Revoluční hnutí v Evropě 20. a 30. léta 19. století
Rusko • Při napoleonských válkách se ruští vojáci setkali v Evropě s jinou realitou – V Rusku totiž fungovalo: samoděržaví (carský absolutismus) a nevolnictví.
• Zejména mladí vzdělaní důstojníci a šlechtici začali poměry v Rusku srovnávat a kritizovat. Zakládali tajné spolky, v nichž o domácích poměrech diskutovali a pokoušeli se nalézt nějaká řešení.
Rusko • Nakonec se rozhodli, že na tehdejšího cara Alexandra I. Spáchají atentát. Akci však nestihli provést, jelikož jim car Alexandr zemřel přirozenou smrtí. • R. 1825 nastupuje car Mikuláš I. Jistého zmírnění poměrů chtěli důstojníci využít a před nástupem nového cara chtěli nastolit prozatímní vládu v tehdejším hlavním městě – Petrohradě.
Rusko • Měla také vzniknout ústava, která by zrušila samoděržaví a nevolnictví. • Nový car Mikuláš však povstání (v prosinci = děkábru) (=povstání Děkabristů) tvrdě potlačil. • Vůdcové povstání byli popravení a další odvezeni na Sibiř. – Situace se v Rusku se nezměnila – došlo ještě k většímu utužení poměrů.
Polsko • Polsko bylo od konce 18. století rozděleno mezi tři evropské velmoci (= trojí dělení Polska) – Rakousko – Prusko – Rusko (ruský zábor)
• V ruském záboru došlo k radikalizaci poměrů (Poláci měli dokonce svůj „parlament“ – sejm. • Car byl v Polsku sesazen.
Polsko • Ruský car však vtrhl s armádou do ruského záboru Polska, povstání tvrdě potlačil – vůdcové opět popraveni a také došlo k utužení poměrů. – Rusifikace (porušťování)
• Výsledek – ani v Polsku se nic nezměnilo
•Osmanská říše
OSMANSKA ŘIŠE • V 16. stol. Turci ovládli skoro celé Uhry, ohrožovali Vídeň a vládli Středozemnímu moři. – Od té doby se ale hodně změnilo.
• Osmanská říše zažívala od 17. stol. úpadek, který se postupem času stále prohluboval. Její území v Evropě se zmenšovalo: – Rakousko získalo zpět celé Uhry a Rusko posunulo svoje hranice až na Dunaj.
• Rusko se snažilo proniknout na Balkán kvůli černomořským úžinám. To byl důvod, proč často útočilo na osmanskou říši. – Té však nejednou přispěchaly na pomoc Velká Británie a Francie, které se bály, že by Rusko mohlo osmanskou říši porazit. Vliv Ruska ve východním Středomoří by jim komplikoval přístup do kolonií v Asii. – A tak díky podpoře západních velmocí přežila osmanská říše až do konce 1. sv. války, přestože byla tak slabá, že se jí říkalo „nemocný muž na Bosporu“.
Obyvatelstvo Balkánského poloostrova • Bylo velmi různorodé. Jednotlivé národy měly za sebou různou minulost, než je osmanská říše ovládla, a mnohé měly už tehdy mezi sebou nepřátelské vztahy, které se nezlepšily ani pod tureckou nadvládou.
• Bylo tu také mnoho různých náboženství. – Převažovalo tu sice pravoslaví, ale nešlo o jedno pravoslaví. Skoro každý národ měl svou vlastní pravoslavnou církev, a i když pro nás jsou rozdíly mezi pravoslavnými církvemi malé, pravoslavní věřící to vnímali – vnímají – jinak. • Některé národy také přestoupily na islám, čímž si vysloužily nenávist pravoslavného obyvatelstva. Našli bychom zde i protestanty, kteří pod ochranou osmanské říše uprchli před pronásledováním katolíků, a u hranic s habsburskou říší žili i katolíci.
– Zvláštní postavení na Balkáně měli Řekové. Bohatí řečtí obchodníci ovládali obchod ve Středomoří a stávali se i vysokými státními úředníky. – Dohlíželi na správu, církevní záležitosti a školství i mimo své území, takže je řada národů na Balkáně společně nenáviděla.
• Složité a většinou nepřátelské vztahy mezi balkánskými národy bránily tomu, aby se tyto národy spojily a společně bojovaly proti turecké nadvládě. • A tak docházelo k izolovaným povstáním jednotlivých národů, jež končila neúspěšně, pokud je nepodpořily zahraniční velmoci.
Boj Srbů za samostatnost • Srbské knížectví bylo pod tureckou nadvládou už od pol. 15. stol. Jak moc osmanské říše slábla, sílily pokusy Srbů získat svobodu. • Velká povstání začala už po roce 1800 a Srbům se brzy podařilo s podporou Ruska získat alespoň částečnou samosprávu. • Situaci v Srbsku však komplikovala skutečnost, že nemělo jednoho vůdce – o vládu tu bojovaly dva rody, což Srbsko oslabovalo. • V r. 1829 mu však Rusko při uzavírání míru po ruskoturecké válce vyjednalo autonomii. O několik let později Srbsko přijalo ústavu. Samostatnost však získalo až v roce 1878. •
Řecké povstání • Řekové byli pod tureckou nadvládou stejně dlouho jako Srbové. Již víme, že řečtí obchodníci měli poměrně privilegované postavení a hlavně díky obchodu také kontakty se zahraničím. • Řekové tak byli v Evropě „populárnější“ než jiné balkánské národy. – Nemalou úlohu hrálo vědomí, že kořeny evropské kultury tkví právě v Řecku.
• Řečtí obchodníci stáli v čele povstání, které začalo v r. 1821. Protože ovládali obchodní loďstvo, odehrávaly se boje nejen na pevnině, ale i na moři.
• Na stranu Řeků se postavily tři evropské velmoci: Rusko, VB, Francie. – VB a Francie bojovaly s Turky na moři a zničily jejich flotilu. – Na Balkáně proti Turkům bojovalo Rusko a zvítězilo.
• Tato rusko-turecká válka byla v r. 1829 ukončena drinopolským mírem: – Srbsko získalo autonomii. – Největším úspěchem pro Rusko bylo, že černomořskými úžinami nyní mohly proplouvat obchodní lodě všech států – Rusku se tak otevřela cesta do Středozemního moře. – Řecko získalo na nátlak velmocí v r. 1830 samostatnost.
•
Západní Evropa
Německo • Místo zaniklé Svaté říše římské byl po vídeňském kongresu vytvořen Německý spolek. – Již od r. 1815 vznikaly na německých univerzitách studentské spolky, které měly jednu společnou myšlenku - sjednocené Německo + vládu bez knížat. – r. 1817 slavnost na hradě Wartburg
• 300. výročí vystoupení M. Luthera - pořádali studenti z univerzity v Jeně = manifestace za svobodu a jednotu
• Když jeden fanatický člen jednoho ze spolků zavraždil populárního spisovatele a vzápětí došlo k pokusu o atentát na vysokého vládního úředníka, byly studentské spolky zakázány, jejich členové i „podezřelí“ profesoři vyloučeni z univerzit, zavedena cenzura, policejní dohled atd.
• Nepokoje v Německém spolku přinesly i zprávy o revoluci ve Francii, která vypukla r. 1830. – Opět se objevily myšlenky lidí po sjednocení německého národa v jednom státě. – nyní se bouří i dělníci a řemeslníci - 1832 na hoře v Hambachu (Falc) • tzv. Hambašské slavnosti - požadavek zřízení republiky, národní jednoty • zásah úřadů - potlačení svobody tisku a shromažďování
– Jejich shromáždění však byla vojensky rozehnána.
• Jediným úspěchem na cestě ke sjednocení byl vznik celního spolku v r. 1834. Tím byla v rámci Německého spolku odstraněna vnitřní cla – nemusela se tedy platit na hranicích mezi jednotlivými státy, což bylo v době průmyslové revoluce velmi důležité kvůli obchodu. = první krůček ke sjednocenému Německu
Itálie • Území dnešní Itálie netvořilo po r. 1815 jeden stát. Severní Itálie patřila Habsburkům, Sicílie a jižní Itálie až po Neapol španělským Bourbonům a střed tvořil papežský stát. • Jediným samostatným státem Italů bylo Sardinské království.
• Hlasy po svržení nadvlády cizích národů a po sjednocení Italů v jednom státě sílily. – Členové tajného spolku, který chtěl bojovat za sjednocení Itálie, si říkali karbonáři, prý podle toho, že se zpočátku scházeli v uhelných skladech (uhlí = carbo). • Ti vyvolali v r. 1820 v Itálii povstání (Piemont, Neapol). Proti tomu však zasáhla Svatá aliance, protože k povstání došlo i na území, které patřilo habsburské monarchii, a povstalci byli poraženi. • Část karbonářů skončila ve vězení, část odešla do emigrace, ale myšlenka na sjednocení Itálie nezanikla.
•
Španělsko • v době boje proti Napoleonovi si obyvatelstvo vymohlo řadu svobod • po válkách restaurace Bourbonů: Ferdinand VII. (1814 – 1833) – svobody ruší
• V této době bojují španělské kolonie ve Střední a Jižní Americe za nezávislost – příprava vojenského tažení na potlačení revolucí v Latinské Americe.
Španělsko • R. 1820 se připravené španělské vojsko bouří – v čele Rafael del Riego Núnez – pochod na Madrid – král donucen k ústupkům – přijata ústava
• zásah Svaté aliance (1822) – intervence francouzské armády – svržení ústavní vlády – obnovena moc krále – vůdci povstání popraveni
Belgie • průmyslová Belgie je součástí agrárního Nizozemska (po Vídeňském kongresu – konzervativní král Vilém I. Oranžský) • Belgičané jsou katolíci x kalvinistické Nizozemí – vnucování nizozemštiny ve frankofonní Belgii + ohlas červencové revoluce ve Francii = červenec 1830 povstání v Bruselu – úspěch, uznání nezávislosti Belgie velmocemi – konstituční monarchie
• velice liberální režim – ústava zaručuje svobodu slova, shromažďování, ochranu soukromí
Francie
• Červencová revoluce ve Francii
– Po smrti Ludvíka XVIII. nastoupil v r. 1824 na francouzský trůn jeho mladší bratr Karel X. Francie byla sice stále konstituční monarchií, ale Karel postupně utužoval režim tak, že se téměř podobal absolutismu, který ve Francii panoval v 18. stol. – To budilo velikou nespokojenost. Karel se pokusil odvést pozornost Francouzů od vnitropolitických záležitostí vojenským tažením do Alžíru. • Ten se sice stal novou francouzskou kolonií, ale situaci ve Francii to neuklidnilo.
– Karel se tedy rozhodl v červenci 1830 rozpustit sněmovnu, což byla pro nespokojený lid poslední kapka. – V Paříži došlo k ozbrojenému povstání, Karel byl sesazen a musel uprchnout z Francie. – Místo něj byl králem zvolen Ludvík Filip z vedlejší větve francouzského královského rodu a konstituční monarchie ve Francii zůstala zachována. • Ludvík Filip vládl zpočátku velmi liberálně, ale od r. 1835, kdy na něj byl spáchán neúspěšný atentát, se stával čím dál tím konzervativnějším, a tudíž i neoblíbenějším.
