Kázeňské tresty ve školství v 19. a 20. století

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo Katedra dějin státu a práva

Diplomová práce

Kázeňské tresty ve školství v 19. a 20. století Martina Stará

2015/2016 1

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma „Kázeňské tresty ve školství v 19. a 20. století“ zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. ……………………………… podpis

2

Abstrakt: Tato práce se zabývá kázeňskými tresty v 19. a 20. století. Konkrétně od dob vlády Marie Terezie aţ do dnešní doby. Zaměřuje se zejména na výčet nejvýznamnějších pramenů právní úpravy kázeňských trestů a jejich stručný rozbor. Tematicky je v ní přitom věnována pozornost jednak celkovému vývoji kázeňských trestů ve školách a jejich právní úpravy. Také se zaměřuje na konkrétní tresty v dané době, obecné informace o kázni a názory společnosti na trestání ve školách v průběhu doby. Pozornost je i věnována konkrétní škole jakoţto praktický příklad kázeňských trestů. Klíčová slova: kázeň, tresty, tělesné tresty, škola, školní řád, disciplína, historický vývoj Abstract: This thesis deals with the disciplinary penalties in schools in the 19th and 20th centuries. Specifically, since the reign of Maria Theresa until today. It focuses in particular on the list of the most important sources of law disciplinary punishments and their brief analysis. Thematically, it also puts attention to a general development of disciplinary punishment in schools and their legislation. It also focuses on the specific penalties in that time, general information about the discipline and insights on punishment in schools over time. Attention is also puts to the specific school as a practical example of disciplinary sanctions. Keywords: discipline, punishments, corporal punishment, school, school rules, discipline, historical development

3

OBSAH Úvod ............................................................................................................................................................... 6 Kázeň obecně ............................................................................................................................................. 9 Kázeň ........................................................................................................................................................ 9 Druhy kázně ......................................................................................................................................... 10 Funkce kázně ....................................................................................................................................... 12 Kázeň a svoboda................................................................................................................................. 14 2 Školy základní ...................................................................................................................................... 16 2.1 Marie Terezie a školská reforma ......................................................................................... 16 2.1.1 Jan Ignác Felbiger .............................................................................................................. 17 2.1.2 Nový školní řád ................................................................................................................... 17 2.1.3 Všeobecný školní řád a kázeňské tresty................................................................... 19 2.2 Další vývoj v Rakousku-Uhersku ......................................................................................... 21 2.3 Vývoj v letech 1918-1948 ....................................................................................................... 26 2.4 Vývoj v letech 1948- doposud ............................................................................................... 28 3 Střední školy ......................................................................................................................................... 31 3.1 VÝVOJ DO ROKU 1848 .............................................................................................................. 31 3.2 Vývoj od r. 1848-1918.............................................................................................................. 35 3.3 Vývoj od r. 1918 do r. 1948 .................................................................................................... 42 3.4 Vývoj od roku 1948- po současnost ................................................................................... 46 4 Gymnázium Jičín ................................................................................................................................. 52 4.1 František Lepař (1.8.1831 – 21.12.1899) ........................................................................ 52 4.2 Gymnázium Jičín ......................................................................................................................... 53 4.3 Školní disciplína .......................................................................................................................... 54 4.4 Kázeňské tresty ........................................................................................................................... 55 5 Názory na kázeňské tresty .............................................................................................................. 58 5.1 Summerhill School ..................................................................................................................... 61 6 Tělesné tresty ....................................................................................................................................... 64

4

Závěr ............................................................................................................................................................ 67 ZDROJE........................................................................................................................................................ 70

5

ÚVOD Tématem této diplomové práce jsou kázeňské tresty ve školství v 19. a 20. století, nicméně zasahuje i období vlády Marie-Terezie, jelikoţ tato doba se datuje jako počátek právní úpravy školství vůbec. S ohledem na to, ţe právní úprava škol středních a základních se v oblasti kázeňských trestů významně liší, autor kaţdému druhu školy věnuje samotnou kapitolu. Vzhledem k tomu, ţe toto je diplomová práce a má omezený rozsah, autor do své práce nezahrnuje obecné historické souvislosti, ale věnuje se opravdu jen problematice kázeňských trestů ve školství. Výchově, kázni a kázeňským trestům se věnuje velice mnoho publikací, jsou však zaměřené spíše na dnešní dobu a na metody vychovávání dítěte. Do historie jsou tyto práce zasazené vţdy jen velice sporadicky a bez příslušné právní úpravy. Autor si s ohledem na to dal za cíl vyhledat a uspořádat všechny právní prameny, týkající se kázeňských trestů v určeném období. Dále popsat, které tresty se ve školách pouţívaly, do kdy bylo dovoleno trestat ţáky po tělesné stránce a zda byly tělesné tresty nějak omezené. Jednou z částí diplomové práce je i kapitola o gymnáziu Jičín, aby autor mohl získané znalosti aplikovat na konkrétní případy. Autor zpracovává svoji práci na základě výkladů příslušných právních pramenů. Tato práce tedy můţe slouţit jako jakýsi seznam právních předpisů týkajících se kázeňských trestů a jejich shrnutí a rešerši. S odbornými publikacemi pracoval autor v kapitolách o kázni obecně a poté v kapitole o názorech společnosti na kázeňské tresty. Jinak to ani nešlo, jelikoţ publikace, která by zahrnovala komplexní právní úpravu této problematiky, neexistuje. Z výše uvedeného je uţ patrný obsah a celková struktura práce. Tato diplomová práce se dělí na 6 kapitol. První kapitolou je uvedení do problematiky kázně a kázeňských trestů vůbec. Obsahuje základní charakteristiku kázně, její druhy a metody. Druhá kapitola se věnuje vývoji kázeňských trestů na základním školství od doby vládnutí Marie- Terezie aţ doposud. Jsou v ní obsaţeny nejen

6

právní prameny vydané v určitém období, ale i druhy trestů, které byly v té době povolené. Aby byla práce komplexní, autor neuvádí pouze druhy trestů, ale i povinnosti ţáků, za jejíţ porušení byly tresty ukládány. Jak je uvedeno výše tato práce obsahuje pouze vývoj kázeňských trestů, nikoliv školství samotného, jelikoţ rozsah práce by toto nedovolil. V kapitole třetí je obsaţena právní úprava kázeňských trestů na školách středních, opět ve stejném období. Nebylo moţné se vyhnout tomu, aby se některé právní prameny neshodovaly, autor je proto pouze uvedl a opatřil vysvětlivkami, poznámkami a odkazy na dřívější text, aby se informace zbytečně neopakovaly. Kapitola čtvrtá je věnována konkrétní škole, kdy si autor zvolil Lepařovo gymnázium v Jičíně. Obsahem této kapitoly jsou praktické příklady kázeňských potrestání, které autor získal ze Státního okresního archivu Jičín. V páté kapitole následují vybrané příběhy, pomocí kterých si autor klade za cíl nastínit, co si lidé o kázeňských trestech mysleli. A konečně v poslední kapitole je nástin článku Pavla Říčana, který se domnívá, ţe tělesné tresty ve školství jsou v dnešní době stále přípustné, autorův rozbor argumentů Říčana a konečně jeho názor na věc. Záměrem této práce bylo podat pokud moţno co nejpřesnější popis historických kázeňských trestů a příslušných pramenů, ze kterých vycházely. Z tohoto důvodu nebylo moţno příliš čerpat ze sekundární literatury a jiných zdrojů. Literatura, z níţ autor čerpal, ani tak nezahrnuje problematiku právní, jako spíš pedagogicko-výchovnou. Nelze opominout knihu Stanislava Bendla, Školní kázeň- metody a strategie, z níţ autor čerpal především při psaní první obecné kapitoly. Toto dílo je velice přehledně členěno, Stanislav Bendl hojně odkazoval na mnoho dalších autorů, coţ autorovi diplomové práce velmi pomáhalo se orientovat v soudobé literatuře. Další velice uţitečná publikace, především při psaní úvodu kapitoly o středních školách, byla Das Oesterreichische Gymnasium im Zeitalter Maria Theresias, kterou napsal rakouský pedagog Karl Wotke. Tyto díla, i jakoţ jiná literatura, jsou uvedeny dle citace v poznámkách pod čarou a na konci práce ve zdrojích dokumentů. Právní předpisy autor čerpal ze tří hlavních zdrojů. Prvním byla volně přístupná rakouská národní knihovna ve Vídni Alex Historische Rechts- und

7

Gesetzetexte Online. Druhým byla virtuální knihovna právních předpisů Masarykovy

univerzity

(dostupná

na

internetových

stránkách

http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/ps09/dlibrary/web/rs.html ). A nakonec právní předpisy z Československé socialistické republiky a České republiky ze sbírky zákonů. Ve své diplomové práci autor zpracovává i kapitolu věnující se Lepařově gymnáziu v Jičíně. Zdrojem informací o této škole byly archivní materiály ze Státního okresního archivu Jičín, kde mají přímo fond o Lepařově gymnáziu. Autor zpracovával především konferenční protokoly ze začátku 20. století.

8

KÁZEŇ OBECNĚ KÁZEŇ

Kázeň je slovo, kterému téměř všichni lidé rozumí. Lze jej definovat jako poslušnost, disciplína, poslouchání rozkazů, chování se ţádoucím způsobem, neporušování norem, chování se dle určitého daného řádu, výsledek výchovy1. Kázeň však není pojem pouze ze školního prostředí, je to pojem celospolečenský2, zasahující do mnoha oblastí v ţivotě. Stěţejní pro kázeň jsou pravidla. Pokud člověk nezná ţádná pravidla, nemůţe se jimi řídit a nelze mluvit tedy ani o slově kázeň. Vymezit kázeň můţeme dle několika variant. Stanislav Bendl ji vymezuje3: a) pomocí filosofie- poţadavky na kázeň se liší dle historických období, ovlivňuje ji celosvětový názor a filosofické myšlenky, které se v tu dobu uplatňují. Tedy například ve středověku se uplatňovala tuhá a přísná kázeň, v osvícenství oproti tomu byla kázeň volná, protoţe se všeobecně ponechávala svoboda ve výchově. Kázeň by se měla vymezovat s ohledem na všeobecné mínění té doby. Filosofie nám klade otázku, co v člověku tvoří smysl pro kázeň a to, ţe se dobrovolně podřizuje pravidlům chování. Stanislav Bendl kázeň z pohledu filosofie vymezuje jako způsob, jak lze otvírat své vlastní moţnosti, aniţ by se porušila svoboda ostatních. b) pomocí biologie- při výchově dítěte ke kázni se musí dbát i na biologické aspekty. Je zde velký rozdíl mezi pohlavími, jinak by se mělo přistupovat k výchově dívky a jinak k výchově chlapce. Dále se musí dbát i na vývoj jedince, na jeho duševní vyspělost. Kaţdá fáze vývoje dítěte si ţádá rozdílný přístup a metody.

1UHER,

Jan. Problém kázně. Praha. Dědictví Komenského, 1924, 218 s., str. 42

2ČAPEK,

R. Odměny a tresty ve školní praxi. 2. vyd. Praha: Grada publishing a.s, 2014, 186 s., str. 16 S. Školníkázeň, metody a strategie, Praha: ISV nakladatelství, 2001,268 s. , str. 33

3BENDL

9

Velký vliv na chování ţáka mají biorytmy, protoţe stav organismu se mění během dne, týdne či let a při výchově je nutné tyto aspekty nepřehlíţet. Správný učitel by měl vědět, kdy je u ţáků během dne zvýšená aktivita a pracovat s těmito jevy. Střídat náročnou výuku s lehčími tématy, aby u ţáků nedocházelo k oprávněné únavě a s ní spojené nepozornosti. Další biologický faktor, který kázeň významně ovlivňuje je stres, ten můţe způsobovat únavu, deprese, těţší sebeovládání. c) psychologie- pokud chceme vytušit, jak bude jedinec či skupina na ukázňování reagovat, je třeba o něm něco vědět. Vychovatel musí do ţáka proniknout, porozumět jeho uvaţování a citové sféře. V dnešní době se o toto téma zajímá vědní disciplína Sociální psychologie. Ta vznikla na počátku 20. století a zajímají ji vlivy různých sociálních faktorů, působících na jedince a jejich začlenění do společnosti. d) sociologie- ţáci přijímají vzorce chování podle prostředí, ve kterém vyrůstají. Jejich chování je ovlivněno různými sociálními skupinami.

DRUHY KÁZNĚ Jeden ze způsobů jak dělit kázeň je obsaţen v díle Danuše Bosákové a Františka Bosáka s názvem „Základní předpoklady kázně v socialistické škole4“, kde deklamují, ţe pro výchovu mládeţe v komunistickém reţimu je vedení ke kázni stěţejním bodem (kniha byla vydána v r. 1980- pozn. autora). Toto dílo bylo vydáno proto, ţe výchova ke kázni si ţádá promyšlený a jednotný teoretický základ, nikoli pouhou improvizaci ze strany kantorů. Kázeň je zásadní pro úspěšný průběh školní docházky, ale i pro pozdější ţivot a uplatnění studentů5. Kázeň vnější BOSÁKOVÁ D., BOSÁK F. Základní předpoklady kázně v socialistické škole (výtah z pedagogickéhočtení Teorie kázně v socialistické škole). ČeskéBudějovice :Krajský pedagogický ústav, 1980, 23 s., str. 8 5 BOSÁKOVÁ D., BOSÁK F. Základní předpoklady kázně v socialistické škole (výtah z pedagogickéhočtení Teorie kázně v socialistické škole). ČeskéBudějovice :Krajský pedagogický ústav, 1980, 23 s., str. 9 4

10

Pro kázeň vnější je typické respektování norem, příkazů a zákazů. Projevuje se chováním navenek. Jedinec se chová v souladu s normami. Ve společnosti je tento druh kázně stěţejní, opírá se o ni například celý právní systém. Pokud jedincova vnější kázeň selţe a on poruší normu chování, nastoupí sankce jako následek jeho neţádoucího chování. Vnější kázeň má dobře rozpoznatelné projevy a je tedy dobře kontrolovatelná. Kázeň vnitřní Navenek se nijak neprojevuje. Kázeň vnitřní tvoří hodnoty, mravy, postoje, názory a motivy uvnitř lidské mysli. Pokud to jedinec nedovolí, vnitřní kázeň zůstává skryta. S tímto je spjata nesnadná aţ nemoţná kontrola. Kázeň vynucená a uvědomělá Tyto dva druhy kázně rozlišujeme z hlediska motivace. a) Kázeň vynucená- motivem kázně vynucené je strach a tato kázeň se udrţuje pod pohrůţkou. Kázeň vynucená by neměla být cílem výchovy. Nicméně v komunistickém reţimu, bylo-li to nevyhnutelné, se vynucená kázeň stávala nepostradatelnou, pokud to bylo důleţité pro společenský útvar. b) Kázeň uvědomělá- tento typ kázně je ţádoucím cílem procesu výchovy, spočívá totiţ ve vnitřním ztotoţněním se jedince s pravidly. Člověk s uvědomělou kázní chápe a souhlasí s cíly společenských norem a má pocity povinnosti plnit tyto normy. Dosáhnutí u studentů této kázně je ideálním výsledkem. Převzatá a vlastní kázeň Faktorem pro rozlišení převzaté a vlastní kázně je, zda se jedinec podílí na tvorbě pravidel. Pokud se člověk se člověk spolupodílí na tvorbě pravidel, je pro něj důleţitější je dodrţovat. Z tohoto důvodu se na mnoha školách zakládají tzv. studentské senáty nebo se alespoň nechává hlasovat. Kritická kázeň

11

Kritická kázeň je stav mysli, kdy jedinec dodrţuje určitá pravidla chování. Zároveň však toto pravidlo chování podrobuje svým vnitřním soudům, zda je toto pravidlo morálně a společensky správné. Tedy nechová se slepě dle pravidla, ale zabývá se i jeho podstatou. Zda není špatné, nemorální, proti lidské důstojnosti atd. Jako opak kázně kritické se uvádí chování jedinců v sektě. Tito jedinci plní pravidla, bez jakéhokoli předchozího uváţení a přemýšlení. Nicméně pro některé typy lidí můţe nekritická „slepá“ kázeň vyhovovat, nemusí nad ničím přemýšlet a pouze se podřídí pravidlům. Kritická kázeň způsobuje, ţe člověk se chová ukázněně, protoţe je, na základě svého smýšlení a uváţení situace, přesvědčen o vhodnosti dodrţovat toto pravidlo. Lidé se díky této kázni nestanou zmanipulovatelnými loutkami v rukách druhých. Zároveň se vytřídí nevhodná pravidla chování, jelikoţ je lidé prostě nebudou dodrţovat. Kritická kázeň má obsahově velice blízko ke kázni uvědomělé.

FUNKCE KÁZNĚ6 Pravidla jsou pro fungování jedince ve společnosti nezbytná. Určují, jak se mají lidé chovat, aby byli společností přijatí. Pravidla nám dávají vzorce ţádoucího chování. Jan Amos Komenský pronesl výrok na adresu výchovy dětí: „ révy, které nejsou správně vyšlechtěny, nikdy nevydají uţitečné ovoce“.

7

Definoval tak

jeden z funkcí kázně, jako další lze uvést: a) Funkce orientační Pomocí pravidel chování a norem se lidé dokáţou orientovat ve společnosti. Existují normy společenského chování, které lidem ulehčují jejich jednání

6BENDL,

S. Školníkázeň, metody a strategie, Praha: ISV nakladatelství, 2001,268 s. , str. 92

7KOMENSKÝ,

J.A. Velká didaktika. vyd. 3, Brno: Komenium 1948, str. 35

12

s ostatními. Jedinec ví, jak se má chovat k druhému a zároveň tuší, jakou reakci můţe očekávat. b) Funkce ochranná Pravidla jsou zásadní pro pocit bezpečí jedince. Jeho vztahy se společností jsou upraveny a jedinec se tak nemusí cítit nejistě. Stejně tak se nemusí obávat reakce společnosti, protoţe ta se také chová podle norem (v ideálním případě). Pravidla pro jedince představují řád a pořádek, coţ je nezbytné k jeho spokojené existenci. Porušení pravidel bývá ve společnosti často sankcionováno, tedy je pro kaţdého ţádoucí se podle pravidel chovat. Sankce mohou být různého druhu, ať uţ pokuty či tresty z právní oblasti, tak třeba i ztráta prestiţe a oblíbenosti člověka ve společnosti. c) Funkce existenční Kázeň je důleţitým prvkem pro souţití ve společnosti. S nadsázkou se můţe konstatovat, ţe bez kázně by lidský rod vůbec nepřeţil. Lidé se vyvinuli právě proto, ţe mají vyvinutější mysl, dokáţou se podřídit pravidlům. Nad svoji svobodu staví spokojenou a mírumilovnou společnost. Stanislav Bendl uvádí jako příklad pravidla silničního provozu8. Kdyby neexistovaly, lidé by nevěděli po jaké straně jezdit, komu dávat přednost a jistě by se stávalo mnohem více dopravních nehod. Pro bezpečný provoz je tedy ukázněnost řidičů a účastníků silničního provozu existenční podmínkou. d) Funkce sociotvorná Pravidla jsou ve společnosti důleţitá pro její bezchybné fungování. Čím více lidí ve skupině, tím je důleţitější ukázněnost jejich členů. Pro chod společnosti (ať uţ v práci, na dovolené či v politické straně) je kázeň nezbytná pro úspěch této společnosti. Pokud bude kaţdý znát své místo, svou funkci a bude to respektovat, společnost bude kooperovat a snáze pracovat.

8BENDL

S. Školníkázeň, metody a strategie, Praha: ISV nakladatelství, 2001,268 s. , str. 94

13

e) Funkce výkonová Tato funkce koresponduje s tím, co autor uvedl v předchozím odstavci. Pokud bude například jedna pracovní skupina více disciplinovaná neţ druhá, tak při plnění úkolu vyhraje ta ukázněná. Kaţdý bude vědět, co má dělat a výsledky se dostaví rychleji. Mezitímco u nedisciplinované skupiny se budou lidé ptát, co mají dělat, případně začnou všichni pracovat na stejném úkolu, místo aby fungovali koordinovaně. Kázeň velice napomáhá i při školní výuce, ať uţ jsou úkoly řešené ve skupinách nebo samostatně. f) Funkce školní kázně Ve škole je na prvním místě nejdříve naučit ţáky pravidla, které jsou důleţitá pro bezchybný chod výuky (například nikdo nemluví bez vyzvání, v hodině se sedí v lavicích atd.). Poté se ve škole studenti začnou učit, jak se správně chovat ve společnosti, pravidla ohleduplnosti k druhým, pravidla slušného chování. Jako poslední bod, který by se ve školách měl vyučovat, je výuka sebeovládání.

KÁZEŇ A SVOBODA9 Kázeň a svoboda spolu neodmyslitelně souvisí. Neboť kázeň, tedy podřízení se pravidlům, spolu nese zároveň i částečnou ztrátu osobní svobody. Předními představiteli, kteří se zabývali vztahem kázně a svobody jsou Immanuel Kant a J. J. Rousseau. V období středověku a počátcích novověku fungovalo na školách přísné vynucování kázně. Často k tomu byly pouţívány kruté aţ nelidské prostředky. V této době se o svobodě ţáků nedá moc mluvit, protoţe byla prostřednictvím kázeňských prostředků přísně potlačována. Na tuto extrémní situaci reagoval J. J. Rousseau a volal po kompletním odstranění kázně a absolutní svobodě pro dítě10. Po vzoru J. J. Rousseaua vznikalo mnoho myšlenkových hnutí, z nichţ některé poţadovaly kázeň mírnou a přátelskou a některé dokonce ţádaly úplné odstranění 9

BENDL, S. Školníkázeň, metody a strategie, Praha: ISV nakladatelství, 2001,268 s. , str. 95 JŮVA, V a VESELÁ, Z. Dějiny výchovy, školy a pedagogiky, Praha: státní pedagogické nakladatelství, 1988, 207 s. , str. 59 10

14

kázně. Z celé situace se vytvořily dva extrémy. Přísná aţ surová kázeň na straně jedné, a naproti tomu ţádná kázeň spojená s absolutní svobodou pro dítě ve školách.

15

2 ŠKOLY ZÁKLADNÍ V této kapitole se autor bude zabývat právní úpravou a kázeňskými tresty na základních školách, jelikoţ jak uţ bylo naznačeno v úvodu, školám středním bude věnována samostatná kapitola.

2.1 MARIE TEREZIE A ŠKOLSKÁ REFORMA Za vlády Marie Terezie (1740-1780) a jejího syna Josefa II (1780-1790) došlo v Rakouské monarchii k velkým politickým a ekonomickým změnám, které ovlivnily všechny sloţky ţivota a tedy i školství. V této době konečně dochází i k vyřešení letitého sporu mezi státem a církví. Zlomovým bodem byla sedmiletá válka, trvající od roku 1756 aţ 1763. Rakousko v ní bylo poraţeno silnějším Pruskem a definitivně přichází o území Slezska a Kladska. Prusko bylo po všech stránkách vyspělejší. Rakousko se přirozeně rozhodlo tyto rozdíly smazat a začalo zakládat rozsáhlé manufaktury, které si ţádaly velký počet kvalifikovaných pracovních sil. Tyto pracovní síly, se musely nejdříve někde vyučit a tak vznikla myšlenka na reformu školství a dala vzniknout uspořádanému lidovému vzdělání11. Aby mohlo Rakousko zasahovat a řídit vzdělávání dětí, muselo v tomto ohledu omezit vliv církve, neboť ta se o výuku do této doby starala. Za Marie Terezie a Josefa II. byl vliv církve potlačen a o otázkách školství nadále rozhodoval panovník. Tímto mohla započít reforma školství z vůle státu, nejdříve však o jejím hlavním tvůrci a představiteli Janu Ignáci Felbigerovi.

11

ŠTVERÁK, V. Felbiger a Kindermann-reformátoři lidového školství, 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, 214 s. , str. 33

16

2.1.1 JAN IGNÁC FELBIGER

Byl hlavním zástupcem nejenom rakouských, ale i Pruských školních reforem. Narodil se 6. ledna 1724. Absolvoval studium na gymnáziu a poté se věnoval teologii. Byl představitel osvícenského hnutí a v jeho duchu hlásal, ţe jediná cesta, jak zlepšit a zkvalitnit výuku mládeţe, je mít vzdělané učitele. Do té doby ve školách vyučovali kněţí, jejichţ výuka spočívala v učení náboţenských textů nazpaměť. Velkého úspěchu dosáhl na Zaháňské farní škole, kde zavedl hromadnou výuku.

12

Do té doby se ţáci vyučovali jednotlivě. Aby měli ţáci

dostatek potřebných učebnic, zaloţil na zaháňské škole i tiskárnu. Ta tiskla nejenom nově koncipované učebnice pro ţáky, ale i speciální metodiky pro učitele. V roce 1765 vydal Felbiger Katolische schul-reglements für Schlezien (Katolický školní řád pro pruské Slezsko). Mezitímco Felbiger takto působil v Prusku, začalo Rakousko připravovat novou organizaci školství. Jelikoţ Rakousko prohrálo sedmiletou válku, mělo na nové školství několik poţadavků. Zpočátku bylo nejdůleţitější co nejvíce omezit náklady, povinnou nicméně krátkou školní docházku, která by stát neobírala o tolik potřebné pracovní síly. Rakouská monarchie viděla ve Felbigerovi vhodného kandidáta pro zpracování těchto poţadavků. Marie-Terezie proto zaslala Bedřichu II. ţádost a díky ní, dne 1.května 1774 , přicestoval Jan Ignác Felbiger do Vídně. Jeho posláním nebylo pouze zorganizovat reformu školství, zároveň měl instruovat nové adepty na učitelský post.

2.1.2 NOVÝ ŠKOLNÍ ŘÁD 13

Felbiger své poslání plnil rychle a účelně, a proto uţ 6.12.1774 měl připraven návrh školního řádu, který byl vydán s císařským schválením jako Allgemeine Schullordnung für die Deutschen Normal-, Haupt- und Trivial-schulen in den 12

STRNAD, E. Didaktika školy národní v 19. století, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975, 253 s. , str. 35 13 ŠTVERÁK, V. Felbiger a Kindermann-reformátoři lidového školství, 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, 214 s. , str. 33

17

sämtlichen kaiserlichen Erbländern (Všeobecný školní řád pro normální, hlavní a triviální školy ve všech dědičných císařských zemích). Je nutno zmínit, ţe tento školní řád nezaváděl povinnou školní docházku, jak ji známe dnes, ale jen vzdělávací povinnost, která tolerovala domácí výuku.

Školský řád měl také

ambice sjednotit výuku ve všech císařských zemích a centralizovat tak říši. Preambule školního řádu je sepsána ve filantropicko-osvícenském duchu a mimo jiné je v ní uvedeno, ţe „ Vychování mládeţe jest nejdůleţitějším základem blaţenosti lidské“.14 Po preambuli následuje 79 paragrafů, které jsou seřazeny do tří částí (úředně legislativní část, která vyjadřovala centralistické záměry habsburské monarchie, administrativně řídící část, část prováděcí). Vzdělávací povinnost se týkala dětí od 6 do 12 let věku. Školní řád byl navrţen pro výchovu dětí dle stavu, ze kterého pocházely. Pro nejniţší stavy byly zřízeny školy triviální. Triviální školy byly zakládány ve všech menších městech a městysech. Hlavním cílem na těchto školách byla výuka náboţenství a poté „trivium“, tedy na venkově výuka zemědělství a ve městech průmysl a ruční práce, pololetně potom navíc 18-20 hodin výuky zeměpisu a dějepisu. Pro vyšší stavy tu byly školy hlavní. Školy hlavní měly 4 třídy a byly zakládány ve větších městech, zpravidla na nich působil ředitel, katecheta a tři aţ čtyři učitelé. Ve škole hlavní byli připravováni budoucí studenti středních škol a dále studenti, kteří se věnovali zemědělství, umění a ţivnostem (tedy lidé movitější a vyššího stavu neţ venkovští zemědělci a průmyslníci). Škola hlavní se dle potřeby zakládaly i jako dívčí a vyučovalo se v nich všeobecným předmětům a ţenským ručním pracím. Školy pro dívky a chlapce byly oddělené, chlapci se s děvčaty vyučovat nesměli.

14

ŠTVERÁK, V. Felbiger a Kindermann-reformátoři lidového školství, 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, 214 s. , str. 33

18

V kaţdé zemi či provincii potom musela být minimálně zaloţena jedna škola normální. Tato škola byla zakládána z jediného důvodu, vyučovali se na nich budoucí učitelé.

2.1.3 VŠEOBECNÝ ŠKOLNÍ ŘÁD A KÁZEŇSKÉ TRESTY 15

Felbigerův školní řád se přirozeně věnuje i kázeňským trestům a odměnám. Samotná kapitola se jmenuje „O školní kázni a kázeňských trestech“ a začíná §46. V §46 je v první větě uvedena povinnost řídit se vším, co je předepsáno školskými zákony. Všichni pracovníci školy mají vzít v úvahu, ţe ţáci se snáze podvolí spíše přívětivosti neţ trestání (učitel bude přísný, ale pouţije trestu, aţ kdyţ selţe láska- tresty jsou tedy povoleny, ale aţ poté, co to učitel se ţákem zkusí po dobrém). Dále by se měli učitelé chovat tak, aby k nim měli ţáci respekt. Se studenty by neměli jednat ve hněvu, či po nich něco vyţadovat jen z pouhé ješitnosti. I trestání by nemělo vycházet z pouhé uraţené ješitnosti učitele, ale z konkrétního porušení povinnosti. Ţák si musí být vědom, za co je trestán. §46 neopomíná i na samotný průběh trestání: V takovém případě přejde učitel od napomenutí k varování, od varování k hrozbě, a pouze v případě, ţe nic z toho nepomůţe, přejde k opravdovému potrestání viníka. §47 je velice podobný myšlence Jana Amose Komenského, zakazuje se trestat chyby rozumu a paměti a chyby plynoucí z pouhé unáhlenosti a nerozváţnosti. Jak u učitelů, tak u spoluţáků se nesmí tolerovat výsměch a naráţky na děti, které trpí nějakou tělesnou či duševní vadou. A v poslední řadě tento paragraf radí, ţe neţ děti za něco potrestat, tak se zdá vhodnější o jejich prohřešku informovat rodiče. V §48 je uveden výčet všemoţných povolených a zakázaných trestů: Povoleno je na ţáky pouţívat: metlu a pruţnou rákosku na starší děti, kdy počet úderů si zvolí kantor sám s přihlédnutím na závaţnost prohřešku.

15

ŠTVERÁK, V. Felbiger a Kindermann-reformátoři lidového školství, 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, 214 s. , str. 33

19

Také se povoluje odejmutí příjemných výhod a slovní pokárání, jehoţ intenzita by opět měla odpovídat činu. Vyloučeny jsou všechny nadávky a zahanbení, které jsou vymýšleny speciálně k potupě ţáků (např. oslí uši a slaměné věnce). Dle Felbigerova názoru je pro ţáka uţ dostatečnou potupou fakt, ţe je za trest posazen do zadní lavice. „Jelikoţ tělo většiny ţáků je velice jemné, a je moţno proto na něm určité části poškodit, jsou zcela zavrţeníhodné všechny trestající nástroje, jako je řemen z volské kůţe a podobně.“ Tento výčet zakázaných nástrojů je pouze demonstrativní, jsou zakázány i jiné nástroje, které jsou s to poškodit křehké a jemné dětské tělo. V poslední větě jsou doplněny další zakázané praktiky, učitelé nesmí trestat ţáky nebezpečnými, čeledínskými a plebejskými údery, jako jsou např. políčky, rány pěstí, tahání za vlasy, štípání uší a bití přes ruce. §48 je zásadní z jednoho důvodu, říká nám, ţe v roce 1774 byly tělesné tresty dovoleny, ale uţ v té době se dbalo na to, aby se ţákům neublíţilo přespříliš. Tělesné tresty měly být aţ tou poslední a krajní moţností, kdyţ všechno ostatní selţe. §49 dává učitelům pravomoc rozhodnout, který trest si pro potrestání ţáka zvolí. Měly by však vybrat takový trest, který svojí intenzitou odpovídá vině. Z tohoto lze usoudit, ţe zákonodárce nepřímo zakazuje přísně trestat ţáky za bezvýznamné přestupky. V tomto ustanovení je dále doporučení netrestat provinilce hned, ale aţ po skončení vyučování. Tento způsob v sobě skrývá několik výhod, jednak se nezamešká výuka, za druhé očekávání trestu, je pro ţáka také jakási sankce. Konečně v §50 jsou obsaţeny odměny. Učitelé by neměli opomínat odměňovat hodné a pilné ţáky. Odměny by měly být poţívány buď stejně často, či ještě lépe, častěji neţ tresty. Pro učitele je snadné po prohřešku ţáka potrestat, ale je zásadní za dobré chování odměňovat. I odměny by měly být odstupňovány podle zásluh. Jako příklady odměn Felbiger ve školním řádu uvádí: slovem vyjádřené uspokojení, povzbuzení, přiměřená pochvala představených, udělení čestného

20

vyznamenání. Představený školy můţe výborné ţáky veřejně pochválit, dát je ostatním za vzor a zapsat jejich jméno do čestných knih, zvlášť k tomuto účelu zaloţených16. Jako odměna se nedoporučuje hmotný dárek, jelikoţ by to v mladých jedincích mohlo podporovat sobeckost.

2.2 DALŠÍ VÝVOJ V RAKOUSKU-UHERSKU Nový školní řád z doby Marie Terezie byl velice nadčasový, coţ dokazuje skutečnost, ţe po téměř 100 let nebylo právní úpravu pro školy základní potřeba novelizovat. Oproti tomu školy střední (podrobněji v kapitole věnované středním školám) postihlo hned několik reforem.

První zásadní předpis, který byl pro

školy obecné vydán po dlouhé době, byl Zákon, kterým se ustanovovaly pravidla vyučování pro školy obecné17 ze dne 14. května 1869. Tento zákon školní řád ani kázeňské tresty nijak neupravuje, nicméně definuje, k čemu slouţí školy obecné. Školy obecné jsou zřízeny k tomu, aby děti k mravnosti a náboţenské vychovaly, a měly přispět k tomu, aby z dětí vyrostli hodní lidé a občané. Dále definoval, co by se mělo ve školách vyučovat za předměty (náboţenství, jazyk, počty, přírodopis, vlastivěda, historie, psaní, geometrie, tělocvik a zpěv). Hned o rok později vzniká Nařízení, vydané od ministra záleţitostí duchovních a vyučování ze dne 20. srpna 1870, kterým se vydává řád školní a vyučovací pro školy obecné.18 Toto nařízení by bez dřívějšího zákona nevzniklo, zákon dal ministrovi pravomoc řád školní a vyučovací vydat. Na úvod je potřeba říci, ţe se právní úprava obecných škol liší v jedné podstatné oblasti, neţ právní úprava škol středních. Do dnešní doby je jeden z kázeňských trestů na středních školách stále zachován, a tím je vyloučení. Vyloučení ze školy základní není moţné, jelikoţ ještě nebyla splněna povinná školní docházka. Pokud děti základní školu úspěšně dokončí a prokáţou dostatečné znalosti, je jim uděleno vysvědčení Stejně tak se zakládaly knihy, do kterých se zapisovalo za trest (pozn. aut.) Zákon, jímžto se uvádějí pravidla vyučování ve školách obecných. In: Říšská sbírka zákonů [online virtuální knihovna právních předpisů]. [cit.28. 3. 2016]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/ps09/dlibrary/web/rs.html 18 Nařízení, vydané od ministra záležitostí duchovních a vyučování, jímžto se vydává řád školní a vyučovací pro obyčejné školy obecné. In: Říšská sbírka zákonů [online virtuální knihovna právních předpisů]. [cit.28. 3. 2016]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/ps09/dlibrary/web/rs.html 16 17

21

propouštěcí. §15 řádu školního a vyučovacího však určuje, ţe komu nebude uděleno propouštěcí vysvědčení, je povinen studovat na škole dále, ačkoliv uţ by měli povinnou docházku dle věku splněnou. Z toho plyne jediné pravidlo- ze školy obecné je moţné odejít jen na základě propouštěcího vysvědčení. To stejné platí o soukromém vyučování, jelikoţ dítě po skončení soukromé školy musí sloţit zkoušku na dokázání svých znalostí. Dále je na místě varování, ţe ačkoliv se toto nařízení jmenuje řád školní, nejedná se o takový školní řád, jak je znám ze škol dnes. Řád školní a vyučovací totiţ upravuje docházku do školy, školní rok, vysvědčení, kázeňský řád, konferenci učitelů, vyučovací hodiny a mnoho dalšího. Toto názvosloví vydrţelo po celou dobu Rakouské monarchie.

Bod IV. školního řádu- O kázni školní Kázeňský řád začíná §21, který shrnuje, proč je důleţité mládeţ vychovávat. Účelem výchovy by měl být jejich budoucí přímý charakter. K tomu má dopomoci učitel, který kontroluje, aby se mládeţ neustále chovala mravně, plnila si své povinnosti (školní řád přímo říká, aby mládeţ měla zálibu v povinnostech pozn. aut.), aby smýšlela počestně a dokázala se chovat vlídně. Dále má učitel povinnost probudit v mládeţi lásku k vlasti. K výchově mládeţe má kantor právo (a zároveň i povinnost) uţít všech prostředků zákonem dovolených a pedagogicky stvrzených. Kaţdý ţák má povinnost být slušný, poslušný a čistotný, jak ke svému oblečení a tělu, tak ke školním pomůckám a nářadí. Pokud se ukáţe, ţe ţák má nějakou ošklivou vadu na těle, nebo by se prokázalo, ţe trpí nějakou nakaţlivou nemocí, bude ze školy odstraněn a připuštěn zpět aţ po vyléčení. Učitel musí volit výchovné prostředky s ohledem na zvláštnosti dětí a jejich věk. Nesmí být způsobena újma dítěti na těle, duši, nebo na jeho mravním cítění.

22

Tělesné tresty jsou přísně zakázány (za Felbigera ještě dovoleny byly, proto je tento školní řád významným mezníkem v historii kázeňských trestů na obecných školách). Dovolené disciplinární prostředky jsou: pochvala a odměna; na straně druhé potom: výstraha, důtka, stání v řadě lavic nebo vystoupení ven z lavice, zadrţení ve třídě s náleţitým dozorem (pokud to je moţné, dá se vědět rodičůmdítě je po škole, tak aby se nestrachovaly, kdyţ nepřijde včas domů), předvolání dítěte před učitelskou konferenci a jako poslední, vyloučení na čas ze školy. Jak je uvedeno výše, vyloučení nesmí být trvalého rázu, protoţe dítě ještě nemá splněnou povinnou školní docházku. Tresty jsou obdobné jako na školách středních, výjimkou je právě vyloučení a karcer (vězení- nebylo přípustné ani pro niţší třídy gymnázia). Učitel má také dbát na chování ţáků mimo vyučování, pokud dítě o své vlastní vůli nepřijde bezdůvodně do školy, následuje oznámení rodičům s prosbou o nápravu. Učitelé mají v oblasti kázeňských trestů také určité povinnosti. Mají pečlivě dohlíţet na děti, které dostali na starost. Je jim zakázáno ukládat dětem úkoly, které nesouvisí s vyučováním, nebo které nesouvisí se školní kázní. Učitel, který ţáky kázeňsky trestá, si musí uvědomit svoji zodpovědnost a trestních prostředků by měl uţívat jen v případech nutnosti, zřídka a spořivě. Kantor by měl mít dobrý vztah s rodiči, aby mohli spolu kooperovat při výchově ţáků. Řád školní a vyučovací, vydaný v roce 1870 nesl označení prozatímní, avšak stalo se, ţe platil plných 35 let. Nařízením ministerstva kultu a vyučování z 29. září 1905, byl vydán „definitivní“ řád školní a vyučovací pro školy obecné a měšťanské19, který vešel v platnost 1. září 1906. Tento školní řád obsahoval 4 hlavy: I. O škole obecné, II. O škole měšťanské, III. O soukromém vyučování a IV. O péči o děti, s celkem 223 paragrafy.

Nařízení, vydané od ministra záležitostí duchovních a vyučování, jímžto se vydává definitivní řád školní a vyučovací pro obyčejné školy obecné a měšťanské. In: Říšská sbírka zákonů [online virtuální knihovna právních předpisů]. [cit.28. 3. 2016]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/ps09/dlibrary/web/rs.html 19

23

Kapitola o školní kázni je obsaţena v bodě VII. v hlavě o škole obecné, dle kterého má být škola nápomocna k výchově řádných lidí a členů lidské společnosti. Děti mají být náboţensko-mravně vychovávány, musí být vychováni k bázni boţí, úctě k císaři a Nejvyššímu císařskému domu, k respektu k zákonům a veřejné moci, lásce k rodnému lidu a společné vlasti. Děti budou vedeny k náboţenské a národní snášenlivosti a pospolitosti. V §72 je uvedeno, ţe děti se mají odmala vést k důleţitosti spořitelen a povzbuzovat je, aby si ukládaly malé částky na zvláštní školní spořitelny, z čehoţ jim bude plynout úrok. Učitelé mají povinnost dohlíţet na kázeň ve škole a k tomu jim jsou nápomocné zákonné a časem osvědčené pedagogické prostředky a tam, kde je to nezbytné, tak se mohou domáhat spolupráce rodičů. V odůvodněných případech se můţe učitel obrátit na školní úřady, opatrovnického soudu a dokonce místní policie. Učitelé nemají hlídat kázeň dětí jenom ve škole, ale i mimo školní vyučování. Definitivní školní řád učitelům přímo nepředepisuje, jakým konkrétním způsobem má být dozor na děti proveden, ale deleguje tuto pravomoc na konferenci učitelů. Zároveň však upozorňuje, ţe není přípustné svěřit dozor za úkol některému ţákovi. Učitelé mají vést své ţáky k tomu, aby se co nejdříve naučili věci, které jsou pro chod školy nezbytné (např. pozornost, poslušnost, pilnost, vytrvalost, přesnost, snášenlivost, pořádkumilovnost). Mají vyuţít kaţdé příleţitosti, aby děti ochraňovaly přírodu, památky, umělecká díla. Dětem je zapovězeno navštěvovat hostince a kavárny bez doprovodu rodičů, nesmějí se účastnit spolků a politických demonstrací, kouřit, ţebrat, hrát o peníze atd. Vedle toho budou ţáci seznamováni se škodlivostí uţívání alkoholu a kouření. Výchovné prostředky Při volbě vhodných kázeňských trestů by mělo být přistupováno ke kaţdému dítěti individuálně, protoţe kaţdé dítě je jiné a má své zvláštnosti. Učitelé by měli u svěřených ţáků vzbudit důvěru, mají se k nim chovat váţně, ale se vší vlídností a spravedlivostí. Tresty musí ukládat s klidnou povahou (v ţádném případě ve hněvu, kdy by učitel mohl pro ţáka zvolit moc přísný trest, kterým by dosáhl

24

opačného účinku). Tresty mají být ukládány jen zřídka a tam, kde není jiného řešení, v ţádném případě nesmí ohrozit mravní cit dítěte či jeho zdraví. Tresty nesmějí být rozšiřovány na celé třídy (učitel tedy smí potrestat pouze viníka, nikoli celou třídu). Přípustné školní tresty, které definitivní školní řád povoluje, jsou: důtka učitele, třídního učitele nebo školního správce, postavení mimo lavici, vyloučení na čas ze zábavy, zákaz zúčastnit se školního výletu, zadrţení po škole s přiměřeným zaměstnáním (v praxi hojně uţívaný trest, ţák dostane úkol, který má po skončení trestu donést vyřešený), obeslání před učitelskou konferenci nebo před předsedu místního školního úřadu, varování před vyloučením a jako poslední trest vyloučení samo. Všechny jiné tresty, především tělesné, jsou zakázány. Rodiče musí být zpraveni o těchto trestech: trest zadrţení po škole a varování před vyloučením. Tento školní řád se nevztahuje na speciálně zřízené disciplinární třídy, vychovatelny, ochranovny a polepšovny. Tyto instituce si vytvoří vnitřní stanovy, které před vydáním musí být schválené úřady, a ve stanovách vlastní pravidla a výchovné prostředky. Ti ţáci, kteří se budou dopouštět opakovaných těţkých přestupků, budou dáni k potrestání rodičům. Učitelé mají totiţ povinnost se s rodiči takových těţce zvládnutelných ţáků sejít a prodiskutovat s nimi další výchovné postupy a prostředky, které by mohli pouţít. Učitelé se snaţí o to, aby rodiče či zástupci případně zasáhli sami. V této době (a vlastně to platí do dnešní doby) jsou zakázané tělesné tresty ve školách, ale nikoli v rodinách. Učitel tak můţe dosáhnout tělesného potrestání u ţáka, ačkoliv tento trest budou vykonávat rodiče, ne on. K vyloučení se přistoupí tehdy, pokud na nezdárného ţáka neplatí ţádné výchovné prostředky školy ani rodičů a on stále překračuje školní řád. V takovém případě vzniká nebezpečí, ţe tento ţák bude ohroţením pro mravnost jeho spoluţáků, a je tedy nutné ho od nich eliminovat. Vyloučení bude nařízeno okresním úřadem školním, potom co dostane návrh na vyloučení od učitelské

25

konference. Pokud je ţák velkým ohroţením pro mravnost ostatních dětí, můţe ho školní správce v odůvodněných a naléhavých případech ze školy odstranit a vyčkat dalších rozhodnutí. Okresní úřad zároveň při vyloučení musí zajistit, aby dítě povinnou školní docházku dokončilo, této povinnosti je zproštěn, pokud rodiče dítěti zajistili vyučování doma nebo na soukromé škole. Pokud takto rodiče neučinili, přikáţe dítě jiné obecné škole, případně navrhne u opatrovnického soudu, aby dítě daly do vychovatelny, ochranovny či odeslán do polepšovny. Vyučuje-li se takovéto dítě doma, bude nad jeho výukou a pokroky dohlíţet opatrovnický soud. Oproti „prozatímnímu“ školnímu řádu je dle definitivního ŠŘ moţnost dítě vyloučit, ale musí se zajistit jeho úspěšné dovršení povinné školní docházky. Tento školní řád dává povinnost škole vytvořit si vlastní konkrétnější školní řád, který však nesmí být s ním v rozporu a v ţádném případě nesmí dovolovat jiné výchovné prostředky, neţ které definuje. Školní řád navrhuje učitelská rada v souladu s místním úřadem školním a se školním lékařem. Takto navrţený školní řád s dobrozdáním školního lékaře kontroluje a schvaluje okresní úřad školní. Na začátku roku se školní řád musí dětem předčítat, aby bylo zaručeno, ţe jsou se všemi svými právy a povinnostmi srozuměny.

2.3 VÝVOJ V LETECH 1918-1948 Ministerstvo školství a národní osvěty (MŠANO) zamýšlelo jiţ od roku 1922 stále platný Definitivní školní řád přepracovat, aby byl v souladu s nařízeními, vydanými od roku 1905. Z toho důvodu byly vytvořeny pracovní komise sloţené z odborníků i občanů, pod záštitou zemské školní rady, ale nikdy ani nezačaly pracovat. Teprve aţ od roku 1931 zahájila svoji činnost pracovní komise, kterou sestavil někdejší ministr Dérer, za účelem vytvoření nového školního řádu. Dne 30. července 1937 je vydán Školní a vyučovací řád pro školy obecné i měšťanské

26

i pro školy (třídy) pomocné20. Tento školní řád obsahoval 309 paragrafů a dělil se na 6 hlav (veřejné školy obecné, veřejné školy měšťanské, veřejné školy (třídy) pomocné, soukromé vyučování, péče o děti, společná přechodná a závěrečná ustanovení). Mravní výchova je obsaţena v hlavě I. a začíná §100. Dětem se opět přísně zakazuje navštěvovat hostince, vinárny, ale i kavárny bez doprovodu zákonných zástupců. Pokud je to nutné a dítě se musí stravovat v hostinci, musí mít ţák povolení od správy školy, která především vyhodnocuje, zda návštěva hostince neublíţí ţákovi po mravní stránce. Ani s doprovodem rodičů děti nesmějí na veřejné taneční zábavy a do výčepů lihovin. Ţákům je uţ tradičně zakázáno ţebrat, hrát o peníze nebo o cenné věci. Dále nesmí být členy spolků, nebo je dokonce zakládat, nesmí na sobě nosit ţádné politické znaky. Dětí se výjimečně smí zúčastňovat podniků Československého červeného kříţe, Masarykovy ligy proti tuberkulose a dalších, pro který dá zemský školní úřad povolení. Zemský úřad přitom dbá, aby návštěva takového podniku neohrozila děti na chování, pilnosti, prospěchu a školní docházce. Dle §8 odst. 2 zákona ze dne 17. července 1919, č. 420 Sb., zákona o práci dětí se nesmí děti vyuţívat na práci nebo je jinak zaměstnávat při veřejných představeních a produkcích. Pokud je k tomu však zájem vyučovací, výchovný, umělecký nebo vědecký, můţe okresní školní úřad udělit výjimku. O tuto výjimku musí poţádat správa školy, přičemţ tato ţádost musí být odůvodněná. Škola má dbát na to, aby děti byly poučení i o uţitečnosti ochrany přírody, veřejných sadů a má probudit v dětech lásku k přírodě. Dalším výchovným cílem školy je ten, aby z ţáků vyrostli uvědomělí občané demokratické republiky, aby měli úctu k zákonům, státní moci, branné povinnosti a veřejným úřadům. Pokud se škola dozví, ţe ţák způsobil nějaký přestupek ze zlé vůle, má být přísně potrestán. Výchovné prostředky

20

KŘIVÁNEK, J. Školní a vyučovací řád, 1. vyd. Brno: Melantrich a.s., 1937, 262 s. , str. 12

27

Stejně jako v předchozích školních řádech i zde jsou učitelé upozorňováni, ţe trestat mají s klidnou povahou a ne ve vzteku, mají dbát zvláštnosti dětí a jejich hlavním cílem by mělo být to, aby k nim děti nabyly důvěru. Tresty nikdy nesmějí ohroţovat mravní cit dítěte nebo jeho zdraví. Nikdy nesmí být trest rozšiřován na celou třídu. Přípustné tresty jsou: důtka učitele nebo třídního učitele, postavení v lavici nebo mimo lavici, vyloučení ze zábavy a školního výletu, důtka správce školy (i před učitelskou konferencí), ústní nebo písemné vyrozumění rodičů, v horším případě, pozvání si rodiče přímo do školy před správce, zadrţení po škole s přiměřeným úkolem, důtka od místního úřadu. Všechny jiné tresty, zejména mnohonásobné opisování a tělesné tresty byly zakázány. Oproti předešlému (definitivnímu) školnímu řádu, se zde nevyskytuje vyloučení ze školy jako výchovný prostředek. Pokud se přípustné tresty neukáţou jako dostatečný prostředek nápravy, můţe se škola dovolávat pomoci místního školního úřadu, případně školního lékaře, jde-li o zdravotní úhonu u dítěte (tato pravomoc školy je obsaţena v §292 školního řádu). V nezbytných případech se můţe dovolávat téţ k Okresní péči o mládeţ, která bude jednat s příslušným poručenským soudem. Úprava chování ţáků však není obsaţena pouze ve školním řádu, ale i v různých nařízeních a výnosech. Například chování ţáků ve vlacích21 upravuje výnos MŠANO ze dne 22. října 1934, č. 123.029-II/1, O kamenování vlaků školní mládeţí22 viz výnos MŠANO ze dne 21. dubna 1936, č. 42088-I/1.

2.4 VÝVOJ V LETECH 1948- DOPOSUD Hned 21. dubna 1948 byl vydán zákon o základní úpravě jednotného školství23, ale nevztahoval se pouze na školy základní, ale byl všeobecný (kromě škol 21

KŘIVÁNEK, J. Školní a vyučovací řád, 1. vyd. Brno: Melantrich a.s., 1937, 262 s. , str. 55

tamtéž zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon). In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 28. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview document.seam?documentId=onrf6mjzgq4f6ojvfuya 22 23

28

vysokých). V tomto zákoně školní řád ani kázeňské tresty obsaţeny nejsou, pouze se omezuje na konstatování, ţe školní řád pro školy základní bude vydán jiným předpisem. Je v něm tedy obsaţeno zmocňovací ustanovení, na jehoţ základě bude moci být vydán disciplinární řád. Ačkoliv toto zmocňovací ustanovení bylo vydáno uţ v roce 1948, školní řád spatřil světlo světa aţ mnohem později v roce 1984. A to vydáním vyhlášky ministerstva školství České socialistické republiky ze dne 15. listopadu 1984 o základní škole.24 Školní řád (nebo pravidla chování dle názvosloví vyhlášky) je obsaţen v §11. Pravidla chování nedoznaly větší změny oproti předešlému školnímu řádu. Ţák se má chovat slušně, poslouchat učitele, má chodit do školy včas a slušně oblečen a reprezentovat školu i mimo dobu vyučování. Vzhledem k politické situaci té doby je povinností ţáka nenarušovat klid socialistického souţití a mravní normy socialistické společnosti. Změna oproti minulým úpravám chování ţáka, autor spatřuje například: ţák smí navštěvovat hostince i bez doprovodu (to v minulosti bylo přísně zakázáno), avšak jen v denní době a pouze proto, aby se najedl a vypil si nealkoholický nápoj. ţák se můţe účastnit koncertů, divadelních představení a můţe navštěvovat kina, ale jen takové akce či filmy, které jsou označeny jako přípustné školní mládeţi. Výchovná opatření Pochvaly a ocenění se udělují obzvlášť pilným ţákům s výborným prospěchem a bezchybným chováním, případně pokud prokázali svoji statečnost či udělali nějaký zásluţný čin. O tom, zda bude některému ţáku pochvala udělena, musí rozhodnout školní rada. Pochvaly a ocenění se udělují ústně a zapisují se do

vyhláška ministerstva školství České socialistické republiky č. 123/1984 Sb., o základní škole. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 28. 3. 2016]. Dostupné z https://www.beck-online.cz/bo/chapterviewdocument.seam?documentId=onrf6mjzha2f6mjsgmwta 24

29

třídního výkazu. Ţákovi se dokonce můţe poštěstit, ţe mu bude udělena pochvala z úst ministra školství. To se stávalo například v případech, kdy ţák svým statečným činem zachránil lidský ţivot. Kázeňské tresty se udělují za závaţné provinění nebo opakované přestupky proti školnímu řádu. Pokud ani kázeňské tresty nepomohou, bude následovat sníţení stupně známky z chování. Opatření dovolená na základních školách jsou tedy následující: napomenutí třídního učitele, důtka třídního učitele, důtka ředitele školy. Ţádná jiná kázeňská opatření nejsou přípustná. Třídní učitel můţe ţákovi udělit důtku aţ se souhlasem ředitele školy. Pokud chce ředitel udělit důtku, musí toto projednat v pedagogické radě. Napomenutí a důtky se pro zvýšení výchovného účinku vţdy udělují před kolektivem třídy nebo školy. O těchto opatřeních musí být informováni rodiče nebo zástupci ţáka.

Dále uţ se právní úprava shoduje s tou pro střední školy, proto jim bude věnována pozornost v kapitole následující25.

25

V závěrečné části kapitoly o středních školách

30

3 STŘEDNÍ ŠKOLY 3.1 VÝVOJ DO ROKU 1848 Stejně jako u škol základních počátek státního dozoru nad školami středními datujeme do doby Marie Terezie. Gymnázia tu bezesporu byla uţ předtím, nicméně aţ tato panovnice jim dodala jednotnou právní úpravu a formu. Byl by omyl se tedy domnívat, ţe Marie Terezie stojí za počátky středních škol, nicméně jí nemůţeme upřít veliké zásluhy za jejich rozvoj. Počátek rozvoje kodifikace gymnázií autor spatřuje v roce 1773, kdy byl zakázán řád jezuitů. Jezuité do té doby vykonávali dohled nad gymnázii a mnohé z nich řídili. Jelikoţ Marie Terezie chtěla ze škol udělat věc veřejnou, musela nejdříve „odstranit“ jezuity. Mělo to i neblahé důsledky. Vzhledem k tomu, ţe pro stát by bylo velice drahé se postarat o všechny gymnázia, mnohé z nich byla zrušena. Města, na jejichţ území bylo gymnázium zrušeno, to nesly nelibě, přišly tím o cenný zdroj příjmů a o prestiţ. Studenti ve valné většině do školy dojíţděli a ve městě si hledali ubytování, které bylo placené. Taktéţ utráceli peníze za jídlo a další různé potřeby, coţ se na rozpočtu města pozitivně projevovalo. Základní právní předpis v oblasti středních škol byl dvorní dekret z 10.srpna 1776, který byl pojmenován Die neue Einrichtung der untern lateinischen Schulen (Nové zřízení středních škol).

26

Tento dokument byl

bezesporu zásadní, ale nikoliv příliš rozsáhlý (přibliţně 8 stran). Nové zřízení středních škol upravovalo délku studia, poměry učitelů, přijímací a závěrečné zkoušky. Mimo to odkazovalo na Felbigerovu Methodenbuch (autor se jí zabýval v kapitole o základních školách). Methodenbuch je tedy závazná i pro střední školy a v jedné z jejích částí je obsaţena i část, věnující se kázeňským trestům. Lze tedy konstatovat, ţe i pro střední školy v této době byly ještě přípustné tělesné tresty.

Hofdekret vom 10. August und Patent Wien vom 10. September 1776. Theresianisches Gesetzbuch, 7. Band, Nro. 1820, s. 541-549. 26

31

Ve stejné době vznikl Anonymischer Plan

27

Gratiana Marxe, který nabyl

účinnosti v roce 1777. Je s podivem, ţe v Novém zřízení školském o něm nenajdeme ani zmínku. Anonymischer plan však nebyl právní předpis, spíše jen doporučení učebního plánu, proto se autor domnívá, ţe byl určen ke konkretizování a doplnění Nového zřízení středních škol. Karl Wotke vyslovil názor, ţe právě Nové zřízení středních škol Anonymischer plan uvádí v platnost a aprobuje jeho závaznost. Návrh učebního plánu pro gymnázia nestvořil pouze Gratian Marx, ale ve skutečnosti existovaly takovéto návrhy tři a Marie Terezie vybrala právě Anonymischer Plan za vhodný. Proto se Gratian Marx v úvodu svého učebního plánu odvolává na konkurenční učební plány a srovnává je. Anonymischer Plan se skládal z několika částí (seznam vyučovaných předmětů, rozdělení těchto předmětů na hlavní a vedlejší, výuka náboţenství- jeho význam, cíle a role, délka studia, určování třídního učitele, kázeňské řády, instrukce pro učitele (co se týká výuky, či chování k ţákům), poslední body jsou přijímání ţáků, samotná výuka v semestrech a vylučování ţáků ze studia). Tyto dvě normy tvořily právní základ úpravy školství v monarchii. Nepůsobily však samostatně, doplňovaly je mnohé výnosy a nařízení. Tyto měly za úkol upřesňovat a konkretizovat základní předpisy v určitých oblastech. Je to logické, protoţe školství je rozsáhlá oblast a norma, která by upravovala úplně vše, by byla dlouhá a nereálná k sepsání. Za vlády následníka Marie Terezie, Josefa II, byly vydány nové císařské dekrety, které měly vliv na úpravu školství. Upravovaly i kázeňský řád28, který pozměňoval do té doby platnou Methoden buch. Jeden z dekretů obsahoval nový disciplinární řád, konkrétně ze dne 24. září 1781. Obsahoval povinnosti studentů a zároveň i určoval sankce, pokud své povinnosti studenti nedodrţí.

WOTKE, Karl. Das Oesterreichische Gymnasium im Zeitalter Maria Theresias. Berlin: A. Hofmann & Comp., 1905, s. XIII, str. 229 a násl. 28 Dritte hauptabtheilung vom 24. September 1781. Theresianisches Gesetzbuch, 1. Band, Nro. 1781, s. 453 a násl.,[cit. 28. 3. 2016]. Dostupné z http://alex.onb.ac.at/cgicontent/alex?aid=hvb&datum=1784&page=439&size=45 27

32

Povinnosti: Studenti musí mít učebnice v dobrém stavu, musejí být čisté a nepotrhané, pokud tomu tak není, obstarají si na své náklady nové. Dále mají povinnost docházet do hodin včas, sednout si na svá přidělená místa a v tichosti a klidu vyčkat příchodu profesora. K profesorům se musejí chovat uctivě a pozorně naslouchat jeho výkladu. Ţáci musí do školy chodit čistě a slušně oblečení a svoji přidělenou lavici udrţovat v pořádku, je zakázáno na školní lavici něco malovat či ji jinak ničit. Do školy chodí připravení, to znamená, ţe budou mít psací potřeby a naplněné pero. Student je zároveň povinen půjčit své pero spoluţákovi, který na ně zapomněl, mají si být nápomocni. Je jim zakázáno lhát. Velký důraz se klade na výuku náboţenství, kam má student povinnost chodit a jediná přijatelná omluva pro absenci je nemoc. Sankce: Jedna z nejčastějších sankcí, která se v disciplinárním řádu vyskytuje je tzv. Schwarze Buch, neboli černá kniha. Také se jí však říkalo kniha hanby. Tento trest byl udělován ţákům, jejichţ učebnice byly znečištěné, kteří chodili do školy v nevhodném a špinavém oblečení. Černá kniha hrozila i ţákům, co neměli pomůcky, kteří nedorazili včas do hodin a kteří byli chyceni při lţi. Dalším trestem byla černá lavice. Byla to speciálně určená školní lavice, o které kaţdý věděl, ţe ţák sedící v ní něco provedl (v metodní knize je jako lavice hanby určená poslední lavice, tento dekret pouze mluví o černé lavici, ale dále ji nespecifikuje). 4 týdny na černé lavici dostal za trest ţák, který byl přistiţen při lhaní. Kaţdý, kdo byl zapsán do černé knihy, musel po určitý čas nosit černou stuhu. Pravděpodobně, aby byl ţák ještě více pokořen a tedy potrestán. Dekret mluví o tzv. kriminální stuze. Udělovala se třeba za to, ţe ţák měl poničenou školní lavici a v tomto případě ji musel nosit 14 dní. Uţ závaţnějším trestem pro ţáka bylo vyloučení. Vyloučení nebylo jen jednoho druhu. Buď mohl být vyloučen pouze ze své školy, nebo i ze vzdálených škol. Krajním a nejhorším trestem bylo vyloučení ze všech gymnázií v monarchii. Obyčejné vyloučení z vlastní školy hrozilo ţákovi, který se třikrát nedostavil na hodinu náboţenství, případně studentovi prvního ročníku, který získal deset

33

zápisů do černé knihy. Vyloučení ze vzdálenějších škol se udělovalo za častou bezdůvodnou absenci (nemoc ţáka omlouvala). Další významná úprava pro gymnázia byla vydána aţ v dobách vlády Františka I., kdy byl v roce 1808 vydán Gymnasial Codex29. Gymnasial Codex byl vydán s úmyslem zpřehlednit právní úpravu gymnázií, jelikoţ se jednalo o ucelený souhrn všech, do té doby vydaných nařízení. V některých aspektech ovšem gymnaziální kodex změny zaváděl. Gymnasial Codex je předpis velice rozsáhlý, tvořilo ho pět částí. Nejdůleţitější je část 1., kterou tvoří dosavadní normy, poté ještě obsahoval: vzory a formuláře (například vzor vysvědčení), dále různé pokyny, schémata a rozdělování vyučovacích hodin. Celý předpis, ačkoliv je velkého rozsahu, je velice přehledný, jelikoţ se v něm objevují číslované odstavce. Pokud by tomu tak nebylo, bylo by takřka nemoţné se v něm vyznat. Část první je poté členěna do několika oblastí: přijímání ţáků, mravní a náboţenská výchova, kázeň, pokyny k organizaci výuky a k průběhu školního roku, vyučovací předměty, instrukce učitelům, doporučené učebnice a četba, hodnocení píle ţáků, zkoušky, hodnocení a vysvědčení a v úplném závěru byly uvedeny předpisy pro domácí studium, které bylo v roce 1808 stále povolené, a tedy záleţelo jen na rodičích, zda ţáka dají do školy nebo ho při splnění podmínek nechají vyučovat doma. Jedna ze zásadních změn, kterou Gymnasial Codex zavedl, byla zrušení instituce třídních učitelů, jak fungovali doposud. Do té doby měla kaţdá třída třídního učitele, který kromě náboţenství vyučoval úplně všechny předměty pro danou třídu. Gymnasial Codex toto změnil a od té doby daný předmět vyučují odborní učitelé. Avšak v roce 1818 při novele Gymnasial Codexu byli třídní učitelé znovu zavedeni. Byl to nepochybně velký krok zpět, protoţe odborní, a na svou oblast zaměření učitelé, vyučovali kvalitněji.

Sammlung der Verordnungen und Vorschriften über die Verfassung und Einrichtung der Gymnasien. Wien: Im Verlagsgewölbe des k. k. Schulbücher-Verschleißes bei St Anna in der Johannis-Gasse, 1808 29

34

Druhá změna se udála v roce 1808, kdy Gymnasial Codex zavedl opět šestileté gymnázium, ale jen ve městech kde se nacházely univerzity či lycea (na počátku byly šestileté gymnázia, avšak za Josefa II, sníţen počet ročníků na pět). Aţ novelou v roce 1818 byly zavedeny šestiletá gymnázia celoplošně. Je nutné zmínit, jakým způsobem byl Gymnazial Codex novelizován. Novelizovala jej Dvorská studijní komise svými dekrety. Poté následuje období klidu, kdy střední školy nebylo potřeba kodifikovat. Přelomovým se stal aţ rok 1848, kdy se podstatně měnila celá rakouská monarchie a střední školy se změn dočkaly taktéţ.

3.2 VÝVOJ OD R. 1848-1918 Prvním zásadním dokumentem, který byl v tomto období vydán, byl Nástin organizace gymnázií a reálek v Rakousku30

(Entwurf der Organisation der

Gymnasien und Realschulen in Österreich), díky němuţ byla zřízena osmiletá gymnázia a nový druh střední školy, sedmiletá reálka. Jak gymnázia, tak školy reálné se dělily na vyšší a niţší stupně. První čtyři třídy byly řazeny do niţšího gymnázia a od pátého do osmého ročníku ţáci docházeli na vyšší gymnázium. Toto řazení bylo důleţité i pro dělení kázeňských trestů. Nástin nabyl účinnosti císařským nařízením č. 393/1848 ř.z., který obsahoval císařské zmocnění pro ministra kultu a vyučování, aby nástin uskutečnil. Bylo to prozatímní a zkušební řešení k zjištění, zda se nástin osvědčí a definitivní schválení se nástinu dostalo aţ 9. 12. 1854. Nástin samotný se skládal ze dvou částí: Plán pro gymnázia a plán pro školy reálné. Gymnasial-Plan

31

byl řazen do pěti oddílů (všeobecná prohlášení a

ustanovení, učební plán, ţáci, učitelé, řízení gymnázia), obsahoval 122 paragrafů a upravoval například: vyučovací jazyk, disciplinární řád a kázeňské tresty, rozvrh hodin, prázdniny, třídní knihu, závěrečné zkoušky, řízení gymnázia. Plán pro školy reálné se věnoval obdobným oblastem, byl o poznání stručnější, obsahoval Entwurf der Organisation der Gymnasien und Realschulen in Oesterreich. Wien: Ministerium des Cultus und Unterrichts, 1849, dostupné z: https://archive.org/stream/entwurfderorgan00untegoog#page/n67/mode/2up 31 tamtéž 30

35

pouze 60 paragrafů. V mnoha oblastech se pouze spokojuje s odkazováním na gymnasial-plan, a to včetně části zabývající se kázeňskými tresty, proto bude autor v této problematice odkazovat pouze na gymnasiální plán. Problematika kázeňských trestů se v gymnasiálním plánu nachází v části III, pod kapitolou Školní disciplína a kázeňský řád. Kázeňské tresty samotné se objevují pouze v §71, který je poté členěn na body. V úvodu je uvedeno poučení, ţe kázeňské tresty by měly být aţ posledním prostředkem nápravy, aţ pokud selţe ostatní snaha. Nejdříve by učitel měl ţáka varovat a upozornit ho, ţe se chová nevhodně. Jedině pokud ţák na varování nereaguje, můţe kantor přistoupit ke kázeňskému potrestání. Dále by se při uplatňování trestů měl brát ohled na věk ţáka a jeho vyspělost, tedy netrestat činy lehkomyslné a zbrklé, které způsobilo studentovo mládí a nedospělost. Neměly by se udělovat hned tresty přísné, a proto sám gymnasiální plán tresty popisuje od nejlehčích po nejzávaţnější: 1. Pokárání – Pokárání je povaţováno za nejlehčí trest, ale zároveň je v bodě jedna uvedeno ujištění, ţe i toto můţe být povaţováno za účinný trest, zvláště pokud je ţák pokárán a informace o tom zapsána do třídní knihy. Je vhodné zároveň o pokárání ţáka uvědomit i třídního a ostatní učitele, kteří si na provinilce dají větší pozor. 2. Trest ponechání po škole – Tento trest není nijak zvlášť potřeba konkretizovat, jen gymnasiální plán nechává na kantorech, aby se mezi sebou sami dohodli, který z nich bude ten den dozorcem. Učitelé by se ve své funkci měli dobrovolně a spravedlivě střídat. 3. Přesazení – Dle gymnasiálního plánu uţ závaţnější trest, ale stále vhodný pro niţší i vyšší gymnázia. Spočíval v přesazení ţáka na jiné místo, které je pro tento trest určené. Student si musel své dřívější místo zaslouţit svým příkladným chováním. Pokud se mu nepodařilo dostat na své místo do konce pololetí, odrazil se tento neúspěch v hodnocení ţáka. 4. Karcer – Doporučeno nepouţívat moc často, spíše jako krajní prostředek. Karcer bylo v podstatě školní vězení. Na gymnáziích měli místnost, která měla jediný účel – uzavírali se do ní studenti, kteří něco provedli 36

(například nedovolená absence). Ţáci v ní byli uzavřeni třeba několik hodin a většinou samostatně. 5. Tělesné tresty – Gymnasiální plán s tělesnými tresty stále počítá, avšak uţ jen pro vyšší třídy gymnázia. Nesmí být moc intenzivní, je zakázáno studentovi způsobit nějaké zranění a nesmí se pouţívat k poniţování studenta. Zároveň tělesné tresty smí vykonávat jen učitelé, obyčejným pracovníkům školy je toto přísně zapovězeno. 6. Tento výčet trestů není definitivní a kantorům se ponechává na jejich fantazii, zda ţáka potrestají jinak. Je však nutné trestat jen za určitý čin, nikoliv ve zlosti, a zároveň nesmí být ţák poniţován. Tělesné tresty a karcer musí být vykonávány ve škole a pouze zřídka v odůvodněných případech. 7. Jako úplně nejtěţší trest je dle gymnasiálního plánu vyloučení. Vyloučení je však moţné pouze při splnění daných podmínek. Vyloučený je student toho daného gymnázia, není tedy moţné, aby gymnázium vyloučilo studenta z jiné školy. Vyloučení se schvaluje usnesením konference rady školy a okamţitě musí být zapsáno do konferenčního protokolu školy. 8. Je povinností školy, aby o nevhodném chování ţáka informovala rodiče nebo zástupce studenta, a to prostřednictvím dopisu od ředitele. Zároveň se tak zajišťuje, ţe ţák bude případně potrestán i doma. Pokud však rodiče nebo zástupci s jednáním školy nesouhlasí, je jim dána moţnost podat stíţnost k řediteli či radě. Zásadní zlom v oblasti kázeňských trestů přinesl rok 1869 a tzv. Hasnerova reforma. Tato reforma nabyla účinnosti uţ od školního roku 1870/1871. Platila pro všechny typy škol, s výjimkou univerzitního vzdělání, tedy od školy mateřské, přes základní aţ po školy střední. V oblasti kázeňského trestání přinesla důleţitou změnu, a tou byl přísný zákaz tělesných trestů, které do té doby povolené byly.

37

V Nařízení č. 105 od ministra záleţitostí duchovních a vyučování ze dne 20. srpna 1870 je přímo v §24 uvedeno32: „Prostředků vychovávacích uţíváno buď s náleţitým zřením ke zvláštnostem dětí. Trestání nebuď mravnímu citu nebo zdraví dítěte na újmu. Trestati dítě na těle není v niţádné případnosti dovoleno“. Dále specifikuje vhodné disciplinární prostředky: výstraha, důtka, stání v řadě nebo vystoupení ven z lavice, zadrţení ve třídě (samozřejmě se musí dát vědět rodičům, pokud je to moţné, aby o své dítě neměli strach), předvolat ţáka před konferenci učitelů a jako poslední vyloučení ze školy. Učitel má dbát mimo jiné i na chování ţáku po vyučování, tedy dítě můţe být potrestáno i za nevhodné chování mimo školu. Tento předpis je však závazný pouze pro školy obecné, tedy nikoliv střední. Zákaz tělesných trestů na středních školách můţeme datovat aţ o několik let později, konkrétně dne 12. srpna 1873 byl vydán Disciplinární řád středních škol moravských33 ,a dne 9.prosince 1874 Řád disciplinární středních škol českých34 (schválený výnosem c.k. ministeria kultu a vyučování č. 17.002). Tyto dva předpisy mají aţ na nějaké drobné textové odchylky shodný obsah včetně čísel paragrafů, proto se autor nebude věnovat kaţdému předpisu zvlášť. V samém úvodu je obsaţena definice střední školy. Dle disciplinárního řádu je střední škola ústav, který nemá ţákovi dodávat pouze nové poznatky a vědomosti, ale také by mělo být její prioritou jej vychovávat. Student musí projevovat součinnost a ochotně plnit všechny poţadavky učitelů. Učiteli by se mělo důvěřovat a chovat se k němu s náleţitou úctou. Poslušní a s dobrým vychováním mají být nejen ve škole a na náboţenských hodinách v kostele, ale i mimo školu, jiţ by měli svým správným chováním reprezentovat. Dále se disciplinární řád dělí na 5 částí (návštěva školní, kázeň ve škole, náboţenská cvičení, kázeň mimo školu a prostředky disciplinární).

Nařízení, vydané od ministra záležitostí duchovních a vyučování, jímžto se vydává řád školní a vyučovací pro obyčejné školy obecné. In: Říšská sbírka zákonů [online virtuální knihovna právních předpisů]. [cit.28. 3. 2016]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/ps09/dlibrary/web/rs.html 32

33

Disciplinární řád středních škol Moravských, 2. nezměněné vydání. Třebíč na Moravě: Nakl. Jindřich Lorenz, 1916 , 35 s. 34

Řád disciplinární středních škol českých, schválený výnosem c.k ministeria kultu a vyučování, 1. vyd. Praha: Císařský královský školní knihosklad, 1874, 49 s.

38

I. Návštěva školní- Ţák má dbát na to, aby chodil do všech hodin včas a připraven. Pokud se stane, ţe chybí, musí být jeho absence ospravedlněná. V §3 je uveden trest za nesplnění této povinnosti: „Nebyla-li přítomnost ve škole dostatečně ospravedlněna, pokárá se ţák přiměřeně okolnostem, po případě i s větší přísností a má mimo to za následek méně dobrou známku z mravů.“ 35

Pokud se však ţák nedostaví osm po sobě jdoucích dní a neoznámí příčinu, bude

vyloučen. Zpět na školu můţe být přijat, ale jen pokud dostane zvláštní povolení zemské školní rady. Problém ovšem studenti budou mít, i pokud se do školy dostaví příliš brzo. Škola se otvírá 15 minut před začátkem vyučování a předčasné docházení a shromaţďování před školou je zakázáno. II. Kázeň ve škole- Ţákovi bylo zakázáno si do školy přinášet jiné věci, neţ které bude potřebovat při školní výuce. Pokud tento zákaz porušil, byl mu předmět odebrán a vrácen rodičům nebo zástupci ţáka. Studenti měli taktéţ zakázáno se i o přestávce volně procházet. Museli sedět ve třídách, protoţe bezdůvodné procházení se po chodbách či školním dvoře bylo sankcionováno. Pokud ţák náhodou znečistí školní budovu, bude muset uhradit vzniklou škodu, jestliţe to však učinil úmyslně, čeká ho navíc i trest. IV. Kázeň mimo školu- Studentovo jednání je sledované i po skončení výuky, má se chovat slušně a reprezentovat svoji školu. Disciplinárním řádem jim bylo zapovězeno mnoho věcí: nesměli navštěvovat hostince a plesy bez dovolení rodičů, nesměli hrát karty a jiné hazardní hry o peníze, pořádat taneční zábavy. Studentovi mladšímu 16-ti let bylo zakázáno kouřit, starší mohli, ale jen s ředitelovým svolením a mimo obvod města a nikoliv na veřejných místech. Bez dovolení rodičů měli zapovězeno někomu půjčovat peníze. Dále nesměli zřizovat spolky, nosit odznaky a účastnit se demonstrací. V. Prostředky disciplinární- V §33je zakotveno obecné pravidlo, ţe pokud ţák poruší ustanovení kázeňského řádu, bude mu uloţena důtka či pokuta, přičemţ při menších přečinech se jeví dostatečné i napomenutí. Stávaly se i případy, kdy napomenutí nesplnilo svůj účel ţáka usměrnit. Poté následovalo zpřísnění 35

Řád disciplinární středních škol českých, schválený výnosem c.k ministeria kultu a vyučování, 1. vyd. Praha: Císařský královský školní knihosklad, 1874, 49 s. str. 3

39

napomenutí. Napomenutí a důtka budou třídním učitelem nebo odborným učitelem veřejně oznámeny, případně bude zapsáno do třídní knihy a jako nejhorší varianta se jevila, ţe ţák byl napomenut přímo ředitelem před všemi učiteli třídy. Jako další, závaţnější tresty, se pouţívaly (pokud napomenutí nefungovalo): V niţších třídách- Ţák byl zadrţen po škole, aby se přiučil tomu, co svým nevhodným chováním zameškal (pokud to bylo moţné, dalo se vědět rodičům, aby se o ţáka nestrachovali). Pro všechny třídy- Karcer (vězení, byl udělován nejvýše na dobu 16 hodin a ne déle neţ 8 hodin v jeden den. Ţák navíc dostal úkol, který měl mít po skončení trestu vypracován). Úplně nejpřísnějším trestem bylo vyloučení, a to jen ze ţákovy školy, z více gymnázií, nebo ze všech gymnázií v říši. §37 disciplinárního řádu přímo specifikuje všechny situace, za které bylo moţné ţáka vyloučit. „ Ţák bude ze školy vyloučen jestliţe: 1) Nepřišel osm dní do školy, aniţ by se ospravedlnil. Případně pokud do školy chodí trvale nepravidelně. 2) Nedbalosti jeho ani domluvami ani tresty nelze učinit přítrţ, nebo zjistí-li se ţe za kratší dobu spáchal více přestupků, případně, ţe by jeho špatné chování bylo takové intenzity, ţe by bylo s to ohrozit mravnost ostatních ţáků. 3)Hrál o peníze a ani domluva a napomenutí nepomohly. Jestliţe zaloţí spolek, nebo je členem spolku, chová se neslušně a i pokud je ţák přestiţen opilý. Vyloučit ţáka je moţné nejen za aktivní špatné chování ţáka, ale i za to, ţe nejednají rodiče. Pokud se totiţ profesorům zdá špatné prostředí, ve kterém ţák ţije, mají právo po rodičích ţádat, aby jej jinam na stravu či do bytu dali. Pokud tak neučiní po opětné ţádosti, ţák bude vyloučen. Na přísnějších trestech (karcer a vyloučení) se musel usnést celý profesorský sbor. Tělesné tresty na rozdíl od škol obecných sice nebyly zrušeny doslovně, nicméně ve výčtu trestů v disciplinárním řádu uţ nefigurují, takţe lze konstatovat, ţe tělesné tresty na středních školách byly zrušeny na Moravě v roce 1873 a 40

v Čechách 1874. Tyto disciplinární řády působily celoplošně, avšak střední školy si ustavovaly své interní, které nesměly být s nimi v rozporu. Na mnohých gymnáziích byl tělesný trest prohlášen za nepřípustný uţ dříve. Postupem času začaly být střední školy upravovány podzákonnými právními předpisy, například výnosy Ministerstva kultu a vyučování. Po velmi dlouhou dobu nebyl vydán ţádný ucelený předpis, který by tuto problematiku zahrnoval, a tak se stalo, ţe nástin gymnasiálního plánu platil pořád, avšak byl novelizován velkým mnoţstvím výnosů a nařízení. Těchto předpisů bylo takové mnoţství, ţe si i lidé v té době uvědomovali, nakolik je tento systém nepřehledný. Protoţe se tento stav nelepšil po dlouhý čas (od poloviny 19. století- do počátku 20. století), vznikaly nejrůznější rekodifikace, které měly za úkol právní úpravu ucelit a zpřehlednit. Měly dvojí podobu, buď se jednalo o pouhý seznam dosud vydaných předpisů, nebo byly předpisy ve sbírce seřazeny a v plném znění. Sbírku norem v plném znění například sestavil Marenzeller v roce 1884 pod názvem Normalien für Gymnasien und Realschulen in Österreich in zwei Theilen36. Sbírka z roku 1884 se věnovala gymnáziím, poté ještě v roce 1889 vydal druhou zabývající se předpisy reálek. Jak uţ název napovídá, sbírka je psaná v němčině. Vznikla i česky psaná sbírka předpisů díky Antonínovi Šetelíkovi, který v roce 1902 vydal Sbírku normálií platných pro české školy střední37. Toto dílo však bylo určeno jen jako pomoc profesorům, aby se mohli orientovat v nepřehledné právní úpravě. Jelikoţ však nebyla autorizována, nedalo se jí dovolávat v úředních či soudních jednáních. Pro lepší orientaci ve sbírce normalií vydal Antonín Šetelík Podrobný index ke sbírce normalií pro české střední školy38, a to v roce 1907. Index byl koncipován podobně jako výkladový slovník,

MARENZELLER, E. ed. Normalien für die Gymnasien und Realschulen in Österreich: in zwei Theilen. 1. Theil, 1. Band, Gymnasien/ Organisation-Entwurf und Normalien didaktischpädagogischen Inhalts. Wien: k.k. Schulbücher-Verlag, 1884. lxxxv, 831 s. 36

ŠETELÍK, A, ed. Sbírka normalií, platných pro české školy střední. V Praze: Ústř. spolek čes. professorů, 1902. 948, XLVI s. 38 ŠETELÍK, A, Podrobný index ke sbírce normalií, platných pro české školy střední. V Praze: Ústř. spolek čes. professorů, 1907. 223 s. 37

41

tedy na hesla, přičemţ pod příslušným heslem byl odkaz na stránky Sbírky normalií a navedla tak čtenáře, kde se problematika nachází. Poslední významná reforma ve školství v období do vzniku samostatné československé republiky se udála v roce 1908. Nazývá se podle tehdejšího ministra, tedy Marchetova. Nebyl vytvořen ţádný jednotný zákon, ale spíše se jedná o smršť výnosů a nařízení, stále tedy platí, ţe střední školství je mocensky upravováno pouze na podzákonné úrovni. Reforma se zasadila o to, ţe přibyly další typy středních škol. Nicméně v oblasti disciplinárního řádu, potaţmo kázeňských trestů ţádnou novinku nepřinesla. V této době se zákonodárci spokojovali pouze se znovu vydáváním nezměněných textů disciplinárních řádů pro české a moravské střední školy.

3.3 VÝVOJ OD R. 1918 DO R. 1948 Pro celé období první republiky v oblasti úpravy školství je typický určitý konzervatismus, tedy ponechání stavu, tak jak byl před vznikem samostatného Československa. Nějaké pokusy o reformy byly, ale nedostaly se před parlament. Co se týká kázeňských trestů a disciplinárního řádu, stále jsou v platnosti disciplinární řády pro střední školy moravské a české. Tělesné tresty byly zrušeny uţ v roce 1870, nicméně někteří pedagogové stále protestovali proti jejich zrušení. Z různých svědectví se navíc můţeme dočíst, ţe mírné tělesné tresty (pohlavky například) byly pouţívány stále, jen se tak nedělo oficiální cestou. Asi nejznámější odpůrce zrušení tělesných trestů, byl první prezident samostatné československé republiky, Tomáš Garrigue Masaryk. I přesto, ţe byl zapáleným humanistou, na jedné ze svých přednášek profesorům (ještě před rokem 1918) prohlásil, ţe pokud uţ se tělesný trest praktikuje, má ho ţák cítit. Kázeňské tresty bývají obsaţené ve školních řádech konkrétních škol. Aţ do roku 1989 se vydávaly i celorepublikové disciplinární řády, a v období od roku 1918- 1948 byl vydán aţ v roce 1936 Výnosem ministerstva školství a národní osvěty, konkrétně ze dne 12.8.1936. Nicméně nedlouho poté, začala válka a

42

okupace československa, a tak byl školský řád vydán znovu a nezměněn Výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 1.7.1939, ale uţ pod názvem: Školský řád pro střední školy v Protektorátu Čechy a Morava39. Cely školský řád je poměrně krátký (20 paragrafů), takţe nebylo potřeba jej členit na kapitoly. Začíná všeobecným ustanovením a končí účinností, tedy tak jak je zvykem uţ v novodobých zákonech. Práva a povinnosti se příliš neliší od disciplinárních řádů z roku 1874, ţáci se stále nesmí sdruţovat a účastnit se politických činností a stále je hlídáno i chování ţáků mimo vyučování. Paragrafem 8 začíná část o kázeňských trestech s názvem Kárné prostředky a tresty. Má to logické odůvodnění, tento školský řád rozlišuje dva typy kázeňských prostředků, a tím jsou právě kárné prostředky a tresty. Přičemţ napomenutí nespadá ani do jedné oblasti, stále platí pravidlo, ţe samotné napomenutí se uţije nejdříve a teprve, pokud toto nestačí k nápravě, pouţije se kázeňských opatření. Při trestání by se nemělo přihlíţet jen k ţákovu věku a rozumové vyspělosti (jak tomu bylo dříve), ale i k přitěţujícím či polehčujícím okolnostem. Váţnější přestupek nebo opětovné porušování školního řádu se poznamená do třídní knihy, tento zápis se stává podkladem pro řízení kárné nebo trestní. Kárných prostředků se uţívá při lehčích proviněních, tresty nastupují při váţnějších přestupcích. Kárné prostředky jsou: a) Pokárání třídním profesorem před třídou. b) Pokárání ředitelem v soukromí nebo v přítomnosti třídního profesora. c) Důtka vyslovená třídním profesorem před třídou z usnesení profesorů ve třídě vyučujících. d) Důtka vyslovená třídním profesorem před třídou z usnesení profesorského sboru.

39

Školský řád pro střední školy v Protektorátu Čechy a Morava. 1. vyd. Praha: Školní

nakladatelství. 2. nezměněné vydání, 1939, 14 s.

43

e) Důtka vyslovená ředitelem před třídním profesorem z usnesení profesorského sboru. Kárné prostředky se rodičům zpravidla písemně neoznamují. Tresty jsou: a) Důtka vyslovená ředitelem před třídou. b) Důtka vyslovená ředitelem před třídou, třídním profesorem a dvěma členy profesorského sboru. c) Vyloučení z ústavu s odkladem. d) Vyloučení. Tresty podle písmen a) a b) se ukládají po usnesení profesorského sboru, který se schází na podkladě vyšetřování provedeného ředitelem a musí se písemně oznámit rodičům. Uţ z tohoto výčtu je patrné, ţe v oblasti kázeňských trestů došlo k dalším změnám. Ţáky uţ nelze sankcionovat ponecháním po škole a karcerem. Tímto krokem lze konstatovat, ţe právní regulace trestání ve školách se stala téměř totoţnou s tou, jak ji známe dnes. Další novinka, která byla oproti dřívějším disciplinárním řádům zavedena, je tzv. vyloučení s odkladem. V dnešní době jej nazýváme podmínečným vyloučením. Pokud je vyloučení s odkladem konstatováno, ţák nadále zůstává studentem ústavu, nicméně je ve zkušební lhůtě, která trvá do konce školního roku. Pokud se ţák chová řádně a nedopustí se do konce zkušební lhůty ţádného přestupku, můţe na škole zůstat. Trest vyloučení s odkladem lze ţákovi udělit pouze jednou za dobu trvání jeho studia, pokud uţ tento trest jednou obdrţel, napříště bude rovnou vyloučen. Trest vyloučení s odkladem musí navrhnout celý profesorský sbor a na podkladě tohoto návrhu rozhoduje zemský školní úřad. Trest vyloučení lze ţákovi udělit v těchto případech:

44

a) Dopouštěl-li se ţák po delší dobu mnoha poklesků, tedy se stává trvalou překáţkou nerušené školní práce, a zároveň nebylo-li moţné za přispění rodičů docílit nápravy mírnějšími tresty, včetně vyloučení z ústavu s odkladem. Tyto podmínky musejí být splněny kumulativně. b) Dopustil-li se těţkého porušení veřejného pořádku a řádu, nebo těţkého poklesku proti mravnosti, obzvlášť pokud ohroţuje mravnost, bezpečnost nebo majetek spoluţáků. c) Provinil-li se hrubě proti §6 bod 7,8 Školského řádu. Tedy pokud se účastnil politického ţivota, byl členem politických spolků, nosil politické odznaky, přechovával a rozšiřoval letáky politického obsahu případně, které by byly s to ohrozit veřejný pořádek. Disciplinární řád dále zavádí další zajímavé instituty: §11. Zastánce- Ţák nebo jeho rodiče můţe při velmi váţném provinění poţádat ředitelství, aby mu byl ustanoven zastánce, kterým bude jeden člen profesorského sboru. §13. Amnestie- O tu mohou poţádat rodiče ţáka, pokud byl vyloučen ze všech i soukromých škol v zemi, a to po uplynutí jednoho roku, od konce školního roku, ve kterém byl ţák vyloučen. Tato ţádost se předkládá ministerstvu školství a národní osvěty. Součástí ţádosti musí být i dosvědčení o jeho bezvadném chování. Pokud bude ţák přijat na školu (na jinou, neţ ze které byl vyloučen), bude ještě jeden rok ve zkušební lhůtě. §15. Opravné prostředky- Ty lze podávat ve chvíli, kdy byl ţák vyloučen ze školy, nebo ze škol v okolí (tedy nikoli ze všech škol). Jsou je oprávněni podat rodiče ţáka do 15 dnů od doručení zprávy o vyloučení ţáka. Odvolává se k ministerstvu školství a národní osvěty, přičemţ se podává k ředitelství ústavu, ze kterého byl ţák vyloučen.

45

3.4 VÝVOJ OD ROKU 1948- PO SOUČASNOST Dne 10. května 1948 byl vydán Zákon o základní úpravě jednotného školství (školský zákon),

40

který byl účinný pro všechny škol, kromě univerzit. Tento

zákon neupravuje školní řád ani kázeňské tresty a výchovná opatření, pouze v §70 odkazuje: „ Ministerstvo školství a osvěty po slyšení výzkumných ústavů pedagogických a ústředních poradních sborů vydá učební plány a osnovy pro všechny školy, jakoţ i školní, vyučovací a zkušební řády.“ Nicméně aţ do roku 1953 nebyl ţádný školní řád vydán a dne 24.dubna 1953 se Národní shromáţdění usneslo na novém školském zákonu, který nese oficiální označení: zákon č. 31/1953 Sb., o školské soustavě a vzdělávání učitelů41. Tento zákon ruší předchozí školský zákon a oblast školních řádů či kázeňských trestů neupravuje, ba se o nich ani nezmiňuje. Celý předpis je velice krátký, obsahuje 19 paragrafů a obsahuje v podstatě jen rozdělení typů škol. V řadě třetí školský 42zákon v tomto období byl vyhlášen dne 15. prosince 1960 a ani tento neupravoval disciplinární řád. Definoval novou úlohu škol v budování Československé socialistické republice: „Veliká úloha ve výchově nového člověka připadá škole. Posláním škol v Československé socialistické republice je vychovávat mládeţ a pracující v duchu vědeckého světového názoru v občany vzdělané, způsobilé osvojit si poznatky současné vědy a techniky, připravené ke společensky uţitečné práci, v lidi tělesně zdatné, nalézající radostné uspokojení v kolektivu a v práci pro celek, prodchnuté ideami socialistického

zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon). In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 28. 3. 2016]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview document.seam?documentId=onrf6mjzgq4f6ojvfuya 41 zákon č. 31/1953 Sb., o školské soustavě a vzdělávání učitelů (školský zákon). In: Beckonline [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 28. 3. 2016]. Dostupné z https://www.beck-online.cz/bo/chapterviewdocument.seam?documentId=onrf6mjzguzv6mzrfuyq 42 zákon č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání (školský zákon). In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 28. 3. 2016]. Dostupné z https://www.beck-online.cz/bo/chapterviewdocument.seam?documentId=onrf6mjzgyyf6mjygywte 40

46

vlastenectví a internacionalismu - v uvědomělé občany Československé socialistické republiky, nadšené budovatele komunismu.“ 43 26. června 1978 byl schválen nový školský zákon, a to zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních44. Stále není upraven oficiálně školní řád a je účinný Školský řád z roku 1936. Jak je však uvedeno výše, kázeňské tresty uţ jsou podobného charakteru, jak známe dnes a školy si mohou tento kázeňský řád upravit podle své úvahy, pokud to neodporuje zákonné formě. Aţ v roce 1985 se konečně školská soustava dočkala i nové úpravy školního řádu, který byl opět závazný pro celou Československou socialistickou republiku. Krátce před tím byl vydán i další školský zákon, konkrétně 22. března 1984, pod číslem 29/1984 Sb. Konečně dne 1. ledna 1985 nabyla účinnosti Vyhláška ministerstva školství České socialistické republiky o středních školách45, ve které je mimo jiné obsaţen i školský řád, kde v §10 jsou uvedeny povinnosti ţáka a v §11 potom výchovná opatření. Povinnosti se příliš neliší od dřívějších školních řádů. Jsou lehce změněny s ohledem na politický reţim v té době vládnoucí. Proto např. v bodě 1 je uvedeno: „ Ţák má povinnost si osvojovat nové vědomosti a dovednosti a získávat návyky potřebné k dosaţení středního vzdělání nebo úplného středního vzdělání, připravovat se na tvořivou práci a odbornou činnost v povolání, na obranu socialistické vlasti a na kulturní ţivot“. Ţáci nadále mají dbát o bezpečnost svoji i svých spoluţáků, udrţovat školu a její okolí v čistotě, chodit vhodně, čistě a bez výstředností oblečeni (přičemţ za výstřednost se v té době mohlo povaţovat i tričko s americkou vlajkou pozn. autora), šetřit školní zařízení, dodrţovat vyučovací dobu a plnit další pokyny obsaţené ve vnitřním řádu školy. Z tohoto je patrné, ţe ačkoliv se jedná o celorepublikový školní řád, uţ v něm

tamtéž zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 28. 3. 2016]. Dostupné z https://www.beckonline.cz/bo/chapterview-document.seam?documentId=onrf6mjzg44f6nzwfuya 45 vyhláška m. školství ČSR č. 124/1984 Sb., o středních školách. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 28. 3. 2016]. Dostupné z https://www.beck-online.cz/bo/chapterviewdocument.seam?documentId=onrf6mjzha2f6mjsgqwta 43 44

47

nejsou uvedeny povinnosti dopodrobna, jak bylo zvykem u předchozích, ale počítá se s tím, ţe budou nadále rozvíjeny aţ interními školními řády. V §11 vyhlášky o středních školách jsou definovány výchovné opatření. Výchovná opatření jsou dle bodu jedna pochvaly a jiné ocenění a opatření k posílení kázně ţáků. V bodě 2 lze nalézt subjekty, způsobilé pochvaly udělit: třídní učitel, ředitel střední školy nebo orgán státní správy ve školství, dále je můţe udělit společenská organizace (např. u ţáků středních odborných učilišť to je organizace, u které ţák vykonává odbornou praxi). Pochvala bývá udělována zpravidla veřejně před shromáţděním třídy nebo celé školy. Pochvala tím nabývá většího ocenění pro ţáka, který je takto chválen před třídou či školou, a zároveň můţe působit motivačně pro ostatní spoluţáky. Výchovná opatření jsou následující: napomenutí třídního učitele, důtka třídního učitele, důtka ředitele školy. Navíc u ţáků, kteří splnili povinnou školní docházku, se můţe uloţit téţ podmíněné nebo nepodmíněné vyloučení ze studia. O podmíněném vyloučení ze studia má pravomoc rozhodnout ředitel školy, který zároveň stanoví zkušební lhůtu (nejdéle však po dobu jednoho roku) a pokud se ţák osvědčí, upustí se od vyloučení. Pokud se však student dopustí dalšího závaţného prohřešku, podá ředitel školy návrh na vyloučení ţáka ze studia, a to ke Krajskému národnímu výboru. O vyloučení ze školy rozhoduje Krajský národní výbor, který školu odborně vede. Před rozhodnutím o vyloučení má povinnost toto projednat s organizací, pro kterou se ţák odborně připravuje. Velice obdobně jsou upraveny kázeňská opatření ve vyhlášce ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky ze dne 7. srpna 1991 o středních školách.46 Podstatný rozdíl je ten, ţe uţ se vyhláška nezabývá povinnostmi ţáků, to nechává na školních řádech konkrétních škol a pouze jen určuje kázeňská opatření, která jsou následující: napomenutí třídním učitelem nebo mistrem odborné výchovy, důtka třídního učitele nebo mistra odborné výchovy, ve vyhláška m. školství ČR č. 354/1991 Sb., o středních školách. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 28. 3. 2016]. Dostupné z https://www.beck-online.cz/bo/chapterviewdocument.seam?documentId=onrf6mjzheyv6mzvgqwti 46

48

středisku praktického vyučování téţ vedoucího střediska praktického vyučování, důtka ředitele školy, podmíněné vyloučení ze studia nebo vyloučení ze studia, samozřejmě také pochvaly a ocenění. V závěru kapitoly nelze opomenout poslední a dosud platný školský zákon tedy Předpis č. 561/2004 Sb. Zákon o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání47, kde §30 upravuje problematiku školního řádu. Školní řád vydává ředitel, a má upravovat následující body: Práva a povinnosti ţáků ve škole, školní provoz, podmínky pro zabezpečení ochrany zdraví a morálky ţáků, ochranu před projevy diskriminace, násilí a šikany a jako poslední bod by měl upravovat podmínky pouţívání školního majetku. Výchovná opatření jsou definována v §31, přičemţ se k nim řadí na jedné straně pochvaly a jiná ocenění a na straně druhé, kázeňská opatření. Kázeňská opatření jsou vyloučení nebo podmínečné vyloučení, jako trest při závaţném porušení školního řádu a další opatření, ze kterých nevznikají ţákovi právní důsledky (tedy napomenutí a důtky definované vyhláškou ministerstva školství). U vyloučení je patrná změna v tom, ţe je oprávněn o něm rozhodovat sám ředitel školy (předchozí právní úprava dávala řediteli pravomoc rozhodovat pouze o podmínečném vyloučení), o svém rozhodnutí má ředitel povinnost informovat pedagogickou radu. Zákonodárce zde zdůrazňuje, ţe zvláště hrubé slovní a fyzické útoky studenta na učitele, se vţdy povaţují za závaţné porušení povinností, plynoucích z tohoto zákona a samotného školního řádu. Ponechání tvorby školních řádů pouze na ředitelích škol mělo za následek nejistotu ředitelů, jak si se školním řádem poradit. Po několika stíţnostech a prosbách o pomoc vydalo ministerstvo školství mládeţe a tělovýchovy v roce 2015 dokument48, který si klade za cíl fungovat jako pomůcka či návod při tvorbě školních řádů. Jedná se pouze o doporučení, tedy nikoliv závazný předpis či zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 28. 3. 2016]. Dostupné z https://www.beck-online.cz/bo/chapterviewdocument.seam?documentId=onrf6mrqga2f6njwgewtgnq 47

Tento dokument je volně dostupný ke stažení na http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyssiodborne-vzdelavani/pomucka-pro-reditele-skol-pri-tvorbe-skolniho-radu 48

49

nařízení. Tato pomůcka se vztahuje na všechny typy škol, ale samo ministerstvo upozorňuje, ţe některé body lze vztáhnout jen pro určité typy škol. Celý návod je koncipován tak, aby ředitel dokázal vytvořit takový školní řád, který bude splňovat nároky na funkčnost, úplnost a bude plně konzistentní. Ministerstvo si vytyčilo obecné poţadavky, jak by měl školní řád vypadat. Měl by obsahovat jasně daná pravidla (tedy ne jen preambuli nezávazné povídání), nesmí být v něm vnitřní rozpory, musí být srozumitelný (hlavními adresáti školního řádu jsou ţáci, tak je nutno dbát jejich věku a rozumové vyspělosti), měl by být stručný a obsahovat jasná a konkrétní pravidla, jako poslední by měl dle ministerstva školství školní řád obsahovat spíše pozitivní formulace, aby k němu studenti nezískali zbytečně negativní postoj. Školní řád v ţádném případě nesmí být v rozporu s právními předpisy, ale také musí být v jejich mezích. Tedy nesmí zakotvovat práva a povinnosti, které by neměly oporu v právních normách. Ministerstvo školství zde zakazuje upravovat školním řádem studentův volný čas, jak tomu bývalo zvykem minulosti, můţe upravovat dobu výuky, přestávek, školní exkurse, výlety, tedy cokoliv co je konáno v souvislosti se školou. Dle §30 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) ve znění pozdějších předpisů, je ředitelovi dána pravomoc vydat školní řád. Tento paragraf však nelze vnímat jen jako právo ředitele, ale zároveň jeho povinnost. Ředitel sám, však není schopen vydat školní řád, jelikoţ v §168 odst. 1 písm. c) školského zákona, je uvedeno, ţe školní řád schvaluje školská rada (pokud je zřizovánanapř. v mateřské škole se školská rada nezřizuje). Školská rada má povinnost rozhodnout do jednoho měsíce od chvíle, kdy jí byl ředitelem předán návrh školního řádu ke schválení. Školní řád by měl také obsahovat pravidla hodnocení ţáků. To znamená nejen klasifikaci (slovní i číselnou), ale i podmínky a kritéria pro klasifikaci. Ředitel musí školní řád vyvěsit na veřejném a dobře přístupném místě, aby se ţáci a jejich rodiče či zástupci měli moţnost s ním seznámit. Ministerstvo školství

50

povaţuje za dostatečnou tištěnou formu, ale v dnešní době je pravidlem vkládání školního řádu i na internetové stránky, coţ můţe ulehčit hledání např. rodičům, či nově přijatým ţákům, kteří se tak mají moţnost seznámit se školním řádem dříve, neţ do školy nastoupí. Velice důleţitá je informace, ţe učitelé, pracovníci školy a studenti musí být se školním řádem prokazatelně seznámeni.

51

4 GYMNÁZIUM JIČÍN Gymnázium Jičín si v roce 1932 zvolilo přídomek „Lepařovo gymnázium“, a to z úcty k bývalému řediteli Františku Lepařovi, který se významnou měrou zaslouţil o rozvoj této školy.

4.1 FRANTIŠEK LEPAŘ (1.8.1831 – 21.12.1899) František Lepař se narodil v Lipňanech u Olomouce. Po studiích filologie na Karlově univerzitě jiţ v roce 1856 nastupuje ve funkci profesora na Jičínské gymnázium49. Po 15 letech profesorské praxe na gymnáziu byl jmenován jeho ředitelem. Do penze odešel v roce 1891 s titulem školského rady. František Lepař byl všestranný člověk s obsáhlými znalostmi. Byl silně oddaný svému oboru, ale po celý ţivot se věnoval i jiným aktivitám. Za jeho největší literární a překladatelské dílo je rozhodně povaţován řecko-českoněmecký slovník, který byl vydán v roce 1871 v Praze, a v reprintu, se prodává do dnes. Dále se celý ţivot věnoval překladům literárních děl z řečtiny a sepsal učebnici řečtiny50. Další z jeho vášní byla turistika. Hojně se zasadil o organizaci a propagování tohoto sportu, kdy v Jičíně v roce 1892 zaloţil Klub českých turistů Jičín. Zároveň v roce 1896 vydal turistického průvodce pod názvem Okolí Jičínska. Gymnázium Jičín po něm bylo pojmenováno poté, co se významně zasadil o postavení nové školní budovy. Škola za jeho působení dosáhla velkého věhlasu, rozrostla se knihovna a sbírky školy, vedle budovy byla pro potřeby vyučování postavena botanická zahrada.

49Wikipedie- otevřenáencyklopedie [online].Aktualizováno 20.01.2016 [cit. 2016-02-4].Dostupné z:

50Lepařovo

gymnasium Jičín-historickéosobnosti [online].Aktualizováno 25.08.2008 [cit. 2016-024].Dostupné z:

52

4.2 GYMNÁZIUM JIČÍN Jičínské gymnázium patří mezi jedno z nejstarších v zemi51. Bylo zaloţeno v roce 1624 Albrechtem z Valdštejna a za celou jeho existenci jím prošlo mnoho významných osobností, z nichţ můţeme jmenovat např. Bohuslava Balbína, Františka Ladislava Riegra (politik a publicista), Antala Staška (spisovatel), a mnoho jiných. Tato škola má bezpochyby velice bohatou a zajímavou historii, ale pro účely datování diplomové práce na 19. a 20. století, se autor zaměří právě na toto období. Město Jičín v 19. století by se mohlo bez nadsázky nazývat městem studentů. Nesídlilo zde totiţ pouze jen gymnázium, ale i další školy. Chlapci do škol většinou dojíţděli z větší dálky, a proto byli v Jičíně ubytováni, a tím pozitivně ovlivňovali ekonomiku města. Ubytováváni byli u tzv. náhradních matek, tedy ne v ţádné instituci, ale u většinou bezdětných ţen. Jejich kázeňské přestupky nebyly hlášeny rodinám, ale právě těmto ţenám, které měly za úkol na ţáka působit a sjednat nápravu. Tohle zlepšení ekonomiky města mělo za následek, ţe ve druhé polovině 19. století byly školy hojně podporovány městskou radou, která dala souhlas s výstavbou jejích nových budov. V roce 1905 zaujalo Jičínské gymnázium širokou veřejnost tím, ţe jako první škola v Rakousku-Uhersku vůbec zavedla pouze dopolední výuku. Dopoledne probíhala povinná výuka v padesátiminutových vyučovacích hodinách a odpoledne uţ se vyučovali jen nepovinné předměty. Toto opatření mělo mnoho praktických výhod. Například ve škole neexistovalo osvětlení a v zimních obdobích, kdy se stmívá velice brzy, byla dopolední výuka velkým plusem. Od zaloţení školy do počátku 19. století na gymnáziu studovali pouze chlapci, aţ v roce 1909 se školní učebny otevřely prvním 9 studentkám. Škola se těšila velkému renomé a nebylo výjimkou, ţe se na ni hlásili studenti ze širokého

51CHLUMSKÝ,

M. Obnovení gymnázia a jeho rozvoj v 19. století, in: Jičínské gymnázium 1624– 1999. Almanach k 375.výročí založení, Jičín 1999, s. 30.

53

okolí. Nároky na studenty však byly přísné a vyznamenání na vysvědčení zde byl spíše ojedinělý jev.

4.3 ŠKOLNÍ DISCIPLÍNA V roce 1904 probíhala porada o tom, jak udrţovat kázeň studentů ve škole. První radou jak udrţet ţáky v klidu, byla ta, ţe musí být klidný sám kantor a nesmí odbočovat od tématu. Nenechat ţáka mluvit, pokud si dříve nevyţádal svolení. Pokud uţ ţák mluví, musí to být k tématu probírané látky. Jestliţe si ţák potřebuje promluvit o nějaké osobní věci, tak toto s ním probrat před nebo po vyučování. Profesor musí na ţáky působit klidným dojmem, nedávat najevo emoce a být tak pro ně dobrým příkladem. Pokud ţáci nedávají pozor a mluví či šramotí v hodině, má kantor poklepat prsty o stůl a své studenty tak utišit. Školní disciplinární řád však neupravoval chování ţáků pouze při školní výuce, ale udával pravidla i po skončení výuky52. Při samotné výuce se za porušení školního řádu povaţovalo i například poposednutí na ţidli bez dovolení, hluk při otvírání sešitu, mluvení se sousedem. Většími prohřešky bylo zapomenutí úkolu, napovídání a opisování a nedokonalá úprava při psaní. Upraveno bylo dokonce i chození na toaletu, kdy se zde ţák směl zdrţet jen po nutnou dobu. Jako příklad lze uvést příhodu, kdy ţáci byli na toaletě společně a dvojsmyslně se zde bavili, za coţ dostali třídní a někteří i ředitelskou důtku. Chování studentů bylo upraveno i ve chvílích po výuce, kdy ţáci nemohli hrát fotbal, chodit bez schválení do divadel a ani do kaváren. Na jejich chování po výuce dohlíţeli profesoři, kteří kontrolovali, zda ţáci nekouří, nepijí, či se neprocházejí se slečnami. V roce 1909 tehdejší ředitel Jan Sommer se spolupodílel na vydání nařízení, ţe student smí být viděn s děvčetem, jen pokud má písemné potvrzení od rodiče. Nařízení bylo vydáno a schváleno školní radou, tudíţ bylo platné a pro ţáky závazné. Toto nařízení v dnešní době můţe vyznít komicky, ale pro tehdejší studenty byl ředitel beze sporu velkým postrachem.

52SOkAJičín,

fond LepařovogymnáziumJičín, kniha č. 667, Konferenčníprotokolškol. roku 1905/1906,Protokol XXIV., 4. obdobníporada v 2. běhu 31. 3. 1906.

54

Kontrolování morálky se ţáci nevyhnuli ani v tanečních. Pokud uţ taneční povolena byla, musel se kaţdé hodiny jako dozor účastnit jeden z kantorů. Další předpis, který upravoval chování ţáků, byl školní řád jičínského gymnázia53. Ţákům se zde přikazovalo chovat se slušně, jelikoţ je škola úřad a je na ní upírána větší pozornost, neţ tomu bylo dříve. Ţáci musí na chodbách všechny zdravit, ve třídách se mají chovat tiše a slušně a do vyučování chodit o 5 minut dříve. Nesmí sahat na elektrické rozvody a kamna, aby se nezranili. V případě, ţe by něco poničili, bylo by jim to dáno k úhradě. I tento školní řád upravoval chování ţáků mimo vyučování. Například v bodě 14 je ţákům uloţena povinnost ubytovat své přespolní spoluţáky, aby měli moţnost si dopsat látku, pokud zameškali školu. V bodě 15 se dovoluje ţákům starším 16 let navštěvovat tyto vyjmenované hostince: Kumburk, Koruna, Praha, ovšem za předpokladu, ţe se budou chovat mravně a jen do určené hodiny. Ţáci mladší 16 let tyto hostince mohou navštěvovat pouze za doprovodu rodičů. Škola schvalovala i divadelní představení, kterých se ţactvo mohlo účastnit. Pokud chtěl student na představení, které nebylo pořádané školou, nebo školou doporučené, musel mít předběţné schválení třídního profesora. Bylo na uváţení třídního profesora, zda představení schválí, řídit se přitom měl povahou představení a prospěchem ţáka. Pokud toto student neuposlechne, bude přísně potrestán. Jediný konkrétní trest za prohřešek vůči školnímu řádu je obsaţen v bodě 23. Bylo zakázáno hrát v hudebně na klavír, pokud byl ţák přistiţen, musel zaplatit za přeladění klavíru (v roce 1944 stálo přeladění klavíru cca 20 Korun).54

4.4 KÁZEŇSKÉ TRESTY Jako nejčastější kázeňské tresty byly pouţívány: zápis do třídní knihy, napomenutí nebo důtka třídního učitele, důtka ředitele. Pokud se však student

53SOkA 54Jičín,

Jičín, fond Lepařovo gymnasium Jičín, inv.č. 991 , školní řád školy z roku 1944 fond Lepařovo gymnasium Jičín, inv.č. 991 , školní řád školy z roku 1944, st. č. 4

55

choval neukázněně ve volitelném (dobrovolném) předmětu, mohl z něj být vyloučen. Na Jičínském gymnáziu fungovalo vězení tzv.karcer, které se ukládalo za váţné nebo opakované přestupky. Znamenalo zpravidla zamknutí ţáka samotného (nebo se spoluviníky) do prázdné místnosti, a to aţ na šestnáct hodin. Trest vězení se ukládal například za navštívení hostince, za opakované vyrušování při výuce, nebo pokud byl student viděn, jak doprovází nějakou slečnu za město. Například 2 hodiny karceru byly uděleny ţáku septimy za nedovolenou návštěvu divadla a hostince55, jeho druhý spoluţák byl potrestán karcerem na 5 hodin za stejný přestupek a navíc za neslušnou mluvu.56 Jako další kázeňský trest zde figurovala zhoršená známka z mravů, přičemţ na Jičínském gymnáziu bylo pouţíváno pětistupňové hodnocení: chvalitebné, uspokojivé, zákonné, méně zákonné a nezákonné. Dosáhnout hodnocení chvalitebné z mravů bylo velice těţké a málo časté. Jako důkaz můţe být celkové hodnocení tříd z roku 1903, kdy všechny třídy bez výjimky dostaly hodnocení uspokojivé57. Zhoršená známka z chování měla za následek například odmítnutí ţádosti o odpuštění poplatků za studium. Pokud bylo chování ţáka vyhodnoceno jako nezákonné, byl ze školy vyloučen. Pokud ţákovi hrozilo hodnocení z mravů horší neţ uspokojivé, hlasovala o konečné známce školní rada. Pro schválení hodnocení byla potřeba většina všech hlasů58. V konferenčním protokolu potom byl uveden jmenný seznam ţáků, kteří dostali například mravy méně zákonné, za co a jak se rada usnesla (jednomyslně, kolik hlasů pro a kolik proti). Hodnocení méně zákonné mravy dostal například ţák, který chodil za školu a měl 32 zameškaných hodin. Zákonné mravy se udělovaly třeba za zpupnost, odmlouvání, časté vyrušování.

55SOkA

Jičín, fond Lepařovo gymnasium Jičín, kniha č. 667, Konferenční protokolškol. roku 1903/1904,Protokol XI., řádná porada censurní 19. 12. 1903 56SOkA Jičín, fond Lepařovo gymnasium Jičín, kniha č. 667, Konferenční protokolškol. roku 1903/1904,Protokol XI., řádná porada censurní 19. 12. 1903 57SOkA Jičín, fond Lepařovo gymnasium Jičín, kniha č. 667, Konferenční protokolškol. roku 1903/1904,Protokol VII., řádná porada censurní 4. 11. 1903 58SOkA Jičín, fond Lepařovo gymnasium Jičín, kniha č. 665, Konferenční protokolškol. roku 1906/1907,Protokol VII., závěrečná poradas boru 5. 7. 1907

56

Nejpřísnějšími tresty bývalo vyloučení z gymnázia, případně vyloučení ze všech Jičínských středních škol. Úplně nejhorším trestem, který byl opravdu udělen, bylo vyloučení ze všech škol v monarchii. Pokud se ţák dopustil váţnějšího přestupku, následovalo disciplinární řízení a vyšetřování. Jako příklad autor můţe uvést řízení kvůli studentovi, který odcizil učebnici59. Vyšetřování probíhalo velice pečlivě včetně výslechů obviněného a moţných svědků. Do konferenčního protokolu byly zapisovány přesné otázky vyšetřovacího profesora a odpovědi ţáka, včetně jeho reakce (např. zamyslel se, vypadal nejistě). V tomto případě se ţák přiznal a učebnici vrátil. Za trest byl lokálně vyloučen.

59SOkA

Jičín, fond Lepařovo gymnasium Jičín, kniha č. 667, Konferenční protocol škol. roku 1903/1904,Protokol XII., mimořádná porada sboru ze dne 6. 2. 1904

57

5 NÁZORY NA KÁZEŇSKÉ TRESTY Jako součást této diplomové práce nelze opomenout ani názory společnosti i jednotlivců na kázeňské tresty a tato kapitola bude zaměřena právě na ně. Nelze brát však zde uvedené jako hotovou věc, protoţe jak je známo, co člověk - to názor a autor pouze nastiňuje názory několika osob, o kterých se z různých pramenů dočetl. V této kapitole se autor zároveň zaměří pouze na problematiku tělesných trestů, protoţe toto téma bylo v minulosti i dnes hojně diskutované. Je důleţité připomenout, ţe tělesné tresty byly zrušeny kolem roku 1870. V dnešní době panuje názor, ţe tresty ve školách byly ve středověku a i za období rakouské monarchie velice přísné, aţ brutální. Učitelé byli ještě za Rakouska-Uherska velice špatně placení, nebylo výjimkou, ţe ţili na hranici chudoby a mnohdy si museli přivydělávat například jako hráči na harmoniku v hospodách. To podstatně sniţovalo jejich váţnost v očích ţáků a oni sami, unaveni strádáním se často uchylovali k přísnějším trestům, neţ bylo nutné. V době Marie-Terezie byly tělesné tresty povolené, avšak v Methodní knize se upozorňuje, ţe tělesné tresty nesmí být takové intenzity, aby ohrozily ţákovo zdraví. Z toho lze usoudit, ţe se dbalo o zdraví dětí a byly zakázány příliš brutální tresty. Jeden z autentických příběhů se stal kolem let 1830 studentům na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Rozbili okno, kdyţ se do něj trefovali vejcem. O všem se dozvěděl jejich profesor, který je přísně vyslýchal, a oni se přiznali. Jako trest jim udělil finanční náhradu okna. Profesor měl moţnost se uchýlit k mnohem přísnějšímu trestu, avšak zvolil takovýto spravedlivý, místo toho, aby ţáky prostě ztloukl60. Dalším případem bylo, kdy ţáci se sešli v holubníku a hráli karty, coţ bylo v tu dobu přísně zakázáno. Otec, kterému patřil holubník, se nic nesměl dovědět, neboť by to mělo pro jeho syna (také jeden z hráčů) přísné následky. Autor

PRAVDA, F. Vzpomínky Františka Pravdy na gymnaziální studia v Jindřichově Hradci. 1. vyd. Jindřichův Hradec: Nakladatelství EPIKA, 2013, 53 s 60

58

příběhu píše, ţe i pro ně, jelikoţ by je spoluţákův otec ochotně udal ve škole. Tento otec byl velice přísný a z toho, ţe by ţáky nahlásil ve škole, vyplývá, ţe ve školní tresty věřil a souhlasil s nimi61. Důkaz o tom, ţe se našli i profesoři, kteří místo přísných trestů raději volili ponaučení a pokárání, se stal taktéţ v roce 1830. Studenti měli zapovězeno se scházet s děvčaty. Jeden ţák však toto pravidlo porušil a pozval dvě dívky na projíţďku loďkou. Kolem šel však profesor, ţák zpanikařil, děvčata nechal plout opuštěné v loďce a sám utekl. Tento profesor nejenom ţe nejdřív dívky zachránil, ale poté ţáka jen přísně pokáral. A to ne proto, ţe by vozil dívky na loďce, ale proto, ţe zbaběle uprchl a nechal je bezmocné. Autor si dovede představit, ţe tento trest byl velice vhodný a spravedlivý, ţáka nejenom poučil, ale profesor mu dal i vhodný příklad. Určitě tím u ţáka získal větší váţnost, neţ kdyby ho prostě bez vysvětlení potrestal rákoskou, kterou v té době pouţít mohl. Z tohoto lze usoudit, ţe moţná se za Rakouska-Uherska pouţívaly přísné tresty, ale našli se i tací, kterým nešlo o to ţáka potrestat, nýbrţ vychovat62. Je však pravdou, ţe v 18. století bylo bití ţáků běţným kázeňským postupem, nad kterým se mnoho lidí nepozastavovalo, samozřejmě pokud ţák nebyl zraněn na těle příliš. V roce 1771 vyšla v časopise Pädagogische Unterhandlugen tato zpráva. Zemřel učitel, který za 51 let svého působení udělil, dle svých poznámek, tyto tresty: 911 527 ran holí, 124 010 mrskání rákoskou, 20 989 plácnutí pravítkem na dlaň, 136 715 ran rukou, 10 235 políčků, 1 115 800 záhlavků atd. Tento učitel tedy nejenţe byl velkým příznivcem kázeňských trestů, ale ještě si je zapisoval a byl na ně hrdý63. Spojitost s tím, jak se na tresty lidé dívali, můţeme najít i s formou výuky. Dříve (do období Marie Terezie, J.I. Felbiger se tuto metodu výuky pokoušel měnit) se vyučovalo, dalo by se říci, nazpaměť. Po ţácích se pouze chtělo, aby se texty učili zpaměti a bylo neţádoucí, pokud student projevil iniciativu a vlastní

tamtéž tamtéž 63 BENDL, S. Školní kázeň, metody a strategie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství ISV, 2001, 267 s, str. 181 61 62

59

mozek. V této době se tedy trestalo i za to, pokud chtěl říct ţák vlastní názor, tresty byly mnohem hojnější. Poté, kdyţ měly tresty jen výchovný charakter (ţák porušil nějaké z pravidel), se muselo dbát i na to, jak ţák trest přijme. Pokud by byl potrestán zbytečně intenzivně nebo nespravedlivě, tak se výchovný charakter trestu vytrácí, ţák bude dotčen a můţe se začít bouřit. Příkladem osoby, která byla pro odpouštění a maximálně mírné tresty byla učitelka náboţenství, Blanka Strašíková64, která začala učit krátce po druhé světové válce na škole v Rakovníku. Uvědomovala si, ţe ţáci nezapomínají na kladné záţitky, ale stejně tak v sobě dokáţou dlouho drţet křivdu. První setkání s trestáním zaţila uţ při nástupu, kdy ji ředitel varoval, ţe ţáci jsou příliš zlobiví, ţe se jich sám aţ bojí a proto jí doporučuje v krajních případech například ţáka plácnout (po druhé světové válce uţ dlouho protizákonné). Dokonce uvádí případ, kdy ho jednou ţáci zbili. Blanka Strašíková toto odmítala a měla jiné kázeňské metody. Například v jedné dívčí třídě ţačky schválně uvolnily ţárovky. Bylo uţ šero a ony se domnívaly, ţe je paní učitelka pošle domů. Ta však jejich lest prohlédla, ţárovky utáhla a rozsvítila si. Jediná její reakce bylo prohlášení: „Budiţ světlo.“, ţákyně nijak netrestala ani nenapomínala a učila dál. Ţákyně ji v podstatě testovaly, ona tímto testem prošla a nedělala z něj ţádné závěry, přitom ţákyně k ní pocítily úctu. Dále ve své knize vzpomíná na jednoho svého kolegu, který neţ aby trestal ţáky za hluk v hodině, zamyslel se nad tím, proč to vlastně studenti dělají. Od té doby nechával ţáky, ať si o přestávkách hlučí, běhají a vybouří se, samozřejmě vše pod jeho dohledem. Ţákům to stačilo a v hodinách z nich byli pilní a koncentrovaní studenti. Co se týká tělesných trestů, vţdy se našli příznivci i odpůrci. Jeden z nejznámějších osobností, který nesouhlasil se zrušením tělesných trestů, byl Tomáš Garrique Masaryk, který pořádal přednášky pro profesory a na jedné takové pronesl65, ţe trestat se má uváţlivě a málo, ale kdyţ uţ tělesný trest, tak takové intenzity, ať je cítit. V době, kdyţ přednášku pořádal, tak uţ tělesné tresty

STRAŠÍKOVÁ, B. Kantorské paměti. Praha: Husitská teleologická fakulta UK, 2005, 62 s. BENDL, S. Školní kázeň, metody a strategie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství ISV, 2001, 267 s, str. 180 64 65

60

byly zakázané, k čemuţ měl očividně svoje výhrady. Z dnešní doby můţeme uvést například Pavla Říčana (blíţe v kapitole o tom, zda jsou tělesné tresty zrušené), který by tělesné tresty chtěl navrátit do škol, ale dokonce tvrdí, ţe nejsou zakázány. Případy pouţívání tělesných trestů v krajních případech se stávají i v dnešní době, samozřejmě pod rouškou oficiality. Pavel Říčan ve své knize66 uvádí i několik konkrétních případů, se kterými se setkal. Například mu jedna ředitelka základní školy potvrdila, ţe učitelky si vţdy ţáka odvedou na chodbu, kde ho dvakrát plácnou. Ředitelce o tom řeknou, ale oficiálně o ničem neví. Zároveň upozorňuje, ţe na druhém stupni uţ se toto v ţádném případě neděje. Případně mu jedna učitelka přiznala, ţe kdyţ uţ si se ţákem nevěděla rady, odvedla ho do kabinetu, kde byl dle jejích slov „bit jako ţito“. Toto mělo svůj výsledek, pokud ţák zlobí, stačí mu pohrozit, ţe půjde zase do kabinetu a je klid. Protoţe názorů na trestání dětí je velké mnoţství, stejně tak jako na výchovné metody, posledním příspěvkem autora bude náhled na školu v Summerhillu. Tato škola sice z bývalého území Rakouska-Uherska, ale můţe poslouţit jako příklad, kdyţ se výchovné metody zavedou do extrému. V Summerhillu totiţ nejenţe zakázali jakékoliv tresty, ale dokonce neznají ani ţádná kázeňská pravidla a dávají svým ţákům absolutní svobodu.

5.1 SUMMERHILL SCHOOL67 Summerhill je internátní škola, zaloţená v roce 1924 A. S. Neillem v Anglii a jsou do ní přijímány děti ve věku od 4 do 6 let věku, coţ odpovídá základní a mateřské škole v České republice. A. S. Neill zastává názor, ţe pokud budou děti chodit do školy, kde se nevychovává ke kázni, zůstanou „dobré“ a nebudou vychováni ke strachu a nenávisti. Ve škole Summerhill neexistují ţádná kárná opatření, ovládání ţáků a zároveň se nevyučuje náboţenství a etika. Svoboda zde znamená odstranění despotického nátlaku ze strany starších. Dítě dle názoru školy ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Portál, 1995, 95 s, str. 68 67 Citováno z oficiálních stánek školy dne 28.3.2016, dostupné na http://www.summerhillschool.co.uk (překládal autor) 66

61

potřebuje především lásku a jeho svobodné rozvíjení osobnosti. Neill věřil, ţe neexistují problémové děti, pouze problémoví rodiče. Ţáci jsou zde rovnocenní partneři dospělých a mají právo na svůj názor. I tato svobodomyslná škola se neobejde bez určitých omezení. Jsou zde brány na zřetel zdraví a bezpečnost ţáků a také se tu musí ctít práva druhých. Tedy studenti zde jsou svobodní jen do té míry, dokud neubliţují sobě nebo ostatním, a jejich svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. V Summerhillu si kladou za cíl vychovat sebevědomé a šťastné jedince, kteří se bez problémů dokáţou zařadit do společnosti ostatních a fungovat v ní. Ale zároveň budou schopní prosadit své záměry. Názory studentů zde mají stejnou hodnotu jako názory kantorů. Rodiče naopak nemají na výuku a chod školy ţádný velký vliv. Výuka je pro ţáky dobrovolná a je ponechána plně na jejich vůli, zda se jí zúčastní či nikoliv. Dle názoru autora jsou čtyřleté děti příliš malé, aby o něčem takovém mohly samy rozhodovat, nicméně je to velice motivující pro učitele. Musí udělat výuku natolik zajímavou, aby do ní i malé děti chtěli dobrovolně chodit. Studenti tu mají k dispozici dokonce pravidelná terapeutická sezení. Velice zajímavá je i otázka trestání. Zde se uţívají tzv. paradoxní tresty. Znamená to, ţe pokud dítě například někomu něco odcizí, bude odměněno dárkem. Dítě totiţ nemělo ke krádeţi nějaký sobecký popud, jen se u něj projevil nedostatek lásky. Výuka zde probíhá na bázi experimentů, nikoliv čtení textů a učení se pasáţí nazpaměť. Svoboda však neznamená, ţe dítě nemusí vůbec poslouchat. Pro lepší pochopení uvedl Neill příklad. Pokud se student uprostřed oběda rozhodne, ţe se bude procházet po stole, je v pořádku mu říct, ţe nesmí. Nehodilo by se to a navíc svým jednáním můţe utlačovat ostatní studenty. Ale na druhou stranu, kantor navštíví studenta v jeho pokoji, dítě mu však řekne, aby šel pryč, ţe jeho společnost nechce a není mu příjemná, musí zase poslechnout kantor a z pokoje odejít. Přání ţáka má stejnou hodnotu jako přání učitelů.

62

Stěţejním bodem školy, aby se systém neproměnil v anarchii, je fungující samospráva. Bylo pravidlem, ţe se na škole konaly kaţdou sobotu schůze, kde se hlasovalo o právech a povinnostech společenství. Protoţe studenti měli stejnou váhu hlasů jako učitelé, nezřídka se stávalo, ţe učitelé byli přehlasováni. Také se přihodilo, ţe některá práva a povinnosti přijaté na jedné schůzi, byla obratem na další schůzi rušena. Účast na schůzích byla pochopitelně dobrovolná. V historii školy se několikrát stalo, ţe ţáci odhlasovali zrušení všech pravidel a nastal ničím nekontrolovaný chaos. Děti chodily spát pozdě, na chodbách neustále hrála hlasitá hudba a téměř nikdo nechodil na výuku. Po čase se však ţákům tato rebelie sama znechutila a nastolili znovu pravidla. Ve škole Summerhill je tedy dětem ponechána absolutní svoboda a nevyţaduje se po nich kázeň. Ukázalo se však, ţe bez kázně by škola nefungovala a tak si pravidla stvoří samy děti.

63

6 TĚLESNÉ TRESTY V této kapitole se autor nezabývá úpravou tělesných trestů jako takových, ale spíše otázkou, zda jsou tělesné tresty opravdu zakázané. Obecně se má za to, ţe tělesné tresty ve školách jsou pro učitele přísně zapovězené. Avšak Pavel Říčan ve své publikaci Agresivita a šikana mezi dětmi68 nastínil názor, ţe tělesné tresty jsou moţné. Pavel Říčan se ve své publikaci přiznává, ţe je příznivcem tělesných trestů (jakoţto výchova násilí proti násilí) a zároveň počítá s tím, ţe jeho názory nevzbudí ve společnosti velké nadšení. V dnešní době se spíše názory valné většiny upírají spíše k tomu, zakázat i tělesné tresty v rodinách, ţe jsou zakázané ve školách, je samozřejmé a vítané (např. v USA jsou zakázány tělesné tresty v rodinách ve 20 z 50 států). Tělesné tresty ve školách lidé vnímají jako návrat ke středověku, jako něco barbarského. Říčan také uvádí, ţe důvody odmítání tělesného trestu ve školách nejsou vědecké, ale jen zobrazují ideu dnešní doby. Dle Říčana selhaly pokusy, ţe ţák, který bude poučen o svém špatném chování, se najednou začne chovat tak, jak si společnost přeje. Jako reakci na toto selhání by měli lidé začít uvaţovat nad tělesnými tresty, jako legitimní prostředky výchovy. Dále naznačuje, ţe tělesné tresty jsou na školách stále pouţívány, avšak nesprávně (tajně, ve vzteku a se zbytečným špatným svědomím učitele). Pedagog, který se bojí pouţít násilí vůči ţákovi, je potom frustrovaný a ţákovi ublíţí daleko více slovně, psychicky a bude se jim nepřiměřeně krutě posmívat. Říčan však úplně netvrdí, ţe ochrana dětí prostřednictvím zákazu tělesných trestů je špatná, říká o ní, ţe je nadměrná. Tělesné tresty tedy dle Říčana zakázané nejsou a své tvrzení opírá o argumenty právníka JUDr. Sováka. Ten tvrdí ţe musíme přihlíţet ke dvěma paragrafům, které se týkají tělesných trestů. Prvním je paragraf o zákazu týrání svěřené osoby, který se vztahuje jak na rodiče, tak na učitele. Aby však došlo

ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Portál, 1995, 95 s, str. 67 6868

64

k týrání je nutno pouţít velkou intenzitu trestání, aţ brutalitu, která je s to dítěti ublíţit na těle či psychice. Běţné tělesné tresty ve škole se s touto brutalitou nemůţou měřit, a proto by například plácnutí ţáka nemělo být vykládáno jako týrání. Druhým případem je paragraf o ublíţení na zdraví, coţ se však dle Sováka špatně dokazuje, protoţe dítě můţe například tvrdit, ţe má po úderu do hlavy (třeba po pohlavku) závratě a hlava ho stále bolí. V atmosféře nenávisti tělesných trestů se dle Říčana můţe stát, ţe učitel, který ţáka tělesně potrestal, bude potrestán na základě školského zákona, který jde vyloţit vskutku všelijak. Upozorňuje, ţe tento jeho přednesený názor rozhodně nemá být doporučení, aby se najednou tělesné tresty začaly zase pouţívat. Autor této práce s myšlenkami Pavla Říčana nemůţe souhlasit, jelikoţ se domnívá, ţe tělesné tresty ve školách jsou opravdu zrušené, a to uţ od roku asi 1870. Fakta prezentovaná v knize jako názory, JUDr. Sováka jsou sice pravdivá, nicméně značně krátkozraká. V souladu s tělesnými tresty nemůţeme jen pracovat se dvěma paragrafy (zákaz týrání svěřené osoby a ublíţení na zdraví) a přitom opominout mezinárodní smlouvy, školský zákon a historickou podmíněnost. Ano, autor souhlasí i s tvrzení, ţe tělesné tresty výslovně v zákoně zakázány nejsou, avšak školský zákon odkazuje na vyhlášku ministerstva školství, která stanoví druhy kázeňských opatření. V§ 17 předpisu č. 48/2005 Sb.vyhláška o základním vzdělávání a některých náleţitostech plnění povinné školní docházky jsou uvedeny moţné tresty ve školách: „§17 (3) Při porušení povinností stanovených školním řádem lze podle závaţnosti tohoto porušení ţákovi uloţit:a) napomenutí třídního učitele, b) důtku třídního učitele, c) důtku ředitele školy.“ Uţ ze samotné vyhlášky dle logického a jazykového výkladu lze dojít k jedinému závěru. Tyto tresty jsou jediné moţné, které lze pouţít. Kdyby měl zákonodárce v úmyslu nechat jiné tresty na vůli školy, nekončil by tento výčet tečkou ale třeba například slovy „a jiné, a podobně, a další“. Autor má tedy za to, ţe tento výčet je úplný a konečný. Tento názor zároveň můţe opřít o historickou podmíněnost, kdy v několika školských řádech v minulosti bylo výslovně uvedeno, ţe tělesné tresty jsou zapovězené (viz kapitoly o základní a střední 65

škole). Tedy to, ţe se v nynějším školním řádu přímo nezakazují, neznamená, ţe by byly tělesné tresty opět moţné, ale ţe je to uţ po téměř 150 letech obecně uznávaná zvyklost. Dále v Úmluvě OSN o právech dítěte, ve článku 19, je uvedeno: „1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna potřebná zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, uráţením nebo zneuţíváním, včetně sexuálního zneuţívání, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením, trýzněním nebo vykořisťováním během doby, kdy jsou v péči jednoho nebo obou rodičů, zákonných zástupců nebo jakýchkoli osob starajících se o dítě69.“ Tedy jakkoliv tělesně trestat dítě ve školách je zakázáno i dle této mezinárodní smlouvy, která je pro Českou republiku závazná. Tělesné trestání dítěte rodičem u nás zakázáno není, oproti třeba jiným státům. Nicméně dle autora se tento článek na trestání rodičem nevztahuje, jelikoţ článek 5 říká následující: „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat odpovědnost, práva a povinnosti rodičů nebo, v odpovídajících případech a v souladu s místními obyčeji, členů širší rodiny nebo obce, zákonných zástupců nebo jiných osob právně odpovědných za dítě, které směřují k zabezpečení jeho orientace a usměrňování při výkonu práv podle úmluvy v souladu s jeho rozvíjejícími se schopnostmi.70“ V souladu s obyčeji České republiky nejsou tělesné tresty v rodinách zakázány, tudíţ to bude tato úmluva respektovat. Ačkoliv mají učitelé právní odpovědnost za jím svěřené dítě, tento článek se na ně nevztahuje právě kvůli obyčejům a tradici, kdy tělesné tresty ve školách byly zakazovány po dlouhou dobu. Jakkoliv je tedy názor Pavla Říčana zajímavý a autor této práce si ho rád přečetl, nemůţe s jeho názory souhlasit z důvodů výše uvedených.

Úmluva OSN o právech dítěte (cit. 28.3.2016), dostupné na http://www.osn.cz/wpcontent/uploads/2015/03/umluva-o-pravech-ditete.pdf 70 Úmluva OSN o právech dítěte (cit. 28.3.2016), dostupné na http://www.osn.cz/wpcontent/uploads/2015/03/umluva-o-pravech-ditete.pdf 69

66

ZÁVĚR Hlavním cílem této práce bylo zachytit právní úpravu kázeňských trestů na školách středních a základních. Z kapitoly o školách středních a základních můţeme dojít k závěru, ţe v období 19. a 20. století prošli kázeňské tresty mnohými proměnami. V rámci shrnutí se zde autor pokusí uvést několik důleţitých bodů těchto změn. Úplný začátek práce je datován do roku 1774, kdy byl vydán Methoden Buch od Jana Ignáce Felbigera, který tuto knihu zpracoval na ţádost Marie Terezie. Ačkoliv se v mnoha publikacích můţeme dočíst, ţe doba Marie Terezie je vnímána jako počátek moderního školství, u kázeňských trestů tomu tak není. Byly přípustné tělesné tresty, posazovalo se do lavice hanby, případně se s trestem čekalo na konec vyučování a úmyslně se tak prodluţoval ţákův strach z potrestání. Tyto a ještě horší praktiky byly však v době 18. století naprosto běţné. Felbiger přece jenom přinesl zmírnění a modernizaci v trestání ţáků. Apeloval na učitele, ţe trestat se má aţ v krajních případech, zakázal údery do hlavy nebo jakékoliv, které by mohly ţáka zranit (dovolena je pouze metla a pruţné rákosky). Zakázal také zesměšňování ţáka, například nasazením oslích uší nebo posměšků. Další významný zlom přinesl rok 1870, kdy byly na základních školách zakázány tělesné tresty, na školách středních museli na zákaz čekat do roku 1873. Na středních školách tedy sice nebylo moţné trestat ţáka tělesně, ale byl pořád v platnosti další druh trestu, který z pohledu dnešní doby můţeme vnímat jako velice přísný. Tímto byl karcer (vězení), který fungoval tak, ţe ţák byl po vyučování zavřen sám do místnosti, a to aţ na 8 hodin. Aby jen ve „vězení“ neseděl, dostal od učitele úkol, který musel po skončení trestu donést vyřešený. Další tresty byly např. ponechání po škole, napomenutí, důtka a na středních školách aţ vyloučení. Pokud se ţák dopustil opravdu hrubého přestupku nebo byl opravdu nenapravitelný, mohl být vyloučen dokonce ze všech škol v monarchii. Autor v této práci došel k závěru, ţe kázeňské tresty dokončily svůj vývoj uţ v roce 1936, jelikoţ uţ se příliš neliší od těch současných. V této době je moţné ţáka potrestat napomenutím, důtkami či vyloučením.

67

Dalším cílem práce bylo vytvořit seznam a rešerši všech historických právních pramenů týkajících se kázeňských trestů. Tento úkol nebyl lehký, jelikoţ ţádná publikace seznam takovýchto pramenů neobsahuje. Autor proto čerpal přímo z jednotlivých původních pramenů, které jsou v jednotlivých kapitolách uváděny chronologicky, proto se můţe mít za to, ţe i tento cíl práce byl naplněn. Posledním cílem, bylo poukazovat na jednotlivé kázeňské tresty a jejich druhy, tyto byly vţdy uváděny u příslušného pramene, ze kterého bylo čerpáno. Dále autor navštívil Státní okresní archiv města Jičín, aby vyhledal materiály o Lepařově gymnáziu Jičín. Tyto materiály jsou zpracovány v samostatné kapitole a mohou slouţit jako praktický příklad toho, jak se na středních školách té doby trestalo. Autor se v této kapitole zaměřil na počátek 20. století, asi kolem roku 1907, tedy se uţ nelze setkat s tělesnými tresty. Nicméně tato kapitola prokázala, ţe tresty jako karcer nebo vylučování i z okolních škol se opravdu uţívalo. Zároveň můţe slouţit kapitola o Lepařově gymnáziu i k tomu, aby čtenář získal povědomí nejenom o trestech, ale i za jaké přestupky se udělovaly. Můţe si udělat obrázek o tom, ţe studium na gymnáziu v počátcích 20. století nebylo vůbec snadné a mnoho trestů bylo udělováno, bráno z dnešního pohledu, za banality a pro studenty nebylo vůbec jednoduché si udrţet výbornou známku z chování. Ačkoliv je tato práce v podstatě jen historický náhled, můţe mít rozhodně i význam v dnešní době. Po několika případech, kdy ţáci se nevhodně chovali k učiteli, se čím dál víc ozývá volání po obnovení tělesných trestů, dokonce se najdou i tací, kteří na základě jednoho školského zákona tvrdí, ţe tělesné tresty vůbec zrušeny nebyly, a to proto, ţe nynější školní řád neobsahuje zákaz tělesného trestu. Pokud se však člověk podívá chronologicky i na historické školní řády, musí dojít k závěru, ţe tělesné tresty jsou nepřípustné, k čemuţ můţe poslouţit právě tato práce. Autor při psaní své práce zjistil, ţe i tak okrajová věc, jako kázeňské tresty ve školství jsou, odráţela politickou dobu, ve které vznikaly. Například jak za rakouské monarchie, tak za období Československé socialistické republiky, se ţákům pod přísným trestem zakazovalo se projevovat jakkoliv politicky (nesměli se účastnit demonstrací, ani nosit odznaky nebo třeba zakládat spolky). I v tomto

68

můţe mít práce svůj význam, a to proto, aby si dnešní studenti uvědomili, jakou mají aţ netušenou svobodu.

69

ZDROJE Literatura 1. UHER, Jan. Problém kázně. Praha. Dědictví Komenského, 1924, 218 s., str. 42 2. ČAPEK, R. Odměny a tresty ve školní praxi. 2. vyd. Praha: Grada publishing a.s, 2014, 186 s., str. 16, ISBN 978-80-247-4639-5 3. BENDL S. Školníkázeň, metody a strategie, Praha: ISV nakladatelství, 2001,268 s. , str. 33, ISBN 80-85866-80-3 4. BOSÁKOVÁ D., BOSÁK F. Základní předpoklady kázně v socialistické škole (výtah z pedagogickéhočtení Teorie kázně v socialistické škole). ČeskéBudějovice :Krajský pedagogický ústav, 1980, 23 s., str. 8 5. KOMENSKÝ, J.A. Velká didaktika. vyd. 3, Brno: Komenium 1948, str. 35 6. JŮVA, V a VESELÁ, Z. Dějiny výchovy, školy a pedagogiky, Praha: státní pedagogické nakladatelství, 1988, 207 s. , str. 59 7. ŠTVERÁK, V. Felbiger a Kindermann-reformátoři lidového školství, 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, 214 s. , str. 33, ISBN 8. STRNAD, E. Didaktika školy národní v 19. století, Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975, 253 s. , str. 35 9. KŘIVÁNEK, J. Školní a vyučovací řád, 1. vyd. Brno: Melantrich a.s., 1937, 262 s. 10. WOTKE, Karl. Das Oesterreichische Gymnasium im Zeitalter Maria Theresias. Berlin: A. Hofmann & Comp., 1905, 11. Sammlung der Verordnungen und Vorschriften über die Verfassung und Einrichtung der Gymnasien. Wien: Im Verlagsgewölbe des k. k. Schulbücher-Verschleißes bei St Anna in der Johannis-Gasse, 1808 12. Disciplinární řád středních škol Moravských, 2. nezměněné vydání. Třebíč na Moravě: Nakl. Jindřich Lorenz, 1916 , 35 s. 13. Řád disciplinární středních škol českých, schválený výnosem c.k ministeria kultu a vyučování, 1. vyd. Praha: Císařský královský školní knihosklad, 1874, 49 s. 14. MARENZELLER, E. ed. Normalien für die Gymnasien und Realschulen in Österreich: in zwei Theilen. 1. Theil, 1. Band, Gymnasien/ Organisation-Entwurf und Normalien didaktisch-pädagogischen Inhalts. Wien: k.k. Schulbücher-Verlag, 1884. lxxxv, 831 s. 15. ŠETELÍK, A, ed. Sbírka normalií, platných pro české školy střední. V Praze: Ústř. spolek čes. professorů, 1902. 948, XLVI s. 16. ŠETELÍK, A, Podrobný index ke sbírce normalií, platných pro české školy střední. V Praze: Ústř. spolek čes. professorů, 1907. 223 s.

70

17. CHLUMSKÝ, M. Obnovení gymnázia a jeho rozvoj v 19. století, in: Jičínské gymnázium 1624–1999 ,Almanach k 375.výročí zaloţení, Jičín 1999, s. 30 18. PRAVDA, F. Vzpomínky Františka Pravdy na gymnaziální studia v Jindřichově Hradci. 1. vyd. Jindřichův Hradec: Nakladatelství EPIKA, 2013, 53 s, ISBN 978-80-87435-38-0 19. STRAŠÍKOVÁ, B. Kantorské paměti. Praha: Husitská teleologická fakulta UK, 2005, 62 s. ISBN 80-246-1003-5 20. ŘÍČAN, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Portál, 1995, 95 s Právní předpisy 1. Zákon, jímţto se uvádějí pravidla vyučování ve školách obecných. 1869. In: Říšská sbírka zákonů [online virtuální knihovna právních předpisů]. [cit.28. 3. 2016]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/praf/ps09/dlibrary/web/rs.html 2. Nařízení, vydané od ministra záleţitostí duchovních a vyučování, jímţto se vydává řád školní a vyučovací pro obyčejné školy obecné.(tamtéţ) (1870) 3. Nařízení, vydané od ministra záleţitostí duchovních a vyučování, jímţto se vydává definitivní řád školní a vyučovací pro obyčejné školy obecné a měšťanské.(tamtéţ) (1905) 4. zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon) 5. vyhláška ministerstva školství České socialistické republiky č. 123/1984 Sb., o základní škole. 6. Hofdekret vom 10. August und Patent Wien vom 10. September 1776. Theresianisches Gesetzbuch, 7. Band, Nro. 1820, s. 541-549. 7. Dritte hauptabtheilung vom 24. September 1781. Theresianisches Gesetzbuch, 1. Band, Nro. 1781, 8. Entwurf der Organisation der Gymnasien und Realschulen in Oesterreich. Wien: Ministerium des Cultus und Unterrichts, 1849 9. Nařízení č. 105/1870, vydané od ministra záleţitostí duchovních a vyučování, jímţto se vydává řád školní a vyučovací pro obyčejné školy obecné. 10. Školský řád pro střední školy v Protektorátu Čechy a Morava. 1. vyd. Praha: Školní nakladatelství. 2. nezměněné vydání, 1939, 14 s. 11. zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě jednotného školství (školský zákon). 12. zákon č. 31/1953 Sb., o školské soustavě a vzdělávání učitelů (školský zákon). 13. zákon č. 186/1960 Sb., o soustavě výchovy a vzdělávání (školský zákon). 14. zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních. 15. vyhláška m. školství ČSR č. 124/1984 Sb., o středních školách. 16. vyhláška m. školství ČR č. 354/1991 Sb., o středních školách. 17. zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

71

Internetové zdroje 1. Doporučení ministerstva školství, jak vydávat školní řády, dostupné na http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyssi-odborne-vzdelavani/pomucka-pro-rediteleskol-pri-tvorbe-skolniho-radu

2. Lepařovo gymnázium Jičín- historické osobnosti, dostupné na http://www.gymjc.cz/o-skole/osobnosti/frantisek-lepar

3. Oficiální stránky školy Summerhill, dostupné na http://www.summerhillschool.co.uk

4. Úmluva OSN o právech dítěte (cit. 28.3.2016), dostupné na http://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/03/umluva-o-pravechditete.pdf Archivní materiály 1. SOkA Jičín, fond Lepařovo gymnasium Jičín, inv.č. 991 , školní řád školy z roku 1944 2. SOkA Jičín, fond Lepařovo gymnázium Jičín, kniha č. 667 3. SOkA Jičín, fond Lepařovo gymnázium Jičín, kniha č. 665

72