Univerzita Pardubice Filozofická fakulta. Alkoholismus v Čechách v 19. století a počátkem 20. století Tereza Šimonová

Univerzita Pardubice Filozofická fakulta

Alkoholismus v Čechách v 19. století a počátkem 20. století Tereza Šimonová

Bakalářská práce 2013

Prohlášení: Tuto práci jsem vypracovala samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci vyuţila, jsou uvedeny v seznamu pouţité literatury. Byla jsem seznámena s tím, ţe se na moji práci vztahují práva a povinnosti vyplývající ze zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, zejména se skutečností, ţe Univerzita Pardubice má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití této práce jako školního díla podle §60 odst. 1 autorského zákona, a s tím, ţe pokud dojde k uţití této práce mnou nebo bude poskytnuta licence o uţití jinému subjektu, je Univerzita Pardubice oprávněna ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, které na vytvoření díla vynaloţila, a to podle okolností aţ do jejich skutečné výše. Souhlasím s prezenčním zpřístupněním své práce v Univerzitní knihovně. V Pardubicích dne 25. 11. 2013 Tereza Šimonová

Poděkování: Ráda bych zde poděkovala všem, kteří mi byli nápomocni při tvorbě mé bakalářské práce. Velký dík patří vedoucí mé práce Mgr. Martině Halířové, Ph. D. za konzultace a zejména za cenné rady. Zároveň děkuji za ochotu personálu České národní knihovny Klementinum. Nesmím zapomenout poděkovat taktéţ kolektivu knihovny Východočeského muzea v Pardubicích, za ochotu při hledání a zpřístupnění studijních materiálů. V neposlední řadě děkuji mé rodině za trpělivost a vytvoření skvělého prostředí pro psaní této práce.

Anotace Práce je zaměřena boj s alkoholismem v 19. a 20. století. Je zde stručně rozebrána historie a druhy alkoholu. Zabývá se názory zejména lékařů ohledně alkoholismu a jeho dopadů na společnost, taktéţ pak na děti a mládeţ. Dále je popsán vznik protialkoholního spolku a boj členů spolku za abstinentní ideu v Čechách. Součástí práce je porovnání abstinentních časopisů s ohledem na jejich obsahovou stránku. Klíčová slova Alkohol, střídmost, abstinentní spolky, pijáctví, 19. století, 20. století, Čechy. Annotation The thesis focuses on alcoholism in the 19th and 20th centuries. The history and types of alcohol are briefly analyzed. It addresses the opinions of physicians on alcoholism and its impact on society, as well as on children and adolescents. Also described is the founding of the anti-alcohol association and the association members’ fight for abstinence in the Czech Republic. The thesis compares periodicals dealing with abstinence in terms of content. Keywords Alcohol, moderation, anti-alcohol association, alcoholism, 19th century, 20th century, Bohemia.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 1 1. Alkohol – lék nebo jed?....................................................................................................................... 6 2. Alkohol jako pojem ........................................................................................................................... 12 3. Činnost Československého abstinentního svazu v Praze .................................................................. 23 3.1. Administrativní podoba Československého abstinentního svazu ............................................... 25 3.2. Český abstinentní svaz ................................................................................................................... 35 4. Periodika jako nástroj abstinentů v boji proti alkoholismu ............................................................... 40 4.1. Časopis Abstinentní věstník ....................................................................................................... 40 4.2. Časopis Vyšší národ ................................................................................................................... 43 4.3. Časopis Zdravý lid...................................................................................................................... 48 4.4. T. G. Masaryk zastánce střízlivosti aneb hrdina abstinentních časopisů .................................... 49 Závěr...................................................................................................................................................... 52 Resumé .......................................................................................................................................... 55 Sekundární literatura ..................................................................................................................... 56 Dobová literatura ........................................................................................................................... 56 Prameny ......................................................................................................................................... 56 Sériové prameny ............................................................................................................................ 57 Internetové zdroje .......................................................................................................................... 57

Úvod Alkohol vţdy patřil do ţivota lidí. Setkáváme se s ním nebo jeho důsledky kaţdý den. Kvůli jeho účinkům na lidské tělo i psychiku se stal rozporuplným tématem. V kaţdé etapě lidských dějin najdeme skupiny lidí, kteří alkohol a jeho popíjení odsuzují, podle mnohých kazí charakter i zdraví. Jiní mu přisuzují kladné vlastnosti, nemají problém dát si sklenku piva, vína či pálenky a nemíní se omezovat, jelikoţ v něm nevidí ţádné riziko. Je těţké definovat jasné stanovisko a přiklonit se na tu či onu stranu. Účelem práce je nahlédnout na jev alkoholismu z mnoha hledisek, a pokud to bude moţné, zhodnotit toto rozporuplné a zároveň velmi zajímavé téma. Bakalářská práce je zaměřena na problematiku chápání alkoholismu v 19. a 20. století v Čechách, přičemţ ve sledování abstinentních snah se zaměřuji na dobu od roku 1908 pro rok 1950. Jedná se o období, ve kterém fungoval abstinentní spolek. Práce má za úkol zodpovědět několik otázek, které dosud nebyly zcela probádány a jasně vyhodnoceny. Jak byl alkohol chápán? Byl podle lékařů a veřejnosti nebezpečný? Pili alkoholické nápoje také mladiství? Vadil někomu alkohol u ţen? Co pití při práci? Jakým způsobem reaguje organismus na pálené a kvašené nápoje? Tyto a další otázky jsou hlavním tématem následujícího bádání. K tomu bylo vyuţito několika zdrojů, práce je napsána na základě jak archivních pramenů a sekundární literatury tak i sériových pramenů. První kapitola se věnuje historii alkoholu, jeho vzniku, a rozšiřování různých druhů alkoholu po světě. V této části je kladen důraz na prvotní zmínky o alkoholu, na dochované reakce lidí při poţití lihového nápoje. Je zde podchyceno základní rozdělení alkoholu na kvašený a pálený, také spotřeba alkoholu v jednotlivých zemích. Tato kapitola je velmi stručná a zmiňuje pouze základní události od starověku, přes středověk a novověk, kdy byl alkohol nejvíce rozváţen po Evropě, v neposlední řadě je zde zmíněna prohibice v Americe. Přestoţe je práce zaměřena na české prostředí, prohibice ve Spojených Státech Amerických byla velkou událostí, která se odrazila i na československé abstinentní scéně. Největší oporou při shánění informací o putování alkoholu mi byla publikace od Jeana Charlese Sournii Dějiny pijáctví, jedna z mála syntetických prací, snaţící se postihnout co moţná největší území i časové rozpětí1. Tato kniha se věnuje nejen faktografickým informacím, také psychice lidí a jistému nevědomí o škodlivosti alkoholu, které značilo velké mezery lékařů a společnosti v poznatcích o alkoholu.

11

SOURNIA, Jean – Charles. Dějiny pijáctví. Praha. 1999.

1

Nemohla jsem plně vyuţít potenciál této publikace, jelikoţ se obsah knihy věnuje zejména Francii, Velké Británii a Spojeným Státům Americkým, nikoliv oblastem, do nichţ spadala dnešní Česká republika. V druhé kapitole je zaznamenáno několik rozmanitých názorů na alkohol, či líh a to zejména z bádání českých lékařů. Na začátku kapitoly se opírám o výklad dvou nejznámějších slovníků, jde o Riegrův slovník2 a Ottův slovník naučný3, které se v mnoha tvrzeních ohledně škodlivosti lihových nápojů rozcházely. Mojí snahou bylo porovnat mnoţství literatury na přelomu 19. a 20. století a zachytit posun v chápání alkoholu, taktéţ upozornit na vývoj stále modernějších lékařských studií, které by se měly na těchto názorech projevit. Opírala jsem se o Zdravovědu od autora Filipa Stanislava Kodyma, který zastává stanovisko, ţe málo alkoholu není zdraví škodlivé4. Duchoslav Panýrek je dalším nositelem informací o škodlivosti alkoholu, s publikací „Buďte zdrávi“, čtenáře přesvědčuje o tom, ţe alkohol je nástroj ďáblův a člověk je jeho pouhý otrok5. Anna Bayerová a její překlad publikace Žena lékařkou informuje čtenáře o lidském organismu a jeho změnách po poţití alkoholu, lihové nápoje zcela odsuzuje6. Právě na příkladu těchto tří autorů lze poukázat na nejednotnost názorů a na stanoviska, která jsou podle nich samotných neomylná. Jaroslav Barth a příručka Alkohol a dítě umoţnila nahlédnout do oné Pandořiny skříňky ohledně škodlivosti alkoholu na dětské tělo a psychiku, taktéţ na problém podávání alkoholu dětem, který se prolíná celou prací7. Důkazy o omamných látkách v pálených a lihových nápojích přináší Václav Novotný – O alkoholismu, jeho významu zdravotnickém a sociálním, barvitě popisuje dopady popíjení na zdraví, psychiku, finanční a sociální stránku člověka8. Pokusila jsem se zachytit nejen problémy s alkoholismem, ale také názory na jeho řešení, které postupem času přibývají a rozrůzňují se. S takovým řešením přichází například Bedřich Konařík, který doporučuje zřízení speciálních léčeben pro alkoholiky. Ve své vědecké práci Léčebna pro alkoholiky popisuje vzhled a funkci zařízení, které by mělo funkčně vyhovovat potřebám současné populace9. Konrád Sedláček se svou příručkou Zachraňte slabomyslné! taktéţ vidí jistý soucit a snahu pomáhat na alkoholu závislým lidem. Snaţí se svými názory apelovat jak na

2

RIEGER, Ladislav, František. Slovník naučný. I. díl. Praha. 1860. Kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Svazek č. 1. Praha 1889. 4 KODYM Filip Stanislav. Zdravověda. Praha. 1854. 5 PANÝREK, Duchoslav. Buďte zdrávi. Praha. 1900. 6 BAYEROVÁ, Anna. Žena lékařkou I. Brno. 1907. 7 BARTH, Jaroslav. Alkohol a dítě. Praha. 1910. 8 NOVOTNÝ, Václav. O alkoholismu, jeho významu zdravotnickém a sociálním. Praha. 1896. 9 KONAŘÍK, Bedřich. Léčebna pro alkoholiky. Prostějov. 1908. 3

2

alkoholiky, tak jejich rodiny a přesvědčit je, ţe potřebují odbornou pomoc10. Nejvíce radikálními díly byly publikace od Břetislava Foustky, který dělal maximum pro abstinentní ideu. Jeho příručky jsou podloţeny radami, lékařskými výzkumy, mnohými statistikami a argumenty. Zdůvodňuje logicky, proč alkohol nepít ani v malých dávkách. Na základě jeho argumentů jsem se snaţila poukázat na zajímavý návrh a to myšlenku úplné abstinence v rámci celého národa, ne jen jedince. Své myšlenky staví na nutnosti zdraví a prosperity celého státu a lidské rasy. Nejvíce jsem čerpala z jeho příruček Abstinence jako kulturní problém11 a Alkoholism a ideály národa12, jsou to velice zajímavé a poučné příručky, z kterých by mohli čerpat i dnešní psychologové a lékaři. Třetí kapitola je více konkrétní a zabývá se činností Československého a Českého abstinentního spolku. Poukazuje na problémy, které vedly k zaloţení tohoto spolku. Věnuje se administrativní podobě spolku, jeho členům, stanovám a postupnému vývoji. Cílem bylo také zachytit důvody a argumenty, které vedly členy spolku k myšlence úplné abstinence. Velmi zajímavé bylo jejich myšlení a hledání cesty k přesvědčování společnosti o správnosti jejich názorů. Nejvíce prostoru je věnováno protialkoholní činnosti, propagandě, studentským sdruţením a dalším aktivitám podílejícím se na ozdravění národa. Zabývám se bojem abstinentů se členy pivovarského, lihovarského a agrárního průmyslu a zároveň se snaţím poukázat na sloţité rozporuplné postavení Československé vlády, která se musela a musí rozhodovat mezi penězi získanými z prodeje alkoholu a výdaji na léčbu alkoholem poznamenaných osob. Doufám v to, ţe se mi podařilo poukázat na osobnosti podporující abstinenci, popisuji domácí i zahraniční sjezdy členů abstinentních spolků a styky s těmito spolky i v zahraniční. Pozornost přikládám také mnoţství tiskového materiálu s abstinentní tematikou, který členové spolku nashromáţdili a distribuovali ho po školách, kavárnách, či úředních institucích. Zohledňuji vznik studentských hnutí a mládeţnických akcí, které velmi přispěly k popularizaci abstinentní idey. Ve stručnosti jsem podchytila úspěchy i neúspěchy spolku, zmiňuji se i o získání zámku Tuchlova jako protialkoholní léčebny a popisuji snahu abstinentů zakládat nekuřácké a abstinentní restaurace, kavárny, jídelny. Taktéţ jsem se musela zmínit o vzniku uţ Českého abstinentního spolku a hlavně snaze a práci zakládajícího člena Břetislava Foustky. Rovněţ sloučení tohoto spolku s institucí Červeného kříţe, který 10

SEDLÁČEK, Konrád. Zachraňte slabomyslné. Prostějov. 1907. FOUSTKA, Břetislav. Abstinence jako kulturní problém. Praha. 1909. 12 FOUSTKA, Břetislav. Alkoholism a ideály národa. II. vydání. Praha, 1925. 11

3

zastínil autentičnost abstinentního spolku. Český abstinentní svaz následně nebyl aktivní a toto dosti problémové sloučení vedlo k zániku spolku. Jelikoţ téma alkoholismu na území Čech nebylo ještě synteticky zpracováno, potýkala jsem se s nedostatkem sekundární literatury a pramenů. Existuje pouze článek od Jakuba Raše, který je však velmi stručný.13 Tato skutečnost mi nedovolila čerpat z více zdrojů, proto mi velkou oporou byl fond Československého abstinentního svazu14. Jednotlivé archiválie sepsal a nashromáţdil poslední tajemník spolku Antonín Mareš. Jeho poznámky, vzpomínky, zprávy ze sjezdů a jednání mi dovolily poskládat dohromady mozaiku tvořící nejvýraznější počiny svazu. Jelikoţ jsou jeho poznámky často znehodnocené a neúplné můţe se stát, ţe se taktéţ v mé práci objeví drobné nepřesnosti, či neúplné informace. Předposlední část práce je postavena na bádání v sériových pramenech. Periodika byla součástí propagandy abstinentního svazu a odráţela se v nich politická, ekonomická, sociální a hospodářská situace Československa. Jejich četba a odbyt šly ruku v ruce s oblibou spolku a počtem členů. Snaţila jsem se tedy vybrat a zdůraznit typické články, které se v časopisech objevovaly. Stejně tak jako vypíchnout perličky a zajímavosti jednotlivých čísel. Popisuji obsah časopisu Vyšší národ,15 jenţ se stal ústředním časopisem Abstinentního spolku. Kladu důraz na sloţení příspěvků z obsahové stránky a přidávám několik příkladů témat, které byla typická pro tento tisk. Porovnávám jej s další abstinentní tiskovinou, coţ byl Abstinentní věstník16, stejně tak jako Vyšší národ měl své opakující se rubriky, studie, zahraniční zajímavosti, kulturní příspěvky. Snaţím se tedy porovnat oba časopisy z pohledu čtenáře a zhodnotit čtivost a rozmanitost jednotlivé literatury. Posledním zkoumaným periodikem je Zdravý lid17, od roku 1945 byl ústředním časopisem Abstinentního svazu a pokračovatelem časopisu Vyšší národ. Mým cílem zde bylo upozornit, ţe se jedná pouze o změnu názvu časopisu, nikoli o nově zaloţený časopis a zhodnotit a zdůraznit změnu tematiky. Pro zajímavost popisuji stručně vzhled a vývoj časopisu po vizuální i obsahové stránce. Taktéţ uvádím změny redaktorů. Zdrojem pro bádání mi byla Národní knihovna České Republiky Klementinum. Bohuţel, časopisy se nedochovaly ve svém původním stavu a jsou půjčovány svázané v pevných deskách. Nemohu tedy příliš posoudit jejich vizuální stránku. Některá 13

RAŠ, Jakub. Za ostřízlivění národa. In: Dějiny a současnost 4/2009, Padělky a padělatelé, str. 14 – 19. Archiv národního muzea. Československý Abstinentní svaz. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. 15 Národní knihovna České republiky Klementinum. Vyšší národ: orgán československého hnutí abstinentního. Praha. 1921 – 1944. 16 Národní knihovna České republiky Klementinum. Abstinentní věstník: orgán sdruţení dělnických abstinentů. Praha. 1910 – 1913. 17 Národní knihovna České republiky Klementinum. Zdravý lid: abstinentní svaz. Praha. 1945 – 1950. 14

4

čísla a stránky chybí nebo jsou nečitelné, postrádám tedy několik obecných informací o jejich vedení, přesném datu vydání nebo jménech všech autorů podílejících se na tvorbě časopisu. Do abstinentního hnutí neodmyslitelně patřily známé osobnosti, které svým postojem ovlivňovaly veřejné mínění. Nemohla jsem jinak, neţ se v poslední části zmínit o osobě Tomáše Garrigua Masaryka a jeho názorech na téma alkoholismu. Jako důleţitá, váţená a uznávaná osobnost výrazně přispěl k oslovení širší veřejnosti. Ve své práci detailně zmiňuji jeho příspěvky do tisku zabývajícím se abstinencí. Ať jsou to příspěvky pro laickou veřejnost, lékaře, či pro studenty, na něţ se obrací nejčastěji. Tento zastánce zdravého ţivotního stylu se díky svým postojům a práci stal příkladem členů spolku, pedagogů a lékařů. Je oslavován v nejednom čísle ústředního časopisu. Pro tuto část práce jsem materiál čerpala z abstinentních periodik Vyšší národ, Abstinentní věstník a Zdravý lid.

5

1. Alkohol – lék nebo jed? Alkohol patřil odedávna do ţivotů lidí, první zmínky o jeho přítomnosti nalezneme uţ v egyptských papyrech nebo ugaritských a sumerských textech. V mezopotámském zákoníku je o alkoholu zmínka uţ roku 1700 př. n. l. v paragrafu č. 108. Dochovány jsou také důkazy o starých Řecích, kteří pili medovinu a pěstovali pro tuto oblast charakteristickou vinnou révu. Nejčastěji se dovídáme o jejich následném chování po poţití takovéhoto nápoje, který zapříčinil odhalování se na veřejnosti, divoký tanec, rvačky. Platón se zmiňuje o pití alkoholických nápojů u skupin, jako byli vojáci a otroci v 6. stol. př. n. l. Ani Bible není výjimkou, najdeme zde přibliţně 200 zmínek o pití vína.18 Lidé nevěděli, jaká látka je dohání ke stavům často šíleným, díky velkému mnoţství alkoholu se dostali do úplného transu, tento pocit povaţovali za spojení s Bohem a přikládali mu značný význam.19 Objev alkoholu jako samostatné látky je přisuzován Arnaudovi de Villeneuve ţijícímu ve 13. století. Je však pravděpodobné, ţe někteří alchymisté ho dokázali izolovat ještě dříve neţ on. Tento lékař a filosof nazval alkohol „vodou ţivota“, nápoji byly přisuzovány blahodárné účinky. Jako lék byl alkohol podáván lékárníky od roku 1498, kdy jej prodávali na různé neduhy a nemoci, ať uţ to byly potíţe mechanické, koţní vyráţky či jiná onemocnění.20 Rozmachu alkoholických nápojů uţ nic nestálo v cestě. Roku 1469 byl vynalezen první destilační přístroj ve Švédsku, odtud také pochází první výroba obilné pálenky. K výrobě stačilo pouze ohniště, nádoba a zahnutá trubka, proto nic nebránilo domácímu pálení. Koncem 16. století konzumovala destiláty celá západní Evropa, destilační přístroje se postupně šířily po celé Francii. Na západě se pálilo z cidru, v jiných částech země z ovoce jako byly třešně, hrušky nebo mirabelky. Počátkem 17. století se uţ nepijí jen nápoje do 14 % alkoholu, vyrábí se destiláty s obsahem alkoholu aţ 50%. Na mnoha územích se přešlo díky velké oblibě na výrobu čirých lihovin.21 Lidé vţdy rozeznávali alkohol na kvašený – víno, pivo a destilovaný, přičemţ kvašené nápoje byly chápány jako zdraví neškodlivé, dokonce prospěšné, zatímco škodlivé účinky destilovaných nápojů začínaly být čím dál zřejmější. Díky vysokému mnoţství lihu v destilovaných nápojích vznikají rozporuplné reakce na poţívání tohoto druhu alkoholu. Filip Stanislav Kodym uvádí, ţe v lehkém pivě se ve sto dílech tekutiny nachází asi jeden díl lihu, v silnějším leţáku je pět aţ šest dílů lihu a ve víně sedm aţ dvacet pět dílů lihu. Silná kořalka má podle Kodyma obsahovat třicet aţ padesát dílů 18

SOURNIA, Jean – Charles. Dějiny pijáctví. Praha. 1999, str. 16. Tamtéţ, str. 22. 20 Tamtéţ, str. 36. 21 Tamtéţ, str. 38. 19

6

lihu.22 Druhů pálenek a kvašených nápojů stále přibývalo. Kaţdá země objevila svůj oblíbený nápoj, ať uţ to bylo díky surovinám, kterých měla dostatek, místním zvykům nebo jen podle chuti. Holanďané jakoţto objevitelé ginu se stali jeho prvotními vývozci, Němcům zachutnal Bräntwein23 a schnaps, Skotové v Irsku vyváţeli prvotřídní whisky, Rusové vyráběli vodku. Na Balkáně a ve střední Evropě byly v oblibě zejména slivovice a ovocné pálenky, na východ od Středozemního moře se vyrábí z rýţe arak a západní Indie se mohla chlubit rumem a punčem.24 Pomalu ale jistě se popíjení alkoholických nápojů rozmáhá na širokou veřejnost. Zprvu noclehárny a hospody slouţily jen pocestným a poutníkům, postupem času si sem lidé začali chodit se dţbánem pro pivo či víno. Drobní ţivnostníci a hospody se těší zájmu místních lidí, kteří se zde scházejí ke klábosení nebo uzavírání obchodů. Počet takovýchto zařízení rapidně stoupá a místní zde tráví čím dál více času. Toho vyuţívají panovníci a šlechta. Vţdyť uţ na přelomu 8. a 9. století, za vlády Karla Velikého, byla vybírána daň z vína, která plynula do pokladny císaře. Kdykoliv měl nějaký panovník urgentní nouzi o peníze, zvýšil daň z alkoholu, jako například francouzský král František I., nebo Ludvík XII. z Valois, vládnoucí v letech 1498 - 1515.25 V různých zemích byly v oblibě jiné druhy alkoholu a v kaţdé zemi se přistupovalo k alkoholu úplně jiným způsobem. V Anglii v 17. století se všeobecně rozšířilo poţívání alkoholických nápojů, zejména ginu a piva. Sournia uvádí, ţe 75% dětí do věku pěti let umíralo díky pití tvrdého alkoholu, který jim byl podáván jejich rodiči.26 Přibývají lidé volající po sníţení míry poţívání zejména destilátů a tvrdšího alkoholu, jelikoţ stále panuje názor, ţe víno a pivo jsou naprosto v pořádku. Alkohol začíná být chápán jako záleţitost spíše niţších vrstev obyvatelstva a také jako příčina zvýšení počtu výtrţnictví. Anglický rytec William Hogarth nechal na tento popud vytisknout mravoučné desky, na kterých ukazuje rozdíly dvou ulic. Ulice Beer Street, jejíţ obyvatelé pijí z alkoholických nápojů pouze pivo, jsou šťastní, zdraví, práceschopní, v kontrastu od Gin Lane, zde vládne šílenství, chudoba, a nemoci. Tlak na širokou veřejnost přinesl výsledky v podobě sníţení spotřeby ginu o 9 miliónů galonů a to během let 1751 a 1758. 27 V Americe byla velká obliba domácího vaření piva, nejvíce se popíjelo pivo tmavé s 6 % alkoholu. K výrobě destilátů vyuţívali hrušky, broskve, divoké bobule, ţito a brambory. 22

KODYM Filip, Stanislav. Zdravověda. Praha. 1854, str. 109. Bräntwein neboli brandy, či pálené víno. 24 SOURNIA, Jean – Charles. Dějiny pijáctví. Praha. 1999. str. 39. 25 Tamtéţ, str. 40. 26 Tamtéţ, str. 41. 27 SOURNIA, str. 43. 23

7

Z otrokářských lodí jim byla dováţena melasa, kterou od roku 1700 začali zpracovávat v Bostonu, pochutnávali si i na dováţeném rumu. Přestoţe obliba alkoholu sílila, lidé se začali proti pití alkoholu ohrazovat. Hlasy odpůrců byly však v Americe slyšet aţ v třicátých letech 18. století, do té doby se alkohol podával při kaţdé příleţitosti a i zde byl povaţován jako lék například proti malárii, únavě a jiným nemocem. Byl zakazován černochům a otrokům. Toto nařízení nebylo nikdy zcela dodrţováno. Kvůli stále se zvyšující skupině lidí, kteří se snaţili omezit veřejné pijáctví, byl v roce 1735 ve státě Georgii vydán zákaz prodeje rumu, brandy a jiných destilátů, bylo nařízeno vrátit se ke kvašeným nápojům, zejména k pivu. Kvůli bojům o nezávislost byly oslabeny styky s Indií a rum musel být nahrazen jinými destiláty, jako byla whisky, rye28 nebo bourbon.29 Největším událostí, co se týče opatření proti alkoholismu, byla ve Spojených státech prohibice, neboli úplný zákaz prodeje a konzumace lihovin. Radikálně zaměřené skupiny opovrhující alkoholem se utvářely nejvíce na počátku 20. let 19. století. Jednalo se většinou o spolky křesťanských ţen, které hlásaly, ţe alkohol rozvrací rodiny, podněcuje lidi ke zločinnosti a je to droga, na kterou si kaţdý brzy navykne, pokud se jí společnost nezbaví. Jedním z prvních úspěchů bylo omezení prodeje alkoholu ve státě Kansas roku 1881.30 Po první světové válce se propaganda proti alkoholu začíná znovu prosazovat. Roku 1919 je sepsán tzv. Volsteadův zákon, jenţ definoval alkoholický nápoj jako tekutinu, obsahující více jak půl procenta lihu v objemu. Lihovarníci a pivovarníci se snaţili dělat vše proto, aby zabránili schválení zákona, všechen kapitál utráceli za propagandu a úplatky. Nebylo jim to nic platné. 16. 1. 1920 se na prohibičním zákonu na základě Volsteadova návrhu usnesla sněmovna reprezentantů USA i senát. Jistou podporou byl v tomto případě americký prezident Woodrow Wilson,31 který se netajil svým postojem k alkoholu a celý ţivot byl zapřísáhlým abstinentem. Výjimku ze zákona získala pouze mešní vína a vinná réva, vypěstovaná vinařem pro vlastní účely. Ihned po zavedení prohibice se však začal rozmáhat černý obchod s alkoholem, ovládaný mafií. Američané nebyli ochotni vzdát se lihových nápojů. V New Yorku vzniklo aţ 70 000 nelegálních barů a hospod, lidé se často uchylovali k domácímu pálení, spotřeba alkoholu oproti před - prohibičnímu stavu rapidně vzrostla. Alkohol se nelegálně distribuoval, pálil a rozváţel po zemi. Centrem černého obchodu se stalo Chicago a asi nejvíce pašovaným druhem alkoholu byla kanadská whisky. Mnoho obyvatel zemřelo na otravu alkoholem, jelikoţ pili i zředěné a nekvalitně vyrobené nápoje. 28

rye – ţito, druh obilniny vyuţívaný k pálení alkoholu jako je whisky nebo vodka. SOURNIA, str. 51. 30 Archiv národního muzea. ČSL Abstinentní svaz. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 125. 31 Thomas Woodrow Wilson. (1856 – 1924) – prezident Spojených států amerických. 29

8

USA se díky bojům pašeráckých gangů potýkalo s velmi vysokou kriminalitou, nejznámější osobností se stal Al Capone, ovládající obchod na východě USA. Americká prohibice však nedosáhla kýţeného výsledku, místo zdravého obyvatelstva bylo mnoho mrtvých na otravu nekvalitním alkoholem, místo sníţené kriminality se vedou boje o dodávky pašované whisky. Negativní dopady převáţily nad předpokládanými pozitivy a dne 5. 12. 1933 byla prohibice v USA zrušena úřadujícím prezidentem Franklinem Delano Roosveltem32. Díky tomuto zákonu se opět uvolnila legální pracovní místa v palírnách a pivovarech, sníţila se kriminalita i moc mafie. Ve Francii byla situace uvolněnější, za vlády Bourbonů se alkohol popíjel a nikdo s tím neměl ţádný problém, lidé pili spíše kvašené nápoje, proto dopady na obyvatele nebyly tak markantní jako v jiných zemích. V 18. století zde byla zaţitá tradice kaváren, ve kterých byli lidé zvyklí pít jen čaj nebo kávu.33 Z kaváren se postupem času staly hospody a hostince, ve kterých probíhala klasická zábava s tancem, hudbou, alkoholem a rvačkami, ale nikdo proti tomu nevystupoval zvlášť ostře. Roku 1789 se začalo v jedné francouzské čtvrti budovat opevnění, kvůli zvýšení daní, které by hostince na severu a východě musely začít platit. Dělníci správně pochopili, ţe i oni budou muset platit větší částku za svůj kaţdodenní přísun alkoholu a rozzuřilo je to natolik, ţe se odhodlali ničit a podpalovat rozestavěné hradby, ty nakonec nebyly nikdy dostavěny.34 Štamgasti tak uhájili své zájmy, díky těmto zákrokům nemuseli chodit velkou dálku, ani platit více neţ na co byli dříve zvyklí. I takto se projevoval velký zájem o popíjení v hostincích.35 Více neţ dopady na tělo byly zkoumány újmy na psychice. Není čemu se divit, vţdyť v roce 1788 se ve Francii vypilo 169 000 hektolitrů alkoholu, v roce 1862 uţ to však bylo 2 700 000 hektolitrů. Pierre Rayer, lékař a profesor roku 1819 označil delirium tremens jako dopad alkoholu na člověka. Toto označení platí pro duševní stav opilce, který má horečku, třes končetin nebo bujnou fantazii, tento termín byl pak hojně vyuţíván i ostatními lékaři. Na konci 19. století byl ve Francii velkým fenoménem absinth, alkoholický nápoj vyráběný z pelyňku, fenyklu a anýzu. Původně byl podáván francouzským legionářům jako lék proti malárii, postupem času se stal tak oblíbeným nápojem, ţe páté hodině odpolední přezdívali „zelená hodinka“, jelikoţ byl v tuto dobu hojně popíjen.36 K pití destilovaných nápojů také přispěla neúroda vína v 70. letech 19. století,

32

Franklin Delano Roosevelt. (1882 – 1945) – prezident Spojených států amerických. SOURNIA, str. 54. 34 SOURNIA, str. 58. 35 SOURNIA, str. 59. 36 Historie absintu. URL: (staţeno 5. 11. 2013) 33

9

vinnou révu podle Sournii postihl révokaz a plíseň, lidé si tak více oblíbili destiláty, jelikoţ byly levné a všem dostupné37 Na přelomu 18. a 19. století došlo ve Švédsku ke stanovení termínu „alkoholismus“. Tento termín označoval chronickou závislost na pálených či kvašených nápojích, které obsahují líh. Termín alkoholismus tak nahradil předešlý „metysmus“, označení pouţívané zejména v německy mluvících zemích, které bylo nejasné a nesprávné po chemické stránce. Alkoholismus neboli intoxikace alkoholem, tento termín pouţil jako první lékař a cestovatel Magnus Huss38. Svůj ţivot zasvětil z velké části právě bádání o důsledku působení lihových nápojů na lidský organismus. Ve své době byl velmi uznávaným filantropem. Na základě poznatků ze svého výzkumu se stal členem mnoha protialkoholních spolků39 Na počátku 19. století došlo k rozmachu velkých lihovarů, nadále se však udrţovala tradice domácího pálení i výroby kvašených nápojů. Vznikala tak nekontrolovatelná síť pálení a distribuování. Proti těmto skutečnostem brojili zejména lékaři, daňové úřady a velké palírny, jeţ přicházely o zisk. Alkoholismus jako lékařský pojem se dostává do povědomí širší veřejnosti. Ve druhé polovině 19. století přibývá abstinentních spolků, ty jsou ale nejednotné, jedni hlásají úplnou abstinenci, jiní chtějí, aby se lidé zdrţovali pouze destilovaných nápojů. Mezi větší spolky patřily například: Francouzská společnost pro zdrţenlivost, Společnost proti poţívání lihovin, Spolky modrého kříţe nebo Protialkoholní unie. Členi spolků se snaţili pomocí vydávání letáků, naučných broţur a učebnic upozornit na nebezpečné účinky alkoholu a obraceli se na uznávané lékaře a politiky s výzvou o pomoc a změny v ústavě. Hledali záštitu a vzory slavných vojevůdců a vladařů, kteří byli abstinenty. Nejednotnost názorů spolků však způsobila nedůvěru u lidí, ti si z abstinentů spíše utahovali a alkohol na konci 19. století nebyl obecně chápán jako zdraví škodlivý. Abstinentní hnutí nebyla nikdy jednomyslně přijata lékaři ani veřejností, zákaz poţívání alkoholu byl chápán jako zásah do svobody jedince.40 V období před vypuknutím první světové války se spory utišily, od začátku 20. let, kdy lékaři vyšetřovali muţe, měli jasno v otázce rozdílnosti kvašených a destilovaných nápojích. Zjistili totiţ, ţe nezáleţí na druhu alkoholu nýbrţ na mnoţství. Objevili také nové druhy nemocí a poruch v souvislosti s poţíváním alkoholu. Jde o cirhózu jater, ţaludeční vředy poškození srdce nebo potíţe se zrakem. Sami si zatím ale nejsou jisti, zda jde opravdu o důsledky alkoholismu nebo o souhru náhod spojenou s celkovým ţivotním stylem. 37

SOURNIA, str. 82. Magnus Huss (1807 – 1890) – švédský lékař, profesor a vědec. 39 SOURNIA, str. 59. 40 SOURNIA, str. 169. 38

10

V polovině 20. století se začali lékaři také zajímat o psychické poruchy alkoholiků, vypracovávají studie, statistiky, provádí pokusy na zvířatech. Část lékařů přikládala alkoholu markantní vliv na psychiku. Byl chápán jako příčina šílenství, sebevraţd i násilného chování. Někteří lékaři zase zohledňují uvolněnost, fantazii, zlepšení nálady nebo tvorbu různých uměleckých děl, na jejichţ příkladu obhajují účinky alkoholických nápojů. Těmto optimističtějším názorům nejvíce oponoval známý lékař Bénedict Augustin Morel,41 ten se zabýval degeneračními vlivy na lidský organismus a právě alkoholu přisuzoval neblahý vliv na psychiku i tělesné zdraví. Varoval zejména těhotné ţeny a matky, aby nepily ţádné alkoholické nápoje a nepodávaly je ani svým potomkům. Degenerace se podle Morela projevuje tělesnou zakrnělostí, sníţením intelektuálních schopností, duševní nestabilitou.42 Po skončení první světové války ztratili lékaři zájem o boj proti alkoholismu a toto téma, pokles zájmu o toto téma byl patrný na celém světě, stále ještě nebylo jasně stanoveno, zda je alkoholismus zlozvyk nebo nemoc, ani jak moc je škodlivý. Na začátku 20. století je však bádání lékařů ještě na počátku.

41 42

Bénedict Augustin Morel (1809 – 1873) – francouzský psychiatr, zabýval se degenerací. SOURNIA, str. 138.

11

2. Alkohol jako pojem Invaze alkoholu zasáhla ţivoty široké veřejnosti, nejčastěji pak skupiny lidí s niţším sociálním postavením a slabším kapitálem. Na druhou stranu se objevují lidé, kteří hlásají stop alkoholu, mezi ně patří zejména zástupci vyšších vrstev obyvatelstva, také lékaři, vědci a vzdělanci. V jednotlivých státech můţeme sledovat postupný vývoj ve smýšlení jak kaţdodenních konzumentů, tak „svátečních“ pijáků, příslušníků šlechty, otců od rodin, kteří vidí pijáctví a přemíru konzumace zejména destilovaných nápojů jako problém. Dokazuje to stále větší mnoţství tištěných knih, příruček a dokumentů poukazujících na nový sociální fenomén. Riegrův slovník naučný popisuje alkohol jako „látku obsaţenou ve všech tekutinách, které povstaly kvašením hmot cukrnatých“. Vzniklá tekutina je podle slovníku čirá, bezbarvá, pohyblivá, tenká. Pokud se zapálí, hoří modrým plamenem, přitom pronikavě a příjemně voní. Ve větším mnoţství pak otravuje ţivočichy a opíjí, vydechuje se plícemi jako lihová pára. Při dlouhém popíjení škodí organismu, nastává „třesení opilců - delirium tremens a alkoholismus chronicus“. Riegrův slovník uznává i uţitek alkoholu například v chemii jako palivo do lamp nebo rozpouštědlo, v malých dávkách je důleţitým lékem na zaţívání, přispívá prý k rychlejší tvorbě krve a posiluje po dlouhých vyčerpávajících nemocech.43 Ottův slovník naučný říká o alkoholismu: „Otrava lihem, kořaleční mor. Soubor tělesných, duševních, mravních i hmotných následků nesmírného pití lihovin (opilství).“ Je to největší příčina sociální bídy a alkohol, jak je zmíněno výše, je od pravěku rozšířen po celém světě. V rovníkových oblastech se pije nejméně, alkohol se pije v oblastech severnějších, ale existují i výjimky. Následky pití jsou nedozírné a to nejen kvůli výši poţitého mnoţství, velkou roli hraje kvalita a druh alkoholu. Také v tomto případě je za nejvíce škodlivou povaţována pálenka, a „jedovaté znečištěné líhy“. Škodlivost pro člověka je i v malém mnoţství alkoholu. Čím více je poţíván, tím horší jsou následky. Alkohol jako „velký omamovací jed“ by se podle Ottova slovníku neměl prodávat v ţádný svátek ani neděli, aby byl v dělnických rodinách klid a dobrá atmosféra, protoţe tuto dobu se nejvíc popíjí. Kaţdodenní i sváteční pití vede k lehkomyslnému utrácení na úkor zdraví. Jako následek alkoholismu je připisována tělesná sešlost, duševní poruchy, poruchy očí a smyslů celkově, které postupně ochabují. Nejvíce trpí mozek, následují těţké deprese, často i poruchy chování. Tělo je chatrné, rychle stárne a je náchylné na obyčejné nemoci, které organismus mnohem hůře snáší, neţ 43

RIEGER, Ladislav, František. Slovník naučný. I. díl. Praha. 1860, str. 138-139.

12

organismus

alkoholem

neposilněného

jedince.

Je

zde

pouţit

termín

„chronický

alkoholismus“, který je chápán jako nemoc, na níţ můţe alkoholik zemřít. Duševní poruchy jsou velmi časté. Ze zpráv „vynikajících lékařů“ prý vyplývá, ţe se zbláznilo ve vyspělých státech 20 – 40% muţů kvůli alkoholu. Podle Ottova slovníku existují případy sebevraţd, za něţ můţe alkohol, jen v roce 1877 prý spáchalo sebevraţdu 969 osob v Čechách. Na Moravě bylo napočítáno takovýchto úmrtí na 325 a ve Slezsku 123, příčinaou sebevraţdy je podle všeho vliv alkoholu. Navíc lékaři určili, ţe z 2 358 bláznů v Čechách je 116 osob prokázaných alkoholiků. V ostatních zemích je tento poměr vyjádřen procentuelně. Na Anglii je to 25%, v Německu je napočítáno 33% a v severoamerických státech dokonce 50% případů šílenství z alkoholu. Ottův slovník interpretuje zprávy z liverpoolského spolku střídmosti z roku 1882, který tvrdí, ţe ročně umírá v Anglii 50 000 lidí, ve Francii 15 000, v Německu 40 000, a v Rusku 100 000 lidí na důsledky vlivu alkoholu. Uţ po malém poţití alkoholu nastane rychlá proměna nálad, nekoordinované pohyby, rychlý tep a dech. Následně ztěţknutí hlavy, nesouvislé myšlenky, řeč a pohyby. Na pokoţce je vidět studený pot. Někteří trpí průjmem zvracením, dokonce halucinacemi. Po této fázi následuje tvrdý spánek, hlava ztěţkne a podle slovníku můţe dojít ke komatu a smrti. Kaţdý má jinou skupinu příznaků, některé se mohou projevit později, ale vţdy je konec alkoholika zlý a smutný. Skončí na tělesnou sešlost, v psychiatrických léčebnách či sebevraţdou44. Zde vidíme velký posun v chápání alkoholismu, zatímco starší Riegrův slovník se k alkoholu příliš nevyjadřuje, a kdyţ uţ ano, zastupuje lehce záporné stanovisko, Ottův slovník uţ přináší statistiky a přesná čísla. Výklad je velmi přesvědčivý a důrazně odrazuje od pití jakéhokoliv mnoţství lihových nápojů. Lze si to například vysvětlit větším zájmem lékařů a chemiků o tuto tekutinu. Také je vidět posun ve vnímání druhu alkoholu Ottův slovník rozlišuje kvašené a pálené nápoje zatímco Riegrův je v ohledu interpretace druhů alkoholických nápojů a celkově alkoholismu stručnější. Filip Stanislav Kodym45 mluví o lihových nápojích jako o „dechových“, ne výţivných. Alkohol nedodává končetinám potřebnou výţivu, proto nelze jen popíjet. Přesto za nejlepší ke konzumaci je podle jeho názoru pivo a víno. Kořalka je pouze líh a voda. Alkohol podle všeho podporuje tělesnou sílu jen do té doby, dokud zcela nevyprchá, přesto ho Kodym nepovaţuje za jed, tvrdí, ţe je darem boţím a kdo ho umí vyuţívat, tomu prospěje. Ten kdo potřebuje náhlou vzpruhu, nikdy mu neublíţí sklenka piva nebo vína, právě naopak. Na 44

Kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha 1889. Svazek 1, str. 882-888. Filip Stanislav Kodym (1. 5. 1811 – 4. 10. 1884) - český lékař, politik a novinář.

45

13

příkladu dělníků, kteří pracují v chladu a mokru, doporučuje malou dávku alkoholického nápoje pro posílení. Jako jeden z mála přisuzuje alkoholu kladné vlastnosti, podporuje prý duševní síly a bystrou mysl, díky němu člověk zapomene na starosti. Alkohol a zejména víno obveseluje často smutnou mysl lidí, uvádí, ţe mnoho významných uměleckých děl je právě důsledkem poţití vína či piva. Vojáky víno učiní „srdnatější“. Nesoudí ani partu lidí, kteří si vyrazí ven a něco popijí, je v pořádku, ţe se pobaví a zazpívají si, nesmí se ale opít do němoty. Autor zde rozlišuje kvašené a destilované nápoje, podobně jako Ottův slovník určuje podle druhu alkoholu i jeho škodlivost na lidské zdraví. Víno je podle něj dar od Boha, coţ také znamená, ţe je nápojem svátečním a ne všedním, mělo by se pít jen ve výjimečných chvílích. Chybou člověka je kdyţ pije denně, posilnění, které pociťuje, trvá jen chvíli a on je den ode dne slabší. Nejvíce podle Kodyma chabne ţaludek, kdo moc pije ten málo jí. Ţádný piják se nedoţívá dlouho a ten, kdo brzy začne, skončí dříve. Starým lidem by se alkohol upírat neměl. Neustále upozorňuje na škodlivost kořalky, ve které je nejvíce lihu a „kořaleční olej“. Naopak pivo je našemu lidu nejbliţší, hasí ţízeň, není tak škodlivé a proto bychom ho měli pít nejvíce. I zde se objevuje názor, ţe destilátům více propadají chudí, protoţe jsou účinnější a levnější neţ pivo a víno.46 Nejhorší dopad má popíjení na děti, velkou chybou je prý kdyţ se hříchy otce přenáší na děti a ty jsou poté doslova „blbé, tupé, nakaţené krticí a jinými nemocemi“. Největším prohřeškem je počít dítě v opilosti, jelikoţ děti si pak celý ţivot nesou následky. Kodym na druhou stranu argumentuje tím, ţe rodiče často dávají alkoholické nápoje dětem v dobrém úmyslu, zejména pivo a víno jim je podáváno na posilněnou. Při svém pokusu zjistil, ţe mladí jsou po poţití nápoje bledí, mají „barevnou moč“ a stolice je bez „ţlučné barevnosti“. Staří lidé by zato mohli popíjet více, jsou podle všeho veselejší, dochází však ke třesu končetin.47 Jan Duchoslav Panýrek,48 kritikami nešetřil a do příručky pro děti, ve které uvádí všechny nástrahy dospívání jako je kouření, otrava jedovatými rostlinami či pohlavní nemoci, zahrnul také kapitolu O hrozném alkoholu. Podle jeho slov je alkohol „zlý duch“, který vstoupí lidem do hlavy, zaplaví mozek a zrak, ubere sílu, splete jim kroky, zavede na zcestí a strhne do propasti. Člověk alkoholik je pak zobrazován jako „ubohý otrok“, který je bezmocný, bezbranný a skončí krutou a předčasnou smrtí. Vyjadřuje se o ďáblu, jeţ vytváří jen zlo nebo o neviditelné páře poleptávající hrdlo, která přivede krev k varu a zakalí rozum. Neznámá síla pak jedince přivádí ke krádeţím a vraţdám, pouze rozdmýchává zlo a rozmnoţuje bídu 46

KODYM Filip Stanislav. Zdravověda. Praha. 1854, str. 110. KODYM Filip Stanislav. Zdravověda. Praha. 1854, str. 113. 48 Duchoslav Panýrek (18. 1. 1867 – 27. 12. 1940) - český chirurg, redaktor a beletrista. 47

14

s nemocemi. Alkohol chápe jako jed, který je krví roznášen po celém těle a do všech orgánů, působí nejvíce na ledviny, játra a mozek.49 Jako definici alkoholu uvádí ţe: „Líh je tekutina čirá, vodě podobná, bezbarvá, řídká, zvláštního zápachu, chuti palčivé, nasládlé. S vodou se mísí a i ze vzduchu ji přitahuje, není-li zředěný vodou. Rozpouští tuky, pryskyřice a mnohé jiné látky, které se ve vodě nerozpouštějí. Hoří plamenem málo svítivým ale horkým.“50 K těţkému otrávení podle Panýrka ale nedochází, protoţe opilost je nepříjemný stav a lidé přiopilí uţ nepijí tolik. Rychlá otrava se projevuje nepříčetným chováním, náhlým pláčem a smíchem a také nesouvislým mluvením. Vyjadřuje se ke vztahu dětí a alkoholu rovněţ záporně jako předchozí autor Filip Stanislav Kodym. Jako příklad uvádí příběh matky, která své dceři dávala třináct let po jídle dvě sklenky vína. Dívka záhy onemocněla zánětem ledvin, kašlem, došlo ke křečím v končetinách i krvácení z nosu. Nejvíce si Panýrek pochvaluje činnost berlínského spolku, ten nechal vytisknout 10 vět na školní knihy, které odrazují mladistvé od alkoholu. Delirium je pak podle Panýrka šílenství opilců vznikající po poranění,51 coţ se absolutně neshoduje s výklady ostatních lékařů. Václav Novotný,52 ve svém díle O alkoholismu, jeho významu zdravotnickém a sociálním dává svůj postoj k alkoholu najevo hned v první větě: „Alkoholism je virový vřed na těle národů, všemu léčení vzdorující, neexistuje lék na jeho důsledky“ 53. Pokračuje v tvrzení, ţe alkohol má zhoubný vliv na lidské ústrojí, společenský, rodinný i státní ţivot. Podle Novotného působí na člověka nejvíce v ţaludku, zde se zanítí sliznice a hrozí katar, působí poruchy trávení a díky pocitu ţízně, který alkohol vyvolá, má jedinec potřebu pít stále dál. Při takto opakovaném poţívání pak trpí játra a dochází ţivotní síly, jev opakujícího pití se nazývá chronickým alkoholismem. Mezi další důsledky se podle Novotného řadí poruchy dýchací, hrubý a chraptivý hlas, záněty plic, ve velkém jsou ohroţeny ledviny a srdce, které je stále více oslabováno. Zmiňuje se o velké úmrtnosti pijáků a sníţené plodnosti jak muţů, tak ţen. Na mozku se tvoří zvláštní povlaky, coţ souvisí se zhoršením inteligence a otupením dosavadních schopností a dovedností. Doprovodným jevem mohou být podle Novotného silné bolesti hlavy aţ epileptické záchvaty a obrny těla. Chování je narušeno sníţeným sebeovládáním, malou vůlí, nezájmem.54 Novotný rozeznává tři druhy alkoholu – pivo, víno a kořalku. Pivo je prý nejméně škodlivé, kdo pije pivo, nepropadá tak často kořalce, ani pivo 49

PANÝREK, Duchoslav. Buďte zdrávi. Praha. 1900, str. 33, 34. PANÝREK, Duchoslav. Buďte zdrávi. Praha. 1900, str. 41. 51 PANÝREK, str. 43. 52 Václav Novotný (5. 11. 1859 - 1928) – obvodní lékař. 53 NOVOTNÝ, Václav. O alkoholismu, jeho významu zdravotnickém a sociálním. Praha. 1896. str. 1. 54 NOVOTNÝ, str. 6-11. 50

15

však není nápoj hodný k větší míře konzumace, není tak výţivné jako si lidé myslí.55 Rolnický ţivot a volné chvíle obyčejných lidí líčí Novotný jako alkoholové slavnosti, lidé pijí nejen ve sváteční chvíle – otec se napájí silnou kořalkou, matka sladkými víny, syn nepohrdne ničím a pije, co teče, dcera si pochutnává na sladkých likérech a dítě ještě v kolébce prý dostává napít alespoň vína. Podle Novotného pak opilí potkávají různá stvoření a blábolí nesmysly.56 Novotný se dále zabývá zejména popíjením dětí a dětstvím, tvrdí ţe „opilec opilce plodí“ a podle něj je taková dědičnost aţ 50% z generace na generaci nebo ob generaci. Potomci často trpí „halucinacemi, melancholií, zmatením, blbostí aţ kretenismem“. Jsou často postiţeni „kořaleční padoucnicí a epilepsií, k tomu se prý ještě přidává rodová zvrhlost aţ zrůdnost, tupost, hluchoněmost a vady zraku“. Sám alkoholik se pak nachází ve stavu degeneračním, ve kterém není schopen plození, pokud však počne potomka, dítě se většinou nedoţívá ani dospělosti nebo není schopné dál plodit.57 Novotný přemýšlí nad obranou proti alkoholismu a nejvíce ho zaráţí, ţe nejsou učitelé školeni, nebo pobízeni potlačovat v dětech pijácké sklony, měli by je učit hygieně a protialkoholickému chování. Pití alkoholu totiţ podle Novotného není nemoc, ale zvyk, který vede k ohroţení zájmu širší společnosti k lepšímu prostředí i úřady by měly zasahovat a činit prospěšná opatření. Veřejná správa nedělá nic jiného, neţ ţe zdraţuje, čímţ nic nevyřeší, „kořaleční mor a jedy“, jak říká alkoholu, se budou dále rozšiřovat a chudí lidé na tom budou ještě hůř. Po příkladu Ruska nebo Švédska by Novotný nejraději zavedl trest za samotné opilství, největší tresty by uvalil na dospělé, kteří napájejí své zdravé děti, v tomto se shoduje například s Duchoslavem Panýrkem. Děti a mladiství si totiţ na alkohol rychle zvykají a vyţadují ho pak i v dospělosti, trpí i rolnictvo, jemuţ ubírá alkohol síly a dráţdí nervy. Na závěr Novotný uvádí pár příkladů jak omezit popíjení lihovin a to například zředěnými víny, mošty, zakládáním spolků střídmosti a hlavně vzděláním lidí.58 Anna Bayerová,59 jedna z prvních českých lékařek popisuje vliv alkoholu na organismus více z lékařského hlediska neţ ostatní autoři, snaţí se popsat reakce jednotlivých orgánů na styk s alkoholem. Alkohol podle Bayerové pochází z cukru a je sloţen z uhlíku, vodíku a kyslíku. Díky jeho sloţení pak líh pohlcuje vodu a ubírá tak ţivotaschopnost látkám v buňce protoplasmě, jeho vlivem se tato buňka svrašťuje a odumírá60. A upozorňuje: „Tělo naše 55

NOVOTNÝ, Václav. O alkoholismu, jeho významu zdravotnickém a sociálním. Praha. 1896. str. 15. Tamtéţ, str. 17. 57 Tamtéţ, str. 23. 58 Tamtéţ, str. 30-37. 59 Anna Bayerová (4. 11. 1852 – 24. 1. 1924) – lékařka, profesorka hygieny. 60 BAYEROVÁ, Anna. Žena lékařkou I. Brno. 1907. str. 84. 56

16

podle váhy má 63% vody – ne piva ani vína!“61 Častým pitím pak dochází k podráţdění sliznice, která je pokryta hlenem a dostaví se nechutenství, zvracení, velká ţízeň nebo chuť na kořeněné jídlo. Játra se svrašťují a následně zduřují. Velkou zátěţí trpí také mozek. Podle Bayerové člověk nadměrně poţívající alkohol zemře na mrtvici nebo bude mít doţivotní následky.62 V druhém díle publikace Žena lékařkou definuje Bayerová opilost jako krátkou a náhlou otravu lihem. Líh se nevyskytuje v rostlinách ani ţivočiších, není tudíţ dar boţí, ani darem přírody ale umělý výrobek, při jehoţ poţívání odumírají buňky v lidském těle. V tomto tvrzení vidíme rozkol s předchozím autorem F. S. Kodymem, který ještě alkohol za boţí dar povaţoval. Před šílením a ničením po poţití alkoholu podle Bayerové člověka neochrání ani jeho civilizovanost. Po pozření této látky je člověk otupělý, ubývá mu vůle, ale ţádostivost po dalším nápoji je čím dál větší. Mezi další dopady na lidské zdraví uvádí neplodnost u muţů a ţen, poškozenou činnost orgánů.63 Dále Bayerová zmiňuje statistiku profesora Hermanna Askana Demmneho,64 jenţ zkoumal dopad na děti v rodinách lehkých a extrémních pijáků. U chronických rodičů pijáků bylo prý osmdesát dva dětí ze sta nějak poznamenaných. Čtyřicet čtyři novorozeňat zemřelo v prvních měsících po porodu, ostatní děti byly „blbé, zaostalé, epileptické nebo zakrnělého vzrůstu“ V rodinách, kde pili oba rodiče, nebylo v pořádku ani jedno dítě ze sta. Střídmí lidé jsou tedy podle Demmneho pokusu ţivi o dvanáct let déle. Oba se shodují na striktní abstinenci u ţen, které by měly chránit svou plodnost a následně i potomka, ţeny by měly být hlasatelkami a rozšiřovatelkami ţivota bez alkoholu.65 Soucit se slabomyslnými v důsledku poţití alkoholu má naopak Konrád Sedláček66. Podle něj jsou takoví lidé chudáci a mělo by jim být pomáháno. Často za to ani sami nemůţou, jako většina autorů zmiňuje dědičnost, pokud matka pije v těhotenství nebo dokonce při kojení, je nanejvýš pravděpodobné, ţe dítě ponese následky. Nejvíce podle něj alkohol zatěţuje duši a cituje známého lékaře Bournevilla. Ten zjistil, ţe z tisíce dětí v ústavu pro slabomyslné, je jich zde čtyři sta sedmdesát jen kvůli alkoholismu rodičů. Vůbec nejhorší je, kdyţ je dítě zplozeno v opilosti, můţe za to prý mnohokrát svatební večeře, při které ţenich holduje alkoholu. Sedláček poté uvádí několik statistik lékařů, jeţ vypovídají jasně proti poţívání alkoholu, poté uvádí jaké chování je typické pro slabomyslnost. Projevuje se zpíváním,

61

BAYEROVÁ, Anna. Žena lékařkou I. Brno. 1907, str. 79. BAYEROVÁ, str. 85. 63 BAYEROVÁ, Anna. Žena lékařkou II. Brno. 1907. str. 191. 64 Hermann Askan Demme (28. 8. 1802 – 18. 1. 1867) – německý a švýcarský lékař 65 BAYEROVÁ, Anna. Žena lékařkou I. Brno. 1907, str. 87. 66 Konrád Sedláček (1876 – 1939) – publicista, jeden z prvních, který psal o pomocném školství, ředitel školy v Olomouci. 62

17

mumláním, náhlým tancem, škubáním oděvu, nárazy hlavou do zdi, kousáním sebe nebo ostatních, pláčem, kolébáním se ze strany na stranu, neschopností vůle.67 Bedřich Konařík68 pohlíţí na pijáky stejně jako Konrád Sedláček z hlediska jejich chování a jednání. Nejčastěji je podle něj důsledkem pití slabá vůle, neschopnost odporovat příleţitosti napít se. Často se opilci vymlouvají na špatnou rodinnou situaci, či nezdary v lásce a snaţí se v pití utopit osobní prohry. Uvádí, ţe kaţdý alkoholik proţívá svůj stav jinak, někteří působí veřejné pohoršení, jiní jdou v klidu spát. Ani jeden však není schopen vytrvale pracovat, mají těţké nemoci a následně umírají. Vţdy je nejvíce postiţena opilcova rodina. Jelikoţ Konařík tvrdí, ţe alkoholismus je nemoc, přichází také s řešením a tím by měly být léčebny. Alkoholik není sám schopen se dostat z této nemoci. Kdyţ je střízlivý tak slibuje a přísahá polepšení, ale nikdy to nevydrţí, proto je potřeba zřídit nový ústav.69 Léčebna by měla být stupněm mezi nemocnicí a psychiatrickou léčebnou, kde by bylo o pacienta vzorně postaráno, jelikoţ si myslí, ţe alkoholik není ještě ztracen a pokud se člověk dostane do vhodného prostředí, dá se pracovat na jeho uzdravení. Jestliţe se uţ uzdravit nedá, je dobré, ţe se alespoň uleví rodině a nebude pít před dětmi. Odvolává se na čtenáře, aby udělali první krok a začali jednat ohledně výstavby takového místa, protoţe stát prý nic nedělá, jen čerpá daně z lihovin a o alkoholiky se nepostará. Autor dále popisuje různé léčebny v zahraničí, ve kterých se byl podívat a je nadšen. Léčebna Ellicon ve Švýcarsku měla jasně daná pravidla, okamţitá abstinence a následný dohled od příslušníků rodiny, kteří museli být taktéţ abstinenti, se odrazilo na dobrém stavu pacienta. Nejvíce si vychvaloval švýcarskou léčebnu Eloshäll, kde má velký význam příroda. Pacienti bydlí většinou po dvou, v pokojích je pěkný nábytek a v ostatních budovách jsou knihovny, malířské a kovářské dílny, stáje a skleníky. Denní pořádek je vţdy jasně stanoven. Ve Švýcarsku je léčebnou metodou vést pacienty k pravidelné práci, působit na ně mravními a křesťanskými metodami, aby se naučili ţít v pořádku a kázni. Na rozdíl od toho v Anglii byl reţim velmi tvrdý a v léčebnách se praktikují i fyzické tresty, aby se upevnila vůle pacienta.70 Autor je nadšen také z ohlasů ředitelství léčeben, které vrátily mnoha rodinám zdravé otce, většina pacientů je šťastných a píše pochvalné dopisy na personál i vedení. Následně Konařík uvádí, jak by vypadal ústav náš, byl by spíše lidový, pro všechny vrstvy obyvatel, ale měl by být útulný a vkusný. Práce v dílnách by nebyla jen koníčkem a její výdělek by šel částečně na výdaje ústavu nebo rodině. U tohoto autora je 67

SEDLÁČEK, Konrád. Zachraňte slabomyslné. Prostějov. 1907, str. 3 – 24. Bedřich Konařík (1878 – 1944) – páter a spisovatel, zaloţil léčebnu ve Velkých Kunčicích. 69 KONAŘÍK, Bedřich. Léčebna pro alkoholiky. Prostějov. 1908, str. 3. 70 Tamtéţ, str. 9. 68

18

vidět posun v chápání dopadu alkoholu na lidské chování, předchozí autoři viděli hlavně neřízené chování, zločinnost, či agresivitu, kdeţto Konařík se zabývá spíše druhotnými projevy jako je nesoustředěnost, slabá vůle, jakási ţivotní nespokojenost, neschopnost dostat se z emočních i materiálních problémů. Jako jeden z mála autorů hledá racionální řešení dlouhodobějšího charakteru, které by opilce nejen odstranilo, ale také vyléčilo.71 „Komu záleţí na budoucnosti našeho národa, tomu musí záleţet na dětech.“ 72 Tímto sloganem se dostáváme k dalšímu autorovi, vyjadřujícímu se k problematice alkoholismu. Jaroslav Barth73, jenţ napsal publikaci Alkohol a dítě zmiňuje právě to nejcitlivější téma, kterým jsou děti popíjející alkoholické nápoje. Barth stejně jako ostatní autoři je zastáncem názoru, ţe alkohol je velmi škodlivá látka a říká, ţe je těţko rozeznatelné, který alkohol škodí dítěti více, jestli ten, co přijímá před narození nebo ten, který mu rodiče dávají v mládí. Poţíváním alkoholu jsou buňky celého těla narušeny a nový organismus pak jeví známky „zvrhlosti“, duševní i tělesné poruchy. Děti pijáků nesnesou ani malou kapku alkoholu nebo naopak tíhnou k alkoholismu také.74 Připomíná starou pověst, podle které by se při souloţi neměl pít alkohol. Argumentuje výzkumem, kde je prý z devadesáti sedmi počatých dětí v opilosti jen čtrnáct normálních a ostatní děti jsou těţce zdegenerované. Barth také cituje učitele v Dolním Rakousku, podle kterých, kdyţ je ročník málo nadaných a špatných ţáků, je jasné, ţe před šesti lety byla dobrá sklizeň vína. Dále podrobně popisuje mnoho pokusů na pářících se či březích zvířatech, kterým byl podáván alkohol, vývoj je stále stejný. Ať uţ jsou to morčata, slepice nebo psi – vţdy kdyţ byli napájeni absinthem nebo jiným destilátem byla velká úmrtnost mláďat, ta se rodila znetvořená, slabá, zakrnělá, s vrozenými vadami, často umírala brzy po porodu.75 Autor popisuje různé statistiky dětí v přímé linii pijáků, potratů a dětí mrtvých při narození je u pijáků prý 52%. Děti jsou pak dědičně zatíţeny, jsou povětšinou šílené a stávají se z nich prostitutky, majitelé nevěstinců, zločinci a vrazi, kteří nakonec potřebují veřejnou pomoc, jelikoţ se o sebe nedokáţou postarat sami. Účinky alkoholu na dětské tělo se projevují také nervozitou, neklidem, šílenstvím, padoucnicí, citlivostí, křečemi, depresivní náladou a tvrdým spánkem, jenţ můţe trvat aţ 36 hodin. Tvrdí také, ţe rodiče alkoholici mají vliv na nemoci jako je „idiocie, epilepsie, blbost“ a zvýšená kriminalita u mladých. Opilečtí rodiče pak podle Bartha mívají sklony k týrání dětí, nevěře mezi manţeli, hádkám, rozvodům, špatnému zajištění dítěte, protoţe peníze jsou utraceny za 71

KONAŘÍK, Bedřich. Léčebna pro alkoholiky. Prostějov. 1908, str. 14. BARTH, Jaroslav. Alkohol a dítě. Praha. 1910, str. 1. 73 Jaroslav Barth (1873 – 1938) – český lékař, zabýval se tělesnou krásou. 74 BARTH, Jaroslav. Alkohol a dítě. Praha. 1910, str. 4. 75 Tamtéţ, str. 6. 72

19

alkohol a svým chováním sami svádí dítě k pití. U Bartha se setkáváme s názorem, ţe alkohol není antiseptický, ale naopak působí prosepticky, coţ podle něj znamená, ţe podporuje nákazu, lidé ho kupují jako lék ale přitom je škodlivý v jakékoli podobě. Na závěr autor dodává, ţe by se neměl podávat alkohol ani dětem v pubertě a přichází s řešením jak zmírnit popíjení mladistvých. Chce zavést protialkoholní vyučování, knihy a obrazový materiál, anatomické pomůcky, sportovní výuku, dobré rady od lékařů a učitelů. Přiznává, ţe je pro trestání rodičů za podávání alkoholu dětem, tímto tvrzením se shoduje s mnoha předešlými autory, například s Václavem Novotným a Duchoslavem Panýrkem. „Ani kapky alkoholu dětem! Pryč s tímto jedem!“76 František Náprstek77 má ohledně dětí velmi podobné názory jako Jaroslav Barth, ve své publikaci také zastává názor, ţe alkohol je pro mladistvé velmi škodlivý. Jako největší problém „nové generace“ povaţuje alkohol v souvislosti se vzděláním. Lihové nápoje zatemňují mysl, pod jejich vlivem dochází k padoucnici, slabomyslnosti a hříšnému chování. Náchylnost k opilství prý přechází dědičně z rodičů na děti. Dodává, ţe alkohol je jed v jakékoli podobě a mnoţství. Nejdříve útočí na nervy, mozek, srdce, játra a ledviny. Alkoholik je po poţití nápoje rozčílený, nedokáţe se ovládnout, stává se slabomyslným. Vůle je slabá, proto je často marnotratný a nezodpovědný.78 Jako opojnou mozek ochromující tekutinu označuje alkohol Břetislav Foustka.79 Fouska byl profesorem sociologie, zabýval se degeneračními společenskými jevy jako je sebevraţda nebo právě alkoholismus a stal se jedním z nejradikálnějších abstinentů.80 Ve svém díle má k alkoholu jasné stanovisko, tvrdí ţe uvádí člověka ve zmatek a nepřesnosti, vede k zamlţenosti mysli a pověrám. Jako příklad je zde uveden Goethe a jeho druhý díl Fausta, který byl podle Foustky natolik zmatený a nekvalitní díky pozření alkoholu. Alkohol brání vznešenějšímu a šlechetnějšímu cítění, znehodnocuje vnímání světa a přináší hrubost, nízkost a perverzitu. Jen myšlenky osvobozené od alkoholu jsou jasné a čisté.81 Zde je rozpor mezi uvolněnějšími názory F. S. Kodyma a Foustkou, jeţ prosazuje umění odkostěné od alkoholu, to je pak podle jeho slov vţdy pronikavější a vydařenější, stejně jako vysportované udrţované tělo zdravého člověka, neţ pupek alkoholika. Zakouřené bary, odporné špinavé krčmy, kde se 76

BARTH, Jaroslav. Alkohol a dítě. Praha. 1910, str. 15. František Náprstek (1877 – 1955) – pedagog, zabýval se problematikou dětství a dospívání. 78 NÁPRSTEK, František. Dítě a jeho svět. Praha. 1911, str. 12-14. 79 Břetislav Foustka (5. 2. 1862 – 22. 2. 1947) – profesor sociologie, gymnaziální učitel, překladatel, zakladatel abstinentního spolku. 80 URL:< http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/fousb.html> (staţeno 22. 11. 2013.) 81 FOUSTKA, Břetislav. Abstinence jako kulturní problém. Praha. 1909, str. 10. 77

20

po zemi válí lahve, puch kořalek a piva, není kultura, ale hanba lidí, kteří k tomu přispívají. Poţívání alkoholu vede k prostituci a svůdnictví, nejde o čistou a pravou lásku, ale o lacinou a zapáchající alkoholem. V lidech by se podle Foustky mělo probudit sociální svědomí, mravní čistota a sebeurčení.82 Pohlíţí nejen na problematiku jedince, ve svém díle Alkoholism a ideály národa skloňuje slovo národ hned několikrát. Tvrdí, ţe ideály drţí národ pohromadě a opilý člověk nemůţe mít dobré ideály, nemůţe být tělesně ani duševně zdatný, navíc tyto neduhy přenáší na další generace.83 Na základě Foustkových vědeckých poznání se ukazuje, ţe alkohol sniţuje výkonnost národa, zapříčiňuje vyšší úmrtnost a chorobnost, obyvatelstvo má niţší imunitu proti ostatním nemocem. Jak sám tvrdí: „Silný nápoj plodí slabé lidi“. Člověk se podle Foustky při poţití alkoholu nestává nadčlověkem ale zvířetem, ztrácí krásu a jemné myšlení. Jako občané bychom měli ţádat o nealkoholní politiku. Na příkladě úspěšných prezidentů T. G. Masaryka, T. W. Wilsona nebo rakouského Michaela Hainische prezentuje slavné muţe – abstinenty. Rozumná demokracie by dle Foustkova názoru zakázala výrobu takového jedu jako je alkohol, který zaviňuje chudobu, bere nemajetným mnoţství obilí a brambor. Jen abstinence je východiskem pro mravnost, šťastný ţivot a demokracii.84 Jean Charles Sournia se k pojmu alkohol jako takovému téměř nevyjadřuje, zkoumá spíše co je přemíra alkoholu. Opilost je stav, kdy člověk nezvládá mnoţství poţitého alkoholu, nezvládá projevy svého chování, necítí stud. Nadmíru alkoholu je těţké určit, tu určuje většinou okolí neţ jedinec sám. Je to společností, ve které se pohybuje, záleţí na sociální vrstvě, druhu přátel, prostředí, zálibách, politických názorech, věku, čase, zaměstnání. Podle Sournii alkoholik většinou miluje pozornost, pokud se s ostatními můţe podělit o svou náladu, vtipy, dovednost ve hře. Pokud ostatní pobaví, je v danou chvíli šťastný. Je to také tím, ţe není zcela při smyslech a cítí pospolitost, která mu dodává sílu. To, kolik člověk vypije alkoholu, spoluvytváří kulturu jednotlivých skupin podle společensky daných, nepsaných pravidel. Členové se pak navzájem (často nevědomky) sledují a udrţují krok, zjišťují kam, aţ mohou zajít, aniţ by jimi bylo pohrdáno. Ten kdo pije nadmíru, porušuje tak hierarchii, někdy to dojde i k porušení jiných pravidel, nebo dokonce zákona85. Vyjadřovali se zde lékaři, vědci, spisovatelé, či publicisté k problematice alkoholismu a k řešení této otázky. Uţ teď můţeme říci, ţe co autor to jiný názor. Je však patrné ţe názory autorů se postupně přelévají a stupňují. Na počátku byly pouze definice, které gradovaly, a 82

FOUSTKA, Břetislav. Abstinence jako kulturní problém. Praha. 1909, str. 12. FOUSTKA, Břetislav. Alkoholism a ideály národa. II. vydání. Praha 1925, str. 5. 84 Tamtéţ, str. 20-28. 85 SOURNIA, Jean – Charles. Dějiny pijáctví. Praha. 1999, str. 16. 83

21

stal se z nich sociální problém, tento problém byl pojmenován a další autoři se snaţí najít řešení a hlavně prevenci která by zabránila jeho šíření. Články a publikace mají mnoho rozdílných názorů, ale ve většině se shodnou. Alkoholické nápoje jsou zejména ve větší míře škodlivé pro tělo dospělého jedince a zvláště pro tělo dítěte či mladistvého, alkohol působí na psychiku a jeho vliv je dědičný v dalších generacích. Opilí lidé jsou ve společnosti neţádoucí a jejich chování je odlišné od chování střízlivého člověka. Nejhůře je pohlíţeno na popíjení těhotných ţen, matek, nebo na podávání alkoholu dítěti. Postupem času je zavrhován nejen tvrdý alkohol ale také pivo a víno, které podle mnohých autorů škodí téměř stejnou měrou jako destiláty.

22

3. Činnost Československého abstinentního svazu v Praze Jen výjimečně v lidských dějinách probíhaly oslavy a jiné společenské akce bez přítomnosti alkoholických nápojů. Lidé pijí kvůli sociálnímu začlenění své vlastní osoby do určité skupiny, pijí kvůli starostem, na které se tak snaţí zapomenout, stydlivý popíjí, aby se uvolnil a dokázal se bavit, jiní lidé konzumují alkohol z pocitu samoty, či strachu. Vcelku je popíjení alkoholu činnost společenská, mnohdy doprovázená hudbou, tancem, všeobecným veselím, často i výtrţnostmi, zvýšenou kriminalitou, někdy aţ agresivitou.86 Nejhorší jsou důsledky takovýchto chvil, večerů, či oslav. Ne kaţdý dokáţe své opilecké já udrţet na uzdě, ne kaţdý dokáţe říct stop a odepřít si sklenku opojné tekutiny, ne kaţdý pak bez takového nápoje vydrţí déle jak týden či den, nebo pár hodin. Tito lidé posléze často pohoršují okolí, dělají všeobecné zlo, nechodí do práce, rozvrací rodiny, utrácejí rodinné úspory, uchylují se k násilnému chování, ubírají ţivotaschopnost národu. A proč? Protoţe smysl ţivota náhle vidí v jediné sklence alkoholického nápoje, to je v jejich očích to nejdůleţitější, k čemu se vrací. Není tedy divu, ţe se utváří jiné skupiny lidí, které toto chování radikálně odmítají, jsou to lidé, kteří na jedné straně cítí solidaritu přelévající se do touhy pomoct a zabránit šíření chronického alkoholismu mezi stále více lidí. Na druhé straně je to pohrdání a odpor k tak bezohlednému chování, jeţ rozvrací rodiny, bere ţivoty, obtěţuje ostatní. Jsou to lidé vzdělaní, inteligentní, radikální s touhou pomáhat, radit, napravovat, varovat. Lidé, kteří jsou tak odhodlaní věnovat spoustu svého času, leckdy i financí do aktivity smysluplné a vrtkavé, ţe jsou, občas ve svém chování přehnaně radikální aţ fanatičtí. Podobní lidé se stejným záměrem zbavit národ alkoholiků, ostřízlivět, probudit zdraví a neotupené smysly, se nazývají abstinenti. Seskupují se v menších či větších organizacích a rozvíjí protialkoholní aktivitu všemi dostupnými způsoby, pokud moţno co nejefektivnějšími. Vůbec prvním českým vědeckým spisem ohledně otázky alkoholu se stal Alkoholismus a jeho význam napsaný roku 1898 primářem ústavu pro choromyslné ve Šternberku Vilémem Blodekem.87 Blodekovi jako inspirace slouţily zejména studie psychiatra Jana Šimsy, který se dlouhodobě problematikou působení alkoholu na lidské tělo zabýval. V českém zemském sněmu se nejvíce angaţovali poslanci Karel Adámek, Jan Dvořák, Ferdinand Šťastný a Jindřich Záhoř, kteří několikrát upozorňovali na potřebu zásahu a podali ke konci 19. století ţádost, aby vláda předloţila návrh protialkoholního zákona, návrhem se vláda ale

86 87

SOURNIA, Jean – Charles. Dějiny pijáctví. První vydání. Praha. 1999, str. 11-16. BLODEK, Vilém. Alkoholismus a jeho význam. Praha. 1898, str. 5.

23

nezabývala.88 Konečným podnětem k vystoupení protialkoholního hnutí v Čechách se stal osmý mezinárodní protialkoholní kongres ve Vídni roku 1901. Jako jeden z úkolů bylo stanoveno zpracovat údaje o stavu alkoholismu v Čechách a na Moravě. Tímto byl zřízen kongresní výbor, jenţ prováděl podrobné šetření ohledně stavu alkoholismu a mnoţství poţívaného alkoholu. Do jaké hloubky šetření probíhalo a za jakých podmínek se bohuţel ze zápisků Antonína Mareše nedozvídáme. Zpráva zemského výboru království českého O rozšíření moru kořalečního v království Českém, jakož i o prostředcích proti opilství, vyšla tiskem roku 1901 v Praze. Součástí je mnoho podrobných statistických údajů a pět map. Data ukázala, jak naléhavé je začít dělat opatření proti alkoholismu. Zejména na Moravě byla situace neúnosná, zde se daly věci do pohybu zásluhou poslance Josefa Hybeše. Zpráva mimo jiné potvrzovala, ţe na tisíc obyvatel připadnou čtyři notoričtí alkoholici, přičemţ na Vysočině to bylo v průměru 17 notoriků a dosti postiţeno bylo také Slezsko.89 Na tyto informace reagovaly noviny zprávami ještě katastrofálnějšími, ale v zásadě podobnými. Například praţské listy svojí statistikou potvrzovaly, ţe na jednu osobu připadá za rok 280 půllitrů piva, coţ znamená, ţe si prakticky kaţdý obyvatel dá denně jedno pivo. Podle novin Česká Revue byly opilstvím nejvíce zasaţeny oblasti sousedící s Moravou a Morava sama.90 Varovné hlasy přicházely jak z novin, univerzit, tak také od vzdělanců či dokonce od rakouského císaře, Františka Josefa I., který nabádal k organizované činnosti proti alkoholismu a lidem radil střídmost, jeţ sám dodrţoval.91 Roku 1905 byly varovné hlasy vyslyšeny a z Klubu přátel veřejného zdraví se zřídil Zemský spolek proti alkoholismu v Praze. Příznivci spolku ještě zaloţili časopis s názvem Časopis pro veřejné zdravotnictví, nejvíce se na něm podíleli Stanislav Růţička a Gustav Kabrhel. První varovný leták – Desatero proti pití lihovin byl vytvořen Janem Šimsou a první schůze spolku se konala 3. 3. 1905 v Praze. Zde se řešily organizační záleţitosti a také výbor nově utvořeného Zemského spolku.92 Výbor měl sloţení v podobě: MUDr. Gustav Kabrhel, MUDr. Jan Šimsa, MUDr. Stanislav Růţička, Emil Kühnel, Břetislav Foustka, MUDr. Duchoslav Panýrek, MUDr. Karel Kulhavý, učitelé Václav Nepokoj a Karel Červinka. Spolek se podle rozhodnutí dělil na sekci střídmých a přísně abstinujících, přičemţ střídmý člen si mohl dát občas sklenku piva nebo vína. Pálenky byly zcela vylučovány, stejně jako jakékoli nevhodné 88

ANM. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 1. Tamtéţ, str. 2. 90 Tamtéţ, str. 5 91 Digitální depozitář parlamentu České republiky. URL: (staţeno 18. 11. 2013) 92 ANM. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 4. 89

24

chování v důsledku poţití většího mnoţství alkoholu. Původně rozdělený spolek na střídmé a úplné abstinenty se časem spojil a zůstali jen přísně abstinující členové.93 Časopis Nová Kultura v roce 1907 uveřejnil a shromáţdil všechny protialkoholní organizace na našem území a byly to: Rakouský spolek proti pijáctví, Svaz abstinentní mládeţe ve Vídni, Spolek abstinujících německých studentů v Praze, Spolek rakouských abstinujících učitelů a učitelek, Zemský spolek protialkoholní v Praze a Zemský spolek protialkoholní v Brně. Abstinentní tématice se tak věnuje čím dál více vzdělanců a oslovuje i běţný lid.94 Dne 19. 5. 1908 se konala valná hromada členů Zemského spolku protialkoholního v Praze, zde bylo rozhodnuto, ţe se spolek přejmenovává na „Abstinentní svaz Československý“ a bude mít své lokální odbory. O několik dnů později byl zahájen sjezd v sále Plodinové burzy, kde členové spolku zahájili toto setkání několika přednáškami k tématice alkoholismu. Svůj příspěvek přednesl například Gustav Kabrhel s tématem O degeneračních účincích alkoholu, přednášku na téma Alkoholismus a děti představila lékařka Eliška Vozábová, s příspěvkem Působení na rodinu vystoupil lékař Emil Kühnel, se svou přednáškou O kultuře a střízlivosti nechyběl ani Břetislav Foustka, o zakončení se postaral Tomáš Garrigue Masaryk s přednáškou K studentstvu. ČS Abstinentní svaz nabízel přednášky školám, z nichţ některé nabídku přijaly, zakládal odbory na jednotlivých místech Čech a Moravy například v Mostě, Rychnově nad Kněţnou, Litomyšli, Prostějově nebo Kostelci nad Orlicí, později se přidává mnoho nových odborů či poboček.95 Uţ ze Zprávy o kořalečním moru vyplývá, jak moc je postiţena oblast mezi Čechami a Moravou a také Východní Čechy, Československý Abstinentní svaz proto zřizuje odbory v Ostravě a Jablonném.96

3.1. Administrativní podoba Československého abstinentního svazu Aby mohl ČSAS působit jako svébytná organizace, bylo zapotřebí postarat se o záleţitosti úředního charakteru, jako byla přesná definice spolku, podmínky pro členy, stanovy, zvolení rozhodujícího orgánu a jiné. Stanovy Československého abstinentního svazu byly schváleny dne 5. 3. 1905 v sále Plodinové bursy v Praze. Tyto stanovy však nebyly konečné, podle dokumentů z valných hromad byly několikrát lehce upraveny, nejvíce pozměněny byly aţ v říjnu 1922.

93

ANM. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 3. Tamtéţ, str. 5. 95 Tamtéţ, str. 7. 96 Tamtéţ, str. 15. 94

25

Podle stanov z roku 1922 je tedy Československý Abstinentní svaz: „soubornou, ústřední organizací všech sdruţení a odborů protialkoholních a abstinentních v celé oblasti republiky československé.“97 Jde o organizaci sociálně – hygienickou, sociálně – kulturní a sociálně – etickou. Cílem organizace je: „dovést český národ k ostřízlivění. Obrození národa a vymanění národa z pout alkoholismu. Vybudovat nový, čistší a krásnější ţivot v jasné střízlivosti“98 K ostřízlivění si členové zvolili mnohé prostředky, kterými bylo moţno působit na širokou veřejnost. Věnovali se zejména výchovné, osvětové a kulturní činnosti zahrnující přednášky, schůze, populární vědecké kurzy, divadelní představení, ušlechtilou zábavu bez popíjení alkoholických nápojů. Šlo také o vydávání spisů, broţur, letáků, časopisů a obrazů. V plánu bylo zřízení protialkoholních čítáren, knihoven a výchova mládeţe. Dalším aspektem byla sociálně hygienická činnost, jejími pilíři jsou léčebné ústavy a poradny, které by měly vracet zdraví a sebevědomí alkoholem poznamenaným lidem. Ruku v ruce s tím bylo potřeba otevřít mnoţství laciných jídelen, restaurací a nealkoholních prodejen, které se měly stát běţnou součástí ţivota. Sociální činnost se zaměřovala na působení k napravení společenských poměrů a zřizování patřičných institucí s myšlenkou ostřízlivění. Nejvyšší cíle členů byly kladeny v oblasti zákonodárství, kde bylo nutné prosadit protialkoholní zákony a nařízení na ochranu dělnictva a mládeţe. Členům šlo zejména o úpravu a prodej lihovin, které by vedly aţ k celostátní prohibici. Dalším postupem byla organizační činnost, s tou je spojeno zřizování abstinentních organizací jejich následné sdruţování v jeden celek a kontakty s organizacemi zahraničními.99 Rozhodujícím orgánem ČSAS se stal Sbor delegátů, který se scházel minimálně jednou za rok a plnil funkci parlamentu. Rozhodoval o úkolech svazu, cílech v následujícím roce, shromaţďoval členské příspěvky a případné dary od sponzorů, či jiných organizací. Počet delegátů byl stanoven na 31 osob, přičemţ kaţdá země Rakouska – Uherska měla určitý počet delegátů. Aby bylo rozhodnutí Sboru platné, musela se sejít alespoň polovina delegátů, pokud šlo o dlouhodobá nebo důleţitá rozhodnutí, musely se účastnit alespoň dvě třetiny všech členů sboru.100 Nejvyšším orgánem byl Říšský výkonný sbor se sídlem v Praze, který byl stálým, správním, pracovním, výkonným orgánem ČSAS. Výkonný sbor měl na starosti záleţitosti celoříšské, jako je udrţování stálé myšlenky abstinence, vyřizování korespondence 97

ANM. Stanovy ČSL Abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 1, str. 1. FOUSTKA, Břetislav. Z činnosti svazu. In Vyšší národ, 1921, roč. 1, str. 18-19. 99 Tamtéţ, str. 21. 100 ANM. Stanovy ČSL Abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 1, str. 5. 98

26

s organizacemi zahraničními. Měl právo zřizovat zemské lokální organizace a kontrolovat činnost finančního hospodářství.101 Ve výboru bylo celkem 12 členů, za Čechy 4 členi, Morava a Slovensko měly kaţdý po 2 členech, Slezsko 1 člen. Další dva členy delegovalo ministerstvo zdravotnictví a jeden zde působil za ministerstvo sociální péče. Tento sbor se scházel jednou za tři měsíce a své vyhlášky následně publikoval v časopise Vyšší Národ. Dále byla ve Stanovách určena místní ústředí – jednotlivé odbory, dohlíţely a spravovaly lokální působiště, rozšiřovaly myšlenku abstinence v okolí svého sídla, ty se mohly rozrůstat a spojovat. Pro členy spolku platilo zejména pravidlo úplného se zřeknutí alkoholických nápojů, rozšiřování myšlenky abstinence, zakládající členové pak měli povinnost sloţit členský poplatek ve výši 1000,- Kčs ročně a účastnit se co nejvíce schůzí, spolkových jednání a přednášek pro veřejnost. Tito členové měli být bezúhonní, mající právo volit i být voleni do Sboru delegátů. Pokud došlo k nějakým roztrţkám nebo konfliktům mezi členy či sbory, řešila to organizace s názvem Smírčí soud.102 K roku 1908 je zaznamenáno přes dva tisíce stálých členů ČSAS a tisíc dvě stě studentů, ti Svaz výrazně podporovali po celou dobu jeho činnosti. Velký poprask během dalších měsíců přinesly zejména pivovary, ty v Čechách utvořily kartelové dohody a jednorázově zdraţily pivo. Odezva na sebe nenechala dlouho čekat, praţští důvěrníci jednotlivých továren a dělnictvo se usnesli na výzvě k širší veřejnosti a to ve významu bojkotu zdraţeného piva. Z venkova chodily do Prahy souhlasné dopisy. Právě tohoto vyuţili abstinenti, aby zlákali větší masy lidí, pořádaly se demonstrativní akce, na nichţ se pily jen nealkoholické nápoje. Konaly se bezalkoholní plesy a v některých restauracích dokonce úplně odstřihly dodávky piva. Do Prahy se sjíţděly známé osobnosti a pořádaly zde protialkoholní přednášky. Za zmínku stojí např. lékař Viktor Adler z Vídně, rakouský poslanec sociální demokracie Engelbert Pernerstorfer nebo spisovatelka Marie von Ebner Eschenabachová, kteří přednášeli o škodlivosti alkoholických nápojů zejména českému dělnictvu. V deníku Právo, se často vyskytovaly výzvy občanům: „Nepijte zdraţené pivo! Kartel musí být poraţen!“ 103 To vše nahrávalo prospěchu abstinentního hnutí a brzy se dostavily i pozitivní zprávy. V srpnu roku 1908 deník Právo přinesl zprávu o plynulém sníţení konzumace piva, dělnictvo se ho prý postupně odříkává. Dále se mnoţí zprávy o bojkotech piva mimo Prahu. Hromadné zavírání hospod, hostinců a pivnic narůstá, zprávy o zavírání těchto podniků jsou např. z Kladna nebo 101

FOUSTKA, Břetislav. Z činnosti svazu. In Vyšší národ, 1921, roč. 1, str. 23. Tamtéţ, str. 25 102 ANM. Stanovy ČSL Abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 1, str. 11. 103 Tamtéţ, str. 9. 101

27

Pardubic. Také časopis Nová kultura se hlásila o slovo a informovala o postupné likvidaci menších pivovarů na území Čech. Nejen díky tomu se politici začínali zapojovat do boje proti opilství, zejména členové Sociálně demokratické strany rakouské, ta díky společnému sjezdu vytvořila letáky proti pivu. Hlásá se v nich, ţe pivo je tekutým chlebem lidu, je bezcenné a škodlivé, mimo jiné, ţe obsahuje pět dílů jedovatého alkoholu a jiných jedovatých látek. Podle vytvořeného letáku bylo statisticky dokázáno, ţe je příčinnou úrazů, zločinů, mnohých rozvratů rodin, brzdí šíření pokroku a potřebné kultury. Lidé jsou po něm často nemocní, alkohol působí záporně na schopnosti a dovednosti.104 Alkoholu si začaly všímat i jiné politické strany, strana Rolníků nechala vytisknout články a přednášky proti pijáctví, titulky nesou názvy jako: Karban a opilství, Boj proti lihovinám nebo Proč lidé pijí kořalku. Zaměření na ţeny přináší časopis Katolické listy se svými články Žena v boji proti alkoholu, či Žena o alkoholismu.105 Na mládeţ se také obracelo mnoho příspěvků a osobností, ale jak uţ je naznačeno výše, skupiny studentů se velmi ochotně a vehementně zapojovaly do protialkoholního hnutí, naopak samy vymýšlely aktivity a způsoby jak napomoci ČS Abstinentnímu svazu. Roku 1909 ke studentům promluvil T. G. Masaryk. Nejen studentům ale i širší veřejnosti byly tištěny broţury s varováním a ideou abstinence. Roku 1909 vydal svou práci Břetislav Foustka a vysvětluje jak přínosná abstinence je. Podle Foustky znamená moderní způsob ţivota, je zdrojem sociálního, hospodářského a duševního blaha. Tvrdí také, ţe aţ celý svět pochopí, ţe je zapotřebí vzdát se veškerého alkoholu, nastane obrození větších rozměrů neţ v dřívější renesanci.106 Jaroslav Barth ve své publikaci Alkohol a dítě apeluje na veřejnost, aby nedávala pít ani malé mnoţství alkoholu dětem. Na různých statistikách i zahraničních výzkumech dokazuje nebezpečnost lihových nápojů a poţaduje změny ve společnosti za účelem zdravé populace107. Pavla Moudrá se svou prací oslovuje ţeny jako manţelky, matky, rozumné a vzdělané bytosti, které se snaţí udrţet klidnou a krásnou domácnost. Radí jim, aby se vyvarovaly všeho, co můţe ohrozit rodinné štěstí a jako častou příčinu uvádí právě alkohol.108 Počátkem roku 1910 vycházel nový časopis s názvem Abstinentní věstník, jeho obsah sympatizuje s názory členů protialkoholního spolku. Byly zde vytištěny mnohé články o zdravém ţivotním stylu, zahraniční zajímavosti či rady a tipy ohledně domácnosti. Jeden z článků například popisuje sjezd vysokoškolských studentů, na kterém se nejvíce rozebírala otázka stravování se studentstva po hostincích. Byly vznášeny 104

ANM. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 13. Tamtéţ, str. 15. 106 FOUSTKA, Břetislav. Abstinence jako kulturní problém. Praha. 1909, str. 8 – 10. 107 BARTH, Jaroslav. Alkohol a dítě. Praha. 1910, str. 7. 108 MOUDRÁ, Pavla. Alkohol a žena. Praha. 1910, str. 18. 105

28

námitky ohledně nízkého počtu jídelen a abstinentních restaurací. Nejen mládeţ se pak musí stravovat v hostincích, kde je špinavé a zakouřené prostředí. Společně s pedagogy se studenti snaţili vymyslet různá řešení, která chtějí předat vládě.109 O Velikonocích roku 1911 se pak konaly přednášky určené učitelům a pedagogům, šlo zejména o přístup k dětem a formu, jakou by měli působit na děti v rámci protialkoholního opatření, zpočátku však účast byla ne příliš uspokojivá, na první přednášce, kterou vedl Břetislav Foustka a Alice Masaryková bylo napočítáno 64 kantorů z Čech a Moravy.110 Do boje proti alkoholu se zapojila také malá skupina představitelů za abstinenci kouření, uţ v roce 1848 se v Miláně konaly demonstrace, při kterých byly kuřákům vyráţeny cigarety a doutníky z úst, tyto skupinky abstinentních kuřáků, které posilnily zástupy protialkoholních spolků, jsou však často opomíjeny. V Brně se roku 1914 konal čtvrtý rakouský protialkoholní sjezd, účastnil se ho například Eduard Beneš, Jan Šimsa nebo Břetislav Foustka a mnoho studentů, např. za studentské pelhřimovské hnutí Otto Rydlo. Ze zpráv Abstinentního věstníku se dozvídáme, ţe první schůze studentského spolku se konala roku 1913 a vedl ji mstní pedagog. Ten si prý velmi pochvaloval aktivitu studentů, kteří měli referáty a přednášky na různá protialkoholní témata, sami přispívali na knihy a rádi se kaţdou třetí sobotu ve velkém počtu scházeli.111 Vliv spolku abstinentů získával na síle, výše zmíněné stávky za zdraţení piva, varovné příručky a letáky, vlastní časopis plný odborných příspěvků to vše působilo na veřejnost i na členy vlády. Taktéţ studentská hnutí, mládeţnické akce, stále více členů z řad lidu a zejména mnoho uznávaných osobností v čele svazu, to vše ovlivňovalo veřejnost. V roce 1920 se proto abstinenti rozhodli podniknout razantnější krok v podobě petiční akce za omezení výroby alkoholických nápojů a za úplný zákaz prodeje destilátů na celém území Čech. Na tomto základě pak vyzvali k reakci politické přívrţence. Vláda byla v tomto ohledu vţdy rozpačitá, jelikoţ váhala mezi finančními prostředky z daní za alkohol a náklady na důsledky rozmáhajícího se opilství.112 V Národním shromáţdění ČSR roku 1922 vystoupil poslanec sociální demokracie Arnold Holischer s návrhem zákona na ochranu mládeţe před alkoholem, ve kterém prosazoval zákaz podávání a prodeje destilovaných nápojů mládeţi do 16 let, pod pohrůţkou finančních pokut i moţného vězení. Z toho vyplývá, ţe pivo či víno bylo nadále mládeţi podáváno, omezení platilo pouze pro destiláty, jeţ byly po dosaţení 18 let volně 109

J. H., V. Š. Sjezd federace Českého studentstva Vysokoškolského a hnutí abstinentní. In Abstinentní věstník, 1910, roč. 1, str. 10 – 12. 110 Archiv národního muzea. ČSL Abstinentní svaz. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 20. 111 DLÁSEK, Jaromír. Studentské abstinentní hnutí v Pelhřimově. In Abstinentní věstník, 1913, roč. 3, str. 34. 112 Archiv národního muzea. ČSL Abstinentní svaz. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 23.

29

dostupné. Obsahem zákona byla také zodpovědnost zaměstnavatelů za své zaměstnance, pokud by se zaměstnanci stal v pracovní době nějaký úraz a byl pod vlivem alkoholu, nesl zodpovědnost jeho zaměstnavatel. Jestliţe však zaměstnavatel prokázal, ţe byl jeho podřízený varován, byl trestně odpovědný zaměstnanec.113 Tento návrh zákona byl nakonec z velké části přijat. Přestoţe se ve skutečnosti spotřeba alkoholu nesníţila, reakce hostinských i výrobců lihovin byla bouřlivá. Několik týdnů na to se konala protestní akce v Praze, při které musely zasahovat i pořádkové sluţby. Abstinentům v tuto chvíli nahrávala i zahraniční situace, ve Spojených Státech Amerických byla roku 1920 dosaţena úplná prohibice, takovýchto prohibičních opatření se báli zejména agrárníci a lihovarníci.114 Boj abstinentů a pijáků se prohlubuje, inteligence se staví na stranu abstinentů i jejich odpůrců. Jan Šatava115 napsal příručku Pivo a Hnutí abstinenční,116 kde se snaţí objektivně snést argumenty pro i proti hnutí abstinentnímu. Přiznává, ţe proti alkoholu se v posledních dvou stoletích vede urputný boj, uvádí příklad Severoamerických států, které dosáhly úplné prohibice. Šatava jako první veřejně přiznává velkou roli propagandy, která je často nepravdivá a přehnaná, sám tvrdí ţe je v ní mnoho lţivých argumentů.117 Dále píše o tom, ţe lidské tělo spotřebuje denně asi tři litry vody, člověk vypije denně jeden aţ dva litry vody a tím, ţe jíme dráţdivější a kořeněnější jídlo je potřeba pít lehce stravitelné tekutiny – pivo. Desetistupňové pivo podle Šatavy obsahuje ve sto gramech největší podíl vody coţ je asi devadesát tři gramů a ostatní látky jako je dextrin, cukr, alkohol, kysličník uhličitý a rozštěpené bílkoviny. Kyselina uhličitá je pak výborným tišitelem ţízně, uvolňuje a dráţdí ţaludeční sliznici k vylučování šťáv. Alkohol pak napomáhá rychlejšímu a dokonalejšímu trávení a podporuje chuť k jídlu. Šatava zdůrazňuje, ţe alkohol obsaţený v pivě působí uklidňujícím účinkem na nervy, pozvedá a rozveseluje náladu, ve větší míře je opojný. Oproti členům ČSAS vidí klady ve společenském vyuţití, při oslavách je pro dobrou atmosféru pivo nepostradatelným pomocníkem, díky němu se také oţivuje fantazie a člověk je hovornější. Na argumenty jiných lékařů, ţe pivo nevyţivuje, dodává, ţe v litru piva objevil 356 kalorií, tudíţ je pivo i výţivné. V závěru své práce Šatava obhajuje vlastnosti piva, poukazuje i na negativa

113

Stejnopis sbírky zákonů a nařízení státu Československého. URL:< http://ftp.aspi.cz/opispdf/1922/0261922.pdf> (staţeno dne 15. 11. 2013.) 114 ANM. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 24. 115 Jan Šatava (1878 – 1938) – český kvasný chemik, mykolog. 116 ŠATAVA, Jan. Pivo a hnutí abstinenční. Praha. 1923. 117 ŠATAVA, str. 5.

30

jako je případné opíjení se, ale v názorech je stále lehce proti idejím ČSAS a nabádá je, aby slepě nebojovali přímo proti alkoholu, ale šli ke kořenům a příčinám pití jedince.118 V Praze se proti abstinentům začínají formovat skupinky lidí, kteří odmítají nátlak protialkoholní propagandy. Roku 1922 se uskutečnila schůzka zájemců proti radikálnímu abstinentnímu hnutí. Byli to lidé nejen zastupující svobodné popíjení ale také lidé dotovaní pivovary a lihovary. Vědeckým rádcem a mluvčím se stal Karel Roţánek, který vydal tiskem tvrzení, ţe alkohol v jakékoli formě neškodí lidskému organismu, ba naopak je výţivný. Zakladateli tohoto proti - abstinentního spolku se staly: Československá společnost lihová, Svaz průmyslových lihovarů a další dobrovolníci. Cílem bylo vyvracet mýty o škodlivosti alkoholu, působit proti anti alkoholovým zákonům a bojovat s propagandou, působící na širokou veřejnost.119 V roce 1923 se mnohé pivovary snaţily zviditelnit právě díky výrokům Jana Šatavy, ten na přednášce Spolku pro průmysl pivařský promluvil o pivu jako o nápoji, který není nebezpečný při poţívání, tudíţ není zapotřebí, aby proti němu kdokoliv zasahoval. Schvaloval mírné pití spíše kvašených nápojů a citoval autority ze starších dob. Dalším trnem v oku proti - abstinentů byla všudypřítomná propaganda, která byla stále viditelnější. Lihovarníci se snaţili ji omezit například v rozhlase. Radioţurnál často vysílal abstinentní přednášky členů ČSAS, představitelé lihového průmyslu byli razantně proti. Snaţili se naopak dostat do Rozhlasu své reklamy, rádi za to zaplatili i určitý obnos navíc. V Plzni ČSAS nechal připevnit na auto reklamu se sloganem: „Ne alkohol, ale vodu, slunce a vzduch“. Ještě ten samý den, kdy bylo auto s reklamou vysláno na silnice, muselo být od tohoto počinu upuštěno na základě nátlaku a hlasitého vzdoru pivovarníků.120 Pivovarníci a lihovarníci také vymýšleli jak zapůsobit na veřejnost, a tak se za jejich přispění v plzeňském divadle hrála hra, kde byli abstinenti zesměšňováni. Byli ztvárňováni jako staromódní puritáni, kteří neznají zábavu, jsou zahrabáni mezi knihami, nedokáţou se uvolnit. To samozřejmě popudilo druhou stranu, tedy abstinenty, místní obor proto protestoval jak u vedení divadla, tak na správě města.121 Dva roky po přijetí Holischerova návrhu, který upravoval zákon omezující prodej lihovin mládeţi se ČSAS podařilo získat finanční prostředky na zakoupení zámku Tuchlova u lázní Teplice. Dlouhodobým plánem členů svazu bylo zřízení ústavu pro léčení alkoholiků. Získání nemovitosti se podařilo díky zásluze ministra zdravotnictví Bohuslava Vrbenského, který 118

ŠATAVA, str. 18. Archiv národního muzea. ČSL Abstinentní svaz. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 56. 120 Tamtéţ, str. 59. 121 Tamtéţ, str. 60. 119

31

svazu zajistil mimořádnou dotaci. Ředitelem ústavu se stal Bedřich Konařík, který měl s léčebnou velké plány. Ze zpráv z časopisu Vyšší národ se dozvídáme, ţe první pacient přijel do Tuchlova v listopadu 1923. Sám Konařík píše, ţe zpočátku panovala k léčebnému zařízení velká nedůvěra. Aţ koncem dubna 1924 začalo přicházet větší mnoţství pacientů. Konařík popisuje jednotlivé pacienty, kteří povětšinou přišli sami nebo na popud rodiny a dodává, ţe je potřeba alespoň pět měsíců léčby, jelikoţ většina pacientů je netrpělivých a po třech týdnech se chystají domů. Jak sám píše, doufá, ţe bude s personálem moci i nadále pomáhat, lidem a jejich rodinám, kteří o pomoc stojí.122 Svaz byl čím dál viditelnější, všímalo si ho Sokolstvo a jiná tělocvičná hnutí, do abstinenčních snah se tak připojovaly další skupiny i odbory. Abstinenti si pochvalovali, ţe je uţ mnoho míst v Čechách, kde mají svůj odbor. Studenti, rozhlas dokonce i středoškolští učitelé je podporovali svými přednáškami.123 Postupný úspěch svazu je zřejmý i na narůstajícím počtu členů, na počátku fungování v roce 1909 bylo úspěchem 2 000 členů, v roce 1928 se kmenoví členové můţou těšit z počtu 6 635 členů a o rok později jich bylo 7 367. Také sloţení sboru delegátů a zakládajících členů bylo pozoruhodné, jelikoţ velká většina kandidátů byli vzdělanci. Antonín Mareš uvádí, ţe prvních 106 členů při zaloţení spolku se mohlo pyšnit alespoň jedním titulem. Mezi členy jsou většinou zastoupeny profese jako lékaři, učitelé, profesoři, školní inspektoři, psychologové nebo duchovní.124 Do působení svazové činnosti se vedle časopisu Vyšší národ dostal také časopis Plakát. Velkou událostí se stalo otevření první protialkoholní poradny v Čechách. Dne 8. 2. 1928 zahájila svou činnost v Praze ve Vršovicích, jako první zde ordinoval lékař Alexander Bondy. Za první rok ji navštívilo 189 osob, některým pacientům byly jen uděleny rady nebo byli krátkodobě pozorováni, 67 osob bylo přijato do dlouhodobé péče s celodenním dohledem lékařů a ošetřovatelů. Díky poradně se tak dostávalo do ústavu pro choromyslné v Tuchlově více pacientů. Vláda jakoby neviděla výsledky protialkoholních opatření, přijala roku 1928 návrh zákona na uvolnění čepování lihových nápojů při volbách. Tímto měl být zrušen zákon z roku 1920, který omezoval výrobu alkoholických nápojů a zakazoval kořalku na celém území. Tento tah vyvolal velkou míru nesouhlasu s vládou právě u opozičních stran sympatizujících s abstinenty. Z vlády se například ozvali František Veselý a Jáchym Havelna s projevem o hospodářství, kde vysvětlovali, ţe jsou potřebnější odbytiště na zemědělské suroviny neţ alkoholový průmysl. Vyslovili se přímo, ţe „alkohol je zbytečnost, za kterou je

122

KONAŘÍK, Bedřich. O Tuchlově. In Vyšší národ, 1925, roč. 5, str. 28-29. ANM. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 40. 124 Tamtéţ, str. 48 123

32

škoda utrácet“125 I přesto byl zákon většinou stran přijat, ale prezident Masaryk ho nepodepsal a vrátil oběma sněmovnám zpět, byl proti, aby se den před volbami a v den voleb čepovalo a popíjelo. V rámci trvání oslav deseti let republiky byl uspořádán Týden střízlivosti, který se konal od 3. do 11. listopadu 1928. Svaz se zúčastnil sjezdu Mezinárodní protitabákové ligy, který se konal v Praze. V rámci oslav střízlivosti sestavili univerzitní profesoři teze o alkoholu, které byly rozeslány jednotlivým fakultám k přezkoumání a vyjádření, mohly by pak slouţit jako odborný a zároveň silně propagační materiál pro účely svazu. Dále v listopadu vznikla myšlenka řetězce bezalkoholních restaurací, propagoval je jak svaz tak zejména Emanuel a Emil Voňkovi, kteří po Praze zřídili bezmála deset takových restaurací. Ty se prý výborně uchytily díky příjemnému prostředí a prosperovali více neţ dobře. Další podobné hostince byly zakládány i mimo Prahu, například v Plzni nebo Kladně.126 Na konci června roku 1929 se konal v Kodani mezinárodní sjezd proti - prohibiční ligy, hlavním mluvčím této proti abstinentní události se stal český chemik a biolog Julius Stoklasa.127 Jakoţto významný chemik přispěl přednáškami o přehnaných tvrzeních o dopadu alkoholu. Podobně jako Jan Šatava přiznával určité negativní dopady, ale rozhodně alkohol nezavrhoval. Noviny pak hlásaly: „Český vědec snímá v Kodani odium128 prokletí alkoholu“.129 Abstinentní svaz na tyto zprávy nijak nereagoval a dál usilovně pracoval na ostřízlivění národa. Roku 1931 se konal sjezd v Pardubicích při výstavě tělovýchovy a sportu sportu v areálu pardubického muzea, jako tradičně proběhlo mnoho referátů a přednášek, kterých se zúčastnili i někteří studenti, následně se konala schůze členů. Na té bylo s překvapením zjištěno, ţe pivovary postupně začínají vykazovat vyšší a vyšší zisky. Jejich roční zisk byl v průměru 18,6% a tím skončily po podnicích se stavebními hmotami na druhém místě. Zástupci sociální demokracie proto navrhli urgentně zvýšit pivovarům daně, to opět zdvihlo vlnu nevole pivovarníků. Na úkor politické situace spolek po roce 1931 podle Antonína Mareše nejevil ţádné viditelné aktivity. Stále zde byli zakládající členi ČSAS, kteří se snaţili drţet na uzdě prodej alkoholických nápojů, starali se o finance, kterých nebylo nikdy dostatek na všechna plánovaná opatření a nadále podporovali léčebnu v Tuchlově. O plánovaných krocích se Antonín Mareš nevyjadřuje. Další velký krok učinil Československý abstinentní svaz roku 1938, na základě územních změn a politické situace téhoţ roku byli 125

ANM. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 52. ANM. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 50. 127 Julius Stoklasa (9. 9. 1857 – 4. 4. 1936) – Český chemik, fyziolog, biolog, profesor agrochemie. Zakladatel Zemského výzkumného ústavu v Brně a spoluzakladatel Československé akademie zemědělské. 128 Odium: obecný odpor, averze, nenávist. 129 ANM. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 54. 126

33

nuceni členové svazu k reorganizaci. Násilným obsazením Čech došlo k odtrţení Slovenska a ztrátě Podkarpatské Rusi. Aby ČSAS mohl nadále fungovat, bylo nutné jej spojit v jedno těleso se všemi jeho odbory a spolky jemu podobnými. Připojilo se tedy Sdruţení abstinentů socialistů a Liga nekuřáků.

34

3.2. Český abstinentní svaz Na základě jednání ze dne 15. 5. 1939 se ustavila nová organizace spojená z Československého abstinentního svazu, Sdruţení abstinentů a Ligy nekuřáků v Český abstinentní svaz.130 Ústředním časopisem nyní uţ Českého abstinentního svazu nadále zůstal Vyšší národ. K dořešení organizačních věcí bylo nutné svolat valnou hromadu, zde zasedali noví členové Českého abstinentního svazu, zasedání proběhlo 22. 6. 1939. Předsedou svazu byl zvolen Antonín Procházka, dalšími zakládajícími členy se stali Jan Šafránek, Karel Staněk, Jan Hořejší, Jan Nečas, Jaroslav Hořejší, Ladislav Havlík, Vladimír Rubeš nebo Břetislav Foustka. Ani zde není výjimkou, ţe členové jsou zcela abstinující, většina z nich jsou profesoři, doktoři nebo psychologové. V období Německé okupace bylo rozpuštěno velké mnoţství spolků, ty zbylé se musely zařadit do nového řádu Velkoněmecké říše, tyto události poznamenaly i svaz. Jako jeden z negativních dopadů následujících událostí bylo zabrání zámečku Tuchlova, zde byla od roku 1923 provozována protialkoholní léčebna, jejíţ správu zajišťoval jeden z členů svazu Bedřich Konařík. Léčebna vykazovala úspěchy, bezmála 80% pacientů se vracelo vyléčených nebo bylo podle slov Antonína Mareše „na dobré cestě k nápravě“. Léčebna byla podle zpráv ČAS zabrána okupanty pro členy Hitlerjugend. Kvůli německé okupaci také zaniklo mnoho odborů, z důvodů zákazu činnosti nebo zabrání místních kluboven pro vlastní účely.131 Během druhé světové války byla výroba alkoholu značně omezena a prodej lihových nápojů byl pozastaven, došlo tedy téměř k prohibičnímu stavu. Nedostatek alkoholu řešili lidé po svém, jedna část obyvatel se uskromnila a konzumaci omezila nebo úplně ukončila, druhou skupinou lidí byli ti, co se s nedostatkem alkoholu nechtěli smířit. Potřebný alkohol si pijáci povětšinou pálili doma. Vznikl tak černý trh s často nekvalitním alkoholem, podle Antonína Mareše si ale kaţdý, kdo si chtěl přihnout, cestu k opojnému nápoji našel. Pálení však bylo riskantní záleţitostí, pokuty od německých příslušníků pro zachycené opilce se pohybovali mezi tisícem aţ pěti tisíci korunami. Nutno ale dodat, ţe peníze vybrané za opilství připadaly ve prospěch Červeného kříţe. Při odhalení domácí palírny byly postihy o mnoho horší, ţádné zmínky o takovýchto případech se v historii svazu však nedozvíme. Přestoţe byla činnost svazu sledována a často značně omezována, snaţili se členové vyvíjet co největší aktivitu. Za války si jako kompenzaci za zabranou léčebnu zřídili několik protialkoholních poraden. Po roce 1940 například v Praze – Nuslích, Kladně, Plzni, Českých Budějovicích, či bývalé 130 131

ANM. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 66 Tamtéţ, str. 68.

35

Moravské Ostravě.132 Na začátku roku 1945 přichází pro svaz nejhorší moţné sdělení a to okamţitý zákaz konání členských schůzí a ukončení jakýchkoliv aktivit v rámci spolku. Květen 1945 a národní osvobození přinesl členům spolku i spřízněné veřejnosti novou naději v obnovení činnosti Českého abstinentního svazu, spolek jako pokroková organizace působil v Čechách uţ bezmála 50 let. Jelikoţ svaz nebyl formálně zrušen, pouze byly pozastaveny jeho aktivity, mohl dál pokračovat svým vlastním tempem v téměř stejné sestavě jako před rokem 1945. Nyní však čekala členy mnohem sloţitější práce, cílený tlak na veřejnost v rámci abstinentní idey byl víceméně zapomenut. Lidé byli poznamenáni dlouhými lety války, ve které zaţili nedostatek potravin, chudobu, bolest, ţal a na jejím konci se tyto pocity mísily s radostí, štěstím, pocitem vítězství, touhou po poţitkářství. Z důvodu několikaletého nedostatku potravin a alkoholu se zájem o něj prosazoval zejména v závodních výborech továren. Výbory poţadovaly příděly lihovin, které se pak přerozdělovaly mezi jednotlivé zaměstnance. Ti jej častokrát stačili vypít během své pracovní doby, výsledky takového chování na sebe nenechaly dlouho čekat. Opilí zaměstnanci nebyli schopni vykonávat správně svou práci, v příspěvku je uvedeno několik případů, kdy se zaměstnaní motali po továrně, tropili scény a došlo i k několika zraněním a váţnějším úrazům133. Konzumace alkoholu byla na vzestupu, ty lihovary a pivovary, které se rychle vzpamatovaly z předešlé pauzy, se předháněly ve výrobě různých druhů nápojů, rozdílné kvality i ceny. Nabídka byla široká a rozmanitá.134 Svaz se postupně probouzí, prvním krokem bylo přejmenování ústředního časopisu Vyšší národ, z politických důvodů uţ se tak nadále nemohl jmenovat. Novým časopisem se tedy stal časopis Zdravý lid, ve kterém byly zveřejňovány články, statistiky i propagační fotografie svazu. Jedním z prvních příspěvků byl článek Josefa Kazila, člena svazu, který se vrátil z koncentračního tábora. Článek nesl název Proti alkoholismu a nikotinismu, autor v něm apeluje: „Nesmíme oslavovat alkoholem, nesmíme ani v jedné obci postavit novou hospodu, nesmíme dovolit prodej alkoholu.“ Dále varuje před důsledky nadměrného pití a ţádá, aby nebyly prodávány alkoholické nápoje na ţádných veřejných slavnostech nebo u tělocvičen, kluboven a v kulturních domech.135 Další článek nese název Pozor na nový druh otravy od Ladislava Jarchovského nebo Mladým vůdkyním žen od

132

ANM. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 70 RIEDL, Ladislav. Otázky pití v těţkém průmyslu. In Zdravý lid, 1945, roč. 25, str. 16 – 17. 134 ANM. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 75 135 Tamtéţ, str. 75. 133

36

novinářky a propagátorky feminismu Luisy Landové Štychové. Antonín Mareš, tajemník svazu napsal článek Demokratický byt a domácnost.136 V roce 1946 členové stanuli před otázkou, jak dál pokračovat a jakým směrem zaměřit svoji činnost, stále odhodlané osazenstvo, doplněné o nové členy bylo připraveno bojovat s rozmáhajícím se alkoholismem. Alkoholový průmysl byl sice znárodněn, ale lihoviny zůstaly a problematika alkoholismu dál přetrvávala. Po členské schůzi se usnesli, ţe největším problémem je přidělování lihovin přímo do závodů, členům bylo jasné, ţe s touto záleţitostí budou potřebovat pomoc od vlády Československé republiky. Antonín Mareš výslovně píše, ţe svaz chtěl: „osvobodit lid československý od zotročujících zvyků sociálních, učit jej zdravě ţít a má v úmyslu spolupomáhat při budování socialismu v naší vlasti.“137 Svaz byl ujištěn plnou podporou vlády, to však nic neznamenalo, chtěl splnění alespoň jednoho konkrétního poţadavku a to státní dotace na účinné provádění prevence v širokém měřítku. Nejprve byli členové svazu odkázáni na ministerstvo zdravotnictví, to je odkázalo do různých kanceláří, kde si s nimi nevěděli rady a odkazovali je na další a další místa neţ se dostali k referentovi, ten je odbyl s tím, ţe se asi zbláznili, kdyţ poţadují tolik peněz. Tím byla finanční podpora vlády ukončena. Následně se svaz zúčastnil zasedání výkonného výboru světového protialkoholního svazu v Bruselu, který probíhal prvních pět zářijových dní roku 1946, shromáţdilo se zde 40 delegací z 13 zemí. Řešily se zde ještě poválečné záleţitosti ohledně správy, financí spolků, programu na následující rok a další záleţitosti. V této době svazu značně pomáhala aktivita studentů, základna příznivců se stále rozšiřovala. Z vlastní iniciativy vyvíjeli činnost formou výzdoby škol vlastními i svazovými protialkoholními letáky, malovali a výtvarně zpracovávali plakáty, mezi mládeţí se tak rozšiřovaly dotazníky pro statistiky ohledně poţívání lihovin a nikotinových výrobků. Starší studenti pak konali přednášky na základě příruček svazu nebo zvali členy abstinentního hnutí přímo do škol k otevřené diskuzi. Pořádaly se mezi třídní i mezi školní soutěţe ohledně poznatků lidského těla a škodlivosti alkoholu. Na přednáškách byla často recitována báseň s názvem „Tajemství mládí“ od Vladimira Vladimiroviče Majkovského.138 Svaz svoji úspěšnou činnost prohluboval v roce 1947 otevřením nové protialkoholní léčebny na psychiatrické klinice Zdeňka Myslivečka v Praze u Apolináře. Toto zařízení dosáhlo světové úrovně v oblasti léčby závislosti. Zařízení pro alkoholově závislé funguje úspěšně aţ 136

ANM. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 76 Tamtéţ, str. 80 138 Vladimir Vladimirovič Majkovskij (19. 7. 1893 – 14. 4. 1930) ruský básník, dramatik a prozaik, zakladatel ruského futurismu. 137

37

do dnešní doby.139 Mimo léčebnu svaz dále pořádal literární večery, plesy bez přítomnosti alkoholických nápojů, schůze, mládeţnické akce, semináře pro zdravotníky a učitele, dílny, kde se vyráběl propagační materiál. Přednášek se účastnili nejen členové, či lékaři, ale také zemědělci, ti přispěli nápady o zuţitkování ovoce na všemoţné mošty, pomazánky, kompoty a zahuštěné šťávy, nikoliv na pálení alkoholu, totéţ se týkalo i obilovin, kterými je podle abstinentů zbytečně mrháno při výrobě alkoholických nápojů.

140

Zároveň Československý

Abstinentní svaz apeluje na členy vlády, aby se za svaz postavili a přijali alespoň základní opatření proti alkoholismu. Dne 15. 4. 1948 byl v Parlamentu Československé republiky přijat zákon O potírání alkoholismu č. 87/1948 Sb.141 Zákon je podepsán předsedou vlády Klementem Gottwaldem a ministrem zdravotnictví Josefem Plojharem. Zákon upravoval otázku výchovy obyvatelstva, chce jej dovést ke střídmosti, stejně tak i pomoci v případě závislosti. Předpokládá i pomoc lidem postiţeným následky pití lihovin. Stanovoval sankce v případě porušení zákona. Zakazoval zprostředkovávat nebo podávat alkoholické nápoje mladistvým pod 18 let věku, opilým a podnapilým prodávat alkohol na tanečních zábavách s výjimkou piva a vína. Úplně se měly zdrţet od pití zaměstnanci, kteří vykonávají nebezpečnou práci, ve které je ohroţen jejich nebo další ţivot a majetek. Zákon dále zakazoval úmyslně opíjet „zjevně náchylné osoby“, hostinským a rodičům nedovoloval nalévat v případě nezralosti věku nebo v případě, ţe osoby uţ popily nějaké mnoţství alkoholu. Tresty byly stanoveny různě, finanční se podle prohřešku pohybovaly mezi 500 Kčs aţ 25 000 Kčs. Odnětí svobody bylo většinou stanoveno na dobu tří měsíců, zákon si také vyhrazoval právo na odebrání ţivnostenského listu, to se týká zejména hostinských. Tímto zákonem byl tedy zrušen zákon č. 86/1922 sb. Zákon dodatečně uznával, ţe je nutné zvýšit státní výdaje, které však budou následně kompenzovány hospodářskými zisky, díky celkovému ozdravení národa. Alkoholismus totiţ způsobuje škody v podobě dlouhodobých nemocí, úrazů, špatné pracovní morálky, zhoršení prospěchu ve školách, má vliv na kulturní vývoj a brannost národa. Ve finanční sféře se jedná o výdaje za léčbu, specializované pracovníky, náklady pojišťoven a invalidoven. Zhoršené duševní zdraví souvisí se špatnou populační politikou. Členové svazu si od zákona slibovali částečnou prohibici, jeţ se v zákoně zmiňuje, omezení podávání alkoholu při veřejných zábavách, plesech, státních svátcích,

139

URL: < http://alkohol-alkoholismus.cz/apolinar-oddeleni-pro-lecbu-zavislosti-vfn> (staţeno 21. 11. 2013) ANM. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 93. 141 Zákon č. 87/1948 Sb. O potírání alkoholismu. URL: < http://www.psp.cz/eknih/1946uns/tisky/t1113_00.htm > (staţeno 20. 10. 2013) 140

38

výplatách nebo poutích. A také zvýšení finančních prostředků na propagaci abstinence a na léčbu závislých pacientů.142 Prodej čerstvě přejmenovaného časopisu Zdravý lid prudce rostl, svaz stupňoval svou úspěšnou činnost v rámci ostřízlivění národa. Členové ČAS měli v plánu vydat nové stanovy svazu, to se však neuskutečnilo, jelikoţ Ústřední akční výbor Národní fronty plánoval reorganizaci spolků. Český abstinentní svaz se měl podle výboru sloučit s Československým Červeným kříţem, jelikoţ cílem jak Červeného kříţe, tak i svazu bylo ozdravení národa. Do organizace Červeného kříţe mimo jiné měly přibýt i další zdravotnické spolky. Tajemník Červeného kříţe ujistil členy ČAS, ţe jejich činnost nebude nijak zvlášť omezována, ba naopak podporována. Přislíbil jim milionové dotace na plánované aktivity v rámci protialkoholního boje. Proslov Červeného kříţe tak ujistil vedení ČAS o dobré spolupráci. Jednání většiny členů protialkoholního svazu dopadlo pozitivně pro sloučení, nadpoloviční většina členů reagovala kladně, proto včlenění svazu nic nebránilo. Sjezd obou stran se konal ve dnech 22. – 23. 9. 1950. Byly dojednány neměnné podmínky pro obě strany, měly být zřízeny abstinentní subkomise a jiné kontrolní orgány skládající se z ČAS. Jan Hořejší, zakládající člen Českého abstinentního svazu vyzdvihl toto sloučení jako historickou událost a byl přesvědčen, ţe nyní bude protialkoholní práce ještě účinnější a produktivnější.143 Bohuţel pro ČAS to byla mylná úvaha, díky spojení s ČK svaz ztratil svoji autentičnost a zanikl. Slibované dotace se také nekonaly a činnost ustala.144 Antonín Mareš se dále ke svazu nezmiňuje, Jakub Raš tvrdí, ţe roku 1969 se bývalí členové svazu pokouší obnovit jeho činnost. Něco jako spolek sice vzniklo, ale po čtyřech letech ne příliš znatelných úspěchů se zastánci abstinence rozešli a spolek byl formálně zrušen roku 1973. Další pokus o znovu vytvoření se konal ještě po listopadu 1989, o který se pokoušela malá skupinka bývalých členů. Ti byli uţ ve značně pokročilém věku a nakonec usoudili, ţe nemá cenu podstupovat zdlouhavé formality, kdyţ nemají ţádné mladší nástupce, kteří by pokračovali dál v jejich zapáleném boji o ostřízlivění národa.145 Dne 27. 12. 1962 byl zrušen zákon O potírání alkoholismu č. 87/1948 Sb., který reguloval spotřebu alkoholu.146

142

Zákon č. 87/1948 Sb. O potírání alkoholismu. URL: < http://www.psp.cz/eknih/1946uns/tisky/t1113_00.htm > (staţeno 20. 10. 2013) 143 ANM. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 98. 144 Tamtéţ, str. 100. 145 RAŠ, Jakub. Za ostřízlivění národa. In: Dějiny a současnost 4/2009, Padělky a padělatelé, str. 14 – 19. 146 ANM. Antonín Mareš, historie ČSL abstinentního svazu. Praha. 1980. kart. č. 1, sv. č. 8, str. 94.

39

4. Periodika jako nástroj abstinentů v boji proti alkoholismu Pro uskutečnění ozdravení národa byli členové spolku odhodláni udělat maximum. Mezi jejich významné počiny patří mimo jiné zaloţení ústředního časopisu spolku. Ten nesl název Vyšší národ a byl úspěšnou a čtivou abstinentní tiskovinou vycházející mezi lety 1921 a 1945. Dalších pět let poté vycházel časopis se změněným názvem, z Vyššího národu byl přejmenován na Zdravý lid a byl vydáván do roku 1950. Jedním vůbec z prvních abstinentních periodik byl časopis Abstinentní věstník, jenţ vycházel od roku 1910 a fungoval úspěšně další 3 roky. Následující část práce se bude věnovat zejména těmto třem časopisům. Postupem času se k nim přidaly i další tiskoviny jako Výchova lidu, Zdravotnické rozhledy nebo Zdravý život.

4.1. Časopis Abstinentní věstník Abstinentní věstník, jak uţ název časopisu napovídá, je zaměřen na propagandu zdravého ţivotního stylu bez alkoholu, nikotinu a jiných zdraví škodlivých látek. Věstník vycházel mezi lety 1910 aţ 1913 a byl vydáván orgánem sdruţení dělnických abstinentů, není zde uvedeno konkrétní jméno redaktora. Hlavní motto časopisu zní: „Kdo chce změnit společnost lidskou, musí změniti dříve sebe.“ Témata článku jsou velmi rozmanitá a týkají se všech moţných sfér lidského ţití, odráţí se v nich rady, tipy, recepty, články o zdravé ţivotosprávě, sportu či jídelníčku. Jeden z prvních článků se snaţí poukázat na mnoţství utracených peněz, které jsou lidé ochotni dát za alkohol. Pro příklad v Uherskobrodském hejtmanství ţije 73 000 obyvatel a roku 1909 se zde propilo 1 240 000 K, to je o 20 000 K více neţ před pěti lety, a to v této statistice není zahrnuta pálenka, která se vyrábí a popíjí doma. Za rok se tedy podle součtu vypilo 6 200 hektolitrů lihovin a 200 000 hektolitrů piva. Jak autor uvádí, následky toho jsou blázinec, větší nouze, zločinnost, úpadek mravnosti a nemoci. Za vinu to dává tzv. inteligenci, která není úplně abstinentní, hlásá pouze mírnost, ale čas od času si skleničku dopřeje. Tím dává lidu špatný příklad, protoţe špatné příklady kazí dobré mravy. 147 Podobné články reagující na mírné pijáky a jejich vliv na širší veřejnost jsou ve Věstníku velmi časté. Někteří se však dělníků zastávají, lékař Antonín Meissner na základě článku, který uveřejnil časopis Náš venkov, uvádí, ţe na některých místech naší republiky je voda tak nezdravá a špinavá, ţe jí nelze pít. Lidé uţ z vody několikrát onemocněli a bojí se dalších infekcí, jediné co tedy lze pít jsou kupované minerálky, ty jsou však velmi drahé, nebo srovnatelné s cenou piva. Tímto je 147

ADMINISTRACE. Co propije lid v chudém kraji. In Abstinentní věstník, 1910, roč. 1, str. 23 – 24.

40

dělnictvo téměř nuceno pít často pivo.148 Další autor psal o tom, ţe většina lidí nabádá abstinenty, ať nejsou tak upjatí, ţe kdyby nebyli tak přísní, bylo by jich více a úplná abstinence je přehnaná. Proč by se lid měl vzdávat trochy piva a vína, která ještě nikomu neublíţila. Autor, jakoţto zastánce úplného zřeknutí se alkoholu, na to namítá, ţe tato vrstva lidí je nejhorší, ti škodí nejvíce svou filosofií a morálkou. Nejlepší je prý být abstinentem neúprosným a na celý ţivot, protoţe i malé mnoţství alkoholu, způsobuje akceleraci srdečního svalu a zkracuje ţivot. Autor přirovnává lihoviny k jedům, které dokáţou ochromit lidské tělo i duši. Abstinenti by si měli dát na tyto lidi pozor, jelikoţ jsou to skrytí nepřátelé a dávají špatný příklad ostatním.149 Někteří autoři přiznávají přehnanost svého přesvědčení, neboť jsou nazýváni fanatiky, spousta lidí jim říká, ţe jedna, dvě sklenky vína před spaním nikomu neublíţí a člověk má hned lepší náladu a svět mu přijde vlídnější. Zbytečně pak abstinenti přehání své dobré snahy a i proto nemají tolik přívrţenců. Abstinentům ale nejde o tu skleničku před spaním a vědí, ţe v ní není tolik jedu, aby hned ublíţila. Vadí jim mimo jiné také to, ţe pivovarský kapitál shrabuje miliony a v dělnických rodinách se zaţila teorie výţivnosti a prospěšnosti piva pro lidský organismus. Lidé si pak z mála peněz raději koupí pivo namísto chleba, či dobrého jídla. A to je špatně, pivo nedává sílu a lidé místo aby šetřili, plýtvají i tím málem, co mají. Na alkohol v pivu a ostatních nápojích se dobře zvyká a těţko odvyká, kdo pije pivo nerad, dá si něco jiného, ale postupně vţdy přidává. Člověk si dá nejdříve jednu sklenku, po čase přidá druhou a pak více a více. Uţ z důvodů výchovy by se dospělí měli zříct alkoholu úplně a ukázat „těm slabším“ kolem, ţe se dá ţít bez popíjení. Kdo chce ţít plný a zdravý ţivot, měl by se vzdát zcela všeho, co mu škodí bez kompromisů. Právě stoupenci střídmého pití jsou největší překáţkou v boji za abstinenci, ale ani jeden z nich nedokázal vysvětlit, proč tedy nejsou schopni pití se vzdát, jelikoţ uţ si jednoduše navykli. Měli by skoncovat s polovičatostí.150 Další příspěvek zas rozebírá návyky pijana a změny v chování, které lze vypozorovat. Alkoholik je podle slov autora slaboch a není pánem své vůle, sám nezpozoruje, ţe postupem času oslabuje jeho vůle. Ztrácí se jemné chování, dostavují se agresivnější afekty, hrubost, zlost. Jedinec přestane tolik řešit vzhled a postupně pustne, nedokáţe si připustit, ţe je to kvůli alkoholu a tvrdí, ţe je se svým zevnějškem i chováním spokojen. Je ješitný na svou pijáckou zdatnost a chlubí se kolik je schopen vypít. Je zpozorovatelná i typická nedůvěra k sobě samému, přestoţe alkoholik působí vesele, pociťuje neustále špatné svědomí, protoţe ví, ţe nedělá dobrou věc. Snaţí se být lehkomyslný a 148

JÁNSKÝ, O. Pivo potravinou. In Abstinentní věstník, 1910, roč. 1., str. 63. J. Úplná abstinence? In Abstinentní věstník, 1911, roč. 2, str. 11 – 12. 150 RK. Střídmost – Abstinence. In Abstinentní věstník, 1911, 2. roč., str. 99 – 101. 149

41

zábavný, často lţe a zhoršuje se mu paměť.151 Částečně s psychologií alkoholika souvisí i článek o nočních nevěrách, které jdou prý ruku v ruce s alkoholismem. Kdo se stal abstinentem od lihových nápojů je podle Pavly Moudré napůl zachráněn i od prostituce a nenachází tolik příleţitostí ke svodům, jako kdyţ navštěvoval noční hospody a hostince. Ve střízlivé hlavě, nechybí smysl pro mravnost. Nitro alkoholikovo je neuspokojeno, a chce věčně víc a víc intenzivnějších poţitků, aţ dospěje k bodu, kde není moţné další vystupňování. Z toho pak vzejde nervové rozrušení následující ztrátou vědomí a mravní důstojnosti, ochablost myšlení a určitá beznaděj dovedou člověka častokrát aţ k sebevraţdě. Jen člověk, který pochopil význam sebekázně a výcviku vůle, dovede být odhodlaný ţít asketicky a stát se zdrţenlivým od alkoholu i v pohlavním ţivotě.152 Časopis se nesnaţí čtenáře jen odradit od alkoholu ale také pobavit, přestoţe to podle vybraných článků výše nevypadá, jeho struktura a příspěvky jsou v celku uvolněné. Mnoho článků se zmiňuje o přírodě a nabádá lidi k výletům venku. Jde například o příspěvek zabývající se účinky slunečního záření, ty podle autora mají velmi dobrý vliv na všelijaké nemoci. Dá se jimi prý vyléčit téměř vše, autor tedy nabádá k trávení volného času na slunci a odvolává se na řeckého mudrce Aristotela, uţ ten tvrdil, ţe nejlepší lék jsou sluneční lázně a čerstvý vzduch.153 Některé příspěvky se snaţí čtenáře vtáhnout do situace a doslova popisují dění venku, aby štamgasty vyhnali z hospod. Je zde líčen ţivot zvířat v lese, jejich spokojené souţití, krása barev a čerstvého vzduchu, svoboda pohybu, klid, hra světel a stínu. Autor zde přesvědčuje čtenáře, ať naslouchají matce přírodě a uprchnou od kaţdodenního shonu za bohatstvím, rozjasní svou mysl, očistí ducha i tělo a vrátí se ke kořenům.154 Článek Mravnost a alkohol se zabývá smyslem ţivota, v kaţdé době, či epoše byl smysl ţivota jiný, například ve středověku byl spatřován v mravnosti a církvi. V dnešní době existuje podle slov autora mnoho teorií ohledně výkladu světa jako takového. Nejčastěji se střetává teorie křesťanského a náboţenského pojetí. Obě teorie ale vidí jako hlaví bod lidské existence mravnost, záleţí pouze na tom, jaké významy mravnost obsahuje. Autor vysvětluje, ţe spočívá v obrazotvornosti, tedy čistotě mysli, snaze zachovat mysl jasnou. A v tom má právě největší výhodu abstinent, jelikoţ jeho nervy nejsou neustále dráţděny a jsou stále svěţí, tady se pak vytváří prostor k duševní práci, a čím více pracujeme duševně, tím větší je naše obrazotvornost. Duševní práce je nejvíce otravována alkoholem, a není moţné myslet jasně a 151

RK. Psychologie pijáků. In Abstinentní věstník, 1911, 2. roč., str. 104 – 105. MOUDRÁ, Pavla. Abstinence. In Abstinentní věstník, 1912, 3. roč., str. 4-5. 153 VESELÝ, Antonín. Slunečné lázně. In Abstinentní věstník, 1910, 1. roč., str. 10 – 11. 154 ORLOVSKÝ, Josef. Do přírody. In Abstinentní věstník, 1910, 1. roč., str. 25. 152

42

čistě pokud je mysl zakalená jedy.155 V časopisu, můţeme najít spoustu reklam na jablečné a jiné ovocné šťávy, sodovou vodu či náhraţky kávy. Jsou zde upoutávky i na různé náhraţky za alkohol jako tzv. mléčné víno, coţ je zrnitá kefírová zákvaska, která se ředí a lze ji buď koupit hotovou, nebo si ji podle postupu vyrobit doma. Mezi články je i mnoho receptů na sladké záviny a moučníky, rady a tipy pro hospodyňky jak zútulnit domácí prostředí, nutno říci, ţe podtextem je udrţení manţela doma, aby nechodil do hospod. Ve Věstníku byla v kaţdém čísle otištěna zajímavá rubrika s názvem Besídka, kde jsou úryvky světových i domácích děl s abstinentní tématikou, básně, fotky obrazů, lidová rčení nebo vtipy. Často se i mezi články objeví citáty a motta: „Pijan naříkající na společenskou mizerii – invalida, jenţ si stěţuje na bolest v palci u dřevěné nohy.“ Nebo: „Alkohol probouzí v člověku zvíře. Mezi krčmou a zvěřincem jest pouze ten rozdíl, ţe v krčmě se k ránu bestie rvou a válí po zemi, kdeţto ve zvěřinci klidně odpočívají.“156 Celkově časopis nemá mnoho opakujících se rubrik, redakce píše velké mnoţství článků o tématech mimo alkoholních. Najdeme příspěvky o zdraţování nájmu, recepty, reklamy na různé pochutiny, sukno, limonády. Časopis propaguje zdravý ţivotní styl, není upjatý, snaţí se čtenáře přesvědčit spíše způsobem zajímavým a čtivým. Ve Věstníku se autoři příspěvků nepodepisují, ale uvádí často pouze zkratky.

4.2. Časopis Vyšší národ Jak je zmíněno výše, Vyšší národ byl časopis vydávaný orgánem Československého abstinentního hnutí, první číslo vyšlo roku 1921 v Praze. Pod tímto číslem je podepsán Břetislav Foustka a Antonín Procházka s redakční radou. Ostatní autoři jsou většinou uváděni pod článkem, ale nejsou výjimkou zkratky či pseudonymy autorů. Kdo patřil do redakční rady, zde nebylo uvedeno, jsou to s největší pravděpodobností členové abstinentního spolku, lékaři nebo příznivci abstinentní idey. Největší počet článků pochází právě od redaktora Břetislava Foustky, který dohlíţí na rozdíl od Věstníku na striktně protialkoholní obsah a vzhled časopisu. Poslední číslo vyšlo roku 1945 a bylo redigováno Janem Hořejším, Foustka se vzdal funkce roku 1942 a to ze zdravotních důvodů. Po jeho odchodu časopis lehce pozměnil svůj vzhled a strukturu. Na první pohled zde přibyla větší rozmanitost témat, články uţ nebyly striktně abstinentní, ale zařadily se i příspěvky o obecném ţivotním stylu, jídelníčku, sportu, počasí, kráse, kulturních akcích. Bylo zařazeno více zpráv ze zahraničí, obrázků a reklam. Stálými kapitolami zůstaly články s názvem: Jak jsem se stal abstinentem, Alkohol a děti, Zprávy ze sjezdů, z ciziny, Příběhy od čtenářů, Z historie, Působení alkoholu 155 156

J. N. Mravnost a alkohol. In Abstinentní věstník, 1910, 1. roč., str. 96. Lidové recepty a rčení. In Abstinentní věstník, 1912, 3. roč., str. 101 – 105.

43

na člověka, Umění a alkohol a spousta dalších. Zajímavou částí byla Besídka, jako v Abstinentním věstníku zde byly otisknuty úryvky uměleckých děl, lidové písně, básně hanobící alkohol, či fotky obrazů. Na prvních stránkách tehdy nově vzniklého časopisu Foustka nejprve vysvětloval význam názvu Vyšší národ, odvolával se na svobodu státu, která spočívá v jeho vyspělosti. Vyspělý stát by se proto měl vyvíjet, zdokonalovat, stávat se více a více demokratičtějším. Jako národ bychom měli jít příkladem ostatním národům, jelikoţ proti dosaţení svých cílů jsme největšími překáţkami my sami. Nejzhoubnější národ je ten, který pije, je slabý a zrádný. Vysvětluje, ţe nechceme být národem otročícím v poutech alkoholismu a měli bychom mít k řešení dalších překáţek čistou hlavu a mysl. Sám Foustka nabádá všechny vrstvy lidí a je přesvědčen, ţe za ním nepůjdou jen osvícenci a tzv. inteligence, ale také zástupy rozumných lidí dobré vůle z různých vrstev. Na závěr své uvítací řeči dodává, ţe věří, ţe nastane doba, kdy se o alkoholismu v československém národě bude vypravovat jako o pohádce.157 Jedním z prvních článků je pak příspěvek od Stanislava Růţičky, ten mluví o zázračné „Ţivé Hmotě“, která by neměla být zahubena, jelikoţ je vykonavatelem všeho co tvoří projev lidského ducha. Chtěl, aby národ nebyl vystavován ničemu, co ho kalí nebo ochromuje a stahuje dolů. Nabádá k vytvoření čistého domova a svobody a pokládá si otázku, zda najdeme onoho lidského ducha za „stoly pivem páchnoucími, pálenkou politými, či spíše musíme říci, toliko jinde můţe kvésti, jen tu ne.“158 Časopis vsadil i na zahraniční studie, například ty pronesené v Londýně. Vliv jedů na zárodečné buňky nazval profesor Forel jako „blastofhorii“, tímto dokazuje, ţe jedy jako alkohol nebo olovo poškozují lidské plemeno a jsou proto jedy „plemennými“ ohroţujícími lidstvo. I další studie dokazují, ţe alkohol je příčinnou neplodnosti nebo chatrného plodu. Alkoholismus u rodičů tedy poškozuje potomstvo a je příčinou ničení plemene a tak i národa.159 Vyšší národ uvádí v tisku také články a příspěvky od lidí, kteří mají nějakou špatnou zkušenost s alkoholem nebo se naopak chlubí dobrými výsledky při abstinenci. Jsou většinou podepsané jen křestním jménem, nelze tak autory dohledat. Čtenářka Eliška uvádí příběh o otcově kamarádovi, jenţ byl hodným člověkem a byl velmi pracovitý, jen si však trochu přihnul, hned utratil všechny své úspory. Další čtenář přináší svůj příběh o majorovi, který měl syna a na posilněnou mu dával pít drahá vína, syn zesílil fyzicky, ale duševně prý začal 157

FOUSTKA, Břetislav a redakce. In Vyšší národ, 1921, roč. 1, str. 1-2. RŮŢIČKA, Stanislav. Poslání československému hnutí abstinentnímu. In Vyšší národ, 1921, roč. 1, str. 9-10. 159 SALEEBY, Williams Caleb. Alkohol jako plemenný jed. In Vyšší národ, 1921, roč. 1., str. 39 – 41. 158

44

blbnout a nakonec musel do ústavu pro choromyslné. Lidé sem píší i zkušenosti ze svého ţivota, muţ ve středním věku tak mluví o době, kdy byl ještě mladík a rodiče mu dávali pít víno a pivo, protoţe slyšeli, ţe je to dobré na trávení a celkově zdraví prospěšné. Postupem času však měl ţaludeční potíţe a tak vyzkoušel jídlo nezapíjet pivem ani vínem a udělalo se mu lépe. Došel tak k závěru, ţe alkohol vůbec nepotřebuje a stal se zarytým abstinentem. Nechybí ani pohled na ţenu jako otrokyni alkoholika, který byl agresivní a vyvolával v ní strach nejen o sebe, ale i o malého syna. Píše a prosí o radu časopis, co má dělat, jak ho uklidnit nebo přivést zpět k rozumu. V pátém ročníku časopisu Jan Šimsa160 uveřejňuje dopisy, kterých mu chodí stovky, jsou to dopisy od zoufalých manţelek a matek. Vysvětluje proto, ţe je to vina státu, který nenechá na kvasný a lihovarský průmysl ani sáhnout. Nejraději by prý nechal všechny dopisy přeposlat ministerstvu financí, sociální péče, zdravotnictví a tak dále. Píše mu například ţena pijana, který vypije denně 4 litry piva. Muţ se s ní neustále hádá, má plno výčitek, na její rady se vůbec neohlíţí a ona neví, jak mu zabránit v pití, jelikoţ si nenechá domluvit. Navíc se bojí, aby tyto móresy nepochytil jejich malý syn. Šimsa dodává, ţe pokud se takový muţ nedostane do léčebny, nikdo mu nezabrání v dalším pití a uţ vůbec ne po dobrém.161 Časopis se věnuje nejrozmanitějším příspěvkům a menším spolkům různých profesí či zájmů a velký důraz klade na studentská abstinentní hnutí. V článku popisuje člen, jak začínalo studentské hnutí na základě svých vzpomínek. Mluví o organizaci studentů, které vedl Břetislav Foustka, učil je k práci a měl mnoho projevů. V roce 1907 bylo první studentské hnutí v Kroměříţi a následně roku 1908 vydali povolání českému studentstvu, coţ byl poţadavek na střední školy, aby sestavily statistiky o pití a nepití studentů a následně rozdali přihlášky do spolku. Byl domluven jednací řád a jako první vyšel leták „ke studentstvu“, který podepsali univerzitní profesoři, a byl otištěn v 15 listech, celkem bylo vytištěno 1500 exemplářů s mnoha podpisy. Roku 1908 tak vznikl nový spolek, který podporoval zejména střední školy. Členové rozesílali ţádosti profesorským sborům, podporovali protialkoholní práce na školách. V červnu na sjezdu v Praze uţ měli zprávu s tisíci podpisy. Bývalý člen dále popisuje akce, kdy připevňovali letáky na kabinety profesorů, rozdávali je po městě, nabádali své kamarády a známé ať se přidají. Spolupracovali s velikány, jako byl Břetislav Foustka, Gustav Kabrhel nebo T. G. Masaryk. Chodili dále do institucí politických a osvětových, kde se prý velmi divili, proč brojí i proti pivu, ale častokrát byli pochopeni. Vzpomíná, jak 160 161

Šimsa Jan (1865 – 1945) – lékař, člen abstinentního spolku. ŠIMSA Jan. Ţeny jako vězenkyně pijáků. In Vyšší národ, 1925, roč. 5., str. 53 – 54.

45

navazovali styky se zahraničím – Brazílie, Palestina, Island nebo Bahamské ostrovy, nejvíce spolupracovali se Stockholmem. Další roky byly úspěšné, bylo mnoho nových přírůstků i ohlasů známých osobností. Vzpomíná, ţe v roce 1912 se však musel z Prahy odstěhovat, ale přesto mu přijde, ţe je stále mezi studenty a Foustka je mladým profesorem. Nabádá, ať jsou studenti stále aktivní a idea abstinence ať se nese dále.162 Jakub Všetečka mluví o zaloţení studentského spolku v Jičíně na gymnáziu, účelem bylo udrţovat mládeţ v abstinenci a šířit jí i mimo školu. Kaţdá třída si prý zvolila jednoho zástupce a ti mezi sebou předsedu, knihovníka, pokladníka a jednatele. Pořádali pak schůze, na kterých i mladší ţáci měli své příspěvky, navzájem diskutovali, přednášeli, četli články. Schůze se konaly vţdy v neděli po bohosluţbách a na konci byly vybírány peněţité dary, z nichţ se vybavila malá knihovnička a několik poučných obrazů. Spolek však vydrţel jen do roku 1915 a kvůli situaci kolem války se rozpadl. Podle Všetečky byla iniciativa zaloţit něco podobného roku 1920 a tak na čtyřech gymnáziích provedl přednášku o abstinenci a nadhodil vznik spolku. Na jaře 1921 nakonec na kaţdé škole spolek vznikl, coţ s radostí konstatoval a věřil, ţe při podpoře pedagogického sboru budou spolky velmi přínosné.163 V mnoha článcích Vyšší národ zmiňuje i estetiku abstinence, hlásá čistotu, bdělost, krásu těla i ducha. Jedním z příspěvků je Alkohol a umění, Jan Šimsa se zde odvolává na Nietzcheho, který tvrdil, ţe vše veliké pochází z rozkoše tvoření a ze záliby kterou pěstujeme. Fantazie a optimistický přístup k ţivotu potírá veškeré pochyby a člověk má větší chuť do ţivota. Umělce tvoření pozvedá a dává mu nový smysl, nakonec i divák je více potěšen, kdyţ vidí dílo čisté a jasné. Zdrţenlivostí se pak podle Šimsy autorova kritika zvyšuje a dílo je dokonalejší. Umělci bývají vnímaví a citliví, často propadají alkoholu, ale jsou to přesto nositelé pokroku, musí potom vyvinout velkou sílu, aby překonali volání alkoholu a dívali se na svět střízlivýma očima. V časopise se také autoři snaţí vyvrátit všeobecné mýty o alkoholu jako léčení běţných nemocí pálenkami. Chřipku a jiné infekční choroby se lidé snaţí vymítit alkoholem, ten je sice občas lékaři podáván jako dráţdidlo při určitých potíţích ale nikoli jako samotný lék, člověk hlavně neví, jakou dávku by si měl dát a končí to často opilostí. Poté se nemocnému jedinci ještě přitíţí, nejhorší je to u alkoholika tomu ublíţí i malé mnoţství.164 Úspěchů abstinentního svazu bylo mnoho, organizace měla čím dál více podpisů abstinentů, v některých případech jim vyšla vstříc i politická scéna. Nejen tyto zdařilé snahy se pak promítají časopisu. Bedřich Konařík člen spolku a ředitel Tuchlovské léčebny se často zmiňuje o prosperitě protialkoholního zařízení. Ve stručnosti 162

DORAZIL, O. Z počátků studentského hnutí abstinentního. In Vyšší národ, 1922, roč. 2, str. 21-23. VŠETEČKA, Jakub. Abstinentní sdruţení na středních školách. In Vyšší národ, 1922, roč. 2, str. 12-14. 164 KRAUS, J. Chřipka a alkohol. In Vyšší národ, 1925, roč. 5., str. 108 – 109. 163

46

shrnuje, proč byl Tuchlov roku 1923 zakoupen, popisuje místnosti, je jich zde 47 z toho je většina pokojů, dále jsou tu jídelny, dílny, lázně a rozsáhlé zahrady. Ţádá čtenáře a odbory o příspěvek jakékoli hodnoty.165 V pokročilejších ročnících je pak popisována podrobná léčba i příběhy pacientů, ve XXIII. ročníku reaguje článek na péči pro vyléčené pacienty alkoholiky. Ti sami z vlastní vůle zakládají kluby, ve kterých si radí, diskutují, sdílí své dojmy z léčby. Pracovník, který po léčbě pacienty vţdy objíţdí a konzultuje další postupy, nemůţe zvládat celou republiku a podle lékařů je důleţité, aby se pacient dostal do dobré společnosti odkostěné od alkoholu a nespadl do pití znovu. Pacienti tak sami vyvíjí společenský ţivot při Abstinentním svazu v Brně, nacházeli zde uplatnění své osoby, byly jim tu svěřovány funkce spolkové, mluvili v referátech k ostatním a nemuseli pouze poslouchat soudy příbuzných nebo spolupracovníků. Tito lidé se podle lékařů potřebují projevit, říct svůj názor, být odpovědní sami za sebe, učit se samostatnosti, v neposlední řadě uţít si zábavu spojenou s přednáškami a hudbou. Ve skupině se podle všeho dosahuje mnohem lepších výsledků neţ jednostranným nátlakem a pokud je to navíc dobrovolná činnost je to tím hodnotnější.166 Snahy ne abstinentů vyvrátit abstinentní ideu se snaţí Jan Šimsa, který přichází se zahraniční studií, lékař Charles Stockard totiţ zvrátil dosavadní učení o degeneračním vlivu alkoholu. Na Cornellově univerzitě dělal pokusy na morčatech, které otravoval alkoholem aţ do bezvědomí. Potomstvo první generace bylo podle očekávání vesměs zdegenerované, ale ve čtvrté generaci bylo naopak silnější a zdatnější. Vysvětlil to tím, ţe slabší jedinci zemřeli a zůstalo silnější potomstvo. Alkohol je tedy podle něj i lékem a odstraňuje slabé jedince z rodu. I ţabím pulcům se daří lépe ve vodě, kde je půl procenta lihu, více rostou a jsou čilejší. Sám sice řekl, ţe tím nechce ubírat snahám abstinentních spolků, ale jelikoţ to bylo vydáno v časopise Příroda, abstinenti se podle Šimsy obávali, ţe lidé budou raději věřit tomu co je jednodušší a pohodlnější a vztáhnou toto tvrzení na lidskou rasu. Dále Šimsa obhajoval názory uznávaných lékařů, jako byl Forel, Bournevill nebo Legrain, kteří jasně dokázali, ţe alkohol je degeneračním činidlem. Svou úvahu rozvíjel tím směrem, ţe kdyby byla pravda, ţe silní přeţijí a slabí ne, pak bychom měli vítat všechny epidemie a nebránit se tuberkulose, moru a jiným, protoţe zanechají jen silné jedince. Vyvracoval tak Stockardovu teorii a nabádal čtenáře, aby nevěřili ţádným studiím tohoto typu.167

165

KONAŘÍK, Bedřich. Náš ústav pro záchranu alkoholiků. In Vyšší národ, 1923, roč. 3, str. 18 – 19. NOVOTNÝ, Jan. Kluby pijáků léčených a vyléčených. In Vyšší národ, 1943, roč. 23., str. 11 – 13. 167 ŠIMSA, Jan. Chvála alkoholu. In Vyšší národ, 1923, roč. 3., str. 124 – 126. 166

47

4.3. Časopis Zdravý lid Zdravý lid, časopis vycházející v letech 1945 aţ 1950, měl být pokračováním časopisu Vyšší národ, který kvůli politické situaci musel změnit název. Jakoţto měsíčník vycházející pod taktovkou Jana Hořejšího se stal opět ústředním časopisem Československého abstinentního spolku. Pod názvem je drobná charakteristika časopisu: „Měsíčník pro zdravou ţivotosprávu a kulturu.“ Z toho vyplývá, ţe se příspěvky netýkaly pouze abstinentní idey a byly ozvláštněny o témata z nejrůznějších sfér. Oproti předešlým dvěma časopisům má Zdravý lid nejrozmanitější obsah, články se týkají všeobecných záleţitostí. Jde zejména o zdravý ţivotní styl, jsou tu tedy články o skladbě jídelníčku, počasí, potravinách, hygieně, zdravém spánku, sportu a cvičení – jsou i nakresleny cviky, které se mají opakovat. Příspěvky z oblasti módy a oblékání, kosmetiky, divadla a filmu, zařízení domova nebo péče o domácí mazlíčky. V neposlední řadě je zde mnoho článků z oblasti alkoholismu a jeho potlačování, v porovnání s ostatními tématy je zde tato problematika zastoupena asi třetinově. Jeden z autorů se pozastavoval nad rozkolem charakteru člověka a jeho zlozvyky. Píše, ţe má mnoho přátel, kteří nejsou ani abstinenty ani nekuřáky a přesto jsou to lidé nanejvýš dobří, zboţní a obětaví. Připouští, ţe dobrota a ušlechtilost asi zdánlivě se ţivotosprávou nesouvisí a je fakt, ţe i mezi zásadními abstinenty jsou lidé pochybných mravních hodnot. Mluví o ţeně, která má velké zásluhy o šíření idey lidskosti, za války byla velmi dobrosrdečná a obětavá, sama si dost protrpěla. Zahlédl ji však nenamalovanou, jak sedí v hospodě a kouří jednu cigaretu za druhou. Byl velmi zklamán tím pohledem a nabádá lidi, dobré a obětavé, ať jsou jen o trochu důslednější a přemýšlí nad svým chováním, kterým i ostatním dávají dobrý příklad a předávají jakési poselství lepšího člověka.168 Další příspěvek ohledně alkoholismu varuje před pitím v práci. Bylo totiţ zjištěno, ţe při práci v kovoprůmyslu, zejména tam, kde jsou vysoké teploty, bylo zvykem pít lehké pivo nebo víno. Z výzkumů ale prý vyplývá, ţe toto popíjení bylo zdrojem únavy a nedbalosti, tedy i vyšší úrazovosti. Nápoje jako pivo a víno nedodávají totiţ tělu dostatek soli, která se z těla vypotí během pracovní doby. Tím vznikají mţitky před očima, mdloby, křeče a následné úrazy. Daleko lepší výsledky byly dosaţeny výzkumem v jiné továrně. Rok byl podáván zaměstnancům nízkokofeinový čaj, připravovaný ze studniční vody, do níţ se přidala špetka soli.169 Zaměstnanci byli zpočátku ze změny nápojů rozmrzelí, jelikoţ byli na pivo zvyklí, ale po čase sami uznali zlepšení, podle svých slov se cítili méně unavení. Výsledky ukázaly, ţe klesl počet úrazů a nemocí, mírně se 168 169

PITTER, Přemysl. O větší důslednost. In Zdravý lid, 1945, roč. 25., str. 11. RIEDL, Ladislav. Otázky pití v těţkém průmyslu. In Zdravý lid, 1945, roč. 25, str. 16 – 17.

48

zvýšila rychlost výroby a kvalita součástek. Také v tomto časopise jsou běţné příspěvky od čtenářů, kteří dávají k dobru rady, recepty nebo ţivotní příběhy. Michal Zoščenko vypráví příběh o svém kamarádovi, ten byl velmi hrdý a chtěl být stále chválen a dostávat vyznamenání. Dělal v továrně soustruţníka a byl jednou odměněn vyznamenáním dobrého pracanta. Před nějakou dobou seskočil padákem a očekával vyznamenání řádem rudé hvězdy za statečnost. Sovětská armáda tomu však nevěnovala ţádnou pozornost, tak se vrátil do Leningradu a začal pít. Všechny své peníze utratil za alkohol, z výborného pracanta se stal hospodský pobuda, který štamgastům vypráví, jak je nedoceněný a lituje sám sebe. Autor tvrdí, ţe tento příběh je pravdivý, přestoţe podivný. Lidé pijí z různých pohnutek, ţe přišli o práci, opustil je přítel, ze smutku nebo zlomyslnosti, nikdy tím ale, nedostanou to, co chtějí, naopak své problémy ještě prohloubí.170

4.4. T. G. Masaryk zastánce střízlivosti aneb hrdina abstinentních časopisů Tomáš Garrigue Masaryk byl velmi uznávaným a vítaným členem abstinentního spolku, je o něm mnoho napsáno v protialkoholním tisku. Vţdy je líčen v superlativech, jeho přesvědčení coby abstinenta velice napomáhalo abstinentním spolkům získávat další a další členy. Sám Masaryk se pak účastnil spousty konferencí a přednášek, které směřoval nejčastěji ke studentstvu. Úplným abstinentem se stal roku 1900 a jako hlava státu nebyl v tomto přesvědčení sám, pro příklad jsou uváděni prezidenti Spojených Států Amerických Abraham Lincoln, Woodrow Wilson, Warren G. Harding nebo Calvin Coolidge. Masaryk jako sociolog, filosof a zastánce humanitních věd, nabádal kaţdého rozumného člověka, aby udělal něco pro sebe a celý národ a zdrţel se od alkoholu, který znemoţňuje novým moderním způsobům ţivota. Pokud bude trvat mírné pití, bude ruku v ruce trvat i nemírné a s tím spojený celý jev alkoholismu doprovázený bídou, zločinností, smrtí. Břetislav Foustka čerpajíc ze spisů a přednášek Masarykových, přináší v mnoha článcích jeho názory. Sám Masaryk vidí, jak alkoholismus podlamuje tělesné, duševní, rozumové, mravní a zrovna tak politické a hospodářské síly národa. Spatřuje v alkoholu sociální neduh a přímo protietický stav jedince. Společně s abstinencí má být vytvořena zdokonalená společnost s novými ideály, povznesený a obrozený člověk schopný samostatně uvaţovat.171 Otázka pití a nepití souvisí totiţ s celou řadou ţivotních rozhodnutí, pijící člověk se staví k ţivotním otázkám a 170 171

ZOŠČENKO, Michal. Opilý člověk. In Zdravý lid, 1945, roč. 25., str. 42 – 43. FOUSTKA, Břetislav. T. G. Masaryk a abstinence. In Vyšší národ, 1924, roč. 4., str. 41.

49

kaţdodenním problémům jinak neţ abstinent. Proto rozhodnutí pít nebo nepít znamená volbu pro dva zcela odlišné ţivotní názory. Podle Foustky Masaryk tvrdí, ţe při stávajícím stavu vědy, se kaţdý člověk můţe poučit o všech zhoubných následcích alkoholismu na jednotlivce a společnost. Proto ve svých výkladech předpokládá tyto základní znalosti a zaobírá se pak více psychologií, etikou, sociologií a politikou alkoholismu. Jeho úsudky vzbudily na mezinárodním sjezdu ve Vídni velkou pozornost. Popíjení má příčinu v touze po potěšení a veselí, ale zároveň má své kořeny v nespokojenosti se sebou samým a svým okolím. Ne neprávem se opilství nazývá morální sebevraţdou. Je prostředkem sebeobelhávání a sebe omamování. Alkoholismus je snaha mechanickým hrubým způsobem docílit klidu a spokojenosti. Je to také velký sebeklam, pro který by nemělo být v moderní době místo. Piják sám sebe ze zvyku obelhává, ţije v neskutečném, zkresleném světě své vlastní utopie, tvoří si zcela materiálním způsobem klamnou realitu a tím i budoucnost. Foustka se domnívá, ţe člověk aby se z mírného pijana stal úplným abstinentem, musí ujít kus ţivotní cesty, dozrát k tomu bodu, kdy je mu jasné, ţe je to tak, správně. Právě jako Masaryk, ten nebyl vţdy abstinentem a zpočátku na zcela abstinentní ideu pohlíţel s nedůvěrou, pak ale došel k názoru, ţe je to ţivotní postoj a názor, který chce zastávat.172 V časopisech často zveřejňovali Masarykovy příspěvky, jeden z nich se týká studentů, apeloval na ně, aby se vyhýbali hospodám, pokud se tam nemusí stravovat, ať jdou radši domů. Nejhorší je pro ně to prostředí, zakouřené a špinavé, láká k tomu dát si pivo nebo dvě a poslouchat klábosení štamgastů, které je většinou naprosto zcestné. Mluvil o kavárnách, kde studenti zabíjí čas, myslí si, ţe studují a ţe jsou všeobecně vzděláni, kdyţ čtou „povrchní kavárenské knihy“ ale není tomu tak. Vyjadřoval se k dívkám, pro které vzdělání nebylo vţdy samozřejmostí a nyní, kdyţ jsou univerzity plné dívek, má dojem, ţe zvlčely, jejich chování se podobá chlapeckému a celkově se nesnaţí tolik jako první generace těch emancipovaných. Dále si neodpustil varovat před prostitucí a pohlavními nemocemi.173 V časopise Zdravý lid zaměřil Masaryk svůj článek péči o tělo. Vţdy se snaţil, aby nepotřeboval lékaře, nejlepší je prý prevence, starat se o své tělo s úctou. K tomu napomáhá střídmost v jídle, popisoval tedy svůj skromný jídelníček a přiznal, ţe ani svým hostům nepodstrojuje, ale vţdy jim dá jíst to, co pokládá za dobré a zdravé. Sám Masaryk byl z vinařského kraje a tak pil víno od malička, pivo se naučil pít aţ ve městě a ke kořalce podle svých slov nikdy netíhnul. Aţ před svými padesátinami zjistil, ţe alkohol není k ničemu dobrý ale spíše zlý a přestal jej pít úplně. Lékaři 172 173

FOUSTKA, Břetislav. T. G. Masaryk a abstinence. In Vyšší národ, 1924, roč. 4., str. 42 – 47. MASARYK G., Tomáš. Masaryk mládeţi. In Vyšší národ, 1924, roč. 4, str. 21 – 22.

50

mu prý po nemoci radili skleničku vína před jídlem, ale nechutnalo mu a zjistil, ţe je to lepší bez alkoholu. Abstinence pro něj nebyla podle jeho slov nikdy náboţenstvím, ale pokud mohl, všem radil ať se zdrţí od pití alkoholických nápojů a to úplně, nejhorší je prý ta polovičatá střídmost. A pokud chtějí rodiče vychovat zdravé děti, nestačí jen kázat, ale jít příkladem a věřit svému přesvědčení.174 I v dalších Masarykových výzvách najdeme apel na zdravou ţivotosprávu, dětem posílal skrz časopis vzkaz, ať jsou hravé, nebojí se školy a práce, často se koupou a poslouchají rodiče. Měly by se starat o své tělo a sportovat a hlavně by se měly vyvarovat alkoholických nápojů, které všechny ty snahy ruší.175

174 175

MASARYK G., Tomáš. Péče o tělo. In Zdravý lid, 1945, roč. 1., str. 29. MASARYK G., Tomáš. Masaryk dětem. In Vyšší národ, 1931, roč., 10, str. 58 – 59.

51

Závěr Bakalářská práce se věnuje otázce problematiky alkoholismu v 19. a 20. století v Čechách. Mým cílem bylo zachytit dva odlišné pohledy na konzumaci alkoholu a téţ zohlednit výhody i nevýhody obou stanovisek a rovněţ zodpovědět důleţité otázky, jeţ jsem si poloţila na začátku bádání. Alkohol a jeho účinky měly vţdy nepříznivý dopad na lidský organismus. Uţ na přelomu 18. a 19. století byly příznaky opilosti označeny termínem delirium tremens a následně vznikl i pojem alkoholismus, který odhalil švédský lékař Magnus Huss. Kaţdá země přistupovala k problematice alkoholismu jiným způsobem a kaţdá měla v oblibě jiný nápoj. Někde byly více oblíbeny lehčí kvašené nápoje, jinde dávali obyvatelé přednost destilátům. Na počátku 19. století začíná být alkohol zkoumán jak chemiky, tak i lékaři, kaţdý z nich má na onu látku rozdílný názor a lidé se začínají více zajímat o to, co popíjí. V českém prostředí se našlo několik filantropů, lékařů či chemiků, kteří se zabývali škodlivostí opojné látky. Jedni toto bádání pojali z hlediska psychiky a chování jedince, druzí se zajímají o dopady na lidský organismus. Nechybí ani zveřejněné statistiky a pokusy na zvířatech. V principu však zastávají několik zásadních stanovisek, která jsou zaměřená jasně ostře alkoholu. Z bádání lékařů vyšly jasně najevo záporné účinky alkoholu na lidský organismus. Ten je podle všeho oslabený, mění se struktura orgánů, játra se svrašťují, srdce tuční, mozek ochabuje. Mnoho lékařů se vyjadřuje k jednotlivým orgánům i buňkám v těle a popisuje jejich změny. Několik z nich naopak uznává i kladné účinky alkoholu zejména na psychiku. Jde o povzbuzení, lepší náladu a nával energie, který lze z alkoholu čerpat. Tyto názory jsou ale drtivou většinou kritizovány a zavrhovány. Určitými rizikovými skupinami obyvatel, které by v ţádném případě neměly dostávat alkohol, se staly děti a mladiství. Negativní pohled je na pijící ţeny, kterým alkohol škodí, zejména pokud jde o těhotné a kojící matky, škodí nejen sobě ale také dítěti. Velké zlo znamená alkohol pro organismus těţce manuálně pracujících. Lidé opilí a závislí na alkoholu byli označováni jako zločinci, vyvrhelové, kteří rozvrací rodiny, utrácí rodinné úspory, jsou zlí, často agresivní. Proti nim se začínají ozývat malé skupinky lidí, kteří se snaţí napravit společenské poměry a udrţet národ střízlivý a zdravý. Tito lidé pak roku 1905 utvořili Zemský spolek proti alkoholismu v Praze, který byl záhy přejmenován na Československý Abstinentní svaz. Ten se snaţil zvrátit dosavadní poměry na území Československa a ostře vystupoval proti popíjení alkoholu. Členové svazu vyuţívali k přesvědčování společnosti zejména propagandu ve formě broţur, letáků, odrazujících plakátů, konali veřejné sjezdy a přednášky, které několikrát vyšly tiskem nebo zazněly v rozhlase. Dále zakládali lokální odbory, abstinentní restaurace, kavárny a hostince. Velkou 52

oporou jim byly také známé a váţené osobnosti, které podporovaly zdravý ţivotní styl bez jedů, jako byl alkohol. Patřil mezi ně například Eduard Beneš nebo Tomáš Garrigue Masaryk, který vedl nejednu přednášku zaměřenou proti alkoholismu. Angaţoval se také v studentských hnutích nebo zahraničních sjezdech a sám byl zarytým abstinentem. V neposlední řadě naléhali abstinenti na členy vlády a poţadovali jejich pomoc v rámci úpravy legislativy. Nejvýraznějších výsledků dosáhli v roce 1921, kdy byl přijat návrh zákona poslance sociální demokracie Arnolda Holischera, velkým úspěchem bylo taktéţ zabrání zámečku Tuchlova roku 1923, ze kterého následně vznikla protialkoholní léčebna. Velkou oporou byl členům svazu protialkoholní tisk, jako ústřední časopis spolku vycházel od roku 1921 Vyšší národ. Zveřejňoval zahraniční statistiky, vědecké studie, příspěvky od čtenářů a mnoho dalších rozmanitých článků s abstinentním podtextem. Z politických důvodů bylo nutné, aby svaz změnil svou podobu, proto od roku 1939 byl ustanoven uţ nový Český abstinentní svaz, který dál pokračoval ve své radikální abstinentní idey. V roce 1945 byla činnost svazu na několik měsíců pozastavena a znovu obnovena, větším zklamáním pro zakládající členy spolku byla skutečnost, ţe lidé po válce pozapomněli na jejich varovná hesla a uvolněnější poměry s sebou přinesly i větší míru konzumace lihovin. Ústřední časopis spolku změnil své jméno na Zdravý lid a zveřejňoval nejrůznější články, které měly vést společnost k ozdravení. Redakce zařadila do tisku zábavné rubriky, dávala větší prostor příspěvkům čtenářů, receptům a osvědčeným radám. Velké úsilí členů přineslo kýţené ovoce a roku 1948 byl podepsán členy vlády Zákon o potírání alkoholismu, jenţ byl největším dosaţeným úspěchem v historii svazu. Svoji slávu si však svaz neuţíval dlouho, z důvodu potřeby reorganizace spolků se měl roku 1950 Český abstinentní svaz sloučit s Červeným kříţem. Tajemník Červeného kříţe ujistil členy o finančních dotacích a podpoře aktivitám spolku, ani jeden z vyřčených slibů však nebyl naplněn a svaz ztratil svoji autentičnost. Aktivity svazu téměř zanikly a tím i svaz samotný, roku 1973 byl formálně zrušen. Někteří bývalí členové se roku 1969 a poté i 1989 snaţili obnovit jeho činnost, ale nedosáhli ţádných výsledků. Díky této bakalářské práci jsem prostudovala mnoho materiálů ohledně boje abstinentů, sledovala snahy, kterými dokazovali nutnost změny společnosti. Pokud vezmeme v potaz prostředky, které měli k dispozici a odhodlání, jeţ je pohánělo, je jasné, ţe ty cíle, jichţ dosáhli, získali díky své píli. Ochota, snaha bojovat za své přesvědčení a zdraví celého státu. Mnozí z nich zasvětili celý ţivot tomuto odhodlání. Jsem velmi ráda, ţe jsem mohla zpracovat tak rozporuplné téma a děkuji za šanci rozšířit si své obzory. Doufám, ţe budu mít moţnost se 53

do protialkoholní otázky ponořit ještě hlouběji a prozkoumat tak další část našich zajímavých dějin.

54

Resumé Bakalářská práce je zaměřena na problematiku alkoholismu v 19. a 20. století v Čechách. Práce je rozdělena do čtyř kapitol, první část je věnována stručné historii objevu alkoholu. Ve druhé kapitole jsou porovnány názory převáţně českých lékařů, zkoumajících dopad lihových nápojů na lidský organismus. Nejrozsáhlejší třetí kapitola je zaměřena na vznik abstinentního spolku v Čechách a činnost jeho členů. V kapitole jsou popsány jednotlivé kroky učiněné členy spolku a jejich boj proti lihovarskému a pivovarskému průmyslu. Dále je zmíněn vznik protialkoholní léčebny, úspěchy i neúspěchy abstinentů a druhy propagandy, které byly pouţívány k přesvědčení společnosti. Roku 1950 došlo ke sloučení spolku s Červeným kříţem a následnému zániku spolku. Poslední kapitola je zaloţena na sériových pramenech. Jedná se o přehled časopisů s abstinentní ideou porovnávající rozmanitost a tematiku jednotlivých příspěvků.

Resume The bachelor’s thesis focuses on the issue of alcoholism in the Czech Republic during the 19th and 20th centuries. It is divided into four chapters, the first of which briefly outlines the history of discovering alcohol. Chapter two compares the opinions of predominantly Czech physicians, examining the impact of liquor on the human body. The most extensive third chapter focuses on the founding of the anti-alcohol association in the Czech Republic and the activities of its members. Also described in this chapter are the individual procedures carried out by the group members in their fight against the liquor and beer industries. The chapter also mentions the establishment of alcohol addiction therapy clinics, success and failure stories of nondrinkers and propaganda methods used to convince society. 1950 saw the antialcohol association join forces with the International Committee of the Red Cross and the subsequent end to the association. The last chapter is based on a series of sources, namely periodicals dealing with abstinence and comparing the diversity and themes of each source.

55

Seznam pouţité literatury: Sekundární literatura Kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Svazek č. 1. Praha 1889. RIEGER, Ladislav, František. Slovník naučný. I. díl. Praha. 1860. SOURNIA, Jean – Charles. Dějiny pijáctví. Praha. 1999. ISBN 80-86379-01-9.

Dobová literatura BARTH, Jaroslav. Alkohol a dítě. Praha. 1910. BAYEROVÁ, Anna. Žena lékařkou I. Brno. 1907. BAYEROVÁ, Anna. Žena lékařkou II. Brno. 1907. BLODEK, Vilém. Alkoholismus a jeho význam. Praha. 1898. FOUSTKA, Břetislav. Abstinence jako kulturní problém. Praha. 1909. FOUSTKA, Břetislav. Alkoholism a ideály národa. II. vydání. Praha, 1925. KODYM Filip Stanislav. Zdravověda. Praha. 1854. KONAŘÍK, Bedřich. Léčebna pro alkoholiky. Prostějov. 1908. MOUDRÁ, Pavla. Alkohol a žena. Praha. 1910. NÁPRSTEK, František. Dítě a jeho svět. Praha. 1911 NOVOTNÝ, Václav. O alkoholismu, jeho významu zdravotnickém a sociálním. Praha. 1896. PANÝREK, Duchoslav. Buďte zdrávi. Praha. 1900. SEDLÁČEK, Konrád. Zachraňte slabomyslné. Prostějov. 1907. ŠATAVA, Jan. Pivo a hnutí abstinenční. Praha. 1923.

Prameny Archiv Národního muzea Holešovice Fond: Československý Abstinentní svaz. Kart. č. 1, sv. č. 8, Antonín Mareš, historie Československého abstinentního svazu. Praha. 1980. Kart. č. 1, sv. č. 1, Stanovy Československého abstinentního svazu. Praha. 1980.

56

Sériové prameny Národní knihovna České republiky Klementinum Abstinentní věstník, roč. 1. Orgán sdruţení dělnických abstinentů. Praha. 1910. Abstinentní věstník, roč. 2. Orgán sdruţení dělnických abstinentů. Praha. 1911. Abstinentní věstník, roč. 3. Orgán sdruţení dělnických abstinentů. Praha. 1912. Dějiny a současnost, č. 4, roč. 5. Občanské sdruţení pro podporu historické literatury a časopisu. Praha. 2009. ISSN 0418-5129. Vyšší národ, roč. 1. Orgán Československého abstinentního hnutí. Praha. 1921. Vyšší národ, roč. 2. Orgán Československého abstinentního hnutí. Praha. 1922. Vyšší národ, roč. 3. Orgán Československého abstinentního hnutí. Praha. 1923. Vyšší národ, roč. 4. Orgán Československého abstinentního hnutí. Praha. 1924. Vyšší národ, roč. 5. Orgán Československého abstinentního hnutí. Praha. 1925. Vyšší národ, roč. 10. Orgán Československého abstinentního hnutí. Praha. 1931. Vyšší národ, roč. 23. Orgán Českého abstinentního svazu. Praha. 1943. Zdravý lid, roč. 25. Orgán Československého abstinentního svazu. Praha. 1945.

Internetové zdroje Břetislav Foustka. Dostupné z: URL:< http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/fousb.html> Historie absintu. Dostupné z: URL: Digitální depozitář parlamentu České republiky. Dostupné z: URL: Stejnopis sbírky zákonů a nařízení státu Československého. Dostupné z: URL:< http://ftp.aspi.cz/opispdf/1922/026-1922.pdf> Apolinář – oddělení pro léčbu závislostí. Dostupné z: URL: < http://alkohol-alkoholismus.cz/apolinar-oddeleni-pro-lecbu-zavislosti-vfn> (staţeno 21. 11. 2013)

57

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé 1948. Dostupné z: URL: < http://www.psp.cz/eknih/1946uns/tisky/t1113_00.htm>

58