ODMĚNY A TRESTY NA TÁBOŘE

25. SBORNÍČEK K LETNÍ ČINNOSTI tentokráte na téma

ODMĚNY A TRESTY NA TÁBOŘE

v Brně 1. - 3. dubna 2011

Odměny a tresty na táboře Jan Arnošt z Bošovic, Kulturní a vlastivědná společnost Podvalák Z mých vlastních zkušeností je dobré motivovat děti na začátku tábora a seznámit je, za co mohou získat nějakou odměnu. Většinou jsou to body nebo bonusové peníze. Děti je mohou získat nebo pro celý oddíl.To jim pomáhají v lepším umístění v celotáborové hře. Poslední táborový den dostávají členové oddílů stejné věci podle umístění v celotáborové hře a nebo v některých tématech pořádáme na konci tábora něco jako trhy, kde si děti za své peníze nebo body nakupují dle sebe co se jim líbí. Pokud je téma s těmito trhy, každé získané peníze či body jednotlivce jsou jeho, neodevzdává je oddílu, ale nakoupí si za ně co chce a může mít více věcí nebo sladkostí než ostatní členové oddílu. Tyto trhy jsou organizované tak, že se nakupuje na kola, kdy jednotliví členové oddílu mohou nakoupit jen 2 věci v prvním kole, pak následuje další oddíl. Po vystřídání všech oddílů následuje další kolo. Tím je zajištěno, že vítězné družstvo nemůže vykoupit všechny atraktivní věci. Děti jsou seznámeny s pravidly tábora a s tím, že porušení těchto pravidel vede ke ztrátě bodů. Většinou děti dostávají odměny za dobré skutky může tak být například pomoc kamarádovi s těžkým nákladem na delší trase. Odevzdání cizího nalezeného předmětu jako jsou různé drobnosti, které děti na některých místech ve spěchu zapomenou, zpěvníky, baterky, ručník,...Ovšem tohle přesně dětem nezdělíme, protože některé by toho mohly jen využívat ve svůj prospěch, a proto se oznámí že odměny dostanou za dobré skutky. Pokud uvidí jakkýkoliv oddílový vedoucí, a pokud uzná za vhodné tento čin odměnit, tak dané dítě má nárok na odměnu. Další odměny jsou za službu, kdy kluci se starají o dřevo a přípravu na táborák pod vedením vedoucího a také hlídají teplou vodu v butaru. Dívky pomáhají v jídelně - utřít stoly, umýt nádobí a poté se vrhnout na psaní kroniky, která mapuje co se ten den děje. Následuje i noční hlídka, kde jsou všichni členové oddílu postupně vystřídáni, od nejmenších po největší. Vedoucí je vzhůru do ukončení poslední hlídky, kdyby bylo potřeba s něčím pomoci. Za tyto úkony dostavají bonusové body. Každý oddíl může dostat různý počet bodů, podle kvality služby, dle obsahu a výtarného zpracování kroniky, zvládnutí noční hlídky. Tyto body se započítavají do celkového celotáborového hodnocení a následného umístění. To jsou pouze některé z odměn, které praktikujeme na táboře. Máme také odměny za zdatnost a plnění úkolů. Těmito úkoly se snažíme i o to, aby si děti z tábora také odvezly nějaké vědomosti a dovednosti. Máme několik druhů úkolů, které jsou různě obtížné. Princip spočívá v tom, že na daný úkol je jeden nebo někdy i dva vedoucí, kteří učí a zároveň poté přezkušují děti, jak ovládají danné dovednosti. Za jednu dovednost dostanou součást u celku, který ukazuje jejich zdatnost, například při indiánském tématu dostávají děti zuby nebo ptačí péra za jednotlivé zkoušky a tak i mezi sebou soutěží a snaží se dosáhnout splnění úkolů co nejdříve. Je to dobré pro soutěživého ducha a také se tím děti učí novým dovednostem. U nás na táboře máme několik těchto úkolů. Mezi tyto úkoly řadíme : 1) znalost a použítí uzlů - učíme děti základní uzly, které mohou během tábora využít při různých tvůrčích aktivitách 2) zdravovědu a její použítí - ošetřování základních zranění a zlomenin, poskytnutí první pomoci 3) umět rozdělat oheň a postavit si za pomocí celty v přírodním terénu přístřešek - základní ohně jako jsou - hranice, pyramida, pagoda, hvězdicový, krbový,... 4) rozpoznání rostlin a zvěře v naší přírodě - určování jednotlivých druhů rostiln - stromů, keřů, bylin a zvěře 5) umění orientace v mapě - topografie - za pomocí buzoly se musí zorientovat a určit směr pochodu 6) kartografie - znalost turistických značek a ukazatelů směru

2

25. sborník k táborové činnosti – POCHVALY A TRESTY

A jako poslední disciplína nebo úkol je zvládnutí stezky odvahy, při které děti jdou po označené trase v noci, pokud jsou to malé děti a bojí se dovolíme jim jít po dvou, at mají větší pocit bezpečí. I tyto úkoly jsou ohodnoceny jak třeba již zmíněnými ptačími péry, tak i body či penězy, které vylepšují umístění jednotlivých oddílů. Je to velice dobré, protože, může být oddíl, v kterém je méně zdatných hráčů třeba na hry při běhání, ale pokud si zase pomáhají a plní tyto úkoly, mohou se klidně z posledního místa dostat na první, jen proto, že úspěšně splní všechny nebo více úkolů než jiné oddíly a tím získají víc bodů. Další odměny jsou za pořádek ve stanech. Úklid stanů se kontroluje každý den a to vždy v jinou dobu. Proto děti musí být ostražité a mít stále ve stanu pořádek a vše na svém místě, tak jak má být. Ten kdo splňuje tato kritéria dostává nejvyšší známku 10, a naopak, kdo nesplňuje dostává nižší, podle míry nepořádku ve stanu. Ten kdo má ten den 10 dostává na stan sluníčko, aby se vědělo, že tam je čisto a kdo dostane nejmenší číslici, dostává prasátko. Na konci tábora se vyhodnocuje nejlepší stan a ta dvojce dostává většinou nějaký pamlsek. Ovšem ani druzí a třetí v pořádí nejsou škodní, protože dostávají také pamlsek, ač menší. Nejhorší dostává diplom, na kterém je napsáno, největší nepořádníci tábora. Na konci tábora děti dostávají diplomy, a každý za něco jiného. Je to podle jejich schopností, chování při hrách a mezi kamarády. Jsou tam různé diplomy - nejlepší kamarád, největší jedlík, největší komik, stálý úsměv,….. Tresty na táboře Většinou tresty řešíme formou strhnutí určitého počtu bodů nebo peněz, podle toho co je zrovna za téma. Ovšem někdy máme i jiné tresty - při rušení zpěvu a nezpívání při táboráku, pak dotyčný má sólo, což se málo komu líbí, nebo při necvičení na rozcvičce, druhý den předcvičuje před ostatními cviky, které mají dělat. To také děti moc nemusí, protože se asi stydí, před svými soukmenovci. Nebo při rušení u táboráku, jdou dotyční výtečníci dříve do stanu a mají dřívější večerku. Pokud některý z hráčů oddílu při hře podvádí a tím pádem zvýhodňuje svůj tým a některý z vedoucích to vidí, dá mu trestné body a ještě se dotyčný hráč musí přede všemi omluvit, za to, že podváděl a nedodržoval pravidla fair play. Na které mimochodem při hrách hodně dbáme. Trestné body jsou i za hrubé chování ke kamarádovi, jako je například rvačkas kamarádem, urážení a nadávání sprostými slovy. Ovšem tresty také udělujeme za neuposlechnutí pokynu jakéhokoliv dospělého, který je účastníkem tábora. Tak právě děti pokud mají nějaké svoje peníze za dobré skutky o ně přichází a nebo se jim snižuje celkové hodnocení oddílu. Ovšem pokud se tak stane, tak jen vyjímečně, protože děti o tom vědí, že tak mohou přijít o své získané body nebo peníze a tak si na to dávají pozor. Každý odddíl se snaží vyhrát a porazit ty ostatní v rámci fair play, úsilím a pilí. Osobně si myslím, že je dobré děti motivovat na začátku tábora, aby se snažily a dělaly co je v jejich silách pro získání různých odměn a bonusových bodů. Je pravda, že né všichni jsou do toho tak zapáleni, ale vždy za tábor má každé z dětí splňeno několik úkolů. Ovšem jsou to stále děti a proto se musí počítat i s tím, že mohou nastat komplikace. Proto zde máme tresty, které ale v našem táboře až tak nepoužíváme, protože jsme z malé vesničky, kde se většinou se lidé znají a děti, které s námi jezdí na tábory, jezdí již několik let a vědí co od nich chceme a jak se mají chovat. Je to dobré na začátku vytvořit příjemnou atmosféru a na ní zakládat další vztahy v oddíle, tím je zajištěno, že oddíl bude dobře spolupracovat.

3


Odměny a tresty na našem táboře Alžběta Cardová, 76. PS Borky Brno Každé dítě samozřejmě ví, že za dobrou věc, kterou vykoná, si zaslouží odměnu, už méně jich ale tuší, že odměna někdy může být i samotná radost z vykonání dané činnosti, tomu se snažíme děti na táboře nenásilně naučit. Nejsme tábor, kde se každý den rozdávají sladkosti, za každou nesmyslnost, u nás je důležité všechno dělat s radostí a užívat si spíše než odměnu samotný proces. Snažíme se v dnešní době ukázat dětem jednoduché radosti spojené s pobytem v přírodě, s komunikací s dalšími dětmi bez internetu, elektřiny a dalších dnes už obvyklých věcí. Samozřejmě všichni musí počítat s tím, kde je hranice jejich počínání a kde už zasahují svým chováním na území někoho jiného. I u nás na táboře musíme občas použít nějaký trest, ale je omezen pouze na nějaké dřepování, či osobní rozcvičku. Tím, že žijeme v izolované komunitě bez elektřiny, bez neomezeného množství vody a dalších věcí, které už jsou dnes pro všechny samozřejmostí, po 3 týdny, se chování dětí hodně mění. Nezáleží na tom, kdo byl před táborem ve škole oblíbený a kdo byl outsider, u nás jsou všichni na stejné startovní čáře a všichni se do všech činností snaží zapojit stejně. Hry jsou koncipovány tak, aby vždy vyzdvihly přednost jiného člena – rychlost, přesnost, logiku, schopnost zapamatovat si věci, nebo třeba „jen“ spolupracovat v týmu. V době, kdy se snaží všichni vyzdvihnout talent jedince, udělat ze svého dítěte právě to jedno dokonalé, které se neohlíží na ostatní, ale myslí jen na svoje úspěchy, se my snažíme, aby si děti uvědomily, že nejsou na světě samy, ale že potřebují ke svému životu ostatní. Ostatní, kteří jim pomohou, až se jim zrovna něco nepovede, nebo s nimi oslaví jejich úspěch. Jistě, každý by měl chtít být nejlepším, ale zároveň by si měl uvědomit, že nemusí být nejlepší jen on sám, ale může kopat za celý tým. Máme na táboře děti, které jsou z vesnice, nechodí do kroužků a sportovních klubů jako děti ve městě, ale právě na táboře může vyniknout jejich všestrannost ve sportu a dalších dovednostech. Na druhé straně se třeba může zjistit, že dítě, které je už ve svém věku skoro vrcholovým sportovcem, vyhrává soutěže a je nadějný ve své disciplíně, si nakonec nedokáže samo ani zavázat tkaničky, nebo nalít čaj. Rodiče se v dnešní době často starají o děti příliš, dělají z nich supermany, kteří mají vynikající známky ve škole, a navíc ještě září třeba ve sportu. Už si ale nevšímají toho, že jakmile se dítě ocitne z jejich dosahu, je naprosto ztracené v běžných činnostech. Dítě je zvyklé, že jakmile vstane, rodiče ho rychle oblečou (aby nezdržoval), odvezou ho na ranní trénink, pak hned do školy, ze školy ho převezou do kroužku, pak na odpolední trénink, najednou je večer a ani se nestihne vzpamatovat. Pak se není čemu divit, že se o sebe naprosto nezvládá postarat. Takových dětí máme teď na táboře bezpočet, ale tím, že za ním celý den někdo nestojí a neradí mu v úplně běžných věcech, se jeho chování za tři týdny o hodně změní. Od ostatních účastníků odkouká jak se co dělá a postaví se trošku na vlastní nohy. Zjistí, že i on sám může udělat aspoň menší úkony nebo rozhodnutí sám a nepotřebuje k tomu žádného osobního rádce. Zároveň si ale uvědomuje i vlastní zodpovědnost, musí dodržovat jistá pravidla a zjistí, co mu projít může a co už ne. V dnešní době je tenhle přístup, alespoň podle mě podceňovaný a jsem ráda, že u nás na táboře je to pořád ještě standart. Nejvíc si ale cením pokroků, které pozoruji u samotných dětí a jsem ráda, že se jim u nás na táboře líbí, a že mnoho z nich s námi jezdí celá léta jako děti, posléze jako instruktoři a pak pokračují jako vedoucí. To, že jim stojí za to, být v dnešní době 3 týdny mimo civilizaci v naší společnosti, je pro mě velkou motivací do budoucnosti.

4


POCHVALY A TRESTY Jan Cimr, 14. TSP Zeměpisná společnost „Po cestách vlasti“ Pojetí trestu a odměny na táboře se zcela logicky bude lišit podle minimálně dvou měřítek: prvním z nich je věková skupina dětí a stupeň jejich psychického vývoje. Tím druhým je pak typ tábora - něčeho jiného se snažím dosáhnout odměnou a trestem na táboře, kde se na několik týdnů sešly děti navzájem i mně zcela neznámé a opět se rozjedou a nikdy víc se neuvidíme, něco jiného je tábor, který je vyvrcholením celoroční činnosti oddílu a s dětmi očekávám ještě několik let soužití včetně nezanedbatelného vlivu na jejich výchovu a vývoj (čímž ovšem nechci popřít určitý výchovný efekt tábora byť i jednorázového). Budu ve svém textu vycházet ze zkušeností vlastních, které se týkají táborů jakožto součásti dlouhodobé oddílové činnosti a dětí v mladším školním věku, které tvoří můj oddíl. Roviny vlivu odměn a trestu, o kterých bych stručně pojednal, jsou dvě, a to velmi úzce provázané: vliv na jednotlivce odměňovaného/trestaného a na celý kolektiv, který je či není tohoto trestu/odměny svědkem. Pokud jde o dítě v mladším školním věku, nelze sice ještě počítat s vůlí k dlouhodobější systematické práci na určité věci, nicméně je záhodno takovéto tendence podporovat a vytvářet k nim podmínky. K tomu je ovšem (hmatatelná) odměna či trest prvkem poměrně nevhodným - spojení jakéhosi dlouhodobějšího úkolu či činnosti s následkem ještě příliš dobře neprobíhá a jako tímto způsobem motivující prvek daleko lépe působí obecný diskurz vedoucího při běžném, neformálním hovoru s dětmi - věci a hodnoty vyřčené "mezi řečí", popřípadě jakoby mimochodem často opakované utkví daleko lépe a pomohou utvářet hodnotový systém. O síle osobního příkladu ani nemluvím. Naproti tomu odměna či trest by měly sledovat okamžitě předcházející jednání dítěte, které si jej pak tímto jednáním dokáže velmi dobře spojit. Trest, následující okamžitě po provinění, nebo alespoň okamžitě po jeho odhalení může mít svůj efekt, za dodržení limitů, o kterých se zmíním ještě níže. I v situaci, kdy je to zcela jasné, je dobré dítěti říct, za co je trestáno (u odměn to bývá zpravidla jasné). Zabrání se tak mimo jiné tomu, aby si dítě trest vyložilo nikoliv za jinou činnost, ale za jiný aspekt trestané činnosti. Například je-li dítě trestáno za pozdní příchod k jídlu, není trestáno za to, že si ve stanu psalo deník, ale za to, že vědomě zdržovalo celý oddíl. Velkou pozornost je třeba ve stejné míře u odměn i trestů věnovat jejich kolektivnímu účinku - na táboře jsou odměna či trest chtě nechtě veřejné, celý oddíl o nich ví - u odměny to může znamenat závist ostatních dětí. Ta může být do jisté míry motivující k vyššímu výkonu, ale jeli například stále odměňováno nejschopnější dítě v oddíle, ostatní se na to brzy "vykašlou", protože oni přece odměnu nikdy nedostanou. Je tak třeba zvažovat míru motivace, kterou dítě ještě potřebuje a míru demotivace, kterou můžeme případně způsobit u ostatních. U trestu platí trochu jiná pravidla - zaprvé jde o to, že trest může do určité míry narušit průběh programu, odvést pozornost dětí, navíc navztekané potrestané dítě může začít program sabotovat, což ovšem nemůže být pro vedoucího trest neudělit - dítě by naopak vidělo, že tímto způsobem mu leccos projde. Naopak je třeba striktně a přitom vstřícně (asertivně) trvat na pokračování dítěte v programu. Navíc je dobré, aby bylo vidět, že splněním uloženého trestu je prohřešek (ve většině případů) odčiněn a spravedlnosti bylo učiněno zadost. Ani tento přístup nelze ovšem přehnat, děti jsou už v tomto věku schopny s trestem kalkulovat téměř obchodně. Tolik asi k obecným principům odměn a trestů na táboře - ke konkrétnějším tezím mi nezbývá mnoho prostoru, proto snad třeba jindy a jinde.

5


Odměny a tresty na táborech Josef Čupr, P.O.Pařez, P.S.Rájec-Jestřebí Pojem odměn a trestů na letních táborech je velmi obsáhlé téma, o němž by se jistě dalo namluvit mnoho a mnoho. Zaměřím se především na to, jak tato problematika probíhá na našich táborech. Větší část naší skupiny se zajímá o kulturu indiánů plání a z toho pramení i motivační téma většiny našich akcí, ať už jde o činnost dětského oddílu během školního roku, či průběh našich letních táborů. Z této motivace pramení i většina našich odměn a trestů. Základní formou odměn na našich táborech bývají povětšinou různé předměty, jež mají na počátku tábora jasně danou hodnotu. Tyto předměty děti získavají při hrách, dle toho, na jakém místě se umístil jejich oddíl. Každý oddíl, většinou bývají tři oddíly po deseti dětech, má svoji rodovou věc na níž si připevňují získané předměty. Příklad – Každý oddíl má rodové kopí a dle pořadí ve hře, získají-1. Pero (hodnota 3 body), 2. rolnička (hodnota 2 body). 3. stuha (hodnota 1 bod). Tyto předměty mohou navíc získat i jednotlivci, například za dobrý skutek, nebo za obdivuhodný výkon při hrách, atd. Snažíme se, aby rodová věc byla každý rok něco jiného. Odměnou může být i splněný příslib netradičního zážitku, jenž děti běžně nezažijí. Vycházím-li opět z našeho motivačního zaměření, může se jednat například o indiánskou potní chýši, jízda na koních, či vedoucími hraná indiánská legenda. Poslední se u našich dětí těší velké oblibě. Děti o takovéto akci vědí dopředu a pokud se chovají tak jak mají, odměnou je jim účast na akci, v opačném případě akce nemusí proběhnout a děti věďí, že si za to mohou sami. Abych pravdu řekl, snažíme se aby tresty u nás neprobíhaly, nebo pokud ano tak v co nejmenší formně. Víme že pokud děti zlobí, je to nejčastěji tím, že se nudí a tím pádem je to chyba vedoucích. Pokud se dítě na táboře dobře baví, cítí se tam v kamarádském prostředí a má dostatečný program od vedoucích, pak většinou nedochází k tomu, že zlobí. Občas se samozřejmně stane, že na tábor přijede nějaký ,,prudič'' s nímž si málokdo dovede poradit. V tomto případě se nám nejvíce osvědčilo vzít dané dítě na noční hlídku, pouze s vedoucím, jež má k danému dítěti nejblíž, a během hlídky si s dítětem promluvit. Díky tomu, že hlídka probíhá v noci a jsou tu pouze dva účastníci jež spolu hovoří z očí do očí, se dítě většinou uklidní a začne otevřeně mluvit o tom co jej tíží. Poté se ukáže, kde je problém a občas se člověk až diví v čem je zakopán pes. Tato rada není stoprocentní, ale nám se osvědčila většinou nejvíce.

6


Odměny a tresty na táboře Monika Hatlapatková, o.s. 7 dní Předem mé práce bych ráda uvedla, že všechny informace v mojí práci byly získány ze zkušeností a jsou to moje vlastní pocity. Odměny a tresty bývají problematikou každého tábora, protože každý vedoucí mívá jiný názor na to jak děti trestat a odměňovat. Každý trest i odměna by měla být předem zvažována, jestli je úměrná činu dítěte. Každé dítě by mělo být trestáno i odměňováno stejně. Protože jakmile je dítě více trestáno než odměňováno ztrácí motivaci k další činnosti, a na druhé straně jestliže je dítě až moc chváleno a netrestáno ze zdravého sebevědomí se stává namyšlenost a na povrch vyplave povyšování se nad ostatní děti. Každý trest i odměna by měli být úměrné zdatnosti dítěte např.. nemůžu trestat dyslektiky za to, že se jim plete levá a pravá nebo když se dítě snaží při rukodělné dílničce a i když se mi výrobek nelíbí měla by následovat pochvala za snahu. Tresty: Ze zkušeností vím, že jde trestat buď jednotlivce nebo celou skupinu. Když potrestáme jednotlivce trest musí být přímo úměrný jeho osobě. Za to při trestání skupiny musíme dát pozor, abychom této skupině neuškodili a měla stejné šance jako ostatní skupiny a naším trestem se třeba nestala do konce tábora posledním v bodování. Jsou tři tipy trestů malé prohřešky, kdy si to možná ani samo dítě neuvědomilo, které jdou trestat napomenutím nebo upozorněním na daný problém, často stačí jednohlasné „fuj“ na nástupu. Dále jsou střední prohřešky, kdy dítě udělalo něco co už je nežádoucí, aby se opakovalo, a kde už je trest přísnější a klade se důraz při vysvětlování proč to bylo špatné. Tyto prohřešky by se dali řešit omluvou trestaného, kdy on sám si musí při této omluvě uvědomit, že opravdu ta chyba nebyla taková, že by se nad tím mávlo rukou. Největším trestem za tyto chyby bývá, že dítě třeba uklízí odpadky po táboře, zatím co si druzí hrají a věnují se zábavnému programu. A na konec jsou tu prohřešky, kdy dítě provede něco, co může poškodit a narušit tábor a vedoucí to mnohdy velmi rozčílí. Na tyto prohřešky a chyby by měla řešit celá organizační skupina a vyhodnotit nejefektivnější trest. Tyto prohřešky bývají částečně chybou i vedoucích, proto by na tom měla pracovat celá skupina a vyhodnotit a rozebrat daný problém, proč jsme to nechali tak daleko zajít a proč jsme si toho nevšimly dřív. Trestem většinou bývá „sterleť“, omluva a větší důraz na rozebrání problému. Odměny: Odměny bývají tou veselejší věcí na táboře, kdy vedoucí by se měl radovat za to, že může dítě pochválit. Taktéž jsou tři tipy odměn. Malá odměna je za to že dítě v něčem vyniklo, většinou stačí výrazné „umí“ celého týmu. Střední odměna, to je to že dítě udělalo třeba něco pro druhé a nebylo o to požádáno, udělalo to z vlastní iniciativy. Zde bych volila formu pochvaly a vyzdvižení jednotlivce. A nakonec velká odměna, kdy dítě udělalo čin, který se od něj vůbec nečekal a vedoucí z toho byli nadšeni, například udělalo velký pokrok a snažilo se. Odměna za to, že bylo něčím výjimečný je pochválit dítě ze strany vedoucích, udělat dítěti radost něčímzvláštním, co se dovolí jen jemu a ostatním ne…. Největším problémem při trestání a odměňování jsou „puberťáci“, těm se nezavděčíte jen tak něčím a jsou ve složitém věku, kdy špatně snáší kritiku, tam bych velmi rozmýšlela nad formou odměn a trestů. Člověk by si měl dát opravdu pozor při výběru pochvaly a trestu pro dítě a vždy zvážit svůj výběr a jak to dítě ovlivní a kterým „směrem to dítě posune dál“.

7


Závěr: Cílem trestu není pomsta vedoucího na dítěti, ale snaha aby si dítě uvědomilo své prohřešky a odneslo si ponaučení a vysvětlení. A cílem odměny není vyzvednutí jednotlivce na úkor kolektivu, ale ukázat dítěti cíl jeho snažení a dosáhnout toho, aby si dítě uvědomilo „co je jeho parketa“ a v čem vyniká.

8


ODMĚNY A TRESTY NA LTD Martin Kabriel ,OS Buřtík Tábor je hra. Každá hra má svá pravidla, která se musí dodržovat. Snažíme se program vyplnit tak, aby na zlo nezbyl čas ani místo. Ale přesto je třeba někdy trestat, když se nejedná o zlo. Krásně se chválí, těžce se trestá. Trest je však méně účinný než odměna. Lepší je prevence, tedy předcházet prohřeškům ujasněním pravidel. Při porušení pravidel je ovšem nutné potrestat, ale vždy přiměřeně. Odměny Jednou z největší viditelnou odměnou je pochvala na nástupu před nastoupeným táborem, ale také pochvala mezi čtyřma očima bývá mnohdy povzbudivá a užitečná. Za vítězství v různých hrách a soutěžích můžeme děti odměnit sladkostmi, jako jsou lízátka, žvýkačky, oplatky a jiné, ale i věcnými cenami jako jsou pastelky, fixy, samolepky, drobné hračky a v neposlední řadě nesmíme zapomenout na diplomy . Tresty Tresty by měly být přiměřené prohřeškům , které dítě udělalo. Nikdy za žádných okolností se nám nesmí stát, že bychom někoho uhodili, byť dlaní přes tvář nebo vůbec po hlavě, nebo použili jen naznačené kopnutí. To je odstrašující hrubost. Takové jednání nepatří na tábor, ani nikam jinam. Menší přestupky řeší lokální trest či napomenutí. Většinou jsou to nedostatky v osobní hygieně, nepořádek v osobních věcech, opakované zpoždění u nástupu, nevhodné řeči či chování u stolu, mluvení v době kdy se má mlčet. Závažnější tresty jako jsou nekázeň u vody při koupání , hlučení po večerce, nerespektování vedoucích, sprostá mluva zde můžeme potrestat různými úkoly např. oběhnout tábor , udělat 30 dřepů, zazpívat při nástupu či jiné . Někdy jako trest stačí i přísnější napomenutí . Velké přestupky hrubost k druhým, šikana nebo pokus o ní, pití alkoholu či kouření cigaret, krádež věcných cen, či jiných věcí…. Za takové přestupky může být dítě posláno domů. Je lepší poslat jedno dítě domů, než aby nám kazilo celý tábor. Uvědomujme si, že trestáme konkrétní čin, nezatracujme celou osobu. Rána prutem bolí, ale rána slovy zraňuje mnohem hlouběji . Nezaměňujme dítě a dospělé. Dítě není malý dospělý. Je křehké a citlivé. Někdy je potřeba hodně zdůraznit hlas a někdy i zakřičet, ale nesetrvávejme v hněvu dlouho. Slovy nikoho nezraňujme, to bolí víc než rána a mnohdy se dlouho hojí.

9


10


Odměny a tresty na táboře Kovář Vít, pionýrský oddíl Asterion Blansko S tábořením a pobyty v přírodě mám zkušenosti už od pěti let, kdy jsem jezdil ještě se svojí matkou, která tehdy zajišťovala kuchyni a vaření. Samostatně jsem začal od šesti a trestání za různé drobné přečiny proti táborovému řádu mě provázelo až do doby, kdy jsem již jako pubescentní dorostenec byl věkově nevyhovující pro zařazení do standardního oddílu a po absolvování několika putovních táborů jsem se na pár let odmlčel. Trestání v nejrůznějších podobách jsem si užil až dost, ale nemůžu říct, že by mě to kdy odradilo od dalšího pobytu. Vždy jsem věděl za co to bylo a hlavně ta nejdůležitější část na kterou bych kladl hlavní důraz je, trestat bezprostředně po činu. Tělesné tresty jsou samozřejmě nevyhovující, jednak se vystavujete trestnímu stíhání a za druhé se míjejí účinkem. Můj otec mne nikdy, až na vyjímky, nebil, ale o to, o co jsem byl ochuzen tělesně, více než stoprocentně nahradil duševně, v podobě nekonečných proslovů a hloubajících a nervy drásajících otázek, na které jsem buďto odpověď neznal a nebo na ni jednoduše nechtěl odpovědět. Dodnes si někdy říkám, že kdybych dostal pár facek, během vteřiny bych si fyzickou bolestí ušetřil až hodinu mravní přednášky. Na táborech tomu bylo jinak. Povětšinou se trestalo cvičením, nebo opakujícími se nočními hlídkami, to kvůli nedodržení večerky nebo nočního klidu. Přes den to byly hlavně pomocné práce kolem kuchyně, dřevníku, ohniště, latrin a podobně a to v podobě chystání na snídaně, řezání a štípání dřeva, úklid tábořiště, chystání ohniště a v neposlední řadě moje oblíbená disciplína, kterou jsem hojně provozoval se svým stanovým druhem ve zbrani za naše nejrůznější kanadské žertíky oddílovým vedoucím, kopání latrin. Myslím si, že právě vhodnou kombinací metody mého otce a táborovými pracemi se dá docílit výborného výchovného efektu za předpokladu, že nebudeme tyto moudré rady a pracovní příležitosti poskytovat za trest, ale takzvaně za odměnu. Pro zjednodušení udělování těchto „odměn“ lze použít „kolotoč“ kde budou jednotlivá výchovná opatření opticky znázorněna a vybraný jedinec, z řad provinilců, si spravedlivě vytočí svoji daň. Ještě bych chtěl zdůraznit, že nikdy by tyto „odměny neměly být pro děti ponižující a zesměšňující, mohou však náležitě potrápit jejich ego. Odměňování je, ve své podstatě, mnohem jednoduší. Dětem někdy stačí opravdu málo a taková drobná výhoda, kterou získají oproti svým soukmenovcům někdy nahradí i nový nerezový ešus. Obecně bych byl pro variantu, kdy vedoucí mají na starosti tabulku se jmény dětí, kde zapisují body za příkladné plnění povinností nebo jíné eticky korektní chování a odečítají je za drobné prohřešky, které není nutné „odměňovat“, podobně jak jsem již uvedl. Mohou pro to používat například značky sluníčka a vykřičníku a k uděleným značkám dopsat kdy a za co je děti dostali. A protože se máme k sobě chovat fér, zavedl bych tuto tabulku i pro vedoucí, kterou by ovšem spravovali děti. Na konci tábora by se pak vyhodnotili ti nejlepší z nich a z pracně uškudlených finančních rezerv by se udělovali věcné ceny v podobě nového tábornického vybavení, diplomů, apod. Můžete mít proti těmto metodám výhrady, ale mě jako oddílovému vedoucímu se osvědčili a párkrát se mi stalo, když jsem po čase potkal rodiče dětí z táborového oddílu, že se mě ptali jakou že jsem to na těch jejich dětech uplatňoval výchovnou metodu, protože, slovy jedné maminky: „byl jak vyměněný, doma mi se vším pomáhal a neodmlouval“, na to jsem jim odpověděl, že jsem s nimi jednal vždy fér, narovinu, a jako rovný s rovným a že jsem hned odzačátku nastavil mantinely které jsem důsledně dodržoval. A to se mi vyplatilo. Autor se narodil v roce 1983 a pracuje jako elektromechanik má dvě děti ve věku šesti a tří let a jako táborový oddílový vedoucí působí v pionýrském oddílu Asterion Blansko

11


Práce na téma odměny a tresty na táboře Krejčíř Karel, OS Buřtík Letnímu dětskému táboru je nutné dát určitý řád, aby vše fungovalo tak jak má a proto je důležité mít zvládnutou i problematiku odměn a případných trestů. V případě, že jsou děti plně vytíženy a zaujaty programem, je menší pravděpodobnost vzniku konfliktů a situací, které je třeba kázeňsky řešit. Ohledně odměn záleží na důvodu odměňování, jestli se jedná o odměnu v rámci vyhrané oddílové hry, v rámci celo táborové hry, nebo jestli se jedná o odměnění nějakého významného činu, jako například pomoc v rámci chodu tábora, nebo nezištná pomoc kamarádovi v nouzi. Způsob odměn může být různý, od pochvaly, buďto v rámci oddílu, nebo celého tábora na nástupu, sladkostí, až po jisté motivační výhody oproti ostatním táborníkům, jako například obsluha vedoucím v jídelně... Odměny v podobě slovní pochvaly je vhodné používat u každé možné příležitosti, děti motivuje k další práci a podporuje jejich sebevědomí. Bohužel ne vždy je možné jenom chválit a občas nastanou i situace, kdy je potřeba přistoupit k méně populárním krokům, jako je trestání. Je potřeba vždy řádně zvážit prohřešek trestaného a trest musí být k tomuto prohřešku adekvátní. Samotný trest by nikdy neměl mít podobu fyzického trestání, jako jsou například pohlavky. V případě málo závažných prohřešků je možné použít například trest v podobě slovního pokárání, ovšem i v tomto případě je potřeba uvážit způsob pokárání, protože není vhodné ranit dětské city, nebo se dotknout daného hříšníka tak, aby byl zesměšněn a zostuzen před celým oddílem, případně celým táborem. Lehčí přestupky je možné také řešit známým způsobem a to několika dřepy, případně kliky. Jeden z dalších osvědčených způsobů je povinnost zazpívání, případně zahrání nějaké scénky na nástupu. Závažnější prohřešky je možné trestat například povinností pomoci v kuchyni u nenáročných úkolů, jako například loupání brambor a nemožnost účastnit se oddílového programu. Nejzávažnější trest v podobě odjezdu dítěte z tábora domů předčasně je možné využít snad jen opravdu v krajních případech, například u nenapravitelných táborníků, páchajících stejné, vážné, prohřešky pořád dokola a u táborníků, kteří porušili táborový řád prohřešky nejvážnějšími jako je krádež, ničení majetku cizího a vybavení tábora, nebo požívání alkoholu, kouření a užívání drog. Tábor má být ale hra a proto se snažme vymyslet takové hry a takový program, který děti zabaví a zaujme natolik, že nebudou mít čas a chuť páchat špatné činy a nebude potřeba je ani trestat, jenom chválit.

12


ODMĚNY A TRESTY Simona Langerová, PTO Nibowaka Mé jméno je Simona Langerová a jsem studentkou pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Konkrétně studuji druhým rokem obor sociální pedagogika a volný čas. Již 10 let navštěvuji oddíl Nibowaka z toho 5 let zde vykonávám funkci instruktora a následně vedoucího oddílu. Každoročně pořádáme pro děti tábory i celoroční tábornickou činnost. Mimo oddíl Nibowaka aktivně spolupracuji i jako vedoucí u Občanského sdružení Modrý lev o.s., které organizuje tábory pro děti. V této eseji bych ráda napsala vlastní názor na odměny a tresty. Jak na táborech, tak v celoročním životě dětí v oddíle i mimo něj. Nejprve by ale bylo dobré říct si, co vlastně znamená trest a co odměna. Odměna je spolu s trestem nejstarším výchovným prostředkem. Používají ji naši rodiče, pedagogové ve škole i vychovatelé ve volnočasových organizacích. Pod pojmem trest si představím v první řadě sankci za něco, co člověk udělá špatně nebo ne na dostatečné úrovni. Ale jaký trest může byt? Základní rozdělení je určitě fyzicky nebo psychicky, spravedlivý nebo nespravedlivý. Při trestání je vždy potřeba rozhodnout jakým způsobem a jak moc dítě potrestat. Tresty se snažíme dítě vychovat, ale bez odměny to nejde. Odměna je tedy naopak pochvala za dobře odvedenou práci, za dobrý skutek. Opět může mít mnoho podob - slovní pochvala, pohlazení, sladkost atd. Odměna je v životě dítěte zcela jistě mnohem důležitější než trest. Má na něj kladné účinky a působí i jako jakýsi náboj k provedení stejného činu ještě jednou v naději že odměnu dostane ještě jednou. At' už je materiálního nebo citového charakteru. Rodiče své děti nejčastěji trestají za špatné známky, které přinese jejich ratolest ze školy. Mnoho rodičů si myslí, že v případě že dítě donese ze školy špatnou známku nebo něco provede, nejlépe jej potrestají tím, že mu zakáží chodit do kroužku, ven s kamarády. Dle mého názoru ale tato forma trestu není pro dítě zcela vhodná. Dítě možná potrestáte tím, že mu zakážete chodit do jeho milovaného fotbalu nebo její oblíbené gymnastiky, ale určitě se dá vymyslet i mnoho jiných forem trestu, kde by dítě nevypadlo ze své sociální skupiny, jako například zákaz počítače, televize, zabavit telefon, nedostat kapesné nebo si svůj "přestupek" doma odpracovat domácími pracemi navíc. A v okamžik kdy uvidíme, že se dítě opravdu snaží svou špatnou známku odčinit, povolit mu vše jako tomu bylo dřív a říct mu, že pokud se nezlepší, může se vše znovu opakovat. V udělování odměn by ale rodiče měli být opatrnější. Pokud dítě naučíme, že za každou dobrou známku dostanou nějakou odměnu, může se nám to brzy vymstít. Na táboře platí obdobný způsob. Zde ale musíme upravit parametry pro rozdělování odměn a trestů. V odměnách nesmíme být tak benevolentní jako jsou rodiče doma a v trestech zase tak přísní jako jsou učitelé ve škole při rozdávání poznámek. Na táboře jde ale krásně docílit toho, že pokud některé dítě udělá něco špatně, dostane trest, ostatní se bojí, že by podobný trest mohli dostat i oni a tak raději nic nevyvádí. Platí to zejména ve fyzicky náročných trestech (řezání dřeva) nebo služba v kuchyni navíc, které se děti vždy chtějí za každou cenu vyhnout. V případě odměny musíme být zase opatrní, za co odměnu dáváme. Znám krásnou ukázku toho, že pokud jedno dítě pochválíme za vzornou službu v kuchyni a dáme mu na nástupu před všemi dětmi čokoládu, následující den se do kuchyně hlásí nadpoloviční většina dětí a pokud i je na nástupu nepochválíte, osočí vás, že on v kuchyni také byly a také pracovaly. Na táboře se tedy dle mého dá dítě nejlépe ohodnotit například body do celotáborové hry jednotlivců (pokud tábor disponuje touto metodou).

13


Odměny a tresty na táboře Vítězslav Ondráček, 10. PTO Severka Brno Na tábory jezdím jako instruktor a později vedoucí 5 let. Za tu dobu jsme měli několik různých celotáborových her, z nichž některé jako celek zahrnovaly základní odměnu a trest povýšení a degradace. Například v roce 2007 to byl M*A*S*H, kde byly děti za vojenské lékaře. Součástí programu tedy byly vojenské hodnosti, kde všechny děti začínaly na vojínovi. Jako odměnu za dobrý výkon ve hře nebo jinou zásluhu byly povýšeny na vyšší hodnost. Zároveň to byla forma trestu (vzácně) - degradace. Součástí každého tábora je také Řád trestů a Řád odměn. Zde jsou vyjmenovány postupně tresty a odměny od nejméně výrazné po nejvážnější. Mezi tresty patří například napomenutí nebo nucené práce. Odměny pak byly například vynechání rozcvičky nebo oběd u důstojnického stolu. Tyto tresty a odměny jsou zapracovány do motivované hry a podle toho v Řádu trestů a Řádu odměn pojmenovány. Další tresty, které je potřeba řešit hned a ne čekat na příležitost práce nebo nástup k udělení degradace, jako jsou vulgarity nebo násilí, jsou u nás vyřešeny formou okamžitých tělesných cvičení (dřepy, kliky). Rušení nočního klidu bývá řešeno běháním. K fyzickým trestům, jako jsou pohlavky, se dostávame jen velmi zřídka ve vypjatých situacích. K odměnám se dostáváme méně než k trestům, což je možná škoda. Většinou to bývá pochvala nebo povýšení. Na konci tábora pak bývá jako odměna týmům udělena bedna sladkostí, kterou si vybírají podle pořadí v celotáborové hře.

14


Písemná práce na téma Odměny a tresty na táboře Lubomír Paar, PS Březina Na začátků tábora děti seznámíme s táborovou hrou a s táborovým řádem. Kde se děti dozvědí co je čeká a i jak se mají chovat. S tím souvisí i tresty na táboře. Vysvětlíme co nesmějí dělat a jaký trest za to dostanou. Na našem táboře se nejvíce trestá za sprostá slova a za drzost k vedoucím. Dáváme jim fyzické tresty jako jsou dřepy a kliky. Tyto tresty nejčastěji dostávají chlapci. Za další přečiny proti kázni dostávají děti služby v kuchyni a chlapci chodí na dřevo. Jeden rok jsme měli i kolo hříchů kde si každý hříšník za svůj přečin trest určil sám. Úkoly si děti vymysleli na začátku sami a tak si každý rozmyslel zazlobit. Míváme většinou děti se kterými pracujeme celoročně, nebo s námi pravidelně jezdí na tábory tudíž tresty jsou převážně jen za ty sprosté slova. Při vysvětlování o jakou táborovou hru jde motivujeme děti k tomu, aby sbírali co nejvíce bodů pro jejich družstvo a pro vlastní potřebu. Podle toho o jakou táborovou hru se jedná. Například hra „Cesta na ostrov pokladů“ kde děti dostávali body, které si mohli vyměnit za zlaťáky nebo schovat a za určitý počet bodů byli povyšováni do jednotlivých hodností. Za zlaťáky si mohli koupit pro skupinu kousky mapy k pokladu. Záleželo už na každém jednotlivci jak se zachová zda se nechá povýšit, nebo pomůže skupině. Za další dovednosti v táboře dostávali řády, aby i ti méně fyzicky zdatní měli nějakou motivaci a zapojovali se aktivně do chodu tábora. Na konci tábora pak každý účastník vždy dostává památeční placku účastnický list, balíček se sladkostmi a nějakou drobnost jako upomínku na tábor. Také rozdáváme diplomy. Po několikaletých zkušenostech jsme se shodli na tom, že každému dáváme zhruba stejný počet diplomů za to v čem jednotlivec vynikal.

rozdávání diplomů a památečních placek

nezapomnělo se i poděkovat hlavnímu vedoucímu za vedení tábora

15


ODMĚNY A TRESTY NA TÁBOŘE Filip Radocha, os Buřtík Odměny a tresty na táboře jsou důležitým nástrojem na to, aby byl zajištěn celý chod tábora dle našich představ. Samozřejmě, že plnění úkolů by mělo být odměněno a nekázeň trestána. Je však nezbytné nastavit správnou „laťku“, abychom neodměňovali nebo netrestali za maličkosti. Odměny bych rozdělil do dvou kategorií. 1. Oddílová odměna – uděluje oddílový vedoucí v rámci oddílové činnosti 2. Táborová odměna – uděluje oddílový nebo táborový vedoucí za významnější skutky, které si žádají odměnu při táborovém nástupu Formu odměny by si měl určit vedoucí, který chce ocenit dané dítě. Zda se bude jednat o odměnu věcného charakteru (nějaký dárek) nebo ocenění formou diplomu nebo jinou formou (u nás na táboře byl i systém kartiček „prodloužený polední klid“ či „posunutá večerka“) Tresty U trestání dle mého názoru platí více jak kde jinde správně zvolený trest, tak aby přinesl kýžený výsledek, tady potrestat hříšníka a současně jej odradit od znovu spáchání přestupku či nevhodného chování. Drobné přestupky řeší vedoucí sám v rámci oddílu. V případě, že se jedná o hrubý přestupek, takového rozsahu, který dle pokynů umožňuje vyloučení dítěte z tábora (alkohol, drogy, trvalé kázeňské problémy), je rozhodně na místě dítě potrestat případně přistoupit k předčasnému odjezdu z tábora na náklady rodičů. Tresty za drobné kázeňské přestupky formou 10 dřepů či 10 kliků jsou snad nejosvědčenějším používaným nástrojem trestání. V případě, že je prohřešek závažnější například posmívání se ostatním dětem či poškození věcí, trestání či případnou náhradu je dobré vždy řešit v širším kruhu vedoucích, kde se dohodne způsob potrestání či případné náhrady vzniklé škody.

16


ODMĚNY A TRESTY NA TÁBOŘE Jitka Šajtarová, Bošovice, Kulturní a vlastivědná společnost Podvalák Bošovice Jako dítě jsem jezdila na tábory hned od 1.třídy. Od roku 1992 jezdím jako vedoucí. Za ty roky jsme vyzkoušeli několik druhů bodování a hodnocení. Teď už nějaký rok jsme u jednoho. Prvním bodováním je bodování oddílů za jejich umístění v táborových soutěžích oddíl proti oddílu. Druhým odměňováním je odměňování oddílů za jejich další aktivity jako je splnění všech úkolů služby, udržení noční hlídky, psaní kroniky…. Třetím odměňováním může být, ale nemusí být uděleno každý den, odměňování za dobrý skutek, za pomoc…. Přičemž i body, které dostane jednotlivec se připisují do hodnocení celého oddílu. Většinou ještě souběžně s hrami, které oddíly hrají proti sobě, děti plní další úkoly, které nejsou povinné, ale také za ně dostávají penízky pro sebe, které se samozřejmě připočítávají k hodnocení celého oddílu. Do takových úkolů zařazujeme zdravovědu, orientaci v přírodě, poznávání stromů, rostlin, topografické značky……Většinou 2-3 dny trvá, než ty nejstarší děti pochopí, že těmito body mohou svému oddílu hodně pomoci a vždy v každém volném čase (po jídle, v poledním klidu, po hře….) začnou učit i ty nejmenší děti věcem které neumí a nikdy neviděly. Aby tábor klapal jak má, jsou „tresty“ nezbytné. Trest se udílí konkrétnímu jednotlivci za konkrétní věc. U nás se zase osvědčilo ubírání pracně vydělaných peněz toho dotyčného provinilce. Pokud provinilec nemá svoje naspořené penízky, musí za něho zaplatit oddíl. Dětem v oddíle se to samozřejmě nelíbí a začne domlouvání, napomínání a hlavně hlídání chování dotyčného. Proti převaze nic nenadělá a musí ustoupit. Minulý rok jsme si zahráli na mafiány. Naší měnou byly dolary a ocenění vypadalo takto:

OCENĚNÍ ODDÍLŮ: 4. místo ve hrách ………………………………..…..20 $ 3. místo ve hrách…………………………………….50 $ 2. místo ve hrách…………………………………….90 $ 1. místo ve hrách…………………………………...130 $ splnění každého bodu z povinností služby …………………… ...5 $ za noční hlídku (pokud hlídala bez mezer)…………………… 10 $ napsání kroniky…………………………………………………10 $ doplnění kroniky o obrázek…………………………………… 5 $ za 10 nejrychlejších nástupů …………………………………… 5 $ za dobrý skutek………………………………………………….. 5 $

POKUTY: za každé sprosté slovo……………………………………….….....5 $ za praní se s kamarády………………………………………….....5 $ za opakované neuposlechnutí některého z vedoucích…………….3 $ za nemyté ruce k jídlu……………………………………………..1 $ za nemyté zuby…………………………………………………….1 $ za podvod při hře a nečestné jednání………………………………5 $

17


ODMĚNY A TRESTY NA TÁBOŘE Petra Smrčková, 7. PS Borač Na tábor jezdím od svých deseti let, což už je docela dlouhá doba, ale myslím, že způsob odměňování a trestání se za tu dobu nijak zvlášť nezměnil. Řekla bych, že je to na všech táborech zhruba stejné. Co se týče trestání, tak to vždy závisí na konkrétním případě a závažnosti toho, co to dítě udělalo. Všeobecně je to tak, že za sprosté slovo dítě musí udělat 10 dřepů. Pokud je to slovo silnějšího kalibru, tak se počet dřepů úměrně zvyšuje. V případě nějakého opravdu velkého prohřešku přichází služba u kuchyně, zakopávání latrín nebo jiná “oblíbená“ činnost. V nejkrajnějším případě přichází na řadu vyloučení z tábora, ale to jsem zatím nezažila. Pouze jednou jsme nechali jednoho hocha sbalit všechny věci a odvedli jsme ho na nádraží, tam ho nechali chvíli vydusit a vrátili se zpět do tábora. Opravdu to fungovalo. V případě odměn už to tak jasně dané není. Prostě když někdo udělá něco dobře, dostane slovní pochvalu od svého vedoucího. Za úspěch ve hře obdrží diplom. V případě obzvlášť příkladného chování dostane veřejnou pochvalu před celým táborem (nebudeme si ale nic nalhávat o tom, že tohle se stává jen velmi zřídka). Trestání i chválení je velmi důležité. Pochvala děti motivuje k dalším výkonům. Nejsem ale moc velkým zastáncem toho, aby se nějak zvlášť chválilo chování, které by mělo být samozřejmé. Není to moc výchovné. Chválit by se mělo opravdu jen chování, které je jakousi nadstavbou nad tím, co by mělo být samozřejmé. Dost často se také chválí formou sladkostí, což určitě není špatné řešení, protože děti to ocení asi více než slovní pochvalu, ale je potřeba se zamyslet nad tím, jestli je množství sladkostí odpovídající a také jestli je tato pochvala vyvážena dostatečným pohybem, abychom nepřispívali ke stále se zvyšující obezitě českých dětí. Tresty i odměny by měly být vyvážené. Mělo by se dbát na to, aby žádné dítě nebylo například pouze trestáno. I zlobivé děti občas udělají něco, za co si zaslouží pochvalu. Je potom na vedoucích, aby si toho všimli a dítě pochválili. Odměny i tresty jsou mnohem důležitější, než si většina z nás myslí.

18


ODMĚNY A TRESTY NA TÁBOŘE Luboš Strážnick, PS Jedovnice, PO Asterion Blansko Na našem táboře rozeznáváme pouze pojem odměna... prostě odměna za: … Samozřejmě v principu je to myšleno stejně jako odměna a trest. Vždy se snažíme aby těch špatných odměn bylo co nejméně, né vždy to jde, však to znáte. Co se týče trestů, tak tady vždy volíme dle dané situace a to z rozvahou na fyzickou a i psychickou zdatnost dítěte, dále pak věk, je-li to kluk či holka,.. je dobré znát třeba i rodinou situaci apod. Nikdy ale trest nepřesáhne nad možnsti jeho schopností. Tedy vždy z rozumem. Je dobré (aspo%n tedy myslím) aby vedoucí který dítě nějakým způsob přistihne v dané situaci nebo při úkonu sám pak vznesl rozhodnutí a také je nejlepší toto provést (smaozřejmě po dohodě s HV) mezi čtyřma očima. Pokud to ale je vážné porušení třeba táborového řádu, není špatné se oklikou zmínit na nástupu a zdůraznit jeho vážnost a co lépe, pokud to situace dovolí, svolat mimořádný nástup, kde pozornost lez vyžadovat maximální a v tomto případě nechat mluvit hlavase. No a tak... Osobnost hlavase by měla představovat největší autoritu tábora a jeho slovo by mělo být svaté. Pokud se toto zadaří je vyhráno. A odměny.. to je možná ještě horší než dávat trest. Vždy je to těžké rozhodnutí za co a čím doměnit aby ostatní nebyl ukřivděni. Nic méně. Dá se to různě obkecávat a tím pádem je to na vás. Většina odměn je u nás formou bodů, které se na konci dne sčítají a dál přičítají do CETEHu. Je to asi nejjednoduší způsob. Samozřejmě s vyhlášením výsledků na nástupu. Pak máme třeba pouhé pochvaly a to také na nástupu. Používáme to hlavně pro ocenění dětí, které zasejc „až tak moc nevynikají“ A NEJEN DĚTÍ :). Sladkosti a podobné drobnosti, rozdáváme dětem jako odměnu pouze při slavnostnějších chvílích (na slavnostních ohních za scénky a různé výstupy a hry – je to pro nás odpočinek od bodů) no a na konci tábora, samosebou pytel všeho možného pro oddíly za CETEH. Těm nejlepším něco navíc. Dáváme také diplomy a upomínkové předměty camrátka, tábor. zpěvník atd.).

Toto jsem našel na jednom webu.. „Tresty a odměny jsou pouhou náhražkou tam, kde selháváme ve vytvoření podmínek pro fungování vnitřní motivace“

19


Odměny a tresty na táboře Mgr. Jitka Švástová, o.s. 7 dní Odměna a trest jsou jednou z výchovných metod, jak u dětí docílit nějakého výkonu. Používány jsou jako motivace při hrách a soutěžích, protože vnitřní motivace u dětí není mnohdy vyvinuta, potřebují a chtějí být děti motivovány zvnějšku. Mnohým soutěživým dětem ale dobrý pocit z vítězství vynahradí veškeré odměny a diplomy, je pro ně například důležité, že jsou jmenovány na slavnostním večerním nástupu, že najednou přestávají být anonymními v řadě ostatních, ale jsou něčím výjimečné. Takto smýšlejí často děti, které jsou doma buď velmi chválené a dělají vše pro to, aby se rodičům zavděčily a dosáhly kýžené pochvaly na které jsou jejich dobré pocity téměř závislé a nebo také děti, které jsou doma rodiči často kárány a kritizovány, že jsou nešikové a neschopní. Tyto rodiči podceňované děti jsou pak o to šťastnější a prahnou po jakékoliv formě pozornosti a v mnohých případech tedy i po pozornosti tzv. negativní, tedy v případě veřejného potrestání před celým táborem. Tyto děti se cítí být nad věcí, jako Kingové a rády se předvádějí jako šašci, aby své „kamarády“ pobavily a zavděčily se jim. Odměny a tresty je proto z tohoto hlediska brát velmi vážně a s rozvahou je používat. Aby nedoházelo k nadměrnému odměňování dětí a to za každý sebenepatrnější náznak aktivity-došlo by brzy na přesycení a čokoládou přecpané děti ověnčené věcnými dary by pak už ani tyto odměny dále nemotivovaly a naopak škodí rovněž nadměrná kritika a časté trestání. Na našich táborech se často užívá odměňovacích metod dlouhodobých, kdy odměny a tresty jsou přizpůsobeny aktuálnímu tématu celotáborové hry. Například hodnosti při hře o námořnících nebo agentech FBI a různá odpovídající platidla např. na divokém západě, kdy si děti většinou dvakrát za tábor samy vyberou a nakoupí zboží u kupce, který k nim do ležení přijede. Čím více se blíží den, kdy má kupec dorazit, tím více jsou někteří jedinci vybuzeni k lepším výkonům při soutěžích, aby dosáhly daného obnosu na vysněné odměny. Pěknou záležitostí je také to, že si děti rády vyrábějí na své vydělané hrací penízky kožené pytlíčky. Tresty na našich táborech jsou často udělovány za nedodržování hygieny a úklidu na ubikacích. Kromě bodového ohodnocení v rozmezí bodů od 0-10, jsou to za počet bodu 0vyvěšení prasátek na dveře chajd. Naopak za obdržení desíti bodů dostávají děti tzv. čisťouše v jednom případě to byla plyšová chobotnice Blanka, kterou pořádkumilovné děti jako překvapení našly večer či v noci, podle toho, kdy se fakticky uložily ke spánku, nejčastěji v hloubi svého spacího pytle, či jinde v chatce. Čisťouš i prasátka jsou putovní záležitost, takže kdykoliv se může v úklidu někdo polepšit či zhoršit a podle čehož pak obdrží daného maskota vyjadřujícího charakter jejich způsobu života na táboře. Krásnou vizitkou vzorně vysmýčené chajdy byla u nás také bílá rukavička-gumová bílá rukavička naplněná sádrou a připevněná na dřevěné destičce. Důležitým trestem je také vyplachování dutiny ústní roztokem námi zvaným Sterleď, což je na táborech pojem. Děti se na Sterleď velmi těší, především tehdy, když ji nemusejí samy kloktat a rády se na nástupech baví tím, jak barevnou, hořko-kyselo-slanou tekutinu barvící zuby, jazyk i ústa kloktají jejich kamarádi, případně také uznalí vedoucí vyznávající na táboře rovnost všech. Pozor ovšem na případy, kdy menší děti neumějí kloktat a Sterleď pijí. Mohlo by dojít k vyvolání zvracení a následné řetězové reakci ostatních přihlížejících. Na tuto praktiku si také mohou stěžovat citliví rodiče svých přecitlivělých dítek, které neumějí uznat svou chybu a tudíž i jim udělený spravedlivý trest, zbaběle rodičům volají mobilními telefony a stěžují si...toť myslím vše k tomuto tématu, ke kterému by se dalo napsat ještě mnohé další.

20


ODMĚNY A TRESTY NA TÁBOŘE Edita Tichá, PODVALÁK – Kulturní a vlastivědná společnost Bošovice V roce 1992 jsem dostala příležitost se účastnit jako praktikant letního tábora ve Vřesovicích u Kyjova. Od té doby se nepřetržitě této akce zúčastňuji, i když už v jiných vedoucích funkcích. Měla jsem příležitost stát se již několikrát programovou vedoucí a také si vyzkoušet vést děti jako vedoucí oddílu. Děti se k nám na tábor hlásí převážně z Bošovic a okolí. Jsou to děti, které se navzájem znají, protože navštěvují stejnou Základní školu. Vedoucí i celé osazenstvo tábora je většinou taktéž z Bošovic.Obec Bošovice se nachází v Jihomoravském kraji asi 25 km od Brna a je nejjižnější vesnicí okresu Vyškov. Na táboře jsou využívány především pochvaly a odměny. Pouze v nezbytných případech se přistupuje k trestům. Jak jsem již zmínila, děti se při příjezdu na tábor znají, proto nemají potřebu se v novém prostředí viditelně prosazovat. Za mnoho let praxe v tomto oboru jsem se u dětí nesetkala s kázeňskými přestupky tipu – krádež, šikana, alkohol, kouření či útěk. Převážně se jedná jen o menší přestupky mezi něž např. řadím - nepořádek v osobních věcech, hlučení po večerce, nespolehlivost při službě, sprostá mluva. Tábor je hra a každá hra má své pravidla, která se musí dodržovat. My předcházíme prohřeškům tak, že si hned na začátku tábora s dětmi ujasníme pravidla. Nastaveny jsou asi výborně, protože zatím jsme neměli žádný vážnější úraz ani výchovný problém. Systém trestů provádíme tak, že dotyčného nejprve samostatně informujeme o tom, co provedl a proč mu ukládáme trest. Trestané dítě se má možnost k tomuto prohřešku vyjádřit a vysvětlit, proč tak konalo.Většinou stačí, když napraví či spraví co spáchalo. Pokud tento trest nejde praktikovat, jsou mu ztrženy body v individuálním bodování celotáborové hry. Naopak systém odměn máme nastavený tak, že pochvalu provádíme na nástupu tábora a nebo oceníme dítě bodováním v celotáborové hře. Rozhodně se na našich táborech nepraktikují fyzické tresty. Vedoucí i praktikanti se celoročně na tábor připravují a těší. Usilujeme společně o to, aby se dětem na táboře líbilo, aby byly spokojené a respektovaly vedoucího nikoliv jako náhradní autoritu delegovanou jeho funkcí, ale jako staršího kamaráda. Pokud se nám výše popsané podaří, tak při odjezdu dětí z tábora domů, uvidíme v jejich očích slzy. A právě ty osobně považuji za nejlepší vizitku práce vedoucích……..

21


Odměny a tresty na táboře Roman Vilímek, TEMPLÁK občanské sdružení Když začínáme přemýšlet o odměnách a trestech, většinou nás napadá krabice bonbónů či nějaký ten pohlavek od rodičů. Ano i toto jsou odměny a tresty, i tyto mají svůj účinek a význam. Jak je to ale s odměnami a tresty na táborech? Proč a jak je používat? Jaké výsledky očekávat a čeho se vyvarovat? Odpovězme si alespoň krátce na tyto otázky. Funkce odměny a trestu Funkcí odměny je zpevňování žádoucího chování, jednání a návyků ve výchově. Je třeba si uvědomit, že odměna je nejúčinnější, je-li použita okamžitě po daném pozitivním jednání dítěte. Příslib odměny před výkonem je třeba chápat jako motivaci a nikoli primárně jako odměnu. Pokud však tato přislíbená odměna není splněna, je její účinek naopak demotivací. Funkce trestu jsou v podstatě tři základní: 1) napravit škodu, 2) zabránit aby se nesprávné chování opakovalo a 3) zbavit viníka pocitu viny. I u trestu samozřejmě platí, že nejúčinnější je, je-li udělen ihned po negativním chování. U trestu je ale nutná další podmínka – viník si musí být své viny vědom. Potřebu trestat tedy musíme vždy dítěti řádně vysvětlit. Jen tak je následný trest vnímán dítětem jako akt spravedlnosti a nikoli jako zlovůle vedoucího. Úměrnost odměny a trestu Každé dítě má vybudovaný jiný žebříček hodnot a jinak tedy vnímá i odměnu a trest. Vždy však musí být odměna i trest úměrná danému skutku dítěte. Abychom zabránili pocitům nespravedlnosti je potřeba:  Mít předem vytvořena pravidla odměn a trestů (zakotvení v táborovém řádu)  Vyloučit z rozhodování emoce (zejména u trestů)  Odměnu a trest neodkládat (nejúčinnější je ihned po skutku)  U trestaného nevyvoláváme pocit viny a nesnižujeme trestem důstojnost dítěte  Jasně a srozumitelně zdůvodníme odměnu či trest  Netrestáme prací – jen je-li to odstraňování způsobené škody Odměna Je potřeba uplatňovat plnou škálu odměn, od úsměvu vedoucího, přes pochvalu o samotě či před ostatními, diplom, až po odměnu onou sladkostí či darem. Velmi účinné a vhodné jsou navíc odměny vztahující se k táborovému či oddílovému programu. Ať už jsou to body, korálky či postup na herním schématu. Je ale třeba mít na paměti, že v tomto případě mícháme motivaci a odměnu do jednoho pytle. Odměny je potřeba dávat tak, aby se dostaly všem dětem byť v rozdílné míře dle výkonu a chování. Nesmí se stát, u malých dětí obzvláště, že prožijí na táboře den bez jakékoliv odměny. Trest Škála trestů musí být rovněž široká, tak aby se vždy mohl použít trest adekvátní k danému přestupku. Od zamračení, přes napomenutí mimo oddíl či před oddílem, odstranění vzniklé škody, zákaz dané činnosti (diskotéka apod.), až po nucený odjezd z tábora. Je nutné rozlišovat jednotlivý prohřešek od prohřešků opakujících se. Zejména u přestupků opakovaných je nutná spolupráce oddílového a hlavního vedoucího.

22


Dětský tábor je pro děti sice primárně rekreací, ale přeci jen nelze rezignovat na jeho vzdělávací a výchovnou funkci. Právě proto je nutností mít jasno v tak důležitých věcech, jakými jsou udělování odměn i trestů. Z pozice hlavního vedoucího je rovněž třeba dbát na to, aby systém odměn a trestů byl dobře a zcela chápán všemi oddílovými vedoucími, aby si všichni oddíloví vedoucí uvědomovali své kompetence, a aby je v žádném případě nepřekračovali. Se základy odměňování a trestání na táboře je také potřeba předem seznámit rodiče, například formou poučení, které podepsané odevzdávají před táborem spolu s ostatními doklady dítěte. Děti s tímto systémem seznamujeme hned na začátku tábora, nejprve při nástupu celého tábora, dále potom při seznamování v rámci oddílů.

23


Odměny a tresty na táboře Petr Volek – 76. PS Borky Na táborech a v táborových společenstvích se vždy uplatňují různé druhy motivace. Na jejich podobu mají jistě velký vliv zvyklosti party, která „dělá“ tábor či jeho turnus. Vyvolává se sláva, či se naopak „popravuje“ Začněme pozitivně: Pro dítě je jistě největší motivací a pochvalou samotnou to, že jej parta i dospělí berou mezi sebe, komunikují s ním, a cítí se být platnou součástí kolektivu. Kdo by nechtěl? Kolektiv je vůbec dobrý motor. Vezměme si třeba udržování pořádku ve stanu, v kuchyni i v táboře – u nás je to tradičně „bodováno“ – sbírají se bodíky za super uklizené stany, oddíl, který skvěle odvedl práci v kuchyni a předal ji v dobrém stavu dál je při večerním nástupu zhodnocen a vydělal si nějaké ty čmrdlíky či mušle nebo dolary (záleží na tom, jaké je zrovna platidlo v celotáborové hře). I naopak – večerní hodnocení nemusí být jen pochvalné, a kdo by o sobě rád slyšel že se zrovna nepředřel a přišel o čmrdlíky? Příště to bývá lepší… Postrčit někoho správným směrem vlídným slovem a důvěrou je ideální řešení. Za píli a aktivitu přes den nebo splnění mimořádného úkolu není špatné večer přede všemi (tj. třeba při nástupu) jmenovitě chválit jednotlivé děti, pokud jim k tomu přidáme i předem stanovené odměny, které družině přidají něco do bodování, hnedle je tu zásluha vůči kolektivu. Bývá s tím spojený i dobrý pocit, že ano. Prostě, chválit, chválit, chválit, a přidat dětem trochu sebedůvěry v to, že něco také dokážou a že jsou někomu platné. Tady je jedna věc – vždycky je třeba najít způsob, jak takhle postrčit i ty menší. V družince je vždy pár starších, skvělých kluků a holek, a je škoda, když se kvůli tomu prcek cítí odstrčen a neschopný („já to neumím tak rychle jako oni…“). K těm bodům - Ono bodování či čmrdlíky zastupují finance a jiné hmotné odměny na které jsou děti dnes hodně zvyklé. U nás je zvykem hmotné věci (jako např. bonboniéry) udělovat k narozeninám, jinak pak hlavní odměnou, na kterou se za svou celotáborovou práci děti obvykle třesou, je závěrečný „jarmark“. Tam každá družina rozdělí svým členům čmrdlíky nasbírané za celý tábor (vítězové mají samozřejmě nejvíc) a jde se nakupovat! Vedoucí se stanou trhovci a je tu párek v rohlíku s kečupem za dva čmrdle, támhle pistolka za 6 čmrdlů a k tomu sklenice Fanty (ježiš to jsme neviděli tři týdny!) úplně zdarma! Tresty už tak veselé nebývají, ale i tady funguje kolektiv. Mít stan vyházený komplet ven na trávě („letecký den“) je znamení ostudy a nepořádníka. Večer pak nikdo nechce být označen za lenocha a toho, kdo družince svým přístupem zkazil umístění. Někdy je však třeba i zchladit horké hlavy, to pak pomůže třeba speciální rozcvička (i pár dní po sobě), či práce pro tábor navíc – sekání dřeva, uklízení a třídění odpadků, zahazování latrin... Ale vždycky následováno aspoň nějakým ponaučením či domluvou – „tak teď už to budem dělat jinak, že ano…“ Vždyť děti jsou na táboře proto, aby něco zažily a pobavily se jinak, než celý rok dělají a mělo by to být takové, aby na to celý život mohly vzpomínat. Mimochodem, u nás není elektrika a nic podobného, takže mobily a videohry obvykle po pár dnech vyhasnou… A jako na potvoru všechny auta vedoucích mají pokažené elektrické zásuvky..

24


Odměny a tresty na táboře Lucie Zrůstová, 85. PS Letky Brno Výchova by měla začínat doma u rodičů, nikoliv dle mého názoru, jak si někteří rodiče mylně myslí, ve škole, školce, nebo družině. I když úroveň dnešních pedagogů je jiná než před lety. V dnešním světě se divíme všichni, cože nám to za děti chodí do našich škol, školek, jezdí na tábory a vyrůstá v našich rodinách. Přemýšlíme o tom, jestli děti více trestat, nebo naopak netrestat vůbec, zda-li není výchova příliš „rozmazlovací“. Výchova je podceňována a domníváme se, že vychovávat umíme všichni.Jak ale ve skutečnosti vychovávat? Škola odpovídá nejen za vzdělání, ale také za výchovu. Je nutné dát dospívajícím určitý a jasný řád a poskytovat jim autoritu, kterou nevědomě potřebují. Vynucená autorita je založena na agresi, stejně jako restrikce. Avšak, současní dospívající nejsou schopni restrikci přijmout tak, aby neodpověděli opět agresí. Fungovat by měla hlavně spolupráce „ já rodičům nelžu, oni mi věří“. Když jako dítě něco provedu, tak sice dostanu na zadek, ale vždycky vím, že je to spravedlivé a že jsem si to zasloužil. Co je trestem pro jednoho, ale nemusí být pro druhého. Typickou situací je vyslovení „neslušného“ slova, mělo by být dítěti vysvětleno, že se toto neříká.Zcela jistě začne tyto slova používat za zády vychovatele a bude sledovat výsledek svého počínání. Mělo by jít především o spravedlivou výchovu a důslednost i se všemi přiměřenými odměnami a tresty. Odměny a tresty musí odpovídat osobnosti dítěte a jeho věku.Výchovné prostředky musí být dítěti srozumitelné a pochopitelné. I k názoru, že poznámky ze školy jsou neúčinné, se staví více dospělých.Ono „bát se“ musí vycházet z přirozeného vnímání autority, nikoliv z vynucení a hlavně ze vzájemné důvěry, tedy z kvalitního vztahu. Autoritu nejvíce podrývá výchovná nedůslednost a to hlavně v používání odměn a trestů. Vychovatel je pak tím, kdo by měl zvládat vytvářet tento kvalitní vztah, až pak může trestat.Je třeba aby na začátku byla komunikace. Mnohdy ale dítě bývá považováno za hloupého, malého a musí být vedeno. Často i rodiče děti nevnímají jako bytosti, které si zaslouží úctu, respekt, a lidskou důstojnost.Vyslovení vlastního názoru bývá považováno za drzost. Mělo by být rozlišováno mezi dětinskou nerozvážností a vzpourou proti autoritě. Dnešním dospělým chybí dle mého názoru i um děti zaujmout pro danou věc. Hovoříme-li s dítětem jako s tím, kdo neprovinil, mělo by nastoupit provinění. Všichni, často pod vlivem únavy a vyčerpání, předpokládají často u dětí spíše to zlé než dobré, což děti značně odradí a spouští lavinu agresivity, později až šikanu. Možná i dnes by měl mít pedagogický pracovník možnost použití fyzického trestu dle uvážení. Vyskytuje se i názor, že tělesný trest dítě zatvrdí, že je pak drzé. Pozor ale na šikanu, nebo týrání. Hranice mezi tělesným trestem a fyzickým týráním je tehdy, pokud je trest prováděn pomocí předmětů, na citlivou část těla a zůstávají stopy na těle. Tresty se dělí na dvě kategorie a doporučuje se je kombinovat: -pro první je typické, že se objeví něco nepříjemného nebo bolestivého -pro druhou je typické odejmutí něčeho příjemného Moji rodiče nás nikdy netrestali za to, co jsme udělali, aniž bychom si byli vědomi, že děláme něco špatně. Návrhem je děti motivovat ke správnému splnění úkolů odměnami. Běžnou odměnou by měla být třeba jen pochvala. Jako odměna působí to, co udělá radost dítěti, nikoliv rodiči. Princip odměny a trestu funguje na základě podmíněných reflexů – bude-li dítě za splnění určité věci dostatečně odměněno, bude chtít tento pocit zažít znovu, a proto se bude o to také více snažit (může jít o nápady, výkon, chování, řešení). Při hodnocení může být použita i zmínka o nedostatcích. Soustava základních výchovných prostředků (odměna a trest) má být rozmanitá, aby nedošlo k tomu, že se samý trest, nebo odměna míjí účinkem a dítě se

25


na ně zvykne. Jejich pomocí máme dítě vést k určitému výchovnému cíli .Chybuje-li dítě stále v samé věci, je třeba trest mírně stupňovat. Účelem trestu není hříšníka potopit, ale pomoci mu, nástrojem je i odpouštění.Platí to i u odměny, pokud je dítě nepřiměřeně zaplaveno dárky po celý rok, je ochuzeno o radost z obyčejných věcí i o možnost po něčem toužit a něco si přát. Možná by bylo dobré si uvědomit, že dnešním dětem snad nejvíce chybí uspokojení jedné ze základních lidských potřeb, čímž je pocit bezpečí a jistoty. Bezpečí pro dítě znamená také mít řád a pořádek .Je ale vůbec možné, aby ve společnosti, kde není zcela zřejmé, že pro všechny existují jasná pravidla, kde mnozí zákonodárci nerespektují zákony, ve společnosti, ve které je svoboda mnohdy chápána bez pravidel a vlastní osobní zodpovědnosti, mohly být vychovávány nejen děti, ale také dospělí k dodržování pravidel a řádu? Na táboře funguje v rámci celotáborové hry odměňování např. za dobře a rychle splněný úkol, nebo hru. Děje se tak v rámci splnění úkolu za oddíl-tým přidělením bodů. Na základě bodového hodnocení se očekává na konci turnusu tábora odměna – poklad. Děti i vedoucí jsou, jak doufáme, odměňováni i po celý pobyt na táboře „zážitky“ – z her, nočních bojových her, vyrábění a celkové oddílové snahy, musí ovšem fungovat vzájemná komunikace. Je třeba v průběhu pobytu a celotáborové hry ale upravovat „průběžné dění – bodový stav“, aby i u těch „méně schopných/méně zaujatých“ nedošlo k demotivaci. Pokud by mělo dojít na trest, tak ihned po činu. Nejlépe řešit hned a jasně pouze s aktérem. Na základě testu, který vyplnilo 20 dobrovolníků různých věkových kategorií se názory na odměny a tresty různí. (Dotazník byl zpracován na základě práce na téma Psychologie a patopsychologie od Lucie Kocourkové) Odpovězeno bylo na následující otázky: -pohlaví, počet dětí, stáří dětí, jaké druhy odměn jsou upřednostňovány, jaké druhy trestů jsou upřednostňovány, názor na zavedení tělesných trestů ve školách, názor na dnešní úroveň škol, modelová situace: názor na posouzení chování učitele - potrestání stejným způsobem oblíbeného a neoblíbeného žáka, použití trestu bezprostředně po činu, chválení dětí vždy za správně provedený úkol, modelová situace: kolikrát bude dítě upozorněno na neadekvátní chování, než bude rodiči přistoupeno k trestu Vyhodnocení testu: Převážně byly osloveny ženy/matky s průměrným počtem 2 děti a stářím dětí 10-20 let. Část dospělých tělesný trest za určitých okolností schvaluje, spíše než ve škole, kde by mohlo dojít k zneužití, pouze pro rodiče. Je tu i názor, že by si dítě mělo trest vymyslet samo. Pokud dítě uzná provinění, nemělo by být trestáno. Většinou naši pozornost upoutají děti,které se vymykají normě. Důsledkem je často to, že častěji kritizujeme než chválíme.

26


Citáty na konec „Neexistuje jiná rozumná výchova než být příkladem - nelze-li jinak, tedy odstrašujícím“ Albert Einstein „Nejen přirozenost, ale také výchova utváří povahu.“ Lucius Lunius Moderatus Collunella „Výchova by měla být taková, aby to, co je nabízeno, bylo přijímáno jako cenný dar, ne jako povinnost.“ A. Einstein

27


Vydala Jihomoravská krajská organizace Pionýra www.jmpionyr.cz Zpracováno z příspěvků účastníků kurzu Hlavních vedoucích letního tábora. Neprošlo jazykovou úpravou.

Brno 2011 28


ODMĚNY A TRESTY NA TÁBOŘE

Recommend Documents