptaisko vysmyte, t^edže to
kaa.
Mudroku, pod zobák podiv se, erný pruh stáá Chceš uit starého ptáníka? Sameek - nimo že kaa. jak se ten
Po letech stryka jsem navštívil, sivý jak myš, ticho hledí, z dýmeky obláky vypouští, krotký drozd na stole sedí,
55 sivý a tichý jak starý stryk, vážný a tirubý jak
baa —
Stryk se za ušima poškrabal — Synku, mPs pravdu — je kaa.
Do les nlza
víc.
Ptáátku
jemnou: Ncti kaa, ncti mi nic nzpive, necti už tu dožije se mnou. potiladil tilaviku
Tak také
dožijí básníci.
Do svta písn ven
pošlou,
smutek si nesou za výslužku v samotu v budoucnu došlou.
SVIADNOV. I
Sviadnov, ves panen, kde vonly 1ÍPY» mlely vrby, mlýn Jiíkv klapal, do stavu huela Ostravice,
ohn
kde
vzplály, kdy skoila z Bezkyd, v sluch v píboji frydeckým byrgrm naše a naše ta Ostravice co to za fabriku? Nevoní lípy, v oi tvých dvuch kdos pohledl drzý, posko pry, posko má Ostravice.
hmla
—
11
Ví bh, že ten ráz dobrým král byl k lidu: stoh slední svezen, sedí zrno v zemi, zoráno pole, te as teprv pišel, kdy možno porazit nepítele.
nad zelenou vodou, Buzek-Strych se louí s mladou ženou. Ví, že zem zase zrno vrátí, dobe na maštali, ví, že pluh že zdrží — ale tžko bude, tžko nechat samu ženu mladou. „Dokud slunce, dokud voda tee, dokud vrby pod našimi okny, dokud rež a žito kosit budem, dotud vrna, dotud tebe ekám." 5ílý Sviadnov,
kom
Noc
je
dlouhá, zora nad horama,
:
57
tžká
cesta, zpod obvazku lee, tioí tilava, tam juž tiledí Sviadnov, spíctiej, Buzku, když už teba stiasnout,
doma
bu tak, podat ruku žen.
Hledí v okno, mladá žena díme, úsmv rtem jde, parobek sní vedle, Buzek-Strych se horké hlavy chytá. Padá obvaz, krev zalévá oi, po zpátku se s behu v eku kácí, držte vrby, eká Ostravice (Pole bereš, vem též hospodáe!)
Hoí
slunce,
vrby brání, s
beh
rve Ostravice, nese, se líbá mladá žena.
zem žito
parobkem
RYBNÍKY ZA PASKOVEM.
Nanáklad jsembyloml Frýdlant
pt
jít
tiodin šlapat
feniky ty
tam
—
z Ostravy
iroctiu
—
tžký —
do únavy, pšky.
tož
Promite, každý z nás býval mlád, tiorká krev, ret vždycky pratmul; v parném dni na cest já si rád tiluboko ze džbánku natinul.
Hrabovský
bh
ctiud jak my. Ctirám
devný s devnou
má
vží.
Daleko do nedozíráma paskovské rybníky bží.
Sklánly tilaviky šikmo své na
behu
metlice rusé;
potápky, lysky a rackové chechtali v jednom se kuse.
Mn
protiven Nemám rád smíšk. ženský ten zvyk je a dcky — Mít dlouhou pušku s sebou jen, smet bych vás do vody všecky.
Šest na ráz? Pt na ráz? jednu? Ptáata, robte si záv. Tak se mi chechtala rouhav
bloperutná
ta
havf.
Dv?
.
59
Dalo se do dešt.
hrom
A
bije,
blesk
co mi voda
Káera
je,
Tžký
je
strom,
asem co
—
svitne mi je tirom
dést se nechytne.
Mládí mi ulétlo tak jak dým, jak když se vlaštovky zvednou Zdali pak ješt vás uvidím, paskovské rybníky, jednou?
.
.
OSTRAVA. mlel v šacht Stostorok rok kopal jsem žil,
jsem,
utilí,
za sto
let
v rameni
svaly mi v železo
bezmasém
ztutily.
Utielný prach sed mi
do oí,
rubíny ze rt mi uhly, ze vlas, z vous a z oboí visí
mi rampouchy
Chléb
s uhlím
beru
uhlí.
si
do práce,
z roboty jdu na robotu, pi Dunaji strmí paláce z krve mé a z mého potu.
Sto
rok
v
kopaln mlel
jsem,
kdo mi tch sto rok vrátí? Když jsem jim pohrozil kladivem, kde kdo se zaal mi smáti.
ml rozum, šel v kopalnu zas, pro pány del se jak prve — napáh jsem kladivo — teklo v ráz na Polské Ostrav krve! Abych
Všichni vy na Slezské, všichni vy dím, nech je vám Petr neb Pavel, mjž prs kryt krunýem ocelovým, tisícm k útoku zavel;
61
všichni VY na Slezské, všichni vy dím.
hlubokých páni vy dol; pijde den, z dol jde plamen a dým, pijde den, sútujem spolu!
z
OSTRAVY DO TŠÍNA.
Ostravy jdu do Tšína, robolnice se mnou z dol, šachta vzala muže, syna, k Blendovicím jdeme spolu.
Z
A ddiny
plny žid, dráhy, cizí doly,
cizí
jen
motyka
cizí
vlastní lidu, cizí školy.
chrámy,
Markýz Gero
Muž
.
.
.!
Vyhneme mu.
— nž v srdce
vrazil
bys mu,
zlatou botku líbá jemu slezský vzor byzantinismu.
Zelené byls výspy host-li, zels lid horší v bídy stanu; ale z toho lidu rostly svaté matky Fénian.
.
MICHÁLKOVICE.
63
jsem Caesaru žil. Ticetkrát krví isem arénu smyl.
Dlouho
Tecf sám proti kíž. Vol!
Tož prvý
dvma. Neb
Ttirák Lanista v arénu
na
tioru
na
Germán a Ettiiop Pól, biem mne hnal —
— jakoby spali šlechtic bez konce ad,
tam sedl Caesar kol
nho
matróny, dvátek ržový sad. Zoufalý pohled mj v hledišt pad, na smrt bylo brzo — já byl ješt mlád.
V
pílbu a ve
štít
Thrák
meem
trojzub a síf v ruce Ethiop Thrák z pedu ved se,
meem
mi spl,
ml.
se kižoval blýskavý me, s se toí ze zadu po pardalí oi v té uhelné masce
2lu
mn
dv
.
.
mn
vaí a kypí, na všecky strany vztek jak žhavý ještr mi vyskoil z chípí Ethiop trojzub mi zarazil v týl, pefal mi žíly; já bolestí vyl, jsem skoil, vztek zaslepil zrak, po pes hlavu meem mne udeil Thrák. V písek jsem kles, noc vpila se v oi, na rty mne líbá Medusa. „Habet, jam habet" — rve luza.
nm
.
.
LEONIDAS.
Vsoutskách záhub
Thermopyl vstíc hled
jislé,
— barbar v plkruhu postoupil tém, ze zadu zaskoen zrádcem, stál Leonidas. Ped cimbuím stojím
já.
Sto sudlic, sto tisíce
íhavých
—
Tšína, na behu Olzy
me sahá mi k oí
hrudi,
pochodn svítí, ela, krev tee mi z oí, jak
krev tee mi z krev utíká z šíje, krev ubíhá z prsou,
nohy mi klouzají v erveném moi, na ruce prší ervená Niaghára — stojím tu v ohromném lánu vlího máku; stoupá to rudý dým od zem k nebi, i spustila obloha ervenou záclonu k zemi? Všecko je erveno. Helmu jsem pes oi stáhl, rudé jsou oštpy, rudé jsou mee, na rudých komoních v zadu pt jezdc — znám já vás, hrabata, znám já vás, knížata, znám, hlete a Xerxés, v šarlat Xerxés! — Co šepce to komonstvu, co zdvihají ze zem, co zvoní, co chestí, co zní mi to v sluch? Bh tebe zatrat, chceš zas jít pes Bospor? — Ze zadu na nohou peali šlachy — zpomnli Poláci na punský vzor — rudý mne pohladil andl, štít z ruky do zem padá, já slojím
ped Tšínem,
probodnutými boky o Lysou Horu open, jak zákony kázaly mn.
KDO NA MOJE MÍSTO? málo mám Tak z úst.
65
krve a ješt mi
Až bude rst nade mnou tráva, až budu
tee
hnít,
kdo na moje místo, kdo zdvihne mj štít?
V dým
zahalen vítkovských pecí jsem
stál,
noc zela mi z oí, plam z nozdry mi vál, nech záilo slunce, nech veer se šeil, já semknutou brvou jsem vrahy ty mil; ty bohaté židy, ty grófy ze šlachty, já škaredý kovkop, jak vyskoil z šachty Nech diadém jednomu na skráni svítil, každý z nich upjatý' pohled múj cítil, mou zafatou pst, mj vzdor, hnv kovkopa z Bezkyd a z hor. — Tak málo mám krve a ješt mi tee z úst.
Až bude rst nade mnou tráva, až budu kdo místo mne na stráž, kdo zdvihne
mj
štít?
hnít,
HRA5Y. leckdy, kdy lehké topasy prší Tak s topol v cestu a ve sny mi srší, tak leckdy se
mihnou pobožné
ady
korouhví naped a dojemným zpvem. Ctím tvoji víru, ty staíku sivý, ctím vaši víru, vy dvata ze vsí.
s
Dávno
je
tomu, tenkrát jsem býval
hezounký hoch — po cest jsem zpíval, korouhev naped, za ruku otec horem, vedl dolem a vedl borem, poli a vedl vedl až pišla Hraby, vysoká liraby, mohutný kostel s Marií Pannou, poutníkm žehnal pan fará Bóhm.
mm
m m
Modré a byli tu z Polské, od Váhu a my od Tšína,
Byli tu z byli
nabit byl kostel, sladkými zory
hledla na nás Hrabynská Panna, a ped ní kázal pan fará Bóhm. Bílé jsem elo do prachu chýlil, andl zástup srdcem mi pílil, sladkými zory hledla na mne Hrabynská Panna, a ped ní kázal pan fará Bóhm.
í
jsi je
synku? Za ruku vzal mne, vodil, hladil mi vlasy.
krámy mne
67
Bh
ví, co všecko mi v Hrabyni koupi! pan fará 5ohm.
Dávno je tomu. Z duse mi prchla Mrak škaredý sedl mi v elo, hích oko skalil a stáhl mi rty.
víra.
Bh nežije
pro mne. Ale když žloutnou a jablon dol se nahnou, pobožné zástupy „na odpust" táhnou: shýbám já elo, híšný kíž zrobím, jak by se na mne dívala tiraby, na konci Hraby, vysoká Hratiy, jak by se na mne sladkými zory dívala Panna, Hrabynská Panna, a ped ní kázal pan fará Bóhm. vrby pi
ece
PLUH.
Osmahlý s tuhou hrudou zápolí, dluh; za loské klasy splácí jde — skivan nad ním — dlouhém po jí
poli
a rukou tžkou obrací pluh.
Pot — vlastní je role — rysem jde smdým, tesk kosy letní zvoní mu v sluch. Jde volným krokem za konm hndým a rukou
tžkou obrací
pluh.
na
hledt, pl dne jsem s to Pl dne z rozpuklé brázdy volný ssát vzduch.
Smt smt V
jít za hndým po poli konm, rukou tžkou obracet pluh.
mst
kdo srdce serval na póly, k svaté se práci nehodí druh: nejdi za hndým konm po poli, nech ticho ležet blýskavý pluh.
Zpomínám; Opa behem topoly do mostu sivých spl polí pruh tam šel ped lety dd mj po poli a rukou tžkou obracel pluh. .
.
.
.
Smím vit co praví:
ueným onm,
vrací se v kruh"
hndým
—
též jednou za konm, elem slunce, pod rukou pluh?
pjdu nad
lidem
„žití
.
.
.
nm
OPAVA.
69
jak to bývá,
když Víš,
dychtivá krve zem rozepne žíznivé když pozdvitinou prapor a potinou se
rety,
v útoku vztiru ty nejprvší poletinou -
ady, ty nejprvší zástupy elem žaKa dl - do zem, pes pak kráí
n
k vítzství pítel.
Zdá se a zdá
se,
zem
že poletinem jedenkrát do kolem tcti múr, že poletí erný pták s blavým zobákem pres nás, že s blýskavým soudrutiem kdosi ze severu pijde, ale ne pítel.
Vidím vát prapory na vžícti
bílétio
msta.
HUCÍN. jsem pešel. A na Stebovice. Odru Dhylovo a Dobroslavice.
na
epky mi zalehl cesiu, skiváncích písní jsem poítal ke slu, zdráva, má zem! Tiše svou dýcháme sekyru v ruce kdos za stromem kleí, na modré stran je Huín.
Žultý lán
bu
eí,
Vi, moje zem, my mli se rádi. Na rtech a v oích mi smálo se mládí, daleko, daleko za hory pešlo. a list se vešlo Svadlých co v podjese žití! Ticho a teskno je ve
kvt
jak
mn
veer pod ezkydem. Vi, moje zem?
Na modré stran
je
Huín.
Tam nad Tšínem, kde Lucyna šumí. rostlo mé dve, co rozbilo v rumy komusi život. - Jak vlí mák to hoelo v oích. Hlupáci
takto
pro dve, jež nelze míti: pluh, kniha osou - ne žena - žití.
truchlí
Na modré stran
je
Huín.
to šlo všecko, kam se to dlo? žiju. V dál uletlo do nevráhma mé mládí, má láska, v popelu sivém juž poslední praská jiskra vzpomínky. Daleko jsou Stebovice, v dáli Dhylovo, Dobroslavice,
Kam
V
cizin
na modré stran
je
Huín.
KRÁSNÉ POLE.
71
Krásné Pole táhly siíny kopc, Pes pluh hrel zemí, z ko kouilo se, s
za nimi Hlubkv syn! U plotu Bystronova (ne toho z rynku - toho pod vrbami! isou cizí
kdos
si,
nech stejné jméno mají)
A
vyhlížel.
mít ostré oko, z
byl bys musil
Hanysovy tváe
vždy nehnuté jak koruna jest sosny, bys vyet cos Má sumnou dceru Bystroií? A každý veer - tam i tam bud cesta jde Hlubkv hoch kol Bystronova gruntu, jde plavit kon - tam nejbližší chodník jde asem v krmu - stezka ušlapaná jde do lesa Má šumnou dceru Bystroií? Tak zpívá skivan, osyka tak šeptá, rež šumí tak, když vítr bží klasem. robí chybu, na co myslíš synku? .
.
.
.
.
.
K
Zní hudba v
krm,
Bystronova dcera
jak sliná v kole, vlnka na potoce
tak neletí, syn
Hlubkv po ní hledí; se mu smjí.
sám netaní, dvuchy
Ti léta prchla, kdy se z vojny vrátil Bystroa z rynku hoch výmluvný, švarný.
A
zní hudba, spolu jenom taní ztepilý s Beruškou Bystroovou.
když
muž
„A povz Hlubkovi, nech nechodí k nám více, že slovo dala jsem a otec požehnal nám."
72
„Mj
VYplaf díl!" Chtl namítnout cos starý, tiledl do synovy tváe, ta mlelivá jak líc mrtvétio jest: jak motýl-lišák rubem tmavých kídel, kdy na pni sedí, od nerozeznáš, tak nadarmo bys v smdé tvrdé líci žal hledal, bolest Možno, bez citu jest.
pozorn
pn
.
.
.
pt
Za Krásným Polem
mil
dobré cesty
v horách ves. Tam koupil chatu Hlubek a deset joch kamenité pdy. Mha rolí jde, cigánka rohem boru. A žádá dlan, dlouho pátrá v líci. „Kdo v cest tob, svíce jeho žití za osm shasne let a co je jeho, tvým bude potom." Skalní stezkou jdeš-li, jen sivá skála všude na zírá, dav smolniek v ráz usmje se z prorvy, a siný útes zardí se jak dve: je
t
tak blýskla
zoe oráovou
tváí.
Hle, kvete vesna, dýmavé žhne
léto,
jde strmá jese, v poli žije Hlubek, své eše kon, v zim hrí soustruh,
(bednáem uen jest) a veer sedne v krmu. Dým spje z dýmky, sivá hoí v sklence, jde teskný život minulých let - i
.
.
.
as
už zapomenout
tžko zapomenout?
73 Let
pešlo deset
tichých, mlelivých,
kdy parobkovi tilubkovi se zdálo, že slámou topí hospodá. Líc sndá pobledla jaksi, postava se hrubá jaks nachýlila,
zaal pozd
vstávat,
vyhasla dýmka, sivá odporná
jest
.
.
.
(šledokal jsi se, ehos ekal v žití!) A jasno mu, že jeho den se schýlil, a zdvihá se, pt mil je Krásné Pole. jde
tžkým krokem
jak
vl
zapražený,
když táhne brázdu po rozmoklé pd, kdy pod kopytem prohýbá se zem a praská, jak když ísi srdce puká (ek jsem pravdu, Hlubku?) pod díví nožkou .
.
.
Ves temnem prosvítá. Jak Enoch Arden pod okno staví se a hledí v izbu: Grund kvete dtmi, 5ystron se svou ženou za stolem sedí
-
Hlubku, vraf se
dom!
Je ticho v izb; duší zvolna táhne ten obraz, jenž šel celým žitím jeho,
pesliná díví hlava temné pleti, dv tmavé oi žhnou, jasn žhnou do
tmy,
a nad mužem se veliká noc sklání, noc hchá, svatá, bez hvzd, milosrdná, noc zapomnní - budiž požehnána! le ticho
„je
A
v izb, hledí na hodiny:
teba ovsa nasypat už
kom".
na hodinách zstal tret okem.
.
.
74 Sels, vidls, poznab hrob Hanyša Hlubka? Drn jak on tich, lak jako skryté hoe, a zanedbán, jen bídná travka klíí
kdes skuHnou. Tak asi nedbal, kdo pod ním leží, o nikoho v žití. A povz Hlubku, povz, co je lehí: ten prostý život,
i
ta
erná zem?
Jdeš Krásným Polem, horkým prachem smývá slunce rty, ped širokými vraty krok stavíš mdlý. Muž vlídný se peptá
li
t
po
cíli
cesty,
donese
dvucha bok
ti
mléka
vysokých, jiskrných zrak. Burmistr Bystroií jest. Berušky Bystroovy je lepá dcera - vzpomeneš jí v žití.
SMRT CAESAROVA.
75
Domitian stál pod sluncem Dák. Když hor íranssYlvanských v pat, synm zem
pod ztrátou hrdla ctít jej bylo bohem. Ti uzel jednou, kdož se nesklonili, tož staec, muž a hoch. A mli tmavé vlasy, jak lesní zvonky tmavomodré oi, Caesarova
plef osmahlou. - Co, slova
bh
nedbali? - Náš je. Pane, slunce, jsem synem slunce. - Zstali ti nmi. a v oích etl Caesar pohrdání. jste
Vás kmen?
-
Z tch sluncem oblévaných
- je nás sedm tisíc. naped, pak tch sedm tisíc mi pobijete, kámen na kameni
a strmých hor jsme,
Tož
ty ti
a duse na duši nech nezstane.
A
téže noci
krev sedmi tisíc svých dtí pilo slunce, kdy splnila se vle Caesarova.
Dva roky potom jel
Caesar v nosítkách
pes most
a Tiber.
Oko
bazilisí zí mladou ženu, nech tvá zakrývala, oi, pec tmavým vlasem probleskly tak tmavomodré jako lesní zvonky. Cí jsi? - Žoldnée Septimia žena.
dv
Tys dcera
Tvj muž
Dák?
t
-
ušetil?
ekl —
jsi,
ó Pane!
Když
meem
máchl,
76
jsem ekla. Pane, u kolenou jeho: Kdo mne zabije, zabije Caesara. Jsem knžka-vma. — Vrný svému Tvj klín jej lákal, modré tvoje oi, tvj tmavý vlas a prolhaná tvá ústa. je svažte k sob, vržte do tilubiny.
králi
jak Tiber vzdul se, žlutou jeho vlnou cos blesklo modrem, jak když zatpytí se
ve svadlém — rád na
listí
v podzim pod
n hledíš — tmavé
me zazvonil a t se
koeny
lesní
zvonky;
utišila.
A ten sám veer
když tžkou hlavu nad falernským vínem nachýlil Caesar, bruel nad pohárem: jsem Diem dnes, když Caesara jsem zabil.
Za patnácte rok stál bratr Septimiv chorý stáím nad Tiberem a ekl vojínovi Zde s toho mostu svrh Imperator matku tvou otce, když povraždil kmen její nad Dunajem i
A
téže noci
byl zabit Caesar vojínem své stráže, jak suchým Tacit poznamenal pérem.
77
JÁ. I
)á, já toho
Bh mne
vštec od Bezkydu
lidu.
Ten té jen dbá k obzoru bží,
jim nedal.
zem,
kde zlaté obilí kde fialky voní a pomnnky kvetou, kde zvoní cymbál a pi tanci housle, kde širá jsou msta a nádherné hrady, bohaté chrámy a loky na ece, dvra v nebe a radost a ples!
Bh
Ten, jehož zatratil v sirnatou rokli, ten, pes jehož tuhé rty nepešla prosba, na skále sedl, s ním odvký vzdor.
erným
jak noc okem pohledl jednou pod mlící Bezkydy, pod l.ysou Horu. Stoletý útisk, pod kterým se sehla kovkopa šije jak nahnutá vtev, urputná cizákú pst, která z ret
dtem
rve shasínající tón mluvy,
znamení zrady a sepjatých rukou, za sto let které se do oí vtisklo, pohnulo démonem. Udeil v balvan, ze skály vyskoil škaredý vštec, z poroby vyrostlý, ze zrádné krve, k msíci zaštkal a do slunce zaklel, sevenou pstí se k azuru rozmach'.
76
všemi tmi vrahy, nech záili zlatem, nech ped nimi kleeli jako ped bohy
tam ped Tšínem ti otroci dol, do practm smýknul svým hvvem, svým vzdorem, vnem to, jež mu dal do žití démon, — ze skály vyskoil já! II
Rudým a svislým pod paprskem slunce v srpnu když balvany dýchají žáry, bystina Moravka v lože se vpije, horníci pod zemí zdvihají rám, kovái v ervené železo buší,
na dlani pole na Krásné, na Pražm v úžehu slunce jich kloní se ženy: já z toho tichého národa vzešlý, poroba jemuž pi kolébce stála, robota dcko juž za ruky chytla, nezdárný kovkop, ková synek z Ostravy prchl jsem, Vítkovic, z 5ašky, z Frýdlantu, z Orlové, z Dombrové, z Laz, kladivo, motyku v kopalnu hodil, matku a sestru jsem na poli nechal, ddovy housle jsem s hebíku strhl, já
na
n zahrál.
Snad jednou
z nich
znly
veselé tóny, tož mládí a láska. Nevím, už nevím. — Je tomu dávno.
Ti
struny praskly.
79 Cizího knze jsem vyhodil z chrámu, rektora z cizácké udeil školy, les, co mi pobrali, zapálil v noci,
panského ušáka na poli skolil, mnou v Tšín, 5h zmátl mi smysly. Pod Lysou kosm a veverkám hrál jsem, pod rudým jeábem na vtvi vrabcm. Z ddiny k ddin chodil jsem horkem, horkem a zimou a snhem a deštm. Za ploty hrál jsem a pod okny hrál jsem, smýkli
jedinou strunu mají
mé
skipky,
tžký dech sedmdesáti hsíc, co hasli pod Lysou, pi ohumín, v borových urvaných hájích co hasli, v urvaných Bezkydech pomalu hasnou, v Šumbarku shasli a v Lutyni shasli, v Datyních hasnou a v Dtmarovicích, v Poremb shasli a v Dombrové hasnou. Strhnte stany a zahaste ohn! linulo se sedmdesáte hsíc,
na Olze ped lety rozbit byl tábor, daleko uhli jsme za Lucynu, pejdem na Moravu, za Ostravici, mlící národ a vyhaslý kmen.
Ped
nimi taní jak David
ped
archou,
chestýš pi píšfaly zvuku, komický rapsód tch sedmdesáh tisíc, don Quijote z Bezkyd, má z jalovce kopí, jak trhlý
brnní
z
mechu
a ze šišek helmu,
80 z Lysé
hib za
chyiit etice
erný
me
štít a z kapradin tiledí, úporné rameno sudby, rytíe v krunýi zlatém
Já Petr Bezru, od Tšína Bezru, toulavý šumar a bláznivý gajdos, šílený rebel a napilý zpvák,
sýek na tšínské vži, a zpívám, co kladiva duní
zlovstný tiraju
z Vítkovic, z Frýdlantu,
Kolem )dou bohatci (Bezrui Pete, iak
pod Lipinami.
cizí
je
mi
víry,
rnás rád!),
mužové slavných a vznešených názv, skvlí jak bozi a hrdí jak hvzdy, (Bezrui Pete, kdo ubil tvou ves?), kolem jdou v hedbáví, v atlasu dámy. kolem jdou mužové, vážní mocní, na Dunaji mocní, ve zlatém mst, i
kolem jdou básníci z vltavských beh co milují ženy, jak kázala Paíž, pod smycem zoufalá chvje se struna, tžký dech sedmdesáh hsíc, kamenm zpívám a balvanm hraju, hraju a zpívám — tož dáte mi krejcar? 111
prvý jsem z toho od Tšína lidu, bard prvý z Bezkyd, co promluvil. Jdou za cizím pluhem, jdou rabové dol,
Já
61
mléko a voda jim utíká žil. Má každý z nich na nebi jednoho boha, druhého vtšího na zemi. /.
Da tomu, co druhému
hoe
krví a
je,
v kostele platí,
dlanmi.
Ten, ten co je nahoe, k žití dá chleba, motýlu kvt dal a srnce dal háj; ty, ty co jsi vyrostl v bezkydských horách,
tob dal pod Lysou ten On dal ty hory a dal ti
vni
již
z
ten druhý
háj van ti
bž a pla
širý kraj. \\
ty lesy,
rozstele;
vzal všecko jediným rázem. k tomu tam v kostele.
Mj syneku z Bezkyd, ctíš boha vrchnost. dobré to ponese ovoce. Z tvých les t honí ven andlé strážní, i
hluboce! „Ty zlodji z Krásné! Je tvoje to devo? Padni a zem polib v pokoe! A ven z panských les a hoe do Frýdku!"
ty se jim kloníš tak
Co tomu íkáš Ty nahoe?
A
škaredá
e
tvoje uráží vrchnost, strážné andly uráží. Zaho ji, lépe se povede tob, tvj synek teprv to uváží. ty
82
Takdje se. Pán chce. Noc táhne nad mým lidem, záhynem,
V
nežli se rozední.
se k démonu Pomsty, prvý bard z Bezkyd a poslední. ié noci já modlil
,
TV A
63
JÁ.
mi z cesy: rnám ruce a vlhké mám šaty, kovkopem iá jen a velmožem dnes t> z paláce ty, já ien z devné chaty, frygickou apku mám, pes elo stín. A za mnou nelkají sirotku prosby, sežrali Kóji jim zajíci pole, bez srdce's, bez studu's — blesk tebe rozbi, z Bezkyd jsem, hoe a poroby syn, robím v tvých hutích a robím v tvém dole, žlu ve mi žilou a robím ti pece, chytám tvá drva na zpnné ece, erný jsem, chd jsem, pot pes elo letí, v ezkydech dti. nepláou k vli netiskl vdov jsem a nebral jim zem, za to jsem žebrákem, velmožem dnes ty, — pijel si na hory? Vari ode mne, frygickou apku mám, uhni mi z cesty.
Uhni
erné
mn
ZEM POD HORAMA. pod hoiama, pod vysokÝma Tam k nebi co zvedly své iém, tam
žije krása nevykreslená, nevyzpívaná, nespodobená krása ié goralské zem.
Mii pijdou — v pokoe manské kloní se goral
—
„Hó, to
je
kde tvj dd oral, kde otec panský díl byl.
panské!" sil,
Žal pilne k žití, jak hora k hoe, k nebi jde Jaša Krasuly hoe, žal tvj a odpor v hodin pozdní
za míží dozní.
A
ty dvuchy, dvuchy bídné, stud mine hladem, nach bídou ídne,
nadarmo ty jsou
hnvem
a žluí
ho tu —
tch fot.
Tam pod horama, pod vysokýma, k nebi co zvedly své tém, žije bída nevykreslená, nevyzpívaná, nespodobená bída té goralské zem.
tam
tenái
Z
verSu.
života prosy a
55
bodláí
když sob'5 na Parnas vyšel, zbožný-lis a když ti nestaí, aby t Pán Btí jen slyšel; když švarné máš jako kvt a když si pýcha tvá žádá, aby se dovdl celý svt, že ti dá tiubiku ráda; bez srdce ukrutné dve-li. v podpatky tebe si lepí, chceš aby všici to vdli, že je Ké štstí na stepy; když ti do kadeí prvá še vplížila krokem se hadím, kde kdo nech pomže tob te plakat nad ztraceným mládím; dvojité veselí nadchne t, a bol se nese tak krásn: jen když jsou dobráci na svt, dobráci, kteí tou básn. Nžnosti jadérka v život stou,
dve
nejsou to tykve jen prázné, dobí ti lidé, co verše tou, Bezrui Pete, ty blázne,
možná, když asem tvé písn tou, tep srdce v okamžik shchne, podepe vdla tená hlavu mdlou, potichu do ádku vzdychne: jak hasnou bezkydští gorali
zvuk verš tak krásn Co chceš ty rapsode zoufalý: jsou lidé, kieí tou básn. za
DIDUS INEPTUS.
Do vody, do
vln
87
do vysokých
perutí biju.
Na
Mauriciu lety pták
ped
žil,
tož didus ineptus.
A
daleký slunce a daleký písn, dráp vytiskl kivý on do mectiu plísn, nech smála se zora, necti píboj se valil, v srsf temnou a teplou se mleliv tialil, necti tiuelo moe, nech prales se boil, pitisknut ke ki se do bahna noil, ciz kapradí vni, ciz papoušk plesu, v svých tesklivých zorech nes smutek svých les když vnikali v lesy rok za každým rokem, uhýbal tžko svým belhavým krokem,
nemoha prchnout, pod šípy a kyji, pod rukama muž, co vraždí a bijí, tich nastavil zobák jen prosebný, kivý, shas,
shas jak shasla alka, jak zahyne
kivi
.
.
.
úsmvu boh, tak v rachotu bubn, sluneném srpnu, tak v deštivém dubnu, nech podzimní dým z eky po vrbách stoupal,
Tak v tak v
nech za zpvu kosa, jenž na ki se houpal. za zvonní syring, za rákosí septu svj život jsem žil roven didu ineptu Nech nahý blýskl, nech chestila pouta, nech barvínek smál se, nech vonla routa, .
me
.
.
-
86
nech v ervnu jsem šel klasy praskajícími, nech pes potok sepjatý náramkem zimy,
i po
návsi tiocliy slyš! jásajícími
a mezi dvaty ernovlasými žil - zahynul jsem didus ineptus.
-
stránku 86. jsou otištnv básn, jež v definitivním vydání knitiy své pojal. Ostatní jsou básn autorem v knitiu nepojaté, zaradné sem vydavatelem.
Až po autor
sám
.
2NÉ.
91
erným borem, kam pilehla víska, Pod grunt erných, kde od nepamh žili,
—
vždy jeden rod — do lesa zahýbal Vždy z vesny v zemi rozhodili zrní a v ervenci je svezli do stodoly.
se.
|ich nedaleko horský mlýn svou píse vždy stejn sladkou, stejn klidnou šuml, a z veera hledla do potoka mlynáe Chylka divukrásná dcera, jak cigánka a ztepilého vzrstu.
Za
hranicí se panské táhlo pole. jak povídají, král se špatn vyspal
i tžko
kýchl
— zadunly
V
bubny.
boj táhla mládež, v boj šel joseí erných. (Dej císaovi, co je císaovo Žid prorok — po nalévali to v mladé duše kantoi a knží.)
—
nm
ek
Zem syn v
horká byla, sklonily se klasy, poli,
málo dlných bylo rukou,
ráda pišla mlynáova dcera na pomoc erným, vždyf beztoho jednou Žal otec s matkou, vázala a kladla
tu
dvata erných
s mlynáovou dcerou. za hranicí na tom dlouhém poli hvízdaly kule, srazily se ady.
Tam
.
.
92
Tam na tom
poli padl losef
erných
kdy doma dokonána práce, kdy letily klasy, kdy jej vzpomínali rodie, sestry, šálek sešinula kdy s temných vlas, dívala se teskn
ten den,
v dál divukrásná mlynáova dcera a prsa sladkou vzdýmala se touhou.
MOTÝI.
93
smrky, bemY, pres haluze jedlí lehounký vánek se skivánkem zvednul; pes eku vzpomínek lodky sn bedlv, motýl mi na ruku sednul, láska jsi, štstí jsi, sliný motýle? kdes zdobil Odlef, bys hocha i na erné kadei, na ruce bílé co bych já, co s tebou robil?
Pies
dve
.
.
.
SLEZSKÉ LESY. iste tak iak J
já,
slezské lesy,
mé
lesyl
Smutek se na kmen a koruny vsí,
tiledíte
jak
teskno a hledíte
písn,
moje myšlenky, jak moje písn.
Padá
z vás jehlií v noci a mlze,
porobeného
to
národa
slze.
Padáte sekerou na rozkaz z Vídn, hynete pomalu, hynete klidnl Mlíte, hynete, smrkové moe, bez konce, bez konce, slezské vy hoe!
KOVKOP.
95
já pod zemí kopu. balvany jak hada kže se jiskící kopu, pod Polskou Ostravou kopu.
lá kopu,
J já
Kahan mi zhasíná, do ela padly zcuchané vlasy a slepené potem, octem a žluí se zalévá oko, ze žil a z temena lebky se koui^í. z já
pod neht ervená lije se kopu, já pod zemí kopu.
krev,
Široké kladivo do stoly vrážím, na Salmovci kopu, já
v
Rychvald kopu
a v
Petvald
kopu.
Pi Godule má žena mrzne
a sténá, na klín hladová robata pláou, já kopu, já pod zemí kopu.
Srší to ze štoly, srší to z oí, já v Dombrové kopu, já v Orlové kopu,
na
Poremb
kopu a pod Lazy kopu.
Nade mnou nad hlavou kopyta duní, gróf jede ddinou, komtesa rukou pohání kon a smje se ržovou tváí. Já
kopu,
já
motyku zdvihám,
má žena
sinalá do zámku jde, chleba chce, v prsou kdy vyschlo
jí
mléko.
96
Dobrého srdce je pán, kamene je jeho zámek, pod zámkem huí a láme se Ostravice. Ped branou erné dv suky se mraí.
z žultého
Na co
šla
Roste
ež
Já
do zámku prosit a žebrat? na poli panském pro horníka robu? v Hrušov kopu a v Michálkovicích.
Co bude z mých synk, co bude z mých dvuch, až mne ráz ze stoly vytáhnou mrtva? Mj synek dál bude kopat a kopat, na Karvinné kopat a dvuchy - co bývá z hornických dvuch? Což kdybych tak jednou prokletým kahanem do štoly mrštil, sehnutou do výše narovnal šíji, levici zafal a vykroil pímo, plkruhem od zem k obloze vzhru kladivo zdvihl a jiskící oi tam pod božím sluncem.
ŠKAREDÝ
97
ZJFiV.
škaredý fantom! konšelé zlatétio msta, tak ekne vhlasný národa vdce, zatepou tilavikou národní dámy, tak ekne Rótšild a Gutman, gróf Laryš a Vlek, jasný Sir-markýz Oéro — když jsem se z tiromady sedmdesáti tisíc do výše zdvitil. Tak bili mne biem! lak Vítkovské pece zrak jediný plál, krvavý ctialát mi s ramenou vlál, na jednom nesl jsem nmeckou školu, na drutiém nesl jsem polský chrám, v pravici tžké jsem kladivo nesl (levou mi urazil uhelný balvan, oko mi vyžehl vyšlehlý plamen) a v srdci sedmdesáti tisíc kletby a zášf. ví, že jsem škaredý! .
,
to je
F. Tak eknou
i
Bh
Puch mrtvoly ode mne táhne, na rukou, na nohou puká mi maso, znáš hut v Bašce? Tak oko mi plaje, krvavý chalát mi s ramenou vlaje, v pravici hornické kladivo nesu, levou mi urazil uhelný balvan, oko mi vyžehl vyšlehlý plamen — na zádech sedí mi sto vrah z Modré (jak divoké krysy mne do šíje hryžou), na kylích sedí mi sto žid z Polské — Smjte se. Bože mj smjte! Tak vypadám já
Petr Bezru, od
Tšína Bezru,
porobeného národa bard.
já,
98 robí se zajatým veerkem vltavská mládež? jak pozdvitili do výše ímané Spartaka vdce?
Co
Tak budu sto
rok
já stál
stát
—
budu
dávno
elem
mj zahyne národ — ku obloze vzpímen,
ubitou šíjí se azuru dotknu, já Petr Bezru, Ahasver svdomí
ech,
škaredý fantom a zašlého národa bardj
MARKVZ OÉRO. protivný té mluvy zvuk, ní není žádné? tvétio rouctia sto pozvedá ruk,
je Tak tiorsí
Lem sto
99
ti
nad
rab do
noti
ti
padne.
jenž naší by modlil se eí, rektora, jenž by Jí uil v tvém zboží, vyženeš ze vsi: Ví btí, že jsi vtší v záští než plemenný nepítel boží,
Knze,
markýzi Gero!
Až tam
za
tiranicí
naiímáš vratiy
kypící pýctiou a tioící žluí. Sám ekneš: je ten národ tak dratiý jak jiný: jméno a rod za to ruí. Ve jménu božím kdys kižáci koly tak jednou zem naši zbarvili krví.
Mn
V
ractiotu
bubn, na erveném
dá btí, že
ti
v uzdu kdys
poli
padnu
já
prvý,
markýzi Gero!
Tak se
ti
líbí
tak blaze v
Umí
jen
ti
za ekou muži, stedu, markýzi,
jicti
vnec
je ti?
plést z trnovýcti rží,
umí j-rn mj národ ubíjeti. Pro nás šviti biem a konopnou
šru,
n—
knížecí úsmv jen pro n, jen pro V požáru, v dýmu až zdvitinem se vztiru jedenkrát strtineme s kon, dá btí, že
t
markýzi Gérol
PAR
NOBILE.
Jak rznou
ii dva mají krev a jedno stejné zamstnání:
tož
vodku
pálí Nattian
Lów
a pálí vodku markýz Gero.
dým jde z cév a pres noc pije do svítání: když nedá na dluh Nathan Lów, snad poká dobrý markýz Gero. Lid pracuje až
Hmí Ostravicí hukot dev, v žold goralm, co skáceli je, krev tráví kvitem Nathan Lów a dere rozum markýz Gero. Ty penz pj, ty dan slev — na gorala rtu prosba žije — Nathan Lów a šlape po a plije po markýz Gero.
nm nm
Do
hluché noci zní
mj
zpv,
když záhynem, než jitro vzplane, pl zásluhy má Nathan Lów a druhou plku markýz Gero.
Na
dv
ty hlavy naše krev, až z našich kostí mstitel vstane: na prvou vrbu Nathan Lów a vedle nho markýz Gero.
DEN PALACKÉHO.
101
lá velikou vidl isem národní slavnost. mém kraji je pusto a šero a tictio.) eských mst metropoli, zel muže se zlatým etzem stát, ped nímž se koroutive uklánly — (ped židem z Polské a ped panským tiajným do prachu klonil se burmistr mé vsi, prose o chléb a chrást pro horník dti) — já vidl stožáry k nebesm plát, já vidl prapory do výše vát, zel chvojím a sametem krášlené msto, zel jásot tisíc k obloze hmít — (co je to? lá slyším sirotk vzlyk, když voda zatopí doly na ráz, když v hospod u žida strhne se ež — ), bílé zel panny jsem v prvod jít — žid, (u nás jich není — je v a lesní a správce — a z eho chceš žít?) — a v tom moi nadšení stál jsem já tich.
j (V já vidl
ddin
V té kráse, v tom nadšení ped okem šla tichounká vesnika pod Bezkydem, kde ped lety žil jsem a vyrostl já: já vidl jak rdousí nás ped Tšínem, tož Rótšild a Gutman, gróf Laryš a Vlek, — a iasný Sir-markýz Gero — tak ped okem táhla mi rodná má ves, kde ped lety echové dodýchali a znmená škola a zpolštný chrám —
102
A proto já mlel jsem pi slavnosti, ech poslední z vesniky pod Bezkydem, kde mj národ ubili, zardousili tož Rótšild a Gutman, gróf Laryš a a jasný Sir-markýz Gero zpívejte, tšte a radujte se! Žil veliký muž, ten probudil vás?
—
A nahoe
—
.
Vlek
.
na sever pod Bezkydem
má vesnika eská —
ta dodýchala.
103
1864-1904.
Labe slyšel, vidl nad Brandýsem Sum ervánkY mládí svého hoet krajem,
tžkým psala rysem utkvl nad Dunajem.
Vltava v duši fabuli
žití,
tyicet
horkou pouští táhne. však ne krev z bídné krve, kvt z jejich luk, však ne co na ostrve sseeny padnou, než co kosu zlomí, tož jeden z tch, co od Sinaje hromy k národu mluví a kam rukou sáhne Let
lid
Kost z kostí
jich,
moc
moc
miluje,
bije -
masku
strhne,
tam modlu skácí, oštpem kam vrhne, (pi každé stezce jsou) — daleko od Dunaje v svj hledí kmen, jenž postaví se kekem pi plném poháru ped dckem, ped staekem, vždy oddanost speetit hotov bojem, vítzstvím u Visu a hrobem ped Dobojem, vždy hotov k Sadové a hotov k Solferinu,
dd
dát a vylít krev svých syn za úsmv vznešený, rab modré krve, knží, za panským koárem až za kraj lesa bží k tm, o nichž teš ve foliantu lichém, že pedci jich prý stáli pod kalichem, tžkým mluví slovem, k inícím jak vz válený a tuhým jako kovem, že vil bys, kdo toho vštce slyšel, že jiným jest a cist že z ohn vyšel. grunt
tm
104 Lid neslyší? - Los vštc od staletí. Za jinou výzvou davy v adácti letí, jinétio tiesla dbaií, velitele,
jenž sladký
jest,
však nemá pravdy v ele,
jen lictiotníku ví), v tch tžkýcti chvílích, kdy se kolem šeí, kdy zoufal bys, kdy básníkova strofa jen hokým je filosofa, v chaosu kolem sám jen bod na sever hledí, jak ten svatokrádce, ten ecký exul, rouha, šašek, zrádce (lid
ženou
jest,
úsmvem sob
na boj u Kozích Vod.
Už tak i tak. Nech divná sudba zraje, nechf v behy bije bílý boue syn, nechf kdo a co chce pes naše jde kraje, jen vštba nechf nám zvoní od Dunaje
rt
z nejlepších, jež vzbudil
Hospodin
Báse psána k 40. narozeninám
J.
S.
.
.
.
Machara.
\
VYSVTLIVKY.
ádka
SÍT.
16-- 3
Hrubý— mohutné postavy
— moravsky žebrat. Ctiybná etymologie, jen u intelligence se vyskytující: „Je z Ptení" — je zctiudobnétio rodu. Lid sám totio rení neužívá - 21
f>táti
Rybáky— rackové Ojizna— vlast Mur— ze
-
Ctiactiai — pobudové Metla puelln publica modi^ín
—
Bem —
Modrá, na modré stran— Prusko
- -
etyna — jetilií
ondzum — mluví Kobzole — zemáky tioejsího stavení
-
Hoe — af žije Ctiactiare— tulácké dít
Potka-kmotra Folvark — panský
18
--40
vyslo-
pdy
Horal — tioel Bylacti'
- -
3--40 15
vuje dloutié á jako o
Holota— Wegweiser
3
19 - - 37 23 --38
dvr
Harenda— krma Otcové— rodie Bernard 2ár— lid na Tšínsku Mórg — jitro
5
12-- 22 20 --22 24 --22 12 --25 12 --27 24 --32 15 --37
Skoro — zátiy
Górna— z
- -
4-- 7 24-- 7 6-- 8 8-- 8 20-- 10 6-- 15
-
1--42 4-- 44 16 --45 4-- 49
— byla jsem; starý aorist, žijící
ješt na Tšínsku
20-- 53
Baa— starý pastý
15 21
Nimo— není pravda
2--55
Hrubý-tlustý
--60 --66 8-- 67 9-- 71
Kopalna— jáma Polská-Hali
14 16
Na odpust— na pouf Koruna— kra -Šumná— sliná Motýl-lisák— Vanessa polyctiloros
Sivá— vodka Slámou topí— tžko
ctiuraví
Hrubý— vysoký
Veerkem— netopýrem Kvit-líti
--54 --54
-
10 --71 4 --72
25 --72 3-- 73 4-- 73
1--98 12-100
OBSAH. Str.
ervený kvt
1
Hanácká ves
-
4
Kyjov Plení
Plumlov Piumlov li. Národní maškaráda Papírový Mojšl jedna melodie jen jedenkrát
5 7
-
I.
9 -
10 11
17 19
-
Ondráš
22 26 29
-
Návrat Kantor Halfar Setkání
-
-
31
70.000
Koniklec
Dva
3
-
-
-
tirobníci
Ddina nad Blendovice Tosonovice
Ostravicí -
-
Maryka Magdónova
-
--42 --44
Bernard 2ár Pole na tiorácti --
Ptvald
47
Dv ddiny Vrbice Ligotka kameralna
Zermanice Chycený drozd
32 33 34 36 37 36 40
-
-
46 50 51
53 54
Sviadnov Rybníky za Paskovem Ostrava Z Ostravy do Tšína Mictialkovice
Leonidas
Kdo na moje
místo?
Hraby Pluh
Opava
Huín Krásné pole Smrt Caesarova Já
Ty a
já
Zem pod tiorama tenái verš Didus ineptus
2n
Motýl Slezské lesy
Kovkop Škaredý zjev
MarkýzGéro
.
56 58 60 62 63 64 65 66 68 69 70 71
75 77
83 84 85 87 91
93 94 95 97 99
Par nobile
100
Den Palackého
101
1864-1904
103 105
(Han Kvapilové)
OPRAVY AUTOROVY: Str.
1
1,
verš
22.:
Kdy? od Brno dol spcháš k Sir. 22,
V
dáli
verš
jihu,
3.:
vže Ratiboe verš 22. a 23.: zahmí ústa sterá: hor' markýze Gera!
Sfr. 32,
vstíc
Hoe,
ti
Str. 62,
verš
4.:
Str. 64,
verš
21.:
Str. 92,
verš
3.:
kdy a na
lehly klasy,
str.
14.
Blendovicm ideme
k
tam
žije, žije
kdy
na
ped
13.
spolu.
nevykreslená
.
vzpomínali
veršem chybí uvozovka.
Vysvtlivky:
Suka — fena
.
ádka
4. str.
96
.
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
Vašek, Vladimír r)038
V33S5 1911
Slezské
pisn
POCKET
LIBRARY
mmi>-
