Johan L. Unstad Sjøhus
Diplomová práce Andrey Tůmové Téma: Rekonstrukce rybářské ubytovny Místo: Maervoll, ostrov Vestvågøy, Lofoten, Norsko Vedoucí práce: Prof. Ing. Arch. Zdeněk Fránek 2012/ 2013
Obsah: 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65
Lofoten na mapě Obecné informace o Lofotenu Architektura Lofotenu Pøbel & Dolk Mapy zálivu Mӕrvollu Historie sjøhusu Mӕrvoll Situace širších vztahů Zadání a koncept Parter Celkový pohled a řez Sjøhus Maervoll Loď Úvodní grafika Popis stávajícího stavu Koncept a návrh Dokumentace stávajícího stavu 2. NP Dokumentac estávajícího stavu 3. NP 1NP, návrh 2NP, návrh 3NP, návrh 4NP, návrh Podélný řez Příčný řez Jižní a východní fasáda Severní a západní fasáda Jídelna apartmánu ve 4. Podlaží Jídelny a společenské místnosti ve vlnách, 4. Podlaží Hala ve 3. Podlaží Studie zařízení pokoje Nově zařízený dvoulůžkový pokoj Detaily nábytku Nově zařízený čtyřlůžkový pokoj Původní zařízení Zařízení wellness Zařízení koupelny Panoramatické snímky okolí seahousu Molo, zákres Severovýchodní fasáda, zákres Celkový pohled, zákres Kavárna Bělost velryby Úvodní grafika Koncept Vizualizace interiéru kavárny Výkresy domu s kavárnou Fasády domu s kavárnou Molo před kavárnou, zákres Detail okna Bývalá manufaktura na rybí produkty Háj na Arsacidách Úvodní grafika Dům Johana L. Unstada Příklad využití víceúčelové haly Dokumentace stávajícího stavu Severovýchodní pohled, zákres Půdorys 1 NP, truhlárna, hala 2. A 3. NP, apartmán nad truhlárnou Východní a severní fasáda s přístřeškem na kuchání ryb na pontonu Západní a jižní fasáda Podélný řez Příčný řez Prázdná hala Východní pohled na Sjøhus, zákres Technická zpráva Pohled na údolí Maevollu se Sjøhusem Poděkování Rozloučení na molu
Unstad
Mærvoll Tangstad
Mærvoll
Tangstad
2
LOFOTEN OBECNÉ INFORMACE Souostroví Lofoten se nachází v Norském moři při západním pobřeží Norska, mezi 67. a 68. stupněm severní šířky, 100 až 300 km nad polárním kruhem. Od norské pevniny je odděleno Vestfjordem. Regionální klima se díky severní větvi Golfského proudu velmi liší od klimatu míst na stejné zeměpisné šířce, například v centrálním Grónsku nebo na Aljašce. Rozdíl v zimních teplotách činí 30 °C. Teplota na Lofotských ostrovech v zimě se pohybuje okolo 1 °C. Roční výkyv teploty je poměrně malý, průměrné teploty v létě jsou kolem 12°C. Z přibližně osmdesáti ostrovů je sedm hlavních; od severovýchodu k jihozápadu: Austvågøy, Gimsøy, Vestvågøy, Flagstadøy, Moskenesøya, Vaerø a Røst. Hlavní ostrovy jsou propojeny na 166 km dlouhé trase E10 podmořskými tunely a mosty. Na celkové ploše 1227 km2 žije 24 000 obyvatel. 20 obyvatel na km2 je vyšší hodnota než je průměrná hustota zalidnění v Norsku. Hlavní město Lofotenu je Svolvӕr na ostrově Austvågøy. Větší počet obyvatel žije na straně přivrácené k pevnině, kvůli lepšímu počasí. Západní pobřeží vystavené volnému moři trpí prudkými větry a hustou mlhou. Rozdíl v počasí na pobřežích Lofotských ostrovů způsobují až 1200 m vysoké hory. Hory na ostrově Moskenesøy jsou vulkanického původu, tvořené syenitem, žulou magnetitem a rulou, patří k nejstarším na světě. Mají strmé svahy a plochá návrší. Rozeklané skalní stěny alpínského charakteru patří naopak k nejmladším horským útvarům. Jejich neotupené špice unikly zalednění v poslední době ledové. K tvarování lofotenské krajiny přispěl pohyb mohutných ledovců. Jméno Lofoten je pozměněný název Lofoter, který původně patřil ostrovu Vestvågøy, znamená rysí tlapa. Souostroví bylo osídleno lidmi před 6000 lety. V dávnověku pokrývaly ostrovy borové lesy a březové háje. Žili tu jeleni, medvědi, sobi, rysové i bobři. Takřka veškeré lesy byly vykáceny ve Vikingské éře na stavbu lodí. Slavnou vikinskou minulost připomíná muzeum v Borgu na ostrově Vestvågøy, s rekonstruovanou největší vikinskou hodovní síní. Lesní porost a jeho faunu nepřipomíná na nynějších Lofotách nic. V současnosti dochází k novému zalesňování. Dřevo na stavbu domů se dováží z centrálního Norska. Norské moře není šelfové. Oproti okolním mělčím mořím dosahuje hloubky 4000m. Díky povrchovým i hlubinným teplým mořským proudům má o 10 °C vyšší teplotu než jiné vody na stejné zeměpisné šířce, nikdy nezamrzá. Zcela specifické podmínky z něj činí jedinečné prostředí pro mnoho druhů ryb a vodních savců. Rybolov a velrybářství byly na jinak pustých ostrovech po staletí hlavním způsobem obživy a životním stylem vůbec. Nejdůležitějším obdobím je stále sezóna tresky od poloviny ledna do poloviny dubna. Důležitá ryba je i sleď, halibut nebo huňáček. Díky klimatické anomálii jsou nehornaté části Lofotenu obzvlášť vhodné pro zemědělství. Střední část ostrova Vestvågøy je nejproduktivnější zemědělskou oblastí Nordlandu, územního celku severního Norska, ke kterému Lofoten patří. Místní ovce jsou vyhlášeny nejlepšími ovcemi Norska, mléčné produkty, máslo a sýr se prodávají po celém Norsku. Tradiční způsob života, rozdělený na práci na malé rodinné farmě a sezónní rybolov vymizel. Nový příliv financí pramení z cestovního ruchu, spojeného se sportovními aktivitami. Turistická sezóna je v létě, po jejím skončení působí Lofoty syrově a prázdně. Nesporným potenciálem Lofotenu jsou ložiska ropy a zemního plynu. Zatím však platí moratorium na jejich těžbu. ZVLÁŠTNÍ PŘÍRODNÍ JEVY POZOROVATELNÉ NA LOFOTENU POLÁRNÍ NOC A PŮNOČNÍ SLUNCE Polární noc a půlnoční slunce jsou inverzní jevy, ke kterým dochází v oblastech za polárním kruhem. Při polární noci nevystoupí slunce nad obzor, naopak půlnoční slunce neklesne za obzor během 24 hodin. V oblasti Lofotenu nastává polární noc v období mezi 6. Prosincem a šestým lednem. Půlnoční slunce je možné pozorovat od 27. k větna do 17. července. POLÁRNÍ ZÁŘE Polární noc je zvlášť dobré období pro pozorování polární záře. Vznik polární záře je způsobený mrakem slunečního větru – částic uvolněných ze slunce při sluneční erupci. Část tohoto mraku je přitahována magnetickým polem země, stáčí se ve spirálách k jeho pólům. Při průchodu slunečního větru atmosférou, dochází k interakci, kterou pozorujeme na obloze jako barevné, pohybující se světelné závoje. MAELSTRØM Vodní vír, místně nazývaný Moskenestraumen, vzniká v Norském moři mezi ostrovy Moskenesøy a Vӕrøy. Přes vysoký podmořský práh se tu dvakrát denně valí voda přílivu a odlivu mezi volným mořem a Vestfjordem. Rozdíl hladiny na vrcholu přílivu a odlivu činí 4 m. V polovině cyklu, kdy se mění příliv na odliv, vznikají podél několikakilometrového podmořského prahu obrovské vodní víry, které v minulosti stahovaly nepokorné lodi a rozbíjely je o dno. Děsivý jev se stal inspirací a předlohou mnoha výtvarných a literárních děl. Populárním se stal Maestrøm zejména díky slavné povídce E.A. Poea, Pád do Maestrømu. Jsou po něm pojmenovány velké víry obecně.
3
ARCHITEKTURA Většina domů jsou dřevostavby založené na kamenné, později betonové podezdívce. Tradiční barva obytných domů je žlutá. Domy mají na české poměry dost velká špaletová okna. Střecha je někdy zelená, mechová. Červené domy s bílými obložkami oken, které po trsech vybíhají na kůlech ze břehu do moře se nazývají Rorbu. Byly to nájemní ubytovny pro sezónní rybáře, kteří přijížděli na zimní lov tresky. Rorbu obrůstají pobřeží skoro v každé vesnici jako rudý vřes. Podobný účel mají i velké komunitní Sjøhusy. Ve vícepodlažních dlouhých budovách, bílých nebo červených, bylo zajištěno bydlení i prostor pro zpracování ryb na rybí produkty, olej a klih. I když se zcela změnilo jejich využití, jsou stále významnými dominantami v krajině.
1
2
Sídla na Lofotenu, jako ostatně i jinde v Norsku, postrádají veřejný prostor. Vesnice jsou uliční – domy postupně naskládané podél cesty, na předprostor a úpravu okolí domu je malý důraz. Málokterý pozemek je oplocený. Ani u větších sídel nelze mluvit o urbanismu. K hlavní silnici s benzínovou pumpou, obchody a restauracemi přiléhají struktury účelně uspořádané, ne nijak promyšlené obytné zástavby. Novostavby rodinných domů se svým stylem neodchylují příliš od tradičních jednoduchých figur. Mnoho nových domů má bílou barvu. Podél trasy E10 která propojuje celé souostroví a je zároveň vyhlídkovou turistickou trasou vznikají novodobá odpočívadla v současném designovém pojetí od známých autorů, jakými jsou Dan Graham nebo Snøheta. Zvláštní je, že člověk tu okamžitě přijme neokázalost místní architektury a považuje ji za správnou – hodící se – a to do té míry, že jakákoliv jiná, nová, rafinovaná, designová, konceptuální, interaktivní stavba mu připadá méně správná. Výraz Lofotenské krajiny, prokomponování její přírody a zástavby je specifický a silný. Cokoliv co vykazuje mezinárodní trend nebo kontext je tu out, protože to není dost autentické, protože to sem nepatří. Do takového prostředí je velmi těžké vstoupit jako architekt. Myslím, že cesty jsou v zásadě dvě. Architekt se může rozhodnout pracovat kontextuálně, regionalisticky, zkoušet jen málo pohnout s tím, co tu je a dlouho koukat, co to udělalo, zkusit to ještě kousek … a nebo jinak. To jinak může mít nespočet podob, ale jejich jmenovatelem je vždy právě ta jinakost. Osobně považuji jinakost v takto komorním prostředí za rizikový program.
3
4
4
1. odpočívadlo Akkarvikkoden, Manthley Kula Architects, 2009 2. odpočívadlo Kvalkhausen, Eggum, Snøhetta, 2007 3. Stanice kontroly hmotnosti nákladních aut, Gullesfjord, Jarmund/Vigsnaes Architekter, 2011 4. Two way mirror triangle with one curved side, Dan Graham, 1996
PØBEL & DOLK Ráda bych však uvedla příklad nečekaného designového vstupu do prostředí Lofot, který naopak považuji za skvělý. Dvojice streetartových grafiků Pøbel and Dolk vytvořila na Lofotenu projekt Getto spedalsk (Ghetto leperous). Autoři pokrývají opuštěné domy na Lofotenu kvalitními komiksovými grafikami. Velké formáty fasád dočasně vnášejí do krajiny intimní příběh. Getto Spedalsk, Pøbel and Dolk, 2008
5
MÍSTO
topografie fjordu Mærvolspollen 1:5000
6
ortofotomapa fjordu Mærvolspollen 1:5000
HISTORIE „ Hello The seahouse is from 1950 and was owned by Mærvoll (Maervoll) Produksjonslag, a cooperation of fishermen. The ground then belonged to Johan L. Unstad, the father of the present owner Knut Unstad. The nearest time before the seahouse was taken into use Mærvoll produksjonslag rented the nabour seahouse owned by Johan L. Unstad. This latter building burned down in 1958. The development of the building process: have a look at the two enclosed air photos from 1961, one photo taken from the east direction west (this photo will be written about here) and one photo taken from the west direction east. Sydspissen (Südspitze) is a name used for the area where the seahouse and the surrounded houses are. The photo 010 shows two boats close to the quay and one boat some meters from the quay. The building (built in 1959 after the fire 1958 of the building earlier mentioned) with the boats belonged to Johan L. Unstad. He then had his own firm and bought and processed fish, and he also had a shop (landhandel) and had the responsibility of bringing passengers and goods with the boat to the left to the nearest all year road connection in Tangstad (at that time the tunnel was not there, and much of the transportation was done by help of boats). To the left you see the broad Mærvoll Produksjonslag. At that time there was a low build in front of the main building. In the low building fish was washed and weighed. You see an open door upstairs in the seahouse. Upstairs in the seahouse to the right stockfish was kept, and shipped through the open door down to the roof of the low building which you see here has a prolongement so that the stockfish could be taken directly into the stockfish transportation boat. From the western part of the seahouse there was a pipeline for steam going into the house to the left for the seahouse. In the latter house cod liver oil was processed from cod liver. The cod liver oil here was not the final product for drinking, but so to speak a semifinished product. Cod liver here produced was used for painting the buildings you here see (by adding white paint powder), and still such cod liver oil is used for painting purposes by the coast in Norway, but in much smaller scale than before. In old times cod liver oil (Norwegian: tran) was also used for light purposes (tranlamper). The wood for construction usually came from forest rich areas like Namdalen in Trøndelag etc. The depth in the fjord is about 13 or 14 meters. The waves were usually not so big here in the fjord because of natural protection due to the landscape. The wind strength was usually a greater problem. Some of the boats on the ground floor are used in the summer time, others are stored there for a long time. The guests nowadays are tourists, often couples, but also families, students and low budget groups and some loners. Preferred tourists: tourists interested in the local culture and nature, for instance people who like to walk in the mountains like Avventure nel Mondo from Italy who every summer has groups staying in the seahouse. Heavy drinking guests why bother other guests are not welcomed. This happened about 25 years ago. Then there were many guests from France do to information some French guests had put in Guide du Routard, but unhappily there one night stayed some Norwegian guests for a local marriage who made a hell of a life during the night at the same time as there were some French people representing Guide du Routard. After that incident the seahouse disappeared from Guide du Routard, and thereby loosing many French guests. The last fishermen stayed in the seahouse in 1976. About 1974 the last fish production in the seahouse took place. The fish was exported fresh, salted or hanged up to dry to stockfish. The main marked for stock fish was Italy (mainly cod), but until the Biafra crisis about 1966 stock fish was also exported to Nigeria (mainly brosme). The main season is in the winter with the Lofoten cod fishery. In the summer brosme was fished, but the summer fishery ended when the Nigerian stock fish marked collapsed do to the Biafra war. The last years of fishing production ther was only fishery activity during the winter season. Most of the fishermen were from Unstad“ … „Greatings from Joh. L. Unstad Sjøhus Maervoll in Lofoten F Unstad“ (Z dopisu F. Unstada)
7
8
Mærvolspollen - Sydspizten
ZADÁNÍ Osada Mӕrvol leží na ostrově Vestvåegøy. Horizont hlubokého fjordu, vytvářejí horské masivy Himmeltindan (2000 m. n. m.) a Horgtinden. Vjezd do údolí je možný novým tunelem či po vodě. Fjord je uzavřený před vlnobitím oceánu bariérou pevninských pasů, takže jeho hladina je i při velkém větru poměrně klidná. Sea house, trojice bílých budov na ostrohu, prodlouženém železobetonovým molem, vypadá jako by mohla volně plout v zálivu. Sjøhus L. Unstad byl postupně vybudován v polovině minulého století jako sezónní ubytovna rybářů z Mӕrvollu a okolí. Nalovené ryby se tu zpracovávaly jako potrava, zejména sušením a na další produkty, olej a klih. Současný majitel Knut Unstad je synem jednoho z majitelů a provozovatelů seahousu. Po úpadku sezónního rybolovu v sedmdesátých letech začal Seahouse sloužit, stejně jako většina rybářských ubytoven na Lofotách, jako turistická ubytovna. Většina zařízení je původní. Obyvatelná je jen největší budova, ostatní dvě slouží jako dílny a sklad materiálu, který majitel používá na drobné opravy. Veškerá práce na domě probíhá svépomocí, neodborné zásahy námořníka Knuta Unstada jsou intuitivní a vyznívají často velmi výtvarně. Například zatlučená okna budov, které používá jen jako skladiště, vytvářejí působivé strukturní a barevné kompozice starých bílých prken a nových bílých prken. Lze li mluvit o principu, Knut Unstad klade čerstvé vrstvy. Porušené prvky nevyměňuje a neočišťuje, ale překrývá a přetírá. Vzniká tak nepřeberné množství výstupků a přes sebe kladených ploch. Zadáním mojí práce je rekonstruovat ubytovnu na přímořský penzion s vyšším komfortem a vyšší kapacitou. Jako důležitou součást zadání vnímám nezměnit identitu místa a ocenit jeho nespornou estetickou kvalitu a jeho lokální kulturní hodnotu. Náplní mojí studie je citlivě zbavit zařízení a způsob užívání budov seahousu provizornosti, ideově odvrátit malomyslné zásahy které se začínají projevovat v interiéru, pokusit se vnést do projektu současné trendy v ubytování a architektonickém myšlení tak, aby se nenarušila autentičnost prostředí. Ta je a má zůstat největší hodnotou.
KONCEPT Ve své studii jsem řešila každý dům zvlášť. Pro každý jsem si vytyčila téma, které souvisí s jeho funkcí. Ta reflektuje jeho předchozí využití a jím dané prostorové a tvarové limity. V podstatě se snažím použít stávající hmoty a dispozice všech tří domů a přesto do nich výrazně zasáhnout. Snažím se na každém z domů vyzkoušet novou ideu, která má být obsahově i formálně výrazná ale zároveň působit co nejpřirozeněji. Chtěla bych se pokusit posunout vnímání domu takovým způsobem, aby naprosto nová a cizí hmota, otvor či prostor fungovaly tak, jako by tam byly od nepaměti. Vzájemný vztah domů dokumentuji, ale nijak zvlášť ho neřeším, zůstává v podstatě stejný. Pohled na trojici bílých domů, na jejich mimetické fasády, tři postavy na břehu moře mi připadá cenný, nemám důvod do něj zasahovat.
9
10
Sydspizten
Celkový podélný řez a pohled
11
Sjøhus „ … Snad jste viděli mnoho pěkných lodí za svého života – co já o tom vím; pobřežní plachetníky se širokým zobcem; japonské džunky vysoké jako hora; lehké galioty podobné bednám na máslo, a kdovíco ještě; ale věřte tomu, co říkám, jakživi jste neviděli takové vzácné staré plavidlo, jako byla tato vzácná stará loď Pequod. Byla to loď ze staré školy, spíše malá, vypadající starosvětsky jako kus nábytku, jehož nohy vybíhají v pracky. Byla ošlehaná a poznamenaná nečasem ve větrných smrštích a bezvětřích všech čtyř oceánů. Pleť jejího starého trupu byla osmahlá jako tvář francouzského granátníka, který bojoval v Egyptě i na Sibiři. Ctihodná příď vypadala, jako by měla vousy. Její stěžně – uříznuté kdesi na pobřeží Japonska, kde původní stěžně byly sraženy vichřicí přes palubu – její stěžně stály strnule jako páteře tří starých kolínských králů. Její starodávné paluby byly opotřebované a krabaté jako kameny uctívané poutníky v katedrále kantrburské, na nichž vykrvácel Becket. Ke všem těmto starožitnostem byly připojeny nové podivuhodné rysy, vyplývající z divokého zaměstnání, které po více než půl století loď prováděla. Starý kapitán Peleg, po mnoho let její první plavčík, než začal velet jiné své lodi, nyní námořník na odpočinku a jeden z hlavních majitelů Pequody, tento starý Peleg, pokud byl velitelem, budoval na její původní grotesknosti a vybavil ji všude úhledně jak materiálem , tak nápady, kterým se nic nevyrovnalo kromě snad vyřezávaného štítu nebo postele od Thorkill-Hakea. Byla ověšená jako nějaký divoký etiopský císař, jehož šíji tíží ozdoby z leštěné slonové kosti. Byla plná trofejí. Loď podobná lidojedu, ozdobená ukořistěnými kostmi svých nepřátel. Její otevřené zábradlí bez deštění bylo kolem dokola vybaveno jako jediná velká tlama dlouhými, ostrými zuby vorvaně; byly tam zaraženy místo skob, aby se na ně uvazovaly její staré konopné šlachy a žíly. Tyto šlachy však neběžely přes obyčejné kladky z prostého pevninského dřeva, nýbrž vinuly se úhledně kolem kladek z mořské slonoviny. Pohrdnuvši otáčivým kolem u ctihodného kormidla, měla tu držadlo, a to držadlo bylo z jednoho kusu, z úzké spodní čelisti jejího dědičného nepřítele, pozoruhodně vyřezávané. Kormidelník, který za prudké bouře řídil loď tímto držadlem, musil si připadat jako Tatar, který udržuje svého ohnivého oře tím, že mu svírá čelist. Vznešená loď, ale jaksi příliš zasmušilá! Všchny vznešené věci působí podobným dojmem. “ Herman Melville, Bílá velryba, kapitola XVI, Loď, v překladu S. V. Klímy
12
13
PRODUKSJONSLAG MAERVOLL Seahouse Mӕrvoll byl postaven v polovině minulého století jako společná ubytovna pro rybáře. Patřil sdružení rybářů Mӕrvollu. Pozemek na němž stojí byl vždy majetkem rodiny Unstadových.Pro Lofotské rybáře bylo nejdůležitější období v roce sezóna tresky, od ledna do dubna. Od jara do léta se tresky zpracují a suší se, bez hlav, na speciálních dřevěných sušácích. Úprava tresky sušením je údajně možná jen na Lofotenu, který má pro to jedinečné povětrnostní podmínky. Přinejmenším v rámci západního světa je to asi pravda. Tradiční Lofotenská rodina vedla zároveň malou farmu, v létě byl práce v zemědělství v zimě na rybách. Vnitřní rovinatá část ostrova Vestvågøy, na jehož břehu leží Mӕrvoll má pro zemědělství a farmaření výjimečné podmínky. Je v tomto směru nejproduktivnějším místem Nordlandu – oblasti severního Norska. Sezónní způsob života v průběhu minulého století ustupoval, až vymizel docela. Nový způsob rybolovu se neváže jen na tah tresky, je to celoroční zaměstnání, rybáři se nesjíždějí do sjøhousů, aby tu společně žili po několik měsíců. Zůstali po nich na místní poměry velké, dominantní stavby se zvláštním uspořádáním, které usnadňovalo zpracovávání ryb a jejich transport. Obytná část domu je účelný trojtakt, připomíná vnitřek lodi. Pokoje jsou intuitivně zařízené jako kajuty, úsporný, vestavěný nábytek, kterým nelze pohnout, kdyby se snad podlaha naklonila. Poslední rybář odešel ze sjøhusu v Mӕrvollu v 70. letech minulého století. Seahousy, stejně jako Rorbu, červené soukromé rybářské domky, slouží v současnosti k ubytování návštěvníků Lofotenu. Zimní cestovní ruch, založený na rybolovu, kdy sem přijížděly tisíce lidí za prací, se změnil v letní cestovní ruch turistů, kteří masově obdivují syrovost a neporušenost Lofotenské přírody. 1NP Dům je třípatrový. Stěny prvního patra jsou z betonu, z vnějšku natřené na bílo. V betonových stěnách je málo otvorů, jen na fasádě k molu jsou dvoje velká vrata k manipulaci s loděmi. Parter nyní slouží k uskladnění lodí. V minulosti na něj navazovala směrem k molu dřevěná přístavba a celý prostor sloužil ke zpracování nalovených ryb. Přístavba se časem rozpadla. Domnívám se, že její odstranění domu neuškodilo, dělá z něj jednoznačnou figuru. Sjøhus Trondheim
2NP Konstrukce vyšších pater a krovu je dřevěná. Ke vstupu do obytné části ve štítové stěně druhého nadzemního podlaží vede vnější schodiště. Druhé nadzemní podlaží má zřejmě původní uspořádání. Vstupní dveře se otevírají přímo do chodby, která prochází podélně celým domem. Podlaha a stěny do výšky ramen jsou natřené na temně červeno. Zbytek stěn, strop a téměř veškerý nábytek v místnostech je natřený hutnou, matně lesklou bělobou. Myslím, že první vjem v tomto domě, dlouhý červený koridor, zakončený oknem je nejsilnější. Šířka chodby je dva metry, nemůže působit jako hala, ale není stísněná. Přes malý počet otvorů a velkou délku je trochu záhadně světlá. Jednoduchý prostor chodby, do kterého se prostě vstoupí bez zádveří, z něhož se v pravidelném rytmu otevírá mnoho stejných dveří, je omamný, někde uprostřed si člověk, když chce, může myslet, že je ta chodba nekonečná nebo že jde na místě. Prostor se na každém kroku opakuje, nemění se, zároveň ale není děsivý. Struktura prken a světlo v chodbě jsou příjemné. Měla jsem zvláštní příležitost být v tom domě úplně sama a moci otevřít každé dveře až na jedny zamčené. Pokoje se otevírají na obě strany chodby, vyplňují z části dvě pětice stejných polí po čtyřech metrech. Místnosti jsou hluboké šest metrů. Kromě soukromých pokojů je tu v severozápadní části společenská místnost s jídelnou a kuchyňkou a v jihovýchodní části umývárna. Vlastní koupelnu má jen jediný pokoj, který s umývárnou sousedí. Podél štítových stěn procházejí strmá schodiště do vyššího a nižšího patra. Všechny pokoje jsou stejné, liší se jen v detailech – jinak připevněná polička, jiný počet dveří ve skříni, jinak vsazená kuchyňka. Všechno v nich je bílé, veškerý nábytek, palandy, skříně, či kuchyňka je vzájemně srostlý a na pevno přistavený ke stěnám kolmým ke vstupu. Spodní palanda je rozšířená o lavici. Pokoje jsou šestilůžkové. Jen stolek pod oknem, přímo proti vstupu, rozkládací o šířku jednoho prkna a dvě stoličky u něj stojí v prostoru. Podlaha je červená. Rohy jsou zakulacené. Každá místnost má rezatá stará kamna s plotnou, ale zdá se, že se nepoužívají. Jsou na nich látkové přehozy. Poloviny oken jsou pevné, druhé poloviny špalet se otevírají nahoru, ne do strany.
Seahouse interior, Iceland
14
3NP Třetí podlaží je částečně rozestavěné. Jeho pokoje chce majitel vybavit větším komfortem, vlastními koupelnami, kuchyňkami a menším počtem volněji uspořádaných lůžek. Činí tak však na úkor jednoznačné struktury domu. Komfortní koupelny vystupují do prostoru chodby, stěny příček jsou zalomené v tupých úhlech. Z chodby se stává zastavená černá myší díra. V samotných pokojích upouští od půvabné bílé a dřevěně hnědé pokoje s volným nábytkem postrádají kouzlo bílých kajut druhého podlaží. Nakoupená hnědá okna zklamou svou normálností.
KONCEPT Po návštěvě L. Unstad Sjøhusu jsem usoudila, že by pokud možno mělo ze současného stavu co nejvíc zůstat. Není žádný důvod to dobré, co je, něčím nahrazovat. Přízemí plné lodí, rudá chodba v bílém domě, uspořádání pokojů, vrostlý nábytek, který není jako pěkné kusy, co se člověku líbí. Nábytek tady se vynořil z podstaty domu. Z potřeby spánku se ze zdi vynořila lůžka, aby bylo se kam posadit, narostla posteli ještě lavice. Skříň, která má malé dveře uprostřed, jako by to byl pokoj a ne skříň. Schodiště, které prochází přes okno - to, co bylo potřeba udělat uvnitř se k fasádě chová jako ke krabici, okno ne okno a vznikají tak překvapivě efektní momenty – Příčka, která prochází středem okna tak, že zvenku to není poznat, ale uvnitř je každá půlka okna v jiném prostoru. Otázkou, kterou jsem si pořád dokola kladla a jejíž odpovědi se potom dotkly i ostatních domů a celého místa, bylo: Jak to udělat, aby se vlastně nic nestalo, abych tomu místu nesebrala to, čím už je bohaté, a aby přesto došlo k zásadní proměně. Myslím, že jsem se snažila zachytit vlákno určité vznešenosti, která tím domem prostupuje a navázat na něj, rozplést ho do celé sítě obklopujícího pocitu, který by tím domem prostoupil. Stále mi nešla z mysli ta červená chodba, moje představivost ji různě zvětšovala a nafukovala, až vznikla konkrétní představa širšího a vysokého prostoru, otevřeného do nebe, kterým plují kulaté měkké vlny, velryby nebo lodě. Nešlo mi ale dovnitř takovou chodbu prostě dát. Proti Samozřejmosti té původní chodby působila ta moje jako nějaká hračka, jednorázový vtip. Jednorázový vtip považuji za jednu z nejhorších poloh architektury. Zároveň mi bylo líto se toho vymyšleného prostoru vzdát, protože pro mě měl na druhou stranu i velmi správný aspekt, způsob jakým ten nápad, představa zvuku dutých dřevěných vln a pohybu vzduchu v propojených podlažích, vyrostl z mého myšlení na červenou a bílou chodbu. Vzpomněla jsem si na určitý typ snů, který se mi vrací a pokusila jsem se ho použít jako princip zacházení s krásným domem a mojí představou. V těch snech jsem v dobře známém domě, procházím ho a stoupám. V místě, kde dům ve skutečnosti končí, někde na půdě, otevřu dveře a jdu dál a ten dům má další chodby, pokoje a v nich věci. Je to sen, který se vrací, takže už ty věci znám a shledávám se s nimi, i když je ve skutečnosti nevlastním. Vzala jsem Sjøhus a ve fotografiích jsem mu přidala jedno stejné patro navíc. Tak, aby to vypadalo, že to nikdy nebylo jinak. chodba ve 3NP
NÁVRH Když host vejde do domu ve druhém patře, vidí většinu desetiletí starých věcí na svém místě. Jen společné koupelny jsou dvě a jsou krásné, místo nepoužívaných kamen v pokojích jsou mycí kouty s umyvadlem a toaletkou. Kuchyň je otevřená, nová, je součástí jídelny, když prochází dlouhou červenou chodbou, slyší, jak někdo hraje na piano. Po původním schodišti lze sejít do přízemí, kde jsem otevřela vchod na molo se zádveřím a šatnou. Část parteru domu, ve kterém byly jen lodě jsem použila pro vybudování malého wellness se spa, saunou a parní komorou, které navazuje na upravený prostor mola s druhou, venkovní vířivkou. Vířivky a celé zařízení wellness má strohý charakter založený na střídání betonových a dřevěných povrchů, který naváže na stejné materiály v surovější podobě, ze kterých sestává současné molo. Teprve když vystoupí do třetího podlaží, vejde do nového domu. Tam, kde současný Sjohus ztrácel svůj glanc, začíná můj dům, jako v tom snu. Chodba je dvakrát tak široká, vychází z konstrukce svislých podpor, je to vlastně hala. Na místo stropu lesají a stoupají bílé vlny, po nich klouže světlo. Mezi nimi jsou průhledy do otevřeného krovu. Pokoje v tomto podlaží dodržují záměr majitele. Mají vlastní koupelny a menší počet lůžek. Kuchyně jsou ale společné, na koncích haly u štítových oken. To je moment, který se mi zalíbil v původním uspořádání, nyní jde o větší prostor. Nové, čtvrté patro je rozdělené na tři části se samostatným vstupem, které lze pronajmout jako apartmány se dvěma nebo třemi ložnicemi, kuchyní a koupelnou. Kuchyně s jídelním stolem je vždy uprostřed, uvnitř vlny. V otevřeném krovu na vazných trámech je položená úzká dřevěná lávka. Dají se z ní vyměnit žárovky v lampách nebo se zevnitř dostat ke konstrukci střechy, stíní ostrému slunci zářícímu podélně otevřeným krovem. Je to nejvyšší místo, kam se dá v domě dojít. chodba ve 2NP
15
15
4
3
2
1
7
5
16
2NP - původní stav
6
8
14
13
16
12
11
10
9
3NP - původní stav
17
18
1NP
2NP
19
20
3NP
4NP
21
22
podélný řez
příčný řez
23
24
jižni a východní fasáda
severní a západní fasáda
25
26
Jídelna apartmánu ve 4. podlaží
Jídelna apartmánu ve 4. podlaží
27
28
hala ve 3. podlaží
NÁBYTEK Nové pokoje jsem se pokusila zařídit tak, aby se blížily těm starým, ale nebyly kopiemi. Nový nábytek se v principu - svou členitostí, vytvářením srostlých obytných stěn a přímým napojováním na dřevěný obklad stěny – podobá zařízení původních pokojů. Dělám jen drobné odchylky. Například lavice, která navazuje na spodní lůžko palandy je pojednaná odlišně – přidala jsem zásuvky na drobné oblečení a osobní věci. Tato lavice pak pokračuje podél stěny pod oknem a napojí se na lavici u protější palandy. Uprostřed je stůl. Vzniká tak nový typ zákoutí se stolkem. Do výklenku skříně umisťuji umyvadlo se zrcadlem. Skříň není plná až k zemi, má nohy, pod ní je lavice, aby se host mohl vedle umyvadla posadit. Skříň ve dvoulůžkovém pokoji cituje stávající rohovou skříň v jiném pokoji umístěním dveří, které neotevírají celou plochu skříně a dělají z ní tak vlastně domeček. Mojí nové skříni je však nové ono. Host má moře ve skříni. Nový nábytek nemá zakulacené rohy. Nechtěla jsem tak výrazný formální detail dopodrobna zopakovat. Dům má tedy původní kulaté a nové hranaté pokoje.
Proměna kamen v koutě za mycí kout ve 2. podlaží
29
30
Dvoulůžkový pokoj s přístýlkou pro dítě, 4. podlaží
Dvoulůžkový pokoj s přístýlkou pro dítě, 4. podlaží
31
32
Čtyřlůžkový pokoj, citace a formální posunutí původního zařízení sjøhusu, 3. podlaží
Původní zařízení pokoje, 2. podlaží
33
34
Wellness otevřené na molo
Koupelna, 4.podlaží
35
Panoramatický pohled, v pozadí poloostrov Steinsodden a masiv pohoří Himmeltindan, stávající stav
Panoramatický pohled, v pozadí poloostrov Steinsodden a masiv pohoří Himmeltindan, návrh
36
Panoramatický pohled na molo, výběžek Sydspissen, a pohoří Himmeltindan, stávající stav
návrh
37
38
pohled na severozápadní fasádu, návrh
celkový pohled na výběžek Sudspissen, návrh
39
Kafé og bakeria „ …; přese všechny tyto nahromaděné představy toho, co je sladké, čestné a nádherné, tají se v nejvnitřnějším pojmu této barvy přece jen cosi prchavého, co vyvolává v v duši více hrůzy než rudost, která nás leká v krvi. Právě tento nádech prchavosti způsobuje, že bělost, oddělená od lahodnějších představ a spojená s kterýmkoliv hrozným předmětem, zvyšuje jeho hrůzu až do krajnosti. Svědčí o tom bílý medvěd polární a bílý žralok z tropů. Není právě jejich hebká bělost tím, co vyvolává tak nesmírnou hrůzu? Tato příšerná bělost dodává jejich vzhledu tak strašné mírnosti, že jej činí spíše odporným než strašlivým. Proto na heraldickém štítu tygr se zuřivými drápy neodnímá odvahu tolik jako bílý medvěd nebo bílý žralok. Kdo by se chtěl touto otázkou obírat podrobněji, pokud jde o polárního medvěda, mohl by dokazovat, že nesnesitelný odpor k této šelmě nezvyšuje bělost sama. Rozebereme – li její zvýšenou odpornost, zjistíme že vzniká z toho, že neodpovědná dravost tohoto tvora je oděna do hávu nebeské nevinnosti a lásky. Právě proto, že se v naší mysli spojují dva pojmy na vzájem si tak odporující, polární medvěd nás děsí tímto nepřirozeným protikladem. Ale i když připustíme, že to vše je pravda, přece musíme přiznat, že nebýt jeho bělosti, nepociťovali bychom oné zvýšené hrůzy. Pokud jde o bílého žraloka, který se pohybuje, když je v normální náladě, jako bílý duch klidu, jeví tento tvor kupodivu tytéž vlastnosti jako polární čtvernožec. Tu zvláštnost velmi živě zachycuje francouzský název této ryby. Římská mše za zesnulé začíná slovy „Requiem Aeternam“ (věčný klid) a toto Requiem je označením celé mše i jiné pohřební hudby. Narážejíce na bílý, mlčenlivý klid smrti u tohoto žraloka a mírnou záhubnost jeho návyků, říkají mu Francouzi Requin. …“ Herman Melville, Bílá velryba, kapitola XLII, Bělost velryby, v překladu S. V. Klímy
40
41
DUM NA VÝROBU RYBÍHO OLEJE V nejmenší budově se zpracovávala tresčí játra. Z nich se vyráběl rybí olej. Tento olej nebyl určený ke konzumaci, ale používal se jako základ bílé barvy, kterou jsou natřeny i místní domy. Kvalitu a odstín běloby určují příměsi kysličníků kovů. Kromě velkých vrat ve štítové stěně prvního i druhého patra evokuje dům svou proporcí stavbu pro bydlení. Z jeho jihozápadních oken by byl nejhezčí výhled na záliv, nad kterým se zdvihají horské masivy, Himmeltindan a Skolmen, které připomínají Alpy. Na obzoru zapadá slunce do Norského moře. Nyní jsou však okna zatlučená, zřejmě kvůli větru, který nabírá slanou vodu z hladiny a poškozuje je. Využití domu v současnosti to nijak nevadí, protože slouží jen jako sklad materiálu. Bývalá okna lze zahlédnout uskladněná ve druhém patře. Pohled na zaslepenou fasádu je úchvatný, protože otvory jsou zadělané novějšími bílými prkny, takže obdélníky nevidomých oken na fasádě svítí. Aby dům nepřišel o světlo, o výhled ani o svou tichou vnější poetiku, nechávám v jeho jihozápadních oknech prkna, ale pootáčím je, vytvářím pevnou žaluzii – přivřená víčka. Křídla vrat ve druhém patře sundávám a nechávám pevně zasklené nedělené okno. Jihovýchodní fasáda hlasitě promluví do zálivu. A večer bude dům vypadat jako lucerna.
Zavřená kavárna při silnici E10
42
V přízemí domu bude kvůli pěknému výhledu příjemné velikosti kavárna, vybavená kuchyní či pekárnou. Hosté si tu koupí snídaně a svačiny, také háček, vlasec nebo mapu. Ve vyšším patře je velký apartmán. Jeho obyvatelé sejdou ráno přímo do kavárny a začnou den.
Kavárna
43
44
půdorysy a řezy
fasády
45
Jihovýchodní fasáda kavárny, návrh
46
PRIMHOURENÉ OKNO Byl jako někdo, kdo chce vypadat, jako že spí a zároveň vidět, co se děje kolem. Takový člověk kouká přes řasy.
Jihozápadní fasáda kavárny, přimhouřené okno PŮVODNÍ STAV
NÁVRH
axonometrie
řez 1:20
axonometrie
řez 1:20
půdorys 1:20
půdorys 1:20
47
Fiskebutikk „ … Za přesnou znalost kostí levitana v gigantické dospělosti, za tak vzácnou znalost jsem zavázán zesnulému královskému příteli Tranquovi, králi na ostrově Tranque, jednom z Arsacid. Když jsem byl totiž před lety na Tranque jako člen posádky obchodní lodi Dey Alžirský, byl jsem pozván, abych strávil dobu arsacidské dovolené s pánem z Tranque v jeho osamělé palmové vile v Pupelle. Je to přímořské údolí nepříliš vzdálené od hlavního města, kterému naši námořníci říkají město Bambusové. Kromě mnoha jiných vzácných vlastností byl můj královský přítel Tranquo nadán horoucí láskou ke všem předmětům, cenným pro barbarského sběratele, a vzal s sebou do Pupelly všechny vzácnosti, kolik jen jich dovedli vyrobit vynalézavější příslušníci jeho kmene. Většinou to byly podivuhodné předměty vyřezávané ze dřeva, lastury s rytinami, vykládaná kopí, drahocenná pádla a vonná kanoe. A to vše bylo rozděleno mezi přírodní divy, které vynesly divonosné a poplatné vlny na jeho pobřeží. Hlavní z vyplavených předmětů byl velký vorvaň, který byl po bouři, běsnící neobvykle dlouho, nalezen mrtvý na písku, hlavou proti kokosové palmě, jejíž převislé listy, podobné peří, vypadaly jako jeho zelený vodotrysk. Když bylo obrovské tělo konečně zbaveno pokrývky na sáh vysoké a kosti na slunci vyschly, byla kostra pozorně přenesena do pupellského údolí, kde ji nyní ukrývá velký chrám vznešených palem. Žebra byla ověšena trofejemi. Na obratle byly v podivných hieroglyfech vyryty arsacidské dějiny a v lebce udržovali kněží neuhasínající vonný plamen, takže tajemná hlava opět chrlila svůj vodomet z par. A hrozná spodní čelist, zavěšená na větvi, se kývala nade všemi vyznavači jako meč, zavěšený na vlasu, který tak děsil Damokla. Byla to podivuhodná podívaná …“ Herman Melville, Bílá velryba, kapitola CII, Háj na Arsacidách, v překladu S. V. Klímy
48
49
DUM JOHANA L. UNSTADA Severovýchodní budovu si postavil Johan L. Unstad v padesátých letech minulého století. Jsou to dva domy s různým využitím srostlé ve štítové stěně. Na fasádě otočené do pomyslného dvora je v místě spoje přístavek, který si po úvaze vysvětluji jako vertikální komunikaci, společnou pro oba domy. Dům otočený vstupem k cestě je vyšší, má dvě patra a podkroví, velká okna svědčí o obytné funkci domu. V parteru měl Unstad obchod. Než byl proražen tunel a Mӕrvol se připojil k silniční síti, byl jediný přístup do zálivu po vodě. Unstad dovážel z vedlejšího zálivu Tangstad zboží a přepravoval lidi. Kompozice fasád druhého domu, otočeného k molu napovídá jeho dřívější manufakturní využití. Okna jsou jen úzké průzory, zato dveřní otvory ve štítové stěně jsou v obou patrech.Unstad zde z nakoupených i nalovených ryb vyráběl rybí produkty. Současný majitel srostlici domů nepoužívá jinak než jako sklad materiálu. Výtvarný výraz členité staré dřevěné fasády paradoxně posílil zatlučením oken bílými prkny. Dům se stal velkým křehkým objektem, který nemá vnitřek určený návštěvníkům. Krémovou bělost místy oloupané lesklé barvy z rybího tuku prostupuje bělost vyšisovaných prken pod nátěrem. Dům je slaný a nehmotný. Protože jako objekt je dům krásný, rozhodla jsem se co nejméně porušit výtvarné sdělení jeho fasád. Ale považuji za důležité ho otevřít, zpřístupnit. Členění domu na dva různé provozy jsem dodržela. V parteru kratšího domu obráceného k cestě navrhuji dílnu, ve které by současný majitel mohl pokračovat ve své osobité činnosti opravování domů. Jeho celkem pomalé přidávání nových prken přes stará prkna na fasádách nebo na molu a intuitivní napojování vestavěného nábytku činí z fyzického prostředí proces, křehký nenápadný děj, jehož přítomnost je fatálně důležitá. Novými a novými malými zásahy se dům postupně rozkládá do šedesáti let svého života. Knut Unstad dává svému domu čtvrtý rozměr, živost, nestálost, nekonečnost. Jeho dům nebude nikdy hotový, takže nemůže zemřít. Statá prkna se pomalu obracejí v prach, který svítí, dopadá na čerstvý bílý lak a neviditelně ho porušuje. Zařízení truhlárny umožňuje, aby dlouhý pracovní stůl byl zároveň pultem. Připomene minulost místnosti jako obchodu, který kromě zboží disponuje rovněž informacemi. Jsou to první otevřené dveře, které návštěvník uvidí, když přijde z Mӕrvollu. Sem se půjde zeptat, jak to tu je. Tady (pokud ne na molu) najde Knuta Unstada, jak stlouká dohromady lavičku. A ten mu řekne, jak to je. Výhled z bočních dveří truhlárny truhlárny je do zálivu Mӕvollu a na horu Varden. Druhé patro a podkroví jsem pojednala jako apartmán nebo byt pana Unstada. Druhý dům, dlouhá manufaktura na rybí produkty, nemá ona na to, aby se v něm dalo bydlet. Bohužel nevím, jak dům uvnitř doopravdy vypadá, dostala jsem se do něj až v modelu na základě vnějších fasád. Přestože předpokládám, že je dvoupatrový, podívala jsem se na něj nejdřív jako na otevřenou halu. Hala temná jako kostel má stěny posety rytmy různých otvorů, je to pěkný prostor, překvapuje svou velkorysostí v porovnání s hutnými dispozicemi ostatních domů. Rozhodla jsem se, že ho nechám tak. Myslím, že nebude bez využití. Dala by se tu postavit loď, vystavit velká velrybí kostra, vzniknout tělocvična nebo taneční sál.
50
Nová víceúčelová hala Mӕrvoll
Expozice s kostrou plejtváka
51
52
Dům J.L. Unstada, stávající stav
Severovýchodní pohled na výběžek Sydspissen, návrh
53
54
půdprys 1NP
půdorys 2NP a 3NP
55
56
východní a severní fasády
západní a jižní fasády
57
58
východní a severní fasády
západní a jižní fasády
59
60
Nová víceúčelová hala Mӕrvoll
Východní pohled na výběžek Sydspissen, návrh
61
TECHNICKÁ ZPRÁVA BÝVALÝ DŮM JOHANA L. UNSTADA Budova se skládá ze dvou stavebních objektů, s jednou společnou štítovou stěnou. Budovy mají stejnou šířku. V místě napojení přiléhá k západní stěně členitá dřevěná přístavba, kterou považuji za společnou vertikální komunikaci pro oba domy. Objekt orientovaný na sever má tvar půdorysu, který se blíží čtverci, je třípodlažní. Budova orientovaná na jih byla původně pravděpodobně dvoupodlažní. Budovy jsou založeny na železobetonových základových pasech. Obvodové stěny prvního podlaží jsou železobetonové. Pouze východní roh jižně orientovaného domu má dřevěnou konstrukci na dřevěných pilotách, vetknutých do skalního podloží nad hladinou. Vyšší patra obou budov a krov mají dřevěnou trámovou konstrukci, krytou nesouvislým dřevěným pobitím. Pobití je vodorovné, jen u přístavby na západní stěně svislé. Otvory, které fasádu člení mají různou velikost i charakter.Sedlové střechy jsou kryty vlnitým plechem. Dům nemá komín. Podél severní a východní stěny obou domů probíhá lávka na dřevěných kůlech, opřených o skalní podloží nad i pod hladinou. Na lávku příčně navazuje molo na pontonech. Protože neznám vnitřní dispozice domů, zacházím s nimi intuitivně. V severním domě patrně měním uspořádání příček a polohu vertikálních komunikací. V jižním domě ruším domnělé patro a zacházím s domem jako s halou, která má věšadlový krov. BÝVALÁ UBYTOVNA RYBÁŘŮ MAERVOLL Původně třípodlažní budova založená na betonových pasech. Přízemí budovy má železobetonové obvodové stěny a volně stojící pilíře, které přenášejí zatížení z vyšší dřevěné konstrukce. Vstup do domu je ve druhém nadzemním podlaží. Ke vstupu vede vnější dřevěné schodiště podél štítové stěny. Dům je členěný jako trojtakt se středovou chodbou šířky dva metry. Svislá nosná konstrukce však vytváří pravidelná pole 4 x 4 metry. Dřevěné sloupky a průvlaky jsou patrné v interiérech místností. Plášť budovy tvoří vodorovné pobití. Specifická špaletová okna ve velké části domu mají pevnou a otvíravou část. Otvíravá polovina se vyklápí nahoru, ne do strany. V nově opravených částech objektu jsou standartní okna. Vertikální komunikace probíhají podél štítových stěn. Ve třetím nadzemním podlaží se středová chodba zužuje novými vestavbami koupelen. Třetí nadzemní podlaží má rovný podhled, půda se pro malý sklon střechy nedá využívat. Dům má čtyři komínová tělesa, ke kterým jsou ve většině obytných místností připojena železná kamna. Ta se nepoužívají. Objekt je vytápěn elektrickými radiátory. V současnosti provoz v zimním období ustává. Ve svém návrhu tyto komíny úplně odstraňuji. Moje řešení mění dispozice parteru, který je v současnosti využíván jako sklad lodí. Částečně ho využívám pro wellness, spojené novým otvorem s molem. Druhé nadzemní podlaží nechávám téměř v původním stavu, měním jen využití prostorů a odstraňuji komínové tělesa. Ve třetím nadzemním podlaží rozšiřuji chodbu na šířku svislé nosné konstrukce, vytvářím obytnou halu, částečně otevřenou do dalšího patra, které přistavuji. U štítových stěn a přibližně ve středu severního traktu budovy vytvářím nové svislé komunikace pro další patro. Čtvrté nadzemní podlaží se v prostoru chodby dělí na tři úseky, tělesa sevřená mezi stěnami bočních traktů, samonosné dřevěné konstrukce, uložené na vodorovných průvlacích, které procházejí napříč chodbou. Mezi těmito vloženými tělesy jsou průhledy do nižšího podlaží, jejich spodní strany jsou vlny, které klesají a stoupají ve směru chodby. Vnitřní prostor těchto těles slouží jako obývací pokoj a jídelna vždy pro několik místností umístěných v bočních traktech. Nová střecha má stejnou podobu a stejný slon. Ve střední části je otevřená zaskleným pásem. Na vazných trámech je položená instalační lávka, která umožňuje přístup ke konstrukci střechy a ovládání světelných zdrojů. Všechna podlaží dvacet metrů dlouhé budovy jsou vybavena dvěma samostatnými úniky. BÝVALÁ OLEJÁRNA Dvoupodlažní dům se sedlovou střechou, založený na železobetonových pasech. Obvodové stěny prvního nadzemního podlaží jsou ze železového betonu, druhé patro a krov mají dřevěnou trámovou konstrukci s dřevěným pobitím v podobě vodorovných latí. Dům nemá komínové těleso. MOLO Molo tvoří dva železobetonové bloky, na okrajích značně zerodované s odhalenou výstuží. Střední část mola je dřevěná paluba, podepřená dřevěnými kůly, vetknutými do skály nad i pod hladinou vody.
62
DOPRAVNÍ ŘEŠENÍ K seahousu Mӕrvoll je možné přijet po vodě nebo po silniční komunikaci. Hloubka zálivu je maximálně čtrnáct metrů. Dva nové tunely napojily Maervoll a obec Unstad ve vedlejším zálivu na silniční síť s páteřní komunikací E10. Cesta Z Leknes, hlavního města ostrova Vestvågøy, kde se nachází letiště, do Maevollu je dlouhá asi 25 km. Stávající ani nové využití objektu nevyžaduje zásobování o velkém objemu a intenzitě. Nárust ubytovací kapacity ze čtyřiceti na přibližně 60 hostů však zvýší potřebu parkovacích míst, kterým je vyhrazen prostor „dvora“, uzavřeného budovami směrem k příjezdové cestě. BILANCE PLOCH DŮM RYBÁŘŮ MAERVOLLU 1NP Chodba se šatnou a servisní místnosti: 48 m2 Wellness: 99 m2 Uložiště lodí: 93 m2 2NP Pokoje: 5 x 20 m2 Kuchyně a jídelna: 40 m2 Společné koupelny: 2 x 20 m2 Chodba a vertikální komunikace: 60 m2 3NP Hala a vertikální komunikace: 101 m2 Pokoje soukromé koupelny: 8 x 16 m2 +9 m2 4NP Pokoje: 8 x 16 m2 Jídelny: 54 m2 Koupelny: 14,5 m2 Komunikace: 13,1 m2 Obestavěný prostor: 2710,4 m3 DŮM JOHANA L. UNSTADA 1NP Víceúčelová hala: 130 m2 Truhlárna: 92 m2 2NP Apartmán: 92 m2 3NP Apartmán: 42 m2 Půda: 50 m2 Obestavěný prostor: 1379,6 m3 KAVÁRNA 1NP Kuchyně: 31 m2 Kavárna: 35 m2 2NP Apartmán: 66 m2 Obestavěný prostor: 441,12 m3
63
PODEKOVÁNÍ Děkuji panu profesoru Fránkovi za otevřený přístup. Děkuji Ing. Arch. Radkovi Suchánkovi za přátelské rady. Děkuji rodině Knuta Unstada za vřelou pomoc při cestě na Lofoty. Děkuji Jakubovi za krásnou spolupráci na našich návrzích. Děkuji FUA TUL za osm let času k poznávání architektury a snění o ní. Děkuji svojí rodině za velkou podporu. Děkuji svým přátelům za důvěru v moje myšlenky.
