Borodino
Moskva
5 Lipsko
2
3
3 4
1
Elba
2
2
Jak vypadala Evropa ovládaná Napoleonem? 1) Francouzské císařství a k němu připojená území (v Holandsku a Itálii) 2) státy, kde vládnou Napoleonovi příbuzní (Španělsko, Neapolské království, Vestfálsko) 3) státy politicky závislé na Francii (Švýcarsko, tzv. Rýnský spolek, Varšavské vévodství) 4) státy poražené a přinucené k mírovým smlouvám (Rakousko, Prusko, Dánsko, Norsko) 5) mír s Ruskem (ve Švédsku vládne francouzský maršál Bernadotte)
Napoleon Bonaparte (1769–1821) (císař 1804–1814, „stodenní císařství“ 1815) 1● r. 1793 – proslavil se u jihofrancouzského přístavu Toulonu – úspěch při obléhání, jmenován generálem 2● r. 1795 – v Paříži brutálně potlačil monarchstické povstání proti direktoriu 3● ⇒ r. 1796 – jmenován vrchním velitelem armády v tažení proti Itálii => dobytí Itálie, respektován jako generální velitel, buduje armádu nového typu založenou na dobrovolné kázni vojáka – občana, který bojuje proti králům za VFR; vojenské schopnosti udělovány podle schopností 4● r. 1796 – svatba s Josephine di Beauharnaise – hvězdou pařížských salonů s vynikajícími kontakty => politická kariéra 5● r. 1798 – vylodění v Egyptě (záměr: zasáhnout Brity tažením do Indie) – na souši vítězství, na moři převaha Britů; Napoleon opouští své vojáky a prchá do Francie
Konzulát (= „vláda pevné ruky“) Poté, co se v Paříži rozšířily zprávy o spiknutí proti členům zákonodárných zborů, poslanci odjeli do zámku Saint-Cloud. Napoleon Bonaparte tam povolal 5000 vojáků a protiprávně se pokusil vtrhnout na zasedání, kterému předsedal jeho bratr Lucien. Ten se pokoušel přesvědčit poslance, aby legálně předali moc Napoleonovi. Poslanci odmítli, a proto je Napoleon dal rozehnat vojskem.
6● r. 1799 – státní převrat s požehnáním direktoria => vládne jako první konzul republiky – jmenuje důstojníky, úředníky, soudce, orgány, které schvalují jím předložené zákony; není nikomu zodpovědný, volební právo omezeno (majetkový cenzus)
Napoleon 22letý
Reformy: - 1804 – občanský zákoník (Code civil) – vzor občanského práva, vychází z deklarace; rovnost občanů před zákonem, svoboda jednotlivce, majetková práva, svoboda svědomí, odluka církve od státu, civilní rozvod manželství - zřízena národní banka, aby zastavila inflaci - centralizovaný školský systém - stabilní ceny základních potravin, pravidelné zásobování - dohoda s papežem – vrátil církvi vážnost, ale ne majetek - využívá policejní aparát – E. Vidocq, J. Fouché (tajná policie)
←← Napoleon při dobývání Itálie ← Prvním konzulem republiky
CÍSAŘSTVÍ 7● r. 1804 – korunuje se na francouzského císaře
Napoleon korunuje Josefinu (vlevo papež)
V pařížské katedrále Notre-Dame Napoleon nejdříve korunoval sám sebe a pak i svou manželku Joséphine. Papeže donutil, aby Napoleona pomazal, protože potřeboval, aby byla korunovace legitimní. Korunu si však vložil na hlavu sám! Tím papeže ponížil do role sluhy vlastní politiky. Císařský titul Napoleon zvolil proto, aby se odlišil od království spojeného s nenáviděnými Bourbony. Politicky tak uspokojil monarchisty, kteří se houfně vraceli z emigrace, a zastrašil republikány. Z příslušníků své rodiny, ze spolupracovníků a zasloužilých generálů vytvořil novou císařskou šlechtu a zajistil jim vysoké příjmy. Poté začal budovat Velkou armádu, s níž chtěl dobýt Anglii i Rusko. Napoleon plánoval utopickou invazi do Velké Británie, při níž chtěl použít balony se zavěšenými gondolami nebo tunel prokopaný pod kanálem La Manche. Alespoň minimální naději na úspěch by mělo invazní loďstvo, které by přepravilo na anglické pobřeží pozemní jednotky.
8● r. 1805 – v námořní bitvě u mysu Trafalgar porazila britská flotila admirála Nelsona francouzsko-španělské loďstvo => Velká Británie vládne na světových mořích až do 2. světové války
← Admirál Horatio Nelson a bitva u Trafalgaru Nelson se 27 britskými plavidly ze dvou stran překvapivě zaútočil na střed nepřátelské linie 33 lodí. Nelson padl v boji na své vlajkové lodi Victory.
9● 2. prosince r. 1805 - Napoleon dosáhl vítězství u Slavkova (proti Františkovi I. a Alexandrovi)
Bitva tří císařů u Slavkova: Na Moravě se ruská armáda v čele s carem Alexandrem I. spojila se zbytky rakouské armády ustupující před Napoleonem, celkově asi 80 000–90 000 mužů. Napoleon potřeboval urychleně svést bitvu, protože od jihu se blížila další rakouská armáda s 90 000 mužů. V případě jejich spojení s Rusy by koalice dosáhla dvojnásobné převahy nad Francouzi (asi 65 000 mužů). do Olomouce Bitva byla zahájena 2. prosince v sedm ráno útokem rakouskoruských spojenců. Na jihu se 1. Tvarožná kolona dostala do Telnice, 2. kolona útočila na Sokolnice a do Brna tamní zámek. Obě místa byla pozořická pošta sice okolo desáté dobyta, ale Francouzi zde zastavili postup Napoleon Holubice spojenců. Ve středu bojiště zaútočila 4. Jiříkovice záloha kolona na Kobylnici, ale opozdila se. V půl deváté byl předvoj Blažovice Šlapanice kolony před vesnicí Prace, kam Alexandr mezitím postupovala i francouz3. kolona Slavkov ská divize. Když se nad bojištěm 4. kolona zvedla mlha, Francouzi se vrhli na překvapené Rakušany. KutuKutuzov zov nařídil, aby 4. kolona udržela Pratecký kopec. Došlo k urputKobylnice 5. kolona nému boji, při němž byli FranPrace kapitulace couzi na několika místech zatla3. kolony Pratecký čeni z Prateckého kopce. linie postupu večer kopec Kutuzov nařídil rychlý přesun 5. kolony společně se 2. kolona zálohami, ale okolo jedenácté hodiny byli ruští a Buxhoven rakouští vojáci vytlačeni z Prateckých výšin a ve 1. kolona zmatku ustupovali. Poté byly 1. a 2. kolona napaSokolnice deny Francouzi z boku a týlu a daly se na ústup, Hostěrádky Šaratice částečně i přes zamrzlý Žatčanský rybník. Na severním křídle Francouzi postupovali po obou stranách olomoucké silnice s cílem vniknout do mezery v prostoru Blažovice–pozořická pošta. Posledním pokusem zvrátit osud bitvy byl ruský útok na Tvarožnou. Pod Újezd Telnice náporem francouzských sil se však spojenci obrátili na ústup. Asi v poledne Žatčanský rybník maršál Kutuzov vydal rozkaz ke všeobecnému ústupu. Rakušané ztratili 5922 mužů (z toho 1700 zajatých) a 18 děl. Rusové přišli o 10 700 zabitých a raněných, 9700 zajatých a 168 děl. Francouzské ztráty Žatčany dosáhly 1389 zabitých, 7260 raněných a 539 zajatých, mužů. Napoleon: „Postačí, když řeknete: bojoval jsem u Slavkova, aby každý řekl: To je hrdina!“
10● r. 1806 – kontinentální blokáda Velké Británie, pobřeží a všehny přístavy Evropy uzavřeny pro obchod s s Velkou Británií a britským zbožím Velkou Británii, která díky námořní převaze ovládala obchod s koloniemi, blokáda nezasáhla. Ve Francii, Německu, Švýcarsku a Itálii se díky blokádě rozvíjela řemesla a obchod a ve Francii došlo k urychlení průmyslové revoluce. Zároveň se však rozvinulo pašování britského zboží, korupce a černý trh, protože na trhu chyběla britská koloniální bavlna a cukrová třtina. Napoleon zřídil statisíce celnic a vyčlenil tisíce agentů a vojáků, aby kontrolovali dodržování blokády. Neúspěšně.
11● r. 1808 – 1813 – povstání proti Josefu Bonapartovi (Napoleonův bratr) ve Španělsku, francouzská okupace Španělska; Britové šli Španělsku na pomoc, vylodili se přes Portugalsko; querilla – španělská partyzánská válka
Goya: Poprava povstalců r. 1808
Goya: Hrůzy války
12● r. 1810 rozvod: „Stále tě miluji, ale v politice nemá místo srdce, nýbrž pouze hlava.“ Manželství s princeznou ze starého evropského rodu mělo přinést císařství legitimitu a dědice. ⇒ Napoleonův sňatek s Marií Louisou, dcerou Františka I., rakouského císaře → syn Orlík 13● r. 1812 – Velká armáda (Grande Armée) vpadla do Ruska Bez vyhlášení války překročila francouzská armáda hraniční řeku Němen a postupovala dále ruským územím s cílem co nejdříve obsadit Moskvu a vnutit caru Alexandrovi mírové podmínky. Velkou armádu (Grande armée) se 610 000 mužů tvořili jen z poloviny Francouzi, z Pruska bylo 20 000, Rakouska 30 000 a Varšavského velkovévodství 100 000 vojáků. Maršál Kutuzov, velitel ruské armády (200 000 mužů), neměl jinou volbu než ustupovat do vnitrozemí ničit za sebou vše, co by mohlo Velké armádě posloužit (= taktika spálené země). Napoleonovy zásobovací cesty na západ se prodlužovaly a ruské jednotky na ně neustále útočily. Napoleon Kutuzova sice porazil u Smolenska a především v krvavé bitvě u Borodina a na čas ovládl i Moskvu, ale našel ji zcela vyklizenou a bez zásob. Navíc ustupující Rusové město zapálili. Napoleon doufal, že přinutí cara Alexandra I. uzavřít mír a v Moskvě přezimuje. Car však vyjednávání odmítl. 19. října, tedy příliš pozdě, opustil Napoleon Moskvu a dal se na ústup. Vojsko, které ustupovalo zpustošenou zemí, dále oslaboval hlad, zima a neustálé útoky ruské jízdy. Zbytek Velké armády byl zdecimován během přechodu přes řeku Berezinu, při němž se tisíce vojáků utopily v řece a padly za oběť ruské dělostřelbě. Císař opustil svou poraženou armádu a sám utekl do Paříže.
Přežilo 100 000 vojáků, vrátilo se 20 000 ← Požár Moskvy
Goya: Saturn požírá své děti
Bitva národů Největší bitva devatenáctého století se odehrála na pláních okolo Lipska. Spojencům s 330 000 muži velel maršál K. Schwarzenberg (náčelníkem štábu podmaršálek J. V. Radecký z Radče). Napoleon měl asi 176 000 vojáků (velkou část tvořili spojenci z Rýnského spolku, Saska a Bavorska). První dva dny zůstával boj nerozhodnutý. Přestože Napoleonovi němečtí spojenci ze Saska a Württemberska přeběhli k nepříteli, císař odmítl ustoupit. Až třetího dne v situaci hrozící obklíčením Napoleon uznal svoji porážku. Ústup francouzské armády se změnil v bezhlavý útěk, při kterém zůstaly odříznuty desetitisíce francouzských vojáků. Spojenci ztratili 14● r. 1813 – Rusko, Prusko a Švédsko porazily Napoleona 52 000, Francouzi přes 75 000 mužů.
v třídenní největší bitvě 19. století u Lipska (Bitva národů) 15● r. 1814 – spojenci se zmocnili Paříže, francouzští maršálové přiměli Napoleona k abdikaci a k odjezdu na ostrov Elba
Vítězové vykázali císaři ostrov Elbu ve Středozemním moři, důchod a gardu 600 vojáků.
16● r. 1815 – z Elby utekl a na 100 dní se zmocnil vlády – „stodenní císařství“, definitivně pražen v bitvě u Waterloo (1815), Britové ho internovali na Sv. Heleně, zemřel 1821
Napoleon po své abdikaci
Vojáci Rakouska, Pruska, Ruska a Velké Británie triumfálně vcházejí do Paříže (vpravo Napoleonův Vítězný oblouk)
1. března 1815 se Napoleon vylodil na pláži nedaleko Cannes s tisícovkou věrných a čtyřmi děly. Král Ludvík XVIII. Bourbonský poslal proti Napoleonovi vojenské jednotky, ty však přeběhly k Napoleonovi, takže král musel uprchnout z Paříže. Napoleon chytře využil nespokojenost Francouzů s návratem Bourbonů na francouzský trůn a obavy z toho, že bude obnoven absolutistický Ancien régime. Napoleonem nabízený mír spojenci odmítli a ihned vytvořili protinapoleonskou koalici.
Napoleon se vrátil (pruská propaganda) Bitva u Waterloo: 18. června kolem druhé hodiny odpolední začal u Waterloo boj, během kterého se britské jednotky, vedené vévodou z Wellingtonu, ocitly ve velké tísni. Bitvu rozhodl pozdě odpoledne a v podvečer příchod pruských oddílů, kterým velel maršál von Blücher. Napoleon I. abdikovat podruhé.
Klíčový okamžik: Na bojiště dorazil Blücher
Waterloo: Britové se brání náporu Napoleonovy gardy
Mírové podmínky: Francie se vzdala dobytých území na hranici s Nizozemím, Pruskem, Rakouskem, Švýcarskem a Sardinií, musela vrátit Německu a Itálii umělecká díla, která tam pobral Napoleon, zaplatit válečné reparace ve výši 700 miliónů franků a na 3-5 let ji obsadilo půl milionu spojeneckých vojáků. Napoleona Britové odvezli do vyhnanství na izolovaný ostrov Svatá Helena v jižním Atlantiku, kde r. 1821 zemřel, pravděpodobně na rakovinu žaludku.
Britové odvážejí Napoleona do exilu
Empírová móda
David: Madame de Récamier Empír: Výtvarný styl doby napoleonské vychází z klasicismu a uplatnil se hlavně v dekoracích interiéru, v uměleckých řemeslech a v módě. Napoleonovi umělci užívali antické řecké a římské, ale i egyptské motivy. Stěny místností byly po římském vzoru rozdělené na velké plochy a ozdobené ornamenty, např. antickými vázami, girlandami a vavřínovými věnci. Zajímavá je barevná úspornost: černá, bílá a zlato. U nábytku se zdůrazňovala jednoduchá linie. Výrobky uměleckých řemeslníků byly na rozdíl od baroka a rokoka jednoduché. Móda se stala vzorem pro Evropu. Ženy nosily vysoko podkasané (s krátkým živůtkem) dlouhé řasnaté splývavé šaty z lehkých průsvitných látek, muži si oblékali úzké žakety a vysoké nákrčníky.
