Jizerský Člověk 2012 Když Adam a Pepa přijeli naposledy z Jizerskýho Člověka plní zážitků a vysmátí, jak to bylo celý super, jak parádně si zalezli a pozdvihli jméno LKP ve světě krásným 8. místem (akorát se při vyplňování listiny nepodepsali, a proto nemohli být zapsaní ve výsledkové listině), to vše se super kulturou v hospodě U Kozy, a dokonce jedním prvovýstupem – Jizerských lidí za VIc, řekl jsem si, že bych se příštího ročníku taky rád zúčastnil. Jenže co čert nechtěl, termín Jizerskýho Člověka 2012 se akorát překrýval s Yetticí nováčků, takže jsem věděl, že sehnat spolulezce bude těžký! Na výročce jsem oslovil předsedu Vlašína, ten ale odmítl s tím, že není blázen, aby 25. února lezl někde v Jizerkách, to že jeho kancelářský ruce rozhodně nesvedou. Kubas měl něco v Praze, Ještěr dělal bůhvíco a ostatní měli v plánu Yettici. Takže smutně smířen s osudem jsem se už skoro rozloučil s účastí na týhle taškařici. Když jsem ale ve čtvrtek šel s Adamem k Chrpům na jejich domácí boulderovku, byl doma i starší bratr Honza, jenž se mě opatrně zeptal, jak je to s tím Jizerským Člověkem, jestli bych nejel, že má sice hodně věcí do školy, ale že by se to nějak zvládlo - akorát že nebude vůbec chlastat (což mně nevadilo). Mamka z něho radost neměla, ale co mohla dělat! :) Tak jsme si řekli, že si v pátek zavoláme. Honzik mi volal už ráno, že by teda stopro jel, já se rozhodl stejně až po obědě v jedné krásné restauraci naproti poště (kdo zde nebyl, doporučuju navštívit!!!), takže sestava byla jasná : tým LKP jedna, který se jel dokonce připravovat týden před závodem na soustředění do hospody U Kozy a měl velké ambice na vítězství, to byl Pepa a Adam. Tým LKP dva, já a Honzik, už takové ambice neměl, my si stanovili nebýt poslední a přežít ve zdraví. Vyrazili jsme v pátek v podvečer z Jičína, cesta utekla docela rychle, probírali jsme různé zavodní taktiky (třeba že by se závod dal vyhrát jenom konzumací šavlí spolulezce, a jiné...). Za zmínku stojí taky to, že nám nesvítila přední světla, jen mlhovky, ale nakonec se tak po 35km jízdy rozsvítila! Do hospody U Kozy v Oldřichovském sedle jsme dorazili kolem půl deváté, Pepa nám zahrál pár písniček na kytaru, my si k tomu dali jedno...dvě...tři...šest...pif-paf a pak šli spát. Já byl mile překvapen, že se dá bez větších problémů spát přímo v hospodě! Ranní budíček nás vzbudil kolem čtvrt na osm, abychom se mohli po osmé hodině vydat za prvním dobrodružstvím. Vyráželi jsme sice o chvilku dýl, ale to vůbec nevadilo, výbava do skal byla slušná, kluci si vzali deset piv a půl litru zelený, aby si mohli dávat do nosu Magický voka. Jedno bylo za tři body, takže dobrá taktika! Já si chtěl udělat grog, ale v ranním opojení nikdo nezvládl uvařit vodu, takže z grogu mně zbylo půl litru rumu a pět piv, což dobrá taktika nebyla - jeden velký panák rumu byl za jeden bod, pivo taky. Tak jsem si dal jedno k snídani a šli jsme! Účastníků bylo dost, takže na prvních věžích byl docela nával, věže to ale nebyly velký, takže jsme je s Honzikem nebojácně vysólovali, lano a lezečky jsme vytáhli až na první VVI - pěkná cesta! Malé zdržení nás ale potkalo na Morčounovi, cesta Přes krystal za VIb. Byla dost mokrá a já jsem nějak bál do závěrečné plotýnky. Využili jsme tedy čas na malé občerstvení; Honzik mi oloupal pomeranč a já začal upíjet z láhve rumu. Po uvolnění vedlejší V-VI, která byla taky moc pěkná, jsme se na vrcholu potkali s Adamem a Pepou, tryskem jsme slezli dolů a běželi na další věže. Který to přesně byly, si už tolik nepamatuju, pamatuju si jen Dolní Lysou, Frýdlantskou, Koblížek – na ten vedla docela svižná stará cesta za III, vylezli jsme ji s Honzikem sice obtížně, ale oba na první pokus, což jak se ukázalo nebylo vůbec lehký! Chvíli jsme pokoukali na další snaživce a utíkali dál, doplatili jsme však na neznalost terénu. Když jsme pak asi čtyřicet minut chodili chvílema po pas ve sněhu a bez skalní věže na dohled, dost nás to demotivovalo, hlavně teda myslím sebe. Já naháněl zatím body rumem, pak jsme potkali nějakou dvojku, co říkala, že dál už moc věží není a že tam není vyšlapaná cesta, tak jsme se otočili a šli směr zpátky a pomalu do hospody. Ještě jsme vylezli na Malou a Velkou Frýdlantskou, kde se pochlapil Honzik, a vzápětí já naší poslední cestou za III-IV, což byla nějaká krátká převislá spára. Paměť mně už tolik neslouží, vím jen, že nebylo tolik hodin, abychom museli skončit, ale “došly nám věže“, navíc já už taky nebyl moc ve formě. Říkali jsme si, že na začátku jsme mohli lézt těžší cesty. Kolem 16h jsme se tedy úplně promočení odebrali zpět ke Koze, kde už bylo docela dost závodníků. Mě už ale opouští síly i vzpomínky, pamatuju jen, že mi byla hrozná zima a že jsem si dal pivo, abych nahonil body, poté jsem se odebral do věčných lovišť. Tudíž mi veškerý závodní děj unikl, včetně vyhlášení, které se konalo kolem 23h. Potom jsem se však probudil do nejlepšího reje!!! Adam a Pepa byli opravdu v závodní formě, poloha supermana střídala polohu na zádech, na břiše, až po čtenáře knížky, PĚKNÉ! Podle mě vzorná reprezentace, já si jenom vyměnil místo s Honzikem, ten šel spát místo mě, a já “dával pozor na kluky“. Né že by někam chtěli běhat, ale člověk nikdy neví! Dost mě to bavilo! Mejdan tam byl teda slušnej, popisování by bylo na dlouho! Podruhý jsem šel spát nějak kolem páté hodiny ranní, to již byl Adam s Pepou mezitím
taky vzhůru - Pepovi už byla v tričku zima a Adam si stěžoval na bolavý koleno, ale jinak to všichni zvládli! Nedělní probuzení bylo příjemné, aspoň pro mě, Adama pořád bolelo koleno. Pepa konverzoval s dívkami od vedlejšího stolu a Honzik vyrazil na vlak do Ústí, toho už jsem ani nestihl...Hostinský Koza nabídl všem polévku se slovy To máte zadarmo, ať vám líp chutná! My ji s Adamem odmítli a dali si radši pivo, nechali jsme Pepu, ať dál loví, dokonce si vzal do ruky kytaru, a šli jsme se podívat do auta. To se nám podařilo po chvíli vykydat a zabalit, po poledni jsme vyráželi domů. Doma nás na náměstí nikdo nevítal, vysadili jsme Adama, pak mě, a to už jsem obdržel zprávu od Honzika, že to bylo super a že chlapci byli o JEDNO Magické Voko druzí, my že nic moc...chyběly nám body za Honzův chlast, ale to mi nevadilo - za lezeckou část bychom byli na 8. místě, vylezli a slezli (počítala se i slezená cesta z věže) jsme dvacet cest, jenže jsme byli NEJSLABŠÍ v chlastu - pouhých čtrnáct bodů za čtyři piva a půl litru rumu. Příště volím taktiku Medžik Ájs, i když myslim, že můj výkon nebyl zase tak slabej! A kluci podle mě SUPER, vylezli jedno VIc na Morčouna, dohromady vylezli a slezli 33 cest a hlavně udělali novej SVĚTOVĚJ REKORD v bodech za chlast, celých 87 bodů, z toho 84 bodů udělali v Magickejch vočích, řekl bych úplný kouzelníci! Osmadvacet Vok! Pěkný výkon! Celkově obsadili 2. místo se ziskem 201 bodů, o jedno Voko za prvníma! Výlet to byl parádní, ostudu LKP jsme snad neudělali, ba naopak! :) Ještě chci poděkovat Honzikovi za to, jak se o mě a o kluky pěkně staral!!! Tak třeba zase za rok, to se uvidí...kompletní výsledky včetně pár slov ze závodu najdete zde.
