Lauderova mateřská škola, základní škola a gymnázium při ŽOP
Zavádění všeobecného volebního práva v 19. a 20.století v Předlitavsku Hana Šiková, I.G 2010/2011 Vedoucí práce: Petr Karas
OBSAH 1 ÚVOD ................................................................................................................................... 2 1.1 PROČ JSEM SI VYBRALA TUTO SEMINÁRNÍ PRÁCI?......................................................... 2 1.2 CO JE VŠEOBECNÉ VOLEBNÍ PRÁVO? .............................................................................. 2 2 ZAVÁDĚNÍ VOLEBNÍHO PRÁVA VE SVĚTĚ ............................................................ 3 2.1 STAROVĚK ......................................................................................................................... 3 2.1.1 ATHÉNSKÁ DEMOKRACIE ................................................................................................ 3 2.1.2 ŘÍMSKÁ REPUBLIKA ........................................................................................................ 3 2.2 NOVOVĚK .......................................................................................................................... 3 2.2.1 POSTUPNÉ ZAVÁDĚNÍ VE SVĚTĚ ...................................................................................... 3 2.2.2 VLIV PRŮMYSLOVÉ REVOLUCE ....................................................................................... 3 3 SNAHA O ZÍSKÁNÍ VŠEOBECNÉHO HLASOVACÍHO PRÁVA V RAKOUSKÉM CÍSAŘSTVÍ DO KONCE 19. STOLETÍ............................................................................. 5 3.1 VOLEBNÍ PRÁVO V RAKOUSKÝCH ÚSTAVÁCH ................................................................. 5 3.1.1 DUBNOVÁ ÚSTAVA .......................................................................................................... 5 3.1.2 KROMĚŘÍŽSKÁ ÚSTAVA................................................................................................... 5 3.1.3 ÚNOROVÁ ÚSTAVA .......................................................................................................... 5 3.2 VOLEBNÍ PRÁVO NA PŮDĚ PARLAMENTU ........................................................................ 6 3.2.1 VOLEBNÍ PRÁVO V PROGRAMU POLITICKÝCH STRAN ..................................................... 6 3.2.2 NĚKTEŘÍ Z POLITIKŮ, JEŽ SE ZASAZOVALI O VŠEOBECNÉ HLASOVACÍ PRÁVO ................ 6 4.1 DĚLNICKÉ HNUTÍ V ZAVÁDĚNÍ VOLEBNÍHO PRÁVA........................................................ 9 4.1.1 BELGIE............................................................................................................................. 9 4.1.2 NEKLIDNÝ PODZIM 1904 ................................................................................................. 9 4.1.3 VOLEBNÍ REFORMA 1906 .............................................................................................. 10 5 NECHŤ VOLÍ I ŽENY! ................................................................................................... 11 5.1 SUFRAŽETKY A DALŠÍ ZA VOLEBNÍ PRÁVO ................................................................... 11 5.2 ZAVÁDĚNÍ VOLEBNÍHO PRÁVA PRO ŽENY ..................................................................... 11 6 POVEDLO SE? ................................................................................................................. 13 7 POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................................... 14
1
1 Úvod 1.1 Proč jsem si vybrala tuto seminární práci? Volební právo. Dnes to v naší společnosti považujeme za něco skoro samozřejmého. Před každými volbami se rozhodujeme, komu svěřit mandát na příští roky. Před samotnými volbami na nás naši (možná) budoucí zástupci v parlamentní demokracii volají a žádají nás o naši důvěru. Něco tak běžného a obyčejného, že se nakonec naučíme to nevnímat. Někdy nás to až otravuje. Ale přesto jsme (snad) v duchu rádi, že si můžeme vybírat. Nebylo tomu tak přece vždy. Ještě moji rodiče si pamatují dobu, kdy byli nuceni si vybírat, i když neměli nabídku. A moji praprarodiče si dost možná ještě pamatovali dobu, kdy volby, natož tajné, rovné a všeobecné vůbec nebyly právem ale spíš výsadou. Myslím si, že volební právo je hodně důležité. Bojovalo se za něj, stávkovalo se za něj, konaly se nejrůznější nátlaky na představitele státu, aby parlament, říšská rada či zemský sněm nebyly jen slovní hříčky k utišení pochybností davu, ale aby skutečně plnily svůj účel, zastupování lidu.
1.2 Co je všeobecné volební právo? Co se rozumí skutečně všeobecným volebním právem? Možnost hlasovat bez rozdílu odváděných daní? Bez rozdílu pohlaví? Bez rozdílu národnosti, náboženství, povolání? Když se podíváme do minulosti jeho zavádění, zjistíme, že definice byly různé. Dokud byla možnost podílet se na veřejném životě výsadou nejbohatších, snažili se nemajetní změnit to. Jakmile bylo zavedeno pro zletilé muže, napadlo některé, že všeobecné volební právo není všeobecné, když může volit maximálně polovina populace. Nutno ovšem poznamenat, že ačkoli za volební právo bez rozdílu majetkové situace se bojovalo již dávno, volební právo pro něžné pohlaví je celkem nový „vynález“.
2
2 Zavádění volebního práva ve světě 2.1 Starověk 2.1.1 Athénská demokracie Athénská demokracie byla prvním náčrtem demokracie, jak ji známe dnes. Volit směli zletilí athénští občané (muži). Athénská demokracie byla demokracií přímou.
2.1.2 Římská republika Ve starověkém Římě fungovala nepřímá demokracie. Sněm volil radu pěti set, konzuly, z rady se rekrutovali už doživotní senátoři. Objevily se už i první uskupení dle politického smýšlení – Optimáti a Populáři. Systém se často obměňoval, nicméně zůstal podobný po velmi dlouhou dobu.
2.2 Novověk 2.2.1 Postupné zavádění ve světě Náznaky volebního práva se začínají objevovat teprve v novověku. Středověk, definovaný absolutismem v Evropě, se o nic takového nepokoušel.Zmenšením starostí o vlastní obživu se v lidech začaly objevovat snahy o ovlivnění života společnosti. Objevil se zájem o politiku a o svá hlasovací práva. Boj o zavedení hlasovacího práva v 19. století probíhal ve světě spíše za účelem zavedení všeobecného volebního práva pro ženy. Mnoho států již bylo v té době republikami, kde volili svobodní muži, ale ještě pořád něco chybělo, aby to byly skutečně země rovných možností. Více se ženskému volebnímu právu věnuji v kapitole „Nechť volí i ženy!“.
2.2.2 Vliv průmyslové revoluce Průmyslová revoluce měla mnohé důsledky. Nové stroje nejen vyráběly víc výrobků, ale potřebovaly také lidskou sílu, kterou byli dělníci. Z nich se postupem
3
času stávala větší a větší společenská vrstva. Kromě snů o sociální spravedlnosti mělo dělnické hnutí i z dnešního pohledu pochopitelnější cíle. Zkrácení pracovní doby, přesněji vymezené vztahy se zaměstnavatelem a také větší společenská práva. Z důvodu malých mezd nemohli odvádět velké daně, tudíž neměli volební právo. Nelze se proto příliš divit, že požadavky na volební právo přicházely z tohoto hnutí.
4
3 Snaha o získání všeobecného hlasovacího práva v rakouském císařství do konce 19. století 3.1 Volební právo v rakouských ústavách 3.1.1 Dubnová ústava Volební právo zmiňuje již dubnová ústava z roku 1848. Jako zákonodárnou moc ustanovila dvoukomorový říšský sněm, zemské sněmy pak plnily funkci místní samosprávy. Horní komora sněmu, senát, byl zčásti jmenovaný panovníkem, zčásti tvořen zletilými princi a zčásti zvolen největšími velkostatkáři. Byl však již koncem května zrušen. Dolní komora byla složena z výsledků nepřímých voleb v rámci kurií městských i venkovských.1
3.1.2 Kroměřížská ústava Návrh Kroměřížské ústavy zaváděl přímo volené zemské sněmy a parlament složený z komory lidu a komory zemí. Nakonec byl však místo Kroměřížské ústavy vyhlášena oktrojovaná ústava Stadionova. Upravovala dvoukomorový zemský sněm, ve kterém horní komoru měli tvořit zástupci vyslaní ze zemských sněmů a tři čtvrtiny měli volit plátci daní přesahujících 500 zlatých. Dolní komora byla volena přímo v zemích na základě majetkového cenzu.2
3.1.3 Únorová ústava Únorová ústava z roku 1861 ustanovila hlavním orgánem zákonodárné moci říšskou radu a odsunula tak zemské sněmy v rámci pravomocí trochu na druhou kolej. Odsud se začaly rozlišovat jednotlivé kurie, dle nichž se volilo.
1
Malý, K.: (2006): Vývoj české ústavnosti v letech 1618-1918, In: Adamová, K. ed.:Občanská práva a svobody v rakouských ústavách 19. století, Karolinum, Praha. 2 Tamtéž
5
3.2 Volební právo na půdě parlamentu 3.2.1 Volební právo v programu politických stran Prakticky všechny politické strany požadovaly všeobecné hlasovací právo. Některé byly více zaměřené právě na získávání společenských práv (jako sociální demokracie), jiné byly spíše národně orientované. Právě kvůli této zející propasti vznikla roku 1897 Strana národních dělníku, od roku 1899 pokračovala jako Česká strana národně-sociální. Její voliči byli národně uvědomělí dělníci, jež neuspokojovala ani jedna z předchozích variant.3
3.2.2 Někteří z politiků, jež se zasazovali o všeobecné hlasovací právo Dr. Adolf Stránský Adolf Stránský se narodil 8. dubna 1855 v židovské rodině v Habrech. Jeho otec vlastnil povoznictví a později hostinec U bílého koníčka v Německém Brodu a tak byl schopen svému synovi zajistit slušné vzdělání. Vystudoval tedy premonstrátské klášterní gymnázium v Německém Brodě. Po maturitě v roce 1873 studoval práva v Praze. Roku 18784 přesídlil do Brna. V cizím prostředí nového města se aklimatizoval poměrně dobře, našel si přátele, mezi ty slavné patří Leoš Janáček, a též se aktivně vrhl do veřejného života. Byl jednou z významných osobností mladočechů. Po založení Moravské strany lidové, dceřiné strany, stanul v jejím čele. Za mladočechy byl též zvolen do vídeňské říšské rady, kde prosazoval české zájmy. Mezi ně patřilo i zavedení všeobecného volebního práva. Doma v Brně organizoval opoziční hnutí. Ve většinově německém městě šířil myšlenky mladočešství. Za svého života založil dvoje noviny. Ve 2. polovině roku 1889 začaly vycházet Moravské listy. Později je nahradily slavné Lidové noviny.
3
Kvaček, R., Dohnal, M., Maur, E., Urban O. (1990): Dějiny Československa II, Státní pedagogické nakladatelství Praha, Praha. 4 Rozhlas.cz: portál Českého rozhlasu [online]. [cit. 6.3.2011] Dostupné na WWW < http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/303046>
6
Za první světové války se účastnil domácího odboje. Po válce zasedal v Revolučním národním shromáždění. Po založení Československé republiky se stal ministrem obchodu v první československé vládě. Podílel se na založení Československé strany práce a po jejím volebním neúspěchu v roce 1925 odešel do politického důchodu. Zemřel 18. ledna 1931 a pohřben je na židovském hřbitově v Brně-Židenicích. Tomáš Garrigue Masaryk Tomáš Masaryk se narodil do nebohaté rolnické rodiny 7. března 1850 v Hodoníně. Studoval v Brně, Vídni a Lipsku. Stal se profesorem filozofie na Univerzitě Karlově. Ve svých odborných pracech se zabýval fenoménem sebevraždy. Jako první zpochybnil pravost rukopisů zelenohorské a královédvorského. Tento spor se stal velmi vyhroceným a po přezkoumání se nakonec povedlo pravost rukopisů vyvrátit. Proslul též tzv. hilsneriádou, kdy se zastal Leopolda Hilsnera obviněného z rituální vraždy Anežky Hrůzové. Toto nepodložené obvinění vyvolalo vlnu českého antisemitismu. Masaryk žádal revizi procesu. Zároveň se ale stal i jedním z terčů protižidovské kampaně. Po aféře s rukopisy se stal Masaryk politicky činným. S mladočeským mandátem vstoupil roku 1891 do Říšského sněmu. Zprvu prosazoval reformu Rakouska-Uherska, když ale později zjistil, že to za současného stavu není možné, začal uvažovat o osamostatnění národů. Byl přesvědčeným demokratem, tvrdil, že Velká Británie a Spojené státy jsou učitelkami demokracie5. V průběhu první světové války cestoval po světě a organizoval zahraniční odboj. Zároveň se ve světě snažil prosadit myšlenku samostatného Československa, což se mu také povedlo a po „Světové válce“ se rozpadlo Rakousko-Uhersko a začaly na jeho území vznikat jednotlivé národní státy.
5
Čapek, K.(1990): Hovory s T.G.Masarykem, Československý spisovatel, Praha, str. 243 [online]. [cit.12.3.2011] Dostupné na WWW < http://www.mlp-old.cz/cgi/ebaweb/katlist?LANGUAGE=CZE&T_KEY=3347588>
7
Po založení samostatného Československa se stal jeho historicky prvním prezidentem. Byl u lidu velmi oblíbený, říkalo se mu „Tatíček Masaryk“ a „Prezident osvoboditel“.67 Masaryk si v roce 1878 vzal za manželku Charlotte Garrigue Masarykovou. O jeho rovnoprávném vztahu k ženám svědčí jistě i to, že si do jména přidal i její příjmení. V roce 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů a zemřel roku 1937 v Lánech.
6
Wikipedia.org: internetová encyklopedie [online].[cit. 12. 3. 2011] Dostupné na WWW < http://en.wikipedia.org/wiki/T._G._Masaryk> 7 Masaryk.nazory.cz: internetová stránka o Masarykovi [online].[cit. 12.3.2011] Dostupné na WWW < http://www.masaryk.nazory.cz/>
8
4 Boj za všeobecné hlasovací právo na začátku dvacátého století 4.1 Dělnické hnutí v zavádění volebního práva 4.1.1 Belgie Nejen v Rakousko-Uhersku se ozývaly hlasy pro zavedení všeobecného volebního práva. V šestimilionové Belgii mělo právo volit a být volen jen několik set tisíc privilegovaných. Od roku 1886 pořádalo belgické dělnické hnutí demonstrace, shromáždění a další akce pro zavedení práva volit. Situace nakonec vyústila v generální stávku, která se z dolů rychle rozšířila po celé zemi. Vrchnost se snažila zasáhnout vojensky, čímž přivodila i oběti na životech, ale 18. dubna 1893 bylo nakonec všeobecné volební právo skutečně vyhlášeno. Vystávkované belgické volební právo se českých zemí sice přímo netýkalo, ale snažení dělníků značně ovlivnilo.8
4.1.2 Neklidný podzim 1904 Na podzim roku 1904 se odehrálo několik více či méně úspěšných schůzí doprovázených dělnickými shromážděními a demonstracemi. 28. září musela být schůze přerušena kvůli nedisciplinovanému obecenstvu. Na jednání moravského sněmu se tehdy mohl jít podívat každý. Ten den galerie obsadilo dělnické hnutí, jež v závěru zasypalo politiky rudými letáky s výraznými nápisy: „Sem se všeobecným právem hlasovacím!!!“. Diváci nakonec museli být s Písní práce na rtech vyvedeni ze sálu. Snahy a demonstrace ovšem neustaly. V roce 1905 se konaly pod vlivem revolučního hnutí v Rusku. 10. října se sešla demonstrace za všeobecné hlasovací právo na pražském Malostranském náměstí. 4. listopadu vláda slíbila, že volební reforma bude navrhnuta do tří měsíců. Těsně před vypršením lhůty tak skutečně učinila a navzdory všem průtahům byla uvedena v platnost.8
8
Pernes, J. (2005): Nejen rudé prapory anebo Pravda o revolučním roce 1905 v českých zemích, Stillus, Brno
9
4.1.3 Volební reforma 1906 Reforma navržená 23. 2. 1906 rušila kuriový systém zastoupení. Pro zletilé muže, tj. nad 24 let zaváděla všeobecné a rovné hlasovací právo. Upravovala též počty poslanců sněmovny na 455, z nich mělo být českých zástupců 175. Vládní návrh ihned podnítil vášnivou diskusi a dočkal se dlouhých průtahů. Řešila se hlavně praktická realizace, skutečné počty mandátů apod. Proti průtahům vystoupila v červnu sociální demokracie. Po dalších debatách a přepracováních byl nakonec návrh 1. 12. 1906 přijat. 21. 12. byl schválen panskou sněmovnou říšské rady a nakonec 26. 1. 1907 podepsán panovníkem.9
9
Kvaček, R., Dohnal, M., Maur, E., Urban O. (1990): Dějiny Československa II, Státní pedagogické nakladatelství Praha, Praha
10
5 Nechť volí i ženy! 5.1 Sufražetky a další za volební právo „Bylo by směšné mluvit o mužském a ženském vzduchu, mužském a ženském jaru nebo dešti, mužském a ženském slunečním svitu... Oč směšnější je však v souvislosti s myslí, duší či myšlenkami, kde taková věc jako pohlaví vůbec nemá význam, hovořit o mužském a ženském vzdělání a o mužských a ženských školách.“ napsala jedna z nejznámějších bojovnic za práva žen Elizabeth Candy Stantonová. Narodila se roku 1815 v Johnstownu a poté, co se ještě jako mladá dívka setkala s uprchlými otroky z jižních států, uvědomila si poprvé, že současný systém nutně potřebuje změnu. Ne, že by nebyla potřebná. Po zrušení otroctví se dočkali bývalí černí otroci leckdy větších práv nežli bílé ženy. Na ty totiž jejich manželé, otcové a synové, kteří se tak vášnivě bili za práva otroků, tak trochu pozapomněli.10 V devatenáctém století se postupně začal měnit pohled na ženy. Postupně přestávaly být vnímány jen jako manželův doplněk, ale jako svébytné myslící bytosti. Nemalou zásluhu na tom mají bojovnice za ženská práva. Svými protesty se snažily upozornit na velký rozdíl mezi společenskou úlohou a hlavně právy mužů a žen. Z anglického suffrage, právo volit a být volen, vzniklo i označení tohoto hnutí – sufražetky. Myšlenka ženského volebního práva nebyla však pouze výsadou aktivně založených žen. Například zakladatel sionismu Theodor Herzl počítal s tím, že v budoucnu vzniklém židovském státě budou moci volit všichni bez rozdílu pohlaví.11
5.2 Zavádění volebního práva pro ženy Zavedení volebního práva pro ženy bylo přímým důsledkem sufražetských protestů a výzev. První pokus byl sice učiněn ve státě New Jersey již v roce 1776,
10
Infoservis.net: společnost Člověk v tísni, projekt Muži (a ženy) [online]. [cit. 12. 3. 2011] Dostupné na WWW
11 Hagalil.com, [online]. [cit. 12.3.2011] Dostupné na WWW
11
kde mohly volit ženy za stejných práv jako muži, což znamená, pokud měly majetek. To ale vylučuje celou kategorii vdaných žen, které majetek vlastnit nesměly, a tak zůstávají pouze neprovdané ženy a vdovy. Ale i tohle právo spolu s černým obyvatelstvem přišly v roce 1807. Oficiálně první zemí, která zavedla volební právo pro ženy, byl Nový Zéland v roce 1893. Na začátku nového století ho následovala blízká Austrálie (1902) a daleké Finsko (1906) jako první evropská země. Volební právo pro ženy bylo v Československu uvedeno v praxi hned po založení v roce 1918. Ve stejný rok bylo zavedeno také v Rakousku, Kanadě, Švédsku a Polsku.12
12
Wikipedia.org: internetová encyklopedie [online].[cit. 12. 3. 2011] Dostupné na WWW
12
6 Povedlo se? Dnes ve vyspělém světě žijeme v době, kdy každý po dosažení jisté věkové hranice může svým hlasem ovlivnit svůj život i životy jiných. Je to jedno z práv zakotvených v ústavě. Cesta k tomuto právu byla ale dlouhá a krkolomná. Pro novou generaci voličů už je absolutní samozřejmost moci volit koho chtějí a pokud nechtějí, tak nevolit. I ta starší generace ale rychle zapomíná. Dvacet let volíme tak jak chceme a stejně někteří raději v hospodě nadávají. Což o to, i to je jejich právo. Spíše mě osobně děsí, kolik lidí, dokonce i dětí, má pocit, že nejlepší by bylo, kdyby v čele státu stál „rozumný diktátor“. Je to vyhýbání se zodpovědnosti a přenášení jí na někoho jiného. Když se něco v demokratickém státě semele, může za to třeba sice vláda, ale pořád si ji někdo musel zvolit. Tato absence zodpovědnosti se mi ale velice nelíbí. Diktátorovi se ještě nepovedlo přivést svou zemi do rozkvětu, tak, aby každý měl stejné šance. Abychom si tento benefit uchovali, musíme přijmout i trochu té odpovědnosti. Nikdo to nevyjádřil lépe než Winston Churchil: „Ano, demokracie je nejhorší forma vlády. Ale nic lepšího nemáme.“ Volební právo je s demokracií přímo spjato. Lid si přece nemůže vládnout sám bez práva volit a být volen. A právě díky demokracii a volebnímu právu se západní civilizace posunula tak daleko, jako dneska je. Na zemi jsou nejsvobodnější státy právě ty demokratické. Už jen kvůli tomu, jaká spousta práce byla zapotřebí k dnešní formě demokracie, se vyplatí vážit si jí. A volebního práva též. Vždycky se hodí mít možnost vyjádřit se k veřejnému dění, pokud je to umožněno. Až půjdu jednoho dne sama k urnám, tak si snad vzpomenu, že právě tohle celé generace chtěly a já tuhle možnost mám.
13
7 Použitá literatura Malý, K.: (2006): Vývoj české ústavnosti v letech 1618-1918, In: Adamová, K. ed.:Občanská práva a svobody v rakouských ústavách 19.století, Univerzita Karolina, Praha Schelle, K., Shelleová, I., Vojáček, L. (2006): Proměny státu a práva v druhé polovině 19.století, Eurolex Bohemia, Praha. Pernes, J. (2005): Nejen rudé prapory anebo Pravda o revolučním roce 1905 v českých zemích, Stillus, Brno. Kvaček, R., Dohnal, M., Maur, E., Urban O. (1990): Dějiny Československa II, Státní pedagogické nakladatelství Praha, Praha. Hanuš J. (2004): Historie moderní doby, rozhovory o základních pojmech, událostech a problémech 19.století, Barrister & Principal, Brno. Infoservis.net: společnost Člověk v tísni, projekt Muži (a ženy) [online]. [cit. 12. 3. 2011] Dostupné na WWW Wikipedia.org: internetová encyklopedie [online].[cit. 12. 3. 2011] Dostupné na WWW Hagalil.com, [online]. [cit. 12.3.2011] Dostupné na WWW Masaryk.nazory.cz: internetová stránka o Masarykovi [online].[cit. 12.3.2011] Dostupné na WWW < http://www.masaryk.nazory.cz/> Čapek, K.(1990): Hovory s T.G.Masarykem, Československý spisovatel, Praha, str. 243 [online]. [cit.12.3.2011] Dostupné na WWW < http://www.mlpold.cz/cgi/ebaweb/katlist?LANGUAGE=CZE&T_KEY=3347588> Rozhlas.cz: portál Českého rozhlasu [online]. [cit. 6.3.2011] Dostupné na WWW < http://www.rozhlas.cz/brno/upozornujeme/_zprava/303046>
14
