NAPOLEON I. BONAPARTE

Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.

NAPOLEON I. BONAPARTE

Vypracoval: Jiří Lalov


Obsah:

1. Úvod 2. Napoleon Bonaparte 3. Od generála k císařskému trůnu 4. Geniální vojevůdce – cílevědomý politik 5. Na vrcholu moci a sil 6. Proti všem 7. Konec nadějí – počátek legendy 8. Obrazová příloha 9. Seznam použité literatury


1.ÚVOD:

Někomu je souzeno prožít nudný a šedivý život. Někdo však prochází

životem

bohatým

na

události

i

romantická

dobrodružství, která ani s odstupem času neztrácí nic ze své atraktivnosti.

Není

z nejzajímavějších

jistě

životních

náhodou, příběhů

nám

že

mezi

nabízí

jeden

pohled

na

vskutku hvězdný život jednoho z největších lidí, kterého mohla naše Země kdy nosit – Napoleona Bonaparte. Tento člověk se stal už za svého legendou a jeho osud a neobvyklá doby

ve

které žil dodnes oslovují a přitahují mnoho lidí, kteří se jinak

ani

o

historii

mnoho

nezajímají.

Toto

je

také

můj

případ. Při vyhledávání vhodného tématu pro svoji práci jsem byl znenadání osloven Napoleonskou tematikou o jejíž hloubce jsem měl zprvu jen malé znalosti. Protože s jídlem roste i chuť rozhodl jsem se tomuto tématu věnovat pozornost, určitě zaslouženou. literatury,

Podařilo která

se

předčí

mi svou

vyhledat čtivostí

množství mnohdy

i

odborné nejlepší

romány. Ne nadarmo se říká: „Nejlepší díla píše jen život“.


2.NAPOLEON BUONAPARTE

„Malý velký muž“ se narodil 15.8.1769 na Korsice. Korsika byla

rok

po

narození

malého

Napoleona

připojena

k Francii.

Původní jméno budoucího prvního konzula a císaře Francie znělo Napoleone která

de

Bonaparte.

měla

brzy

Malý

zatřást

Korsičan

základy

se

narodil

Evropy.

Byla

do

doby,

to

doba

romantismu, hrdinství, velkých vášní a odvahy. Doba kdy se rodily nové ideály a nové svobody. Doba která se vyznačovala tím, že lidé byli ochotni za svou pravdu položit i život. Byla to doba, která nabízela několika odvážným a šťastným lidem nevídanou

budoucnost.

Do

tohoto

světa

se

narodil

malý

Bonaparte. Zprvu se choval jako korsický patriot, posléze však seznal,

že

mu

bude

korsický

plácek

příliš

malý.

Studoval

vojenskou školu v Brienne. Po absolvování školy byl zařazen k dělostřelectvu v Grenoblu. V době vypuknutí revoluce dosáhl hodnosti poručíka. V tu dobu začala jeho hvězda stoupat. Do povědomí mocných se zapsal také rozhodným a krutým zásahem proti

pokusu

roajalistů

smetl

několika

výstřely

o

převrat z děl

v Paříži,

v ulicích

který

doslova

Paříže.

Neznámý

Bonaparte (změnil si jméno na více francouzsky znějící) byl poté přidělen k armádě, která měla dobýt pro revoluční Francii přístav

Toulon,

který

drželi

věrní

monarchie

a

Angličané,

kteří připluli na podporu svržených Bourbonů proti revoluci. Zde

se

poprvé

plánování.

ukázaly

Vypracoval

Napoleonovy

jednoduchý

a

schopnosti smělý

racionálního

plán,

který

vedl

k pádu přístavu obsazením pevnosti u jeho vjezdu. Odtud pak Napoleon

snadno

vypudil

anglické

lodě

děly.

Přístav

Toulán

padl a Napoleonův velící důstojník psal nadřízeným do Paříže prozíravé neboť

hlášení:

kdybychom

mu

„Odměňte

a

neprojevili

povyšte vděk,

tohoto povýšil

mladého by

se

muže, sám.“

Napoleon Bonaparte se pak stal v 26 letech divizním generálem. Největší krok ke slávě učinil Napoleon jako velitel Italské


armády.

Byl

nucen

bojovat

na

okrajovém

válčišti

v severní

Itálii. Vybavení jeho armády bylo zoufalé a postavení krajně riskantní.

Díky

nebývalé

odvaze

a

organizačnímu

talentu

dokázal Bonaparte s touto „chátrou“ porazit přesilu rakouských vojsk pomocí mnoha nečekaných a rychlých přesunů v bitvách u Lodi,

Arcoly

a

Rivoli

(1796-1797).

Zde

si

také

natrvalo

získal srdce svých vojáků, kdy neváhal několikrát vést osobně bodákový útok svých vyčerpaných mužů s vlajkou v ruce. Jedna kulka by stačila a osud Evropy by se odvíjel zcela jinak. Od té

doby

se

familierně

stal

říkali

miláčkem „náš

malý

svých

vojáků,

kaprál“.

kteří

Napoleon

mu

tak

také

zastínil

svými výsledky i mnohem lépe zásobované a vybavené generály na Rýnu. Vítězný generál Bonaparte byl nadšeně přivítán v Paříži a jeho

prestiž

jako

muže

schopného

a

radikálního

řešitele

problémů začala vzrůstat. Stejně tak se začali ukazovat první obavy z jeho ctižádostivosti.

3.Od generála k císařskému trůnu

Po úspěchu v Itálii uvítali někteří jeho odpůrci to, že se Napoleon

ujal

velení

armády

vyslané

do

Egypta.

Cílem

bylo

napadnout Anglii na jejím slabším místě a oslabit její moc. Napoleon

na

tomto

bojišti

dosáhl

opět

významných

úspěchů.

Porazil egyptské vojskou v bitvě u Pyramid 1798. Francouzské loďstvo

bylo

francouzská

však

zahnáno

armáda

v Egyptě

anglickým zůstala

admirálem odříznuta.

Nelsonem Ve

a

vojsku

začaly řádit epidemie a mor. Napoleon osvědčil opět odvahu a svoji

schopnost

pozvednout

morálku

svých

vojáků,

když

navštívil nemocné morem a epidemiemi bez ohledu na své osobní bezpečí.

Mezitím

se

situace

ve

Francii

vyhrotila.

V Evropě

vznikla druhá protifrancouzská koalice. Není divu, že ostatní


monarchové

měli

takový

strach

před

revoluční

Francií.

Panovníky Evropy nelákaly myšlenky svobody a demokracie, natož pak vlády lidu a lidských svobod. Obávali se šíření revoluce snažili

se

jí

zadupat

do

země.

Napoleon

opustil

vojsko

v Egyptě a hnal se na jachtě zpět do Francie, protože cítil, že

tam

se

bude

rozhodovat.

Rusko-rakouská

vojska

zatím

s podporou Anglie dokázala získat zpět sever Itálie. Situace vyžadovala

rychlé

řešení.

Napoleon

Bonaparte

se

rozhodl

riskovat a za pomoci svého bratra politika Luciena Bonaparta provedl 9.listopadu 1799 odvážný státní převrat a jmenoval se prvním

konzulem.

Osvědčil

svoji

vzdělanost

a

prozíravost

když svěřil odborné vedení státu kapacitám a osvíceným mužům. Napoleon rozdílu

se

vůbec

jejich

dokázal

původu.

obklopovat

Hlavní

schopnými

slovo

však

lidmi

ponechal

bez

sobě.

Podařilo se mu uzavřít mír s Ruskem. Poté novopečený konzul Bonaparte vytáhl opět do Itálie. Nečekaným pochodem přes Alpy vpadl do země a vybojoval bitvu u Marenga (1800), kdy těsně porazil

přesilu

Rakušanů,

poté

co

se

zdálo,

že

už

bude

poražen, Napoleonův přítel generál Desaix zaútočil na poslední chvíli Rakušanům do zad a strhl vítězství na stranu Francie. Při velkých lidech často stojí štěstí. Generál Desaix však při útoku

padl.

Rakousko

Napoleon

z Itálie,

triumfoval

kde

Francie

a

sérií

vyhlásil

manévrů

Italskou

vytlačil republiku.

Poté následoval o krátké období klidu, kdy se Francie dočkala míru. Napoleon se dočkal i míru s nesmiřitelnou Anglií (1802). Prosadil v Senátu své jmenování doživotním konzulem Francie. Tím se prakticky stal panovníkem Francie. Francie se za jeho vlády vzpamatovala z porevolučního chaosu. Vláda Bonapartovy osvícené

pevné

ruky

se

osvědčila.

Jeho

popularita

rostla,

stejně jako moc Francie, která v té době byla na vzestupu a na dlouho

získala

samozřejmě Napoleon

vadilo se

statut

nejmocnějšího

ostatním

věnoval

mocnostem

energicky

státu a

správě

v Evropě.

jejich státu

To

panovníkům. i

vojenským

záležitostem. Prosadil ekonomické reformy. Chránil francouzský


trh

a

zboží

blokádou

před

odbytu

vlivem

jejich

Anglie,

zboží.

kterou

Anglie

se

znovu

snažil

oslabit

vyhlásila

válku

Francii v roce 1803. Napoleon plánoval velkolepou invazi do Anglie, jejíž pád by otřásl Evropou. Výhodou Anglie byla pouze její

ostrovní

poloha,

jinak

by

pravděpodobně

proti

mocné

francouzské armádě s Napoleonovým géniem na souši neobstála. Anglie

to

chápala

a

spoléhala

na

své

vynikající

loďstvo.

Napoleon Bonaparte se v roce 1804 nechal stvrdit v národním plebiscitu schválit císařem a Francie se tak stala císařstvím. Na trůn tak dosedl jako Napoleon I. Bonaparte. Před bývalým chudým

šlechticem

a

jakobínem,

dělostřeleckým

důstojníkem,

revolucionářem a konzulem se tak otevřela nová kapitola jeho života.

4. Geniální vojevůdce – cílevědomý politik

Podporována Anglií zrodila se 3.protifrancouzská koalice. Napoleon soustředil na břehu kanálu La Mance u Boulogne armádu k invazi

do

Anglie.

Zprávy

však

ukazovaly

na

nebezpečí

od

Rakouska a Ruska. Rakousko, Rusko, Anglie, Švédsko a Neapolsko vyhlásilo

Francii

válku

a

císař

Francie

stál

proti

mocným

protivníkům. Prusko zatím zachovávalo neutralitu, ale Napoleon očekával,

že

ho

Prusové

napadnou

při

prvním

zakolísání.V

následujícím tažení se ukázala celá Napoleonova vojevůdcovká genialita a modernost jeho vojenské koncepce. Císař Francie převedl svoji armádu, nazvanou ne náhodou Grande Armeé (Velká Armáda), bleskovými pochody přes Francii a vytáhl do Spolku Německých států, kde si předtím zajistil prozíravou politikou spojence

v malých

Rakousko

vtrhlo

do

státech

Bavorska,

Německa

aniž

by

Saska

a

počkalo

Würtemberska. na

své

ruské

spojence. Napoleon měl dokonale vypracovanou špionážní síť a dokázal

skvěle

předvídat

tahy

protivníka.

Vždy

se

vyhýbal

suché teorii a snažil se poučit z činů a chyb jiných i sebe sama. Postupoval nově a neotřele. Vyvíjel plány pro každou


situaci a každou bitvu podle situace. Vyhýbal se stereotypu. Uměl bleskově reagovat na situaci na bojišti i na politické scéně. Jeho teorie byly založeny na jednoduchých zásadách. Na rozdíl od minulosti se nesnažil nepřítele postupně vyčerpat. Naopak postupoval dravě k cíli a snažil se přimět protivníka k jediné

rozhodující

provždy

zničil

a

(generální)

přinutil

bitvě,

jednat

o

kde

mír.

by

ho

Těmto

jednou postupům

podřizoval své postupy. Osud mu poskytl vynikající podřízené. Zejména

proslul

geniální

jeho

plánovač,

náčelník

který

jeho

štábu plány

Alexander převáděl

Berthier,

v dispozice.

Generální štáb Napoleona se tak stal vzorem pro mnoho armád a jeho teorie generální bitvy vydržela až do roku 1866, kdy ji smetla

prusko-rakouská

válka

s novými

postupy

nové

doby.

Genialita Napoleona se projevila i negativně. S postupem času ztrácel důvěru v chybující podřízené a snažil se vše řídit sám. To však je nadlidský úkol i pro Napoleona Bonaparte. Jako vojevůdce

-

dělostřelec

dělostřelectva. různých

úsecích

dělostřelbou prostě

Napoleon

poté

uměl

proslul

nasazoval

děla

bojiště

a

s oblibou

napadal

využít

výhod,

moderním

linie a

které

využitím

koncentrovaně

na

nepřítele

oslabené

prorážel.

Bonaparte

mu

nabízela

armáda

s revolučním duchem a elánem. Francouzi prosluli pod vedením Napoleona nezvykle rychlými pochody. Vojáci říkali: „Napoleon vyhrává bitvy našima nohama“. Rychlost byla umožněna tím, že francouzská

armáda

s sebou

nevozila

trén

a

zásobování,

ale

živila se rekvizicemi za pochodu. To byla v té době ohromná výhoda.

Francouzský

voják

vynikal

pod

Napoleonem

elánem

a

temperamentem. Napoleon znal své vojáky a vojáci milovali jeho jako boha a dali by se pro něho zabít. Napoleon vychoval pro svou potřebu vlastní armádní elitu – císařskou gardu. Císařská Garda byla elita všech elit. Silní vojáci, nejlepší koně a výzbroj, nejlepší morálka a velitelé. Napoleon nasazoval svoji gardu jako zálohu. Řadové jednotky často na gardu žárlili, ale nemohli jí upřít odvahu ani závidět podmínky, které musela


často „žehlit“. Garda byla legendou a když byla nasazena tak vždy za těch nejtěžších podmínek. Bojovala statečně a vždy prokázala

svoji

převahu.

Svoji

oddanost

císaři

projeví

naposledy na bitevním poli u Waterloo v roce 1815, kdy se bude doslova

obětovat

při

ústupu

poražené

francouzské

armády.

Taková byla tehdy doba.

5. Na vrcholu moci a sil

Napoleon tedy vyrazil do války v roce 1805 plný sil a elánu

a

netušil,

Podařilo

se

mu

že

mu

obklíčit

tento

rok

Rakušany

přinese u

Ulmu

nehynoucí a

přinutit

slávu. je

ke

kapitulaci. Poté obsadil Vídeň a postoupil na Moravu k Brnu, kde

očekával

Předstíráním

příchod

slabosti

a

spojených obav

Rakousko-Ruských

se

mu

podařilo

sil.

vnutit

boj

v terénu, který si zvolil. 2.prosince 1805 v bitvě Tří císařů u Slavkova porazí na hlavu smělým obchvatem do boku a zad armádu rakouského císaře Františka I. a ruského imperátora – cara Alexandra. Bitva u Slavkova se stala jeho nejzářnějším úspěchem.

Napoleon

Rusové

stáhli.

se

triumfoval Na

paměť

a

uzavřel

vítězství

se

mír

s Rakouskem.

v Paříži

postavil

vítězné oblouky a pojmenováno náměstí, kde byl vztyčen sloup odlitý z děl ukořistěných u Slavkova. Napoleon se poté zasadil o vznik Rýnského spolku. To byl spolek

spojeneckých

německých

států,

které

sloužili

jako

ochranná zóna pro Francii. Zásahy do Německa popudily Prusko, které si dělalo nároky na hlavní vliv v Německu. Prusové se považovali za dědice neporazitelné armády Fridricha Velikého, ale Napoleon je díky jejich zastaralé taktice a svému důvtipu rozhodně

porazil

v bitvách

u

Jeny

a

Auerstädtu

(1806)

a

přinutil rychle žádat o mír. Do války však opět zasáhlo Rusko a svedlo Napoleonem za velmi nepříznivých zimních podmínek dvě bitvy. První bitva u Jílového 1807 dopadla nerozhodně, poté však Napoleon porazil Rusy v bitvě u Friedlandu a přinutil


uzavřít mír. Císař Francouzů poté nešťastně zasáhl do dění ve Španělsku, kde sílil vliv Anglie z Portugalska, kam dosadil za krále

svého

válka.

bratra

Josefa.

Francouzská

partyzány

a

s armádou

vévody

armáda

guerrilou.

Ve

se

Španělsku

tam

ocitla

Anglie

využila

z Wellingtonu

do

vypukla

občanská

v krajině

zaplněné

situace

Španělska

a

vtrhla

na

podporu

povstalců. Napoleon sám ve Španělsku vítězil v bitvách, ale nedokázal vyhrát válku. Mezitím k císaři došli zprávy o tom, že

Rakouskou

chce

situace

využít

a

vyhlásit

válku

Francii

vázané na druhé straně Evropy. Napoleon usilovně převedl část armády zpět do Německa a zatlačil Rakušany v sérii bitev ( Eggmühl,

Landshut,

Řezno

1809)

zpět.

Poté

dobyl

Vídeň

a

pokusil se o násilný přechod rozvodněného Dunaje na Moravu, aby napadl vojska rakouského arcivévody Karla. V následující bitvě u Aspern byl Napoleon poprvé poražen, když za jeho zády popraskaly pontonové mosty přes Dunaj. Nevzdal se a naplánoval nový

přechod

Dunaje

po

kterém

Rakušany

porazil

v bitvě

u

Wagramu. Rakouský císař poté požádal o mír. V roce 1810 se Napoleon

I.

Bonaparte

ocitl

na

vrcholu

moci.

Oženil

se

s dcerou rakouského císaře Marií Louisou a ta mu porodila syna – dědice trůnu. Rakousko se stalo jeho spojencem. Anglie byla oslabena čile

kontinentální

obchodovalo

blokádou.

s Anglií,

Rusko

která

si

se

lízalo

snažila

rány,

ale

rozdmýchat

v carovi Alexandrovi opět protifrancouzské nálady.

6. Proti všem

Neochota

Ruska

uznat

blokádu

Anglie

se

poté

stala

Napoleonovi záminkou pro napadení Ruska. V roce 1812 vytáhl Napoleon

s ohromnou

donutit

cara

spojenců

–

apod.

armádou

k poslušnosti.

Rakouska,

Napoleon

600.000

S Francouzi

Bavorska,

postupoval

mužů

Ruskem

do

táhla

Würtemberska, za

Ruska

letních

s cílem

i

armáda

Polské měsíců

legie

dokonce


rychleji než jednotky nacistického Wehrmachtu za 2.sv.války. Ruský

vrchní

velitel

neortodoxní

taktiku

Francouze.

Na

generál

ústupu

nátlak

bez

cara

Michail boje

a

Kutuzov

snažil

Alexandra

se

zvolil

se

vyčerpat

ale

postavil

Napoleonovi v bitvě u Borodina před Moskvou. Bitva u Borodina byla

velice

vítězstvím.

krutá

Rusové

a

skončila

naopak

dosáhli

Napoleonovým vyčerpání

taktickým

Francouzů

před

blížící se krutou ruskou zimou. Napoleon dobyl Moskvu, ale car Alexandr uprchl i s obyvateli a odmítl kapitulovat. Napoleon musel před nastávající zimou ustupovat zpět. Rusům se podařilo vyčerpaná cestou,

francouzská

kde

již

vojska

nebylo

přinutit

zásob.

Nastal

ustupovat chaos

a

stejnou

Napoleonova

armáda postupně ztrácela na síle. Bojovali statečně s nájezdy kozáků,ale zima, hlad a únava je ubíjela. Napoleon nakonec dovedl do Německa jen zbytky kdysi mocné armády. Pro císaře Francie nyní nastalo těžké období. Skrytí nepřátelé čekali na zaváhání

a

nyní

začali

otevřeně

zbrojit

proti

Francii.

S obdivuhodnou energií dokázal Napoleon obnovit svou vojenskou sílu, protože jeho podpora ve Francii byla stále vysoká. Staré veterány

ale

mnohdy

nahradili

nováčci,

kteří

neměli

zkušenosti. Mohli se však prokázat obrovskou odvahou. Prusko se spojilo s Ruskem a v roce 1813 došlo k válce kde Napoleonova hvězda opět zazářila, když porazil Prusy v bitvách u Lützenu a Budyšína (1813). Nemohl ale dosáhnout rozhodných vítězství

jako

dříve.

Sil

ubývalo.

Rakousko

poté

také

vyhlásilo Francii válku a nikdo už nepochyboval o Napoleonově konci. Napoleon dokázal porazit Prusy a Rakušany v bitvě u Drážďan, ale musel po porážce svých maršálů od Rusů ustoupit a nemohl využít vítězství. 16.-19.října došlo k u Lipska svedena bitva

národů.

V třídenním

krvavém

boji

s přesilou

musel

Napoleon ustoupit do Francie. Na vlastním území dokázal sice ještě 350.000

geniálně mužů

Vauchamps

a

a

s 120.000 porážet

Montereau,

muži je

rozdělit

zvlášť

celková

nepřátele

v bitvách

přesila

však

u

o

síle

Montmirail, byla

příliš


vysoká. Napoleon začal být posléze opouštěn svými nejbližšími a ztrácel podporu. Nakonec byl v roce 1814 donucen ke abdikaci a

Paříž

byla

obležena.

Bývalý

císař

byl

s hrstkou

vojáků

vykázán do vyhnanství na ostrov Elba.

7. Konec nadějí – počátek legendy

Francie se roku 1814 vrátila o mnoho let zpět. Země byla oslabena. Do země se vrátili Bourboni a začali se mstít za to, co museli protrpět v exilu po revoluci. Nastala vláda tzv. bílého

teroru.

Do

významných

míst

se

vraceli

schopní

i

neschopní šlechtici. Návrat starých časů monarchie těžko nesli hlavně lidé, kteří si přivykli svobodám, které jim přinesla revoluce říkat:

i

nevzal

„Prcek

císař

Napoleon.

(Napoleon)

nechal

Lidé

lidi

začínali

pobíjet,

reptat

ale

uměl

a je

aspoň ocenit“. Šlechtické restituce a reparace vítězům dolehli na Francii velmi těžce. Ludvík XVIII. byl na francouzský trůn dosazen okupanty a nezískal si ani v nejmenším srdce lidu. Napoleon byl o těchto změnách v chování svých bývalých poddaných

informován.

Zdálo

se,

jako

by

s ním

už

nikdo

nepočítal. Na počátku roku 1815 se Napoleon Bonaparte odvážil vyrazit s hrstkou věrných na malé lodi zpět do Francie, aby získal zpět trůn a ztracenou prestiž. Neuvěřitelné se stalo skutkem.

Jak

Napoleon

postupoval

od

pobřeží

k Paříži

přidávali se na jeho stranu vojáci i civilisté. Monarchisté vyslali

na

císařových

jeho

polapení

maršálů

vojsko

Michelem

vedené

Neyem,

jedním

který

z bývalých

přísahal,

že

Bonaparta přiveze v kleci. Napoleonově družině a pár stovkám vojáků zastoupil cestu a dal povel k palbě. Napoleon vystoupil před řady svých vojáků a zvolal k namířeným hlavním: „Vojáci! Stojí před vámi váš císař! Chce-li někdo z vás zastřelit svého


císaře, tady jsem!“ Po těchto slovech vojáci krále odhazují pušky

a

klobouky

líbají

mu

a

nohy.

vrhají

Michel

se

Ney,

k Napoleonovi, zahanbeně

tisknou

přichází

ke

ho

a

svému

císaři, který jej často zval „Nejstatečnějším ze statečných“ a žádá ho o milost. Stane se, dostane velení ale Napoleonovu plnou

důvěru

triumfálně období

už

navrátí

tzv.

Napoleona

Vlády

růžová.

francouzské

Paříže

100

dní.

Celá

cestou,

celá

Staronový

to

nebezpečí.

diplomatickou Mezitím

nikdy.

vítán

Francie

nadšenými

Budoucnost

není

pro

se

opět

Napoleon

se

pokouší

nedostává

mobilizuje

se

davy.

Evropa

ale

Francie

císař

Nastává

Francii

chystá o

války,

a

potřít usmíření

konkrétní

do

poté

odpovědi. která

musí

neodvratně přijít. Napoleon povolává své osvědčené druhy. Ne všichni však uposlechnou a tak musí improvizovat a to se mu na mnoho místech vymstí. Nemá už u sebe svou pravou ruku maršála Berthiera a chybí i jiní osvědčení velitelé. Je vhodné zmínit se o několika Napoleonových maršálech, kteří

se

výrazně

„Nejstatečnějším velitel, jediný

ale

podíleli ze

jeho

statečných“

samotný

maršál,

na

často

který

rusovlasý

dělal

se

kariéře.

chyby.

Michel

alsasan,

Nicholas

strategickým

Ney

-

nadaný

Davout

nadáním

–

blížil

Napoleonovi. Proslul nesmírnou přísností, ale i velkou péčí o své jednotky. Po pádu Napoleona sloužil Francii i dál jako Ministr

války.

temperamentní

Joachim a

Murat

statečný

–

velitel

ohnivý

gaskoňec,

jezdectva.

divoký,

Vynikl

jako

jezdec, na větší velení ale v Napoleonově nepřítomnosti neměl. Byl zbrklý, ale okázale statečný. S Napoleonem rostl i padal. Dotáhl to až na krále Neapole, ale skončil na popravišti. A další… Napoleon

se

rozhodl,

že

nebude

čekat

až

Rakušané,

Angličané, Prusové, Švédové a Rusové vpadnou do Francie. Musel hrát vabank. Vsadil na geniální plán, že rozdrtí jejich části odděleně než se spojí. Vtrhl s armádou složenou většinou z nováčků

do

Belgie

a

porazil

Prusy

u

Ligny

(16.června).


18.června

se

rozhodl

nenáviděnými Angličany

konečně

armádou,

osobně

která

skoncovat

se

mu

s

postavila

u

městečka Waterloo. Pravé křídlo mu měl jistit maršál Grouchy, který

pronásledoval

poražené

Prusy.

Angličané

pod

velením

lorda Wellingtona „Železného vévody“ se uchytili na výšině a odhodlaně se bránili. V momentě, kdy se zdálo, že Napoleon prorazí křídle který

v lítém objevovat

boji

anglické

pruské

pronásledoval

pozice

oddíly,

jen

začali

které

zlomek

se

obelstily

Prusů.

na

pravém

Grouchyho,

Napoleon

pochopil

zlomový okamžik a vsadil vše na poslední útok. Michel Ney se sedmkrát

v čele

těžkých

jízdních

kyrysníků

rozjel

proti

anglickým pěchotním čtvercům. Bez úspěchu. Po sedmém útoku se vracel pěšky, bez klobouky a zlomený. V té chvíli si patrně většina

francouzských

Pochopili, bitvy.

že

veškeré

Napoleon

vojáků naděje

nasadil

uvědomila jsou

tíživost

spojeny

v nejvyšší

nouzi

okamžiku.

s výsledkem všechny

této

jednotky

včetně císařské gardy. Bojovalo se zoufal, ale nakonec i garda musela začít v bezvýsledné situaci ustupovat. Ústup gardy se rychle

rozkřikl

a

řadové

jednotky

propadly

panice,

kterou

znásobil protiútok anglické pěchoty. Na bojišti zůstaly jen osamělé

obranné

čtverce

císařské

gardy

obklíčeny

ohromnou

přesilou. Angličané na granátníky gardy volali ať se vzdají. Velitel posledních císařových vojáků v odpověď zvolal: „Merde! (Hovno!) Garda umírá, ale nevzdává se!“ Napoleon byl v šoku odvlečen

svou

suitou.

Pochopil

beznaděj

svého

postavení

a

v Paříži se vzdal se trůnu a velkoryse se vydal svým největším nepřátelům

–

Angličanům.

Angličané

odvezli

Napoleona

s pár

věrnými na nehostinný ostrov Svaté Heleny v jižním Atlantiku. Na tomto ostrově také tento velký státník a vojevůdce zemřel v zapomnění v roce 1821 na následky otravy jedem, který mu podal jeden z fanatických zastánců monarchie. Velká

dějinná

z největších z mlýnice

lidí,

dějin

hra jaké

s vyšším

byla kdy

dohrána. nosil.

kreditem

Svět

ztratil

Přestože

než

jeho

jednoho

poražen

odpůrci,

vyšel stejně


jako

Řekové

zkušenosti,

u

Thermopyl.

vybojoval

více

Napoleon bitev

než

měl

z čeho

Alexandr

čerpat

Makedonský,

Hannibal, a Caesar dohromady. Z jeho životních osudů a z doby, která vypadala spíše jako krásný

dramatický román čerpají

poučení a inspiraci tisíce lidí dodnes. Každoroční návaly nad Napoleonovým

sarkofágem

v Invalidovně

v Paříži

to

jen

dosvědčují.

8. Seznam použité literatury:

1.

Dušan Uhlíř : Slunce nad Slavkovem

2.

Albert Manfréd: Napoleon Bonaparte

3.

Jiří Kovařík: Sto dní – Z Elby k Waterloo

4.

Jiří Kovařík: Napoleonova tažení I

5.

Jiří Kovařík: Napoleonova tažení II

6.

Jiří Kovařík: Napoleonova tažení III

7.

Jiří Kovařík: Napoleonova tažení IV

8.

Jiří Kovařík: Napoleonova tažení V

9.

Ervín Hrych: Velká kniha vojevůdců bitev, zbraní

10.

Jiří Fidler: Kdo byl kdo – Slavní vojevůdci


9. Obrazová příloha:

Mladý Napoleon Bonaparte jako poručík dělostřelectva

Napoleon Bonaparte


Napoleon I. při korunovaci

Napoleon přehlíží granátníky císařské gardy


Napoleon velí v bitvě u Wagramu

Bitva u Slavkova



NAPOLEON I. BONAPARTE

Recommend Documents