Dějiny školství v Tišnově v 19. a 20. století

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPOLEČENSKÝCH VĚD

MARCELA HOUDKOVÁ III. ročník – dálkové studium Obor: Učitelství pro mateřské školy

Dějiny školství v Tišnově v 19. a 20. století Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Pavel Kopeček, Ph.D.

Olomouc 2013

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala zcela samostatně a že jsem použila jen uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 15. 6. 2013 …………….…………………… Marcela Houdková

Poděkování Děkuji PhDr. Pavlu Kopečkovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné připomínky a vstřícný přístup. Dále bych chtěla poděkovat PhDr. Hanusovi a pracovnicím Městské knihovny Tišnov za důležité podněty a rady, které mi udělovali v průběhu zpracovávání mé bakalářské práce.

OBSAH Úvod …………………………………………………...………………………………….…...1 TEORETICKÁ ČÁST…………………………………………………………………………1 1 Dějiny města Tišnova ………………………………………………………………….…..1 2 Dějiny základního školství od první zmínky do roku 1945 …………....……………….…1 2.1 Charakteristika školství v českých zemích v 19. století ..……….……………………1 2.2 První tišnovský kantor a počátky triviální školy ..................….......……….…………1 2.3 Hlavní farní škola ……………………………………………………………………..1 2.4 Měšťanská chlapecká škola …………………………………………………………..1 2.5 Měšťanská dívčí škola ………………………………………………………………..1 2.6 Charakteristika města a vývoj školství v letech 1918 - 1945.…………….....…………1 3 Vývoj předškolního vzdělávání v Tišnově ……………………..………………………….1 3.1 Mateřská škola Horova ………………………………………………………………..1 3.2 Mateřská škola U Humpolky ………………………………………………………….1 3.3 Mateřská škola Sluníčko ………………………………………………………………1 4 Vývoj základní vzdělávání v Tišnově po roce 1945 …….………………………………...1 4.1 Základní škola Riegrova ……………………………………….……………………...1 4.2 Základní škola Smíškova ………………………….…………………………………..1 4.3 Základní škola Nám. 28. října …………………………..……………………………..1 5 Vznik a vývoj gymnázia v Tišnově ………………………………………………………..1 5.1 Založení gymnázia …………………………………………………………………….1 5.2 Proměny gymnázia v letech 1925 – 1945 ……………………..……………………...1 5.3 Vývoj od roku 1945 do současnosti …………………………………………………...1 6 Vývoj odborného školství v Tišnově ……………………………………………………..1 6.1 Hospodářská škola v letech 1894 – 1945 ……………………………………………...1 6.2 Proměny školy v letech 1945 – 1977 …………………………………………………1 6.3 Učiliště ………………………………………………………….……………………..1 6.4 Střední škola a Základní škola Tišnov ………………………………………………..1 7 Provozování hudby a vývoj hudebního vzdělávání v Tišnově …………………………...1 7.1 Hudební život v českých zemích ……………………………………………………..1

7.2 Založení hudební školy v roce 1949 ………………………………………………….1 7.3 Vývoj školy od roku 1975 do současnosti ……...……………………………………..1 PRAKTICKÁ ČÁST ……………………………………………………..……………………1 8 Návrh týdenních aktivit se zaměřením na školství a historii Tišnova……………………1 8.1 Pondělí – exkurze do kláštera Porta Coeli ……………………………………………1 8.2 Úterý – návštěva Základní školy Nám. 28. října ……………………………………..1 8.3 Středa – návštěva gymnázia …………………………………………………………..1 8.4 Čtvrtek – beseda s dědečkem jednoho z dětí …………………………………………1 8.5 Pátek – Květnicí za pokladem zlaté kachničky………………………………………..1 Závěr …………………………………………………………………………………………..1 Zdroje Seznam příloh Anotace

Úvod Mám ráda historii, proto jsem si za téma své bakalářské práce zvolila právě dějiny školství v Tišnově. Bydlím v sousední o něco menší Kuřimi, kde také pracuji v mateřské škole a Tišnov jsem vybrala pro pestrost jeho nabídky různých typů škol, bohatou historii a blízkou polohu. Cílem práce je zmapovat dvě století ve vývoji tišnovských škol, a přispět tak k seznámení s dějinami školství v regionálním kontextu. Práce si klade dále za cíl stát se odborným materiálem s dalším využitím např. při sestavování sborníků k výročí založení města. Stěžejní období představuje 19. a 20. století, kdy dochází k největšímu rozvoji kraje i města a s nárůstem počtu obyvatel přibývá i škol všech typů. Zaměřuji se na vývoj vzdělávání předškolního,

základního,

středního

a

středního

odborného.

Práce

bude

stručně

charakterizovat také starší historii regionu a aktuální stav v současném školství. V příloze uvedu pověsti, pohádky, dobové fotografie, pracovní listy, říkanky a písničky. Metodami teoretické části bakalářské práce budou rozhovory s odborníky, studium odborné literatury a dalších pramenů. Praktická část bude založena na prožitkovém učení, besedě s rodinným příslušníkem a využití vlastních znalostí a zkušeností z praxe v mateřské škole. V praktické části sestavím návrh aktivit na téma škola a historie města určených dětem v posledním ročníku mateřské školy, tedy těsně před jejich nástupem do 1. třídy základní školy. Tyto aktivity budou členěny do pěti dnů týdne a budou zahrnovat vycházky, exkurzi a besedu. Celý týden vyvrcholí soutěží v přírodě, při níž si děti budou moci prověřit, kolik toho o svém městě vědí. Důležitým zdrojem informací o počátcích osídlení území města Tišnova a rozvoji celého kraje od pravěku až po současnost jsou vydání časopisu Tišnovsko. Jeden ze spoluautorů, PhDr. Vojtěch Hanus, učitel na gymnáziu v Tišnově, mi zapůjčil výroční sborníky gymnázia, jejichž obsah bude využit v páté kapitole. Při zpracování tématu tišnovského školství použiji především regionálních literárních zdrojů Městské knihovny v Tišnově. Studium obecné historie českého školství proběhne v Moravské zemské knihovně v Brně. Údaje o vzniku a vývoji jednotlivých škol budu čerpat z městské kroniky uložené na Městském úřadu v Tišnově.

6

TEORETICKÁ ČÁST 1 Dějiny města Tišnova Město Tišnov se rozkládá asi 40 km severozápadně od Brna na severním mírném svahu tišnovské kotliny, z levé strany ho lemuje jedna z hlavních moravských řek Svratka, z jihozápadu chrání rozložité úpatí členitého kopce Květnice, bohatého naleziště minerálů a polodrahokamů.1 Místo bylo osídleno již od pravěku, jak dokládají četné archeologické nálezy. V mladší době železné od roku 400 př. n. l. se tu usadili Keltové, první známý národ na našem území. V době římské od počátku našeho letopočtu do roku 400 je vystřídali Germáni, po nichž byly nalezeny žárové hroby, střepy keramiky a železné nože. Od 5. století pronikají na naše území kmeny slovanské, které postupně asimilují zbytky předcházejícího obyvatelstva. V 9. století se území Tišnovska stalo součástí prvního státního útvaru – Velkomoravské říše. Po jejím pádu se pak postupně začleňuje v 1. polovině 11. století do raně středověkého státu Přemyslovců.2 Nejprve - ve 2. polovině 12. století - byla vybudována na místě zvaném Hrádek tvrz s kamenným kostelem. Postupně po celou dobu raného feudalismu se o něco níže od toku řeky Svratky začíná směrem k tvrzi rozrůstat při obchodní stezce osada. Více o této etapě píše Dr. Hanus: „Nic tedy nestálo v cestě úspěšnému hospodářskému rozvoji městečka. I když král Václav IV. udělil městečku právo osmidenního výročního trhu až roku 1413, lze se domnívat, že se trhy konaly v Tišnově již dříve. O dobré hospodářské pozici městečka v 14. století svědčí i stížnost brněnské městské radě, která si svolala brněnské pivovarníky a sládky a tázala se jich, proč se v Brně nevaří tak dobré pivo jako v Blansku, Tišnově a Rajhradě“.3 Původ jména města není jednoznačně vyložen, pochází zřejmě od osobního jména Tušen. Tišnov, se kdysi nazýval Thussnowich, Thussnowicze, Tušenovice či Tišnovice, psáno také jako Tissniow. V jeho znaku hrdě stojí dvouocasý lev na modrém poli. Celá oblast patří do správního obvodu brněnského hradu a koncem 12. století se stává součástí nově vzniklého markrabství moravského.

1

„Tišnovská sokolovna je již tři desetiletí Mekkou mineralogů. V posledních letech vždy dvakrát ročně … se sem sjíždějí sběratelé minerálů na tradiční burzu, která je známá nejen v celé Evropě, ale i např. v Japonsku a Latinské Americe.“ LACINA, J. a FIC, K.: Tišnov a Tišnovsko. Tišnov: Město Tišnov, 2004. 2 HANUS, V. A KOL.: Tišnovsko: Vlastivědný časopis. Ročník XXVIII. Tišnov: Městský úřad v Tišnově, 1989, s. 3 – 6. 3 Tamtéž, s. 8.

7

Významný kulturní rozvoj a hospodářský rozkvět místu přineslo založení cisterciáckého kláštera Porta coeli na počátku 13. století. Řád cisterciáků vznikl roku 1098 ve francouzském klášteře Citeaux – latinsky Cistercium. Tyto kláštery nepodléhaly moci žádného biskupa, řídily se jen statutem řádové kapituly v Citeaux, byly to nadnárodní instituce.4 Zakladatelkou kláštera v Tišnově se stala královna Konstancie, vdova po králi Přemyslu Otakarovi I., a přilehlé pozemky věnoval moravský markrabě Přemysl, mladší bratr krále Václava I. Už od svého vzniku se klášter začlenil mezi nejpřednější v zemi a byl velmi oblíben i u členů panovnického dvora. Svou architekturou patřil a stále patří k nejvýznamnějším evropským stavbám a je cílem mnoha milovníků českých památek. V době svého zrodu býval nazývaný klášterem tišnovským, protože na území náležejícím Tišnovu se tehdy nalézal, teprve později u něj vznikla nová osada Předklášteří.5 Příznivý vývoj městečka přerušily až války války, kdy byl vypleněn a zpustošen i nedaleký klášter. Klášterní statky přešly do rukou okolní husitské šlechty, převážně Pernštejnů a pánů z Lomnice. Ve druhé 2. polovině 16. století Tišnov získal několik výsad – zrušení roboty, svobodný rybolov, potvrzení koupě horního mlýna, svobodné šenkování vína a piva a prodávání soli, právo poručenství a odúmrti. Bylo zde velké množství řemeslníků, hlavní zdroj obživy bylo ale vždy zemědělství a to proto, že Tišnov měl výsadní postavení trhového místa ležícího přímo v „bráně“ do hůře přístupných oblastí Vysočiny. V 16. a 17. století se celá oblast rekatolizuje pod tlakem kardinála Dietrichsteina. Tišnov v této době prospívá svými trhy a soukenictvím, rozvíjí bohaté obchody s okolními městy, především s Bystřicí nad Pernštejnem a Velkou Bíteší, zdejší měšťané dokonce půjčují peníze i do okolí. Třicetiletá válka přibrzdila slibnou městskou ekonomiku, která pak strádala válečnými daněmi v průběhu celé války a také častými průtahy císařských i nepřátelských vojsk. Na 6 let byl zrušen klášter a jeho statky zkonfiskovány moravskými stavy. Tišnov byl třikrát zpustošen a vypálen, a to v letech 1620 polskými žoldnéři a dále v letech 1642 a 1645 Švédy. Nedobrovolná rekatolizace přinutila spoustu lidí k odchodu do emigrace, takže protestantství zde téměř vymizelo. 4

HLADÍK, D.: Dějiny kláštera Porta Coeli I. Tišnov: Sursum, 1994, s. 32: „Cisterciáci prosluli jako výborní národohospodáři a přičinliví obdělavatelé ladem ležící půdy. Bývali vítanými pomocníky panovníků a šlechty a současně průkopníky zemědělského pokroku a blahobytu. Vedle toho pěstovali cisterciáci vědu a umění. Vynikali zvláště ve stavitelství a později i hudbě. Kláštery zpravidla vlastnily rozsáhlé pozemky, které jim věnovala štědrost věřících, a s nimiž řád přijímal jisté závazky duchovní. To umožnilo mnichům vytvořit monumentální stavby, které přes svoji přísnou jednoduchost (všechny cisterciácké kostely byly stavěny bez věží s prostými bílými okny a jednoduchými podlahami) jsou ukázkou mistrovské práce a dodnes udivují svou krásou.“ 5 Kronika města Tišnova. 1. díl do r. 1964. Podle záznamu v kronice na s. 330 bylo v roce Předklášteří připojeno k Tišnovu.

8

Dodržování pravidel ve městě hlídal vždy rychtář, ten také soudil a trestal drobné přestupky, vyřizoval hádky a rvačky. Větší přestupky a spory soudil vrchnostenský hejtman. Tišnov měl hrdelní právo, mohl tedy vynášet i rozsudky smrti. Bylo zde vězení s mučírnou, pouty a kládou, na náměstí stále všem pro výstrahu pranýř. Popravy se prováděly oběšením a do roku 1653 ještě i mečem.6 Poslední hrdelní soud byl zrušen až za vlády Marie Terezie v roce 1752. Období reforem vyvrcholilo nástupem Josefa II. na císařský trůn. Nový císař podepsal roku 1782 dekret na zrušení kláštera Porta Coeli. Správa zrušeného panství přešla do rukou náboženského fondu a posléze do dědičného nájmu baronu Mundimu. Ten zde a na přikoupeném panství hradu Veveří zakládá moderní manufakturu vyrábějící luxusní sukno. Tišnov ovšem dál zůstává poddanským městečkem se středověkým nádechem. Ulice nejsou vydlážděné ani osvětlené a pitná voda je pouze v kašně. Správa města zůstává v rukou nejbohatších, vysoce postaveným měšťanů. Za doby napoleonských válek město trpí snížením hodnoty měny a infekčními nákazami. V Hájkově Čtení o starém Tišnově se dozvídáme, že: „Roku 1820 řádil v Tišnově, hlavně v Žabské ulici ve dvoře, tyfus. Mnoho osob pomřelo. Roku 1831 zuřila opět asijská cholera. Od října do konce roku padlo jí za oběť 36 obyvatelů.“ 7 Vojáci město opakovaně obsazují, měšťané jsou přinuceni zaplatit výpalné a zásobovat vojsko z vlastních zásob. 8 Tišnov je až do roku 1848 hlavním centrem správy tišnovského panství, od roku 1896 se stává okresním městem. Vznik nové železniční trati přináší možnosti obchodu a přepravy nejdříve ve směru do Brna a později i do Německého Brodu. Po roce 1918 Tišnov prochází velkým stavebním rozvojem, budují se nové vilové čtvrti a přibývá počet obyvatel. Rozrůstá se silniční síť a propojení s okolními obcemi, rozvíjí se průmysl a zakládají se nové firmy. Obě světové války tu zanechávají svoje stopy, jejichž odstraňování trvá několik dalších let. Od roku 1960 se Tišnov stává součástí okresu Brno - venkov. Vznikají nová sídliště, budují se nové mateřské i základní školy, město žije aktivním kulturním životem. V posledních letech se proslavilo každoročními mezinárodními výstavami minerálů, které sem přijíždějí ukázat vystavovatelé ze všech kontinentů světa. 6

SEDLÁK, B.: V závětří Květnice. Tišnov: Sursum, 2000, s. 17 - 18. Příběh poslední popravy mezi dvěma mladými lidmi, Rózinkou a Jeníkem vypráví v jedné z pověstí Sedlák: Mladý muž odchází sloužit k protestantským Švédům. Za strasti prožité v cizích službách ze msty označí tehdy nepřátelským Polákům domy tišnovských husitů a Českých bratří, a ti je pak vypalují. Tišnovští se proto pomstí na jeho dívce. Jako kacířka zběhlá z víry je mučena a jako poslední v Tišnově popravena mečem i se svým čerstvě narozeným nemanželským dítětem. 7 HÁJEK, J.: Čtení o starém Tišnově. Tišnov: MěstNV, 1986, s. 37. 8 Fic, K., Zacpal, J., Tišnovsko, ročník XXVIII, s. 3 – 10.

9

2

Dějiny základního školství od první zmínky do roku 1945

2.1

Charakteristika školství v českých zemích v 19. století Navzdory zásadním tereziánským a josefínským reformám byl stav českého národního

školství na přelomu 18. a 19. století poměrně nepříznivý. Vládní činitelé proto po několikaleté práci vytvořili pravidla pro elementární školství platící po další více jak půl století. Typy tehdejších škol: 1. školy triviální nebo farní, pro rolníky a řemeslníky – kromě náboženství se učilo čtení, psaní, počty a základy slohu 2. školní hlavní – tří nebo čtyřleté – zde se vyučovalo navíc i základům latiny a němčina 3. školy normální nebo vzorné hlavní školy – vzdělávaly budoucí učitele Postupně začaly vznikat i školy reálné s praktickým zaměřením na průmysl a obchod a školy pro dívky. Na Moravě bylo roku 1845 celkem 1522 triviálních škol, 17 škol hlavních a 1 škola normální. Styl výuky byl založen na mechanickém drilu, opakování definic a frází, učení se zpaměti. Kreativita, svoboda názoru, nebo diskuse o tématu nebyly podporovány. Prostředí tehdejších elementárních škol bývalo velmi skromné, často do místností zatékalo, chyběly pomůcky, české učebnice a obrázky, neexistovaly knihovny. Velký problém představovala docházka. Při dobré docházce se žáci do přeplněných, často nevětraných učeben nevešli a kázeň se udržovala hlavně rákoskou nebo metlou. V zimním období se obtížně dostávalo do školy kvůli často i na několik týdnů zavátým cestám, v létě rodiče zaměstnávali své děti pomocnými pracemi na polích. Do školy chodila v první čtvrtině 19. století zpravidla jen čtvrtina zapsaných žáků, což brzdilo plynulé, soustavné a návazné vyučování. Učitelé a jejich asistenti – podučitelé nebyli placeni státem. Sami si vybírali od rodičů školní plat a dávky potravin na všední dny i na volnou neděli. Společenské postavení učitelů bylo tehdy velmi nízké. Oblékali si uniformy státních úředníků, ovšem nárok na penzi měli jen učitelé hlavních a normálních škol. Jejich byty bývaly umístěny ve školních budovách a zařízeny prostým skromným, často starým nábytkem.9

9

KOL. AUTORŮ: Sborník k dějinám českého školství a učitelstva na Moravě. Díl IV. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského v Přerově, 1979, s. 70 – 75.

10

2.2

První tišnovský kantor a počátky triviální školy Školy bývaly jako všude na Moravě i na Tišnovsku zřizovány a vydržovány u farních

kostelů. Nejstarší byly dívčí školy v klášteře Porta Coeli a dále v nedaleké obci Doubravník. Záznam kronikáře Josefa Dvořáčka o učiteli Johannesovi dokládá existenci školy v 16. století: „O škole v Tišnově dovídáme se v XVI. století, jak patrno z gruntovní knihy z r. 1550, kdy při prodeji gruntu Faryova za rychtáře Ludvíka jest uveden Johannes, kantor.“10 Následkem zákona z r. 1774 vzrůstá počet škol státních. Dozírají na ně pod řízením zemského úřadu bývalé krajské úřady a konsistoře. Konsistoř se stará o vnitřní správu školy a vyučování, krajské úřady potom o vnější školní záležitosti. Vrchní školdozorce zemského úřadu tzv. scholasticus podává informace o škole konsistoři, která ovšem v zásadních záležitostech zcela podléhá opět jeho souhlasu.11 Do výuky se docházelo buďto dopoledne – menší děti, nebo odpoledne – větší děti. Školní poplatek nazývaný sobotáles činil 2 krejcary a musel být zaplacen každý týden. Pouze nejchudší žáci se učili bezplatně. Nedůslední rodiče, kteří neposílali svoje děti pravidelně do školy, bývali trestáni zvýšenou robotou. Délka prázdnin činila 6 týdnů – tři týdny v období žní, tři týdny v období sklizení brambor.12 Od roku 1789 pracovala v Tišnově triviální škola, do níž chodily i žáci ze sousedních obcí Hradčany, Březina, Lomnička, Železné a Vohančice. Učil zde Václav Lošenický, rektorem byl Václav Karmášek. Od roku 1807 škola vyučovala v němčině a v češtině a měla celkem 90 dětí.13 Plat učitelů se skládal ze školného, výměru ze školního fondu, koledy a platu za hraní v kostele - ročně asi 250 zlatých. Roku 1820 se zařízení přestěhovalo do nového domu se třemi místnostmi a dvěma třídami.14

2.3

Hlavní farní škola Tišnov velmi usiloval o to, aby dosavadní triviální škola byla rozšířena a aby se tak

zdejším žákům dostalo hlubšího vzdělání. V září 1862 byla vyslána deputace do Brna, kde bylo městu povoleno založení hlavní farní školy, která by byla již čtyřtřídní pro chlapce i děvčata. 14. září téhož roku byl sepsán podrobný protokol o založení školy. Měl zde působit 1 nad a 3 podučitelé. Při počtu žáků vyšším než 100 v jedné ze tříd se obec zaručovala otevřít 10

Kronika města Tišnova, s. 164. OHAREK, V.: Tišnovský okres: Vlastivěda moravská. Tišnov: Garn, 2007, s. 70. 12 HANUS, V. A KOL.: Tišnovsko: Vlastivědný časopis. Ročník XXIX. Tišnov: Městský úřad v Tišnově, 1998, s. 13. 13 Kronika města Tišnova, s. 164. 14 Tamtéž, s. 101. 11

11

třídu paralelní. Učitelé na zdejší triviální škole působili jako učitelé také na hlavní farní škole. Obec se jim zavazovala platit 400 zlatých ročně, umožnila bydlení ve staré škole a ponechávala příjmy ze služby v kostele. Nadučitel tišnovské hlavní školy pobíral mzdu 500 zlatých, každý podučitel dostával 300 zlatých ročně.15 O omezených finančních možnostech města dozvídáme dále v městské kronice: „Učitelům, co dáváme, a jejich dětům, žádné pensi dávati se (obec) zavázat nemůže“16 Základní vzdělání bylo tedy zpoplatněno měsíčným školným vzrůstajícím podle ročníků: I. třída 15 krejcarů, II. třída 30 krejcarů, III. A IV. třída 42 krejcarů.17 Vyučovalo se náboženství, mluvnice, čtení, psaní, počítání, kreslení, zpěv a hudba. V prvních třech ročnících se kladl důraz na češtinu (v kronice nazývána moravská řeč), ve třetím ročníku se začínalo s německou mluvnicí a ve čtvrtém už se dál vyučovalo v němčině. Jenom náboženství, česká mluvnice a literatura zůstávaly přednášeny dál v češtině. Ročně bylo ve škole v průměru 116 děvčat a 115 chlapců – jednak z Tišnova, od III. třídy už ale dojížděli i z okolních vesnic. I. a II. třída sídlily na staré škole, III. a IV. potom v budově radnice. Obec se zavázala školu zařídit nábytkem a starat se o její provoz, vytápění a úklid.18

2.4

Měšťanská chlapecká škola Velké změny přinesl nový školský zákon z roku 1869. Školám se nyní dostávalo více

peněz na provoz a rozvoj, jak uvádí Oharek na s. 70 „Stát, země, obec hojně prostředků hmotných dle zákona poskytovaly k zvelebení dosud stávajících škol, k jich rozšíření a znovuzřízení školství ve všech větších osadách, ku stavbám budov školních, ku zlepšení příjmů učitelstva“. Začal se projednávat vznik nové měšťanské školy, její zřízení ale nebylo snadné. Teprve roku 1883, po předchozím několikerém zamítnutí, byl návrh schválen a výnosem c. k. zemské školní rady bylo povoleno otevřít v Tišnově počátkem školního roku 1884/1885 chlapeckou měšťanskou školu, jejímž prvním ředitelem se na celých 16 let stal Maxmilián Ševčík. Instituce navazovala na školu obecnou a měla za úkol vychovávat mládež pro potřeby rozvíjejícího se průmyslu a zemědělství.19

15

Kronika města Tišnova, s. 102. Tamtéž, s. 102. 17 HANUS, V. A KOL.: Tišnovsko, ročník XXIX, s. 16. 18 Kronika města Tišnova, s. 103. 19 HANUS, V. A KOL.: Tišnovsko, ročník XXIX, s. 16. 16

12

2.5

Mešťanská dívčí škola Zemská školní rada roku 1903 povolila založení měšťanské dívčí školy, která byla

otevřena ještě toho roku na podzim. Prvním ředitelem byl ustanoven Karel Mašek. Podle plánů brněnského architekta Františka Valenty se začala stavět nová budova této školy v Riegrově ulici u hejtmanství v hodnotě necelých 85 000 korun. V roce 1909 dochází k rozdělení dívčí a chlapecké části měšťanské školy.20

2.6

Charakteristika města a vývoj školství v letech 1918 - 1945 Po roce 1918 prošlo město značným stavebním rozvojem, byly vybudovány nové

silnice a most přes řeku Svratku a vzrostl i počet obyvatel v roce 1937 na 4750. Železniční spojení s Brnem pomáhalo rozvoji kulturního a společenského života, velmi úspěšná byla místní divadelní představení pořádaná hudební školou. Vrcholem společenských událostí Tišnova byla hojně navštívená Podhorácká výstava v roce 1927. Rok poté do města na návštěvu zavítal prezident T. G. Masaryk.21 Po založení samostatného Československa se ve školství kladl větší důraz na vlastenectví a demokratické smýšlení, základní školská soustava zůstala beze změny. Předsedou správy místních obecných a měšťanských škol složenou ze zástupců škol a občanů města byl pověřen odborný učitel Josef Fic. Z výnosu ministerstva školství byly zavedeny roku 1922/23 do škol nové předměty – ruční práce a občanská nauka, tělocvik byl přejmenován na tělesnou výchovu.22 Okupace v létech 1939 - 1945 představovala pro všechny nelehké období. Vládnoucí fašistická strana omezovala přístup Čechů ke vzdělání, sílilo poněmčování dětí v rámci studia. Těsně před vypuknutím druhé světové války měla dívčí měšťanská škola 184 žákyně a rozšířila se o přístavbu západního křídla podle návrhu architekta Bohuslava Fuchse. Budova chlapecké měšťanské školy na ulici Bezručově byla roku 1937 vyhodnocena jako zdravotně nevyhovující, počet 256 žáků výrazně překračoval její kapacitu, a proto se některé třídy učily v přístavbě dívčí školy.23 V posledních válečných letech byla stará budova na Bezručově ulici bombardována a musela být vyřazena z provozu. Všichni žáci se přestěhovali do méně

20

Kronika města Tišnova, s. 184. http://www.tisnov-mesto.cz, (cit. 2013-03-27). 22 VALIŠ, J.: Historie města Tišnova. Scriptum. Tišnov 1937, s. 29. 23 Tamtéž, s. 28 - 29. 21

13

poškozené budovy na Riegrově ulici, kde se potom pro velký počet žáků vyučovalo ve dvou směnách.24 Počet válečných obětí města byl značný: „Osvobození přinesl i Tišnov své oběti, 18 tišnovských občanů bylo popraveno, 25 umučeno v koncentračních táborech, 32 židovských a romských spoluobčanů bylo umučeno z rasových důvodů, 25 životů si vyžádalo ruské bombardování 25. 4. 1945. Svobody se Tišnov dočkal až večer 9. května, kdy do města vstoupily ruské a rumunské jednotky.“25

24 25

http://www.zssmiskova.cz/, (cit. 2013-03-27). http://www.tisnov-mesto.cz/, (cit. 2013-03-27).

14

3

Vývoj předškolního vzdělávání v Tišnově V období okupace vyvstala potřeba celodenní péče o nejmenší děti. Otcové rodin

odcházeli na nucené práce do německých válečných továren a ženy musely pracovat pro rodinu doma. O první mateřské škole se dozvídáme v městské kronice: „Od 1. března 1940 bylo zahájeno vyučování v mateřské škole v Katolickém domě. Za opatrovnici v mateřské škole byla přijata Blažena Zelinková za měsíční odměnu 200Kč.26 Po skončení války byl vybudován dětský útulek, který se roku 1947 přestěhoval do bývalého Kuthanova sanatoria. 27 První jesle vznikly v roce 1951 a sídlily v budově bývalého hostince U Borovičků. Ženy stále více odcházely za prací a poptávka po péči o předškolní děti postupně narůstala. V roce 1965 se otevřela mateřská škola (dále MŠ) s jeslemi pod Klucaninou, jesle na Riegrově ulici, MŠ na Humpolce a na ulici Dvořákova. Roku 1978 přibyla MŠ v sídlišti pod Květnicí. V budově bývalé zemědělské školy pracovala několik let MŠ Na Rybníčku, financovaná za pomocí místních podniků a občanů.

3.1

Mateřská škola Horova V současnosti Tišnov nabízí předškolní vzdělávání ve třech mateřských školách,

jejichž zřizovatelem je město Tišnov. Nejstarší z nich, mateřská škola Horova, zahájila svůj provoz v roce 1965 se dvěma třídami jeslí a třemi třídami pro předškolní děti. Roku 2003 se sloučila s MŠ Sluníčko a o sedm let později opět osamostatnila. Pro žáky svých pěti tříd zařízení využívá své výhodné polohy, budovu chrání rozlehlá členitá zahrada a pro možné vycházky do blízkého lesa se zde říká „na paloučku“.28

3.2

Mateřská škola U Humpolky Mateřská škola U Humpolky vznikla v roce 1973 blíž ke středu města v dostupnosti

obou nádraží. Od roku 1994 už hospodařila samostatně jako příspěvková organizace. Původně trojtřídní zařízení se v roce 2003 spojilo s MŠ na Květnické ulici a získalo právní subjektivitu. V současnosti je v provozu pět tříd, využívá se vlastní dopravní hřiště a brouzdaliště.29

26

Kronika města Tišnova, s. 267. Tamtéž, s. 314. 28 http://mshorova.webnode.cz/, (cit. 2013-03-10). 29 http://www.tisnov.cz/index.php?page=m_skolky, (cit. 2013-03-10). 27

15

3.3

Mateřská škola Sluníčko Třetí mateřskou školu Sluníčko najdeme v budově postavené přímo pro tyto účely

roku 1980 v lokalitě těsně pod lesem. V roce 1994 získává právní subjektivitu a také hospodaří samostatně jako příspěvková organizace. Následuje sloučení a za několik let opět rozdělení s MŠ Horova. Škola pracuje podle modelového programu Mateřská škola podporující zdraví a podle výukového programu Hrajeme si se Sluníčkem sestaveného na základě Kurikula podpory zdraví v MŠ. V současnosti provozuje pět plně obsazených tříd.30

30

http://www.slunickoms.wz.cz/, (cit. 2013-03-10).

16

4 Vývoj základního vzdělávání v Tišnově po roce 1945 4.1

Základní škola Riegrova Základní škola Riegrova (další jména ulice byla Masarykova a Gottwaldova) vznikla

po druhé světové válce v nejméně poškozené budově měšťanské dívčí školy s tím, že část bude sloužit pro kanceláře Okresního národního výboru sídlícího v Tišnově. Od roku 1948 byla přeměněna na jednotnou školu druhého stupně s národní a střední školou. Následná školská reforma v roce 1953 školu pod vedením ředitele A. Stejskala spojila s místním gymnáziem do jedenáctileté střední školy. Školský zákon roku 1960 zavedl devítiletou povinnou docházku, proto se obě školy zase rozdělily.31 V dalších letech přibývalo žáků a muselo se vyučovat na dvě směny. V roce 1993 byla škola zrušena a v současnosti v budově působí Dům dětí a mládeže v Tišnově.

4.2

Základní škola Smíškova Problémy velkého počtu žáků školství v Tišnově měla vyřešit nová základní škola na

ulici Smíškova, jejíž zpočátku velkorysý poválečný projekt byl uskutečněn jen částečně. Měly tu vzniknout dvě velké budovy s tělocvičnami a sálem pro 400 osob. Pro nález silného pramene spodní vody, který by stavbu příliš prodražil a zkomplikoval, se ale práce na čas přerušily a plány musely být upraveny. Ke slavnostnímu otevření došlo roku 1951 za řízení ředitele Jana Tálského. Roku 1953 se devítiletá střední chlapecká škola mění na osmiletou střední smíšenou školu se čtrnácti třídami, z toho dvěma tzv. jednoročního učebního kurzu. V dalších letech narůstá počet dětí a vyučování se rozděluje do ranní a odpolední směny. Mezi léty 1979 a 1980 dochází k plynofikaci budovy s nákladem necelého půl miliónu Kč. Roku 1992 školu navštěvuje delegace japonských učitelů zajímajících se o práci zdejších pedagogů a žáků.32 Po zrušení ZŠ na Riegrově ulici sem přecházejí další žáci. Roku 2003 se otevírá nová prostorná tělocvična s parametry sportovní haly. Škola v současnosti vzdělává téměř 500 dětí v 19 třídách a od roku 2007 pracuje podle vlastního vzdělávacího plánu nazvaného „Škola pro život“.33

31

Sborník 50 let gymnasia v Tišnově, s. 20. http://www.zssmiskova.cz/, (cit. 2013-03-27). 33 Základní škola Tišnov, ročenka 2010-2011. 32

17

4.3

Základní škola Nám. 28. října Rušení malotřídních škol na Tišnovsku a narůstající počty směnujících žáků v

tišnovských školách, jídelnách, družinách a tělocvičnách vedly město k rozhodnutí o založení nové základní školy na Nám. 28. října. Stavěla se čtyři roky a slavnostní zahájení provozu proběhlo v září roku 1983. Její první ředitel Josef Hořejš zůstal ve funkci po celých osm let. V roce 2011 prošla hlavní budova v době letních prázdnin revitalizací v hodnotě necelých 30 miliónů Kč. Nyní disponuje odbornými pracovnami na přírodopis, fyziku, chemii, výtvarnou a hudební výchovu, dílnami na kov a dřevo, kuchyňkou, učebnou s interaktivní tabulí, pěstitelským pozemkem, dvěma tělocvičnami a areálem pro tělesnou výchovu a odpolední sportovní vyžití. Školu navštěvuje více jak 700 žáků, v některých třídách 6. až 9. ročníku nabízí rozšířenou výuku matematiky a přírodovědných předmětů. Výuka probíhá podle postupně zaváděného „Školního vzdělávacího programu Květnice“ a podle končícího programu „Základní škola“.34

34

http://tisnov-zs28.cz/, (cit. 2013-03-30).

18

5

Vznik a vývoj gymnázia v Tišnově

5.1

Založení gymnázia Vyvrcholením dlouhých snah radních i obyvatel města o vznik české školy středního

typu – studenti byli doposud nuceni dojíždět do těchto škol v Brně - bylo založení gymnázia v roce 1920. V jedné z četných žádostí městské rády se uvádí: „České střední školství i v druhém roce českého národního státu zůstává i co do poměrné početnosti daleko za školstvím německým... Zvýšenou měrou platí to zvláště o Moravě... O školství národnosti německé postaráno nikoliv československy, ale ještě rakousky. 1/5 Němců má 5 středních škol (4 státní a 1 zemskou) a 4/5 Čechů mají střední školy 4. Připadá tudíž jedna německá škola na 14.000 Němců a jedna česká na 70.000 Čechů.“35 Protože nově zřízená škola neměla vlastní budovu, byla dočasně umístěna v budově dívčí měšťanské školy na ulici Riegrově. V prvním roce svého provozu za ředitele Tomáše Šíleného (klasického filologa, ředitele II. českého státního gymnázia v Brně ve výslužbě) měla 2 první třídy s 80 žáky.

5.2

Proměny gymnázia v letech 1925 - 1945 Od roku 1925 žáci studují v nově postavené budově v hodnotě asi půl miliónu Kč v

ulici Na Hrádku.36 Dvoupatrová stavba nabízela 8 tříd, učebnu fyziky a chemie, kreslírnu, konstruována byla tak, aby mohla být kdykoliv rozšířena. Četné dary místních spolků a organizací posloužily k realizaci vnitřního zařízení – elektrického osvětlení, ústředního topení, či splachovacích záchodů. Za ředitele Rudolfa Břízy byla roku 1937 dokončena přístavba s dalšími 6 učebnami a 2 kabinety. Počet studentů rychle narůstal, kapacita přestala dostačovat, a tak se několik let vyučovalo i ve škole živnostenské a obou měšťanských školách. Těsně před první světovou válkou měl ústav úctyhodných 710 žáků v 19 třídách a 11 pobočkách.37 Doba okupace gymnázium silně poznamenala, Němci se snažili postupně likvidovat český národ a jejich zásahy se objevily i v oblasti školství. Fašistická nařízení postupně rušila pobočky gymnázia, vyloučeni museli být žáci s nejhorším prospěchem. Podmínkou přijetí ke studiu byla rasová čistota, jak se o tom zmiňuje sborník gymnázia: „Ve školním roce 1942/43 bylo na ústavě z 51 přihlášených žáků přijato jen 25. 3 žáci byli odmítnuti, protože nevyhověli 35 Sborník 50 let gymnasia v Tišnově, 1920 – 1970, s. 8 36 37

Kronika města Tišnova, s. 190. Sborník 50 let gymnasia v Tišnově 1920 – 1970, s. 9 – 16.

19

podmínkám rasové čistoty. V dalších letech byl výběr ještě zostřen tím, že byly při přijímacím řízení žádány fotografie rodičů i prarodičů k zjištění rasového typu.“38 Počet žáků v těchto letech klesl na polovinu, snížen byl i povolený počet přijatých dívek, žáci vyšších ročníků byli posílání na nucené práce do válečného průmyslu, výsledky maturitních zkoušek byly ovlivňovány shora, jak je doloženo v archívu gymnázia: „V roce 1942 dostali předsedové maturitních komisí důvěrný příkaz, aby u maturit 20% žáků propadlo, v roce 1943 však neprospělo 17 žáků, což bylo 40%.39 Nacisté výrazně zasahovali také do osnov, v roce 1941 bylo zastaveno vyučování dějepisu a dějin české literatury a současně byl zvýšen počet hodin vyučování německého jazyka na osm hodin týdně. Ke konci války sídlily v budově gymnázia kanceláře německé továrny na letadla Diana vyrábějící v nedalekých utajených železničních tunelech a pravidelné vyučování už nebylo možné. Objekt školy se narušil několika bombardováními, němečtí vojáci odnesli značnou část sbírek a poničili vnitřní zařízení.

5.3

Vývoj od roku 1945 do současnosti Osvobozením České republiky v roce 1945 začíná pro gymnázium opět světlejší etapa

s řadou změn. Obnovují se původní sbírky, nakupují učební pomůcky a knihy, znovu narůstá počet žáků – v roce 1945 je to 364, v roce 1948 – 493, v roce 1946 – 451 žák. Změnou dosavadního školského systému - zákonem č. 95/1948 Sb. - osmileté gymnázium zaniká a zůstává jen čtyřleté. Roku 1962 školu neočekávaně navštěvuje brněnský spisovatel Milan Kundera a účastní se hodiny literatury. Po sovětské intervenci v srpnu 1968 prochází velkými personálními změnami složení celého učitelského sboru. Sedmdesátá léta přestavují modernizaci budovy i vnitřního vybavení školy. Vznikají nové učebny v suterénu, otevírá se sportovní areál s antukovými hřišti v zahradě. Od roku 1976 se začíná ve školství přecházet na novou koncepci výuky, která by měla zmodernizovat učivo a vyučovací metody. Do praxe však přicházejí až v polovině osmdesátých let. Každý žák absolvuje odbornou přípravou v oblasti ekonomiky a organizace, elektrotechniky, programování nebo zemědělství. Po roce 1989 se zařízení vrací k tradicím prvorepublikového víceletého gymnázia.40 V současnosti jej zřizuje jihomoravský kraj a nabízí dva typy studia – osmileté pro žáky z

38

Sborník 50 let gymnasia v Tišnově 1920 – 1970, s. 14. Sborník k 75. výročí Gymnázia v Tišnově, 1920 / 1995. Tišnov: Ředitelství Gymnázia, 1970, s. 14. 40 Tamtéž, s. 12 – 16. 39

20

pátých tříd základních škol a čtyřleté pro žáky z devátých tříd. Zaměření studia v obou oborech je všeobecné, s možností orientace dle výběru volitelných předmětů.41

41

http://www.gym-tisnov.cz/, (cit. 2013-04-17).

21

6

Dějiny odborného školství v Tišnově

6.1

Hospodářská škola v letech 1894 - 1945 Pro zájemce o vyšší vzdělání okresní hospodářsko - lesnický spolek v Tišnově zřídil

roku 1894 hospodářskou zimní školu. Nejprve sídlila v budově staré radnice a provozovala pouze jeden ročník, prvním ředitelem byl Josef Mimra. Od roku 1896 již ale měla svoji vlastní budovu na pozemku na Hrádku, financovanou ze zemské a státní dotace. Náklad na ni byl 15 a půl tisíce zlatých a postavil ji brněnský stavitel František Pavlů. Škola vyučovala vždy od listopadu do konce května.42 Původně soukromá zimní hospodářská škola od roku 1911 vyučuje pod zemskou správou a později přijímá nový název odborná škola hospodářská. Nabízí výuku pro chlapce a dívky a letní tříměsíční hospodyňské kurzy a kurzy konzervace ovoce, zeleniny a masa pro ženy. První kurz v roce 1898 zakončilo v roce 1898 31 absolventek. Ve škole byly pořádány nejen kurzy pro studenty, ale také vzdělávací kurzy pro učitele lidových zemědělských škol – např. kurz pro 20 učitelek z různých okresů Moravy národních škol z okresu Tišnov uskutečněný v roce 1944.43 Nevyhovující stará budova byla podle architekta ing. Stanislava Kučery z Brna modernizována a rozšířena přístavbou v letech 1939-1940 s nákladem přes jeden milion korun. Dostala nové vybavení se všemi dostupným technickými vymoženostmi tehdejší doby. V přístavbě vznikly nové světlé učebny, ředitelna, sborovna, kancelář, hospodyňský trakt s kuchyní, jídelnou a dívčím internátem. V roce 1943 povolilo ministerstvo školství otevřít stálé dívčí oddělení. V průběhu okupace a ani následkem bombardování se jeho činnost nezastavila a vyučování stále pokračovalo. O kulturní aktivitě žáků se píše v ročence: „Zejména dívčí oddělení vyvíjelo intenzívní společenskou činnost. Přímo ve škole byly pořádány v přednáškovém sále společenské večery.“44

6.2

Proměny školy v letech 1945 - 1977 V roce 1945 byl ředitelem školy jmenován Ing. Josef Vališ. Zapsalo se celkem 135

žáků, z toho 79 v zimní rolnické škole, 36 v dívčím hospodyňském oddělení a 20 v lidové 42

Kronika města Tišnova, s. 198. 20 let ZOU, 86 let zemědělského školství v Tišnově. Tišnov: SOU Tišnov, 1980, s. 4 - 5. 44 Tamtéž, s. 6. 43

22

zemědělské škole. Školní ročenka uvádí: „Ve školním roce 1947/48 byl název zimní rolnické školy změněn na zimní rolnicko-ovocnickou školu“45 Při ní byla zřízena ještě základní odborná rolnická škola. V roce 1948/49 školu navštěvoval rekordní počet 264 žáků. V rámci reorganizace školství v Tišnově byla pro žáky s ukončenou základní školní docházkou roku 1952 zřízena dvouletá účetnická škola v čele s nejprve správcem a následně pak i ředitelem Ing. Ladislavem Ochotným. V roce 1955/56 při ní vznikla zimní škola zemědělské mládeže a v roce 1960 zemědělská mistrovská škola. Byly otevřeny tři typy studia: zemědělská mistrovská škola, zemědělská účetnická škola a zemědělská technická škola pro nově otevřené studium oboru ekonomika zemědělství. Ministerstvo školství nepovolilo pro rok 1976/77 nabírat další nové studenty. Téhož roku slavnostně ukončili své studium poslední absolventi a původní zemědělská škola v Tišnově tím zanikla.46

6.3

Učiliště V roce 1960 navazuje na tradici zemědělského školství nově vzniklé zemědělské

odborné učiliště se sídlem v budově Okresního lidového soudu na hlavním tišnovském náměstí. Kromě Tišnova vyučuje i na dvou odloučených pracovištích v Rajhradě a v Ivančicích pro chlapce i dívky obory zemědělec – mechanizátor a pěstitel – mechanizátor. Učiliště prochází v dalších letech celou řadou změn a spadá do působnosti různých institucí. Je vybudován dílenský areál s montážní halou, strojní dílnou, kovárnou, obráběcí dílnou a garážemi, v roce 1980 se staví nástavba pro rozšíření tříd i ubytovací kapacity. Otevírá se nový tříletý učební obor traktorista – mechanizátor. Roku 1980 se instituce mění ve Střední odborné učiliště. Prvním nově otevřeným oborem je strojník se zaměřením na zemědělskou výrobu, ostatní učební obory postupně následují.

6.4

Střední škola a Základní škola Tišnov Zásadní změnu zaměření a reorganizace přináší rok 2012. Škola pracující pod

zřizovatelem Jihomoravským krajem přijímá název Střední škola a Základní škola Tišnov. Základní škola se dělí na dva typy – základní praktická a základní speciální. Střední škola nabízí čtyři učební obory, jeden studijní obor a nástavbové studium podnikání v denní i

45 46

20 let ZOU, 86 let zemědělského školství v Tišnově, s. 6. Tamtéž, s. 6.

23

dálkové formě. Začleňuje se do různých projektů Evropské Unie, pořádá charitativní jarmark, jehož výtěžek je určen pro projekt Adopce na dálku.47

47

http://www.skolatisnov.cz, (cit. 2013-04-21).

24

7

Provozování hudby a rozvoj hudebního vzdělávání v Tišnově

7.1

Hudební život v českých zemích a na Tišnovsku Hudební povinnosti v českých městech i na venkově tradičně obstarával učitel. Plnil

funkci varhaníka, kostelníka, staral se o zpěv v kostele. Až do roku 1920 nemohl stát přímo ovlivňovat úroveň kvality práce moravských soukromých hudebních škol. Od roku 1921 narůstá počet hudebních spolkových učilišť stále s nejednotnými učebními osnovami. Většinou se vyučuje hře na housle a klavír, sólový a sborový zpěv. Organizace a učební plány studia se postupně přizpůsobují reformám všeobecně vzdělávacího školství a od roku 1958 získávají hudební školy společnou organizační strukturu. Na základě školského zákona č. 186/1960 Sb. byly ze základních hudebních škol roku 1961/62 zřízeny lidové školy umění s oddělením hudebním, výtvarným, tanečním a dramatickým. Postupem času vznikaly i soukromé a spolkové školy, často se zaměřením na chrámovou hudbu.48 „V roce 1893 byl za městského kapelníka přijat Antonín Sochor z Dalmácie s ročním platem 300 zl.“ píše se ve výročním školním almanachu.49 Dostal za úkol založit ve městě hudební školu a vyučovat zdarma pro chudé děti. Městská spořitelna věnovala na nákup hudebních nástrojů 800 zlatých a muzikantům se nakoupily stejnokroje. Čerstvě založené hudební kuratorium vypracovalo stanovy s právy a povinnostmi kapelníka a členů kapely, včetně výše odměny za hudební produkci – např. při pohřbu dostávali průměrně 1 zlatý 20 krejcarů na osobu.

7.2

Založení hudební školy v roce 1949 V roce 1949 vzniká v Tišnově městský hudební ústav v čele s ředitelem Alešem

Smíškem, absolventem konzervatoře v Brně v oboru varhany a dirigování. Nejprve jej řídí lidová správa, roku 1951 je zestátněn. Vyučuje se v budově místního gymnázia, později na osmileté střední škole v ulici Smíškova. Kromě základní výuky hry na klavír a housle, začínají se nabízet i hodiny hry na violoncello, kontrabas a všechny dechové nástroje. Hudební nástroje pocházejí z konfiskátu po Němcích nebo jsou školou přímo zakupovány. Zakládá se oddělení rytmiky a tance – jeho významná pedagožka Daria Hrdá uvádí roku 1957 baletní pohádku Popelka, ve které účinkuje neuvěřitelný počet dětí - 110. Baletní představení Z pohádky do pohádky nastudované v roce 1958 zaznamenává místní kronikář 48 49

Základní umělecká škola v Tišnově, 1949 – 1999, 50 let. Tišnov: ZUŠ Tišnov, 1999., s. 3 – 8. Tamtéž, s. 3.

25

jako kulturní událost roku s poznámkou: „V tomto čase jest kulturní dění na vysoké úrovni a každému občanu jest dopřáno, aby za nepatrný peníz se mohl kulturně plně vyžíti. Bohužel, málo lidí se zúčastňuje těchto podniků“.50 Důležitou osobnost dechového oddělení představuje učitel Jakub Horák. Jak je uvedeno v almanachu školy: „Jakub Horák byl multiinstrumentalista a byl schopen sám (!) také kvalitně učit dřevěné i plechové dechové nástroje, sestavovat z žáků komorní nebo orchestrální seskupení, provádět aranžmá skladeb na „míru“ a s nimi, většinou při městských oslavách, vystupovat.“51

7.3

Vývoj školy od roku 1975 do současnosti Celých 21 let (1975–1996) byla nově nazývaná lidová škola umění vedena ředitelkou

Janou Pujmanovou. Ta převzala školu sídlící v budově bývalého Okresu Tišnov na náměstí Míru s 9 učiteli a 246 žáky. V roce 1997 se otevřely další dva obory, dramatický a výtvarný, a škola se tak stála největší hudební školou okresu. Po roce 1989 dochází k dalšímu přejmenování na základní uměleckou školu. O dva roky později se přemisťuje do nově zrekonstruovaných prostor na ulici Dvořáčkova a postupně uvádí do provozu čtyři pobočky – v Drásově, v Deblíně, v Nedvědici a v Doubravníku. Otevřeny jsou hlavní obory - hudební, výtvarný, dramatický a taneční. Dnešní žáci se věnují i skupinové hře v hudebních souborech Barocco aggiornato, HA-kapela, Minimusic a Perštejn trio. Škola se zapojuje do pravidelných celostátních soutěží a projektů. V rámci projektu „Zpívání se známými umělci“ žáci vystupovali s Jaromírem Nohavicou, Zdenou Herfortovou, Jiřím Stivínem a dalšími.52

50

Základní umělecká škola v Tišnově, 1949 – 1999, 50 let, s. 8. Tamtéž, s. 8. 52 http://www.zustisnov.cz, (cit. 2013-04-11). 51

26

PRAKTICKÁ ČÁST 8 Návrh týdenních aktivit se zaměřením na školství a historii Tišnova Cílem této praktické části je sestavit pětidenní program nabízející škálu činností vztahujících se k Tišnovu a jeho historii, ze kterých může učitelka v mateřské škole čerpat podněty k práci s předškoláky. Každý den na děti bude čekat jedna hlavní činnost – exkurze, výlet, či beseda. K ní se pak váže nabídka různých aktivit – písní, říkadel, her, čtení pohádek, výtvarných činností atd. Protože v Tišnově neučím, za pomyslný výchozí bod jsem si zvolila mateřskou školu na ulici Smíškova v centru města. Všechny výlety jsou dosažitelné pěšky z tohoto místa, pouze exkurze do Předklášteří vyžaduje přesun autobusem. V tématu návštěvy základní školy použiji svoji letošní zkušenost, kdy jsme s předškoláky v MŠ, kde pracuji, na jednu hodinu zasedli do lavic 1. třídy společně s prvňáčky. První den programu učitelka dětem ukáže plán Tišnova se základními ulicemi a náměstími. Každý den do něj pak společně budou zakreslovat místa, která navštívili. Doplněná mapa může ozdobit stěnu třídy nebo chodby školy, přidat se na ni mohou fotografie pořizované při denních aktivitách. V průběhu celého týdne se děti budou potkávat s dospělými i žáky škol a budou mít možnost rozvíjet vlastní poznávání světa i svých komunikačních dovedností. Metody a formy přizpůsobuji věku šest let s důrazem na pestrost, přímý prožitek a motivaci před každým tématem. Vzdělávací cíle, nabídku a očekávané výstupy budu čerpat z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Vycházky budou vedeny hlavními ulicemi města tak, aby přispívaly k rozvoji orientace a samostatnosti pohybu po městě. Pokládané otázky by měly motivovat k zamyšlení nad tématem a k diskusi. Průběžné výtvarné a grafické techniky v následných činnostech pomohou umocnit čerstvý prožitek a podpoří výtvarné vyjadřování dětí.

27

8.1

Pondělí - exkurze do kláštera Porta Coeli

Vzdělávací cíle: Seznamování se světem lidí, kultury a umění, osvojení si základních poznatků o prostředí, v němž dítě žije, rozvoj pozitivních vztahů ke kultuře a umění, rozvoj společenského i estetického vkusu Vzdělávací nabídka: Aktivity přibližující dítěti svět kultury a historie, setkávání se s uměním (poslech písně) Očekávané výstupy: Podřídit se rozhodnutí skupiny, přizpůsobit se společnému programu, vnímat umělecké a kulturní podněty, pozorně poslouchat, sledovat se zájmem literární, dramatické či hudební představení a hodnotit svoje zážitky Místo: Klášter Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova s přilehlým parkem Pomůcky: Fotoaparát, děti mají batůžky se svačinou a pitím a sportovní obuv Organizace: Rezervace prohlídky, odjezd od školy objednaným autobusem do Předklášteří (asi 3 km z centra Tišnova) Činnosti před exkurzí: Učitelka dětem vypráví o tom, že v dávných časech, vznikl kousek od Tišnova krásný klášter. Klade otázky: Víte, jak je Předklášteří daleko, můžeme tam dojít i pěšky? K čemu takový klášter slouží? Učitelka dětem vypravuje, že život v klášteře je odlišný od toho našeho, žijí tu jeptišky nebo mniši, studují staré knihy, pracují a často se modlí. Klášter v Předklášteří je starý asi 800 let a název Porta Coeli znamená v překladu z latiny Brána nebes, kvůli svému bohatě zdobenému vstupu. Zhlédnutí písně Dáme klukovi školy z pohádky Zdeňka Svěráka Lotrando a Zubejda na DVD, kde je dobře vidět prostředí kláštera s mnichy a opatem. Mniši jsou zde malými dětmi navštěvujícími klášterní školu. Otázky po písničce: Jak vypadalo oblečení malých mnichů v písničce? Měli boty? Co dělal mnich u dřevěné vany? (pral v neckách na valše) Učitelka vypravuje dětem o tom, jak se dříve žilo skromně a chudě a nejskromnější bývali často právě obyvatelé klášterů. Motivace: Čtení pohádky Lotrando a Zubejda (viz příloha č. 1) Průběh aktivity: 

Autobus zastaví před vchodem do areálu kláštera, učitelka upozorní na mohutnou ochrannou zeď a historickou bránou vstoupíme do parku. Pozorování starých listnatých stromů. Děti vytvoří skupinky a vyzkouší spojením rukou změřit obvod nejširších kmenů.



Pokračujeme parkem dál, děti jsou upozorněny na vstup do expozice Podhoráckého muzea, které sídlí v jedné části kláštera. V muzeu mohou vidět 28

různé výstavy, v těchto dnech například výstavu historických porcelánových panenek. 

Přicházíme k hlavnímu klášternímu portálu, kde už čeká průvodkyně a všechny společně vyfotí. Před prohlídkou upozorním děti, že je třeba být tiše, protože zde stále bydlí a pracují řádové sestry a my jsme u nich na návštěvě. Začínáme v kostele - zde mají děti za úkol očima najít největší hudební nástroj, jsou to zdejší varhany - a průvodkyně vysvětluje, jak fungují. Projdeme křížovou chodbou, pozorování žeber ve stropní klenbě ve tvaru křížů. V kapitulní síni vyzkoušíme nejprve poslouchat ticho, a pak probudit ozvěnu. Děti po jednom vyslovují svoje jméno a poslouchají odraz zvuku vznikající v uzavřeném prostoru kamenného sálu. Společně tiché zpívání písně Volala kukačka (viz příloha č. 3). Projdeme se po cestičkách tzv. rajského dvora a vycházíme z kláštera ven.



Děti se rozloučí s paní průvodkyní a poděkují jí za prohlídku. Na památku od ní dostávají dva pracovní listy – vitráž kostela a stolní hru s hledáním pokladu. U nedalekých laviček je možné se posadit a posvačit. Učitelka si s dětmi povídá o jejich zážitku z prohlídky a ptá se: Co se vám na prohlídce líbilo? Chtěli byste zde bydlet? Už jste někdy zažili takové ticho a ozvěnu? V čem bylo naše zpívání uvnitř jiné oproti zpívání venku?



Po protažení si zahrají hru Všechno lítá, co má peří (viz příloha č. 4)



Cestou zpět přes park děti dostávají různé úkoly – ukázat nejvyšší strom, spočítat dveře klášterních budov v dohledu, najít očima na větvích sedící ptáky. Učitelka děti motivuje říkadlem Vrabci (viz příloha č. 3) a básničkou s pohybem prstů Na vysoké jedli (viz příloha č. 4).

Náměty činností v MŠ po návratu: 

Plán Tišnova - zakreslení kláštera k okraji plánu ve směru na Předklášteří



Vybarvení přineseného pracovního listu s vitráží kostela, společně s učitelkou hraní stolní hry o klášterní poklad (viz příloha č. 2)



Výroba plochého modelu kláštera z lepenky – stříhání, malování temperami



Klášter založila královna Konstancie, které se, když byla mladá, říkalo princezna – děti se naučí říkanku Princeznička na bále (příloha č. 3)



Námětová hra Na pana průvodce. Jedno z dětí vede skupinu a ostatním popisuje prostředí ve třídě, hračky, výzdobu na stěnách, povídá o celodenním školním programu atd. Děti se v průběhu hry v roli průvodce střídají. 29

8.2

Úterý - návštěva základní školy Nám. 28. října

Vzdělávací cíle: Osvojování elementárních dovedností důležitých pro navazování a rozvíjení vztahů dítěte k druhým – dětem i dospělým, rozvoj vnímání, vytváření pojmů, osvojení si poznatků a dovedností předcházejících čtení i psaní, rozvoj zájmu o psanou podobu jazyka i další formy sdělení verbální i neverbální – výtvarné, dramatické Vzdělávací nabídka: Setkání s o rok staršími dětmi, podpora sbližování dětí, rytmické hry, vyprávění zážitků, prohlížení knížek, hry a praktické úkony procvičující orientaci v prostoru i v rovině, smyslová hra pro rozvoj hmatu Očekávané výstupy: Naučit se zpaměti říkanku, rozlišovat některé obrazné dopravní značky, projevovat zájem o knížky, vědomě využívat všech smyslů, záměrně pozorovat, všímat si nového, zaujímat vlastní názory a postoje Místo: Třída ZŠ Nám. 28. října, vycházka městem se zastavením před pomníkem obětem druhé světové války a před městskou radnicí Pomůcky: Děti mají batůžky se svačinou a pitím, základní geometrické tvary vystřižené z barevného papíru Organizace: Domluva návštěvy ve vyučování s paní učitelkou z 1. třídy ZŠ Nám. 28. října Činnosti před návštěvou: Učitelka dětem sdělí, že se půjdou podívat za žáky 1. třídy ZŠ na Nám. 28. října. Otázky: Máte někdo sourozence na této ZŠ? Víte, kde škola leží? Děti nedávno absolvovaly zápis do 1. třídy a vyprávějí, ve které ze tří základních tišnovských škol byly a jaké básničky a písničky tam předvedly. Učitelka všechny dál motivuje povídáním o zajímavých a nových věcech, které se budou od září učit, o nových kamarádech, které poznají, a také o paní učitelce, která se už na ně moc těší. Motivace: Říkadlo s pohybem Na výletě (viz příloha č. 4) Průběh aktivity: 

Po cestě zastavení u pomníku obětem druhé světové války na Nám. 28. října. Učitelka dětem vypráví o válce, při které zahynulo mnoho tišnovských obyvatel. Prohlédnou si sochu vojáka a vytesaný dlouhý seznam jmen obětí - dospělých i dětí.



Příchod k budově ZŠ, která je na první pohled mnohem větší a členitější než mateřská škola, studuje zde asi 600 žáků. V šatně se děti přezují a přejdou do 1. třídy. Zdejší paní učitelka předškoláky přivítá a vyzve k usednutí do lavic mezi učící se prvňáčky. Předškoláci dostávají dva pracovní listy, od kamaráda vedle si půjčují pastelky

30

(příležitost k seznámení dětí) a učitelka vysvětlí, jak mají dál postupovat. Školáci půjčí mladším dětem k prohlédnutí i svoji učebnici. 

Na závěr hodiny jako poděkování za pozvání děti školákům zazpívají píseň Jedna, dvě, tři, čtyři, pět (viz příloha č. 3), a pak pokračují v prohlídce budovy. Mohou porovnat rozlehlost prostor, množství chodeb, dveří, velikost schodišť. Učitelka upozorní na zajímavé výtvarné práce žáků vyšších ročníků zdobící chodby.



Na školním hřišti si zahrajeme hru Čáp ztratil čepičku a Kuba řekl.



Při návratu zastavení u městské radnice – romantická, asi 100 let stará budova pomalovaná sgrafity a ozdobená věžičkami stojí na hlavním náměstí. Učitelka dětem vypráví o práci starosty a radních. Ukáže základní geometrické tvary vystřižené z barevného papíru a děti hledají tyto tvary na budově a její výzdobě.



Cestu zpět volíme odlišnou od cesty tam pro rozvoj orientace dětí v ulicích města. Výklad významu základních dopravních značek. Otázky: Kudy teď půjdeme? Co potkáme? Jdeme správně, pokud půjdeme okolo nádraží? Jak se správně přechází na přechodu pro chodce?

Náměty činností v MŠ po návratu: 

Plán Tišnova - zakreslení navštívené ZŠ a pomníku obětem druhé světové války



Námětová hra Na hodinu geometrie – měření vzdálenosti mezi předměty ve třídě pomocí krepových fáborků



Kreslení návštěvy 1. třídy – tuž, vodové barvy



Výroba knihy – svazek papírů, silná jehla, provázek



Pojmenovávání předmětů ve školní třídě s pomocí obrázku – děti hledají rozdíly mezi třídou v MŠ a na ZŠ



Námětová hra Na školu



Pracovní list Dopravní značky (viz příloha č. 2)

8.3

Středa - návštěva gymnázia

Vzdělávací cíle: Vytvoření základů aktivních postojů ke světu, seznamování s místem a prostředím, ve kterém dítě žije, a vytváření pozitivního vztahu k němu, vytváření elementárního povědomí o širším kulturním prostředí v místě, kde žije Vzdělávací nabídka: Poznávání a rozlišování společenských rolí (učitel, žák), aktivity zaměřené k získávání praktické orientace v obci – pozorování města z vyhlídky 31

Očekávané výstupy: Uplatňovat návyky v základních formách společenského chování ve styku s dospělými (zdravit známé děti i dospělé, rozloučit se, poprosit, poděkovat, dodržovat pravidla her, zachycovat skutečnosti ze svého okolí a vyjadřovat se pomocí různých výtvarných technik Místo: Tišnovské gymnázium - učebna zeměpisu a tělocvična, vycházka městem přes park u kostela s vyhlídkou na město Pomůcky: Děti mají batůžky se svačinou a pitím Organizace: Domluva návštěvy gymnázia (učebna zeměpisu a tělocvična) s doprovodem jedné ze studentek Činnosti před návštěvou: Učitelka seznámí děti s tím, že jsou pozvané do místního gymnázia podívat se, jak studují jejich starší kamarádi. Po dobu návštěvy se jim bude věnovat jedna gymnazistka, která dříve také navštěvovala jejich mateřskou školu. Vysvětlí, že na gymnázium se nastupuje ve věku zhruba 10 let a je k tomu potřeba úspěšné zvládnutí přijímacích zkoušek. Zahrají si smyslovou hru Řekni, co držíš v ruce. V uzavřené krabici jsou umístěné předměty denní potřeby školáka – tužka, sešit, pouzdro, guma, pravítko. Děti do ní vstrčí bočním otvorem jednu ruku a snaží se uhádnout, jakého předmětu se právě dotýkají. Motivace: Pohádka O školní svačině (viz příloha č. 1) Průběh aktivity: 

Nejprve si všichni prohlédnou stavbu gymnázia zvenku – dvě rozlehlé budovy přes ulici jsou spojeny moderním krytým průchodem ve výšce 1. patra. Děti hádají, k jakému sportu se užívá školní antukové hřiště vedle školy.



Uvnitř už čeká průvodkyně - studentka, která s námi projde chodbami gymnázia a ukáže i některé třídy. Vypráví o tom, jaké předměty se zde studují a také o vyučujících a svých spolužácích. Třídy se nenazývají jako v ZŠ první, druhá, třetí atd., ale říká se prima, sekunda, tercie atd. Děti si vyzkouší sezení ve velkých lavicích ve volné učebně zeměpisu. Učitelka všem připomene pohádku O školní svačině a společně se zde nasvačí. Přitom si prohlédnou závěsné mapy celého světa a ukážou si, kde leží Česká republika a město Tišnov.



Následuje prohlídka tělocvičny. Učitelka se dětí ptá, jestli někdo z nich – nebo z jejich rodičů - chodí do takové tělocvičny cvičit. Jaké sporty se zde dají provozovat? Zahrají si hru Rybičky, rybáři jedou pro rozvoj rychlosti a orientace v novém prostoru.



Rozloučení se studentkou a odchod z gymnázia 32



Cestou zpět zastavení u kostela Sv. Václava – děti si prohlédnou stavbu zvenku, popisují odlišné tvary oken a s pomocí učitelky je spočítají. Hádají, k čemu slouží zlatá koule na špičce kostela. Ze zdejší vyhlídky pozorují město, učitelka dětem pomůže najít, kterým směrem kdo bydlí, kde je jejich škola, ukazuje hlavní městské dominanty. Všímají si barvy střech – většinou červená, velkého továrního komínu dole při toku řeky Svratky a zelených hustých lesů na protějším svahu nad městem atd.

Náměty činností v MŠ po návratu: 

Plán Tišnova - zakreslení gymnázia a kostela



Vytleskávání slov se školní tématikou – aktovka, hodina, lavice, učitelka atd. Obměna rytmizace na Orffovy nástroje.



Geometrické vnímání – obkreslování a vystřihování základních geometrických tvarů z barevných papírů, skládání do tvaru významných staveb města – kostel, nádraží, obchody atd., nalepení na papír



Hra Co se změnilo (viz příloha č. 4)



Výroba školní aktovky (plochý model) – tvrdý papír, odstřižky látek, stříhání, lepení



Pracovní list Geometrické tvary (viz příloha č. 2)

8.4

Čtvrtek - beseda s dědečkem jednoho z dětí

Vzdělávací cíle: Rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností (naslouchání, porozumění), rozvoj smyslového vnímání, rozvoj zájmu o psanou podobu jazyka, vytváření prosociálních postojů (rozvoj sociální citlivosti), seznamování se se světem lidí a jeho historií Vzdělávací nabídka: Společné setkání se seniorem, sdílení, aktivní naslouchání, skupinová konverzace, poslech vyprávění zážitků, zpěv, smyslová hra Očekávané výstupy: Porozumět slyšenému (zachytit hlavní myšlenku příběhu), formulovat otázky, poznat napsané své jméno, ovládat koordinaci ruky a oka, rozvíjet jemnou motoriku (nácvik krájení příborovým nožem) Místo: Třída v MŠ, sezení na židličkách v kruhu s volným křeslem pro hosta Pomůcky: Seříznutý husí brk, školní tabule a křídy, děti přinesou z domu různé druhy potravin (např. vařené brambory, ovoce, chleba) Organizace: Domluva návštěvy jednoho z prarodičů dětí pocházejícího z Tišnova

33

Činnosti před návštěvou: Učitelka dětem v kruhu ve třídě vypráví o tom, jak se kdysi chodilo do školy. Popisuje prostředí školní třídy za dávných časů – dřevěné spojené lavice, skromné vybavení učeben, děti píšící zpočátku na břidlicové tabulky, později na papír husím brkem namočeným v inkoustu. Neexistovaly školní jídelny, chudý oběd se nosil z domu – třeba jen vařené neloupané brambory v kapse tenkého kabátku. Učitelé bývali přísní a neposlušní žáci se trestali např. klečením v koutě, nebo dostávali rákoskou. Motivace: Píseň Když jsem chodil do školy s vysvětlením významu starého slova „litera“ a na stejnou melodii píseň Jedna, dvě, tři, čtyři, pět (viz příloha č. 3). Průběh aktivity: 

Všichni hosta společně uvítají, učitelka mu nabídne čaj a křeslo k posazení. Dědeček vypráví o svém mládí v Tišnově, jak vypadal jeho domov a rodina. Více se zastaví u etapy svojí školní docházky a přibližuje dětem prostředí, atmosféru, vybavení tehdejší školy a různé příhody, které tehdy jako malý chlapec zažil.



Následuje diskuse, děti jsou vyzvány, aby se hosta ptaly na to, co je zajímá. Učitelka jim může pomoci. Kolik vás chodilo do třídy? Vzpomínáte si na Vaše nejlepší kamarády? Dnes se dopravujeme většinou autobusem nebo autem, jak jste se do školy dostával vy? Jak vypadala vaše aktovka a co jste v ní tehdy nosil? Do kterých škol v Tišnově jste chodil a jak v té době vypadaly? Jak vás učitelé hodnotili, dostávali jste taky známky? Chodili jste na výuku i v zimě, když bylo hodně sněhu?



Jako poděkování děti zazpívají dědečkovi píseň Když jsem chodil do školy

Náměty následujících činností v MŠ: 

Kreslení seříznutým husím brkem a barevnou tuží



Kreslení barevnými křídami na přenosnou školní tabuli, žáci hledají svoje jméno napsané učitelkou



Společná příprava občerstvení z přinesených surovin – krájení příborovými noži, rozdělení na talířky, nalévání vody do skleniček



Smyslová hra Poznáš, co jsi ochutnal? Ochutnávání přinesených potravin se zavázanýma očima.



Výroba modelu školy – rozlišit velikost MŠ, ZŠ a gymnázia – barvení papírových krabiček od potravin, domalování a dolepování detailů budov



Prohlížení knihy s historickými fotografiemi Tišnova



Počítání na dřevěném počítadle 34

8.5

Pátek - Květnicí za pokladem zlaté kachničky

Vzdělávací cíle: Rozvoj fyzické i psychické zdatnosti, rozvoj paměti a pozornosti, rozvoj komunikativních dovedností, posilování přirozených poznávacích citů (radosti z objevování), rozvoj osobní spokojenosti Vzdělávací nabídka: Turistika, výlet do přírody, hudebně pohybové hry, grafické činnosti, komentování a zhodnocení vlastních zážitků, konkrétní operace s materiálem (přiřazování), hry podporující tvořivost, spolupráci a fantazii Očekávané výstupy: Běžné způsoby pohybu v lese, koordinovat lokomoci a další polohy a pohyby těla, sladit pohyb s rytmem a hudbou, sledovat řečníka i obsah, soustředěně poslouchat příběh, vyjadřovat svou fantazii v tvořivé výtvarné činnosti, prožívat radost ze zvládnutého Místo: Kopec Květnice Pomůcky: Fotoaparát, pergamen s otázkami, tvrdý chleba pro lesní zvířata, krabice s čokoládou. Děti mají batůžky se svačinou a pitím a sportovní obuv. Organizace: Dopolední pěší putování po kopci Květnice se zastávkami k plnění úkolů, na vrcholu hledání pokladu. Učitelka zajistí ukrytí krabice s pokladem v cíli cesty. Činnosti před exkurzí: Učitelka dětem volně převypráví tišnovskou pověst o zlaté kachně a zlatých a stříbrných pokladech, které se v útrobách kopce Květnice prý schovávají. Motivuje všechny pokladem, který si kachnička schovala někde na vrcholu Květnice. Pokud děti správně odpoví na všechny otázky po cestě a splní zadané úkoly, bude jim umožněno poklad najít. Z tvrdého papíru si pak společně vystříhají kartičky jako na Pexeso, orazítkují je razítkem s kachničkou a žlutě vybarví. Motivace: Pověst O zlaté kachně (viz příloha č. 1) Průběh aktivity: Třída společně prochází cestami Květnice, na kterých dostává od učitelky různé úkoly a otázky, které jim zlatá kachnička napsala na pergamen. Za správnou odpověď dostávají vždy jeden obrázek s kačenkou, při hromadných úkolech (Ježek, Mazurka, Krmení, Tvoření, Škatulata) dostávají kartičku všechny děti tak, aby jich mělo na konci cesty každé několik. Průběžné focení při hrách. 

Zastávka „Ježek“: v lese žije spousta zvířátek, víte která? Jak se jmenuje to, které je malé a na zádech má bodlinky? Zacvičí si pohybovou říkanku Ježek (viz příloha č. 4).

35



Zastávka „Mazurka“: kachnička je parádnice a líbí se jí tancovat se svým kačerem. My si zopakujeme taneček Měla babka čtyři jabka (viz příloha č. 4) a k tomu si písničku zazpíváme.



Zastávka „Krmení“: zvolení vhodného místa pro vysypání tvrdého pečiva lesní zvěři. Otázky: Jaká zvířátka žerou tvrdý chleba? Viděli jste je už někdy na vlastní oči v lese? Poznáte třeba zaječí bobky? Jak vypadají srnčí stopy ve sněhu nebo v blátě? Zkuste je namalovat dřívkem do hlíny.



Zastávka „Tvoření“: výroba modelů z přírodnin – tišnovské vlakové nádraží, hnízdečko pro kachničku



Zastavení „Škatulata“: do lesa přišel myslivec a chce kachničku ulovit, ona se mu proto musí schovávat za strom, když se ale nedívá, přeletí hned za jiný. Děti se drží různých stromů. Jakmile učitelka zavolá „myslivec se nedívá“ musí honem přeběhnout k jinému stromu. Obměna hry Škatulata hejbejte se.



Zastávka „Hádanka“: zlatá kachnička je zvědavá a ráda dává dětem hádanky. Dvě nám tu také připravila: Sedí panna na hrádkách v devatero kabátkách a těm, kdo ji svlečou, slzy z očí tečou, co je to? (cibule) Když šel tam do hlavy ho tloukli, když šel ven, za krk ho tahali, co je to? (hřebík)



Zastávka „Pergamen“: učitelka dává dětem otázky z pergamenu Jak se říká lidem, kteří žijí v klášteře? Jak se jmenoval hudební nástroj s mnoha píšťalami v klášterním kostele? Jaké je jméno obce, kde klášter leží? V kolika letech se nastupuje do 1. třídy? Kolik roků chodíme do základní školy? Jaký pomník stojí před budovou ZŠ, kde jsme byli v úterý? Na jaké ulici tato škola stojí? Jak říkáme domu, ve kterém pracuje pan starosta? Dostane se na gymnázium každý, nebo se žáci podle něčeho vybírají? Na jaké ulici leží tišnovské gymnázium? Ve kterém školním předmětu se studenti učí o řekách, státech, kontinentech a mořích? Jak říkáme správně 1. ročníku gymnázia? Jak se jmenuje největší řeka tekoucí okolo Tišnova? Vzpomeneš si, čím dříve lidé psali a na co? 36

Co znamená staré slovo „litera“? 

Na vrcholu kopce si děti spočítají kartičky s kačenkami, které v průběhu cesty získaly. Učitelka je vyzve k hledání pokladu, který tu zlatá kachnička někde ukryla. Naznačí správný směr hledání (samá voda – přihořívá – hoří) až naleznou předem ukrytý poklad – krabici s čokoládovými kačenkami.

Náměty činností v MŠ po návratu z výletu: 

Plán Tišnova - zakreslení Květnice a dalších známých budov a institucí města, včetně domu, kde děti bydlí



Společné zhodnocení celotýdenního programu. Učitelka děti pochválí za snahu a aktivitu a zeptá se jich, která činnost v průběhu týdne se jim nejvíc líbila.



Stříbrné jezírko s kachničkami – společná práce na velký formát papíru, malování, stříhání, lepení



Modelování námětu pověsti o zlaté kachně z barevných plastelín

37

Závěr Cílem této práce bylo zmapovat vývoj tišnovských škol v 19. a 20. století. Město Tišnov leží napůl cesty mezi velkoměstem Brnem s velkou nabídkou vzdělávání i následného pracovního uplatnění a chudší Vysočinou. Místních škol využívali vždy spíše tišnovští žáci nebo žáci přijíždějící z okolních vesnic a městeček. Ve druhé polovině 20. století ke zvýšení počtu dojíždějících přispělo i pravidelné železniční spojení na trase Brno – Tišnov – Žďár nad Sázavou. Teoretickou část bakalářské práce jsem rozdělila do sedmi kapitol, osmá kapitola předkládá návrh týdenního programu pro děti předškolního věku zaměřeného na město, jeho historii a některé školy. První dvě kapitoly se zabývají nejstaršími dějinami Tišnova a vznikem prvních škol. Region byl osídlen již v pravěku, Tišnov představoval vždy jeho významné centrum. Rozvoj města souvisel s výhodnou polohou při obchodní stezce vedoucí od Brna dále na sever země. Nejstarší tišnovské školy byly církevní a vedla je fara. Kapitola se také blíže zabývá dvěma měšťanskými školami – pro chlapce a pro dívky a jejich proměnami od druhé poloviny 19. století do konce druhé světové války. Třetí kapitola se zaměřuje na vývoj předškolního vzdělávání. Původní jediná mateřská škola založená roku 1940 pro děti matek odcházejících přes den za prací byla doplněna dalšími až do současného počtu tří mateřských škol ve městě. Ve čtvrté kapitole sleduji rozvoj základní škol po druhé světové válce. V důsledku měnících se zákonů se měnily i délky studia. Nejprve zde působila škola druhého stupně s národní a střední školou, poté se na sedm let spojením s gymnáziem vyučovalo v jedenáctileté střední škole. V současnosti Tišnov představuje spádovou oblast pro děti především druhého stupně a nabízí celkem tři základní školy. Obsahem páté kapitoly je vznik a vývoj gymnázia v Tišnově. Pod vedením dobrých ředitelů a zapálených pedagogů se zařízení úspěšně rozrůstalo do počtu více než 700 žáků před první světovou válkou. Válečné útrapy zbrzdily jeho činnost, která se znovu úspěšně rozvinula až po roce 1945. Do roku 1989 fungovalo gymnázium jako čtyřleté, porevoluční změny přinesly jeho návrat k původnímu prvorepublikovému typu osmiletého studia. Historie odborného středního školství v Tišnově naplňuje šestou kapitolu. Poloha města v úrodné zemědělské krajině určovala také zaměření jeho střední školy. Zdejší hospodářská škola pro chlapce a dívky vzdělávala nejen žáky ale i dospělé pedagogy 38

v zemědělském oboru. Od druhé poloviny 20. století škola nabízí i technické a ekonomické obory. Sedmá kapitola se věnuje hudebnímu životu na Tišnovsku, který byl vždy podporován vedením města. Dokládá se tu působení městské kapely, jejíž kapelník měl za úkol kromě jiného i vyučovat zdejší děti hudbě. Hudební škola založená roku 1949 zpočátku nabízela výuku jen v několika oborech hry na hudební nástroj a v jediné budově. Po svou dobu se působnosti se rozrostla na pět budov a čtyři pobočky, kde nyní vyučuje v oboru hudebním, výtvarném, dramatickém a tanečním. V praktické části této bakalářské práce, v kapitole číslo osm, navrhuji v rámci různých aktivit a činností také exkurzi dětí do prostor kláštera, kde se přímým prožitkem setkávají s historií a historickou stavební památkou. Vývoj celého kraje po již bezmála 800 let výrazně ovlivňuje nedaleký cisterciácký klášter Porta Coeli v Předklášteří u Tišnova. Nejstarší dějiny kraje a rozvoj obchodu jsou spojeny právě s tímto místem. Po období komunismu se do jeho budov po roce 1989 znovu vrátily řádové sestry, které spolu s regionálním Podhoráckým muzeem zde zpřístupnily prohlídkovou expozici pro veřejnost. Cíl mé práce považuji za splněný. S použitím dostupných zdrojů a pramenů jsem sestavila podrobný přehled vývoje škol v Tišnově ve zvoleném časovém úseku dějin. Věřím, že pomůže k lepší orientaci v historii školství v regionu a k dalšímu bádání v této oblasti.

39

Literatura a prameny Prameny DVOŘÁČEK, J.: Kronika města Tišnova. 1. díl do r. 1964. (Městský úřad Tišnov)

Literatura BEILOVÁ, V.: Barevné cinkání. První krůčky do světa hudby. Český Těšín: Music Cheb, 1994. HÁJEK, J.: Čtení o starém Tišnově. Tišnov: MěstNV, 1986. HANUS, V. A KOL.: Tišnovsko: Vlastivědný časopis. Ročník XXVIII. Tišnov: Městský úřad v Tišnově, 1989. HANUS, V. A KOL.: Tišnovsko: Vlastivědný časopis. Ročník XXIX. Tišnov: Městský úřad v Tišnově, 1998. HLADÍK, D.: Dějiny kláštera Porta Coeli I. Tišnov: Sursum, 1994. KOL. AUTORŮ: Sborník k dějinám českého školství a učitelstva na Moravě. Díl IV. Přerov: Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského v Přerově, 1979. LACINA, J. a FIC, K.: Tišnov a Tišnovsko. Tišnov: Město Tišnov, 2004. OHAREK, V.: Tišnovský okres: Vlastivěda moravská. Tišnov: Garn, 2007. SEDLÁK, B.: V závětří Květnice. Tišnov: Sursum, 2000. VALIŠ, J.: Historie města Tišnova. Scriptum. Tišnov 1937. ZACPAL, J. A KOL.: V obrazech dávných časů. Tišnov: Sursum, 2008.

Almanachy 20 let ZOU, 86 let zemědělského školství v Tišnově. Tišnov: SOU Tišnov, 1980. Sborník 50 let gymnasia v Tišnově, 1920 – 1970. Tišnov: Naše Tišnovsko, 1970. Sborník k 75. výročí Gymnázia v Tišnově, 1920 / 1995. Tišnov: Ředitelství Gymnázia, 1970. Základní škola Tišnov, ročenka 2010-2011. Tišnov: ZŠ Tišnov, 2011. Základní umělecká škola v Tišnově, 1949 – 1999, 50 let. Tišnov: ZUŠ Tišnov, 1999.

Internetové zdroje Gymnázium Tišnov: Historie školy [online]. 2013 (cit. 2013-04-17). Dostupné z http://www.gym-tisnov.cz/ Lotrando a Zubejda: Námět pohádky [online]. 2013 (cit. 2013-04-10). Dostupné z http://cs.wikipedia.org/ Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání: Vytvořil Výzkumný ústav pedagogický v Praze 2004 [online]. 2013 (cit. 2013-04-16). Dostupné z http://rvp.cz/informace/dokumenty-rvp/rvp-pv Město Tišnov: Historie [online]. 2013 (cit. 2013-03-27). Dostupné z http://www.tisnovmesto.cz/cs/mesto/tisnov/historie/ MŠ Horova [online]. 2013 (cit. 2013-03-10). Dostupné z: http://mshorova.webnode.cz/ MŠ Sluníčko [online]. 2013 (cit. 2013-03-10). Dostupné z: http://www.slunickoms.wz.cz/ Podhorácké muzeum v Předklášteří [online]. 2013 (cit. 2013-03-21). Dostupné z http://www.muzeumbrnenska.cz/content.aspx?id=1616 SŠ a ZŠ Tišnov: Historie školy [online]. 2013 (cit. 2013-04-21). Dostupné z http://www.skolatisnov.cz O školní svačině: Sborník pohádek psaných dětmi [online]. 2013 (cit. 2013-03-21). Dostupné z http://www.zstyrfren.cz/Aktivity/projekty/granty/benefit09/materialy/sborniky/Netradicni pohadky.pdf Tišnov, brána Vysočiny: MŠ Horova, MŠ U Humpolky, MŠ Sluníčko [online]. 2013 (cit. 2013-03-10). Dostupné z: http://old.tisnov.cz/index.php?page=m_skolky ZŠ Smíškova: Z historie http://www.zssmiskova.cz/

školy

[online].

2013

(cit.

2013-03-27).

Dostupné

z

ZŠ Tišnov, Nám. 28. října: Historie [online]. 2013 (cit. 2013-03-30). Dostupné z http://tisnovzs28.cz/

ZUŠ Tišnov: Z historie http://www.zustisnov.cz

školy.

[online].

2013

(cit.

2013-04-11).

Dostupné

z

Seznam příloh Příloha č. 1: Pohádky a pověsti Příloha č. 2: Pracovní listy Příloha č. 3: Písně a říkadla Příloha č. 4: Hry a pohybová říkadla Příloha č. 5: Dobové fotografie

Příloha č. 1: Pohádky a pověsti

Lotrando a Zubejda V české kotlině je mnoho dubových lesů, za duby si na člověka ale můžou počíhat loupežníci, z nichž nejstrašnější je vyvrhel Lotrando. Lotrandův syn, vyrostl jak dříví v lese, a tak se rozhodl starý otec dát syna vychovat do kláštera. Jenže z loupežnického synka se stane mírumilovný vzdělanec. Když mladý Lotrando vidí svého otce umírat, slíbí mu na smrtelné posteli, že se ujme jeho živnosti a nikdy nebude pracovat. Tento slib se však nikterak neslučuje s jeho výchovou. Tak se stane, že ji se svou povahou nemůže vykonávat a je bez živnosti. Mezitím v sultánství Solimánském si nikdo neví rady s princeznou Zubejdou, která již dlouhou dobu stůně. Proto se vypraví delegace v čele s Halím do české kotliny. Zde naleznou hned tuplovaného doktora, DrVoštěpa DrNce. Ten ale odmítne jít vykonat své služby do sultánství Solimánského bez svého nového přítele Lotranda. Teprve po příjezdu zjistí, že cizinci nechtějí služeb drvoštěpa, ale doktora. Pokud se jim ale nepodaří vyléčit princeznu, budou oba o hlavu kratší. Lotrando si ale včas vzpomene, že kam nechodí slunce, tam chodí lékař. Vykácí tedy les vedle princeznina okna, čímž se princezna vyléčí. Než však stihnou vyrazit na cestu zpátky, princezna Zubejda se s Lotrandem zamilují, a tak se Zubejda vydá s Lotrandem do české kotliny, kde se z Lotranda stane mladý pan učitel. Lotrando a Zubejda. Na motivy dvou pohádek z knihy Devatero pohádek Karla Čapka (Druhá loupežnická pohádka a Velká pohádka doktorská) natočil režisér Karel Smyczek podle scénáře Zdeňka Svěráka roku 1997 film. Dostupné z http://cs.wikipedia.org/ (2013-05-28).

O školní svačině Kdysi dávno, vlastně ne tak dávno, stála jedna škola, do které chodilo hodně dětí. Když měly děti peníze, mohly si zajít koupit svačinu do školního bufetu. A právě tady začíná náš příběh. Jednoho dne, kdy už byl celý školní bufet vykoupený a škola za chvíli končila, v tu chvíli se vyhazovaly zbytky pečiva. Najednou se z nebe spustil velký déšť. Jeho kapky dopadaly na ty zbytky pečiva a ty zbytky zničehonic prostě ožily. Vyskákaly z bedýnky a vrhly se do školy s výkřiky: „Už bylo dost jedení školní svačiny.“ Vtrhly do všech tříd se snahou zotročit celou školu. Jenže žáci se jen tak zotročit nenechali. Vytáhli si z pouzder a zpod lavic svá pravítka a pustili se do boje s otrokářským pečivem. Asi tak po čtvrt hodině byl celý odpor otrokářského pečiva vytlačen ze školy a žáci snědli ty zbytky pečiva, které rozsekali. Netradiční pohádky. Sborník pohádek psaných dětmi. Frenštát pod Radhoštěm: ZŠ a MŠ Frenštát pod Radhoštěm, 2011, s. 38. Dostupné z http://www.zstyrfren.cz/ (cit. 2013-03-21).

O zlaté kachně V útrobách hory na stříbrném jezírku plove zlatá kachna, která prý jednou vypluje bokem Květnice a Besénkem do Svratky a zůstane pak v náhoně pod vantroky obecního mlýna na věčné časy. Stane se tak prý ovšem, až budou na rathauzu konšelé nejen opatrní a bohatí, ale i moudří a nezištní. SEDLÁK, B.: V závětří Květnice. Tišnov: Sursum, 2000, s. 9 - 10.

Příloha č. 2 – Pracovní listy

Omalovánka vitráže kostela

Ukázka pracovního listu Podhoráckého muzea v Předklášteří. Vitráž z kostela, určeno pro předškolní věk. Dostupné z http://www.muzeumbrnenska.cz/content.aspx?id=1616 (cit. 2013-03-21).

Stolní hra o klášterní poklad

Ukázka pracovního listu Podhoráckého muzea v Předklášteří. Stolní hra o klášterní poklad, určeno pro předškolní věk. Dostupné z http://www.muzeumbrnenska.cz/content.aspx?id=1616 (cit. 2013-03-21).

Geometrické tvary (zásobník MŠ) Všechny čtverce vybarvi červeně, obdélníky modře, kruhy zeleně a trojúhelníky žlutě.

Dopravní značky (zásobník MŠ)

Příloha č. 3 – Písně Volala kukačka, Když jsem chodil do školy, Jedna, dvě, tři čtyři, pět a říkadla Vrabci a Princeznička na bále

Volala kukačka (zásobník MŠ)

Když jsem chodil do školy Když jsem chodil do školy, učil jsem se litery, jedna, dvě, tři, čtyři, to jsou moje litery. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, cos to Janku, cos to sněd. Brambory pečený, byly málo maštěný.

Vrabci

V lískovém keři bez oříšků sedí tři vrabci, bříško k bříšku. Napravo Frantík, vlevo Eda, uprostřed Honzík, neposeda. Tak se tu choulí ve větvoví, nejtepleji je Honzíkovi. Srdíčka tlučou, ťuk, ťuk, ťuk, vrabčáci sedí, ani muk.

Princeznička na bále

Princeznička na bále, poztrácela korále. Její táta, mocný král, Honzíka si zavolal. Honzíku, máš na mále! Přines nám ty korále! Honzík běžel za hory, nakopal tam brambory. Vysypal je před krále, tu máte ty korále! Větší už tam neměli, ty už snědli v neděli.

Příloha č. 4 – Hry a pohybová říkadla

Ježek Leze ježek po trávníčku, leze ježek po lese, (lezení ve vzporu dřepmo) když se blíží nebezpečí, bodlinami brání se. (zastaví se a prsty „píchají“ nahoru) Když si vůbec neví rady, do klubíčka schoulí se. (obejmou si kolena a skloní hlavu)

Na vysoké jedli Na vysoké jedli (mávají prsty obou rukou v prostoru) dva holoubci sedli. (ruce přistanou na hlavě) Líbezně si povídali, (z prstů obou rukou pohybující se zobáčky) pak se zase zvedli. (třepetající se prsty opisují křivky letu)

Na výletě Na výlet my jdeme spolu, do kopce a z kopce dolů. (děti jsou v podřepu, zvedají se „do kopce“ a klesají „z kopce dolů“) Utíkáme s kopce klusem, jak když jedem autobusem. (rozběhnou se po třídě) Utíkáme, utíkáme, na nikoho nečekáme. (běží) Z výletu už nemůžeme, nožičkám my pomůžeme. (chytí se za kotníky a takto chodí až do konce) Jeden krok a druhý krok, takhle půjdem domů rok.

Pohybová hra Všechno lítá, co má peří Děti sedí a rukama bubnují do stehen. Opakují: "Všechno lítá, co má peří". Pak učitelka řekne, kdo letí. Třeba "holub letí". Pokud je tvrzení pravdivé, musí se ruce zvednout nad hlavu. Pokud je to lež, zůstávají ruce dole. Kdo se splete, vypadává z kola.

Hra pro rozvoj postřehu Co se změnilo Na stůl před děti rozprostřeme různé předměty: např. knížku, ořezávátko, kalkulačku, láhev s pitím, kružítko. Jedno z dětí se otočí, mezitím se nějaký předmět schová a dítě pak hádá, co chybí.

Příloha č. 5 – Dobové fotografie Tišnova (výběr z knihy Zacpal, J. a kol.: V obrazech dávných časů. Tišnov: Sursum, 2008.)

Pohled na město Tišnov od splavu na Svratce u Červeného mlýna, nedatováno

Okresní soud na Horním náměstí a na něj navazující budova chlapecké měšťanské školy na Bezručově ulici, nedatováno

Chlapecká měšťanská škola na Bezručově ulici, nedatováno

Budova dívčí měšťanské školy v Riegrově ulici, kolem roku 1920

Budovy Okresního úřadu, Živnostenské školy a Okresního soudu na Horním náměstí, 30. léta 20. století

Budova gymnázia s přístavbou, pohled z Riegrovy ulice, kolem roku 1940

ANOTACE

Jméno a příjmení:

Marcela Houdková

Katedra:

Společenských věd

Vedoucí práce:

PhDr. Pavel KOPEČEK, Ph.D.

Rok obhajoby:

2013

Název práce:

Dějiny školství v Tišnově v 19. a 20. století

Název v angličtině:

History of the school system in Tišnov in the 19th and 20th centuries

Anotace práce:

Charakteristika dějin školství v Tišnově v 19. a 20. století, nastíněna je i stručná historie města před a po tomto období. Praktická část předkládá návrhy činností k poznávání města a jeho škol s využitím různých metod a forem.

Klíčová slova:

Město Tišnov, školství, mateřská škola, základní škola, gymnázium, střední škola, měšťanská škola, dějiny

Anotace v angličtině:

Desctiption of the school system in Tišnov in the 19th and 20th centuries; a brief history of the town before and after this period is also outlined. The empirical part contains suggestions for various forms and methods of activities to explore the town and its schools.

Klíčová slova v angličtině:

The city of Tišnov, school system, kindergarten, elementary school, high school, grammar school, lower secondary school, history

Přílohy vázané v práci:

5

Rozsah práce:

39

Jazyk práce:

Čeština