ŽIDÉ NA JIČÍNSKU VE 2. POLOVINĚ 19. A V 1. POLOVINĚ 20. STOLETÍ

ŽIDÉ NA JIČÍNSKU VE 2. POLOVINĚ 19. A V 1. POLOVINĚ 20. STOLETÍ

Obsah Úvod ............................................................................................................................................ 10 1. Historie jičínské židovské komunity do roku 1850 ................................................................. 13 1.1 Od prvních zmínek až do počátku 17. století .................................................................... 13 1.2 Albrecht z Valdštejna a příchod Baševiho ........................................................................ 14 1.3 Od Rudolfa z Tiefenbachu do konce 17. století ................................................................ 15 1. 4 Jičínští židé od roku 1700 do roku 1850 .......................................................................... 17 2. Vývoj jičínské židovské komunity v letech 1850-1943 .......................................................... 20 2.1 Vývoj demografické struktury jičínské židovské obce v letech 1860 - 1921.................... 20 2.2 Školství.............................................................................................................................. 26 2.3 Pohřební bratrstvo Chevra Kadiša..................................................................................... 28 2.4 Správní záležitosti obce..................................................................................................... 30 2.5 Finanční záležitosti obce ................................................................................................... 31 2.6 Antisemitismus závěru 19. století ..................................................................................... 31 2.6 Za první světové války ...................................................................................................... 33 2.7 Antisemitismus 20. století a deportace .............................................................................. 33 3. Významné židovské osobnosti spjaté s Jičínem ...................................................................... 36 3. 1 Významné židovské rodiny .............................................................................................. 36 3. 2 Další významné osobnosti spjaté s jičínskou židovskou obcí .......................................... 46 Závěr ........................................................................................................................................... 57 Seznam pramenů a literatury ....................................................................................................... 60 Seznam příloh: ............................................................................................................................ 64

5

Seznam grafů 

Graf č.1 znázorňuje demografickou strukturu jičínského židovského obyvatelstva v roce 1860.



Graf č.2 znázorňuje demografickou strukturu jičínského židovského obyvatelstva v roce 1890.



Graf č.3 znázorňuje demografickou strukturu jičínského židovského obyvatelstva v roce 1921.

6

Poděkování Ráda bych poděkovala paní Ph.Dr. Markétě Lhotové za její vstřícný přístup a cenné rady, které mi poskytla při psaní této práce. Dále bych chtěla poděkovat panu Ing. Janu Kindermannovi a paní Ph.Dr. Evě Bílkové za pomoc se sháněním některých materiálů potřebných k vypracování této práce. Děkuji také svým blízkým za jejich podporu.

7

Anotace Tato bakalářská práce zpracovává historii židovské komunity v Jičíně v období od poloviny 19. století do jejího zániku v roce 1943. Hlavní pozornost je věnována vývoji komunity na přelomu století a v době první republiky. Práce sleduje život obce a věnuje se také změnám v její demografické struktuře. Zaměřuje se i na významné židovské osobnosti spjaté s jičínskou židovskou obcí. Při práci byly použity mimo jiné i záznamy z archivního fondu této obce, které jsou uložené v Židovském muzeu v Praze.

Klíčová slova: židé, Jičín, historie, druhá polovina 19. století, první republika, demografická struktura, významné osobnosti

8

Summary The thesis is describing the history of the Jewish community in Jičín since the second half of the nineteenth century to its destruction in 1943. The main focus is on the development of the community at the turn of the twentieth century and at the era of so called the First Republic. The thesis is following the life of the community and it describes also the changes in its demographic structure. It is also focused on the important personalities connected to the Jewish community in Jičín. Archival records from the Jewish museum in Prague were used during writing the thesis.

Key words: Jews, Jičín, history, the second half of the nineteenth century, the First Republic, demographic structure, important personalities

9

Úvod Židé patřili k obyvatelům města Jičín po dlouhá staletí. Většinovou křesťanskou společností nebyli vždy přijímáni bez problémů. Zpočátku se odlišovali nejen svou vírou, ale i myšlením, vzhledem, zvyky, tradicemi a svátky.

Tato odlišnost byla

trestána řadou perzekucí, které jejich postavení ještě zhoršovaly. Židé měli málo existenčních jistot a často byli závislí na dobré vůli vrchnosti. Nehledě na to vše se však většinou dokázali stát úspěšnými obchodníky a zabezpečili si dobré majetkové postavení. Dosáhli toho, že je lidé začali uznávat. Jejich situace se výrazně zlepšila v druhé polovině 19. století, kdy byla zrušena diskriminační opatření. Začala doba lepšího porozumění mezi židy a ostatním obyvatelstvem, která byla ve znamení větší asimilace. Jičínským židům už nic nebránilo v rozvoji a řada z nich dosáhla velmi vysokých pozic ve státní správě i v obchodní sféře. Když se na počátku 20. století definitivně vzdali užívání německého jazyka, zmizela poslední velká překážka bránící jejich přijetí většinovou společností. Nebo se tomu tak alespoň na nějakou dobu zdálo. Po velmi úspěšném období, které jičínští židé zažívali v období první republiky, přišla z nacistického Německa doposud nejsilnější vlna novodobého antisemitismu. Té už jičínská židovská obec nemohla čelit a znamenala její zánik. Židé byli z prostředí Jičína násilně vytrženi, a tudíž si zaslouží připomenutí své existence. To je také jedním z cílů této práce. Práce je rozdělena do třech hlavních částí. První část slouží jako úvod do dané problematiky a poskytuje přehled historie židovské komunity v kontextu vývoje města Jičína. Primárním cílem práce je zmapování vývoje jičínské židovské obce v letech 1850 - 1943. To je podle mě důležité z toho důvodu, že práce, která by se věnovala vývoji židovské obce v tomto konkrétním období, doposud chybí. Popis tohoto období se nachází v druhé části práce a začíná kapitolou analyzující vývoj demografické struktury jičínské židovské obce mezi lety 1860 a 1921. Pro tuto analýzu byla použita sčítání z let 1860, 1890 a 1921. Pozornost je věnována zejména škále povolání, kterým se židé v jednotlivých obdobích věnovali. V druhé části práce je popisován také vývoj jičínského židovského školství, správní a finanční záležitosti obce, pohřební bratrstvo, postavení jičínských židů za první světové války a antisemitismus.

10

Dalším cílem práce je podat ucelený přehled nejdůležitějších osobností spjatých s jičínskou židovskou komunitou. Těm se věnuje třetí část práce. Jičínská židovská obec byla relativně malá a je zajímavé, kolik významných osobností je s ní spojeno. V této souvislosti bych také chtěla zjistit, jak velkým přínosem byla židovská komunita pro celé město. Literatury věnované Jičínské židovské obci bylo napsáno poměrně dost. Problémem je však to, že téměř všichni autoři končí 18. stoletím. Pan Mencl ve své knize dává důraz na dobu Albrechta z Valdštejna a zabývá se popisem židovských domů. Částečně se věnuje také 18. století a stavbě synagogy, která proběhla na jeho konci.1 Pan Jirčák podává ve svých dílech velmi podrobný popis vývoje komunity v 18. století

2

a několika odstavci se zmiňuje i o první polovině 19. století. 3 Velice

přínosná je práce prof. Martínka, která podává velmi dobrý popis vývoje jičínské židovské obce od jejího vzniku do konce 19. století. Práce věnuje několik vět i období 1848 - 1933. 4 Při psaní práce jsem používala poměrně rozsáhlý fond „Židovská náboženská obec Jičín” uložený v Židovském muzeu v Praze. Fond obsahuje archiválie z let 1785 až 1940. Často jsem využívala zasedací protokoly, pamětní knihu a spisy o sloučení obcí. K analýze finanční situace celé obce i jejích jednotlivých členů byly velmi užitečné pokladní knihy, knihy sedadel a výpisy z náboženské daně. Při psaní o židovské škole mi pomohly třídní knihy a matrika školy. K popisu pohřebního bratrstva jsem použila zejména zápisy o schůzích. Velké množství informací jsem získala i ve Státním okresním archivu v Jičíně. Přínosné byly především kroniky z města z let 1930 - 1943. Využila jsem také čelední knihy, seznamy domovských listů a nařízení o židovských školách. Materiály ze svých soukromých archivů mi poskytl pan Ing. Jan Kindermann z obecně prospěšné společnosti Baševi a paní doktorka Eva Bílková.

1

MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940. JIRČÁK Josef: Příspěvky k dějinám jičínských židů ve století sedmnáctém a osmnáctém, in: Ročenka Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice, roč. 5, 1933, s. 138. 3 JIRČÁK Josef: Příspěvky k dějinám jičínských židů ve století osmnáctém a devatenáctém, in: Ročenka Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice, roč. ž, 1934, s. 432. 4 MARTÍNEK Antonín: Jičín, in: GOLD, Hugo: Židé a židovské obce v Čechách v minulosti a přítomnosti, Praha a Brno, Židovské nakladatelství 1934, s. 202. 2

11

Doufám, že práce podá obraz vývoje jičínské židovské komunity a přispěje k pochopení pozitivního vlivu, který měla židovská obec na dění v Jičíně v druhé polovině 19. a v první polovině 20. století.

12

1. Historie jičínské židovské komunity do roku 1850 1.1 Od prvních zmínek až do počátku 17. století Město Jičín bylo založeno na území bývalého královského statku mezi roky 1297 a 1304. 5 Zanedlouho po založení města se setkáváme s první zmínkou o Židovské ulici, která zřejmě existovala nejpozději od roku 1362 v dnešní ulici Smiřických.6 Židé měli právo zde zakupovat nebo stavět domy, ale zároveň byli omezeni nařízením o dočasném pobytu, takže mohli být kdykoli vypovězeni. Za svou právní ochranu poskytovanou od vrchnosti museli draze platit. Židé se v této době věnovali především obchodu, vetešnictví a peněžnictví, přičemž na rozdíl od křesťanů mohli vyžadovat vysoké úroky. Ty měly alespoň částečně pokrýt náklady spojené s placením poplatků za jejich ochranu. Dochovaly se záznamy o tom, že již v této době židé uzavírali smlouvy a poskytovali půjčky. Situace židů v českých zemích byla v těchto dobách velmi nejistá. Bývali obviňováni z řady zločinů, mezi které patřilo šíření moru, otravování studen a ovzduší nebo hanobení hostie. Vrchnost je v Jičíně sice tolerovala, ale nemohli vlastnit půdu a byla jim zapovězena většina řemesel.

7

Samosprávu židovské komunity tehdy

vykonával židovský starší, od roku 1389 uváděný jako tzv. magister Iudaeorum. Jedním z těchto starších byl pravděpodobně žid Biskupec, který vlastnil dům v tehdejší Židovské ulici. 8 V 15. století se jičínští židé nesoustřeďovali na jednom určitém místě, ale byli rozptýlení po celém městě. V letech 1458 – 1462 se jeden dům na předměstí nazýval výslovně dům Židovský (domusIudaeorum). Později v něm bydlel žid Šimon s ženou, ale v roce 1481 se ho vzdal ve prospěch křesťana Jana Mydláře. Mezi další židy, kteří tehdy Jičín obývali, patřil žid Abraham, který v roce 1479 zakoupil dům u Holínské

5

FRANCEK, Jindřich: Dějiny Jičína, 1. vyd., Praha, Rybka 2010, ISBN 978-80-87067-81-9. KUČA, Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 2. díl, Praha, Libri, 1997. ISBN 8085983-14-1, s. 650. 7 PĚKNÝ, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě, 2. vyd., Praha, Sefer 2001, s. 30 – 32. 8 MARTÍNEK Antonín: Jičín, in: GOLD, Hugo: Židé a židovské obce v Čechách v minulosti a přítomnosti, Praha a Brno, Židovské nakladatelství 1934, s. 199. 6

13

brány, žid Israel, který v roce 1477 převzal domy poblíž Fortny a Holínské brány nebo žid David, který od roku 1523 žil v nynější Palackého ulici.9 V 16. století bylo židům dovoleno provozovat nejrůznější řemesla. Je doloženo, že jičínský žid Jelen, který bydlel od roku 1529 do 1542 v dnešní ulici Palackého, se živil jako mečíř. 10 Na počátku 16. století se také začalo vytvářet židovské ghetto v místě dnešní Židovské ulice.11 Situace židů v Čechách se začala zhoršovat, když byli v září roku 1541 obviněni ze spolupráce s Tureckem, a také z toho, že zakládají v Čechách požáry. Bezprostředním podnětem k jejich vypovězení byl požár v Praze, který v červnu 1541 zničil velkou část Hradčan a Malé Strany. Několik židů bylo zajato a mučením přinuceno doznat se k tomu, že na založení požáru najali chudé pastýře.12 V Jičíně po tomto prvním velkém vyhnání židů zůstala pouze jedna židovská rodina, která se navíc musela nechat pokřtít. V roce 1545 bylo židům povoleno vrátit se zpět do Čech. V roce 1549 se židé opět vrátili i do Jičína. Jednalo se konkrétně o žida Šťastného. V roce 1556 se v Jičíně setkáváme se zajímavou událostí. Žid Jakub, povoláním kramář, byl obviněn z toho, že jisté Kateřině ukradl její „paučníky“, tedy šátky nebo závoje. Když si je odložila, přikryl je prý svým kabátem a nenápadně s nimi zmizel. Případ se dostal až před městský soud, který rozhodl, že Jakub musí zcizené „paučníky“ ženě zaplatit. Pražští zastupitelé však považovali tento rozsudek za příliš mírný a požadovali, aby Jakub strávil 6 dní v žaláři a také, aby zaplatil veškeré soudní výlohy.13

1.2 Albrecht z Valdštejna a příchod Baševiho Albrecht Eusebius z Valdštejna získal město Jičín v roce 1623 poté, co bylo zkonfiskováno rodu Smiřických. Jeho vláda znamenala pro celou oblast značný rozkvět.

9

MARTÍNEK Antonín: Jičín, in: GOLD, Hugo: Židé a židovské obce v Čechách v minulosti a přítomnosti, Praha a Brno, Židovské nakladatelství 1934, s. 199. 10 MARTÍNEK Antonín: Jičín, in: GOLD, Hugo: Židé a židovské obce v Čechách v minulosti a přítomnosti, Praha a Brno, Židovské nakladatelství 1934, s. 199. 11 PAŘÍK, Arno, Výkladové tabule v jičínské synagoze, 2. 9. 2013. 12 PĚKNÝ, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě, 2. vyd., Praha, Sefer 2001, s. 65. 13 MARTÍNEK Antonín: Jičín, in: GOLD, Hugo: Židé a židovské obce v Čechách v minulosti a přítomnosti, Praha a Brno, Židovské nakladatelství 1934, s. 200.

14

Regionu se v té době přezdívalo „Terra felix“, tedy šťastná země, která měla vlastní soudní a správní orgány, mincovnu i právní systém.14 Místní židovská obec za Valdštejnovy vlády prožívala velmi úspěšné období. Zasloužil se o to vlivný finančník Jakob Baševi z Treuenburgu.15 V roce 1632 přišel do Jičína jako Valdštějnův spolupracovník a chráněnec a stal se primasem jičínské židovské obce. Díky svému vysokému postavení zajistil místním židům řadu privilegií, která však byla zrušena hned po smrti Valdštějna v roce 1634. Mencl ve své historické topografii píše, že „zatímco tito tzv. dvorní židé ,prováděli rozsáhlé obchody s cizinou,…provozovali ostatní jičínští židé handle drobné, většinou vetešnické, a proto se někteří jmenují šejdíři špatní, půjčují a soudí se dostatečně“. Židé byli v této době obviňováni z provozování nepoctivých obchodů, kterými prý působili značnou škodu ostatním občanům města a také z toho, že nesvětí křesťanské svátky a neděle. Dá se předpokládat, že velká část těchto stížností byla motivovaná závistí, protože židům se v obchodování dobře dařilo.16

1.3 Od Rudolfa z Tiefenbachu do konce 17. století V roce 1635 získal Jičín Rudolf z Tiefenbachu. Ve městě panovalo jisté napětí mezi židovským a křesťanským obyvatelstvem, které v roce 1646 vyvrcholilo nařízením zakazujícím židům a křesťanům bydlet pod jednou střechou. Krištof Vágner byl nucen od sebe vypovědět žida Marka a žádní židé nesměli o nedělích a křesťanských svátcích vycházet na náměstí nebo do ostatních městských ulic.17 Po letech útlaku a „nepřátelského plundrování“ 18 za třicetileté války si židé u jičínské vrchnosti chtěli vyprosit ochranný list, který by přesně určoval jejich práva a povinnosti a zamezil tak neustálým konfliktům s městem. Tento dekret byl skutečně vydán 20. července 1651 na zámku v Jičíně. Rudolf z Tiefenbachu v něm židům

14

FRANCEK, Jindřich. Dějiny Jičína. Vyd. 1. V Praze: Rybka, 2010, s. 128. Osobnost Jakoba Baševiho je více rozebrána v třetí části práce, věnované významným osobnostem židovského původu, které jsou spjaté s Jičínem. 16 JIRČÁK Josef: Příspěvky k dějinám jičínských židů ve století sedmnáctém a osmnáctém, in: Ročenka Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice, roč. 5, 1933, s. 137. 17 MARTÍNEK Antonín: Jičín, in: GOLD, Hugo: Židé a židovské obce v Čechách v minulosti a přítomnosti, Praha a Brno, Židovské nakladatelství 1934, s. 200. 18 MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940, s. 194. 15

15

uděloval privilegia shrnutá do devíti článků.19 Dekret například jmenovitě určoval, kteří židé mohli v Jičíně žít, dovoloval zřízení židovského hřbitova a vymezoval, jakým obchodům se mohli věnovat. Bylo také ustanoveno, že židé nespadají pod pravomoc městského magistrátu, ale pod panského hejtmana. Ten měl rozsuzovat spory mezi židy a křesťany a měl dbát na to, aby židům nebylo ublíženo.20 Židé tato privilegia přijali s nadšením, na rozdíl od ostatních obyvatel, kteří se cítili novým postavením židů ohroženi a snažili se, aby byl tento ochranný list odvolán, nebo alespoň změněn ve prospěch křesťanů. Veškeré židovsko - křesťanské spory se začaly protahovat, protože židé využívali právo odvolat se přímo k panskému hejtmanovi, který musel židy chránit. To způsobilo další nenávist ze strany křesťanského obyvatelstva.21 V roce 1681 vypukl v Jičíně požár, při kterém vyhořelo téměř celé město. Požár vznikl u žida zlatníka, nedaleko starého vězení (v dnešní Palackého ulici). Při hašení požáru židé hodně pomáhali, avšak velká část jejich domů byla zničena.22 V roce 1690 byl konečně vyřešen téměř desetiletý spor židů s městem o ubytování vojska. Přímo v židovských domech vojáci být ubytovaní nemohli, protože se neslušelo, aby křesťan bydlel pod jednou střechou se židem. Obě strany uzavřely dohodu, podle které měli židé přispívat na platy i ubytování vojákům. Pro křesťany však bylo potupné, že museli pro peníze chodit do židovských domů, a tak bylo židům nařízeno, aby kontribuci vybírali sami a odevzdávali ji kontribučnímu písaři.23 Dochovaly se i záznamy o nepřízni jičínských obyvatel vůči židům. Jistý žid Lazar si chtěl v roce 1697 v Jičíně postavit dům. Obyvatelé Jičína byli proti tomu, a dokonce žádali, aby byl Lazarovi zakázán vstup do města. Dům si mohl postavit až po zásahu vrchnosti.24 Další příklad konfliktů mezi židy a ostatními obyvateli města se odehrál v roce 1698. Jomet, syn zlatníka, strhnul nemocniční almužnici a odhodil ji na zem. To se neobešlo bez všeobecného pobouření a následovalo vyšetřování, během 19

Podrobný obsah všech devíti článků se nachází v příloze na konci této práce JIRČÁK Josef: Příspěvky k dějinám jičínských židů ve století sedmnáctém a osmnáctém, in: Ročenka Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice, roč. 5, 1933, s. 138. 21 JIRČÁK Josef: Příspěvky k dějinám jičínských židů ve století sedmnáctém a osmnáctém, in: Ročenka Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice, roč. 5, 1933, s. 138. 22 tamtéž 23 JIRČÁK Josef: Příspěvky k dějinám jičínských židů ve století sedmnáctém a osmnáctém, in: Ročenka Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice, roč. 5, 1933, s. 141. 24 tamtéž 20

16

kterého byli židé obviňováni dokonce z toho, že chtěli podplácet svědky. Celý případ se nakonec vyřešil tím, že zlatník Goldschmied zaplatil za svého syna 2 groše ve prospěch kostela Panny Marie.25 V roce 1699 vznikl další spor, tentokrát mezi židy a vrchností, o placení daní a poplatku za ochranu, tzv. Schutzgeld. Hejtman dostal od vrchnosti rozkaz, aby do úřední kanceláře zavolal zástupce židů a dojednal s nimi podmínky placení kontribucí. Celá věc byla rozřešena následovně: 1) Všichni židé z každého získaného zlatého odevzdají 3 krejcary do společné pokladny. Ten, kdo toto nařízení neuposlechne, bude potrestán desetinásobnou pokutou nebo vyhnán z města. Peníze z pokladny budou použity na zaplacení kontribucí. 2) Došlo k rozvržení kontribucí. Neuposlechnutí bude potrestáno pokutou 20 tolarů. 3) Kdyby někdo chtěl tato usnesení porušit nebo se o nich s ostatními hádat, bude uvězněn a propuštěn teprve, až složí pokutu ve výši 50 tolarů. Všichni se také zavázali, že se budou snažit udržet dobré vztahy s okolím. Panský hejtman si později stěžoval vrchnosti na chování Lazara Kolina, který se prý choval nanejvýš lstivě a zlomyslně a každé hejtmanovo slovo překroutil. Přestal s tím teprve potom, co mu hejtman pohrozil vězením.26

1. 4 Jičínští židé od roku 1700 do roku 1850 Během 18. století se židům dařilo v podnikání a obchodování. Za všechny mluví příklad Šalamouna Josla. Vrchnost 23. září 1704 vydala dekrety, podle kterých mu mají být prodány ryby na panstvích v Jičíně, Vysokém Veselí, Smiřicích a Plesu. Židovi Feischlovi v roce 1717 vrchnost dovolila, aby se živil jako lazebník. 27 Přes tyto dílčí ústupky se však město rozšiřování počtu židovských obyvatel vytrvale bránilo, a naopak se snažilo jejich počty ještě snižovat. V té době se v Jičíně nacházelo 6 židovských domů a vrchnost nařídila, aby byl pořízen soupis všech židů, 25

JIRČÁK Josef: Příspěvky k dějinám jičínských židů ve století sedmnáctém a osmnáctém, in: Ročenka Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice, roč. 5, 1933, s. 142. 26 MARTÍNEK Antonín: Jičín, in: GOLD, Hugo: Židé a židovské obce v Čechách v minulosti a přítomnosti, Praha a Brno, Židovské nakladatelství 1934, s. 202. 27 MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940, s. 197.

17

kteří v nich bydlí. Všichni přespolní židé měli být z města vypovězeni. Židé se v roce 1716 vydali k místodržícím, stěžovali si na útlak ze strany městského magistrátu a požadovali potvrzení privilegií z roku 1651 od hraběte Tiefenbacha. Rozhodnutí místodržících mělo pro židy velmi negativní důsledky, protože Tiefenbachova privilegia byla prohlášena za nezákonná. 28 I přesto se v Jičíně v roce 1721 nacházelo sedm židovských domů.29 V prosinci 1744 byl vydán edikt, podle kterého museli všichni židé opustit Čechy nejpozději do června roku 1745. Důvodem bylo nařčení ze „zemské zrady“ za nepotvrzenou spolupráci židů s Prusy, se kterými Marie Terezie tehdy válčila. Po řadě intervencí nakonec v roce 1748 panovnice své nařízení odvolala.30 Jičínští židé byli donuceni zaplatit „veškeré dlužné daně“. Poté byli povoláni na radnici, kde se měli vyjádřit, do které země se vystěhují. Židé tak neučinili a velké vypovězení za Marie Terezie se jich tak nedotklo. Naopak, v roce 1747 bylo pražskému židovi Nathanovi Herschlovi povoleno usadit se v Jičíně a vést zde obchod. V roce 1749 si zde žid Joachym Friedlander pronajal obchod s tabákem a žid Markus získal právo prodeje kořalky. 31 V květnu roku 1773 došlo k všeobecnému pohoršení, když si židé na střechu nově vystavěné synagogy vsadili Davidovu hvězdu. Ta musela být ještě do západu slunce téhož dne odstraněna.32 Vláda Josefa II. znamenala pro židy zlepšení jejich postavení. Po vydání Tolerančního patentu, Patentu o zrušení nevolnictví a dalších zákonných opatření se židé mohli hlásit na většinu škol, včetně vysokých, mohli se věnovat téměř všem živnostem, provozovat všechny druhy řemesel a zakládat cechy. Poprvé po mnoha staletích mohli obdělávat půdu, a nemuseli nosit zvláštní označení (žluté kolečko). 33 V roce 1793 již v Jičíně bydlelo 22 židovských rodin.

28

MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940, s. 197. JIRČÁK Josef: Příspěvky k dějinám jičínských židů ve století sedmnáctém a osmnáctém, in: Ročenka Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice, roč. 5, 1933, s. 146. 30 PĚKNÝ, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě, 2. vyd., Praha, Sefer 2001, s. 98. 31 JIRČÁK Josef: Příspěvky k dějinám jičínských židů ve století sedmnáctém a osmnáctém, in: Ročenka Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice, roč. 5, 1933, s. 149. 32 tamtéž 33 PĚKNÝ, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě, 2. vyd., Praha, Sefer 2001, s. 107 – 110. 29

18

V první polovině 19. století se židé věnovali tradičně obchodu. Velmi často si pronajímali masné krámy a prostranství před nimi pro vykládání zboží během trhů.34 Židé v té době z velké části používali německý jazyk. Svatební smlouvy mezi sebou uzavírali v hebrejštině, avšak ty nabyly platnosti až po zapsání do městských knih, které proběhlo v němčině. Své domy židé dobře střežili a bylo pravidlem, že je předávali pouze svým souvěrcům. 35 V roce 1840 vypukl v Židovské ulici požár, při kterém shořelo 5 domů a také střecha a krov synagogy. Po požáru se počet židů snížil na 20 rodin (67 osob). Židé v té době zastávali řadu různých povolání, vedle tradičního obchodu a peněžnictví uvádějí matriky i povolání písaře, zpěváka, skladníka tabáku, ranhojiče nebo řezníka. 36 Rok 1848 byl dalším velkým zlomem, došlo k částečnému zrovnoprávnění židů s křesťany, byla zrušena ghetta a familiantský zákon. Židům bylo dovoleno svobodně vykonávat bohoslužby.

.

34

JIRČÁK Josef: Příspěvky k dějinám jičínských židů ve století osmnáctém a devatenáctém, in: Ročenka Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice, roč. ž, 1934, s. 432. 35 JIRČÁK Josef: Příspěvky k dějinám jičínských židů ve století osmnáctém a devatenáctém, in: Ročenka Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice, roč. ž, 1934, s. 424. 36 PAŘÍK, Arno, Výkladové tabule v jičínské synagoze, 2. 9. 2013.

19

2. Vývoj jičínské židovské komunity v letech 1850-1943 V roce 1848 se židé stali částečně rovnoprávnými s křesťany. Byla úplně zrušena ghetta, toleranční daň a familiantský zákon. Mohli se volně pohybovat a často se stěhovali do větších měst a průmyslových oblastí. Zrovnoprávnění židů bylo završeno v roce 1867, kdy jim bylo přiznáno aktivní i pasivní volební právo. Druhá polovina 19. století byla pro židy velice úspěšným obdobím. Poté co byli zbaveni všech omezení, začali se významně rozvíjet a dosahovali úspěchů na poli průmyslu, bankovnictví a vědy. I jičínští židé zažívali na počátku druhé poloviny 19. století relativně úspěšné období. V rámci komunity došlo k velkému rozvoji obchodu. V roce 1860 se obchodováním zabývalo 28% zaměstnaných židů, zatímco v roce 1890 už to bylo celých 50 %.37 Židé stále častěji opouštěli své domy v Židovské ulici a jejím bezprostředním okolí a stěhovali se do dalších částí města. Toto období se neslo ve znamení asimilace, od které si mnoho lidí slibovalo, že zastaví protižidovské smýšlení. Bohužel se tak nestalo a konec 19. století byl ve znamení sílícího antisemitismu, který měl často hospodářské a národnostní příčiny.38 Po krátkém zlepšení situace v první čtvrtině 20. století, přišla ve 30. letech nová, doposud nejsilnější vlna antisemitismu, která byla pro jičínskou židovskou obec osudná.

2.1 Vývoj demografické struktury jičínské židovské obce v letech 1860 - 1921 Pro nastínění vývoje demografické struktury jsem použila sčítání lidu z let 1860, 1890 a 1921.39 Ve výpisu židů z roku 1860 je uvedeno celkem 68 mužů. Pravděpodobně se jedná o jednoho muže z každé rodiny, přičemž ostatní rodinní příslušníci (manželka, děti), zmíněni nejsou. Je to jediný seznam, ve kterém se nevyskytuje žádná žena. Věk mužů, kteří jsou zde zaznamenáni, se pohybuje mezi 31 a 67 lety. Jejich průměrný věk byl 44 let. Židé v roce 1860 zastávali relativně širokou škálu povolání, celkem se jednalo o 23 různých zaměstnání, což je ze všech třech sledovaných období nejvíce. Největší množství židovského obyvatelstva, více než čtvrtina, se věnovalo obchodu. 37

Výpis židů z roku 1860, archiv Ing. Jana Kindermanna. ZAHRADNÍKOVÁ, Marie. Dějiny Židů v českých zemích. In: Neztratitviru.cz[online]. [cit. 2014-02-16]. Dostupné z: www.neztratitviru.net/doc/metodika/Zide_v_ceskych_zemich_2006.doc. 39 Při sčítání lidu z let 1860 a částečně i 1890 jsem vycházela z materiálů, které mi předal pan Ing. Jan Kindermann z o.p.s.Baševi. Poskytl mi seznam židů i jejich povolání z roku 1860 a také jmenný seznam židů z roku 1890, ke kterému jsem poté ve Státním archivu v Jičíně dohledala povolání, kterým se dotyční věnovali. Seznam židů a jejich povolání z roku 1921 jsem vypracovávala podle sčítacích operátů. 38

20

Velká část židovského obyvatelstva se věnovala také potravinářství. Můžeme zde nalézt hned 8 pekařů, 2 vinaře a řezníka. „Měšťan“ do kolonky povolání uvedlo 8 mužů, přičemž jednašedesátiletý Jan Soumar měl pracovat jako městský rada.40 Sčítání z roku 1860 je jediné, ve kterém se objevuje zaměstnání hostinského, popřípadě šenkýře. Toto povolání vykonávali 4 židé. Rovněž k povolání rolníka se přihlásili 4 lidé. Zajímavé je, že židé se v této době věnovali i knihařství a knihkupectví, kterému se kromě Ludvíka Falsatého věnovali i oba muži se jménem František Kastránek. Jednalo se pravděpodobně o otce a syna. V rámci židovské komunity se i tehdy objevovala tradiční povolání jako je koželužnictví se třemi, a obuvnictví se dvěma zástupci. Rovněž se zde objevují dva krejčí a mýdlaři. Následující povolání jsou zastoupena vždy po jednom: soukeník, sklenář, majitel domu, mistr stavby, poštmistr, barvíř, kotlář, učitel a doktor. U jedné osoby nebylo zaměstnání uvedeno.41

Židé v Jičíně v roce 1860

28%

32%

kupec / obchodník potravinářství (pekař, řezník) měšťan

6%

16% 6%

hospodský / šenkýř rolník

12%

ostatní

Graf č. 1 znázorňuje demografickou strukturu jičínského židovského obyvatelstva v roce 1860. V roce 1890 bylo v Jičíně evidováno celkem 256 osob židovského původu. Seznam židů z roku 1890 opět uvádí pouze jednoho, nejdůležitějšího člena z celé

40 41

Výpis židů z roku 1860, archiv Ing. Jana Kindermanna. tamtéž

21

rodiny. Na rozdíl od seznamu z roku 1860 se tu však nově objevují i ženy a také přesný počet rodinných příslušníků. V seznamu se nachází celkem 61 osob, z toho 16 žen. Nejvíce žen uvádělo do kolonky zaměstnání „vdova“, celkem 8. Některé ženy jsou vedeny jako soukromnice, těch je dohromady 6. Povolání dvou zbývajících žen se mi nepodařilo dohledat.42 Oproti roku 1860 došlo k zúžení škály povolání, kterým se židé věnovali. Zatímco před třiceti lety to bylo 23 různých povolání, v roce 1890 se jich už vyskytuje pouhých 16. Tento jev si můžeme vysvětlit tím, že stále větší množství židů se začalo věnovat obchodu. Zatímco v roce 1860 to byla čtvrtina, v roce 1890 už se jednalo o polovinu jičínských židů, tedy 27 mužů a žen. Je doloženo, že židé obchodovali s moukou, suknem a kůžemi. Velká část židů také zastávala povolání obchodního příručího, pomocníka, mládence či učedníka. Jednalo se o 9 mužů, což činilo 16% tehdejších zaměstnaných jičínských židů.43 Další povolání jsou zastoupena v o dost menším měřítku. V Jičíně jsme v roce 1890 mohli najít 2 koželužníky, obuvníky a řezníky. Zastoupení těchto, pro židy tradičních, povolání se za uplynulých 30 let příliš nezměnilo. Oproti roku 1860 se nově objevují 2 skladníci a naopak mizí povolání hospodského, měšťana, vinaře a knihkupce. V seznamu povolání se dále objevuje také kořalečník, kterým byl Alois Löwit. Stejně jako v roce 1860, je zde uveden jeden sklenář. Dále je zde zastoupen jeden rolník, kramář, čalouník, kovodílečník, učitel náboženství, zlatník a lékař.44

42

Státní okresní archiv Jičín, fond archiv města Jičín,kn. č. 403 - 422, čelední knihy, seznamy domovských listů. 43 SOkA Jičín, fond archiv města Jičín,kn. č. 403 - 422, čelední knihy, seznamy domovských listů. 44 SOkA Jičín, fond archiv města Jičín,kn. č. 403 - 422, čelední knihy, seznamy domovských listů.

22

Židé v Jičíně v roce 1890

22%

obchodník / soukromník

4%

50%

obchodní příručí / učeň obuvník koželužník

4% 4%

16%

řezník ostatní

Graf č. 2 znázorňuje demografickou strukturu jičínského židovského obyvatelstva v roce 1890. Seznam židů z roku 1921 je nejdetailnější. U každé osoby je uvedeno celé jméno, přesné datum narození, povolání (s výjimkou malých dětí) a přesné bydliště. Jsou zde zaznamenáni všichni muži, ženy i děti, kteří se ve sčítacích operátech hlásili (nebo je jejich rodiče přihlásili) k židovskému vyznání. Seznam obsahuje celkem 114 osob, z toho 45 dospělých žen. 45 Zajímavá je otázka národnosti. V roce 1921 dostali židé ojedinělou možnost přihlásit se k židovské národnosti, a to i v případě, že neovládali hebrejštinu nebo jidiš. Pro nově vzniklý stát to bylo výhodné, protože to mohlo vést k oslabení jiných menšin, například německé nebo maďarské. V Jičíně se však k židovské národnosti nepřihlásil vůbec nikdo. To, že jsou židé, se dalo poznat pouze z kolonky „náboženství“. Naprostá většina z nich udávala národnost československou, což svědčí o tom, že byli značně asimilovaní a ztotožňovali se s myšlenkou nově vzniklé Československé republiky. Pouze několik málo jednotlivců udalo národnost německou. Jednalo se o starší občany, kteří si tuto národnost vybrali pravděpodobně z toho důvodu, že používali německý jazyk.46

45

SOkAJičín, fond OÚ Jičín,kt. 1123 - 1133, sčítací operáty 1921. SOkAJičín, fond OÚ Jičín,kt. 1123 - 1133, sčítací operáty 1921.

46

23

Sčítací operáty podávají také některé informace o postavení židovských žen. Nejvíce žen, celkem 33, při sčítání udávalo, že jsou v domácnosti. Často se stávalo, že v domácnosti byla jak matka, tak dospělá dcera, což svědčí o relativně dobrém majetkovém postavení rodiny. Řada rodin také zaměstnávala služebné, které však byly většinou křesťanského vyznání. Ženy, které nebyly v domácnosti, se zpravidla věnovaly obchodu. Jednalo se o 12 žen, přičemž většina z nich byly vdovy, které převzaly obchod po svém zesnulém manželovi. To je případ Františky Fleischnerové, vdově po zlatníkovi, Františky Dorfmannové, vdově po obuvníkovi, Anny Kohnové, obchodnice s tržním zbožím atd. Další ženy vlastnily nebo vedly obchod společně se svými manžely, kterým pomáhaly v podnikání. Mezi tyto ženy patřily např. obchodnice Pavlína Šiková nebo Marta Guthová.47 Tento relativně velký počet vdov pravděpodobně souvisí s první světovou válkou. Můžeme předpokládat, že manželé některých těchto žen padli na frontě. Vliv první světové války na demografickou strukturu židovských obyvatel Jičína je nejlépe poznat při porovnání sčítání z roku 1890 a 1921. Ve sčítání z roku 1890 (kdy se však uvádí pouze "hlava" rodiny) se objevuje 45 pracujících mužů a pouze 6 pracujících žen (5 soukromnic a jedna krejčová). Několik žen uvedlo jako své povolání „vdova“. Zbylé ženy byly pravděpodobně v domácnosti, a tak do sčítání jmenovitě zaneseny nebyly. Po válce se však tento poměr výrazně změnil. Když byli muži odvedeni na frontu, musely se ženy samy postarat o obchody svých mužů. Ve společnosti se také projevil celkový trend vedoucí k částečné ženské emancipaci. Seznam z roku 1921 už uvádí všechny členy židovské obce, tedy muže, ženy i děti. Oproti roku 1890 se počet zaměstnaných žen zdvojnásobil.48 Mezi muži tradičně převládali obchodníci. Za posledních 30 let zaznamenalo toto povolání značný nárůst. V roce 1921 se mu věnovalo 35 mužů a žen, což je rovných 70%. Pro porovnání: v roce 1860 to bylo pouhých 28%. K tomuto výraznému nárůstu pravděpodobně přispělo stále větší začleňování židů do společnosti, odstranění všech omezení, která jim v minulosti mohla bránit, a patrně i židovský důraz na vzdělání, které je pro úspěšné podnikání prospěšné. Mnoho obchodníků, celkem 8, se věnovalo prodeji galanterního zboží. Eduard Eckstein měl obchod v Jiráskově ulici, Josef Polák a Jindřich Mautner přímo na hlavním náměstí. Karolína Goliathová se specializovala 47

SOkAJičín, fond OÚ Jičín,kt. 1123 - 1133, sčítací operáty 1921. SOkA Jičín, fond OÚ Jičín,kt. 1123 - 1133, sčítací operáty 1921.

48

24

na dětskou konfekci. Stejný počet osob se věnoval obchodu s tržním, koloniálním a smíšeným zbožím. Relativně velké zastoupení měli i obchodníci s kůžemi a botami. Mezi obchodníky s kůžemi se řadil Adolf Kantor, Julius Hermann a Alois Stránský, boty prodávali Františka Dorfmannová a Emil Lustig. Obchod s lihovinami byl zastoupen dvěma obchodníky (Hynek Polák, Jindřich Popper) a jednou obchodnicí (Marie Fraukebssová). Po dvou zástupcích měli obchodníci s obilím a zemědělskými potřebami (Luisa Popprová, Bohumil Fišl) a obchodníci s železem a drahými kovy (Leo Guth, Františka Fleischnerová 49 ). U 7 obchodníků nebylo uvedeno přesné zaměření jejich obchodní činnosti.50 Ve spojitosti s obchodem je vhodné uvést ještě obchodní příručí a učně, kterých bylo 5. Je doloženo, že pracovali v obchodech s tržím zbožím, v obchodech se zaměřením na zemědělství a také v obuvnictví. S obchodem souvisí také povolání obchodního zástupce (Karel Weiss) a obchodního cestujícího (Heřman Neumann).51 Značná část jičínských židů (20 osob) se v roce 1921 věnovala školní docházce a studiu. Po dokončení základního vzdělání nestudovali dále pouze chlapci, ale i dívky, například Ludvika Taussigová. Ve sčítacích operátech se objevili i dva penzisti, 78 letý Eduard Fischer a 80 letý inženýr Antonín Adelberg, bývalý vrchní železniční rada. Z toho můžeme usuzovat, že zdejší židé pravděpodobně chodili do důchodu až ve velmi vysokém věku a svému zaměstnání se věnovali, dokud to bylo možné. Následující povolání mají vždy po jednom zástupci: finanční rada (Arnold Slakes), sklenář (Rudolf Neumann), rabín a učitel náboženství (Bohumír Polesý), úředník (Otta Hahn), akademický malíř (Artur Fischer 52 ), advokát (Hugo Lustig), vrchní rada zemského soudu (JUDr. Rudolf Kohn).53

49

jedná se o příbuznou národohospodáře Jindřicha Fleischnera, kterému se také více věnuje třetí část této práce 50 SOkA Jičín, fond OÚ Jičín,kt. 1123 - 1133, sčítací operáty 1921. 51 tamtéž 52 více tohoto malíře popisuje třetí část práce 53 SOkA Jičín, fond OÚ Jičín,kt. 1123 - 1133, sčítací operáty 1921.

25

Židé v Jičíně v roce 1921 2% 2% 4%

12% obchodník / obchodnice obchodní příručí / učeň

10%

obchodní cestující / zástupce 70%

úředník sklenář ostatní

Graf č.3 znázorňuje demografickou strukturu jičínského židovského obyvatelstva v roce 1921.

2.2 Školství Oblast školství zaznamenala v této době v Jičíně velký rozvoj a na konci 19. století dosáhlo židovské školství v Jičíně své vrcholné úrovně. Na počátku sledovaného období, v polovině 19. století, probíhalo vyučování ještě většinou soukromě. Často diskutovanou záležitostí bylo vyplácení mzdy učitelů, tzv. sobotálesu. V roce 1850 bylo určeno zákonem, že placení sobotálesu nesmí být opomíjeno a musí se učitelům vyplácet bez výjimek každý měsíc. To mohlo nabídnout učitelům, kteří působili v židovských rodinách, větší existenční jistotu.54 Židovské děti, které se neučily doma za pomoci domácího učitele, docházely do některé z křesťanských škol. Jejich situaci upravovaly zákony o židovských dětech navštěvujících katolické školy. 55 Povolení k oddělení náboženské výuky pro židovské děti nebylo samozřejmostí, ale muselo se o něj nejdříve zažádat.56

54

SOkA Jičín, fond OÚ Jičín,inv. č. 76, karton č. 27, nařízení o školních platech a jiných dávkách a o pokrytí školních potřeb židů podle reorganizace židovské kulturní obce. 55 SOkA Jičín, fond OÚ Jičín,inv. č. 76, karton č. 27, nařízení o židovských školách. 56 SOkA Jičín, fond OÚ Jičín,inv. č. 98, karton č. 35, žádost privátního učitele o povolení oddělení náboženské výuky pro židovské děti.

26

Nevíme přesně, ve kterém roce byla v Jičíně zřízena židovská škola, jisté však je, že pro jičínské školství to znamenalo velký zlom. Víme, že v roce 1870 byla židovská škola přemístěna z domu č. 80 do domu č. 100 v Židovské ulici. Důvodem byly příliš malé prostory, které vedly řídícího učitele Marka Pollaka k rezignaci. Židovská obec ji však nepřijala a pro školu zřídila několik větších místností v domě č. 100 za roční nájem 230 zlatých. V roce 1872 obec celý dům odkoupila za 9 150 zlatých od Hermanna Kantora. 57 Škola měla velmi dobrou úroveň a také se těšila dobré pověsti. Vyučovacím jazykem byla němčina, a to byl pravděpodobně jeden z důvodů, proč ji navštěvovaly i katolické děti. Jednalo se jak o děti z německých rodin, tak o děti z rodin českých. České děti navštěvovaly školu z pragmatických důvodů, jednak poskytovala kvalitní vzdělání a němčina byla také v té době hlavním jazykem privilegovaných vrstev. Část žáků tvořily děti z rodin vysokých úředníků a důstojníků. Zajímavým údajem je to, že v roce 1879 bylo na škole 34 nežidovských dětí 58, což je na poměry této školy dost velký počet. Svědčí to o velké ochotě vedení této školy a také o tom, že vztahy mezi židy a křesťany byly v této době na dobré úrovni. Škola měla kromě 3 učitelů také speciální industriální učitelku pro dívky. Od roku 1880 byla ve škole zavedena dokonce i výuka katolického náboženství. Ze strany vedení školy se jednalo o mimořádně vstřícný krok, který měl přispět k vzájemnému porozumění a poklidnému soužití mezi židy a křesťany. V roce 1890 byl zaveden i předmět český jazyk, což znamenalo další vstřícný krok vůči jičínskému obyvatelstvu. Školné se pohybovalo od 2 do 4 zlatých, podle toho, do které ze čtyř majetkových tříd spadali žákovi rodiče.59 Je zajímavé, že se zachovala celá řada třídních knih z let 1878 1897. Všechny jsou uložené v Archivu židovského muzea v Praze. Matrika školy z roku 1878 obsahuje seznamy žáků, kteří školu navštěvovali a také výši školného, které platili rodiče jednotlivých žáků. Ze seznamu žáků je zřejmé, že školu nenavštěvovaly jenom děti jičínské, ale také děti ze širokého okolí. Většinou se jednalo o děti z okolních vesnic, jako jsou Popovice, Tuř, Samšina, Dřevěnice nebo Vokšice, ale docházely sem i děti z větších okolních měst jako Sobotka, Lomnice nebo Semily. To svědčí o velké kvalitě a oblíbenosti jičínské židovské školy. Naprostou

57

ÚLEHLA, Vladimír: Jičínská židovská obec v letech 1870 - 1891in:Muzejní noviny, roč. 26, 2004, č. 2, 20 - 21. 58 tamtéž 59 tamtéž

27

většinu žáků školy tvořili chlapci, ale později školu začalo navštěvovat i několik dívek.60 Při škole existoval také spolek Talmud Thora, který byl určen pro židovskou mládež, která si zde měla prohlubovat znalosti o židovské víře. Tento spolek vznikl pravděpodobně v roce 1868, kdy byly sepsány jeho stanovy. Vedl ho jeden z členů rady židovské obce.61 Úspěšné fungování školy bylo ukončeno protiněmeckými bouřemi. Ty v Jičíně vypukly v souvislosti s událostmi, které následovaly po vydání Badeniho jazykových nařízení v roce 1897.62 Židé byli paradoxně vnímáni jako pilíře němectví, a tak se hněv místních obrátil proti nim. Pravděpodobně nejvíce se výtržnosti dotkly budovy jičínské židovské školy, které lidé vytloukli osmdesát okenních tabulek. Škola byla hned v prosinci 1897 uzavřena, důvodem byla opatrnost obce a snaha předejít podobným projevům nenávisti a pravděpodobně i ochránit své žáky.63

2.3 Pohřební bratrstvo Chevra Kadiša Ke konci 19. století nacházíme první zmínky o činnosti pohřebního bratrstva, tzv. Chevra Kadiša, které zajišťovalo správný a důstojný průběh pohřebních rituálů a staralo se o hřbitov. Dochovaly se také záznamy o rozšíření židovského hřbitova, o které židovská obec požádala v květnu roku 1888. Představenstvo města proti tomu nic nenamítalo a kromě rozšíření hřbitova povolilo i výstavbu tzv. umrlčí komory.64 Oficiální návrh k založení pohřebního bratrstva byl předložen v roce 1894, i když se dá předpokládat, že takové bratrstvo existovalo již dříve, pouze postrádalo oficiální stanovy. Ty byly definitivně ustanoveny a schváleny v roce 1902.65 V Židovské ulici v domě č. 100 se konala ustanovující schůze, kterou zahájil předseda obce Bedřich Kantor. Rabín Weiss na ní pronesl projev „o významu Chevra Kadiša“. Dále byly přečteny stanovy bratrstva a určilo se jeho představenstvo. Čestným členem byl

60

Archiv Židovského muzea v Praze, fond Židovská náboženská obec Jičín, sign. 53022. Matrika školy. Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53045, Spisy. 62 Tyto události jsou více popsány v kapitole s názvem „Antisemitismus závěru 19. století“ 63 ÚLEHLA, Vladimír: Jičínská židovská obec v letech 1870 - 1891in:Muzejní noviny, roč. 26, 2004, č. 2, 20 - 21. 64 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 64550, Zápisy o schůzích. 65 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53045, Spisy. 61

28

jmenován také rabín. Bratrstvo si pro svou činnost ponechávalo 10% čistého zisku z pohřebních příjmů. Obsahy pokladniček na hřbitově i obsahy pohřebních krabic byly také majetkem bratrstva. Jeho příjmy však tvořily především členské příspěvky, zápisné a milodary. Výdaje šly nejčastěji na úpravu hrobů, pohřební potřeby a plat hrobníkovi. Mezi nejaktivnější členy patřili Karel Fišl, Zikmund Fleischner, Marek Popper a Alexandr Janowitz. Nově příchozí členové museli být schváleni rabínem.66 Ze zápisů o schůzích pohřebního bratrstva se dozvídáme, že v roce 1903 došlo na židovském hřbitově k menší výtržnosti, když byly rozbity hřbitovní pokladničky. Viníkem byl shledán hrobník Lejdar (pravděpodobně se nejednalo o žida), který byl ze své funkce propuštěn. Mezi záležitosti, které bratrstvo řešilo, patřila také péče o hřbitovní vůz a zalévání hrobů. K tomuto účelu nechali jeho členové na hřbitově zřídit studnu. Nikdy však nezakoupili stroj na pohřbívání rakví, protože jeho konstrukce se jim zdála nespolehlivá.67 Na jedné ze schůzí bylo ustanoveno, že rodina nemocného je povinna včas informovat starostu bratrstva, že je potřeba, aby se jeho členové sešli. V případě neočekávaného úmrtí musí příbuzní informovat starostu bratrstva co nejdříve. V den pohřbu se členové bratrstva (jednalo se o muže i ženy) dostaví na hřbitov alespoň čtvrt hodiny před začátkem pohřbu. V případě úmrtí muže jdou ihned za pozůstalými muži a teprve potom ženy. V případě úmrtí ženy je tomu naopak. Žádá se účast v plném počtu a bude na to přísně dbáno.68 Spolek úspěšně fungoval i v období první republiky. Nestaral se pouze o samotný hřbitov, ale i o jeho bezprostřední okolí a o cestu, která k němu vedla. Například v roce 1938 se bratrstvo Chevra Kadiša zasloužilo o to, že byly z této cesty odstraněny větvě.69 V roce 1939 byl však spolek rozpuštěn a byla místo něj jmenována hřbitovní komise.70

66

Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 64550, Zápisy o schůzích. tamtéž 68 tamtéž 69 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1938, s. 215. 70 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 64550, Zápisy o schůzích. 67

29

2.4 Správní záležitosti obce Ve funkci předsedy jičínské židovské obce se vystřídalo několik nejváženějších mužů z obce. V letech 1850 - 1864 to byl Jakob Kraus, významný podnikatel a otec slavného spisovatele Karla Krause71. Ten byl v roce 1864 vystřídán MUDr. Kleinem, který v této funkci působil až do roku 1883. V letech 1884 - 1888 byl předsedou židovské obce Bedřich Kantor, po kterém do funkce nastoupil Bohumil Šindelka. Ten se těšil velké oblibě a důvěře a do funkce byl znovu zvolen v roce 1892. Jako rabín působil v Jičíně v letech 1850 - 1870 Abraham Grünfeld a v letech 1882 - 1908 Dr. Maxmilian Reiss. Po něm byl jičínským rabínem Bohumír Polesý.72 V roce 1893 došlo díky ministerskému nařízení k velké změně ve správním členění židovských obcí a k jičínské obci byly přiděleny následující oblasti: 1) všechny místní obce soudního okresu jičínského, vyjma Chyjice 2) všechny místní obce okresu novopackého 3) ze soudního okresu soboteckého tyto obce: Čalovice, Drštěkryje, Hubojedy, Lavice, Mladějov, Nepříveč, Ohařice, Plhov, Roveň, Samšina, Sobotka, Střeleč, Zámosť73 Z důvodu neúnosné situace židovských obcí v Libáni a Rožďalovicích, které už nebyly samy o sobě životaschopné, bylo navrhnuto, aby se obě obce sloučily s jičínskou židovskou obcí. Obě malé obce měly nepatrný počet příslušníků a nebyly už tak schopné vykonávat stanovené úkoly. Problémy obcí byly tak velké, že ani sloučení obou obcí do jedné by problém nevyřešilo. Bylo tedy potřeba připojit je k větší obci. V listopadu roku 1893 byli zástupci libáňské a rozďalovické obce vyzváni, aby do 14 dní vyjednali detaily tohoto připojení.74

71

oběma se více věnuje třetí část této práce Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67 698, zasedací protokol. 73 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67 216, Nová organizace náboženských obcí. 74 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67208, Sloučení ŽNO. 72

30

2.5 Finanční záležitosti obce Finanční záležitosti obce měl na starosti pokladník. Tím se z pravidla stával jeden z členů rady židovské obce. Židovská obec měla dvě hlavní oblasti příjmů, kterými byly náboženská daň a poplatek za místa k sezení v synagoze. Náboženská daň byla až do roku 1879 dobrovolná. V roce 1880 byli židé rozděleni do pěti majetkových tříd a podle toho jim byla určena výše náboženské daně. Mohlo to být 30, 22, 16, 8 nebo 5 zlatých ročně. Celkový zisk židovské obce z těchto daní byl asi 700 zlatých.75 Výška poplatku za sedadla v synagoze byla zaznamenána v tzv. knihách sedadel, které byly vedené od roku 1785 do roku 1878. Cena za sedadlo se pohybovala mezi 20 a 190 zlatými. Sedadla byla rozdělená na mužská (v přízemí) a ženská (na galerii). 76 Přesto obec hospodařila se schodkem 300 zlatých ročně, který se podařilo zmírnit až po zvýšení školného v židovské škole v roce 1887. Značná část financí byla použita na plat rabína, protože dostával 1000 zlatých ročně.77 Od roku 1920 hospodařila židovská obec opět se značným schodkem. K horším finančním poměrům obce přispěl i fakt, že velká část členů obce náboženskou daň buď neplatila vůbec, nebo platila pouze částečně. Ve třicátých letech bylo plátců náboženské daně pouze kolem třiceti.78

2.6 Antisemitismus závěru 19. století Stopy moderního českého antisemitismu můžeme v Jičíně pozorovat zejména od roku 1894. Jičínský obzor vyzýval lidi, aby nakupovali pouze v křesťanských obchodech a vytýkal židům „nezřízenou touhu po majetku za jakoukoliv cenu“. 79 Příčinou byla pravděpodobně závist židovského majetku i to, že židé zaplňovali „nepoměrně vysokým počtem gymnázia a vysoké školy“. 80 Hlavním argumentem jičínských antisemitů bylo to, že židé jsou zde největší oporou němectví. Někteří si dokonce stěžovali na účast židů na některých kulturních akcích: „Rádi bychom věděli,

75

ÚLEHLA, Vladimír: Jičínská židovská obec v letech 1870 - 1891in:Muzejní noviny, roč. 26, 2004, č. 2, 20 - 21. 76 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53039, kniha sedadel. 77 ÚLEHLA, Vladimír: Jičínská židovská obec v letech 1870 - 1891in:Muzejní noviny, roč. 26, 2004, č. 2, 20 - 21. 78 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67291, Finanční záležitosti různé. 79 ÚLEHLA, Vladimír: Jičín na konci 19. století, vyd. 1. Jičín: TomTour, 159 s. ISBN 80-239-8171-4, s. 99. 80 tamtéž

31

kdo pozval do sokolských šibřinek žida. Když jinak byl vzduch od nich čist, mohl také onen jediný žid zůstat doma“.81 Antisemitismus v Jičíně vyvrcholil v roce 1897. V dubnu došlo k vydání Badeniho jazykových nařízení, která zrovnoprávňovala češtinu s němčinou ve vnitřní úřední korespondenci. Tato nařízení vyvolala značné protesty ze strany Němců, které vedly k Badeniho odstoupení z funkce na konci listopadu roku 1897. Na tyto události, které znamenaly další porážku české politiky, reagovali Češi čtyřdenními pražskými bouřemi. Ty byly ukončeny až po vyhlášení stanného práva 2. prosince. Nepokoje byly zaměřené i proti židům, jako „sloupům němectví“, a brzy se přenesly i do oblastí mimo Prahu. V Jičíně proběhly výtržnosti 3. a 4. prosince 1897. Vládla zde silná protiněmecká nálada a lidé začali vycházet do ulic. Na německy mluvící důstojníky a vysoké úředníky, stejně jako na jičínské německy hovořící dámy, si nikdo netroufal. Logickým cílem výtržností se tak stali židé, vnímaní jako šiřitelé německého jazyka a opory němectví. Židé byli navíc skupinou, která se od ostatních obyvatel odlišovala, a to jak vzhledem, tak náboženským životem a svátky. To všechno přispělo k tomu, že se pozornost pouličních davů soustředila na ně. Dav postupně narostl z třech stovek lidí až na tisícovku. Ve městě byly strhávány německé cedule a nápisy, ničeny výlohy židovských obchodů a také byla vytloukána okna židovských domů.82 Výtržnosti se nejvíce dotkly jičínské židovské školy, která byla hned v prosinci 1897 uzavřena.83 Jičínský obzor tehdy dokonce vytýkal hasičskému sboru, že je hanba mít ve svém čele žida. V Jičíně se ustanovil národní výbor, který měl zajistit klid ve městě. Ten vyzýval obyvatele, aby večer nevyházeli ze svých domů. Bouře byly definitivně uklidněny až po zásahu vojska a vedly k trvalému odstranění německých nápisů z jičínských ulic. Z výtržnictví bylo obviněno celkem třináct Čechů, které hájili čeští advokáti většinou zdarma.84

81

ÚLEHLA, Vladimír:Jičín na konci 19. století, vyd. 1. Jičín: TomTour, 159 s. ISBN 80-239-8171-4, s. 99 - 100. 82 ÚLEHLA, Vladimír:K jičínským protiněmeckým a protižidovským výtržnostem před 100 lety, in: Nové noviny, 1998, č. 1, s. 2. 83 ÚLEHLA, Vladimír:Jičínská židovská obec v letech 1870 - 1891, in: Muzejní noviny, roč. 26, 2004, č. 2, 20 - 21. 84 ÚLEHLA, Vladimír:K jičínským protiněmeckým a protižidovským výtržnostem před 100 lety, in:Nové noviny, 1998, č. 1, s. 2.

32

2.6 Za první světové války Během první světové války se do Jičína dostali židé z okupované Haliče. V roce 1914 přijel do města zvláštní vlak z Pardubic s uprchlíky v zuboženém stavu. V roce 1916 jich přijelo dalších 138. Haličští židé nebyli ve městě příliš oblíbení, a lidé se snažili o to, aby co nejdříve odjeli. V městské kronice se píše, že je to čeládka nečistá, nositelé nemocí, vzor lenosti a že jsou to nenapravitelní lichváři, kteří vše drancují. Dále se píše, že je potřeba podat žádost o jejich vystěhování, ale to však bylo zpožděno dopravními potížemi.85 Za první světové války byla velká část židů orientovaná prorakousky. V kronice města se píše, že někteří židé měli kvůli svému chování za války důvod obávat se o zdar svých obchodů. Byli mezi nimi však i jedinci, kteří smýšleli česky. Jedním z nich byl komisionář válečného obilního ústavu Bohumil Fišl. Ten býval zván k důvěrným schůzkám Československé státoprávní demokracie a mezi lidmi byl velmi oblíben. V Jičíně byli také židé, kteří byli ctiteli Karla Kramáře, odebírali Národní listy a později byli členy Národní demokracie. 86

2.7 Antisemitismus 20. století a deportace Krátce po válce židé zakupovali nové domy, rozšiřovali své obchody a také si zde zřizovali nové živnosti. Domovské právo se v této době udělovalo i cizím židům. 87 Dvacáté století probíhalo pro židy relativně klidně až do třicátých let. V roce 1935 byly v Německu přijaty diskriminační Norimberské zákony a v roce 1937 se antisemitismus začal opět ozývat i u nás. Ve městě se v tomto roce šířila pogromová protižidovská kampaň vedená Národním sjednocením podporovaným okresním hejtmanstvím. V Jičíně byly rozšiřovány protižidovské letáky a na krámy byla lepena žlutá kolečka s nápisem židovský obchod. Objevovala se hesla „s židy ven! “ a „mažte židy!“. Dále byly rozdávány žluté protižidovské letáky a židé byli nuceni vydávat různé peněžité příspěvky. Pachatele těchto výtržností se nepodařilo vypátrat. 88 Reakcí na tyto události byl článek „V Jičíně se prý ubližuje židům“, který veškeré výše zmíněné události popírá.

85

SOkA Jičín, Kronika města Jičína 1918 - 24, s. 118, 170. SOkA Jičín, Kronika města Jičína 1918 - 24, s. 118, 170. 87 Státní okresní archiv Jičín, Kronika města Jičína 1937, s. 60, 61. 88 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1937, s. 60 – 61. 86

33

Zároveň se však v tom samém roce konala v Jičíně protifašistická demonstrace, která se setkala s velkým úspěchem. Pomáhali ji připravovat i místní židé.89 Situace židů se zhoršila po Mnichovské dohodě v roce 1938. Tisk rozpoutal protižidovskou kampaň, ve které židy označoval jako spoluviníky Mnichova. V Jičíně se v té době začaly objevovat protižidovské letáky, které obsahovaly hesla jako „Čechové – vlastenci, netrpte židy mezi sebou“. Daleko více však bylo protižidovských nálepek, které byly nalepovány nahodile v noci. Nejvíce jich skončilo na židovských obchodech. Mnoho se jich objevilo zejména v noci na 1. listopad a hlásaly hesla jako „nepodporujte židy“, „každý žid je zrádce“ nebo „návštěva židů nevítána“. Velice zajímavá byla reakce jičínských komunistů, kteří po těchto výtržnostech sami drželi noční hlídky, aby židovské obchody ochránili a dokonce dopadli rozšiřovatele nálepek a předali je k vyšetřování.90 U letáků a nálepek však bohužel nezůstalo. Zanedlouho po těchto výtržnostech se v listopadu na chodníku před jičínskou reálkou objevily velké nápisy „odbenešit“, „svůj k svému“ a „židi ven“. Nápisy šlo jen velmi těžko odstranit a tak byly nakonec přetřeny barvou. V době vánočních nákupů doporučovala Mladá národní jednota v Jičíně, aby lidé nakupovali pouze u křesťanských obchodníků, protože „do české rodiny patří jen český výrobek zakoupený od árijského obchodníka“.91 V červnu roku 1939 začaly v Protektorátu Čechy a Morava platit Norimberské zákony. V noci na 24. března 1939 byly židovské obchody pomalovány červenými a modrými trojúhelníky s nápisem „žid“. Označení bylo sice ráno smyto, ale stopy po něm zůstaly.

92

Od 4. dubna byly neárijské obchody v Jičíně označeny

českoněmeckými tabulkami Židovský obchod - JüdischeGeschäft. U některých obchodů se naopak objevil nápis Árijský obchod. 93 V červnu 1939 byla vydána nařízení o převodu židovského majetku, který měl být přihlášen do 31. 7. 1939. Nařízením se vymezilo, že židem je ten, kdo má alespoň tři židovské prarodiče a za židovský podnik se pokládá ten, v jehož správní nebo dozorčí radě byla alespoň jedna osoba židovského původu. Češi si dělali naději, že tento majetek získají. Veškerý majetek však přešel do německých rukou. 89

SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 262, Kronika města Jičína 1936, s. 135. SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1938, s. 285. 91 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1938, s. 307. 92 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 264, Kronika města Jičína 1939, s. 63. 93 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 264, Kronika města Jičína 1939, s. 77. 90

34

Dne 26. 8. 1939 byli podle úředního nařízení všichni židé vyloučeni z tělocvičné jednoty Sokol. Dne 28. 8. 1939 vydal okresní úřad vyhlášku, podle které je židům zcela zakázán pobyt v hotelu Praha, Paříž, Slavie, U Němců, v restauraci, v sokolovně a v hotelu Valdštějnův dvůr v Železnici. V jiných hostinských podnicích je potřeba židům vymezit zvláštní místnost. Pokud to není možné, nemohou židovští návštěvníci chodit ani tam. Ve veřejných lázních musí být pro židy vyznačena zvláštní část, pokud se tak nestane, musí mít židé do lázní přístup pouze v určitou hodinu. Vstup na koupaliště bude židům povolen pouze za podmínky, že zde budou mít vlastní oddělenou část. Navštěvovat kina, divadla a podobná zařízení mají židé zcela zakázané. Dále bylo připomenuto, že neárijské podniky musí být označeny nápisem židovský obchod. Ihned po zveřejnění této vyhlášky byly ve všech restauracích a hotelích vyvěšeny tabulky židům nepřístupno. V Jičíně tedy nezbyla ani jediná restaurace, kterou by mohli židé navštívit.94 Dne 19. září 1941 začali židé v Jičíně podle úředního nařízení nosit žluté látkové šesticípé hvězdy s písmenem J jako Jude, které musely být přišité na levé straně oděvu na prsou. Hvězda měla mít velikost dlaně a nemuseli ji nosit židé, kteří byli v manželském svazku s árijcem. Zprvu budila pozornost, ale brzy zevšedněla. Zákazu styku s židy Češi většinou nedbali.95 Dne 10. 1. 1943 bylo transportem ve 4 hodiny ráno odvezeno 88 jičínských židů do Terezína. V Jičíně museli zanechat všechen majetek, s sebou si mohli vzít pouze zavazadlo do 50 kg. Jejich byty byly zapečetěny a nábytek z nich byl svezen na několik míst, mezi která patřila budova zámku, Husova třída, kolna u Guthů, hostinec U Žďárských nebo skladiště firmy Knotek a spol. Nábytek byl později levně rozprodán a většina židovských bytů zůstala neobydlená.96 Po válce už se do opuštěných domů a bytů bohužel neměl kdo vrátit.

94

SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 264, Kronika města Jičína 1939, s. 181. SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 265 Kronika města Jičína 1941, s. 106. 96 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn č. 266Kronika města Jičína 1943, s. 17 - 18. 95

35

3. Významné židovské osobnosti spjaté s Jičínem 3. 1 Významné židovské rodiny Rodina Krausových Jakob Kraus, rodák z Dolních Kralovic, přišel do Jičína v roce 1859. Již v té době byl úspěšným obchodníkem s dobrou finanční situací. Zanedlouho po svém příchodu se oženil s devatenáctiletou Ernestinou Kantorovou, dcerou váženého jičínského lékaře Ignatze Kantora. Kantorovi sice nebyli příliš zámožní, ale významně se podíleli na dění ve městě. Pan Kantor byl v roce 1848 členem Národní gardy a poté se stal členem jičínského předsednictva a podílel se např. na založení Obecní spořitelny.97 Po svatbě Jakob Kraus zakoupil dům č. 43/44 v ulici Fortna na rohu náměstí a zřídil si zde obchod se smíšeným zbožím a také papírnickou živnost. Zajímavostí je, že přímo v jeho domě přespal v roce 1866 sám kancléř Otto Bismarck, který v Jičíně spolu s dalšími armádními veliteli připravoval porážku rakouského vojska u Hradce Králové. 98 To svědčí o tom, že Kraus měl v této době v Jičíně vysoké postavení. Obchodní aktivity Jakoba Krause se rychle rozrůstaly a pronajal si budovy v ulicích Palackého a Sladkovského, aby zde mohl zřídit sklady. Zároveň otevřel další dva obchody a věnoval se i prodeji kořalky. Největší úspěch mu však zaručil jeho nápad prodávat lepené papírové pytlíky. Do té doby pytlíky slepovali učni přímo v jednotlivých obchodech. Po pytlících byla taková poptávka, že jejich prodej udělal z Krause podnikatele významného i v národním měřítku. Zajímavý byl i jeho nápad zaměstnávat ve své papírnické továrně vězně ze sousední městské věznice. To se setkalo s takovým úspěchem, že Kraus zanedlouho začal zaměstnávat i vězně z nedaleké věznice ve Valdicích. Svým zákazníkům Kraus nabízel, že podle jejich přání může na pytlíky natisknout také různé nápisy a obrázky. Z tohoto důvodu se začal věnovat také obchodu s barvami.99 Jakob Kraus se také významně podílel na rozvoji města Jičína. Štědře financoval Obecní spořitelnu a byl i členem jejího řídícího výboru. Byl to energický a praktický člověk a své děti vychovával spíše přísně. Najal pro ně domácího učitele Marka Pollaka, 97

Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě, Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004. 98 RODR, Josef: Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi, in: Muzejní noviny, 1997, č. 12, s. 5. 99 Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě, Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004.

36

pozdějšího ředitele zdejší židovské školy. Byl pevně věřící a po nějakou dobu stál i v čele Jičínské židovské obce. Zasloužil se o vznik spolku Talmud Thora, v rámci kterého si měli židé, zejména pak mládež, prohlubovat znalosti tóry. Měl významný podíl na tom, že se židovská škola mohla v roce 1872 přestěhovat do větších prostor domu v Židovské ulici č. p. 100.100 To, že Jakob Kraus nebyl žádný „skrblík“ se ukázalo také, když věnoval chudé jičínské ženě několik pytlů potravin a později daroval jičínským chudým 50 zlatých, přičemž půlka byla určena židům a půlka křesťanům. Jičínskou židovskou obec pravidelně podporoval vysokými finančními příspěvky.101 Úspěchy v podnikání vedly Jakoba Krause k tomu, že otevřel pobočky i v Praze a ve Vídni, kam se v roce 1877 s celou rodinou přestěhoval. Svých živností v Jičíně se však nevzdal, a tak rodina dále udržovala s městem styky. Zajímavou a také smutnou kapitolou je prosba rodiny Krausových o domovské právo v Jičíně z roku 1938. Domovské právo bylo důležitým předpokladem pro udělení československého občanství. Po nástupu Hitlera k moci a následném anšlusu Rakouska měli Rakouští židé pocit ohrožení, a tak se někteří z nich snažili najít azyl v jiných zemích. To vedlo potomky Jakoba Krause k tomu, aby se vrátili ke svým jičínským kořenům. Výměnou za domovské právo se zavázali k tomu, že v Jičíně opět zřídí výrobu papírových pytlíků a museli také zaplatit nemalý finanční obnos. O to, aby domovské právo dostali, se zasazoval mimo jiné JUDr. Svatopluk Volf, významný jičínský rodák a obdivovatel díla spisovatele Karla Krause, nejmladšího syna továrníka Jakoba Krause.102 Domovské právo jim sice bylo uděleno, ale v rámci událostí, které následovaly po Mnichovské konferenci, to už nehrálo velkou roli. Někteří příslušníci rodiny Krausových emigrovali, jiní pak padli za oběť nacismu.103 Rodina Krausových se významně podílela na dění v Jičíně a z regionálního hlediska byl Jakob Kraus osobností nesporného významu. Z hlediska evropského a světového byl však nejvýraznější osobností rodiny nejmladší syn Jakoba Krause a jeho ženy Ernestiny, Karl Kraus. Narodil se v Jičíně v roce 1874 a jeho rodný dům

100

Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě, Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004. 101 ÚLEHLA, Vladimír: Rodina Karla Krause a Jičín, in: Karl Kraus, jičínský rodák a světoobčan: Sborník referátů z mezinárodní konference, Semily, Z Českého ráje a Podkrkonoší, 2004. 102 BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové. 103 Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě, Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004.

37

v ulici Fortna dnes označuje pamětní deska. Byl devátým a nejmladším dítětem. Jeho povaha byla spíše citlivá a stěhování do Vídně nesl z počátku těžce. Často vzpomínal na klidnou a přátelskou atmosféru Jičína, na výhled z okna jejich jičínského domu a na další místa v tomto městě. Jako vzpomínku na Jičín si schovával malé dřevěné loutkové divadélko, „které si vyvzdoroval na ochranu svého dětství“.104 Ve Vídni, po studiu na tamní univerzitě, se Karl snažil nejprve prosadit jako herec, v tomto svém snažení však nezaznamenal větší úspěchy, a tak se dal na literární dráhu. Postupně se z něj stal úspěšný novinář, dramatik, esejista a vydavatel. V roce 1899 založil časopis „die Fackel“, neboli „Pochodeň“, který bylo lehké rozpoznat podle červené obálky. Vyjadřoval se v něm k politice i společenskému dění a vydal celkem 922 čísel. Mezi obdivovatele tohoto časopisu patřil i Karel Čapek, který prohlásil: „každý, kdo prošel školou červených sešitků, absolvoval, řekl bych, kus morální filologie; byl veden k tomu, aby rozeznával lež, která už není ve vědomí, nýbrž ve slovech…“.105 V časopise „Pochodeň“ postupně vycházelo jeho protiválečné drama nazvané „Poslední dnové lidstva“. Drama je rozděleno do 5 aktů a zpracovává především téma 1. světové války. Karl Kraus zde kritizuje slepý patriotismus a válečnou propagandu v tisku. Jako jeden z prvních si začíná uvědomovat sílu médií a to, jak moc média ovládají náš svět. Dokonce předkládá odvážný názor, že válka je vlastně důsledkem síly tisku, a ptá se, zda by vůbec začala, nebýt propagandy v novinách. Za první oběť války označuje lidskou mysl, která se nechala ovlivnit mediální kampaní. Důrazně varuje před nezodpovědným spojením tisku, politiků a vědy. 106 Krausova pověstná kritičnost se projevila i v jeho dalších dílech, například když napsal, že „nynější literatura jsou recepty psané churavými“ nebože „nemít myšlenku a umět ji vyjádřit, na tom se pozná žurnalista“.107 Z Vídně se Karl Kraus často vracel do rodných Čech, aby tu mohl předčítat své texty a navštěvovat „přítelkyně“. Velmi blízký vztah měl s Baronkou Sidonií Nádhernou. Často jí navštěvoval na jejím zámku ve Vrchotových Janovicích, kde si chtěl odpočinout od rušné Vídně, která mu nikdy příliš nepřirostla k srdci. 104

RODR, Josef: Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi, in: Muzejní noviny, 1997, č. 12, s. 5. BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové. 106 KRAUS, Karl: Poslední dnové lidstva, Praha, Družstevní práce, 1933. 107 KRAUS, Karl: Soudím živé i mrtvé, Praha, Odeon, 1984. 105

38

Při té příležitosti prý několikrát navštívil rodný Jičín, doloženo je to však pouze jednou, když byl při této návštěvě zachycen na fotografii před jeho rodným domem.108 Karlův kladný vztah k Jičínu se projevil i při jeho sporu s novinářem maďarského původu Emmerichem Bekessym. Když Bekessy vyčetl Karlovi jeho provinciální jičínský původ, jeho odpověď byla následující: „Že jsem se narodil v Jičíně, to nepovažuji za tak fatální jako to, že již skoro padesát let žiji ve Vídni, kde mám za spoluobčana pana Bekessyho. V Jičíně by se mi to rozhodně nemohlo stát. Je to čisté městečko a má svůj krajinný i kulturní půvab, je památným dějištěm krvavých událostí, má významné historické budovy, nedaleko je Valdická kartouza.“ 109 Připomíná také návštěvu kancléře Bismarcka. Obrázek Jičína si Karl pověsil dokonce do své vídeňské ložnice.110 Karl Kraus zemřel ve Vídni v roce 1936 mírně kuriózním způsobem, srazil ho totiž cyklista a zranění z této srážky pro něj byla osudná. Silné sepětí Karla Krause s rodným Jičínem bylo na dlouhou dobu zapomenuto a jeho jméno bylo pro řadu Jičíňáků zcela neznámé. V roce 2004 byla v Jičíně uspořádána mezinárodní konference s názvem „Karl Kraus - jičínský rodák a světoobčan“. V rámci konference proběhla v místním muzeu výstava, která měla veřejnost seznámit s životem a dílem Karla Krause. Na pořádání výstavy i celé konference se podíleli o.p.s. Baševi, Památník národního písemnictví Praha, Regionální muzeum a galerie Jičín, Pekařova společnost Českého ráje a další.111 V současné době se v jičínské Židovské ulici, v domě č.p. 100, kde žili mimo jiné i Karlovi prarodiče, nachází kopie vídeňské pracovny Karla Krause jako trvalá připomínka jeho spojení s Jičínem. Pracovna je součástí expozice s názvem „Židovští spisovatelé v českých zemích“, která byla realizovaná v rámci projektu „10 hvězd“.112

108

ÚLEHLA, Vladimír: Rodina Karla Krause a Jičín, in: Karl Kraus, jičínský rodák a světoobčan: Sborník referátů z mezinárodní konference, Semily, Z Českého ráje a Podkrkonoší, 2004. 109 RODR, Josef: Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi, in: Muzejní noviny, 1997, č. 12, s. 5. 110 Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě. Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004. 111 GOTTLIEB, J.: Mezinárodní konference, in: Muzejní noviny, 2004, č. 25, s. 22. 112 DANÍČEK, Jiří: 10 Hvězd: Revitalizace židovských památek v České republice, Praha, FŽO, 2014.

39

Rodina Kantorových Rod Kantorových měl v Jičíně delší tradici než rod Krausových. Už v roce 1773 byl v Jičíně připomínán Joachym Markus Cantor, který koupil parcelu v dnešní Židovské ulici č. 104. V roce 1875 byl dům ve vlastnictví Heršla Kantora, který zde bydlel se svými příbuznými Annou, Samoelem a Hermannem Kantorovými. 113 Hermann Kantor měl pět synů, jedním z nich byl Bedřich Kantor. Bedřich si v roce 1873 vzal Růženu Schillerovou z Mladé Boleslavi a jeho otec Hermann jim přenechal výše zmíněný dům č. 104. Bedřich se živil se jako obchodník s kůžemi a se svou ženou Růženou měl celkem 6 dětí, Arthura (nar.1874), Adélu (nar. 1875), Maxmilána (nar. 1877), Roberta (nar. 1878), Arnošta (nar. 1880) a Kamilu (nar. 1882). 114 Brzy se stal váženou osobností a jako místopředseda židovské obce se podílel na založení pohřebního bratrstva Chevra Kadiša. Díky jeho intervenci se podařilo zajistit „kolnu“ pro parkování pohřebních vozů. Kolna se nacházela u jatek a město Jičín ji bratrstvu pronajímalo.115 V letech 1884 - 1888 byl Bedřich dokonce předsedou jičínské židovské obce. Mezi lidmi byl oblíben, smýšlel česky a „byl účinným podporovatelem vlasteneckých podniků“. 116 Svědčí o tom jeho členství v předsednictvu Obecní spořitelny a také to, že byl dokonce členem jičínského městského zastupitelstva. Bedřich Kantor zemřel jako uznávaný muž v roce 1914.117 Nejmladší syn Bedřicha Kantora se jmenoval Arnošt. V roce 1880 maturoval na jičínském gymnáziu a později se stal právníkem. Založil si advokátní kancelář v Plzni. Kontakt se svými jičínskými příbuznými a ostatními známými však neztratil. Dochovala se celá řada jeho dopisů, které zaslal do Jičína své „milé tetičce“ Gabriele Janovicové. Arnošt v nich své tetičce radil v záležitostech práva, majetku a financí a vždy nechával pozdravovat „milovanou babičku“ a jisté Lustigovi.118 Druhorozený Bedřichův syn, Maxmilián Kantor, se stal bankovním úředníkem v Praze. Jičínskou židovskou obec však podporoval i nadále. Můžeme se domnívat, 113

MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940, s. 201. ÚLEHLA, Vladimír:poznámky k jičínským židovským rodinám, strojopisně, archiv Ing. Jana Kindermanna. 115 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 64550, Zápisy o schůzích. 116 ÚLEHLA, Vladimír:poznámky k jičínským židovským rodinám, strojopisně, archiv Ing. Jana Kindermanna. 117 ÚLEHLA, Vladimír:poznámky k jičínským židovským rodinám, strojopisně, archiv Ing. Jana Kindermanna. 118 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67291, Finanční záležitosti různé. 114

40

že byl dobře situovaný, protože v roce 1927 věnoval 500 Kč na instalaci elektrického osvětlení do synagogy. Jednalo se o vůbec nejvyšší příspěvek. V roce 1931 věnoval jičínské židovské obci opět 500 Kč, tentokrát na opravu synagogy.119 Nejstarší syn Bedřicha Kantora se jmenoval Arthur a maturoval na jičínském gymnáziu. Vystudoval práva a usadil se ve Vídni, kde pracoval v menšinovém českém školství. Působil ve spolku s názvem Komenský, který dokonce v letech 1919 – 1936 vedl. Po první světové válce pomáhal ve Vídni vybudovat síť českého školství, za což byl oceněn Řádem bílého lva, který mu v roce 1928 propůjčil T. G. Masaryk.120 V roce 1919 platil Arthur jičínské židovské obci (přesto, že už zde pravděpodobně nebydlel) jednu z nejvyšších náboženských daní - 300 Kč. Přispíval jí i z Vídně, když v roce 1927 věnoval 100 Kč na instalaci elektrického osvětlení v jičínské synagoze a v roce 1931 dal 100 Kč na opravu synagogy.121 Po anšlusu Rakouska požádal JUDr. Arthur Kantor s rodinou o domovské právo v Jičíně,

stejně

jako

rodina

Krausových.

Právo

mu

bylo

uděleno

rychle

a za všeobecného souhlasu, protože doktor Kantor byl velmi vážený a o jeho českém smýšlení nebylo pochyb, na rozdíl od německy mluvících Krausových. Městská rada dokonce nechala na něm, kolik za příslib domovského práva zaplatí. Určila pouze to, že to mělo být mezi 1 000 a 10 000 Kč. Arthur Kantor zaplatil 3000 Kč s omluvou, že se nachází v horší finanční situaci. 122 Domovské právo se vztahovalo i na jeho manželku Daru Terezičovou narozenou v Jugoslávii a na dvě děti Milana a Růženu. V roce 1941 se manželé rozvedli.

Pravděpodobně se jednalo o účelový rozvod

ve prospěch dětí, které válku přežily a po roce 1948 emigrovaly. O osudu jejich rodičů se však nedochovaly žádné zprávy. JUDr. Milan Kantor se dostal do Austrálie, kde si vzal sestru mediálního magnáta Murdocha. Žije v Melbourne a je honorárním konzulem České republiky.123 Z počátku se v Austrálii cítil osamělý a izolovaný, což ho inspirovalo k tomu, že v roce 2002 založil domov důchodců pro Australany českého

119

Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53135, pamětní kniha. ÚLEHLA, Vladimír: Rodina Karla Krause a Jičín, in: Karl Kraus, jičínský rodák a světoobčan: Sborník referátů z mezinárodní konference, Semily, Z Českého ráje a Podkrkonoší, 2004. 121 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53135, pamětní kniha. 122 ÚLEHLA, Vladimír: Rodina Karla Krause a Jičín, in: Karl Kraus, jičínský rodák a světoobčan: Sborník referátů z mezinárodní konference, Semily, Z Českého ráje a Podkrkonoší, 2004. 123 ÚLEHLA, Vladimír:poznámky k jičínským židovským rodinám, strojopisně, archiv Ing. Jana Kindermanna. 120

41

původu. Chtěl, aby se senioři necítili izolovaní a mohli si popovídat se spolubydlícími v češtině.124 Sčítací operáty z roku 1921 uvádějí, že v Jičíně bydlel také Adolf Kantor, narozený v roce 1861, který bydlel na Žižkově náměstí a věnoval se koželužnictví. Měl manželku Ernu (nar. 1874), která byla v domácnosti, syna Rudolfa (nar. 1903) a dceru Helenu (nar. 1910).125 Smutnou tečku za dlouhým příběhem rodu Kantorových v Jičíně tvoří transport jičínských židů z ledna roku 1943. V transportu se uvádějí Gustav, Max, Rudolf a Anna Kantorovi, kteří zemřeli v Osvětimi a Ravensbrücku.126

Rodina Goliathových V roce 1800 žil v Jičíně jistý Isak Goliath, který koupil část domu č. 101 v Židovské ulici. Další záznamy o rodině Goliathových pocházejí z roku 1848, kdy se jičínský žid Šimon Goliath připomíná jako spolumajitel domu č. 103 v Židovské ulici. Tento dům nakonec s manželkou Terezii koupil celý. V roce 1889 nechal dům přepsat na Karla Goliatha.127 Jednalo se pravděpodobně o velmi rozvětvenou rodinu, protože v roce 1860 v Jičíně můžeme nalézt také Markuse Goliatha, který se živil jako kupec.128 Z regionálního hlediska byl nejvýznamnějším členem této jičínské rodiny pan Otto Goliath, který se narodil v roce 1869. Navštěvoval místní židovskou školu, spolu s o pět let mladším Maxmilianem Goliathem. Chlapci byli zřejmě příbuzní a školné jim platili pánové Berthold a Simon (Šimon) Goliathovi. Pravděpodobně šlo o jejich rodiče. 129 Z těchto dvou pánů si o něco lépe vedl pan Berthold, protože výše jím placeného školného spadala do první kategorie, což obnášelo platbu 30 zlatých. Pan Simon oproti tomu platil školné 16 zlatých, což ho řadilo do třetí platové kategorie. 130

124

Naše začátky v Austrálii byly perné, říká poúnorový exulant Milan Kantor. In: Http://www.krajane.net/ [online]. 2005 [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: http://www.krajane.net/articleDetail.view?id=333 125 SOkA Jičín, fond OÚ Jičín, kt. 1123 - 1133, sčítací operáty 1921. 126 KÁRNÝ, Miroslav: Terezínská pamětní kniha: židovské oběti nacistických deportací z Čech a Moravy 1941-1945 – Svazek 2, Praha, Melantrich, 1995, ISBN 80-7023-225-0, s. 1113 – 1119. 127

MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940, s. 197. Výpis židů z roku 1860, archiv Ing. Jana Kindermanna 129 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53022. Matrika školy. 130 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53022. Matrika školy. 128

42

Otto Goliath získal od své matky Arnoštky v roce 1908 dům č.3 na nynějším Valdštějnově náměstí, zrušil hostinec, který tu býval, a využil tyto prostory k obchodování. Obchodoval s látkami a stal se vlivným jičínským občanem, dokonce byl dlouhá léta členem městské rady.131 V roce 1919 platil nejvyšší náboženskou daň z celé židovské obce ve výši 300 Kč. Pak z obce pravděpodobně vystoupil, protože žádné další spisy se o něm již nezmiňují.132 Nasvědčuje tomu i fakt, že při sčítání lidu v roce 1921, se Goliathovi k židovské víře nehlásili.133 V článku pana Josefa Rodra, uveřejněném v muzejních novinách, je Otto charakterizovaný jako „huňatý a hloubavý“. 134 Jeho osobnost byla pravděpodobně nepochopená. Lidé ho označovali za zlého a nerudného člověka. Podle svého přítele, básníka Jaroslava Seiferta, byl však pouze přísný, ale spravedlivý. Často chodíval zamračený a každé ráno před svým obchodem vystavoval látky. Obchodování ho zřejmě nebavilo a také mu moc nevydělávalo. Své životní naplnění tak hledal v politice. Zato jeho žena Arnoštka byla prý „roztomilá a všemi oblíbená“.135 Otto byl politicky velmi činný a stal se členem sociální demokracie. Pomáhal dokonce zakládat místní pobočku komunistické strany, kterou však brzy opustil.136 Byl členem městského zastupitelstva a málokdy se stalo, že by proti něčemu nevznesl námitku. 137 Býval dokonce obviňován z toho, že si chce pouze „vždy zařečnit“. 138 Během svého působení na radnici se dostal do řady sporů, zejména s jičínským starostou Matějkou. Starostu prý neměl rád z toho důvodu, že po vytvoření nového státu v roce 1918 prozradil jeho židovský původ. Tato zášť byla zřejmě oboustranná. Dochovaly se záznamy o tom, že starosta Matějka a jeho přátelé Goliathovi vyhrožovali. Poukazovali na rok 1897, kdy došlo k „čištění“ Jičína od německých nápisů a nakonec dodávali, že „nikdo neví, co se může stát, protože doba je zlá a v říši

131

BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové. 132 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67291, Finanční záležitosti různé. 133 SOkA Jičín, fond OÚ Jičín,kt. 1123 - 1133, sčítací operáty 1921. 134 RODR, Josef: Podivná putování, in: Muzejní noviny, 1995, č. 7, s. 2. 135 SOkA Jičín, fond Jiné rukopisy: Soudobá dokumentace okresu Jičín, strojopis., kt. č. 14, sg. V/6 – 110, RODR Josef, Karel Goliath Gorovský, 22 s. 136 BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové. 137 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 260, Kronika města Jičína 1932, s. 42. 138 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1937, s. 87.

43

německé se to už stalo“. 139 Tím odkazovali na perzekuci židů po nástupu Hitlera k moci. Otto Goliath se stával také terčem různých posměšných básniček, které poukazovaly na to, že pocházel z židovského prostředí. V roce 1932 vyšla v „Jičínském kraji“ o Goliathovi posměšná říkanka, ve které je nazýván „kanalizačním referentem“ a jeho činnost je přirovnávána ke špíně, která teče kanálem do Jizery. 140 Za těmito posměšky stojí pravděpodobně fakt, že Goliath měl dlouho na starost odbor pro kanalizaci. 141 V roce 1838 se však z politického života stáhl, když rezignoval na svoje funkce. 142 Po jeho odchodu na politický odpočinek o něm časopis Nový směr uveřejnil článek „Muž pevných zásad“, ve kterém byl označen za neúnavného pracovníka, nebezpečného soupeře a „štiku, která hýbala stojatou vodou“.143 Perzekuce, které nastaly po roce 1938, se rodiny Goliathových dotkly velmi brzy. Obchod pana Otty byl zavřen už březnu roku 1939 a někteří členové rodiny Goliathových byli pozatýkáni. Sám pan Otto byl zatčen relativně brzy, už počátkem září roku 1939.144 Nepochybně v tom sehrál roli jeho židovský původ i to, že byl výraznou osobností sociální demokracie a své názory se nebál vyslovit nahlas. Dostal se do koncentračního tábora Buchenwald, kde následujícího roku zemřel. Zanedlouho po něm, v únoru 1940, byl zatčen i jeho syn František, který byl také politicky činný. Zemřel ještě téhož roku v Dachau. Manželka Arnoštka zahynula spolu s ostatními jičínskými židy v roce 1943 v Osvětimi.145 Pravděpodobně jediným členem rodiny Goliathových, který přežil nacistickou okupaci, byl druhý syn Otty Goliatha, JUDr. Karel Goliath – Gorovský. Jeho zajímavé životní osudy určitě stojí za připomenutí. Karel se narodil v roce 1904 v Jičíně. Poté, co studoval práva v Praze a etnografii v Berlíně, se na nějaký čas přestěhoval do Ostravy. Zde působil jako samostatný advokát a často hájil havíře, kteří se dožadovali různých finančních náhrad. Byl velmi blízkým spolupracovníkem Bohumíra 139

SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 261, Kronika města Jičína 1933, s. 106, 184, 188, 219. 140 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 260, Kronika města Jičína 1932, s. 156. 141 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1938, s. 36. 142 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1938, s. 36. 143 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1938, s. 206. 144 MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940, s. 373. 145 KÁRNÝ, Miroslav: Terezínská pamětní kniha: židovské oběti nacistických deportací z Čech a Moravy 1941-1945 – Svazek 2, Praha, Melantrich, 1995, ISBN 80-7023-225-0, s. 1113 – 1119.

44

Šmerala a v letech 1925 – 26 dokonce sdílel byt s Rudolfem Slánským, Václavem Kopeckým a Klementem Gottwaldem. Postupně se stal známou osobností a pod krycím pseudonymem „Gorovský“ vydával časopis „Turbína“. Časopis vycházel jednou měsíčně a Karel Goliath se v něm vyjadřoval k tehdejšímu kulturnímu a společenskému dění. V letech 1927 – 28 vytvořil jedno ze svých důležitějších děl, nazvané „Dnešní stav KSČ“, které vzbudilo rozruch, protože v něm kritizoval tehdejší stranický aparát.146 Po březnu roku 1939 se několik měsíců skrýval v lesích a podařilo se mu proniknout do Polska, kde se v červenci přihlásil do československého legionářského útvaru pod vedením Ludvíka Svobody. S ním se v září roku 1939 dostal do SSSR. Karel Goliath se tak ocitl v ošemetné situaci, protože v té době byl ještě SSSR spojencem

Německa.

V listopadu

roku

1939

byl

spolu

s dalšími

dvaceti

československými legionáři obviněn z protisovětské činnosti a po výsleších v Lubjance byl odeslán do tábora Kotlag, kde musel pomáhat se stavbou severní železniční magistrály. Poté, co SSSR vyhlásilo Německu válku, byl Karel opět přidělen k vojenským jednotkám, ze kterých byl však brzy stažen. Vězněn byl až do roku 1955 a prošel velkým množstvím pracovních táborů, mezi které patřil Karlag, Tagillak na Uralu a Abez v Arktidě. Byla mu zde přidělena práce účetního. Své zážitky z ruských gulagů zpracoval v knize „Zápisky ze zakázaného světa“, ve které líčí teror sovětského systému. Připomíná zejména skutečnost, že spousta nadaných vědců a umělců, kteří se nebáli otevřeně promluvit, padla za oběť lágrům.147 V roce 1955 se Karlovi podařilo vrátit do Ostravy, kde velice těžce nesl své odstavení z politiky. Považoval za svou povinnost zprostředkovat své otřesné zážitky ze SSSR veřejnosti, což se však tehdejšímu režimu vůbec nehodilo. Byl opakovaně označován za blázna a maniaka, a dokonce byl paralyzován a internován v psychiatrické léčebně v Opavě. Z té byl však později „vyhozen, jako zcela psychicky zdravý“. 148 Některé jeho texty vycházely samizdatem. Zemřel v roce 1985 v ostravském domově důchodců.149

146

BIEBERLE, Josef. Osud jednoho českého komunisty, [online], [cit. 2014-11-05], dostupné z: http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=122&clanek=021208. 147 RODR, Josef: Podivná putování, in: Muzejní noviny, 1995, č. 7, s. 2. 148 BIEBERLE, Josef. Osud jednoho českého komunisty, [online], [cit. 2014-11-05], dostupné z: http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=122&clanek=021208. 149 RODR, Josef: Podivná putování, in: Muzejní noviny, 1995, č. 7, s. 2.

45

3. 2 Další významné osobnosti spjaté s jičínskou židovskou obcí

Jakob Baševi Jakob Baševi z Treuenburgu, zvaný též Bas-ševi, Baševý, Passevi nebo Jakub Šmiles, se narodil v roce 1570 v italské Veroně. Po roce 1590 přišel se svým bratrem Samuelem do Prahy. Zde si díky svým obchodnickým schopnostem získal velmi dobré postavení a Rudolf II. mu udělil řadu privilegií, mezi která patřilo právo svobodného obchodování či právo volného pohybu. Nemusel nosit židovské odznaky a mohl platit clo a mýto ve stejné výši jako křesťané. Král Matyáš ho v roce 1610 povýšil na dvorního žida, což bylo spojené s dalšími výsadami, jako například přístup ke dvoru, jízda na koni nebo nošení zbraně.150 Baševi byl v té době na výsluní a v roce 1616 se stal představeným pražské židovské obce a věnoval se organizační, mecenášské a stavitelské práci. Zakoupil několik domů v pražském židovském ghettu a později si zde postavil prostorný renesanční palác. U svých příznivců z řad šlechticů zajišťoval ochranu židovského obyvatelstva před císařskými vojáky. V roce 1622 dosáhl Baševi vrcholu své kariéry, když ho císař Ferdinand II. povýšil do šlechtického stavu jako vůbec prvního žida v rámci Habsburské monarchie. Získal šlechtický přídomek von Treuenburg a vlastní erb, černý štít se šikmým stříbrným pruhem, hvězdami a lvy. 151 Baševiho kariéra zažila silný otřes po neblaze proslulé aféře tzv. dlouhé mince, při které se ale sblížil s Albrechtem z Valdštějna. Na jeho pozvání přišel v roce 1632 do Jičína, kde pro místní židy zařídil řadu výsad. Valdštejn mu kromě ochrany nabídl také privilegium provozovat obchod, zakupovat domy a platit stejné mýto a clo jako křesťané. Židovské domy osvobodil od zvláštních kontribucí a od povinnosti ubytovávat vojáky. Jičínským židům udělil Valdštejn právo zřídit modlitebnu a školu a také jim dovolil zakoupit pozemek pro zřízení hřbitova.152 Hned po svém příchodu v roce 1632 se Baševi stal primasem jičínské židovské obce a zakoupil zde velké množství nemovitostí.

150

PĚKNÝ, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě, 2. vyd., Praha, Sefer 2001, s. 75. PĚKNÝ, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě, 2. vyd., Praha, Sefer 2001, s. 75. 152 MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940, s. 168. 151

46

Pan Pěkný uvádí, že „Baševi se stal jedním z tvůrců prosperity Frýdlantského panství“. Obstarával veškeré vévodovy finanční záležitosti, staral se o ražení mincí, zásobování armády, sháněl řemeslníky doma i v cizině, vyjednával se zahraničními obchodníky a odborníky a také obstarával dovoz obrazů z Itálie. Spolu s holandským finančníkem Vittem prováděl odvážné finanční transakce, kterými zajišťoval Valdštejnovi rozšíření jeho finanční hotovosti. Přímo vedle Baševiho domu byla v domech číslo 63 a 64 zřízena nová knížecí mincovna.153 V roce 1634 přišel v Baševiho životě další zvrat, když byl jeho ochránce Albrecht z Valdštejna obviněn z velezrady a zavražděn v Chebu. Magistrát města Jičín ihned po jeho smrti popřel všechna privilegia, která Valdštejn jičínským židům udělil. Baševi se odstěhoval do Mladé Boleslavi, kde 2. května zemřel a byl pohřben na tamějším židovském hřbitově. Jeho mramorový náhrobek je zde dodnes k vidění.154

Artur Fischer Narodil se v Lomnici nad Popelkou v rodině kupce. Po studiích na zdejší měšťance studoval na reálce v Jičíně. Na přání otce poté nastoupil na tkalcovskou školu v rodné Lomnici. 155 Vždy však snil o dráze malíře, a tak po dokončení tkalcovské školy nastoupil na Akademii v Drážďanech. Zde prý bydlel s Františkem Gellnerem, který také pocházel z židovského prostředí. K Arthurovým učitelům patřil prof. Richard Müller a tyrolský malíř Albin Egger – Lienz. Po první světové válce se Artur Fischer dostal do Prahy, kde studoval na Akademii výtvarných umění pod vedením Maxe Pirnera. Setkal se zde s Karlem Holanem, který se stal jeho celoživotním přítelem. Během studia jezdil Artur o víkendech do Jičína za manželkou Klárou (nar. 1891) a synem Josefem (nar. 1916).156 Podle vzpomínek přítele Karla Holana patřil Artur k nejsvědomitějším žákům. Jeho malířský styl se vyznačoval zjednodušením forem, nešlo mu o dokonalou techniku, ale spíše o vyjádření vlastního rozpoložení a pocitů. Jeho nálada byla prý většinou vážná, což se projevovalo i v jeho obrazech, které byly často laděné do šedé a modré 153

MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940, s. 168. MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940, s. 168. 155 BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové. 156 PAŘÍK, Arno: Zapomenutý malíř, in: Roš Chodeš, ročník 71, 2009, s. 10, 11. 154

47

a převažovaly v nich tlumené barvy. Byl citově založený, měl mírnou povahu a rozhodně by se nedal popsat jako veselý člověk. Jeho úsměv byl prý spíše melancholický. Častým námětem jeho malby byly portréty a pohledy do krajiny, většinou v okolí Lomnice a Jičína. Rád maloval chladnou krajinu na konci zimy. Mezi jeho krajinomalby z okolí Jičína patří „Pohled na Brada“, „Jaro na Zebíně“ a „Vrby pod Zebínem“. K portrétům patří například „Portrét dívky“ a „Portrét chlapce“, na kterém pravděpodobně zvěčnil svého syna Josefa. Z jičínského prostředí pocházejí také jeho grafiky s názvem „Koštofránek“, „Trestníci v senoseči“ nebo „Pohled ze Zebína k Bradům“.157 Podle sčítacích operátů z roku 1921 víme, že žil s manželkou, synem a svým otcem Eduardem v jičínské ulici Svatopluka Čecha v domě č. 360.158 Všichni se hlásili k židovské víře a Artur jako jeden z mála platil náboženskou daň vždy včas.159 Od roku 1928 ho živil rodinný podnik na výrobu látek a ručně vázaných koberců, který převzal po otci. Byl spíše nesmělé a neprůbojné povahy, a tak po organizační a finanční stránce obchod vedla jeho žena Klára. On sám se pak staral spíše o uměleckou stránku výroby, aby koberce měly hezké a módní vzory. Podnik velmi dobře prosperoval, takže manželé zakoupili pozemek v Harantově ulici a podle plánu architekta Musila zde nechali postavit textilní továrnu.

160

Pokud měl Arthur volnou chvíli, rád se vracel

ke své oblíbené malbě. Zapojoval se také do veřejného a kulturního dění. Pravidelně zapůjčoval koberce a látky pro různá divadelní představení, která většinou režíroval jeho přítel architekt Čeněk Musil. 161 V roce 1931 se Artur zúčastnil jičínského výstavního trhu nábytku.162 Po událostech roku 1939 byli i Fischerovi vystaveni různým formám perzekuce. Syn Josef, který byl nadšeným skautem a studoval na textilní škole v Brně, zvažoval emigraci. K té nakonec nedošlo, pravděpodobně proto, že nechtěl své rodiče opustit. Rodina byla v roce 1942 vystěhována a internována v Sobotce, kde Artur musel pracovat jako dělník na poli. Odtud byli Fischerovi spolu s ostatními židy 23.1. 1943

157

PAŘÍK, Arno: Zapomenutý malíř, in: Roš Chodeš, ročník 71, 2009, s. 10, 11. SOkA Jičín, fond OÚ Jičín,kt 1123 - 1133, sčítací operáty 1921. 159 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67291, Finanční záležitosti různé. 160 BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové. 161 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 260, Kronika města Jičína 1931, s. 27, 66. 162 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 260, Kronika města Jičína 1931, s. 162. 158

48

transportováni do Terezína a poté do Osvětimi, kde všichni zemřeli. 163 Na zdi terezínského ghetta Artur Fischer údajně zanechal kresbu a pod ní nápis „Můj poslední obraz“. Jeho sen o tom, že svou tkalcovskou dílnu jednou předá synovi Josefovi, zůstal nesplněn.164 V roce 1947 uctili jeho památku jičínští přátelé, kteří zorganizovali první výstavu jeho obrazů ve Studentském domě v Jičíně. Na výstavě se podílel jičínský architekt Čeněk Musil, jeho bratr Zdeněk Musil a profesor Antonín Houba. Úvod ke katalogu výstavy napsal malířův přítel Karel Holan. Velká část z 56 exponátů dnes není k nalezení a jméno Arthura Fischera bohužel není mezi obyvateli Jičína příliš známé.165

Arnošt Lustig Narodil se ve Střevači nedaleko Jičína v roce 1873. Po absolvování jičínského Lepařova gymnázia vystudoval medicínu a otevřel si ordinaci v domě č. 191 v Havlíčkově ulici v Jičíně. Zastával funkci domácího lékaře jičínského chorobince, kde se snažil vylepšit podmínky pro pacienty. K tomuto účelu publikoval obšírný dopis, ve kterém žádal, aby byl chorobinec renovován a divil se tomu, proč někteří lidé nesouhlasí s tím, aby se chorobinci posílalo více peněz.166 Od roku 1932 začal působit ve funkci úředního lékaře jičínské pojišťovny a ordinoval v nově zřízené ordinaci v domě pojišťovny v Šafaříkově ulici č. 244.167 Byl také předsedou jičínské ligy proti tuberkulóze. 168 Napsal řadu odborných studií z oboru medicíny, které publikoval například v časopise „Hlas našeho venkova“. Ve volném čase byl nadšeným turistou a rád se věnoval propagaci Jičína a Českého ráje. Byl dokonce místopředsedou jičínského Klubu turistů. Díky znalosti francouzštiny působil v tomto klubu i jako delegát a v roce 1932 provedl pařížské

163

PAŘÍK, Arno: Zapomenutý malíř, in: Roš Chodeš, ročník 71, 2009, s. 10, 11. MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940, s. 339. 165 PAŘÍK, Arno: Zapomenutý malíř, in: Roš Chodeš, ročník 71, 2009, s. 10, 11. 164

166

SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 260, Kronika města Jičína 1932, s. 8. SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 260, Kronika města Jičína 1932, s. 216, 217, 28. 168 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1938, s. 6. 167

49

studenty po Jičíně a Prachovských skalách.169 Přírodu Českého ráje propagoval psaním novinových článků a odbornými přednáškami. 170 Jeho vztah k Jičínu byl nepochybně velice kladný. V pamětním spisu jičínského Sokola publikoval článek o městě Jičín, jehož krajinu považoval za nedoceněnou a pokoušel se ji tímto způsobem přiblížit veřejnosti. Jičínská krajina podle něj tvoří obraz „nesmírně lahodný“. Poukazoval na to, jak moc byla ovlivněna vizí Albrechta z Valdštejna a připomněl také bitvu u Jičína v roce 1866. Město považoval za místo s velkým historickým odkazem a případným turistům sliboval „vzácné duševní požitky“. Vysoké vzdělání pana Arnošta Lustiga se projevilo i na jeho písemném projevu, který je místy až básnický.171 Na začátku prosince 1938 byl pan Lustig propuštěn z funkce úředního lékaře pojišťovny. Můžeme se domnívat, že to bylo kvůli jeho židovskému původu.172 Jeho život skončil v Osvětimi, kam byl v lednu roku 1943 transportován a kde 15.12. 1943 zemřel.173

Karel Fišl Karel Fišl se narodil se v roce 1862. Angažoval se jak v rámci židovské obce, tak v rámci celého města Jičína. S manželkou Emilií a dcerou Marií bydlel v domě č. 89 na Valdštejnově náměstí a živil se jako obchodník s koloniálními plodinami.174 Věnoval se především nákupu a prodeji různých plodin ve velkém. 175 Byl velmi výraznou osobností jičínské židovské obce, a dokonce byl opakovaně zvolen jejím starostou.176 To svědčí o jeho velké oblibě a také o tom, že byl považován za důvěryhodného a zodpovědného člověka. V době, kdy nebyl starostou, zastával jiné důležité funkce, například zástupce nebo náměstka starosty. 169

SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 260, Kronika města Jičína 1932, s. 63. SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 261, Kronika města Jičína 1934, s. 79, 124. 171 LUSTIG, Arnošt: Jičín - východisko do Českého ráje. In: Pamětní spis Sokola Jičínského 1862 – 1912. Jičín: Sokol, 1912, s. 69-80. 172 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 263, Kronika města Jičína 1938, s. 309. 173 KÁRNÝ, Miroslav: Terezínská pamětní kniha: židovské oběti nacistických deportací z Čech a Moravy 1941-1945 – Svazek 2, Praha, Melantrich, 1995, ISBN 80-7023-225-0, s. 1113 – 1119. 174 SOkA Jičín, fond OÚ Jičín,kt 1123 - 1133, sčítací operáty 1921. 175 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 260, Kronika města Jičína 1932, s. 198. 176 BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové. 170

50

O jeho důvěryhodnosti svědčí i fakt, že byl nakladatelstvím Družstevní práce požádán, aby vyfotil rodný dům Karla Krause, když se připravovalo české vydání Krausova díla Poslední dnové lidstva.177 Finančně si zřejmě nevedl špatně, platil totiž nejvyšší náboženskou daň ve výši 500 Kč. Své peníze využíval i na dobročinné účely, když opakovaně přispíval na opravu synagogy a také dával peníze chudým.178 Karel Fišl měl hlavní zásluhu na tom, že se oficiálně ustanovilo pohřební bratrstvo Chevra Kadiša a dlouho v tomto bratrstvu zastával významné pozice. Byl přítomný téměř na všech jeho schůzích.179 V záležitostech židovské obce se angažovala i jeho žena Emilie, která byla předsedkyní jičínského Klubu židovských dam. Díky ní byly například položeny nové koberce do synagogy.180 V roce 1932 se pan Fišl rozhodl odejít na odpočinek a svůj obchod na dnešním Valdštejnově náměstí předal bratrům Macounovým. Zemřel ještě před druhou světovou válkou. Jeho žena Emilie zemřela v květnu roku 1944 v Osvětimi.181

Oskar Federer Narodil se v roce 1884 v Jičíně. Jeho otec byl zaměstnaný v továrně na barvy, která patřila výše zmiňovaným Krausovým. 182 Obchodní akademii absolvoval Oskar v Praze a poté ho zaměstnal Vítkovický těžební podnik, což mu umožnilo cestovat po celém světě. Nadřízení si ho velice cenili, protože byl pilný a pracovitý a měl také velmi dobré organizační schopnosti.183 V roce 1921 se stal vedoucím ředitelem pražské společnosti Kern a spol., která obchodovala se železem. V této funkci se udržel jedenáct let, do té doby, než se v roce 1932 vypracoval dokonce na generálního ředitele Vítkovického těžebního podniku. V té době byl velmi uznávanou osobností a platil za jednoho z nejúspěšnějších průmyslníků. Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností však jeho volbu do této funkce 177

BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové. 178 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53135, Pamětní kniha. 179 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 64550, Zápisy o schůzích. 180 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53135, Pamětní kniha. 181 KÁRNÝ, Miroslav: Terezínská pamětní kniha: židovské oběti nacistických deportací z Čech a Moravy 1941-1945 – Svazek 2, Praha, Melantrich, 1995, ISBN 80-7023-225-0, s. 1113 – 1119. 182 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 261, Kronika města Jičína 1934, s. 101. 183 VESELSKÁ, Magda: Oskar Federer, In: Židovská ročenka 2003/2004, Praha, Sefer, 2004.

51

přijalo s rozpaky z důvodu národností otázky. Oskar Federer poté ministerstvo uklidnil prohlášením, že bude upřednostňovat české zaměstnance a také tím, že úředním jazykem ve vítkovickém podniku se stane čeština. Sám Oskar se národnostní otázkou příliš nezabýval, ovládal několik jazyků a bylo mu v podstatě jedno, jaký zrovna používal. Po celou dobu svého působení ve Vítkovicích se snažil uklidňovat vypjaté vztahy mezi Čechy a Němci, což mnohdy nebylo vůbec jednoduché.184 Zastával i další významné funkce, byl předsedou Severomoravsko – slezského svazu

průmyslníků

a

viceprezidentem

československých průmyslníků v Praze.

185

a

vícepředsedou

Ústředního

svazu

S rodným Jičínem však kontakt neztratil.

V roce 1931 věnoval 1000 Kč na opravu jičínské synagogy 186 a městská kronika připomínala padesáté výročí jeho narozenin.187 Oskar Federer byl velkým milovníkem a sběratelem umění. Svou uměleckou sbírku začal budovat ještě před tím, než se stal generálním ředitelem ve Vítkovicích a pomáhal mu s tím například historik umění Rudolf Kachynka. Sbírka obsahovala přibližně sedmdesát obrazů od malířů zvučných jmen a měla evropský význam. Mezi autory obrazů z této sbírky patřili například Oskar Kokoschka, Max Pinter, Claude Monet nebo František Kupka. Po nástupu Hitlera k moci si Oskar Federer dobře uvědomoval hrozící nebezpečí, obstaral si anglický pas a začal dojednávat postupný převoz svých obrazů do zahraničí. Všechna díla však převézt nestihl. V roce 1939 propadl podle arizačních zákonů veškerý jeho majetek říši a sám Oskar byl zatčen gestapem. Po nátlaku britské vlády byl však propuštěn a emigroval do Kanady,188 kam předtím stačil poslat svou ženu i děti. v diplomatických službách. na činnosti

exilových

190

189

Za druhé světové války působil

Na přímé vyzvání prezidenta Beneše se podílel

hospodářských

orgánů.

184

Z vlastních

peněz

podporoval

VESELSKÁ, Magda: Oskar Federer, In: Židovská ročenka 2003/2004, Praha, Sefer, 2004. BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové. 186 Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53135, pamětní kniha. 187 SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 261, Kronika města Jičína 1934, s. 101. 188 PLEVA, Martin: Vítkovická sbírka, aneb když továrníci Milují umění, in: Moravskoslezský deník, 2009, 5. Září, s. 6. 189 PITKIN, James: Seekingrightfulowners: Law and technology offer hope to Holocaust survivors' familieswholook to regainproperty, in: Http://remember.org/ [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: http://remember.org/unite/seeking_owners.htm. 190 BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové. 185

52

československý odboj a pomáhal zajišťovat finance pro lidi, kteří z Československa uprchli.191 Z posledních let jeho života se dochovalo svědectví jeho vnuků. Ti na něj vzpomínají jako na laskavého starého pána, který se ve vzpomínkách často vracel k rodnému Československu.192 Osud jeho umělecké sbírky je složitý. Část zůstala v Čechách, část se dostala do zahraničí a další část byla rozkradena nebo se jednoduše ztratila. Potomci Oskara Federera, kteří dnes žijí v kanadském Torontu, chtějí, aby jim byly předány obrazy, které zůstaly v Česku. Andrew Federer, investiční bankéř a vnuk Oskara Federera, považuje obrazy za vzácné pojítko s jeho rodinnými kořeny. Jeho žádost o obrazy byla v roce 1991 zamítnuta, protože podle zákona se navrácení majetku, který byl zabavený nacisty, vztahovalo pouze na české občany. Nedávno byl však tento zákon pozměněn a potomci Oskara Federera se znovu snaží o to, aby jim byly obrazy přiřčeny. 193

Arne Laurin Arne Laurin, vlastním jménem Arnošt Lustig,

194

se narodil v roce 1889

v Hrnčířích u Prahy. Jeho rodina se později přestěhovala do obce Kopidlno u Jičína a Arne vychodil jičínskou reálku. Během studií bydlel v Jičíně v podnájmu u židovské rodiny Fleischerových v Židovské ulici. Po maturitě vystudoval českou techniku v Praze.195 Při studiích přispíval svými články do některých novin a postupně se vypracoval na jednoho z nejvýznamnějších pražských novinářů, redaktorů a překladatelů. Patřil mezi naše nejlépe informované novináře a působil ve významných pražských redakcích. V letech 1919 – 1920 zastával funkci zástupce šéfredaktora časopisu Tribuna a v roce 1921 se stal šéfredaktorem listu Prager Presse, kterým zůstal až do roku 1938. Knižně 191

VESELSKÁ, Magda: Oskar Federer, In: Židovská ročenka 2003/2004, Praha, Sefer, 2004. VESELSKÁ, Magda: Oskar Federer, In: Židovská ročenka 2003/2004, Praha, Sefer, 2004.

192

193

PITKIN, James: Seekingrightfulowners: Law and technology offer hope to Holocaust survivors' familieswholook to regainproperty. in: Http://remember.org/ [online]. [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: http://remember.org/unite/seeking_owners.htm. 194 Nevíme o tom, že by byl příbuzným výše zmíněného doktora Arnošťa Lustiga 195 BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové.

53

vydal několik publikací o novinách a žurnalistice. Dochovala se také celá řada dopisů z jeho korespondence s významnými osobnostmi, mezi kterými byl i S. K. Neumann, Robert Saudek, Otto Pick a Ernst Pollak.196 Arne Laurin se zajímal také o politiku, byl členem Penklubu a slavných Pátečníků. Po nástupu Hitlera k moci se angažoval v organizacích, které podporovaly uprchlíky z nacistického Německa, a v roce 1938 ostře odsuzoval Hitlerovy mnichovské požadavky. Ještě v tom samém roce emigroval do USA, kde zemřel těsně před koncem války.197

Ernst Pollak Narodil se v Jičíně v roce 1886 do rodiny obchodníka Emanuela Pollaka, který bydlel v domě č. 5 na dnešním Valdštejnově náměstí. Chodil do místní židovské školy v domě č. 100 v Židovské ulici a poté jeden rok navštěvoval jičínské gymnázium. V roce 1897 se celá rodina přestěhovala do Prahy, kde Ernst dostudoval gymnázium a chodil zde na obchodní školu. Poté pracoval jako cizojazyčný korespondent Rakouské zemské banky v Praze. V kavárně Arco se scházel s německými židovskými spisovateli a dalšími intelektuály a poznal zde i Maxe Broda, Franze Kafku a Egona Kische. Nejdůležitější pro něj však bylo setkání s Milenou Jesenskou, se kterou se v roce 1918 oženil. Ještě v tom samém roce se odstěhovali do Vídně, kam byl Ernst pracovně přeložen. Zde si našel další přátele z řad spisovatelů, se kterými se scházel v kavárně Herrenhof. V roce 1925 se rozvedl a na vlastní žádost odešel do penze. Před nacistickou perzekucí se zachránil emigrací do Anglie, kde se v roce 1944 znovu oženil.198 Působil jako esejista a literární kritik a své články uveřejňoval v časopisech „Die literarische Welt“ a „Querschnitt“. Většinou psal pod pseudonymem Ernst Schwenk, což bylo příjmení jeho matky za svobodna. Přestože měl velké literární

196

Literární archiv památníku národního písemnictví v Praze, literární pozůstalost č. 412, Arne Laurin. Literární archiv památníku národního písemnictví v Praze, literární pozůstalost č. 412, Arne Laurin. 198 BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové. 197

54

znalosti a celý život se pohyboval kolem významných autorů, sám žádné větší nebo zásadní dílo nenapsal. Proslul tedy jako literát bez díla.199

Jindřich Fleischner Narodil se do rodiny jičínského zlatníka Zikmunda Fleischnera žijícího v domě č. 100 v Židovské ulici, ve kterém se nacházela také židovská škola. Jedná se o rodinu, která poskytovala podnájem výše zmíněnému Arne Laurinovi. Později se rodina přestěhovala na nynější Valdštejnovo náměstí do domu č. 89. Po vychození jičínské židovské školy Jindřich odmaturoval na jičínské reálce a začal studovat chemické inženýrství na České technice v Praze.200 Po škole získal místo jako vrchní chemik cukrovaru v Litoli u Lysé nad Labem, kde pracoval v letech 1904 až 1919. Poté dva roky zastával funkci osobního tajemníka ministra Antonína Hampla, který byl v té době členem předsednictva Sociálně demokratické strany dělnické. V roce 1920 se stal ministerským radou na Ministerstvu veřejných prací. Publikoval také některé své práce a vedl odborné přednášky, ve kterých se snažil o zdůraznění kulturní a filozoficko – mravní stránky technické práce, později se jeho tématem stalo dokonce i náboženství. Zabýval se socializací průmyslových podniků a ze svých studií na technice si pravděpodobně odnesl víru v pokrok na základě přesně řízené techniky. Zajímal se o teorii profesora lipské univerzity Wilhelma Ostwalda, podle které jsou tělo i duše pouze určité formy energie. Tuto tzv. teorii energetismu pak promítal do svých spisů, ve kterých se zabýval lidskou prací. 201 Ve svých dílech předkládal téma technicky vzdělaného muže, který řeší otázku smyslu života.202 Můžeme se domnívat, že v těchto dílech zpracovával také vlastní prožitky. Už od svých mladých let se zajímal o literaturu. Publikoval řadu vlastních knih, mezi které patřila díla „Chrám práce“, „Básník a inženýr“, „Socializace v praxi“,

199

BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové. 200

BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové. 201 BÍLKOVÁ, Eva:Jindřich Fleischner: 1879-1922, Praha, Památník národního písemnictví, 2001, 5 s. 202 FLEISCHNER: Jindřich: Chrám práce, Praha, Socialistická čítanka, 1919.

55

„Výchova k práci“ a „Technická kultura“. Věnoval se také překládání z němčiny a francouzštiny.203 Předmluvu ke své knize „Chrám práce“ napsal o dovolené v Jičíně v červnu roku 1918. Část knihy věnoval svému příteli architektovi Bedřichu Feuersteinovi. Kniha vyšla v rámci nakladatelství „Socialistická čítanka“ a jedná se vlastně o jakousi oslavu práce. Z této knihy je zřejmý Fleischnerův hluboký zájem o filosofii. Vyjadřuje zde názor, že každý člověk i každý národ „čerpá své síly k životu z práce hospodářské“.204 V práci viděl garanci k zavedení pevné a spolehlivé společnosti, považoval ji za nejvyšší účel lidského života a tvrdil, že práce je hlavním činitelem rozvoje duševní i fyzické stránky a vede člověka k osvobození. Ve svých úvahách se zaměřoval především na praktické potřeby průměrného dělníka. Sám sebe Jindřich považoval za člověka s nesmírnou touhou po poznání a osobní radostí z dobře odvedené práce, která ho zcela naplňovala. V práci v podstatě nalézal smysl života a myslel si, že tak by to mělo být u všech, nehledě na to, zda člověk pracuje jako dělník nebo jako lékař. Veškerá práce podle něho měla sloužit „vyšším účelům“ ovládnutí přírody a zabránění vykořisťování jednoho člověka druhým. Proto by měl každý jedinec cítit potřebu pracovat.205 Smrt Jindřicha Fleischnera zastihla náhle na služební cestě v Berlíně a pochován byl na židovském hřbitově v Jičíně. Při příležitosti jeho pohřbu přijel do Jičína sociálně demokratický ministr sociální péče Gustav Habrman, který zde pronesl slavností řeč na počest zemřelého. V říjnu roku 1923 byl Jindřichovi Fleischerovi na jičínském židovském hřbitově odhalen pomník od architekta Bedřicha Feuersteina.206

203

BÍLKOVÁ. Eva: úvod k soupisu fondu LA PNP, Jindřich Fleischner: (1879-1922) : soupis osobního fondu, zpracovala Eva Bílková Praha, Literární archiv Památníku národního písemnictví, 2001. 204 FLEISCHNER: Jindřich. Chrám práce, Praha, Socialistická čítanka, 1919. s. 8 205 FLEISCHNER, Jindřich. Chrám práce, Praha, Socialistická čítanka, 1919. 206 BÍLKOVÁ. Eva: úvod k soupisu fondu LA PNP, Jindřich Fleischner : (1879-1922) : soupis osobního fondu, zpracovala Eva Bílková Praha: Literární archiv Památníku národního písemnictví, 2001.

56

Závěr Historii jičínské židovské komunity popisuje první část práce. Židé v Jičíně žili už od 14. století. Velmi dobře se jim dařilo v době, kdy Jičín získal Albrecht z Valdštejna. Vajdštejnův židovský finančník Jakob Baševi vymohl pro své souvěrce řadu privilegií. Ta však byla zanedlouho zrušena. Postavení jičínských židů se opět zlepšilo v polovině 17. století, kdy pro ně Rudolf z Tiefenbachu vydal ochranný dekret. Vypovězení za Marie Terezie se jich nedotklo, a tak se komunita mohla dále rozvíjet. Na počátku druhé poloviny 19. století byli židé konečně zrovnoprávněni s křesťany. Analýza následujícího období byla jedním z cílů této práce a nachází se v její druhé části. Období 1850 – 1943 jsem si vybrala z toho důvodu, že zatím nebylo téměř vůbec prozkoumáno. Dosud vydané publikace se o něm buď nezmiňují vůbec, nebo se ho dotýkají jen velmi okrajově. Zaměřila jsem se také na vývoj demografické struktury jičínské židovské obce. K tomu mi sloužily zejména seznamy židů z let 1860, 1890 a 1921. Druhá polovina 19. století byla pro jičínské židy úspěšným obdobím. V rámci komunity došlo k rozvoji obchodu a stále více židovských obyvatel si mohlo dovolit založení vlastní živnosti. Tento trend pokračoval i v první polovině 20. století. Po první světové válce židé zakupovali nové domy a spousta nově příchozích dostala v Jičíně domovské právo. Židé už neměli zamezený přístup ke vzdělání, a tak někteří z nich dosáhli vysokých pozic a získali významné politické funkce. Měli tak větší možnost podílet se na dění kolem sebe. Zajímavá je proměna postavení žen, kterým už nebyla automaticky přisuzována role ženy v domácnosti. Mohly se stát majitelkami obchodů a za první světové války přebíraly některé povinnosti svých mužů. Často se stávalo, že pokud muž zemřel, byla jeho živnost ponechána ve správě jeho ženy. Velkou roli ve sledovaném období hrál rozvoj školství. Židé v Jičíně zřídili školu tak kvalitní, že sem kvůli výuce dojížděly děti z širokého okolí a vyhledávaly ji i křesťanské rodiny. Ve škole se vyučovalo německy a po nepokojích v roce 1897 musela být zavřená. Další problém, se kterým se židovská obec potýkala, byl odliv členů na počátku 20. století. Židé splývali s ostatním obyvatelstvem a od víry se postupně odkláněli. Spolu s pozdním placením náboženské daně to vedlo k tomu, že obec hospodařila se schodkem. Náboženská daň tvořila spolu s poplatkem za sedadla v synagoze hlavní finanční příjem obce. 57

Jičínská židovská obec musela čelit i antisemitismu. První vlna nenávisti přišla na konci 19. století, kdy bylo židům vyčítáno zejména to, že často mluvili německy. Někteří jim však zazlívali i jejich majetek a skutečnost, že se ve velkém počtu dostávali na kvalitní školy. Židy to vedlo k tomu, že začali daleko více používat český jazyk a při sčítání lidu v roce 1921 se téměř všichni hlásili k československé národnosti. Po nástupu Hitlera k moci se antisemitismus začal postupně šířit i do Československa. V roce 1937 se Jičínem šířila protižidovská kampaň, která mimo jiné odrazovala lidi od nákupu u židovských obchodníků. Po mnichovské konferenci se situace židů ještě zhoršila a v Jičíně se objevovaly různé protižidovské nálepky a letáky. V následujících letech museli čelit stále horším perzekucím. Tato situace vedla k tomu, že byli v roce 1943 z Jičína odvezeni. Po válce se bohužel téměř nikdo z nich nevrátil. Dalším cílem práce bylo vytvořit přehled nejdůležitějších osobností spjatých s jičínskou židovskou komunitou. Ten se nachází v třetí části práce. Jičínská židovská obec byla spojena s celou řadou významných osobností, které se podílely na rozvoji města Jičína a na regionálním dění. Obchodník Jakob Kraus založil prosperující papírnickou dílnu, která poskytovala zaměstnání velkému počtu obyvatel Jičína i okolí. Štědrými dary podporoval místní finanční spořitelnu a byl členem jejího řídícího výboru. Členem představenstva obecní spořitelny byl také obchodník s kůžemi Bedřich Kantor. Velmi výrazným členem městské rady byl obchodník s látkami Otto Goliath, který dlouhá léta spravoval důležité odbory. O zdraví jičínských obyvatel se staral doktor Arnošt Lustig. Ten byl také aktivním členem Jičínského klubu turistů a zastával v něm vysoké pozice. Z řad umělců můžeme zmínit akademického malíře Arthura Fišera, který ve svých obrazech zvěčnil jičínskou krajinu i obyvatele. Z prostředí jičínské židovské obce pocházely také osobnosti významné v celostátním i zahraničním kontextu. Vysoké pozice v politice získali Zikmund Fleischner a Karel Goliath. Zahraniční literatura byla ovlivněna spisovatelem Karlem Krausem a literárním kritikem Ernstem Pollakem. Zajímavý je také fakt, že Arthur Kantor byl vyznamenán Řádem bílého lva z rukou prezidenta T. G. Masaryka. Přínos práce vidím v připomenutí existence jičínské židovské komunity, ve zhodnocení jejího významu pro celé regionální dění a ve zmapování doposud velmi málo prozkoumaného období let 1850 - 1943. Při psaní práce jsem se setkala s relativně velkým počtem pamětníků, kteří si na jičínské židy pamatovali z dětství. Jejich 58

výpovědi by se daly použít do budoucna a mohly by sloužit k prohloubení znalostí daného tématu. Navíc by do popisu událostí vnesli své subjektivní prožitky. Určitě by bylo zajímavé také zjistit, kterým členům jičínské židovské obce se podařilo přežít válku a jaké byly jejich další osudy. Další výzkum by mohl podrobně mapovat, na jaká místa se dotyční dostali a kam přesně po válce odcházeli. Bylo by možné zpracovat i historii nedaleké židovské obce v Libáni.

59

Seznam pramenů a literatury Prameny 

SOkA Jičín, fond archiv města Jičín,kn. č. 403 - 422, čelední knihy, seznamy domovských listů.



SOkAJičín, fond OÚ Jičín,kt. 1123 - 1133, sčítací operáty 1921.



SOkA Jičín, fond OÚ Jičín,inv. č. 76, karton č. 27, nařízení o školních platech a jiných dávkách a o pokrytí školních potřeb židů podle reorganizace židovské kulturní obce.



SOkA Jičín, fond OÚ Jičín,inv. č. 76, karton č. 27, nařízení o židovských školách.



SOkA Jičín, fond OÚ Jičín,inv. č. 98, karton č. 35, žádost privátního učitele o povolení oddělení náboženské výuky pro židovské děti.



Archiv Židovského muzea v Praze, fond Židovská náboženská obec Jičín, sign. 53022. Matrika školy.



Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53045, Spisy.



Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 64550, Zápisy o schůzích.



SOkA Jičín, fond Archiv města Jičína 1361 – 1945, kn. č. 260 - 264, Kroniky města Jičína 1931 – 1943.



Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67 698, Zasedací protokol.



Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67 216, Nová organizace náboženských.



Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67208, Sloučení ŽNO.



Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 53039, kniha sedadel.



Archiv Židovského muzea v Praze, fond ŽNO Jičín, sign. 67291, Finanční záležitosti různé.



SOkA Jičín, Kronika města Jičína 1918 - 24, s. 118, 170.



Literární archiv památníku národního písemnictví v Praze, literární pozůstalost č. 412, Arne Laurin.

60



BÍLKOVÁ. Eva: úvod k soupisu fondu LA PNP, Jindřich Fleischner: (18791922) : soupis osobního fondu, zpracovala Eva Bílková Praha: Literární archiv Památníku národního písemnictví, 2001.

Soukromé archivy 

BÍLKOVÁ Eva: Židovské osobnosti spjaté s Jičínem. Podklady ke scénáři výstavy v Regionálním muzeu a galerii v Jičíně v roce 2004. Medailonky s odkazy na prameny a literaturu, strojop. Archiv Evy Bílkové.



Výpis židů z roku 1860 a 1890, archiv Ing. Jana Kindermanna.



ÚLEHLA, Vladimír:poznámky k jičínským židovským rodinám, strojopisně, archiv Ing. Jana Kindermanna.



ÚLEHLA, Vladimír: poznámky k židovským rodinám v Jičíně v roce 1857, strojopisně, archiv Ing. Jana Kindermanna.

Literatura 

MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940.



JIRČÁK Josef: Příspěvky k dějinám jičínských židů ve století sedmnáctém a osmnáctém, in: Ročenka Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice, roč. 5, 1933.



MARTÍNEK Antonín: Jičín, in: GOLD, Hugo: Židé a židovské obce v Čechách v minulosti a přítomnosti, Praha a Brno, Židovské nakladatelství 1934.



FRANCEK, Jindřich. Dějiny Jičína, vyd. 1. V Praze: Rybka, 2010.



PĚKNÝ, Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě, 2. vyd., Praha, Sefer 2001.



ÚLEHLA, Vladimír: Jičínská židovská obec v letech 1870 - 1891in:Muzejní noviny, roč. 26, 2004, č. 2.



ÚLEHLA, Vladimír: Jičín na konci 19. století, vyd. 1. Jičín: TomTour, 159 s. ISBN 80-239-8171-4.



ÚLEHLA,

Vladimír:K

jičínským

protiněmeckým

výtržnostem před 100 lety, in: Nové noviny, 1998, č. 1.

61

a

protižidovským



RODR, Josef: Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi, in: Muzejní noviny, 1997, č. 12.



Karl Kraus v Jičíně a Jičín v Karlu Krausovi: Katalog k výstavě, Jičín, Regionální muzeum a galerie Jičín, 2004.



ÚLEHLA, Vladimír: Rodina Karla Krause a Jičín, in: Karl Kraus, jičínský rodák a světoobčan: Sborník referátů z mezinárodní konference, Semily, Z Českého ráje a Podkrkonoší, 2004.



KRAUS, Karl: Poslední dnové lidstva, Praha, Družstevní práce, 1933.



KRAUS, Karl: Soudím živé i mrtvé, Praha, Odeon, 1984.



GOTTLIEB, J.: Mezinárodní konference, in: Muzejní noviny, 2004, č. 25.



DANÍČEK, Jiří: 10 Hvězd: Revitalizace židovských památek v České republice, Praha, FŽO, 2014.



KÁRNÝ, Miroslav: Terezínská pamětní kniha: židovské oběti nacistických deportací z Čech a Moravy 1941-1945 – Svazek 2, Praha, Melantrich, 1995, ISBN 80-7023-225-0.



RODR, Josef: Podivná putování, in: Muzejní noviny, 1995, č. 7.



PAŘÍK, Arno: Zapomenutý malíř, in: Roš Chodeš, ročník 71, 2009.



VESELSKÁ, Magda: Oskar Federer, In: Židovská ročenka 2003/2004, Praha, Sefer, 2004.



PLEVA, Martin: Vítkovická sbírka, aneb když továrníci Milují umění, in: Moravskoslezský deník, 2009, 5. Září.



FLEISCHNER, Jindřich. Chrám práce, Praha, Socialistická čítanka, 1919.



KUČA, Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 2. díl, Praha, Libri, 1997. ISBN 80-85983-14-1.

Internetové zdroje 

PITKIN, James: Seekingrightfulowners: Law and technology offer hope to Holocaust

survivors'

Http://remember.org/

familieswholook [online].

[cit.

to

regainproperty,

2014-11-05].

Dostupné

in: z:

http://remember.org/unite/seeking_owners.htm. 

BIEBERLE, Josef. Osud jednoho českého komunisty, [online], [cit. 2014-11 05], dostupné z: http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=122&clanek=021208. 62



Naše začátky v Austrálii byly perné, říká poúnorový exulant Milan Kantor. In: Http://www.krajane.net/ [online]. 2005 [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: http://www.krajane.net/articleDetail.view?id=333.



Židovské památky v Jičíně[online] in: basevijc.webnode, [vid. 2013-09-01], dostupné z: http://basevijc.webnode.cz/.



ZAHRADNÍKOVÁ, Marie. Dějiny Židů v českých zemích. In: Neztratitviru.cz[online]. [cit. 2014-02-16]. Dostupné z: www.neztratitviru.net/doc/metodika/Zide_v_ceskych_zemich_2006.doc.



Židovské památky. Jičín [online]. 2014 [cit. 2014-11-20]. Dostupné z: http://www.jicin.org/cs/historie/zidovske-pamatky.html.

63

Seznam příloh: Příloha č. 1: Židovské památky v Jičíně Příloha č. 2: Dekret Rudolfa z Tiefenbachu Příloha č. 3: Seznam židů v Jičíně v roce 1921(SOkA Jičín, fond OÚ Jičín, kt. 1123 - 1133, sčítací operáty 1921). Příloha č. 4a: Seznam židů v Jičíně v roce 1860 (archiv Ing. Jana Kindermanna). Příloha č. 4b: Seznam židů v Jičíně v roce 1860 (archiv Ing. Jana Kindermanna). Příloha č. 4c: Seznam židů v Jičíně v roce 1860 (archiv Ing. Jana Kindermanna). Příloha č. 5: Seznam židů v Jičíně v roce 1890 (archiv Ing. Jana Kindermanna). Příloha č. 6: Mapa židovských domů v roce 1857 a 1921 (SOkA Jičín, fond OÚ Jičín, kt.1123 - 1133, sčítací operáty 1921, ÚLEHLA, Vladimír: poznámky k židovským rodinám v Jičíně v roce 1857, strojopisně, archiv Ing. Jana Kindermanna). Příloha č.7: Rodný dům Karla Krause v Jičíně (Židovské památky. Jičín [online]. 2014

[cit.

2014-11-20].

Dostupné

z:

http://www.jicin.org/cs/historie/zidovske-

pamatky.html). Příloha č.8: Židovský hřbitov u Jičína (Židovské památky. Jičín [online]. 2014 [cit. 2014-11-20]. Dostupné z: http://www.jicin.org/cs/historie/zidovske-pamatky.html). Příloha č.9a: Interiér jičínské synagogy (Židovské památky. Jičín [online]. 2014 [cit. 2014-11-20]. Dostupné z: http://www.jicin.org/cs/historie/zidovske-pamatky.html). Příloha č.9b: Interiér jičínské synagogy (Židovské památky. Jičín [online]. 2014 [cit. 2014-11-20]. Dostupné z: http://www.jicin.org/cs/historie/zidovske-pamatky.html). Příloha č.10: Interiér domu č.100 v Židovské ulici, kde dříve byla židovská škola (Židovské

památky.

Jičín

[online].

2014

[cit.

http://www.jicin.org/cs/historie/zidovske-pamatky.html).

64

2014-11-20].

Dostupné

z:

Přílohy

Příloha č. 1: Židovské památky v Jičíně Jičínská synagoga Synagoga stojí v severovýchodní části Židovské ulice. Částí západní stěny navazuje na sousední dům a severovýchodní rohem byla svázaná s městskými hradbami. Stavba ustupuje z linie tvořené ostatními domy, takže se před ní nachází volné prostranství, do kterého se částečně přenášel náboženský život židovských obyvatel. Jedná se o drobnou, pozdně barokní synagogu. Její součástí je ženská galerie, původně přístupná po točitém schodišti, které bylo umístěno ve výklenku těsně za hlavním vchodem.207 Interiér synagogy je rozčleněn třemi poli valené klenby. Západní část, která sloužila jako jakási předsíň synagogy, je oddělena příčnou zdí. Střední část byla určena pro bimu, která sloužila pro předčítání tóry. Ve východní části se nachází cenný barokní svatostánek pro uschování tóry. Kamenné části svatostánku údajně pocházejí z kostela jezuitské koleje, který stojí na protilehlé straně náměstí.208 První zmínka o synagoze se datuje do roku 1773, kdy byla na střechu synagogy vsazena Davidova hvězda. To vyvolalo mezi některými obyvateli Jičína nesouhlas, a jistý jičínský občan dokonce napsal anonymní stížnost katolické konzistoři v Hradci Králové. Zajímavostí je, že se dochovaly knihy sedadel, které určovaly zasedací pořádek v lavicích. Tyto knihy byly vedeny od roku 1785 do roku 1878. V roce 1840 synagoga částečně vyhořela. O požáru informuje rukopis z jičínské genizy nalezené na půdě synagogy v roce 2002. Po požáru prošla synagoga rekonstrukcí a také došlo k nové, klasicistní výmalbě interiéru synagogy, kterou tvořila především světle modrá barva a iluzivní pole na klenbách. Další velká změna spočívala v tom, že bylo postaveno nové zastřešené schodiště na ženskou galerii. V roce 1853 došlo k odstranění centrální bimy a do synagogy bylo instalováno větší množství lavic.209

207

PAŘÍK, Arno, Výkladové tabule v jičínské synagoze, nahlédnuto 2. 9. 2013. tamtéž 209 PAŘÍK, Arno, Výkladové tabule v jičínské synagoze, nahlédnuto 2. 9. 2013. 208

65

Bohoslužby se zde konaly do roku 1941, kdy byly zakázány výnosem říšského protektora. Během války byla synagoga značně zdevastována a vnitřní zařízení bylo rozkradeno. Od 60. let 20. století vlastnilo synagogu město Jičín, které ji využívalo jako skladiště a sušírnu léčivých bylin. Po roce 1989 se situace synagogy měla zlepšit, když ji koupil soukromý vlastník. Ten slíbil, že ji opraví a zpřístupní veřejnosti. Své sliby však nedodržel a synagoga dále chátrala. V roce 2001 byla soudně přiřčena pražské židovské obci a začalo se s její rekonstrukcí. Synagoga byla zařazena do projektu Revitalizace židovských památek v ČR a v roce 2008 byla otevřena pro veřejnost.210 Židovské ghetto Židovské ghetto v západní části dnešní Židovské ulice se začalo utvářet v 1. polovině 17. století. Za dob Albrechta z Valdštejna zakoupili židé v tehdejší Řeznické ulici dva domy. V utváření židovského ghetta pokračovala šternberská vrchnost, která pro židy vykupovala některé křesťanské domy.

V 18. století

pokračovala snaha židy izolovat od ostatních obyvatel, a tak pro ně obec v roce 1767 zakoupila další dva domy, číslo IV a V (dnes zaniklé).211 Židovské obyvatelstvo se v ghettu soustřeďovalo až do poloviny 19. století. Po částečném zrovnoprávnění s křesťany v roce 1848 získali židé volnost pohybu a stěhovali se na náměstí a do jiných ulic v centru města (např. ulice Palackého). V roce 1906 koupilo město Jičín domy IV a V a zbořilo je, aby zde mohla vzniknout nová ulice. Z domů v ghettu zůstaly nejdéle v židovských rukou domy 108 a 100. 212 Židovské ghetto se skládalo z devíti domů. Za josefínského katastru byly tyto domy opatřeny římským číslováním (I – IX) na rozdíl od domů křesťanských, které byly označeny číslicemi arabskými. Většina domů se dochovala po přestavbách z roku 1840. Nejdůležitějším domem v Židovské ulici je dům č. 100, který se později rozdělil na tři různá čísla. V držení židovských obyvatel je pravděpodobně od roku 1747, kdy se tu jako majitel připomíná žid Josl. V roce 1842 koupil dům Salomon Fried, který spojil části I a II a „vybudoval tu velký dvoupatrový dům empirový podle plánů stavitele Opolzera se zajímavým empírovým schodištěm a chodbou“. 213 V roce 1872

210

PAŘÍK, Arno, Výkladové tabule v jičínské synagoze, nahlédnuto 2. 9. 2013. MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940, s. 193 a 197. 212 MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940, s. 198. 213 MENCL, Jaroslav: Historická topografie města Jičína I, Jičín, Musejní spolek v Jičíně 1940, s. 198. 211

66

tuto budovu koupila jičínská židovská obec, která zde zřídila židovskou školu a byt rabína. V roce 1938 dům koupilo město Jičín a budova sloužila jako četnická stanice.214 Židovský hřbitov Židovský hřbitov leží asi 2 kilometry severovýchodně od města směrem na Valdice, na okraji lesa Obora u Valdštejnské lodžie. Povolení k jeho založení dostali židé v roce 1651 v ochranném listu vydaném Rudolfem z Tiefenbachu. Hřbitov byl obehnán vysokou kamennou zdí a několikrát rozšiřován, naposledy ve 2. polovině 19. století. Ve hřbitovní zdi se kdysi pravděpodobně nacházela tzv. kohenská branka. Najdeme zde přibližně 360 náhrobků z 18. - 20. století. Nejstarší dochovaný náhrobek pochází z roku 1734 a je nadepsaný v hebrejštině.215 Nacházejí se zde cenné náhrobky barokního a klasicistního typu, které doplňují i díla moderních sochařů Štursy a Stuchlíka. Na náhrobcích nejsou zobrazeny postavy, ale květinové motivy či motivy znázorňující povolání zesnulého. Provoz hřbitova zajišťovalo pohřební bratrstvo, tzv. Chevra Kadiša. Poslední pohřeb zde proběhl v roce 1949. Hřbitov byl v minulosti opakovaně devastován a mnoho náhrobků bylo povaleno. Od roku 2001 ho vlastní pražská židovská obec a spravuje ho o.p.s. Baševi. Proběhly zde opravné práce, vztyčení a zrestaurování povalených náhrobků, odplevelení a oprava zdi.216 Na stěně hřbitovního domku se nachází pamětní deska se jmény obětí holocaustu

214

DANÍČEK, Jiří: 10 Hvězd: Revitalizace židovských památek v České republice, Praha, FŽO, 2014. Židovské památky v Jičíně[online] in: basevijc.webnode, [vid. 2013-09-01], dostupné z: http://basevijc.webnode.cz/. 216 PAŘÍK, Arno, Výkladové tabule v jičínské synagoze, nahlédnuto 2. 9. 2013. 215

67

Příloha č. 2: Dekret Rudolfa z Tiefenbachu Obsah dekretu byl rozdělen do IX článků: I.

Jmenovitě určuje počet židů, kteří budou v Jičíně trpěni, a upravuje ustanovení o židovských sňatcích. V Jičíně budou trpěni pouze ti židé, které listina výslovně zmiňuje. Privilegovaní židé mají za úkol dohlížet na dodržování tohoto ustanovení. Pokud by byl tento zákon překročen, musí být cizí židé z města vyvedeni a domácí židé přísně potrestáni. Židé se v Jičíně nesmějí ženit, mohou se však svobodně provdat nebo přiženit kamkoli jinam.

II.

Dovoluje židům, aby na odlehlém místě u Valdštejnské obory zakoupili místo pro svůj hřbitov. Musí z něj však platit dědičný poplatek.

III.

Vymezuje obchod a živnosti. Židé mohou obchodovat s hedvábím, prodávat vlnu, syrové i vydělané kůže, koření, smíšené zboží apod. Prodávat mohou v otevřených krámech na výročních i denních trzích, s výjimkou nedělí a svátků. Je jim přísně zapovězen obchod s obilím. V době moru nesmí dovážet zboží z nákazových oblastí. Pokud by se tak stalo, zboží má být odebráno a hozeno do vody a jeho majitel přísně potrestán. Zvláštní nařízení platilo také o prodeji masa. Maso, které potřebovalo další zpracování, museli židé dávat zpracovat pouze domácím řezníkům.

IV.

Reaguje na stížnost křesťanů, že židé chodí za město naproti venkovanům a skupují jejich výrobky. Tiefenbach této stížnosti vyhověl, na oplátku však židům dovoluje, aby tyto výrobky kupovali na trzích a sedláci jim je mohli nosit do domů nebo obchodů.

V.

Upravuje kontribuci na domy. Židé si stěžovali, že musí platit příliš vysoké kontribuce, a proto Rudolf z Tiefenbachu nařídil, aby jim byly daně vyměřovány podle stejných hledisek jako z ostatních domů.

VI.

Ustanovuje, že židé nespadají pod pravomoc městského magistrátu, ale pod panského hejtmana. Ten měl rozsuzovat spory mezi židy a křesťany a měl dbát na to, aby židům nebylo ublíženo. 68

VII. VIII.

Jedná o tom, že obec je povinna vyřizovat židovské pohledávky. Nařizuje, aby židé o posledních třech dnech postního týdne nevycházeli z domu do ulic ani do svých krámů.

IX.

Poslední článek zdůrazňuje, že tyto udělené svobody platí až do té doby, dokud je panovník neodvolá. 217

217

JIRČÁK Josef: Příspěvky k dějinám jičínských židů ve století sedmnáctém a osmnáctém, in: Ročenka Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice, roč. 5, 1933, s. 138.

69

Příloha č.3: Seznam židů z roku 1921 (podle sčítacích operátů) JMÉNO

D. NAROZENÍ ZAMĚSTNÁNÍ ADRESA

Kraus František Nerudova 82

30.3. 1900

student

Eckstein Eduard Jiráskova 10

18.9. 1860

obchodník s galanterním zbožím

Eckstein Karolina (manželka) Jiráskova 10

27.5. 1863

obchodnice

Fišl Bohumil Jiráskova 20

7.12. 1866

obchodník (obilí, povoznictví)

Fišlová Matylda (manželka) Jiráskova 20

11.6. 1872

v domácnosti

Fišlová Kamila (dcera) Jiráskova 20

25.9. 1899

pomoc v domácnosti

Šik Adolf Jiráskova 21

7.3. 1862

obchodník

Šiková Pavlína (manželka) Jiráskova 21

10.10. 1873

obchodnice

Šiková Růžena (dcera) Jiráskova 21

17.3. 1907

žákyně

Šik Leopold (syn) Jiráskova 21

9.3. 1909

student

Guth Leo Podzámecká 4, II

10.11. 1880

obchodník s železem

Guthová Marta (manželka) Podzámecká 4,II

17.7. 1885

obchodnice

Guth Josef (syn) Podzámecká 4, II

2.11. 1907

žák

Guthová Marie (dcera) Podzámecká 4, II

5.6. 1909

žákyně

Guthová Věra (dcera) Podzámecká 4, II

5.8. 1910

žákyně

Steinová Teresie (tchýně) Podzámecká 2, II

18.8. 1850

v domácnosti

Roubíček Rudolf Šírova 18

1.1. 1885

obchodník (smíšené zboží)

Roubíčková Regina (manželka) Šírova 18

4.1. 1887

v domácnosti

70

Roubíček Emil (syn) Šírova 18

25.12. 1912

žák

Roubíček Arnošt (syn) Šírova 18

14. 8. 1915

žák

Polák Hynek Chrasteckého 3, I

14.7. 1860

obchodník (výroba lihových nápojů)

Poláková Helena (manželka) Chrasteckého 3, I

16.3. 1862

v domácnosti

Polák Josef (syn) Chrasteckého 3, I

12. 1. 1907

Lamplová Jindřiška Chrasteckého 3, II

12. 11. 1881

obchodnice se smíšeným zbožím

Lampl Marek Velké náměstí 4

25.4. 1859

obchodník se smíšeným zbožím

Lamplová Kamila (dcera) Velké náměstí 4

16. 12. 1885

v domácnosti

Polák Josef Náměstí 5, II

16. 12. 1874

obchodník (galanterie)

Poláková Anna (manželka) Náměstí 5, II

6. 2. 1875

v domácnosti

Poláková Marie (dcera) Náměstí 5, II

28. 10. 1905

studuje

Kohnová Anna (vdova) Chelčického 8

14. 4. 1885

obchodnice s tržním zbožím

Bondy Vilém (synovec) Chelčického 8

15. 4. 1906

učeň v obchodě s tržním zbožím

Hermann Julius Malé náměstí 15

13. 6. 1892

obchodník (kožešiny a obuvnictví)

Hermannová Josefa (manželka) Malé náměstí 15

12. 5. 1899

v domácnosti

Lustig Emil Velké náměstí 33

15. 3. 1873

vlastník obchodu s obuví

Lustigová Marie (manželka) Velké náměstí 33

26. 10. 1887

domácnost

Lustig Josef (syn) Velké náměstí 33

9. 12. 1914

Lustigová Anna (dcera) Velké náměstí 33

13. 3. 1916

Mautner Jindřich Náměstí 61 II

6. 3. 1867

71

obchodník s galanterií

Mautnerová Eleonora (manželka) Náměstí 61 II

12. 12. 1878

domácnost

Mautner Otto (syn) Náměstí 61 II

20. 10. 1904

student

Mautnerová Marie (dcera) Náměstí 61 II

4. 3. 1906

domácnost

Taussigová Fany (vdova) Palackého 62 IV

24. 2. 1872

soukromnice, pronajímá byt

Taussigová Ludvika (dcera) Palackého 62 IV

11. 7. 1904

studuje

Frankeubssová Marie (sestra) Palackého 62 IV

8. 9. 1871

prodej lihovin

Neuman Heřman Palackého 66 V

20. 11. 1849

obchodní cestující

Neumanová Barbora (manželka) Palackého 66 V

15. 3. 1853

domácnost

Neumanová Regina (dcera) Palackého 66 V

14. 2. 1895

domácnost

Stránský Alois Palackého 72

12. 5. 1881

obchodník s kožemi

Stránská Paula (manželka) Palackého 72

11. 3. 1883

domácnost

Stránská Olga ( dcera) Palackého 72

24. 1. 1910

Stránská Marta (dcera) Palackého 72

15. 10. 1911

Slatkes Arnold Palackého 73 II

16. 9. 1876

finanční rada (okresní fin. ředitelství)

Slatkesová Olga (manželka) Palackého 73 II

15. 3. 1886

domácnost

Slatkes Viktor (syn) Palackého 73 II

30. 7. 1911

student

Šindelka Otto Náměstí 74

7. 9. 1869

obchodník (galanterie)

Šindelková Růžena (manželka) Náměstí 74

13. 9. 1885

domácnost

Šindelková Marie (dcera) Náměstí 74

30. 10. 1905

žákyně

Šindelka Otakar (syn) Náměstí 74

23. 10. 1906

žák

72

Šindelková Ida (dcera) Náměstí 74

12. 4. 1908

Steiner Otto Náměstí 74 II

13. 6. 1883

obchodník (galanterie)

Neumann Rudolf Čelakovského 79

26. 6. 1889

živnostník (sklenář)

Neumannová Emilie (manželka) Čelakovského 79

5. 6. 1893

domácnost

Neumann Jaromír (syn) Čelakovského 79

15. 4. 1920

Goliathová Karolína (vdova) Čelakovského 82 II

8. 4. 1874

obchodnice (dětská konfekce)

Fleischnerová Františka (vdova) Náměstí 88 III

9. 3. 1850

obchodnice (zlato, stříbro)

Dorfmannová Františka (vdova) Náměstí 89 II

10. 2. 1855

majitelka obuvnického závodu

Dorfmannová Marie (dcera) Náměstí 89 II

14. 3. 1887

pomáhá v obuvnictví

Dorfmannová Anna (dcera) Náměstí 89 II

11. 2. 1889

domácnost

Fišl Karel Náměstí 89

1.12. 1862

obchodník koloniální plodiny

Fišlová Emilie (manželka) Náměstí 89

27. 7. 1870

domácnost

Fišlová Marie (dcera) Náměstí 89

27. 12. 1897

domácnost

Popper Jindřich Náměstí 93 II

6. 12. 1890

obchod (výroba lihovin)

Popprová Olga (manželka) Náměstí 93 II

1. 7. 1893

domácnost

Popprová Hana (dcera) Náměstí 93 II

14. 1. 1920

Popprová ??? (sestra) Náměstí 93 II

9. 3. 1885

domácnost

Polesý Bohumír Židovská 100 VI

1. 4. 1866

rabín a učitel náboženství

Polesá Karla (manželka) Židovská 100 VI

18. 11. 1873

domácnost

Polesý Don (syn) Židovská 100 VI

11. 12. 1901

student

73

Beutler Josef (schovanec) Židovská 100 VI

1. 7. 1906

student

Picková Marie (vdova) Židovská 100 IV

23. 1. 1877

kostelnice, obchod s tržním zbožím

Picková Olga (dcera) Židovská 100 IV

8. 3. 1906

domácnost

Beuttler Mořic Židovská 100 III

3. 4.1860

obchod s plodinami

Beuttlerová Berta (manželka) Židovská 100 III

11. 7. 1862

domácnost

Beuttler Karel (syn) Židovská 100 III

23. 2. 1901

Hahn Karel Židovská 103 II

30. 1. 1867

obchod (galanterie)

Hahn Viktor (syn) Židovská 103 II

28.7. 1894

zástupce majitele obchodu

Hahn Otta (syn) Židovská 103 II

21. 8. 1897

úředník

Hahnová Zita (dcera) Židovská 103 II

28. 12. 1903

domácnost

Fischer Artur Sv. Čecha 360

6. 10. 1886

akademický malíř

Fischerová Klára (manželka) Sv. Čecha 360

30. 1. 1891

domácnost

Fischer Josef (syn) Sv. Čecha 360

26. 7. 1916

Fischer Eduard (otec) Sv. Čecha 360

30. 6. 1843

v důchodu

Abelesová Kamilla (vdova) Lepařova 210 II

17. 7. 1878

majitelka závodu

Abelesová Pavla (dcera) Lepařova 210 II

7. 3. 1907

studentka

Abeles Bedřich (syn) Lepařova 210 II

3. 12. 1909

student

Adelberg Antonín (inženýr) Tyršova 214 II

10. 10. 1841

pensista (dříve vrchní železniční rada)

Adelbergová Gabriela (manželka) Tyršova 214 II

9. 8. 1868

domácnost

Adelberg Emil (syn) Tyršova 214 II

6. 3. 1910

žák

74

Popprová Luisa (vdova) zemědelství) Lepařova 138

11. 3. 1865

majt. závodu (zasilatelství a

Popper Emil (syn) Lepařova 138

14. 9. 1889

pomocník závodu

Steiner Max Havlíčkova 184 II

13. 8. 1886

obchodník (galanterie)

Lustig Hugo Husova třída 2 V

2.4. 1887

advokát

Weiss Karel (vdovec) Valdické náměstí 3

3. 6. 1862

obchodní zástupce

Steiner Arnošt Žižkovo náměstí 5

22. 2 . 1870

obchodník koloniální

Steinerová Hedvika (manželka) Žižkovo náměstí 5

8. 4. 1875

domácnost

Steinerová Ema (dcera) Žižkovo náměstí 5

5. 5. 1901

domácnost

Kantor Adolf Žižkovo náměstí 6

25. 4. 1861

obchod (kůže, koželužnictví)

Kantorová Erna (manželka) Žižkovo náměstí 6

17. 1. 1874

domácnost

Kantor Rudolf (syn) Žižkovo náměstí 6

30. 6. 1903

učeň

Kantorová Helena (dcera) Žižkovo náměstí 6

13. 6. 1910

studuje

Lustigová Berta Žižkovo náměstí 7 II

18. 12. 1886

domácnost

Kohn Rudolf (vdovec), JUDr. Žižkovo náměstí 18

20. 4. 1860

vrchní rada na zemském soudu

Ippenová Matilda (vdova) Zahradní 28 II

14. 3. 1844

soukromnice

Ippenová Anna (dcera) Zahradní 28 II

26. 5. 1884

domácnost

75

Příloha č. 4a: Seznam židů v Jičíně v roce 1860

76

Příloha č. 4b: Seznam židů v Jičíně v roce 1860

77

Příloha č. 4c: Seznam židů v Jičíně v roce 1860

78

Příloha č. 5: Seznam židů v Jičíně v roce 1890

79

Příloha č. 6: Mapa židovských domů v roce 1857 a 1921

Mapa ukazuje jičínské domy, ve kterých bydleli židé. Červeně jsou vyznačeny domy, které byly v držení židů nepřetržitě od roku 1857 do roku 1921. Domy, které jsou vyznačeny zeleně, obývali židé v roce 1857. Ve žlutě vyznačených domech bydleli židé v roce 1921.

80

Příloha č.7: Rodný dům Karla Krause v Jičíně

81

Příloha č.8: Židovský hřbitov u Jičína

82

Příloha č.9a: Interiér jičínské synagogy

Příloha č.9b: Interiér jičínské synagogy

83

Příloha č.10: Interiér domu č.100 v Židovské ulici, kde dříve byla židovská škola

84