Jarní časopis Časopis pro všechny školáky i dospěláky.
Číslo: 2 Vydáno: 18. března 2016 ZŠ Bartošovice
Milí čtenáři, vítáme vás na stránkách jarního čísla našeho časopisu, který vydáváme nepravidelně během školního roku pro obveselení dětí, žactva i dospělých. Určitě si v něm všichni najdete tu svoji rubriku, která vás zajímá, nebo si jen tak pro potěšení přečtete zajímavosti ze života žáků a školy. V tomto čísle se pokusíme navodit jarní a velikonoční náladu. Můžete vyzkoušet zdravé recepty, naladit se verši našich žáků nebo se pobavit brepty ze školních lavic. Menší školáci si mohou vybarvit obrázky nebo luštit naše hádanky a úkoly. Přejeme vám všem hezké počteníčko a sluníčkové jarní dny.
Literární tvoření K jaru patří také duben - měsíc bezpečnosti a v rámci celostátní soutěže Požární ochrana očima dětí jsme letos poprvé tvořili i u nás ve škole. Na začátku března proběhlo školní kolo a hasičská porota vybrala tři nejlepší práce z každé kategorie do okresního kola. Pro naše čtenáře jsme vybrali všechny literární práce, protože i ty nepostupující nám přišly zdařilé. Vítězné jsou označeny místem. Hasiči zachraňují kluka z vody Antonín Huška, 5. ročník – 3. místo Byla jedna stanice hasičů. Ve které pracovalo dvacet silných mužů a jedna odvážná holka jménem Jitka. Hasiči Vladimír, Alex, Adam a Tonda byli velcí kamarádi. Tonda byl hlavní velitel. Adam byl velmi rychlý, byl nejlepší. Jitka a Vladimír byly snoubenci a za rok měli mít svatbu. Den před jejich svatbou se stala nehoda, někdo se topil ve vodě. Vyjeli ze stanice, museli jet lesem, kde spadl strom. Museli se tím prosekat, ale ten strom byl velice hrubý a veliký. Adam navrhl, že to můžou přelézt. Všichni souhlasili. Jitka přinesla žebřík a opřela ho o strom. Přelezli strom a rychle běželi k rybníku. Kluk byl až uprostřed rybníku. Byl asi mladší. Alex byl nejlepší plavec, proto pro něj skočil a vytáhl ho. Kluk se jmenoval Daniel. Pak se ho vyptávali, jak se to stalo. Prý že si jen šel zaplavat a něco ho vystrašilo. Kluk byl rád, že je v pořádku. I rodiče byli rádi a moc hasičům poděkovali. Hasiči Adam Tůma, 5. ročník Hasiči jsou dobří zachránci před ohněm. Dokážou ale zachránit i kočky na stromě nebo vás můžou zachránit i před vodou, když se topíte. Jsou v každém státě. Hasiči musí umět hlavně s vodou a nebát se výšek, protože musí lézt po žebříku do velké výšky. Hasiči ale nemusí jen zachraňovat lidi, ale i stavby nebo zvířata. Jejich číslo je 150. Jejich budova se nazývá hasičská nebo záchranná stanice. Hasiči jsou dobrovolní a profíci. Jsou součástí integrovaného záchranného systému, pak vytáčíme číslo 112. Ve velkých městech jsou hasičské vysoké školy.
Nebezpečný zapalovač Elena Chromcová, 5. ročník – 1. místo Kluci Franta, Pepa a Lojza šli do lesa a řekli si, že půjdou na louku. Na louce Pepík našel zapalovač a řekl: „Hele, kluci, našel jsem zapalovač!“ Franta říkal Pepovi a Lojzovi, ať ten zapalovač odnesou dospělé osobě. Ale kluci si nedali říct. Pepa zapálil klacek, ale špatně ho chytil a upustil ho na suchou trávu. Lojza zařval: „Kluci, utíkejte!“ Franta měl naštěstí mobil a zavolal hasiče. Trochu se vzdálil od ohně. Za chvíli přijeli hasiči a uhasili oheň. Pepa a Lojza odevzdali hasičům zapalovač. Franta dostal za odměnu čokoládu a rozdělil se s Lojzou a Pepou. Hasiči řekli ještě Pepovi a Lojzovi, aby si nehráli s takovými nebezpečnými věcmi, a kdyby ještě našli nějakou takovou věc, tak ať to dají dospělé osobě. A od té doby si radši se zapalovačem a jinými nebezpečnými věcmi nehrajou. O holčičce a chlapci Karolína Škopková, 5. ročník Bylo, nebylo. Byla jedna holčička a ta se jmenovala Arabel. A ta šla k babičce přes les. A byl tam chlapec a jmenoval se Agan. Arabel viděla oheň, tak utíkala za Aganem. „Pomoc, já jsem viděla oheň.“ A tak zavolali hasiče. Ti slíbili, že přijedou a ptali se, kde to je. Agan říkal, že je to u Ostravy. Hasiči odpověděli: „My už jedeme, čekejte na nás u lesa.“ „Jo, počkáme.“ „Tak my už vyjíždíme.“ Arabel řekla: „Ty počkej na ty hasiče:“ „Jo, počkám.“ „Já jdu k babičce.“ Chlapec ve studni Alex Kremer, 5. ročník Byl krásný jasný den, ptáčci zpívali a venku si hrál chlapec jménem Chuan s kamarády. Dobrovolně chodil do hasiče a každý rok mívali schůzku. Chodili na výlety a na soutěže. Jednoho dne si Chuan hrál u studny a zakopl o kámen a spadl do studny. Měl u sebe mobil a zavolal na číslo 150, což jsou hasiči. Po několika minutách přijeli hasiči, zachránili ho a Chuan šel šťastně domů a už ví, že si nemá hrát u studny.
O jednom chlapci a fence Lucie Weissová, 5. ročník Byl jednou jeden chlapec jménem Jack a jeho fena Karen. Jeden den si hrály v bunkru u lesa, kde teče řeka Sila. Náhle Karen uslyšela jemný křik a běžela na to místo. Jack hned běžel za Karen, když dorazili na místo, uviděli chlapce, co se topil v řece Sile. Jack poslal Karen pro hasiče. Karen byla dobře cvičená fenka. Když dorazili k řece Sila hasiči, hned ho vytáhli z řeky. Odvezli chlapce do nemocnice a zavolali rodičům chlapce. Jack si všiml, jak hasiči zachraňovali chlapce z řeky. A říkal si, jak je to moc těžké povolání. A možná by se mohl stát taky hasičem. Když Jack vyrostl, stal se taky hasičem a jeho fenka Karen se stala hasičským psem. Zachránil miliony životů a jeho fena Karen taky. Jak vytahovali koně ze studny Dorota Šťastná, 5. ročník Jednoho krásného dne si holčička jménem Elizabeth šla zajezdit na koňskou farmu do Ostravy na koni jménem Blesk. Osedlala si ho, nauzdila a potom šla na jízdárnu. Zeptala se paní trenérky, jestli jí může jít lonžovat a tak paní trenérka jí řekla, že půjde. Elizabeth šla nejdřív krokem a pak klusem a cvalem. Elizabeth se zeptala trenérky, jestli může jít s Bleskem do lesa na vyjížďku a trenérka řekla, že ano, tak Elizabeth šla do lesa. Šla a šla a najednou tam byla studna a Elizabeth ji neviděla a spadla do studny i s Bleskem. Naštěstí měla u sebe telefon a tak zavolala hasiče. Hasiči se ptali, na jakém místě je a ona řekla, že je v Ostravě v lese a je na konci lesa. Tak hasiči přijeli a Elizabeth vytáhli a s ní vytáhli i Bleska. Elizabeth byla ráda, že se jí nic nestalo. Ale přesto brečela, protože Bleskovi se něco stalo. Nemohl stát na jedné noze, tak Elizabeth jela s Bleskem na veterinu a tam jí řekli, že si tu Bleska na týden musí nechat. Elizabeth souhlasila. Za týden Elizabeth volali z veteriny, že si může přijet pro Bleska. Tak si pro něho přijela a vzala si ho domů a už nikdy nejezdila do lesa. A Elizabeth byla už na sebe a na Bleska opatrnější.
Jak hasiči zachránili les Mariana Hluchníková, 5. ročník Jmenuji se Klaudie, mám 11 let, bydlím v Bartošovicích, budu vám vyprávět, co se nám jednou stalo. Bylo to jednoho krásného dne. Někoho jsem zahlédla u nejhezčího lesa. Ale kdo to je? Pytláci? „Tati! Pytláci v lese!“ Tak tatínek se podíval a řekl: „Fakt, pytláci.“ Pozoroval je asi deset minut a potom se stalo. Táta otevřel okno a ucítil dým. Pořád se díval k lesu, potom zahlédl plamen a zavolal: „Klaudie, Klaudie, přines mi mobil!“ Pak taťka vytočil číslo 150 a následoval rozhovor s hasiči: Dobrý den. Dobrý den, co se stalo? Hoří les. A kde? V Bartošovicích. A kde přesně? Na horním konci. Už tam jedem. Honem. Když přijeli, tak začali hasit. Hasili jenom 20 minut a potom řekli: „Ještě štěstí, že jste nás zavolali tak brzo.“ Asi za měsíc chytili ty pytláky. A toto je celý můj zážitek. Kůň zachraňuje Valerie Golčová, 5. ročník Byl jednou jeden hřebeček. Měl rodiče, kteří umřeli v ohni, jen on sám zůstal. A řekl si, že až bude větší, bude zachraňovat životy. A stalo se. Jednoho dne cválal po louce a ucítil kouř. Běžel dál a dál a viděl hořet chatu. Když ho uviděli lidé v chatě, volali: „Sláva, záchrana!“ Letěl tryskem o sto šest. Vběhl do dveří a začal řehtat. Holčička ho uslyšela a volala: „Tady jsem!“ A zakašlala si. Hřebec přicválal a zachytil ji za tričko a vysadil si ji na záda. Holčička se pevně chytila. Hřebec vyběhl ven a viděl rodiče celé vystrašené. V tu ránu jásali, protože viděli svoji dcerku. Tatínek potom zavolal hasiče. Hasiči přijeli a uhasily oheň a řekli, že ten kůň je statečný a jestli by si ho mohli vzít k hasičům. Tatínek chtěl říct ano, ale jeho dcera ho poprosila, jestli si ho nemůžou nechat. Tatínek přikývl a řekl: „Chceme si ho nechat.“ Hasiči přikývli a odjeli. Kůň byl rád, že má aspoň nějakého majitele. Uplynuly roky a děvče vyrostlo a jezdili spolu na závody a vyhráli spoustu cen.
O klukovi, který se nechtěl kamarádit s plamínkem Matyáš Dlouhý, 5. ročník – 2. místo Byl jednou jeden modrý domek a v tom domečku žila babička Jarmila, maminka Jitka a chlapec Jiříček. Jednou šla maminka do nové práce, dostala práci na benzinové pumpě. A babička zůstávala doma s Jiříčkem. Jednou šla babička nakoupit, protože neměla ovoce a zeleninu. Nechala Jiříčka doma se zapnutým sporákem, ale asi za 5 minut něco v kuchyni bouchlo, tak se tam šel Jiříček kouknout a našel tam plamínek. A plamínek řekl: „Ahoj!“ Jiříček odpověděl: „Ty mluvíš?“ Plamínek odpověděl: „Jasně, že jo! Tak co tady něco zapálit?“ Jiříček řekl: „Ani náhodou, nechci, aby se mi něco stalo.“ Plamínek řekl: „Nebudu poslouchat nějaké malé dítě!“ Tak zapálil celý dům. Ale Jiříček nebyl hloupý, tak vzal hasičský přístroj a hasil plameny. Z toho plamínku ještě vypadla jiskra a oheň se dostal až k plynu a bouchlo to. Jiříček naštěstí přežil, protože před sebe hodil židli, což ho zachránilo. Soused si všiml, co se děje za plotem a zavolal hasiče. Pak přijeli hasiči a sanitka, Jiříčka zachránili a byl z něho hrdina. O psí boudě Daniel Žáček, 5. ročník Byla jednou jedna rodina Klempových a ta měli pejska jménem Luck. Pes Luck byl hodně rád, svoji rodinu měl také rád. Jednoho dne byl Luck sám doma a co se nestalo. Luck vyskočil na kuchyňskou linku a tam byla ještě žhavá plotýnka. Luck ucítil maso a snažil se k němu dostat, ale jak se snažil k tomu masu dostat tak shodil tři utěrky na tu plotýnku. Luck se k tomu masu dostal a odnesl si ho do své boudy. Za chvíli začal dům hořet. Luck se hodně vylekal, nechal maso tak a začal výt, štěkat, kňučet, no a prostě se bál. Zaslechli ho sousedé, okamžitě vzali Lucka k sobě a volali hasiče na čísle 150. Zavolali také majitele domu. Hasiči co nevidět dorazili k domu a rodina Klempových o pár minut později. Požár byl velmi mohutný a tak s tím domem měli hasiči velký problém. Jediná bouda neshořela. Nikdo neví, proč ta bouda vůbec nechytla. Snažili se na to přijít, ale nepřišli. Zajímavé bylo to, že když vyletělo hořící prkénko tak u boudy okamžitě zhaslo. Od té doby se poučili, že velký pes by v domě sám zůstat neměl. A to je konec mého příběhu.
O klukovi a zázračném psovi Jan Žáček, 5. ročník Byl jednou jeden malinký klučina, který měl čtyři roky. Jednoho dne si vzal zapalovač a zapálil závěs a to nedopadlo dobře. Rozhořelo se to až na koberec, tak maminka vzala děti a šla ven, ale zapomněla toho malinkého kluka. Tak okamžitě volala hasiče, kteří rychle přijeli. Šli dovnitř, zachránili kluka, ale nějak omdlel. Dům už nezachránili. Ten malý chlapec ležel v nemocnici. Nechtěl se probudit. Přišel tam pes toho kluka, pes se na něj smutně koukl a kluk jako zázrakem ožil. Hořící les Nikola Rašovcová, 5. ročník Byly jednou dvě holky jménem Bětka a Květa. Jednou šly do lesa přespat. Rozdělaly si oheň a postavily si stan. Chvíli si povídaly a pak uhasily oheň, ale neuhasily to pořádně. A pak šly spát, ale nevěděly, že to špatně uhasily. A pak zafoukal vítr a oheň vzplanul. Dívky se lekly, vstaly a zavolaly hasiče. Hasiči přijeli do 5 minut. Uhasili oheň a Bětku a Květu dovezli živé a zdravé domů. Maminka a tatínek byli strachy bez sebe, když zjistili, že v lese, kde přespaly holky, začalo hořet. Nakonec poděkovali hasičům za včasný zásah a záchranu děvčat.
Hoří, hoří Eliška Richterová, 6. třída Hoří, hoří les, stodola i ves. Hoří celé okolí, nikdo nejde do školy. Děti křičí: „Hurá, hurá! Dneska není žádná škola.“ Rodiče se stresují, že nejdou děti do školy. Všude lítá oheň, všechno hoří. V ohni se už všechno noří. „Co teď asi dělat budem? Zavoláme koně s pluhem, nebo radši hasiče. Ti mají dlouhé hadice.“ Uhasí oheň raz, dva, tři, zajásají, že jsou bratři. Hasiči Isabela Hanzelková, 6. třída Jednoho dne měli hasiči velký den. Pořád někdo volal, že hoří nebo se někomu vytopil dům a tak dále. Ale pozdě v noci se ozval telefon. Na telefonu byla paní a vyděšeným hlasem křičela: „Hoří, hoří, hoří tady statek s mnoha zvířaty, oheň už se dostal i na seno a slámu. Vevnitř jsou čtyři lidé. Honem přijeďte!“ Hasiči neváhali a ihned vyjeli. Dispečer je naváděl dobře a rychle, proto hasiči ke statku dorazili včas. Hasiči si rozdělili práci. Někteří vyváděli vyplašená zvířata, další vyprostili lidi, co byli ve statku, a ostatní hasili oheň, který se rychle rozšiřoval. Oheň hasili dlouho, ale podařilo se jim včas vyprostit všechny zvířata a lidi, co byli uvnitř statku. Vše dopadlo dobře a statek se dal rychle do pořádku.
Stateční hasiči Kathrin Pokludová, 7. třída – 1. místo Naši hasiči, vždycky sjedou po tyči. Aby rychleji, k vám na pomoc přijeli. Svůj oblek si obléknou, do hasičských vozů nasednou. A s velkou odvahou i nadějí, zachraňovat přijíždějí. Povodně se neleknou, těžké práce se nezřeknou. Lidé z klád vytáhnou, i z hořícího domu je dostanou. Taky zvířatům pomáhají, když to sama nezvládají. Jejich práce je náročná, ale také hodně nebezpečná. Nebezpečná kuchyň Magdaléna Horná, 7. třída – 2. místo Byla středa dopoledne a já se rozhodla jít vařit. Jelikož jsem ten den měla střevní potíže, nemohla jsem nic složitého vařit, protože by to asi nedopadlo dobře. Rozhodla jsem se, že si udělám těstoviny. Dala jsem vařit vodu a odešla jsem. Jak jsem se vrátila do kuchyně, zjistila jsem, že mi chybí těstoviny! Rychle jsem se oblékla a vyrazila do nedalekého obchodu. Jak jsem procházela kolem hasičské stanice, došlo mi, že jsem zapomněla vypnout sporák. Rychle jsem běžela domů a doufala, že je všechno v pořádku. Ještě, než jsem byla doma, jsem přes okna viděla, jak hoří celá kuchyň! Byla jsem vyděšená. V kuchyni jsem z ničeho nic viděla siluetu. „Kdo jste?“ zakřičela jsem vyděšeně, ale slyšela jsem hasiče, takže jsem se trochu zklidnila. Hasiči konečně přišli a začali na mě volat. „ Jste v pořádku?“ zeptali se, ale já jsem byla v šoku, takže jsem nic neodpověděla. U hasičského auta mě zkontrolovali a sdělili, že mi shořela celá kuchyň.
Záchrana štěňátek Viktorie Miturová, 7. třída – 3. místo Bylo pondělní odpoledne a bylo zataženo. Helena a Marie šly ze školy. „Dneska to byl náročný den,“ řekla Marie. Helena jen přikývla. Jak šly, tak po cestě domů najednou uslyšely hlasité kňučení. Obě dvě zbystřily. Marie se zeptala: „Co to bylo?“ Helena se na ni podívala a celá zmatená odpověděla: „Já nevím!“ Pak se kňučení ozvalo znovu. Holky se dívaly okolo sebe, ale nic tam nebylo. Když vtom si Marie všimla díry v cestě, která tam byla, kvůli opravě kanalizace. Marie se do ní koukla a na dně viděla tři malá štěňátka. „Heleno, dívej! Pojď sem!“ zakřičela Marie. Helena za ní doběhla a řekla: „Panebože! Chudáčci! Musíme je vytáhnout!“ Marie se ji ale zeptala: „A ty na ně dosáhneš?“ Helena si sundala aktovku a odvážně řekla: „To zvládnu. Počkej tady.“ A už seděla na okraji díry. Marie ji ale chytla za ruku a zakřičela: „Ne! Jsi blbá? Ještě se ti něco stane!“ Helena se na ni otočila a zeptala se ji: „A co chceš dělat?“ Marie se zamyslela, a pak řekla: „Zavolám hasiče! Ti nám pomůžou!“ Vytáhla mobil a naťukala číslo 150 a začala mluvit do telefonu: „Dobrý den. Tady Marie Urbanová. Potřebujeme pomoc. Tady na ulici v Pardubicích jsou v díře tři štěňata a my na ně nedosáhneme.“ Z telefonu se ozvalo: „Řekněte nám přesnou adresu, prosím.“ Marie začala diktovat: „Ulice Zelená v Pardubicích.“ Člověk za telefonem řekl: „Za pár minut jsme u vás. Počkejte tam.“ Za pár minut přijeli hasiči a jeden z nich vytáhl žebřík, po kterém začal pomalu slézat dolů do díry. Postupně vytahovali štěňátka. Jeden z hasičů se holek zeptal. „Holky, tohle jsou vaše štěňata?“ Helena kývla, že ne. Marie si všimla, že jeden z pejsků má obojek a na něm je telefonní číslo. „Hele, podívejte! Zavoláme na tohle číslo!“ řekla radostně. Marie vzala mobil, vytočila číslo a čekala. „Dobrý den, tady Marie Urbanová. Neztratila se vám štěňátka?“ řekla do mobilu. Paní za telefonem ji začala odpovídat: „Dobrý den, holčičko. Ty jsi našla naše štěňátka?“ Marie ji začala vyprávět, jak to bylo: „No jo, máme je. Byla v díře na cestě. Museli jsme s kamarádkou zavolat hasiče, aby je vytáhli,“ řekla a usmála se. „Hned k vám jedu! Kde jste je našly?“ ptala se paní. „V Pardubicích na ulici Zelená,“ řekla Marie paní v telefonu. Pak se hovor přerušil a Helena s Marií doufaly, že si paní pro štěňata přijede. Za chvíli už viděly auto. Byla to ta paní. Vystoupila z auta a řekla: „Holky, ani nevíte, jak jsem
ráda, že jste je našly! A děkuju i vám hasiči.“ Děkovala paní. Helena a Marie se na sebe usmály. Paní si svá štěňátka naložila do auta a odjela. Marie a Helena na sebe byly pyšné. Právě zachránily tři malá štěňata. Mrzutý stařec Zuzana Květoňová, 7. třída Voda se rychle zvedala, sice byla normálnímu člověku asi jenom po kotníky, ale přesto bylo slyšet zmatek a pláč dětí. Ve vesnici už všichni opouštěli své domovy, sic se jim nechtělo, ale voda stoupala více a více. Jenom jeden už hodně starý pán, říkejme mu třeba Josef, zůstal ve své malé dřevěné chatce. A protože voda už mu byla asi tak po pas, tak seděl na stole a začal se modlit k bohu: „Pane bože, prosím, zachraň mě,“ prosil stařec. „Neboj, já se o tebe už postarám,“ odvětil bůh. Asi o patnáct minut později se ozývaly silné rány a nějaký vřískot. Když se Josef otočil, uviděl nějaké postavy a došlo mu, že to jsou hasiči a že se pokoušejí dostat do jeho chaty a volají na něho: „Pane, pojďte odsud nebo se utopíte,“ ozval se jeden z hasičů. Po chvilce přemýšlení Josef odseknul: „Já pomoc nepotřebuju, zachraňte jiné lidi, mě zachrání bůh.“ Hasiči se dlouho snažili do chaty dostat, ale nakonec to vzdali. Voda ale stále vstoupala, a když Josefovi byla už skoro po krk, tak vylezl na střechu a držel se pevně komínu. Zanedlouho připluli zase hasiči a znovu ho přemlouvali. Nakonec to po dlouhém přemlouvání vzdali a pomáhali raději těm, co pomoc potřebují a chtějí ji. O něco později Josef pomalu ztrácel naději, že to ještě přežije a tak seděl na komíně a mlčky čekal na svou smrt. Když se nakonec utopil a dostal se do nebe, tak první co udělal, bylo to, že šel najít boha. Když ho konečně našel tak se bez váhání ptal: „Proč jsi mě nezachránil, když jsem to potřeboval?“ „Ale já se o to pokoušel, proč si myslíš, že jsem pro tebe poslal hasiče,“ odvětil mu bůh.
Hasiči Ondřej Hruška, 8. třída Celé dny připraveni zachraňovat životy, nosí super kalhoty. Jejich týmy jsou příkladem jednoty, když jedou po ulici, slyší lidí pískoty. Jejich odvahu, když hasí domy planoucí, nedokáží ocenit ani kolemjdoucí. A ty hasičské vozy rudou svítící, snad sem rychle přifičí, k domu, co byl zasažen světlicí. „Oh bože, ti jsou dobří.“ Když hoří, normální člověk by zůstal stojící. Ale oni hasí bez přestání hadicí hasicí. Pomoc, hoří! Markéta Miláková, 8. třída – 2. místo Můj příběh se stal jednoho večerního dne, kdy jsem byla u babičky. Babička má dům na dvě patra. Já jsem byla v horním patře a dívala jsem se na televizi na svůj oblíbený seriál. Asi půl hodiny uběhlo od toho, co mi babička šla uvařit dolů do kuchyně vanilkový puding s piškoty. Už jsem měla celkem hlad, a tak volám na babičku, jestli už to pro mě má uvařené a ať mi k tomu vezme jahodovou šťávu. Babička se neozývá, volám podruhé a najednou cítím divný smrad. Takový ten, když maminka jednou zapomněla vypnout sporák, a říkala, že kdybych ji neupozornila, tak bychom se toho nadýchali a bylo by zle. Tak raději utíkám dolů do kuchyně a vidím babičku ležet bezvládnou na zemi. Pokoušela jsem se ji probudit, ale na nic nereagovala. Utíkám ke sporáku, puding už se chladil, ale sporák byl zapnutý, ale žádné známky ohně. Pokoušela jsem se ho vypnout, ale zaseklo se to. Věděla jsem, že když tam zůstanu, nebude nikdo, kdo by zavolal pomoc, protože bych omdlela také. Vzala jsem mobil do kapsy a odtáhla babičku ven na čerstvý vzduch, po pár minutách se začala probouzet, ale v tom, zrovna když jsem vytáčela číslo 150,
vidím, jak kuchyň vybouchla, a dům začal hořet. Paní dispečerce říkám do telefonu, ať ihned pošle hasiče na adresu Praha, ulice Havlova 55. Paní dispečerka mi řekla, že do desíti minut jsou tam a taky tam byli. Pokoušeli se dům hodiny zachránit, bohužel se to celé zbortilo. Babička neměla kde bydlet, protože jí vše shořelo i její schované úspory, tak byla na dočasnou dobu u nás. Po třech dnech nám hasiči volali, že příčinou bylo, že si někdo zahrával s pyrotechnikou a špatně to hodil, rozbil to okno od domu, kde byla kuchyně. Úplnou hloupostí člověka shořel babičce dům. Jsou to tři měsíce, co se babičce u nás zalíbilo, stále u nás bydlí a taky asi ještě dlouho bude, jenže my s tátou už z toho blázníme. Tomášovo rande David Husička, 8. třída Dneska vám řeknu jednu příhodu, která se mi stala. Jmenuju se Tomáš. Bylo mi tou dobou asi 29 let. Pozval jsem jednoho dne ke mně domů jednu mladou hezkou slečnu na večeři. Poznali jsme se na bowlingu. Jmenovala se Klára. Všude jsem dal svíčky a zapálil je. Připravil jsem vynikající večeři. V tom jsem uslyšel zvonek, přišel jsem ke dveřím a otevřel jsem je. Klára se mě zeptala, kde má pověsit kabát. Řekl jsem ji, že ho má pověsit na věšák, který je vedle botníku u dveří. Přišli jsme k prostřenému stolu. Šlo vidět, jak si užívá romantickou atmosféru. Začali jsme pomalu jíst večeři. Po chvíli jsme ucítili kouř. Ohlédli jsme se a uviděli, jak hoří její kabát. Kabát vzplanul od svíček na botníku. Ani netuším, proč jsem tam ty svíčky dával. Hned jsme shodili kabát a pokusili jsme se oheň udusat. Kabát jsme udusali, ale když jsme shodili kabát, tak jsme omylem shodili i svíčku, od ní chytl botník a ani jsme se nenadáli a už hořel celý byt. Schovali jsme se do ložnice. Museli jsme volat hasiče. Hasiči dorazili během pěti minut. Rychle vyběhli po schodech, rozrazili dveře, ale v bytě bylo veliké teplo, až k nevydržení. Hasiči si uvědomili, že hlavním vchodem to nepůjde. Museli to vzít jinudy, tak postavili k oknu od ložnice velké auto s žebříkem. A ptáte se, jak to dopadlo? Nakonec to dopadlo dobře. Hasiči nás zachránili a pojistka zaplatila opravu celého bytu. Dokonce i něco zbylo. S Klárou jsem se oženil a měli jsme dvě děti a teď si užíváme života.
Hasiči Alena Quittová, 9. třída – 1. místo Vždy, když zazní siréna, vědí, co to znamená. Jedou hasit požáry, by tak oheň zahnali. S hadicemi, žebříky, vodou hasit jazyky. Oheň pilně stříkají, ani žáru nedbají. Aby oheň uhasili, jmění, život – zachránili. Když poslední krůpěj stéká, plamen se tak tiše vzteká. Oheň zdárně, uhašen, nikdo není popálen. Jejich práce snadná není, vždy přidejme děkování. Když se vítr rozfouká, siréna zas zahouká. A jako vždy – hasiči pilně s ohněm zacvičí.
O chlapečkovi, který založil ohýnek David Soušek, 9. třída Byl jednou jeden Martínek, co založil ohýnek. Martínek jen kouká, jak plamínek stoupá. Říkal si: „To je krásný plamínek, já mám tolik vzpomínek.“ Někdo zvolá: „Hasiči!“ Oheň jenom zasyčí. Hasiči se koukají, zda plameny klesají. Všechno už je zachráněno, všechno už je uhašeno. Hasiči jsou hrdinové, pyromani jsou lumpové. Není legrace si dělat srandu z hasičů! Karolína Klečková, 9. třída – 3. místo Ahoj jmenuji se Lukáš a jsem členem dobrovolných hasičů a zrovna nedávno se nám stala nehoda, a proto bych vám rád vyprávěl příběh, proč si nedělat srandu z hasičů. Jednoho dne jde parta kluků po ulici a říkají si: „Co dneska budeme dělat? Z koho si uděláme srandu?“ A jak si tak jdou po té ulici, vidí před sebou hasičské auto a říkají si: „Už to mám, zavoláme hasičům a nahlásíme to a to, a uděláme si z nich srandu.“ Jenomže pro nás to moc srandovní nebylo. Kluci nám teda zavolali, že se stala na cestě přes Brno bouračka, ale tak velká, že jsme potřebovali všechny hasičské vozy na záchranu. Připravili jsme se a vyjeli. V ten moment, co jsme všichni opustili základnu, volala Paní Mannová, že vedle jejího domu hoří dům a že bychom si měli pospíšit. Jenomže háček byl v tom, že ten dům hoří na druhém konci města a my byli u Brna, kde se žádná bouračka nestala. V tu chvíli, co my jsme byli u Brna, dům shořel. Nám to bylo strašně líto. A z toho plyne poučení, že když se nic neděje, nevolejte, není to sranda, můžou se stát jiné věci, kde nás moc potřebují.
Jarně se lze poeticky naladit také díky internetu. Ahoj, jaro! Tadeáš Bednařík, 6. ročník Sluníčko už pěkně rozehřálo led a sníh, sněženka nám z trávy mává, ptáčci zpívaj ve větvích. Vyjdeme si na procházku, na hřišti si budem hrát, z písku hrady postavíme. Ahoj jaro, pojď si hrát! Přišlo jaro Tomáš Beňo, 7. ročník Přišlo jaro se sluníčkem, zem otvírá zlatým klíčkem. Všechno se raduje, zpívá a notuje, jaro vítá. První roste sněženka, malá bílá květinka. Druhý zase petrklíček, nese s sebou zlatý klíček. Fialinka voňavá hezkou vůni rozdává. Pampeliška střapatá, celá je jak ze zlata.
Tvoříme ale také jarně sami, čtěte! Jaro Agáta Hlobílková, 4. ročník Už je jaro zase, v plné své kráse. Ptáčci zpívají, sluníčko svítí, na louce zavoní barevné kvítí. Tatary sviští velice, holky malují kraslice. V trávě se batolí housátka, jaro je zkrátka pohádka. O Velikonocích František Hlobílek, 3. ročník Děti chodí na Velikonoce ven a prohánějí holky. Ty jim dávají za to vajíčka a stuhy. Velikonoce je moje nejlepší období. Kočky mají na jaře malá koťátka, slepice mají malá kuřátka. Moje jaro Michal Kaňa, 7. ročník Jaro je moje nejoblíbenější roční období. Všude rostou kytky, je nádherný den. Všude létají motýli. Dá se také jezdit na kole. Jarní radosti Petra Marková, 3. ročník Na jaře rostou kytky a ptáci zpívají. A hrajeme si venku, oblečeme se do triček a kalhot. Potom si s děcky budeme hrát na schovávanou a pěkné kolečko a půjdeme domů. Velikonoce Rostislav Havlák, 3. ročník Pečou se beránci a chodí se na holky. A holky malují vajíčka. Kvetou pampelišky a kvetou kočičky. Rodí se mláďata. Schovávají se vajíčka. Tatar se plete se vrbových proutků.
Pelmel Hádanka Petra Marka Rodí se to na jaře. Je to ve vajíčku. Je to žluté, má to zobák, ale nelétá to, má to oranžové nohy. Co to je? eřuk Hádanky Matěje Gráfika Je to žluté a voní to. Co je to? Lítá to a je to barevné jako kytky. Co je to? Je to proutěné a má to barevné stužky. Co je to?
nápilut lýtom ratat
Hádanky Kláry Kittlové Všechno kvete. Co je to? Co se rodí před Velikonocemi? Čím kluci šmigrustují holky? Co dávají holky klukům, když je vyšmigrustují?
akuol ataďálm uokzálmop ecilsark
Hádanky Valentiny Miturové Je to žluté a hřeje to. Co je to? Rodí se to v hnízdě a lítá to. Co je to?
ecnuls kečátp
Jarní doplňovačka Nikoly Mitanové kvě _ _ _ břez _ _ _ trá _ _ dub _ _ Vel _ _ _ _ _ _ _ vaj _ _ _ _ pom _ _ _ _ _
Brepty ze školních lavic Většinu území Pardubického kraje zajímá zemědělská půda. Má na těle hvězdu a vzadu těla má křídla. (popis anděla) Exupéry byl dědic. (šlechtic) Co je to dřevěnice? Dřeváky. V ČR žijí Moravané, Slezané a ti, no, Čechané. Když chceme spočítat, kolik toho bylo dohromady, co uděláme? Plusujeme. To je líbavá melodie. Do ovocného salátu dáme jablko, pomeranč, banán, hrušku, kiwi a pometlo. Pravopis je nepěkná vlastnost. Byl to válečný dobytek. (dobyvatel) Včely udělají pyl. Co je to za dopravní značka? To je pokliklinika. Jestli kůň vyhraje, záleží na jezditeli.
Omalovánka
Receptíky Zkuste si v kuchyni připravit něco pro velikonoční koledníky. Velikonoční sekanice Uvaříme uzené maso. Polévkou zalijeme rohlíky, množství podle formy. Nakrájíme uvařené maso. Ušleháme sníh z tolika vajec, kolik dáme rohlíků. Žloutky smícháme s rohlíky. Okořeníme pepřem, zelenou petrželkou nebo mladými kopřivami. Pomalu pečeme na 180 stupňů na vymazaném a vysypaném plechu. Vrstvený salát 1 sklenička sterilovaného celerového salátu, bez nálevu 1 sklenička sterilované kukuřice, bez nálevu 1 pórek nakrájený na nudličky 1 střední konzerva ananasu - kousky 25dkg šunky nakrájené na kostky nebo hrubší nudličky 5 vajíček uvařených natvrdo nakrájených na plátky 1 majonéza 25 dkg tvrdého sýra nastrouhaného na hrubší nudličky Postup přípravy receptu: Do mísy, nejlépe stejnoměrné, vrstvíme po sobě ingredience tak, jak jsou po sobě napsány v surovinách, celerový salát, kukuřice, pórek, ananas. Na ananas naskládáme vedle sebe plátky vajíček, vše potřeme majonézou a zasypeme sýrem. Přikryjeme alobalem nebo potravinovou folií a necháme uležet 24 hodin v ledničce. Před servírováním ho můžeme promíchat. Jinak ho podáváme napříč vrstvami. Salát se podává buď samostatně s pečivem nebo jako příloha.
Pořád se něco děje Z pohádky do pohádky Pod tímto názvem se letos uskutečnil v naší škole zápis dětí do 1. třídy. Celkem 24 předškoláčci přicházeli v doprovodu svých rodičů v úterý 9. února 2016 do školy plní očekávání a možná i obav. Nejprve na ně čekali žáci pátého ročníku, kteří jim dali vizitku – perníkové srdíčko z papíru, na něž si školkáčci napsali své jméno. Pak museli poskládat z krabic perníkovou chaloupku, kterou krásně výtvarně zpracovala paní učitelka Lenka Rigo. Většina to nakonec dobře zvládla a tím si děti otevřely cestu do pohádek a získaly kartu s perníkovou chaloupkou, do které měli postupně získat pět pohádkových razítek z jednotlivých pohádek. Rodiče měli možnost doprovázet své děti na jednotlivých stanovištích nebo se občerstvit kávou a zákuskem. Pro děti bylo rovněž připraveno malé pohoštění. Po splnění všech úkolů dostaly děti pamětní listy, desatero pro prvňáka, pohádku k vystřižení a sovičku s pastelkami a omalovánkou od SRPŠ. Většina dětí byla samozřejmě u zápisu velmi šikovná a můžeme se na ně v září těšit. Školní kolo v recitaci Pravidelně se naší žáci v únoru utkávají v recitačním souboji, kde předvedou své dovednosti z přednesu a také svoji paměť. Školní kolo je rozděleno do několika kategorií podle věku a výkony recitátorů hodnotí odborná porota. Letos se sešla ve složení Dagmar Červenková, Iveta Bárová, Milena Hromádková, Soňa Boháčová a Vladimír Petřvalský. Hodnocení bylo velice obtížné, protože žáci byli dobře připraveni, výkony byly vyrovnané a básně zajímavé. Nakonec přece jen rozhodli a rozdali diplomy a pěkné ceny těm nejlepším. Výsledkovou listinu všech výherců naleznete na webu školy.
Den se spisovatelkou V rámci čtení a literární výchovy jsme pro naše žáky prvního stupně domluvili dílny s paní spisovatelkou Lenkou Rožnovskou z Bílovce, která píše knihy pro děti již osm let a zajímavou formou děti seznamuje se svojí prací a knihami, také literárními pojmy a tvorbou. V pátek 19. února jsme se rozdělili do čtyř pracovních týmů a začalo tvoření. V první a druhé dílně nazvané Školačka Kristýnka se děti první, druhé a třetí třídy seznámily s knihami spisovatelky a hlavně s knížkou Školačka Kristýnka, která je o prvňačce, pro niž začátky ve škole nebyly zrovna nejšťastnější. Paní Rožnovská žákům četla krátké úryvky z knihy a také je aktivně zapojila do společné práce, vysvětlovali si, co je mít brouky v hlavě a máslo na hlavě, domýšleli další pokračování příběhu. Zažili bonbónový déšť, buchtobraní, kočkování. Čtvrťáci si připravili zajímavé otázky pro interview s paní Rožnovskou, která jim kromě otázek na svou osobu prozradila něco i ze spisovatelské kuchyně a zákulisí její práce. Besedy se účastnila i paní ředitelka a spolu s paní Rožnovskou chválily děti za pěkné a zajímavé otázky. Poslední dílna pro pátý ročník byla věnována literárním žánrům a druhům a potom také vlastní tvorbě. Žáci se seznámili s pojmem verš, rým, sloka a dotvořili jednu sloku připravené básničky o květinách, kontrolovali si rýmy, počet slabik ve verších, rytmus veršů a nakonec doplnili sami vlastní sloku ve stejném rytmu. Básničky o květinách budeme kompletovat do knížky pro maminky k svátku Dni matek. Všechny dílny byly naplněny tvůrčí atmosférou a děti nestíhaly ani zlobit. Určitě budeme rádi za další podobně zajímavé hodiny s lidmi, kteří dělají něco pro děti a s dětmi.
Hasiči a jejich práce očima dětí Poprvé se letos naše škola zapojila do celorepublikové soutěže, Požární ochrana očima dětí, která umožňuje žákům literárně a výtvarně ztvárnit svoje představy o práci hasičů. Žáci obou stupňů měli možnost sepsat básničky, pohádky, příběhy o práci hasičů nebo škodlivosti požárů. Většina prací byla velice zdařilá a výběr tří nejlepších byl pro porotu nesmírně velkým oříškem. Ještě komplikovanější to měli při hodnocení výtvarných prací, které byly zastoupeny ve všech kategoriích včetně předškoláků z MŠ. Práce byly velice pěkné a všechny paní učitelky byly rády, že nemusí pomáhat porotě při výběru těch nejlepších. Porota ve složení Zdeněk Mitana, František Vaněk, Pavel Sopuch, Klára Bartošová a Žana Mahďáková se dlouho domlouvala, než došla k závěru, které práce postoupí do okresního kola a budou odměněny diplomem a cenou. Po hodinové poradě vybrala porota z každé kategorie tři nejlepší práce a jejich autoři byli slavnostně oceněni před ostatními spolužáky ve školní tělocvičně. Nejen vítězné práce jsme zveřejnili v Jarním časopise v rubrice Literární tvoření. Čtěte výše.
Autoři vydání: žáci ZŠ Bartošovice Mgr. Jitka Buchlovská
