JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. Modest Petrovič Musorgskij: Obrázky z výstavy. Bakalářská práce

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra klávesových nástrojů Studijní obor: Hra na klavír

Modest Petrovič Musorgskij: Obrázky z výstavy Bakalářská práce

Autor práce: Martin Pokorný Vedoucí práce: Mgr. Inna Aslamasová Oponent práce: doc. Mgr. Vladimíra Sláviková Brno 2012

Bibliografický záznam POKORNÝ, Martin: Modest Petrovič Musorgskij: Obrázky z výstavy. Bakalářská práce. Brno: JAMU, Hudební fakulta. 2012. 55 str.

Anotace Cílem této bakalářské práce je popsat život Modesta Petroviče Musorgského, se zaměřením na období, kdy komponoval své dílo Obrázky z výstavy. To je zde formálně a hudebně rozebráno a srovnáno s původními zdroji inspirace, s kresbami Viktora Hartmana. Dále je zde provedena syntéza různých vydání tohoto díla.

Annotations The aim of this thesis is to describe the life of Modest Petrovich Musorgskij and to focus on the period in which he composed his work Pictures at an exhibition. It is formally and musically analyzed and compared with the original source of his inspiration, with Victor Hartman`s drawinis. The thesis also includes.synthesis of various editions of this work.

Klíčová slova Musorgskij, Obrázky z výstavy, rozbor, komparace

Keywords Musorgskij, Pictures at an exhibition, analysis, comparision

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval samostatně a uvedl v ní veškerou literaturu a další zdroje informací, které jsem použil. V Brně, dne 20. dubna 2012. Martin Pokorný

Poděkování Na tomto místě by rád poděkoval paní Mgr. Inně Aslamasové za nezapomenutelných šest let strávených pod jejím vedením na konzervatoři, za mnoho inspirativních chvil při psaní bakalářské práce a za neustálé povzbuzování, které bylo v průběhu mého vysokoškolského studia zapotřebí.

Obsah ÚVOD

6

ŽIVOT MUSORGSKÉHO

9

DĚTSTVÍ STUDIA V PETROHRADĚ MOCNÁ HRSTKA

9 10 11

OBRÁZKY Z VÝSTAVY – ROZBOR KOMPOZICE

16

GNOMUS IL VECCHIO CASTELLO TUILERIES (DISPUTE DÉNFANTS APRÈS JEUX) BYDLO БАЛЕТ НЕВЫЛУПИВШИХСЯ ПТЕНЦОВ SAMUEL GOLDENBERG A SCHMUŸLE LIMOGES. LA MARCHÉ (LA GRANDE NOUVELLE) CATACOMBAE (SEPULCRUM ROMANUM) CON MORTUIS IN LINGUA MORTUA ИЗБУШКА НА КУРЬИХ НОЖКАХ (БАБА-ЯГА) БОГАТЫРСКИЕ ВОРОТА. В СТОЛЬНОМ ГОРОДЕ ВО КИЕВЕ ZÁVĚR

20 22 25 26 28 29 32 33 33 35 37 39

KOMPARACE VYDÁNÍ OBRÁZKŮ Z VÝSTAVY

40

AUTOGRAF VÍDEŇSKÉ VYDÁNÍ MOSKEVSKÉ VYDÁNÍ NĚMECKÁ VYDÁNÍ

40 43 44 47

ZÁVĚR

51

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

52

Úvod Tato bakalářská práce se zabývá ruským skladatelem Modestem Petrovičem Musorgským a především jeho klavírní suitou Obrázky z výstavy. První kapitola pojednává o životě skladatele se zaměřením na období, kdy komponoval výše zmíněné dílo. Je zasazeno do souvislosti s architektem Viktorem Hartmannem1, skladatelovým přítelem, jehož kresbami se nechal inspirovat. V druhé kapitole je pak podrobný rozbor kompozice, ve kterém je užíváno notových ukázek zejména z Musorgského manuskriptu2. Poslední kapitola se věnuje srovnáním jednotlivých vydání. Zdroje, které mám k této práci k dispozici, je možné rozdělit do několika kategorií. První a zároveň nejpočetnější skupinou je literatura, která je primárně zaměřená na životopis Modesta Petroviče Musorgského. Obrázky z výstavy jsou zde pojaty v kontextu jeho skladatelského vývoje a v souvislosti s jeho základními životopisnými údaji. Tato literatura je důležitým a zásadním zdrojem informací zvláště pro ty kapitoly v mé práci, které se soustředí na historické okolnosti vzniku Obrázků z výstavy. Jedná se především o inspirační zdroje, jež vedly Musorgského k napsání tohoto velkolepého mistrovského díla. Tímto zřídlem byla výstava, která se konala na počest zesnulého malíře a architekta Viktora Alexandroviče Hartmanna. Nejvíce zmínek o této etapě Musorgského života jsem vyhledal v knize Orlanda Figese, Natašin Tanec; Kulturní historie Ruska3. Její hlavní obsah je rozdělen na 8 kapitol, z nichž třetí, nazvaná Moskva! Moskva!4, obsahuje podkapitolu, která se snaží přiblížit okolnosti vzniku a průběhu výstavy Hartmannových děl5. Dozvídáme se zde, co vlastně vedlo Musorgského k napsání Obrázků z výstavy. Jelikož jde o historicky pojatou literaturu, autor zmiňuje u obou tvůrců (tj. u V. A. Hartmanna a M. P. Musorgského) shodný umělecký „neoruský styl“. Dalším významným zdrojem informací pro mou práci je kniha Michaela R. Hofmanna Život Musorgského6. Autor se snaží vylíčit umělcův život a využívá k tomu

1

Viktor Alexandrovič Hartmann (v ruštině psáno Gartman), ruský malíř a architekt. MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Kartinki s vystavki dlja fortepiano: faksimile. Avtor vstup. staťji E. L. Frid, oformlenie chudožnika V. V. Maksina. 2. izd. Moskva: Muzyka, 1982. 25 str. 3 FIGES, Orlando: Natašin tanec. Kulturní dějiny Ruska. Z anglického originálu přeložila Daria Dvořáková. Vyd. 1. Praha: Beta-Dobrovský; Plzeň: Jiří Ševčík, 2004. 571 str. ISBN: 80-7306-162-7. 4 FIGES, Orlando: Natašin tanec. Kulturní dějiny Ruska. Z anglického originálu přeložila Daria Dvořáková. Vyd. 1. Praha: Beta-Dobrovský; Plzeň: Jiří Ševčík, 2004. 571 str. ISBN: 80-7306-162-7. str. 146. 5 Podkapitola č. 4, str. 165. 6 HOFMANN, Michel R.: Život Musorgského. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. 226 str. zejm. str. 185, 186, 187 a 188. 2

6

mnoho citací ze skladatelovy korespondence7. Kvalitou knihy je snaha vystihnout, proč byl autor Obrázků z výstavy za svého života novátorským a zároveň nepochopeným skladatelem. Kromě V. Hartmanna

a jeho výstavy se v této knize dozvídáme o záměrech

M. P. Musorgského při komponování „Obrázků“. Je tu také zmíněn fakt, že ze všech deseti obrazů, ze kterých se měl údajně Musorgskij ve svém klavírním díle inspirovat, skutečně existovaly jenom tři. V neposlední řadě se zde můžeme dozvědět, co znázorňují jednotlivé Hartmannovy obrazy, skici a návrhy uměleckých předmětů K další literatuře, ze které čerpám ve své práci, patří životopisný román Geniálny diletant od Ivana Izakoviče8. Autor nás obeznamuje s okolnostmi, které vedly k přátelství Musorgského s petrohradskými výtvarníky, mezi nimiž byl i architekt Viktor Hartmann. I. Izakovič zde čtivým způsobem líčí přátelský vztah mezi oběma umělci. Výstižně zde jsou pak popsány jednotlivé obrazy – to, co zobrazovaly jako originál, i to, co v nich viděl umělecký duch Musorgského. Další materiály, ze kterých jsem čerpal v kapitole o Musorgského životě, jsou publikace menšího rozsahu, než které uvádím výše. Považuji je za nezbytné proto, abych znal více pohledů na uvedenou problematiku a abych pak následně mohl vytvořit vlastní náhled na život M. P. Musorgského a ten použít v kontextu mojí práce. Proto uvádím jejich výčet: Karel Vladimír Burian: Modest Petrovič Musorgskij9, V. V. Stasov O Musorgskom10, Blanka Červinková: K novým břehům: metodický text a výběrová bibliografie k 100. výročí úmrtí Modesta Petroviče Musorgského11. Ke získání užitečných informací o životě M. P. Musorgského a o jeho Obrázcích z výstavy mi mohlo posloužit i několik internetových stránek12.

K doplnění informací jsem využil slovníku The new Grove Dictionary of Music and Musicians13 a dále slovník od Jiřího Vysloužila14.

7

Veškerou korespondenci nalezneme v knize MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Hudba života. Paměti, korespondence, dokumenty. Svazek 20. Uspořádal, přeložil, poznámkami doplnil a úvodní studii napsal Václav Kučera. Praha: SNKLHU, 1959. 226 str. 8 IZAKOVIČ, Ivan: Geniálny diletant. 1. vyd. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1989. 381 str. 9 BURIAN, Karel Vladimír: Modest Petrovič Musorgskij. 1. vyd. Praha: Orbis, 1950. 51 s. 10 STASOV, V. V.: O Musorgskom. 1. vyd. Bratislava: Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry, 1956. 199 s. 11 ČERVINKOVÁ, Blanka: K novým břehům: met. text a výběrová bibliografie k 100. výročí úmrtí Modesta Petroviče Musorgského (1839-1881). Praha: Měst. knihovna, 1981. 12 Jedná se především o , , 13 OLDANI, Robert William: Musorgsky, Modest Petrovich. In: The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Second Edition. Edited by Stanley Sadie, Executive Editor John Tyrrell. Macmillian Publishers limited, London, 2001, sv. 17, str. 541-555. 14 VYSLOUŽIL, Jiří: Musorgskij, Modest Petrovič. In: Hudební slovník pro každého. II. díl, Skladatelé a hudební spisovatelé. Vizovice: LÍPA, 1998, str. 354-356.

7

V kapitole Komparace vydání Obrázků z výstavy jsem se snažil vystihnout jednotlivé klady a zápory vybraných vydání tohoto díla. Podařilo se mi získat edici, ve které je Musorgského rukopis, tudíž jsem mohl ostatní vydání kriticky posuzovat na základě tohoto materiálu15. Mezi ostatní zdroje, které podrobím analýze, patří dvě Edice Schott16, C. F. Peters17, dvě vydání Breitkop & Härtel18, Orbis19 a Wiener Urtext Edition20. Dále pak jedno moskevské21 a jedno peterburské22 vydání. Veškeré rozdíly, vyskytující se v uvedených edicích, jsem vyhledal a zaznamenal. Existuje také řada diplomových prací, které se zabývají Obrázky z výstavy, anebo nějakým způsobem zasahují do podobné problematiky. Z absolventů Janáčkovy akademie múzických umění v Brně zpracovala Dagmar Ryšánková práci23, ve které se zabývá vznikem a významem klavírního cyklu Obrázky z výstavy. Ve třetí kapitole zmiňuje řadu světových pianistů, kteří tento cyklus interpretovali. V následující kapitole pak studuje jednotlivá vydání. Další diplomovou práci napsala Darina Švárna24. V úvodní kapitole píše o skladatelově životě a snaží se vystihnout jeho osobnost v kontextu s jeho uměleckým vývojem. V následující kapitole se věnuje okolnostem vzniku Obrázků z výstavy. Tento oddíl práce je velice krátký a obsahuje málo informací. Ve třetí kapitole rozebírá celý klavírní cyklus. Využívá k němu tří různých vydání kompozice. Následuje hudební analýza jednotlivých částí. Další práce je od Viktora Kozánka25, který se zabývá srovnáním instrumentačních a interpretačních pojetí. První kapitoly věnuje srovnání partitur M. Ravela, V. Smetáčka a L. Stokowskiho. V páté kapitole pak srovnává vybrané nahrávky tohoto díla. V neposlední řadě je třeba také zmínit práci Aleny Čihánkové26. Jako hlavní cíl své práce si zvolila srovnání interpretací Obrázků z výstavy. Rozebírá a následně staví proti sobě nahrávky 15

MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Kartinki s vystavki dlja fortepiano: faksimile. Avtor vstup. staťji E. L. Frid, oformlenie chudožnika V. V. Maksina. 2. izd. Moskva: Muzyka, 1982. 25 str. 16 MOUSSORGSKY, M.: Bilder einer Ausstellung. Nach dem Urtext herausgegeben von Alfred Kreutz. Mainz: Edition Schott, 1982. MOUSSORGSKY M.: Bilder einer Ausstellung. Mainz-Leipzig: Schott’s Söhne, [19--]. 17 MOUSSORGSKY, M.: Bilder einer Ausstellung. Herausgegeben von Walter Niemann. Leipzig: Edition Peters, [19--]. 18 MUSSORGSKY, M.: Bilder einer Ausstellung. Leipzig: Breitkopf & Härtel, [19--]. Mussorgski, M.: Bilder einer Ausstellung. Red. von Nikolaj Rimskij – Korsakow. Wiesbaden: Edition Breitkopf, 1983. 19 MUSORGSKIJ, M. P.: Obrázky z výstavy. Rev. Václav Holzknecht. Praha: Orbis, 1951. 20 MUSSORGSKI, Modest Petrowisch: Bilder einer Austellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. 21 MUSSORGSKIJ, M.: Kartinki c vystavki. Red. P. Lamm. Moskva: Gasuradstvěnnoje muzykalnoje izdatělstvo, 1960. 22 MUSSORGSKIJ, M.: Kartinki c vystavki. St. Petersbourg: B. Bessel & C., 1915. 23 RYŠÁNKOVÁ, Dagmar: Musorgského Obrázky z výstavy a jejich interpretace. Diplomová práce. Brno: JAMU, 1981. 33 str. 24 ŠVÁRNA, Darina: M. P. Musorgský – Obrázky z výstavy. Diplomová práca. Brno: JAMU, 1973. 52 str. 25 KOZÁNEK, Viktor: M. P. Musorgskij: Obrázky z výstavy. Srovnání instrumentálních a interpretačních pojetí. Diplomová práce. Brno: JAMU, 1996. 45 str. 26 ČIHÁNKOVÁ, Alena: Musorgského Kartinky v různých interpretacích. Diplomová práca. Brno: JAMU, 1964. 26 str.

8

ruského pianisty Sviatoslava Richtera a českého pianisty Josefa Páleníčka. Osobně mi připadá srovnání dvou interpretací nedostačující, ale vzhledem k tomu, že byla práce napsána v roce 1964, kdy nebyla taková spousta nahrávek, jako máme k dispozici nyní, je tato koncepce pochopitelná. Petra Milarová obhajovala bakalářský titul na pražské AMU prací M. P. Musorgskij – obrázky z výstavy: Srovnání klavírní a orchestrální verze27. Ještě je třeba zmínit dva studenty Ostravské univerzity a to Dušana Bruse28 a Annu Berezkinu29. Oba se zabývali problematikou Musorgského Obrázků z výstavy.

Život Musorgského Dětství Modest Petrovič Musorgskij spatřil světlo světa 21. března 183930 v Karevu, ve vesnici, která tehdy patřila do Pskovské gurbenie. V tomto koutě Rusi, kde byl lid izolován od orientálních vlivů, se mladý skladatel seznamoval s lidovou hudbou, pověstmi a pohádkami, které se staly jeho celoživotní inspirací31. Zamiloval si nejen krajinu, jež byla poseta lesy a jezery, ale také venkovský lid, jímž bylo ovlivněno takřka celé Musorgského dílo. „Už od dětství a po celou dobu dospívání projevoval bratr Modest zvláštní zálibu ve všem, co se týkalo lidu a venkova“32, napsal Filaret Musorgskij, bratr M. P. Musorgského, hudebnímu kritikovi V. V. Stasovovi. V tomto klidném venkovském prostředí proběhlo prvních deset let skladatelova života. Po celou tuto dobu byl svěřen do péče chůvy, ke které si vytvořil velmi úzký vztah. Její ruské pohádky, které mu vyprávěla, v něm vyvolaly poetické cítění a byly počátečním impulsem k jeho prvním klavírním improvizacím. Bylo to v době, kdy ještě neměl žádné hudební vzdělání. Pohádky ovšem nebyly jediným významným faktorem, který se promítl do umělcova života. Byly to také hry s chudými venkovskými dětmi, během kterých poznal venkovský život v celé jeho nahotě33. Na klavír začala M. P. Musorgského učit jeho matka,

27

MILAROVÁ, Petra: M. P. Musorgskij – Obrázky z výstavy: srovnání klavírní a orchestrální verze. Bakalářská diplomová práce. Praha: AMU, 2009. 40.str. 28 BRUS, Dušan: Modest Petrovič Musorgskij a jeho klavírní dílo Kartinki. Bakalářská práce. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2011. 36 str. 29 BEREZKINA, Anna: M.P.Musorgskij - Obrázky z výstavy. Diplomová magisterská práce. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2009. 42. str. 30 Datum je podle gregoriánského kalendáře. 31 Čerpáno z: HOFMANN, Michel R.: Život Musorgského. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. str. 8. 32 Citace z: HOFMANN, Michel R.: Život Musorgského. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. str. 14. 33 Čerpáno z: MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Hudba života. Paměti, korespondence, dokumenty. Svazek 20. Uspořádal, přeložil, poznámkami doplnil a úvodní studii napsal Václav Kučera. Praha: SNKLHU, 1959. str. 10.

9

Julie Ivanovna Musorgská. Bylo mu tehdy pouhých pět let. Hudební nadání se projevilo velmi brzy. Již v devíti letech hrál kratší skladby Franze Liszta34 a Fieldův klavírní koncert35.

Studia v Petrohradě Podle rodinné tradice se měl M. P. Musorgskij stát důstojníkem Preobraženského 36

pluku . Proto roku 1849 celá rodina přesídlila do Petrohradu, aby mohl jejich syn Modest studovat na německém gymnáziu. Zde poznal svého prvního skutečného učitele hudby, Antona Gerkeho37. Po třech letech studia ho otec dal zapsat do školy gardových podpraporčíků. Během těchto let takřka prahnul po vědění. Zajímal se o literární novinky, filozofii, historii, přírodní vědy, astronomii, teologii, dokonce i o spiritismus38. Ačkoliv nebylo prostředí této školy příliš vhodné pro rozvoj hudebního talentu, Musorgský velice umělecky vyzrál. Během studia napsal svoji první skladbu, Porte enseigne39, která byla za podpory A. Gerkeho vydána40. Je to nenáročná a zcela neosobitá miniatura, která nemá pro autorovu tvorbu žádný význam. Kromě klavíru, který dále studoval u Gerkeho, zpíval ve sboru školní kaple41. Při sborovém zpěvu se Musorgskij seznamoval s církevní hudbou, a to jak řeckou, tak katolickou a luteránsko – protestantskou42. 8. října 1856 se z Musorgského stal gardový praporčík Prebraženského pluku. Služba u pluku byla ve srovnání s nároky, které na něj kladla školní docházka, časově méně náročná, takže zbývalo více volna pro hudbu, divadlo a četbu43. V této době se stala středem Musorgského zájmu italská opera. Prahnul po napsání vlastní opery, k níž si sám připravoval libreto podle románu Han z Islandu od Viktora Huga (1802-1885). Ovšem zůstalo pouze při pokusu, jelikož mladý skladatel ještě neměl patřičné hudební vzdělání.

34

Franz Liszt (1811–1886), maďarský skladatel a klavírista. Velice si cenil Musorgského a jeho Dětské světničky. I přes to, že se oba umělci toužili osobně poznat, k tomuto setkání nikdy nedošlo. 35 Čerpáno z: MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Hudba života. Paměti, korespondence, dokumenty. Svazek 20. Uspořádal, přeložil, poznámkami doplnil a úvodní studii napsal Václav Kučera. Praha: SNKLHU, 1959. str. 11. John Field (1782-1837), skladatel a klavírista irského původu. 36 Čerpáno z: ČERVINKOVÁ, Blanka: K novým břehům: met. text a výběrová bibliografie k 100. výročí úmrtí Modesta Petroviče Musorgského (1839-1881). Praha: Měst. knihovna, 1981. str. 1 a 2. 37 Anton Gerke (1841 – 1902), pianista a profesor na carské konzervatoři. 38 Čerpáno z: HOFMANN, Michel R.: Život Musorgského. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. str. 17. Spiritismus se v díle M. P. Musorgského objevuje velice často. Například v orchestrální skladbě Noc na Lysé hoře, kde je zhudebněn sabat čarodějnic, nebo v 9. části Obrázků z výstavy, nadepsané příznačným názvem: Chaloupka na kuřích nožkách, Baba Jaga. 39 Jedná se o klavírní polku, v českém překladu: Podpraporčík. 40 Čerpáno z: MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Hudba života. Paměti, korespondence, dokumenty. Svazek 20. Uspořádal, přeložil, poznámkami doplnil a úvodní studii napsal Václav Kučera. Praha: SNKLHU, 1959. str. 12. 41 Čerpáno z: BURIAN, Karel Vladimír: Modest Petrovič Musorgskij. 1. vyd. Praha: Orbis, 1950. str 11. 42 Čerpáno z: HOFMANN, Michel R. : Život Musorgského. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. str. 17. 43 Čerpáno z: MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Hudba života. Paměti, korespondence, dokumenty. Svazek 20. Uspořádal, přeložil, poznámkami doplnil a úvodní studii napsal Václav Kučera. Praha: SNKLHU, 1959. str. 12.

10

Mocná hrstka Téhož roku (1856), kdy Musorgskij začal sloužit u pluku, se seznámil s mladým medikem Alexandrem Porfirjevičem Borodinem. Při několika společných rozpravách postupně zjišťovali, že se oba velice zajímají o hudební umění44. V zimě 1856 – 1857 začal Modest Petrovič navštěvovat hudební večery, které se konaly v domě Alexandra Sergejeviče Dargomyžského (1813-1869). Seznámil se zde předními petrohradskými umělci, jako byli Milij Alexejevič Balakirev (1836-1910), Cezar Antonovič Kjuj (1835-1918) a Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korzakov (1844-1908). Tato skupina skladatelů kolem Dargomyžského si vytyčila cíl vznést do soudobého ruského hudebního umění národního ducha a dovršit ideje zakladatele moderní ruské hudby Michaila Ivanoviče Glinky45. Toto sdružení ruských skladatelů, ke kterým později patřil i Musorgskij, nazval hudební kritik a teoretik Vladimir Vasiljevič Stasov (1824-1906) „mocná hrstka“. M. A. Balakirev pak začal dávat Musorgskému lekce hudební teorie a skladby46. Na těchto společných skladbách se probíraly především hudební formy. „Protože jsem nebyl teoretik“ – vzpomínal Balakirev – „nemohl jsem Musorgského naučit Harmonii (jako teď učí například Rimskij Korsakov), což bylo také jeho neštěstím a probíral jsem s ním formu skladeb. Přehráli jsme proto čtyřručně všechny Beethovenovy symfonie a mnoho různých děl Schumannových, Schubertových, Glinkových i jiných; vysvětloval jsem mu technickou stavbu hraných skladeb a ukládal jsem mu rozbor formy.“47 Na hodinách si pozvolna začal uvědomovat svůj cíl: jít za Balakirevem a za jeho bojem o národnost v ruské hudbě48. Přátelství se členy hrstky přispělo k rozhodnutí opustit vojenskou službu, jelikož mu nedovolovala pracovat tak, jak by si představoval. Stalo se to v červenci 1858. Od té doby se skladatelova tvůrčí práce rozběhla s velkou energií. Napsal spoustu menších i větších klavírních skladeb, písní, i dokonce orchestrálních skladeb. V tomto raném tvůrčím období se Musorgskij zajímal také o operu.

44

Čerpáno z: HOFMANN, Michel R.: Život Musorgského. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. str. 18. Čerpáno z: ČERVINKOVÁ, Blanka: K novým břehům: met. text a výběrová bibliografie k 100. výročí úmrtí Modesta Petroviče Musorgského (1839-1881). Praha: Měst. knihovna, 1981. str. 3. 46 Čerpáno z: MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Hudba života. Paměti, korespondence, dokumenty. Svazek 20. Uspořádal, přeložil, poznámkami doplnil a úvodní studii napsal Václav Kučera. Praha: SNKLHU, 1959. str. 13. 47 Citováno z: MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Hudba života. Paměti, korespondence, dokumenty. Svazek 20. Uspořádal, přeložil, poznámkami doplnil a úvodní studii napsal Václav Kučera. Praha: SNKLHU, 1959. str. 13. 48 Čerpáno z: BURIAN, Karel Vladimír: Modest Petrovič Musorgskij. 1. vyd. Praha: Orbis, 1950. str. 15. 45

11

V 60. letech bylo v Rusku zrušeno nevolnictví. Rodina Musorgských se proto dostala do hmotných nesnází. Takový vývoj okolností zapříčinil, že se matka Modesta Petroviče přestěhovala na venkov. Sám skladatel si také začal uvědomovat jistý tlak, který se týkal finanční situace. Z tohoto důvodu se rozhodl přestěhovat se do tzv. „komuny“49. Život v komuně znamenal pro Musorgského mnoho. Ujasnil si zde své další umělecké cíle a hledal vlastní hudební jazyk. Tomu naznačuje Musorgského výrok: „Vdechnout všemu život – přijmout pravdu i nemilou – mluvit k lidem odvážně a upřímně – to je mým heslem, to chci a od toho bych se nerad uchýlil.“50 Rok 1865 byl pro Musorgského osudný. Na jaře mu zemřela matka, Julie Ivanovna Musorgská. Její smrt byla pro skladatele katastrofou, ze které se dlouho vzpamatovával. Upadl do těžké psychické krize. Následkem toho propadl alkoholu. Nebýt bratra Filareta a jeho manželky, kteří se ho ujali a ubytovali ve svém domě, mohla tato silná deprese velmi špatně skončit. Musorgského stav se začal posléze lepšit a opět se ponořil do práce51. V následujícím období vznikají skladatelovy nejvýznamnější kompozice, např. orchestrální skladba Noc na Lysé hoře. Skladatel se ve skladbách tohoto období, zejména v písňové tvorbě, jeví jako pozoruhodný realistický psycholog a dramatik se schopností vystihnout charaktery osob a situací52. Musorgskij své melodie tvořil jako odraz hovorové mluvy, melodické linie řeči a slovního přízvuku. Nejvíce je to patrné v operách Boris Godunov a Chovanština53. V období mezi komponováním těchto dvou veleděl vznikla jedna z jeho nejpopulárnějších skladeb, Obrázky z výstavy.

49

Čerpáno z: ČERVINKOVÁ, Blanka: K novým břehům: met. text a výběrová bibliografie k 100. výročí úmrtí Modesta Petroviče Musorgského (1839-1881). Praha: Měst. knihovna, 1981. str. 6. 50 Citováno z: BURIAN, Karel Vladimír: Modest Petrovič Musorgskij. 1. vyd. Praha: Orbis, 1950. str. 19. 51 Čerpáno z: MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Hudba života. Paměti, korespondence, dokumenty. Svazek 20. Uspořádal, přeložil, poznámkami doplnil a úvodní studii napsal Václav Kučera. Praha: SNKLHU, 1959. str. 19. 52 Čerpáno z: ČERVINKOVÁ, Blanka: K novým břehům: met. text a výběrová bibliografie k 100. výročí úmrtí Modesta Petroviče Musorgského (1839-1881). Praha: Měst. knihovna, 1981. str. 6. 53 Čerpáno z: BURIAN, Karel Vladimír: Modest Petrovič Musorgskij. 1. vyd. Praha: Orbis, 1950. str. 23.

12

Obrázky z výstavy54 Roku 1870 se Musorgskij seznámil s mladým architektem a malířem Viktorem Hartmannem (1834-1873). Bylo to v době, kdy se myšlenkově a ideově rozcházel se členy Mocné hrstky. Ti přestávali chápat a uznávat skladatelův nový pohled na umění. Modest Petrovič proto brzy našel společnou řeč s Hartmannem. Bavili se o různých tématech, hlavně o ruském umění. Oba umělci si navzájem ukazovali skici svých děl a horlivě o nich diskutovali. Musorgskij byl fascinován architektovými fantastickými lidovými tvary, které byly ekvivalentem Musorgského hudebního bádání. Oba se chtěli osvobodit od formálních konvencí evropského umění55. Snad proto se z obou umělců stali nerozluční přátelé. V roce 1873 však Hartmann náhle zemřel na zástavu srdce. Jeho odchod se Musorgského velice dotkl. Ba dokonce si vyčítal, že za umělcovu smrt nějakým způsobem zodpovědný. Vzpomněl si totiž na jednu procházku po Petrohradu., kdy se Hartmannovi udělalo nevolno. „Na rohu Furštadskej ulice uprostred živej debaty o talianskych architektoch v Rusku sa Viťka zrazu zastavil, zbledol, oprel sa o můr a zalapal po vzduchu. Musorgskij zastal, začudovane sa na neho zadíval, no kedže sa nikdy predtým na srdce nesťažoval, iba sa ho spýtal, či už mal niekedy podobné ťažkosti. Gartman prikývol a na opakovanú otázku šepol: Hej, dost často… On si však pomyslel, že bude lepšie, ak z toho nebude robiť tragédiu. Začal žartovat a pokúšal sa odviesť jeho pozornosť inam. Videl, že sa priateľ pomaly spamätúva a preto ho nechcel trápiť otázkami. O chvíľu Gartman vyhlásil, že sa cíti lepšie, a pomalým krokom sa pobrali ďalej. Drožku odmitol, zájde domov aj peši. Při rozlúčke ho požiadal, aby priateľom nič nevravel, keby náhodou neprišiel na večierok k Stasovcom. Príznaky srdcovej choroby Musorgskij zjavne podcenil a na príhodu zabudol.“56 Smutek po Hartmannově smrti utápěl Musorgskij v alkoholu a toto byl počátek příklonu k alkoholismu, který vedl později k jeho vlastní smrti. Roku 1874 uspořádala Akademie výtvarných umění zásluhou V. V. Stasova výstavu na památku V. Hartmanna. Po shlédnutí této exhibice se Musorgskij rozhodl, že nejlepším způsobem, jak uctít přítelovu památku, bude zkomponování skladby inspirované výtvory, které zde byly vystaveny. Skladatel byl do komponování ponořen tak, že přerušil momentální práce na vokálním cyklu Bez slunce a plně se věnoval Obrázkům z výstravy. Nasvědčuje tomu dopis V. V. Stasovovi z 12. června 1874: „Můj drahý generalissme, Gartman je ve varu, jako se vařil Boris, - zvuky a myšlenky přímo visí ve vzduchu, hltám je a přejídám se. Sotva je 54

Z ruského originálu „Картинки с выставки“. Někdy se také používá počeštěný výraz „Kartinky“. Čerpáno z: FIGES, Orlando: Natašin tanec. Kulturní dějiny Ruska. Z anglického originálu přeložila Daria Dvořáková. Vyd. 1. Praha: Beta-Dobrovský; Plzeň: Jiří Ševčík, 2004. 571 s. ISBN: 80-7306-162-7. str.165. HOFMANN, Michel R.: Život Musorgského. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. str. 186. 56 Citováno z: IZAKOVIČ, Ivan: Geniálny diletant. 1. vyd. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1989. str 280. 55

13

stačím škrábat na papír. Píšu 4. číslo – spoje jsou dobré (na „promenádě“). Chci to udělat rychle a spolehlivě. V intermediích se pozná moje fysiognomie. Až dosud to považuji za zdařilou práci. Objímám Vás a doufám, že požehnáte mému snažení!“ … „Názvy jsou kuriósní: Promenade (in modo russico) č. 1 Gnomus – intermezzo (intermezzo tam není napsáno); č. 2 Il vecchio castello – intermezzo (také bez nadpisu); č. 3 Tuilleries (dospute dénfants apres jeux); č. 4 Jako brána pěstí do hlavy – Sandomirszko bydlo (le télégue)57; (le télégue tam ovšem nestojí, to jen tak mezi námi.) Jak pěkně se pracuje! Chci k tomu přibrat Viťuškovy Židy.“58 Musorgskij nakonec vytvořil suitu o 10 částech, které jsou nepravidelně prokládány promenádami. Ke kompozici připsal věnování V. V. Stasovovi: „Tobě, generalissme, sponzore Hartmanovy výstavy na památku našeho drahého Viktora, 27. června ´74.“59 Dalším významným dílem Musorgského byl vokální cyklus Dětská světnička na autorův vlastní text. Je to vůbec jediný cyklus, ve kterém zhudebňoval svá vlastní slova. Vokální cykly Bez slunce a Písně a tance smrti jsou spojeny s básníkem Arenijem Arkadjevičem Goleniševem Kutuzovem (1848-1913). V jeho verších se nacházel hudební rytmus a skrytá intonace řeči. Tyto prvky korespondovaly s myšlením Modesta Petroviče Musorgského60. Od doby, kdy komponoval operu Soročinský Jarmark, se stal jeho způsob práce roztržitý a nesystematický. Pod neustálým návalem nových a nových myšlenek rozpracovával další díla a ta předchozí zůstávala bez povšimnutí. Proto také Soročinský jarmark zůstal Musorgským nedokončen.

57

Le télégue – Musorgskij tímto názvem označuje selský vozík. Ačkoliv je slovo psáno francouzky, nemá s tímto jazykem nic společného. Jde pouze o francouzský přepis ruského slova Tělega. Poznámka autora. 58 Citováno z: MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Hudba života. Paměti, korespondence, dokumenty. Svazek 20. Uspořádal, přeložil, poznámkami doplnil a úvodní studii napsal Václav Kučera. Praha: SNKLHU, 1959. str. 176, 177. 59 HOFMANN, Michel R.: Život Musorgského. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. str. 187. 60 Čerpáno z: MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Hudba života. Paměti, korespondence, dokumenty. Svazek 20. Uspořádal, přeložil, poznámkami doplnil a úvodní studii napsal Václav Kučera. Praha: SNKLHU, 1959. str. 40, 41.

14

Skladatel stále více holdoval alkoholu. Jeho psychický stav se neustále zhoršoval a chování nabývalo na podivnosti. „[…]Sedával u lahve pálenky buď sám, anebo s nahodilými přáteli, rozmlouvaje sám se sebou, nebo s otrhancem, kterého s sebou přivedl z ulice. Všichni zaměstnanci Malého Jaroslavce61 Musorgského znali. Pokládali ho za bankrotáře a podivína, kterého pití připravilo o rozum. Nebylo divu, že tak soudili, neboť Musorgského zjev i vystupování jim k tomu zadávaly dostatečnou příčinu. A nebyli to jen zaměstnanci Malého Jaroslavce, kdo najednou projevili vážné obavy o jeho duševní zdraví. Také blízkým přátelům, uvyklým už na jeho podivínství, někdy připadal jako pomatený. Jeho řeč bývala nesouvislá, trhaná a popletená, s mnoha citoslovci, gesta přemrštěná a divadelní; hned se smál, zdánlivě bez příčiny a na obrátku sršel hněvem. Užíval superlativů a zkomolených přirovnání, vysmíval se svým přátelům a znenadání upadal do stavů hluboké apatie.“62 11. března 1881 dostal Musorgskij nečekaný epileptický záchvat. Byl převezen do nemocnice, kde lékař diagnostikoval onemocnění jater, ztučnění srdce a zánět míchy. Modest Petrovič Musorgskij naposledy spatřil světlo světa ráno 28. března 188163. Byl pohřben na hřbitově Alexadroněvské kaple v Petrohradě, kde mu byl postaven kamenný pomník s bustou v životní velikosti64.

61

Malý Jaroslavec byl hostinec, kam Musorgskij chodil požívat alkohol. Poznámka autora. Citováno z: BURIAN, Karel Vladimír: Modest Petrovič Musorgskij. 1. vyd. Praha: Orbis, 1950. str. 32. 63 Datum je podle gregoriánského kalendáře. 64 Čerpáno z: MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Hudba života. Paměti, korespondence, dokumenty. Svazek 20. Uspořádal, přeložil, poznámkami doplnil a úvodní studii napsal Václav Kučera. Praha: SNKLHU, 1959. str. 48. 62

15

Obrázky z výstavy – rozbor kompozice Obrázky z výstavy jsou zvláštní druh programní suity, jejíž části tvoří hudební miniatury, které jsou inspirované obrazy Viktora Hartmanna. Mezi tyto zmíněné úseky hudby je nepravidelně včleněn netradiční prvek, Promenáda. V celém díle se vyskytuje šestkrát a je zpracována variační technikou. Úvodní Promenáda charakterizuje Musorgského vstup na výstavu Hartmanových děl65. Jelikož se vkládají mezi jednotlivé „obrazy“, dochází zde ke splynutí principu suity a variačního ronda. Nemají ovšem gradační charakter. Každá je spíše odrazem psychického stavu autora, který se mění během výstavy jako odraz jeho žalu nad ztraceným přítelem. Netradiční způsob zpracování díla svědčí o Musorgského nekonvenčním myšlení. Ve svých dílech se totiž takřka nikdy nesoustředil na formu. Komponováním zaznamenával spíše duševní rozpoložení, které se mění v čase a volně na sebe navazují. Tento kompoziční styl je nejvíce patrný v jeho písních66. Skladatel se proto vzdaluje mocné hrstce a blíží se spíše impresionismu. Při srovnání například se Schumannovým Karnevalem, který mohl být jakousi hudební předlohou, vidíme na první pohled rozdílný tvůrčí postup obou skladatelů. Zatímco se Schumann nechal unášet svou romantickou fantazií, Musorgskij v Obrázcích čerpá z reality. Existuje pouze jeden originál Musorgského Obrázků z výstavy, který je uložen v Saltikově – Ščedrinově veřejné knihovně v Petrohradě. Absence dalších manuskriptů tohoto díla ukazuje skladatelův osobní přístup ke kompozici. Komponováním počínal improvizací u klavíru, u které si vytvářel jakýsi základní plán ve své mysli. Poté, co hudba dostala svoji finální podobu, ji zaznamenal pečlivým písmem do partitury s minimálním počtem korektur. Ovšem v některých místech se přeci Musorgskij rozhodl své myšlenky opravit. Svou partituru skladatel tvořil přímo adekvátně pro tisk. Důkazem je tomu například titulní strana, decentně škrtnutá místa, některá dokonce přelepená. Musorgskij některým z obrázků ani nedával definitivní název. Například Balet nevylíhnutých kuřátek nadepsal pouze tužkou pro případ, že by ho napadlo vhodnější pojmenování. Část Bydlo je důkazem tohoto způsobu práce. Skladatel totiž vymazal předešlý název a nahradil ho novým. Není ovšem známo, co označoval ten předešlý titul. Názvy ostatních obrázků jsou sice psány inkoustem, ale každý v jiném jazyce. Pouze tři jsou v ruštině. Musorgskij tak chtěl upozornit na náměty mezinárodního prostředí v této skladbě. Hartmann totiž hodně cestoval a po návratu do vlasti si dal za úkol vytvořit nový stylů architektury, který by spojoval typické ruské prvky s evropským uměním. 65

66

Výstava byla pořádána rok po autorově smrti roku 1874 Vladimírem Stasovem. Čerpáno z: HOFMANN, Michel R.: Život Musorgského. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. str 86.

16

Názvy jednotlivých obrázků seřazené chronologicky a v původním jazyce (V závorkách jsou uvedeny návraty Promenády zpracované variační technikou, které nejsou autorem opatřeny názvem. Proto je uvádím v českém jazyce): Promenade67 Gnomus68 (Promenáda) Il vecchio castello69 (Promenáda) Tuilleries (Dispute dénfants après jeux)70 Bydlo71 (Promenáda) Балет невылупившихся птенцов72 Samuel Goldenberg und Schmuÿle73 Promenade Limoges. La marché (La grande nouvelle)74 Katakombae75 Con mortuis in lingua mortua (Sepulcrum Romanum)76 Избушка на курьих ножках (Баба-Яга)77 Богатырские ворота. В стольном городе во Киеве 78

Promenády, které jsou v závorkách, nejsou ve skladbě takto uvedeny. Pouze skončí předchozí miniatura a po dvojité taktové čáře následuje variace na průvodní promenádu, jež náš přivede k dalšímu obrázku. Jen poslední uvedená promenáda je takto v notách prezentována. Je to zřejmě proto, že je téměř shodná s tou úvodní. Z oněch zmíněných Hartmannových obrazů však existovaly ve skutečnosti pouze tři. Kromě toho jejich hudební vylíčení je velice vzdáleno originálům. Ty tři obrazy jsou Tanec kuřátek ve skořápkách, Chaloupka na kuřích nožkách a Velká brána kijevská. Ostatní obrazy vyskytující se v Musorgského kompozici dosvědčují jen autorovu obrovskou hudební invenci.

67

Promenade (FR), Promenáda. Gnomus (LAT), Skřítek. 69 Il vecchio castello (IT), Starý hrad. 70 Tuilleries (Dispute dénfants après jeux) (FR), Tuilerie (Hádka dětí po hře). 71 Bydlo (PL), Dobytek. 72 Балет невылупившихся птенцов (RU), Balet nevylíhnutých kuřátek. 73 Samuel Goldenberg und Schmuÿle (DE), Samuel Goldenberg a Schmuÿle. 74 Limoges. La marché (La grande nouvelle) (FR), Limož. Trh. (Velké zprávy). 75 Katakombae (LAT), Katakomby. 76 Con mortuis in lingua mortua (Římská hrobka) (LAT), S mrtvými v mrtvém jazyce. 77 Избушка на курьих ножках (Баба-Яга) (RU), Chaloupka na kuřích nožkách (Baba Jaga). 78 Богатырские ворота. В стольном городе во Киеве (RU), Brána bohatýrská. Ve starém hlavním městě Kijevě. 68

17

Inspirací mu byly totiž všemožné skici a návrhy různých uměleckých předmětů, jevů a míst, ve kterých by jen málokdo hledal nějaký hlubší význam79.

Celý cyklus otevírá úvodní Promenáda v B dur. Tempové označení je Allegro giusto, nel modo russico, senza allegrezza, ma poco sostenuto. Má znázorňovat samotný autorův portrét, jeho vlastní příchod do galerie, v níž probíhala výstava Hartmannových výtvorů. Ostatní Promenády pak znázorňují chůzi, myšlenkové a citové pochody Musorgského. Občas spěchal, pak se loudal, někdy zkoumavě pozoroval obraz a při tom všem myslel na svého zesnulého přítele80. Má slavnostní charakter, typický pro ruský lidový projev. Jednou z takových příležitostí je například oslava cara. Proto vychází z deklamace lidské řeči, která využívá přesunů akcentů dle významu slov. Skladatel zkomponoval velice podobné téma již ve svém předešlém díle, Borisi Godunovovi.

Notová ukázka č. 1. Text: Jako na nebi slunci jasnému sláva

81

.

Celá Promenáda má velice nepravidelné rytmické členění. Autor začíná komponovat v 5/4 taktu, načež který vystřídá taktem 6/4. Vytváří tak model dvoutaktové fráze, jež se bude několikrát opakovat. Je typický pro všechny Promenády v celém díle. Ze začátku je mezi těmito modely rozdíl ve faktuře. Dochází ke střídání jednohlasu (sóla) s akordy (sbor). Charakter jednohlasu je definován tenuty, která jsou připsána takřka nad každou notou. U akordů již tenuta nejsou. Nesmíme se tedy nechat zmást mohutnější fakturou a hrát výrazněji než sólo. Jde spíše o představu sólisty, jehož zpěv bude daleko pronikavější, konkrétnější a jasnější, než mohutnost a kulatost sboru. Navíc v průběhu Promenády síla sborového zpěvu sílí a sólista mizí, takže je logické, aby sbor začínal slaběji a měl kam směřovat. Jelikož jsem se při interpretaci snažil vycházet z lidské řeči, došel jsem k následujícímu způsobu artikulace. Počáteční tři čtvrťové noty tvoří první artikulační oblouk, další jsou na 4. a 5. době prvního taktu, 1. 2. a 3. době druhého taktu a poslední oblouk je nad třemi posledními notami téhož taktu.

79

Čerpáno z: HOFMANN, Michel R.: Život Musorgského. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. str. 85. Čerpáno z: FRANKENSTEIN, Alfred: Viktor Hartmann and Modeste Musorgsky. In: Musical Quartely. 1939, XXV(3), str. 268-291. Dostupné z: (citováno 12.4. 2012). 81 Čerpáno z: MUSORGSKIJ, M. P: Boris Godunov. Moskva: Gasudarstvenoje muzikalnoje izdatelstvo, 1955. 80

18

Notová ukázka č. 2

82

.

Tyto výrazové prostředky je ovšem nutno interpretovat v rámci zachování fráze. Tento způsob artikulace je totožný s následujícími dvěma takty (sbor). Další dvoutaktová fráze, začínající v taktu pět, obsahuje jak sólo, tak sbor. Je zde tedy patrný ústup jednohlasu. Sborová faktura nastoupí na 4. době šestého taktu a zakončí frázi. Artikulační oblouky jsou v tomto místě rozvrženy následovně: První tři čtvrťové pod jedním obloukem, následuje 4. a 5. doba z pátého taktu, 1. a 2. z šestého taktu a sborové zakončení je pod jedním obloukem. To samé se vyskytuje v další frázi.

Notová ukázka č.3

83

.

Od 9. taktu se jednohlas dále neobjeví. Jelikož v tomto místě Musorgskij vybočuje z tóniny, je zde výrazný harmonický propad. Pro znázornění tohoto místa z hlediska charakteru jsem zvolil dynamický pokles do piana. To ovšem v zápětí vystřídají zvučné akordy hrané pesante. 6/4 takt, který je od 8. taktu nezměněný, vystřídá 5/4 opět s dynamickým propadem. 12. takt je opět v 6/4 taktu a následuje stejná motivicko – tématická práce, jako v taktech 9 a 10. Ve 14. taktu jsem opět vycházel z deklamace řeči. V následujícím taktu je frázování po dvou čtvrťových hodnotách a v dalších (16. a 17.) po třech. V 18. taktu je frázování následující: První tři čtvrťové jsou pod jedním obloukem a pak následuje dvojice 4. a 5. doba. Poslední doba tohoto taktu je spojena obloukem s první dobou dalšího taktu. Stejné frázování po dvojicích je od 20. taktu. Změna nastane až na posledních dvou dobách 21. taktu, kde je stejné frázování jako na začátku Promenády.

82

Čerpáno z: MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M50057-075-2. 83 Čerpáno z: MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M50057-075-2.

19

Gnomus84 Tato část nastupuje po předešlé Promenádě attaca. Je v es moll v ¾ taktu. Inspirace pochází z Hartmannova návrhu dětské hračky, která byla ozdobou vánočního stromku umístěném na vánočním večírku, který se konal na Akademii výtvarných umění v roce 186985. Stasov se později o této hračce vyjádřil v dopisu jednomu ze svých přátel, že vypadá jako panenka na louskání ořechů. Vědci na akademii v Petrohradě zjistili, že se opravdu jedná o Gnoma, který ovlivnil Musorgského. Je zde zobrazen, jak stojí za dveřmi.

Obrázek č.1

86

.

Při svém bádání jsem ovšem narazil ještě na jedno vyobrazení Gnoma:

84

„Gnomus“ je malý, zlý trpaslík vyskytující se v ruských legendách, který žije v podzemí a nemotorně se pohybuje. 85 Čerpáno z:< http://www.geocities.jp/tatsuyabanno/Bilderausstellung/Bilderausstellung-e.html >(citováno 2. 4. 2012). 86 Čerpáno z:< http://www.geocities.jp/tatsuyabanno/Bilderausstellung/Bilderausstellung-e.html >(citováno 3. 4. 2012).

20

Obrázek č. 2

87

.

Bohužel se onen „louskáček na ořechy“ nedochoval, takže nemůžeme posoudit, jak asi mohl vypadat. Musorgskij si tento výjev představoval jako grotesku. Z jeho miniatury je patrná hudební představivost ovlivněná dětskými léty a smysl pro děj. Posluchač je hned od samého začátku vtažen do ponuré až mystické atmosféry. V tempu označeném Sempre vivo se v prvním taktu rozezvučí figurace v osminových hodnotách ve fortissimu, jíž základem je zvětšený kvintakord. Ve 2. a 3. taktu pak zůstane „viset“ tón ges, který je pod korunou. Tento třítaktový motiv se zopakuje ještě jednou, ale v pianu a v pomalejším tempu. Tentokrát bez koruny na tónu ges. S tímto materiálem Musorgskij pracuje až do taktu 19. Následuje desetitaktová fráze končící v taktu 28. Skladatel zde krásným způsobem zhudebňuje kulhavost skřítka. Využívá jakéhosi typu synkopovaného rytmu. Jsou zde dvojice sforzat z nichž počáteční je vždy na notu čtvťovou na první době a druhé na následující hodnotě přidržené ligaturou do další doby. Onen rytmus výrazně znázorňuje skřítkovu neohrabanou chůzi. V posledním taktu této fráze je koruna a repetice. Dalších devět taktů je zkomponováno ze stejného materiálu jako začátek. Taktem 37 končí první úsek miniatury. Nastupuje nový motivicko-tématický materiál v taktu celém. Jedná se o oktávové postupy v nezpěvných intervalech hrané poco meno mosso, pesante, které dodávají místu temný charakter. Zvýrazňuje nekalost a zlobu skřítka. Mezi tímto novým materiálem se třikrát objeví první motiv z předchozí části hraný oproti předešlému rychle. Navíc je v ¾ taktu, takže zde dochází ke změnám pulsace. Úsek končí v taktu 71. V následující části se autor vrací k synkopovanému tématu z prvního úseku miniatury. Tentokrát však vše umocňuje předepsané accelerando a dlouhý trylek v levé ruce, který vyústí do taktu 89, kde dojde k dílčímu zastavení na alterovaném 2. stupni v tónině es moll. Po koruně, jež je nad pomlkou v taktu 93, skladatel zkomponoval technicky náročný šestitaktový 87

Čerpáno z: (citováno 16. 3. 2012).

21

dovětek: rozcházející se stupnicovité útržky v obou rukách zakončené akordem es moll v široké harmonii. Navozuje pocit skřítkova upadnutí. Po koruně nad pomlkou v taktu 99 následuje Promenáda. Jedná o variaci na počáteční Promenádu. Je zkomponována v As dur a tempové označení nese Moderato comodo assai e con delicatezza. Je celá v pianu a v legatu. I přesto je však nutné dodržet artikulaci zmíněnou výše. Po jejím odeznění začíná attacca zhudebnění druhého obrazu.

Il vecchio castello Ocitáme se v tónině gis moll v 6/4 taktu a tempu Andantino molto cantabile e con dolore. Má znázorňovat středověký hrad, před kterým zpívá trubadůr. Žádný z přestavených obrazů na Hartmannově výstavě však tomuto ztvárnění neodpovídá. Skladatel se nejspíš nechal inspirovat jedním z těchto obrazů:

Obrázek č. 3

88

.

88

Čerpáno z:< http://www.geocities.jp/tatsuyabanno/Bilderausstellung/Bilderausstellung-e.html >(citováno 16. 3. 2012).

22

Obrázek č.4

89

Obrázek č. 5

.

90

.

Jelikož Musorgskij pro svůj obraz používá italského názvu Il Vecchio castello, je pravděpodobné, že i obraz Hartmannův mohl pocházet z Itálie, nebo alespoň být Itálií inspirovaný. V úvahu připadají tyto tři obrazy, z nichž první má znázorňovat hrad Černomor. Jednalo se o návrh scény pro operu Ruslana a Ludmilu od Michaila Ivanoviče Glinky91. Při důkladnějším přezkoumání je na akvarelu možné spatřit postavu, jež mohla přivést Musorgského k trubadůrovi. Na druhém obrazu je možno vidět krajinu v Périgueux zachycující tamější katedrálu. Po celou dobu znění miniatury se vyskytuje prodleva tónického Gis. Vše začíná v levé ruce, a to dvouhlasem ostinátního Gis a motivem, který znázorňuje onu starobylost až archaičnost: 89

Čerpáno z:< http://www.geocities.jp/tatsuyabanno/Bilderausstellung/Bilderausstellung-e.html >(citováno 15. 3. 2012). 90 Čerpáno z:< http://www.geocities.jp/tatsuyabanno/Bilderausstellung/Bilderausstellung-e.html >(citováno 15. 3. 2012). 91 Michail Ivanovič Glinka (1804 – 1857), ruský skladatel. Je považován za otce klasické ruské hudby. Opera Ruslan a Ludmila pochází z roku 1842.

23


Tento

prvek

92

.

je

opozicí

melodie

v pravé

ruce,

která

nastupuje

v taktu

7.


93

.

Ta vyjadřuje smutný zpěv trubadůra, jenž zhudebňuje příběh něčeho nevyjádřitelně drahého, ale navždy ztraceného. Tato melodie

spolu s tónem Gis v levé ruce vytváří souzvuky

nejrůznějších intervalů. Některé z nich působí emočně velice napjatě. Jelikož však melodie klesá k tónice, působí prodleva na gis jako emoční hromosvod. Veškeré vzniklé intervaly jsou ještě doplňovány dominantou a 6. stupněm, čili tóny dis a e, takže se v rámci harmonie pohybujeme na tónice a 3. stupni. Trubadůrův zpěv tvoří osmitaktovou frázi. K další kantiléně nás přivede motiv, který se vyskytoval na začátku miniatury. V taktu 19 nastoupí opět melodie, jež je však o tři takty dále obohacena o čtyřhlas. Díky všem liniím, které se skládají do výrazných harmonií, Musorgskij podbarvuje kantilénu. Skladatel tímto způsobem pracuje až do taktu 29. Dále nastupuje podobně klesající melodie, ovšem tentokrát v oktávách. Musorgskij i nadále udržuje čtyřhlas. Ve stejném duchu se hudba pohybuje až do taktu 55. Od tohoto místa se sice polyfonní faktura nezmění, ale melodie začne mít stoupající charakter. Vrchol této melodické fráze nastane v taktu 59, odkud pozvolna klesá k taktu 69, kde opět zazní téma trubadůra. Tento melodický oblouk se ještě jednou zopakuje. Na jeho konci ho však skladatel roztrhá na jednotlivé motivy, takže se jeví tak, jako by nebyla

92

Čerpáno z: MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M50057-075-2. 93 Čerpáno z: MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M50057-075-2.

24

dokončený. Autor využívá efekt vzdalování. V taktu 95 naposledy zazní téma, ke kterému je od taktu 98 přidán protihlas. Celá miniatura končí oktávovým vzdechem dis – gis ve forte.

Mezi tímto a následujícím obrazem je osmitaktová Promenáda v H dur. Je ve forte s tempovým označením moderato non tanto, pesamente. Je pojata majestátně. Musorgskij zde zřejmě vycítil potřebu kontrastu, jenž by nás přivedl plynule k další miniatuře. Celá zní v oktávách a v druhých dvou taktech se objevují akordy. Na posledních taktech zcela odezní.

Tuileries (Dispute dénfants après jeux) Musorgskij jako podtitul této části připisuje „Hádka dětí po hře“. Inspirací mu byla s největší pravděpodobností skica Tuilerijské zahrady v Paříži. Některé zdroje vypovídají, že architekt načrtl spěšně pouze obraz Tuilerií bez dětí94. Mělo se jednat o návrh, který měl v katalogu vystavených děl číslo 33.95 Také jsem se ovšem dočetl, že bylo nemožné takovou kresbu na výstavě nalézt. Pouze dvě kresby by odpovídaly danému tématu, a to se znázorněnými dětmi. Obě dvě měly v rozích napsáno Paris96. Sám Stasov se pak o tomto obraze vyjádřil jako o dětských postavách.

Obrázek č. 6

97

.

Ať už tedy inspiroval Musorgského jakýkoliv zdroj, je patrné, že hlavní myšlenkou jsou zde děti a jejich chůvy. S touto tématikou neměl skladatel sebemenší problém, jelikož oplýval mnoha zážitky ze svého mládí, kdy si hrával s venkovskými dětmi. Část začíná naříkáním dětí v tempu Allegretto non troppo capriccioso v taktu celém. Je znázorněné odtahy v obou rukách. 94

Čerpáno z: HOFMANN, Michel R.: Život Musorgského. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. str. 95. Čerpáno z: FRANKENSTEIN, Alfred: Viktor Hartmann and Modeste Musorgsky. In: Musical Quartely. 1939, XXV(3), str. 268-291. Dostupné z: (citováno 12.4. 2012). 96 Čerpáno z: http://www.geocities.jp/tatsuyabanno/Bilderausstellung/Bilderausstellung-e.html (14. 3. 2012). 97 Čerpáno z:< http://www.geocities.jp/tatsuyabanno/Bilderausstellung/Bilderausstellung-e.html >(citováno 15. 3. 2012). 95

25


98

.

Zdejší rytmus jakoby pasoval pro ruské slovo „ňaňa“, což znamená chůvu. Ve 2. taktu je v pravé ruce nahrazen vrchní hlas za šestnáctiny ve staccatu, připomínající dětské hašteření. S tímto materiálem skladatel pracuje až do taktu 14. Zde nastupuje téma chůvy.


99

.

V taktu 15 se objeví motiv dítěte, které skočilo chůvě do řeči. Ta ovšem pokračuje v klidu dál. Nicméně nad rozpustilostí dětí nic nezmůže a od 20. taktu se opět rozvijí téma ze začátku miniatury. Část Tuileries má podobně jako Gnomus tři díly. Musorgskij skoro ve všech miniaturách využívá třídílné písňové formy.

Bydlo Mezi touto a předešlou částí Musorgskij tentokrát nepíše Promenádu. Jak již bylo řečeno výše, skladatel původně zamýšlel pro tuto miniaturu jiný název. Z dopisu Stasovovi z 12. června 1874 si můžeme všimnout, jak o ní mluví sám autor. „č. 4 – Na celé kolo – Sandomirzsko bydlo (le télègue, to jest selský vozík. Ten vozík tam ovšem není uveden! O něm se zmiňuji jen pro Vás).“100

98

Čerpáno z: MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. 50057-075-2. 99 Čerpáno z: MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. 50057-075-2. 100 Citováno z: HOFMANN, Michel R.: Život Musorgského. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. str. 86.

26

Hartmann. ISMN MHartmann. ISMN M-

Stasov se o této části vyjádřil, že Musorgskij vdechl život Hartmannovu obrazu, který znázorňoval polský vozík s vrzajícími koly, tažený párem volů. Ovšem v katalogu vystavených děl žádný takový obraz nebyl uveden. Z hudby je patrné, že Musorgskij píše tuto miniaturu přesně jak uvádí Stasov. Monotónní akordový doprovod vykresluje vrzající vozík. V pravé ruce je pak melodie, jež evokuje zpěv sedláka řídícího povoz. Ta je prostá a hranatá, jako sám sedlák, ale plná upřímnosti a velkorysosti, charakteristické pro lidovou píseň obsahující polsko-ukrajinské prvky. Jak je ovšem možné, že se Musorgskij inspiroval něčím, co Hartmann nenamaloval? Tato myšlenka mě přiměla k bádání. Zjistil jsem, že nové studie našly jistou shodu této miniatury s architektovým obrazem, který však nemá nic společného s vozíkem, voly, či sedlákem.101 Když se Stasov ptal Musorgského na význam této části, odpověděl mu, že vůbec nemá co dělat s voly ani vozíkem. Jednalo se o prý o trpící polský lid před tyrany. Název Bydlo totiž v polštině znamená dobytek a měl z politických důvodů pouze oklamat veřejnost.

Obrázek č. 7

102

.

Je tedy možné, že Stasov znal pravdu. a proto vystihl tuto miniaturu jako polský vozík tažený párem volů. Můžeme se tedy domnívat, že Musorgskij slovem dobytek nemyslel zvířata, nýbrž lidi, se kterými je zacházeno jako s dobytkem. Vyjadřuje tím nucený stav těžce pracujícího lidu. Jeho skladatelský genius však dokázal tuto skutečnost ironicky znázornit, takže se v i dnešní době spousta lidí domnívá, že se opravdu jedná o vozík s voly.

101

Čerpáno z: FRANKENSTEIN, Alfred: Viktor Hartmann and Modeste Musorgsky. In: Musical Quartely. 1939, XXV(3), str. 268-291. Dostupné z: (citováno 12.4. 2012). 102 Kresba znázorňuje povstání v Polsku. Čerpáno z: (citováno 15. 3. 2012).

27

Miniatura je v gis moll, v 2/4 taktu. Označení má: Sempre moderato, pesante. Levá ruka imituje vrzající vůz mohutnými akordy ve fortissimu. Pravá ruka pak ve stejné dynamice znázorňuje zpěv sedláka. Jedná se o díl A. V taktu 21 nastupuje díl B. Pravá ruka je nahrazena akordy. Dynamika se nezmění až do 32. taktu, kde je diminuendo. Od 35. taktu se ale pomocí sforzat dostaneme opět do vysoké dynamiky. V taktu 38 začíná díl A´.Melodie je zdvojena v oktávách. Musorgskij postupně ubírá výrazových prostředků, až vše dozní do ztracena. Existuje názor, že skladatel původně zamýšlel skončit ve fortissimu103.

Балет невылупившихся птенцов Název je v originále zaznamenán pouze tužkou a v ruštině. Jedná se o malé scherzo (scherzino) v B dur, které následuje po předešlé Promenádě attacca. Je v 2/4 taktu, v tempu vivo. Celý díl A je založen na sekundových přírazech k akordům v pravé ruce. Je poskládán ze samých čtyřtaktí. Pouze na konci dílu je přidáno dvojtaktí. Jedná se o takt 21, kde je koruna nad tónem des3, přidržená ligaturou až do následujícího taktu, kde je celý díl zakončen oktávovým přírazem k tónu c2, pod kterým je sforzato. Následuje Trio. Je v piapianissimu a skládá se ze dvou osmitaktových frází s repeticemi. První je na bázi trylků v pravé ruce a melodického hlasu v ruce levé. V druhé se objevují opět přírazy v pravé ruce s melodickým hlasem druhé ruce. Celé Trio je zkomponováno na tónické prodlevě. Následuje opakování dílu A, které vyústí v čtyřtaktovou Codu. Tak končí čtvrťovou pomlkou, nad kterou je koruna. Pro Musorgského byl inspirací Hartmannův akvarel, který znázorňoval návrh kostýmu pro balet Trilbi. Architekt vytvořil sedmnáct skic pro tento balet, z nichž jedna byla zdrojem pro skladatele. V katalogu vystavených děl je popsána jako kanárkově žlutá kuřátka oblečená do skořápek, která sloužila jako brnění104. Dále obsahovala návrh helmy, jež vypadala jako hlava kanára.

103

Čerpáno z: (citováno 15. 3. 2012). 104 Čerpáno z: FRANKENSTEIN, Alfred: Viktor Hartmann and Modeste Musorgsky. In: Musical Quartely. 1939, XXV(3), str. 268-291. Dostupné z: (citováno 12.4. 2012).

28

Obrázek č.8

105

.

Samuel Goldenberg a Schmuÿle Hartmann nakreslil několik kreseb, na kterých ztvárnil židovské občany. S největší pravděpodobností se Musorgskij nechal inspirovat těmito dvěma portréty:

Obrázek č. 9106. 105

Čerpáno z: http://www.geocities.jp/tatsuyabanno/Bilderausstellung/Bilderausstellung-e.html (15. 3. 2012)

29

Portrét v levém horním rohu zachycuje staršího žida. V katalogu je toto dílo nazváno Bohatý žid s kožešinovou čapkou: Sandomir. V druhém rohu je chudý sandomirský žid. Jména Samuel Goldenberg a Schmuÿle si skladatel zřejmě vymyslel sám. V některých edicích se liší název této miniatury od originálu. Uvádí se: Dva polští židé, jeden bohatý, druhý chudý. Takovýto název se objevuje již ve vydání Obrázků z výstavy z roku 1931, které revidoval Paul Lamm. Je zajímavé, že i když se jedná o polské židy, je název části napsán v němčině. Musorgského v pořadí šestá miniatura je v taktu celém a v tónině b moll.Tempo je následného označení: Andante. Grave – energico. Část začíná hudebním portrétem bohatého žida. Z charakteru hudby je cítit majestátnost až namyšlenost, pohrdání. Skladatel zde údajně použil nápěv jakéhosi židovského krejčího, kterého slýchával v době, kdy bydlel v komuně107. Začátek tématu bohatého žida vypadá takto:


108

.

Toto téma má osm taktů a vyplňuje díl A. Následuje díl B, který je poněkud rychlejší (Andantino). Jedná se o hudební portrét druhého z židů, chudého. Téma je tvořeno klesajícími tóny, jež jsou bohatě zdobeny. Hudební motiv je složen z přírazu k šestnáctinové triole a následného nátrylu.


109

.

106

Čerpáno z:< http://www.geocities.jp/tatsuyabanno/Bilderausstellung/Bilderausstellung-e.html> (15. 3. 2012) Čerpáno z: HOFMANN, Michel R.: Život Musorgského. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. str. 86. 108 Čerpáno z: MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M50057-075-2. 109 Čerpáno z: MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M50057-075-2. 107

30

Díl B končí v taktu 18 a následuje díl C, Andante, Grave. Dochází zde ke spojení obou témat, které jsou nyní ve forte a v oktávách. Pravá ruka hraje téma chudého žida, levá bohatého. Tento úsek trvá 7 taktů. V posledním je koruna na 3. době. Následuje čtyřtaktová coda. Další částí je Promenáda, jež je po úvodní první takto zapsanou. Všechny předešlé měly pouze překlenovací funkci mezi jednotlivými miniaturami a autor je názvem neopatřil. Musorgskij využívá k označení opět francouzský jazyk. Celá část se takřka shodná s úvodní Promenádou. Jen v některých místech dochází k rozšíření hudební sazby. Srovnejte: Úvodní Promenáda: 110



111

.

112

Na rozdíl od té úvodní má o jeden takt navíc, ve kterém je zadržen tón b1 v pravé ruce z předešlého B dur akordu. Tento tón je pod korunou a přivede nás na začátek dalšího obrazu. 110

Čerpáno z: MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M50057-075-2. 111 Čerpáno z: MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M50057-075-2. Ukázka znázorňuje první Promenádu. 112 Čerpáno z: MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M50057-075-2. Ukázka znázorňuje druhou Promenádu.

31

Limoges. La Marché (La grande nouvelle) Obsahem je, jak se francouzské ženy zuřivě hádají na trhu. Katalog děl vystavených na Hartmannově výstavě obsahuje téměř 75 kreseb a maleb, týkající se Limoží. V rukopisu se Musorgskij snažil zaznamenat jakýsi program k celé části, který by zachycoval rozhovor hádajících se žen na trhu. Tyto poznámky však byly autorem škrtnuty. P. Lamm však tento záznam dešifroval a uvádí ho ve svém vydání113. Rozhovor žen obsahoval toto: „‚Skvělé zprávy! Pan Panta-Panteleon právě našel svoji zaběhnutou krávu.‛ ‚Ano, madam, to bylo včera.‛ ‚Ne, madam, bylo to předevčírem.‛ ‚Ó ano, madam, zvíře se potulovalo po celém okolí.‛ ‚Ó ne, madam, zvíře nikdy neuteklo.‛“114 Musorgskij byl však s tímto textem nespokojen a proto ho škrtl a pokusil se o nový: „Pan Puissantgeont právě našel svou zaběhnutou krávu. Ale milé limožské drbny o tom nejsou zcela dohodnuté, neboť paní Reboursac má právě nový umělý chrup, zatímco nos Pana Panta-Panteleonse stále vypadá jako pivoňka.“ Musorgskij tuto miniaturu komponuje v Es dur v celém taktu. Programu odpovídá i tempové označení Allegro vivo, sempre scherzando. Skládá se ze tří dílů a cody. Celá miniatura je založena na sforzatech, která jsou prostředkem pro vyjádření hádky. Důrazy jsou ovšem v určitých taktech zapsány na dosti nepravděpodobných místech. Proto jsou v některých edicích uváděny chybně. Jedná se především o takty v prvním a třetím dílu. Například v 5. taktu jsou sforzata uvedena na začátku 1. a 4. doby a uprostřed 2. a 3.


115

.

113

Čerpáno z: FRANKENSTEIN, Alfred: Viktor Hartmann and Modeste Musorgsky. In: Musical Quartely. 1939, XXV(3), str. 268-291. Dostupné z: (citováno 12.4. 2012). 114 Čerpáno z: MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Kartinki s vystavki dlja fortepiano: faksimile. Avtor vstup. staťji E. L. Frid, oformlenie chudožnika V. V. Maksina. 2. izd. Moskva: Muzyka, 1982. 25 str. 115 Čerpáno z: MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M50057-075-2.

32

V následujících dvou taktech jsou navzdory stejnému hudebnímu materiálu důrazy v každém jinak. V taktu šest jsou na začátku 2. a 4. doby, kdežto v sedmém uprostřed těchto dob.

Notová ukázka č. 13116.

Ve třetím dílu miniatury, což je repríza, můžeme srovnat takt 30 s dílem prvním. Jedná se o totožný úsek hudby jako v dílu A, ale důrazy jsou zde jinak. Objevují se na začátku 1. a 2. doby a uprostřed 3. a 4. taktu. Coda má 4 takty. Je v pomalejším tempu, nicméně autor ji zkomponoval v dvaatřicetinových hodnotách, takže ve výsledku vyzní mnohem rychleji než celá miniatura. Musorgskij zde užívá techniky martellato. V posledním taktu je připsáno accelerando, které nás attacca přivede do dalšího obrazu.

Catacombae (Sepulcrum romanum) Con mortuis in lingua mortua Hartmann vytvořil několik akvarelů s tématikou pařížského podzemí. Na jednom z nich je zachycen sám autor se svým přítelem z akademie, Vasilyem Kenelem, jak zkoumají katakomby za svitu lucerny v průvodcově ruce117. Hlavní myšlenkou hudební miniatury je Hartmannova smrt. Obsahuje dvě epizody. Musorgskij našel přesvědčivou barvu k vyjádření temného podzemí se slyšitelnou ozvěnou (Katakomby) a mysteriózní světlo, vycházející z lebek (S mrtvými mrtvou řečí). Autor totiž mezi tyto dvě části napsal poznámku, jež vystihuje následující program: „Hartmannův tvůrčí duch odešel, vede mě k lebkám a oslovuje je. Z nitra lebky začíná vyzařovat bledé světlo.“118 116

Čerpáno z: MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M50057-075-2. Znázorňuje takty 6 a 7 v části Limoges. 117 Čerpáno z: MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Kartinki s vystavki dlja fortepiano: faksimile. Avtor vstup. staťji E. L. Frid, oformlenie chudožnika V. V. Maksina. 2. izd. Moskva: Muzyka, 1982. 25 str. 118 Čerpáno z: FRANKENSTEIN, Alfred: Viktor Hartmann and Modeste Musorgsky. In: Musical Quartely. 1939, XXV(3), str. 268-291. Dostupné z: (citováno 12.4. 2012).

33

Důležitý je však psychologický aspekt částí. V Katakombách je zpracován symbol smrti a hudba výrazně vystihuje stav neživosti a nehybnosti. Musorgskij využívá akordů střídavě ve forte a v pianu. Vytváří tak dojem ozvěny. Počáteční dvanáctitaktová fráze začíná ve fortissimu a přes „ozvěny“ skončí v pianissimu. V druhém úseku miniatury, tj. od taktu 13, se objevuje melodie, která se ze středních hlasů vystoupá až k sopránu. Končí v taktu 22. O dva takty dále ji převezme levá ruka do hlubších rejstříků. Následuje druhá epizoda, S mrtvými mrtvou řečí. Je převážně lyrická. Můžeme ji chápat jako reakci na předchozí část. Z hlediska hudebního materiálu se jedná o další variaci na Promenádu. Tentokrát ale skladatel nevyužívá onoho specifického rytmu. Téma je zapsáno ve čtvrťových hodnotách. Působí, jakoby se zastavil čas a Musorgskij hovořil s Hartmannovým duchem. Ono věčné světlo, jež vychází z lebky, vykresluje permanentní tremollo v pravé ruce. Melodii obstarává levá ruka a je podložena akordy. I tuto epizodu lze rozdělit na dva úseky. První končí taktem 10, a po něm následuje úsek druhý. Musorgskij tento oddíl zaznamenává ve třech notových osnovách. Horní obsahuje oktávu fis v tremollu, která zní až do konce miniatury. V prostřední najdeme akordy s vnitřním hlasem, jenž vede melodii. Tyto akordy jsou ve stejné poloze jako tremollo. Spodní osnova je zkomponována ve stejném duchu, jako ta nad ní. Obsahuje však ještě jeden prvek, a tím je rozložený akord. Jedná se o 12. 14. a 19. takt. Po odeznění tremolla ve 20. taktu následuje předposlední obraz.

34

Избушка на курьих ножках (Баба-Яга) Hartmannova kresba reprezentuje hodiny ve tvaru chaloupky Baby Jagy119. Jsou v ruském stylu ze 14. století, bronzové, bohatě zdobené lidovými ornamenty, pohádkovými a zvířecími motivy.

Obrázek č. 10

120

.

Musorgskij svou miniaturu rozděluje na tři díly. V krajních se jedná o let Baby Jagy. Místo toho, aby se skladatel pohyboval spíše v diskantu, který by znázorňoval pohyb ve vzdušném prostoru, užívá mohutných oktáv v dolním rejstříku. Díky taktickým akcentům dostávají tyto části charakter moderních tanců 19. století. Jelikož jsou obě v tempu Allegro con brio, feroce, působí velice divokým dojmem. Mystičnost celé části je patrná již od počátku. V prvním taktu zazní oktávy ve vzdálenosti velké septimy ve fortissimu. Ty se několikrát zopakují v menších obměnách. Od taktu devět nás vede tón g, který neustále zní na každé době121. Plocha vyústí v taktu 17, odkud opadá dynamika na mezzoforte. V rámci osmi taktů se ocitáme v rytmu moderního tance. V obou rukách zní chromatické kvartové postupy.

119

Baba Jaga je mytologická postava v podobě staré ženy. Žije sama v lese ve stavení, které je obehnáno plotem z lidských kostí, nebo v chaloupce na kuřích nožkách. Společnost jí dělá černá kočka nebo havran. Uchovává mrtvou a živou vodu a kouzelné zrcadlo. Létá na koštěti, někdy (v ruském folklóru) létá v hmoždíři a odráží se tloukem. Je zosobněním zlé síly. Když k její chalupě zabloudí člověk, sežere jej. 120 Čerpáno z: < http://www.geocities.jp/tatsuyabanno/Bilderausstellung/Bilderausstellung-e.html> (15. 3. 2012). 121 Krajní části jsou ve 2/4 taktu.

35

Od pětadvacátého taktu zůstane levá ruka nezměněna oproti pravé, jež hraje sestupné akordy s přírazy. Opět jde o osmitaktovou frázi. Následuje další, stejně dlouhá, na prodlevě g v levé ruce. Přejde v šestnáct taktů, jež vyústí v mohutné sestupující oktávy v obou rukách. Od pětadevadesátého taktu Musorgskij komponuje díl B, Andante mosso, tentokrát v celém taktu. Ocitáme se v chaloupce Baby Jagy. Celou částí nás provází tremollo lomených tercií, které se v závěru změní v akordové. Jako opozici skladatel komponuje oktávy v opačné ruce. Od taktu 108 se vyskytuje motiv vrány.


122

.

Díl B je ukončen v piapinissimu. Po něm následuje repríza dílu A, Allegro molto, jež vyústí v dalším a zároveň závěrečném obraze.

122

Čerpáno z: MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M50057-075-2.

36

Богатырские ворота. В стольном городе во Киеве Hartmannův akvarel znázorňuje městskou bránu v Kijevě123. Tento výtvor byl zamýšlen k účasti na soutěži, jež byla věnována přestavbě kijevské brány.

Obrázek č. 11.

124

.

Stasov ve svém programu k výstavě popisuje zejména sloupy, které vypadají, jakoby byly ze dvou třetin zahrabány v zemi. Dále uvádí vyřezávaný kokošnik, což je pokrývka hlavy ruských žen, jenž ověnčuje bránu a kupolu ve tvaru slavonické helmice. Musorgskij ve své hudbě vystihl velkolepost ruského národního ducha. Jeho hudební obraz dalekosáhle převyšuje Hartmannův akvarel. Používá motivů z Promenády k vytvoření nového tématu. To působí jako hymna, kterou zpívá ohromný dav lidí. Miniatura je uvedena akordy v taktu Alla breve. Prvních třicet taktů má gradační charakter. Posledních 8 taktů z tohoto úseku je na prodlevě es, jež je tvořena oktávovými přírazy k melodickým akordům. Další hudební úsek tvoří čtyřhlassý chorál v pianu znázorňující zpěv v pravoslavném kostele. Od taktu 47 se objevuje opět hymna v podobě akordů, doprovázenými sestupnými a následně vzestupnými oktávami. Tato plocha vyústí opět v čtyřhlassý chorál, tentokrát ve fortissimu.

123

Kijev, hlavní město dnešní Ukrajiny. Bylo také hlavním městem Ruska, když byla založena první velká dynastie. V 11. stol. zde byla zbudována „zlatá brána“ na památku porážky nepřátel. 124 Čerpáno z: < http://www.geocities.jp/tatsuyabanno/Bilderausstellung/Bilderausstellung-e.html> (15. 3. 2012).

37

Od taktu 81 Musorgskij imituje zvony. Na Hartmannově akvarelu jsou tři. I v hudbě se v tomto místě vyskytují tři linie, přestavující tři různé typy zvonů. Úsek připomíná velkolepé scény z opery Boris Godunov.


125

.

Končí stupnicovou pasáží, jež nás přivede do posledního dílu miniatury v tempu Meno mosso, sempre meastoso. Ten uvádí akordovou hymnu. Postupným rallentandem se dostaneme až k závěrěčným třinácti taktům. Skladatel zde opět mění tempové označení na Grave, sempre allargando a naposledy uvádí téma a zakončuje ho mohutným tremollem, jež vyústí v cílovou oktávu es.

125

Čerpáno z: MUSORGSKIJ, M. P: Boris Godunov. Moskva: Gasudarstvenoje muzikalnoje izdatelstvo, 1955.

38

Závěr Pokud se na celý cyklus podíváme jako na celek, zjistíme, že jednotlivé části nejsou po sobě řazeny náhodně. Následující schéma znázorňuje vnitřní souvislosti hudebních miniatur.

Musorgskij, jakožto skladatel mnoha písní, využívá vokálního prvku i v klavírní suitě Obrázky z výstavy. Od imitace ruské lidové oslavné písně, přes zpěv potulného pěvce až k divokému projevu Baby Jagy a velkolepý výjev v Bráně kijevské. Pouze jediná miniatura se vymyká tomuto pravidlu. Jde o Balet nevylíhnutých kuřátek ve skořápkách, jenž skladatel pojal jako Scherzo. Z grafu je patrné, že tento díl stojí samostatně, takže je zřejmé se domnívat, že se jedná o autorův záměr. To, že členění částí není náhodné, potvrzuje i sounáležitost mezi částmi Bydlo a Samuel Goldenberg a Schmuÿl. Vztah mezi nimi není jen na základě sociálním, nýbrž i geografickým. V obou případech se totiž jedná o výjevy inspirované Polským městem Sandomir.

39

Komparace vydání Obrázků z výstavy V počátcích studia Obrázků z výstavy jsem si opatřil notové materiály. Ovšem hned při prvním seznamování s kompozicí jsem narazil na několik míst, která se mi jevila zvláštní, rozporuplná a nesprávná. Problémem bylo, že se v každé edici na nejasná místa nahlíželo jinak. Do popředí mého zájmu tedy vystupovala myšlenka, jak tato místa interpretovat a zachovat přitom autorův autentický text. Obstaral jsem si co nejvíce různých edic. Některé dokonce dvakrát, mezi nimiž byl rozdíl pouze v roce vydání. A i mezi těmito na první pohled stejnými exempláři se vyskytovaly nejasnosti. Posléze se mi do rukou dostal Wiener Urtext Edition126, jehož text jsem považoval za nejvěrohodnější. Ale ani z tohoto notového materiálu nebylo možné vyvodit jasný závěr. Rozporuplná místa se jevila nevyřešitelná. Načež jsem si obstaral vydání, ve kterém je ofocený Musorgského rukopis127. Při náležitém zkoumání jsem došel k závěru, že Wiener urtext je naprosto věrohodný materiál. Jde opravdu o čistý přepis autorova zápisu. Vypadalo to, že jediným způsobem, jak vyřešit problém s „chybami“ v zápisu bude zcela na mém logickém a hudebním úsudku. Proto se v následující kapitole budu snažit veškeré rozpory mezi jednotlivými vydáními vyřešit. Nejprve se však budu muset zabývat Musorgského autografem a zjistit, zdali se autor na několika místech nepřepsal.

Autograf128 Z autografu je patrné, že byl Musorgskij velice pečlivý. V celé kompozici se nachází jen málo míst, kde by autor škrtnul nějakou svoji myšlenku. Bylo to zřejmě dáno způsobem jeho skládání. Obvykle totiž počínal komponovat improvizací na klavíru, během které si vytvářel základní plán práce. Pak už jen zapisoval své myšlenky na papír.

126

MUSSORGSKI, Modest Petrowisch: Bilder einer Austellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. 127 MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Kartinki s vystavki dlja fortepiano: faksimile. Avtor vstup. staťji E. L. Frid, oformlenie chudožnika V. V. Maksina. 2. izd. Moskva: Muzyka, 1982. 128 MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Kartinki s vystavki dlja fortepiano: faksimile. Avtor vstup. staťji E. L. Frid, oformlenie chudožnika V. V. Maksina. 2. izd. Moskva: Muzyka, 1982. Notové ukázky v této podkapitole jsou čerpány z tohoto notového materiálu, pokud není uvedeno jinak.

40

První rozporuplné místo je v 44. taktu části Gnomus.


Jsou zde oktávové postupy v obou rukách, které při vzájemném souznění svírají vždy konzonantní interval. Jedná se buď o tercie nebo decimy. Na poslední době zmíněného taktu se ovšem vyskytuje vzdálenost velké tercie místo logicky odvozené tercie malé. Pro srozumitelné vysvětlení tohoto místa musíme rozebrat delší úsek hudebního celku. Jedná se o taky 38 až 55. Tento hudební oddíl se dělí na dvě asymetrické části o devíti taktech. Jedná o velmi pochmurný charakter, takže je zde nepravidelné formální členění na místě. Druhý sektor nese stejnou kompoziční myšlenku, ale liší se evolučním znázorněním charakteru. Jde tedy na první pohled o dva stejné úseky, tudíž problematika v taktu 44 se může srovnat s řešením 53. taktu, který má stejnou podstatu.


Z notových příkladů je vidět patrný rozdíl mezi 4. dobami. V ukázce B koresponduje 4. doba s dobou 2., ovšem v A nikoliv. Je tedy nutno zjistit, zdali jsou obě řešení správná. První devítitaktová část je tvořena oktávovými postupy v obou rukách, podobně jako v ukázkách výše. Pohybujeme se výhradně v konzonancích. Převažují malé tercie a malé decimy. Interval velké tercie se vyskytuje pouze ve dvou případech. Jedním z nich je i 4. doba v příkladu A. Pokud by Musorgskij chtěl provést stejný postup i v taktu 53, tzn. aby poslední oktáva v pravé ruce korespondovala s 1. dobou, nikoli s 2., jak tomu je v následujícím devítitaktovém úseku, vznikl by mezi oběma oktávami interval čisté kvarty. Tento úsek se totiž oproti předešlému skládá z postupů ve velkých tercií, takže by opakováním oktávy, která je v taktu 53 na první době, vznikla na 41

4. době místo velké tercie čistá kvarta. Tato vzdálenost se tu nikde neobjevuje, takže skladatel zvolil zakončení ve velké tercii, jako tomu bylo v prvním případě. Ze zápisu je tedy zřejmé, že Musorgskij v obou případech chtěl končit v intervalové vzdálenosti velké tercie. Proto budu vycházet z předpokladu, že se v tomto místě autor nepřepsal. Veškeré rozpory v ostatních vydáních budu analyzovat na základě tohoto zjištění. Druhým rozporuplným místem je takt 7 v části Limoges. Pro lepší znázornění popíši takt 6. a 7., ve kterých je stejná motivicko-tématická práce. Začátek motivu nastupuje vždy po půl taktech a tvoří ho tvrdě malý septakord s vynechanou tercií, která ovšem souzvuk doplní na poslední šestnáctinové notě počáteční doby motivu. Ovšem na 3. době taktu 7 se neobjevuje tvrdě malý septakord, jelikož jeho krajní hlasy svírají zmenšenou oktávu. Je to způsobeno tím, že na 1. době v tomtéž taktu je na notě es1 odrážka a na notě e1 na 3. době chybí béčko. V tomto obraze se vyskytuje totéž místo ještě jednou a je zapsáno také se zmenšenou oktávou. I když by se někdo mohl opírat o autorův text, který je zapsán velice precizně a přesvědčivě a chtěl interpretovat dané místo podle originálu, můj názor je, že v tomto místě zapomněl Musorgskij připsat k notě e posuvku. Tento názor zakládám na harmonickém rozboru místa, při kterém je zřejmé, že sem patří čistá oktáva, jež je svírána krajními hlasy, jako tomu je vždy na každém začátku daného motivu. Takže v následujícím rozboru ostatních vydání budu vycházet z tohoto poznání.


42

Vídeňské vydání129 Když jsem podrobil Wiener Urtext Edition první analýze s Musorgského autografem, vše se jevilo správné a korektní. Opravdu se zprvu zdálo, že se jedná o kritické vydání jak má být. Jenže po důkladném prozkoumání se objevila místa, která nezcela korespondují s autorovým zápisem. První odchylka je v části Gnomus. Shodou okolností se jedná o totéž místo, které jsme řešili v kapitole výše. V taktu 53 je zde v tomto vydání dopsán frázový oblouček, který tu Musorgskij neuvádí. Podle mého názoru se však nejedná o chybu, jelikož stejný frázový oblouček se nachází v taktu 44, který je motivicky stejný. Ale poznámka pod čarou, že se jedná o editorovo doplnění, chybí. Dále v části Il vecchio castello jsou rozpory v zakončení některých frází v pravé ruce. První takový konec fráze je v taktu 15. Musorgskij tu koncové G píše jako čtvrťovou notu, kdežto ve Wiener Urtext Edition je v tomto místě čtvrťová s tečkou. Na konci druhé podobné fráze v taktu 28 je již pouze čtvrťové G. Domnívám se, že v tomto místě došlo k pochybení na straně vídeňského vydání. Obě místa jsou si velmi podobná a měla by být sjednocená tím spíše, když autor chtěl v obou místech zakončení fráze na čtvrťové hodnotě. V taktu 55 však máme zvláštní jev, co se týče rytmu. Zde podle mého názoru došlo k pochybení na straně Musorgského. Fráze končí na čtvrťovém G s tečkou, za kterým následuje osminová pomlka.


To by ovšem znamenalo jednu osminu navíc. Toto místo je opravdu velice rozporuplné. Nikdo nemůže vědět, zda je zapsána špatně tečka u noty g, nebo osminová pomlka. Editoři ve Wiener Urtext Edition se přiklonili k možnosti zachovat čtvrťové G s tečkou a odstranili pomlku. Podle mého názoru je to logické řešení, protože v levé ruce končí fráze také notou G o stejné délce. Obě hodnoty jsou tudíž sjednocené, jako tomu je v taktu 73, kde fráze v obou rukách končí na čtvrťové notě. 129

MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M-50057-075-2.

43

Části Samuel Goldengerg a Schmuÿle obsahuje v úseku Andantino, které vykresluje chudého žida, repetice. Ty jsou v tomto vydání vypsané.

Moskevské vydání130 Moskevské vydání posuzuji jako velice kvalitní vydání. Součástí je mnoho poznámek, které upozorňují interpreta na odchylky, jež zde záměrně provedl redaktor. V části Gnomus ovšem nesouhlasí takt 44, ve kterém je na poslední době v pravé ruce zapsána oktáva F místo G. Je to totéž místo, které jsem se snažil rozřešit výše. Redaktor zde volí vlastní řešení. To ale nesouhlasí s rukopisem. Nicméně někteří velcí pianisté hrají toto místo právě s tímto F. Také jsou tu zmíněny takty, které Musorgskij sám škrtl. Jedná se o takt 45, takt 54 a osmitaktová fráze za taktem 59. K druhé Promenádě, která je v autografu bez předznamenání, ale je v As dur, předepisuje redaktor čtyři béčka. Upozorňuje na svou změnu v poznámce. Jinak zde není žádná změna. Obraz Il vecchio castello je naprosto korektní, až na takt 15. Editor se přiklonil k řešení zachovat čtvrťové G s tečkou i pomlky, ale začátek další fráze nezačíná notou čtvrťovou, nýbrž osminovou.(viz obr. A)

A:

B:


131

C:

.

Třetí Promenádu postihl opět zásah redakcí. Jedná se o připsání předznamenání, jak tomu bylo v Promenádě předešlé. 130

MUSSORGSKI, M.: Kartinki c vystavki. Herausgegeben von P. Lamm. Moskva: Muzgiz, 1931. Reprinted: New York: Edvin F. Kalmus, [1960?]. 131 MUSSORGSKI, M.: Kartinki c vystavki. Herausgegeben von P. Lamm. Moskva: Muzgiz, 1931. Reprinted: New York: Edvin F. Kalmus, [1960?]. MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M-50057-075-2. MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Kartinki s vystavki dlja fortepiano: faksimile. Avtor vstup. staťji E. L. Frid, oformlenie chudožnika V. V. Maksina. 2. izd. Moskva: Muzyka, 1982.

44

V části Tuileries se objevuje pouze malá nepřesnost. Jedná se o ignoraci dvojité taktové čáry, která odděluje takty 13 a 14. Z hudebního hlediska jde v tomto místě o změnu charakteru, která je ovšem patrná již z notového zápisu. Jenže použití dvojité taktové čáry rozděluje tuto část na dva díly, které jsou důležité jak pro pochopení celé miniatury, tak pro její interpretaci. V části Bydlo je také rozdíl v dvojité taktové čáře, která je v autografu napsána mezi 10. a 21. taktem. Dále je v taktu 47 napsáno diminuendo pod dis v pravé ruce. Musorgskij ale v tomto místě napsal piano. Čtvrtá Promenáda je opět s poznámkou jako dvě předešlé. Redaktor zde připisuje předznamenání. Obraz „židů“ má oproti originálu několik změn. Část Andantino má repetice opět vypsané. To by nijak nevadilo, nebýt dynamických odlišností v rámci jedné repetice. Jde o takty 13 a 14, které by měly být naprosto stejné s takty 15 a 16. V prvních dvou jmenovaných taktech jsou dynamická znaménka na nesprávných místech. V taktu 13 má být piano uvedeno hned na první době, stejně jako diminuendo v následujícím taktu. V druhých dvou jmenovaných taktech je dynamika korektní. V úseku Andante. Grave jsou od poslední osminy v levé ruce v taktu 21 přepisovány artikulační obloučky a znaménka, která nekorespondují s Musorgského autografem.


132

.

132

MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Kartinki s vystavki dlja fortepiano: faksimile. Avtor vstup. staťji E. L. Frid, oformlenie chudožnika V. V. Maksina. 2. izd. Moskva: Muzyka, 1982. MUSSORGSKI, M.: Kartinki c vystavki. Herausgegeben von P. Lamm. Moskva: Muzgiz, 1931. Reprinted: New York: Edvin F. Kalmus, [1960?].

45

V části Limoges je třeba dát si pozor na některá sforzata, která nejsou na svých místech. Jde o takty 5, 7, 30 a 32.


133

.

Jak je vidět, tak některá sforzata jsou posunuta ze začátku doby doprostřed. V Katakombách chybí dvojitá taktová čára mezi takty 11 a 12. Jinak jsou celé v pořádku V části Con mortuis in lingua mortua je nesprávně napsaná 3. doba v taktu číslo 5.


134

.

V moskevském vydání je 3. a 4. doba spojená v notu půlovou a je nad ní koruna, což by zapříčinilo protáhnutí a následné narušení začátku další hudební fráze, která začíná na 4. době v ruce levé. Wiener urtext Edition přepisuje toto místo správně. Obraz Baby Jagy má nesprávně umístěné crescendo v taktu 21. Musorgskij ho zapsal až do taktu 23. V taktech 31 a 32 jsou pak připsána sforzata, která v autografu nenajdeme.

133

MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M-50057-075-2. MUSSORGSKI, M.: Kartinki c vystavki. Herausgegeben von P. Lamm. Moskva: Muzgiz, 1931. Reprinted: New York: Edvin F. Kalmus, [1960?]. 134 MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M-50057-075-2. MUSSORGSKI, M.: Kartinki c vystavki. Herausgegeben von P. Lamm. Moskva: Muzgiz, 1931. Reprinted: New York: Edvin F. Kalmus, [1960?].

46

Podobně připsaná sforzata se nachází i v taktech 131 a 132. V taktu 137 je chybná dynamika. Místo forte je zde fortissimo. Velká brána kijevská má v Musorgského autografu již na začátku předepsanou dynamiku. Jedná se o forte, které v tomto vydání zcela chybí. V taktu 110 je v levé ruce chybná nota. Je tu 1F ve spodním hlase místo korektního 1Es. Toto vydání bych hodnotil velice kladně. Zmíněných míst, jež se nějakým způsobem odlišují od originálu, je velmi málo. Navíc je zde spoustu doplňujících informací v předmluvě a i v samotném textu. Na některá taková místa jsem sám upozornil výše.

Německá vydání Notové materiály vydané německým nakladatelstvím si jsou navzájem velmi podobná. Dá se říci, že na sebe dokonce navazují. Editoři jako by od sebe opisovali a snažili se o přidání ještě něčeho nového, takže se jejich vydání čím dál více vzdalují originálu.

Breitkopf & Härtel135 Z notových materiálů v německých edicích, které jsem měl k dispozici, se k Musorgského originálu blíží nejvíce. Toto vydání je zpracováno téměř totožným způsobem jako lipské (Elite edition)136. Má stejné grafické rozvržení a agogické poznámky. V úvodu hudebních materiálů se nachází strohá předmluva. V ní jsou dosti povrchově uvedeny okolnosti vzniku kompozice a popsány jednotlivé části. Rozdíl je pouze v rozsahu. Ve vydání Breitkopf & Härtel je předmluva pouze v němčině, zato v Elite edition ještě v angličtině, francouzštině a italštině. Text je ale naprosto stejný, opsaný. Úvodní Promenáda je v pořádku. Na samém konci ale chybí poznámka attacca. V následující části Gnomus je třeba hned na začátku zaregistrovat nesprávné artikulační obloučky. Musorgskij tímto způsobem značí pouze takt, ale v tomto vydání je oblouk přes tři takty. To samé se odehrává v následujících třech taktech. Pak v taktech 9 a 16 máme podobný problém. Vyskytuje se zde artikulační oblouk přes celý takt, ale v originále jsou dva; jeden spojuje první dvě osminy a druhý třetí notu čtvrťovou s následující osminovou.

135 136

MUSSORGSKY, M.: Bilder einer Ausstellung. Leipzig: Breitkopf & Härtel, [19--?]. MUSSORGSKI, M.: Bilder einer Ausstellung. Red. Otto Singer. A. J. Benjamin, Leipzig: Elite Edition, 1925.

47


137

.

Dále bych pouze zmínil způsob zápisu v oblasti od taktu 19 do taktu 28. Musorgskij zde v určitých místech značí 2. dobu ligaturovanou do první osminy doby 3., kdežto v lipském vydání je 2. doba s tečkou. V taktu 46 chybí koruna na třetí době pro obě ruce. Hudební fráze od taktu 47 je nadepsána Meno mosso, ale v originále je uvedeno Poco meno mosso, pesante. Další frází, která nese špatné označení, je v taktech 60 až 71. Patří sem pouze Meno mosso a ne Poco meno mosso, pesante. V taktu 76 najdeme hned dvě odlišnosti od originálu. Je to připsané marcato v pravé ruce a absence dynamického znaménka pro piano. K poslednímu akordu miniatury je chybně připsáno arpeggio. Následující Promenáda obsahuje nekorektní rozdělení třetí fráze na dvě části, místo jedné. V závěrečném taktu je pak na třetí době důraz, který není autentický. Chybí opět poznámka attacca. Ve Starém hradu je navíc uvedeno dynamické znaménko pro piano u začátku melodie v pravé ruce. Další rozdíl je v taktu patnáct.

Ukázka č. 24

138

.

Fráze zde má začínat na čtvrťovém g1 místo osminového, které je zde uvedeno. Navíc konec předešlé myšlenky končí na notě čtvrťové, což je oproti předešlým vydáním zcela nové řešení. Poslední akord miniatury v levé ruce je na rozdíl od originálu arpeggiovaný. Následující Promenáda je bez poznámky attacca a v posledním taktu chybí dynamické znaménko pro piano.

137

MUSSORGSKY, M.: Bilder einer Ausstellung. Leipzig: Breitkopf & Härtel, [19--?]. MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M-50057-075-2. 138 MUSSORGSKY, M.: Bilder einer Ausstellung. Leipzig: Breitkopf & Härtel, [19--?].

48

Část Tuileries obsahuje jen pár drobností lišících se od originálu. V taktech 14, 19, 20, 21 jsou připsána dynamická znaménka, která sem nepatří. V následujícím taktu 22 je pak místo znaménka pro mezzoforte uvedeno jen sforzato. V taktu 19 je ještě jinak uvedena artikulace. Patří sem oblouk nad celým taktem. Editor zde uvádí pouze oblouk končící na první šestnáctce poslední doby a dále uvádí staccata. Na samém začátku Bydla je nesprávně uvedena dynamika. V originálu je uvedeno fortissimo. V tomto vydání je piano. V taktu devět je chybně uveden artikulační oblouk. První doba má být separovaná od ostatních, takže oblouk by měl začínat od 2. doby. V taktu 24 chybí na druhé osmině pomlka. Z artikulačního hlediska se jedná o velký nedostatek, stejně jako chybná dynamika v úvodu. U trylku v triu Baletu nevylíhnutých kuřátek jsou uvedeny přírazy shora, které nejsou shodné s originálem. V obraze „židů“ je v prvním taktu uvedena triola na 4. době. Ta ale není autentická s Musorgského manuskriptem. V návratu dílu A (takt 19) jsou v tomto vydání připisovány artikulační oblouky, které v originálu nenajdeme. Na poslední době předposledního taktu je chyba v texu. Oktáva, zakončující takt, má být postavena na tónu b, nikoliv na tónu C. V části Limožský trh je odlišná pouze malá drobnost, a tou je záměna znaménka pro sforzato za forte na první době v taktu 14. Vydavatel v obraze Baby Jagy přidává v taktu 74 a 186 ozdobu k oktávě v pravé ruce. Je chybná.


139

.

Velká brána kijevská obsahuje v taktu 35 chybnou notu. Před tón f v první tercii v pravé ruce patří posuvka (béčko). Obdobné místo je i v taktu 44. Je zde absence posuvného znaku u tónu d1.

139

MUSSORGSKY, M.: Bilder einer Ausstellung. Leipzig: Breitkopf & Härtel, [19--?].

49

Edice Peters140 Obrázky

z výstavy

v Edition

Peters

je

vydání

podobné

dvěma

výše

zmíněnými.Obsahuje mnoho přínosných návrhů interpretačních prostředků a prstokladů. Tento materiál volil pouze jako inspirační prostředek. V průběhu celého vydání se vyskytují drobné poznámky psané kurzívou. Vesměs se jedná o doplňující informace editora, nejedná se o autentický text Musorgského. Tento materiál bych volil pouze jako inspirační prostředek.

Orbis141 Jen pro zajímavost bych ještě v krátkosti zmínil Obrázky z výstavy, vydané národním hudebním nakladatelstvím Orbis v Praze. Tento hudební materiál revidoval Václav Holzknech. Jde o čistý přepis Edition Peters se všemi jejími nedostatky. Předmluva je pouze přeložený text, který se vyskytuje ve výše zmíněných německých vydáních. Veškeré doplňující informace, jež byly v Edici Peters psány kurzívou, jsou zde suverénně uváděny jako autentický text. Mimo jiné se v celém díle vyskytuje návrh pedálu. Zřejmě proto, že Václav Holzknecht chtěl nejspíše přispět něčím novým, co se nedalo opsat z předlohového vydání.

140

MOUSSORGSKY, M.: Bilder einer Ausstellung. Herausgegeben von Walter Niemann. Leipzig: Edition Peters, [19--]. 141 MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Obrázky z výstavy. Rev. Dr. Václav Holzknecht. Praha: Národní hudební nakladatelství Orbis, 1951.

50

Závěr Za cíl svého bádání jsem si kladl za úkol zjistit, které vydání je pro studium Obrázků z výstavy nejvhodnější. Jako za nejvěrohodnější a nejautentičnější materiál bych hodnotil Wiener urtext Edition. Blíží se bezpochyby nejvíce Musorgského originálu, takže si nemusíme opatřovat rukopis a luštit notový zápis z něj. Předmluvu zpracoval decentním způsobem ruský pianista Vladimir Ashkenazy. Vyjadřuje se k jednotlivým částem a v některých místech dokonce uvádí svůj návrh prstokladu. S počtem zkoumaných edic rostl i počet odlišností od manuskriptu. Nejméně korektur jsem zaznamenal v moskevském vydání z roku 1931. Revidoval jej Paul Lamm. Německá vydání bych ke studiu rozhodně nedoporučoval a pražský materiál nepovažuji za vhodný.

51

Seznam použitých zdrojů Literatura

-

ABRAHAM, Gerald: Musorgsky, Modest Petrovich. In: The New Grove Dictionary of Music and Musicians. First Edition. Edited by Stanley Sadie. Macmillian Publishers limited, London, 1995, sv. 12, str. 865-874.

-

BROWN, David et al.: The New Grove Russian Masters, Vol. 1, Glinka, Borodin, Balakirev, Musorgsky, Tchaikovsky. London: Macmillian Publishers Limited, 1986. 260 str. ISBN 0-333-40253-9.

-

BURIAN, Karel Vladimír: K novým břehům. Vyprávění ze života Modesta Petroviče Musorgského. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1965. 100 str.

-

BURIAN, Karel Vladimír: Modest Petrovič Musorgskij. 1. vyd. Praha: Orbis, 1950. 53 str.

-

ČERVINKOVÁ, Blanka: K novým břehům: met. text a výběrová bibliografie k 100. výročí úmrtí Modesta Petroviče Musorgského (1839-1881). Praha: Měst. knihovna, 1981. 22 str.

-

FIGES, Orlando: Natašin tanec. Kulturní historie Ruska. Z anglického originálu přeložila Daria Dvořáková. Vyd. 1. Praha: Beta-Dobrovský; Plzeň: Jiří Ševčík, 2004. 571 str. ISBN 80-7306-162-7.

-

HOFMANN, Michel R.: Život Musorgského. 1. vyd. Praha: Odeon, 1971. 232 str.

-

HÜBSCH, Lini: Modest Musorgskij: Bilder einer Ausstellung. München: W. Fink, 1978. 58 str. ISBN 3-7705-1610-9.

-

IZAKOVIČ, Ivan: Geniálny diletant. 1. vyd. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1989. 383 str.

-

MARTYNOV, Ivan: M. P. Musorgskij. Praha: SNKLHU, 1953. 20 str.

-

MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Hudba života. Paměti, korespondence, dokumenty. Svazek 20. Uspořádal, přeložil, poznámkami doplnil a úvodní studii napsal Václav Kučera. Praha: SNKLHU, 1959. 226 str.

-

MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: The Musorgsky Reader: A Life of Modeste Petrovich Musorgsky in Letters and Documents. Edit and Transl. by Jay Leyda and Sergei Bertensson. 1. Edit. New York: W. W. Norton & Comp., 1947. 475 str.

-

OLDANI, Robert William: Musorgsky, Modest Petrovich. In: The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Second Edition. Edited by Stanley Sadie, Executive Editor John Tyrrell. Macmillian Publishers limited, London, 2001, sv. 17, str. 541-555. 52

-

REDEPENNING, Dorothea: Musorgskij, Modest Petrovič. In: Die Musik in Geschichte und Gegenwart. Allgemeine Enzyklopädie der Musik. Unter Mitarbeit zahlreicher Musikforscher des In- und Auslandes herausgegeben von Friedrich Blume. Bärenreiter-Verlag, Kassel; Basel; London; New York; Prag, 1963 a 2005, sv. 12, sl. 884-869.

-

RUSS, Michael: Musorgsky: pictures at an Exhibition. Cambridge: Cambridge University Press, 1992. 99. str. ISBN 0-521-38442-7.

-

STASOV, V. V.: O Musorgskom. 1. vyd. Bratislava: Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry, 1956. 202 str.

-

TARUSKIN, Richard: Musorgsky: Eight Essays and an Epilogue. Princeton: Princeton University Press, 1993. 415 str. ISBN 0-691-09147-1.

-

TVAROŽEK, Eduard Vladimír: Profily ruských skladateľov: Glinka – Musorgskij – Čajkovskij – Rimskij-Korsakov: svetový význam ruskej klasickej hudby. 1. vyd. Martin: Osveta, 1953. 99 str.

-

VYSLOUŽIL, Jiří: Musorgskij, Modest Petrovič. In: Hudební slovník pro každého. II. díl, Skladatelé a hudební spisovatelé. Vizovice: LÍPA, 1998, str. 354-356.

-

WAULIN, Aleksandr: Modest Petrovič Musorgskij. In: Poznáváme Sovětský svaz: Velcí hudebníci. Praha: Ústřední výbor Svazu československo-sovětského přátelství. 11. dubna 1959, č. 17, str. 15-20.

Diplomové práce

-

BRUS, Dušan: Modest Petrovič Musorgskij a jeho klavírní dílo Kartinki. Bakalářská diplomová práce. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2011. 36 str.

-

ČIHÁNKOVÁ, Alena: Musorgského Kartinky v různých interpretacích. Diplomová práce. Brno: JAMU, 1964. 26. str.

-

KOZÁNEK, Viktor: M. P. Musorgskij - Obrázky z výstavy: Srovnání instrumentačních a interpretačních pojetí. Diplomová práce. Brno: JAMU, Hudební fakulta. 1996. 45 str.

-

MILAROVÁ, Petra: M. P. Musorgskij – Obrázky z výstavy: srovnání klavírní a orchestrální verze. Bakalářská diplomová práce. Praha: AMU, 2009. 40.str.

-

RYŠÁNKOVÁ, Dagmar: Musorgského Obrázky z výstavy a jejich interpretace. Diplomová práce. Brno: JAMU, 1981. 33 str.

-

ŠVÁRNA, Darina: M. P. Musorgskij – Obrázky z výstavy. Brno: JAMU, 1953. 51 str.

53

Notové materiály

-

MOUSSORGSKY M.: Bilder einer Ausstellung. Mainz-Leipzig: Schott’s Söhne, [19--].

-

MOUSSORGSKY, M.: Bilder einer Ausstellung. Herausgegeben von Walter Niemann. Leipzig: Edition Peters, [19--].

-

MOUSSORGSKY, M.: Bilder einer Ausstellung. Nach dem Urtext herausgegeben von Alfred Kreutz. Mainz: Edition Schott, 1982.

-

MOUSSORGSKY: Pictures at an Exhibition. Transcribed for the piano by Harold Bauer. New York: G. Schrimmer, 1922.

-

MUSORGSKIJ, M. P.: Obrázky z výstavy. Rev. Václav Holzknecht. Praha: Orbis, 1951

-

MUSORGSKIJ, M. P: Boris Godunov. Moskva: Gasuradstvěnnoje muzykalnoje izdatělstvo, 1955.

-

MUSORGSKIJ, M.: Kartinki c vystavki. Red. P. Lamm. Moskva: Gasuradstvěnnoje muzykalnoje izdatělstvo, 1960.

-

MUSORGSKIJ, M.: Kartinki c vystavki. St. Petersbourg: B. Bessel & C., 1915

-

MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Kartinki s vystavki dlja fortepiano: faksimile. Avtor vstup. staťji E. L. Frid, oformlenie chudožnika V. V. Maksina. 2. izd. Moskva: Muzyka, 1982. 25 str.

-

MUSORGSKIJ, Modest Petrovič: Obrázky z výstavy. Rev. Dr. Václav Holzknecht. Praha: Národní hudební nakladatelství Orbis, 1951.

-

Mussorgski, M.: Bilder einer Ausstellung. Red. Otto Singer. A. J. Benjamin, Leipzig: Elite Edition, 1925.

-

MUSSORGSKI, M.: Bilder einer Ausstellung. Red. von Nikolaj Rimskij – Korsakow. Wiesbaden: Edition Breitkopf, 1983.

-

MUSSORGSKI, Modest Petrowitsch: Bilder einer Ausstellung. Erinnerung an Viktor Hartmann. Nach dem Autograph herausgegeben von manfred Schandert. Wien: Wiener Urtext Edition, 1984. ISMN M-50057-075-2.

-

MUSSORGSKIJ, M.: Kartinki c vystavki. Herausgegeben von P. Lamm. Moskva: Muzgiz, 1931. Reprinted: New York: Edvin F. Kalmus, [1960?].

-

MUSSORGSKY, M.: Bilder einer Ausstellung. Leipzig: Breitkopf & Härtel, [19--?].

54

Internetové zdroje

-

-

-

-

-

55

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. Modest Petrovič Musorgskij: Obrázky z výstavy. Bakalářská práce

Recommend Documents