Alternativní tresty v právním řádu ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha

Alternativní tresty v právním řádu ČR Bakalářská práce

Michal Mrkvan

Teplice, 2013

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Alternativní tresty v právním řádu ČR Bakalářská práce

Autor:

Michal Mrkvan Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Miroslav Čapek

duben, 2013

Prohlášení: Prohlašuji,

ţe

jsem

předloţenou

bakalářskou

práci

zpracoval

samostatně

a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

----------------------------------V Ústí nad Labem

12. 04. 2013

Michal Mrkvan

Poděkování: Děkuji tímto v první řadě svému vedoucímu bakalářské práce za trpělivost a cenné rady. Dále však patří mŧj dík i všem vyučujícím, kteří mě kvalitně provázeli na cestě mého studia. V neposlední řadě děkuji všem, kteří se anonymně zúčastnili mého výzkumného šetření.

ANOTACE Předloţená práce se zabývá novým trestním zákoníkem a jeho změnami, konkrétně v oblasti alternativních zpŧsobŧ trestání spáchaných trestných činŧ. Teoretická část vysvětlí pojmy a právní úpravu týkající se výše zmíněného. Dále se pokusí shrnout vše podstatné a nastínit potřebnost alternativních trestŧ v protikladu s moţnými jejich problémy, na které jiţ stihla praxe poukázat. Praktická stránka se pokusí zjistit veřejné mínění. Práce bude obsahovat deskriptivní anonymní kvalitativní výzkum, který se pokusí zjistit informovanost i názory náhodně vybraného vzorku respondentŧ, které tak tuto závěrečnou práci autora završí.

ANNOTATION This work deals with a new Criminal Code and its amendments specifically in the fields of alternative punishment of crimes committed. The treoretical part explains the concepts and rules relating to the above. It will summarize all relevant and outline the need for alternative punishments in their opposition to the possible problems that experience has shown that already. Practical aspects of attempts to determine the public opinion. Work will include anonymous descriptive qualitive research who detects information and opinions randomly selected respondents, which make this author´s work closes.

KLÍČOVÁ SLOVA Trestní zákoník, alternativní trest, pachatel, oběť, trestný čin, restorativn justice

KEY WORDS Criminial code, an alternative punishment, offender, victim, crime, restorative justice

OBSAH ÚVOD ………………………………………………………………………………….. 8 ZVOLENÉ METODY ZPRACOVÁNÍ ……………………………………………… 10

I. TEORETICKÁ ČÁST 1

TRESTNÍ ZÁKONÍK ………………………………………………… 12

2

TRESTNÝ ČIN ……………………………………………………….. 14

3

PACHATEL …………………………………………………………... 16

4

OBĚŤ …………………………………………………………………. 19

5

TREST A JEHO ÚČEL ………………………………………………. 21 5. 1

SYSTÉM TRESTŦ V ČR …………………………….. 21

5. 2

RESTORATIVNÍ JUSTICE ………………………….. 24

5. 3

ALTERNATIVNÍ TRESTY ………………………….. 26 5. 3. 1 Alternativy k potrestání ……………………………….. 28 5. 3. 2 Podmíněné odsouzení ………………………………… 29 5. 3. 3 Domácí vězení ………………………………………... 30 5. 3. 4 Trest obecně prospěšných prací ……………………….. 32 5. 3. 5 Propadnutí majetku a propadnutí věci ………………… 33 5. 3. 6 Peněţitý trest …………………………………………... 34 5. 3. 7 Zákaz činnosti …………………………………………. 35 5. 3. 8 Zákaz pobytu ………………………………………….. 36 5. 3. 9 Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společ. akce . 37 5. 3. 10 Ztráta čestných titulŧ nebo vyznamenání ……….…... 38

5. 3. 11 Ztráta vojenské hodnoty ………………………….. 38 5. 3. 12 Vyhoštění …………………………………………. 38

II. PRAKTICKÁ ČÁST 6

VÝZKUM …………………………………………………………. 41 6. 1

CHARAKTERISTIKA VÝZKUMU ……………… 41 6. 1. 1 Druh výzkumu ……………………………………… 42 6. 1. 2 Metoda výzkumu …………………………………… 42 6. 1. 3 Výzkumný nástroj ………………………………….. 43 6. 1. 4 Výzkumný problém ………………………………… 43 6. 1. 5 Cíl výzkumu ………………………………………… 43 6. 1. 6 Hypotézy a výzkumné otázky ………………………. 45 6. 1. 7 Výzkumný vzorek …………………………………... 47

6. 2

SAMOTNÝ VÝZKUM ……………………………. 48 6. 2. 1 Realizace samotného výzkumu ……………………… 48 6. 2. 2 Charakteristika výzkumného souboru ………………. 49

6. 3

VÝSLEDKY VÝZKUMU ………………………… 52 6. 3. 1 Odpovědi na dílčí otázky rozhovoru ……………….. 52 6. 3. 2 Výsledky výzkumných otázek a nastolených hypotéz 59

6. 4 7

DISKUZE ………………………………………….. 66

ZÁVĚR ……………………………………………………………. 67

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY …………………………………………….. 69 SEZNAM TABULEK, GRAFŦ ………………………………………………….. 71 SEZNAM PŘÍLOH …………………………………...……………………………72

ÚVOD “Zpřísňování trestů je jen marným pokusem omezených hlav, terorem si vynutit úctu k zákonům. Přitom je možno pozorovat, že země, v nichž jsou tělesné tresty nejhroznější, jsou zároveň zeměmi, v nichž jsou tyto tresty nejčastější.”1 Jean-Jacques Rousseau Vývoj lidstva se nezastaví. Jediné, co je moţné, je jít co nejblíţe v patách těmto změnám a aktivně se přizpŧsobit nezbytnému a nevyhnutelnému. Zákon č. 40/2009 Sb., nový trestní zákoník, přinesl od 1. 1. 2010 s sebou několik změn, které vedly a ještě jistě povedou k notné transformaci v soustavě trestního práva. Bylo by směšné se domnívat, ţe něco popř. někdo mŧţe zcela zastavit rostoucí a v jistém pohledu stále zdokonalující se trestní činy, které jsou a budou páchány. Proto je zde trestní právo, chránící zájmy společnosti, státu, země. Prostředky, kterými je zmíněné dosahováno, tak i právě v nich nastolil nový trestní zákoník změny. Myslíc stále na zásadu subsidiarity, tedy ţe trestní právo by mělo nastoupit teprve tehdy, kdyţ ostatní právní prostředky selţou, rozšiřuje a propracovává systém alternativních trestŧ. Účel této práce tedy hledejme ve snaze podat utříděný a komplexní pohled na systém oblasti moţných alternativních sankcí ukládaných jako opatření v trestním právu. V další stránce této práce se ohlédnu na to, co trest mŧţe s pachatelem trestného činu udělat a tím se dostanu k funkčnosti alternativních trestŧ. Ne proto, abych je obhajoval, jen proto, abych ukázal, ţe moderní trestní politika má své místo a ţe účely trestu, které jsou vymezeny a patří mezi ně kupříkladu ochránit společnost před pachateli trestného činu; zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti; vychovávání odsouzeného k tomu, aby vedl řádný ţivot, či preventivně pŧsobit na ostatní členy společnosti, lze dosáhnout i modernějším, lidštějším a leckdy jistě i účinnějším zpŧsobem neţ rezolutním odnětím svobody na co nejdelší moţnou dobu. Tato myšlenka („nejhorší trest je zavřít pachatele na co nejdelší dobu“) stále totiţ přetrvává dle mého předpokladu v mnohých míněních lidí, avšak byla a snad i dostatečně bude do budoucna vyvrácena praxí i odborníky. Aby tato práce měla i svou praktickou stránku, bude obohacena ve svém závěru o myšlenku, která byla jiţ naznačena. V praktické části práce bude kvantitativním výzkumným šetřením zjištěna obecná míra 1

Citáty a výroky slavných. [online]. [cit. 2012-12-15]. Dostupné z: http://www.citaty.name/news/jeanjacques-rousseau1/

8

informovanosti o druzích alternativních trestŧ (myšleno alternativ od nepodmíněného trestu odnětí svobody) a mínění obyvatelstva k alternativním trestŧm, jako moţnosti k účelnému trestání trestných činŧ. Tyto výsledky pak budou porovnány s proměnnými, které budou v prŧběhu šetření o respondentech zjištěny, s demografickými informacemi jako jsou kupříkladu věk, pohlaví či nejvyšší dokončené vzdělání. Jako existuje mnoho činŧ, které si bez komentáře zasluhují odnětí trestu svobody, tak je jistě i mnoho trestných činŧ, které se dají řešit alternativně. I alternativní trest by měl být dále trestem. Stanovením druhu a výměry trestu se zaobírá v trestním zákoníku §39, jaký je ale pohled samotných lidí, moţných pachatelŧ či obětí? I toto bude šetření, tedy praktická stránka práce, zjišťovat. Závěr práce ani výsledky výzkumu nelze předem určit, kolik lidí tolik názorŧ. Jediné je jisté, alternativní neznamená ihned a automaticky lepší, znamená to se jen zamyslet nad tím, jak se dá cokoli změnit. Vţdyť, co bylo vyřčeno včera, je v dnešní stále někam ubíhající společnosti jiţ dnes zastaralé.

9

ZVOLENÉ METODY ZPRACOVÁNÍ „Dobrá metoda připívá k rozkvětu poznání a předchází nesčetným chybám, jichž se mohou vědci při hledání pravdy dopustit.“2 Claude Bernard Pro zpracování zvoleného tématu jsem v této balalářské práci pouţil v první řadě rešerši odborné literatury zabývající se problematikou alternativních trestŧ. Veškerá literatura je uvedena vţdy v citaci pod čarou výroku a následně pak v seznamu literatury, který se nachází v závěru práce. Vzhledem ke skutečnosti, ţe se práce skládá ze dvou částí, pro kaţdou byl zvolen jiný postup. Cílem první části byl souhrnný popis zkoumaného. Cílem první části této práce byl souhrnný popis zkoumaného tématu. Ten byl započat výběrem informačních zdrojŧ, rešerší a pokračoval písemným zpracováním. Cílem druhého oddílu práce, praktickou stránkou, bylo kvantitativní výzkumné šetření. To mělo za cíl zjištění míry znalosti a názoru na zvolené téma náhodně vybraných obyvatel města Ústí nad Labem. Konkrétní popis výzkumné metodologické metody je uveden v náleţité kapitole, která uvádí výzkum. Pro shrnutí se jedná však o náhodně vybraný vzorek respondentŧ, kteří se anonymně a dobrovolně zúčastnili strukturovaného rozhovoru vedeného a připraveného mnou. Výsledky byly čistě statisticky zpracovány a prezentovány formou znázornění v tabulkách a grafech. Závěr prezentoval výsledky.

2

Citáty a výroky slavných. [online]. [cit. 2013-03-15]. Dostupné z: http://citaty.net/autori/claude-bernard/

10

I. TEORETICKÁ ČÁST

11

1 TRESTNÍ ZÁKONÍK „Nový trestní zákoník, jako moderní právní norma odpovídající evropským standardům 21. století, by měl poskytovat větší ochranu společnosti před trestnými činy a jejich pachateli, přísněji trestat současnou kriminalitu a prostřednictvím definování skutkových podstat nových trestných činů postihovat rovněž protiprávní jednání související s vývojem moderní společnosti a nezadržitelným technickým pokrokem. Doufejme, že naplnění těchto cílů bude v aplikační praxi dosaženo.“3 Právní řád, platné právo, v uţším smyslu soubor právních norem platných na určitém území v určitý čas. Jedná se o veškeré právní předpisy, které vydává a jehoţ kontrolu má na starosti konkrétní stát a jeho nařízené instituce. Základní zákon, nejdŧleţitější a nejhlavnější je Ústava (Zákon č. 1/1993 Sb.). Všechny další zákony a další právní předpisy (vyhlášky) musí být dle pravidla Lex superior derogat inferiari v souladu s Ústavou a ústavními zákony. Pokud by nebyly, mohl by je ústavní soud zrušit. S lítostí musím k tomuto konstatovat, ţe i přesto, ţe se ročně schválí jistě tak kolem stovky nových předpisŧ, jsou některé pořád nepřehledné a musejí se znovu a znovu novelizovat. Aby tomu nebylo málo. Nedá se ani asi určit, kolik je v současné době platných nařízení, předpisŧ a zákonŧ, neznalost ovšem neomlouvá. Ale kaţdá doba má něco do sebe, kaţdá doba si nějak určila, co „se dělá“, „co se nedělá“ a „za co se plácne přes prsty“. Uţ i Starý zákon se dá povaţovat za jednu ze sbírek zákonŧ.4 Zákon č. 40/2009 Sb., dále jen trestní zákoník, je v současné době platná právní norma trestního práva hmotného. Svou účinnosti od 1. ledna 2010 zrušil doposavad platný československý zákon, Trestní řád č. 140/1961 Sb. Bylo jen otázkou času, kdy toto nastane. Z historického pohledu na naši zemi se událo takových změn, ţe by nemohl svým záběrem „starý trestní zákon“ dostatečně plnit svou funkci i v novodobé společnosti. Nezodpovězenou otázkou pak ať zŧstane, proč tato změna trvala tak dlouho (celých 48let). Ve Slovenské republice byl tento zákon nahrazen jiţ od ledna roku 2006 zákonem č. 300/2005 Sb. V České republice je 3

HERDOVÁ JUDR., Eva. Co přináší nový trestní zákoník. In: Epravo [online]. [cit. 2012-12-15]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/co-prinasi-novy-trestni-zakonik-55564.html 4 Bible: Starý zákon, Přísloví, kap. 1 „Poslouchej synu můj, otcovo poučení, od matčiných pokynů se nevzdaluj. Tihle však na sebe smrtelnou léčku strojí, na vlastní duši číhají. Tak skončí každý, kdo hledá mrzký zisk, o vlastní duši ho připraví.

12

to pak jiţ zmíněný od ledna 2010 platný Zákon č. 40/2009 Sb., jehoţ hlavním autorem je pan profesor Pavel Šámal5. Trestní zákoník je, jak bylo jiţ zmíněno, platný od ledna roku 2010, avšak dle §2, odst. 1 trestního zákoníku se trestnost činu posuzuje dle zákonu účinného v době, kdy byl trestný čin spáchán, dle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Změn přinesl nový trestní zákoník hned několik. Otázku nového trestního zákoníku uceluje pan Jiří Jelínek ve sborníku k mezinárodní vědecké konferenci. 6 S ohledem ještě na předchozí poznámku na volbu trestu dle příznivější situace pachatele uveďme několik změn v zákoně č. 140/1961 Sb. a zákoně č. 40/2009 Sb. Kupříkladu u trestných činŧ proti ţivotu a zdraví se jedná u nového zákona spíše o zpřísnění základních stanovených trestních sazeb u trestných činŧ. Dále je v novém trestním zákoníku umoţněno při splnění všech skutkových podstat uloţení za trestný čin vraţdy odnětí svobody dle § 140 aţ na dobu 18 let (ve „starém“ trestním zákoně je doba určena na maximálních let 15). Dále i trestný čin ublíţení na zdraví dosáhl zpřísnění sazby dle § 146 z maximálních dvou let aţ na tři roky odnětí svobody, u těţké újmy na zdraví se jedná o zpřísnění dle § 145 z maximálních osmi let na deset let. I kdyţ se v novém trestním zákoníku mírnější sazby neţ ve „starém zákoně“ hledají těţko, je nutno přihlédnout vţdy k celkově situaci, nelze jen posuzovat maximální trestní sazby. Hlavní novinkou, kterou se budu v předkládané práci zabývat, jsou avšak alternativní tresty. Stávající alternativní tresty v novém zákoníku doznaly změn a upřesnění, vznikly ovšem i další dva nové alternativní tresty. Dle §60 a 61 trestního zákoníku se jedná o nově zavedený trest domácího vězení a dle § 76 a 77 výše zmíněného zákona trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Je nutné tomuto jistě věnovat nyní ale i do budoucna dostatek pozornosti, protoţe je předpokladem, ţe to bude mít jistě vliv jak na vývoj českého soudnictví, tak na vývoj Probační a mediační sluţby. Moţná i čehoţ se dotkne výzkumná část práce, na veřejné mínění. O všem ale dále.

5

Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D. (* 1953), právník a jeden z předních českých odborníkŧ zabývajících se trestním právem, od roku 1993 soudce Nejvyššího soudu v České republice, autor mnoha monografií, bývalý soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, právník roku 2008. 6 JELINEK, J., 2009. s. 223

13

2 TRESTNÝ ČIN „Násilí, agrese, konflikty. Neodmyslitelná součást a příznačný rys vztahů mezi tvory obdařenými myšlením a řečí.“7 Dle stávající právní normy, § 13 trestního zákoníku, je definován trestný čin jako protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. Tak mluví současná úprava. Ta ovšem od té „staré“ doznala zásadní změny. Vede přes všechny námitky přísnějšího pojetí k přesnějšímu vymezení jednotlivých skutkových podstat. Starší pojetí trestného činu dle zákona z roku 1961 je definováno kombinovaným materiálněformálním pojetím, dle § 3 jako pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně. Jedná se o formálně materiální pojetí trestného činu, které zavádí nutnost splnění dvou (přesněji řečeno obou) podmínek trestného činu – tedy jak nebezpečnost pro společnost tak i vykázání znakŧ uvedených v zákoně. Jedno bez druhého není, proto byl moţný dvojí (několikerý) výklad činŧ, jak například státními zástupci, tak soudci (vezmeme-li to do dŧsledku, tak i dvojí výklad společností). Na základě ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku je t. č. oprávněn soud posoudit a rozhodnout, zda je to či ono jednání trestným činem nebo zda není a rozhodnout o případnou trestní odpovědnost pachatele. Povaţujte to klidně za tvrdost zákona, ale já to povaţuji za přesnost. Pokud bude dále fungovat i kvalitně sankcionování (odplata) všech moţných trestných činŧ, jsem pro stávající vymezení trestného činu. I to přinesl nový trestní zákoník – zpřísnění stávajících trestŧ v nové trestné činy. Nový trestní zákoník trestá závaţné případy pronásledování (slídění), nařizuje zvýšenou ochranu záchranářŧm a dalším osobám v podobném postavení (dle nového trestního zákoníku hrozí za útok a poranění záchranáře při naplnění skutkové podstaty pachateli aţ odnětí svobody na dobu pěti let). Bez povšimnutí ať nezŧstane i zpřísnění trestŧ pro sexuálně motivované trestní činy a zvýšená trestnost za týrání zvířat. Za zcela základní dělení trestného činu povaţuji dělení na mala prohibita (jednání, které je zakázáno zákonem, jinak by trestné nebylo – porušování autorských práv) a mala in se (jednání, které je trestné jiţ z podstaty věci – např. vraţda). Další dělení přináší stávající trestní

7

SPURNÝ in ZÁHORSKÁ, J., 2007, s. 9

14

zákoník, dle § 14 se jedná o přečiny a zločiny8. Přesnější rozčlenění najdeme ve Zvláštní části Zákona 40/2009 Sb. Nový trestní zákoník dělí trestné činy do 13 hlav. Jedná se dle § 140 - § 418, Zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisŧ, o: o Trestné činy proti ţivotu a zdraví o Trestné činy proti svobodě a právŧm na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství o Trestné činy proti lidské dŧstojnosti v sexuální oblasti o Trestné činy proti rodině a dětem o Trestné činy proti majetku o Trestné činy hospodářské o Trestné činy obecně nebezpečné o Trestné činy proti ţivotnímu prostředí o Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci o Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných o Trestné činy proti branné povinnosti o Trestné činy vojenské o Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

8

§14 odst. 2 Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. § 14 odst. 3 Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvlášť závaţnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něţ trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let.

15

3 PACHATEL „Vraždy páchají převážně jedinci s podprůměrnými intelektovými schopnostmi.“9 Pachatel, téţ subjekt trestného činu, je definován v novém trestním zákoníku dle § 22 odst. 1 jako ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. Pachatel je dle stejného ustanovení (odst. 2) i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem trestného činu je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný trestný čin, který tímto jednáním spáchala. Spáchají-li trestní čin dva a více pachatelé, označujme je za spolupachatele. Ten, kdo spáchání trestního činu zosnoval či řídil, nabádal v něj nebo umoţnil lehký prŧběh trestného činu je účastník trestného činu. Trestní odpovědnost účastníka je stejná jako trestnost pachatele, pokud nestanoví zákon jinak, či pokud účastník dobrovolně upustil od trestného činu a oznámil jej. K trestnosti musí být splněna tzv. trestní odpovědnost, tedy povinný minimální věk (v současné době i přes nesouhlasný názor mnohé laické i odborné veřejnosti dovršených patnáct let věku) a příčetnost (duševní zdraví). Výjimkou je nutná obrana, krajní nouze či oprávněné pouţití zbraně přesné v mezích ustanovujícího právního předpisu. Jsme ovšem v jednadvacátém století a já si troufám zde tvrdit, ţe se jiţ české soudnictví neuspokojí s takovouto definicí pachatele; nestačí mu pouze definovat, ţe to, co pachatel spáchal, bylo trestné, přečíst si v trestním zákoníku trestní sazbu a nepodmíněně odsoudit. Jak je jiţ v mnohém, dle mého názoru, přeţitá teorie pouze retributivní justice10, tak se více rozmáhá i

9

ZÁHORSKÁ, J., 2007, s. 52 Retributivní justice (opakem restorativní justice – téţ obnovující) se zaměřuje hlavně na potrestání pachatele, kde hlavním trestem je odnětí svobody, nikoli například právě mediace, probace, alternativní tresty. V tomto pojetí se povaţuje za hlavní cíl potrestání, za hlavní oběť vlastně stát a ta skutečná oběť je více méně přehlíţena a síla k napravení toho, co trestný čin natropil, není zbývajících sil ani chuti. 10

16

forenzní psychologie11 a pachatel není v dnešní době jen pouhou figurkou, která by měla být co nejdříve dopadena a měla dostat za trestný čin laicky řečeno co nejvíc „přes prsty“. Vţdyť promyšlenost trestných činŧ je dokonalejší, závaţnost je větší, pachatelé jsou brutálnější a čím dále i mladší. Kam to spěje? Konečně je tu myšlenka, zda je trest odnětí svobody trestem dostatečně účinným, účinným i do budoucna. Vlastně, komu z pachatelŧ ještě dát budoucnost a komu ne? Proč pachatel trestný čin učinil, co ho k tomu vedlo, co z toho měl? I na tyto otázky by měla jedna z aplikovaných disciplín psychologie, forenzní psychologie, hledat odpovědi a následně jít ruku v ruce s přesně určenými druhy potrestání. I pachatel toho nejbrutálnějšího trestného činu je svébytná osobnost, i kdyţ o další definici se bez pejorativního nádechu nedá bavit. Pokud má být nuancí předkládané práce myšlenka, ţe restorativní justice má své místo a společnost je na ni připravená a ţádá si ji, je tu i oběť, které bude věnována následující kapitola. Zjednodušeně tedy na závěr řečeno k typologii pachatelů, máme definici pachatele právní (dle vymezení určených paragrafŧ trestního zákoníku) a máme i definice týkající se osobnosti, jak stránky biologické tak psychologické. Mezi typy biologické patří nejznámější Lambrosova představa rodilého zločince. V této typologii jsou studovány a kategorizovány předem určené tělesné znaky zločince. Nelze říci, zda je absolutně pošetilé předem determinovat trestnou činnost u lidí s například velkými čelistmi, nízkým ustupujícím čelem, vysokými lícními kostmi, velkou bradou, dlouhými rukami, masitými rty či jestřábím nosem. V 2. pol. 19. století tato teorie zaznamenala úspěchu, který se ovšem se stoupající výzkumnou činnosti lehce degradoval. Dále je zde kupříkladu Goddard, který zdŧraznil další vrozené aspekty, které dle něho předpovídaly budoucnost pachatele trestného činu, jako byla nízká inteligence. Z těch psychologicky orientovaných si pak připomeňme dejme tomu klasickou všeobecně známou Eysenckovu teorii nasměrovanou na klasickou typologii temperamentu. Já bych však ze svého laického pohledu na věc nyní nabídl teorii klasifikace pachatelŧ podle L. Čírtkové12. i.

socializovaný (normální) typ

11

Forenzní psychologie (z lat. forum = trţiště, kde se odehrávaly veškeré soudní jednání a pře) je řazena do oblasti aplikovaných psychologických disciplín, sleduje a snaţí se chápat chování lidí v situacích regulovaných především trestním právem. Dále se ve vztahu k právu setkáme s například peniterciální psychologií, postpeniterciální psychologií, kriminalistickou psychologií. Všechny mají své místo. 12 ČÍRTKOVÁ, L., 2004, str. 68-74.

17

-

spáchaný skutek bývá znakem situačních tlakŧ, jednání s ním nebývá sloţité, má přetrvávající citové vazby k rodině, zbývají kladné vlastnosti jeho osobnosti

ii.

neurotický typ -

osobnost, u které se vyskytují jiţ nějaké neurotické poruchy (úzkost, deprese, hysterie), které mají za následek kriminální jednání spolu s moţnými nevyřešeními

emocionálními

konflikty,

pozorujeme

střídání

nálad,

komunikace a práce s tímto jedincem bývá sloţitější iii.

psychotický typ -

osobnost je typicky nápadně vybočující, kriminální jednání bývá dŧsledkem trvalého defektu osobnosti, pachatel odmítá respektovat právní i sociální normy, jednání s tímto druhem osobnosti (psychopat, sociopat) je velmi obtíţné, chybí morální hodnoty jedince

iv.

mentálně nedostačivý typ -

rozumové schopnosti jsou velmi nízké, omezená slovní zásoba, trestná činnost bývá primitivní, nekritické a nechápavé přijímání reality, pozor na nepravdivé doznání v dŧsledku nepochopení celé situace

v.

psychotický typ -

pachatel trpí psychózou, závaţné konkrétní duševní onemocnění, potřeba psycholog či psychiatr

Neboť tedy existuje řada moţných pohledŧ na pachatele, poněvadţ vlastně existuje i nespočet druhŧ trestné činnosti a druhŧ pachatelŧ, musí existovat i nesmírná škála trestních opatření, které budou následovat a které skutečně potrestají.

18

4 OBĚŤ „Každé lidské utrpení se týká každé lidské bytosti.“ Václav Havel13 Spáchaný trestný čin vyvolá u široké veřejnosti (podle toho, jak se koho osobně co dotkne) rozhořčení, vztek, lítost a chuť co nejvíce potrestat pachatele. Kromě něho ale trestný čin změnil ţivot či minimálně narušil osobní svobodu a jistotu někomu dalšímu – oběti, obětem. Velmi jasně jsou definována pravidla chování státu vŧči občanovi jako pachateli trestného činu, avšak ne zcela jasně a to nemluvě o dodrţování jsou definována pravidla chování státu vŧči občanovi jako oběti trestného činu. Uvědomuji si a vlastně i z pohledu otce chápu nutnost rychlého a přesného zásahu proti pachatelŧm trestného činu. Je nutno nenechat ani skulinku pochybností v zacházení s pachateli, nutně mít nezbytné prostředky k jejich oddělení od majoritní společnosti a zamezení v dalším moţném pokračování v konání trestné činnosti. Avšak kde jsou podobná práva i pro moţnou oběť. Kaţdý jsme z jiné nátury, kaţdý zvládáme vše jinak. Něco ještě otuţuje, něco uţ nás mŧţe zlomit, na dlouho – či napořád. I o tomto je novější koncept přístupu k řešení trestné činnosti – tzv. restorativní justice. Ta přináší, řekl bych, modernější pohled na samotnou podstatu trestného činu, usiluje o obnovu a upokojení konfliktu, který vznikl trestným činem mezi pachatelem – obětí – společností – pravidly. Vzniká nám tu tedy prostor pro řešení a zabývání se alternativními tresty, avšak i pro definici a soustředění se i na oběť, na objekt trestné činnosti. Dlouho byla oběť na okraji zájmu, nepředstavovala pro společnost takové aktivní hrozící nebezpečí, ale i tomu je dnes konec. Viktimologie (z lat. victima = oběť, z řec. logos = nauka), je věda zabývající se obětí trestného činu. Pro tuto vědní disciplínu je oběť hlavním vodítkem, v novém trestním zákoníku definici oběti ani nehledejme. Jediné co najdeme je „osoba poškozená trestným činem“ (dle §38, odst. (3)). I pro toto široká veřejnost jiţ dlouho volá po nějakém právním ustanovení, které by bylo pro oběť, které by komplexně upravilo všechna práva oběti. „Oběť mnohdy neohlásí trestný čin i proto, že se bojí

13

Václav Havel. In: Citáty http://citaty.net/autori/vaclav-havel/

slavných

osobností

19

[online].

[cit.

2013-01-01].

Dostupné

z:

necitlivého zacházení ze strany policie. Posílení práv obětí by mělo tyto obavy rozptýlit“14, uvedl k tomuto dle serveru Bílého kruhu bezpečí bývalý ministr Pospíšil. Měl by toto vše řešit navrhovaný zákon o obětech. „Za oběť se podle navrhovaného zákona považuje fyzická osoba, které byla nebo měla být způsobena majetková či nemajetková újma trestným činem spáchaným na území ČR. Pokud trestný čin zapříčinil smrt oběti, pokládá se za oběť též její příbuzný v přímém pokolení, sourozenec, osvojenec, osvojitel, manžel, partner nebo druh. Cílem navrhovaného zákona je rozšířit práva těchto obětí i rozsah pomoci, která je jim poskytována“15 Právy oběti se pak myslí dle zmíněného serveru právo na respektování osobnosti oběti a především její dŧstojnosti, právo na individuální přístup k obětem, právo na informaci, právo na peněţitou pomoc, ochrana dětí před tzv. sekundární (druhotnou) viktimizací. Prozatím a snad dostačujícím zpŧsobem chrání práva obětí organizace jako příkladně jiţ zmíněné Občanské sdruţení Bílý Kruh Bezpečí, či široká síť Probačních a mediačních sluţeb. Snad je všeobecná informovanost dostačující. Pokud se ale vrátíme k teoretickým vymezením, výše zmíněná charakteristika oběti se nerovná definici poškozeného. Pojem poškozený totiţ určuje mnohem uţší termín, který citujme ze staršího trestního řádu, který se pachateli věnoval v §43 aţ §49. „Poškozený je ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda“16. Kdyţ uţ jsem pak mohl věnovat konec kapitoly věnované pachateli jistým druhŧm jejich kategorizace, dovolím si toho i nyní „u oběti“. Mezi nejznámější typologie oběti patří ta od E. A. Fattaha, který dělí oběti dle vzájemného pŧsobení „oběť – pachatel“ v době kolem spáchání trestného činu na zúčastněnou oběť, nezúčastněnou oběť, provokující oběť, latentní a nepravou (omylem, náhodou).

14

Zákon o obětech trestné činnosti posílí jejich práva a ochranu. In: Bílý kruh bezpečí [online]. [cit. 2012-1231]. Dostupné z: n229-zakon-o-obetech-trestne-cinnosti-posili-jejich-prava-a-ochranu 15 Zákon o obětech trestné činnosti posílí jejich práva a ochranu. In: Bílý kruh bezpečí [online]. [cit. 2012-1231]. Dostupné z: n229-zakon-o-obetech-trestne-cinnosti-posili-jejich-prava-a-ochranu 16 § 43 odst.1 zákona č. 161/1968 Sb., trestní řád

20

5 TREST A JEHO ÚČEL „Spravedlnost hledí, aby každému bylo dáno, co mu patří.“ Marcus Tullius Cicero17

5. 1

SYSTÉM TRESTŮ V ČR Trest, něco co musí následovat poté, co se udělá něco špatně. Známe to všichni, všichni

jsme byli potrestáni a všichni jsme někdy někoho více či méně potrestali. Jaký je ale opravdový účel trestu, obsáhne ho zvolený trest dostatečně, co kdyţ se sankce zvolí chybně? Ale přejděme tedy k hlavním funkcím trestu. Jedná se o zabránění v páchání další trestné činnosti, jistou individuální prevenci (výchova pachatele směřující k řádnému ţivotu), prevenci ve smyslu centrálního pŧsobení na celou společnost („podívejme, co se stane, kdyţ něco uděláš“). Trest by měl být spravedlivý, trest by měl být správně zvolený 18 , měl by odpovídat společenské nebezpečnosti spáchaného trestného činu i kriminogenní osobnosti pachatele, pak by měl a mohl plnit všechny výše zmíněné funkce. Trestní sankce, resp. jejich systém, ukotvuje, jak jiţ lze předpokládat, Zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisŧ, dále jen trestní zákoník. Výše zmíněnému je věnována Hlava V. trestního zákoníku. Primárním cílem mnou předkládané práce není provedení detailního a kompletního výkladu trestního zákoníku. Na toto se necítím být dostatečně kompetentní, ale ani to nepovaţují za stěţejní pro tuto práci. Proto jen krátce zmiňme, ţe kupříkladu velmi pěkně je dle §39 zmíněného zákona vysvětlen princip stanovení druhu a výměry trestu19, dle §41 trestního zákona je přesně vymezen výčet polehčujících okolností a dle §42 téhoţ zákona inventář přitěţujících okolností, ke kterým soud přihlíţí před stanovení trestní sankce. 17

Marcus Tullius Cicero. In: Citáty slavných osobnosti [online]. [cit. 2013-01-15]. Dostupné z: http://citaty.net/autori/cicero/ 18 Dle § 37, odst. 2) trestního zákoníku, pachateli nelze uloţit kruté a nepřiměřené trestní sankce. Výkonem trestní sankce nesmí být poníţena lidská dŧstojnost. 19 Dle § 39, odst. 1) trestního zákoníku, při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlídne k povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu, k osobním rodinným, majetkovým a jiným poměrŧm pachatele a k jeho dosavadnímu zpŧsobu ţivota a k moţnosti jeho nápravy; … atd.

21

Abych se avšak dostal k systému trestŧ v ČR. Pokud soud dle §46 trestního zákoníku nevyuţije v přesně uvedených dŧvodech a ze svého uváţlivého rozhodnutí upuštění od potrestání (eventuálně dle §47 upuštění od potrestání za současného uloţení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence, či dle § 48 shodného zákona podmíněné upuštění od potrestání s dohledem), je zde poměrně velký výběr moţno vyuţitelných trestních sankcí. Část první, Obecná část, Hlava V, Díl 2, Oddíl 4, zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisŧ, „Druhy trestŧ a výjimečný trest“. Dle §52, odst. 1), trestního zákona lze za spáchané trestné činy soud uloţit tresty a) odnětí svobody, b) domácí vězení, c) obecně prospěšné práce, d) propadnutí majetku, e) peněţitý trest, f) propadnutí věcí nebo jiné majetkové hodnoty, g) zákaz činnosti, h) zákaz pobytu, i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, j) ztráta čestných titulŧ nebo vyznamenání, k) ztráta vojenské hodnosti, l) vyhoštění. Dle odst. 2) výše uvedeného paragrafu rozumějme trestem odnětí svobody, pokud není stanovení jinak, a) nepodmíněný trest odnětí svobody, b) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, c) podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem. Uvedená část trestního zákoníku nám vytyčuje i druhy věznic, kde je moţné si nepodmíněný trest odnětí svobody lidově řečeno odpykat. Jedná se o, dle závaţnosti trestného činu a kriminální minulosti pachatele, od řekněme nejmírnější věznici s dohledem, dále s dozorem, s ostrahou, nebo se zvýšenou ostrahou. 22

Zvláštním typem nepodmíněného trestu odnětí svobody je pak výjimečný trest20. Takový trest se ukládá za zvlášť závaţné trestné činy, kde se dle zkoumání forenzní psychologie nedá předpokládat změna pachatele k lepšímu a je tedy velmi vysoká pravděpodobnost recidivy trestného činu a tedy značná míra ohroţení široké veřejnosti. Tento trest je humánnější neţ ještě do roku 1990 v České republice pouţívaný trest smrti, avšak je draţší. Není mi znám přesný počet v současné době doţivotně odsouzených v České republice, mŧţe se jednat o tři desítky lidí. Z nejznámějších jmenujme například Jiřího Kajínka, manţele Stodolovi, Ladislava Pacovského či nechvalně známého havlíčkobrodského „heparinového vraha“ Petra Zelenku. To jsme ale na opačné straně pomyslných vah, které rozhodují o potrestání pachatelŧ trestných činŧ (či přečinŧ). Za tyto zvláště závaţné trestné činy ani nelze jinak neţ pachatele odsoudit a uloţit jim trest odnětí svobody. Co však, kdyţ je trestný čin méně závaţný, osobnost pachatele nezkaţená, jeho trestní minulost nulová, je ve věku ne moc překračující věk mladiství a jiné? V těchto případech je dŧleţité opravdově zváţit, zda je odtrţení pachatele od společnosti a uzavření ho do jistě velmi kriminogenního prostředí, jako reálně vězení je, tou správnou cestou, která zaručí splnění všech funkcí trestu. Zda bude pachatel dostatečně resocializován, chcete-li napraven, zda budou práva oběti zaručena a bude zjednána náprava, zda bude odstraněn konfliktní stav mezi obětí a pachatelem, zda bude zaručeno, ţe se trestný čin nebude z rukou pachatele opakovat… Chci v tuto chvíli vyzdvihnout, ţe rozpoznat tyto skutečnosti není lehký úkol a proto ani není lehká úloha soudu a státního zastupitelství. Pokud však ţijeme v moderní době a zákonná úprava nabízí moţnosti alternativ trestu odnětí svobody, ptám se, proč ho nevyuţít?

20

Dle § 54, odst. 1) trestního zákoníku, se rozumí vyjímečným trestem jednak trest odnětí svobody nad dvacet aţ do třiceti let, jednat trest odnětí svobody na doţivotí.

23

5. 2

RESTORATVNÍ JUSTICE „Pojem restorativní justice lze ve stručnosti vyložit jako určitý koncept zacházení

s pachateli, odlišný od klasické neboli retributivní (trestající) justice, vycházející z názoru, že současná trestní spravedlnost nepředstavuje adekvátní reakci společnosti na kriminalitu. Jde o soubor postulátů, cílů a metod, které charakterizují určitý přístup k řešení problematiky zločinnosti“ 21 . Co je nové, co je širším časovým horizontem nevyzkoušené, mŧţe v lidech vzbuzovat ambivalentní názory. Tak je to i s cestou alternativního trestání, či s restorativní justicí. Mnoho autorŧ se k tomuto vyjadřuje většinou pozitivně. Matoušek upozorňuje na stránky věci, na které retributivní justice často zapomínala. „Víc pozornosti než trestnému činu by se mělo věnovat osobě poškozeného i osobě pachatele.“22Solotář se Šámalem hledí na věc také s náznakem snahy znovuobjevení hodnoty, jako je opravdová lítost na straně pachatele a skutečné odpuštění na straně oběti. „Nová koncepce restorativní justice, které v českém překladu co do obsahu zřejmě nejvíce blíží termín obnovující spravedlnost, tedy vychází z předpokladu, že trestný čin je zpravidla sociální konflikt mezi dvěma, popř. i více jednotlivci či stranami, a proto jej lze účinně řešit za podmínky aktivní participace všech dotčených, tj. obětí, pachatele a příslušného sociálního společenství. Jen tak lze napravit, resp. zmírnit škodu způsobenou trestným činem, včetně jeho vedlejších negativních důsledků a obnovit trestným činem narušený systém, chráněných hodnot a sociálních vztahů.“23 Osobně mi přijmutí výše naznačeného modelu a porozumění trestnému činu jako především újmě oběti, narušení sociálních vazeb společnosti, přijde krátkozraké a jako by jen jednobarevné. Je jasné, ţe tento model nemŧţe být přijatý direktivně a bez rozmyslu, ale jako jiný (či právě alternativní) pohled na věc se mi líbí. Aktivní účast všech zainteresovaných na trestném činu je jistě zajímavá myšlenka, avšak si nejsem osobně jistý, zda všechny oběti chtějí ještě někdy vidět pachatele. A pokud ano, tak pouze se záští v obličeji. Ale co, neuvádějme tuto práci na poli spekulací a mých osobních názorŧ. Shrňme restorativní justici jednou tezí platících

21

KARABEC, Z., in ŠČERBA, F., 2011, s. 23 MATOUŠEK, O., 1996, s. 60 23 SOLOTÁŘ, A., ŠÁMAL, P., 2000, s. 11 22

24

právě pro restorativní justici „z dílny Solotáře a Šámala“. „Trestní represi je vhodné využívat, jen pokud nelze zvolit jiné způsoby řešení trestní věci a vždy jen v nezbytně nutné míře“24 I kdyţ výklady alternativního sankcionování a restorativní justice mohou být totoţné, nejedná se o synonyma, připomíná Ščerba. „Přístupy restorativní justice totiž mohou být využiti i v kombinaci či paralelně s trestem odnětí svobody a restorativní justice nepředstavuje nezbytně alternativu k uvěznění.“25 Nechápejme tedy pojetí restorativní justice jen jako protiklad tradiční, chcete-li retributivní, justice. Od toho je tu ta variabilita, obojí se dá kombinovat, a pokud chceme (či soudní aparát chce) dosáhnout toho nejsprávnějšího a největšího účinku sankce, musí se jistě pouštět i do alternativ. Základním prostředkem restorativní jusitice je mediace (z lat. mediare = být uprostřed). Jedná se o jistý záchranný kruh, pokud by hrozilo, ţe se nebude smět, umět oběť s pachatelem domluvit. Pokud nebude ovšem jedna strana chtít, nikdo ji nebude do ničeho nutit. I to je jedna ze zásad mediace. Z dalších zásad, které uvádí ve své publikaci Štern, uveďme kupříkladu respekt (vŧči oběti a i pachateli), odpovědnost, dialog, participace, vyváženost, pospolitost26. Mediace je zajišťována všeobecně Probační a mediační sluţbou České republiky, avšak není jejím jediným úkolem z mnoha dalších. Probační a mediační sluţba má de facto restorativní justici v malíčku. Její odborní pracovníci jsou spolu s klientem (není rozhodné, zda se jedná o pachatele či oběť) po celou dobu trestního procesu a v kaţdém si najdou svou úlohu. Jedná se tedy jak o všemoţnou snahu k vyuţití veškerých prostředkŧ alternativních zpŧsobŧ potrestání, tak o snahu, pokud je to moţné, urovnání vzniklého konfliktu formou smíru. Pokud je pak kupříkladu odsouzenému pachateli nařízený trest nespojený s odnětím svobody (trest domácího vězení, trest zákazu vstupu) či pouze laicky řečená „podmínka“ (podmíněné propuštění, podmíněný trest odtětí svobody, popř. podmíněný trest odnětí svobody s dohledem), vykonává probaci, jako další úkol, jako jakousi zkoušku pro pachatele, probační pracovník.

24

SOLOTÁŘ, A., ŠÁMAL, P., 2000, s. 10 ŠČERBA, F., 2011, s. 23 26 ŠTERN, P., 2010, s. 33 25

25

5. 3.

ALTERATIVNÍ TRESTY Alternativní tresty si představme zjednodušeně a v nejširší rovině jako tresty, které nejsou

trestem odnětí svobody. Jsou pro něj alternativy. Jako by na jedné straně pomyslné houpačky viselo nepodmíněné odnětí svobody a na druhé straně cokoli jiného, nějaká alternativa. Při takovémto pohledu by do skupiny alternativních trestŧ patřily všechny tresty výše uvedené v § 52, trestního zákoníku, samozřejmě s výjimkou zmíněného nepodmíněného odnětí svobody. Podíváme se však na věc z jiného pohledu a představíme si, ţe máme na jedné straně naší smyšlené houpačky nepodmíněný trest odnětí svobody jako trest, který naruší naši svobodu a přesune nás na nějaký určený čas do věznice. Alternativou by pak pro tento trest bylo do věznice nejít a moci nějak trestný čin odčinit. Alternativním trestem z druhé strany pohledu na věc by tedy byl jen podmíněný trest odnětí svobody (včetně podmíněného odsouzení s dohledem), ale hlavně tresty klasicky pojímané za alternativní jako je trest domácího vězení, trest obecně prospěšných prací, peněţitý trest. Výše uvedený výčet trestných opatření je totiţ oproti jiným neslučitelná s nepodmíněným trestem odnětí svobody. Uveďme nejběţnější roztřídění, dle toho, v jaké fázi trestního řízení lze jednotlivé druhy alternativních opatření uplatnit. „Na základě tohoto kritéria se rozdělí: 1. hmotně právní alternativní opatření, a v jejich rámci a. alternativní tresty b. alternativy k potrestání 2. procesní alternativní opatření, tj. tzv. „odklony v trestním řízení.“27 Mnou předkládaná práce si však nepokládá za cíl přesný právní výklad tohoto. V další části si tedy jen základně předestřeme základní dělení a charakteristiku v obecné rovině věci. Dle výše uvedeného širšího pojetí věci, jsou alternativními tresty a) domácí vězení b) trest obecně prospěšných prací c) propadnutí majetku d) peněţitý trest e) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty 27

ŠČERBA, F., 2011, s. 30

26

f) zákaz činnosti g) zákaz pobytu h) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce i) ztráta čestných titulŧ nebo vyznamenání j) ztráta vojenské hodnoty k) vyhoštění Uloţení všech trestŧ, nejen těch alternativních, se přesně musí řídit dikcí zákona, musí být plně stanoveny zákonné podmínky. Dle zákona mŧţou být některé tresty uloţeny v kombinaci s jinými, některé jen samostatně.

27

5. 3. 1 Alternativy k potrestání „Jediným institutem, který lze v současném českém trestním právu řadit mezi tzv. alternativy k potrestání, je upuštění od potrestání, resp. upuštění od uložení trestního opatření (u mladistvých pachatelů). Jeho podstata spočívá v tom, že soud vynese odsuzující rozsudek, ve kterém uzná obžalovaného vinným, avšak neuloží žádný druh trestu.“28 Tato alternativa je brána jako výchovný prostředek a hlavní myšlenkou je skutečnost, ţe u některých pachatelŧ a některých spáchaných trestných činŧ mŧţe mít dostačující výchovný účinek i samotné trestní řízení. Trest další pak jiţ není třeba. Dle platných právních předpisŧ jsou dvě moţnosti alternativ k potrestání. V prvním případě se jedná o prosté upuštění od potrestání (§ 46 – 47 trestního zákoníku). Upuštění od potrestání soud mŧţe nařídit v případech, ţe pachatel svého činu opravdově lituje a projevuje aktivní účinnou snahu k nápravě, ani to ale jistě nestačí. Další je na zváţení soudu. Ten mŧţe i k tomuto připojit a současně nařídit ochranné léčení či ochranou výchovu u mladistvého pachatele, zabezpečovací detenci či zabrání věci. V druhé řadě se jedná o podmíněné upuštění od potrestání s dohledem (§48 trestního zákoníku). Povaţuje-li soud za potřebné pachatele ještě po vynesení rozsudku jistou dobu (v maximu aţ na jeden rok) sledovat, kontrolovat, uloţí mu dohled ze strany probačního pracovníka. Dále mŧţe soud stanovit i dle § 48 odst. 3) trestního zákoníku přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k řádnému ţivotu. Zpravidla nařizuje i nahrazení případné vzniklé škody v souvislosti s trestným činem. Jedná se dle odst. 4) shodného právního předpisu příkladně o podrobení se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace, zdrţení se návštěv nevhodného prostředí, zdrţení se hazardních her, poţívání alkoholu, poskytnutí poškozenému přiměřené zadostiučinění či veřejně se omluvit poškozenému. Pokud se pachatel, od jehoţ potrestání bylo dle výše uvedených paragrafŧ upuštěno, osvědčil, nahlíţí se na něj jako by nebyl odsouzen. I to je další výhoda mnou zkoumaných alternativ v českém právním řádě. Pokud opravdu udělá člověk jen jednu chybu, lituje toho a napraví to, proč ho hned zavřít a v kriminogenním prostředí zlikvidovat?

28

ŠČERBA. F., 2011, s. 180

28

5. 3. 2 Podmíněné odsouzení Stálice mezi tresty, „podmínka“, trest podmíněného odsouzení, je jedna z alternativ zavedena na našem území jiţ zákonem č. 562/1919 Sb., o podmíněném odsouzení a o podmíněném propuštění. Podstatou tohoto trestu je uloţení trestu odnětí svobody, ale je od něj na jistou dobu upuštěno, respektive je odloţen na předem určenou dobu. Výchovný princip je tedy zaloţen na pohrŧţce trestu odnětí svobody. Pokud po tuto zkušební dobu odsouzený pachatel vede řádný ţivot, není nikdy ani v budoucnu k uloţenému nepodmíněnému trestu odnětí svobody přistoupeno. Pachatel si jakoby vyslouţil svým řádným ţivotem milost. Výkon podmíněného odsouzení se týká pouze jiţ zmíněného trestu nepodmíněného odsouzení. Jiné trestní sankce se nedají podmínkou smazat či nahradit. „Soud může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta, jestliže vzhledem k osobě a poměrům pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to, že k působení na pachatele, aby vedl řádný život, není třeba jeho výkonu.“29 Zavedení trendu dalších moţných alternativních sankcí kvituji. Co se ale stalo praxí? Další alternativní tresty, které níţe představím, v praktickém fungování nahrazují jiné alternativní sankce. Nepodmíněný trest odnětí svobody moc alternativních trestŧ v praxi nenahrazuje. Takţe jeden z dŧvodŧ vhodnosti alternativ, aby nebyl pachatel vystaven kriminogennímu prostředí ve vězení a nebyl odtrţen od společnosti, nebývá dodrţen. Avšak, jsem laik, jsem mnohdy pasivní posluchač všech trestných činŧ ve sdělovacích prostředcích, nezbývá mi neţ věřit v soudní systém. V tom, ţe bude správně rozhodnuto o vině a trestu. Tak přikročme k dalším moţným alternativním trestŧm.

29

Dle § 81, odst. 1) zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisŧ

29

5. 3. 3 Trest domácího vězení Trest domácího vězení, jeden z těch moţná nejméně klasických, málo známých, dosti polemizovaných alternativních sankcí. Do nedávné doby široká veřejnost o tomto trestu slyšela spíše ze sdělovacích prostředkŧ, u účinností nového trestního zákoníku se však Česká republika přiřadila mezi další evropské státy a trest domácího vězení se stal další sankcí přípustnou udělit. Jelínek30 uvádí, ţe tento trest se v zámoří (USA) pouţívá jiţ od 80. let 20. století; v tu dobu se v Evropě s tímto druhem trestní sankce prováděli pouze experimenty. Právní úprava tohoto trestu je uvedena v §60, zákona č. 40/2009 Sb., trestním zákoníku. Dle § 60, odst. 1) mŧţe být uloţen tento druh trestu aţ na dva roky. Uloţení tohoto trestu je podmíněno písemným souhlasem pachatele (odsouzeného), ţe se bude ve svém obydlí zdrţovat31 a kontrole poskytne maximální součinnost. Pokud se toto nestane, bude zmařen výkon tohoto trestu, je dle §61, odst. 1) nutno uloţit soudem náhradní trest odnětí svobody aţ na dobu jednoho roku. Není snadné říci, zda je tento náhradní trest dostačující. Výše zmíněný trest je moţno uloţit dle uváţení soudu, na misku vah je nutno tedy přidat povahu pachatele, závaţnost trestního činu či přečinu, věk pachatele, jeho sociální prostředí a poměry. Výkon kontroly trestu domácího vězení provádí dle § 334b trestního řádu Probační a mediační sluţba, de facto její odborný pracovník. Ta dozor mŧţe provádět pomocí kontrolního zařízení (informace kolem elektronických náramcích a horentních sum vydaných do teď za moţná rozjezd tohoto postačují), dále pomocí namátkových kontrol (kdo z pracovníkŧ má čas na pečlivou kontrolu kaţdého z dohlíţených). Praxe ať ukáţe, zda je tento trest účinný, zda si své místo v seznamu moţných trestních sankcí obhájí, nebo zda bude nepouţívanou a trpěnou šedou myškou mezi ostatními sankcemi. Na jednu stranu jsou doposavad jisté mezery související s touto moţnou trestní sankcí32, avšak pokud je opravdu spáchán trestný čin, který je hodnocen jako velmi málo závaţný; odsouzený 30

JELÍNEK, J., 2009, s. 58 „Nestanoví-li soud v rozsudku jinak, trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od 20.00 hodin do 05.00 hodin, nebrání-li mu v tom důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo poskytnutí zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení v důsledku onemocnění“ (dle §60, odst. 3) zákona č. 40/2009 Sb.) 32 Uloţení trestu domácího vězení však nevyţaduje souhlas případných spoluţijících osob, coţ mŧţe v určitých případech překáţet právu nedotknutelností obydlí těchto osob ve smyslu čl. 12 Listiny základních práv a svobod. 31

30

vedl do spáchání přečinu řádný ţivot; má rodinu, kterou ţiví; je předpoklad, ţe bude řádně dodrţovat pravidla a bude si váţit této šance; musím s uloţením této trestní sankce souhlasit a podpořit ji.

31

5. 3. 4 Trest obecně prospěšných prací Stálice mezi trestními postiţeními, trest obecně prospěšných prací (§62 – §65, trestního zákoníku). Ve všech fázích trestního řízení se uloţení tohoto trestu opět neobejde bez probačního úředníka. Tento druh trestu se opět udává na zváţení příslušného soudu, v praxi je skutečně ukládán kupříkladu za přečin, za který je nedostačující uloţit podmíněný trest (podmíněný trest s dohledem), avšak je nevhodné pouţít z jakéhokoli dŧvodu další moţné sankce, kupříkladu peněţitý trest z dŧvodu špatné sociální a majetkové situace pachatele. V podstatě se trestem obecně prospěšných prací míní jistý druh legální nucené práce (srov. čl. 9 odst. 2) písm. a) Listiny základních práv a svobod33). Odsouzenému je určeno jakou, kde a kdy práci vykoná, provede ji bezplatně, osobně a nejpozději do jednoho roku od uloţení trestu. Rozpětí moţných uloţených obecně prospěšných hodin na odpracování je v rozmezí od 50 do 300 hodin. Pokud by došlo k jakémukoli maření výkonu trestu obecně prospěšných prací, mŧţe soud svým okamţitým rozhodnutím tento trest zrušit a za kaţdou neodpracovanou jednu hodinu uloţit náhradní trest, jeden den nepodmíněného odnětí svobody. Ohledně širokého mínění společnosti a postoj k tomuto trestu jsem méně přesvědčen o moţné ambivalenci názorŧ. Při uloţení tohoto trestu dělá pachatel něco uţitečného pro společnost (i kdyby jen zametal chodník) a je jeho práce, kterou činí jako de facto odplatu, viditelná. Jen aby to bylo stále ještě v jeho očích trest.

3333

Článek 9 (1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám. (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na: a. práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody, … „ (Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., Listina základních práv a svobod)

32

5. 3. 5 Propadnutí majetku a propadnutí věci Trest propadnutí majetku a trest propadnutí věci jsou dva další tresty z pomyslného katalogu trestŧ, které mŧţe soud uloţit. Dle dikce ustanovení § 66, odst. 2) trestního zákoníku mŧţe soud uloţit trest propadnutí majetku spolu s dalším trestem (nejčastěji u závaţných trestných činŧ spolu s nepodmínečným trestem odnětí svobody) avšak v hodných případech i jako trest samotný, to by pak spadalo to námi řešené kategorie alternativních trestŧ. Propadnutí majetku mŧţe soud ţádat a uloţit buď na veškerý majetek, nebo na jeho část. Majetkem jsou pak všechny hodnoty peněţité hodnoty, nebo moţné peněţité hodnoty. Dle § 66 odst. 3) trestního zákoníku jsou nedotknutelné věci pachatele, které jsou nezbytné k uspokojení ţivotních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichţ výţivu nebo výchovu se dle zákona musí odsouzený starat. Výrokem tohoto trestu zaniká společné jmění manţelŧ a vztahuje se na majetek nabytý pouze před vynesením rozsudku. Propadnutí věci či jiné majetkové hodnoty ukládá soud ve čtyřech moţných případech34 a opět dle soudu věci jako trest samostatný nebo trest přidruţený k trestu dalšímu. Propadnout státu mŧţe dle nařízení soudu jen majetek, který je vlastnictvím pachatele, odsouzeného. I v tomto případě zákon myslí na skutečnost zmaření výkonu trestu a jeho náhradní plnění. Dle §71 trestního zákona je určeno, ţe pokud dojde ke zmaření výkonu rozhodnutí soudu (v tomto případě hlavně zničením, opotřebením, úmyslným zcizením, zuţitkováním, spotřebováním apod. majetkové hodnoty propadlé), mŧţe soud dle znaleckého posudku hodnoty zmařené propadlé věci určit náhradní věc či majetkovou hodnotu, kterou bude uspokojen výkon trestu propadnutí věci či majetku.

34

Dle § 70, odst. 1) zákona č. 40/2009 Sb. „Soud může uložit trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a) které bylo užito k spáchání trestného činu, b) která byla k spáchání trestného činu určena, c) kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo d) kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc nebo jinou majetkovou hodnotu uvedenou pod písmenem c), pokud hodnota věci nebo jiné majetkové hodnoty uvedené pod písm. c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci nebo jiné majetkové hodnoty zanedbatelná.“

33

5. 3. 6 Peněţitý trest Dalším moţným alternativním trestem je trest peněţitý. Jedná se o alternativní trest v našem výkladu slova, protoţe mŧţe být jako předcházející tresty uloţen jak samostatně, tak i jako trest přičleněný. Tento trest mŧţe být dle §67, trestního zákoníku uloţen jestliţe byl majetkový prospěch získán nebo bylo cílem jej získat za úmyslný trestný čin; nebo v jiných případech určených platnou legislativou. Dle právní úpravy předcházející té současně platné (tedy do 31. 12. 2009) bylo moţno uloţit peněţitý trest ve výměře od 2 000,- Kč aţ do 5 000 000,- Kč. Nový trestní zákoník upravuje výměru v §68, zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisŧ. „Peněžitý trest se ukládá v denních sazbách a činí nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb.“ 35 „Denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce 50 000Kč.“ 36 Jednoduchou matematikou (násobením uloţených denních sazeb a výší jednotlivé denní sazby) je moţné zjistit minimální a maximální moţnou výměru tohoto trestu. Jedná se o 2 000,- Kč (20 x 100,- Kč) na straně jedné jako minimum a částka 36 500 000,- Kč (730 x 50 000,- Kč) na straně druhé jako maximum. I to má své opodstatnění. Trest jako jeden z účelŧ nemá odsouzeného pachatele zlikvidovat, laicky řečeno ho zbytečně zahrabat do dluhŧ na celý ţivot, musí být uloţen tak, aby ještě byl trestem (aby nebyla částka na poměry pachatele směšně nízká) avšak ne zničením. Trest není moţno uloţit, pokud by byl nevymahatelný. Výnos připadá státu. Pokuta, chcete-li peněţitý trest, musí být uhrazen odsouzeným najednou, ale mŧţe být i hrazen dle jakéhosi splátkového kalendáře, vše je na určení a soudě soudu. Pokud bude zmařen, náhradou je nepodmíněný trest odnětí svobody aţ na dobu čtyř let. Pokud byl uloţen peněţitý trest samostatně jako alternativní trest pachateli za nedbalostní přečin a odsouzený jen včas a řádně vykonal (nebo mu byla část upuštěna), hledí se na odsouzeného jako na netrestaného.

35 36

Dle §68, odst. 1) zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisŧ. Dle §68, odst. 2) zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisŧ.

34

5. 3. 7 Zákaz činnosti Pokud se pachatel dopustí trestné činnosti v souvislosti s nějakou činností, mŧţe mu dát zákaz provádění jí na dobu od jednoho roku aţ po dobu deseti let. Jedná o zákaz zaměstnání, povolání, jakékoli funkce nebo činnosti, kterou upravuje zvláštní předpis na základě povolení (kupříkladu řidičské oprávnění a s tím související zákaz řízení). Tento druh trestu je v našich končinách velmi běţný. Dá se dle právního předpisu uloţit jako samostatný, avšak i jako další trest ke kupříkladu nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Uveďme jeden příklad. Server Novinky.cz informoval ve čtvrtek 29. listopadu 2012 o případu bývalého ředitele městské policie. „Bývalý ředitel městské policie Vladimír Kotrouš dostal za přijetí úplatku a zneužití pravomoci úřední osoby u Městského soudu v Praze šest let. Soudce mu také zakázal na deset let pracovat u policie nebo městské policie.“37 Příkladem pak „ztrojeného“ trestu mŧţe být trest pro někdejšího starostu Chomutova a ex senátora za ODS Alexandra Nováka. Server Novinky.cz informovali 20. listopadu 2012, ţe se stále v pankrácké věznici čeká na jeho nástup do výkonu trestu odnětí svobody. Trestného činu se Alexandr Novák dopustil tím, že jako starosta města Chomutov v průběhu roku 1999 navrhl, organizoval a zajišťoval odprodej akcií z majetku města a v souvislosti s tím sám sebe neoprávněně obohatil,“ připoměla Chalupová 38 Pan Novák byl odsouzen k trestu odnětí svobody na dobu trvání čtyř let, dále k peněţitému trestu pěti milionŧ korun a k zákazu činnosti ve státní a veřejné správě na dobu pěti let. Je to dost za vzetí úplatku a moţným obohacením ve výši 40,1 milionŧ korun? Byl to první trestný čin, na který se mu přišlo? Do toho laik jaké já nevidí, musím doufat, ţe kdyţ je výčet trestných sankcí tak dosti bohatý, bude ho i vyuţito. Jedno je jisté, t. č. ještě pan Novák do výkonu trestu odnětí svobody nenastoupil a čeká se na rozhodnutí komise, zda je zdravotní stav odsouzeného stabilní a vhodný pro výkon trestu, zda nebude odloţen. To jsem se ale dostal jinam, tato práce se má týkat alternativ k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.

37

Kotrouš dostal 6 let za úplatky. Dcera otěhotněla, matka má rakovinu, hájil se. In: Novinky.cz: Krimi [online]. [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/krimi/286236-kotrous-dostal-6-let-za-uplatkydcera-otehotnela-matka-ma-rakovinu-hajil-se.html 38 V pankrácké věznici uţ čekají na exsenátora Nováka z ODS. In: Novinky.cz: Krimi [online]. [cit. 2013-0209]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/krimi/285238-v-pankracke-veznici-uz-cekaji-na-exsenatora-novakaz-ods.html

35

5. 3. 8 Zákaz pobytu Zákaz pobytu, také velmi častý trest. Trest, který řeší úmyslné trestné činy, za které nestanoví soud trest vyšší neţ horní hranice tří let. Trest mŧţe být přidruţen k dalšímu trestu, nebo pokud není vzhledem k povaze a závaţnosti trestného činu a pachatele třeba, jako trest samostatný, jakási alternativa. V praxi to pak vypadá, ţe pokud má odsouzený zákaz vstupu do kupříkladu města Praha, nesmí se tam bez zvláštního přechodného povolení (pokud nutně potřebuje do tohoto města – např. na pohřeb babičky) po dobu trvání trestu ani objevit. Pokud by tak učinil, byl by obviněn z maření trestního rozhodnutí a mohl by jít „za mříţe“. Trest zákazu pobytu se nevztahuje na obec, ve které má pachatel trvalý pobyt. Tento druh trestu je velmi oblíbený, zdá se. Dle informace, kterou přinesl dne 19.12.2012 Deník.cz budou moci úřady ukládat aţ tříměsíční zákazy pobytu za vybrané opakované přestupky. Tuto moţnost kvitují dle Deníku jak starostové tak i obyvatelé. „Úřady budou moci podle novely uložit zákaz pobytu například za prostituci, konzumaci alkoholu nebo žebrání v místech, kde to zakazují obecní vyhlášky. Sankce se nebude vztahovat na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt.“39Avšak známe to všichni, ještě není nic jisté, i tato novela jiţ naráţí na protiústavnost.

39

Úřady budou moci ukládat zákaz pobytu na některé přestupky. In: Denik.cz [online]. 2012 [cit. 2013-02-09]. Dostupné z: http://www.denik.cz/z_domova/urady-budou-moci-ukladat-zakaz-pobytu-na-nektere-prestupky20121219.html

36

5. 3. 9 Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce Zde je ta další novinka našeho trestního zákoníku. Dlouze připravovaná trestní sankce, po které volala spousta lidí, provozovatelé sportovních a kulturních akcí jako i jejich návštěvníci. „Tento nový trest je zaměřen na postih specifického druhu kriminality, typicky jde například o výtržnictví a násilné trestné činy páchané na sportovních stadionech apod.…. Preventivní účel tohoto trestu je tedy obdobný jako u trestu zákazu činnosti a zákazu pobytu.“40 „Soud může uložit trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce až na deset let, dopustí-li se pachatel úmyslného trestného činu v souvislosti s návštěvou takové akce.“41Výkon tohoto trestu spočívá v tom, ţe v době konání zmíněné sportovní, kulturní či jiné společenské akce, na kterou se trest vztahuje, se odsouzený dostavuje ke kontrole na určený útvar Policie České republiky, dále spolupracuje aktivně s probačním úředníkem, prochází všemi nařízenými psychologickými poradenstvími a programy, které mají vést k jeho sociálnímu výcviku, resocializaci. Odsouzený by měl brát tento trest opravdu jako zkoušku, moţnost nápravy; při maření mŧţe opět nastoupit trest nepodmíněného pobytu ve věznici. Přesně jako u trestu domácího vězení je i výkon a dosaţení preventivního účelu závislý na zabezpečení efektivního výkonu.

40 41

JELÍNEK., J. 2009, s. 60 Dle § 76, odst. 1) zákona č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisŧ

37

5. 3. 10 Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání Pro celistvost uvedu i trest dle §78, trestního zákoníku, trest ztráty čestných titulŧ nebo vyznamenání. Tento trest spočívá v tom, ţe soud pachateli, odsouzenému, odebere vyznamenání, čestná uznání a jiné čestné tituly udělené podle vnitrostátních právních předpisŧ. Tento trest mŧţe soud uloţit pachateli za úmyslný trestný čin spáchaný se zvlášť zavrţeníhodnými pohnutkami, kterého odsuzuje k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta. Dle mé představy by se jednalo pro příklad třeba o odebrání Řádu Bílého lva, Řádu T. G. Masaryka, Medaile za zásluhy, Medaile za hrdinství apod.

5. 3. 11 Ztráta vojenské hodnoty Dle § 79, odst. 1) trestního zákoníku lze trest ztráty vojenské hodnoty uloţit pachateli za shodný spáchaný trestný čin jako trest ve výčtu předchozí, tedy trest ztráty čestných titulŧ nebo vyznamenání. V praxi tento trest znamená sníţení hodnosti odsouzeného v ozbrojených silách aţ na hodnost vojína.

5. 3. 12 Vyhoštění Jak trestní zákoník určuje dle § 80 odst. 1) případy, kdy tento druh alternativní trestní sankce mŧţe být uloţen (tj. pachateli, který není občanem České republiky, pokud to vyţaduje bezpečnost lidí, majetku, nebo jiný obecný zájem), tak i dle § 80, odst. 3) případy, kdy tento trest být uloţen nesmí. Jedná se dejme tomu o případ, kdy a) pachatelem je dítě, které je občanem Evropské unie, ledaţe by v jeho zájmu bylo právě vyhoštění, b) pachatel je občanem Evropské unie a v posledních deseti letech nepřetrţitě pobývá v České republice, ledaţe by byl ohroţen státní zájem a stát, 38

c) se nepodařilo zjistit státní příslušnost pachatele, d) by mohl být pachatel po vyhoštění ve státě, kde by následně byl pronásledován pro svou rasu, národnost, barvu pleti, náboţenské či politické smýšlení atd.

39

II. PRAKTICKÁ ČÁST

40

6 VÝZKUM „Vědecký výzkum je systematické, kontrolované, empirické a kritické zkoumání hypotetických výroků o předkládaných vztazích mezi přirozenými jevy.“42

6. 1 CHARAKTERISTIKA VÝZKUMU Výzkum je dle Leedyho charakterizován jako „systematický způsob řešení problému, kterým se rozšiřují hranice vědomostí lidstva. Výzkumem se potvrzují či vyvracejí dosavadní poznatky, anebo se získávají nové poznatky“43. Jak tedy vyřešit nastolený problém, jak se na věc podívat nejen z hlediska teorie, ale okusit jej i praxí? Na toto je určeno právě zmíněné výzkumné šetření. Bavíme-li se však obecně o výzkumném šetření, je nutno ho zahrnout se všemi jeho náleţitostmi. Chráska ve své publikaci upozorňuje, ţe je velmi dŧleţité dodrţet kroky, které jsou postupně stanovení problému, formulace hypotézy, testování (verifikace, ověřování) hypotéz, vyvození závěrů a jejich prezentace44. Takto také jsem postupoval při svém výzkumu, který je součástí této bakalářské práce.

42

CHRÁSKA, M., 2007, s. 12 LEEDY In GAVORA, P., 2002, s. 11 44 CHRÁSKA, M., 2007, s. 12 43

41

6. 1. 1 Druh výzkumu Z dŧvodu většího počtu respondentŧ a zvolené výzkumné metodě s matematickým zpracováním výsledkŧ šetření jsem zvolil kvantitativní výzkum. Kvantitativní výzkum je záměrná a systematická činnost, při které se empirickými metodami zkoumají (ověřují, verifikují, testují) hypotézy o vztazích mezi pedagogickými jevy 45 . Druh výzkumu i naznačuje, ţe mým cílem je zjistit charakteristiku stavu dané problematiky, není mým cílem pochopit myšlenky všech respondentŧ. Cílem je realitu zredukovat na měřitelné znaky, které následně v závěru reprodukovat do přednesených závěrŧ. Pro menší rozsah a menší obsáhlost se jedná spíše o menší místní šetření.

6. 1. 2 Metoda výzkumu Výběr samotné výzkumné metody pouţité mnou pro tuto práci a tento výzkum se váţe téměř automaticky k výše uvedenému druhu výzkumu. Jedná se o strukturované interview, rozhovor. „Vyznačuje se tím, že při něm tazatel postupuje podle přesně připraveného textu, jsou přesně určeny formulace otázek a jejich pořadí. Tazatel k otázkám nepřidává vlastní komentář, pouze čte otázky a zaznamenává odpovědi respondenta. Důsledně strukturované interview se přibližuje dotazníku, od kterého se liší jen tím, že záznam údajů provádí tazatel.“46 Dodrţena byla i v rámci mých moţností nejdůležitější pravidla pro realizaci interview47. -

Interview by mělo probíhat za vhodné situace. Pro interview by měl být vytvořen dostatečný časový prostor. Interview by neměly být svědky osoby, jichž se netýká. Interview by mělo vždy probíhat v přirozeném prostředí.

-

Doporučuje se interview začínat nejobecnějšími otázkami, které respondenta uvedou do problematiky.

45

CHRÁSKA, M., 2007, s. 12 CHRÁSKA, M., 2007, s. 182 47 CHRÁSKA, M., 2007, s. 183 46

42

-

Je třeba vytvářet podmínky pro náležité navázání kontaktu s respondentem a pro jeho motivaci ke spolupráci. Tazatel by měl projevovat přiměřený zájem o výpovědi respondenta, měl by být taktní a nevtíravý.

6. 1. 3 Výzkumný nástroj Jak jiţ bylo zmíněno, jako výzkumný nástroj byl zvolen strukturovaný rozhovor. Celý dotazník byl prací autora práce, záznam rozhovoru byl písemný. Zpracování výsledkŧ bylo statistické a následně grafické. Připravené strukturované interview mělo několik částí. V první části byl představen provádějícím výzkumu, vysvětlen význam a účel rozhovoru. Respondent byl ujištěn, ţe rozhovor je anonymní, nebude pouţit na jiné účely neţ je výzkum v mé bakalářské práci a ţe rozhodně nezabere mnoho času. V druhé části byly zjištěny základní demografické údaje o respondentovi (pohlaví, věk, nejvyšší dokončené vzdělání). Část třetí, stěţejní, byla zaměřena na otázky, jejichţ odpovědi vedou k řešení nastolených výzkumných předpokladŧ, výrokŧ; tedy k cílŧm práce. V závěrečné, čtvrté části jiţ jen děkuji respondentŧm za jejich účast na mém výzkumném šetření. Celý rozhovor je součástí této práce (viz. Příloha na konci práce).

6. 1. 4 Výzkumný problém Za výzkumné téma byla zvolena tématika alternativních trestŧ. Konkrétně se jednalo o výzkumný problém, jaká je obecná informovanost dotázaných respondentŧ o systému alternativních trestŧ v českém trestním právu a názorové ladění na jejich aktivní vyuţívání v ukládaných trestních sankcích?

6. 1. 5 Cíl výzkumu Cíl výzkumu byl naznačen jiţ v úvodu práce, vychází z výzkumného problému definovaného výše. Tato bakalářská práce, potaţmo její výzkumná část má autorem zvoleny dva cíle.

43

Prvním výzkumný cíl práce je zjištění faktické míry informovanosti respondentŧ o zvoleném tématu, tedy alternativních trestech. Druhý cíl výzkumné části práce je zjištění ladění názorového pohledu oslovených obyvatel města Ústí nad Labem na aktivní uţívání alternativních trestŧ. Dílčí výzkumný cíl pak mŧţe být srovnání zjištěné míry informovanosti a názorŧ na aplikaci alternativních trestních sankcí s ohledem na demografické proměnné respondentŧ (věk, pohlaví, nejvyšší ukončené vzdělání), tedy vyšetření, zda má tato proměnná nějaký znatelný vliv na výsledky.

44

6. 1. 6 Hypotézy a výzkumné otázky Pro snadnější sumarizaci a následné vyhodnocení výsledkŧ a zodpovězení si výzkumných cílŧ byly vytvořeny hypotézy a výzkumné otázky výsledkŧ práce, které budou následně verifikovány, ověřeny či vyvráceny. Pro zjištění hlavních cílŧ práce jsem si stanovil výzkumné otázky. V1 Jak vysoká je míra znalosti respondentů výzkumného šetření o alternativních trestech reprezentovaná schopností alternativní tresty vyjmenovat, jejich přehledem? Výzkumná otázka první bude zodpovězena výslednými odpověďmi na otázku č. 3 a otázku č. 4. V otázce číslo tři respondenti uvedou, zda jsou tohoto znalí, avšak reálná znalost bude ověřena aţ v otázce číslo čtyři. Z dŧvodu, myslím, obecně dostatečné informovanosti o této problematice (i díky mediálním zdrojŧm) je mŧj předpoklad na výsledek této výzkumné otázky pozitivně laděn, tedy ţe více neţ polovina dotázaných bude dle mého názoru problematiky znalá. Výsledek této výzkumné otázky bude odpovědí na cíl práce, který byl pojmenován jako zjištění faktické míry informovanosti. V2 Jak široce je procentuálně rozloţena část respondentů, kteří s aktivní aplikací alternativních trestů nesouhlasí? Výzkumná otázka druhá bude zodpovězena výsledky otázky č. 8 (z dotazníku). Z dŧvodu dle mého názoru spíše negativního postoje společnosti k alternativním trestŧm, je mým předpokladem, ţe procentuální rozloţení respondentŧ, kteří nebudou rozhodně souhlasit či nebudou prostě souhlasit s aktivním pouţíváním alternativních trestŧ

45

Výsledek této výzkumné otázky je výsledkem druhého z hlavních cílŧ výzkumné části práce.

Dále k zjištění dílčích cílŧ výzkumu jsem si předurčit několik hypotéz, které budou také následně verifikovány. „Hypotéza je tvrzení, které je vyjádřeno oznamovací větou. Hypotéza musí vyjadřovat vztah mezi dvěma proměnnými.“48 H1 Mezi věkem respondentů a výší informovanosti o alternativních trestech není vztah. K ověření či vyvrácení pouţiji srovnání „znalých“ respondentŧ (ověřených výzkumnou otázkou první) a jejich věku (zjištěného v otázce č. 1 v připraveném strukturovaném rozhovoru). H2 Mezi pohlavím respondentů a výší informovanosti o alternativních trestech není vztah. K verifikaci pouţiji opět srovnání „znalých“ respondentŧ a jejich pohlaví. H3 Respondenti s vyšším vzděláním mají automaticky i vyšší míru informovanosti o alternativních trestech. K ověření či vyvrácení pouţiji opětovně srovnání „znalých“ respondentŧ a jejich nejvyššího dokončeného vzdělání (zjištěného v otázce č. 2 v připraveném strukturovaném rozhovoru). H4 Sdělit negativum alternativních trestů je pro respondenty lehčí neţ sdělit pozitivum. K zjištění platnosti této hypotézy pouţiji výsledky z otázky č. 7 v mém připraveném interview.

48

CHRÁSKA, M., 2007, s. 17

46

6. 1. 7 Výzkumný vzorek Výběr respondentŧ se uskutečnil na základě prostého, náhodného výběru. „Charakteristickým znakem tohoto výběru je, že všechny prvky souboru mají stejnou pravděpodobnost, že budou vybrány. Každý prvek pak musí být při tom vybrán nezávisle na ostatních.“49 Pro upřesnění se jednalo o prostý náhodný výběr bez vracení, tedy ţe jednou jiţ vybraný vzorek nebyl vrácen do základního souboru (to znamená, ţe nikdo nebyl dotázán dvakrát). Výběr jsem provedl náhodným oslovováním kolemjdoucích města Ústí nad Labem.

49

CHRÁSKA, M., 2007, s. 17

47

6. 2 SAMOTNÝ VÝZKUM 6. 2. 1 Realizace samotného výzkumu Samotné anonymní kvantitativní výzkumné šetření provedené pomocí strukturovaného rozhovoru s náhodně vybranými respondenty proběhlo v centru města Ústí nad Labem, konkrétně ve dnech 01. - 08. 03. 2013. Celkově bylo dotázáno 100 lidí, z tohoto počtu lidí se zúčastnilo (souhlasilo s interview a dokončilo jej) 77 lidí. Procentuální účast v procentech je tedy vyjádřena číslem 77%. Ochota zúčastněných byla dostačující, případná neochota byla zdŧvodňována nedostatkem času. Výsledky byly statisticky zpracovány v programu Microsoft Excel.

48

6. 2. 2 Charakteristika výzkumného souboru Pohlaví respondentů Tab. I Charakteristika výzkumného souboru – pohlaví.50 proměnná – pohlaví

absolutní četnost

relativní četnost (v %)

ţeny

45

58, 4 %

muţi

32

41, 6 %

celkem

77

100 %

Výzkumného šetření se zúčastnilo 58,4% ţen a 41,6% muţŧ. Pokoušel jsem se oslovovat obě pohlaví rovnoměrně, z čehoţ vyplývá, ţe sdílnější k rozhovoru byly ţeny. Graf 1 Charakteristika výzkumného souboru – pohlaví.51

50 51

Tabulka zpracována autorem práce. Graf vypracován autorem práce.

49

Věk respondentů (otázka číslo 1) Tab. II Charakteristika výzkumného souboru – věk.52 proměnná – věk

absolutní četnost

relativní četnost (v %)

25 let a méně

12

15, 6 %

26-35 let

18

23, 4 %

36-45 let

19

24, 7 %

46-55 let

18

23, 4 %

56 let a více

10

12, 9 %

celkem

77

100 %

Jak jiţ bylo uvedeno, výběr respondentŧ byl zcela náhodný. Vzhledem k tomu, ţe se jednalo o anonymní výzkumné šetření, věk nebyl nikterak ověřován, byl pouze zjištěn ze sdělení respondentŧ. Dle výše uvedené statistiky je zřejmé, ţe nejvyšší procento zúčastněných je ve věkové skupině 36-45let, rozdíly však nejsou patrné. Graf 2 Charakteristika výzkumného souboru – věk.53

52 53

Tabulka zpracována autorem práce. Graf vypracován autorem práce.

50

Nejvyšší dokončené vzdělání respondentů (otázka číslo 2) Tab. III Charakteristika výzkumného souboru – vzdělání.54 proměnná – věk

absolutní četnost

relativní četnost (v %)

základní

19

24, 7 %

středoškolské bez maturity

18

23, 4 %

středoškolské s maturitou

19

24, 7 %

vyšší odborné

11

14, 3 %

vysokoškolské

10

12, 9 %

celkem

77

100 %

Výsledky dalšího dílčího zkoumání respondentŧ ukázaly nejmenší účast vysokoškolsky vzdělaných respondentŧ, naopak nejvyšší účast středoškolsky vzdělaných (ať s maturitou nebo bez ní). Byla jich téměř polovina ze všech oslovených respondentŧ (přesněji 48,1%). Graf 3 Charakteristika výzkumného souboru – vzdělání.55

54 55

Tabulka zpracována autorem práce. Graf vypracován autorem práce.

51

6. 3 VÝSLEDKY VÝZKUMU 6. 3. 1 Odpovědi na dílčí otázky rozhovoru Otázka č. 3) „Znáte druhy alternativních trestů, které jsou možné udělit jako sankce za trestný čin jako protiklad nepodmíněného trestu odnětí svobody?“ Tab. IV – Otázka, zda respondenti znají alternativní tresty.56 proměnná – znalost

absolutní četnost

relativní četnost (v %)

ano

61

79, 2 %

ne

16

20, 8 %

celkem

77

100 %

Velká část oslovených respondentŧ mi do rozhovoru sdělilo, ţe znají alternativní tresty. Jednalo se o téměř 80% respondentŧ znalých dle slov alternativních trestŧ. Graf 4 Znalost alternativních trestŧ.57

56 57

Tabulka zpracována autorem práce. Graf vypracován autorem práce.

52

Otázka č. 4) „Vyjmenujte je, prosím.“ V následující tabulce uvádím faktickou znalost respondentŧ, kteří uvedli v předcházející otázce, ţe alternativní tresty znají (tedy 61 lidí). Bylo po nich vyţadováno, aby alternativní tresty vyjmenovali. Pokud jsme si v teoretické části práce všechny alternativy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody vyjmenovali (jedná se o 12 trestŧ58), tabulka, která následuje, ukazuje, na kolik trestŧ si respondenti při svém výčtu nakonec vzpomněli. Tab. V – Vyjmenování alternativních trestŧ.59 proměnná – počet vyjmenovaných

absolutní četnost

relativní četnost (v %)

12

6

9,8 %

11

7

11, 5 %

10

3

4, 9 %

9

3

4, 9 %

8

5

8, 2 %

7

5

8, 2 %

6

6

9,8 %

5

5

8, 2 %

4

3

4, 9 %

3

18

29, 5 %

2

0

0%

1

0

0%

0

0

0%

celkem

61

100 %

alternativních trestů

58

Jedná se o podmíněný trest, vyhoštění, ztráta vojenské hodnoty, ztráta čestných titulŧ nebo vyznamenání, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, zákaz pobytu, zákaz činnost, propadnutí věci, peněţitý trest, propadnutí majetku, obecně prospěšné práce, trest domácího vězení. 59 Tabulka zpracována autorem práce.

53

Pozn.: Absolutní četnost v tomto případě značí počet respondentŧ z celkových 61 „znalých“ z předešlé otázky, kteří vyjmenovali jistý počet rŧzných alternativních trestŧ. Např. u proměnné „3 uvedené alternativní tresty“ je uvedeno 18 respondentŧ. Znamená to, ţe na pouhé 3 alternativní tresty si vzpomnělo 18 dotázaných. Výsledek této dílčí otázky ukázal, ţe teoretická znalost alternativních trestŧ je v mnoha případech mnohem větší neţ znalost praktická. Všechny alternativní tresty vyjmenovalo pouze 6 ze všech respondentŧ, tedy téměř 10% dle svých slov „znalých“ respondentŧ. Na alespoň polovinu (tedy 6 a více) alternativních trestŧ si vzpomenulo a vyjmenovalo celkových 35 respondentŧ, tedy více neţ 57% dle svých slov „znalých“ respondentŧ. Jako nečekané dílčí zjištění mi dovolte uvést i skutečnost, ţe dle výsledkŧ šetření si na tři pravděpodobně nejznámější alternativní tresty – tedy podmínečný trest, trest obecně prospěšných prací a trest domácího vězení, vzpomnělo všech 61 respondentŧ, kteří v předcházející otázce sdělili, ţe alternativní tresty znají. Graf 5 Graf toho, jak velký počet alternativních trestŧ respondenti vyjmenovali.60

60

Graf vypracován autorem práce.

54

Otázka č. 5) „Sdělte první pozitivum, které Vás v souvislosti s uložením alternativních trestních opatření napadne.“ V příští tabulce předkládám výsledné odpovědi na otázku číslo pět. Jedná se o výčet pozitiv, které uvedli respondenti (neboli proč je dobré sankcionovat alternativními tresty) a jejich četnost. Pro doplnění jen uvádím, ţe těm, kteří uvedli, ţe neznají druhy alternativních trestŧ, jsem je sdělil, aby se mohli i dále zúčastnit výzkumného šetření. Tab. VI – Pozitiva uplatňování alternativních trestŧ.61 proměnná – pozitivum

absolutní četnost

relativní četnost (v %)

přeplněnost věznic

12

15, 5 %

vysoké náklady na uvěznění

35

45, 5 %

přesun pachatele kriminálníka

5

6, 5 %

20

26 %

nevím

5

6, 5 %

celkem

77

100 %

začátečníka do profesionálního kriminálního prostředí zavřený pachatel nic ve výkonu trestu nedělá, nepracuje, válí se a nevydělává na odškodnění oběti

Pozitivum sdělit se nepodařilo jen pěti respondentŧm, ostatní uvedli to, které je napadlo jako první. Nejčastější sdělené se pak stalo pozitivum v neuvěznění pachatele spočívající ve vysokých nákladech na jeho pobyt ve výkonu trestu odnětí svobody z daní daňových poplatníkŧ. Další časté pozitivum dle výše uvedené tabulky je i fakt, ţe uvězněný pachatel nemŧţe, kdyţ je zavřený odškodnit pachatele a jen za mříţemi nic nedělá.

61

Tabulka zpracována autorem práce.

55

Otázka č. 6) „Sdělte první negativum, které Vás v souvislosti s uložením alternativních trestních opatření napadne.“ Tab. VII – Negativa uplatňování alternativních trestŧ.62 proměnná – negativum

absolutní četnost

relativní četnost (v %)

alternativní trest není trest

45

58, 4 %

není to výchovné

5

6, 5 %

není to ještě propracované

22

28, 6 %

nevím

5

6, 5 %

celkem

77

100 %

Dle výše uvedených výsledkŧ je zřejmé, ţe více neţ polovina respondentŧ se domnívá, ţe alternativní trest není všeobecně adekvátním trestem. Další velmi výrazná část z dotázaných (více neţ 28%) zastává názor, ţe alternativní tresty a systém jejich aplikace není ještě dostatečně propracovaný a uvádí to jako jeho negativum. Kaţdopádně stejný počet lidí jako u předchozí otázky uvedlo, ţe neví.

62

Tabulka zpracována autorem práce.

56

Otázka č. 7) „Co bylo pro Vás jednodušší sdělit, pozitivum či negativum?“ Tab. VIII – Negativum versus pozitivum.63 proměnná – co bylo jednodušší

absolutní četnost

relativní četnost (v %)

pozitivum

32

41, 6 %

negativum

45

58, 4 %

celkem

77

100 %

sdělit

Dle výše uvedených výsledkŧ otázky číslo šest strukturovaného rozhovoru s respondenty je zřejmé, ţe jednodušší je pro většinu z nich sdělit negativum uţití alternativních trestŧ jako moţné trestní sankce. Graf. 6 Co je snazší sdělit, pozitivum či negativum uţití alternativního trestu.64

63 64

Tabulka zpracována autorem práce. Graf vypracován autorem práce.

57

Otázka č. 8) „Souhlasíte s aktivní aplikací alternativních trestních sankcí?“ Tab. IX – Souhlas s aktivním uţíváním alternativních trestŧ.65 proměnná – souhlas a uţitím

absolutní četnost

relativní četnost (v %)

zcela jistě ano

9

11, 7 %

Ano

13

16, 9 %

nevím, je mi jedno

6

7, 8 %

Ne

21

27, 3 %

zcela jistě ne

28

36, 4 %

celkem

77

100 %

alternativních trestů

Dle odpovědí větší polovina respondentŧ (konkrétně 63,7%) zcela jistě nesouhlasí či jen nesouhlasí s aktivním uţíváním alternativních

trestŧ

jako

vyhnutí

se

„klasickému“

nepodmíněnému odnětí svobody. I to ukazuje na celkové ladění názoru na alternativní tresty. Graf 7 Souhlas s aktivním uţíváním alternativních trestŧ.66

65 66

Tabulka zpracována autorem práce. Graf vypracován autorem práce.

58

6. 3. 2 Výsledky výzkumných otázek a nastolených hypotéz V1 Jak vysoká je míra znalosti respondentů výzkumného šetření o alternativních trestech reprezentovaná schopností přehled alternativních trestů vyjmenovat? Dle odpovědí na otázku v rozhovoru s číslem tři bylo zjištěno a výše zmíněno, ţe 61 ze 77 všech respondentŧ je dle svých slov znalých alternativních trestŧ. Otázka následující však dala odpovědím pravou tvář. Otázka čtvrtá ukázala, ţe všichni z 61 výše vymezených lidí znali a uměli vyjmenovat alespoň 3 druhy alternativních trestŧ. Všechny alternativní tresty naopak dokázalo uvést pouze 6 (tj. 9,8%) z 61 „znalých“ respondentŧ. Na zjištění odpovědi na předloţenou otázku pouţiji klasickou matematicko-statistickou metodu – aritmetický prŧměr. „Aritmetický průměr je statistická veličina, která v jistém smyslu vyjadřuje typickou hodnotu popisující soubor mnoha hodnot. Aritmetický průměr se obvykle značí vodorovným pruhem nad názvem proměnné, popř. řeckým písmenem μ.“67 Zjistím tímto tedy prŧměrný počet alternativních trestŧ, kteří respondenti sdělili. Kaţdý z 61 „znalých“ respondentŧ získá takový počet imaginárních bodŧ, kolik vyjmenovat alternativních trestŧ, zbylých 16 lidí, kteří nejsou alternativních trestŧ znalí, dostanou číslo 0 (jako nula vyjmenovaných alternativních trestŧ). Následně se tyto čísla sečtou a vydělí 77. Tak zjistím celkovou míru znalosti druhŧ alternativních trestŧ, coţ je výzkumná otázka první. Přehled: 6 respondentŧ uvedlo 12 alternativních trestŧ 7 respondentŧ uvedlo pouze 11 alternativních trestŧ 3 respondenti uvedli pouze 10 alternativních trestŧ 3 respondenti uvedli pouze 9 alternativních trestŧ 5 respondentŧ uvedlo pouze 8 alternativních trestŧ 5 respondentŧ uvedlo pouze 7 alternativních trestŧ

67

Aritmetický prŧměr. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001[cit. 2013-03-24]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Aritmetick%C3%BD_pr%C5%AFm%C4%9Br

59

6 respondentŧ uvedlo pouze 6 alternativních trestŧ 5 respondentŧ uvedlo pouze 5 alternativních trestŧ 3 respondenti uvedli pouze 4 alternativní tresty 18 respondentŧ uvedlo pouze 3 alternativní tresty 16 respondentŧ uvedlo 0 alternativních trestŧ Výpočet: µ = [(12 × 6) + (11 x 7) + (10 n × 3) + (9 × 3) + (8 × 5) + (7 × 5) + (6 × 6) + (5 × 5) + (4 × 3) + (3 × 18) + (0 × 16)] ÷ 77 µ = [72 + 77 + 30 + 27 + 40 + 35 + 36 + 25 + 12 + 54 + 0] ÷ 77 µ = 408 ÷ 77 µ = 5, 3 Prŧměrná znalost je tedy 5,3 alternativních trestŧ z 12. Pokud je tedy pro tento výzkum bráno, ţe celkem je 12 alternativ k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a prŧměrná znalost je 5,3, jedná se o 44, 2% znalost. Míra znalosti alternativních trestů reprezentovaná schopností je vyjmenovat je u oslovených respondentů více neţ 44%.

60

V2 Jak široce je procentuálně rozloţena část respondentů, kteří s aktivní aplikací alternativních trestů nesouhlasí? Pro účely vyhodnocení této výzkumné otázky pouţijme vyhodnocení otázky číslo osm ve strukturovaném rozhovoru („Souhlasíte s aktivní aplikací alternativních trestních sankcí?“) a berme, ţe nesouhlas mŧţe být projeven odpovědí „ne“ i „zcela jistě ne“. Dle Tab. IX se ukázalo, ţe zcela jistě nesouhlasí či jen prostě nesouhlasí s aktivním uţíváním alternativních trestŧ v trestním systému celých 63,7% respondentŧ (tj. celkem 49 lidí ze 77). Dalších 7,8% dotázaných je toto jedno, či nemají názor. Souhlasí pak 28,6 % dotázaných. 63,7 % respondentů, to je část respondentů, kteří a aktivním uţíváním alternativních trestů nesouhlasí.

61

H1 Mezi věkem respondentů a výší informovanosti o alternativních trestech není vztah. Pro zjednodušení vezměme jako jeden vzorek našich 61 „znalých“ respondentŧ (vţdyť všichni z nich znali alespoň tři alternativní tresty) a porovnejme je s jejich uvedeným věkem. Tab. X Věk versus znalost alternativních trestŧ.68 proměnná – věk

absolutní četnost

relativní četnost (v %)

25 let a méně

9

14, 7 %

26-35 let

14

23 %

36-45 let

15

24, 6 %

46-55 let

15

24, 6 %

56 let a více

8

13, 1 %

celkem

61

100 %

Z výše nastolených výsledkŧ je zjevné, ţe věk nemá na znalost nikterak nápadný vliv. Zastoupení všech věkových kategorií je poměrně vyrovnané. Hypotézu první tedy povaţujme za potvrzenou.

68

Tabulka zpracována autorem práce.

62

H2 Mezi pohlavím respondentů a výší informovanosti o alternativních trestech není vztah. Pro verifikace hypotézy druhé pouţijme stejný systém, jako byl pouţit u hypotézy jedna. Jedná se o porovnání „znalých“ respondentŧ (tj. 61, kteří odpověděli, ţe alternativní tresty znají) a jejich pohlaví. Tab. XI – Pohlaví versus znalost alternativních trestŧ.69 proměnná – pohlaví

absolutní četnost

relativní četnost (v %)

ţeny

33

54, 1 %

muţi

28

45, 9 %

celkem

61

100 %

Z výše uvedeného je evidentní, ţe na znalost alternativních trestŧ nemá markantní vliv ani pohlaví, hypotéza byla tedy ověřena.

69

Tabulka zpracována autorem práce.

63

H3 Respondenti s vyšším vzděláním mají automaticky i vyšší míru informovanosti o alternativních trestech. K ověření či vyvrácení pouţiji opětovně srovnání „znalých“ respondentŧ a jejich nejvyššího dokončeného vzdělání (zjištěného v otázce č. 2 v připraveném strukturovaném rozhovoru). Tab. XII – Vzdělání versus znalost alternativních trestŧ.70 proměnná – vzdělání

absolutní četnost

relativní četnost (v %)

ZŠ

13

21, 3 %

SŠ bez maturity

15

24, 6 %

SŠ s maturitou

14

23 %

VOŠ

9

14, 8 %

VŠ

10

16, 3 %

celkem

61

100 %

Z dŧvodu prŧměrně stejného zastoupení všech skupin vzdělání ve skupině „znalých“ respondentŧ lze vyřknout závěr, ţe hypotéza byla vyvrácena. Respondenti s vyšším vzděláním nemají automaticky i vyšší míru informovanosti o alternativních trestech. Nebo se to alespoň nedá takto paušalizovat.

70

Tabulka zpracována autorem práce.

64

H4 Sdělit negativum alternativních trestů je pro respondenty lehčí neţ sdělit pozitivum. K zjištění platnosti této hypotézy pouţiji výsledky z otázky číslo sedm v mnou připraveném interview. Otázka byla poloţena všem 77 zúčastněným a zněla „Co bylo pro Vás jednodušší sdělit, pozitivum či negativum?“ Výsledky byly jiţ zpracovány do Tab. VIII. Tab. VIII – Negativum versus pozitivum.71 proměnná – co bylo jednodušší

absolutní četnost

relativní četnost (v %)

pozitivum

32

41, 6 %

negativum

45

58, 4 %

celkem

77

100 %

sdělit

I tento výrok tedy došel ke svému naplnění. Respondenti ve větší míře lehčeji sdělovali dle svých slov negativum alternativních trestŧ neţ pozitivum, i kdyţ výsledky nejsou nikterak jednostranně zaměřené. Jedná se o těsné výsledky, těsnou výhru negativa. Hypotéze čtvrtá je tedy ověřena.

71

Tabulka zpracována autorem práce.

65

6. 4 DISKUZE Co říci k výsledkŧm výzkumu, který jsem v rámci této bakalářské práce provedl, jak jej zrekapitulovat či z něj vyvodit závěry? Je jasné, ţe se nejedná o výzkum, který by si kladl dělat všeobecné závěry platící dŧsledně na všechny, jedná se o místní šetření, které mělo za úkol udělat vhled do situace, vhled do názorŧ oslovených respondentŧ. I přesto jsem dospěl k alespoň pro mě zajímavým výsledkŧm. Znalost alternativních trestŧ není závislá ani na věku, ani na vzdělání, ani na pohlaví respondentŧ. Všeobecná znalost druhŧ alternativních trestŧ je dle mého soudu dostatečná. Vezmeme-li totiţ i v úvahu, ţe byli oslovování lidé, kteří byli nepřipraveni, mohli být zaskočeni či jen roztrţití z myšlenek úplně někde jinde, i přes toto je znalost poměrně vysoká. Prŧměrná znalost se pohybuje na něco kolem 44%. A dále, pouze nějakým 20% respondentŧ nemělo znalost ţádnou a i ti jsou do statistiky započteni. Vím, mohlo by to být lepší, avšak mé iluze nejsou v tomto směru nikterak vysoké. Názorové ladění respondentŧ na zvolené téma, které se ukázalo v rozhovoru, pro mne však překvapením nebylo. Větší část respondentŧ (63,7 % respondentŧ) nesouhlasí s uţitím alternativních trestŧ a také pro většinu (konkrétně pro 58,4 % respondentŧ) bylo snazší sdělit negativum těchto druhŧ trestŧ neţ jejich pozitivum. Jak jsem se tedy domníval, obecné mínění není ještě zcela na aktivní uţívání alternativních trestŧ připraveno, nevěří mu, nesouhlasí s ním. Stále ještě pravděpodobně převládá názor, ţe klasický trest (výkon trestu odnětí svobody) je nejúčinnější a měl by se uţívat nejčastěji. Avšak jestli se říká, ţe kaţdá věc má svého kupce, tak si troufám tvrdit, ţe i kaţdý alternativní trest má svého pachatele. Teď je vše na soudech, snad ti správně rozdělují tresty.

66

7 ZÁVĚR „Je to hodnota, která vynásobená, vydělená, sečtená nebo umocněná nám dá požadovaný výsledek.“ Murphyho zákony72 „Alternativy k potrestání pachatelů trestných činů jsou významnou součástí systému našeho trestního práva a projevem odklonu na nahlížení na trestněprávní sankce jako na výlučný prostředek ochrany společnosti před kriminalitou. Potřeba jejich systematického využívání vystává zejména s ohledem na nízkou efektivitu tradiční, represivně pojaté trestní problematiky.“73 Alternativní tresty v právním řádu České republiky, toť téma mnou předkládané bakalářské práce. Cíl práce byl vylíčen jiţ v úvodu, pokus o představení základního shrnutí informací o alternativních trestech; o aktérech tohoto scénáře, tedy pachateli a oběti; legislativního vymezení alternativních trestŧ a následně pak v praktické stránce práce zjistit názorové ladění obyvatel města Ústí nad Labem na zmíněné a jejich znalost tohoto systému. V teoretické části práce je tedy i s ohledem na vymezený nevelký rozsah práce v kapitolách utříděný přehledný popis trestního zákoníku, dále trestného činu, pachatele, oběti, trestu a jeho účelu a deskripce alternativních trestŧ. Toť jako vhled do řešeného. Následovala část praktická, která s myšlenkou a snahou o zjištění míry obecné informovanosti obyvatel města Ústí nad Labem o výše uvedeném a jejich názorové ladění prezentovala zjištěné v rámci výzkumného šetření. Myslíc na to, ţe závěry nelze brát za konečné a platné obecně pro všechny ukázalo šetření provedené mnou jako autorem práce na zajímavé závěry práce. Netvařme se, ţe se nás to netýká, ţe nás to nemusí zajímat. Mŧţeme se kdykoli stát účastníkem trestního řízení, pachatelem či obětí. Jako malí jsme si na to hráli, jako malí jsme, troufám si říci, ještě viděli jedinou moţnost testu v uvěznění. Doba se však změnila a lze prohlásit, ţe alternativní opatření se v uplynulých desetiletích výrazně posunuly kladným směrem dopředu. Nebylo to vţdy snadné a ještě není vyhráno. Jak jsem jiţ říkal, není tomu tak, 72 73

Citáty a výroky slavných. [online]. [cit. 2012-12-15]. Dostupné z: http://citaty.net/murphyho-zakony/ SOLOTÁŘ, A., ŠÁMAL, P., 2000, s. 175

67

ţe nové a alternativní je vţdy lepší. I mnou provedený výzkum ukázal, ţe lidé ještě nejsou o tomto dostatečně znalí, nesouhlasí či si nepřejí, aby se stalo ukládání alternativních trestních sankcí tradicí. Naopak si i však uvědomují klady alternativních trestŧ, jako jsou kupříkladu zapojení pachatele do nápravy svého činu či sníţení nákladŧ za věznění. Proto co říci závěrem? Alternativní tresty jsou nedílnou a také potřebnou součástí právního řádu České republiky. Ukazují i jinou moţnost potrestání pachatele za spáchaný čin, ukazují moţnosti a otvírají dveře i jiným směrem. Nepřikláním se ani ke zpŧsobu automatického ukládání trestu odnětí svobody ani k přehnané aktivní snaze uţití alternativních trestŧ jen proto, ţe je to nové a dle někoho humánní. Myslím, ţe otázka alternativních trestŧ (zejména jejich následné dodrţování) je a ještě stále by měla být předmětem diskuzí v odborných či politických kruzích. Takový je i de facto názor respondentŧ výzkumu, potaţmo závěr mého šetření.

68

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY TIŠTĚNÉ ZDROJE o ŠČERBA, F., Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. Praha: Leges, 2011. 416 s. ISBN: 978-80.87212-68-4 o ŠTERN, P., OUŘEDNÍKOVÁ, L., Probace a mediace: možnosti řešení trestných činů. Praha: Portál 2010. 212 s. ISBN: 978-80-7367-757-2 o JELÍNEK, J., O novém trestním zákoníku. Praha: nakl. Leges, 2009. 232 s. ISBN. 97880-87212-21-9 o CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. Praha: Grada, 2007. 265s. ISBN 978-80-247-1369-4 o ZÁHORSKÁ, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. Praha: Portál, 2007. 135 s. ISBN 978-80-7367-236-2 o ČÍRTKOVÁ, L., Forenzní psychologie. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2004. ISBN 80-8647386-4 o PŘESLIČKOVÁ, H., Obecně prospěšné práce a další instituty restorativní justice. Praha: Český helsinský výbor, 2003. 72 s. ISBN: 80.86436-14-4 o KEBZA, V., PECHALOVÁ., Z. Úvod do psychologické metodologie. Praha: CREDIT, 2001. 64 s. ISBN 80-213-0792-7 o GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-796. o RAUCHFLEISCH, U., Doprovázení a terapie delikventů. Brno: Sdruţení Podané ruce, 2000. 84 s. ISBN: 80-85834-83-9 o SOLOTÁŘ, A., ŠÁMAL, P., Alternativní řešení trestných věcí v praxi. Praha: C. H. Beck, 2000. 468s. ISBN 80-7179-350-7 o MATOUŠEK, O. Práce s rizikovou mládeží: projekt LATA a další alternativy věznění mládeže. Praha: Portál, 1996. 87 s. ISBN: 80-7178-064-2 o BIBLE, Praha: Česká biblická společnost, 1993. 287 s. ISBN 80-900881-6-3

69

INTERNETOVÉ ZDROJE o ZIDEK, P. Trestní zákoník. [online]. Dostupné z: http://trestnizakonik.cz/ o Reforma

justice.

[online].

Dostu1pné

z:

http://www.reformajustice.cz/cz/trestni-

zakonik/alternativni-tresty.html o Probační

a

mediační

sluţba

České

republiky.

[online].

Dostupné

z:

https://www.pmscr.cz/ o Oficiální

server

českého

soudnictví.

[online].

Dostupné

z:

http://portal.justice.cz/Justice2/Uvod/uvod.aspx o Bílý Kruh Bezpečí. BKB. [online]. Dostupné z: http://www.bkb.cz/ o Citáty slavných osobností. Výroky, myšlenky, přísloví a aforismy [online]. Dostupné z: http://citaty.net/ o Citáty a výroky slavných. [online]. Dostupné z: http://www.citaty.name/ o Deník.cz. [online]. 2012-2013. Dostupné z: http://www.denik.cz/ o Novinky.cz:

Krimi.

Novinky.cz

[online].

2012-2013

Dostupné

z:

http://www.novinky.cz/krimi/ o Wikpedie.

Otevřená

encyklopedie.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana

70

[online].

Dostupné

z:

SEZNAM TABULEK, GRAFŮ Tab. I

Charakteristika výzkumného souboru – pohlaví.

s. 49

Tab. II

Charakteristika výzkumného souboru – věk.

s. 50

Tab. III

Charakteristika výzkumného souboru – vzdělání.

s. 51

Tab. IV

Otázka, zda respondenti znají alternativní tresty.

s. 52

Tab. V

Vyjmenování alternativních trestŧ.

s. 53

Tab. VI

Pozitiva uplatňování alternativních trestŧ.

s. 55

Tab. VII

Negativa uplatňování alternativních trestŧ.

s. 56

Tab. VIII

Negativum versus pozitivum.

s. 57, s. 65

Tab. IX

Souhlas a aktivním uţíváním alternativních trestŧ.

s. 58

Tab. X

Věk versus znalost alternativních trestŧ.

s. 62

Tab. XI

Pohlaví versus znalost alternativních trestŧ.

s. 63

Tab. XII

Vzdělání versus znalost alternativních trestŧ.

s. 64

Graf 1

Charakteristika výzkumného souboru – pohlaví.

s. 49

Graf 2

Charakteristika výzkumného souboru – věk.

s. 50

Graf 3

Charakteristika výzkumného souboru – vzdělání.

s. 51

Graf 4

Znalost alternativních trestŧ.

s. 52

Graf 5

Graf toho, jak velký počet alternativních trestŧ respondenti vyjmenovali.

Graf 6 Graf 7

s. 54

Co je snazší sdělit, pozitivum či negativum uţití alternativního trestu.

s. 57

Souhlas s aktivním uţíváním alternativních trestŧ.

s. 58

71

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 STRUKTUROVANÉ INTERVIEW Dobrý den, jmenuji se Michal Mrkvan, jsem studentem 3. Ročníku Bankovního institutu Vysoká škola Praha, rád bych Vás touto cestou poţádal o zodpovězení několika mála otázek, které budou slouţit jako materiál k mé bakalářské práci. Rozhovor je zcela anonymní, nebude trvat déle neţ pět-deset minut a nebude pouţit k jiným účelŧm, neţ je má bakalářská práce. Děkuji Vám za účast a za upřímné pravdivé odpovědi. 1) Povězte mi, prosím, Váš věk. 2) Povězte mi, prosím, Vaše nejvyšší ukončené vzdělání. 3) Znáte druhy alternativních trestŧ, které jsou moţné udělit jako sankce za trestný čin jako protiklad nepodmíněného trestu odnětí svobody? 4) Vyjmenujte je, prosím. 5) Sdělte první pozitivum, které Vás v souvislosti s uloţením alternativních trestních opatření napadne. 6) Sdělte první negativum, které Vás v souvislosti s uloţením alternativních trestních opatření napadne. 7) Co bylo pro Vás jednodušší sdělit, pozitivum či negativum? 8) Souhlasíte s aktivní aplikací alternativních trestních sankcí? a. zcela jistě ano b. ano c. nevím, je mi jedno d. ne e. zcela jistě ne 9) To je vše, děkuji moc za Vaši pomoc a účast na mém výzkumném šetření. Přeji krásný zbytek dne.

72