Janáčkova akademie múzických umění v Brně Divadelní fakulta Ateliér audiovizuální tvorby a divadla
Divadelní upoutávka Diplomová práce
Alžběta Medlová Vedoucí práce Mgr. Pavel Jirásek Stupeň odborné kvalifikace: magistra
Brno 2012
1
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. ………………………
2
MEDLOVÁ, Alžběta: Divadelní upoutávka. [Diplomová práce]. Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Divadelní fakulta. Ateliér audiovizuální tvorby a divadla. Vedoucí práce Mgr. Pavel Jirásek. Stupeň odborné kvalifikace: magistra. Brno 2012. Abstrakt: V diplomové práci se zabývám popisem propagace divadel pomocí filmových trailerů a teaserů. Zaměřuji se pouze na produkci v České republice. Uvádím divadla, která se produkci upoutávek věnují a analyzuji jednotlivé upoutávky na konkrétních příkladech. Klíčková slova: Divadelní upoutávka. Trailer. Teaser. Film a divadlo. Divadelní spot. Video. Propagace divadel. Propagace představení.
3
Abstract: In my thesis I analyze propagation of theatre by film trailer and teaser. I focuss on production only in Czech Republic. I mention theatres, that product videos and I analyse concrete trailers and teasers.
Key words: Theatre trailer. Theatre teaser. Theatre propagation. Video. Film and theatre. Propagation of theatres. Propagation of plays.
4
Poděkování patří respondentům Andymu Fehuovi, Lukáši Průdkovi, Kateřině Hálové, Tomáši Koňaříkovi a vedoucímu práce Pavlu Jiráskovi.
5
Obsah Poděkování patří respondentům Andymu Fehuovi, Lukáši Průdkovi, Kateřině Hálové a Tomáši Koňaříkovi..................................................................................................................5 Úvod........................................................................................................................................7 Filmová či divadelní upoutávka, teaser nebo trailer.............................................................11 1. Teaser............................................................................................................................13 2. Trailer...........................................................................................................................16 Zařazení divadelní upoutávky mezi příbuzné filmové útvary...............................................18 1. Knižní upoutávka.........................................................................................................19 2. Dějiny videoklipu.........................................................................................................21 3. Dějiny filmového traileru.............................................................................................24 Základní rozdělení přístupu k tvorbě upoutávek podle divadelních souborů v ČR..............32 1. Národní divadla............................................................................................................32 2. Divadlo v Celetné.........................................................................................................34 3. Divadlo Husa na provázku...........................................................................................36 4. Cirk La Putyka .............................................................................................................37 5. Dejvické divadlo...........................................................................................................38 6. Divadlo DISK...............................................................................................................39 7. Divadlo Na zábradlí......................................................................................................39 8. Divadlo Tramtárie ........................................................................................................40 9. Divadlo Na cucky.........................................................................................................40 Analýza upoutávek a ukázky rozhovorů s tvůrci..................................................................41 1. Divadelní studio DISK.................................................................................................41 1. 1. Médea..................................................................................................................41 1. 2. Rozhovor s Andym Fehu.....................................................................................42 1. 3. Já, hrdina..............................................................................................................44 1. 4. Masakr v Paříži....................................................................................................46 2. Dejvické divadlo ..........................................................................................................48 2. 1. Rozhovor Lukáš Průdek.....................................................................................48 2. 2 Muž bez minulosti...............................................................................................51 2. 3. Hoochie Coochie man..........................................................................................53 2. 4. 39 stupňů .............................................................................................................54 3. Divadlo na Zábradlí......................................................................................................57 3. 1. Spací vady ...........................................................................................................57 3. 2. Ambrózie..............................................................................................................59 4. Divadlo Na cucky.........................................................................................................61 4. 1. Jsem nebe.............................................................................................................61 4. 2. Rozhovor s Tomášem Koňaříkem........................................................................62 Závěr.....................................................................................................................................65 Příloha...................................................................................................................................68
6
Úvod Problematikou divadelních upoutávek jsem se začala zabývat z více důvodů. Zadáním diplomové práce v oboru Audiovizuální tvorba a divadlo bylo nalézt téma společné filmu i divadlu. Možnosti propojení těchto médií jsou různé. Filmaři od počátku dějin kinematografie adaptovali divadelní hry nebo používali divadelní stylizaci (viz francouzské adaptace od 1907 a německý expresionismus).1 V poslední době se tento trend obrací a divadlo se nechává inspirovat filmovými díly. Jeviště a filmové plátno střídali herci i autoři - režiséři a dramatici. K těm, kteří se s úspěchem uplatnili v obou oborech, patří například Ingmar Bergman (Fanny och Alexander, 1982; Det sjunde inseglet, 1957; Persona, 1966 aj), Stephen Daldry (režisér filmů Billy Elliot, 2000; The Hours, 2002), Sam Mendes (American Beauty, 2000), z herců Al Pacino (Dog Day Afternoon, 1975; série Godfather, mimo jiné se prosadil i jako tvůrce dokumentu), Marlon Brando (Tramvaj do stanice touha, Sestup Orfeův), Kevin Spacey, Cate Blanchet, John Gielgud, Derek Jacoby, Paul Scofield a další. Kromě uvedených osobností a prvků, které se mohou střídat ve filmu i divadle, se objevují také snahy rozdílná média propojit. Dnes již málo překvapivým filmovým útvarem, který do divadla proniká, je audiovizuální projekce. Může tvořit součást scénografie nebo zcela nahradit dění na jevišti, takže se pozornost od postav a rekvizit přesouvá k dění na plátně, případně jiné ploše, na kterou je promítáno. Filmy naopak různými způsoby zaznamenávají divadlo. Většinou záznamy vznikají z praktických důvodů. Mohou být čistě technické (v případě nemoci herce je jednodušší zajistit alternaci s minimem zkoušení, dokumentace příchodů, odchodů, nasvícení apod.). Filmaři natáčí divadelní záznamy také z propagačních důvodů nebo pro mimořádnou kvalitu představení. Záznamy vznikají většinou pro televizi. 2 Ve výjimečných případech jsou upravena také pro kina. Ve filmu Karamazovi (2008) tvůrci 1 BORDWELL, D. - THOMPSONOVÁ, K. Dějiny filmu. Akademie múzických umění v Praze / Nakladatelství Lidové noviny 2007. 2 JIRÁSEK, P. Kropit, zaznamenávat nebo překládat? Poznámky k současné praxi divadelní publicistiky, dokumentaristiky a záznamům divadelních představení v ČT. Přednáška pro ateliér ATD.
7
převedli na plátno inscenaci Bratři Karamazovi (premiéra v roce 2000) Dejvického divadla, kterou zde režíroval Miroslav Krobot. Vzniklý film lze z hlediska návštěvnosti a kritik hodnotit jako úspěšný.3 Existují také divadelní projekty vzniklé přímo pro kameru, např. Strange Fish (1993) britského fyzického divadla DV8. Divadelní upoutávka se řadí do těchto „hybridních“ tvarů. Pojem divadelní upoutávka je dost široký a může být i zavádějící, ráda bych proto objasnila, kterého typu upoutávky se má práce týká. Divadelní upoutávka by mohla být například scénka před představením, kterou jsou diváci zváni na jiné představení, herci oslovující kolemjdoucí na ulici, živé sochy, krátké výstupy při různých příležitostech a podobné divadelní útvary. 4 V diplomové práci se budu soustředit pouze na filmové spoty, natočené za účelem propagace divadelního představení. Tato forma reklamy divadla nemá příliš dlouhodobou tradici. Důvodem, proč se divadla začala v posledních letech spoty hromadně zabývat je popularizace internetu a
finanční dostupnost digitální techniky. Divadelní
soubory mohou na webové stránky vkládat kromě programu také ukázky své práce. Snižování cen filmové techniky, které nastalo v několika posledních letech, umožňuje natáčet videa levně a v poměrně kvalitním rozlišení. Divadelníci se začínají krátkými videi více či méně systematicky zabývat. Je to jeden ze způsobů, jak nalákat diváka a poskytnout mu alespoň vzdálenou představu o inscenacích. Virálně šířená videa představují také možnost vzbudit zájem té části veřejnosti, která divadlo do té doby nenavštěvovala. Odbornou literaturu o tvorbě upoutávek jsem nenašla. Je velmi pravděpodobné, že zatím žádná neexistuje. Tento předpoklad je pochopitelný, protože jde o nedávno vzniklou formu videa, která není ustálená a často vzniká v neprofesionálních podmínkách. Přes četné technické nedostatky, které videa většinou obsahují, je zajímavé tyto pokusy sledovat. Kvůli absenci odborných 3 KRATOCHVÍL, R. Karamazovi – divadelní film o tom, kde končí Dostojevský a začíná Zelenka [online]. 29. 4. 2008 [cit. 2. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/13508-recenzekaramazovi-divadelni-film-o-tom-kde-konci-dostojevsky-a-zacina-zelenka/, srovnej též např. s SEDLÁČEK, J. Karamazovi [online]. c2011[cit. 2. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.cinemamagazine.cz/recenze/18917/karamazovi 4 Tyto formy „divadelních trailerů“ praktikoval např. Peter Brook při propagaci divadla Bouffes du Nord, které založil, nebo brněnský BURANTEATR, dokud jim to nebylo zakázáno z důvodu porušování autorských práv (i na úryvky textů, použitých při propagační scénce je nutné mít autorská práva).
8
textů jsem se rozhodla založit svou diplomovou práci na analýzách upoutávek a rozhovorech s tvůrci a zadavateli videí. Druhý plán mi bohužel nevyšel tak, jak jsem si představovala, jelikož ne každé divadlo či autor byli ochotní se mnou komunikovat. Důvodem byl pravděpodobně malý zájem, který upoutávkám věnují. Zaměřila jsem se tedy na rozbor různých typů upoutávek a jejich srovnání vzhledem k dramaturgii jednotlivých divadel, pojetí a rozdílů mezi videi a v neposlední řadě také vzhledem k tomu, na co upoutávka diváka láká a nakolik to odpovídá reakcím publika a kritiky po zhlédnutém představení. Vycházím přitom z recenzí a ohlasů na diváckých fórech, ve kterých jsou inscenace reflektovány. Dalším z důvodů mého zájmu o tento způsob divadelní propagace byla vlastní zkušenost s tvorbou upoutávek. Během přípravy a realizace vyvstaly otázky typu zda se vyhnout prostředí jeviště a pokud ano, jak koncipovat upoutávku tak, aby divák nejen z informací, ale i z obrazu pochopil, že nejde o trailer na film, ale na představení. Nastával také problém nakolik se držet dějových linek hry – zda ukázat části příběhu, ze kterých divák pochopí téma hry, mystifikovat diváka, nebo jen navodit atmosféru, aniž bychom cokoliv z příběhu prozradili? Nad těmito prvky bylo zajímavé přemýšlet i zkoumat, jak si s nimi poradili jiní tvůrci. Jedním z cílů mé závěrečné diplomové práce bude shrnutí postupů, které se v českých divadlech používají. Na příštích stránkách se budu zabývat dělením upoutávek podle míry inovace a kvality (tu budu hodnotit především po technické stránce). Psát budu také o tom, nakolik se jednotlivá divadla upoutávkám věnují, zda udržují jednotný styl upoutávek, nebo sdružují jakékoliv formy různé technické a umělecké kvality. V části práce budu jednotlivé přístupy na vybraných videích analyzovat podrobněji. Text pro lepší představu o podobně upoutávek doplním obrázky staženými z videí z portálu YouTube. Dalším záměrem je srovnat upoutávku s příbuznými filmovými útvary a zamyslet se nad budoucností divadelních spotů. Věnovat se budu filmovému traileru, ze kterého se divadelní upoutávky vyvinuly a krátce se zaměřím i na knižní filmové upoutávky a klipy, které vznikly jako upoutávky k hudební
9
produkci. V kontextu těchto filmových útvarů budu rozvádět úvahy na téma funkčnosti divadelních teaserů a trailerů jako samostatného celku.
10
Filmová či divadelní upoutávka, teaser nebo trailer O rozdílu mezi filmovou divadelní upoutávkou a divadelní upoutávkou jsem se zmínila již v úvodu. Na následujících stránkách budu pojem divadelní upoutávka nebo filmová upoutávka, teaser či trailer používat pouze pro označení upoutávek divadelních souborů, pokud nebude z kontextu jasné, že jde o jiný útvar (např. v kapitole o filmovém a knižním traileru nebo při srovnání traileru filmu a inscenace v případě Muže bez minulosti). Na začátku práce vymezím pojmy teaser a trailer. Upoutávka je název, který může obsahovat jeden i druhý typ videa. Pokud budu vycházet ze slovníků dostupných na internetu, jsou objasnění pojmů následující: „Teaser (upoutávka) – forma reklamy, která má upoutat pozornost a vyvolat zvědavost. Teprve po nějaké době následuje další inzerát nebo spot, který sdělení teaseru vysvětluje.“5 Internetový server Wikipedie vysvětluje pojem teaser jako: „Krátká (např. třicetisekundová, minutová) upoutávka na film (seriál, popř. jiné audiovizuální dílo), většinou ve formě sestřihu stěžejních nebo vizuálně nejzajímavějších částí, která má za cíl (krom samotného aviza, že daný film/seriál vůbec existuje) nalákat diváka k tomu, aby na daný film přišel do kina nebo se na něj díval v televizi, popř. si koupil jeho DVD či jiné reklamní předměty. Teasery se promítají v kinosálech před hlavní projekcí, v televizi, v outdoorových reklamních médiích, v posledních několika letech pronikají i na jiná média jako je internet či barterové produkty.“6
Pojem trailer vysvětluje stejný vyhledávač následovně: 5 Marketingová kouzla, slovníček [online]. c2012.[citované 25. 7. 2012]. Dostupné z: www.cevelova.cz/slovnicek 6 Teaser [online], poslední aktualizace 3. 6. 2012 v 13:08 [cit. 25. 7. 2012], Wikipedie. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Teaser
11
„Trailer (kinoupoutávka, kinotrailer) je krátká, ne více než tři minuty trvající upoutávka na budoucí film, uvolněná až půl roku před premiérou a často sestavená ze záběrů hrubého sestřihu. Je tedy pravděpodobné, že některé (nebo všechny) scény v konečném filmu nebudou. Jde vlastně o reklamu na film, ovšem určenou pouze pro kinosály. Trailery jsou poté zpravidla využity ještě jednou, jako bonusové materiály na DVD.“7 Jak si zde můžeme povšimnout, podle internetových vyhledavačů je mezi termíny jen velmi tenká hranice. Obecně je teaser chápán jako reklamní spot, který má nalákat diváka na film či divadlo, aniž by se omezil pouze na ukázky úryvků z děje propagovaného produktu. Trailer naopak využívá materiál, který je později součástí snímku. Ve filmech je v dnešní době běžnější používat pro propagační účely trailer než teaser, který byl oblíbenější v předchozích desetiletích. Pro divadelní spoty se však tato forma stala opět populární. Umožňuje vyhnout se prostředí jeviště, které v případě světa filmu nenabízí dostatečně vizuálně vděčnou podívanou. Film je médium, které divákovi nabízí mnohem silnější iluzi prostoru a světa příběhu než divadlo. Filmař ve snaze napodobit nebo přetvořit realitu dle svého vidění využívá opět práce s realitou, které se musí více či méně přiblížit. Divadlo pro sdělení obsahu používá znaky, symboly, zkratky a různou míru stylizace. Konvence vnímání diváka před jevištěm a před plátnem jsou naprosto odlišné. Divadelní upoutávky nebo záznamy nabízí příležitost si rozdílnost médií názorně uvědomit. Pokud je upoutávka natáčena přímo v divadle, je těžké aby divák v pozadí záběrů nezačal vnímat oprýskané parkety, ošuntělé opony, kostýmy herců používané po generace apod. Takovýchto nedostatků si při sledování inscenace nebýváme tolik vědomi, jelikož se, řízeni konvencemi, soustředíme na herce a stavbu mizanscény. V případě použití filmového média se pohled mění a podmínky, které divadelní divák obvykle nevnímá, se mohou 7 Trailer [online], poslední aktualizace 3. 6. 2012 v 13:10 [cit. 25. 7. 2012], Wikipedie. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Trailer
12
stát velmi rušivé. Další nevýhodou jsou světelné podmínky. Text a rekvizity nesou informaci, že úryvek příběhu, který sledujeme, se odehrává na letní louce. Záběr je přitom, jak je v divadle běžné, ponořený do tmy. Na divadle je tato konvence naprosto přirozená a pro diváka akceptovatelná. V případě filmového média obraz nefunguje – může působit nezáměrně komicky nebo v divákovi vyvolávat pocit, že „něco není v pořádku“, aniž by si uvědomil, co jeho dojem vyvolalo. Tuto skutečnost si autoři divadelních upoutávek, soudě podle výsledků jejich práce, často uvědomují. Produkce videí se sice převážně omezuje na prostředí jeviště, velké části tvůrců a zadavatelů však záleží i na kreativnějším přístupu a nápadech, jak s prostorem pracovat. Nejjednodušší a nejčastěji praktikovaný přístup při tvorbě upoutávky je sestřih scén z inscenace. Tento tvar odpovídá filmovému traileru. Mohou být použity scény ze záznamu, pokud existuje, nebo je natočeno několik scén přímo pro účely traileru. Další možností je zrealizovat natáčení na jevišti pro účely spotu. Znamená to, že je využit prostor, herci a často i kostýmy, autor videa si však dění či obraz přizpůsobuje pohledu kamery. Obnáší to důkladnější práci s prostorem a koncipováním záběrů; ty ovšem ve výsledné upoutávce působí nápaditě a pro diváka atraktivněji. Někteří filmaři po dohodě s tvůrci inscenace zasadí děj upoutávky do zcela jiného prostředí. Toto pojetí odpovídá koncepci teaseru.
1. Teaser Upoutávka a inscenace mají v těchto případech společné protagonisty (někdy i kostýmy a rekvizity) či pouze téma nebo atmosféru. Základní výhodou je, že nemusí obsahovat scény z inscenace, takže mohou vzniknout ještě před premiérou představení. V produkci divadla Husa na provázku například vznikají animované upoutávky, působící pouze vystižením nálady, které, jak můžeme předpokládat, bude obsahovat i inscenace. Hraná upoutávka k inscenaci Médea, kterou budu ve čtvrté kapitole rozebírat, je zasazena do prostředí dětského hřiště. Účinkují v ní dětští herci, obraz je doprovázen komentářem jejich matky nebo pečovatelky. Tato scéna ani protagonisté se 13
později na jevišti neobjeví. Chápeme ji jako zprostředkování emoce, nálady filmovým médiem, kterou bude obsahovat inscenace. V některých případech můžeme teaser považovat také za klíč k režijnědramaturgickému uchopení hry nebo zpětně po shlédnutí inscenace srovnávat emoce zprostředkované divadlem a videem. Jelikož divadelní upoutávka zatím nemá žádnou ustálenou formu, záleží na vkusu a úsudku jednotlivých divadel či divadelních režisérů, nakolik budou tyto zážitky shodné. Tomáš Koňařík, tvůrce teaseru k inscenaci Jsem nebe, který budu později rozebírat a trailerů pro divadlo Continuo se k problematice vyjadřuje následovně: „Já jsem pro to, aby se upoutávka blížila divadelnímu kusu co nejméně. Aby to nebylo z jeviště. Myslím si, že čím odstředěnější to bude, čím víc to bude rezonovat v tom divákovi, tím lépe. Já si třeba myslím, že ani není podstatné ukazovat herce, kteří v tom hrají. Můžeš tam ukázat zoologickou zahradu se slony a říct - tenhle slon je paní Bovaryová. To je na každém, ale ta možnost tam je. A to je to důležité. Divák si řekne (v divadle samozřejmě neuvidí slona) – proč tam dávají toho slona – ona ta Bovaryová je takový trošku slon (samozřejmě je to příklad...)“8 K tomuto porovnávání zážitků ze dvou různých médiích vybízí mimo jiné také fakt, že většinou si upoutávky netočí sami divadelníci, ale vytváří je po dohodě s filmaři. Jeden z faktorů, který zde pak hraje velkou roli, je, nakolik se filmař při tvorbě upoutávky ztotožní se záměrem a představou divadelníka o uchopení hry. Představy se mohou rozcházet, navíc teaser může vzniknout ještě před začátkem zkoušení, zatímco hra
se bude během zkoušení měnit a
ustupovat od původních požadavků. Pokud režisér představení spolu s autorem teaseru bude spoléhat na konečný dojem, který by si měl divák po shlédnutí inscenace vzít, může se výsledná podoba inscenace s původní myšlenkou obsaženou v teaseru rozcházet. Osobně nehodnotím tuto možnost jako negativní jev, naopak. Pro diváka může být stejně zajímavé sledovat zárodky hry a původní záměr (který mu případně umožní získat o inscenaci více
8 Citace rozhovoru s Tomášem Koňaříkem. Brno 15. 8. 2012. Str. 3. Rozhovor tvoří součást přílohy.
14
informací), jako ztvárnění totožného záměru v pojetí autora teaseru a v představení. „Myslím si, že v ideálním světě by měli upoutávky dělat filmaři na zakázku divadelního režiséra. Protože jde o jiný úhel pohledu. Ale myslím si, že praxe bude jiná. Že ten divadelní režisér si to bude chtít pohlídat sám. (…) Propojení divadla a filmu rozhodně není mimo. Protože dostáváš jiný úhel pohledu. Ideální by bylo, kdyby existovalo už představení, které by ten filmař viděl, podíval by se na něho a na základě jeho úhlu pohledu by vznikl teaser.“9 Pokud chceme uvažovat o praktickém využití upoutávek, je důležité si uvědomit, kolik diváků chodí do divadla na základě shlédnutí teaseru nebo traileru. Pro filmového diváka je trailer jedním z primárních měřítek při rozhodování, kdežto u divadelní upoutávky se tento zvyk zatím neustálil. V případě teaseru proto není výhodné automaticky předpokládat, že má stejnou funkci jako filmový trailer (což v této fázi nemá), ale zamyslet se nad dalšími možnostmi jeho využití. Teaser má možnost doplňovat informace, které se v divadle neobjeví. Může jít o deníky, ukázky ze zákulisí divadla či zkoušení konkrétního inscenace, ale i o tematické rozšíření. Ve zmiňované Médee je v teaseru zobrazeno násilí ve světě dětských her. Plní zde vlastně funkci jakéhosi programu, ze kterého se divák dozvídá, proč se tvůrci tématem zabývají, jaký je jejich názor a pojetí. Divák je veden k úvaze o tom, že antická tragédie není věc historie, ale každodenní skutečnosti, a může pak být vůči tomuto výkladu autorů otevřenější při (nebo po) shlédnutí inscenace. „Upoutávka je emocionální, vizuální program beze slov. Ta informace se k tobě nedostane verbálně, ale jinými prostředky a já budu porovnávat nakolik to bylo stejné nebo jiné, ale když to bude jiné, tak nebudu mít nic proti tomu. To je to důležité. Kdežto když máš trailer na film a ten film je výrazně jiný než ten trailer, tak si řekneš – no, ale ten trailer je výrazně lepší. Ale tady u toho to nehledáš. To je vlastně velká výhoda.10“ 9 Citace rozhovoru s Tomášem Koňaříkem. Op. cit. Str. 4. 10 Tamtéž, str. 3.
15
Další výhodou při tvorbě teaseru v době, kdy jim naprostá většina divadel nepřikládá velký význam a jejich produkcí se nezabývá, je dojem, kterým působí na diváka při návštěvě stránek, programu nebo po zadání hesla na Youtube. Divadla, která nové možnosti nepřehlíží, mohou v potenciálním diváku vyvolat pocit, že neztrácí energii a nápaditost, jelikož jsou schopná vyvíjet činnost a iniciativu i mimo okruh svého oboru. „Dobrý teaser by mě asi nalákal. Nemusí to být dobré technicky, ale je v tom nápad, tak si řeknu jo, oni do toho dávají něco navíc a ne strojová produkce, kterou většinou vidíš, tak mě to zajímá. Už jenom ten moment, že ten teaser vůbec vznikl. A je jiný, je v něm něco víc, než v tom divadelním představení.11“
2. Trailer Pojmu trailer podle rozdělení uvedeného v předchozí kapitole odpovídá sestřih scén, které později můžeme vidět v představení a ze kterého lze vyčíst téma příběhu. Scény mohou být poskládané za sebou podle děje, dynamických momentů, velikosti záběrů apod. I trailer může být zpracován kreativně: „Trailer už máš na pomezí mezi filmem a divadlem. Také tam máš filmovou výběrovost, taky si vybíráš detail představení, což je blíž filmu, pokud to netočíš objektivně na kukátko jako celek. Ovšem netočíš velké detaily, netočíš detaily očí, netočíš emoci, kterou máš dopředu připravenou, protože to je nezachytitelné, ale točíš od polodetailu po celek. To už je výběrovost. Co dělám já je, že kombinuji jinou složku zvukovou a obrazovou, to znamená, že mi to nemusí vždy lícovat. To znamená, že hledám kontrapunkt. V tom, co se řekne; může se říct něco veselého a ukázat smutnou scénu, ale hledáš ten kontrapunkt - můžeš si vybrat. Ten tématický kontrapunkt. Na základě montáže můžeš zprostředkovat emoci na velmi malém tvaru. To znamená, že máš dvě minuty, tam můžeš nastříhat vedle sebe scény, které 11 Citace rozhovoru s Tomášem Koňaříkem. Op. cit. Str. 3.
16
reagují jako v montáži. A ne jako v divadelním prostředí, kde je to samozřejmě podstatně složitější.“12 Existují také upoutávky, ve kterých jsou oba postupy kombinovány. Autor použije část scén natočených z představení nebo prostředí jeviště a část v podmínkách vytvořených speciálně pro teaser. Touto formou byly natočeny upoutávky na představení Heda Gablerová a Huvar divadla BURANTEATR. V Huvarovi jsou použity scény ze záznamu představení. Z nich můžeme vyčíst, že se děj odehrával ve vězení v době komunistické diktatury. Záběry jsou prostříhány se snovou scénou s hlavním hrdinou – knězem – kráčejícím k oltáři. Upoutávka tak ve zkratce poodhaluje téma hry – je pravděpodobně o muži, který díky své víře dokázal odolávat utrpení v komunistickém vězení. V teaseru na představení Heda Gablerová si hlavní hrdinka na jevišti vytahuje a nabíjí pistoli. Akce se prolíná s obrázky alpských hor a dětských oblečků. Zvukovou složku tvoří monolog Hedina novomanžela Tesmana o dovolené v Brabantsku, který se opakuje a zrychluje. Děj je podkreslen elektronickou hudbou. Heda na jevišti plánuje zastřelit sebe, nakonec střílí po pomyslném manželovi. Divák může díky teaseru pochopit, že děj je přiblížen dnešní době. Dává mu také tušit, že frustrace mladé ženy, vedoucí ke známému tragickému konci, vychází z nechuti přijmout roli matky a manželky. Závěrem diváka mystifikuje, což je ovšem plné právo teaseru. Pro účely mé práce je vhodné termíny teaser a trailer používat. Jedním z důvodů je samozřejmě značný rozdíl mezi útvary, který jsem na předchozích stránkách objasnila. Za povšimnutí navíc stojí také fakt, že česká divadla se ve velké míře uchylují k jedné či druhé formě upoutávek. Teaser se častěji objevuje u alternativních souborů, nebo u stálých divadel, od kterých diváci očekávají invenci a méně konvenční přístup. Konzervativní trailer je běžný u národních divadel, ale i u pohybových divadel, například u Continua nebo Cirku La Putyka, u kterých by bylo těžké vizuálně atraktivní scénu nahradit něčím poutavějším mimo jeviště.
12 Citace rozhovoru s Tomášem Koňaříkem. Op. cit. Str. 1.
17
Zařazení divadelní upoutávky mezi příbuzné filmové útvary Nejstarším typem upoutávky je filmový trailer. Důvodem je zcela logicky shodnost obou médií. Divadelní upoutávka je s ním automaticky srovnávána pro svou funkci a terminologii. Filmové médium má schopnost pojmout různé typy umění a jednotlivá videa je snadné šířit mezi uživateli internetu. K propagaci ho proto využívá nejen film a divadlo, ale také hudba a psané slovo. Ve zhruba stejné době jako divadelní upoutávka se objevila také knižní upoutávka. Za příbuzný útvar můžeme považovat také klip, který byl původně upoutávkou na hudební produkty.13 Z důvodu podobností divadelní upoutávky, filmového traileru, klipu a knižní upoutávky bych ráda podrobněji uvedla konvence a v případě dvou prvně jmenovaných i historii (knižní upoutávka se objevila zhruba kolem roku 2002).14 Některá pravidla divadelní upoutávka „okoukala“ od svého staršího sourozence, filmového traileru, jiná přetváří, nebo téměř nevyužívá. Principy, ke kterým se uchyluje, často v případě filmového traileru již dávno „vyšly z módy“. Pro filmaře, kteří se tvorbou teaserů zabývají je proto dobré konvence filmových trailerů poznat a pracovat s nimi, nebo se jimi nechat inspirovat. Dějiny klipu jsou neméně inspirativní. Jde o podobný dynamický útvar o přibližně podobné délce. I v případě tohoto média lze nalézt paralely s divadelní upoutávkou a na základě zkušeností s historií videoklipu přemýšlet o tvaru a budoucnosti divadelních spotů. Podobnost lze nalézt například ve zkracujícím se čase videí nebo v pokusech o kreativní přístup. Další důvod ohlédnout se do historie traileru a klipu jsou dnes již nevyužívané postupy, ke kterým by se divadelní upoutávka mohla s úspěchem vracet. Příkladem jsou Hitchcockovy teasery, o nichž se budu později v kapitole rozepisovat. 13 STEINOCHEROVÁ, L. Videoklip jako fenomén MTV: umění či komerce? Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu hudební vědy a Teorie interaktivních médií [online]. [Citováno 23. 8. 2012]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/273134/ff_b/Bakalarska_diplomova_prace.txt 14 Book Trailer... Bring Your Story to Life [online]. [Citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://nofreeusernames.posterous.com/book-trailer-bring-your-story-to-life
18
1. Knižní upoutávka Oproti divadelním upoutávkám, které příliš mnoho ohlasu u médií nebo odborníků nevzbudily, knižní trailer zaujal jak nakladatele tak veřejnost. Pokud zadáte na internetovém vyhledávači heslo „knižní trailer literatura“, dostanete se k odkazům na manuál na knižní trailer15, k posudkům jednotlivých videí běžnými uživateli16 apod. Většina z nich je nashromážděna nadšenými laiky. Pořádají se také soutěže trailerů.17 Knižní trailer zaujal jako fenomén také novináře a reportéry, kteří s nakladateli diskutují o smyslu nového útvaru. 18 Čtenáři mají možnost umisťovat na internet odkazy na trailery, které na ně měly největší emocionální účinek19 a doporučovat si tímto způsobem literaturu. "Každá
cesta, jak se upoutá na literaturu, je dobrá. A v dnešní době,
která je dobou internetu, dobou mediální a klipovou, je tohle mnohem bližší mladé generaci."20 Podoba knižního traileru není nijak ustálená. Častým jevem jsou kreslené spoty. Obrazy jsou animované i statické, většinou doplněné komentářem, titulky a citacemi textu, podbarvené hudbou o příslušné emoci. Na rozdíl od divadelní upoutávky, ve které jsou ponejvíce ukazovány herci, knižní trailery mají tendenci nechávat tváře postav románů neurčité. V záběrech jsou ztvárněny prchavé momenty a impresionistické výjevy ve snaze navodit atmosféru románu. Hrané trailery jsou použity v případě akčních knih. Trailery knih The Snowman nebo Leopard spisovatele Jo Nesba jsou natočeny jako profesionální 15 PATTISON, D. Book trailers [online]. c2009 [citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.darcypattison.com/marketing/book-trailers/ 16 LINC, M. Pohádka o knižních trailerech [online]. 15. 9. 2011 [citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.casopisxb1.cz/aktuality/pohadka-o-kniznich-trailerech/ 17 Book trailer contest [online]. c2012 [citováno 24. 8. 2012]. http://www.sjpl.org/blog/book-trailer-contestjune-1-july-31-2012 18 SCHUBERTOVÁ, P. Videa dneska točí skoro každý – i knihy [online]. 7. 2. 2012 19:21 [citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/163581-videa-dneska-toci-skoro-kazdy-iknihy/ 19 ENGLISH, Sh. Book Trailers and Marketing [online]. 27. 3. 2009 [citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://booktrailers.blogspot.cz/2009/03/book-trailers-that-matter.html 20 SCHUBERTOVÁ, P. Videa dneska točí skoro každý – i knihy [online]. Op. cit.
19
trailery k filmu. Ambicí autora pravděpodobně je, aby byl román zfilmován a touto cestou má možnost oslovit případné producenty a poukázat na potenciál svého díla.21 Existují také upoutávky, ve kterých je román předčítán. Protagonistou bývá autor knihy, nebo je předčítání zinscenováno. Úryvky knihy Crazy Love Leslie Morgan Steinerové jsou předčítány v obývací místnosti ve společnosti několika žen středního věku. Jedna z nich předčítá vybrané pasáže životopisného románu o osudech týrané ženy. V průběhu čtení sledujeme její dojetí, kamera postupně zabírá detaily ostatních plačících žen. V závěru se dozvíme, že autorka knihy nyní žije ve šťastném manželství, titulky s informacemi jsou v traileru doplněn fotkami spisovatelky v kruhu rodiny. 22 Trailer působí na emoce především ženských čtenářek. Můžeme se domnívat, že podobně zaměřená je také kniha. Autoři knih v trailerech většinou hovoří o svém vztahu k postavám románu, tématu (případně době, ve které se román odehrává), ale i o názorech na společnost a vlastní životní filozofii. Tyto upoutávky můžeme nalézt na webových stránkách literárního časopisu HOST. „Knižní trailery jsou na zahraničním trhu běžná praxe, na tuzemském je začala většina nakladatelství používat až v loňském roce – ke čtenářům se trailer díky sociálním sítím nebo kanálu YouTube dostane snadněji než plakáty, které často lidé míjí bez povšimnutí.“23 V zahraničí existují také soutěže knižních trailerů. Ceny za rok 2011 byly vyhlášeny například na stránkách Moby Awards. Ocenění se dostalo upoutávkám v kategoriích „Lifetime Achievement Award“, „Best Big House“, „Worst Big House“, „Most Angelic Angel Falling to Earth“ a mnoha dalším. Z názvů cen můžeme odtušit, že soutěž není seriózní. Zajímavý je na ní fakt, že
21 Book Trailer... Bring Your Story to Life [online]. [Citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://nofreeusernames.posterous.com/book-trailer-bring-your-story-to-life 22 Advice for Rihanna from a Woman Who's Been There. In: Youtube [online]. 18. 3. 2009 [citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=ZEsElsHrvC0 23 SCHUBERTOVÁ, P. Videa dneska točí skoro každý – i knihy [online]. Op. cit.
20
jsou upoutávky vůbec takovýmto způsobem reflektovány, přestože po technické i po umělecké stránce jsou to videa často podprůměrné hodnoty. „Významnými tvůrci book trailerů jsou sami fanoušci, kteří vytváří amatérská videa sestříhaná z ukázek z filmů, vytvořená pomocí slideshow z fotek apod. O level výš jsou samozřejmě oficiální book trailery od nakladatelů (i když i tam často narazíte na nějakou amatérskou šílenost). Pravda je, že profesionální book trailer si žádá buď extrémně talentovaného nadšence nebo hodně peněz.“24 Zájem diváků knižních trailerů vzbuzuje především zpracování jedné látky dvěma odlišnými médii tak, aby jedno médium vystihlo druhé. Čím odlišnější média jsou, tím zajímavější je pro diváky / čtenáře trend sledovat. Úvahy fanoušků knižních trailerů směřují často k budoucnosti útvaru. Zajímá je, nakolik se formy trailerů rozšíří o další možnosti nebo se naopak ustálí. Kladně jsou přijímána zejména jakákoliv technicky zdařilejší videa. Na příkladu knižní upoutávky, která je na rozdíl od té divadelní veřejně reflektována,
můžeme alespoň do jisté míry zjišťovat, co je pro diváka
atraktivní.
2. Dějiny videoklipu Tvorba videoklipu je úzce spjata s dějinami filmu. Pokusy o vizualizaci hudby
filmovým
médiem
jsou
datovány
již
do
prvních
desetiletí
kinematografie. „Za první videoklipy, nebo spíš krátké hudební filmy, je považována tvorba Lee Dee Forresta z 20. let minulého století nebo animované filmy Oskara Fischingera. Hudební animací se zabýval také Walt Disney, když vytvořil hudební doprovod k filmu Silly Symphonies z roku 1929.“25 24 Book Trailer... Bring Your Story to Life [online]. [Citováno 24. 8. 2012]. Op. cit. 25 STEINOCHEROVÁ, L. Videoklip jako fenomén MTV: umění či komerce? [online]. [Citováno 23. 8. 2012]. Op. cit.
21
Na plátnech kin se videoklipy objevují na přelomu 20. a 30. let a stávají se oblíbenou součástí filmového programu. O deset let později vznikly „Soundies“, spoty umisťované do hudebních automatů na způsob jukeboxu. Tato videa většinou obsahovala statické záběry interpreta populárních písní. „Zaznamenáno bylo na dva tisíce pro tento účel vyprodukovaných klipů a mnohé z nich svým způsobem natočení upomínají na dnešní domácí video.“26 Významným mezníkem pro dějiny videoklipu jsou 60. léta. Richard Lester, režisér klipů pro skupinu Beatles, natočil s hudebníky „videoklipový“ film A Hard Day's Night. V úvodní sekvenci použil rytmické střídání celku a detailu, které se spolu s dalšími prvky staly základem pro budoucí podobu hudebních spotů.27 „Vedle celovečerního formátu natáčeli The Beatles i klasické videoklipy, které byly používány jako propagační filmy v místech, kde se chystali koncertovat. Právě tato strategie znamenala průlom v použití videoklipu jako viditelného marketingového nástroje a přiměla k podobnému kroku další kapely včetně The Byrds či The Rolling Stones.”28 Zásadní díla tohoto odvětví z doby 60. až 70. let souvisí také s tvorbou Boba Dylana, skupiny Pink Floyd, Rolling Stones a švédským souborem ABBA.29 Další důležitá etapa nastala v 70. letech. Videoklip získal popularitu, díky které začaly vznikat první hudební pořady. Roku 1981 nastal zásadní přelom ve vývoji videoklipů – ve Spojených státech vznikl americký hudební kanál MTV. „MTV začala vysílat 1. srpna 1981 a o její start se postaral videoklip kapely The Buggles „Video Killed the Radio Star“. Televize hned od začátku vysílala po celý den nepřetržitý proud videoklipů. Vzhledem ke skutečnosti, že 26 STEINOCHEROVÁ, L. Videoklip jako fenomén MTV: umění či komerce? [online]. [Citováno 23. 8. 2012]. Op. cit. 27 Tamtéž. 28 BALADA, P. Videoklip: proměna médií. Op. cit. . Str. 12 29 Tamtéž.
22
videotéka tehdy dostupných titulů nemohla tento objem vysílání pokrýt, střídaly se klasické videoklipy s písněmi doprovázenými obrazovou koláží najatých VJs (videojockey).“30 Hudební klipové pořady se díky produkci MTV rozšířily i do ostatních televizních stanic. MTV zapříčinila také popularitu britských interpretů, reprezentujících tzv. „new pop“, u posluchačů rozhlasových stanic.31 Kromě videoklipů se na MTV začaly objevovat také záznamy koncertů a pořady o hudebních žánrech. Další mezník je datován od vzniku videoklipu Thriller z dílny Michaela Jacksona. Čtvrthodinový, na svou dobu velmi nákladný klip v režii Johna Landise, se dokázal přiblížit klasickému filmovému pojetí.32 Nástup internetu ve druhé polovině devadesátých let způsobil snížení sledovanosti MTV. Stanice na situaci reagovala založením vlastních internetových stránek MTV.com. Trvalo dalších deset let, než se MTV podařilo odpovídajícím způsobem naplnit program stránek.33 „Prostředí internetu se tak stalo pro žánr videoklipu místem znovuzrození.
Jestliže
na
přelomu
století
nebyl
ještě
dostatečně
identifikovatelný směr, kterým se bude hudební video ubírat (díky navyšujícím se rozpočtům byl například prorokován i jeho útlum), bylo to právě přemístění na internet, které mu vdechlo nový život. Zdánlivě neomezený prostor a možnosti digitální technologie – to jsou dva nejdůležitější parametry, které následně hudební video přenesly do nové fáze své existence. Časová prodleva mezi natočením a uvedením videoklipu se téměř vytratila. Sen o vizuálním ztvárnění hudby zároveň s jejím provedením se tak stal realitou.“34
30 31 32 33 34
Tamtéž, str. 13. BALADA, P. Videoklip: proměna médií. Brno 2010. Op. cit. . Str. 12. Tamtéž, str. 14. Tamtéž. Tamtéž, str. 15.
23
3. Dějiny filmového traileru V případě dějin filmu je fascinující etapa nástupu komercionalizace a s ním spojenými reklamními tahy, jejichž součástí se trailer stal. Počáteční stav kinematografie k přechodu do „velkovýroby“ zde proto uvedu podrobněji. Na počátku kinematografie, datované od roku 1895, byly trailery z hlediska propagace naprosto zbytečné. „Pohybující se obrázky“ byly vnímány jako senzace a tehdejší publikum zaujala technologická novinka více než obsah nebo forma, zkrátka více než příběh filmu. Diváci se nerozhodovali, jaký snímek navštívit. Chodili do kina na cokoliv.
24
„Kinematografie nabídla lacinější a jednodušší způsob, jak poskytnout zábavu masám. Filmoví tvůrci natočili divadelní představení, které pak bylo možné ukazovat publiku po celém světě. Cestopisy přinesly pohyblivé obrázky vzdálených krajin přímo do divákova rodného města. Filmy se staly nejpopulárnější vizuální uměleckou formou pozdně viktoriánské doby.“35
Program v prvních letech sestával ze záběrů aktuálních událostí, cestopisných snímků a krátkých hraných filmů. Publikum v té době tvořila hlavně dělnická třída, v případě Amerických spojených států chudí evropští přistěhovalci z ghett36. Z hlediska diváckého zájmu si nejvyšší pozici získaly a udržely hrané filmy37. Průkopníky nápaditých snímků s krátkým příběhem byli George Méliès a členové brightonské školy v Anglii George Albert Smith a James Williamson, později Američan Edwin S. Porter. Raná kinematografie, počítající se zhruba do roku 1905, je dodnes živě zkoumanou oblastí filmové historie. Zasloužila se o to konference v Brightonu roku 1978, kdy pozvání na festival němých filmů do roku 1907 přijalo mnoho významných filmových historiků a teoretiků, „výsledkem byl nový pohled na různorodost a kvalitu raných filmů.“ 38. Návyky publika té doby nebyly nijak ustálené. Divák mohl přijít na odpolední program a zůstat v promítacím sále jakkoliv dlouho chtěl.
39
V Americe se například rozmohl nástup tzv. nickelodeonů, to znamená menších sálů do dvou set sedadel, jichž mezi lety 1905 a 1907 vznikl ohromný počet. Vstupné bylo obvykle niklák – odtud název kin. Délka programu, kterou si zaplatil, byla patnáct až šedesát minut.40
35 BORDWELL, D. - THOMPSONOVÁ. K. Dějiny filmu, op. cit. Str. 19. 36 Tamtéž. 37 Tamtéž, str. 29. 38 Tamtéž, str. 40 39 A Brief History of The Trailer [online]. [Citováno 15. 6. 2012]. Dostupné z: http://www.movietrailertrash.com/views/history.html 40 BORDWELL, D. - THOMPSONOVÁ. K. Dějiny filmu. Op. cit. Str.. 45.
25
„Jen málokdy se používala novinová reklama k přilákání diváků na nové programy. Diváci spíše přicházeli pravidelně, nebo se jen náhodně zastavili. V průčelí kina nebo před kinem byla ručně malovaná cedule s názvy filmů a mohl tam být i fonograf či vyvolávač lákající pozornost procházejících.“ .41
Film si brzy získal masové publikum. Nickelodeony se soustředili v okolí dělnických tříd a v obchodních čtvrtích, kde je navštěvovali mimo jiné ženy s dětmi na nákupech, sekretářky či poslíčci během polední pauzy, nebo dělníci po práci před cestou hromadnou dopravou. Vedle nickelodeonů vznikaly také prestižnější a dražší sály.42 S postupem doby si producenti začínali uvědomovat komerční i umělecké možnosti filmu. Nároky na provedení i financování jednotlivých snímků se začínalo různit, což samozřejmě zaregistrovali také diváci a začali si v programu vybírat. Američtí i evropští producenti využívali k nalákání publika strategie vícedílných filmů. V Americe bylo možné promítat jeden díl jednou za týden. Evropa byla v těchto pravidlech mnohem méně striktní a brzy začala své filmy vyvážet. Uváděly se v Americe v prestižních kinech za vyšší vstupné. Roku 1912 zaznamenal velký úspěch Adolph Zukor s francouzskými filmy Královnou Alžbětou (Les Amours de la reine Elisabeth) a Dámou s kaméliemi (La dame aux camélias). Tlak na výrobu delších filmů postupně způsobil zánik kultury nickelodeonů, kde se promítaly krátké snímky.43 Další marketingový tah byli herci. Hollywood se zprvu snažil zamezit vznikání „Star systému“ v obavě, že jejich hvězdy začnou požadovat vyšší honoráře. Jména herců dokonce nebyla ve filmech uváděna. S řadou z nich však studia uzavřela dlouhodobé smlouvy, diváci je vídali častěji a začali si je spojovat s jednotlivými společnostmi, podle kterých si je také pojmenovávali – např. herečka Griffithových snímků se stala „Biograph Girl“, Florence Lawrenceová „Vitagraph Girl“ apod. O Heleniných kouscích (Lady Helen´s Escapade, 1919) režiséra Griffithe komentátor prohlásil: 41 BORDWELL, D. - THOMPSONOVÁ. K. Dějiny filmu. Op. cit. Str. 46. 42 Tamtéž, str. 49.
43 Tamtéž. 26
„Je zřejmé, že hlavní kvality snímku spočívají v nyní slavné Biograph Girl, která musí být potěšena němou slávou, jíž dosáhla. Tato dáma v sobě spojuje velkou osobní přitažlivost s velejemnými dramatickými schopnostmi.“ 44
Roku 1919 začali diváci po ředitelích kin vyžadovat jména i fotografie oblíbených herců. Kromě hereckých hvězd se studia s postupem času začala lišit také stylem vyprávění. V prvních desetiletích se však uplatňoval mezinárodní styl a filmy se lišily podle inovací v jednotlivých filmech. Jako průkopník funkčních využití střihu byvá označován D.W. Griffith. To vše vedlo diváky k vybírání v programu a na druhé straně distributory k nutnosti komunikovat s diváky a lákat je na konkrétní snímky. Problémem bylo, zda přerušit program a zvát publikum během filmu, či po závěrečném titulku (THE) END. Potenciál reklamy si v té době nikdo z tehdejšího průmyslu plně neuvědomoval. Jack Atlas, který později vedl oddělení trailerů, o prvních upoutávkách prohlásil, že měly za účel znudit diváka natolik, aby uvolnil místo dalším.45 Promítaly se po filmech, z čehož vzniknul název trailer.46 Informace o nejstarších trailerech se na internetových stránkách liší. Podle Wikipedie se první trailer objevil roku 1913 při příležitosti otevření Winter Garden Theatre na Broadwayi.47 Na stránkách Movietrailertrash se nachází tvrzení, že první upoutávka byla předvedena roku 1912 v Rye Beach, zábavní zóně New Yorku. Lákala diváky na další napínavý díl The Advantures of Kathlyn (první seriál, ve kterém bylo použito principu cliffhanger – ukončení dílu v napínavém momentu).48 Na konci traileru byla hrdinka vhozena do lvího doupěte. „Unikne jámě lvové?“49 ptal se závěrečný titulek. Zde již můžeme 44 BORDWELL – THOMPSONOVÁ. Dějiny filmu. Op. cit. Str. 50.
45 A Brief History of The Trailer [online]. [Citováno 15. 6. 2012]. Op. cit. 46 FOJTÍK, Josef. Filmový trailer jako jeden ze základních komunikačních nástrojů filmového marketingu. Zlín 2008. Diplomová práce na univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jan Kramoliš. Str. 39.
47 Trailer (promotion) [online]. Poslední aktualizace 29. 8. 2012 ve 22:12 [cit. 25. 7. 2012], Wikipedie. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Trailer_(promotion) 48 The Adventures of Kathlyn [online]. Poslední aktualizace 19. 8. 2012 v 01:55 [cit. 25. 7. 2012], Wikipedie. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/The_Adventures_of_Kathlyn 49 A Brief History of The Trailer [online]. [Citováno 15. 6. 2012].Op. cit.
27
poznat základy traileru, jak ho známe dodnes. Jako běžný způsob propagace snímku se prý nejdříve uplatnilo přehrání prvního kotouče materiálu filmu. 50 Později začali tvůrci stříhat trailer z jednotlivých scén filmu. Prvním studiem, které se oficiálně věnovalo svým promo filmům, byl Paramount. Do roku 1919 řídilo „trailer divizi“, produkci trailerů pro všechna svá díla. Ve stejném roce také vznikla organizace National Screen Service (NSS), která začala vytvářet propagaci zahrnující mimo jiné i tvorbu trailerů pro všechny americké produkční společnosti. Brzy si vytvořila monopol a panovala filmovým reklamám až do poloviny 60. let.51 Trailery byly vyráběny na objednávku podle stále stejné šablony, vypadaly a zněly jeden jako druhý. Úspěch NSS byli schopní překonat pouze slavní režiséři té doby, kteří si upoutávky vytvářeli sami. Mezi nimi vynikal především Alfred Hitchcock.
Osobitý režisér nezůstal pouze u sestřihu svých filmů, ale vytvářel krátké filmové pozvánky, ve kterých vystupoval. Lze je označit jako teasery. Známé a dodnes zajímavé jsou upoutávky na Psycho a Ptáky. Považuji je za velmi inspirativní pro dnešní upoutávky k divadelním inscenacím. Na dalších řádkách se jim proto budu věnovat blíže.
50 A Brief History of The Trailer [online]. [Citováno 15. 6. 2012]. Op. cit. 51 FOJTÍK, J.Filmový trailer jako jeden ze základních komunikačních nástrojů filmového marketingu. O p. cit. Str. 40.
28
Na začátku se režisér představí a pozdraví diváky. V prvním z teaserů je pozve na prohlídku tajemným domem a přilehlým hostelem, kde se odehrály zločiny. Hitchcock jako průvodce zdůrazňuje hrůzostrašnost místa i podivné návyky jeho obyvatel. O jejich charekterech mluví pouze v náznacích. Postavu psychopatického vraha Normana Batese představuje následovně – „this gentleman, you had to feel sorry for him. After all being dominated by almost monarcho woman, was enough to drive anyone to extreme of a... uhm let´s go in“. Alfred Hitchcock popisuje lámání kostí jedné z obětí při pádu ze schodů, záplavy krve v koupelně po dnes již notoricky známé scéně vraždy. K této sekvenci je přidán záběr z propagovaného snímku, jediný v celém teaseru. Hitchcock odkryje závěs ve sprše a ukáže se nahá ječící hrdinka překrytá nápisem PSYCHO. Upoutávka v závěru obsahuje titulky se jmény protagonistů a informaci pro diváky, že nebudou vpouštěni do kinosálu po začátku filmu. Důvodem byla vražda hlavní hrdinky představované známou herečkou Janet Leighovou v prvních patnácti minutách. Pozdě příchozí diváci by strávili film marným očekáváním, kdy se na plátně objeví.52 Oficiální pozvánka na film Ptáci se odehrává v jednom záběru. Na konci je přidán jeden záběr z filmu, kdy do dveří vstoupí vyděšená hrdinka se slovy „They are coming“, následují titulky na pozadí černých siluet rozzuřených ptačích hejn. Princip je tedy podobný předchozímu teaseru. Alfred Hitchcock se představuje v pohodlně zařízeném salónku. S ironií hovoří o idylickém vztahu člověka a ptáka v průběhu století. Proslov oživuje rekvizitami typu vycpaný pták na klobouku, ukazuje brokovnici, kterou lidé ptáky lovili, usedne během řeči k prostřenému stolu s pečeným kuřetem apod. Nakonec přejde ke kanárkovi v klícce se slovy: „Beautifull cage, fresh water, no other birds to borther you, none of that blinding sunlight...“, načež ho ptáček zobne do prstu. „Now why would he do that?“ ptá se udivený režisér. Teaser pokračuje zmíněnou scénou z filmu. Další dobrý nápad vznikl opět v Hitchcockově dílně při tvorbě teaseru na film Provaz (Rope, 1948). Tento snímek je slavný pro experiment s formou vyprávění. Je natočen jakoby
v jednom záběru. Příběh je o mladících, kteří
52 HITCHCOCK, A. - TRUFFAUT, F. Rozhovory Hitchcock Truffaut. Nakladatelství Čs. Filmový ústav 1987. Str. 151.
29
zabijí svého kamaráda pro zkušenost vraždy. Hrdinu vidíme ve filmu pouze umírat a seznamujeme se s jeho životem prostřednictvím jeho přátel, dívky a rodiny. Teaser představuje budoucí oběť v den zločinu během schůzky se snoubenkou, kterou žádá o ruku. Romantická chvíle končí komentářem „That ´s the last time she ever saw him alive. And that´s the last time you´ll ever see him alive“. Dále vidíme komentátora, představují se hlavní postavy – „that´s his best friend...“, upoutávka pokračuje klasickým sestřihem scén filmu. V 60. letech obecně rostla touha po originálnějších trailerech. Některá studia se osamostatnila od NSS a vytvořila vlastní oddělení pro výrobu reklamních upoutávek.53 Objevily se také nové společnosti, například Kaleidoscope Films, založená Andrewem J. Kuehnem, která je stále jedním z nejvýznačních výrobců trailerů. Z NSS se stala distribuční společnost, která nakonec upadla zcela do pozadí.54 Kuehnova společnost začala inovovat principy traileru. Místo pomalých scén bez vyprávění s velkými nápisy "rozstříklými" po obrazovce začal využívat dialogů, ze kterých se divák dozvídal informace o příběhu filmu, v rychlém sestřihu, podpořeném dramatickou hudbou.55 Styl, který funguje dodnes. Kuehn už na začátku kariéry nebyl jediný, kdo se snažil upozornit na možné obměny traileru. Obdivoval například práci Esther Harrisové tvořící v Londýně. Harrisová se snažila vymýtit zvyk upozorňovat v začátku upoutávky na filmové hvězdy, hrající v propagovaném snímku. Jejím cílem bylo představit divákovi především děj a postavy příběhu prostřednictvím herců. Jména protagonistů uváděla v závěrečných titulcích mezi dalšími informacemi o filmu.56 Tradice uvádět jména v úvodu je nyní v případě divadelních upoutávek opět aktuální. Kromě Kuehna se o inovaci trailerů zasloužil také nezávislý tvůrce Jeff Kanew. Tvořil úderné a na svou dobu velmi krátké upoutávky. Zlom v délce traileru nastal v případě Absolventa (The Graduate, 1967). Vměstnal ho do 53 A Brief History of The Trailer [online]. [Citováno 15. 6. 2012]. Op. cit. 54 FOJTÍK, J. Filmový trailer jako jeden ze základních komunikačních nástrojů filmového marketingu. O p. cit. Str. 40. 55 Tamtéž, str. 40.
56 A Brief History of The Trailer [online]. [Citováno 15. 6. 2012]. Op. cit. 30
"pouhých" tří a půl minut .57 Kanew, filmový fanoušek, nepoužíval jednu funkční "šablonu", podle které by trailery zpracovával. U filmů, které ho zaujaly, vymýšlel zvláštní formy upoutávek. Poslední tango v Paříži (Last Tango in Paris, 1972) se například skládá ze statických záběrů, tvořících fotoscénář příběhu. Hrdinové jsou ukázáni zvlášť, v prvních chvílích seznámení, v intimních chvílích. Obrazy podkresluje smyslná hudba v rytmu tanga. Podobný princip pak rozvinul ve Všech prezidentových mužích (All the President´s Men, 1976). Délka filmových trailerů se postupem času zkracovala. Dnes se pohybuje kolem minuty, maximálně dvou. Vznikají různé verze trailerů – regionální verze, verze pro kina, pro internet, dokonce se opět objevují delší osmiminutové trailery. Využívají je většinou filmové série, například Pán prstenů (Lord of the Rings, od roku 2001). Fanoušek této série má možnost shlédnout delší sekvence svých oblíbených dílů. Filmový divák má u většiny současných děl možnost shlédnout několik variant filmů, například na volně dostupných webových stránkách csfd.com.
57A Brief History of The Trailer [online]. [Citováno 15. 6. 2012]. Op. cit. 31
Základní rozdělení přístupu k tvorbě upoutávek podle divadelních souborů v ČR Autoři při tvorbě videí zaujímají velmi odlišné přístupy. Většinou jsou motivovány typem divadla, pro který upoutávku natáčí. Záleží na tom, zda je vyžadován konvenční přístup nebo je naopak vítána neobvyklost až provokace. Konzervativní přístup mají především národní divadla. Velkou částí upoutávek, o kterých píši v této kapitole, se budu později podrobněji zabývat ve čtvrté kapitole.
1. Národní divadla Upoutávky jsou sestříhány ze scén jednotlivých představení. Trailery se liší pouze minimálně. Národní divadlo v Praze preferuje sestřihy záznamu inscenace, doplněné titulky se jmény hlavních herců, které se objevují u jejich hlav přímo v obraze. V trailerech je ukázána scéna, poodhalena režijní či scénická interpretace her (konzervativní či inovativní přístup), a především jsou prezentování známí herci, kteří v rolích vystupují. Nemá smysl zmiňovat veškerá divadla v Česku, která kdy nějakou upoutávku natočila. U naprosté většiny z nich se styl příliš neliší a divadelníci si vystačí s pár scénami z představení, které doplní titulky a vloží na internet. Do výběru jsem proto zahrnula soubory, jejichž produkce je zajímavá a inspirativní, nebo alespoň pravidelná a jednotná. Začnu konzervativními typy divadel, což jsou především národní divadla. O trailerech Národního divadla v Praze jsem se již zmínila v předchozím odstavci. Národní divadlo spotům nepřikládá velkou pozornost. Na webových stránkách ND nenalezneme žádnou nabídku videí, ani odkazy na stránky YouTube, kde je umístěno několik videí, většinou z předchozích sezón. Podobný stav je také u brněnských národních divadel. Převažuje konvenční
32
zhruba dvouminutový sled scén vybraných ze záznamu představení, více či méně technicky zvládnutý. Alternativu v případě NDB tvoří teaser na představení Tajemství zlatého draka, kdy jsou výstupy na jevišti nahrazeny nehybnými kreslenými obrázky a záběry okna s vitráží. Z technického nebo uměleckého hlediska postrádá spot jakoukoliv hodnotu. Obměnu zvolila NDB při propagaci slev pro studenty. Obrazy herců deklamujících na jevišti doplňují komiksové bubliny s nápisy 50 Kč nebo I LOVE NDB. Záběry obsahují výjevy z různých představení uváděných na prknech NDB. K některým scénám je postsynchronně přidán červený filtr - barva pozadí loga NDB.
Největší
pozornost
věnuje
svým
trailerům
Národní
divadlo
moravskoslezské, zahrnující městská divadla Antonína Dvořáka a Divadlo Jiřího Myrona. Divák má možnost shlédnout ukázky práce na stránkách divadel, případně je nalézt na YouTube sjednocené pod jedním odkazem s logem divadla. Videa obsahují klasické sestřihy scén z jeviště. Rozdíl tvoří zdařilejší práce s kamerou, snaha o dynamické záběry v případě pohybových představení a střídání velikostí záběrů. Tvůrci častěji využívají detaily. Podle stylu upoutávek usuzuji, že jsou prací jednoho autora. Obrazy většinou doprovází hudba. V případě Marat/Sade je použit text hry, který je zároveň pozvánkou na představení. Jednotlivé upoutávky zvou na činohru, balet i operu. Upoutávky obsahují logo Moravskoslezského divadla v úvodu doplněné
33
titulkem UVÁDÍ. V závěru je opět logo a název divadla, spadajícího pod instituci Moravskoslezského divadla, s informací o premiéře inscenace. V pár případech je logo obměněno a na konci je uvedeno jméno autora.
2. Divadlo v Celetné V prostoru Divadla v Celetné působí především divadelní spolek Kašpar. Upoutávky začalo divadlo natáčet před třemi roky. Kateřina Hálová pracující na propagaci divadla uvádí, že natáčeli nejprve technické záznamy „pro účely nastudování rolí pro alternující herce“.58 Později začali produkovat upoutávky pro širší veřejnost. Od počátku divadlo přistupovalo k jejich tvorbě systematicky.59 Pozvánky se podobají reportážím z pořadu České televize Divadlo žije.
V úvodu je vždy zařazena krátká znělka, ve které je lokalizován prostor souboru. Před kamerou je umístěn lístek s názvem divadla a šipkou. Druhý plán obrazu tvoří zrychlené záběry lidí, proudících po ulici Celetná v různých denních dobách a na různých místech ulice. Záběry jsou podkreslené jarmareční hudbou. Ukázky ze zkoušek či představení jsou doplněny rozhovory 58 HÁLOVÁ, Kateřina. Dotazník pro divadlo Celetná. 8. 8. 2012. K dispozici v příloze diplomové práce. 59 Tamtéž.
34
s autory
chystaných her nebo komentářem a pozváním dramaturgyně na
aktuální program. Tématem rozhovorů jsou informace o plánovaných inscenacích, proč si je autoři vybrali apod. V tzv. videonovinkách se od dramaturgyně Lenky Bočkové mají možnost dovědět o plánech divadla na další měsíce. Ukázky tvoří videa i fotky z představení. Pro tyto účely byly použity i dříve natočené technické záznamy.60 Divadlo si ke spolupráci na upoutávkách zve profesionální filmaře. V případě záznamů natáčí a stříhá videa štáb. K videonovinkám jsou zváni profesionální kameramani. Kateřina Hálová v dotazníku uvádí, „že v současné době divadlo natáčí upoutávky automaticky ke všem představením co nejdříve po jejich premiéře, upoutávky k novinkám či zajímavostem v divadle cca. 8x – 10x do roka.“61 Pozitivní ohlasy přichází ze strany publika na stránkách divadla nebo od diváků, kteří si kupují lístky u pokladen. Kladně videa hodnotí také divadelníci.62 Nakolik pozvánky a trailery ovlivňují návštěvnost divadla nelze přesně určit. Jelikož mají upoutávky všechna představení, není možné srovnat návštěvnost inscenací, které mají a nemají vlastní upoutávku. Nelze to objektivně posoudit ani podle počtu shlédnutí a ohlasů. Popud k výrobě upoutávek byl „masivní nárůst vyhledávání informací diváky přes internet.“63 Divadlo se snažilo poskytnout divákům co největší množství informací (prostřednictvím videí i fotek) o představeních a usnadnit tak divákům výběr . Motivací umělců je také upozornit na svou činnost i tu část veřejnosti, která do té doby divadlo nenavštěvovala. Tvorba upoutávek je divadlem považována za přínosnou, přestože výsledek této snahy, jak jsem psala v předchozím odstavci, není možné statisticky určit.64 Hodnota je ve službě divákovi, který díky ní získává přehled o činnosti divadla. Délka reportáží je 1, 5 – 5 minut.
Pozvánky v produkci
divadla v Celetné jsou pojaty velmi funkčně a prakticky. Umožňují divákům získat přehled o inscenacích i jejich autorech či režisérech. Obsahují dostatek informací, po technické stránce jsou kvalitně provedena. Divák má možnost 60 61 62 63 64
HÁLOVÁ, Kateřina. Dotazník pro divadlo Celetná. Op. cit. Tamtéž. Tamtéž. Tamtéž. Tamtéž.
35
shlédnout ukázky z představení a seznámit se skrz rozhovory s tvůrci a jejich názory a pojetí jednotlivých her. Představují typ upoutávek, který by se mohl rozšířit například i do produkce národních divadel.
3. Divadlo Husa na provázku Webové stránky Husy na provázku obsahují odkaz videogalerie, odkud lze stahovat různorodá videa, která v produkci divadla vznikla. Jednotlivé upoutávky se od sebe výrazně liší. Pozvánku na inscenaci České moře tvoří animovaný spot, ve kterém je panorama Hradčan „zalito“ stoupající vodou a promění se v odplouvající loď. Na prázdné hladině se objeví plastové kačenky, které se dávají dětem do vany a před závěrečnými titulky připluje do záběru labuť s logem SLOVANKA, PŮJČOVNA LODIČEK A ŠLAPADEL. Pozvánka, profesionálně natočená a sestříhaná ve dvou verzích, na festival Divadelní svět Brno je koncipována jako klip na píseň z opery Prodaná nevěsta s menší obměnou textu - Proč bychom se netěšili, když nám Pánbůh fesťák dá. Účinkují v něm především herci a tvůrci her a inscenací Husy na provázku, oblečení v krojích. Videogalerie obsahuje také nezpracované materiály natočené během přehlídky divadel na Svobodově náměstí v rámci průvodu Slavnosti masek a ukázky ze zkoušek či představení, divácky oblíbené písně (Jsem na chlapi, písně z Balady pro banditu) apod. Často je ukazováno zákulisí divadla. Známé tváře herců jsou sledovány v šatnách a dalších prostorech divadla. V krátkém dokumentu například herci vzpomínají na premiéru inscenace Běsi. Představení Cirkus Havel je věnováno šestiminutové video. Obsahuje ilustrativní záběry čtené zkoušky, premiéry a rozhovor s Václavem Havlem, který představení navštívil. Na stránkách je umístěn také krátký dokument v produkci České televize o cyklu představení na motivy románů M. F. Dostojevského, které herci z Husy na provázku odehráli během jediného dne. Mezi zdařilé práce mimo jiné patří vánoční pozdrav od diváka DHNP věnovaný divadlu, klip Jana Budaře Drzý kohoutek, natočený na půdě Husy na provázku a krátké skeče, sloužící jako pozvánky na Sametový festival (konaný 36
roku 2008) a na permanentní festival Divadlo v pohybu, uskutečněný téhož roku.
Videogalerie divadla Husy na provázku představuje velmi nápaditou a velmi rozličnou směs videí různé kvality. Upoutávky na konkrétní představení obsahuje v nižší míře, než je běžné v porovnání s jinými divadly. Videa však mohou u potenciálního návštěvníka vzbudit zájem o činnost divadla obecně.
4. Cirk La Putyka Divadelní soubor Cirk La Putyka se řadí ke směru tzv. nový cirkus. Slovy Aničky Schmitdmajerové, herečky La Putyky, pojem nový cirkus s přihlédnutím k ambicím divadla označuje „spojení akrobacie a divadla“65. Akrobatické kousky na trampolíně, hrazdě a dalších nářadích více či méně typických pro cirkusová čísla doplňuje nápaditá scénografie. Ta ve spojení s příslušnou hudbou či jinými výrazovými prostředky pomáhá zasadit děj do příslušného prostředí či žánru (např. hospoda, škola, groteska).
65 Pražení – 188. díl [online]. 21. 2. 2012 [citováno 8. 8. 2012], Metropol. Dostupné z: http://www.metropol.cz/videa/kultura-a-hudba/novinkou-mezi-divadelnimi-predstavenimi-je-novy-cirkus/
37
Trailery jsou koncipovány klasicky – jako sestřih záznamů inscenací, natočených pro kameru. Některé lze na stránkách YouTube dohledat ve více verzích. Natočeny jsou pro účely umístění na internet poměrně kvalitně, občas s efektně umístěnou kamerou nahoře nad herci, takže zachycuje akrobatické kousky z ptačího pohledu. V případě souborů tohoto typu není nutné nahrazovat původní prostředí nebo inscenaci pro účely videa
přetvářet.
Převedením do filmového média neztrácí příliš z původní atraktivity, jelikož nabízí vizuálně vděčnou podívanou jak pro přítomného diváka, tak pro oko kamery.
5. Dejvické divadlo Trailery Dejvického divadla lze označit jako konzervativní v přístupu k tvorbě upoutávek. Trailery na inscenace Muž bez minulosti a 39 stupňů, které budu analyzovat na dalších stránkách, jsou natočené na jevišti, nejsou však pouhými sestřihy záznamů. Jak později v rozhovoru uvádí manažer divadla Lukáš Průdek, trailery jsou natáčeny mimo jiné za účelem propagace v kinech. Díky tomu je kladen důraz na technickou kvalitu a atraktivitu videí, spočívající v zajímavém nápadu či vizuálním provedení. Dvěma zmíněným trailerům a
38
klipu Hoochie Coochie Man, který vznikl během zkoušení Muže bez minulosti se budu věnovat ve čtvrté kapitole.
6. Divadlo DISK DISK je divadelní studio DAMU. Ke spolupráci na upoutávkách zvou studenty FAMU nebo nezávislé filmaře. Studio proto nemá jednotnou dramaturgii upoutávek - ta záleží na vkusu divadelníků a filmových tvůrců. Videa studia DISK vynikají poměrně vysokou technickou kvalitou a nápaditostí. Na stránkách divadla umístěna nejsou, lze je však dohledat na portálu YouTube. Veškeré dohledatelné upoutávky divadla DISK lze označit za teasery. Upoutávka na inscenaci Tři měsíce prázdnin paroduje motivy žánru soap opera. Odehrává se na řece Vltavě s výhledem na panorama Prahy. Upoutávky na představení Médea, Já, hrdina a Masakr v Paříži budu rozebírat později ve čtvrté kapitole. Součástí bude také rozhovor s Andym Fehu, tvůrcem videoupoutávky k inscenaci Médea.
7. Divadlo Na zábradlí Videoupoutávky divadla Na zábradlí jsou dostupné na webových stránkách divadla i na portálu YouTube. Na YouTube jsou sjednoceny pod jedním odkazem a přehledně seřazeny podle doby vzniku od nejstarších příspěvků po nejnovější. Na stránkách divadla lze videa nalézt v programu po rozkliknutí názvu představení. Tvoří součást informací, které jsou k jednotlivým inscenacím umístěny. Dalšími jsou anotace, obsazení, případně články, které se hry týkají. Podobně jako videogalerie divadla Husy na provázku obsahuje i portál YouTube různorodá videa, která nemusí být přímo upoutávkami na představení, ale vznikla v produkci Na zábradlí. Videa až na výjimky nevynikají technickým provedením, některé z nich jsou však zajímavé obsahově. Součástí jsou i
39
rozhovory s tvůrci inscenací.
Upoutávkami na inscenace Spací vady a
Ambrózie se budu zabývat ve čtvrté kapitole.
8. Divadlo Tramtárie Videa
v
produkci Tramtárie
tvoří
pozvánky, teasery a trailery. Vznikají zde také pozvánky na divadlo i jiné multikulturní akce konané
v
následném měsíci. Obsahují
titulky
zpracované na různých digitálně upravených pozadích. Většinu upoutávek tvoří trailery natočené ruční kamerou přímo na pódiu nebo sestříhané ze záznamů. Divadlo umisťuje na své webové stránky odkazy na videa na Youtube.
9. Divadlo Na cucky Odkazy na videa se nalézají na webových stranách divadla.66 Stránky dokonce obsahují filmové intro. Dramaturgie upoutávek divadla Na cucky je dost podobná jako v Tramtárii. Využívané jsou především trailery, natočené ruční kamerou. V produkci Na cucky vznikl také teaser v režii Tomáše Koňaříka na představení Jsem nebe. Rozbor upoutávky a rozhovor s autorem bude uveden ve čtvrté kapitole.
66 Divadlo na cucky [online]. c2010 [citováno 16. 7. 2012]. Dostupné z: http://www.divadlonacucky.cz/
40
Analýza upoutávek a ukázky rozhovorů s tvůrci V této kapitole se budu věnovat jednotlivým upoutávkám s přihlédnutím k rozdílnosti stylů a pojetí ze strany autorů či zadavatelů upoutávek. Některá videa, jak jsem uvedla ve třetí kapitole, obsahují styčné prvky v závislosti na divadelní instituci, pro kterou jsou vytvářena.
1. Divadelní studio DISK
1. 1. Médea Médea je dobrým příkladem teaseru, který nevyužívá žádné prvky, které se později objevily v inscenaci, jako jsou text, herci, kostýmy apod. Tvoří samostatný minutový film. S představením má společná témata, ze kterých autor videa i inscenační tým vycházeli a kterými se snažili Euripidovu hru ozvláštnit a přiblížit současnosti.
41
Upoutávka využívá žánru domácí video. Krátký příběh se odehrává na dětském hřišti a v okolí. Sledujeme děti, hrající si na skluzavce, lanoví apod. Natočen je subjektivním pohledem ženy, pravděpodobně matky, která má děti na starosti a přitom si je nahrává. Obraz je doprovázen jejím komentářem. Zvrat
v ději
předznamenává zvuk. Přidávají se nediegetické67 tóny a zvuky, působící
zneklidňujícím
dojmem.
Z komentářů
pochopíme, že se ztratila jedna z dívek, ostatní ji hledají, žena vyčítá starším dětem, že holčičku nehlídali. Po krátké chvíli zmatku ji nachází na okraji lesíku vedle hřiště. S komentářem „A co je, Natálko, tys tam našla poklad?“ se jde žena podívat, co dítě ze země vyhrabává. Vzápětí zjišťujeme, že jde o mrtvolu pravděpodobně jiného dítěte, ze kterého můžeme spatřit nohy v holínkách. Žena odvádí dívku a vypíná kameru. V závěrečných titulcích slyšíme zvuk lopaty, nabírající hlínu.
1. 2. Rozhovor s Andym Fehu Andy Fehu je studentem katedry střihové skladby na FAMU. Jako autor se podílel na tvorbě trailerů pro divadlo Tramtárie a teaseru k inscenaci Médea pro studio DISK. Autor teaseru se měl původně podílet také na tvorbě projekce do téže inscenace, která se nakonec v představení neobjevila. Na námětu se domluvil společně s režisérkou hry. Andy Fehu měl připravených několik variant. Režisérku nejvíce zaujal nápad inspirovaný kauzou Aničky Janatkové, devítileté dívky, která byla od října 2010 pohřešovaná. Tělo policie nalezla v březnu 2011. Případ měl po celou dobu velkou mediální odezvu. Umělci se ho snažili dát do souvislosti s antickou tragédií a přiblížit tím téma hry současnému divákovi. Video a podle slov autora teseru také plakáty, letáky a 67 diegeze – svět příběhu, vše co vidíme a slyšíme se odehrává v rámci děje. Diegetický zvuk je např. kapela na svatbě, rádio v kuchyni, které hrdinové v příběhu mohou „slyšet“. Nediegetický zvuk je tedy zvuk, který vnímá pouze divák, používaný většinou k podpoření atmosféry
42
další materiály, určené k propagaci, měly za cíl šokovat, vyvolat otázky, co je na případu zavražděné holčičky a řecké předlohy podobné a vzbudit zájem o to, jak bude hra ztvárněna na jevišti. Andy Fehu po domluvě s tvůrci očekával větší odvahu a originalitu co se týče režijně-dramaturgického uchopením hry, ve výsledku byl však zklamán68. Jeho slova potvrzují také recenze a další reakce po uvedení hry: „Stejně jako v jiných tvůrčích oborech, i na divadle se objevují trendy a novinky, které se více či méně dočkají uznání diváků. Od Disku bych čekala více čerstvějšího tvůrčího vánku. Objevují se zde prvky, které bohužel nejsou v ničem originální. Je to zklamání, protože kde jinde se můžeme dočkat novátorských pokusů a experimentů ve všech oblastech dramaturgie a scénografie?“69 Bez povšimnutí nezůstala ani inspirace autorů aktuálními tématy: „I přesto, že hra má mytický základ, je více než aktuální svou autenticitou. Stačí si přečíst novinové články o partnerských vraždách, to už bohužel mytologie není.“70 Paralelně s teaserem byl natočen také dokument o vzniku představení v režii Jana Chramosty. Snaha o multimediální propagaci přinesla menší efekt, než v jaký tvůrci doufali.71 Teaser vznikl před uvedením inscenace. Domluva režiséra teaseru probíhala na základě schůzek s inscenačním týmem, především s režisérkou a scénografkou. Andy Fehu se neúčastnil zkoušek ani jiných příprav představení. Jeho záměrem a vkladem bylo zachycení atmosféry, která se měla, v rámci svého média, blížit atmosféře připravovaného představení; cílem bylo 68 Citace z rozhovoru s Andym Fehu, 00:01:08. Praha 8. 2. 2012. K dispozici v příloze diplomové práce. 69 SÍČOVÁ, E. Médea v Disku – antické drama je aktuálnější, než byste čekali [online]. 29. 5. 2011 [citováno 16. 7. 2012]. Dostupné z: http://www.topzine.cz/medea-v-disku-anticke-drama-je-aktualnejsi-nezbyste-cekali 70 Tamtéž. 71 Citace z rozhovoru s Andym Fehu, 00:15:26. Op. cit.
43
„zachycení něčeho, co se s tím příběhem tématicky pojí, ne ilustrovat název nebo příběh“72. V rozhovoru uvádí, že sám jako divák preferuje přicházet na představení, případně do kina s určitým pocitem, který mu dílo potvrdí nebo vyvrátí, než se znalostí konkrétních scén příběhu z trailerů, či dalších propagačních materiálů73. V tomto případě upoutávka tvoří funkci programu, či krátké anotace o režijně – dramaturgickém uchopení. Divák, který zvažuje návštěvu inscenace, může na základě dojmu po shlédnutí svůj zájem potvrdit nebo naopak ztratit. V každém případě má možnost být předem připraven na způsob pojetí hry a ušetřit si případné zklamání, že hra nebyla pojata klasičtějším způsobem. Po formální stránce měl být film jednoduchý, úderný, bez efektů. Režisér si zvolil formu „home-videa“, natáčel na ruční kameru, což je způsob jemu vlastní i v dalších dílech. Teaser vyrobil bez nároku na honorář.
1. 3. Já, hrdina Dvě následující upoutávky jsou dílem mladého režiséra Jana Chramosty, absolventa písecké filmové školy, ze společnosti PopojedemProduction. Oba teasery vznikly pro absolventské inscenace letošní sezóny divadla DISK, scény DAMU. Jsou založena na podobném principu. V obou je kladen důraz na herce, kteří se postupně ukazují v jednoduchých situacích. Videa jsou realizována ve studiu, v postprodukci je upraveno pozadí. Základní myšlenkou inscenace Já, hrdina, kterou jsem shlédla na brněnské přehlídce studentských divadel Encounter, bylo zrekonstruovat případ bratří Mašínů včetně názorů tehdejší i dnešní společnosti na zabití představitelů totalitního státu při útěku. Teaser tvoří dlouhá jízda, v postprodukci upravená jako jeden záběr. Kamera plynule jede podél pomalované zdi. Objevují se nápisy I LOVE YOU, texty Beattles LET IT BE, v závěru se ztrácejí YOU MAY SAY I´M A DREAMER ... BUT I´M NOT THE ONLY... mezi dvěma posledními hesly je nápis IMAGINE, vepsaný do znaku hnutí hippies. Jako v řadě za sebou se postupně, vždy maximálně po dvou v obraze, ukazují herci, 72 Citace z rozhovoru s Andym Fehu, 00:22:43. Op. cit. 73 Citace z rozhovoru s Andym Fehu, 00:19. Op. cit.
44
představující osobnosti, které v případu figurují, v čele se Ctiradem Mašínem, následovaným Miladou Horákovou, Milanem Paumerem, matkou Mašínů, soudkyní Horákové Ludmilou Brožovou-Polednovou a dalšími postavami. Každou z nich označuje titulek se jménem včetně titulu, další řádek obsahuje informaci o způsobu a datu úmrtí, pokud nastalo. Představitelé více či méně explicitně způsob smrti naznačují. Video neobsahuje mluvený text, je doprovázen basovou melodií. Herci jsou oblečeni v kostýmech, ve kterých vystupovali v inscenaci.
Teaser o představení prozrazuje, že se budou propojovat různé časové roviny. Divák si podle jmen skutečných postav události může domyslet i to, že téma hry se bude zakládat na skutečných událostech (čili nepůjde o fiktivní příběh, který by se odehrával na pozadí tehdejších či
dnešních
politických
a
společenských problémů).
Styl
herecké
akce
taktéž odpovídá představení. V inscenaci je zrekonstruován útěk a pozdější výpovědi bratří Mašínů. Situace se vždy odehraje několikrát. Nejprve podle 45
zpráv sepsaných policií po jednotlivých akcích, kdy herci mechanicky projdou prostor a odříkávají informace uvedené v dokumentech, až po emocionální rozehrání scény. Situace z útěku se prolínají s hranými rekonstrukcemi výpovědí z dokumentů o Mašínech a Milanu Paumerovi a diskuzemi z internetových fór ohledně hodnocení činů skupiny. V teaseru jsou tyto roviny naznačeny ve způsobu zachycení smrti postav. Některé, například Milada Horáková, ji předvádí symbolicky pohybem těla bez použití rekvizit, provaz na jejím krku můžeme zahlédnout v jejím stínu na zdi. Zavraždění Jaroslava Honzátka nebo Václava Rošického je naopak ukázáno méně decentně – postavám teče krev, hrají předsmrtnou agónii. Teaser se soustředí na postavy, které v incidentu figurovaly. V záběrech vždy mizí a nechávají za sebou symbolicky stín na stěně v pozadí.
1. 4. Masakr v Paříži Masakr v Paříži je představení využívající klišé „béčkových“ filmů. 74 Ze stejného zdroje čerpá svou inspiraci také upoutávka. Video začíná upozorněním „amerického
ratingového
systému“,
že
následující
záběry
jsou
pro
RESTRICTED AUDIENCE ONLY. Dramatické zvuky úderů doprovází úvodní loga tvůrců inscenace i upoutávky. Celý teaser je doprovázen komentářem (kupodivu ojedinělá věc, divadelní upoutávky tento klasický princip filmových trailerů téměř nepoužívají) v angličtině, který je občas doplněn zářivými různobarevnými nápisy slov komentáře. Na pozadí postprodukčně vytvořeného ohně se vynořuje celá herecká sestava ve sporých kostýmech z černé látky, doplněné průhledným igelitem. Obraz se podle rytmu hudby zrychluje, zpomaluje či přepíná do negativu. V záběrech se střídají skupinové celky s polodetaily jednotlivých postav, které jsou v průběhu výstupu zastříkány krví. Tváře hrdinů doprovází titulky s jednoduchou charakteristikou postavy.
74 SÍČOVÁ, E. Masakr v Paříži srší naturalismem. Krev v DISKu teče proudem [online]. 2. 4. 2012 [citováno 9. 8. 2012]. Op. cit.
46
Ukazují se také siluety postav na bílém pozadí s nápisy. Do siluet jsou naklíčované paprsky ohně. Obraz je podkreslen písní Pumped Up Kicks ve zremixované verzi. V komentáři se mimo jiné dozvídáme, že jde o adaptaci nejhorší hry dramatika Christopha Marlowa všech
dob
nejhorším
režisérem
Braňo
Holečkem.
Komentátor podmanivým hlasem pečlivě vyslovuje jména českých herců s americkým přízvukem. K videu jsou přidány české titulky. Teaser je po technické stránce velmi zdařile proveden.
47
Upozorňuje důležité prvky inscenace – inspiraci béčkovými předlohami, děj plný násilí a sexu. Podle reakcí odborné veřejnosti jsou v inscenaci naplněny: „Po minulém čekání na konec světa ve hře Last minute se tentokrát studenti vydali na cestu do Paříže 16. století, aby si po svém přetvořili text Christophera Marlowa a smíchali Shakespearova kolegu s prvky Jacksonových hororů s dávkou vykradeného Tarantina. Jak sami dali předem najevo, tento kousek si na nic nehraje a patří mezi béčková díla. Já si naopak myslím, že by si ostatní tvůrci her či adaptací měli na představení zajít, protože i béčko může dopadnout skvěle.“75 Svou kolegyni podporuje v názoru také recenzentka Michaela Váchová: „V nové inscenaci katedry alternativního a loutkového divadla teče krev proudem. Bitky a vraždy střídá sex a někdy se to všechno dokonce sejde v jednom brutálním okamžiku. Režisér Braňo Holiček s dramaturgem Janem Tošovským vzali historický text a rudou lázeň Bartolomějské noci proměnili v tarantinovsky směšnou sprchu tepenného krvácení. Do DISKu si tak můžete zajít na „béčkový“ horor z pera Christophera Marlowa.“76
2. Dejvické divadlo
2. 1. Rozhovor Lukáš Průdek
75 SÍČOVÁ, Eva. Masakr v Paříži srší naturalismem. Krev v DISKu teče proudem [online]. 2. 4. 2012 [citováno 10. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.topzine.cz/recenze-masakrvparizisrsi-naturalismem-krev-v-disku-tece-proudem 76 VÁCHOVÁ, Michaela. Masakr v Paříži: krvavý večer v DISKu [online]. 14. 3. 2012 [citováno 10. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.nekultura.cz/divadlo-recenze/masakr-v-parizi-krvavyvecerv-disku.html
48
Lukáš Průdek je vedoucím oddělení marketingu a produkce Dejvického divadla. Nad problémem tvorby a možností využití divadelních upoutávek se zamýšlí z hlediska své profese. „YouTube už není jenom internetovou stránkou, kde jsou nahraná videa. YouTube je vyloženě vyhledávač (...) Koupíte si nový telefon, zadáte, jak začít s novým telefonem, konkrétní značkou, vyjede vám instruktážní video. Youtube už lidi používají jiným způsobem (...)“ 77 Ambicí Lukáše Průdka je, aby se díky upoutávkám a dalším materiálům začali o divadlo zajímat nejen stálí diváci, ale i širší veřejnost. Liberalizace techniky spolu s rozvojem sociálních sítí nyní umožňuje, aby se videa velmi rychle šířila po internetu, byla předávána a shlédnuta desítkami tisíc zájemců: „Proč to dělat je jasné – kdyby se digitální obsah vytvořil opravdu zajímavě, myslím si, že návštěvnost by to mělo velkou, lidé to budou sdílet na sociálních sítích, video začne žít vlastním životem. Má šanci na opravdu hodně diváků (...) co se týče všech videí nahraných na youtube pohybujeme se v řádu deseti tisíc shlédnutí, máme je na webových stránkách, na facebooku (...) Je to zkrátka obsah, kterým můžete oslovit další lidi. Nejen stálé diváky, které už máte.“ 78 Reálný dopad popularity videí na návštěvnost divadla je těžké zhodnotit. Lukáš Průdek uvádí, že Dejvické divadlo má v hledišti 130 míst, která není problém zaplnit. „U nás je těžké posoudit to tak, abychom přímo řekli, že představení, na které jsme natočili trailer, se prodává o 20% víc než představení, na které jsme trailer nenatočili. Naše divadlo má 130 míst v hledišti a my nemáme v zásadě problém je vyprodat, takže asi bychom je prodali, i kdyby ta představení
77 Citace z rozhovoru s Lukášem Průdkem, 00:00:43. Praha 8. 2. 2012. K dispozici v příloze diplomové práce. 78 Citace z rozhovoru s Lukášem Průdkem, 00:01:50. Op. cit.
49
natočená nebyla. Kapacita Dejvického divadla je malá a divadlo je už známé.“ 79
Na otázku jaký smysl má tedy trailery natáčet pan Průdek odpovídá, že je to způsob, jak divákovi blíže sdělit, o čem je představení. „Můžete si přečíst recenzi, ale kolik představení má recenzi jednu skvělou, jednu špatnou, takže stejně nevíte nic, z fotek si až takový obrázek neuděláte a když se natočí minutový sestřih, můžete si udělat představu o tom představení jako takovém. Snažíme se to udělat divákovi jako službu, aby nemusel kupovat zajíce v pytli, ale věděl o tom představení něco víc (…) navíc se nám osvědčilo když Česká televize přenáší záznam našeho představení, tak to vyvolá obrovský zájem o naše webové stránky, videa atd. To video je obsah, který zaujme, je to jednodušší pro toho člověka, podívat se na minutové video, než si číst recenzi v rozměru A4.“80 Proč tedy vytvářet trailery kreativně a ne jako pouhý sestřih záznamu představení? „Na našem YouTube je takto sestříhaný záznam Bratři Karamazovi, nevím, nakolik je to tím, že se lidi zajímají o naši inscenaci Bratři Karamazovi, nebo je to spíš podpořené tím, že vyšel film Karamazovi. Je to do třech minut. Navázali jsme spolupráci s několika kiny a když máme nový trailer, pouští nám ho měsíc před uvedením představení. A pro kino je tříminutový sestřih strašně dlouhá doba, navíc není v kvalitě, ve které by mohl být promítán. Proto jsme se snažili, aby videa měla profesionální úroveň. Natočit to na dvě kamery, udělat zvukovou a obrazovou postprodukci atd.“81 Dejvické divadlo spolupracovalo s profesionálními režiséry Davidem Ondříčkem, Tomášem Luňákem a kameramanem Janem Bassetem Střítežským. Ondříček natočil trailer k inscenaci 39 stupňů, kterou také režíroval na divadle. 79 Citace z rozhovoru s Lukášem Průdkem, 00:03:30. Op. cit. 80 Citace z rozhovoru s Lukášem Průdkem, 00:04:33. Op. cit. 81 Citace z rozhovoru s Lukášem Průdkem, 00:10:44. Op. cit.
50
Luňák vytvořil trailer k Muži bez minulosti a tříminutovou upoutávku ve formě klipu písně Hoochie Coochie Man, která se váže ke stejnému představení. O vzniku inscenace točil i dokument. Hoochie Coochie Mana sestříhal z materiálu
natočeného
na
zkouškách.82
Jedinou
nevýhodou
těchto
profesionálně natočených upoutávek podle Lukáše Průdka bývá to, že je diváci v kině pokládají za trailery filmové. Snaha, kterou vyvíjí v Dejvickém divadle, je zajistit divákův zájem a zároveň mu poskytnout alespoň přibližnou představu o inscenaci, kterou chce navštívit. Krom toho má divák ještě možnost shlédnout dvacetiminutový dokument o vzniku jednoho z představení v Dejvicích, nahlédnout tak do zákulisí divadla a zjistit, co vše příprava představení obnáší. Nakolik je tato snaha prospěšná samotnému divadlu, zůstává otázkou. Jak pan Průdek výše uvádí, Dejvické divadlo nemá kvůli zvednutí návštěvnosti takto rozsáhlou propagaci zapotřebí a pokládá ji spíše za službu divákovi. Prostředky, které na realizaci videí vynakládá, jsou poměrně značné: „Je třeba sehnat člověka, který tu bude minimálně po dobu čtyř měsíců nebo alespoň čtrnácti dní čtyři hodiny denně a pak z toho vznikne dvouminutové video.“83 84
2. 2 Muž bez minulosti Upoutávka je vhodným objektem pro posouzení výhod a nevýhod natáčení akce na jevišti a natáčení v „reálu“. Trailer je až na pár detailů kopií traileru filmového. Podstatný rozdíl spočívá – samozřejmě kromě obsazení – v zasazení děje na divadelní jeviště a menších úprav, vyplývajících z pohybu herců a umístění rekvizit na scéně. Tato změna pozadí herecké akce je velmi důležitá pro vizuální stránku videa. V záběru z divadelního prostoru často není tolik informací jako ve filmovém. Herec je obklopen tmou, rekvizity tvoří 82 Citace z rozhovoru s Lukášem Průdkem, 00:09:00. Op. cit. 83 tento údaj se týká zmiňovaného klipu Hoochie Coochie Man. Píseň je sestříhaná z několika zkoušek 84 Citace z rozhovoru s Lukášem Průdkem, 00:14:40. Op. cit.
51
náznaky prostoru, který si běžný divák v hledišti dokáže domyslet. Ve filmu se s prostředím a rekvizitami pracuje jinak – pokud je nutné ukázat neupravenou kuchyň, nestačí pár symbolických předmětů (ešus místo talíře), aby divák pochopil, že se hrdina nalézá v kuchyni, která je málo vybavená. Kuchyň ve filmu je zanedbanou kuchyní se všemi detaily, jaké může oko či ucho pochytit.
Díky této skutečnosti může být video natočené na jevišti v nevýhodě. V záběrech chybí ony detaily, které by obrazu dodávaly na atraktivitě. Scéna většinou nebývá zplna nasvícena a rekvizity se zčásti noří ve tmě. Jednotlivé záběry divadelního traileru proto mohou vyvolavat dojem, že jsou mnohem delší než filmové a celkový rytmus traileru je pomalejší – právě kvůli malému množství informací, které může divák během záběru vnímat. Větší důraz je proto kladen – jak je ovšem doménou divadla – na herce. Záměna prostředí „filmového“ za „divadelní“, a jistá strnulost, která z toho vyplývá, tedy nemusí být nutně na překážku. Divák, který představení navštíví, může předem očekávat zajímavou hereckou akci spíše než vizuální podívanou. Podle reakcí kritiky inscenace tento předpoklad také naplňuje: „Je to trochu "jiné divadlo". V novince pražského Dejvického divadla Muž bez minulosti, vytvořené podle finského filmu Akiho Kaurismäkiho, přiměl režisér Miroslav Krobot své herce, aby odložili všechno, co si běžně představíme pod slovem herectví (...) Většina představení se odehrává bez kulis, v holém, odstrojeném prostoru jeviště. Jen pro první scénu na nádraží a
52
návrat "domů" jsou charakteristické diagonální zdi ohraničující volný prostor.“85
Divák má také větší šanci pochopit, že nesleduje filmový trailer, ale upoutávku k divadelnímu představení. Tento fakt bývá prozrazen v textech videa, případně komentářích na YouTube a dalších vyhledávačích, kde je trailer umístěn, přesto ho méně pozorný divák může přehlédnout (viz poznámky z rozhovoru výše).
2. 3. Hoochie Coochie man Hoochie Coochie man je klip natočený během zkoušek Muže bez minulosti. Na stránkách Youtube má z videí Dejvického divadla největší návštěvnost.86 Sleduje situaci, kdy herci David Novotný, Martin Myšička a Václav Neužil zkouší píseň Hoochie Coochie Man. Píseň je sestříhaná minimálně ze tří různých zkoušek. Na jednotlivých úsecích, stříhaných podle rytmu, je ukázáno, jak se vyvíjelo uspořádání herců na jevišti a detaily akce. Ve dvou záběrech lze vidět také režiséra inscenace Miroslava Krobota, v jednom z nich společně s dalšími členy štábu v hledišti. Zvuk je synchronní, což 85 MAREŠOVÁ, M. Krobot v Muži bez minulosti přiměl herce, aby odložili herectví [online]. 28. 1. 2010 [citováno 16. 7. 2012]. Dostupné z: http://art.ihned.cz/divadlo/c1-40228600-krobot-v-muzi-bez-minulostiprimel-herce-aby-odlozili-herectvi 86 Muž bez minulosti [online]. [cit. 2. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch? v=wWAekk_KJ_0
53
podtrhuje pocit autenticity. Atraktivita videa mimo jiné spočívá v tom, že divák má skrz klip možnost krátce nahlédnout do zákulisí na atmosféru zkoušení.
2. 4. 39 stupňů Předlohou komedie s detektivní zápletkou v režii Davida Ondříčka jsou film Alfreda Hitchcocka z roku 1935 a původní špionážní román Johna Buchana z roku 1915. Upoutávka je černobílá čímž poukazuje na spojitost s původním filmem. Obsahuje části ze dvou skladeb použitých v titulcích a během děje, dvě známé melodie z Hitchocockova filmu Psycho, obrazové citace ze stejného filmu i dalšího slavného snímku
Ptáci a pravděpodobně i další odkazy na jiná
Hitchocockova díla. Teaser vytvořil režisér představení a zároveň známý filmař David Ondříček. Upoutávku stylizoval po vzoru starých filmů a použil výše zmíněné citace. V záběrech se postupně objevují herci z inscenace Dejvického divadla. Jejich tváře jsou přehnaně nalíčené. Kromě kostýmů jsou použity typické rekvizity z doby 30. let, například dýmka nebo starší typ auta. Postavy se prolínají, herectví je velmi expresivní, čímž připomíná němé filmy. Odpovídá jim i zvolená forma obrazu – třesoucí se záběr z poničeného materiálu staré kamery či triky s dvojexpozicí. Video neodkazuje pouze na filmovou předlohu, která konkrétně tyto prvky nevyužívá (původní Hitchcockův snímek je již zvukový a vyhýbá se vyjadřovacím 54
prostředkům typickým pro němý film, jako je například přehnané líčení, gesta a mimika). Snaží se diváka zaujmout a pobavit poetikou starých detektivních, noirových či hororových děl a přidat k nim určitá klišé, která může mít divák se starými filmy spojená, čímž stará díla lehce paroduje. V závěru jsou v upoutávce opět citovány zmiňované filmy Ptáci a Psycho. Herci Jaroslav Plesl a Tatiana Vilhelmová jsou za doprovodu hudby z Psycha (použité např. v klasické scéně vraždění ve sprše) napadeni umělými ptáky na tyčích – velmi naivní trik završuje celkový dojem nadsázky, který je v upoutávce patrný.
Nakolik se prvky videa shodují s prvky inscenace můžeme posoudit mimo jiné i z několika sekvencí záznamu představení, umístěných na YouTube. V ukázkách se hra jeví jako postmoderní parodie na směs žánrů hollywoodských filmů první poloviny 20. století. Podle recenzenta Petra Tichého, který se při popisu děje hry letmo zmínil také o stylotvorném uchopení, jde o hru pro milovníky anglických reálií, které jsou zde parodovány: „Typicky anglická je i samotná zápletka: v podivné variaci témat a motivů řady špionážních románů, kde vedle filmové tvorby již zmiňovaného Alfreda Hitchcocka vytanou na mysli i o něco pozdější romány dalších anglických autorů Grahama Greena a Fredericka Forsytha, se to jenom hemží dobře maskovanými padouchy, tajemnými ženami, úplatnými soudci, prapodivnými majiteli obskurních hotýlků, jakož i spoustou dalších naprosto 55
pochybných existencí. A ačkoliv v samotné hře se zdá být všechno tak rychlé a náhodné, že se člověk neubrání pochybnostem o logice a pravděpodobnosti konání toho všeho, dynamice ani zajímavosti děje to nijak neškodí.“87 O „evokaci filmových klišé, dohnané ad absurdum“ píše na portálu idnes.cz také Vladimír Mikulka.88 Video
je
velmi
promyšlené. Ze scénáře, délky záběrů, či svícení je zřejmé, že autorem byl profesionální filmař. Práce
se
světlem
je
zajímavá nejen provedením, ale také jako stylotvorný prvek upoutávky. Jak jsem psala v minulé podkapitole, světlo na jevišti ve většině případů upozorňuje především na herce a rekvizitu. Zbytek scény (u videí to platí doslova) je ponořen do tmy. 39 stupňů tohoto prostředku využívá záměrně. V obrazech vidíme vždy pouze ostře nasvětlený hercův obličej, případně zdroj světla, pokud patří k ději (lampičku vedle hrdiny v křesle, osvětlení světla na jevišti, pokud se výstup ve videu odehrává na jevišti), případně se způsob svícení podílí na hře teaseru s prostorem (např. poslední záběr je osvětlen vrchním bodovým svícením, používaném častěji v divadle než ve filmu, ve kterém je přiznáno, že je záběr natočen na jevišti). Vzhledem ke hře s žánry noir, detektivka apod., černobílému provedení a celkové stylizaci, působí střídmé nasvícení scén logicky oproti výše popsanému Muži bez minulosti, ve kterém jsou záběry zkomponovány tak, jak by ve filmu působily realisticky. Obrazy se navíc prolínají, takže každý záběr je vždy vyplňován novými vjemy. V poslední třetině videa jsou obličeje herců doplněna titulky se jménem každého z nich.
87 TICHÝ, P. Jen pár stupňů ke zlatu [online]. 28. 5. 2008 [citováno 9. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.idivadlo.cz/recenze/39-stupnu/jen-par-stupnu-ke-zlatu 88 MIKULKA, V. Dejvičtí se přes 39 stupňů přehoupli s lehkostí [online]. 16. 7. 2008 [citováno 9. 8. 2012]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/divadlo.aspx?c=A080616_993122_divadlo_kot
56
3. Divadlo na Zábradlí
3. 1. Spací vady Teaser natočila autorka představení, původně filmařka Slobodanka Radun.
Pozvánka
je
inspirovaná
formou
televizního
spotu.
Začíná
odpočítáváním, zakončeným nápisem s názvem divadla. V úvodu se v krátkém rozhovoru o tématu inscenace představuje autorka hry Jana Denemarková. „Divadelní představení Spací vady, je hra o mně. Je to shluk všech témat, která jsem si za těch čtyřicet let odžila."89 Dramatička pózuje před kamerou položená na gauči, kamera zabírá kývající se nohy a sepjaté ruce s červeně nalakovanými nehty. Rozhovor vyvolává dojem nenucenosti a osobního kontaktu s tazatelem. Následuje titulek s názvem inscenace, doplněný písní Edith Piaf Non, je ne regrette rien a záběry z šaten hereček, představujících hlavní hrdinky, kde se upravují na roli. Poslední sekvence videa ukazuje části představení přímo na jevišti, v různých typech rámování záběru. Střídají se s nápisy „Ženy budou pobaveny“... „Muži překvapeni“... Ke konci titulek sděluje, že „Inscenace je pro lidi".90
89 Spací vady. In: Youtube [online]. 18. 2. http://www.youtube.com/watch?v=tqQM6PYtkTQ 90 Tamtéž.
57
2011
[citováno
24.
8.
2012].
Dostupné
z:
Jak jsem psala na začátku minulého odstavce, formou se teaser blíží běžné televizní pozvánce. Liší se přidanými nápady jako jsou číslice na začátku videa typické pro staré filmy. Hlavní změna však spočívá v tom, že je z něj znát osobní zaangažování režisérky, která měla s ženami vystupujícími ve videu bližší vztah. Tento fakt je znát na způsobu snímání – autorka textu je zabírána v ležérní pozici, přičemž mluví o svém osobním vztahu k tématu hry. Herečky jsou zabírány ruční kamerou během líčení v šatně. Video neobsahuje základní informace o představení, včetně uvedení jména Jany Denemarkové při rozhovoru, jména hereček a postav, které hrají, případně informace o datu premiéry apod. Co se týče technického provedení, především grafiky a zvuku, upoutávka nedosahuje profesionální kvality. Hodnota
upoutávky
spočívá
v nápadité
realizaci
teaseru.
Rozhovor
s Janou
Denemarkovou a záběry líčících se
hereček
v šatnách
před
sestřihem scén z jeviště navozují pocit intimity a ženské soudržnosti. Podobnou atmosféru bych jako divák očekávala i od inscenace. Podle recenzí Petry Hůlové a Ivety Svobodové by se očekávání potvrdilo: „Kardinální otázka zní: Jak se mají děti, manželství, špinavé ponožky a třené bábovky k vlastnímu literárnímu (a jinému) dílu? Neuplyne den, abych o tom nepřemýšlela a díky Spacím vadám i sedíc v hledišti na kultuře. A jestli sebereflexe prostřednictvím Woolfové a Plathové příliš nevypovídá o tom, do jakého kontextu se sama Radka Denemarková řadí? A proč by ne? Bez ambicí to přece nemá cenu ani zkoušet. Jedna poznámka od kritiků ovšem seděla. Spací vady jsou divadlem téměř výhradně pro ženy. Ti z mužů v hledišti, kteří se ve hře potřebují s někým ztotožnit, mají smůlu. Ale netvoří ženy už beztak většinu divadelního publika podobně jako toho čtenářského? Alespoň u beletrie čtenářky nad čtenáři rozhodně převažují a jako autorky pomalu také. Ženy ženám, pro ženy a proti mužům jmenuje se současný ženský autorský
58
mainstream a kdo hořekuje nad mužským kánonem a takových žen se stále najde, měl by se vzpamatovat.“91 „Muži pro ženy vlastně nikdy neměli příliš pochopení. Virginia Woolfová žila v rozporu s dobou, kterou předstihla. Její kvality rozpoznávají především následující generace. Okrajově se nabízí jakási symbolika mezi nepochopenými spisovatelkami, včetně samotné autorky této hry. I ona čelila a stále čelí kritickým tlakům na svá díla, zejména pak ze strany mužů. Ať už se jedná o romány nebo právě její poslední hru Spací vady, jejíž světová premiéra se konala 8. října 2010. Vyvstává zde otázka proč?“92 Do třetice uvádím názor muže - recenzenta J. P. Kříže: „Inscenace šustí uspávací literátštinou, na kterou snad nemohly naletět ani největší feministky v publiku.“93 Teaser tak splňuje účel, který je na předchozích stránkách popsán slovy Andyho Fehu a pana Průdka – poskytnout divákovi představu o inscenaci a pomoci mu rozmyslet si, zda ho chce navštívit.
3. 2. Ambrózie Teaser na představení Ambrózie paroduje principy hollywoodských studií skombinovaných s homevideem. Úvodní záběr, ve kterém je nápis DIVADLO NA ZÁBRADLÍ umístěn nad vrcholkem zasněžené hory, připomíná znělku americké společnosti Paramount. Na černém pozadí se za zvuku dramatické hudby objevuje titulek RUDÁ SOVA s efektem světelných reflektorů. 91 HŮLOVÁ, P. Spací vady – názory médií [online]. [Citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.nazabradli.cz/repertoar/aktualni-repertoar/spaci-vady/nazory-medii/ 92 SVOBODOVÁ, I. Spací vady vás zacyklí v čase a infiltrují do jiného prostoru. Rozhodně při nich neusnete [online]. 5. 3. 2011 [citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.topzine.cz/spaci-vady-vas-zacykli-v-case-a-infiltruji-do-jineho-prostoru-rozhodne-pri-nichneusnete 93 KŘÍŽ, J. P. Spací vady – názory médií [online]. [Citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.nazabradli.cz/repertoar/aktualni-repertoar/spaci-vady/nazory-medii/
59
Následuje přehlídka prázdných lahví od alkoholu provedená amatérskou kamerou a dokončení informace z předchozího titulku - NESPÍ. V dalších záběrech se ukazují tváře herců účinkujících v představení, všechny natočené ruční kamerou. Nejprve se vyskytují v prostředí baru, později na jevišti, kde si herci mohutně připíjí ze sklenice či lahve. Postavy i rekvizity jsou často zabírány z nadhledu, což má pravděpodobně evokovat „božský pohled“ související s názvem inscenace.
Z dalších titulků se dozvídáme, že jde o PŘEDSTAVENÍ, PO KTERÉM UŽ NEBUDEŠ MÍT CHUŤ SE NAPÍT. Krátí se délka záběrů, střídají se nápady v hereckých akcích - vyfukují kouř, dělají grimasy, Petr Čtvrtníček je vyobrazen jako papež, vrcholí hudba. V závěru jsou nasnímány portréty herců, které jsou použity na webových stránkách a visí na budově divadla, zakončené celkem s účastníky hry usazenými u stolu, zabíranými z ptačí perspektivy. Ukazuje se nápis s názvem představení na pozadí hvězdné oblohy. Poslední záběr obsahuje informace týkající se teaseru. Vedle DIVADLO NA ZÁBRADLÍ uvádí je dodáno také iMOVIE94, což odpovídá kvalitě videa. Stejně jako ve Spacích vadách, není ani v Ambrózii na předním místě děj. V inscenacích je rozvíjeno téma, zápletka je upozaděna. První z uvedených připomíná hru Jean-Paula Sartrea S vyloučením veřejnosti, s tím rozdílem, že se 94 Základní střihací program pro amatérské využití.
60
v prostoru mezipatra setkávají a dostávají do konfliktu tři ženy z různých dob – Virginie Woolfová, Sylvia Plathová a manažerka Ivana T.95 Ambrózie je, jak již jen krátce odcituji ze stránek Na zábradlí: „Dionýská slavnost na začátku 21. století bez katarze...“ Hra současného německého autora se odehrává v hospodě, která slouží hostům jako prostor pro splétání fantaskních plánů, navazování marných pokusů o komunikaci a únik z reality. V podobně neutěšené situaci však nejsou jen oni, ale v širším slova smyslu
i
celý
svět...“96
Video Ambrózie v souladu s
tématem
neodhaluje
hry žádný
náznak zápletky, spíše poukazuje na onen „únik z reality“. Podobně jako Spací vady trpí i toto video nízkou technickou kvalitou. S nedostatky však autor záměrně pracuje, takže se mu i přesto podařilo dostat do teaseru potřebnou atmosféru.
4. Divadlo Na cucky 4. 1. Jsem nebe
95 HŮLOVÁ, P. Spací vady – názory médií [online]. [Citováno 24. 8. 2012]. Op. cit. 96 I-DIVADLO.CZ. Divadlo Na zábradlí [hlavní scéna][online]. [Citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.i-divadlo.cz/divadlo/divadlo-na-zabradli/ambrozie/?subpage=recenze
61
V teaseru se prolínají záběry různých velikostí na čtyři herečky. Každá z nich se pro svou tvorbu inspirovala osobností některé výrazné ženy historie. První představuje Julii Pastranu - nejchlupatější ženu na světě, hit freakshow 19. století. Další vychází z osudů Lolo Ferrari, hvězdy pornoprůmyslu s nejmohutnějším poprsím. Další dívka představuje spisovatelku Emily Dickenson a poslední z nich postavu z bible Juditu. Teaser je podle slov autora Tomáše Koňaříka koncipován jako „hledání správného světla". Dívky jsou nasvíceny různou intenzitou a teplotami světla. Střídají se např. měkké boční světlo žárovky, ozdobný světelný řetězec a studený panel zářivky. Kamera je zabírá dívky v makrodetailech očí, vlasů apod. až k detailu obličeje. Portréty vždy doplňují titulky se jmény žen, které herečky představují. Zvukový podkres tvoří klapání psacího stroje, občas se k nim přidává elektronická hudba. Vprostřed videa je umístěn název divadla a představení. Záběry hrdinek jsou stále kratší, v závěru jsou ukázány v tetraptychu na černém pozadí s křestními jmény svých múz.
4. 2. Rozhovor s Tomášem Koňaříkem Tomáš Koňařík je absolventem oboru Rozhlasová tvorba a scénáristika na Janáčkově akademii múzických umění. Mimo jiné natáčí záznamy divadelních představení pro divadlo Continuo. Některé záznamy použil jako materiál k trailerům. Teaser Jsem nebe vytvořil pro divadlo Na cucky. V inscenaci byla použita forma storytellingu.97 “ Storytelling je o hledání úhlu pohledu na tu konkrétní postavu, o hledání té postavy.”98 Autor vytvořil teaser po dohodě s režisérkou představení, bez znalosti hotového tvaru, který v té době teprve vznikal. Základní nápad videa – hledání světla, vychází z principu storytellingu. 97 Vyprávění příběhů je použito jako metoda určená ke vzdělávání účastníků, může jít i o uměleckou formu (divadelní, scénáristickou apod.). 98 Citace z rozhovoru s Tomášem Koňaříkem. Op. cit.
62
“Samozřejmě se může stát, že natočíš teaser, který pak neodpovídá atmosféře představení, ale tady to bylo eliminované. tohle nebyl ten případ. Šlo o to zprostředkovat formu, která byla nová. Storytelling nikdo moc nezná jako formu jevištní, takže jsme se nemohli netrefit. To hledání je podstata, kterou nijak nezmeníš. To je dané.”99 Autor se ovšem ani nevyhraňuje proti představě, že se teaser a výsledná podoba inscenace budou lišit: “Samozřejme se to muže stát, ale myslím si, že to není špatne. Je na divákovi, aby si tohle řekl. A primární úcel toho teaseru není oblažit diváka pocitem, ale navnadit ho do toho divadla. Takže to vlastne ani nemuže být uzavřený útvar. To musí být velmi otevřený útvar, který ti zprostředkuje jenom neco, co pak chceš videt dál. Jenom urcitou cást, emoci. (...) urcite v tom je rozpor, ale na kterém to práve funguje. To je ten princip, ten rozpor. Že ukážeš tou formou neco jiného. To je dobře, to není nevýhoda, to je výhoda.” Teaser Tomáš Koňařík zpracoval za minimální finanční ocenění. “Protože to není žádná ustálená forma, tak to nemá žádnou ustálenou hodnotu. Dostal jsem pět set korun za trailer. Jestli se to ustálí jako forma, cemuž tak nejak veřím, tak si myslím, že to bude dlouho... to není ziskový žánr. Forma se ti ustálí v jakémkoliv ziskovém odvetví. Tohle není a nikdy to nebude ziskové odvetví, takže se to bude delat buď z nadšení nebo z toho duvodu, že si na to lidi zvyknou a budou to ocekávat.”100 Očekávání návštěvníků divadel bude pravděpodobně pro budoucnost divadelní upoutávky rozhodující. Ačkoliv neexistuje možnost zjistit, jak velký efekt mají upoutávky na návštěvnost, přibývá divadel, která se tvorbou upoutávek zabývají. Soubor Kašpar v Celetné, který s produkcí již začal 99 Citace z rozhovoru s Tomášem Koňaříkem. Op. cit. 100 Tamtéž.
63
uvádí, že bude nadále pokračovat. Dejvické divadlo, přes pochybnosti kvůli investicím do video-tvorby, zvýšilo v minulém roce kvalitu upoutávek. Tvorba upoutávek divadel, která se jí zabývají, se stává systematičtější – viz Moravskoslezské národní divadlo.
64
Závěr Divadelní upoutávka pravděpodobně nikdy nedosáhne funkce, kterou má filmový trailer v rámci svého média. Otázkou zůstává, zda je účelem divadelní upoutávky této funkce dosáhnout. Záměrem mé práce není poukázat na to, v čem je divadelní upoutávka s filmovým trailerem totožná, ale naopak upozornit na odlišnosti v percepci diváků upoutávky a v možnostech využití potenciálu upoutávky pro divadlo. Pro zadavatele a tvůrce upoutávek je podstatné si uvědomit, jaké návyky si diváci upoutávek vytváří a pracovat s nimi. Fakt, že nejsou ustálené nemusí být nevýhodou. Divadla mají možnost usměrňovat tyto návyky a vytvářet dramaturgii upoutávek podle vlastních potřeb. Soubory typu Husa na provázku se mohou zaměřit na zákulisí divadla a představovat ve videích oblíbené herce, kteří mluví o vztahu k jednotlivým rolím. Menší divadla mohou zaujmout nápaditou realizací svých spotů. Kladně je této přijímán už sám fakt, že se tvorbě videí věnují. Divadelníci přitom nejsou omezováni očekáváním veřejnosti na podobu upoutávek. Pozvánky mohou obsahovat klíčové informace o tématu inscenace nebo naopak mystifikovat diváka. Mohou se uchýlit k formě traileru a ukázat části představení, nebo využít odlišnosti uměleckých médií a vytvořit samostatný vizuální celek, který se na inscenaci odkazuje jedním nebo více prvky. Informace ve videích se nemusí týkat pouze tématu konkrétní hry a pojetí autorů. Divadla mají skrz video-produkci možnost nechat své návštěvníky nahlédnout do zákulisí, představit jim aktéry a autory her, včetně spoluprací, které teprve připravují. Hlavní otázkou do budoucna upoutávek je, kam videa umístit, aby si divadla zajistila co nejvyšší sledovanost, případně – jak je přáním manažerů Dejvického divadla, divadla v Celetné a pravděpodobně většiny divadel, které se tvorbě upoutávek věnují – rozšířit díky videím počet návštěvníků do té doby divadlem neoslovených. Dobrým příkladem podle mě je vkládání videí nejen na stránky divadel a YouTube, ale i k divadelním recenzím, což se stalo například u Masakru v Paříži. V tomto případě ovšem není zaručená pozornost té části veřejnosti, 65
která se představení navštívit nechystá. Aby si divák přečetl recenzi, nebo se podíval na program, musí se o představení sám předem zajímat. Nabízí se opět přihlédnutí ke vzoru upoutávky – filmovému traileru. Filmové trailery jsou sdružovány na serverech typu Moviezone nebo csfd. Uživatel může vyhledávat konkrétní trailery filmů, které se chystá shlédnout, ale může se také nechat navést různými odkazy k trailerům, které původně nehledal a které v něm vzbudí zájem o další filmová díla. Smysl existence takovýchto serverů v případě divadelních upoutávek si zatím můžeme jen domýšlet. Produkce v těchto letech není až tak bohatá, takže sledovanost stránek by momentálně nejspíš brzy opadla. Uvádím zde názor tvůrce upoutávek: „Kdyby existoval server, který by sdružoval trailery na divadelní tvorbu, byl by samozřejmě nefunkční, protože je to tak spjaté s tím divadelním představením a s jeho tvorbou, že bez nich to jako samostatný tvar nemůže fungovat. Na rozdíl od toho filmového traileru. Protože filmový trailer vychází z filmu a dá ti informace o tom filmu. A ty se na základě něho rozhodneš, jestli na to půjdeš nebo ne. Pokud máš divadelní trailer bez informací o tom divadle a nevíš zhola nic o tom představení a pustíš si ho jenom tak se nic zajímavého nedozvíš.“101 Osobně nesouhlasím s názorem, že teaser nemusí obsahovat informace. Podobně jako program, kde se autoři často snaží vyjádřit poetiku hry vhodně zvolenými slovy, měl by také teaser umět zprostředkovat jak vidění autorů, tak informace k datu uvedení hry, případně jména protagonistů. Jak jsem však uvedla, upoutávka je zatím forma bez zavedených konvencí a tudíž otevřená všem jednotlivým pojetím. Tomáš Koňařík navrhuje jiný způsob, jakým lze vzbudit zájem u diváků: „Teasery by mohly dělat slavná jména, což už se děje a pak by mě nalákalo, že ten režisér má zájem dělat ten teaser k divadelnímu představení a další věc je, jak on to pojímá. To jméno by tam určitě hrálo velkou roli. A ta zkušenost s jeho 101Citace z rozhovoru s Tomášem Koňaříkem, op. cit.
66
filmy. To se určitě zapojí. Trošku je to něco jako když máš na přebalu knížky napsáno támhle nějaký kritik nebo Times řekl...“102 To je určitě zajímavý nápad, který podporuje také postřeh Lukáše Průdka o zvednutí zájmu veřejnosti o stránky divadla po úspěchu filmu Karamazovi. Divadelní upoutávka je sice nezměrně menší formát, ovšem v případě, že ji vytvořil známý filmař, může být zajímavým impulsem pro další tvůrce a zadavatele, v lepším případě i pro diváky. Všechny tyto dohady o budoucnosti upoutávky jsou samozřejmě čistě hypotetické. V této fázi lze o tvaru s jistotou prohlásit pouze to, že se jím zabývá čím dál větší počet divadel v různém typu pojetí a na různém stupni profesionality. Šíří se jak mezi státem podporovanými, tak mezi nezávislými malými divadly. Forma většinou odpovídá tomu, nakolik divadlo samo experimentuje s divadelní formou – menší divadla, od kterých je určitá míra invence očekávána často volí experimentální přístup při tvorbě videa a naopak. Divadelní upoutávka nabízí další možnost komunikace s divákem a způsob, jak v něm vzbudit zájem o svoji činnost, která je nyní poměrně snadno dostupná jakémukoliv typu divadla.
102Tamtéž.
67
Příloha Primární zdroje: Rozhovory: Rozhovor s Tomášem Koňaříkem. Brno 15. 8. 2012. K dispozici v příloze diplomové práce. HÁLOVÁ, Kateřina. Dotazník pro divadlo Celetná. 8. 8. 2012. K dispozici v příloze diplomové práce. Rozhovor s Andym Fehu. Praha 8. 2. 2012. K dispozici v příloze diplomové práce. Rozhovor s Lukášem Průdkem. Praha 8. 2. 2012. K dispozici v příloze diplomové práce. Upoutávky: 39 stupňů Režie: David Ondříček 13. 12. 2010 Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=d2M3iahby6k Ambrózie 6. 12. 2010 Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=FWqs9woxT9I Hoochie Coochie Man Režie: Tomáš Luňák, kamera: Jan – Baset Střítezský 12. 1. 2011 Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=wWAekk_KJ_0 Já, hrdina (oficiální trailer) autoři traileru:POPOJEDEM PRODUCTION, námět a režie: Jan Chramosta, as. režie: Janek Cingroš, kamera: David Borozidis, střih: Jan Chramosta, animace: Vítězslav Ureš 9. 3. 2012 68
Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=9hfigezMGCw Jsem nebe Režie: Tomáš Koňařík 2011 Dostupné z: http://vimeo.com/33534659 Masakr v Paříži (oficiální trailer) autoři traileru:POPOJEDEM PRODUCTION, námět a režie: Jan Chramosta, as. režie: Janek Cingroš, kamera: Lukáš Hyksa, as. kamery: Lubomír Krupka, střih: Jan Chramosta, as. střihu: Eva Burešová, animace: Vítězslav Ureš, grafika: Karel Czech 8. 3. 2012 Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=6BwoFJ8vu28 Médea Andy Fehu 25. 4. 2011 Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=V-LClPB8RS0 Muž bez minulosti Režie: Tomáš Luňák, kamera: Jan – Baset Střítezský 18. 5. 2011 Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=4tZTx82qOU0 Spací vady Režie: Slobodanka Radun 18. 2. 2011 Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=tqQM6PYtkTQ The Birds Official trailer Režie: Alfred Hitchcock 9. 1. 2012 Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=lCxR7dlavwg 69
Internetové zdroje:
A Brief History of The Trailer [online]. [Citováno 15. 6. 2012]. Dostupné z: http://www.movietrailertrash.com/views/history.html Advice for Rihanna from a Woman Who's Been There. In: Youtube [online]. 18. 3. 2009 [citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch? v=ZEsElsHrvC0 Book Trailer... Bring Your Story to Life [online]. [Citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://nofreeusernames.posterous.com/book-trailer-bring-your-story-to-life ENGLISH, Sheila. Book Trailers and Marketing [online]. 27. 3. 2009 [citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://booktrailers.blogspot.cz/2009/03/book-trailers-that-matter.html
HŮLOVÁ, Petra. Spací vady – názory médií [online]. [Citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.nazabradli.cz/repertoar/aktualni-repertoar/spaci-vady/nazory-medii/ I-DIVADLO.CZ. Divadlo Na zábradlí [hlavní scéna][online]. [Citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.i-divadlo.cz/divadlo/divadlo-na-zabradli/ambrozie/? subpage=recenze JIRÁSEK, P. Kropit, zaznamenávat nebo překládat? Poznámky k současné praxi divadelní publicistiky, dokumentaristiky a záznamům divadelních představení v ČT. Přednáška pro ateliér ATD. KRATOCHVÍL, Radim. Karamazovi – divadelní film o tom, kde končí Dostojevský a začíná Zelenka [online]. 29. 4. 2008 [cit. 2. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/13508-recenze-karamazovi-divadelni-film-o-tom-kdekonci-dostojevsky-a-zacina-zelenka
KŘÍŽ, J. P. Spací vady – názory médií [online]. [Citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.nazabradli.cz/repertoar/aktualni-repertoar/spaci-vady/nazory-medii/ MAREŠOVÁ, Marie. Krobot v Muži bez minulosti přiměl herce, aby odložili herectví
[online].
28.
1.
2010
[citováno
70
16.
7.
2012].
Dostupné
z:
http://art.ihned.cz/divadlo/c1-40228600-krobot-v-muzi-bez-minulosti-primel-herceaby-odlozili-herectvi Marketingová kouzla, slovníček [online]. c2012.[citované 25. 7. 2012]. Dostupné z: www.cevelova.cz/slovnicek
MIKULKA, Vladimír. Dejvičtí se přes 39 stupňů přehoupli s lehkostí [online]. 16. 7. 2008 [citováno 9. 8. 2012]. Dostupné z: http://kultura.idnes.cz/divadlo.aspx? c=A080616_993122_divadlo_kot
Pražení – 188. díl [online]. 21. 2. 2012 [citováno 8. 8. 2012], Metropol. Dostupné z:
http://www.metropol.cz/videa/kultura-a-hudba/novinkou-mezi-divadelnimi-predstavenimi-je-
novy-cirkus/
LINC, Míla. Pohádka o knižních trailerech [online]. 15. 9. 2011 [citováno 24. 8. 2012].
Dostupné
z:
http://www.casopisxb1.cz/aktuality/pohadka-o-kniznich-
trailerech/ PATTISON, Darcy. Book trailers [online]. c2009 [citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.darcypattison.com/marketing/book-trailers/ SCHUBERTOVÁ, Petra. Videa dneska točí skoro každý – i knihy [online]. 7. 2. 2012 19:21 [citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/163581-videa-dneska-toci-skoro-kazdy-i-knihy/
SÍČOVÁ, Eva. Masakr v Paříži srší naturalismem. Krev v DISKu teče proudem [online]. 2. 4. 2012 [citováno 9. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.topzine.cz/recenzemasakr-v-parizi-srsi-naturalismem-krev-v-disku-tece-proudem
SÍČOVÁ, Eva. Médea v Disku – antické drama je aktuálnější, než byste čekali [online]. 29. 5. 2011 [citováno 16. 7. 2012]. Dostupné z: http://www.topzine.cz/medea-v-disku-anticke-drama-je-aktualnejsi-nez-bystecekali SEDLÁČEK, J. Karamazovi [online]. c2011[cit. 2. 12. 2012]. Dostupné z: http://www.cinemamagazine.cz/recenze/18917/karamazovi STEINOCHEROVÁ, Lucie. Videoklip jako fenomén MTV: umění či komerce? Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu hudební vědy a Teorie interaktivních médií [online]. [Citováno 23. 8. 2012]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/273134/ff_b/Bakalarska_diplomova_prace.txt Spací vady. In: Youtube [online]. 18. 2. 2011 [citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=tqQM6PYtkTQ
71
SVOBODOVÁ, Iveta. Spací vady vás zacyklí v čase a infiltrují do jiného prostoru. Rozhodně při nich neusnete [online]. 5. 3. 2011 [citováno 24. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.topzine.cz/spaci-vady-vas-zacykli-v-case-a-infiltruji-do-jinehoprostoru-rozhodne-pri-nich Teaser [online], poslední aktualizace 3. 6. 2012 v 13:08 [cit. 25. 7. 2012], Wikipedie. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Teaser TICHÝ, Petr. Jen pár stupňů ke zlatu [online]. 28. 5. 2008 [citováno 9. 8. 2012]. Dostupné z: http://www.i-divadlo.cz/recenze/39-stupnu/jen-par-stupnu-ke-zlatu Trailer [online], poslední aktualizace 3. 6. 2012 v 13:10 [cit. 25. 7. 2012], Wikipedie. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Trailer Trailer (promotion) [online]. Poslední aktualizace 29. 8. 2012 ve 22:12 [cit. 25. 7. 2012], Wikipedie. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Trailer_(promotion) The Adventures of Kathlyn [online]. Poslední aktualizace 19. 8. 2012 v 01:55 [cit. 25.
7.
2012],
Wikipedie.
Dostupné
z:
http://en.wikipedia.org/wiki/The_Adventures_of_Kathlyn VÁCHOVÁ, Michaela. Masakr v Paříži: krvavý večer v DISKu [online]. 14. 3. 2012
[citováno 10. 9. 2012]. Dostupné z: http://www.nekultura.cz/divadlo-
recenze/masakr-v-parizi-krvavyvecerv-disku.html Literatura: BORDWELL, David - THOMPSONOVÁ, Kristhin. Dějiny filmu. Akademie múzických umění v Praze / Nakladatelství Lidové noviny 2007. BALADA, Petr. Videoklip: proměna médií. Brno 2010.
Diplomová práce na
Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na katedře mediálních studií a žurnalistiky. Vedoucí diplomové práce Mgr. David Kořínek. FOJTÍK, Josef. Filmový trailer jako jeden ze základních komunikačních nástrojů filmového marketingu. Zlín 2008. Diplomová práce na univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jan Kramoliš. HITCHCOCK, Alfred - TRUFFAUT, Francois. Rozhovory Hitchcock Truffaut. Nakladatelství Čs. Filmový ústav 1987. 72
73
Rozhovor s Tomášem Koňaříkem (Jsem nebe, divadlo Na cucky) Potenciál je v tom, že je to něco mezi filmem a divadlem, takže si můžeš vybrat detail, který chceš ukázat, ať již příběhový, motivický nebo atmosférický a ten zdůraznit v traileru. Jde o to, aby to bylo pro diváka zajímavé, aby si řekl – chci vidět, jak to bude v jiné formě, jak to bude vypadat v tom divadelním kuse. AD (Adam Doležal, režisér upoutávek pro BURANTEATR): nepřijde ti, že je v tom rozpor? Vyjadřovat se filmovou řečí o divadle? Tom: určitě v tom je rozpor, ale na kterém to právě funguje. To je ten princip, ten rozpor. Že ukážeš tou formou něco jiného. To je dobře, to není nevýhoda, to je výhoda. AM (Alžběta Medlová): Takže je to něco jako reklama? Nápad, který zaujme a ke kterému je přičleněn ten produkt? Tom: Ani ne tak ten produkt, ale zprostředkuješ jiný typ emoce, než ti dá to divadlo. Když dokážeš lidi do toho divadla nalákat jiným způsobem, tak to je ten princip. To je proč je to dobrý. To stejné, jako s trailery na knížky (…) předá ti to jinou intimní emoci. Ani divadlo, ani knížka ti nepředá takovou emoci, takový detail, jakou ti předá ten film. Trailer už máš na pomezí mezi filmem a divadlem. Také tam máš filmovou výběrovost, taky si vybíráš detail představení, což je blíž filmu, pokud to netočíš objektivně na kukátko jako celek. Ovšem netočíš velké detaily, netočíš detaily očí, netočíš emoci, kterou máš dopředu připravenou, protože to je nezachytitelné, ale točíš od půldetailu po celku. To už je výběrovost. Co dělám já je, že kombinuju jinou složku zvukovou a obrazovou, to znamená, že mi to ne vždy musí lícovat. To znamená, že hledám kontrapunkt. V tom, co se řekne, může se říct něco veselýho a ukázat smutnou scénu, ale hledáš ten kontrapunkt, můžeš si vybrat. Ten tématický kontrapunkt. Na základě montáže můžeš zprostředkovat emoci na velmi malém tvaru. To znamená, že máš dvě minuty, tam můžeš nastříhat vedle sebe scény, které reagují jako v montáži. A ne jako v divadelním prostředí, kde je to samozřejmě podstatně složitější. AM: Může teaser fungovat jako samostatný celek, nezávisle na představení, které propaguje? Tom: Asi bych nemluvil úplně o umělecké hodnotě. Divák se na to dívá s tím, že uvidí divadelní přestavení a to, co je základní, když se dívá na ten teaser je, že si říkáš – tak schválně, jestli mě to naláká na divadelní přestavení. A bez toho to nejde. AM: Takže to podle tebe nespěje k samostatnému útvaru? Tom: to rozhodně ne. To je samozřejmě spojené... ani jinak by to nemohlo být. Bez toho zadavatele... nedělala bys teaser na něco, co neexistuje, že jo? I ve filmu děláš trailer na existující film. Ale tam jsou ta média podstatně blíž. Ale v tomhle to je zajímavější. Že je to médium natolik vzdálené, že to najednou vidíš z úplně jiné stránky. A ten výsledek, co vidíš potom – všichni očekávají, že bude úplně jiný, než to... takže jde zprostředkovat jenom jednu konkrétnost. 74
AM: Jde ti o to udělat to jinak, než to představení tom: ne úplně jinak (…) nemusí to být úplně vystižení nějaké myšlenky, může to být vystižení formy (…) i pocitu, atmošky. Ale když děláš ten teaser tak to děláš bez znalosti toho představení. Když jsme měli ten storytelling, Jsem nebe, tak je to o hledání úhlu pohledu na tu konkrétní postavu, o hledání té postavy. Takže to hledání se stalo principem v tom videu. AD: může se stát, že natočíš teaser, který pak neodpovídá atmosféře představení? Tom: to se samozřejmě stát může, ale tady to bylo eliminované. tohle nebyl ten případ. Tady šlo o to zprostředkovat tu formu, která byla nová, storytelling nikdo moc nezná jako formu jevištní, takže tam jsme se nemohli netrefit. To hledání je podstata a tu nijak nezměníš. To je dané. AM: O informacích v teaseru: Tom: nemusíš to tam zahrnovat. Je to umělecká forma. Ty informace získáš jinde, než v tom traileru nebo teaseru. AM: Jak je to placený? Tom: nijak. Protože to není žádná ustálená forma, tak to nemá žádnou ustálenou hodnotu. Dostal jsem 500,- za trailer. AD: Jak dlouho myslíš, že bude trvat, než se to ustálí jako forma? Tom: Těžko říct. Jestli se to ustálí jako forma, čemuž tak nějak jako věřím, tak si myslím, že to bude dlouho... to není ziskový žánr. Forma se ti ustálí v jakémkoliv ziskovém odvětví. Tohle není a nikdy to nebude ziskové odvětví, takže se to bude dělat i z hecu, buď z toho důvodu, že si na to lidi zvyknou a budou to očekávat a bude to podle mě dělat režisér, nebude to dělat nikdo zvenčí. A ten si vybere, co tím chce říct. Takže to bude umělecká součást toho představení. Protože jakýmsi způsobem by ti to mohlo dát i klíč k tomu představení. A bude o tom rozhodovat režisér toho představení a nikdo jiný. AM: Je to podle tebe služba divákovi? Tom: služba divákovi je to v tom, že mu nabídneš víc, než ti dá to představení, ale služba divákovi... AM: Aby se zorientoval na co jde Tom: jo, to jde. To spíš když máš ten sestřih z divadelního představení, tak to ano. Tam si vybereš pět scén z celého kusu... je tam pohyb, dáš tam pohyb, jsou tam dialogy, dáš tam dialogy... je tam téma, tak dáš nějakou replikou, která nějakým způsobem shrnuje to téma, to jo. Tam to vidíš a to se blíží tomu filmovému traileru. AD: když děláš teaser, nemáš chuť se tam nějak vpašovat? 75
Tom: to určitě, a taky se tam vpašuješ. Navrhuješ si to po svém a režisér s tím musí souhlasit. Kdo ví, může to být tak že ten režisér si řekne někomu, ať mu dá ten jiný úhel pohledu, protože přece jenom je to jiná forma. Něco jiného je vyjadřovat se divadelně a něco jiného filmově. Takže buď to vznikne po dramaturgické poradě s tím režisérem, který řekne – já chci téma a nejdůležitější je pro mě z toho představení tohle a tohle téma a po vás chci, pane režisére, abyste to udělal filmovým způsobem. AM: Taky to zajistí technické parametry Tom: samozřejmě. Spousta divadelních režisérů nemá tušení, jak se mluví filmovou řečí. Ale stejně ten divadelní režisér je na tom začátku. Ideově to zaštítí, protože ví, co chce říct na tom představení. AD: může se stát, že se ty představy budou rozcházet? Tom: to se samozřejmě může stát, ale myslím si, že to není špatně. To je na divákovi, aby si tohle řekl. A primární účel toho teaseru je ne oblažit diváka pocitem, ale navnadit ho do toho divadla. Takže to vlastně ani nemůže být nějaký uzavřený útvar. To musí být velmi otevřený útvar, který ti zrpostředkuje jenom něco, co pak chceš vidět dál. Jenom určitou část, emoci, něco. Já jsem pro to, aby se to blížilo tomu divadelnímu kusu co nejmíň. Aby to nebylo z jeviště... čím rozdílnější to bude a čím víc to bude rezonovat v divákovi, když uvidí tohle... Já si třeba myslím, že ani není podstatné ukazovat herce, kteří v tom hrají. Můžeš tam ukázat zoologickou zahradu se slony a říct tenhle slon je paní Bovaryová. To je na každém, ale ta možnost tam je. A to je to důležitý. A tím dáš tomu divákovi – ten si řekne, tak v divadle neuvidíš toho slona. A on si řekne – proč tam dávají toho slona – ona ta Bovaryová je takový trošku slon (samozřejmě nevím, o čem mluvím, je to příklad...) Myslím si, že čím odstředěnější to bude, čím víc to bude rezonovat v tom divákovi, tím lepší to bude. Je to dobré řešení pro malá divadla. Nemáš pouze možnost letáků, nebo pozvánek na fb, tohle se ještě dostane za okruh tvých kamarádů. Máš možnost nalákat samotnou formou toho teaseru. AM: Sleduješ sám divadelní upoutávky? Tom: kdybych šel do divadla, tak bych se na ni určitě podíval. Dobrý teaser by mě asi nalákal. Nemusí to být dobré technicky, ale je v tom nápad, tak si řeknu jo, oni do toho dávají něco navíc a ne strojová produkce, kterou většinou vidíš, tak mě to zajímá. Už jenom ten moment, že ten teaser vůbec vzniknul. A je jiný, je v něm něco víc, než v tom divadelním představení. AM: Mohlo by tě to i odradit? Tom: mohlo.. V divadle Na cucky jsem viděl pokusy o takové pseudointelektuální teasery a když vidím ten jejich postoj, jak oni si myslí, že to vypadá to jejich přestavení... (chtějí být cool a mít tam zbraně) a já prostě nesdílím tu jejich emoci tak to samozřejmě může úplně stejně odradit jako přilákat. Ale dá ti to tu informaci dopředu.
76
AM: Jak se jako filmař stavíš k tomu, že je to forma něco mezi filmem a divadlem, takový hybrid? Tom: budu se opakovat, ale mě to právě zajímá přesně z toho důvodu, co jsem říkal. Když už půjdu na to představení, budu mít ten klíč v podobě toho teaseru a už se na to budu dívat... je to vlastně takový program AD: takový emocionální program tom: ano. Emocionální, vizuální program beze slov. Ta informace se k tobě nedostane verbálně, ale jinými prostředky a já budu porovnávat, nakolik to bylo stejný nebo jiný, ale když to bude jiný, tak nebudu mít nic proti tomu. To je to důležitý. Kdežto když máš trailer na film a ten film je výrazně jiný než ten trailer, tak si řekneš – no, ale ten trailer je výrazně lepší. Ale tady u toho to nehledáš. To je vlastně velká výhoda. AD: spíš když to vidíš samostatně bez představení, jestli to hodnotíš filmařsky (střih) Tom: to právě nemůžeš v tuto chvíli hodnotit, protože to není ustálené. Možná za dvacet let. AD: myslíš, že by to měli dělat filmaři nebo divadelníci sami? Tom: já myslím, že v ideálním světě by to měli dělat filmaři jako zakázku toho divadelního režiséra. Protože jde o ten jiný úhel pohledu. Ale myslím si, že ta praxe bude jiná. Že ten divadelní režisér si to bude chtít pohlídat sám. AM: Takže to propojení divadla a filmu ti nepřipadá mimo Tom: rozhodně to není mimo. Protože dostáváš jiný úhel pohledu. Ideální by bylo, kdyby existovalo už představení, které by ten filmař viděl, podíval by se na něho a na základě jeho úhlu pohledu by vznikl ten teaser. A na základě toho by mohli ty teasery dělat slavné jména, což už se děje a pak by mě nalákalo, že ten režisér má zájem dělat ten teaser k divadelnímu představení a další věc je, jak on to pojímá. To jméno by tam určitě hrálo velkou roli. A ta zkušenost s jeho filmy. To se určitě zapojí. Trošku je to něco jako když máš na přebalu knížky napsáno támhle nějaký kritik nebo Times řekl tohle AM: A není to míň hodnotný než normální filmový tvar? Protože se vyjadřuješ omezenými prostředky? Tom: ta hodnota je v tom představení a v tom že se ti líbí to představení a tak se ho snažíš ve zkratce vystihnout. Je to nový svébytný útvar. Stojící na pomezí několika médií. AM: Je možné, že se v průběhu let vytvoří něco jako moviezone? Tom: Kdyby existoval server, který by sdružoval trailery na divadelní tvorbu, byl by samozřejmě nefunkční, protože je to tak spjaté s tím divadelním představením a s jeho tvorbou, že bez nich to jako samostatný tvar nemůže fungovat. Na rozdíl od toho filmového 77
traileru. Protože filmový trailer vychází z filmu a dá ti informace o tom filmu. A ty se na základě něho rozhodneš, jestli na to půjdeš nebo ne. Pokud máš divadelní trailer bez informací o tom divadle a nevíš zhola nic o tom představení a pustíš si ho jenom tak se nic zajímavého nedozvíš. Využítí traileru – většinou se na ně nikdo nekouká předem, ale až po shlédnutí divadla. AD: nebo chci jít do Dejvického divadla, kouknu se na trailery, podle toho si vyberu. Tom: to ne. Tohle funguje u filmového traileru. Spíš si řekneš – jak to pojali. Když máš režijní divadlo, ne autorské, no tak když jdu na Hamleta, tak si chci pustit ten trailer. Protože trailer mi zprostředkuje základní informaci jaké je režijní uchopení, režijní klíč. A v tu chvíli mě to třeba zajímá. Tam by mě ten trailer mohl dát informaci, jestli je to intelektuálské nebo klasické apod. Ale že bych si pustil trailer... nejsou autorská představení většinou. AD: ale to se s těmi trailery nevylučuje. Dělají se remaky, adaptace knížek, např. četl jsem knížku Hobit, viděl jsem trailer a vím, že to nechci vidět... (…) AD: např. je stránka divadlo.cz kde jsou pozvánky a tam by mohly být trailery, teasery mezi dalšími informacemi o představení. Tom: rozdíl je v tom, že tohle nemá tu ustálenou formu jako filmový trailer. (…) ten je informativní. Z divadelní upoutávky se dá udělat umělečtější forma.
Dotazník pro absolventskou práci na téma divadelní upoutávka: (odpovídá Kateřina Hálová)
1. Kdy se divadlo začalo upoutávkami zabývat systematicky? Systematicky upoutávky pro účely umístění na internetu točíme 3 roky. Ovšem už předtím jsme představení natáčeli pro účely nastudování rolí pro alternující herce /zpětně se pak z těchto „filmů“ sestříhali upoutávky na web ke starším inscenacím/.
78
2. Jaký pro to byl impulz? Určitě masivní nárůst vyhledávání informací diváky přes internet.
3. Je to první pokus se upoutávkám věnovat nebo divadlo vyzkoušelo předtím i jiné tvary upoutávek? Určitě první pokud točit upoutávky určené pro veřejnost.
4. Přizvalo si divadlo na spolupráci profesionální filmaře, nebo upoutávky tvoří členové divadla? (případně jestli byla forma reportáže nápad zadavatele nebo přizvaných tvůrců)
Pro natáčení upoutávek z představení využíváme profesionální filmaře /natáčení představení je problematické – tma, ruchy z hlediště apod., takže se toř´čí na několik kamer a mikrofonu a pak se pracně stříhá/. Točíme ale i krátké reportáže typu „co je nového v divadle“, ty točíme sami za pomoci profesionálního kameramana.
5. Co bylo inspirací? Inspirací – nebo spíše popudem - k točení upoutávek bylo určitě nabídnout divákům co největší množství informací k představením, což jsou rozhodně fotografie a upoutávky. Podle shlédnuté upoutávky si divák snáze vybere představení, které by chtěl vidět.
6. Jaké mají upoutávky ohlasy? Lze to vysledovat?
79
Velmi kladné ohlasy jsou určitě u herců samotných J… jinak občas přichází nějaká odezva od uživatelů Youtube.com /tam je vidět i počet shlédnutí/ a od diváků, kteří kupují lístky na pokladně. Nemáme počítadla kliknutí na webových stránkách. 7. Mají inscenace ke kterým existují upoutávky větší návštěvnost? Lze to vysledovat? Myslím, že to, jestli má nebo nemá představení upoutávku, neovlivňuje návštěvnost představení v nějaké velké míře, abychom to zaznamenali. Máme ale v současné době upoutávky v podstatě ke všem našim představením – takže to nemůžu objektivně posoudit.
8. Osvědčil se tento typ upoutávek vzhledem k nákladnosti nebo jiným případným problémům, bude v něm divadlo pokračovat? Určitě osvědčil - v současné době točíme upoutávky automaticky ke všem představením co nejdříve po jejich premiéře, upoutávky k novinkám či zajímavostem v divadle cca. 8x – 10x do roka.
9. Kdo v upoutávkách obvykle vystupuje jako moderátor a komentátor reportáže? (dramaturg, manažerka, herci, profesionální moderátor…) Pokud se jedná o upoutávku k představení, jde pouze o „trailer“. V případě novinek je moderátorem naše dramaturgyně, jako hosté pak režiséři či produkční jednotlivých akcí, kterých se reportáž týká.
10. Co je účelem upoutávek, s jakým očekáváním se divadlo do jejich výroby pustilo? Asi usnadnit divákovi výběr představení, přilákání nových diváků do našeho divadla /dostupnost upoutávek na youtube.com, nejenom na stránkách divadla/.
80
