L. Šindlerová
Já hraji na klávesy - N. Matesová Na klávesy hraju letos poprvé, ale už umím mnoho písniček , například Maličká su, Když jsem jel do Prahy , Vadí nevadí, Okoř a mnoho dalších písniček. Na klávesy mě baví hrát, protože se přitom můžu uvolnit. Doufám, že se dále budu učit nové písničky a zlepšovat svoje výkony. Moje klávesy jsou elektronické a dají se na nich nastavit různé typy zvuků a dokonce i bubny. V naší rodině nejsem jediná, která hraje na hudební nástroj. Můj tatínek hraje na kytaru a na flétnu a moje maminka hraje na housle a violu. Také doufám, že budu taky tak dobrá a úspěšná jako mí rodiče. Výlet do Národního divadla - Daniel Křišík Před Vánoci jsme si s rodiči udělali hezký den.Svátečně jsme se oblékli a vyrazili jsme do Prahy.Měli jsme lístky do Národního divadla.Byla to hra Ze života hmyzu od Karla a Josefa Čapkových.Měli jsme perfektní místo v loži,odkud jsme hezky viděli.Poznal jsem spoustu známých herců.Představením nás provázel zpěvem a hrou na kytaru Saša Rašilov,který hrál tuláka.Ostatní herci hráli např.-motýla,mravence,chrobáky nebo slimáky.Dost jsme se nasmáli.Po divadle nás tatínek vzal do kavárny Slávie.Dali jsme si zákusek a poslouchali,jak nějaký pán hraje na klavír.Moc jsme si vše užili.Byl to zajímavý den se spoustou zážitků. Houstičky – D. Stružková Jednou v neděli jsme se s mamkou domluvili, že upečeme houstičky. Můžete si náš recept také vyzkoušet. Budete potřebovat 750 g hladké mouky, 1 lžičku soli, 180 g sádla, 2 kostky cukru, 60 g droždí, 3 žloutky, mléko dle potřeby a na potření vejce, na posypání sůl, či kmín. Z droždí, cukru a trošky mléka připravíme kvásek, který po vykynutí vylijeme do osolené mouky. Přidáme mírně rozpuštěné sádlo, žloutky a zbytek mléka. Vypracujeme těsto, které necháme na teplém místě vykynout. Z vykynutého těsta tvoříme dlouhé válečky, které splétáme do houstiček. Narovnáme je na vymazaný plech, potřeme vejcem, posypeme solí a kmínem. Po krátkém vykynutí upečeme dozlatova. Doufám, že vám budou chutnat. Dobrou chuť!
BÁSNIČKY PÁŤÁKŮ - Svět barev Terezka Hellerová Rozhlédni se kolem sebe, a už vidím červenou, uvidíš to modré nebe, je to třešeň nade mnou.
Vojta Hendrych Rozhlédni se kolem sebe uvidíš to modré nebe.
Lesy, louky zelené. Máme rádi fialovou, a květiny barevné. připomíná švestku sladkou.
Všechno je to barevné, ale nejvíc zelené.
Už uzrály žluté hrušky, barvy jsou to všechny krásné, padaly nám na zem z výšky, proto skládám tyto básně.
Sněženka bílá je, odhání všechny závěje.
Hnědé pole vidím v dáli, bílé květy na něm vlály.
Pomeranč je oranžový, nemoc v zdraví často mění.
Rosťa Mates Rozhlédni se kolem sebe, uvidíš to modré nebe. A pod sebou travičku, na ní pást se kravičku Černobílá kravička, chutná jí i kytička. Z těch má pravda na výběr, jakoukoli i svízel. V lese běhají zajíci, hnědí, tmaví – hrající. Krásné bílé paroží, každý jelen naloží. V zemi barev dvakrát víc, vidí to i můj strýc.
Slunce žlutě se jeví, ale. popravdě takové není Černá je noc, neuvidíte toho moc Celé tělo - růžová, někdo říká „žůžová“. Kdo nemá rád barvičky, ten není na srandičky.
Co čtu ? – T. Beránková - Zatoulané štěňátko Čtu knihu, která se jmenuje Zatoulané štěňátko. Tato kniha mě moc zajímá, protože je to příběh podle skutečnosti. Je to o devítileté dívce a o jejím pejskovi. Dívenka našla malé štěňátko, které pojmenovala Dareba. Darebovi dali zelený obojek se stříbrnou kostičkou. Maminka s ním chodila na vycházky a chodila také pro děti do školy. Dareba se potom ztratil a všichni ho volali. Nic. Potom šla malá dívenka pejska hledat a našla ho. V lese byl schovaný pod stromkem. Když ho našla, tak si v lese sedla na lavičku a nasvačila se. Potom psa přivázala na vodítko a příběh dopadl dobře. .
Sokolský ples – K. Šubrtová 6. února jsem byla s rodiči na sokolském plese. Když jsme tam přijeli, tak nám ukázali šatnu. Bylo to v Senometech. Když jsem se převlékla, tak mi kamarádky říkali, že vypadám jako kuchařka. Když jsme nastupovali, všichni nám tleskali a já jsem byla tak nadšena, že se jim to líbí. Bylo to naše krásné vystoupení s mažoretkami.
Na horách v Jeseníkách – A. Herinková V lednu jsme jeli na hory do Jeseníků. Napadlo tam 40 cm sněhu. Sáňkovali jsme a také bruslili. Naučila jsem se lyžovat. Ze sjezdovky byly nádherné výhledy na hřebeny Jeseníků. Udělali jsme si také výlet na nejvyšší horu Praděd. Na Pradědu byla veliká zima a metr a půl sněhu. Všechno tam bylo ojíněné silnou vrstvou jinovatky. Vypadalo to jako v pohádce. Do Jeseníků jezdíme každý rok, protože se nám tam líbí. Letos jsme si tam moc užili. Na horách na Šumavě – E. Brodníčková Na Šumavě se mi moc líbilo. Byli jsme ubytovaní v nových Hutích. Skoro celý týden jsem lyžovala. Sjezdovka byla kousek od naší chaty. Ve středu jsme sáňkovali. Byl to velice zábavný týden. Doufám, že tam zase pojedeme. K. Šubrtová
Příběh medvěda Bédi Hellerová T., Stružková D., Eiblová V., Polcar O., Čech P., Mates R. Byl chladný zimní večer a krajina kolem odpočívala. Najednou na kraji lesa zapraskala větvička. V tu chvíli se objevil velký, silný medvěd. Měl krásný hnědý kožich a veliké tlapy. Hledal kolem potravu, protože měl hlad. Druhého dne se medvěd zatoulal do blízkého města. Lidé, kteří v tomto městě žili, se medvěda velice báli. Toto město se jmenovalo Strašpytlov. Protože se medvěda opravdu moc báli, utekli z města. Až na jednoho kluka – Vaška. Vašek se medvěda nebál a chtěl se s ním skamarádit. Jednou ho nalákal na maso do hostince. Když medvěd přišel, Vašík se pomalu přiblížil k medvědovi a lehce si ho pohladil. V tu chvíli si všiml hluboké rány na zadní noze. Vzal z hostince lékárničku a tlapu medvědovi obvázal. Medvěd se rázem uklidnil a s Vašíkem se opravdu skamarádil. Vašek ho pojmenoval Béďa a od té doby spolu trávili všechen čas. Také spolu prožili krásné Vánoce a každý z nich dostal nějaký ten dárek. Stali se nerozlučnými kamarády a kamarády zůstali až do smrti. Větrná pohádka Rosťa Mates Na zemi už od úplného začátku existoval vítr. A o jednom takovém větru si budeme povídat. Byl to severní ledový vítr - jménem Kamil. Nejen, že celý den foukal a profukoval každou škvíru, ale také ho hrozně bavilo ničit stromy, střechy, ale i celá stavení. Jednou, když se proháněl lesem, uslyšel pod sebou tenoulinký hlas: „Větře, větře, zbortil jsi mi domeček.“ Kamil se zvědavě podíval pod vyvrácený kmen stromu, který vytrhl a nevěřícně se díval na malého broučka a povídá: „Kdo jsi broučku?“ „Já jsem malý brouk Pytlík, ale zato ty jsi pěkný hromotluk, zničil jsi mi domeček!“ a Kamil smutně povídá:“ Když já nic užitečného neumím.“ „Tak se zaleť zeptat paní Zimy, jestli by ti nedala práci.“ „Dobrá.“ a Kamil letěl a letěl. Paní Zimu našel až nad sněhovými mraky a ptá se: „Paní Zimo, nenašla by se u Vás nějaká práce?“ paní Zima odpoví: „Našla, našla, mohl bys místo mě shazovat sníh dolů na zem.“ a Kamil hned začal. A od této doby shazuje dolů na zem sníh pro radost lidí i zvířat jen a pouze Kamil. Recitační soutěž – 26.2. 2015 Ve čtvrtek odpoledne proběhla školní soutěž v recitaci. Všechny děti se sešly ve školní družině, kde školní kolo probíhalo. Soutěžící, kteří postoupili z třídních kol se utkali přede všemi v přednesu básniček. Konkurence mezi žáky byla veliká, rozhodování poroty (složené z učitelů) bylo velmi těžké. Nakonec soutěž dopadla následovně (v tabulce). Umístění/ročník 1. ročník 2. ročník 3. ročník 4. ročník 5. ročník T. Pánková O. Heller D. Varyš A. Herinková D. Stružková 1. místo 2. místo
A. Herinková Z. Polcarová K. Lauberová
3. místo
S. Lowrie
O. Polcar
T. Beránková
T. Hejkal
E. Brodníčková L. Smereková M. Konečná
O. Polcar
R. Mates
Blahopřejeme všem zúčastněným, výhercům i poraženým, děkujeme, že se zúčastnili !!!
J. Sýkorová
Náš Pavlík č. 6 – únor 2015 Vydává ZŠ Pavlíkov, okres Rakovník s dětskou redakční radou pod vedením p. ředitele P. Šilera. Tel.: 313 533 756, 731 225 743,
[email protected], www. zspavlikov.net
