Janáčkova akademie múzických umění v Brně Hudební fakulta Katedra smyčcových nástrojů Hra na housle
Smyčcové kvartety Jiřího Matyse Bakalářská práce
Autor páce: Adam Caha Vedoucí práce: Mgr. Pavel Wallinger Oponent práce: MgA. David Šlechta
Brno 2015 Caha, Adam. Smyčcové kvartety Jiřího Matyse (String quartets by Jiří Matys) Brno, Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra smyčcových nástrojů, 2015 Vedoucí práce: Mgr. Pavel Wallinger
Anotace V této práci se pokusím veřejnost blíže seznámit s komorní tvorbou Jiřího Matyse. Hlavní téma v mé práci budou jeho smyčcové kvartety a skladby pro smyčcové kvarteto. Každou skladbu zvlášť rozeberu a pokusím se ji co nejvíce přiblížit a popsat.
Annotation In this work I intend to describe a chamber works of Jiří Matys. String quartets and works for string quartet are main topic of my work. I analyze each of these compositions.
Klíčová slova Smyčcové kvarteto, Jiří Matys, český skladatel, komorní tvorba
Keywords String quartet, Jiří Matys, czech composer, chamber works
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 29. dubna 2015
Adam Caha
Obsah
1.
Úvod
1
2.
Život Jiřího Matyse
2
3.
Tvorba Jiřího Matyse
3
4.
Smyčcové kvartety Jiřího Matyse
6
5.
Smyčcový kvartet č. 1, op. 21 (1957)
7
6.
Smyčcový kvartet č. 2, op. 31 (1960 – 1961)
8
7.
Smyčcový kvartet č. 3, op. 37 (1962 – 1963)
9
8.
Smyčcový kvartet č. 4 (1973)
10
9.
Smyčcový kvartet č. 5 (1989 – 1990)
12
10. Smyčcový 11.
kvartet č. 6 (2003 – 2004)
14
Smyčcový kvartet č. 7 (2007 – 2008)
16
12. Smyčcové
kvartetino (1948)
17
13.
Smyčcový kvartet ve snadnějším slohu (1967)
19
14.
Matysovo kvarteto
20
15. Závěr 16. Použité
22 informační zdroje
23
Úvod V této práci se budu snažit analyzovat a přiblížit čtenáři komorní tvorbu Jiřího Matyse v širším okruhu, především se však zaměřím na jeho smyčcové kvartety. Z brněnských skladatelů jich on napsal nejvíce. Byl inspirací pro mnoho interpretů a jedno kvarteto si k názvu propůjčilo i jeho jméno. I o něm se budu v jedné z kapitol věnovat. Jeho kvartety jsou plné radosti, jásotu a čisté krásy, ale nechybí jim ani vyjádření závažných myšlenek, rozjímání nad životem a nadhled vyspělého skladatele.
1
Život Jiřího Matyse Jiří Matys se narodil 27. října roku1927 v malé vesničce Bakov, nedaleko Náchoda. Jeho otec Theodor byl prvním hudebním vzorem a také prvním hudebním učitelem malého Jiřího. Sám ovládal hru na housle a vedl svou vlastní soukromou hudební školu. Působil i jako varhaník v nedaleké vesnici v tamějším kostele. Tam také vedl chrámový sbor, kam chodila i matka a sestra Jiřího Matyse. Matka Marie měla velmi dobrý sopránový hlas, byla jí tedy manželem svěřena i sopránová sóla. Otec Theodor začal Jiřího zasvěcovat do hry na housle od šesti let. Tehdy mu koupil jeho první housle. Učil ho pět let, než Jiří postoupil z obecné školy do měšťanské. Ta byla v Červeném Kostelci. Tehdy ho hře na housle učil ředitel kůru v Náchodě J. K. Vejda, klavírista, houslista, varhaník a obecně velmi dobrý muzikant a improvizátor. Po rozvodu rodičů, zůstal Jiří se svou matkou a sestrou. Bylo mu tehdy deset let. Po dokončení měšťanské školy ho jeho matka dala na nejlevnější možné studium do Brna – Studium venkovských varhaníků. Ale i tam musel dělat přijímací zkoušky, které zvládl. Byl velmi svědomitý a na hodiny varhan se velmi pečlivě připravoval každodenním cvičením již od brzkého rána. Tato varhanní škola sídlila v budově Státní hudební a dramatické konzervatoře v Brně. Jeho učitelem byl tehdy Vladimír Havlík. Jeho svědomitost se ukázala jako velmi smysluplná. O pololetních zkouškách v něm profesor z konzervatoře František Michálek viděl velký talent a zasadil se tedy o to, aby byl Jiří Matys přeřazen přímo na varhanní oddělení Státní hudební a dramatické konzervatoře v Brně. Nastoupil tedy přímo k Františku Michálkovi. Jiří Matys na něj vzpomíná jako na velké muzikanta, ke kterému měl velký respekt a úctu a také ho velmi obdivoval kvůli hře na varhany. Byl prý velmi poctěn pokaždé, když mu při vystoupení Michálek registroval. Po tomto radostném zážitku přišla těžká nemoc. Matys byl nakažen žloutenkou a velmi dlouho se z této nemoci dostával. Následky tohoto období od té doby pociťuje celý život. Studium pro něj již nebylo základem všeho, nemoc pro něj byla velkou životní zkušeností. Velmi nadaným studentem však zůstal a František Michálek s ním byl stále spokojený. Jeho komponování začalo velmi nenápadně. Profesor hudebních forem Zdeněk Blažek zadal žákům přes vánoční prázdniny úkol zkomponovat krátkou skladbičku. Jiří Matys se tohoto úkolu zhostil s velkým nadšením a po návratu do školy měl hotových pět skladbiček. Zdeněk Blažek byl z kvality těchto pěti krátkých skladeb příjemně překvapen a začal se Jiřímu Matysovi věnovat 2
mnohem více. Matys začal pod jeho dohledem skládat skladby pro klavír. Díky domluvě Zdeňka Blažka a zdejšího profesora instrumentace Františka Suchého zkomponoval Jiří Matys dílo pro celý orchestr. A tím vznikla skladba Svita pro velký orchetsr. Matys absolvoval konzervatoř v roce 1947 na stadionu na dnešní Kounicově ulici skladbou od Césara Francka – Finale B dur, op. 21. Plynule poté pokračoval na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně v oboru kompozice. Profesorem se mu tehdy stal Jaroslav Kvapil. Janáčkovu akademii múzických umění ukončil v roce 1951 se skladbou Symfonie pro orchestr op. 11. V tomto roce se Jiří Matys také oženil. Jeho ženou se stala Drahomíra Zaorálková. Také ona vystudovala Janáčkovu akademii múzických umění v Brně ve hře na klavír u Jana Ermla. Po povinné základní vojenské službě, kde Jiří Matys působil v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (kam ho po zaslání svých kompozicí přijal Radim Drejsl), nastoupil do práce jako asistent katedry skladby na Janáčkově akademii múzických umění. Vyučoval například kurz pro uchazeče o studium na JAMU, kteří nepocházeli z hudebních středních škol a nebývali tedy úplně hudebně vzděláni. Jako externí režisér také pracoval v Československém rozhlase Brno. V roce 1958 byla založena Lidová škola umění v Králově Poli v Brně, ve které se stal ředitelem. Krom ředitelské funkce se věnoval i vyučování klavíru, hudební nauky a korepetoval v hodinách tanečního oboru. Škola měla i díky němu vysokou kvalitu a čítala na 550 žáků hudebního a tanečního oboru. Jiří Matys byl v této své úloze velmi spokojený a šťastný. V roce 1960 však z osobních důvodů tento post opustil. Jako zástupce byl navrhnut brněnský klavírista Jiří Doležal (který Matysovi odehrál nejednu skladbu), ten však po době na rozmyšlenou odmítl a ředitelkou se tak nakonec stala Anna Svobodová. Také jeho žena, Drahomíra Zaorálková pedagogicky působila a to na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži. S ní a svými dvěma dětmi žil Jiří Matys společně do roku 1958, kdy se se svou manželkou rozvedl. Obě děti se odmalička věnovaly hudbě, vystudovaly však nehudební školy. V letech 1962 – 1967 působil v Ostravě a věnoval se převážně komponování. Podílel se ale také na organizaci ostravského hudebního života a úzce spolupracoval také se členy Ostravského kvarteta. Poté se vrátil do Brna a roku 1969 učil na Státní hudební konzervatoři v Brně úvod do skladby, obligátní klavír a korepetoval v tanečním oboru. V roce 1977 ukončil svoji pedagogickou činnost ze zdravotních důvodů a šel do invalidního důchodu.
3
Jiří Matys byl členem a působil v ústředních orgánech Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Pořádal také přednášky o soudobé hudbě a byl členem Sborového festivalového výboru v Jihlavě. Byl i zakládajícím členem v roce 1922 Klubu moravských skladatelů. V současné době žije se svou ženou Vladimírou Kartousovou, která byla baletní sólistkou v Rakousku ve Vídni a Sant Pöltenu.
4
Tvorba Jiřího Matyse Hlavním bodem Matysovy tvorby jsou komorní kompozice a skladby pro komorní obsazení. Nebránil se rozmanitému až nezvyklému obsazení. Skládal ale i vokální hudbu, v níž zmíním alespoň dětské sbory, které tvoří výrazný podíl v jeho vokální hudbě. Řada jeho děl také získala mnohá ocenění nejen u nás, ale i v zahraničí. Jiří Matys nerad komponuje uspěchaně, narychlo, nebo na objednávku. Byl již od samého mládí samostatný a velmi osobitý. Jeden z charakteristických rysů komponování Jiřího Matyse je poetičnost. Jeho komorní tvorba a především tvorba pro smyčcové kvarteto je plná velmi silných emocí. V jeho dílech můžeme slyšet něhu, lásku, vášeň, smutek nebo stesk. Nechybí jim však ani prudkost, velké dramatické a náhlé změny nálad, jistá agresivita či dynamičnost. Skládal nejen pro profesionální hudebníky , ale i pro děti. Zvlášť v době svého působení v Lidové škole umění v Králově Poli v Brně na postu ředitele napsal mnoho dětských skladeb a skladbiček. Právě pro děti psal podle svých slov nejraději. Za nejdokonalejší hudební nástroj považuje Jiří Matys lidský hlas. Věří, že i ze samotné mluvy a ze znění lidského hlasu jde přečíst mnohé o nitru člověka. Avšak co se týče komponování, nejraději psal pro smyčcové nástroje. Jasná inspirace pochází již z jeho dětství a z velmi dobré houslové hry jeho otce Theodora. Smyčcové nástroje obdivuje také proto, protože věří, že jsou schopny nejvíce hudebně vyjádřit dané myšlenky, či nálady. Z těchto nástrojů si hned po lidském hlase zamiloval violu. Zasloužil se o to i Jiří Kratochvíl, který Jiřího Matyse poprosil ať mu napíše nějakou skladbu pro violu (Matys neváhal a v roce 1954 zkomponoval Sonátu pro violu a klavír, op. 16).
5
Smyčcové kvartety Jiřího Matyse
Smyčcové kvartety představují neuvěřitelné šedesát let trvající tvůrčí období Jiřího Matyse. První kompozici pro smyčcové kvarteto napsal v roce 1948. Bylo jím Smyčcové kvartetino. Posledním kvartetem je Smyčcový kvartet č. 7, které napsal v rozmezí let 2007 – 2008. Kvartetní tvorbu Jiřího Matyse můžeme přirovnat ke kvartetní tvorbě Bély Bartóka, tohoto proslulého maďarského skladatele dvacátého století. U něj smyčcové kvartety taktéž tvoří jakousi linii, proplétající se celým životem skladatele. Kvartety Jiřího Matyse můžeme rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří díla tíživého charakteru, odrážela jak skladatelovu osobní, tak i obecně společenskou situaci. Patří sem Smyčcový kvartet č. 1, op. 21 z roku 1957, Smyčcový kvartet č. 2, op. 31 z rozmezí let 1960 - 1961, Smyčcový kvartet č. 3, op. 37 z rozmezí let 1962 - 1963 a Smyčcový kvartet č. 4 z roku 1973. Společným rysem můžeme určit melancholické a úzkostné nálady druhých vět, nebo agresivní a sarkastické prvky v rychlých větách. Jako opak vnímáme druhou skupinu jeho kvartetní tvorby. Sem můžeme zařadit již zmíněné Smyčcové kvartetino, dokončené shodou okolností v únoru 1948 (dílo námětově nesouvisí se zmíněným obdobím české historie), dále Smyčcový kvartet ve snadnějším slohu z roku 1967, Smyčcový kvartet č. 5 z rozmezí let 1989 – 1990, Smyčcový kvartet č. 6 z rozmezí let 2003 – 2004 a Smyčcový kvartet č. 7 z rozmezí let 2007 – 2008. Jiří Matys tyto kvartety psal jednodušeji, přehledněji. Používal formy neoklacismu jako rondo, sonátovou formu nebo písňovou formu. Kvartety jsou také, vyjma Smyčcového kvartetu č. 5, spíše kratší. Jiří Matys psal skladby i pro různé obsazení s využitím smyčcového kvarteta. K takovým dílům patří například Variace na smrt pro smyčcový kvartet a lesní roh s recitací básní Milana Kundery, op. 27 z roku 1959, Kvartet pro čtvery housle z roku 1960 nebo Hudba pro smyčcové kvarteto a orchestr z roku 1971.
6
Smyčcový kvartet č. 1, op. 21 (1957) 1. Allegro con fuoco 2. Largo 3.Allegro giusto Jak jsem již výše zmínil, Smyčcový kvartet č. 1 nebyla pro Jiřího Matyse první zkušenost s komponováním pro obsazení dvoje housle, viola a violoncello. Již v roce 1948 napsal Smyčcové kvartetino. Obě skladby jsou však velmi rozdílné a rozhodně k sobě nejdou připodobňovat. Nejzřejmější rozdíl vidíme především v rozsahu a i v závažnosti s tím spojené . Smyčcový kvartet č. 1 je dlouhý asi patnáct minut. Již v prvních vteřinách této skladby můžeme tento kvartet přirovnat ke kvartetům Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče, ruského skladatele a klavíristy. Nalezneme zde ale i prvky ruského Sergeje Sergejeviče Prokofjeva i náznaky stylu českého Leoše Janáčka. Tato podobnost tkví zejména v podobném typu neoklacisismu. Jiří Matys tuto skladbu věnoval Doležalovu kvartetu. Toto kvarteto jako první interpretovalo veřejně a to v Brně 10. prosince roku 1957. První věta s označením Allegro con fuoco má sonátovou formu. Působí velmi ofensivně a pregnantní a ostrý rytmus ještě více Matys podtrhuje použitím ostrého pizzicata v houslích na úplném začátku. První věta je hravým střídáním dvoudobého metra s třídobým metrem. Věta je rychlá a útočná. Zajímavé je také unisono ve všech nástrojích, které nastane několikrát za tuto větu, ale vždy pouze na jeden krátký úsek v rozsahu třeba půl taktu. Věta končí náhlým uklidněním Druhá věta Largo má několik zdánlivých vrcholů, které však nikdy nejsou plně dotaženy do konce. Celá věta obsahuje tklivé melodie, které si různé nástroje mezi sebou přehazují, někdy hrají i v unisonu (např. housle s violoncellem), ale kdykoli se objeví gradace, následuje opět uklidnění. Větu můžeme nazvat smutečním pochodem, ve které se přelívají přes sebe různé táhlé melodie, tvořené vesměs delšími tóny s expresivním vibratem. Nejedná se o lyrickou větu, spíše velmi úzkostnou. Třetí věta má hravý charakter. Po první minutě překvapivě plynule přejde do melodie, která má náznak lyričnosti, stále v ní však cítíme jistý neklid. Označení Allegro giusto (tedy rychle s přesností) tomu napomáhá. Třetí věta je sarkastická, celá konečná část, která je v unisonu vyústí do plného lyrického akordu A dur.
7
Smyčcový kvartet č. 2, op. 31 (1960 – 1961) 1. Andante mesto 2. Allegro risoluto Druhý kvartet je svou rozlohou neúspornější a nejkratší. Má pouze dvě věty. Méně vět má už jen Smyčcový kvartet č. 6, kde Matys mistrně směstnal veškerou hudbu do jediné delší věty. Druhý kvartet Jiří Matys věnoval Ostravskému kvartetu. Bylo to v době, kdy byl Matys několik let v Ostravě, kde obohacoval místní kulturní život. Se členy Ostravského kvarteta si vytvořil blízký vztah. Jedním ze zakládajících členů Ostravského byl violoncellista Ivan Měrka, kterému Jiří Matys věnoval tři svá díla - Dialog pro violoncello a klavír z roku 1976, Naléhavé rozhovory, dvě skladby pro violoncello a klavír roku 1964 a Obrazy, tři kusy pro violoncello a klavír z roku 1970. Ostravské kvarteto mělo milou povinnost Smyčcový kvartet č. 2 odpremiérovat. Stalo se tak v Brně 7. listopadu roku1962. První věta začíná až melancholicky avšak s pevně daným rytmem. Pravidelné tempo je několikrát přerušeno tremolem v rozmezí jednoho taktu, které začnu první housle, ke kterým se přidají druhé. Po celý průběh vnímáme stálou akceleraci. Ať už dynamickou či rytmickou. Konečně se ve druhé třetině věty objeví rytmická, hravá a rychlá část. Po ní však následuje uklidnění a Matys nás uvádí zpět do úvodní melodie, která v posluchači může vyvolat pocity nejistoty. Druhá věta začíná attacca. Nese v sobě prvky sarkasmu a hravé rytmiky. Nechybí využití náročnější smyčcové techniky jako je například ricochet. Věta je velmi svižná, trvá necelé čtyři minuty. Bezpochyby můžeme říct, že v druhé větě jsou cítit vlivy českého skladatele Bohuslava Martinů či ruského a již zmiňovaného Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče.
8
Smyčcový kvartet č. 3, op. 37 (1962 – 1963) 1. Maestoso risoluto 2. Andante lugubre 3. Prestissimo furioso, Adagio Třetí smyčcový kvartet bylo premiérováno v Ostravě. Bylo to taktéž v Matysově ostravském období, tedy asi pětiletém období, které následovalo po rozvodu jeho prvního manželství s Drahomírou Zaorálkovou. Spolu s obdobím jeho ředitelování Lidové školy umění v Králově Poli v Brně to bylo podle jeho slov nejšťastnějším obdobím v životě. V Ostravě pobýval mezi lety 1962 – 1967. Ochranný svaz autorů tehdy v Ostravě koupil do svého vlastnictví čtyři byty a dvě svobodárny. Jiří Matys získal tyto byty do pronájmu ještě společně s třemi lidmi. Jedním z nich byl Václav Jiráček, který byl v letech 1945 – 1948 dirigent baletu Národního divadla, v letech 1947 – 1951 dirigent Státního divadla v Ostravě, později působil v rozhlasových orchestrech v Praze a Bratislavě a v rozmezí let 1962 – 1966 byl šéfdirigentem Státní filharmonie Ostrava. A právě tehdy spolupracoval s Jiřím Matesem. Další, kteří získali byty do pronájmu byl Čestmír Gregor, skladatel, teoretik a publicista, a Vladimír Gregor, což byl hudební vědec. Smyčcový kvartet č. 3 byl tedy přirozeně věnován Ostravskému kvartetu, které jej v Ostravě premiérovalo 16. října roku 1963. První věta je psána v sonátové formě. Je naplněná různými emocemi. Matys však nikdy plně myšlenku nerozvine a užívá často zkratku. První větu uvádí primárius kvarteta velmi majestátní melodií za doprovodu secco akordů v ostatních nástrojích a dává předzvěst triolového pohybu a rytmu v malých náznacích na koncích melodie. Následuje uklidnění či lépe řečeno ustrnutí. Z této pomalejší části však věta znovu vzroste do velké majestátnosti, Matys užívá reminiscence, tedy jakési vzpomínky na úvodní hlavní a vedlejší motivy věty. Doprovodné nástroje však už nepůsobí tak útočně, z důvodu užití pizzicata. Druhá věta, andante lugubre, tedy „volně trýznivě“, trvá necelé tři minuty. Je velmi pochmurná. Můžeme ji nazvat jakýmsi smutečním, naříkajícím a opakujícím se valčíkem. Přelévavá neurčitá melodie, kdy si nástroje mezi sebou předávají sólový hlas a posluchač se tak unáší něčím neurčitým, se několikrát pročistí za použití náznaků, byť zřetelných, jasného akordu Es dur. Druhá věta je zkomponována v písňové formě a její konec dokonale připravuje posluchače na výbuch v podobě třetí věty. Její poslední akord je velmi zajímavě dynamicky i agogicky odlišen od ostatní hudby druhé věty. Třetí finální věta začíná velmi útočně. Hráči hrají často ve vysokých polohách. Třetí je 9
dokonce ještě rozsahově kratší, než druhá. Trvá jen o něco déle něž dvě minuty. Objevují se zde figury v šestnáctinových notách, které často opakuje jeden nástroj několikrát za sebou a na konci teto fráze impulsivně vystřelí s delším tónem. Po krátká teskné mezihře violoncella, kdy si může violoncellista sólo zahrát svobodně, co se týče agogiky, následuje část Adagio. Melancholický až úpěnlivý úvod přechází do lyrického závěru, který je však zároveň i velmi statický a krátký. Třetí věta končí jemným a čistým akordem. Kvartet tedy končí dovolím si říct nezvykle, tedy uklidněním a velmi pomalu. Obecně je Smyčcový kvartet č. 3 jedinečný v nahuštění několika myšlenek v krátkém rozsahu a v útržkovité a zkratkovité práci s tématy. Kvartet je velmi koncentrovaný, co se týče hudební výpovědi Jiřího Matyse.
10
Smyčcový kvartet č. 4 (1973) 1. Allegro 2. Sostenuto 3. Moderato cantabile 4. Vivo Čtvrtý smyčcový kvartet napsal Jiří Matys ve čtyřech větách. Je to tedy první Matysův čtyřvětý kvartet (Smyčcový kvartet ve snadnějším slohu z roku 1967 nepočítejme). Matys byl od roku 1967 zpět z Ostravy a navrátil se do Brna. Od druhé poloviny roku 1967 až do února 1969 byl vedoucím tajemníkem Krajské organizace Svazu československých skladatelů v Brně. Dal si velmi těžký ale záslužný úkol. Chtěl sjednotit názorově ale i obecně současné místní skladatele, kteří psali v různých stylech, dodekafonicky, minimalisticky, s použitím aleatoriky, s přihlédnutím k tradici či serielně.
Jiří Matys se snažil, aby nedocházelo ke konfliktním situacím mezi nimi, aby se
tolerovali, pomáhali si a aby byli schopni vytvořit kolegiální prostředí. Přesto, že byl znovu spjat s Brnem, Smyčcový kvartet č. 4 napsal a věnoval opět Ostravskému kvartetu. A to ku příležitosti 20. výročí tohoto kvarteta, které bylo založeno v roce 1953. První věta s označením allegro začíná akcentovanými údery ve všech nástrojích a rytmickými vrcholy. Následuje velmi zajímavá část, kdy hrají všechny nástroje pizzicato. Velkou důležitost v ní představují akcenty, které jsou velmi chytře vymyšleny, jedná se opravdu o neklidnou a rytmickou plochu. Tato část byla už naznačena pár taktů před tím, znovu se však objevilo arco. Postupným zklidněním a ztišením se pizzicatová část změní do lyrické části. Ta může připomínat lidovou píseň, do jistě míry jí je. Jiří Matys zde užívá například nátrylů, pro lidovou píseň typických. Matys taky velmi dobře využívá kánonické opakování vždy ve dvou nástrojích. Postupně tato část rytmicky ožívá, objevuje se prvek, který můžeme přirovnat k odrážce, používané muzikanty v cimbálových muzikách. V této větě je však tento prvek na těžké doby, zatímco odrážka bývá na druhou (popř. na druhou a čtvrtou). Hodně se opakují unisonové části či výseky, které působí velmi melodicky a lyricky. Poslední vteřiny této věty gradují, bas i ostatní hlasy víceméně ostinátně opakují jednu a samou myšlenku či tón, každý svou, až se sejdou na posledním akordu, který ještě lehce vygradují. Druhá věta je zdrženlivá. Jiří Matys zde užívá velmi jasný prostředek, který připomíná hodiny. Slyšíme tedy jaké si odtikávání. Nejčastěji a nezdařileji se toto v hudbě vyjadřuje pomocí pizzicato. Tento způsob využil i Matys v této větě. Věta je velmi plíživá a úzkostná a, navzdory 11
použití výše zmíněných „hodin“, věta rozhodně není trpělivá. Objeví se zde i část připomínající lyrickou plochu první věty. Ona jistá lidovost je tu znova interpretována. Na konci této věty se opět vracíme do tikající části. Věta končí otevřeným, tázajicím se akordem, kdy dvoje housle a violoncelo hrají v unisonu tón c a proti nim jde viola s notou h. Viola tímto způsobem „ruší“ lyriku a připraví posluchače na pokračování. Třetí věta Smyčcového kvartetu č. 4 je pro nejkrásnějším počinem Jiřího Maytse, co se týče kvartetní tvorby. Je velmi prostá. Opět zde můžeme melodii prvních houslí připodobnit nějaké lidové písni. Ostatní nástroje mají velmi zvláštní úlohu. Prakticky celou větu mají prodlevu a několik taktů drží neměnný tón. Zvuk, který tím vzniká, mi připomíná zvuk varhan či typického českého lidového nástroje – a tím jsou dudy. Non vibrato je v tomto případě v doprovodných nástrojích na místě. Ani první housle by neměly melodii převibrovat a dodávat jí expresivní náladu. Jedná se rozjímavou, klidnou mezihru, která posluchače nutí snít a rozjímat. Krátké sólo prvních houslí před samotným koncem je opravdu nádherné. Věta končí zopakováním hlavního tématu a pozvolna usíná. Čtvrtá věta nese označení vivo, tedy živě. První a druhé housle mají sextolové figury ve velmi vysoké rychlosti, které oba hráči hrají v unisonu. Věta je celkově velmi vypjatá, a velmi nestálá. Obsahuje velmé množství akcentů a hodně označení subito piano a subito forte. V polovině této věty přichází velký zlom. Slyšíme ticho, které nastalo po useknutých (již zmíněných) sextolách. Následuje část hraná sul ponticello. Toto krátké intermezzo kráčí a opět trochu připomíná hodiny. Jiří Matys zde použil glissando. Tento propad je následován návratem k tématu a k úvodu a v závěru následují dva kánonické akordy (každý se se svým tónem připadá jindy, ale v rytmu, nejprve první housle, poté druhé housle, pak viola a nakonec violoncello) a akord závěrečný, který je secco.
12
Smyčcový kvartet č. 5 (1989 – 1990) 1. Andante 2. Allegro vivo 3. Andante lirico 4. Allegro energetico Tuto skladbu Jiří Matys vytvořil na objednávku k uctění památky Antonína Dvořáka a 150-ti let uplynulých od jeho narození. Do smyčcového kvartetu se Matys pustil po dlouhých 15 letech. Po této době Matys znovu pocítil potřebu vyjádřit se pomocí tohoto komorního uskupení. Jde však o nové pojetí komponování, kde už najisto vzniká a vyjasňuje se styl a osobitost Jiřího Matyse. Matys tento kvartet věnoval Wallingerovu kvartetu. Toto kvarteto vzniklo již v roce 1986 (již další rok získalo první cenu na Beethovenově Hradci, nechybí ani čestné uznání na Pražském jaru a mnoho dalších ocenění). Matysův pátý smyčcový kvartet premiérovalo roku 1991, tedy rok po jeho vzniku. Tento kvartet je ze všech jeho děl pro smyčcové kvarteto nejdelší. Trvá necelých osmnáct minut. První věta Andante má velmi silnou atmosféru. Jedná se o pomalou větu, která začíná unisono v houslích ve vysoké poloze. Jen na jeden okamžik se vždy objeví malá sekunda, která přidává na syrovosti a jakémsi rozostření. V doprovodu se objevuje mrazivé pizzicato, která přináší dojem kapajících kapek v nějaké zimní přírodě. Následuje plocha více harmonická, pizzicato se však stále vrací a „nabourává“ možnost lyričtějšího nádechu. Ke konci je věta značně vícehlasá, objevují se zde i kánonické prvky, postupné přidávání všech hlasů i náznak durové harmonie. Úplný konec však patří zajímavému rozkladu akordu, který posluchače nechává v již zmíněné mrazivé atmosféře. Druhá je věta je živá, objevují se krátké rytmické výkřiky, které vždy končí rytmizovaným jedním libozvučným akordem, následuje znovu rytmické ostinato a opět konečný akord. Poté ovšem přichází (dle mého názoru nádherná) krátká část, která se několikrát opakuje. Připomíná mi po stránce dynamické (náhle z pianissima do mezzoforte) i harmonické Leoše Janáčka. Následuje delší klidná harmonická část připomínající díla Antonína Dvořáka. V této hudbě se však přesto ukazuje Matysův styl, který vždy nějaká přirovnání ruší. Rychlejší valčíková část, nepravidelná a hravá, připravuje úplný konec věty, kde se objevuje reminiscence první věty. Následující věta začíná postupně vznikající harmonií, hlasy se přidávají a zase odcházejí. Poté však s prvním akordem zahřmí všechny čtyři nástroje. V této větě se objevují flažolety, vždy 13
na konci jednotlivých frází. Jde o lyrickou část (jak i napovídá sám název Andante lirico). Lyriku však střídají výrazné výpady, které i svou disharmonií nabourávají klidný pocit. Konec věty však míří do diminuenda a velkého zklidnění. Čtvrtá a poslední věta začíná rytmicky s pravidelným rytmem především ve spodních hlasech. Na začátku zní nástroje velmi pevně až hrubě. Překvapivě však hudba dále směřuje do klidné části, harmonické, libozvučné, kde nacházíme opět jinou barvu nástrojů (Matys zde užil i sul ponticella). Tato věta je tímto typická, ve zvuku nástrojů se střídají různé barvy a nálady. Konec věty je naléhavý, slyšíme disharmonické výpady i ostré pizzicato. Věta přesto končí jedním rytmickým slabým tónem a v pouhém jednom nástroji – v houslích.
14
Smyčcový kvartet č. 6 (2003 – 2004) 1. Allegro molto – agitato Tento jednovětý kvartet měl premíeru v roce 2005 na soutěži Pražské jaro. Pražské jaro je velmi ceněný festival, který funguje už od roku 1946. A právě tento kvartet vznikl na objednávku 57. ročníku mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro 2005. Tento fakt lze tedy považovat jako velké ocenění celoživotních zásluh skladatele Jiřího Matyse. Matys celý kvartet dokázal vypovědět do jedné věty. Ta začíná velmi ostře a rytmicky a stoupá co se týče dynamiky, rozvíjí se do konce fráze, kde se objeví subito piano. Následuje naléhavá lyrická část. Není však klidná. Klidnější část následuje až poté, zmíněná lyrická část byla jakýmsi přechodníkem. Věta je velmi proměnlivá a nedá se ji moc rozdělit na dvě tři části, jak to u Matysových jednotlivých kvartetních vět bývá. Je to snad i kvůli absenci ostatních vět. Zpěvná část se střídá s neklidnými výpady a rytmické části se v další chvíli mění v dlouhé plochy, které v posluchači vyvolávají pocit očekávání. Věta končí v silné dynamice. Je však velmi legatovaná a statická. Až s posledním akordem přichází alespoň částečné zklidnění a lyrika, tyto dvě věci, které v tomto kvartetu přeci jen chyběly.
15
Smyčcový kvartet č. 7 (2007 – 2008) 1. Moderato cantabile 2. Allegro risoluto 3. Andante misterioso 4. Allegro energico V pořadí sedmý a poslední smyčcový kvartet Jiřího Matyse patří k těm, co se týče času, úspornějším, byť je toto dílo čtyřvěté. Rozhodně však tato skutečnost nemá nic společného s kvalitou oné kompozice. Tento kvartet patří k vrcholům jeho nejen komorní tvorby. V úvodu své práce, v kapitole Smyčcové kvartety Jiřího Matyse píši o pomyslném rozdělení jeho kvatetů do dvou skupin. Tento kvartet skutečně patří do té druhé skupiny. Jedná se o přehledně a úsporně napsaný kvartet, plný nadhledu a radosti z krásy. Nezapomeňme zmínit, že zde opět můžeme slyšet vlivy Bohuslava Martinů. Jiří Matys jej dedikoval Richardu Kružíkovi a ostatním členům Matysova kvarteta. Tomuto kvartetu jsem věnoval samostatnou kapitolu, protože Matysovo kvarteto je s Matysovou (nejen) komorní tvorbou úzce spjato. Dílo nebylo doposud vydáno tiskem, notový materiál má samozřejmě sám skladatel Jiří Matys a Matysovo kvarteto, které jej ve světové premiéře v rove 2014 nahrálo na CD spolu s kompletní kvartetní tvorbou Jiřího Matyse. První věta je jednoduchým dílkem, které má však velmi sytý zvuk. Plná harmonie úvodní věty působí naléhavě, jde však především o jednoduché zachycení zpěvné atmosféry, které je tu a tam ozvláštněno pizzicatem či jiným rytmickým prvkem. To je však velmi málo a první věta je především lyrického a zpěvného charakteru. Z druhou větou přichází život a radostné výkřiky a prozpěvy. Za celou dobu neuslyšíme hrubý zvuk nebo snad silné nepravidelné důrazy. Celá věta nese slavnostní prvky a hlavním sdělením je především radost. Objevují se zde opakované akcenty na stejných akordech ve všech nástrojích. A jsou zde dvě části, které se volně proplévají. Jednak část lyrická, pospojovaná, s velkými dynamickými boulemi, při které nám může opět přijít na mysl i krom zmíněného Martinů i Leoš Janáček. A druhá část rytmická, kde Matys užívá již zmíněné akcenty a vyhrocené konce jednotlivých kratičkých frází. Tříminutová věta končí dlouhým akordem s otevřeným koncem. Třetí věta je vrcholem tohoto kvartetu. Je klidná s velkými dynamickými změnami. Častokrát hráči musí začít s velmi malé dynamiky, aby dokázali jednotlivé fráze, které nemusí být úplně krátké, dostatečně rozvinout. Věta je velmi krátká, o to více je její sdělení jasnější. Jedná se o 16
vyjádření čisté, jasné a krásné. Harmonie není široká, často fráze začínají ze souzvuku třeba jen dvou tónů. Během nenuceného plynutí frází však často dojde k rozšíření harmonie do jednak velmi vysokých poloh houslí a druhak i nízkých poloh violoncella. Konec věty končí akordem v úzké harmonii. Čtvrtá věta má jako jediná ostřejší charakter. Je velmi rytmická, radostná. Objevuje se zde i spoustu unisono částí, které jsou hned rozvity do vícehlasé melodie. Technicky je ze všech vět nejnáročnější, nejen po rytmické částí, ale například první a druhé housle hrají ve velmi vysokých polohách a to ještě často v oktávách, může tedy být pro hráče náročné se sehrát. Konec věty je velmi slavnostní a ostinátně pulzuje na akordickém závěru. Hlasy stoupají výš a výš a posluchač naplno prožívá závěr sedmého a posledního smyčcového kvartetu, kde Matys mistrně dokázal vyjádřit radost, krásu a ryzí čistotu, která celý kvartet provázela.
17
Smyčcové kvartetino (1948) 1. Moderato 2. Andante Již jsem zmínil, že Smyčcové kvartetino je první skladatelská zkušenost v tvorbě Jiřího Matyse pro smyčcové kvarteto. Je to skladba z do Matysových studií. V době napsání bylo Matysovi pouhých 21 let. Ze skladby čiší mladost a jsou v ní prvoplánová vyjádření radosti a jásotu. Nevnímejme to však ve smyslu jednoduchosti. První věta obsahuje i mnoho závažných momentů. Smyčcové kvartetino bylo opětovně nalezeno v archivu Moravského kvarteta, což překvapilo i samotného skladatele Jiřího Matyse. Moravské kvarteto je známé svou péčí o tvorbu 20. století českých a hlavně moravských skladatelů. Stejně jako Smyčcový kvartet č. 7 i Smyčcové kvartetino je nahráno Matysovým kvartetem ve světové premiéře. Stejně tak i notový materiál zatím není vydán tiskem. První věta je pomyslně rozdělena do tří částí. Začíná velmi rytmicky. Důležitou roli má v oné první části violoncello. Stará se o charakteristický rytmus, ale zároveň se objevuje i ve formě dočasného sólového nástroje. Druhá část je náročnější co se týče harmonie, mladý Matys skládá hudbu typickou pro dobu, ve které žil. V třetí části slyšíme návrat k rytmickému úvodu. Konec věty však Matys „roztáhl“ a posledních pár taktů uklidňuje atmosféru dlouhými tóny. V naprosto totožné náladě pokračuje attaca i druhá věta. A zůstane v ní většinu času. Je velmi zpěvná, lyrická až naivní. Může se zdá, že každý nástroj hraje svou vlastní melodii, své vlastní sólo. Věta je však zkomponována velmi dobře a všechny nástroje k sobě velmi dobře sedí. Věta se postupně rozvijí a roste. Rytmicky skáče a posledních pár taktů odezní velmi zvláštně. Závěru úplně nerozumím, nemá ani uklidňující ani gradační charakter. Po takovém konci bych čekal ještě jednu větu. Je ale pravda, že končí velmi originálně a přitom banálně.
18
Smyčcový kvartet ve snadnějším slohu (1967) 1. Moderato vivamente 2. Vivamente 3. Andante 4. Allegro energico Kvality Smyčcového kvartetu ve snadnějším slohu rozhodně nespočívají v technické náročnosti. I sám Jiří Matys si byl tohoto faktu vědom. V dopise, který zaslal primáriovi Matysova kvarteta Richardu Kružíkovi pár dní po schůzce, na které členové kvarteta požádali skladatele o propůjčení jeho jména, napsal následující: „Vážený pane Kružík, hned ,,za tepla“ vyřizuji dnes slíbené noty a CD. Jsem skutečně nadšen výrazem i souhrou Vašeho kvarteta – a i to posezení po zkoušce mně bylo velice milé. A tak hned jak jsem přišel domů, dávám dohromady tento balíček. Druhý kvartet i ten ve snadnějším slohu posílám dvojmo – třeba až budete Vy sám komorní hru vyučovat by se mohly hodit znovu začínajícím kvartetistům, nebo i jinak využít. Autorské výtisky mně ještě zbyly. Tento kvartet je tedy možno použít i k nastudování studentů konzervatoře a vysokých hudebních škol. Premiéru si odbyl v témže roce, kdy byl zkomponován, tedy v roce 1967, smyčcovým kvartetem Janáčkovy akademie múzických umění. Stejně jako Smyčcové kvartetino i Smyčcový kvartet ve snadnějším slohu lze zařadit do pomyslné druhé skupiny Matysových kvartetů. Je to mladá a radostná skladba s nemalou myšlenkovou závažností. První věta zažívám krásným houslovým sólem, kde ostatní hlasy doprovázím stejným rytmickým doprovodem. Housle nádherně zpívají, podobně jako lidský hlas. Věta je velmi krátká a končí několikataktovou pizzicatovou částí, po které poslední tón zahrají housle. Vskutku zajímavý závěr úvodní věty. Druhá věta je poměrně ostinátní v rytmu. Spodní hlasy spíše figurují jako doprovod, vrchní hlasy jako melodie. Věta ale působí hravě, radostně a velmi sebevědomě. Ke konci je opět kratičká pizzicatová mezihra, neboli spíše dohra. Návratem k úvodu tato věta končí. Na velmi klidný začátek třetí věty mají hráči předepsanou sordinku. Následující neklidné výkřiky, které řád věty přeruší. Klidný úvod se však vrací. Ony výkřiky jsou velmi zvukově a harmonicky zajímavé, „přerušují“ například sólo ve viole, které jich má v této větě i více. Čtvrtá finální věta je velmi energická jak předesílá již označení v notách – Allegro energico. 19
Připomíná filmovou hudbu, což v té době není nic neobvyklého. Je technicky nejnáročnější. Hráči musí být velmi pozorní, protože souhra v této větě je zásadní. Konec této věty potvrzuje její charakter. Věta končí libozvučným jasným akordem.
20
Matysovo kvarteto Abychom se dostali na úplný začátek historie mladého Matysova kvarteta, musíme se vydat na brněnskou konzervatoř do roku 1997 a na posluchače třetího ročníku Richarda Kružíka, Pavla Mikesku, Otakara Salajku a Sebastiána Tótha. Shodli se, že je na místě, aby spolu založili smyčcové kvarteto. Co se týče sestavy, domluvili se, že primáriem kvarteta bude Richard Kružík, druhým houslistou Pavel Mikeska, violu obstará Otakar Salajka a za violoncello usedne Sebastián Tóth. O vysoké kvalitě hry již v té době svědčí i to, že vedení Konzervatoře Brno jim dovolilo a uznalo použít jméno Smyčcové kvarteto Konzervatoře Brno. S tímto jménem vydrželi až do konce studia konzervatoře. Poté však následovali těžkosti nejen s hledáním nového jména ale především s obsazením. Čerství absolventi konzervatoře se rozprchli na různá místa a školy a tak nezbývalo hledat další vhodné členy. Od roku 2009 však působí kvarteto ve složení Richard Kružík (1. housle), Jakub Látal (2. housle), David Šlechta (viola) a Robert Kružík (violoncello). Matysovo kvarteto prošlo pod rukama velmi významných pedagogů a lidí jako je Adolf Sýkora, který působil jako člen Janáčkova kvarteta, a Rudolf Štastný, někdejší primárius Moravského kvarteta, který je vyučoval na Konzervatoři Brno. Matysovo kvarteto se zaměřuje na propagaci českých soudobých skladatelů a provádí, kromě klasického kvartetního repertoáru, především českou hudbu 20. století, samozřejmě v čele se skladatelem Jiřím Matysem.
21
Závěr
Jiří Matys má právem své místo mezi moravskými soudobými skladateli. Jeho jméno je spjato s Brnem a Ostravou a tato města by měla být pyšná, že v nich působil velmi dobrý skladatel a výjimečný člověk. Jeho smyčcové kvartety si dokáží najít místo nejen v profesionálních smyčcových kvartetech, ale také mezi studenty, na které Jiří Matys ve svém celoživotním díle nezapomněl a věnoval jim nemálo skladeb.
22
Použité informační zdroje
Prameny: MATYS, Jiří, Complete Works for String Quartet, Matys Quartet, Recording Czech Radio Brno 2009 – 2014. FLAŠAR, Martin. Jiří Matys, Complete Works for String Quartet, Matys Quartet, Recording Czech Radio Brno 2009 – 2014, úvodní slovo. Literatura: SALAJKOVÁ, Kateřina. Bakalářská práce na téma Jiří Matys a Matesovo kvarteto, Brno, Masarykova univerzita, 2008. BÁRTOVÁ, Jindra. Mám rád všechno, co je v hudbě dobré. Hudební rozhledy 28. 1975, č. 1. s. 45 – 46. BÁRTOVÁ, Jindra. Co jsem chtěl vyjádřit v této skladbě aneb O koncertech – besedách s účastí skladatele Jiřího Matyse. Hudební rozhledy 31. 1978, č. 5. s. 225 – 226.
23
