^^ -O
CO
T5.7
Prague. Narodni museum. Zoologické oddleni Primáti a lovk
PRIMÁTI A
LOVK
^N
VÝVOJ OPIC tOD
PRAZE
-
A
LOVKA
ZOOLOGICKÉ ODDÉLENÍ
národní muzeum
v
PRAZE
Ijlíjuliudobá výstava
Zoologického oddlení
PRIMÁTI
LOVK
A
Výstava podávající pehled
ádu primát vývoj
a osvtlující
lovka,
jako živoišného druhu
OBSAH KATALOGU VÝSTAVY Pvod
1.
a
pehled podádu poioopic
PROSIMIaE
Pvod
2.
a
pehled
opic
ANTHROPOIDFA
Opice širokonosé FLATYRHINA
Opice úzkonosé CATARHINA
AUTOR KATALOGU VÝSTAVY Dr.
Otakar Štpánek
odbnrn.í
Dr.
spolupráce
Ludmila Malá
Dr. Jan
Hanzák
VÝTVARNÉ EŠENÍ VÝSTAVY Arch. v. Hainall
ŽííSfTy of
loe!
852632 "#^..
**»(
-"-s^
m
.%
X'
'^>
«0
> O
iá
to
to
> 01
•,P'.
*^.
Pvod ádu primát. njších savc vejcorodých tedy
a
uprosted druhohor,
asi
Vedle starších a po mnohých stránkách primitiv-
vanatých vyšší
progresivní tlesné znaky nacházíme spojení
s
matkou, ve
form
i
placentální,
i
kídové,
mimo
nichž
u
jiné
dokonalejší ochranu a výživu plodu, lepší
tak zvané
placenty.
Proto
vdeckém dlení tídy savc tento základní menklatue dsledným zavádním jména EUTHERIA jádit
dob
už v starší
se
objevují
savci
ve
nejsprávnjší vy-
je
vývojový charakter (savci
i
v no-
pro všechny
vyšší)
savce placentální.
Zprvu
zejm
byla
to
drobná zvíata, asto jen velikosti potkana
s
ostrým
poetným chrupem, který upomínal na chrup dnešních hmyzožravc (INSECTIVOPonvadž
RA). tak
i
ostatním
tito
druhohorní savekové dali vznik jak dnešním hmyzožravcm,
ádm
vyšším savc, nazýváme
upomínají ve své kosterní skladb
druhohorní a
málo
pozmnné
africký a
ran
rod
nkolik
tetihorní
pedky
nkteí a
prahmyzožravci.
je
primitivní hmyzožravci na
mžeme
je
napíklad
to
(POTAMOGALE), madagaskarský tanrek
(CENTETES)
jiných.
Zatímco uvedené rody jsou potomky prahmyzožravc žijících pozemním
sobem
své
snad považovat za pímé, jen
potomky nkterých druh prahmyzožravc. Jsou
vydík
Dodnes tyto
života,
žila
již
v
tetihorních pralesích jiná skupina obývající
zp-
výlun
stromy a ve své tlesné skladb podstatn pizpsobená stromovému (arborikol-
nímu] zpsobu pohybu. Stálý pobyt ve vtvích vysokých strom chápacích prstík, nebo speciáln upravených kožních
pronikav zevní
tvar
padák
žijící
zmnil ovšem
v pralesích Malajska, Filipín a
souostroví došlo dokonce k vývinu padákovitého zaízení v
hybu, který se táhne od krku, objímá a
a
tla tchto savek. Došlo k specializaci pro pobyt ve
výškách a u jedné skupiny, dnes
prst
k vývinu
nutil
pední
i
podob
Sundského
kožního zá-
zadní konetiny až ke
špikám
koní na špice ocásku. Tito primitivní hmyzožravci se mohou pohybovat
od horní vtve k dolní padákovitým letem a známe
je
letušky (CYNOCEPHALUS). Zajímají nás proto, že pro kých znak byly letušky díve ádny do pímé blízkosti
pod rodovým jménem celou
adu
jako pro velmi specializovaný typ, jehož píbuzné formy známe už
stanovíme zvláštní
ád DERMOPTERA.
Podobnost
s
osteologlc-
poloopic. Dnes pro
netopýry
je
z
n,
eocénu,
pravdpodobn
podobným zpsobem
jen povrchní, vyvolaná
života a pedstavují
skuten
spe-
cializovanou skupinu prahmyzožravc.
V
stromovým zpsobem
téže oblasti žije
skupina drobných savc,
jiná
zevn
pipomínající naše veverky. Hmyzožravcí chrup jasn však ukazuje jejich píbuzs ádem INSECTIVORA a byli proto díve zaazováni pímo do zvláštního podádu hmyzožravc. Nazýváme je taný a moderní autoi, jako nap. Simpson (1945) je kladou pro celou adu znak (nap. prstencovité onice) pímo na zaátek ádu primát. U jiných autor je vyjádeno zvláštní postavení tan tím, že
nost
n
pro
stanovili
pedprimáti. ele
jménem
vyjádit
podád PRAEPRIMATES,
zvláštní
bychom mohli esky TUPAIDAE zahrnuje jen
což
tanovitých
druh v nkolika rodech, jako napíklad tanu indickou (TUPAIA TANA), nebo podobnou tanu malajskou (TUPAIA FERRUGINEA),
nevelký poet
které
od Burmy až po Sundské souostroví. Taný
žijí
velmi pohyblivých prstík ve vtvích a potravu
s
mžeme
(MONGOLSKO,
pomrn
taný považovat za
prahmyzožravc, kteí
primát
rod
ANAGATE). V každém pípa-
pozmnné
málo
potomky arborikolních
dali vznik primitivním poloopicím a jsou tudíž
ÁD
VÝVOJOVÝM LÁNKEM PRO CELÝ
ád
v pralesích, za pomoci
pidržují v prstech pedních konetin. Nejstarší zástupce
si
tanovitých známe už z oligocénu
d
žijí
dlouhými drápky a dlouhého ocásku obratn šplhají
(PRIMATES). Zakladatel novodobé
Pvodn
slušník.
zstává
PRIMATES, vzhledem
v
zaadil sem
platnosti
dodnes
a
sem
n
i
ádu
lovka.
ku
znaný liší
se
s
vývin
již
což
byl
bylo
eeno,
savc, nebo
k
ovšem omyl. Rád primát
linnéovský název
ani
ml
pece
mozku od
a tudíž
ostatních
pedevším
tvar
oznaení nehetnatci.
i mén
s
jen
je
ohledem
rozumových schopností. Vedle uvedeného zna-
i
savích
ád
nkolika dobe definovatelnými
konetiny, zvlášt pední. Prsty jsou dlouhé, po-
druh
jsou
zakoneny místo obvyklého úzké-
ád v eštin umožuje primátm, že
ho drápu širokým plochým NEHTEM. Proto bývá užíváno pro Zvláštní
postavení
palce
též
se
dokonalá RUKA, schopná opozice palce a jeho postavení
proti ostatním
prstm. Zvlášt u vyšších primát, u
dobného tvaru
a
žláz je
vyjádit
Linné se už nebál zaadit
vrcholu vývoje po všech stránkách,
hyblivé a chápavé, u velké vtšiny
vytváí více
ád,
rozumové dokonalosti jeho pí-
a
Linnéem pi stanovení mimoádné skupiny primát
primáti
znaky. Je to
zvláštní
když dnes víme, že nkteré anatomické vlastnosti primát, vet-
lovka, nepatí práv
nutno souhlasit na
netopýry,
i
nejdokonalejších I
smyslové
lovka
bude na míst, pedešleme-li zde nkolik ádek
charakteristiky této skupiny. Jak
pedstavu
k
obratlovc,
klasifikace
švédský zoolog Karel Linné stanovil pro poloopice, opice a který nazval
VÝCHOZÍM
PRIMÁT.
ásten
i
podobné funkce jako
je
opic, je
vytvoena ruka po-
ruka lidská. Poet
omezen na jediný pár umístný na hrudi. Onice na lebce
jsou
mléných namíeny
dopedu
podob uzavené jámy, nebo alespo uzavenéoí dopedu umožuje primátm daleko lepší soustedné obou oí pi vytváení obrazu. U vyšších primát má obli-
a zpravidla vyvinuty v
ho prstenu. Namíení
vidní
a spolupráci
ejová ást lebky vývojovou tendenci ke zmenšování
a
poet zub
obyejn
je
32—36.
Pvod z
poloopic savek
[PROSIMIAE].
arborikolních
prahmyzožravích
Z
forem,
popípad
typu dnešních tan vznikly, snad už v období paleocénu
raleocénní
adí nkteí autoi již mezi primitivní p o o o p c e. Je to napíklad INDRODON MALARIS, nebo spodnoeocénní PLESIADAPIS. V každém
pípad
byli
typy, která
1
to
i
arborikolní savci, velmi blízcí dnešním poloopicím. Tyto druhy
tetihorách na daleko vtší rozloze než dnešní poloopice, takže napíklad
žily v
nejstarší zbytky
známe
nkterých badatel
ze severoamerického a západoevropského eocénu. Podle
tmto
je
primitivním
snad
poloopicím
ksukol ocasatý (DAUBETONIA MADAGASCARIENSIS], chrupu
a
prst pedstavuje na druhé stran druh siln specialisovaný ke zp-
sobu života, pedevším ke jednak
rakterizovat
oní
s
recentní
nejbližší
který však úpravou
zpsobu pijímání
pítomností 36
jámou spánkovou.
Je
zub
v
potravy.
protáhlé
ada
zde však celá
Podád tlam
poloopic dá se chaa
souvislostí
výjimek, takže podle
jámy
nkterých
bylo by správnjší nahradit ho npípad mžeme zde rozeznávat jak podle vývoje, tak podle anatomických znak dv pirozené skupiny, u nichž je celkem pro náš úel lhostejno jaký stupe systematického žebíku jim pidlíme. Jsou to pedevším vlastní poloopice (LEMUROIDEA) s nejprimi-
podád skupinou umlou
autor
je
kolika
samostatnými podády. V každém
tento
a
i
mžeme
tivnjší formou placenty, které z
amerického eocénu
evropského
z
a
které
odvozovat od druh, jichž zbytky známe
adíme do eledi NOTHARCTIDAE
eledi ADAPIDAE. Tito tetihorní lemui
byli
a
z
eocénu
menší savci velikosti
veverky až vešana. Jejich chrup byl složen ze 40 zub, které byly ve své stavb velmi primitivní. Mozek tetihorních poloopic byl podstatn menší než u dnešních druh a jevil zeteln nár touni (TARSIOIDEA)
známým tak
i
v Severní Americe.
lebky.
Z
vývoje.
Druhou skupinou poloopic
daleko dokonalejší placentou,
u opic. Píslušníci této skupiny
Vesms
nártouna. U všech jsou ornice partie
stupe
nižší s
žili
to byla
nápadn
a mladší
se
jsou
pomrm
už ve spodním eocénu jak v
Evrop,
malá zvíata, jen zídka vtší dnešního
velké, takže vyplují vtší
tetihorních nártaun zde uvedeme rod
eocénu Wyomingu, rod TETONIUS ze stejných vrstev,
LORIS
blížící
z
ást obliejové
OMOMYS
ze
spodního
Francie pak rod PSEUDO-
MICROCHOERUS.
Pehled poloopic.
Dnešní poloopice jsou
která se tiše pohybují v korunách
vesms plachá noní zvíata, si rznou potravu jak rošt-
strom, hledajíce
'">'^mm>%.
m
linnou, tak
zpsob
živoišnou. U nkterých
i
pohybu. Celý den prospí
nápadný pomalý
druhi!i je
stoeny do klubíka
v
váhavý
a jakoby
úkrytu vtví, nebo v du-
tinách strom a teprve za veerního soumraku se probouzejí. Dostanou-li se pes den náhodou na prudké svtlo, lhostejno, zda pirozené i umlé, rychle se z jeho dosahu snaží odklidit. Jejich veliké, tmavé oi nesnášejí svtelné paprsky a pi prudkém osvtlení siln slzí. Za tmy oi lemuru svtélkují, jak zjistikteí mli píležitost poloopice v pírod i v zajetí pozorovat. Rozli všichni, množování poloopic je velmi pomalé, nebo samice rodí u vtšiny pouze jediné mlád, jen u nkterých píslušník rodu G a a g o jsou pravideln dv mláata a zcela výjimen ti. 1
Dnešní zempisné rozšíení poloopic
ást druh pechází
lemurovitých
Z eledi
na
(LEMURIDAE), která
oblast a to jak pevninu,
pod
též
eským jménem muna
protáhlou tlamu podobnou liší, chvostnaté boltce
revná srst
druhy
mkká
je
lemur
Bylo
možno všechny pevést na
šest
pestrobarevná.
dlouhý
celkem popsáno
jich
druh.
a
Z jiných
(LEMUR VA-
i
huatý
Na ostrov Madagaskaru
bohatá.
velice
a
tohoto rodu.
z
omezena ve svém výsky-
je
lemura var
Madagaskar, uvádíme pedevším
ostrov
RIEGATUS), známého
(L.
obdo-
tím povstný,
je
pilehlé ostrovy.
i
tu
dívjším
proti
na africkou pevninu a jen nkolik dosahuje západních
i
nkolik druh pak obývá indomalajskou
oblastí Afriky;
tak
siln omezeno
je
Vtšinu druh nalezneme na ostrov Madagaskaru, který
bím.
ale
rod uvádíme
rod
má
ješt další
žijí
38,
Vari
ocas. Jeho ba-
zdá
se,
že je
Lepilem.ur
MUSTELINUS). Zvláštní úpravou
prst
se odlišuje od ostatních poloopic
(INDRI BREVICAUDATUSJ, u jimiž
se
ovšem
v pralesích
korunový
indri
srstají prsty do podivných chápavých
bezvadn pidržuje
korunách strom.
kleští,
2ije
spoleensky
na západní stran Madagaskaru a podle jeho nevelkých
oí mžeme
soudit na denní
indri
zpsob
Hovové ho prý chovají vají k
nhož
života. Je to
asto
dosti
lovu pták. Ocas
je
v
zvíe
v
velice pítulné a lehko
poloochoeném
stavu ve svých
MA), která má dlouhý ocas.
I
m
u n y
i
domech
lidem. a uží-
zakrnlý, na rozdíl od pí-
u této nejvtší poloopice
buzného píslušníka eledi INDRIDAE,
pivyká
vncové
tento druh je denní a je
(PROPITHECUS DIADE-
znám schopností skok
dlouhých až deset metr. Celkov upomíná muna vncová v celé své postav,
úprav nohy
i
ve
zpsobu
života na opice.
K téže eledi patí ješt jeden noní
madagaskarský zástupce, známý pod jménem Jednou
z
nejprimitivnjších poloopic
MADAGASCARIENSIS), ale
i
který
je
tvoí nejen
a
vah
i
(LICHANOTUS LANIGER).
ksukol ocasatý (DAUBENTONIA zvláštní ele Daubentoniidae,
samostatnou skupinu uvnit ádu. Byl objeven teprve
r.
1782 francouzským
badatelem Sonneratem na západním pobeží Madagaskaru a
úpravu chrupu dlouho považován za hlodavce. Má
ezáky
mezeru mezi nimi
a velkou
a
stolikami. Teprve
pro
byl
zvláštní
bezkoenné
totiž
dlátovité
Owen na základ
dí
n-
kladného studia kostry zaadil ksukola definitivn mezi poloopice. Zatímco
které znaky ukazují na druh velmi primitivní, jsou konetiny naopak velmi specializované pro vybírání hmyzích
do
Prsty ksukola
úst.
jsou
larev
nápadn dlouhé
totiž
u prostedního prstu jsou poslední
nohách
je
zakivené,
a
piemž
velice prodloužené a lysé.
zvlášt
Na zadních
jsou
pizpsobeny vidní
noní
jen za
tmy. Ksukol
zvíe stále ješt vzácné a ve sbírkách muzeí jen zídka vídané.
Na
o
podávání potravy
a
nehet vyvinut jen na palci, kdežto ostatní prsty jsou vyzbrojeny drá-
je
Naervenalé vypoulené oi
py.
lánky
kry
stromové
ze
africké
pevnin
a v oblasti indomalajské
NYCTICEBUS)
až na zavalitá
loopic z této skupiny
je
galaga
šedavá
zástupci další eledi o u
žijí
ada rod
(LORISIDAE), kam patí celá
vitých
(rod
GALAGO). Nejvtší
kom ba ušatá
o-
(rod
afrických po-
(GALAGO CRASSICAUDATUS),
pomrn
východní Afriky. Galaga mají
která žije v lesích
z
t 1
outlo
od štíhlých
nejvtší mozkovnu,
velmi krátkou tlamu a pedstavuji progresivní typ poloopic. Jsou proto
lována velmi asto do zvláštní eledi GALAQIDAE.
Nkteré druhy
odd-
této skupiny
zasahují ve svém rozšíení až do západní Afriky; z kamerunských prales pivezl
do sbírek Národního muzea
válkou podivnou poloopiku
vlnatým kožíškem
a
pot
zvnlý
Alois
David
ped druhou svtovou
to (PERODICTICUS POTTO), která se vyznauje
rovným drápem na druhém
prstu.
Do zvláštního podádu oddlujeme pro mnoho anatomických
nártounovitých
(TARSllDAE], kam
patí jediný rod n á
Systematika tohoto rodu rozšíeného na
dosud
nepesn
jiných
pouze ti druhy. Nejtypitjší
TRUM], který víme, že
hominid Jones.
t
Sundském souostroví
a
i
žije
Filipínách
je
je
nártoun okatý
(TARSIUS SPEC-
na Celebesu a nkolika jiných ostrovech. Z anatomie nártouna
teorie,
(tudíž
i
pivádjící pedky nártoun do pímé souvislosti
lovka). Zastáncem je
anatom
této teorie byl anglický
zredukován pro krátkost elistí na 34
a
úprava prst, které jsou velmi tenké, pokivené
a
hmyzem
a
pedky
S.
Wood-
je
jsou i
tak
podivná
na konci rozšíené v písavné
terky. Nártouni jsou noní, nebo soumraková zvíata sích. Živí se
s
onice
vyplují vtší ást obliejové partie lebky. Velmi nápadná
Pvod
ele
(TARSIUS).
zpracována a podle nkterých autor patí sem sedm, podle
Poet zub
veliké, že
znak
o u n
po mnohých stránkách dokonalejší než ostatní poloopice, takže byly
je
vysloveny
r
žijící
po párech v prale-
drobnými plazv.
opic (ANTHROPOIDEAJ. Zdá
se,
že to byly
práv
poloopic, které daly už v eocenu vznik prvním dokonalejším
tarsoidní formy
primátm,
jimž í-
káme souborn opice. Tak napíklad ve spodním oligocénu egyptském byly nalezeny zbytky nevelkého primáta, který byl oznaen jako APIDIUM PHIOMENSIS a jiného oznaovaného vdeckým názvem PARAPITHECUS FRAASI. Oba nálezy jsou však doloženy pouze spodními elistmi, u Apidia dokonce jen frag-
mentem
tymi
se
dodnes
je to již celá ada rod, dokonce nkteré makak. Vznik opic starého svta, ili takzv. se tedy celkem dobe odvozovat od tarsoidních poloopic. s výkladem pvodu opic nového svta (širokonosých), kde
dá
Ponkud tžší
to
je
nález dosud velmi málo. Dá
paleontologických
NOTHARCTIDO,
starobylých severoamerických v eocénních vrstvách.
nž
i
jako napíklad rod
žijící,
opic úzkonosých
je
V tetihorách
zuby.
na vzdálené
íkáme nkdy
pedky
je
to
též opice
(PLATYRHINl). Opice širokonosé, kterým
nového svta, vyznaují
šíka nosní pepážky, která
tvar a
opic ukazuje rov-
ze skupiny tarsoidních poloopic.
vývojové postavení, srovnáváme-li
nižší
sporé zbytky byly nalezeny
Mnoho znak na koste jihoamerických
Pehled opic širokonosých na
jichž
pedpokládat vývoj od
se
je
je
se celou s
radou znaku ukazujících
opicemi úzkonosými. Pedevším
tak široká, že nozdry jsou od sebe
smují svým vyústním na stranu. Také velikost a vývoj mozku jsou podstatn odlišné a evolun nižší než u druhé skupiny. Vtšinou je u nich vyvinut též vyšší poet zub (36), piemž zvýšení potu se projevuje pítomností oddáleny
a
tetího premoláru. Vývin chápavé ruky ukazuje rovnž na nižší postavení, palec se
obyejn
nedá postavit tak
opic úzkonosých. Za to mají
ocasu, kterou se
pedmty.
nkteré
význan z
nich vyvinutu citlivou a chápavou
mohou obratn pidržovat na vtvích, popípad
Proto najdeme
nkdy
nebo
do opozice jako u velké vtšiny
si
špiku
podávat
i
ve starších pojednáních nesprávný název: opice
ptiruké. Širokonosé opice jsou ve svém výskytu omezeny na neotropickou oblast pi-
bližn od jižních
stupn
23.
oblastí
sestupují
sev.
Brazílie.
šíky, Jsou
tj.
to
od Mexika až k
dobrovoln na zem. Nejvíce druh
široké vodní toky jsou pro
Poet mláat
jimen dv
i
je
opt
n
30.
stupni
výluní obyvatelé strom žije v
již.
a
tropických pralesích,
dobu bezosti najdeme u malp
vešan
až do
tj.
velmi
zídka
piemž
nepekroitelnými hranicemi.
velmi nízký, zpravidla pouze jedno
ti. Nejdelší
šíky,
jen
(6
(malpy), nebo vý-
msíc),
nejkratší
(nco pes tyi msíce]. Rodinný život je celkem podobný rovnž pée o mlád je stejná. Nkteré druhy žijí ve kých spolenostech pohromad.
u
u opic úzkonosých,
i
jako veli-
Po stránce rozumových schopností nestojí malpy daleko pod opicemi starého
svta, kdežto ostatní jihoamerické opice vykazují daleko nižší vývojový stupe.
^M^'^ *tm^
*A«
'
^'1?'- Ȓ
Po stránce systematické
mr
v
je
ješt mnoho nejasného
takzv. opic drápkatých k ostatním
pedevším vzájemný po
a
širokonosým opicím není dosud spolehli
dv
vyešen. Podle votšiny autor dlíme širokonosé opice na
drápkatých
eled
(HAPALIDAE)
Nositelkami znakíi celé skupiny
adíme
vedle známých malp
mal povitých
eled
je
také vrešany,
nebo
zakrnlý. Velmi asto
i
kterých dokonce
citlivou lysou
s
Nejastji vídáme
v
(CEBUS FATUELLUS)
kamen
užívat
ml pi štíhlých
opic
tvoí
níž
a
epika
oech.
rodu
dalšího
(ALOUATTA SENICULUS)
vešan
citlivý
a
Kolumbie
z
a
n-
jakési
v
a
ržky. Malpy
dovedou velmi obratn
Svými kosmatými ocasy
vtve
ovíjejí
strc-
konci lysý chápavý ocas,
(ALOUATTA]. U tchto velkých
stoený vždy do kotouku.
klidu
užíván skcro tak obratno jako ruka. Nejznámjší
z nich
je
v
e š
a
n
Je
rezavý
prales na stední Amazonce. Vešani
kostné resonanní bubínky na
mají zvláštní
málo schopný opo-
malpu rohatou
hlav
chlupu na
není u nich vyvinut typický, na
konec ocasu
je
(CEBIDAE), kam
u nich vyvinut dlouhý chápavý ocas a u
ostatní jihoamerické opice
k roztloukání
šplhání,
ho vidíms u
jako
u
na
špikou.
evropských zoologických zahradách
nadanjší než
jsou daleko
je
a to
chápany, opice vlnaté, mirikiny a
kotuly. Mají vždy chrup složený ze 36 zubu a na ruce palec zice,
eledi
eled mal po vitých (CEBIDAE).
a
takže jejich hlas
jazylce,
je
velmi
a neuviteln silný. Jsou to družné opice, které se shromažují obas znaném potu ke spoleným koncertm. Nejlépe vyvinutý chápavý ocas
zvuný ve
má a
jiná opice z této
(palec
prsty
chápan erný
eledi
konetinami,
štíhlými
z
nichž
zakrnlý).
je
(LAGOTHRIX LAGOTRICHA). lívii
a
ásten
i
pední
Hustou
jsou
(ATELES PANISCUS)
kožešinou
s
dlouhými
tyi vlnatá
zadních a mají pouze
delší
vyznauje opice
se
která žije v horských pralesích na Amazonce, v Bo-
v Peru. Je o ní známo, že vystupuje
nkdy
i
vysoko do hor
proto také lépe snáší zajetí v evropských zoologických zahradách, kde
a
dosti
je
astým chovancem. Vzácnou opicí v muzejních sbírkách bývá podivná opice pavoukova (BRACHYTELES ARACHNOIDES) z pralesu vnitrní Brazílie. Palec s nehtem. je zde vyvinut v podob krátkého lánku, nkdy i
i
Do píbuzenstva malp patí také nejmenší opice
verovitý (SAIMIRI SCIUREUS). Je hodn podobný drobnému kokodanu. opiky, které
maly až k
se v
o
této
skupiny
kotul a
v e-
zevn
Jsou to velice ilé a celý den pohyblivé
malých spolenostech prohánjí
v
korunách strom od Guate-
Bolívii.
Drobné opiky podivného vzhledu sousteuje krátkým
z
málo vtší než naše veverka
ocasem
v pralesích
se
vyznauje
kolem Orinoka
a
uakari
(rod
podele PITHECINAE.
Velmi
CACAJAO), jehož zástupci
Amazonky, od Guayany až k Peru. Sem patí
žijí
též
opika áblova samc mohutný
a u
(CHIROPOTES SATANÁŠ),
tém
má
která
pi
vous. Je zajímavá tím, že
ernou
srst
používá rukou.
pití
Do podeledi CALLICEBINAE adíme jediný rod CALLICEBUS, kam patí mnoho druh drobných opiek žijících v pralesích od Panamy až po Brazílii. Velmi asto
podele spojována s podeledi mirikin (AOTINAE), kam patí ndruh jediných noních opic. Mirikiny žijí v hustých pralesích na Amaa ukazují celou adu velmi primitivních znak, takže nkteí autoi kladou
bývá tato kolik
zonce
do této podeledi
nejstarší
i
HOMUNCULUS). Pizpsobení
miocénní nálezy amerických opic (napíklad rod
nonímu
k
životu
mirikin patrné
u
je
na
i
veli-
kosti oí.
Zvláštní eledí
jihoamerických opic jsou
LIDAE), kam patí nejmenší známí primáti
zub
32
jen
tzv.
opiky drápkaté
vbec
a u nichž
bývá
nkdy
(HAPAvyvinuta
plochý nehet bývá pouze na palci, zatímco na ostatních prstech
a
jsou úzké dlouhé drápy.
Známe to
rody k o
tu
smán
nými, nechápavými ocásky. rice.
lvíek
v
Žijí
(LEONTOCEBUS)
vydrží v zajetí ve zdraví
kých zahradách
kos mana
a
dodnes není systematika tchto
MÍCO, CEBUELLA, MIDAS,
u rodu
s
a
opiky chovány
Jsou
jiné.
dlouhými, osrst-
v
(HAPALE JACCHUS).
Jižní
zajetí
nkolik rok. Nejastji vídáme
bloelého
patí k velkým vzácnostem
vesms
korunách strom po celé tropické
velmi zídka bývají u nás drápkaté
Jen
výjimen
h
(HAPALE),
drobná zvíátka, nkterá menší než naše veverka,
a
Amezcela
v zoologic-
Celá
ada
dru-
dostává se tak zídka do rukou badatel, že
rod
do dsledku
pesn
provedena
(napíkl.
atd.].
Pehled opic úzkonosých
(CATARRHINI). Opice úzkonosé
jsou v
mno-
hých znacích podstatn dokonalejší než opice širokonosé, bereme-li za kriterium znaky lovka. Nosní pepážka
dokonalosti
sebe a jejich otvory 32
zub
v
smují
dol. Poet
tomtéž sledu jako u
zub
je je
lovka. Ocas
úzká,
takže
konstantní,
není nikdy
nozdry je
tu
stojí
chápavý, ale za
velmi
asto zakruje, popípad chybí vbec.
etin
vždy zetelné opozice proti ostatním prstm, takže vzniká ruka
stavná jako ruka
piemž Mozek
daleko složitjší a
palec zakruje, nebo
pomrn
i
První
pohyb
podobn
k další specializaci rukv, je
velmi slabý a krátký. a ta-
po stránce ilosti smysl
jsou opice úzkonosé dokonalejší než
fi
jihoamerické druhy.
opicí úzkonosou je již výše zmínný nález z vrstev spodního Egypt popsaný pod jménem APIDIUM PHIOMENSE, rovnž stejn"
skutenou
oligocénu v
I
to
schopen na pední kon-
objemnjší než u opic širokonosých
ké rozumové schopnosti jsou daleko vyššího typu. a pohotovosti
je
U nkterých druh dochází
prsty prodlouženy,
jsou
je
lidská.
Palec
vedle
vždy vyvinuto
a^''
nález
starý
známe
již
známý pod jménem PARAPITHECUS. Z vrstev svrchního oligocénu
první opici anthropomorfní ze skupiny gibon,
PROPLIOPITHECUS HAECKELI, od
lze
zbytk,
z
a pleistocénu známe již celou adu mnohé patí do rod dnes ješt zastoupených, jako
nichž
MACA'"A PRISCUS italskýrh.
pliocénu
z
Tento druh byl
MACACA FLORENTINUS
nebo
Francie,
pravdpodobn
vrstev
z
miocénních vrstvách zbytky
v
fossil-
MESOPITHECUS PENTELICI.
ních opic, napíkl.
Do skupiny opic úzkonosých radíme podle moderní systematiky
dobe odlišitelné eledi, jsou to pedevším jako nejnižší da no vité (CERCOPITHECIDAE), dále jakýsi pechod a
tyi
k
veliké
koko-
skupina opice
lidcopm, opice g
bonovité (HYLOBATIDAE), eled lidoop (PONGIDAEJ
hominid
opicích napríkl.
velmi blízký dnešnímu magotu. Také
eskoslovensku byly nkolikráte nalezeny
v
známou pod jménem
takka plynulou vývojovou
sledovat
dnešním gibonum. V pliocénu
k
linii
níž
i-
konen eled
a
(HOMINIDAE), kam patí po somatické stránce také lovk.
Vývojov nejmén dokonalou v Africe a teplejší Asii. Velmi
ele
js
PITHECIDAE), kam patí nkolik
asto
kokodan ovitých
opic
druh
set
se
a
zempisných
ras
(CERCO-
opic
vyznaují dlouhým ohonem
žijících
u nSkte-
a
rých dochází k rudimentaci palce. Nejvtším rodem^^ kde známe víc jak sto dru-
h
zempisných
a
vateli
mech, ale jsou (C.
ras
je
kokodan
(CERCOPITHECUS), jehož druhy
afrických prales v tropické oblasti. Jsou i
obratnými bžci. Nejznámjší
CALLITRICHUS)
ze
zoologické zahrad.
z
pizpsobeny nich
kokodan
je
jsou oby-
pro život na stro-
zelený
západní Afriky, který nechybí snad v žádné evropské
Ostatní
kokodan
druhy
nich se vyznaují velmi pestrými barvami
jsou
mén
již
hojné a nkteré
rod uvedeme CERCOCEBUS), napíkl. velmi pkného malého m a n g a b eje erného (C. ATERRIMUS) z Konga. V asijské oblasti patí sem nkolik druh rodu makak (MACACA), pedevším nejznámjší opika Indie a všech z
manga beje
vivarií a
(rod
cirkus, otužilá proti chladu
sus (MACACA MULATTA). Rhesus se
umle
v
i
žije
soko v horách. Do téhož rodu patí udržující
Z píbuzných
srsti.
nevhodnému ošetování,
tém
známý
i
po celé
nkolika exempláích na Gibraltaru
liší
se od ostatních
žijící
známý
to
a
Japonsku.
silné
opice
hlavn pod kameny,
pavián pláštíkový
mohutnou hívou na hlav Africe,
ín
i
ma
Skupina
kokodanovitých opic protáhlou
pohyblivou rukou. Jsou hledají potravu
v
které
obratn
Tento pavián
r
h e-
hodn
vy-
SYLVÁNA),
jižním
Španlsku,
medvdí
k a k
tlamou
a
(rod
odvalují.
žije
ve
(MA-
PAPIO)
hrubou,
životu ve skalách,
mén kde
si
Patí sem napíkl.
(PAPIO HAMADRYAS), jehož samci
a plecích.
i
[M.
pavián
psí
pizpsobené
v
makak
asto
makak magot
jinak žijící v severozápadní Africe. Velmi blízký je
CACA SPECIOSA),
Indii,
smekách
se
vyznaují
ve východní
napíkl. v Ethiopii, hlavn ve skalnatých krajinách. Vedle jiných
druh
pavián patí sem
mandril
známý
též
ý h o
r
1
í
c
(MANDRILLUS SPHINX)
í
ze západní Afriky.
kokodanovitých
podceledí
Zvláštní
jsou
NAE), typické obyvatelky strom, na nichž vu. Projevuje se to
nak
si
Patí sem pedevším
BUS), jehož druhy se vyznaují jemnou dlouhou
zv.
loveny jako kožešinná Z indických opic
hul v
žijí
potra-
guereza
takže bývají nemilosrdn
srstí,
hulman
(SEMNOPITHECUSJ,
díve uctíván
byl
nichž nap.
z
v Indii jako
zasvcený
Svatopluku echovi pro pcstavu Hanumana
jeho stejnojmenné satyrické básni. Nejpodivnjší opicí z této skupiny
hau nosatý
jed-
(rod COLO-
ve stromových oblastech tropické Afriky.
ENTELLUS)
(S.
jako pedloha
posloužil
a
Guerezy
uvedeme rod
si
man posvátný
bohm
(COLOBI-
pevážná rostlinnou
hledají
jednak zvláštní úpravou ruky, na které zakruje palec,
speciální úpravou žaludku.
1
bezpalcovité
opice
(NASALIS LARVATUS)
z
je
k a-
prales na ostrov Borneu, který má
dlouhý pevislý nos, takže se podobá lidské karikatue. Zvlášt samci se pyšní touto pochybnou ozdobou a v rozilení prodlužují nos až na délku deset centi-
metr.
celkem velice vzácná opice a naše sbírky
to
Je
výlun
celou rodinou tchto
Druhá
ele
Správnjší
úzkonosých
opic
do zvláštní eledi
opic
byla
díve
gibony do gibonovitých
gibon (HYLOBATESJ,
jehož druhy
Pi
této
Jejich
dách k
skok
velmi
zvuný
a
vídáme jen
zídka,
nebo
hlas je
chze
neobratné
a
po dvou
je
podmínkám
dnešních
lesných,
po zemi, od stromu
chzi zalamují zvláštním zpsobem dlouhé
v
zajetí.
tak
druh i
lovka musíme
Nkteí
jsou
velmi
citliví
z
ke
gibonm
autoi vnovali
duševních jsou tyto opice
zmn
temperatury
velikou
nichž se vyvinuli
i
pozornost,
hominidi.
lidoopi (PONGIDAEj, kam
lovku
nejbližší
pedkm
hledat ve formách velmi blízkých
úzkonosých opicích
z
radíme
a
pravdpodobn
i
skutené pedky
a
lidoop. Nesporné
hominid musíme
rodu DRYOPITHECUS, jichž sporé zbytky jsou od
nalézány v miocénních vrstvách Evropy, Asie ukazují spíše ke gorile, jiné k šimpanzu a k
ke stromu.
nad hlavou.
orangutana, gorilu a šimpanze. Po všech stránkách, jak t-
pedky anthropoidních primát
DARWINIJ snad
ruce
štíhlé
našemu sluchu lahodný. V zoologických zahra-
Tetí eledí úzkonosých opic jsou praví
v
Sumatry, jednak rod
v malajské oblasti jak na ostrovech, tak
hledajíce v nich potomky výchozích forem,
z
ze
na pevnin. Giboni jsou nžné, nevýbojné opice, pomalých pohyb, schopné
dlouhých
a
souasné dob
(HYLOBATIDAEj. V
siamang (SYMPHALANGUS) žijí
pímo mezi lidoopy. ANTHROPOMORPHA, ale
zaazována
podskupiny
patí sem jednak rod
i
pochlubit
býložravých opic.
však zaazovati
je
mohou
se
Afriky.
nkteré
hominidm. Od miocénních
sledovat zbytky píbuzného rodu
i
až
z
Nkteré
nich (nap.
z
hledat r.
1856
tchto nález
DRYOPITHECUS
k pleistocénnim vrstvám lze
SIVAPITHECUS podle naleziš asijských
i
afric-
Nkteí
kých.
CONSUL
k
i
autoi
pedkm
zpsob
pralesní
hominid. Dnešní druhy
jsou však siln specializované pro
somatické znaky souvisejí úzce
jajich
lesním podrostu. Nejvíce
v
zástupcm rodu PRO-
k
linie
pro stromový
je
svém vzhledu
pohy-
s
zpsob
ži-
který
je
orangutan sundský (PONGO PYGMAEUS),
specializován
proto ve
mnohé
života a
bem na stromech, nebo vota
pímé
lidoopy do
tyto
staví
tlesných proporcích od lidského typu nejdále. Velmi
a v
dlouhé ruce, které pi vzpímené pozici tála dosahují skoro až na zem a krátké
nohy
palcem
slabým
velmi
s
charakterizují
orangutana mezi
Samci mají krom toho rzné deformující výrstky na lebce
všemi
lidoopy.
tváích, které jim
a
dodávají odpuzujícího vzezení. Ve vzrstu se však orangutan pibližn podobá
lovku, nebo metru vysoký z
samec bývá
vzrostlý
a váží až 80 kg.
nebo dosahuje
tropických oblastí,
n
v
je
nadmíru neobratný, sestupuje
samím
sáhnout v od
trupu
má
pomrn nmž bhá
je
krátké,
podrostu, v
cm
zavalitá
váhy skoro
a
tyech
vztyuje
a
známe ješt
nížinné
vého hlediska zajímavá tím, že
nejpodobnjší
TROGLODYTES). Bývá 70
kg.
má
v
liší
dosplosti obliej skoro docela a
tyech,
tžkém
a
jen tehdy, chce-li
je
z
je;
gorily
vývojo-
a poloze palce.
je
šimpanz
africký
slabší.
ale velmi
(PAN
cm vysoký a váží nkdy pes Známe nkolik zempisných ras, i
šimpanz ego šimpanz gambijský
oblieje. Tak zatímco
má
tmavý,
blavé proužky nad oima. Šimpanz
po zemi na všech
do-
rozdíl
pralesního
pohlaví až 170
o mnoho menší a hlavn barvou lysých ástí
svtlou tlamu
nohy
(forma BERINGEI), která
anatomicky také nejbližší
samím
kde
chodidlo daleko podobnjší chodidlu lidské-
Samice jsou
které se
má
v
a
Na
kg.
obyvatel
je
se na
mu, než všichni ostatní lidoopl, pedevším ve vývinu
lovku
mže
která
novorozeným mládtem. Vedle typické
s
gorilu horskou
tzv.
3'00
Do korun strom vystupují
se rozhlédnout, nebo vyzvat nepítele k zápasu.
mladé kusy, popípad samice
a na zemi,
Pi širokém
svalnatá.
a
konetiny. Gorila
silné
po všech
dospívá pibliž-
a
gorila (GORILLA GORILLA),
gorila ale
stáí
lovku
blíží
nedobrovoln.
pohlaví výšky až 180
orangutana
štíhléhlo
asi 60 let
pldruhého
asi
dospíváním se
a
výluný obyvatel strom
je
jen
africká
je
vkem
pírod
v
desátém roce života. Orangutan
Obrovským lidoopem
pi svých nízkých nohách
i
Také svým
asto
sice také
se vztyuje,
bhá
v podrostu
zvlášt pohybuje-li se na
volné ploše. Žije také velmi asto na okrajích prales a vychází za potravou i
na volná místa, ba
skoro
pimené
a veselá,
i
zvlášt v mládí
pilne
oddan
vlastní
silné
na pole.
Má
a sahají stojícímu
pomrn
nco
a také jeho
nadání
ke svému ošetovateli a
napodobovací
schopnosti.
dlouhé nohy, zatímco ruce jsou
pod kolena. Povaha šimpanze je
nauí
ze se
Zvlášt
je
družná
všech lidoop nejvtší. V zajetí
ad
kousk, nkdy
zajímavá
a
i
ze
své
vývojov dležitá
citová
vyjádit
zeteln rzná
homiuidi
(HOMINIDAEj,
mu umožuje
šimpanzova mimická schopnost, která
je
rozpoložení grimasou oblieje.
primát
anthropomorfních
eledí
Nejvyšší
kteí se od pedešlých dvou eledí
jsou
napimoyáním
liší
postavy, ústupem
špiák
zvtšujícím se obsahem mozkovny. Patí sem pedevším vymelá skupina ho-
a
minid, podeled AUSTRALOPITHECINAE, známá hlavn vých.
a
Africe.
titvrt
až
Její
pl
zástupci
miliónem
v
již.
nkteré
nálezy nejsou starého data a
podrobn zpracovány.
nich nebyly dosud
z
Kosterní
let.
etných nález
z
polovin pleistocénu, pibližn ped
první
v
žili
druhm,
Náležely jednak
které žily
asovým obdobím. Je to napíklad AUSTRALOPITHECUS a jemu velmi blízký rod PLESIANTHROFUS zastoupený drobnými, vzpíma chodícími formami ponkud podobný-
vedle sebe, jednak takovým, jež náležely jiným
geologicky starší rod
mi šimpanzm. Australopithekové obývali otevené krajiny a pizpsobovali se
dokonce životu ve
úlomku
a
zv
menší
stepi; lovili
MEGANTHROPUS
a
jevovaly se pozdji, když klima se stávalo vlhím. Tvoili
tlesné stavby jejich
chrupu,
s
mohutnjším žvýkacím aparátem, kteí, se
živili
pevážn
má vývojov
australopitheciny
kamen
a užívali jako zbraní ostrých
Rody PARANTHROPUS, ZINJANTHROPUS
kostí.
je
ob-
jedinci robustnjší
jak ukazuje struktura
potravou rostlinnou. Zvláštní postavení mezi
pokroilejší
rod
TELANTHROPUS,
o
nmž
není
dosud jasno, zda pedstavuje formu, která peklenuje mezeru mezi australopitheciny
—
skuten
pedlidmi
—
pithecanthropy
a
lidmi,
i
zda
již
patí do
další skupiny
lidských typ.
jsou hominidi vlastní (HOMININAE], kam adíme lovka rodu Homo. Pedevším je to pralovka vedle opolovka a známý opolovk jávský (PITHECANTHROPUS ERECTUSJ, na jehož kosterních
Vyšší
podeledí hominid
i
zbytcích byly zjištny znaky
ást mozkovny
a
stehenní
ist
znak pipomínajících lidoopy. pedchdce lovka nalezl v létech
lidské vedle
tohoto
kost
1891—92 na Jáv u Trinilu holandský léka Eugen Dubois pod
jménem, které pedtím
zkonstruoval
si
zcela
a
popsal tento nález
teoreticky
známý nmecký
darwinista Haeckel, aby oznail tehdy neznámý pechodní lánek ve vývoji lo-
vka
z
nižších
takže dnes
forem.
mžeme
Pozdji byly na Jáv nalezeny
tohoto dokonalého hominida, který
cénu v ohdobí mezi 500 000—250 000 k
léty,
další žil
zbytky ve
zrekonstruovat zcela
tomu pomohly pozdjší nálezy paleontologa
G. H. R.
opolovka,
stedním
pleisto-
bezpen. Velmi
Koenigswalda
z
nkolika
na Jáv. Shrneme-li všechny poznatky, mžeme dnes stanovit, že jávský ze když velmi primitivním. Vysvítá to opolovk byl už tvorem lidským,
míst
i
i
srovnání mozkového
obsahu, který
asného lidstva asi 1420 ccm opolovka odhadujeme na 750
a g,
u
je
u dnešních
opolovka
asi
lidoop 400—500 ccm, u sou800—1000 ccm. Váhu mozku
zatímco váha mozku dnešních
lidí je
prmrn
1350
Vedle kostí byly nalezeny
g.
lovk
používal k
obran
jednoduché kamenné nástroje, kterých opo-
i
k získání potravy.
i
Vtšinou autor byly k rodu Pithecanthropus
piadny
íny u obce Cou-khou-tienu nedaleko pod jménem SINANTHROPUS PEKINENSIS. Zbytky
opolovka pracovníci
G.
J.
Anderson
BOLIN,
a B.
Rovnž
z
Afriky známe nálezy opolidí. Patí mezi
MAURITANICUS, nalezený Sporné
nález
je
je
Pej
Wen-chung
zpracoval D. Black
Arambourgem
n
pedevším ATLANTHROPUS
a R. Hoffstetterem v Ternifine v Alží-
mžeme
poítat také
pozdn datovaný
Afrikán thropus Telanthropus capensis
Tanganjiky, popsaný H. Weinertem pod názvem
z
nebo
Tanganjinky, kterou Ale
C.
prozatím, zda mezi opolidi
njarasensis,
Evropa
i
mla
již zmínnou formu vdecky zpracoval sám
ve
vené u Maueru v heidelbergensis.
r.
nálezce
J.
T.
Robinson.
stedním pleistocénu svého opolovka
Pithecanthropus. Je to takzv.
rv
Vdecky
Weidenreich.
a F.
z
nálezy
i
Sinanthropa nalezli švédští
hlavn pak ínský geolog
a
který ídí vykopávky v ou-Khou-tienu podnes.
ru.
systematicky
Pekingu, které byly popsány
z
LOVK
HEIDELBERSKÝ,
z
blízkosti rodu
který podle elisti obje-
Homo
1908 byl popsán prof. Schoetensackem pod názvem
Ponvadž
tu jde
zejm
v systematickém
zaazení nálezu
o auto-
zaazen pozdji do píbuzenstva opolovka pod novým
omyl, byl tento nález
názvem PROTANTHROPUS. Zatímco kostra
opolovka
se
mnohých znacích od kostry lovka dneš-
v
liší
ního typu, jsou tyto nápadné rozdíly seteny, srovnáme-li
opolovka
s
nálezy,
které
shrnujeme pod vdecký
THALENSIS, nebo pod všeobecný eský název jedny
jsou
z
Nejvýznamnjší
nejstarších.
u Dsseldorfu v
Nmecku
v
r.
z
kosterní
PRALOVK.
pralovka Meandrov údolí
Objevy
nález v
nich byl
pozstatky
HOMO NEANDER-
název
1856, který rozvíil otázku vývoje
lovka
a dal
pln za pravdu Darwinovi, když oznail lovka jako „odnož opiího kmene starého svt a." Od té doby by bylo podobných objev uinno mnoho, takže dnes máme zcela jasnou pedstavu o tlesné stavb a vzezení pralovka, který žil asi ped 150 000 až 50 000 léty. Lebka ubíhající
lovka, blízké
se
ale
je
která
již
dnešnímu
vinuty jsou
mu,
vyznauje ubíhajícím elem, dobe vyznaenými nadonicovými
stále
se
valy,
bradou a pedstupujícími elistmi; nos však není plochý jako u opotypicky
lidský.
lovku
pedevším
Ale
i
pralovka
když mozek
(1233 ccm), kvalitativn
zstává daleko pod ním. Vy-
partie smyslové, zatímco vývin
nedostatený.
Pralovk
elních lalok,
sídlo rozu-
byl nositelem moustiérské jádrové kultury,
vyznauje tvarov zdokonalenými pstními
nálezy tohoto typu do mapy, ukáže
dosáhl kapacity
se,
že
pralovk
žil
klíny.
Sestavíme-li
etné
na mnoha místech Evro-
Asie a Afriky. Jeho
py,
Belgie, Jugoslávie,
Itálie,
pozstatky známe
Sovtského
Ve vrstvách svrchního pleistocénu 50 000 léty poprvé kosterní se
již
od
nelišil
SAPIENS
s
lovka
z
eskoslovenska, Francie, Nmecka,
svazu, Palestiny, Jávy, Afriky atd. z
pozstatky
poslední doby ledové objevují se asi
PREDVKÉHO LOVKA,
dnešního typu. Nazýváme
pízviskem FOSSILIS na
rozdíl od
jej
lovka
ped
který v podstat
vdeckým jménem HOMO má pízvis-
dnešního, který
ko RECENS. Jeho duševní vysplost zraí se ve znalosti dokonalé výrobní techniky ve zpracování kamene a kostí, stroje
em,
z
nichž vytváel mnohotvárné a krásné ná-
úkonm. Pedvký lovk byl lovcem, rybázruným malíem, sochaem a rytcem. Dokonale ovládaje okolní
vyhovující všem pracovním byl
také
pírodu šíí a Austrálie.
se
do neznámých
krajin
a
posléze
dobývá
i
kontinent Ameriky
.
Seznam vyobrazení
1.
Srovnání
2.
Srovníiní lel)ek rlovkíi
3.
Leniiir vari,
kostei-
(ii)i(f!,
Ikloupa s
rlovka.
u
lebkiinii
lidoopíi
niadagaskarsk poloopice, známá
piíslroharevná
nás
lO.}.
korunový, madagaskarská stromová poloopice
Indi-i
5.
Mnna vncová, madagaskarská poloopice
6.
u
pohyby opice
siln
(
Uaubentonia madagascariensis)
kými znaky, ale silnou specializací clirupu západoafrická stromová
7.
Fotto,
8.
Nártoun
9.
Vešan
názvem mnna
(
Indri
brevicaiulatiis)
pipomínajícM
vzhledem
Propitheciis diadenia).
(
ocasatý
KsLikol
poil
(I.emnr variej:;aUis).
4.
i
šinipan/n, í^orily a oraniiitíiiiii.
-
noní
okatý, spectruni). rezavý,
poloopice
poloopika
jihoamerická
(
primitivními anatomic-
s
prst.
Perodicticus
Sundského
ze
opice
a
žijící
ve
pottt)).
souostroví
velikých
(Tarsius
spolenostech
(Alouatta seniculusj.
horských prales kolem Amazonky (Lagothrix lagotricha).
10.
Opice vlnatá
11.
Kosman bloelý, drobná drápkatá opika
12.
Tamarin žlutonohý, stromová drápkatá opika
z
z Jižní z
Ameriky (Hapale jacchus). Jižní
Ameriky (Tamarinus
midasj. 13.
Bezpalec hrivnatý, africká opice známá
i
pod jménem guerezza (Colobus
guerezza). 14.
Gibun stíbrný
15.
Šimpanz,
(Hylobates leuciscus)
lovku
nejbližší
lidoop
z
prales malajské
(Pan troglodytes).
oblasti.
Katalog expozice
PRIMÁTI
A
LOVK
Vydalo Národní muzeum, propaganí oddlení, ve spolupráci nictví,
s n. p.
Výstav-
grafickou úpravu provedl Karel Kramule, obálku navrhl arch. V.
Hainall, tiskla Stráž, nár. podnik Plze, závod
Cena jednoho výtisku
1,30
Ks
.
Budjovice. 201-3308-63.
F-05*30240
Prague. Narodni museum. Zoologické oddleni Primáti a clovek
QL 737 P9P7 Biological
^ Medical
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
