Křesťanské svátky křest, první svaté přijímání, biřmování

Křesťanské svátky –křest, první svaté přijímání, biřmování Dopisy ke křtu Křest je v křesťanském kulturním okruhu pro rodinu první velkou událostí po narození dítěte. Obvykle se koná několik týdnů po narození.

Křest je stejně jako svatba nebo každá jiná podobná událost oslavou, která překračuje nejužší rodinný kruh. Posílají se pozvánky, pozitivní a negativní odpovědi na pozvání, blahopřání rodičům a dítěti a konečně také poděkování všem, kteří byli přitom, slavili s námi nebo přinesli dárky.

Pozvánky Pozvánky k různým rodinným oslavám se od sebe liší jen málo. Na pozvánkách ke křtu musíte dbát na to samé jako na pozvánkách ke svatbě či prvnímu svatému přijímání. Pokud chcete vědět víc, tak se podívejte do kapitoly pozvánky k svatbě. Okruh pozvaných se ale liší.

Musíte vždy zohlednit, komu píšete. Tedy zda posíláte neformální pozvánku přátelům nebo formální pozvánku Vašemu představenému.

Gellern, 1. července 2004 Milí přátelé, milí příbuzní, jedna radostná událost je za námi a další hned následuje. Náš malý Christian bude pokřtěn. Všichni jste srdečně zváni na oslavu svatého křtu, která se koná 7. července v 16.00 v Kostele Spasitele v Gellernhofenu. Doufáme, že se dostavíte v hojném počtu, a byli bychom rádi, kdyby jste si udělali dost času, abychom si pak u nás doma mohli při kávě a koláči ještě trochu popovídat. Těšíme se na shledanou a zůstáváme se srdečnými pozdravy vaše rodina Stefana Hausmanna

Hönnental, 9. října 2004 Milá Katharino, až si naše malá dcera Livia bude za pár let prohlížet obrázky ze křtu, chtěli bychom, aby tě na nich viděla. Udělala bys Livii a nám tu velkou radost a přišla bys? Livia bude pokřtěna v sobotu, 29. října, v 9.30 v Kostele Spasitele v Hönnenstadtu. Dej nám prosím včas vědět, zda přijdeš. Mnoho milých pozdravů Maria a Eberhard Pozvání Vašemu představenému by jste měli sepsat zcela formálně. Důvěrnosti jsou v tomto případě nepatřičné a mohli by být špatně pochopeny jako pokus o podlézání.

Hönnental, 9. října 2004 Vážený pane řediteli Petersi, v sobotu, 23. října, bude v 9.30 v Kostele Spasitele v Hönnenstadtu pokřtěna naše dcera Livia. Udělal by jste nám tu radost a byl by jste hostem na křtu a následujícím slavnostním pohoštění? Doufáme, že odpovíte kladně, a srdečně Vás zdravíme Vaši Maria a Eberhard Kranzelovi

Odpověď na pozvání Doporučuje se reagovat na pozvání ve stejném stylu, v jakém jste ho obdrželi. To znamená, že pokud bylo psaní přátelské, měli by jste odpovědět přátelsky, pokud formální, tak formálně. V zásadě se pozitivní odpovědi píší krátce a přátelsky.

Frömern, 4. července Milá Anno, milý Stefane, rád přijímám Vaše pozvání ke křtinám.

Mám vždy radost, když je mladý člověk přijat do společnosti křesťanů. A když je to k tomu dítě mého synovce, jak bych mohl odmítnout? Těším se na shledání s vámi Váš strýc Robert Eberwalde, 13. října 2004 Vážená paní Kranzelová, vážený pane Kranzele, mnohokrát srdečně děkuji za laskavé pozvání ke křtu Vašeho dítěte Livie. Rád přijímám a v Kostele Spasitele budu včas. Těším na navazující přátelské posezení. Váš Hernand Peters Pokud musíte odmítnout, tak by jste měli vyjádřit lítost, uvést důvod, proč nemůžete přijít, a přidat jednu nebo dvě přátelské řádky. Frömern, 4. července 2004 Milá Anno, milý Stefane, pozvání na křtiny vašeho Christiana jsme obdrželi dnes ráno. Máme radost z toho, že jste si na nás vzpomněli. O to víc je nám líto, že vás bohužel musíme odmítnout. Heinz zítra letí na obchodní cestu do Mexika – a já jsem se rozhodla letět s ním. V tak krátké době se to bohužel nedá už přesunout. Je nám to opravdu líto. Ale až se za tři týdny vrátíme, přijdeme vás v každém případě navštívit, abychom konečně mohli obdivovat vaši ratolest. Mnoho milých pozdravů Bea a Heinz Blahopřání k prvnímu svatému přijímání a biřmování Když jdou katolické děti k prvnímu svatému přijímání, popř. když jsou evangelické děti biřmovány, tak už jsou dost staré na to, aby uměly číst. První svaté přijímání se týká dětí ve věku 7-9 let, biřmování pak dětí ve věku 14-15 let.

První svaté přijímání a biřmování patří k důležitým křesťanským svátkům a po církevní ceremonii následuje obvykle velká rodinná oslava.

Je zvykem dítěti k této události pogratulovat. Vzdálení známí rodičů a dítěte obvykle pošlou předtištěné blahopřání z obchodu, ve kterém mimo blahopřání už nic nestojí.

Z příbuzných by měli napsat dopis k prvnímu svatému příjímání popř. biřmování ti, kteří se rodinné oslavy nemohou zúčastnit Očekává se to obzvláště u kmotrů dítěte.

V dopise týkající se církevního svátku by měla v popředí stát víra nebo by v daném případě aspoň měla vystoupit do popředí. Většinou dojde k tomu, že jakmile se opustí kostel, tak se rychle zapomene na církevní charakter oslavy a děti se těší především na dárky, které dostanou. Ale pokud budete psát dopis k prvnímu svatému přijímání nebo biřmování, který si dítě bude moci číst pořád znovu, tak by jste si měli dát čas a rozhodně by jste se měli zmínit o křesťanské podstatě tohoto svátku. Takový dopis by měl být výhledem do života s a uvnitř církve.

München (Mnichov), 24. dubna 2004 Milá Katharino, příští neděli půjdeš k prvnímu svatému přijímání a přijmeš chléb Páně. K tomu ti srdečně gratuluji. První svaté přijímání je víc než jen ceremonie nebo zbožný zvyk. Je také mnohem víc než jen příležitostí k dostávání dárků. Potřebujeme chléb od pekaře, abychom nezahynuli hlady. Potřebujeme ale také chléb Pána, abychom nestrádali duševně. Jsi ještě velmi mladá a ještě si to pravděpodobně nedokážeš představit, ale také v tvém životě někdy přijdou těžké časy. Každý má někdy problémy a dostane se do situací, v nichž neví, jak dál. Teprve tehdy opravdu pocítíš sílu víry. Neboť ona ti pomůže vydržet a začít znovu. To vše jsi již v posledních měsících slyšela a učila se. Přesto jsem ti to chtěl ještě jednou připomenout. Tato neděle je obzvláštním dnem radosti. Proto jsem ti také věnovat CD, které sis přála. Moc se v tom ale nevyznám. Pozdravuj ode mne tvoje rodiče a sourozence a mysli v neděli v kostele také na tvého strýce Manfreda

Essen, 12. května 2004 Milý Markusi, v neděli se bude slavit tvoje biřmování. Srdečně ti k němu gratuluji. Chtěl jsem být vlastně přitom, ale bohužel to není možné. Nemoc člověka zastihne vždy ve špatnou chvíli. Ale budu v neděli na tebe myslet, to ti slibuji. Biřmování je prvním krokem na cestě do života dospělých. Církví budeš od neděle považován za dospělého. Ta myšlenka je trochu matoucí, že? Nebude trvat dlouho a ty opustíš školu, naučíš se nějakému povolání, založíš rodinu a možná sám budeš mít děti. Vždy bys měl myslet na to, že jedním z nejdůležitějších základů pro život je veselost srdce. Veselost, která vychází také z víry. Přeji ti, ať je pro tebe biřmování nezapomenutelnou událostí. Dostaneš ode mě ještě malý dárek – až se budu moci opět hýbat. Příští týden mě navštiv! Hodně lásky a vše nejlepší tvůj strýc Erwin

Blahopřání k složeným zkouškám Život mladého člověka je spojen s mnoha (snad úspěšně absolvovanými) zkouškami.

V Německu k nim patří např. tyto: •

závěrečné zkouškou (Hauptschulabschluss, Mittlere Reife, Abitur1)

•

zkoušky ukončující odborné vzdělávání (Gesellenprüfung, Meisterprüfung2)

•

vysokoškolské závěrečné zkoušky (Magister, Diplom, Staatsexamen, Promotion3)

Blahopřát se hodí rovněž k získání řidičského průkazu, oprávnění jezdit na plachetnici, rybářského průkazu atd. 1

Hauptschule, odpovídající 2. stupni naší základní školy, je ukončena zkouškou, které se říká Hauptschulabschluss. Realschule, odpovídající též našemu 2. stupni základní školy, je ukončena zkouškou s názvem Mittlere Reife. Gymnázium, které je v SRN čtyřleté i víceleté, je ukončeno zkouškou s názvem Abitur, něco jako naše maturita. 2 Odborné vzdělání se ukončuje buď učňovskou zkouškou – Gesellemprüfung nebo mistrovskou zkouškou – Meisterprüfung) 3 Vysokoškolské studium se uzavírá magisterskou zkouškou, diplomem, státní zkouškou nebo doktorskou zkouškou.

Později se k tomu přidají různá povýšení v pracovní kariéře.

Každá složená zkouška, každé povýšení je konec jednoho životního úseku a otevírá cestu k novému. Proto je zvykem, při těchto příležitostech dotyčnému/é gratulovat. A sice rukou psaným dopisem.

V takovém dopise by jste se měli vedle blahopřání k složené zkoušce podívat také vpřed, na budoucnost, která se před příjemcem dopisu otevírá: na možnosti a také nebezpečenství. Měli by jste mu do budoucnosti každopádně popřát štěstí. V dnešní době nejsou složené zkoušky sami o sobě žádnou zárukou pro úspěch v životě. Člověk potřebuje také štěstí – a to by jste měli příjemci popřát.

Úspěšné ukončení školy představuje pouze první, i když důležitou, část profesní dráhy. V gratulaci by jste proto měli obrátit svou pozornost i na tu druhou část profesní dráhy. Co chce absolvent dělat? Jaké cesty jsou pro něj otevřené?

Freudenstadt, 9. září 2004 Milá Petro, srdečné blahopřání k složené maturitě od tvé tety Margot a mě. Za tebou teď leží třináct dlouhých školních let. Roky, během nichž jsi dospěla. A na konci této doby přišel poprvé čas, kdy jsi byla konfrontována s tvrdou realitou. Když jsme k vám v březnu přijeli na návštěvu, byl na tobě stres posledních týdnů a měsíců příprav znatelný. Působila jsi unaveně a nervózně. Ale tak je tomu u každého. Konečně, maturita je přece zkouškou dospělosti. A ty jsi ji zvládla, dobře zvládla. Máme radost s tebou. Život teď stojí před tebou. Můžeš dělat, co jen chceš. Už jsme slyšeli, že by jsi chtěla jít do Mnichova studovat právo. Konečně tedy pár metrů od domova, vlastní pokoj, vlastní nezávislý život. Leží před tebou překrásný čas. Jsme si jisti, že ho využiješ dobře. Mnoho štěstí a legrace v dalším životě ti přejí tvoje teta Margot strýc Paul

Ukončení učení nebo studia je závěrem vzdělání v oboru a jednou z největších změn v životě člověka. Teď začíná – snad bez větších počátečních problémů – profesní dráha. Měli by jste se v gratulaci o významu tohoto momentu zmínit.

Stansee, 6. června 2004 Můj milý Martine, srdečné blahopřání k tvé složené zkoušce. Teď si tedy bankovní obchodník. Bezva! Na rozdíl od tebe jsem nikdy nepochyboval o tom, že zkoušku uděláš, ale zrovna se známkou „2“ ? Pořád umíš pozitivně překvapit. Každopádně skvělý výkon! Má poklona. A teď jedeš na dovolenou? Odpočinout si na pár týdnů od šprtání? A potom to pěkně rozjedeš s prací, že? Říkal jsi přece, že tě vezmou v té bance pokud uděláš tu zkoušku. Můžu ti tedy gratulovat k prvnímu kroku v tvém karierním žebříčku? Vím, že jsi říkal, že už nikdy v životě nechceš studovat, jsem zvědavý, jak dlouho bude trvat, než tě popadne znova ctižádostivost a začneš si rozšiřovat vzdělaní jedním kurzem za druhým. Za deset let budeš určitě ředitelem banky. Až tomu tak bude, doufám, že si na svého starého přítele vzpomeneš a necháš ho se trochu účastnit tvého bohatství. Každopádně ti přeji do budoucnosti vše nej, tvůj starý spolužák a sportovní kamarád Hanno Rastatt, 6. června 2004 Milá Waltraut, bohužel je tomu pořád ještě tak, že ženy to mají v tzv. mužských povoláních stále těžké. O to víc jsem byla potěšená a šťastná, že jsi se zvládla prokousat! Jsi teď tedy diplomovaný chemik. Srdečně blahopřeji! Ale nejen to: Byla jsi dokonce nejlepší z tvého ročníku. K tomu mohu jen zcela užasle zamumlat: Paráda! Vím ještě přesně, jak jsme se na tebe všechny před pěti lety užasle dívaly, když jsi nám řekla, co chceš studovat. Chemii, zatímco mi ostatní jsme se rozdělily mezi germanistiku, romanistiku a právo.

Ještě mám ale také v paměti, jak jsi, částečně pobaveně, částečně frustrovaně, vyprávěla své zážitky jako jediné ženy mezi třiceti muži. Opravdu jsi na mě svou odvahou a výdrží udělala dojem. A teď chybí jen trochu štěstí, dobré pracovní místo a tvůj život bude probíhat přesně tak, jak jsi to vždycky chtěla. Přeji ti tohle štěstí, vůbec všechno štěstí, které může člověk mít, tvoje stará spolužačka Regina Také každý krok na pracovním kariérním žebříčku je důvodem k gratulaci. Začíná to získáním prvního místa a pokračuje každým povýšením. Pfaffenweiler, 8. července 2004 Milá Beato, co nejsrdečněji ti gratulujeme k tvému jmenování vedoucí oddělení! Teď si tedy naše šéfová. V budoucnosti k tobě budeme veleuctivě vzhlížet a oslovovat tě jen paní Dr. Riesterová. Ale legraci stranou. Známe tě a víme, co umíš. Vážíme si tě. Jen doufáme, že se jako vedoucí oddělení příliš nezměníš a že se s novou odpovědností, která na tobě teď spočívá, vypořádáš stejně jako s tvou předchozí prací. Ale člověk se vlastně novým titulem ani nemůže změnit od základu. Proto věříme, že se s novými úkoly bez problémů vyrovnáš. Každopádně ti přejeme úspěch a spokojenost. Vždyť tvůj úspěch by byl i naším úspěchem. Takže: hodně štěstí! Tvoje kolegyně a kolegové Corinna, Carmen, Michael, Werner

Manželská výročí a jiná jubilea Dnes je jen málo věcí, které mají delší trvání. Lidé dnes často mění pracovní místa, bydliště, někdy i životního partnera. Ale když pak něco přece jen trvá déle, tak je to důvod k oslavě. 10 let členem oddílu, 20 let v odborech, 30 let v jednom podniku, 50 let ženatý nebo vdaná, to vše se vyskytuje dnes tak vzácně, že by se to mělo opravdu pořádně oslavit.

O čím delší časový úsek se jedná, tím větší je důvod k oslavě a tím důležitější je napsat odpovídající gratulaci.

Manželská výročí Dříve byla manželská výročí častější než dnes. Patřila k normálnímu životu člověka. Ti dva, kteří se dali dohromady, spolu obyčejně také zůstali. Stříbrné svatby po 25 letech dosáhli skoro všichni oddaní. Zlatá svatba po 50 letech byla slavena už méně, protože často jeden z partnerů dříve zemřel. Diamantovou svatbu po 60 letech manželství se podařilo oslavit už jen málo párům.

V dnešní době se slaví výročí svatby pořád méně, protože se mnohá manželství rozpadnou už po pár letech. Oslava manželského výročí je vzácnou, a proto opravdovou událostí. Na druhé straně se podstatně zvýšila průměrná délka života, takže pozdní jubilea nejsou méně časté než dříve.

Každé manželské výročí je proto důvodem ke gratulaci nejen pro příbuzné a přátele, ale i vzdálenější známé, sousedy, kamarády z oddílu atd.

V gratulaci k nějakému jubileu se vždy vrací k prožitému období a současně se vše spojuje s výhledem do budoucna, na dobu, která se k té již uplynulé přidá.

Neustadt, 12. července 2004 Milá této Hermino, milý strýčku Wilhelme, srdečně blahopřeji k dnešnímu slavnostnímu dni. Jste spolu už 50 let. Půl století. Jste svoji déle než kolik já mám let. Sám vím, jak těžký manželský život je, jaké krize a těžké stavy se musí překonávat a také jak některé vůbec překonat nejdou. Nebo to opravdu vězí jen v naší době, na tom, že lidé dnes vstupují do manželství s jiným přístupem? Nemohu si vzpomenout, že bych u vás někdy viděl byť jen náznak nespokojenosti nebo hádek. Znám vás jen jako přátelský milý spokojený pár, který je šťastný, že může být spolu. A to 50 let. Když jste se brali, bylo krátce po válce. Německo leželo v troskách. O nějaké budoucnosti se nedalo mluvit. Ale vy jste v ni věřili. A věřili jste také ve svoji lásku, která vydržela až doteď.

Přeji vám z celého srdce, ať spolu zažijete ve zdraví ještě mnoho let. Nechť vaše láska nikdy nepomine! Vychutnejte si dnešní den, snad bude tak hezký, jak jste si ho představovali! Váš synovec Hans Skutečně výjimečně vzácnou událostí je diamantová svatba, která se slaví po 60 letech manželství. Pro mnoho oslavenců je to jeden z posledních vrcholů jejich života.

Wolfenweiler, 20. května 2004 Milí oslavenci, srdečně gratulujeme k Vaší diamantové svatbě! Diamant je ušlechtilý kámen. Je téměř nezničitelný. Stejně jako Vaše manželství. Nyní spolu žijete už 60 let. Když si to člověk uvědomí: Vždyť Vy jste jako pár zažili už druhou světovou válku. Překonali jste odloučení v době válečného zajetí. Společně jste vychovali šest dětí. Společně jste oplakávali smrt dvou z nich stejně tak, jako jste se společně radovali z narození Vašich vnoučat a pravnoučat. Bůh ví, že Vaše manželství si zaslouží být nazýváno diamantovým. Diamant ale není pouze tvrdý, ale i krásně broušený, pastva pro oči. I tady se dá říci: stejný jako Vaše manželství. Zřídka se vidí manželský pár tak plný spokojené pospolitosti a jasné soudržnosti s tím druhým. Z Vašeho manželství nezaznívají žádné falešné tóny. Máme všichni radost, že si můžete oba – odhlédnuto od těch či oněch malých omezení, které život v tomto věku přináší – tento slavnostní den vychutnat ve zdraví. Aby Vám zdraví ještě dlouho vydrželo a aby jste mohli ještě dlouho jít společně životem Vám ze srdce přejí Vaši sousedé Petra a Anton Bergovi I výročí svatby může být spojeno s velkou oslavou. Na ni se pak zvou – stejně jako k narozeninové oslavě – příbuzní, přátelé a sousedi. A pokud se jedná o větší oslavu, měla by pozvánka být psaná na stroji nebo počítači.

Berlin, 8. října 2004 Milí příbuzní, milí přátelé, milí sousedé, 2. listopadu 2004 máme stříbrnou svatbu. Tenhle den chceme oslavit. Chtěli bychom kolem sebe shromáždit všechny ty, kteří nás na naší cestě životem provázeli a podporovali. Náš byt je pro takovou oslavu malý, což nás těší, poněvadž to značí, že jsme nezůstali sami. K naší oslavě vás proto chceme pozvat do restaurace „Am goldenen Horn“, Winterweg 34. Restaurace má krásný velký salónek, kde se můžeme rozptýlit a vyřádit. Vše začíná už odpoledne kolem 16.00 kafíčkem a koláčem a bude se slavit tak dlouho, dokud poslední hosté neodejdou. Dejte nám prosím vědět, zda na oslavu dorazíte. Doufáme, že vás přijde co nejvíc vaši Hannelore a Bernhard Nateovi

Další jubilea Při jiných výročích, např. členství v oddílu nebo příslušnosti k jedné firmě, gratulují obvykle jen ti, kterých se to bezprostředně týká, v oddíle tedy členové oddílu popř. vedení oddílu, u firem kolegové popř. vedení firmy (příklady najdete v kapitole Obchodní korespondence).

V gratulacích k dlouhodobému členství v oddílu by jste se měli zmínit o zvláštních zásluhách a funkcích oslavence. Dohromady s gratulací se obvykle předává i pamětní listina.

Balve, 30. srpna 2004 Milý příteli ve zbrani Alwine, srdečně blahopřejeme k tvému 20 let trvajícímu členství ve střeleckém oddílu! 20 let přítel ve zbrani, ale nikdy nejlepší střelec. Kdo tě nezná, určitě by se ptal, zda jsi u nás vůbec správně. Přesně si ještě vzpomínám, jak jsme tě na počátku tvojí střelecké kariéry museli sdílet s pěveckým oddílem. A zpívat umíš, to jsme si při mnoha oslavách a svátcích ověřili. Přesto ses ale rozhodl pro nás. Tvoje láska ke zbrani byla silnější než ta ke zpěvu.

Všichni víme, že stále cvičíš, aby ses zlepšil. Všichni ale také víme, jak moc jsi nakloněn společnému slavení po cvičení. V posledních 20 letech jsi pro náš střelecký oddíl udělal mnoho. Doufáme, že nám ještě dlouho zachováš přízeň a přejeme ti potřebné zdraví. A také obzvláště doufáme, že to v příštích 20 letech s tím nejlepším střelcem vyjde. Jménem všech členů oddílu Lukas Petri

Pozvání k různým příležitostem Je mnoho příležitostí, ke kterým se píší dopisy. Pokud jste společenský člověk, tak budete stále znova zvát ostatní k nějaké oslavě nebo na návštěvu: ke grilování, zahradní slavnosti, hře, silvestrovské oslavě nebo když se budete stěhovat.

Georg a Daniela Wenzelovi vás zvou na zahradní party Sobota, 10. srpna 2004, 18-20.00 Herz-Jesu-Straße 12 65123 Läuten prosíme o odpověď

Milí přátelé, milí sousedé! naše dny v Klarastraße jsou sečteny. Stěhovací vůz je objednaný, knihy a cenný nábytek už částečně zabaleny. Předtím než se nadobro odstěhujeme do Lübecku, vás všechny zveme na báječnou rozlučkovou party v sobotu, 23. května v 18 hodin, Klarastraße 16 (zadní domek). Když bude pěkné počasí, tak budeme slavit ve dvoře. Prosím přineste jídlo s sebou (saláty atd.). O pití je postaráno! Biggi a Frieder

Omluvná psaní Jsou formální omluvy, které psát musíme (např. omluvenky do školy), a neformální omluvná psaní, které napsat chceme, protože se k tomu vnitřně cítíme nuceni (např. potom, co jsme v záchvatu zuřivosti urazili souseda).

Formální omluvná psaní Formální omluvné psaní je téměř vždy omluvou za nepřítomnost. Pokud dítě chybí ve škole, očekává učitel, že pak od rodičů přinese omluvenku za svou nepřítomnost. Když se máte účastnit víkendového kursu a neobjevíte se na něm nebo se objevíte se zpožděním, bude se od Vás očekávat omluva.

Formálním omluvným dopisem zdůvodníte. proč jste se Vy (nebo Vaše dítě) nemohli dostavit. Formálním omluvným dopisem dokládáte, že Vy (nebo Vaše dítě) osobně nenesete za nepřítomnost žádnou vinu.

To nejdůležitější u formálních omluvných psaní je zdůvodnění!

Měli by jste myslet na to, že předložení nebo nepředložení formální omluvy (tzn. přesvědčivého vysvětlení) může mít důsledky!

Pokud bude dítě častěji neomluveně chybět ve škole, bude mít problémy s učitelem. Pokud se nezúčastníte předem rezervovaného kurzu a neomluvíte se, budou Vám započteny náklady za kurs. Pokud se budete moci prokázat omluvným psaním s přesvědčivým zdůvodněním, tak poplatek za kurs možná obdržíte zpět nebo budete muset zaplatit jen nižší částku.

Ve formální omluvě není důležitá délka ani podrobnost. Pište krátce a precizně. Když Vaše dítě mělo spalničky, tak stačí, když napíšete: „… mělo spalničky.“ Popis, jak špatně mu bylo, jak vysokou mělo horečku, jak často mělo bolesti hlavy atd. je zbytečný.

Ve formální omluvě by neměl chybět:

•

přesný údaj o době nepřítomnosti (může to být celý den, více dnů, ale také pouze jedna vyučovací hodina) a

•

důvod nepřítomnosti.

Pokud v omluvě uvedete zdůvodnění, které můžete nějak doložit, tak příslušný doklad (např. potvrzení od lékaře) přiložte k omluvě.

V omluvenkách do školy se doporučuje dát na začátek opravdovou omluvnou větu jako:

„… omlouvám nepřítomnost mého syna/mé dcery na vyučování dne …“

Pokud se formálně omlouváte při jiných příležitostech stačí, když napíšete:

„… bohužel nebylo možně, abych se dne …“ „… je mi opravdu líto, že jsem …“

Nikdy nezapomeňte na zdůvodnění!

Sanddorn, 6. července 2004 Vážená paní Petersenová, v době od 27. června do 5. července4 se moje dcera Juliana nemohla účastnit výuky. Ležela doma s chřipkou. Prosím omluvte její nepřítomnost. S přátelskými pozdravy Vaše Adele Munsterová Bonn, 14. srpna 2004 Vážený pane Dr. Carstensi, je mi líto, že mi nebylo umožněno dorazit do Mnichova, abych se mohl zúčastnit u Vás zapsaného víkendového kurzu „Nové daňové zákony“ (12/13. září). 4

V některých spolkových zemí v SRN se vyučuje i v červenci.

Bohužel i mě přinutila zůstat na zemi stávka letových dispečerů. Přikládám potvrzení, že 12. srpna nebylo pro mě možné odletět do Mnichova, neboť letecká doprava byla zcela ochromena. S přátelskými pozdravy Váš Herbert Meier Neformální omluvné psaní

Neformální omluva se zásadně odlišuje od formální omluvy. U neformálního omluvného psaní neudáváte žádné vnější důvody, které říkají: „Já osobně nenesu žádnou vinu“, nýbrž připouštíte právě Vaši osobní vinu a prosíte o omluvu a odpuštění.

Zvláštní hodnota neformální omluvy spočívá v tom, že je psána bez vnějšího tlaku.

Důvodů k omluvě je pořád spoustu. Neboť každý člověk dělá chyby a věci, kterých později lituje.

Neformální omluvné dopisy jsou ale vzácné, a to sice v první řadě proto, že v osobním styku mezi přáteli, známými a sousedy se většina problémů řeší ústně. Pokud jste Vašeho souseda (nechtěně) urazili a je Vám to nyní líto a on Vás už nezdraví, tak ho nejprve zkuste navštívit a celou věc si vyříkejte. Omluvte se ústně.

Pokud se přece jen rozhodnete sepsat omluvný dopis, tak by jste měli psát v přátelském tónu. Můžete být klidně trochu podrobnější. Konečně záleží na tom, aby jste příjemce dopisu přesvědčili, že je Vám opravdu líto toho, co se stalo a co jste řekli.

Tonnstadt, 5. září 2004 Milý Heinere Michelsene! předvčerejškem večer jsem Vás během naší sousedské slavnosti urazil. To jsem nechtěl a je mi to opravdu ze srdce líto.

Vím, že je pro Vás těžké tuto mou omluvu přijmout. Nechci všechny ty věci, kterými jsem Vás těžce urazil, ani opakovat. Bylo to opravdu hrozné. Chci Vám jen říct, že sám nemohu pochopit, jak jsem mohl být tak útočný. Prosím Vás, aby jste mi věřil, že jsem to tak nemyslel. Považuji Vás, v protikladu ke všemu tomu, co jsem o Vás předvčerejškem řekl, za velmi milého a přátelského člověka. A velice bych litoval, kdyby moje nepřátelská slova měla v budoucnu mezi námi stát jako propast. Moc Vás prosím, aby jste mou omluvu přijal. A rád bych vás na usmířenou pozval na něco malého k snědku, kdyby jste chtěl. S mnoha srdečnými pozdravy Váš Manfred Pamke Dülmen, 24. července 2004 Milá rodino Herbertova, ještě jednou prosíme ze prominutí, že náš syn Thomas hrál fotbal na Vašem pozemku a poškodil přitom Vaše auto. Škodu samozřejmě uhradí naše pojišťovna. S přátelskými pozdravy Vaše rodina Beckerova Zvláštní formou neformální omluvy je veřejná omluva. Pokud jste někoho veřejně urazili nebo pomluvili a tato urážka je známa v celém sousedství popř. v celém městě, měli by jste se omluvit nejen osobně, ale i veřejně.

To se dělá formou krátkého novinového inzerátu. Tento inzerát může být formulován velmi krátce. Musí se tam ale objevit: •

omluva

•

pohnutka k omluvě (místo, čas, doslovné znění nepravdivého údaje)

•

vyjádření, že je Vám to líto

•

Vaše plné jméno

Omluva

13. října jsem při veřejném shromáždění pěveckého sboru „Singvögel Norderelbe“ nazval pana Dr. Waltera Hilla „zkorumpovaným úředníkem“. Stalo se to v zápalu boje. Je mi to velmi líto a omlouvám se za to.

Peter von Eichen

Smrt Je hodně příjemných příležitostí ke gratulacím a oslavám, ale bohužel je také řada méně příjemnějších událostí, ve kterých bychom měli vyjádřit soustrast a poskytnout útěchu. Příbuzní, přátelé nebo známí mohou být totiž stiženi ránou osudu nejrůznějšího druhu: smrt, nehoda, těžká nemoc.

Dopisy k smutným událostem by měli být napsány v klidném, pokud je to možné i utěšujícím, tónu.

Smuteční oznámení Když někdo zemře, je jednou z nejméně příjemných povinností pro pozůstalé, informovat o úmrtí příbuzné, přátele a známé. Dělá se to obvykle dvěma způsoby: •

smuteční oznámení/parte

•

dopis o úmrtí

Smuteční oznámení vychází většinou v regionálním tisku (pokud je více regionálních novin, stačí obvykle zveřejnění v jedněch z nich). Smuteční oznámení obsahuje: •

jméno zemřelého

•

datum úmrtí

•

jména nejbližších pozůstalých

•

adresu, na kterou lze zaslat kondolenci

•

přesné údaje, kdy, kde a jak bude probíhat rozloučení se zesnulým.

K tomu se připojuje: •

několik řádků o životě a smrti zesnulého

•

několik řádků o smutku, který jako pozůstalí pociťujete

•

eventuálně také prosbu zdržet se návštěv k vyjádření soustrasti nebo místo květin darovat peníze raději nějaké prospěšné organizaci.

Smuteční oznámení vychází v novinách černě orámované.

Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost!5 (Žalm 31) Po dlouhé těžké nemoci zesnula dnes ve věku 72 let moje milovaná manželka, naše milovaná maminka, tchyně a babička Hermine Sauerbruchovám, roz. Baselitzová V hluhokém zármutku: Maxmilian Sauerbruch Erwin Müller a Anna Müllerová, roz. Sauerbruchová, se Stefanem, Hannem a Thomasem 59897 Mengelen, 23. února 2004 Rozloučení se zesnulou se koná ve čtvrtek, 25. února 2004, v 9.00 ve smuteční síni evangelického hřbitova Südstadt (Jižní město), poté bude na zdejším hřbitově pochována. Prosíme, aby jste se u hrobu zdrželi projevů soustrasti.

Měl toho ještě tolik před sebou … Náhle a neočekávaně zemřel dnes po tragické nehodě náš syn Karsten Willber

5

Nový zákon. Praha, Ćeská biblická splečnost 1985, s. 456.

narozen 16.05.1971 zemřel 02.02.2004 V hlubokém zármutku: Peter Willber a Karin Willber roz. Zedlerová a příbuzenstvo 87456 Plöttning, Uferweg 6, 02.02.2004 Pohřeb se koná ve středu, 04.02.2004, v 15.30 na hřbitově v Plöttningu. Zádušní mše bude sloužena v 16.00 v Kostele sv. Vincenta v Plöttningu. Místo květin prosíme o finanční dar nadaci „Chléb světu“, banka Deutsche Bank, Stuttgart, číslo konta 500 500 500, kód banky 600 700 70. Příbuzným a nejbližším přátelům zesnulého nebo zesnulých se posílá ještě dopis o úmrtí. Smuteční oznámení v novinách by mohli přece jen přehlédnout. Někteří lidé také zásadně žádná smuteční oznámení nečtou. Dopis o úmrtí většinou neobsahuje o moc víc než smuteční oznámení. Maximálně se přidává osobní pozvání k pohřbu.

Dopis o úmrtí se posílá v obálce s černým okrajem o velikosti DL (110 * 220 mm).

Kondolence Kondolovat pochází z latinského slova „condolere“, což značí „mít soucit“. Kondolovat pozůstalým znamená vyjádřit jim soustrast, dát jim najevo, že ve svém zármutku nejsou sami. Pokud to není ve smuteční oznámení výslovně uvedeno jako nežádoucí, tak se můžete zúčastnit pohřbu a pozůstalým osobně pár slovy vyjádřit svou soustrast.

Pokud se s rodinou zemřelého dostatečně neznáte nebo si pozůstalí osobní vyjadřování soustrasti nepřejí, tak můžete kondolovat písemně.

Smyslem kondolencí je poskytnout pozůstalým útěchu a zemřelému ještě jednou prokázat úctu.

Kondolenci může napsat každý, kdo cítí potřebu ji napsat. Pozůstalí si ji určitě rádi přečtou. Styl kondolence je odpovídající situaci, tedy klidný a vážný. Obsah určuje smutek a vzpomínky. Kondolence je vždy psaná rukou.

Není už ale nutné posílat kondolenci v obálce s černým okrajem. Stačí normální bílá obálka.

Některá úmrtí se dají předpokládat, např. když je člověk dlouho těžce nemocný nebo už velmi starý. V těchto případech není smrt překvapením a v kondolenci můžeme truchlící utěšit tím, že poukážeme na přirozenost smrti – a možná také na to, že smrt byla pro zesnulého vysvobozením.

Littnau, 6. října 2004 Milý Danieli, k smrti tvé milované maminky bych ti chtěl vyjádřit mou hlubokou soustrast. Smrt každého člověka je smutná. Ale když zemře vlastní maminka, je to možná to nejhorší, co se může stát. Víš, že už jsem to také zažil, když mi před dvěma lety zemřela moje maminka. Chápu tvou bolest. Soucítím s tebou. Měl jsem tvou maminku vždycky velmi rád, vlastně už od té doby, co jsme si u vás po škole hrávali a ona nás zásobila sušenkami a čokoládou. Můj zármutek je ale přece jen mírněn jedním vědomím. Útěchou je mi myšlenka na to, že tvoje maminka má dlouhou a těžkou nemoc konečně za sebou a že se už ve svém životě nebude muset trápit. Doufám, že ti tato myšlenka dodá trochu síly. V přátelství tvůj Horst Mnohem těžší je kondolovat, když smrt přijde nečekaně a náhle: když zemře dítě, stane se smrtelný úraz nebo náhle zemře někdo, kdo byl vždy zdravý.

V tomto případě by jste měli být se svými formulacemi opatrní. Pokud o pozůstalých víte, že jsou věřící, tak je můžete utěšit nadějí na život věčný. Ve všech ostatních případech by jste měli Vaše vyjádření soustrasti formulovat co nejobecněji.

Altweg, 9. března 2004 Milá Saskie, milý Karle, s velkým zděšením jsme obdrželi zprávu o smrti vašeho malého Paula. Jsme velmi zarmouceni a soucítíme s vámi.

Tato smrt je pro nás nepochopitelná. Vůbec nevíme, co bychom měli říct. Možná vám bude malou útěchou, že na této smrti nemáte žádnou vinu. Náhlá dětská smrt ještě stále není objasněna. A může potkat každé dítě. Člověk je tak strašně bezradný. Život je nám často hádankou. Určitě se ptáte, proč to potkalo zrovna nás? Na to není pravděpodobně žádná odpověď. Ale život jde dál, i když naše otázky zůstávají nezodpovězeny. Rádi bychom vám pomohli nést vaši bolest a smutek. V myšlenkách jsme s vámi. Řekněte nám prosím, zda pro vás můžeme něco udělat. Přátelsky vás objímají Ann-Katrin a Uwe Celle, 13. dubna 2004 Milý Dietere, milá paní Heinichová, zpráva o Renatině dopravní nehodě nás hluboce zasáhla. Fráze, že smrt kouká na každém rohu, se náhle stala děsivě aktuální. A když se to ještě týká mladého člověka, kterého jsme dobře znali … Všichni jsme v kanceláři seděli jako ochromení. A každému šla hlavou otázka: „Proč zrovna Renate?“ Renate byla přece vždycky tak ochotná, tak přátelská a tak veselá. Upřímnou soustrast, cítíme s Vámi jménem kolegyň a kolegů Annegret Daumová a Günther Richter Weimar (Výmar), 25. dubna 2004 Milá Anno, to, že nás Helmut tak náhle opustil, nemůže ani jeden z nás pochopit. Helmut byl pro nás víc než jen soused. Byl to přítel. Během těch dlouhých desetiletí našeho sousedství jsme prožilo mnoho dobrých a špatných časů, chci říct, společně jsme prožili. Helmut byl součástí našeho života. To, že už tu není, je pro nás bolestnou ztrátou. Budeme ho moc postrádat. Když jen pomyslíme na to, že už s námi nebude stát na kraji fotbalového hřiště a bránit rozhodčího před našimi kletbami, že se nebude účastnit našeho příjemného povídání v neděli odpoledne a že už před sebou nebude mít grog a předstírat, že spí … To vše už nepůjde.

Milá Anno, kdybychom pro tebe mohli něco udělat, tak nám dej prosím vědět. Pokud na tebe bude všechno padat, tak se stav k nám. Srdečně tvoji sousedé a přátelé Hermine a Harald

Poděkování Za účast, která Vám jako pozůstalému byla projevena v těžkém čase po smrti milovaného člověka, by se mělo poděkovat. Může se tát dít prostřednictvím: •

poděkování v novinách

•

poděkování formou hromadného dopisu

•

osobním děkovacím dopisem

Poděkování v novinách je krátké a soustředí se na to nejpodstatnější.

Poděkování Za mnohé projevy soucitu a laskavé účasti, které byly vyjádřeny ústně i písemně, věnci, květinovými a finančními dary, v těžkých hodinách, kdy jsme se loučili s naší milovanou zesnulou Erikou Meiersovou Vám srdečně děkujeme. Jménem pozůstalých Vera Meiersová Srdečně děkujeme, za mnohá milá slova a účast, kterou jste mně a mým dětem projevili během posledních týdnů. Pomohlo nám to. S vděčností Vaše Petra Spiekermannová, Hanna, Eva, Georg

Děkovací hromadný dopis se píše na stroji a poté okopíruje a rozešle příbuzným, přátelům a známým, kteří nám kondolovali.

Milí přátelé, chceme vám poděkovat za nám projevenou soustrast po úmrtí našeho milovaného dítěte. Vašimi slovy plnými útěchy, vaším osobním povzbuzováním a vaší všestrannou pomocí jste nám poslední týdny ulehčili, tak jak jen to šlo. Je dobré vědět, že máme přátele, kteří na nás v těžkých časech myslí a stojí při nás. vaši Renate a Erich V osobním poděkování zmiňte vztah dotyčného kondolujícího a zemřelé osoby a přejděte k Vaší osobě.

Littnau, 15. října Milý Horste, chtěl bych ti srdečně poděkovat za tvá milá slova, která jsi mi zaslal, když má maminka zemřela. Vyvolal jsi ve mně tvým dopisem vzpomínku na to, jaká byla, když ještě byla úplně zdravá. Pomohlo mi, když jsem to četl. Ještě jednou ti za to děkuji. A vím, že i tobě bude chybět. Doufám, že budu mít brzy dost síly, abych se znovu vrátil do normálního života. Potom bych se s tebou rád setkal. Na viděnou Daniel

Nemoci a jiné krize Úmrtí ale není jedinou událostí, která člověkem otřese natolik, že potřebuje utěšit. Může se přihodit nějaká nehoda nebo někdo náhle těžce onemocní popř. se může někomu rozpadnout manželství.

Lidem, které potká taková rána osudu, pomůže, když jim někdo poskytne útěchu. Samozřejmě se to týká především blízkých rodinných příslušníků a blízkých přátel. Pěkný, podrobný a

osobní dopis od přítele nebo přítelkyně umí utěšit víc než pár dobře míněných rad od známých.

Přesto je zvykem, že při delším onemocnění kolegy mu ostatní napíší dopis, a ukáží tak svoji účast. Sportovní kamarádi zas vyjadřují lítost nad těžkými zraněními.

Dopisy v krizových situacích jsou trochu ošidné. Měli by ukázat Vaše pochopení pro vážnou situaci, ale měly by být laděny především pozitivně a poukázat na to, že krize jednou přejde a život půjde dál.

Triberg, 17. listopadu 2004 Ahoj Klausi, co to vyvádíš za věci? Právě jsem mluvil s Petrou a říkala mi, že ležíš v nemocnici. Natrhl sis tedy křížové vazivo v koleni ? A ne při lyžařské gymnastice ale při procházce? U vás za domem? To snad ani není možné. Někdy se na jednoho nalepí všechna smůla světa. Ale nedělej si žádné příliš velké starosti. Vždyť Petra si s dětmi poradí i bez tebe. A ty si aspoň pár dní v nemocnici odpočineš. Co se týče naší silvestrovsko-zimní dovolené, tak tě můžu uklidnit. Hned jsem se informoval a náš hotel nabízí plný program i pro ty, co mají nohu v sádře. Takže žádný strach, že bys musel v zimě zůstat trčet doma. Jen s běžkováním to asi nepůjde. Smůla. Budu se snažit tě v příštích pár dnech přijít navštívit Zatím a brzké uzdravení Wolfgang Je také obvyklé zajímat se o těžce nemocného kolegu. Měli by jste ho navštívit v nemocnici nebo doma popř. mu napsat dopis a popřát mu brzké uzdravení.

Viersen, 29. května 2004 Vážený pane Mausi, zpráva o Vašem srdečním infarktu nás všechny hluboce zasáhla. Vaše kolegyně, Vaši kolegové a především já , jako Váš představený, jsme se ptali, jakto že jsme dříve nezpozorovali žádné příznaky.

Srdeční infarkt je přece téměř vždy projevem stresu. A v našem oddělení jsme už dlouho vystaveni velkému pracovnímu tlaku. Jsem skutečně rozrušen a otřesen. V každém případě Vám přeji – a se mnou všechny Vaše kolegyně a kolegové -, aby jste byl brzy zase zdravý. Bude to nějakou dobu trvat. Vezměte si tolik času, kolik budete potřebovat. Dejte si čas a klid, aby jste se úplně zotavil. Ostatně dostaneme teď výpomoc, která nám pomůže než budete práce schopný. Můžete si být jist tím, že čekáme, až se vrátíte zpět, neboť se Vás nemůžeme ani nechceme vzdát. V budoucnosti ale prosím myslete především na Vaše zdraví. Až se trochu zotavíte, přijdeme Vás navštívit. Brzké uzdravení, také jménem kolegů Detlev Kaltenbrunner Manželské krize (partnerské krize) jsou jasné obvykle teprve tehdy, když jeden partner opustí toho druhého. Náhle je jeden z nich sám a většinou hluboce zraněný. Životní situace se pro něho najednou zásadně změnila. Pokud pár (nebo opuštěného partnera) dobře znáte, můžete se pokusit ho/ji dopisem utěšit. V takovém dopise by jste měli být osobní. Měli by jste se opatrně pokusit objasnit Váš úhel pohledu na danou situaci, aby jste příjemci umožnili vidět jeho problém z jiné perspektivy. Často to přináší útěchu a pomoc.

Detmold, 7. září 2004 Milý Markusi, v životě jsou situace, v nichž by se člověk nejraději schoval a nikoho neviděl nebo naopak v nichž by vylezl z ulity a vše rozbil. A jsou také situace, ve kterých ani přítel neví, jak by mohl pomoci. Vím, že teď nechceš nikoho vidět. Respektuji to, ale přesto ti chci jako přítel říct pár věcí. To, že Maria prostě nasedla do auta a opustila tě po téměř deseti letech, poté, co jsi právě zvládl etablovat svůj obchod, a když jste mohli začít myslet na děti, je také pro mě nepochopitelné. Jsem si jistý, že ses pokoušel a ještě pokusíš ji přimět k návratu. Ale příliš se touto nadějí netěš. Neboť, jak říká lidová moudrost, cestující by se neměl zastavovat. A pokud chce od tebe pryč, tak ji v tom nezabráníš. Chci ti dát jen jednu radu: Nezapomeň, že tvůj život jde dál. Máš teď šanci, začít tvůj život úplně znova. A v jistém ohledu ti závidím. Všichni jsme si náš život už pohodlně a no jo možná už i trochu nudně zařídili. Můžeš teď znovu najít sám sebe. Neutápěj se ve smutku a zkus vidět i pozitivní stránky života. Zavolej mi, až se sebereš a budeš mít zase znova chuť na pivo tvůj Gerd

Lemberg, 3. března 2004 Milá Christo, nevím, jak bych měla začít. Ráda bych tě utěšila, pomohla ti, ale nevím jak. V podstatě ti chci říct, že ve tvém smutku nejsi sama a že na tebe často myslím. A lituji toho, že jsme se v posledních letech tak odcizili. Bylo by příliš jednoduché říct, že to pro vás všechny bylo nejlepší řešení. Jistě, stále jste se hádali, on tebe a malou Annu dokonce někdy zbil, ale vím, že Stefana pořád ještě miluješ a bolí tě, že tě opustil. Znám ten pocit opuštěnosti a osamění, který se i přes vědomí, že má ještě děti, v člověku šíří. Cítila jsem něco podobného, když tvůj otec před dvěmi lety zemřel. Není mezi tím tak velký rozdíl. Ale život jde jaksi dál. Dej průchod tvému smutku a vzteku. Pak zjistíš, že můžeš znovu myslet i na jiné věci a jiné lidi. Přeji ti, aby toto zjištění netrvalo příliš dlouho. Jestli chceš, tak se ozvi a můžeme si spolu zase promluvit S láskou tvoje máma

Dopisy na rozloučenou Když končí jedno životní období a Vy se vydáváte do jiného města nebo jiné země, je na čase zrekapitulovat předchozí události. Budete přitom myslet na všechny přátele, známé a příbuzné, kteří patřili do Vašeho života a od nichž se teď (alespoň prostorově) vzdalujete.

S většinou z těchto přátel, příbuzných a známých se rozloučíte tím, že je ještě jednou navštívíte. Ale možná se to nepodaří u všech. Všem lidem, kteří jsou pro Vás důležití a s nimiž jste se nestihli osobně rozloučit, napíšete dopis na rozloučenou. Možná, že dokonce napíšete dopis na rozloučenou všem svým přátelům a známým, aby jste si ještě jednou připomněli uplynulou společně strávenou dobu.

Existují různé druhy dopisů na rozloučenou: •

dopis na rozloučenou při nadcházejícím dlouhodobém odloučení,

•

dopis na rozloučenou při ohrožení života,

•

dopis na rozloučenou tváří v tvář jisté smrti.

Dopis na rozloučenou při nadcházejícím dlouhodobém odloučení

Pokud opouštíte svoji dosavadní vlast a stěhujete se do vzdálené země a přitom předpokládáte, že tam budete delší dobu nebo dokonce napořád, můžete se se všemi přáteli, příbuznými a známými rozloučit dopisem. V takovém dopise by jste měli krátce zmínit společně strávenou dobu a poukázat na to, jak pro Vás byla důležitá, politovat, že už je pryč, a pak se s optimistem podívat dopředu. Měli by jste vyjádřit naději, že Vaše přátelství nebo známost bude trvat i přes odloučení. A měli by jste své přátele, příbuzné a známé pozvat k sobě, do Vaší vzdálené nové vlasti.

Dopis na rozloučenou je vlastně pokusem dát osobnímu vztahu, kterému bude chybět osobní kontakt, novou formu. Budete spolu totiž moci komunikovat jen dopisy nebo si telefonovat.

Hannover, 22. ledna 2004 Milý Hansi, mrzí mě to, ale před odletem se s tebou nestihnu setkat. Už prostě nemáme čas. Každá minuta do 2. února 10.30, kdy odlétá letadlo, je už naplánovaná. A těch pár minut, které máme volné, potřebujeme, abychom popřemýšleli, co jsme jen zapomněli. Proč jsi se také vůbec odstěhoval na vesnici, tak že člověk potřebuje minimálně jeden celý den, když tě chce navštívit? Neumíš si ani představit, kolik je to práce, když se jedna celá rodina se vším všudy stěhuje do zámoří. Už týdny jsem v panice a každý den desetkrát pochybuji, zda vše včas stihneme. Ale jen tak bez rozloučení nechci mého starého přítele Hanse opustit. Vůbec nevím, jak to bez tebe v Melbourne přežiji. Ty, moje záchrano ve všech krizích. Jak jen budu postrádat rozhovory u pizzy a červeného vína u tebe v obýváku. To jak tam prostě sedíš, hodiny posloucháš a na závěr pro mě pár větami napravíš celý svět. Jaké to jen bez tebe bude, když se v prvních týdnech a měsících bude valit jedna krize za druhou. Slib mi, že půjdeš vždy k telefonu, když zazvoní uprostřed noci, ano? To budu určitě já.

A piš mi! Hodně! Já tě budu bombardovat dopisy. A přijď nás na druhou stranu brzy navštívit, platí? Dům je obrovský a pěkný. Musím pomalu končit, abych si zase mohla začít dělat starosti. Vše nej a snad brzy na viděnou tvoje Annette Dopis na rozloučenou při ohrožení života Dopisy na rozloučenou při ohrožení života jsou dopisy rodině. Píší je extremní sportovci (např. horolezci), předtím než se vydají na nebezpečnou expedici, reportéři a vojáci, když jsou posláni do nestabilních regionů nebo válečných oblastí, aby dělali svou práci. Někteří lidé je píší před každým letem.

U těchto nanejvýš neobvyklých psaní se jedná o čistě osobní dopisy, které někdy mají charakter závěti. V protikladu k jiným dopisům vlastně nejsou určeny ke čtení. Píší se zpravidla předtím, než se člověk vydá vstříc nějaké nebezpečné situaci. Normálně se uschovají v obálce, která se otevře jen v případě smrti dotyčného. Pokud se z nebezpečí vrátí ve zdraví zpět, tak se nepřečtený dopis zničí.

Rady pro sepsání takového dopisu Vám dát nemůžeme. Je to Vaše osobní rozloučení s rodinou, životním partnerem a/nebo Vašimi nejbližšími přáteli. Samozřejmě by jste takové dopisy měli psát rukou. A v případě, že tam zahrnete i testamentární ustanovení, měli by jste takový dopis opatřit datem a vlastnoručním podpisem.

Následující dopis je pouze příklad. Jestli Váš dopis napíšete tak nebo úplně jinak, záleží samozřejmě na Vašem osobním rozhodnutí.

Dortmund, 3. března 2004 Milá Anjo, pokud budeš číst tento dopis, tak budeš vědět, že se tvůj tatínek z cesty, na kterou odjel, nevrátí. A budeš asi chtít vědět, proč tam musel jet.

Víš Anjo, mnoho mužů a žen má nějaké povolání. Musí vydělávat peníze, aby mohli dobře žít. Maminka pracuje. Také já mám zaměstnání. Jezdím po světě a dělám fotky. Bohužel je tam, kam jsem jel, válka. Lidé střílejí po lidech. Je to nebezpečné místo. Ale je moje práce tam jet a fotit. Ale pokud čteš tento dopis, tak se mi tam něco stalo. A to je zlé. Pro tebe i pro maminku. Chci ti říct jen jedno. Tvůj tatínek tě má moc rád. Každou minutu, kterou směl být s tebou, si vychutnal. Jednou se shledáme. Nezapomeň na mě. S láskou tvůj tatínek

Dopis na rozloučenou tváří v tvář jisté smrti Lidé, kteří trpí nějakou nevyléčitelnou nemocí vědí většinou poměrně přesně, kolik času jim ještě zbývá. A i když často musí v konečné fázi těžké nemoci velmi trpět, tak jsou mnozí vděční za to, že je jim ještě dán čas na to, aby se na smrt připravili, ohlédli se zpět za svým životem a udělali resumé. Někteří se pak se svou rodinou, přáteli a známými rozloučí dopisem.

Darmstadt, 4. listopadu 2004 Můj milý Herberte, Maria mi řekla, jak moc lituješ, že už mě nemůžeš navštívit. Neber si to tak, není na mě už hezký pohled. Mimo toho mě návštěvy vždy velmi vyčerpávají. Ležel bych před tebou a po pěti minutách bych samým vyčerpáním nemohl říct ani slovo. Není opravdu nutné, abys chodil. Víš, čím déle zde ležím, čím víc mám času přemýšlet o tom, že brzy už nebudu mezi vámi, tím lehčí je pro mě pomyšlení na smrt. Není tomu tak, že bolesti jsou tak silné, že už bych chtěl být mrtvý – ale bojím se, že by tomu tak mohlo být než přijde konec - , ale spíš dobrý pocit, že jsem dal vše do pořádku. Děkuji Bohu za to, že mi dal příležitost, abych to vše udělal sám. Herberte, můj příteli, děkuji ti za dlouhý čas, který jsme spolu strávili dlouhým vždy přátelským soupeřením. Doufám, že si dáš ještě hodně, hodně na čas, než mě budeš následovat na mé nynější cestě. Přeji ti vše dobré

tvůj přítel Martin

Závěť Zvláštním případem dopisu na rozloučenou je závěť. Závěť má jako jeden z mála osobních dopisů vůbec právní důsledky. Vše, co jste tam napsali, je pro pozůstalé závazné, pokud jste ovšem svými údaji zůstali v právním rámci.

Závětí stanoví její autor svou vůli ohledně rozdělení zanechaného dědictví, pokud se rozdělení liší od zákonem dané normy.

Rozlišujeme dva druhy závětí: vlastnoruční závěť a veřejnou závěť. Vlastnoruční závěť je rukou psané vyjádření poslední vůle. Může být uloženo doma nebo uschováno u soudu. Veřejná závěť se píše u notáře. K tomu musí zůstavitel vyhledat přísežného notáře a poskytnout mu svou poslední vůli k zaznamenání do protokolu. Tento záznam se pak zůstaviteli ještě jednou předloží ke zkontrolování a ten ho pak pod dohledem notáře podepíše. Následovně se závěť zapečetí a vezme do úschovy. Zůstavitel obdrží stvrzenku o úschově.

„Poslední vůli“ musí vlastnoručně napsat a podepsat zůstavitel „v plném vlastnictví duševních sil“. Zůstavitel musí mít v době sepsání testamentu nejméně 16 let. To jsou jediné formální podmínky, které se váží k sepsání závěti. Na tapetu načmáraná a podepsaná poslední vůle má stejnou právní platnost jako formálně dokonalá u notáře zkoncipovaná závěť – za předpokladu, že nebyla napsána ve zjevném duševním pomatení.

Notářsky uložená nebo u soudu uschovaná závěť má oproti vlastnoručně psané a doma uložené závěti tu výhodu, že neobsahuje žádné formální chyby, je jistě uschována a nemůže být tajně zničena nebo změněna. Tento servis stojí ovšem peníze, takže se veřejná závěť vyplatí jen tehdy, když se odkazuje větší majetek nebo když je kvůli zvláštním životním poměrům zůstavitele tento postup lepší.

Je jedno, jestli se jedná o Vámi sepsanou nebo notářsky zkoncipovanou závěť – v každém případě by jste se měli prvně informovat o dědickém právu, obzvláště o dědické posloupnosti.

Do závěti bezpodmínečně patří:

•

datování

•

vlastnoruční podpis

Během Vašeho života můžete napsat více závětí. Pokud napíšete novou závěť, měli by jste tu starou zničit. Pokud jich existuje více, je rozhodující ta poslední. Proto by jste měli Vaše závěti bezpodmínečně opatřovat datem.

Jen v nutném případě, kdy jste kvůli nemoci nebo nehodě ohroženi na životě a nejste sami už schopni psát, může za Vás napsat závěť někdo jiný, kdo není žádný notář. I tuto závěť však musíte podepsat sami. Platí ovšem jen tehdy, když tři svědci potvrdí korektní průběh sepsání této závěti.

Manželé mohou sepsat společnou závěť, ve které se vzájemně činí dědici. V takovém případě závěť vlastnoručně napíše jeden z manželů. Na závěr dokument oba podepíší.

Měli by jste myslet na jedno: Závěť by měla vše vyjasňovat – a ne vyvolávat otázky a hádky.

Proto formulujte Vaše ustanovení tak přesně a jednoznačně jak jen to je možné. Raději buďte rozvláčnější a puntičkářští. Je to lepší než, aby se Vaši dědicové pak hádali, protože Vaše ustanovení obsahovala nejasnosti.

Pokud píšete závěť vlastnoručně, tak jako nadpis můžete zvolit „Moje závěť“ nebo „Moje poslední vůle“. Měli by jste vyjmenovat osoby, které ustanovujete svými dědici a eventuelně určit podíl, který má každý dědic obdržet. Také určité věci, které jste měli rádi, můžete v závěti zmínit a odkázat je určité osobě.

Mimo to můžete stanovit, jak si přejete být pochováni: do země, žehem nebo (to je ovšem málo časté) do moře. Můžete zde určit dokonce takové detaily jako jsou písně, které se mají hrát a zpívat během smuteční slavnosti, nebo poprosit účastníky smuteční slavnosti, aby místo věnců a květin finančně přispěli nějaké prospěšné organizaci.

Moje závěť

Ustanovuji jako dědice: Moji manželku Johannu Rothovou, moji dceru Irene Siemerovou, roz. Rothovou, moji dceru Waltraud Rothovou-Lenzovou, mého syna Karla Rotha, moje vnoučata Saru Siemerovou, Iris Siemerovou a Fridolina Lenze. Moje jmění bude mezi dědice rozděleno následovně: moje manželka Johanna obdrží 50% moje dcery Irene a Waltraud a můj syn Karl obdrží každý 15% moje vnoučata Sara, Iris a Fridolin zbývajících 5%. Ta mezi ně mají být rozdělena rovnoměrně. Můj model kolejiště obdrží můj synovec Rüdiger Roth. Chtěl bych být pohřben na hřbitově Waldfriedhof v Oberstadtu. 23. dubna 2004

Harald Steffens

Hromadný dopis, čtenářský dopis, otevřený dopis U osobního hromadného dopisu, čtenářského dopisu a otevřeného dopisu se jedná o psaní více příjemcům, skupinám nebo neznámým „anonymním“ adresátům. Čtenáři nejsou pisateli dopisu v každém případě osobně nebo jmenovitě známi. Okruh čtenářů může jít u zveřejněných otevřených dopisů a čtenářských dopisů do tisíců i stotisíců. Člověk tedy jako autor vždy bezpodmínečně neví, na jakého adresáta se svým psaním obrací. Adresáti jsou – více či méně – anonymní.

U osobních hromadných dopisů jsou příjemci anonymní jen zřídka. Neboť zde píše jedna soukromá osoba většímu okruhu osob, které zpravidla jmenovitě zná. Mohou to být rodinní příslušníci a příbuzní, přátelé nebo členové soukromého kuželkářského klubu, pěveckého sboru nebo skupiny rodičů atd.

Osobním hromadným dopisem chceme většímu počtu lidí, kteří bydlí na různých místech, něco sdělit. Hromadný dopis je nejen levnější, ale také časově méně náročný než hromada telefonátů.

Jen ve výjimečných případech se píše hromadný dopis neznámému okruhu adresátů. Můžeme ho napsat např. sousedům u příležitosti nastěhování se do nového domu nebo čtvrti, aby byly co nejdříve získány nové kontakty. Nebo když chceme založit nějakou občanskou iniciativu k popohnání nebo zabránění veřejného stavebního projektu. V takových případech se jako soukromá osoba obracíte na jiné soukromé osoby, které zpravidla ještě neznáte.

Hromadný dopis tedy leží na rozhraní mezi osobním a veřejným dopisem. Jednoznačně veřejnou formou dopisu je čtenářský dopis a otevřený dopis.

Čtenářský dopis je dopis redakci (novinového, časopiseckého nebo knižního vydavatelství) a autor očekává jeho zveřejnění.

Každý čtenářský dopis má dva adresáty. Prvním je vydavatelství, kterému je adresován, a kde je nejprve příslušnými redakčními spolupracovníky přečten. Druhým čtenáři novin nebo časopisu, kteří ho jako otištěný čtenářský dopis najdou na stránkách věnovaných ohlasům čtenářů.

Otištěním čtenářských dopisů dávají noviny nebo časopisy svým čtenářům možnost, vyjádřit svůj názor, komentovat zprávy i různá líčení a doplnit je o svůj pohled. Otištěný čtenářský dopis je tedy do určité míry „veřejným dopisem“, kterým člověk v první řadě sděluje své mínění.

Také otevřený dopis je veřejným dopisem, ale na rozdíl od čtenářského dopisu má určitého jmenovitě známého adresáta, kterému je určen. Pisatel dopisu chce ovšem, aby to, co této osobě sdělí, bylo známo také veřejnosti, protože je to např. ve všeobecném nebo zvláštním veřejném zájmu.

Otevřený dopis nezná žádné dopisní tajemství, má být čten všemi. Je proto určen jen osobám veřejného života nebo osobám ve významných pozicích. Mohou to být např. politikové, průmyslníci, umělci nebo jiní reprezentanti veřejného života. Otevřené dopisy se tedy píší spolkovému kancléři, poslancům v parlamentu za daný volební okrsek, předsedovi představenstva velkého koncernu nebo starostovi.

Otevřený dopis se může obracet ale také na „malou veřejnost“, např. když se věc, o kterou jde, skutečně týká jen určité skupiny lidí. Tak mohou žáci napsat otevřený dopis vedení školy nebo zaměstnanci závodu vedení firmy. V takových případech se dopis umístí na vývěsku. Může být také zveřejněn v novinách, časopise nebo informačním listu apod. Buď je otištěn kompletně (dokumentace) nebo je souhrnně podán jeho obsah.

Jestli bude otevřený dopis zodpovězen nebo ne, záleží na adresátovi a daných okolnostech. Jsou např. politikové, kteří na otevřené dopisy zásadně neodpovídají. Někdy ovšem dotyčné – často pro ně nepříjemné – téma zmíní v jiné souvislosti. Možná jako nepřímou reakci na otevřený dopis.

Otevřený dopis sleduje většinou více cílů: dosáhnout něčeho konkrétního (např. propuštění politického vězně, zrušení nespravedlivého nařízení, úpravu špatného rozhodnutí, podporu nebo pomoc nouzí trpící osobě nebo skupině osob atd.), veřejně oznámit stav věci a vyjádřit své mínění.

Pro neosobní soukromé dopisy neznámým adresátům nebo skupinám platí v zásadě stejná pravidla jako pro osobní korespondenci. Na co je při jednotlivých druzích této kategorie dopisů třeba dbát a jak může vypadat soukromý hromadný dopis, čtenářský dopis nebo otevřený dopis, Vám ukážeme na následujících stránkách.

Soukromý hromadný dopis Soukromý hromadný dopis je hromadné psaní, které píšete jako soukromá osoba nebo v určité funkci (např. jako zástupce rodičů) určitému okruhu adresátů.

Kdo má například velkou a daleko roztroušenou rodinu, rozsáhlé příbuzenstvo nebo velmi velký a daleko vzdálený okruh přátel, se možná pokusí udržet s nimi kontakt každoročním hromadným dopisem. Také lidé, kteří jsou přechodně delší dobu v zahraničí, jsou rádi informování „o těch doma“ prostřednictvím více či méně pravidelných hromadných dopisů.

Hromadné dopisy se ale nepíší jen v rodinném či soukromém kruhu. Také ve všem druzích poloveřejných čestných úřadů, např. zastupitel rodičů, musí být tu a tam o té samé věci současně informován větší počet lidí.

Hromadné dopisy pište na stroji nebo osobním počítači. Poté okopíruje potřebný počet exemplářů nebo je v potřebném množství vytisknete na k počítači připojené tiskárně. U většího počtu jsou rychlejší a levnější fotokopie.

Pomocí kopírky můžete samozřejmě rozmnožit i rukou psaný hromadný dopis.

Hromadný dopis se posílá, když chcete více příjemců současně informovat o té samé věci.

Osobní hromadný dopis členům rodiny nebo přátelům V podstatě platí ta samá pravidla a doporučení jako pro soukromý dopis členům rodiny, přátelům a známým. Smíte tedy psát „jak Vám zobák narostl“ a nemusíte se držet určité vnější formy.

Oslovení Jak oslovíte příjemce Vašeho hromadného dopisu? Nemůžete přece jmenovitě vypočítat všechny přátele, sourozence, švagry, švagrové, děti, snachy, zetě, prarodiče, vnoučata, synovce, neteře, strýčky, tety a kdo ví koho ještě, kteří obdrží Váš hromadný dopis.

Existují dvě možnosti.

Pokud pracujete s osobním počítačem, můžete napsat hromadný dopis a vždy vložit jiné oslovení. To potom vypadá tak, jako by jste jednotlivému příjemci napsali vlastní dopis:

Liebe Tante Luise (Milá této Luiso) Mein lieber Neffe Martin (Můj milý synovče Martine) Hallo Onkel Peter! (Ahoj strýčku Petře!) atd.

Charakter hromadného dopisu se tak ovšem trochu vytrácí a s ním i určitá osobní upřímnost, které možná přikládáte význam: Pokud nemůžete osobně každému jednotlivci napsat, tak to nechcete předstírat ani jako.

Samozřejmě, že i na PC se můžete vzdát individuálního oslovení, když se Vám to zdá příliš pracné a časově náročné (vyťukání jména, jednotlivý tisk každého dopisu).

Druhou možností je zvolit co nejobecnější zároveň ale osobní a důvěrné oslovení, dopis s tímto univerzálním oslovením napsat jednou a pak rozmnožit (např. okopírovat).

Při vymýšlení oslovení se Vaší fantazii meze nekladou. Vyberte ale oslovení, které odpovídá Vaší osobnosti a vztahu, který s příjemci hromadného dopisu máte.

Ihr Lieben (Moji milí) Liebe Familienmitglieder (Milí členové rodiny) Liebe Freunde und Familie (Milí přátelé a rodino) Liebe Freunde und Bekannte (Milí přátelé a známí) An alle, die uns noch nicht vergessen haben (Všem, kteří na nás ještě nezapomněli)

An alle daheim Gebliebenen, die uns vermissen (Všem, kteří zůstali doma, a postrádají nás)

Datum Soukromý hromadný dopis by jste měli opatřit datem. Nemusíte ale udávat přesné datum. Neboť zatímco soukromý dopis po dopsání poměrně brzy vložíte do obálky a odešlete, může zabrat kopírování a odesílání hromadného dopisu i více dnů. Mimo to je právě u dopisů do zahraničí a zámoří doba doručení rozdílně dlouhá.

Udání data jako např. im November 2004 (v listopadu 2004) im Advent 2004 (Advent 2004) zu Ostern 2004 (Velikonoce 2004)

je úplně dostačující a často také vhodnější než příliš přesný (a proto rychle zastaralý) údaj o datu.

Jinou rovněž praktickou možností je předdatování. Pokud přibližně víte, kolik času potřebujete pro zhotovení hromadného dopisu, můžete uvést datum, ke kterému pravděpodobně nejdříve dopis dorazí ke svému příjemci.

V žádném případě by jste neměli uvádět „datum na poštovním razítku“ (Datum des Poststempels). Zní to nepěkně a byrokraticky a sami úřady a odesílatelé masových poštovních zásilek od používání tohoto spojení upouštějí.

Podpis Co se týče podpisu, můžete postupovat libovolně. Hromadný dopis, který píšete např. ve funkci předsedy sdružení rodičů nemusíte bezpodmínečně podepsat vlastnoručně. V tomhle případě bohatě stačí, když umístíte pod pozdrav strojem psané jméno a příjmení. Pokud chcete být trochu osobnější, tak podepište rukou exemplář, který použijete jako předlohu pro kopírování.

Jen tam, kde na tom opravdu záleží – např. v hromadných dopisech, ve kterých žádáte o příspěvek na dobročinný prodej nebo společnosti prospěšné sdružení – a samozřejmě také v soukromých a rodinných hromadných dopisech, by jste měli každou kopii podepsat rukou.

Co může stát v soukromém hromadném dopise? Také v hromadném dopise smíte, stejně jako v soukromém dopise jednotlivému příjemci, napsat vše, co chcete. Nezapomeňte ale , že hromadný dopis má mnoho čtenářů! Do soukromého dopisu patří tedy jen to, co se bez výjimky dotýká všech nebo by se jich to týkat mohlo. Důvěrné a příliš osobní věci, tedy to, co by se mělo raději projednat „mezi čtyřma očima“, do hromadného dopisu nepatří. Především by jste neměli šířit žádná vyjádření, názory a mínění třetích osob o ostatních, když existuje riziko, že by se jeden nebo druhý čtenář mohl urazit nebo cítit dotčen.

Vyhněte se také vyjádřením a formulacím, které by mohli někoho shodit nebo mu být trapné. Když chcete někomu sdělit něco nepříjemného nebo nepěkného, tak si předtím dobře rozmyslete, jak by to mohlo působit na Vaše přátele a známé a dávejte pozor, aby jste nikoho nezostudili.

Pokud s tím dotyčný souhlasí a je to s ním domluvené nebo vše působí neškodně a komicky, můžete samozřejmě něco takového zmínit.

Příklad z hromadného dopisu příslušníkům rodiny a přátelům.

Ostatně, Rüdiger teď musí do práce jezdit dva měsíce autobusem. V květnu přehlédl červenou a byl „vyblejsknut“. K pokutě dostal ještě zákaz řízení. Zpočátku byl z toho zdrchaný, ale teď už se tomu směje. Když jde na zastávku, říká si: „Uvidíme, zda můj šofér dnes přijede přesně.“ V zásadě platí: Intimní a docela soukromá stejně jako ožehavá témata nemají v soukromých hromadných psaních co dělat! Mějte vždy na paměti, že hromadný dopis může být ukázán a čten mnohem více lidmi, než si myslíte.

Hans a Erna Rilke Wiesenweg 93

99299 Rodelfingen Rodelfingen, Advent 2004 Milé děti, vnoučata, neteře a synovci, milí přátelé na celém světě, na naší verandě leží první sníh letošní zimy, v kamnech praská oheň a „děda“ Hans sedí zase nad svou sbírkou známek – je tedy na čase povyprávět vám, co nám končící rok přinesl. V minulém hromadném dopise jsem už zmínila, že nás nyní opustí i Robert se svou rodinou. Od začátku roku vede španělskou pobočku jeho firmy v Madridu. Bylo pro něj sice těžké odsud odejít, ale nemohl si nechat ujít tuto šanci. Nyní jsme tu oba staříci docela sami – ale nejsme osamělí. Dům, zahrada a čestné funkce, které vykonáváme v různých spolcích, to vše nás drží v pohybu a dělá mladými! A také přijímáme návštěvy. Obzvláště nás těší, když si u nás vždycky znova rádi udělají zastávku milí přátelé a příbuzní zdaleka. V uplynulém roce nás navštívila Rita, Arnold a Jan-Philipp vždy s rodinami. Během letních prázdnin jsme tu na pár týdnů měli jako hosta naši vnučku Sandru. Předtím než šla v říjnu na vyšší odbornou školu, si tu dělala praxi v městské školce. Bylo vidět, že ji práce s dětmi velmi baví. V příštím roce chceme o Velikonocích jet do Řecka. Možná víte, že Hans už dlouho sní o tom, jednou navštívit a v klidu si prohlédnout antická místa a muzea. Možná uděláme odbočku na pár řeckých ostrovů – myslíme především na návštěvu Kréty. Teď jako důchodci na to konečně máme čas. Myslete tedy při plánování Vašich cest, že v dubnu nebudeme doma. Po zbytek roku, jak všichni víte, jste tu srdečně vítáni. Přejeme vám všem, ať jste kdekoli, pokojné a požehnané vánoční svátky. Srdečně vás zdraví Hans a Erna Rita Schneider c/o Don Snyder 45656 Parkway Ave. Minneapolis Mn 345123 USA Minneapolis, 25.8.04 Hi friends,

ano, tak se to tu říká, když člověk zdraví přátele. Jsem dva týdny na středovýchodě USA a už jsem se tu dost dobře zabydlela. Bydlím u jedné milé rodiny se třemi dětmi, dvěma chlapci, Johnem a Jimem, a jedním děvčetem, Jessicou. Až příští týden začne škola , budu s ní chodit do stejné třídy. Po dlouhých letních prázdninách jsou tu všichni trochu popudliví. Ani já už se nemůžu dočkat. Jak mě asi jako německou studentku na výměně třída přijme? Budou stačit moje znalosti angličtiny, abych se mohla účastnit vyučování? Víte, zde skoro nikdo nemluví německy. První cizí řečí na škole je španělština, němčina se vyučuje jen v rámci dobrovolného kroužku. Jsem na jejich úroveň zvědavá. Jessica říká, že se mám bezpodmínečně zúčastnit a povyprávět o Německu. Snyderovic děti jezdí do školy na kole. Abych se mohla též připojit a nemusela jezdit autobusem, tak mi pan Snyder koupil starší kolo. O víkendu ho seřídí, aby „nice geman girl“ (tím myslí mě) vždy do školy dorazila v pořádku. Tedy vidíte, že je tu vše docela super. Snad budu moci brzy poreferovat o něčem vzrušujícím. Brzy o mně uslyšíte! Bezpodmínečně napište. Žízním po novinkách! Srdečně vás zdraví vaše Rita

Poloveřejný hromadný dopis Hromadné dopisy, které člověk musí psát proto, že převzal nějaký čestný úřad nebo vykonává určitou funkci, působí pisatelům často problémy. Nejsou určeny užší nebo širší rodině, nýbrž zcela jinému okruhu osob, možná také úplně rozdílným lidem, které pisatel zčásti osobně nezná nebo je vůbec nikdy neviděl.

Takový hromadný dopis, který je adresován určité, více či méně ohraničené skupině příjemců, nazýváme, na rozdíl od zcela veřejných dopisních žánrům jako je čtenářský dopis a otevřený dopis, dopisem poloveřejným. Poloveřejný dopis je určen jen okruhu osob, které jsou jmenovány v oslovení (a jen pro ně je také zajímavý).

Ten, kdo musí psát poloveřejný hromadný dopis narazí pravděpodobně na tento problém: chtěl by psát osobně , ale sklouzne k strojenému nadměrně odměřenému stylu, protože čtenáře přesně nezná.

Nedělejte si kvůli tomu ale starosti. Takový dopis má určitý cíl a je čten pouze jako účelové psaní. Nikdo neočekává mistrovské dílo, když píšete ve funkci člena rodičovského sdružení ostatním rodičům kvůli zorganizování letní slavnosti.

Důležité je, aby tento hromadný dopis splnil svůj účel a byl „dobře přijat“. Takový hromadný dopis je úspěšný tehdy, když •

je správné vnější členění, pravopis a gramatika,

•

se čtenáři cítí být osobně osloveni,

•

jsou záměry a cíle píšícího jasně znatelné,

•

pisatel dopisu a jeho prosba vzbudí u čtenářů pozitivní ohlas.

To zda bude hromadný dopis úspěšný, nezáleží jen na obsahu, tedy na tom, co chcete sdělit, ale i na tom, jak to uděláte. Přehnaná přátelskost nebo příliš průhledné podlézání může za určitých okolností uškodit, stejně tak jako přílišná chladnost, odměřenost a suchá věcnost.

Záleží zejména na tom, jaké skupině je hromadný dopis určen. U relativně homogenní skupiny adresátů, tzn. kde jsou příjemci přibližně stejného věku, stejných zájmů, podobných názorů atd. má větší úspěch dopis, který zohledňuje tuto skupinu a používá jejich řeč (např. Jugendsprache –řeč mladých) než věcné a nudné psaní. U jiného okruhu příjemců může být naproti tomu velmi důležité dbát spíše na serióznost. Ale ani tyto dopisy nemusejí působit nudně.

Existuje mnoha situací, ve kterých poloveřejné dopisy hrají důležitou roli. Od školek a škol s jejich rodičovskými sdruženími, přes mnoho oddílů až k polosoukromým sdružením se setkáváme s takovými dopisy, jež nás informují o společných akcích nebo nápadech.

Těžké je, když je okruh adresátů velmi rozmanitý. Tehdy musíte najít takový styl, který bude dobře přijat všemi. Nejúčinnější je rovnováha mezi osobní řečí a přátelskou věcností. Přehnaná zdvořilost zní naproti tomu strojeně.

Oslovení

U hromadných dopisů tohoto druhu nemusíte použít žádné oslovení nebo můžete zvolit co nejobecnější formulaci: •

„Liebe Eltern“ (Milí rodičové),

•

„Liebe Kolleginnen und Kollegen“ (Milé kolegyně a kolegové),

•

„Liebe Mitglieder“ (Milí členové),

•

„Liebe Gartenfreunde“ (Milí přátelé zahrad),

•

„Liebe Waldfreunde“ (Milí přátelé lesů),

•

„Liebe Eltern der Klasse 5a“ (Milí rodičové třídy 5a),

•

„An alle Schüler, Eltern und Lehrer der Gerhart-Hauptmann-Realschule“ Berlin (Všem žákům, rodičům a učitelům Reálné školy Gerharta Hauptmanna v Berlíně)

Následují dva příklady hromadných dopisů rodičům od rodičovského sdružení

Martina Bauerová a Beate Riedlingerová, předsedkyně sdružení rodičů Všem rodičům jejichž děti jsou ve školce ve skupinách „Heinzelmännchen“, „Maikäfer“ a „Pumuckl“ Honshausen, 13.3.04 Milí rodičové, tímto psaním Vás/vás chceme poprosit o převedení obnosu 20,- Euro na konto rodičovské banky. Na naší poslední rodičovské schůzce bylo dohodnuto zřídit fond pro práci rodičovského sdružení. Peníze budou použity … • • •

jako rezerva, aby bylo možné předfinancovat letní slavnost (Eventuální přebytek půjde zpět na naše konto a nebude dán školce) na dárky pro zvláštních příležitostech (Vánoční dárky pro praktikanty/tky, vychovatele/lky; dárky na rozloučenou pro odcházející praktikanty/tky, vychovatele/lky) na důležité nové věci nezahrnuté do rozpočtu jako materiál pro stavební koutek, nové koloběžky, tříkolky atd.

Jestliže máte ještě otázky, tak jednoduše zavolejte! Mnoho pozdravů Martina Bauerová

Beate Riedlingová

Konto rodičovského sdružení: Städtische Sparkasse Honshausen číslo 222 333, kód banky 700 345 56 Zástupci rodičů základní6 a hlavní školy7 Ericha Kästnera, Schulstr. 2, 45860 Hierstadt Všem rodičům 2. třídy základní školy Hierstadt, 13.12.04 Milí rodičové a prarodičové druháčků, srdečně Vás zveme na naši adventní slavnost v pátek, 20.12. v 17 hodin v naší třídě. Děti druhé třídy by Vám chtěli udělat předvánoční radost a předvést Vám hru „Weihnachten bei Kaspar Mütze (Vánoce u Kašpara Čepičky)“, kterou nacvičili pod vedením paní Mielichové. Trochu jsme odkázáni na Vaši pomoc: Přineste prosím v termoskách kávu a čaj, pečivo a nádobí. Kakao obdrží děti od školy. Doufáme, že Vás budeme moci přivítat v této radostné k rozjímání vhodné hodině stranou všech ostatních vánočních příprav. Teší se na Vás děti, třídní učitelka a rodičovské sdružení. Za zástupce rodičů Iris Riegerová a Eberhard Pilz (předsedové rodičovského sdružení)

Čtenářský dopis Skoro všechny deníky a mnoho časopisů otiskuje čtenářské dopisy. Větší noviny mají na to dokonce zvláštní redakci, kde se dopisy vybírají, tematicky třídí a sestavuje se z nich zvláštní strana čtenářských ohlasů.

6 7

Německá Grundschule v překladu základní škola odpovídá prvnímu stupni naší základní školy. Německá Hauptschule v překladu hlavní škola odpovídá druhému stupni naší základní školy.

Čtenářské dopisy jsou velmi důležité – nejen pro toho, kdo je píše. Dávají jednotlivci možnost podílet se na procesu utváření „veřejného mínění“ a postavit se za nebo proti určitému názoru.

Pro redakci novin jsou čtenářské dopisy seismografem, který ukazuje, která témata čtenáře obzvláště zajímají, které příspěvky byly dobře přijaty nebo které narazily na velký odpor.

Čtenářské listy často patří k nejčtenějším částem deníků, neboť jsou v nich zastoupeny názory a mínění, které pocházejí od „lidí jako ty a já“ a ne od novinářů a politiků.

Ať jsou čtenářské dopisy sebedůležitější – každé noviny otisknou vždy jen jejich omezený počet a často se jedná o výběr z mnoha dopisů. Mnoho pisatelů čtenářských dopisů obdrží jen přátelsky formulované psaní, ve kterém je mu sděleno, že kvůli nedostatku místa nemohl být jeho příspěvek zvolen k otisknutí, ale že se vydavatelství těší z každého ohlasu.

Pokud píšete čtenářský dopis, uveďte co nejpřesněji, ke kterému příspěvku (zpráva, článek, komentář) se Vaše psaní vztahuje.

Pokud píšete na téma, které se v novinách ještě neobjevilo, zdůvodněte, proč je právě to téma, o kterém píšete, tak důležité. Možná Váš dopis, v němž poukážete např. na nějaké špatné poměry, podnítí noviny pátrat po dalších informacích a udělat z toho reportáž.

Zveřejňují se zásadně jen vlastnoručně podepsané a plnou adresou opatřené čtenářské dopisy. Anonymní čtenářské dopisy putují v redakci ihned do koše. Čtenářské dopisy se pak otiskují s udáním plného jména a místa bydliště (neobsahují údaj o ulici a čísle).

Vedle poštovní adresy nabízí většina novin také možnost poslat čtenářský dopis jako e-mail. Aktuální adresy najdete na stránkách popř. sloupcích věnovaných čtenářských ohlasům.

Příklad

Redakce má radost z každého ohlasu. Z důvodů nedostatku místa bohužel nemůžeme otisknout všechny dopisy a vyhrazujeme si právo příspěvky krátit. Vaše ohlasy posílejte poštou na adresu: Die Zeitung (Název novin)

Redakce: Názory čtenářů 12121 Unterstadt nebo jako e-mail s uvedením Vaší úplné adresy a telefonního čísla na adresu: [email protected] Nezapomeňte v e-mailech uvést Vaši poštovní adresu a telefonní číslo. Redakce se někdy telefonicky ujišťuje, zda je uvedená osoba skutečným autorem příspěvku. Neboť jsou stále lidé, kteří chtějí svůj čtenářský dopis zveřejnit pod falešným jménem. Pokud přitom použijí jméno a adresu skutečně existujících osob a falešným jménem se také podepíší dopouštějí se falšování a mohou být stíháni.

Za určitých okolností nemusí autor čtenářského dopisu z důvodu ochrany osobnosti souhlasit se zveřejněním svého plného jména a místa bydliště. Např. pokud se ho vše bezprostředně týká a zveřejnění jeho jména by pro něj mělo závažné důsledky. Myslete např. na členy terapeutických skupin jako jsou „Anonymní alkoholici“, drogově závislí nebo nemocní Aids.

Pokud i přesto chce redakce takovýto dopis zveřejnit, tak uvede např. jen počáteční písmena autora příspěvku a k tomu dodá: „Jméno a adresa jsou redakci známy“.

Takový čtenářský dopis vypadá takto:

Čtenářský ohlas na reportáž :“Běžná droga –alkohol“ uveřejněnou 26. listopadu 2006 v těchto novinách: Mnozí jsou závislí a nevědí o tom Typické příklady vylíčené ve vašem výborně napsaném článku nejsou vůbec ojedinělé. Také já jsem patřil k těm, kteří si říkali: „Jedna sklenička přece nikomu neuškodí.“ Již jako mladiství jsem si pitím dodával odvahy. Později jsem po práci chodil s kolegy na pivko a mnohé víkendy jsem prožil v podnapilém stavu. To vše pro mě bylo normální. Byl jsem závislí, aniž bych to věděl. Když jsem to zjistil, bylo už skoro pozdě. Protože jsem měl trápení s láskou, pil jsem pravidelně i „tvrdší věci“.V práci jsem měl příliš často kocovinu, tak jsem byl propuštěn. Nato jsem začal pít ještě víc. Na alkoholu je problematické zejména to, že si mnozí alkoholici myslí, že mají konzumaci alkoholu pod kontrolou, ale přitom je má alkohol už dávno v hrsti. A jen tak snadno je nepustí.

Vím, o čem mluvím. Po dvou neúspěšných odvykacích kúrách jsem se připojil k jedné terapeutické skupině. Dva roky už jsem „čistý“ a mám znovu zaměstnání. Vím, že jen malá sklenka sektu by mě mohla hned strhnout zpět a udělat ze mě znovu pijana. Heinz H. z B. (Jméno změněno, správné jméno a adresa jsou redakci známé. Terapeutickou skupinu „Anonymní alkoholici“ můžete kontaktovat na tel. 232323) Čtenářské dopisy by měli být co nejkratší a nejvystižnější a měli by se vztahovat k tématu, které je ve všeobecném zájmu. Pracovníci redakce poznají velmi rychle, zda má dotyčný co říct nebo se chce jen dělat důležitým. V uvedeném (volně vymyšleném) příkladu líčí pisatel čtenářského dopisu svůj osud jen do té míry jak je to typické pro mnohé další srovnatelné případy.

Redakce novin si potvrzuje souhlasným čtenářským dopisem, že vybrala správné téma a způsob jeho prezentace. Čtenářský dopis současně také doplňuje článek, ve kterém bylo poukázáno na místní terapeutickou skupinu.

V dobrých novinách se neotiskují jenom pochvalné, ale i kritické dopisy, s nimiž redakce nesouhlasí. Souhlas redakce není ani nutný ani žádoucí, neboť stránka s čtenářskými ohlasy je stránka čtenářů a má odrážet různá mínění.

Osobní spory nemají na čtenářských stránkách zpravidla co pohledávat. Dopisy, u nichž je zřejmé, že v nich někdo vede svou soukromou válku proti určité osobě nebo skupině osob, jsou téměř vždy odmítnuty.

To neznamená, že by jste nemohli napsat drzý, kousavý, ironický, satirický, rozhořčený, polemický nebo bojovný dopis. Naopak, takové dopisy jsou tím pravým kořením příchozí čtenářské pošty. V čtenářském dopise můžete svobodně vyjádřit Váš názor v rámci zákona! Nesmíte ale urážet, vyzývat k trestným činům a provokovat k násilí a rasové nenávisti. Jinak by to mohlo mít právní důsledky.

Pokud budete chtít někdy napsat čtenářský dopis, který má být otištěn, tak si rozmyslete především tohle: •

Vztahuje se můj dopis k aktuálnímu tématu, jež bylo v novinách či časopise zmíněno?

•

Nevyšel už v poslední době k stejnému tématu nějaký jiný čtenářský příspěvek? Pokud ano, snižuje to Vaše šance na otištění dopisu, pokud ovšem nepřinášíte zcela nový pohled na věc.

Pro úspěch čtenářského dopisu platí stejná kritéria jako pro novinářskou práci obecně: novost, aktuálnost, krátkost, téma týkající se veřejného zájmu, jasnost, dobrá čtivost.

Většinou není možné (a ani smysluplné) dostat do čtenářského dopisu dlouhého půl nebo jednu A4-stránku víc než dvě nebo tři myšlenky popř. argumenty. Především tehdy, když nejsou teze a tvrzení jen vyjmenovány, ale i zdůvodněny.

Soustřeďte se tedy na to nejpodstatnější a neopakujte to, co už stálo v článku, na který se odvoláváte. Pro redakci a ostatní čtenáře je ostatně zajímavé jen to, co k tomu máte říct. Rozvláčnost má za důsledek jen to, že redakce Váš čtenářský dopis buď zcela odmítne nebo podstatně zkrátí. A úsporným opatřením mohou padnout za oběť i věty a myšlenky, které byly pro pisatele důležité. Proto: Čím méně musí redaktor zkracovat, tím větší je šance, že Váš dopis vyjde ve stejné podobě a délce, kterou si přejete.

Čtenářské dopisy jsou často psány se silným zaujetím. Samozřejmě by měl být i čtenářský dopis věcný, ale protože v nich jde v první řadě především o vyjádření mínění, můžete reagovat také emocionálně nebo polemicky. Ale i zde platí: Buďte pravdiví. Nic si nevymýšlejte. V konečné výsledku by to Vám a věci samotné jen uškodilo.

Průvodní dopis, ve kterém prosíte redakci o otištění na samostatném listu přiloženého čtenářského dopisu, je užitečný. Není ovšem nutný. Pokud dopis adresujete redakci čtenářských dopisů, nadepíšete ho „Čtenářský dopis“ a přesně uvedete, na jaký příspěvek se vztahuje, může být zodpovědným redaktorem správně zařazen i bez průvodního dopisu.

U výše uvedeného příkladu čtenářského dopisu od anonymního alkoholika je průvodní dopis s naléhavou prosbou nezveřejňovat plné jméno bezpodmínečně nutný. V následujícím případě by to šlo i bez průvodního dopisu, ale také neuškodí.

Dopisu předcházelo následující: V obecní radě8 se diskutovalo o stavbě objízdné trasy. Místní noviny o tom další den informovali, aniž by zmínili, že mnoho občanů mělo námitky a protestovali proti stavbě. Tito občané by chtěli z ekologických důvodů zachovat vlhký biotop, kterým má silnice vést. Jedna z občanek napsala novinám následující dopis:

(Průvodní dopis)

Veronika Fischerová Riedmatten 5 66677 Sonnenhausen Sonnenhauser Nachrichten (Sonnenhauské zprávy – název novin) Redakce: Čtenářské dopisy Poštovní přihrádka 333 66677 Sonnenhausen Sonnenhausen, 13.5.04 Vážené dámy a pánové, s údivem jsem četla Vaši zprávu o včerejším zasedání obecní rady. Doteď jsem si myslela, že se Sonnenhauské zprávy snaží o vyvážené, nadstranické a pravdivé zprostředkování informací. Zmíněná zpráva ovšem zamlčela jednu ne nepodstatnou část veřejného zasedání obecní rady. Možná Váš reportér nedával správně pozor nebo snad byly dotyčné pasáže kvůli nedostatku místa škrtnuty. Protože se nejedná a pochyby a otázky jednoho outsidera, ale celé skupiny vážených a angažovaných občanů, očekávám, že vzniklý chybný obraz o situaci uvedete na pravou míru a zdvořile Vás prosím, aby jste otiskli následující čtenářský dopis. S přátelskými pozdravy Veronika Fischerová Příloha Čtenářský dopis k zprávě „Obecní rada diskutuje o objízdné trase“, Sonnenhauské zprávy z 13.5.04, Regionální část, str.1. Na zasedání obecní rady 12. května nepanovala, co se stavby objízdné trasy týče, v žádném případě shoda. Neodpovídá skutečnosti, když reportér Sonnehauských zpráv píše o „všeobecném souhlasu“. V čase vyhrazeném na dotazy znepokojení občané plán vehementně odmítali a poukazovali na ekologické důsledky, které by nová silnice měla na vlhkou oblast 8

Volená skupina osob řídící obec

Kohlerbach. V našem okolí jedinečná, neporušená a na druhy bohatá přírodní krajina by tak byla zničena. Chceme obětovat poslední nedotčené kousky přírody molochu dopravy? Na zasedání rady byly také vyjádřeny pochyby, zda by vůbec tak dlouhá objízdní trasa centru města ulehčila. Většina totiž neprojíždí přes město, ale jede do města, aby zařídila vše potřebné a obešla úřady. Pravá dálková doprava fičí už dlouho kolem našeho města po jen 8 km vzdálené dálnici. Tato milion euro drahá silnice je naprosto zbytečná. Veronika Fischerová, Sonnenhausen

Otevřený dopis Otevřený dopis je důležitým nástrojem v politických střetnutích. Používá se tehdy, když jiné formy komunikace a ovlivňování nezaručují úspěch. Otevřeným dopisem chce autor dosáhnout toho, aby se s jeho záležitostí seznámil větší počet lidí, tedy veřejnost. Otevřený dopis má silně apelativní charakter, a to ve dvou směrech. Za prvé je to výzva na jmenovitě uvedeného příjemce, např. politika, konečně reagovat na prosbu, přání nebo požadavek odesílatele. Za druhé otevřený dopis apeluje na veřejnost, tzn. na mnoho anonymních čtenářů, aby si v něm uvedený požadavek vzali za svůj a solidarizovali s pisatelem. Současně také informuje o situaci, která možná mnohým není ještě vůbec nebo v jednotlivostech známa.

Otevřený dopis je nátlakový prostředek. Je adresován někomu, kdo je za něco odpovědný nebo může určité věci napravit. Tak mohou např. svazy zaměstnavatelů napsat otevřený dopis spolkovému kancléři, ve kterém budou požadovat příznivější hospodářskou a daňovou politiku pro průmysl. Nebo odbory a svazy zaměstnanců jím mohou od spolkového kancléře požadovat odhodlanější a hlavně úspěšnější boj s nezaměstnaností.

Otevřený dopis má smysl jen tehdy, pokud je určen správné osobě, tedy někomu, kdo má odpovědnost nebo velký vliv.

Pokud napíšete starostovi Vašeho města otevřený dopis, v němž si budete stěžovat, že v supermarketu za rohem se zase zvedly ceny, tak se jen zesměšníte. Pokud ovšem jménem iniciativy rodičů napíšete starostovi otevřený dopis, ve kterém mu připomenete jeho předvolební slib snížit poplatky za školky, tak se toho možná chytnou místní noviny nebo rádio a obsah Vašeho dopisu, tedy Vaši soukromou věc, která je současně věci mnoha jiných rodičů, budou dál veřejně šířit.

Jestli bude mít otevřený dopis úspěch, závisí na mnoha faktorech, jež často nemají nic do činění s tím, jak je formulován. V mnoha případech stačí už skutečnost, že někdo otevřený dopis napíše a informuje tím veřejnost o určité situaci, aby vzbudil reakci. V jiných případech se zase uhlazeně formulovaný otevřený dopis mine účinkem, protože např. okolnosti nebo čas zveřejnění nebyly příznivé.

Rodičovská iniciativa Weststadt Panu primátorovi Dr. Karlu Friedrichovi Úřad primátora 34536 Weststadt Otevřený dopis Vážený pane primátore, před více než rokem jste při představování kandidátů na primátora řekl: „Poplatky za školku se nebudou nejen zvyšovat, ale během jednoho roku se znatelně sníží. Přednostní cíl mojí rodinné politiky je ulehčit rodičům. Neboť děti jsou naše budoucnost.“ Podobnými hesly jste se také propagoval na plakátech za Vaše znovuzvolení. Nemálo rodičů pak pro Vás proto hlasovalo. V uplynulém roce nedošlo ani ke snížení poplatků za školku, ani nebyl v obecní radě projednán návrh naší rodičovské iniciativy, který se týká výše zmíněného. Nedávno bylo i díky Vašemu hlasu usneseno, že se poplatky za městskou školku ještě zvýší. Jsme hluboce zklamáni. Vaše slova nebyla očividně nic jiného než prázdné předvolební sliby. Rodiče tohoto města se cítí být Vámi oklamáni. Vyzýváme Vás, aby jste proměnil avízovanou rodině přátelskou politiku ve skutečnost nebo odstoupil z Vašeho úřadu. Weststadt, 23.4.04 Monika Meier, Kantstraße 17, 34536 Weststadt a 56 dalších podepsaných