Jaké jsou výhody a nevýhody vstupu ČR do EU?

ELEKTRONKA 4/2004 OBSAH: Úvodník......................................................................................... 2 Jaké jsou výhody a nevýhody vstupu ČR do EU?.............................. 2 Anketa vyučujícím VOŠ a SPŠE........................................................ 3 Nebezpečí internetu - Viry............................................................... 4 „Dostal jsem tě,“ pravil Tikytak....................................................... 5 Sbohem......................................................................................... 5

- Jsi sám? -, - O -........................................................................... 5 INMAFYÁN..................................................................................... 6 Co jí teď probíhá hlavou? (pokračování).......................................... 6 Pranostiky...................................................................................... 7 Ztráty a nálezy + Důležité............................................................... 7 Omalovánka................................................................................... 8

Vážení učitelé a spolužáci, dlouho jsem přemýšlel, o čem bych se měl v úvodu čtvrtého čísla Elektronky zmínit. Mezi aktuality určitě patří MS v ledním hokeji (dále jen MS), které, jak každý víme, se koná u nás v ČR (v Praze a Ostravě). Reaguji tím na myšlenku, aby byla vytvořena rubrika o MS, která by vás informovala o aktuálním dění na MS. Musím vás však zklamat, rubriku zavádět nebudu. Je to z toho důvodu, že MS je obsáhlé téma a informace z něj by musely být každodenní. Toho dosáhnout nemůžeme, také pojem „aktuálnost“ by potom ztrácela svůj věcný význam. Další aktualitou je vstup ČR do EU. Někteří z vás ví, že nechci do Elektronky zavádět náboženství a špinit ji politikou. Možná si vzpomínáte na mé interview s Janem Graubnerem, arcibiskupem římsko-katolické církve (Elektronka č. 2). Tímto článkem jsem však nechtěl propagovat zmíněnou církev, byl to článek - interview - s jednou z více známých osobností ČR (i našeho kraje). Otázky týkající se církve jsem záměrně kladl tak, aby pojem „církev“ byl chápán jako termín pro instituci (chcete-li společnost lidí), kterou spojují specifická pravidla… Vrátím se ale k první větě tohoto odstavce. První článek (po úvodníku) je zaměřen na výhody a nevýhody našeho vstupu (tedy vstupu ČR) do EU. Chápejte, prosím, tento článek jako ukázku kladů a záporů integrace ČR do Evropy (jako ukázku několika zásadních společenských změn, které ovlivní náš každodenní život v ČR). Pevné nohy a střízlivou mysl při oslavách vstupu České republiky do Evropské unie vám všem přeje... Petr Coufal, šéfredaktor

Jaké jsou výhody a nevýhody vstupu ČR do EU? - nevýhody  ČR bude v rámci EU patřit mezi méně vyspělé státy  Omezení suverenity ve prospěch společné evropské (sdílené)  Omezení při formulování a provádění hospodářské politiky  Projeví se sílící účinek konkurence - vlastně neomezená konkurence kvalitou, inovací a servisem (můžeme čelit inovacemi v technologiích, v organizaci výroby, marketingu), střet se silnějším podnikatelským zázemím, zvýšení nároku na management...  Zvýšení cen zemědělských produktů  Přísná regulace státní pomoci domácím podnikům  Náročné ekologické předpisy, ekologické hnutí  Přísné pracovněprávní předpisy  Vysoké nároky na etiku podnikání  Nové nároky na podnikatelskou strategii  Nové nároky na komunikaci se správními orgány na národní a evropské úrovni - výhody  Posílení mezinárodního postavení a bezpečnosti ČR, omezení rizik plynoucích z geopolitického postavení ČR mezi východem a západem Evropy  Posílení vnitropolitické stability ČR  Rozšíření práv občanů ČR o evropskou dimenzi („občanství EU“...)  Možnost a právo podílet se na rozhodování EU  Začlenění do velkého světového ekonomického seskupení (velký trh zboží bez vnitřních hranic, zlepšení podnikatelského prostředí - právní jistoty a ochrana, transparentnost, lepší informace o trhu, jednotná měna, stimul pro další rozvoj obchodu se zeměmi EU i se třetími zeměmi, příliv investic ze zemí EU i ze třetích zemí, dlouhodobé sbližování cenové úrovně, velká kupní síla, ČR se stane účastníkem mnoha obchodních dohod, společná ochrana proti dumpingovým dovozům a nekalým obchodním praktikám firem ze třetích zemí, čeští podnikatelé budou moci využívat celé řady programů, které přímo financuje Evropská unie anebo s jejím přispěním český stát...)  Volný pohyb pracovních sil (po určitém přechodném období), vyšší mobilita profesí, volný pohyb služeb, kapitálu a zboží  Vyspělá ochrana spotřebitele  Jednotná a levnější celní, daňová a technická administrativa  Lepší přístup k veřejným zakázkám EU  Účast v komunitárních programech EU  Prostředky ze strukturálních fondů Zdroj: http://www.evropska-unie.cz

2

ELEKTRONKA - MĚSÍČNÍK VOŠ A SPŠE OLOMOUC

ELEKTRONKA 4/2004

- Anketní otázky vyučujícím VOŠ a SPŠE Otázky jsme položili pánům inženýrům z praxe Martinu Haninovi a Jiřímu Hubálkovi… Byl jste od mládí rozhodnut věnovat se pedagogické činnosti nebo Vás k této profesi přivedly jiné pozdější okolnosti? M. H.: Nebyl jsem jednoznačně rozhodnut pro konkrétní profesi, ale nebránil jsem se možnosti někdy učit. Po maturitě bylo mé první působení jeden rok v projekci. Po absolvování vysoké školy mne zaujal inzerát, že mnou ukončená SŠ hledá učitele, a tak jsem tady nastoupil. J. H.: Pedagogické činnosti jsem se nerozhodl věnovat v mládí, ale až když jsem pedagogem byl. Původně jsem totiž chtěl být architektem, ale po absolvování střední všeobecně vzdělávací školy jsem se, hlavně vlivem politické situace, stal technikem. Když jsem již byl technikem, chtěl jsem jím také zůstat. Jmenovali mě ale mistrem odborné výchovy a to byl začátek mé pedagogické činnosti. Vzpomenete si ještě, čím jste chtěl být, když jste byl ještě dítětem? M. H.: Mé představy byly různé, ale vzpomínám si třeba na kosmonauta, lékaře, (spisovatele scifi). J. H.: Jako dítě jsem netoužil po žádné profesi. Spíš jsem chtěl pobývat v některých odlehlých končinách zeměkoule. Měl-li byste tu možnost, vrátil byste se do lavice střední školy, kterou jste absolvoval nebo byste si z pohledu Vašich dnešních zkušeností vybral nějakou jinou? Proč? M. H.: Střední školu bych neměnil, vysokou možná ano. J. H.: Vzhledem k tomu, že jsem neměl jasnou profesní budoucnost, všeobecné vzdělání pro začátek bylo vhodné. Byl jste účastníkem nějakého průšvihu v době Vašich středoškolských studií? M. H.: Na nic vážného si nevzpomínám. J. H.: V době mých středoškolských studií se nedá mluvit o „průšvihu“, ale o seriálu úměrnému mému věku a celkové situaci. Vzpomínám si např., jak jsme byli celé dopoledne vyšetřováni vedením školy a policií. Někdo totiž počmáral politickou nástěnku na chodbě školy. Inspiroval Vás některý z Vašich učitelů například svým přístupem ke studentům nebo metodou své práce? V čem Vás ovlivnil? M. H.: Na ZŠ jsme měli výbornou učitelku v 1. a 2. třídě, byla velice trpělivá a nejspíš ji ta mravenčí práce s námi musela bavit. Ze základní školy ještě rád vzpomínám na učitelku přírodopisu, učitelku zeměpisu nebo učitele matiky. Na SŠ rád vzpomínám na většinu kantorů. Myslím, že každý mne něčím inspiroval, takže snad konkrétní ani nebudu. Sám musím přiznat, že nemám vždycky při výuce takový přístup k práci, jaký bych mít měl nebo chtěl a o to větší mám úctu k těm, kteří mne učili. J. H.: Od každého učitele si člověk něco vezme, ať již to je pozitivní nebo negativní. Musí si to ale správně zařadit. Vzpomínám si např. na jednoho učitele ze základní školy. Díky němu jsem pochopil, že se ve vyučování nesmí vyrušovat. Kdo totiž vyrušoval, musel si kleknout před tabuli a na natažených rukou držet těžké ukazovátko. Uvažuji o zařazení této metody do své praxe. Jaký typ studenta je Vaší povaze blízký? M. H.: Technik, který rozumí tomu, co dělá a baví ho to. Teď hovořím z pohledu dílenského učitele. J. H.: Student se zájmem o studovaný obor, který se nebojí „ sáhnout“na práci, záměrně neničí všechno, co se mu dostane do rukou, není pokrytecký. Měl by také mít v sobě cit pro přirozenou hranici mezi vtipností na jedné straně a drzostí či vulgárností na straně druhé. Co se Vám na dnešních studentech líbí a s čím byste se naopak u nich raději nesetkával/a/? M. H.: To nedovedu říci všeobecně. Myslím si, že je dost těch, kteří mají své koníčky a to je dobře. Líbí se mi, že se někteří žáci dovedou ptát vyučujících na různé problémy, které se často přímo netýkají výuky, ale tématicky souvisejí. Nelíbí se mi jednostrannost zájmů, to naštěstí neplatí všeobecně. J. H.: Líbí se mi „zapálení“ pro obor, otevřenost. Otevřenost by ovšem neměla překročit určitou mez, např. kdy se začnou otevírat i nože. Myslíte si, že se něco opravdu radikálně změnilo od doby, kdy jste střední školu navštěvoval Vy a nebo je vztah učitele a žáka svým způsobem konstantní? M. H.: Nic revolučního nepozoruji, i když změny tady jsou. Řekl bych, že je vztah žáka a učitele bližší a není tady přehnaný odstup. J. H.: Vztah učitele a žáka byl dříve více autoritativní, což ale respektovaly obě strany.


3

ELEKTRONKA 4/2004 Máte pocit, že studenti v současnosti doceňují význam předmětu, kterému vyučujete, pro svoji další životní praxi? M. H.: To je značně individuální. Z vlastní zkušenosti mohu říci (a myslím si, že nejen já), že mnoho věcí docení člověk až zpětně a také záleží na tom, kdo se na co v životě zaměří. Pokud má někdo z rodičů žáka elektro-firmu, nebo je kutil a potomkovi to není cizí, je to jednoznačně poznat v přístupu k práci. Takhle to zase vidím z pohledu dílenského učitele. J. H.: Většina studentů si uvědomuje význam předmětu PRAXE. Pak je tu menšina, která na jedné straně si buďto spletla obor školy nebo má od přírody odpor k fyzické práci, na straně druhé nechce pochopit finanční a technologické možnosti školy. Co Vás dokáže po vyčerpávající a někdy až téměř sisyfovské práci opět postavit na nohy? M. H.: Plavání, jízda na kole a téměř jakákoliv jiná činnost, která mne přivede na jiné myšlenky. A jestli někdo učitelům závidí zdánlivě spoustu volna v podobě prázdnin, tak dle mého názoru je to nutnost, aby se z povolání, kterému se také říká poslání, nestala diagnóza. J. H.: Pohyb a fyzická námaha v různé formě.

Nebezpečí internetu – Viry Mezi „pasivní“ ohrožení patří počítačové viry. Před érou internetu se viry šířily na disketách a nějaké opravdu masivní šíření virů bylo technologicky neuskutečnitelné. S nástupem internetu a jeho rozšíření mezi laickou veřejnost se otevřela Pandořina skříňka. Viry mají tisíce a miliony možností kam se šířit. Počítačů připojených k síti sítí přibývá

každým dnem a lavinové virové infekce jsou již kolikrát smutnou realitou. Vir je krátký počítačový program, který má za úkol dělat něco, co by uživatel normálně nedovolil. Například smaže data všechna, nebo část - aniž by se ptal, způsobí nestabilitu, či přímo pád systému, obtěžuje uživatele různými okny a hláškami, nebo změnou pracovního

prostředí (obrazovka vzhůru nohama patří k milejším formám), odesílá bez vědomí uživatele data a dokumenty atd. Když pomineme možnost zavlečení viru na disketě, CD, nebo jiném paměťovém médiu, je tu další možnost – a to právě internet. Viry se nám pomalu dělí na tři základní skupiny.

- Rozdělení virů Klasické: Uživatel si stáhne vir sám (nejčastěji jako nemilé obohacení programu, který chtěl opravdu stáhnout). E-mailové: Vir přijde jako příloha v e-mailu. Průlezové: Pronikají bezpečnostními děrami v operačním systému. Pozor: Některé viry (červi – worms) se dokážou rozesílat samy – vir tedy nemusí přijít v e-mailu od úhlavního nepřítele číslo jedna, ale naopak od milé tety, která nemusí mít ani potuchy o tom, že jí řádí v počítači vir, který se od ní vesele šíří dál do světa. Viry při svém rozesílání často falšují adresu odesílatele, takže v případě nedoručení se vám virová zpráva nevrátí (a tím vás na přítomnost viru ve vašem PC neupozorní). V případě, že falšovaná adresa odesílatele existuje a adresát nikoliv, zvyšuje tím pravděpodobnost svého úspěšného rozšíření (někomu, kdo tento email neposlal, přijde zpráva, že jeho email nebyl doručen – zvídavý uživatel otevře přílohu a lup - vir je zase v akci). Když už vir pronikne do počítače, chová se tak, jak mu velí jeho kód. Některé viry jsou aktivní ihned (např. se snaží rozšířit do světa a potom zničit na co

přijdou), jiné mají „inkubační“ dobu, během které se poklidně a nepozorovaně šíří na další počítače, a teprve pak se projeví jejich záškodnická činnost. Jsou i viry, které se aktivují jen určitý den v roce (či měsíci). Většinou tak destruktivně připomínají nějaké výročí. Vir je, stejně jako všechny programy, naprogramován – buď programátorem, nebo vygenerován generátorem virů (což jsou programy, které dokáží vygenerovat vir s vlastnostmi dle zadaných požadavků, případně jen modifikovat již známé a úspěšné viry). Ať tak či tak, kód viru pochází od člověka, který chce škodit. Někdy ze škodolibosti, jindy z pocitu, že mu společnost křivdí a chce se pomstít, případně je to jen pokus, zda něco takového dokáže naprogramovat. Výsledkem je více či méně agresivní a nebezpečný vir.

Dávejte si pozor, co z internetu stahujete a odkud data pochází. Pokud stahujete nelegální programy, generátory sériových čísel a další podobné skvosty, buďte zvlášť obezřetní. Používejte antivirový program s rezidentním štítem. Rezidentní štít je vlastnost antivirového programu – tento program pak běží „na pozadí“ a nemáte o jeho aktivitě ponětí, dokud se neobjeví vir. V tom okamžiku se rezidentní štít ozve – zpravidla vypíše upozornění, že ten a ten soubor v sobě obsahuje vir. Varovaný a často i vyplašený uživatel, který si zachová chladnou hlavu, tedy může vir zničit dřív, než se stačí škodlivý kód spustit, rozšířit a projevit své nemilé schopnosti. Své velké opodstatnění má i záplatování bezpečnostních děr v systému, protože vir může narazit na čerstvě zazděnou díru a do počítače se jednoduše nedostane. Iinternet má ještě druhou odvrácenou tvář, tvář hackera… (Matěj Jelínek, 1A)

4


ELEKTRONKA 4/2004

„Dostal jsem tě," pravil Tikytak… Tikytak byl pánem všeho od té doby, co lidé vynalezli způsob, jak si dávat nebo brát čas. Měl časové karty všech lidí. Věděl kdy, kdo umře. Měl moc kohokoliv zrušit. Když jste přišel do práce o tři minuty později, vzal vám tři minuty vašeho života. Když jste chodili pozdě pořád, mohlo se vám stát, že jste jednoho dne našli ve své schránce dopis, ve kterém stálo: „Připravil jste systém o 7 let 48 dní 16 hodin a 35 minut. Zbývá vám 12 hodin života. Rozlučte se se svými blízkými.“ Tikytak zavedl dokonalý svět, kde všichni vždycky chodili včas. Když ne, tak brzo nechodili. Tedy popravdě ten svět by byl dokonalý, nebýt jistého Harlekýna. Pan Tikytak zuřil. ten blázen již připravil systém o spoustu času. Musí zjistit, jak se jmenuje. To není možné, takhle utrácet čas. Harlekýn dělal nepředstavitelné věci. Třeba přilétl na vznášedlu v masce klauna nad pohyblivý chodník, kudy šli všichni do práce. Vysypal na něj žužu (Odborníci zjistili, že to bylo 1734568 kusů žužu. Asi jeden a půl tuny). Tenhle drobný incident způsobil to, že se chodník pokazil, lidé nedošli do práce, jiní lidé museli z práce odejít, aby chodník spravili a tím se zhroutil celý ekonomický systém. Na trhu pak byl přebytek duší do kol, ale nedostatek ručních hustilek. Kvůli tomu lidé kupovali víc televizí, ke kterým ale nebyl dostatek ovladačů. Z tohoto hrůzného činu se systém vzpamatovával měsíc. Jindy si Harlekýn domluvil schůzku s Tikytakem a soudci přesně na 17:00. Všichni tam čekali od 16:55 a on si přišel až v 21:34. Ten den byl počet odsouzených o hodně pozadu za normálem. Harlekýn se všem vysmál a utekl. Jeho jméno nikdo nezjistil. Když Harlekýn poslal Tikytakovi omluvný dopis a domluvil si schůzku na 10:00, přišel už v 9:30 a celé náměstí i tým odborníků, co tam nastražoval pasti, polil šlehačkou. To způsobilo ještě větší škody, než incident s žužu. Když se Harlekýn vrátil za svou ženou (Ano. Měl ženu, která ho milovala, ale snažila se jej přesvědčit, aby těch hloupostí nechal), řekl jí: „Nezlob se na mě, teď jdu na nákup. Jsem zpátky za půl hodiny.“ „Proč mi říkáš, že budeš doma za půl hodiny, když přijdeš až za dvě? Proč mě tak trápíš? Byl jsi už zase ve zprávách. Všechny jsi je polil šlehačkou.“ „Promiň, já už jsem prostě takový.“ Řekl a šel nakoupit tři a půl tuny burských oříšků. Ptáte se, jestli ho chytili? Jestli zachránili systém? Jestli spravedlnost zvítězila? Odpověď zní „ano“. Harlekýnovo pravé jméno jim prozradila jedna zoufalá žena. Tikytak tehdy přišel na exekuci o tři minuty později. Jeden z pracovníků mu řekl: „Pane Tikytaku, jdete pozdě.“ „Nesmysl. Seřiďte si hodinky.“ Odvětil Tikytak. (Ondřej Malý, 2A)

Sbohem Řekl jsem, že se jim to jen zdálo, ale nikdo mi nevěřil. Všichni viděli to, co já se marně snažil schovat. Jen má dobrá nálada mohla za to, že jsem zapomněl zamknout pokoj. Prostě jedna mála chyba a už jsem ani nevěděl, co všechno se dělo. Nadávky, výhružky a mámina soucitná slova padala na moji hlavu. Byl jsem v koncích a ještě mi chyběla dávka. Ale naši si mysleli, že když mě zamkli doma, že se nic nemohlo stát. Ale v absťáku se hodilo všechno. Obrátil jsem do sebe hrst slabých prášků. Deset minut stresu, ale zabralo to. Měl jsem pokoj. Myslel jsem, že to půjde donekonečna, ale tělo chtělo větší a větší obsah. Úplně jsem slyšel, jak ke mně orgány mluvily a nutily mě vzít si víc a víc. Už jsem to nemohl poslouchat. Vysypal jsem do sebe celou tubu. Konečně jsem je neslyšel. Nastalo ve mně ticho. Pomalu jsem se ztrácel. Věděl jsem, že umírám. Ale byl jsem s tím smířený. Mohl jsem si za to sám. Jak těžko přestává člověk pít kávu, ještě hůře opouští kouření a alkohol a už vůbec nedovede nemilovat, tak já a, i když tvrdí opak, tak i všichni narkománci nedovedou přestat. Museli by mít vůli pevnou jako skála a tělo ovladatelné jako myšlení malého dítěte.! Takže sbohem. Někdy si vzpomeňte!!! - Jsi sám? -

-O-

„Jsi sám?“ „Nejsem a nikdy nebudu!“ „Ale vždyť jsme tu jen my dva?!“ „Nejsme! Někdo jako já nemůže být nikdy sám.“ „A můžeš mi vysvětlit proč?“ „Tolik lidí už mě opustilo, tolik lidí už se na mě dívá shora.“ „A co tím chceš jako říct?“ „Nechci na ně nikdy zapomenout, tak si je v hlavě pořád připomínám, aby nezanikli a nezešedli! Už chápeš?“ „Začínám ….“ „Ten, kdo Tě miluje, Tě nikdy neopustí. Prostě nikdy už nemůžeš být sám. Alespoň tomu pevně věřím. Copak Ty to necítíš?“ „Zkusím … díky ….“

„Celý život jsem toužil umět létat. Vždycky jsem chtěl žít jako jestřáb. Člověk by sice neměl závidět - ale moci se rozletět, povznést se nad všechno a nad všechny. Tomu říkám život. Ale jestřáb nemůže být mezi ostatními ptáky, nepatří tam. Protože ostatní ptáci by také chtěli být jestřábi. Závidí mu to, co oni nemají. Hrdost. Moc. Předurčení. Sílu.

O je jestřáb. Vznáší se nad námi. On umí létat. A jednoho dne budou všichni obdivovat mě. Protože já budu létat taky.“ (Evča)


5

ELEKTRONKA 4/2004

INMAFYÁN Řešení z minulého čísla: SLEPICE Jedna a půl slepice snese za jeden a půl dne jedno a půl vejce. 1,5 slepice 1,5 dne 1,5 vejce 1 1,5 1 1 3 2 1 9 6 9 9 54 vajec snese 9 slepic za 9 dní. ROZDĚLTE PLOCHU na 4 celistvé shodné části. Správné řešení předvedl Čubík, T3B

Nové úlohy:

Zatmění:

V úterý 4. května 2004 můžeme od večera sledovat zatmění Měsíce. Po určitou dobu bude tzv. úplné zatmění. Fyzici! Dokažte, že nemáte zatmění a vypočtěte, jakou nejdelší dobu může trvat úplné zatmění Měsíce, což je zastínění Zemí plným stínem. PC a zvířata:

Vyřešte algebrogram: odmocnina (ANTILOPA) = KOZA Každé písmeno představuje cifru. O pomoc požádejte PC a napište jednoduchý algoritmus. (Baránek)

Co jí teď probíhá hlavou? Pokračování… Ráno v pondělí nastupuje do vlaku, už z dáli vidí její krásné vlasy, přichází za ní a přisedá si, ale co to? „Ahoj!“ si řekli, ale pusa, kterou po něm vždycky tak chtěla, nebyla. No nic, řekl si v duchu, třeba se stydí za to, co udělala v sobotu. Ale proč se stydí? Vždyť Michal není naštvanej! A nechal to plavat. Cesta byla obvyklá, jen se mu pořád zdálo, že Adriana není svoje, ale pořád si říkal, že to přejde… Když dojeli, vystoupili a před nádražím loučili, byla venku strašná zima. Adriana už ve vlaku říkala, že nastoupí do první tramvaje, která odjíždí k její škole. Tramvaj přijíždí, Adriana se pouští Michala, ale on si říká: „Pusa nebude? Tak to ne!“ Přitáhl si ji k sobě, a to ještě neví, že ji líbá naposled… Když byl ve škole, před jednou písemkou obdržel SMS, byla poslána z internetu, v ní bylo napsáno, že se s ním Adriana rozchází, že k sobě prostě nepatří!!! Hmm, nemohl tomu uvěřit, v jedné chvíli si dokonce myslel, že to napsal někdo, kdo byl na něj naštvaný a chtěl se mu pomstít… I tuto možnost by si raději připustil… Ale neunesl to, začal se třepat a byl značně rozrušený… Písemka mu dopadla, jak dopadla, ale to v tomto vypravování rovněž roli nehraje… Michal hledal všechny možnosti… Že to byl snad vtip, že si Adriana dělá nemilou srandu, nebo něco takového, jen aby nemusel přiznat, že to je krutá realita… Rozhodl se tedy, že si to s Adrianou normálně vysvětlí. Šel k její škole. Čeká asi hodinu, než konečně za skleněnými dveřmi školy uviděl její obličej. Vidí jí do očí. Ona jej taky spatřila, ale patrně se lekla. Zachází pryč. Tak, aby ji neviděl. Michal však předstíral, že si jí nevšiml. Důvod, proč přišel, nebyl ten, aby Adrianě vynadal, ale aby si s ní promluvil v klidu, mezi čtyřma očima o tom, co se vlastně stalo a děje. Když dlouho nevychází, bere si z kapsy mobil a zjišťuje, že mu přišla SMS. V ní stojí, že si s ním klidně promluví, ale ne v blízké době, že si chce v hlavě všechno v klidu urovnat. Mezi tím, co si toto čte, za ním přichází jejich kamarádka Martina, Adrianina spolužačka, a prosí ho o to, aby to Adrianě nedělal těžší… Michal jí to ale těžší dělat nechce! Potom, co si dočetl SMS, po Martině vzkazuje pár věcí, aby Adrianě řekla… „Řekni jí, že se mě nemusí bát, že ji dám tolik času, kolik bude chtít, ale že se s ní chci setkat a všechno si hezky v klidu vyříkat a popovídat si o tom, jako jsme si jednou povídali v jejím pokoji…“ A smutně a se slzami v očích odchází. Odchází s výčitkami, že dívka, která v něm měla takovou důvěru, se ho najednou jako by bojí. Michal přichází na internát, pokouší se něco dělat, ale vůbec nic se mu nevede, vře to v něm, má zvláštní pocit, bolí ho celé tělo a v hrudníku jej strašně tlačí… Je to známka toho, že jeho duše utrpěla hlubokou ránu? Už to víckrát nechce zažít!!! Jde si zahrát s kamarády florbal, stoupne si jako vždy do brány, ale také v ní se mu nevede, pouští každou střelu. Připadá si jako zbytečný člověk, je mu strašně špatně, bolí jej duše… Chce střídat… Z jeho očí vychází smutek. Po následné večeři se odebírá na svůj pokoj. Cítí se tak sám, vnitřně ho něco užírá, chce se mu zemřít. Nemůže se na nikoho obrátit, nikomu se nemůže svěřit, aby se mu ulevilo… Se slzami v očích sahá po telefonu a volá Adrianě… Hovor je odmítnut… Píše jí SMS, prosí ji, ať hovor neodmítá, že si s ní chce normálně

6


ELEKTRONKA 4/2004 promluvit, odesílá SMS a po chvíli volá znovu… Její mobil je ale vypnutý… Michal začíná brečet, i když ví, že mu to nic nepomůže, ale co má dělat, když s ním nikdo není (jako chlap se mi nerad přiznával, že brečel, ale já si myslím, že duše člověka si nevybírá, jestli je v muži nebo v ženě, zvláště pokud jde o pocity…) Brečí a vzpomíná na chvíle, které s Adrianou prožil. Všechno, její úsměv, její dotyky, tanec a jiné… Později volá znovu, Adriana už má mobil zapnutý, ale nebere jej… Až napotřetí hovor přijímá, ozve se tak nesměle, Michal je rád už jen za to, že ji slyší, že není konečně sám, že hovoří s tím člověkem, kterému tak důvěřuje, že mluví s ní, s Adrianou… Z části si vysvětlili to, co chtěl Michal vědět, ale byl strašně rád za každé slovo, co si pověděli. Michal se jí ptal, v čem je problém, proč se najednou tak rozhodla, jaká příčina ji k tomu donutila…? Adriana mu vysvětlovala, že se ho nebojí, že důvod nebyl žádný, že se prostě v neděli ráno (po zábavě) probudila a něco jí říkalo, že to není ono…! Bavili se spolu s brekotem a se slzami v očích. Když se s ní loučil, brečel. Jeho pláč se stupňoval po tom, co položil telefon… Pláče, protože ví, že opět ztrácí to, v co věřil, že bude fajn. Michal moc dobře věděl, že žádný vztah není nikdy úplně fajn a bez chyb, ale oni si každé nedorozumění vysvětlili a na tom byl založen i jejich vztah… důvěra, láska a pochopení, s tím vším Adriana souhlasila a souhlasil i Michal. Bál se, že ji ztratí úplně. Nechtěl, aby v hlavě měla zmatek, čas a prostor jí na to dát chtěl, ale ptal se sám sebe: „Bude mezi námi po tom, co si v hlavě všechno v klidu urovná, vztah stejný jako před tím? Znám ji moc dobře, ale vím, že čím déle to bude trvat, tím to může být těžší. Nebo naopak lepší a že to bude zase mezi námi fajn?“ Michal se takto ptal dlouho. Do dlouhých nocí přemýšlel a promítal si každý okamžik, který s Adrianou prožil… Když se zamyslel, stále ji viděl před očima, ale po procitnutí opět zjistil, že to byl jen klam, že skutečnost je úplně jinačí… S odstupem času mi připadlo, že Michal zapomněl. Byl to opět ten Michal, kterého jsem znal před tím, než potkal Adrianu. Svět opět bral takový, jaký je. Tím myslím reálný svět kolem něj. Jednou jsem ho zahlédl, jak se upřeně dívá do svého zápisníku… Nenápadně jsem se k němu přiklonil a koukl jsem se do jeho notýsku… Stálo v něm: „Co jí teď probíhá hlavou?“ Uvědomil jsem si, že byť se Michal o Adrianě navenek nijak nezmiňuje, stále mu zůstává hluboko v srdci… (Petr Coufal, P3)

Pranostiky Je-li v dubnu krásně a povětří čisté, bude květen nepříjemný jistě. Ranní déšť a dubnový čas jest stejný. Dubnový sníh rodí trávu. Dubnový sníh pole hnojí a déšť jim požehnání přináší. Když duben laškuje, bývá mnoho sena a obilí. Studený a mokrý duben plní sklepy a sudy. Hřmí-li v dubnu, konec mrazům. Teplé deště v dubnu, teplé dny v říjnu.

- Ztráty a nálezy V kanceláři školy je možno si v úřední hodiny vyzvednout: - 1 nepájivé pole - obal na mobil - 1 peněženku - 7 školních pouzder - 7 CD - 2 kalkulačky CASIO (FX 82LB, FX 95MS) - dámské hodinky (bílé)

- Důležité Telefon kanceláře VOŠ a SPŠE: 585 208 121

Úřední hodiny pro studenty:

1030 - 1045 1220 - 1240 1415 - 1500

Toto sdělení se týká pouze těch, kteří uvedené věci opravdu pohřešují… _________________________________________________________________________________________________________________ Grafický design - Petr Coufal, jazykový dohled - Mgr. Oto John :-), elektronka na sítí: P:\_ELEKTRONKA, e-mail: [email protected]


7

ELEKTRONKA 4/2004

Slíbená omalovánka

8


Jaké jsou výhody a nevýhody vstupu ČR do EU?

Recommend Documents