ŘÍZENÍ RIZIK V KOMERČNÍCH POJIŠŤOVNÁCH VE VAZBĚ NA REGULATORNÍ RÁMEC SOLVENCY II

Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Finance

ŘÍZENÍ RIZIK V KOMERČNÍCH POJIŠŤOVNÁCH VE VAZBĚ NA REGULATORNÍ RÁMEC SOLVENCY II Risk-Management of Insurance Companies in accordance with the regulatory frame of Solvency II Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Autor:

Oleg DEEV

Bc. Ladislav HÁJEK Brno, 2016

J m én o a p ří j m en í au t o ra:

Bc. Ladislav Hájek

Náz ev d i p l o m o v é p ráce:

Řízení rizik v komerčních pojišťovnách ve vazbě na regulatorní rámec Solvency II

Náz ev p rác e v an gl i čt i n ě:

Risk-Management of Insurance Companies accordance with the regulatory frame of Solvency II

Kat ed ra:

financí

Ved o u cí d i p l o m o v é p ráce:

Oleg Deev

R o k o b h aj o b y:

2016

in

Anotace Předmětem diplomové práce Řízení rizik v komerčních pojišťovnách ve vazbě na regulatorní rámec Solvency II je na základě analýzy praxe při řízení komerčních pojišťoven stanovit rozdíly v řízení rizik v důsledku implementace pravidel směrnice Solvency II. První část charakterizuje základní čtyři fáze risk managementu. Následující kapitola rozebírá regulační opatření Solvency II a shrnuje jeho hlavní požadavky na řízení rizik. Poslední část analyzuje, na základě informací z výročních zpráv a podle předem stanovených kritérií, systém řízení rizik v pěti pojišťovnách působících na českém pojistném trhu, stanovuje jeho změny v důsledku přípravy na platnost směrnice Solvency II a provádí srovnání řízení rizik jednotlivých pojišťoven.

Annotation The subject of the thesis Risk-Management of Insurance Companies in accordance with the regulatory frame of Solvency II is to determine the differences in risk management as a result of the implementation the Solvency II Directive’s rules based on the analysis of practice in the management of commercial insurance companies. The first part describes the four basic phases of risk management. The following chapter examines the regulatory measures of the Solvency II Directive and summarizes the main requirements for risk management. The last part analyzes the system of risk management in five insurance companies operating on the insurance market in the Czech Republic, specifies its changes due to preparation for the force of the Solvency II Directive and conducts the comparison of risk management of particular insurance companies based on information from annual reports and according to predetermined criteria.

Klíčová slova Řízení rizik, Solvency II, Upisovací riziko, Tržní riziko, Úvěrové riziko, Riziko likvidity, Operační riziko

Keywords Risk management, Solvency II, Underwriting risk, Market risk, Credit risk, Liquidity risk, Operational risk

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Řízení rizik v komerčních pojišťovnách ve vazbě na regulatorní rámec Solvency II vypracoval samostatně pod vedením Olega Deeva a uvedl v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 4. ledna 2016 vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Olegu Deevovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této diplomové práce.

Obsah Úvod............................................................................................................................................3 1. Teoretické aspekty řízení rizik v pojišťovnictví .....................................................................6 1.1. Pojem riziko v pojišťovnictví ..........................................................................................6 1.2. Risk management .............................................................................................................7 1.2.1. Identifikace rizik .......................................................................................................8 1.2.2. Ohodnocení a stanovení velikosti rizika .................................................................12 1.2.3. Reakce na rizika ......................................................................................................21 1.2.4. Kontrola a monitoring rizik ....................................................................................26 1.3. Enterprise risk management...........................................................................................28 2. Regulatorní opatření Solvency II a jeho dopad na řízení rizik v komerčních pojišťovnách 29 2.1. Proces tvorby, důvody zavedení a cíle Solvency II .......................................................29 2.2. Nedostatky Solvency I ...................................................................................................31 2.3. Struktura Solvency II .....................................................................................................33 2.3.1. Pilíř I .......................................................................................................................34 2.3.2. Pilíř II ......................................................................................................................41 2.3.3. Pilíř III.....................................................................................................................44 2.4. Shrnutí požadavků regulatorního opatření Solvency II na systém řízení rizik v komerčních pojišťovnách...................................................................................................45 3. Analýza a komparace systému řízení rizik ve vybraných českých pojišťovnách .................47 3.1. Česká pojišťovna, a.s. ....................................................................................................48 3.2. Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance group ..................................................50 3.3. Allianz pojišťovna, a.s. ..................................................................................................51 3.4. ČSOB pojišťovna, a.s. ...................................................................................................53 3.5. UNIQA pojišťovna, a.s. .................................................................................................54 3.6. Komparace řízení rizik v pojišťovnách..........................................................................56 3.7. Kapitálová vybavenost pojišťoven podle QIS 5 ............................................................60 Závěr .........................................................................................................................................62

Seznam použitých zdrojů .......................................................................................................... 65 Seznam tabulek, grafů, obrázků a schémat ............................................................................... 69 Seznam použitých zkratek ........................................................................................................ 70 Seznam příloh ........................................................................................................................... 71

Úvod Komerční pojišťovna je právním subjektem, který poskytuje v souladu se zákonem určité pojistné služby (pojistnou ochranu), jejichž základním smyslem je odstranit nebo zmírnit nepříznivé důsledky nahodilých událostí.1 Pojišťovna tedy pomáhá eliminovat nebo snížit následky realizace rizika působícího na pojištěné subjekty. Sama je však také vystavena rizikům a jejich úspěšné řízení je jedním ze základních úkolů komerční pojišťovny a nutností pro kvalitní fungování a dosahování zisku. Na komerční pojišťovnu působí celá řada rizik. Základním rizikem, které vyplývá z pojišťovací činnosti, je riziko upisovací, někdy také nazývané jako riziko pojistné nebo riziko pojistně-matematické, jež komerční pojišťovna přebírá od pojištěných. Jeho základní členění je na riziko plynoucí z životního pojištění a na riziko plynoucí z neživotního pojištění. Pojišťovna také spravuje, ve formě technických rezerv, velké množství prostředků přijatých od pojistníků. Dočasně volné peněžní prostředky pak zhodnocuje pomocí investic. Z tohoto důvodu je tedy vystavena tržnímu riziku, které vyplývá zejména z volatility úrokových měr, cen akcií, směnných kurzů, míry inflace nebo cen nemovitostí. Riziko, že protistrana nesplatí svůj závazek v plné výši, je riziko úvěrové. Tomuto riziku je komerční pojišťovna vystavena při investování dočasně volných finančních prostředků, ale především při předávání rizik do zajištění. Nevyplacení odpovídajícího plnění zajišťovnou by pro komerční pojišťovnu mohlo mít v případě velkých škod katastrofální následky. Riziko likvidity s sebou nese možnost ztráty v případě, že komerční pojišťovna nebude schopna v danou chvíli dostát svým závazkům, nebo bude schopna dostát pouze za pro ni nevýhodných podmínek. Operačním rizikem je riziko ztráty způsobené selháním pracovníků, systémů nebo vnitřních procesů a také riziko ztráty způsobené vnějšími událostmi. Dalšími riziky, která komerční pojišťovny v současnosti identifikují, jsou například riziko strategické, podnikatelské, nebo reputační. Do konce roku 2015 se pojišťovny řídí regulatorním režimem Solvency I. Jeho hlavním nedostatkem z pohledu řízení rizik je fakt, že při kalkulaci kapitálových požadavků bere v potaz pouze riziko upisovací, čímž nemotivuje pojišťovny ke zvyšování kvality řízení ostatních rizik. Již v roce 2001 začala příprava nového regulačního konceptu Solvency II. V roce 2009 byla tato směrnice přijata a po několika odkladech její účinnosti vstoupí v platnost 1. ledna 2016. Solvency II již stanovuje kapitálové požadavky, které závisejí na skutečném rizikovém profilu pojišťovny. Jejími hlavními cíli jsou přiměřená ochrana 1

NEČAS, S.:Podnikání komerční pojišťovny, jeho rizika a regulace. Trendy ekonomiky a managementu. Vysoké učení technické v Brně. Fakulta podnikatelská, 2014, VIII, č. 19, s. 34-44. ISSN 1802-8527.

3

pojistníků a zřízení harmonizovaného dohledu v celé Evropské unii, který podpoří rozvoj jednotného pojistného trhu. Dalším prvkem této směrnice je snaha o zlepšení systému řízení rizik, vnitřní kontroly, posílení řízení a správy pojišťoven a propojení oblasti řízení rizik s vrcholovým managementem a tím pádem používání výsledků z oblasti řízení rizik při obchodních rozhodnutích v komerční pojišťovně. Cílem práce je stanovit rozdíly mezi současným řízením rizik v pojišťovnách, již připraveným na implementaci pravidel směrnice Solvency II, a řízením rizik v minulosti. K dosažení tohoto cíle bude analyzován současný stav systému řízení rizik a stav systému řízení rizik v minulosti na základě stanovených kritérií, posléze budou u jednotlivých pojišťoven stanoveny rozdíly. Dalším cílem je komparace přístupu k řízení rizik v jednotlivých komerčních pojišťovnách působících na pojistném trhu České republiky a stanovení rozdílů mezi jednotlivými společnostmi. K dosažení tohoto cíle budou porovnány již analyzované současné systémy řízení rizik na základě stanovených kritérií. Dílčími cíly jsou teoretické vymezení pojmu riziko v pojišťovnictví, risk management, včetně charakteristiky všech jeho fází, a analýza požadavků směrnice Solvency II na proces řízení rizik v komerčních pojišťovnách. Základní literární východisko pro tvorbu této práce poskytuje Doff v publikaci Risk management for insurers: risk control, economic capital and solvency II a Vávrová v publikaci Finanční řízení komerčních pojišťoven. Důležitým zdrojem je také samotná směrnice Solvency II Diplomová práce je rozčleněna na tři hlavní části. První kapitola, zpracována metodou deskripce, obsahuje teoretické vymezení pojmů riziko a risk management. Zejména se věnuje čtyřem základním částem procesu risk managementu, které tvoří její čtyři základní podkapitoly. Těmito podkapitolami jsou identifikace rizik, která charakterizuje základní rizika působící na pojišťovnu, ohodnocení a stanovení velikosti rizik, jež přibližuje metody kvantifikace jednotlivých rizik, reakce na rizika, kde jsou popsány způsoby snižování nebo eliminace rizik a poslední fází risk managementu je kontrola a monitoring rizik. V závěru kapitoly je zmíněn nový přístup k řízení rizik Enterprise Risk Management. Druhá část se zabývá směrnicí Solvency II a k jejímu zpracování byla použita metoda deskripce. V úvodu se věnuje procesu a důvodům zavedení této směrnice a shrnuje základní nedostatky současného regulatorního režimu Solvency I. Hlavní částí druhé kapitoly je popis jednotlivých pilířů Solvency II. První pilíř pokrývá všechny kvantitativní požadavky a jeho hlavní částí je výpočet solventnostního kapitálového požadavku. Druhý pilíř zavádí vyšší standardy v řízení rizik a správě a vedení společnosti a zahrnuje také informace o vlastním 4

posouzení rizik a solventnosti. Posledním pilířem je třetí pilíř, který usiluje o vyšší úroveň transparentnosti v činnosti pojišťoven pro orgány dohledu a veřejnost. Třetí kapitola se věnuje řízení rizik v pěti komerčních pojišťovnách působících na pojistném trhu České republiky a je zpracována pomocí analýzy a komparace. Zkoumanými pojišťovnami jsou Česká pojišťovna a dále Kooperativa, Allianz, ČSOB pojišťovna a Uniqa. K analýze byly použity údaje dostupné z výročních zpráv společností, popřípadě z výročních zpráv jejich mateřských společností. Komparace byla provedena na základě předem definovaných kritérií. Nejprve bylo provedeno srovnání současného stavu řízení rizik se stavem v minulosti a posléze také komparace řízení rizik v jednotlivých komerčních pojišťovnách.

5

1. Teoretické aspekty řízení rizik v pojišťovnictví Řízení rizik je podstatnou součástí finančního řízení komerčních pojišťoven, které má za úkol kontrolovat a řídit ekonomickou a finanční stabilitu pojišťoven. Mezi jeho další součásti patří řízení kapitálu včetně vykazování solventnosti, asset liability management, dále potom měření efektivnosti a hodnocení výkonnosti a konkurenceschopnosti komerční pojišťovny. Řízení rizik je průběžný proces, během něhož komerční pojišťovny identifikují, posuzují, kontrolují, měří a sledují jednotlivá rizika i příležitosti za účelem plnění svých strategických a ekonomických cílů.2 Řízení rizik je proces, při kterém se subjekt řízení snaží zamezit působení již existujících i budoucích faktorů a navrhuje řešení, která pomáhají eliminovat účinek nežádoucích vlivů a naopak umožňují využít příležitosti působení pozitivních vlivů.3 Risk management je racionální jednání v rizikové situaci tak, aby byla ochráněna stávající a budoucí aktiva podniku. Úkolem řízení rizik je dosáhnout přijatelného stupně bezpečnosti při vynaložení optimálních nákladů na prevenci a pojištění, a také zajistit vytvoření dostatečných rezerv pro případ krizových situací k rychlému znovuobnovení výroby a opětovnému uvedení podniku do stabilního stavu.4

1.1. Pojem riziko v pojišťovnictví Pojem riziko má v pojišťovnictví zvláštní obsah a význam. Jednotně uznávaná definice pojmu riziko neexistuje. Riziko můžeme definovat jako možnost vzniku události s výsledkem odchylným od cíle s určitou objektivní pravděpodobností.5 Riziko je často chápáno jako nebezpečí vzniku určité ztráty. Finanční teorie definuje riziko jako volatilitu finanční veličiny okolo očekávané hodnoty v důsledku změn řady parametrů.6 V pojišťovnictví rozumíme rizikem zápornou odchylku od normálu. Projevem působení rizika může být poškození, ztráta nebo zničení života, zdraví, nebo majetku. Zničení, ztráta nebo poškození je vyčíslitelná ve finančních jednotkách.7 2

VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 54-55 3 SMEJKAL, Vladimír a Karel RAIS. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. 3., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2010, 354 s. ISBN 978-80-247-3051-6. str. 112 4 DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. vyd. - přeprac. Praha: Ekopress, 2009, 224 s. ISBN 9788086929514. str. 22 5 DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. vyd. - přeprac. Praha: Ekopress, 2009, 224 s. ISBN 9788086929514. str. 15 6 SMEJKAL, Vladimír a Karel RAIS. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. 3., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2010, 354 s. ISBN 978-80-247-3051-6. str. 91

6

Adekvátní definice rizika v pojišťovnictví musí zahrnovat čtyři základní komponenty: nejistotu, měření nejistoty, ztrátu a finanční ohodnocení ztráty. Riziko je tedy vymezeno jako pravděpodobnost nejisté události způsobující ekonomické ztráty.8 Pojišťovny jsou vystaveny značnému množství rizik a jejich souhrn tvoří rizikový profil pojišťovny.9

1.2. Risk management Risk management je chápan jako komplex jednání a myšlení, jenž směřuje k nalezení a posouzení nejvýznamnějších rizik, k rozhodnutí, která rizika lze podstoupit a přeměnit v šanci a která je nutno odmítnout, a ke zmírnění nebo odstranění rizik systematicky příslušnými instrumenty. Schéma 1 – Proces řízení rizik v komerční pojišťovně

Pramen: KRIELE, Marcus a Jochen WOLF. Value-oriented risk management of insurance companies. London: Springer, c2014, xii, 378 s. ISBN 9781447163046. str. 3

Účinného řízení rizik je dosaženo v případě, kdy:10 -

je jasně definována strategie společnosti vzhledem k jejím hlavním cílům, a to včetně rizikové strategie,

-

funguje komplexní proces řízení rizik, jež je podpořen vhodným informačním systémem,

7

ŘEZÁČ, František. Řízení rizik v pojišťovnictví. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita. Ekonomicko-správní fakulta, 2011, 222 s. ISBN 978-80-210-5637-4. str. 12 8 THOYTS, Rob. Insurance theory and practice. First published. London: Routledge, Taylor & Francis Group, 2010, xv, 323 stran. ISBN 978-0-415-55904-1. str. 4-5 9 VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 55 10 ŘEZÁČ, František. Řízení rizik v pojišťovnictví. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita. Ekonomicko-správní fakulta, 2011, 222 s. ISBN 978-80-210-5637-4. str. 39-40

7

-

management společnosti klade na řízení rizik dostatečný důraz a existují osoby s přímou odpovědností za řízení rizik,

-

existuje funkční interní kontrola a schopnost se dále rozvíjet a přizpůsobovat novým výzvám rizik.

Základním cílem risk managementu je dosažení co nejbezpečnějšího provozu ekonomické činnosti pojišťovny při minimalizaci nákladů na zajištění této bezpečnosti. V pojišťovnách je vytvořen speciální útvar risk managementu, který se zabývá kvantifikací a řízením rizikového kapitálu. Právě otázky kvantifikace rizikového kapitálu představují v současné době jedny z nejaktuálnějších témat v rámci risk managementu finančních institucí a to z hlediska teoretických základů i praktické implementace a uplatnění v řízení společnosti.11 1.2.1. Identifikace rizik Fáze identifikace rizik patří mezi nejdůležitější, protože následující analýzy rizik pracují pouze s faktory, které byly včas rozpoznány. Cílem identifikace rizik je pomocí aktuální systematické analýzy pojišťovnictví a ekonomického prostředí shromáždit všechna podstatná rizika. Identifikace rizik by vždy měla obsahovat aktuální vystavení společnosti rizikům, protože včasné rozpoznání rizika umožňuje účinnější reakci na rizika. Pojišťovny rozlišují mezi systematickým rizikem, které ovlivňuje velký počet společností a specifickým rizikem. Mezi systematická rizika patří hospodářský cyklus, pohyby na finančních trzích, úmrtnost, přírodní katastrofy, epidemie a změny v zákonech a politickém prostředí stejně jako exogenní šoky, jako například ropné krize nebo teroristické útoky. Pojišťovny nemohou systematická rizika ovlivnit, ale měli by brát tato rizika v úvahu a reagovat na ně. Specifická podniková rizika, která může každá společnost kontrolovat, zahrnují chyby ve strategii, manažerská rizika, rizika reputace, špatné plánování likvidity, selhání IT a podvody. Mezi specifická rizika také patří části tržního, úvěrového a pojišťovacího rizika, které mohou být ovlivněny samotnou společností, jako například struktura investic, výběr zajistitele, riziková prémie a riziko rezerv.12 Výsledky této fáze risk managementu představují cenné informace pro další fáze.

11

VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 75-77 12 KRIELE, Marcus a Jochen WOLF. Value-oriented risk management of insurance companies. London:Springer, c2014, xii, 378 s. ISBN 9781447163046. str. 3-4

8

Upisovací riziko „Upisovacím rizikem se rozumí riziko ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků v důsledku nepřiměřených předpokladů ohledně stanovení cen a rezerv.“13 Toto riziko je typické pro hospodaření pojišťoven, protože pojišťovny poskytují finanční službu založenou na nahodilosti. Hospodaření pojišťoven se odvíjí od velikosti přijatého pojistného a výše výdajů. Upisovací riziko souvisí s výkyvy v hospodaření pojišťoven, kdy se výdaje pojišťoven vyvíjejí jinak, než bylo předpokládáno při kalkulaci pojistného. Může vzniknout technická ztráta nebo technický zisk. V rámci životního pojištění se jedná zejména o demografická rizika, jako jsou úmrtnost nebo dlouhověkost, popřípadě rizika spojená se závažnými onemocněními či invaliditou. V případě neživotního pojištění může být upisovací riziko způsobeno buď nedostatečným pojistným, nebo nedostatečným krytím již nastalých škod. Nelze opomenout ani riziko katastrof plynoucí z extrémně nepříznivého průběhu škodních událostí. Dále je zde zahrnuto morální riziko vyplývající z možných změn chování pojistníků a pojištěných po uzavření pojistné smlouvy a také riziko spojené se zajištěním. 14 Podle původu odchylek od očekávaného průběhu se upisovací riziko člení na:15 -

Upisovací riziko náhodné – jedná se o náhodné kolísání kolem očekávaného průměrného škodního průběhu, který se však v čase podstatně nemění. Náhodné upisovací riziko se dělí na normální náhodné riziko, jehož škodní průběh jako konkrétní realizace náhodné veličiny vykazuje běžné kolísání kolem průměru, a katastrofální náhodné riziko, u kterého je škodní průběh ovlivňován škodami velkého rozsahu, jež je velmi obtížné kvantifikovat pomocí pojistně-technických modelů.

-

Upisovací riziko změn – škodní průběh není dlouhodobě konstantní, mění se v čase a tím se mění i podklady pro kalkulaci pojistného. Existují tři druhy změn v rizikovosti. Změny cyklické, závisející na průběhu hospodářského cyklu, změny trendové, které jsou ovlivněny strukturálními, biologickými nebo klimatickými změnami a změny nepravidelné, jež mohou způsobit například výkyvy počasí.

-

Upisovací riziko omylu – případ, kdy byl škodní průběh do budoucnosti nesprávně odhadnut. Poté může dojít k nesprávnému stanovení ceny pojistných produktů.

13

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. Listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu, článek 13, odstavec 30 14 VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 57-59, 64 15 DUCHÁČKOVÁ, Eva a Jaroslav DAŇHEL. Teorie pojistných trhů. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010, 216 s. ISBN 9788074310157. str. 50

9

Tržní riziko „Tržním rizikem se rozumí riziko ztráty nebo nepříznivé změny ve finanční situaci vyplývající přímo nebo nepřímo z kolísání úrovně a volatility tržních cen aktiv, závazků a finančních nástrojů.“16 Jedná se o ztrátu způsobenou změnou hodnoty nebo ceny aktiv zapříčiněnou fluktuací úrokových měr, devizových kurzů, cen instrumentů finančního trhu či komodit. U neživotních pojišťoven je toto riziko spojeno s odbytem příslušných pojistných produktů nabízených pojišťovnou. Součástí tržního rizika je také nejistota týkající se velikosti budoucích závazků, jež je v pojišťovnách ovlivněna objemem připsaných podílů na zisku. Specifickou část tržního rizika představují garance a finanční opce, které jsou součástí pojistných smluv. Nedílnou součástí je dále riziko spojené s dopady inflace na činnost pojišťovny.17 Úvěrové riziko „Úvěrovým rizikem se rozumí riziko ztráty nebo nepříznivé změny ve finanční situaci vyplývající z kolísání úvěrového ratingu emitentů cenných papírů, protistran a jakýchkoli dlužníků, jimž jsou pojišťovny a zajišťovny vystaveny, v podobě selhání protistrany nebo rizika kreditního rozpětí nebo koncentrace tržních rizik.“18 Pro pojišťovny znamená největší úvěrové riziko důsledek možného selhání emitentů cenných papírů ve finančním umístění a také možné ztráty v případě potenciálního neplnění závazků ze strany jejich zajistitelů. Zajištění sice na jedné straně výrazně snižuje riziko upisovací, na druhé straně s sebou přináší riziko úvěrové. Další rizikem z této kategorie je riziko ztráty z důvodu velké angažovanosti vůči určitému partnerovi, zemi nebo ekonomickému sektoru v rámci finančního umístění a také riziko plynoucí ze selhání transakcí v procesu vypořádání finančních závazků a pohledávek. 19 Riziko likvidity „Rizikem likvidity se rozumí riziko, že pojišťovny a zajišťovny nejsou schopny vypořádat své investice a další aktiva za účelem vyrovnání svých finančních závazků v okamžiku, kdy se stávají splatnými.“20 16

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. Listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu, článek 13, odstavec 31 17 DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. vyd. - přeprac. Praha: Ekopress, 2009, 224 s. ISBN 9788086929514. str. 97 18 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. Listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu, článek 13, odstavec 32 19 DUCHÁČKOVÁ, Eva a Jaroslav DAŇHEL. Teorie pojistných trhů. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010, 216 s. ISBN 9788074310157. str. 52 20 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. Listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu, článek 13, odstavec 34

10

Existují dva základní druhy rizika likvidity: -

Riziko finanční likvidity – toto riziko představuje ztrátu v podobě sankce za pozdní plnění v případě momentální platební neschopnosti.

-

Riziko tržní likvidity – možná ztráta z převodu finančních aktiv na peníze, který může být v dané situaci nevýhodný, nebo ztráta z nákladů na pořízení dodatečných aktiv, kterými by mohly být závazky uhrazeny.

Vedle těchto dvou kategorií přímých rizik může vést výpadek likvidity k ohrožení dobré pověsti pojišťovny, což může vyvolávat další ztráty. Tento případ označujeme jako riziko reputační. 21 Operační riziko „Operačním rizikem se rozumí riziko ztráty vyplývající z nedostatečnosti nebo selhání vnitřních procesů, pracovníků a systémů nebo z vnějších událostí.“22 Zejména neživotní pojišťovny se s operačním rizikem setkávají prakticky ve všech fázích pojišťovacího procesu. Operační riziko můžeme členit na čtyři základní kategorie: -

Provozní a transakční riziko – riziko ztrát z prováděných operací či postupů, které vyplývá z užití nesprávných kontrolních a řídících mechanismů, technických omylů nebo lidského selhání, jak ze strany pracovníků pojišťovny, tak ze strany klientů.

-

Riziko systému – riziko možných ztrát z nefunkčnosti systému podpory jako výpadky počítačové sítě nebo chyby v počítačových programech a přenosu dat.

-

Riziko právního prostředí – vyplývá z měnícího se právního prostředí, změn v regulaci nebo způsobu zdanění.

-

Riziko spojené s prodejem produktu – vlastnosti produktu nebyly klientovy dostatečně vysvětleny nebo produkt neodpovídá potřebám klienta.23

Operační riziko se v posledních dekádách zvyšuje, protože sektory pojišťovnictví a bankovnictví se přiklánějí k retailovému obchodu s rozsáhlým využitím alternativních distribučních cest, jenž s sebou kromě nesporných výhod přináší také celou řadu nových rizik, jako jsou falšování identity či podvody prostřednictvím výpočetní techniky. 24

21

VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 63-64 22 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. Listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu, článek 13, odstavec 33 23 DUCHÁČKOVÁ, Eva a Jaroslav DAŇHEL. Teorie pojistných trhů. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010, 216 s. ISBN 9788074310157. str. 53 24 VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 64-65

11

1.2.2. Ohodnocení a stanovení velikosti rizika Tato fáze je potřebná k rozhodnutí, se kterými riziky je nezbytné dále počítat v procesu risk managementu. Mezi nejdůležitější důvody užití míry rizika v praxi patří stanovení ekonomického kapitálu a kapitálové přiměřenosti. Míra rizika slouží také jako nástroj managementu, protože velikosti rizika jsou často využívány pro limitování množství rizika. V komerčních pojišťovnách se k měření rizika používají kvalitativní a kvantitativní metody. Kvalitativní metody spočívají v tvorbě seznamu rizik a popisu jejich pravděpodobných výstupů. Výsledkem je pak popis povahy rizika pro jeho lepší pochopení. Kvalitativní metody jsou rychlejší, jednodušší a subjektivnější.25 Některé druhy kvalitativních metod: -

Riziková

matice

je

dvojrozměrné

znázornění,

ve

kterém

osy

znázorňují

pravděpodobnost výskytu rizika a závažnosti potenciálních ztrát. Průsečíkem obou hodnot v matici je výsledná míra rizika. -

Stromy rizik názorně ukazují klasifikaci rizik a jejich rozdělení do dílčích rizik.

-

Kontrolní seznam může poskytnout vztahy mezi příčinou a následkem pro podstatné rizikové faktory a environmentální faktory, které také ovlivňují rizikové faktory.

-

Analýza scénářů vysvětluje možný dopad rizik podle daných konstelací rizikových faktorů.

-

Analýza závislostí zkoumá vzájemnou závislost ovlivňujících a rizikových faktorů s důrazem na efekt akumulace a zesílení.

-

SWOT analýza.

Kvantitativní metody jsou založeny na matematickém výpočtu rizika. Ve většině případů je riziko vyjádřeno ve formě předpokládané roční ztráty. Pro tuto analýzu se používají nejrůznější počítačové modely, které využívají statistické údaje. Pro jednotlivá rizika jsou vyvinuty dílčí modely, které stanoví pravděpodobnostní rozdělení rizik. Jednotlivá rizika jsou poté agregována do celkového pravděpodobnostního rozdělení rizik společnosti.26 Základní kvantitativní metodou pro měření rizik je metoda Value at Risk. Další vývoj v této oblasti pokračoval k aplikaci citlivostních faktorů měřících velikost rizika vzhledem k určitému rizikovému faktoru.27

25

VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 77-78 26 KRIELE, Marcus a Jochen WOLF. Value-oriented risk management of insurance companies. London: Springer, c2014, xii, 378 s. ISBN 9781447163046. str 8- 9 27 VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 66

12

Metoda Value at Risk Metoda VaR byla původn ůvodně vyvinuta jako nástroj pro měření ení tržních rizik v bankovnictví. Dnes se pomocí tohoto konceptu kvantifikuje tržní a jiná rizika také v pojišťovnách a dalších finančních ních institucích. Hodnotu VaR neboli míru hodnoty v riziku interpretujeme jako maximální očekávanou ekávanou ztrátu z rizikového portfolia přes daný časový interval na definované hladině spolehlivosti. Ekvivalentní je tvrzení, že očekávaná o ztráta z rizikového portfolia přes daný časový interval s pravděpodobností pravd α nepřesáhne esáhne hodnotu VaRα. V žádném případě ale VaR nepředstavuje edstavuje maximální možnou ztrátu. Charakteristické hodnoty pro α jsou 0,995, 0,99 a 0,95. Časový asový horizont obvykle záleží na oblasti aplikace. K měření tržního rizika v bankovnictví se většinou ětšinou používá velmi krátkodobý časový asový horizont h – 1 den. V pojišťovnách ovnách jsou vzhledem k charakteru jejich obchodu brány dlouhodobé časové horizonty, například íklad 1 rok. znázorn metody Value at Risk Obrázek 1 – Grafické znázornění

Pramen: zpracováno dle VÁVROVÁ, E.: Finanční Finan řízení komerčních pojišťoven. oven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014. 190s. ISBN 9788024746623,, str. 67

Proces aplikace Value at Risk dělíme d do třech základních kroků 1) Odhad distribuční ční funkce budoucího rozdělení rozd P&L28 pro fixní časový č horizont:

28

-

identifikace jednotlivých rizikových faktorů f

-

měření ení variability rizikových faktorů faktor

-

odhady dy korelací mezi rizikovými faktory fakt

-

analýza tzv. fat-tails tails (distribuční (distribu rozdělení s těžkými konci)

Profit and Loos – rozdělení ělení zisků/ztrát zisk na dané otevřené rizikové pozice v definovaném časovém horizontu.

13

2) Determinace míry rizika – hodnoty VaR na základě odhadnutého rozdělení P&L -

determinace intervalu spolehlivosti

3) Využití míry rizika v risk managementu a finančním řízení

Pro řízení rizik v komerční pojišťovně je důležitá nejen informace o pravděpodobnosti, s jakou výše ztráty přesáhne danou hodnotu, ale také informace o očekávané výši této ztráty. Ta je vyjádřena metodou expected shortfall. Expected shortfall na hladině spolehlivosti α je definován jako očekávaná hodnota, převyšují hodnotu VaRα. Míra rizika vyjádřena pomocí Expected shorfall má svůj význam především v zajištění. Analýza scénářů a analýza citlivosti Hlavní výhodou testování scénářů je především možnost zohlednění očekávání analytiků, respektive managementu, o budoucím vývoji. Podmínkou je, aby všechny vstupní parametry, ať už pojistně-technické, investiční nebo makroekonomické, byly v každém jednotlivém scénáři vzájemně konzistentní. Dále musí být zaručena proveditelnost předpokládaných závislostí mezi jednotlivými proměnnými, například předpokládaný růst úrokové míry musí být v souladu s růstem diskontní sazby a náklady kapitálu. Vzhledem k tomu, že tvorba scénářů má částečně subjektivní charakter, může být společnost vystavena riziku příliš optimistických či pesimistických předpokladů. Kvůli tomu je připravováno více nejrůznějších scénářů, od více optimistických k více pesimistickým. Těchto scénářů by však kvůli přehlednosti modelu mělo být zhruba pět. Prvním bodem tvorby scénářů je konstrukce základního scénáře, který tvoří výchozí bázi pro konstrukci dalších alternativních scénářů a analýzu citlivosti. Základní scénář je tvořen z nejvíce pravděpodobných předpokladů budoucího vývoje s důrazem na vzájemnou konzistentnost jednotlivých vstupů. Dalším krokem je obvykle sestavení scénáře nepříznivého vývoje, který je kombinací několika nepříznivých, nicméně stále realistických výsledků. Poté následují konstrukce dalších scénářů, které se od základního scénáře odlišují ve změněných předpokladech ohledně vybrané dílčí části činnosti komerční pojišťovny. Základním přínosem analýzy citlivosti je možnost proniknout do větších detailů bez ztráty nutné transparentnosti a srozumitelnosti vzhledem k prezentaci výsledků. Analýza citlivosti se obvykle vztahuje k základnímu scénáři a udává, jak se změní výsledek modelu, když se jeden nebo více parametrů změní. Analýza citlivosti nabízí možnost snadnější identifikace proměnných s rozhodujícím dopadem na výsledek a je konzistentní se stochastickým a dlouhodobým charakterem pojistného obchodu. 14

Stress testing je dalším rozšířením scénářů. Jeho podstata je podobná analýze citlivosti. Rozdílem je, že v tomto případě je zkoumán dopad extrémních, avšak stále představitelných, událostí včetně jejich vzájemných kombinací. Stress testing pomáhá odhalit příliš velké otevřené rizikové pozice vůči určitému riziku nebo jejich skupině. 29 Cílem fáze ocenění a kvantifikace rizik by mělo být zjištění, jaká je váha jednotlivých rizik a jaký dopad může mít jejich realizace na finanční situaci daného subjektu. Výstupem této fáze je seznam jednotlivých rizik s označením jejich významnosti a závažnosti.30 Upisovací riziko Kvantifikace pojistného rizika může být provedena pomocí statistické simulace odchylek od očekávaných scénářů budoucího vývoje škodního průběhu. Tyto simulace jsou založeny na vícefaktorových funkcích. Další metodou může být analýza scénářů, kdy analytik sestaví několik scénářů vývoje škodního průběhu na základě zkušeností a nově vstupujících faktorů.31 Nejvhodnějším nástrojem pro měření životního upisovacího rizika jsou úmrtnostní tabulky. Ty jsou pravidelně publikovány několika agenturami, jako jsou národní pojišťovací asociace nebo národní statistické úřady, a navíc i pojistitel sám sleduje vývoj úmrtnosti ve vlastním portfoliu a porovnává rozdíl mezi skutečnou a očekávanou úmrtností. V dnešní době jsou v rozvinutých zemích výkyvy v míře úmrtnosti poměrně malé. Nicméně i malé změny mohou zahrnovat významné důsledky, protože portfolio životních produktů je dlouhodobé, například 30 i více let. Úmrtnostní tabulky jsou založeny na pojistně-matematických modelech statistik úmrtnosti. Příkladem takového modelu je mezinárodně používaný LeeCarter model, který existuje ve více variantách. Jedná se o statistický model, který odhaduje úmrtnost pro každou věkovou skupinu. Pojišťovny tento model užívají k analýze trendů úmrtnosti a dlouhověkosti. Na základě úmrtnostních tabulek určí pojistitel výši technických rezerv. Jsou prováděny také analýzy citlivosti. Nejjednodušším ukazatelem rizikovosti v neživotním pojištění je škodovost, čili celková výše škod děleno přijaté pojistné. Tento ukazatel indikuje, jestli je pojistné dostatečné k pokrytí nároků na pojistná plnění. Její vývoj a fluktuace v čase může poskytnout představu o riziku, avšak nezohledňuje extrémní události. Kromě toho může být snížení tohoto poměru způsobeno zvýšením pojistného, nikoli snížením počtu nebo rozsahu škod.

29

DAŇHEL, Jaroslav. Pojistná teorie. Vyd. 1. Praha: Professional Publishing, 2005, 332 s. ISBN 8086419843. str. 88-92, 116-117 30 VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 77-78 31 VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 74

15

Pro měření katastrofického rizika existují modely založené na geografických, seismogeografických a meteorologických informacích. Ty předpovídají pravděpodobnost katastrof a škody způsobené katastrofou. Dalším způsobem měření tohoto rizika je analýza scénářů. Pojistitelé simulují historické události a odhadují dopad na portfolio společnosti, pokud by katastrofická událost nastala.32 Tržní riziko Předpokladem pro kvantifikaci tržního rizika základními metodami je schopnost komerční pojišťovny kvantifikovat pozice aktiv vystavených tržním rizikům. Těmto pozicím jsou pak přiřazeny koeficienty, které stanovují kapitálový požadavek. Pokročilé metody kvantifikace tržních rizik poté představují zejména různě parametrizované VaR modely.33 Existují tři základní metody pro stanovení distribuční funkce zisků/ztrát při výpočtu hodnoty tržní Value at Risk. Tyto metody nejsou určeny pouze pro tržní VaR, ale pro VaR obecně. V první řadě byly ale zavedeny pro měření tržního rizika. První je metoda variancí-kovariancí neboli parametrická metoda. Dalšími jsou poté metoda historické simulace a metoda Monte Carlo. -

Metoda

variancí-kovariancí

využívá

k odhadu

potenciálních

ztrát

portfolia

v budoucnosti statistiky o volatilitách hodnot v minulosti a korelací mezi změnami hodnot. Korelace a volatility rizikových faktorů se stanoví pro zvolené doby držení a historické období a to pomocí historických údajů. Tato metoda má velké informační požadavky. -

Metoda historické simulace počítá potenciální budoucí ztráty na základě údajů o minulých hodnotách, konkrétně na základě ztrát, které by pojišťovna měla v minulosti u daného portfolia. Zatímco u metody variancí-kovariancí se interval spolehlivosti počítá statisticky, v případě historické simulace se potenciální ztráty simulují bez zavádění jakýchkoli předpokladů o rozdělení, to znamená pro určitý historický scénář bez ohledu na jeho pravděpodobnost. Variantou historické simulace je faktorová citlivost, kdy je stanovena změna portfolia při určité změně jednoho faktoru, přičemž ostatní faktory zůstávají konstantní.

-

Metoda Monte Carlo, jinak stochastická simulace, používá k odhadu VaR velký počet simulací vývoje hodnoty portfolia. Ten je určen velkým počtem náhodně generovaných rizikových faktorů, u nichž existují známá rozdělení. Simulace tak

32

DOFF, R.R., Risk management for insurers :risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, 2011. xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 43-45, 56-59 33 VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 72

16

může generovat vysoce pravděpodobné odhady VaR. Tato metoda je flexibilní a užitečná především u nástrojů s nelineárním průběhem hodnot. Metoda modeluje stochastické procesy zahrnující lidskou volbu nebo procesy s neúplnými informacemi. Tyto procesy jsou simulovány generováním náhodných čísel.34

Kvantifikace obecného úrokového rizika spočívá v míře změny současné hodnoty úrokového nástroje při změně obecné hladiny úrokové sazby. Ve finanční praxi se ke kvantifikaci a řízení úrokového rizika používá gapová analýza. Její podstatou je zjistit, jak jsou aktiva a pasiva pojišťovny citlivá na změnu úrokové sazby. Gap vyjadřuje rozdíl mezi úrokově citlivými aktivy a úrokově citlivými pasivy a může mít pozitivní, nulovou nebo negativní formu. O pozitivní gap se jedná, pokud jsou úrokově citlivá aktiva větší než úrokově citlivá pasiva, u negativního gapu je tomu naopak. Výhodou této metody může být její jednoduchost a přehlednost a tím pádem i snadná interpretace. Nevýhodou může být předpoklad neměnné struktury bilance a také mohou nastat problémy se zařazením některých aktiv a pasiv do časových košů závisejících na druhu úrokové sazby, která náleží finančnímu instrumentu s pevnou nebo pohyblivou úrokovou mírou. Analýza durace gap je metodou jednodušší, přičemž durace je popisována jako střední doba životnosti obligace. Matematicky je vyjádřena jako vážený aritmetický průměr dílčích období, kdy z daných nástrojů plyne určité cash flow. Kvantifikace obecného akciového rizika spočívá v určení míry citlivosti ceny akciového nástroje na změnu hodnoty příslušného akciového indexu a provádí se pomocí modelu oceňování kapitálových aktiv CAPM. Obecné měnové riziko se kvantifikuje pomocí určení změny hodnoty měnového nástroje, která vyplývá ze změny kurzu. Základní metodou je kvantifikace pomocí jednoduché lineární transformační funkce, pokročilejší metodou jsou opět VaR modely. Korelační riziko se kvantifikuje pomocí určení míry citlivosti derivátového nástroje na změnu určitého parametru jeho podkladového aktiva na spotovém trhu. Základní metodou kvantifikace odchylek míry inflace od očekávané hodnoty mohou být interní statistické metody založené na regresní analýze.35 Úvěrové riziko Úvěrové riziko lze v komerčních pojišťovnách měřit pomocí základních a pokročilých metod. Základní metody kvantifikace úvěrového rizika vycházejí z externího ratingu dlužníků, kdy 34

ŘEZÁČ, František. Řízení rizik v pojišťovnictví. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita. Ekonomicko-správní fakulta, 2011, 222 s. ISBN 978-80-210-5637-4. str. 74 35 VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 71-73

17

jsou jejich kreditní pozice rozděleny do kategorií podle druhu dlužníka. Každé této pozici je poté přidělena riziková váha dle externího ratingu. Externí ratingové hodnocení úvěrového rizika dlužníků poskytují specializované ratingové agentury jako například Moody´s, Fitch Ratings nebo Standard & Poor´s.36 Pokročilé metody kvantifikace pak vycházejí z aplikace interních ratingů a statistických modelů. Pravděpodobnost nedodržení smluvních podmínek protistranou oceňují úvěrová oddělení společnosti, která mají informace o důvěryhodnosti klientů. Je možné využít interní ohodnocovací systém nebo již výše zmíněné hodnocení specializovaných ratingových agentur. Modely interních ratingů poté odhadují pravděpodobnost selhání jednotlivých emitentů. Na základě těchto pravděpodobností se pomocí stanoveného regulačního vzorce vypočítá kapitálový požadavek k danému aktivu ve formě neočekávané ztráty. Existují dva základní přístupy pro kvantifikaci úvěrového rizika: -

Přístup default-mode, při kterém se každý dlužník může na konci rizikového horizontu nacházet pouze ve dvou stavech – selhání nebo neselhání. Úvěrové riziko pak vyplývá ze selhání dlužníka.

-

Přístup markt-to-market, při kterém se každý dlužník může na konci rizikového horizontu nacházet v kterémkoli z n definovaných ratingových stupňů, mezi které patří i selhání. V rámci tohoto přístupu poté vyplývá úvěrové riziko z přechodu dlužníka k nižšímu ratingovému stupni.

Model CreditMetrics patří do kategorie mark-to-market mode. Základ pro analýzu úvěrového portfolia tedy představuje rating a přechody do jiných ratingových stupňů neboli ratingová migrace. CredtiMetrics je založen na dvou základních metodách: -

Analytické metodě, na jejímž základě jsou odhadována rizika jednotlivých aktiv, marginální rizikové příspěvky jednotlivých aktiv a očekávaná hodnota portfolia a směrodatná odchylka hodnoty portfolia.

-

Monte Carlo simulaci, jejímž prostřednictvím se odvozuje rozdělení hodnoty portfolia na konci rizikového horizontu. Na základě tohoto rozdělení poté model odhaduje potřebný ekonomický kapitál pomocí metody VaR.

Jako výchozí ratingový systém lze využít systém některé z výše zmíněných agentur, popřípadě vnitřní ratingový systém. CreditMetrics vyžaduje, aby ratingový systém obsahoval úvěrový rating pro každého dlužníka a množinu pravděpodobností přechodu z jedné ratingové 36

VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 70-71

18

kategorie do druhé. CreditMetrics je založen na předpokladu používaném ve finanční teorii, že čím více je rozptýlená skutečná hodnota aktiva, tím je aktivum rizikovější. Model CreditMetrics používá rozdělení současné hodnoty aktiva, které bere v úvahu všechny potenciální přechody ratingu aktiva z daného stupně na jiný ratingový stupeň během rizikového horizontu. Současná hodnota aktiva v dané ratingové kategorii je součet diskontovaných hodnot budoucích peněžních toků, které jsou očekávány od současnosti až do okamžiku splatnosti Model CreditRisk+ je modelem ze skupiny default-mode. Je vhodný pro výpočet úvěrového rizika portfolia, které obsahuje velký počet dlužníků s nízkou pravděpodobností selhání. Na rozdíl od ostatních modelů není v modelu CreditRisk+ pravděpodobnost selhání dlužníka spojena ani s kapitálovou strukturou, ani není odhadována na základě historických dat. Model se nezabývá důvody selhání, pouze předpokládá, že společnost má představu o pravděpodobnostech selhání jednotlivých protistran. Model CreditRisk+ odhaduje rozdělení ztrát během určitého časového horizontu a ekonomický kapitál pomocí metody VaR. Základními

vstupy

jsou

expozice

společnosti

vůči

jednotlivým

protistranám

a

pravděpodobnosti jejich selhání. Výpočet rizika jednotlivého aktiva spočívá v odhadu očekávané ztráty. Pro odhad na úrovni portfolia lze množiny dlužníků rozčlenit do různých pásem tak, že každé pásmo obsahuje dlužníky s totožným úvěrovým rizikem. Očekávaná ztráta určitého pásma je poté sumou očekávaných ztrát každého dlužníka z toho pásma. KMV model patří, stejně jako výše zmíněný model, do skupiny modelů default-mode. Pravděpodobnost selhání protistrany je spojena se strukturou jejích aktiv a pasiv. KMV model se od ostatních odlišuje tím, že neodhaduje ekonomický kapitál pomocí metody VaR, ale na základě analýz. Klíčovým pojmem KMV je očekávaná frekvence selhání, což je pravděpodobnost selhání jednotlivých protistran. Pro odhadnutí této frekvence je nutné odhadnout bod selhání, který je dán součtem krátkodobých a poloviny dlouhodobých dluhopisů. Jestliže se protistrana udrží nad touto hranicí, k selhání nedochází. Bod selhání lze také definovat jako kvantil. KVM odhaduje vzdálenost od bodu selhání, která se rovná rozdílu mezi očekávanou hodnotou aktiva a hodnotou, při které došlo k selhání. To lze statisticky interpretovat jako rozdíl mezi střední hodnotou a kvantilem. Model vyžaduje mnoho historických dat, na jejichž základě určuje vztah mezi vzdáleností do selhání a očekávanou frekvencí selhání. KMV také určuje současnou hodnotu peněžních toků pro jednotlivá aktiva,

19

korelaci výnosnosti aktiv a odhad rozdělení ztrát, ze kterého spočítá kreditní riziko zadaného portfolia. 37 Riziko likvidity Kvantifikace rizika likvidity vychází z ukazatelů, které definují maximální ztrátu, jež může společnost v důsledku nedostatku likvidity utrpět v rámci předem daného období. Tento postup se člení do dvou kroků. V prvním se kvantifikuje nesoulad mezi splatností aktiv a pasiv. Pro tuto část je základní metodou měření zjišťování likvidních gapů, což jsou rozdíly mezi hodnotou aktiv a pasiv rozčleněných do jednotlivých časových pásem dle splatnosti. Tím se zjistí základ pro riziko ztrát z titulu sankcí za pozdní úhradu a také základ pro další výpočty. V druhém kroku se zjišťuje, jaká ztráta může vzniknout v případě, že aktiva budou vypořádána v okamžiku určeném splatností pasiv, přičemž aktuální tržní cena v tomto okamžiku bude jiná, než jaká by mohla být v okamžiku vypořádání při výhodnějším kurzu. V této části se používají pokročilejší postupy s využitím metod VaR. Celková hodnota rizika likvidity je výsledkem zjištěným z obou kroků. Toto riziko bude tím větší, o co později oproti závazkům budou splatná aktiva a o co více bude v portfoliu aktiv málo likvidních. Operační riziko Základní metody kvantifikace operačního rizika vycházejí z využití faktorových modelů. Pomocí součinu proxy veličiny a rizikového faktoru v podobě koeficientu vyjadřujícího riziko ztráty se přímo odvodí výše kapitálového požadavku. Podle jednotlivých oblastí operačního rizika může být koeficientů, reps. rizikových faktorů více. Alternativní možností je analýza scénářů. Ty jsou založeny na znalosti interních metod, procesů a uspořádání, výskytu chyb a z nich vyplývajících ztrát.38 Mezi pokročilé metody patří dva metodologicky odlišné postupy: -

Loss Distribution Approach (LDA) – principem této metody je konstrukce distribuční funkce ztrát na základě historických informací. Těmito informacemi jsou frekvence výskytu operačních ztrát a jejich velikost. Vzhledem k vlastnostem operačních ztrát, kterými jsou častý výskyt malých ztrát a řídký výskyt velkých ztrát, je nutné zahrnout i externí informace pro významné ztráty s nulovým výskytem v dané situaci. Na základě těchto informací se odvodí distribuční funkce buď přímo pomocí simulace Monte Carlo, nebo případně aplikací vhodných pravděpodobnostních rozdělení. Při konstrukci této ztrátové funkce je třeba vzít do úvahy i zajištění rizik v podobě například kontrolních systémů nebo pojištění.

37

ČNB: Přehled úvěrových modelů. [on-line]. Dostupné z: https://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/ clanky_rozhovory/media_2002/cl_02_020418b.html [cit. 2015-12-15]. 38 VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 72-74

20

-

Scorecard Approach (SA) – tato metoda nespoléhá pouze na historická data, naopak se snaží o sestavení mapy rizik včetně jejich kvantifikace pomocí takzvaných klíčových rizikových faktorů39. Tyto indikátory popisují faktory a události, jež mají potenciál způsobit ztrátu popřípadě ohrozit realizaci zisků. Klíčové rizikové indikátory jsou pravidelně vyhodnocovány a sledovány pracovníky jednotlivých business linií. Řízení tohoto procesu ale spadá do pravomoci risk managementu. Aplikace této metody ovlivňuje úroveň kontrolního systému, jehož cílení na KRI umožňuje nižší kapitálové požadavky. Výše požadovaného kapitálu je poté determinována přímo vývojem klíčových rizikových indikátorů.

Obecně mají tyto interní modely za cíl obrátit pozornost na podstatu a zdroje operačních rizik a tím podpořit jejich řízení.40 Agregace rizik Po zmapování a především kvantifikaci jednotlivých rizik je nutné přistoupit ke stanovení celkového kapitálového požadavku. Jedná se o objem kapitálu, který je potřebný pro eliminaci individuálních rizik s předem danou pravděpodobností. Při tomto postupu je důležité odhadnout diverzifikační efekty v podobě snížení objemu potřebného kapitálu v důsledku vzájemného ovlivňování rizik. Toto je oblast, která vyžaduje náročné modelování s použitím sofistikovaných matematických metod. Jejím cílem je znalost celkového potřebného kapitálu a rovněž proporční rozdělení tohoto kapitálu pro krytí jednotlivých rizik ohrožujících pojišťovnu.41 1.2.3. Reakce na rizika Jedná se o nejdůležitější část risk managementu, jde o vlastní řízení rizik. Existují tři způsoby vypořádávání se s riziky. Prvním způsobem je ovládání rizik. To zahrnuje aktivní sledování rizik a vyhodnocování potenciálních ztrát a v případě nutnosti přijímání opatření ke snížení nebo vyloučení ztrát. Dalším způsobem je financování rizik. Důraz zde není kladen na samotné události, ale na jejich finanční důsledky. Poslední metodou řízení rizik je jejich redukce. Nejlepším opatřením je zastavení rizikové aktivity, což ale není vždy možné a někdy ani vhodné, proto je často využívaná diverzifikace.

39

KRI – key risk indicator ŘEZÁČ, František. Řízení rizik v pojišťovnictví. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita. Ekonomicko-správní fakulta, 2011, 222 s. ISBN 978-80-210-5637-4. str. 90-91 41 VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 74 40

21

Schéma 2 - Způsoby reakce na rizika

Pramen: DOFF, R.R., Risk management for insurers :risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, 2011. xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 19

Upisovací riziko životní V rámci upisovací politiky pojišťovna určuje, která rizika přijme nebo nepřijme do pojištění, například na základě lékařského vyšetření nebo pomocí klauzulí v pojistných podmínkách. Také existují pojistitelé, kteří podporují zdravý životní styl svých klientů, například prostřednictvím slev na cvičení. Rizika úmrtnosti a dlouhověkosti existují současně, proto se mohou při dobré diverzifikaci portfolia vzájemně kompenzovat. Možností na snižování životního upisovacího rizika je také podíl na zisku, který pojišťovny nabízejí pojištěným. Podíl na zisku je většinou závislý na celkovém zisku společnosti nebo na výnosnosti určitého bloku aktiv. V případě finančních problémů v důsledku realizace rizik pak může pojišťovna tyto bonusy snížit. Pomocí podílu na zisku tedy přenáší část rizika na klienty. Využíváno je také zajištění, které má však širší uplatnění v neživotním pojištění.42 Upisovací riziko neživotní Důležitým nástrojem pro řízení neživotního upisovacího rizika je upisovací politika. Pojišťovna určuje, která rizika pojistí a která ne pomocí klauzulí v pojistných podmínkách. Dále je v rámci politiky upisování určována maximální pojistitelná hodnota a také maximální koncentrace do jednotlivých odvětví a sektorů. Upisovací politika také určuje složení samotného portfolia. Specializované portfolio je náchylnější k větší koncentraci rizika než 42

DOFF, René. Risk management for insurers: risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, c2011, xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 42-43

22

kvalitně diverzifikované portfolio. Důležitá je geografická diverzifikace a také rozložení mezi jednotlivé produkty, například dobrý mix majetkového pojištění a pojištění vozidel.43 Zábranná činnost představuje tři různé způsoby zábrany škod. Prvním je přímé financování jednotlivých zábranných opatření z prostředků fondu zábrany škod. Další možností je osvětová činnost vedoucí k omezení realizace rizika. Třetí metodou, jak zabránit škodám, jsou klauzule v pojistných smlouvách, které motivují pojistitele ke snižování rizika: využití bonusmalus systému, diferenciace pojistného v závislosti na uplatnění bezpečnostních a ochranných opatření, krácení nebo odmítnutí výplaty pojistného plnění v případě škody zaviněné pojištěným, uplatnění spoluúčasti v nabídce pojištění nebo odmítnutí pojistného plnění. Zajištění je tradiční nástroj používaný k transferu rizika, při kterém pojišťovna přenese část svého rizika na zajišťovnu. Pojišťovna platí část získaného pojistného zajišťovně a ta jí v případě realizace rizika zaplatí část pojistného plnění. Poměr mezi těmito částkami je dán konkrétním druhem zajištění a podmínkami v zajistné smlouvě. Soupojištění neboli sdílení rizika znamená, že více pojistitelů se podílí na krytí jednoho, většinou velkého, rizika. Jedná se o horizontální dělení rizika, kdy každý ručí za převzatou část rizika. Pojišťovací pooly jsou sdružení pojistitelů pro společné krytí rizik. Pooly se typicky tvoří kvůli krytí rizik velkého rozsahu a nebezpečné povahy, jako jsou rizika atomová, terorismu nebo přírodních katastrof. Účastníci pojistného poolu do něj vnášejí všechny své pojistné smlouvy daného druhu, čímž vytvářejí rozsáhlejší pojistný kmen, z něhož jsou pak hrazena pojistná plnění. Jednotliví pojistitelé se podílejí na krytí pojistných plnění podílem, který odpovídá jejich přínosu do pojišťovacího poolu. Retence, jinak také zadržení rizika je případ, kdy pojišťovna financuje případné škody nebo jejich část z vlastních zdrojů. Využívá se pouze v případech, kdy rizika vedou k malým ztrátám. Kolik rizika se pojišťovna rozhodne zadržet, záleží například na finanční síle pojišťovny, požadavcích na solventnost, regulačních nebo vládních požadavcích, množství upsaných rizik a hrubém příjmu z pojistného, strategii managementu nebo ziskovosti pojišťovny. Sekuritizace pojistných rizik je finanční nástroj, sloučení aktiv v jeden obchodovatelný celek, pomocí něhož získává pojišťovna dostatečnou pojistnou kapacitu, když umísťuje portfolio katastrofických rizik v podobě pojišťovacích katastrofických bondů a pojistných derivátů na finanční trh.44 Výplata úroků a splacení katastrofických bondů závisí na eventuelní katastrofě, čímž pojistitel vytváří finanční flexibilitu pro případ katastrofy.

43

DOFF, René. Risk management for insurers: risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, c2011, xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 51-55 44 ŘEZÁČ, František. Řízení rizik v pojišťovnictví. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita. Ekonomicko-správní fakulta, 2011, 222 s. ISBN 978-80-210-5637-4. str. 34-35

23

U derivátů na počasí je určitá částka vyplácena v závislosti na povětrnostních podmínkách a tyto deriváty jsou využívány především na snížení rizika neúspěšné sklizně.45 Tržní riziko Nejdůležitějším nástrojem pro řízení tržních rizik je vytvoření kvalitního investičního plánu, který určuje, kolik rizika chce pojišťovna přijmout a do jakých kategorií aktiv chce alokovat své prostředky. Pojišťovna má většinou připraveno více investičních plánů. Důležitá je diverzifikace mezi jednotlivé geografické oblasti nebo sektory hospodářství a existují také limity pro investice do těchto oblastí. Každodenní řízení investiční politiky zabezpečují většinou interní manažeři aktiv, kteří obdrží mandát pro práci s investičními aktivy a mají za cíl maximalizovat zisk z investic. V každém investičním mandátu jsou stanovena určitá kritéria, která musí být dodržena. Jako měřítko výkonnosti pro správce aktiv může sloužit například index FTSE, index MSCI a mnoho dalších indexů. Investiční manažeři porovnávají výkonnost investičního portfolia právě s tímto měřítkem, a pokud je rozdíl mezi výkonností investičního portfolia a daného měřítka větší než požadovaná hranice, musí investiční manažer přijmout opatření k nápravě. Pomocí určitých typů pojistných produktů, jako například investiční životní pojištění lze přenést investiční riziko na pojištěného. Pro snížení akciového rizika je nejdůležitější diverzifikace mezi jednotlivé sektory hospodářství a mezi jednotlivé geografické regiony a také dodržování limitů pro investice. Proti měnovému riziku se lze zajistit pomocí derivátových nástrojů, jako jsou měnové swapy, forwardy nebo obce. Pomocí derivátových nástrojů v podobě úrokových swapů a forwardů je možné také zajištění proti úrokovému riziku.46 V rámci řízení úrokového rizika také hraje významnou roli asset liability management. Při použití metody párování cash flow může pojišťovna eliminovat úrokové riziko pomocí vytvoření takové struktury aktiv a pasiv, jejichž cash flow se navzájem kompenzuje. Podstatou této metody je investování finančních prostředků z daného souboru smluv do pevně úročených cenných papírů, které zaručují stejné cash flow jako splatné závazky. V praxi je však aplikace této metody obtížná, protože na trhu nemusejí existovat investice s tak dlouhou dobou splatnosti jako některé pojistné smlouvy a také tento postup redukuje flexibilitu v investičním rozhodování. Flexibilnější modifikaci párování cash flow představuje imunizace portfolia. Pojišťovna nezajišťuje jednotlivé pozice, ale eliminuje efekt změn úrokových sazeb takovou strukturou aktiv a pasiv z hlediska úrokové citlivosti, že 45

DOFF, René. Risk management for insurers: risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, c2011, xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 51-55 46 DOFF, René. Risk management for insurers: risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, c2011, xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 69-71

24

případná změna hodnoty aktiv je plně kompenzována odpovídající změnou na straně pasiv. Imunizace se provádí na základě spárování průměrné doby splatnosti aktiv a závazků, tedy durace.47 Úvěrové riziko Protistrany jsou před začátkem obchodního vztahu důkladně analyzovány především pomocí ratingu. Pro řízení všech součástí úvěrového rizika je klíčovým prostředkem diverzifikace rizika. Existují limity pro jednotlivé protistrany, geografické regiony, ratingové kategorie nebo podnikatelské sektory. Tyto limity jsou stanoveny v investičních nařízeních a kontrolovány správcem aktiv. Díky těmto opatřením je zabráněno koncentraci úvěrového rizika. Totéž platí i pro politiku zajištění, pro niž jsou dány limity pro rozložení rizika mezi jednotlivé zajistitele a také maximální krytí na jednoho zajistitele. Zajišťovna je také důkladně analyzována před začátkem obchodního vztahu.48 Riziko likvidity Finanční oddělení identifikuje likviditu každé položky v rozvaze a to jak aktuálně, tak do budoucnosti. V úvahu jsou v rámci řízení rizika likvidity brány také platby provozních nákladů, jako jsou mzdy nebo nájemné. Existují také likviditní limity pro portfolio aktiv, kdy část aktiv musí být investována do vysoce likvidních prostředků. Dalším způsobem eliminace tohoto rizika je držení likviditního polštáře, což ale nemusí být vždy dostačující. 49 Důležitým aspektem pro eliminaci rizika likvidity je také nastavení produktů pojišťovny a tvorba produktového portfolia50 Operační riziko Řízení operačního rizika je v porovnání s řízením tržního nebo úvěrového rizika specifické. Nezahrnuje žádné limity nebo kontrolní výbory, ale pouze opatření k eliminaci operačního rizika. Každý zaměstnanec pojišťovny musí mít povědomí o provozních rizicích a myslet na jejich kontrolu, zatímco řízení tržního nebo úvěrového rizika zabezpečuje několik málo specialistů. Pro řízení operačních rizik je tedy důležitý kvalitní systém řízení společnosti. V praxi jsou rozlišovány tři jeho linie v organizaci. První z nich je samotné vedení 47

VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 83 48 DOFF, René. Risk management for insurers: risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, c2011, xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 77 49 DOFF, René. Risk management for insurers: risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, c2011, xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 83 50 DUCHÁČKOVÁ, E. a kol.: Řízení rizik v pojišťovnách v návaznosti na změnu podmínek na finančních trzích. Vysoká škola ekonomická. Praha. [on-line]. Dostupné z: http://www.nfvp.cz/res/data/000143.pdf [cit. 2015-04-23].

25

společnosti, které je zodpovědné za přijímání rozhodnutí a zajišťuje, aby byl rizikový profil v přijatelných mezích. Druhou linií je oddělení řízení rizik, do jehož kompetencí spadá rozvoj metodologie řízení rizik. Dále se zabývá vypracováním politik pro řízení rizik z důvodu omezení rizik na jednotlivých provozních odděleních. Třetí linií řízení společnosti je nezávislá jednotka, která kontroluje, zda společnost dodržuje rizikové politiky a identifikuje rizika, která jsou mimo řízení. Touto jednotkou je obvykle interní audit, který podává zprávy přímo top managementu a často také představenstvu společnosti. Jak již bylo zmíněno výše, základem řízení operačního rizika je povědomí zaměstnanců o rizicích. To získávají především na odborných školeních. Základními opatřeními pro snížení operačního rizika jsou chránění přístupového hesla do systému před kolegy, upozornění klientů na podstupovaná rizika, identifikace klientů, informace o možných chybách při zpracování procesů více odděleními. Interní kontrola je klíčová pro řízení lidských chyb a podvodů. Nejdůležitějším aspektem je tzv. princip čtyř očí. Schválení plateb nebo vyřízení reklamace může být uskutečněno pouze za souhlasu dvou lidí, kteří přebírají odpovědnost za úhradu případné ztráty. Další možností jak snížit riziko lidských chyb a podvodů je omezení přístupu do systému, kontrola vstupu do systému nebo ověřování odchozích plateb. Existuje také možnost rozdělit jednotlivé úkoly mezi více oddělení. Fyzická bezpečnost zajišťuje ochranu společnosti před vnějšími událostmi, jako jsou požár, krádež, přepadení nebo externí podvod. Mezi opatření fyzické bezpečnosti patří umístění kamer, existence únikových východů, instalace protipožárních zařízení a hasicích přístrojů. Při nějaké nenadálé události si pojistitel nemůže dovolit dočasné přerušení činnosti, protože by to mělo velice negativní důsledky na pojistníky. Pojišťovny mají vypracované postupy, nazývané management nepřetržitosti podnikání, které jsou aplikovány v případě nepříznivých událostí, aniž by došlo k narušení základních procesů. Například pro případ výpadku elektrického proudu jsou instalovány generátory elektrické energie a všechna data jsou zálohována. Pracovní podmínky mají často vliv na chyby, absence a počet nemocných pracovníků, což může velmi zvyšovat náklady pojišťovny. Proto je velká pozornost věnována kvalitě jednotlivých pracovišť.51 1.2.4. Kontrola a monitoring rizik Bez fáze kontroly by mohlo dojít k případnému znehodnocení doposud vynaloženého úsilí v rámci risk managementu.

51

DOFF, René. Risk management for insurers: risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, c2011, xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 90-95

26

Ve fázi kontroly a monitoringu společnost: -

Kontroluje správnost provádění plánů a postupů v rámci řízení rizik a hodnotí jejich účinnost. Zjišťuje, jestli účinnost metod řízení rizik odpovídá očekávání, nebo zda budou muset být zavedeny nové postupy pro zefektivnění řízení rizik.

-

Udržuje si přehled o identifikovaných rizicích a aktualizuje seznam rizik o nová rizika, která mohou vyplynout v důsledku nových činností pojišťovny nebo v důsledku změn vnějšího prostředí.

-

Monitoruje podmínky pro vznik nepředvídaných událostí.

-

Aktualizuje organizační proces řízení rizik.

Nástroje a techniky pro kontrolu a monitoring rizik: -

Přehodnocení rizik – proces, který probíhá průběžně, ale nejdůležitější je přehodnocení při významných změnách, ať už společnosti nebo vnějšího prostředí. Významnost jednotlivých rizik a tím pádem i priority řízení rizik se mohou v průběhu času měnit. Tyto změny mohou vyžadovat další kvalitativní nebo kvantitativní analýzy rizik.

-

Audit rizik – zkoumá a dokumentuje účinnost metod řízení rizik.

-

Analýza odchylek a trendů – používá se pro sledování celkových nákladů a průběhu řízení rizik oproti základnímu plánu. Významné odchylky naznačují, že by měla proběhnout aktualizace rizik a jejich analýza.

-

Analýza rezerv – porovnává výši dostupných rezerv a výši rizika a určuje, zda jsou rezervy dostatečné.

-

Pravidelné diskuse o risk managementu.

Výstupy fáze kontroly a monitoringu -

Aktualizace seznamu rizik – aktualizovaný seznam rizik zahrnuje výsledky přehodnocení rizik a auditu rizik. Aktualizace tohoto seznamu může ovlivnit představy o pravděpodobnosti realizace rizika nebo jeho dopadu.

-

Opatření k nápravě – existence pohotovostního plánu pro včasnou a adekvátní reakci na nově vznikající rizika.

-

Aktualizace systému řízení rizik – na základě nově získaných informací o rizicích dochází k aktualizaci systému řízení rizik.52

52

Risk monitoring and Control. [on-line]. Dostupné z: http://faculty.kfupm.edu.sa/CEM/alkhalil/ PDF_CEM_516/L07%20Risk%20Monitoring%20&%20%20Control.pdf [cit. 2015-12-16].

27

1.3. Enterprise risk management Enterprise risk management je organizovaný, systematický a nepřetržitý způsob řízení rizik v celé organizaci. Synonymy k ERM jsou řízení podnikatelských rizik, komplexní řízení rizik nebo strategické řízení rizik. Jedná se o proces, při kterém organizace vyhodnocuje, kontroluje, financuje a sleduje rizika ze všech zdrojů za účelem zvýšení krátkodobé i dlouhodobé hodnoty pro akcionáře. Důležitá je součinnost všech osob ve společnosti. ERM musí začínat od nejvyšších manažerů a představenstva a musí v něm být zapojeni všichni zaměstnanci pojišťovny. Vzhledem k tomu, že ERM je trvalý proces, musí být součástí kultury celé organizace a musí být vložen do strategických cílů organizace. Tradiční risk management se zaměřuje na rizika spojená s jednotlivými investicemi nebo pojišťovacími portfolii. ERM má komplexní pohled na podnik a zabývá se tudíž celkovým rizikovým prostředím podniku. Nový regulatorní režim Solvency II je aplikací enterprise risk managementu, protože zavádí celkový pohled na rizika, což znamená, že veškerá rizika, kterým organizace čelí, by měla být součástí posouzení solventnosti a měla by být měřena buď kvantitativně, nebo kvalitativně.53 Obrázek 2 – Řízení rizik z hlediska tradičního risk managementu a ERM

Pramen: SANDSTRÖM, Arne., Handbook of Solvency for Actuaries and Risk Managers: Theory and practice. Boca Raton, FL: CRC Press, 2011. 1113 s. ISBN 978-1-4398-2130-5, str. 40 53

SANDSTRÖM, Arne., Handbook of Solvency for Actuaries and Risk Managers: Theory and practice. Boca Raton, FL: CRC Press, 2011. 1113 s. ISBN 978-1-4398-2130-5, str. 38-39

28

2. Regulatorní opatření Solvency II a jeho dopad na řízení rizik v komerčních pojišťovnách Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví definuje solventnost jako: „Schopnost pojišťovny nebo zajišťovny trvale zabezpečit vlastními zdroji úhradu závazků z pojišťovací nebo zajišťovací činnosti.“54

2.1. Proces tvorby, důvody zavedení a cíle Solvency II První požadavky na regulování pojistného trhu se v Evropské unii objevily během 70. let 20. století. V současné době se pojišťovny řídí regulatorním režimem Solvency I. Jeho přednostmi jsou, jednoduchost, nenákladnost a snadná implementace. Tento režim však neumožňuje podchycení všech rizik spjatých s činností komerčních pojišťoven, což je jeho největší nedostatek, a proto již není dostačující. Již v roce 2001 proto začal být připravován novější princip Solvency II, který byl přijat v roce 2009 a jeho oficiální název zní Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. Listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu. První datum účinnosti bylo stanoveno na 1. 11. 2012, postupně však byla implementace nového regulatorního rámce několikrát oddálena a v současnosti je datum platnosti stanoveno na 1. 1. 2016. V roce 2011 byla Evropskou komisí předložena Evropskému parlamentu a Radě směrnice Omnibus II, která novelizuje Směrnici Solvency II. Tato směrnice byla přijata 11. 3. 2014. Jejím hlavním cílem je stanovit právní základ uplatňování pravomocí EOIPA55, zajistit harmonizaci pravidel aplikovaných v oblasti finančních trhů prostřednictvím návrhů technických norem a zjednodušit sdílení informací. Do české národní legislativy bude směrnice Solvency II transponována formou zásadní novely zákona o pojišťovnictví. Solvency II byla vytvářena v souladu s Lamfalussyho procesem, to znamená, že byla prováděna dalšími úrovněmi evropských právních aktů, které dohromady tvoří regulatorní a dohledový rámec. Tento proces byl nazván podle barona Alexandra Lamfalussyho, který vedl expertní skupinu, na základě jejíchž závěrů byl tento proces zformulován. Jedná se o systém založený na čtyřech úrovních, ze kterých každá se soustřeďuje na určitou úroveň implementace. Proces byl zahájen v roce 2001 za účelem vytvoření efektivního mechanismu pro přijímání a implementaci evropských legislativních aktů v oblasti finančního trhu včetně širokých konzultací se všemi dotčenými subjekty.

54 55

Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, Část první, Hlava I: Základní ustanovení, § 2, písmeno i). Evropský orgán dohledu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění, který vznikl 1. 1. 2011.

29

Tabulka 1 – Lamfalussyho proces Úroveň

Co to je?

Co to zahrnuje?

Kdo vyvíjí?

Kdo rozhoduje?

Level 1

Směrnice Solvency II

Celkové rámcové zásady

Evropská komise

Evropský parlament Evropská rada

Level 2

Prováděcí opatření

Podrobná opatření

prováděcí Evropská komise

Evropská komise se souhlasem EIOPC56 a Evropského parlamentu

Level 3

Normy dohledu

Pokyny pro aplikaci EIOPA každodenního dohledu

EIOPA

Level 4

Zhodnocení

Kontrola prosazování Evropská a dodržování komise

Evropská komise

Pramen: DOFF, R.R., Risk management for insurers :risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, 2011. xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 169

Režim Solvency II byl tvořen ve třech fázích, ve kterých byly zapojeny jednotlivé mezinárodní organizace a asociace stejně jako národní dohledové instituce. V první fázi mezi lety 2001 a 2003 byla analyzována existující situace v rámci režimu Solvency I a konstruovány základní parametry Solvency II. V následující druhé fázi byly vytvořeny technické normy a implementační pravidla. Jejím výstupem byla rámcová směrnice Solvency II publikovaná v červenci 2007. Zahrnovala výsledky prvních tří provedených kvantitativních dopadových studií QIS. Třetí fáze tvorby nového konceptu se zaměřila především na implementaci Solvency II do národních legislativ členských států. Kvantitativní dopadové studie čtyři a pět dolaďovaly poslední problémy při tvorbě interních modelů, standardní formule a kalibrace modelů a parametrů.57 Tabulka 2 – Přehled kvantitativních dopadových studií

Pramen: The implications of QIS5 for UK companies. [on-line]. Dostupné z: http://www.actuaries.org.uk/research-and-resources/documents/f10-implications-qis5-uk-companies [cit. 201510-10]. 56

EIOPC – The European Insurance and Occupational Pensios Committee – Evropský výbor pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penze, asistuje Evropské komisy při přijímání prováděcích opatření, skládá se ze zástupců členských zemí EU a pozorovatelů z Norska, Islandu a Lichtenštejnska. 57 VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 43-45

30

Směrnice Solvency II je nový regulatorní rámec pro evropský pojišťovací trh, který přijímá dynamičtější přístup vycházející z rizik a zavádí nenulový režim selhání, tj, 0,5% pravděpodobnost selhání. Podobně jako bankovní regulatorní systém Basel II byl i systém Solvency II z části realizován v důsledku předchozích otřesů na trhu, které zdůraznily slabé stránky současného systému Solvency I a nutnost modernizovat normy v regulaci pojišťovnictví a zdokonalit techniky řízení rizik. Jedním z důležitých cílů Solvency II je přispívat k cílům EU v podpoře hlubšího jednotného trhu pojišťovacích služeb, který umožní pojišťovnám poskytovat služby s jednou licencí ve všech členských zemích. Toho bude dosaženo pomocí zavedení jednotného právního rámce pro regulaci všech pojišťoven a zajišťoven působících v EU.58 Dalším důležitým cílem je ochrana pojistníků, pojištěných a oprávněných osob propojená s finanční stabilitou dohlížených pojišťoven. Solvency II má následující cíle:59 -

Zřízení harmonizovaného systému dohledu v celé EU, který zajistí rovné podmínky pro všechny pojišťovny na trhu a tím podpoří rozvoj efektivního pojistného trhu a zajistí přiměřenou ochranu pojistníků.

-

Kapitálové požadavky závisejí na skutečném rizikovém profilu konkrétní pojišťovny.

-

Zlepšení systému řízení rizik, systémů vnitřní kontroly a posílení řízení a správy pojišťoven.

-

Pobídky pro rozvoj interních modelů pro měření a řízení rizik.

-

Kompatibilita s mezinárodními účetními standardy.

2.2. Nedostatky Solvency I Některé nově zaváděné regulatorní prvky představují zásadní změnu oproti současným pravidlům regulace a dohledu v pojišťovnictví. Základním principem, rozdílným oproti současným pravidlům solventnosti, je tržní ocenění aktiv a pasiv a zejména kvantitativní oceňování rizik a jejich propojení s kapitálovými požadavky. Dále Solvency II vyžaduje propojení rozhodovacích procesů managementu s kvantitativním ohodnocením rizik.60

58

KPMG: Solvency II: What is Solvency II?. [on-line]. Dostupné z: https://www.kpmg.com/US/en/IssuesAndInsights/ArticlesPublications/Documents/solvency-II.pdf [cit. 201509-29]. 59 KRIELE, Marcus a Jochen WOLF. Value-oriented risk management of insurance companies. London: Springer, c2014, xii, 378 s. ISBN 9781447163046. str 325-326 60 VÁVROVÁ, E.: Regulatorní opatření Solvency II v kontextu současné finanční krize. str. 175. [on-line]. Dostupné z: http://www.opf.slu.cz/aak/2012/04/Vavrova.pdfpdf [cit. 2015-09-28].

31

Tabulka 3 – Komparace Solvency I a Solvency II

Pramen: VÁVROVÁ, E.: Regulatorní opatření Solvency II v kontextu současné finanční krize. [on-line]. Dostupné z: http://www.opf.slu.cz/aak/2012/04/Vavrova.pdfpdf [cit. 2015-01-25].

Nedostatky Solvency I:61 -

Nedostatek citlivosti k rizikům – v úvahu je bráno pouze pojistně-technické riziko a další klíčová rizika, jako tržní, úvěrové nebo operační nejsou do požadované míry solventnosti zachycena vůbec, nebo nejsou náležitě zohledněna. To má za následek nedostatečnou motivaci pojišťoven ke zlepšování a investicím v oblasti řízení rizik a tím pádem i neoptimální úroveň ochrany klientů. Režim Solvency I není výhledový, protože výpočet míry solventnosti je založen na minulých údajích. Solvency I také obsahuje mnoho kvantitativních požadavků, ale má velmi málo požadavků zaměřených na kvalitativní rizikové faktory, jako například organizace řízení rizik nebo řízení společnosti a nepožaduje od orgánu dohledu pravidelnou kontrolu a hodnocení těchto faktorů.

-

Omezení řádného fungování jednotného trhu – Solvency I stanovuje pouze minimální normy, které mohou jednotlivé státy EU doplňovat o další pravidla na vnitrostátní úrovni. Tato dodatečná pravidla narušují fungování jednotného trhu v pojišťovnictví a brání hospodářské soutěži v rámci EU, čímž snižují konkurenceschopnost pojistitelů a zajistitelů v EU.

-

Neoptimální dohled nad skupinami – nedostatečné sbližování a koordinace dohledu a odlišná pravidla uplatňovaná členskými státy znamenají zbytečně vysokou

61

Commission of the European Communities: Impact Assessment report. [on-line]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/smart-regulation/impact/ia_carried_out/docs/ia_2007/sec_2007_0871_en.pdf [cit. 2015-1011].

32

administrativní zátěž pro skupiny vyplívající ze zdvojeného dozoru. Může také dojít k situaci, že některá klíčová rizika na úrovni celé skupiny mohou být opomenuta. -

Nedostatečné sbližování na národní úrovni a mezi odvětvími – může dojít k ohrožení konkurenceschopnosti pojistitelů například v konkurenci s bankami, které nabízejí i pojistné produkty.

2.3. Struktura Solvency II EIOPA definovala tři pilíře jako způsob seskupení požadavků směrnice Solvency II. Tyto tři pilíře však nejsou v samotné směrnici definovány. Mají podpořit kapitálovou přiměřenost, zajistit větší transparentnost v rozhodovacím procesu a rozšířit proces dohledu z důvodu kvalitnějšího řízení rizik a lepší ochrany pojistníků. Obrázek 3 – Struktura Solvency II

Pramen: Vlastní konstrukce podle: Solvency II presentation Dublin July 2010.[on-line]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/kingphilip1/solvency-ii-presentation-dublin-july-2010 [cit. 2015-09-27]; No time to waste on implementing Solvency II. .[on-line]. Dostupné z: http://www.financemagazine.com/display_image.php?id=2079&art_id=7872 [cit. 2015-09-27].

První pilíř pokrývá všechny kvantitativní požadavky. Jeho cílem je zajistit, že komerční pojišťovny drží adekvátní úroveň kapitálu vzhledem k jejich rizikovému profilu. Všechna 33

ocenění v tomto pilíři mají být prováděna obezřetně a tržně konzistentním způsobem. Pojišťovny mohou pro stanovení solventnostního kapitálu použít buď standardní vzorec, nebo vlastní interní modely. Ty budou podléhat přísným normám a budou muset být předem schváleny orgánem dohledu. Druhý pilíř zavádí vyšší standardy v řízení rizik a správě a vedení společnosti. Také poskytuje větší pravomoci orgánům dohledu. Dále zahrnuje vlastní posouzení rizik a solventnosti ORSA. Třetí pilíř usiluje o vyšší úroveň transparentnosti pro orgány dohledu a veřejnost. Neveřejná výroční zpráva pro orgán dohledu a veřejná zpráva o solventnosti a finanční situaci bude zvyšovat úroveň informací požadovaných od pojišťoven. Zprávy budou muset být orgánům dohledu předávány čtvrtletně, což zajistí lepší přehled o finanční situaci pojišťovny. Pilíře II a III jsou vzhledem k součinnosti mezi nimi často označované jako pilíř 5.62 2.3.1. Pilíř I První pilíř popisuje kvantitativní požadavky pro výpočet kapitálových požadavků a technických rezerv. Dále jsou jeho součástí požadavky na členění vlastních zdrojů, oceňování aktiv a závazků a také požadavek na kvalitu dat. Jsou zde definovány dvě základní úrovně kapitálu. První z nich je solventnostní kapitálový požadavek. Pokud se pojišťovna dostane pod jeho hranici, stává se předmětem zostřeného zájmu dohledové instituce. Druhou úrovní kapitálu je minimální kapitálový požadavek. Pod jeho úrovní hrozí pojišťovně odnětí povolení k činnosti.63 Solventnostní kapitálový požadavek – SCR SCR představuje cílovou úroveň kapitálu za normálních okolností. Solventnostní kapitálový požadavek odpovídá hodnotě v riziku primárního kapitálu pojišťovny nebo zajišťovny na hladině spolehlivosti 99,5 % v časovém horizontu jednoho roku.64 Kapitál v této výši poskytuje ochranu proti událostem, které nastanou v průměru jednou za 200 let. Nastavení vlastních zdrojů na úrovni SCR zajistí, že s pravděpodobností 99,5 % nedojde k jejich vyčerpání v rámci jednoho roku, tzn., že pro 99,5 % všech možných scénářů budoucího vývoje platí, že objem vlastních zdrojů zůstane po jednom roce nezáporný.65

62

KPMG: Solvency II: What is Solvency II?. [on-line]. Dostupné z: https://www.kpmg.com/US/en/IssuesAndInsights/ArticlesPublications/Documents/solvency-II.pdf [cit. 201509-29]. 63 VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 47 64 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. Listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu, článek 101, odstavec 3 65 LOSZI, I.: Solventnost pojišťoven a nová regulace pojišťovnictví Solventnost II, Prezentace prezentovaná na: [Ekonomika a řízení pojišťoven, ESF MU; 15. 4. 2015; Brno, Česká republika.]

34

Obrázek 4 – Definice SCR

Pramen: LOSZI, I.: Solventnost pojišťoven a nová regulace pojišťovnictví Solventnost II, Prezentace prezentovaná na: [Ekonomika a řízení pojišťoven, ESF MU; 15. 4. 2015; Brno, Česká republika.]

-

Solventnostní kapitálový požadavek se vypočítá podle standardního vzorce nebo pomocí interního modelu.

-

Solventnostní kapitálový požadavek se kalibruje tak, aby se zajistilo, že bude přihlédnuto ke všem kvantifikovatelným rizikům, jimž je pojišťovna nebo zajišťovna vystavena. Vztahuje se na stávající smlouvy a na nové smlouvy, které budou podle očekávání sepsány v následujících dvanácti měsících. U stávajících smluv kryje tento požadavek pouze neočekávané ztráty.

-

Pojišťovny a zajišťovny vypočítají solventnostní kapitálový požadavek alespoň jednou ročně a oznámí výsledek výpočtu orgánům dohledu.

-

Pojišťovny a zajišťovny drží použitelný kapitál, který kryje poslední oznámený solventnostní kapitálový požadavek.

-

Solventnostní kapitálový požadavek kryje alespoň tato rizika: a) neživotní upisovací riziko – to se dále člení na riziko pojistného a rezerv, riziko storen a katastrofické neživotní riziko; b) životní upisovací riziko – podkategoriemi životního upisovacího rizika jsou riziko úmrtnosti, dlouhověkosti, invalidity, riziko nákladů v životním pojištění, riziko revizní, storna a životní katastrofické riziko; c) zdravotní upisovací riziko – toto riziko obsahuje stejné podkategorie, jako neživotní upisovací riziko a životní upisovací riziko; d) tržní riziko – členění tohoto rizika zahrnuje riziko úrokové, akciové, nemovitostní, měnové, riziko kreditního rozpětí, koncentrace a likvidity; e) úvěrové riziko neboli riziko úpadku protistrany f) operační riziko. 66

66

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. Listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu, článek 101, 102

35

Schéma 3 – Rizika zahrnutá do výpočtu SCR

Pramen: QIS5 Technical specifications. [on-line]. Dostupné z: https://eiopa.europa.eu/Publications/QIS/QIS5technical_specifications_20100706.pdf [cit. 2015-10-01].

Standardní vzorec pro výpočet SCR ܵ‫ ܴܥܵܤ = ܴܥ‬+ ‫ ݆݀ܣ‬+ ܵ‫ܴܥ‬௢௣

-

BSCR

= základní solventnostní kapitálový požadavek

-

Adj

= úpravy o schopnost technických rezerv a odložené daňové povinnosti absorbovat ztráty

-

SCRop

= kapitálový požadavek pro operační riziko ‫ = ܴܥܵܤ‬ඨ෍ ‫ݎݎ݋ܥ‬௜,௝ × ܵ‫ܴܥ‬௜ × ܵ‫ܴܥ‬௝ + ܵ‫ܴܥ‬௡௘௛௠௢௧௡ý ௜,௝

-

SCR neživotní

= modul neživotního upisovacího rizika,

-

SCR životní

= modul životního upisovacího rizika,

-

SCR zdravotní

= modul zdravotního upisovacího rizika,

-

SCR tržní

= modul tržního rizika, 36

-

SCR selhání

= modul rizika selhání protistrany

-

SCR nehmotný

= modul rizika spojeného s nehmotným majetkem

Při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku jsou zohledněny efekty diverzifikace. Tyto efekty jsou určeny pomocí korelačních koeficientů mezi jednotlivými riziky.

Koeficient Corr i,j označuje položku stanovenou v řádku i a sloupci j této korelační matice: Tabulka 4 – Korelační matice pro výpočet BSCR j

i Tržní

Selhání

Životní

Zdravotní

Neživotní

1

0,25

0,25

0,25

0,25

Selhání

0,25

1

0,25

0,25

0,5

Životní

0,25

0,25

1

0,25

0

Zdravotní

0,25

0,25

0,25

1

0

Neživotní

0,25

0,5

0

0

1

Tržní

Pramen: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. Listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu, Příloha IV

ܵ‫ܴܥ‬௢௣ = minሺ0,3 × ‫݌ܱ ;ܴܥܵܤ‬ሻ + 0,25 × ‫݌ݔܧ‬௨௟ Op

= objem získaného pojistného a technických rezerv, které jsou drženy ve vztahu k pojistným závazkům vyplývajícím ze smluv, u nichž nenese investiční riziko pojistník

Expul

= výše ročních výdajů k pojistným závazkům vyplývajících ze smluv životního pojištění, podle nichž nesou investiční riziko pojistníci.67

Druhou variantou pro výpočet hodnoty SCR je použití interního modelu. Tuto variantu budou pravděpodobně volit větší a vyspělejší pojišťovny. Interní modely musí být kalibrovány, stejně jako je tomu u modelu standardního, na 99,5% hodnotu v riziku v ročním horizontu. Povoleny jsou také alternativní kalibrace, pokud poskytují rovnocennou ochranu.68 Hlavním důvodem pro využití interního modelu komerční pojišťovnou je možnost lépe ohodnotit vlastní rizikový profil a tím uspořit náklady na kapitál. Dalšími důvody mohou být například složitost podnikání, která neumožní využití standardního modelu nebo fakt, že 67

QIS5 Technical specifications. [on-line]. Dostupné z: https://eiopa.europa.eu/Publications/QIS/QIS5technical_specifications_20100706.pdf [cit. 2015-10-01]. 68 DOFF, R.R., Risk management for insurers :risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, 2011. xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 178

37

společnost má již vyvinut model pro měření rizik, který může být použit pro konstrukci interního modelu. Pro mnohé komerční pojišťovny jde o kombinaci všech tří důvodů.69 Pro parametrizaci modelu bude moci společnost využít vlastní specifická data a bude moci do modelu započíst i rizika, která standardní model nepokrývá, což umožní zohlednění všech rizikových kategorií včetně vzájemných závislostí. Základním účelem použití interního modelu bude jeho zakomponování do rozhodovacích procesů firmy ve všech oblastech, které jsou vystaveny různým tipům rizik. Jedná se o oblasti: -

Strategie a řízení rizik,

-

Řízení kapitálu a investic,

-

Business plánování,

-

Management reporting,

-

Vývoj produktu a stanovení cen,

-

Upisovací proces a limity,

-

Asset liability management,

-

Zajištění.70

Interní modely musí splňovat vysoké standardy kvality a řadu základních kritérií. Ty zajišťují, že modely jsou založeny na vhodných metodologiích, předpokladech a datech. Klíčovým je v tomto ohledu test použití interního modelu (use test).71 Test použití interního modelu zahrnuje kontrolu zejména v těchto oblastech: -

Systematické používání výsledků interního modelu v řízení komerční pojišťovny a rozhodovacím procesu, neustálé zlepšování kvality interního modelu.

-

Pochopení interního modelu vedením komerční pojišťovny, které má finální zodpovědnost za jeho správné nastavení a používání.72

Standardy, které musí interní model splňovat: -

Pokrytí alespoň všech rizik, která jsou zohledněna při výpočtu SCR

-

Pravidelný cyklus validace modelu.

-

Efektivní statistický proces, který potvrdí výsledky výpočtu kapitálového požadavku pomocí interního modelu.

69

eFrame for Insurance Solvency II internal model. [on-line]. Dostupné z: http://www.secondfloor.com/ system/files/solutions/eframe_insurance_solv_ii_internal_model_rgb.pdf [cit. 2015-12-14]. 70 Interní model pro Solvency II. [on-line]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/SmithNovak/kamila-imonovnvrh-a-implementace-internho-modelu [cit. 2015-12-14]. 71 DOFF, R.R., Risk management for insurers :risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, 2011. xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 178-179, 182 72 KRIELE, M., WOLF, J.: Value-Oriented Risk Management of Insurance Companies. 1. vyd. Londýn, Springer, 2014. 378s. ISBN 978-1-4471-6304-6. str 328

38

-

Testování, jestli jsou zvolená pravděpodobnostní rozdělení vhodná pro příslušná rizika.

-

Analýza stability modelu a testování citlivosti jeho výsledků na změnu klíčových předpokladů.

-

Kvalita dat – vhodná, přesná a kompletní data.

-

Používané metody jsou založeny na vhodných, aplikovatelných a relevantních statistických a pojistně-matematických metodách.

-

Spolehlivé a reálné metody k výpočtu pravděpodobnostních rozdělení.

-

Schopnost potvrdit a ověřit předpoklady do výpočtů.

-

Potvrzení správného využití a nastavení diverzifikace a postupů na snižování rizik.

Dále má komerční pojišťovna povinnost dokumentovat kompletní podobu interního modelu, detaily teorie, předpokladů a matematických podkladů používaných metod, indikaci podmínek, za kterých předpoklady a parametry interního modelu nefungují dostatečně efektivně.73 I když společnosti používají interní model, musejí dohledu poskytnout výsledky standardního modelu a dokázat, že interní model zachycuje rizika lépe než model standardní. Třetí možností na kalkulaci solventnostního kapitálového požadavku je užití částečného interního modelu, který kombinuje interní model se standardizovaným přístupem. I tento model bude muset být schválen orgánem dohledu.74 Konstrukci částečného interního modelu může komerční pojišťovna uplatnit buď na celou svoji činnost, nebo jen na jednu nebo více větších oblastí obchodní činnosti. Takovým případem je například situace, kdy pojišťovna prodává převážně životní pojištění, ale kromě toho občas prodá i povinné ručení a havarijní pojištění.75 Minimální kapitálový požadavek – MCR MCR představuje minimální požadovanou úroveň kapitálu. Pokles pod její hodnotu by byl vážným ohrožením pojistníků a vyvolal by okamžitý zásah orgánu dohledu, který by mohl skončit i odnětím činnosti pojišťovně. Minimální hodnota MCR pro neživotní pojišťovnu je 2,2 milionu eur a 3,2 milionu eur pro pojišťovnu životní. Pro univerzální pojišťovny tvoří 73

Interní model pro Solvency II. [on-line]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/SmithNovak/kamila-imonovnvrh-a-implementace-internho-modelu [cit. 2015-12-14]. 74 DOFF, René. Risk management for insurers: risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, c2011, xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 178-179, 182-183 75 Opojišťění.cz: Solvency 2: Výhody a nevýhody použití interního modelu pro výpočet kapitálu. [on-line]. Dostupné z:http://www.opojisteni.cz/ekonomika/dohled-nad-pojistnym-trhem/solvency-2-vyhody-a-nevyhodypouziti-interniho-modelu-pro-vypocet-kapitalu/ [cit. 2015-12-17].

39

minimální MCR součet těchto dvou částek, tedy 5,4 milionu eur. Dále se musí hodnota MCR pohybovat v rozmezí 25 – 45 % SCR.76 Minimální kapitálový požadavek se vypočítá jako lineární funkce skupiny nebo podskupiny těchto proměnných: technické rezervy pojišťovny nebo zajišťovny, předepsané pojistné nebo zajistné, kapitál v riziku, odložená daňová povinnost a administrativní náklady. Proměnné se ocení očištěné o zajištění. Tato lineární funkce se kalibruje na hodnotu v riziku primárního kapitálu pojišťovny nebo zajišťovny na hladině spolehlivosti 85 % v časovém horizontu jednoho roku. Pojišťovny a zajišťovny vypočítají minimální kapitálový požadavek alespoň jednou za čtvrt roku a oznámí výsledek výpočtu orgánům dohledu.77 Členění vlastní zdrojů, Technické rezervy, Oceňování aktiv a pasiv Základní vlastní zdroje uvedené v rozvaze a doplňkové vlastní zdroje uvedené v podrozvaze se na základě jejich charakteristik dělí do třech tříd, Tiers. Pro krytí SCR slouží součet základního a doplňkového kapitálu všech tří Tiers, pro krytí MCR jsou určeny pouze Tier 1 a Tier 2. Charakteristikami, které slouží k rozdělení vlastní zdrojů do tříd, jsou podřízenost, schopnost absorbovat ztrátu, permanence, perpentualita a absence povinných správních nákladů.78 Tier 1 obsahuje kapitál nejvyšší kvality, který je trvale k dispozici a je plně schopen absorbovat rizika. Zahrnuje především základní kapitál, nerozdělený zisk, hybridní kapitálové nástroje, některé části podřízeného kapitálu a členský kapitál. Tier 2 je méně kvalitní, protože nedokáže absorbovat ztráty stejně jako Tier 1. Důvodem je, že buď není trvalý, nebo že se jedná o podřízený dluh. Tier 3 představuje kapitál, který může absorbovat ztrátu pouze za určitých okolností.79 Hodnota technických rezerv se podle Solvency II rovná součtu nejlepšího odhadu a rizikové přirážky a odpovídá částce, kterou by pojišťovna musela vyplatit, pokud by v tomto okamžiku převáděla své pojistné závazky na jinou pojišťovnu. Riziko nedostatečného objemu technických rezerv musí být podle Solvency II kryto kapitálem pojišťovny. Při výpočtu technických rezerv musejí pojišťovny rozčlenit své pojistné závazky do rizikově homogenních skupin. Zohledňuje se inflace, náklady při správě pojistných smluv a očekávané ztráty vzniklé selháním protistrany.

76

DOFF, René. Risk management for insurers: risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, c2011, xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 189-190 77 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. Listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu, článek 129 78 VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 48 79 DOFF, René. Risk management for insurers: risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, c2011, xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 191

40

Jednou z hlavních změn ve prospěch Solvency II oproti Solvency I je konzistentní tržní oceňování aktiv a pasiv, které by mělo ovlivnit kalkulaci solventnosti. Jestliže tržní hodnota není k dispozici, jsou aktiva a pasiva oceněna pomocí projekce nejlepšího odhadu peněžních toků, jež nastanou v budoucnosti, za použití tržně konzistentních metod oceňování.80 Není-li uvedeno jinak, členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny oceňovaly aktiva a závazky takto: a) aktiva se oceňují částkou, za niž by se mohla vyměnit mezi znalými partnery ochotnými uskutečnit transakci za obvyklých podmínek; b) závazky se oceňují částkou, za niž by se mohly převést nebo vypořádat mezi znalými partnery ochotnými uskutečnit transakci za obvyklých podmínek.81 2.3.2. Pilíř II Druhý pilíř zahrnuje požadavky na řídící a kontrolní systém, stanovuje pravidla pro řízení rizik a udává pokyny v oblasti dohledu. Jeho součástí je také stanovení dodatkového kapitálu na základě zohlednění nekvantifikovatelných rizik. Nabízí tedy komerčním pojišťovnám základní principy pro dohled, interní audit a systém řízení rizik.82 Orgán dohledu nad pojišťovnictvím by měl mít kompletní a komplexní přehled o všech rizicích, kterým jsou pojišťovny vystaveny a o technikách jejich řízení, které pojišťovny používají. Jádrem druhého pilíře je tedy konstruktivní dialog mezi orgánem dohledu a dozorovanou pojišťovnou.83 Druhý pilíř stanovuje nástroje dohledu na místě, dohledu na dálku a také pravidla diskuse dohledové instituce s managementem komerční pojišťovny a pravidla monitorování výsledků externích i interních auditů a reportingu.84 Pilíř II také poskytuje orgánům dohledu další možnosti sankcí za nedodržování předpisů. Domnívá-li se orgán dohledu, že je celkový rizikový profil pojišťovny nepřijatelný, například protože některá rizika nejsou dostatečně pokryta v pilíři I, může pojišťovnu požádat, aby držela více kapitálu.85 Dalšími možnostmi jsou zvýšené nároky na monitoring, požadavky na

80

VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 48-49 81 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. Listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu, článek 75 82 VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 49 83 DOFF, R.R., Risk management for insurers :risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, 2011. xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 178-179 84 VÁVROVÁ, E.: Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014. 190s. ISBN 9788024746623, str. 49 85 DOFF, R.R., Risk management for insurers :risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, 2011. xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 192

41

zlepšení procesů nebo na změnu kapitálové struktury.86 V zájmu zajištění rovných podmínek však musí tyto pravomoci používat obezřetně. Základním principem druhého pilíře je, že společnost je sama zodpovědná za řízení rizik a zajištění adekvátní úrovně kapitálu pro odolání všem významným rizikům. Systém řízení rizik zajišťuje, že je jasně patrné, kdo je ve společnosti zodpovědný za jaká rozhodnutí a za jaká rizika. Dále jsou ve směrnici Solvency II stanoveny klíčové funkce pojišťovny, jako interní audit, pojistně-matematické funkce a dodržování předpisů. Tyto klíčové funkce by měly být jasně přiděleny osobám, popřípadě oddělením v rámci společnosti, s cílem zajistit správné provedení příslušných úkolů. Rámec řízení rizika by měl být zakotven v rutinním řízení firmy a měl by zajistit, že rizika jsou řádně identifikována, měřena, monitorována, hlášena a řízena společností.87 Součástí systému řízení rizik a klíčovým prvkem druhého pilíře je povinnost posuzovat vlastní rizikovost a míru solventnosti – ORSA88. Tato povinnost má dvojí charakter. Zaprvé jde o vytvoření interního procesu, který je začleněn do strategických rozhodnutí pojišťovny a zajišťuje soulad solventnostních požadavků definovaných v prvním pilíři s rizikovým profilem pojišťovny. Zadruhé jde o vytvoření nástroje dohledu, kdy musí být dohledová instituce informována o výsledcích ORSA. Hlavními cíly ORSA jsou lepší pochopení vlastních rizik, nepřetržité sledování vlastního rizikového profilu a zajištění požadavků na solventnost do budoucnosti. Základními prvky ORSA jsou: -

pravidelná analýza rizikového profilu s přihlédnutím na případný nepříznivý vývoj v budoucnosti;

-

odhad požadavků na solventnost na základě rizikového profilu, individuální tolerance rizika a obchodní politika;

-

zajištění konstantního plnění SCR a technických rezerv;

-

analýza rozdílů mezi rizikovým profilem a předpoklady na SCR;

-

spojení risk managementu a strategického řízení a integrace do rozhodovacího procesu.

ORSA by mělo být součástí kultury řízení rizika ve společnosti a prováděno nejméně jednou ročně nebo bezprostředně po významné změně v rizikovém profilu pojišťovny. Do procesu 86

VÁVROVÁ, E.: Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014. 190s. ISBN 9788024746623, str. 49 87 DOFF, R.R., Risk management for insurers :risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, 2011. xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 178-179, 192-193 88 ORSA – own risk and solvency assessment

42

ORSA musejí být zahrnuta všechna relevantní rizika, včetně těch, která nevstupují do výpočtu SCR.89 Proces ORSA také vyžaduje odpovídající dokumentaci. Zde je používán princip proporcionality, podle kterého rozsah a intenzita ORSA odpovídá individuální situaci každé pojišťovny. Vzhledem k tomu, že jde o vlastní posouzení rizik a solventnosti, tak orgány dohledu nemohou očekávat přesnou prezentaci rámce řízení rizika, ale pouze určitý obsah zprávy, protože pojišťovny mají dostatečnou volnost pro řízení rizika způsobem, který jim vyhovuje. Součástí zprávy ORSA je: -

popis společnosti a její rizikový profil (identifikace a měření rizik),

-

strategie firmy a její rizikový apetit (odvození hranice pro rizikový profil),

-

posouzení rizik ve srovnání s úrovní kapitálu a nepředvídanými událostmi,

-

výhledové scénáře a zátěžové testy.

Dále bude zpráva ORSA obsahovat mnoho částí, které vyplývají z prvního pilíře, jako jsou výsledky SCR a analýzy citlivosti SCR na širokou škálu faktorů. Potenciálně budou moci pojišťovny využívat pro ORSA informace a dokumenty, které již existují, protože například obchodní strategie je stanovena na více let. Některé další prvky zprávy ORSA, jako například organizace a řízení rizik mohou dokonce zůstat po určité období zcela stejné. Ostatní prvky mohou být dynamičtější a měnit se každý rok. Mezi tyto prvky patří například rizikový profil pojišťovny z hlediska SCR a výsledky výhledových scénářů a zátěžových testů. Výhledové scénáře a zátěžové testy jsou důležitými prvky ORSA. Existují různé kategorie scénářů. Některé scénáře jsou pravděpodobně více kvantitativní, jako například analýza možného dopadu další finanční krize. Další scénáře jsou více kvalitativní, jako například měnící se požadavky klientů. V každém případě by měli mít scénáře kvalitativní vysvětlení toho, co scénář je a co má analýza identifikovat. Pro každý scénář je zajímavé identifikovat jeho spoušť: co způsobí, že scénář nastane? Scénář by měl hledět do budoucna nad rámec současného roku v závislosti na strategickém horizontu. Typický horizont plánování je tři až pět let. Ve všech scénářích a zátěžových testech je klíčové určit dopad události nebo sledu událostí na výši kapitálu s ohledem na opatření, která je třeba přijmout. Je pravděpodobné, že předdefinované úrovně ztrát by spustili očekávané zásahy managementu. Potenciální akce by mohly snížit ztrátu například ukončením podnikání nebo prodejem části podniku. 89

KRIELE, Marcus a Jochen WOLF. Value-oriented risk management of insurance companies. London: Springer, c2014, xii, 378 s. ISBN 9781447163046. str 329-330

43

V neposlední řadě bude ORSA obsahovat informace o rizikovém apetitu pojišťovny. Pojišťovny budou pravděpodobně mít implicitní pohled na ochotu riskovat. Většinou existují rozdíly v názorech mezi důležitými zainteresovanými stranami (např. mezi generálním ředitelem a finančním ředitelem). Také to nutí pojišťovny k co nejkorektnějšímu vyjádření rizikového apetitu, aby mohl sloužit jako kodex řízení společnosti. Od Solvency II se očekává, že pojistitelé budou mít explicitní pohled na: - druhy rizik, která chtějí převzít; - které produkty se týkají preferovaných rizik; - maximální rizikovou expozici, vyjádřenou na kategorie rizika nebo jako celkovou – ta by mohla být vyjádřena jako výsledek ekonomického kapitálu; - způsob, jakým rizika souvisejí s kapitálem.90

2.3.3. Pilíř III Třetí pilíř řeší otázku tržní disciplíny a informační povinnosti a za cíl má posílit principy dvou předchozích pilířů. Je postaven na zveřejňování informací, které poskytnou klientům, ratingovým agenturám a ostatním zainteresovaným stranám přehledný obraz o rizikovosti pojišťovny. Cílem je pak harmonizace účetních pravidel, zvýšení transparentnosti a posílení porovnatelnosti v přístupech k různým pojišťovnám. Pravidelné podávání informací podle Solvency II bude zahrnovat zprávy pro orgány dohledu v podobě kontrolní zprávy91 a veřejné zprávy v podobě solventnostní a finanční zprávy92, která bude určená pro klienty, ratingové agentury a zajišťovny.93 V praxi bude zpráva SFCR součástí zprávy RSR. Obě zprávy budou pravděpodobně mít podobnou strukturu, ale zveřejňované informace ve zprávě SFCR nebudou logicky tak podrobné, jako informace ve zprávě pro orgán dohledu. Požadované informace hlášené ve zprávě SFCR jsou: - obecný přehled o podnikání a výkonnosti, - popis struktury řízení rizik, - princip oceňování a metodologie měření rizik, - risk management, včetně složení portfolia a rizikové expozice pro jednotlivá rizika, - řízení kapitálu, kapitálová struktura v souvislosti s interními a externími požadavky.

90

DOFF, René. Risk management for insurers: risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, c2011, xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 193-196 91 RSR – regular supervizory report 92 SFCR – solvency and financial report 93 VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80247-4662-3. str. 46-51

44

Kontrolní zpráva RSR bude popisovat finanční situaci pojišťovny s většími detaily. Například bude popisovat technické rezervy za každou skupinu produktů nebo SCR každého rizikového modulu. Dále má detailně zachycovat rozvahu a organizaci a strategii řízení rizik.94

2.4. Shrnutí požadavků regulatorního opatření Solvency II na systém řízení rizik v komerčních pojišťovnách Řídící a kontrolní systém společnosti bude muset být nastaven tak, aby umožňoval obezřetné řízení činnosti. Jeho základem bude transparentní organizační struktura a jasné rozdělení povinností. Rozsah řídícího a kontrolního systému musí být adekvátní vzhledem k velikosti, struktuře a činnosti společnosti. Důležité bude také zajištění kontinuity a řádného výkonu činností pojišťovny. Zároveň bude muset mít pojišťovna vypracovanou písemnou koncepci na řízení rizik, vnitřní kontrolu, vnitřní audit a případně také na externí zajištění služeb a činností. Osoby na řídících postech budou muset být odborně způsobilé a bezúhonné a o jejich nahrazení jinou osobou bude muset být informován orgán dohledu. Systém řízení rizik bude muset zahrnovat nepřetržité zjišťování, měření, sledování, řízení a hlášení rizik. O všech identifikovaných rizicích a také o technikách jejich měření a řízení bude muset pojišťovna informovat národní orgán dohledu. Řízení rizik bude muset být, na základě pravidel Solvency II, odpovídajícím způsobem začleněno do organizační struktury společnosti a tím pádem také úzce propojeno s řízením společnosti, přičemž management společnosti bude informace z oddělení risk managementu aktivně využívat pro svá obchodní rozhodnutí. Pojišťovna bude sama zodpovědná za řízení rizik a zajištění adekvátní úrovně kapitálu a bude muset být jasně patrné, kdo je zodpovědný za jaká rozhodnutí a jaká rizika. Součástí systému řízení rizik každé pojišťovny bude muset být vlastní posouzení rizik a solventnosti (ORSA). Účelem tohoto procesu bude zjistit, zda vzorec pro výpočet kapitálového požadavku odpovídá rizikovému profilu pojišťovny. Do tohoto procesu budou zahrnuta všechna rizika, tedy rizika vstupující do výpočtu solventnostního kapitálového ale i další rizika identifikovaná pojišťovnou. Součástí procesu vlastního posouzení rizik a solventnosti budou také výhledové scénáře a zátěžové testy. O výsledcích tohoto procesu bude muset být ve speciální zprávě informován orgán dohledu. Vlastní posouzení rizik a solventnosti bude muset být součástí obchodní strategie a neustále zohledňováno ve strategických rozhodnutích. Bude muset být prováděno v pravidelných intervalech a také neprodleně po změnách v rizikovém profilu.

94

DOFF, René. Risk management for insurers: risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, c2011, xi, 322 s. ISBN 9781906348618. str. 196-199

45

Kapitálové požadavky sledované orgánem dohledu budou v podobě solventnostního kapitálového požadavku (SCR) a minimálního kapitálového požadavku (MCR). Solventnostní kapitálový požadavek bude kalibrován na 99,5% VaR v ročním horizontu. Počítán bude muset být v pravidelných intervalech, minimálně však jednou ročně, a také po výraznějších změnách v rizikovém profilu. Po celou dobu své činnosti bude muset pojišťovna držet kapitál ve výši poslední hodnoty SCR, jinak se stane předmětem zvýšeného zájmu dohledové instituce. Výše solventnostního kapitálového požadavku bude závislá na rizikovém profilu pojišťovny a krýt bude muset tento požadavek přinejmenším upisovací riziko životní, neživotní a zdravotní a dále riziko tržní, úvěrové a operační. Na rizika, která nebudou zahrnuta do kalkulace SCR, bude muset pojišťovna držet dodatkový kapitál v potřebné výši. Existují tři možnosti výpočtu SCR. První a nejjednodušší je použití standardního vzorce, jehož výpočet je definován přímo ve směrnici Solvency II. U velkých společností je ale předpokládaná aplikace interního modelu, popřípadě částečného interního modelu. V tomto případě bude muset pojišťovna nechat tento model schválit orgánem dohledu. Zároveň bude muset vést odpovídající dokumentaci k internímu modelu a ke všem jeho změnám. Také bude muset prokázat, že interní model zachycuje rizika lépe než model standardní, a že výsledky modelu jsou užívány pro obchodní rozhodnutí pojišťovny. Přísnějším kritériem solventnosti komerční pojišťovny bude minimální solventnostní požadavek, protože pokud se hodnota kapitálu pojišťovny dostane pod tuto hranici, bude jí hrozit odebrání činnosti. MCR je kalibrován na 85% VaR v ročním horizontu a jeho výpočet musí na rozdíl od SCR probíhat minimálně čtvrtletně. Jeho výše je vymezena absolutně i relativně vzhledem k SCR. Informace o struktuře a metodologii řízení rizik budou muset pojišťovny, společně s dalšími informacemi, povinně zveřejňovat v solventnostní finanční zprávě, která bude veřejně dostupná. Kontrolní zpráva bude určená pouze pro orgán dohledu a bude obsahovat detailnější informace.

46

3. Analýza a komparace systému řízení rizik ve vybraných českých pojišťovnách V roce 2014 působilo na českém pojistném trhu celkem 28 komerčních pojišťoven. Pro analýzu systému řízení rizik bylo vybráno 5 pojišťoven působících na pojistném trhu České republiky. Jedná se o univerzální pojišťovny s širokým portfoliem produktů z oblasti životního i neživotního pojištění. Zastoupeny jsou, podle objemu předepsaného pojistného, tři největší pojišťovny. Česká pojišťovna je v tomto ohledu dlouhodobě nejsilnější pojišťovnou na českém pojistném trhu, avšak hodnota jejího předepsaného pojistného má dlouhodobě klesající tendenci. Kooperativa pojišťovna je podle tohoto kritéria dlouhodobě na druhém místě, ale rozdíl mezi ní a Českou pojišťovnou se neustále snižuje, protože objem jejího předepsaného pojistného má v posledních pěti letech vyrovnaný průběh. V roce 2014 byl rozdíl mezi Kooperativou a Českou pojišťovnou 4,8 miliardy Kč, zatímco v roce 2010 9,4 miliardy Kč. Třetí největší pojišťovnou na českém pojistném trhu podle předepsaného pojistného je pojišťovna Allianz. Její předepsané pojistné však v roce 2014 dosahovalo pouze 11,1 miliardy Kč, což je necelých 50 % předepsaného pojistného u Kooperativy. Oproti roku 2010 ale vzrostlo o zhruba 2 miliardy Kč, tím pádem má pojišťovna Allianz jako jediná ze tří největších pojišťoven na českém trhu vzrůstající tendenci předepsaného pojistného. Celkové předepsané pojistné těchto tří pojišťoven tvoří asi 53 % celkového předepsaného pojistného na českém pojistném trhu. Čtvrtou pojišťovnou zařazenou do analýzy je ČSOB pojišťovna, která je členem bankopojišťovací skupiny ČSOB a světové bankopojišťovací skupiny KBC, což jí odlišuje od předchozích společností, protože ty jsou členy pojišťovacích skupin. Další odlišností je, že podíl předepsaného pojistného v životním pojištění na celkovém předepsaném pojistném je ze všech analyzovaných pojišťoven největší. Tvoří zhruba 38 %. Poslední analyzovanou pojišťovnou je Uniqa. Jedním z důvodů jejího zařazení je, že není členem stejné pojišťovací skupiny jako výše uvedené společnosti. Předpokladem je, že společnosti přebírají metodiku řízení rizik od svých mateřských společností a navíc byla většina informací o řízení rizik získána právě z výročních zpráv mateřských společností. Z tohoto důvodu není do analýzy zařazena pojišťovna Generali, která je společně s Českou pojišťovnou členem Generali CEE Holdingu, nebo Česká podnikatelská pojišťovna a Pojišťovna České spořitelny, které jsou pro změnu, stejně jako Kooperativa, členy Vienna Insurance Group, ale právě pojišťovna Uniqa. Zároveň se pojišťovna Uniqa více zaměřuje na neživotní pojištění, protože podíl předepsaného pojistného v neživotním pojištění na celkovém předepsaném pojistném je téměř 80 %, což je nejvíce ze všech pěti pojišťoven. 47

Jako hlavní kritéria analýzy byla stanovena: -

identifikovaná rizika, protože směrnice Solvency II udává nutnost identifikovat všechna rizika působící na pojišťovnu a bez kvalitní a důkladné identifikace rizik by nemohly následovat další fáze risk managementu;

-

metody kvantifikace rizik, protože pojišťovny potřebují zjistit, jak velké hrozbě čelí, pokud by došlo k realizaci rizika a také jak vysoký kapitál potřebují na krytí rizik držet;

-

metody řízení rizik a to z důvodu potřeby snižovat nebo eliminovat jednotlivá rizika kvůli zajištění fungování společnosti a optimální alokaci kapitálu;

-

stanovení kapitálových požadavků, protože nový regulatorní režim Solvency II přináší velké změny v této oblasti a nově budou kapitálové požadavky záviset na všech rizicích, kterým je pojišťovna vystavena.

Pomocnými kritérii jsou: písemná koncepce řízení rizik, jež má za úkol stanovit, jestli existují v pojišťovně nějaké dokumenty, které centrálně upravují proces řízení rizik, druhým kritériem je poté personální zajištění risk managementu, protože směrnice Solvency II stanovuje, že v systému řízení rizik musejí být jasně definované odpovědnosti za jednotlivé činnosti. Dalším kritériem je cíl řízení rizik, který má určit priority pojišťoven v rámci risk managementu a posledním pak proces řízení rizik, jež má ukázat činnosti, které pojišťovny vykonávají za účelem dosažení kvalitního řízení rizik.

3.1. Česká pojišťovna, a.s. Česká pojišťovna je s více než 185letou tradicí nejstarší pojišťovnou na českém trhu a od znovuobnovení tržního prostředí v roce 1991 je neustále největším subjektem na českém pojistném trhu. Její tržní podíl dosahuje 23,9 % předepsaného pojistného a jedná se o univerzální pojišťovnu. Česká pojišťovna je součástí Generali CEE Holdingu, který působí v 10 zemích střední a východní Evropy. Tento holding je poté součástí skupiny Generali, působící především v západní Evropě.95 V současnosti je systém řízení rizik definován interní směrnicí, která upravuje řízení všech významných rizik. V roce 2007 informovala společnost pouze o zavedení integrovaného systému řízení rizik. Nyní je personální zajištění řízení rizik definováno již od úrovně celé skupiny a v samotné společnosti je zřízeno oddělení risk managementu. Zatímco v roce 2007 bylo cílem řízení rizik zabezpečit rizika dostatečnou výší kapitálu, tak směrem do 95

Česká pojišťovna, a.s.: Profil. [on-line]. Dostupné z: https://www.ceskapojistovna.cz/profil [cit. 2015-11-23].

48

současnosti došlo k posunu, společnost se chce více zaměřovat na udržení rizik pod stanovenou úrovní a optimalizovat alokaci kapitálu a zvyšovat výkonnost při zohlednění rizik. K lehké změně došlo i v definovaném procesu řízení rizik, kdy ten současný již neobsahuje fázi identifikace rizik, ale naopak se soustředí na kulturu řízení rizik a na tvorbu hodnoty. Vzhledem k tomu, že směrnice Solvency II ukládá identifikaci všech rizik ohrožujících komerční pojišťovnu, došlo v množství identifikovaných rizik k výraznému posunu. Již v roce 2007 identifikovala Česká pojišťovna 5 základních rizik, čili pojistněmatematické, tržní, úvěrové, likvidity a operační. V součastnou k těmto rizikům přibylo ještě riziko ztráty dobré pověsti, strategické, šíření problému a nová rizika, která se objevují v důsledku změn vnitřního nebo vnějšího prostředí či společenských nebo technologických změn. K výraznému posunu došlo zejména v členění základních rizik na jejich podkategorie. Pojistně-matematické riziko začalo být členěno na dvě základní podkategorie, životní a neživotní a ty se dále dělí na další dílčí rizika. U tržního rizika nedošlo k žádné změně a třídění na riziko úrokové, volatility cen akcií, měnové a nemovitostní tedy zůstalo zachováno. Úvěrové riziko se na žádné podkategorie nečlení, avšak u rizika likvidity a operačního na rozdíl od roku 2007 k rozčlenění došlo. Byly definovány tři druhy rizika likvidity a dva druhy rizika operačního. Nejvýraznějším posunem v kvantifikaci bylo vyvinutí interního modelu, který zahrnuje tržní, úvěrové, pojistně-matematické a operační riziko. U pojistně-matematického rizika došlo k posunu zejména v segmentu životního pojištění, protože začala být prováděna podrobná analýza úmrtnosti a také analýza rizika nevyléčitelných chorob a invalidity. Tržní riziko je dlouhodobě kvantifikováno pomocí metody Value at Risk, přičemž v novějších výročních zprávách je metoda kvantifikace označována jako Market Value at Risk. Větší pozornost začala být věnována zejména měnovému riziku, protože v současnosti jsou prováděny analýzy citlivosti na změny kurzů. Za zmínku také stojí vytváření stochastických modelů na zhodnocení míry rizika garantovaných úroků. Úvěrové riziko je, stejně jako riziko tržní, dlouhodobě měřeno pomocí metody Value at Risk. Vzhledem k tomu, že pojistně-matematické riziko je tím nejzákladnějším, má Česká pojišťovna kvalitní systém jeho řízení a eliminace vyvinut již z minulosti. Je založen především na interních směrnicích pro upisování rizik, kvalitních pojistných podmínkách a vhodné strategii zajištění. V řízení tržního rizika je oproti minulosti věnována větší pozornost řízení splatnosti aktiv a pasiv, tedy asset liability managementu a také pečlivější diverzifikaci portfolia. U úvěrového rizika a rizika likvidity k zásadním změnám nedošlo. Pro úvěrové riziko jsou stále nejdůležitější limity na jednotlivé emitenty a zajistitele a sledování jejich 49

ratingu. U rizika likvidity je důležité především držení určitého množství likvidních aktiv a využití zdrojů s různou dobou splatnosti. Větší pozornost je věnována také riziku operačnímu, protože rizika jsou vyhodnocována již v jednotlivých provozních oblastech, jsou shromažďovány informace o významnějších ztrátách a po vyhodnocení rizik jsou zaváděny nové vnitřní kontroly. Kapitálové požadavky jsou stanovovány podle pravidel Solvency I, ale zároveň také již výše zmíněným interním modelem, který splňuje požadavky směrnice Solvency II.

3.2. Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance group Pojišťovna Kooperativa byla založena roku 1991, jako první komerční pojišťovna na území tehdejšího Československa a v současnosti je druhou největší pojišťovnou na českém pojistném trhu. Jedná se o univerzální pojišťovnu, jejíž podíl na celkovém předepsaném pojistném v České republice tvoří 19,7 %. Kooperativa je součástí rakouského pojišťovacího koncernu Vienna Insurance Group, působícího především ve střední a východní Evropě.96 Řízení rizik v pojišťovně Kooperativa je úzce napojeno na řízení rizik v celé skupině Vienna Insurance Group, proto se i systém řízení rizik v této pojišťovně řídí především vnitřními pokyny v rámci skupiny. V rámci přípravy na implementaci Solvency II je ale patrný větší důraz na jednotný systém řízení rizik, definování klíčových funkcí, procesů a odpovědností. Hlavní zodpovědnost za řízení rizik má představenstvo VIG. Na úrovni skupiny je poté ustanoven výbor pro řízení rizik, každá dceřiná společnost je poté zodpovědná za svá vlastní rizika. Cílem řízení rizik je vědomě přijímat rizika a snižovat ta stávající, nikoli se rizikům vyhýbat. Proces řízení rizik je dlouhodobě jednotný a zahrnuje identifikaci, analýzu, vyhodnocení, hlášení, řízení a monitorování rizik. V počtu nebo struktuře identifikovaných rizik nedošlo v poslední době k téměř žádnému posunu. Je identifikováno stále stejných sedm kategorií rizika, jejichž členění na další podkategorie je poměrně strohé. Pouze v rámci tržního rizika je, kromě rizika úvěrového, akciového, měnového, nemovitostního a majetkové účasti, nově identifikováno také riziko úvěrového rozpětí, které je také zahrnuté do výpočtu SCR podle Solvency II. Ani v metodách kvantifikace jednotlivých rizik nedošlo na základě informací z výročních zpráv k výraznému posunu. Téměř všechny metody používané v současnosti jsou po dlouhou dobu nezměněné. V rámci kvantifikace tržního rizika metodou Value at Risk došlo ke změně intervalů spolehlivosti z 99 % na 99,5 %. U úvěrového rizika je větší pozornost věnována vyhodnocování informací o zprostředkovatelích a také pečlivějšímu 96

Kooperativa, a.s.,Vienna Insurance Group: O nás: Základní informace. [on-line]. Dostupné z: http://www.koop.cz/o-nas/zakladni-informace/ [cit. 2015-11-23].

50

vyhodnocování bonity protistran. Při hodnocení finanční stability zajišťoven je nyní bráno v úvahu až druhé nejlepší ratingové hodnocení. Oproti roku 2007 je v současnosti věnována větší pozornost i riziku likvidity, kdy dochází k pečlivému monitorování frekvence a výše škod z důvodu lepšího plánování likvidity společnosti. K řízení upisovacího rizika jsou dlouhodobě používány stejné metody, založené především na pokynech pro přijetí rizik do pojištění, vytvoření dostatečných technických rezerv, limitech maximální retence rizika a kvalitní zajistné politice. Řízení tržního rizika probíhá stále stejným způsobem za použití totožných metod, kterými jsou systém investičních limitů, diverzifikace portfolia nebo použití finančních derivátů. Při řízení úvěrového rizika začal být větší důraz kladen na diverzifikaci mezi větší počet protistran v případě investic a mezi větší počet zajistitelů v případě zajištění. V rámci řízení rizika likvidity byl kromě toho, aby investiční portfolio odpovídalo pojistným závazkům, kladen důraz také na umístění části portfolia do vysoce likvidních aktiv. Operačnímu riziku není věnována prakticky žádná pozornost. Zato je, oproti minulosti, více bráno v úvahu a řízeno riziko fiskální, hlavně pomocí permanentního monitorování navrhovaných změn legislativy příslušnými odděleními. Co se týče stanovování kapitálových požadavků, tak v současnosti je na úrovni skupiny vytvářen a implementován částečný interní model splňující požadavky Solvency II. Výsledky tohoto modelu jsou již nyní využívány k řízení společnosti.

3.3. Allianz pojišťovna, a.s. Allianz pojišťovna je součástí největšího světového pojišťovacího koncernu Allianz Group, působícího ve více než 70 zemích světa. Na tuzemském pojistném trhu působí od roku 1993 a udržuje si pozici třetího největšího pojistitele s podílem na předepsaném pojistném ve výši 9,7 %. Jedná se o univerzální pojišťovnu.97 Stejně jako u ostatních pojišťoven, je i řízení rizik v pojišťovně Allianz napojeno na skupinu. Je vypracována interní směrnice, která definuje hlavní požadavky na oblast řízení rizik. Nejvyšší zodpovědnost za klíčová rozhodnutí nese představenstvo a dále je na úrovni společnosti zřízen Rizikový výbor, kterému předsedá Chief Risk Officer společnosti. Dlouhodobým cílem je zajistit adekvátní kapitalizaci skupiny a plnění kapitálových požadavků všemi dceřinými společnosti. Nově přibyl cíl v podobě udržení vyváženého rizikového profilu a zamezení nadměrné koncentraci a akumulaci rizika. Proces řízení rizik zahrnuje dlouhodobě neměnné čtyři základní fáze, jimiž jsou upisování rizik a jejich

97

Allianz pojišťovna, a.s.: O společnosti. [on-line]. Dostupné z: http://www.allianz.cz/vse-o-allianz/allianz/ospolecnosti.html [cit. 2015-11-23].

51

identifikace, monitorování a hlášení rizik, riziková strategie a apetit, komunikace a transparentnost. Kromě pěti základních rizik podle klasifikace Solvency II definuje v současnosti pojišťovna Allianz ještě další tři rizika, a sice riziko podnikatelské, strategické a reputační. Upisovací riziko je členěno na 2 základní kategorie. První z nich je riziko neživotní, které bylo v roce 2010 členěno na tři podkategorie a v současnosti přibyla ještě čtvrtá, riziko teroristické. Druhou kategorií upisovacího rizika jsou rizika životní a zdravotní. Jejich současné členění je oproti minulosti daleko podrobnější, definovány jsou čtyři podkategorie, riziko úmrtnosti, dlouhověkosti, nemocnosti a zdravotního postižení. V klasifikaci tržního rizika došlo v průběhu času pouze k jediné změně, když k pěti základním podkategoriím přibyla šestá, riziko inflační. Zcela nezměněno zůstalo rozdělení rizika úvěrového. V minulosti bylo také jako samostatné riziko definováno riziko koncentrace, které se členilo na koncentraci upisovacího rizika a koncentraci úvěrového rizika. V současnosti už toto riziko samostatně definované není. V roce 2010 bylo operační riziko podkategorií rizika podnikatelského, zatímco dnes je to samostatná kategorie. Riziko podnikatelské se nově člení na riziko nákladů a riziko chování pojistníků. V rámci příprav na implementaci pravidel Solvency II byl v Allianz Group vyvinut interní model, který zachycuje riziko upisovací, tržní, úvěrové, podnikatelské a operační. Metody pro kvantifikaci upisovacího rizika jsou používány dlouhodobě a řadí se mezi ně především sledování škodního průběhu, analýza scénářů nebo modelování katastrofických událostí. Pro měření tržního rizika je používána především analýza scénářů a metoda Value at Risk. Oproti minulosti je větší pozornost věnována úrokovému a akciovému riziku a to díky provádění analýz citlivosti na změnu příslušných parametrů. K měření úvěrového rizika je dlouhodobě využíván systém CRisP, založený na informacích o protistraně. Další metodou je simulace Monte Carlo a finanční stabilita protistran je samozřejmě hodnocena pomocí ratingu. U rizika likvidity ani u rizika operačního k výraznému posunu v jejich kvantifikaci nedošlo. V rámci podnikatelského rizika se pojišťovna Allianz nově snaží předpovídat chování pojistníků. Větší pozornost je věnována také riziku strategickému a reputačnímu, u kterých je prováděna především analýza scénářů. Upisovací riziko je dlouhodobě redukováno především pomocí zajištění a také vhodně stanovené upisovací politiky, v rámci níž jsou stanoveny limity pro upisování jednotlivých rizik nebo kritéria pro přijetí rizik do pojištění. Tržnímu riziku je nyní věnována větší pozornost, než tomu bylo v minulosti. Jsou stanovovány limity podle tržní VaR a u akciového a nemovitostního portfolia je kladen větší důraz na jeho diverzifikaci. Obranou proti nově 52

identifikovanému inflačnímu riziku je zahrnutí inflačních předpokladů do vývoje produktů. Úvěrové riziko je v průběhu času řízeno poměrně konstantně, zejména s použitím limitů podle úvěrové VaR a kvalitní diverzifikaci investic. U rizika likvidity je nejdůležitější držba významné části aktiv v likvidních instrumentech a strategické plánování likvidity v dlouhodobých horizontech. Pro snížení operačního rizika je vyvinut jednotný rámec řízení operačních rizik. Větší pozornost než v minulosti je věnována reputačnímu riziku, v rámci jehož řízení jsou definovány citlivé oblasti podnikání a stanoveny rizikové pokyny. V roce 2010 byly kapitálové požadavky stanovovány vnitřním rizikovým modelem s pravděpodobností solventnosti 99,97 %. V současnosti jsou již kapitálové požadavky stanovovány také interním modelem, který splňuje požadavky Solvency II. Je počítán čtvrtletně metodou VaR pomocí simulace Monte Carlo na hladině spolehlivosti 99,5 % a je plně integrován do rozhodovacího procesu v pojišťovně.

3.4. ČSOB pojišťovna, a.s. ČSOB pojišťovna je univerzální pojišťovnou, která vznikla v roce 1992 a pod svým současným názvem působí na českém pojistném trhu od roku 2003. V rámci předepsaného pojistného zaujímala v roce 2014 5. místo s tržním podílem 6,5 %. Je součástí finanční skupiny ČSOB, která je začleněna do největší evropské bankopojišťovací skupiny KBC.98 V ČSOB pojišťovně je systém řízení rizik poměrně přesně definován pomocí interních směrnic, které vymezují identifikaci rizik, jejich strukturu a rozložení, strategii upisování i zajištění. Oproti minulosti byla v rámci zkvalitňování systému řízení rizik zřízena funkce Chief Risk Officer. Hlavním cílem řízení rizik je ochrana akcionářů a zajištění dosahování jejich finančních cílů. Proces řízení rizik má dlouhodobě neměnné tři základní fáze v podobě identifikace, ohodnocení a reakce na rizika. Stejně jako u většiny pojišťoven došlo k nárůstu identifikovaných rizik, kdy v minulosti ČSOB pojišťovna identifikovala pouze 5 základních rizik a v současnosti k nim přibylo také riziko reputační a podnikatelské. Pojistné riziko je stále stejně členěno na dvě základní kategorie, a sice pojistné smlouvy v neživotním pojištění a pojistné smlouvy v životním pojištění, které se dále člení na pět podkategorií. Tržní riziko bylo v roce 2008 označováno jako ALM riziko a zahrnovalo i úvěrové riziko týkající se investičního portfolia. V současnosti je tržní riziko rozděleno na pět podkategorií, přičemž oproti minulosti ubylo riziko inflační, naopak nově je identifikováno riziko úvěrového rozpětí. Úvěrové riziko je nově rozčleněno na tři základní druhy, riziko selhání protistrany, riziko země a riziko 98

ČSOB pojišťovna, a.s.: O ČSOB pojišťovně: Kdo jsme?. [on-line]. Dostupné z: http://www.csobpoj.cz/ospolecnosti/kdo-jsme [cit. 2015-11-23].

53

nepříznivých změn úrokových hodnocení. Rizika likvidity a operační jsou identifikovány bez jakéhokoli členění na dílčí části. Pojistné riziko je kvantifikováno pomocí stále stejných metod, kterými jsou především odhad pojistných závazků, výpočet požadovaného ekonomického kapitálu a stress testy. Také u tržního rizika k výrazným změnám nedošlo a stále je používána metoda Value at Risk, analýza scénářů a citlivostí a také stresové testování. Úrokové riziko je měřeno pomocí gapové analýzy a analýzy durace. V rámci kvantifikace úvěrového rizika došlo k rozšíření o modely měřící bonitu protistran pomocí jejich ratingu. Riziko likvidity je měřeno pomocí zátěžových testů na nepříznivé scénáře a nově také pomocí analýzy splatnosti. Metody řízení pojistného rizika jsou založeny především na vhodné upisovací politice, stanovení adekvátní výše technických rezerv a zajištění. Do řízení tržního rizika je více než v minulosti zapojen asset liability management, dalšími klíčovými metodami jsou obezřetné oceňování cenných papírů a diverzifikace portfolia. V rámci snižování rizika úvěrového jsou stanoveny limity maximální úvěrové angažovanosti vůči jednotlivým protistranám a větší pozornost je věnována především optimalizaci složení úvěrového portfolia. Pro předcházení riziku likvidity je zhotoven pohotovostní plán, profil likvidity je řízen na denní bázi a důraz je kladen na diverzifikaci v časové splatnosti aktiv. V rámci řízení operačního rizika je v rámci skupiny vytvořen jednotný globální rámec a centrální informační systémy. Existuje také databáze škodních událostí a jsou hodnoceny případové studie. Kapitálové požadavky jsou stanovovány interním modelem Value at Risk, který splňuje požadavky směrnice Solvency II

3.5. UNIQA pojišťovna, a.s. UNIQA je univerzální pojišťovací ústav, který byl založen v roce 1993. Po celou dobu své existence patří, co se týče předepsaného pojistného, mezi 10 největších pojišťoven na českém pojistném trhu. V roce 2014 patřilo pojišťovně UNIQA 8. místo s tržním podílem 4,7 %. Jediným akcionářem společnosti je rakouská UNIQA International AG.99 Uniqa pojišťovna ve svých výročních zprávách žádnou interní směrnici řízení rizik nespecifikuje. Uvádí pouze, že řízení rizik se řídí zákonem o pojišťovnictví a příslušnou vyhláškou. Co se týče personálního zajištění řízení rizik, tak došlo k výraznému posunu. Intenzivnější je spolupráce představenstva s dozorčí radou, byl zřízen výbor pro řízení rizik, jemuž předsedá Chief Risk Officer. Cíl řízení rizik v roce 2010 byl stanoven obecněji, protože pojišťovně šlo pouze o identifikaci, ohodnocení a omezení známých rizik. V současnosti je 99

UNIQA pojišťovna, a.s.: Společnost: UNIQA http://www.uniqa.cz/home/uniqa/basic/ [cit. 2015-11-23].

54

pojišťovna.

[on-line].

Dostupné

z:

http

hlavním cílem zamezení negativním změnám v hospodářském výsledku a vlastním kapitálu společnosti. Proces řízení rizik je nyní definován jasněji a je rozdělen na pět základních a přehledných částí, jimiž jsou identifikace rizik, ohodnocení/měření rizik, analýza scénářů, limity/indikátory včasného varování a reporting. V počtu a struktuře identifikovaných rizik došlo v posledních letech k velkým změnám. Pojistně-matematické riziko je členěno na tři základní kategorie podle Solvency II, riziko neživotní, životní a zdravotní. Ty se poté dělí na další dílčí rizika. V minulosti bylo pojistné riziko členěno podobně, pouze neživotní pojištění bylo označováno jako pojištění majetku a dělení podkategorií na další dílčí rizika nebylo zdaleka tak podrobné jako v současnosti. V roce 2010 byla definována velká skupina finančních rizik, která zahrnovala mimo jiné i riziko úvěrové a likvidity. Dalšími riziky v této skupině byly úrokové, akciové a měnové. V současnosti je již tato skupina nazvána rizikem tržním a úvěrové riziko je identifikované zvlášť. Riziko likvidity je ale nadále součástí tržních rizik a oproti minulosti přibylo ještě riziko řízení aktiv a pasiv, riziko úvěrového rozpětí a riziko nemovitostní. Dlouhodobě identifikované je riziko operační, do něhož spadá i riziko právní. Nově identifikovanými riziky jsou riziko koncentrace, soudních sporů, strategické, reputační a riziko nákazy. Pojistně-matematické, tržní, úvěrové riziko a riziko koncentrace jsou kvantifikována pomocí částečného interního modelu ECM. Dále je v rámci neživotního rizika používán model pro kvantifikaci rizikového kapitálu a nároky na rezervy jsou počítané pomocí pojistně-matematických metod. V životním riziku jsou hlouběji analyzovány údaje o úmrtnosti. Tradiční analýzy citlivosti a zátěžové testy byly v rámci měření tržního rizika doplněny speciálními modely tržního a úvěrového rizika. V rámci ohodnocení operačního rizika je oproti minulosti zaveden katalog rizik a jsou také prováděny analýzy scénářů. Na základě různých scénářů jsou hodnocena také rizika reputační a strategická. Dlouhodobými metodami pro řízení pojistně-matematického rizika jsou zajištění, interní směrnice pro tvorbu produktů a přijetí rizik do pojištění, pojistné podmínky a snaha o co nejrozsáhlejší pojistný kmen. Hlavním prvkem řízení úrokového rizika je asset liability management, u akciového rizika je to diverzifikace portfolia a u měnového rizika především zajištění pomocí měnových derivátů. Řízení rizika likvidity zahrnuje přesný plán likvidity na následující období, hotovostní rezervu a umístění většiny portfolia na likvidních trzích. Celkově malá pozornost je věnována riziku úvěrovému. Větší pozornost je v současnosti věnována operačnímu riziku, protože je definován proces řízení operačních rizik a odpovědností a také je lépe zajištěna kontinuita podnikání. Také je v pojišťovně Uniqa oproti 55

minulosti definován proces řízení reputačního rizika a v rámci eliminace strategického rizika jsou všechna důležitá rozhodnutí schvalována představenstvem. Kapitálové

požadavky

jsou

v současnosti

stanovovány

výše

zmiňovaným

ekonomickým kapitálovým modelem ECM. Jedná se o částečný interní model, který je založený na standardním modelu podle Solvency II.

3.6. Komparace řízení rizik v pojišťovnách Vzájemné porovnání systému řízení rizik u pěti analyzovaných pojišťoven proběhlo na základě výše zmíněných kritérií a přibylo ještě kritérium vnitřní definice rizik, které porovná definice jednotlivých rizik u pojišťoven a stanoví rozdíly s definicí ve směrnici Solvency II. Nejpodrobnější a tím pádem i nejlepší písemnou koncepci řízení rizik má, na základě informací z výročních zpráv, ČSOB pojišťovna. Její interní směrnice přesně definují identifikaci, interpretaci a strukturu rizik, dále pak slaďují strategii upisování se strategií zajištění a firemními cíli. Na opačném pólu stojí pojišťovna Uniqa, která informuje pouze o právních předpisech, kterými se její systém řízení rizik řídí. Co se týče personálního zajištění řízení rizik, tak to je téměř totožné a zřejmě i stejně kvalitní u pojišťoven Allianz, ČSOB a Uniqa. Nejvyšší zodpovědnost zde nese představenstvo, a je ustanovena funkce Chief Risk Officer. Česká pojišťovna a Kooperativa informují zejména o napojení svého risk managementu na řízení rizik v celé skupině a o funkci CRO v rámci celé skupiny, nikoli však ve své společnosti. Srovnání cílů řízení rizik je velmi složité, jelikož všechny pojišťovny si za cíl logicky kladou především zamezení vlivu rizik na hospodářské výsledky společnosti. Zřejmě nejlépe má ale cíl řízení rizik vymezena Česká pojišťovna, která chce udržovat identifikovaná rizika pod stanovenou úrovní, optimalizovat alokaci disponibilního kapitálu a zároveň zvyšovat výkonnost při současném zohlednění rizik. Právě snaha o zvyšování výkonnosti je rozdílem oproti ostatním pojišťovnám, jimž záleží pouze na omezení rizik. Nejkomplexněji se proces řízení rizik jeví u pojišťovny Kooperativa. Zahrnuje celkem 6 fází a tím pádem pokrývá všechny činnosti nutné ke kvalitnímu řízení rizik. Téměř na stejné úrovni je také proces řízení rizik pojišťovny Uniqa. U pojišťovny Allianz není jasně patrná fáze kvantifikace rizik a u pojišťovny ČSOB chybí fáze monitoringu rizik, která je pro dobré řízení rizik stejně důležitá jako fáze identifikace, ohodnocení a reakce na rizika. Procesy u pojišťoven Kooperativa, Allianz a Uniqa obsahují také fázi reportingu, popřípadě hlášení rizik, na které je jasně viditelná příprava na implementaci Solvency II.

56

Počty identifikovaných rizik se u analyzovaných pojišťoven pohybují v rozmezí sedmi až devíti rizik. Každá pojišťovna definuje pět základních rizik podle Solvency II, ale další kategorie už se mezi jednotlivými subjekty liší. Nejhůře vychází se srovnání v rámci tohoto kritéria Kooperativa, která sice identifikuje 7 kategorií rizika, ale jejich členění na další podkategorie prakticky neexistuje. Pouze riziko tržní je členěno na 6 druhů. Toto riziko je srovnatelně tříděno, pouze s nepatrnými rozdíly, i u ostatních pojišťoven. Upisovací riziko je u zbývajících čtyřech společností členěno s celkem podobnou kvalitou. U ČSOB je větší pozornost věnována riziku životnímu a členění u neživotního chybí. Nejlépe se identifikace tohoto rizika jeví u České pojišťovny, protože oproti tradičním biometrickým rizikům je u rizik životních zmíněno také riziko storen a nákladů. Nejvíce podkategorií v rámci úvěrového rizika je identifikováno v pojišťovně Allianz a podrobněji se mu věnuje také ČSOB pojišťovna. V rámci rizika likvidity uvádí jeho členění pouze Česká pojišťovna. Uniqa jako jediná neidentifikuje toto riziko jako samostatnou kategorii, ale pouze jako součást rizika tržního. Také riziku operačnímu je v rámci fáze identifikace věnováno nejvíce pozornosti v České pojišťovně, která vymezuje dva dílčí druhy. Ostatní identifikovaná rizika již víceméně podrobněji členěna nejsou. Tabulka 5 – Rizika identifikovaná pojišťovnami Pojišťovna

Riziko ČP

Kooperativa

Allianz

ČSOB

Uniqa

Upisovací

X

X

X

X

X

Tržní

X

X

X

X

X

Úvěrové

X

X

X

X

X

Likvidity

X

X

X

X

součást tržního rizika

Operační

X

X

X

X

X

X

X

Podnikatelské Strategické

X

Reputační

X

Nákazy

X

Nová rizika

X

Koncentrace

X

X X

X X

X X

X

X X

Soudních sporů Pramen: Vlastní konstrukce na základě provedené analýzy

57

Sovency II definuje upisovací riziko jako riziko ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků v důsledku nepřiměřených předpokladů ohledně stanovení cen a rezerv. Česká pojišťovna, ČSOB a Uniqa vymezují toto riziko jako riziko vyplývající z nejistoty ohledně, období, frekvence a výše škod. V pojišťovně Kooperativa představuje pojistné riziko míru pravděpodobnosti vzniku pojistného nebezpečí. Zřejmě nejpodobnější je definice u Allianz, která upisovací riziko životní definuje jako riziko vyplývající z nepříznivého vývoje předpokladů v porovnání s tím, jak byly stanoveny při oceňování produktů. Tržní riziko je ve směrnici Solvency II popsáno jako riziko ztráty nebo nepříznivé změny ve finanční situaci vyplývající přímo nebo nepřímo z kolísání úrovně a volatility tržních cen aktiv, závazků a finančních nástrojů. Jeho definice v jednotlivých pojišťovnách jsou si velice podobné a podstatná shoda panuje i se Solvency II. Úvěrové riziko definují všechny analyzované pojišťovny jako riziko vyplývající z neschopnosti protistrany uhradit své závazky v plné výši. I zde je patrná shoda se směrnicí Solvency II, která ale vymezuje toto riziko poněkud šířeji, jako riziko ztráty nebo nepříznivé změny ve finanční situaci vyplývající z kolísání úvěrového ratingu emitentů cenných papírů, protistran a jakýchkoli dlužníků, jimž jsou pojišťovny vystaveny, v podobě selhání protistrany nebo rizika kreditního rozpětí nebo koncentrace rizik. Riziko likvidity je v Solvency II definováno jako riziko, že pojišťovny nejsou schopny vypořádat své investice a další aktiva za účelem vyrovnání svých finančních závazků v okamžiku, kdy se stávají splatnými. I zde panuje obsahová shoda s definicemi pojišťoven, které toto riziko vymezují jako riziko, že společnost nebude schopna vypořádat své závazky v době jejich splatnosti. Téměř totožné se Solvency II je vymezení rizika operačního, protože všechny pojišťovny i dříve zmíněná směrnice definují operační riziko jako riziko ztráty vyplývající z nedostatečnosti nebo selhání vnitřních procesů, pracovníků a systémů nebo z vnějších událostí. Lze tedy říci, že pouze u upisovacího rizika jsou mezi definicemi pojišťoven a Solvency II rozdíly, u dalších rizik panuje obsahová shoda. Kvantifikaci upisovacího rizika se všechny pojišťovny věnují poměrně podrobně. Časté

jsou

analýzy

škodního

průběhu,

demografických

údajů

nebo

modelování

katastrofických událostí. Nejlépe vychází ze srovnání s ostatními pojišťovna Kooperativa, která provádí například testování současné hodnoty budoucích zisků na změnu parametru nebo pojistně-matematické a statistické odhady budoucích nákladů při stanovování rezerv. Absolutní samozřejmostí pro měření tržního rizika jsou u všech společností, zátěžové testy, analýzy scénářů a citlivosti, často využívanou metodou je také Value at Risk. Nejvíce se pojišťovny věnují riziku úrokovému a akciovému a pouze Česká pojišťovna upírá pozornost i 58

na riziko měnové. Nejčastějšími informacemi používanými k hodnocení úvěrového rizika všemi pojišťovnami jsou pochopitelně informace o ratingu emitentů cenných papírů a ratingu zajišťoven. V rámci rizika likvidity je klíčové zejména průběžné vyhodnocování likvidní pozice. V ČSOB pojišťovně jsou také prováděny zátěžové testy a analýzy splatnosti. Podle dostupných informací není operačnímu riziku věnována taková pozornost, jako výše zmíněným rizikům. Nejlépe se proto v této oblasti jeví pojišťovna Uniqa, která informuje o provádění analýzy scénářů. Pojišťovna Allianz se poté ještě podrobněji věnuje riziku strategickému, podnikatelskému a reputačnímu. Hodnocení pojišťoven na základě metod používaných k řízení rizik je velice složité, protože používané metody jsou ve všech pojišťovnách téměř totožné. Rozdíly by patrně byly v kvalitě jednotlivých metod, ale tyto informace nejsou bohužel dostupné. Řízení upisovacího rizika je tedy ve všech společnostech založeno zejména na pravidlech pro přijímání rizik do pojištění a pravidlech pro tvorbu produktů. Další společnou metodou je vytvoření dostatečných rezerv a také zajištění. Pro řízení úrokového rizika je důležité zejména sladění splatnosti aktiv a pasiv pomocí asset liability managementu. Česká pojišťovna také používá úrokové deriváty. Akciové riziko vyžaduje zejména kvalitní diverzifikaci portfolia a v každé pojišťovně jsou také stanoveny limity pro investice do jednotlivých druhů cenných papírů. Limity na jednotlivé emitenty a také zajistitele jsou stanovovány v rámci řízení rizika úvěrového. Důležitá je zde také diverzifikace. Nejmenší pozornost je tomuto riziku věnována v pojišťovně Uniqa. Omezení rizika likvidity spočívá především v umístění podstatné části aktiv na likvidních trzích a také ve slaďování splatnosti aktiv a závazků. V pojišťovně Uniqa je také vytvořena hotovostní rezerva na případné doplnění likvidity. Operační riziko je snižováno zejména pomocí vnitřních kontrolních systémů a centrálních rámců pro řízení rizik. Největší pozornost je tomuto riziku věnována v pojišťovnách Allianz a ČSOB, naopak téměř žádná v pojišťovně Kooperativa. Tabulka 6 – Modely pro výpočet kapitálových požadavků Pojišťovna

Výpočet kapitálových požadavků

Česká pojišťovna

interní kapitálový model částečný interní model

Kooperativa Allianz pojišťovna

interní model

ČSOB pojišťovna

interní modely Value at Risk

Uniqa pojišťovna

částečný interní model

Pramen: Vlastní konstrukce na základě provedené analýzy

59

Co se týče modelů pro stanovení kapitálových požadavků SCR, jsou podle informací z výročních zpráv pojišťovny téměř připraveny. Vzhledem k jejich velikosti a napojení na velké mezinárodní skupiny se žádná z nich neuchýlila k použití standardního modelu. Využívány jsou tedy buď modely interní, nebo částečné interní. Na úvod hodnocení celkového systému řízení rizik v analyzovaných pojišťovnách je třeba zmínit, že tyto pojišťovny jsou součástí velkých finančních skupin. Řízení rizik je tudíž řešeno již na úrovni celé skupiny a existují společná pravidla pro všechny subjekty ve skupině, které jsou poté zodpovědné za řízení vlastních rizik. Z výše uvedeného porovnání vyšly nejlépe Česká pojišťovna a Allianz, zejména díky jejich kvalitní a rozsáhlé struktuře identifikovaných rizik a také díky jejich kvalitním metodám kvantifikace jednotlivých rizik. Metody řízení jednotlivých rizik jsou na vysoké úrovni ve všech pojišťovnách, přičemž logicky největší pozornost je věnována upisovacímu riziku a také dalším ze skupiny rizik podle klasifikace Solvency II, tedy tržnímu, úvěrovému, likvidity a operačnímu. Pro Českou pojišťovnu také hovoří fakt, že o svém řízení rizik informuje ve svých výročních zprávách výrazně podrobněji než ostatní analyzované pojišťovny, o jejichž řízení rizik byly informace získány především z výročních zpráv jejich mateřských společností. V rámci příprav na implementaci nového regulatorního režimu je největší posun patrný v počtu identifikovaných rizik, kdy v současnosti pojišťovny definují kromě pěti základních i další rizika, která společnost ohrožují. Tato rizika se poté s různou mírou pozornosti snaží kvantifikovat a řídit. Co se týče modelů pro stanovování kapitálových požadavků, měly by být společnosti také připraveny. Připravenost vykazují systémy řízení rizik také na úrovní personálního zabezpečení a odpovědností. Otázkou tedy zůstává pouze připravenost na vlastní posouzení rizik a solventnosti ORSA a také úroveň připravenosti na reporting pomocí solventností finanční zprávy SFCR a kontrolní zprávy RSR

3.7. Kapitálová vybavenost pojišťoven podle QIS 5 Podle páté kvantitativní dopadové studie QIS 5, které se zúčastnilo 18 českých pojišťoven představujících 83,7 % českého pojistného trhu podle hrubého předepsaného pojistného, tvoří vlastní zdroje zúčastněných pojišťoven v průměru 224,84 % požadovaného kapitálu SCR. Co se týče poměru k minimálnímu kapitálovému požadavku MCR, tak ten je 678 %.

60

Tabulka 7 – Poměr vlastních zdrojů pojišťoven vůči SCR a MCR Poměr vlastních zdrojů vůči SCR a MCR (v %) Druh pojišťovny SCR MCR Životní Neživotní Univerzální

265 161 224

942 377 678

Pramen: Vlastní konstrukce podle: Opojištění.cz: Jsou české pojišťovny připraveny na nový regulatorní režim?.[on-line]. Dostupné z: http://www.opojisteni.cz/ekonomika/vyvoj-trhu/jsou-ceske-pojistovny-pripravenyna-novy-regulatorni-rezim/ [cit. 2015-12-02].

Více než 50 % kapitálu je drženo na krytí upisovacího rizika, dalších zhruba 25 % na krytí rizika tržního. 15 % kapitálu kryje riziko úvěrové a 9 % riziko operační.100 Graf 1 – Složení základního požadovaného kapitálu u univerzální pojišťovny

Pramen: Opojištění.cz: Jsou české pojišťovny připraveny na nový regulatorní režim?.[on-line]. Dostupné z: http://www.opojisteni.cz/ekonomika/vyvoj-trhu/jsou-ceske-pojistovny-pripraveny-na-novy-regulatorni-rezim/ [cit. 2015-12-02].

100

Opojištění.cz: Jsou české pojišťovny připraveny na nový regulatorní režim?.[on-line]. Dostupné z: http://www.opojisteni.cz/ekonomika/vyvoj-trhu/jsou-ceske-pojistovny-pripraveny-na-novy-regulatorni-rezim/ [cit. 2015-12-02].

61

Závěr Řízení rizik je jednou z nejdůležitějších činností pojišťovny už jen proto, že její podnikání je založeno na přebírání rizik od ostatních osob nebo subjektů. Další rizika plynou z investiční činnosti pojišťovny. Na krytí podstupovaných rizik musí pojišťovny držet kapitál, jehož výše se dá díky kvalitnímu řízení rizik snížit a tím umožnit jeho další použití. 1. ledna 2016 vstoupí v platnost nový regulatorní rámec pro oblast pojišťovnictví nazvaný Solvency II, který nahradí již nedostačující Solvency I. Jeho hlavními požadavky na sytém řízení rizik budou vytvoření jasné organizační struktury a definování odpovědností za jednotlivé činnosti. Také bude kladen větší důraz na propojení řízení rizik s řízením společnosti. V rámci řízení rizik bude muset pojišťovna provádět vlastní posouzení rizik a solventnosti a kapitálové požadavky budou, na rozdíl od nynějška, více závislé na rizicích, kterým je pojišťovna vystavena. Cílem práce bylo stanovit rozdíly mezi současným řízením rizik v pojišťovnách, již připraveným na implementaci pravidel směrnice Solvency II, a řízením rizik v minulosti. Z provedené analýzy vyplynuly některé patrné rozdíly. Prvním rozdílem je patrné důkladnější a kvalitnější vymezení jednotlivých funkcí a odpovědností v rámci risk managementu. Řízení rizik českých pojišťoven je úzce navázáno na řízení rizik pojišťovacích skupin, jejichž jsou členy. Metodologii řízení rizik tedy přebírají české pojišťovny od nich. Nejvyšší zodpovědnost za řízení rizik ve skupině nese její představenstvo a na úrovni skupiny je také zřízen útvar pro řízení rizik. Jednotlivé dceřiné společnosti jsou poté zodpovědné za řízení vlastních rizik. V pojišťovnách na českém pojistném trhu nese také nevyšší zodpovědnost za řízení rizik představenstvo. Oproti dřívějšímu stavu je také ustanovena funkce Chief Risk Officer, která by měla být zodpovědná za kvalitní provádění řízení rizik. Patrné je také větší propojení oblasti řízení rizik s managementem společnosti. Největší posun v rámci sledovaných kritérií nastal v kategorii identifikovaná rizika. Pět základních rizik, která definuje směrnice Solvency II, tedy riziko upisovací, tržní, úvěrové, operační a likvidity identifikují a definují české komerční pojišťovny dlouhodobě. Mezi nejčastěji nově identifikovaná rizika patří především riziko strategické, plynoucí ze špatných rozhodnutí vedení společností a riziko reputační, představující možnou ztrátu z důvodu zhoršení pověsti společnosti. U některých pojišťoven byla tato rizika identifikována i v minulosti. K posunu došlo také v rámci klasifikace jednotlivých základních rizik na podkategorie. V současnosti jsou pojišťovny v členění rizik podrobnější, než tomu bylo dříve. Upisovací riziko, vyplývající z pojišťovací činnosti, je v současnosti členěno na riziko neživotní a životní, u některých společností je zahrnuta také kategorie upisovací riziko zdravotní. Právě v rámci kategorií životního a neživotního rizika došlo k největšímu posunu 62

v členění na dílčí rizika. Nejčastějšími podkategoriemi neživotního rizika jsou riziko pojistného a riziko rezerv a u životního rizika pak rizika demografická, tedy především riziko úmrtnosti a riziko dlouhověkosti. Tržní riziko, které vyplývá z investiční činnosti pojišťovny, je dlouhodobě členěno na minimálně 4 základní kategorie, tedy riziko úrokové, akciové, měnové a nemovitostní. K posunu došlo v rámci identifikace rizika úvěrového rozpětí, které je také jednou z kategorií tržního rizika podle směrnice Solvency II. U třídění rizika úvěrového, operačního a likvidity není patrný žádný trend směřující k podrobnějšímu členění. Pokud k takovéto změně došlo, tak to bylo vždy pouze u jednotlivé pojišťovny. Zásadní změnou v kvantifikaci jednotlivých rizik je práce na vývoj interních, popřípadě částečných interních modelů splňujících požadavky Solvency II. Všechny společnosti mají, podle informací z výročních zpráv roku 2014, tyto modely připraveny na implementaci nového regulatorního rámce. Ostatní metody kvantifikace jednotlivých rizik jsou většinou dlouhodobě neměnné. Větší pozornost začala být věnována operačnímu riziku a také pochopitelně nově identifikovaným rizikům, jimiž jsou výše zmiňované strategické a reputační riziko, popřípadě nějaká další. Metody omezovaní a eliminace jednotlivých rizik jsou dlouhodobě téměř neměnné. Zejména je tomu tak u rizika upisovacího, které je dlouhodobě řízeno velice důkladně, především pomocí jasně definované upisovací politiky a zajištění. V rámci řízení rizika tržního, zejména pak úrokového, je větší pozornost věnována asset liability managementu, tedy slaďování splatnosti aktiv a pasiv. V rámci tržního a úvěrového rizika je také kladen větší důraz na diverzifikaci portfolia popřípadě diverzifikaci mezi zajistitele. U většiny pojišťoven se zvýšila pozornost věnovaná operačnímu riziku, protože došlo k vytvoření jednotného rámce řízení operačního rizika, většinou v rámci celé skupiny. Dalším cílem byla komparace přístupu k řízení rizik v jednotlivých komerčních pojišťovnách působících na pojistném trhu České republiky a stanovení rozdílů mezi jednotlivými společnostmi. Na úvod je třeba říci, že analyzovány byly velké společnosti patřící stabilně mezi deset největších pojišťoven podle objemu předepsaného pojistného a s dlouholetou působností na českém pojistném trhu, které jsou zároveň členy velkých světových pojišťovacích skupin. Proto také rozdíly v jednotlivých systémech řízení rizik nebyly nějak zásadní a největší asi nastaly v kategorii identifikovaných rizik. Všechny pojišťovny identifikují v současnosti pět základních rizik, tedy upisovací, tržní, úvěrové, operační a likvidity, ale u dalších kategorií již přece jen došlo k odlišnostem. Lišilo se také členění jednotlivých rizik na dílčí kategorie.

63

U všech pojišťoven byl patrný posun v rámci zlepšování organizační struktury a definování odpovědností v rámci řízení rizik. I ve stanovení cíle řízení rizik byly pojišťovny poměrně jednotné, když se shodly, že největším cílem je zamezení vlivu rizik na hospodářské výsledky společnosti. Odchylky ale panovaly ve vymezení jednotlivých částí risk managementu a také ve vymezení interní směrnice, kterou se systém řízení rizik řídí. Co se týče definování jednotlivých rizik, tak mezi definicemi pojišťoven a směrnice Solvency II panuje velká obsahová shoda, odlišnosti jsou pouze v definování rizika upisovacího. V rámci kvantifikace jednotlivých rizik používají pojišťovny téměř totožné metody. Při kvantifikaci upisovacího rizika, jsou to například analýzy škodního průběhu. Pro měření tržního rizika je typické užití metody Value at Risk a v kvantifikaci rizika úvěrového jsou nejčastěji využívané informace o ratingu protistran. Metody používané pro snižování a eliminaci rizik jsou také ve všech společnostech prakticky stejné. Podle výsledků páté kvantitativní dopadové studie jsou, co se týče kapitálové vybavenosti, pojišťovny na režim Solvency II připraveny.

64

Seznam použitých zdrojů Odborné publikace [1]

VÁVROVÁ, Eva. Finanční řízení komerčních pojišťoven. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 190 s. ISBN 978-80-247-4662-3.

[2]

DOFF, René. Risk management for insurers: risk control, economic capital and solvency II. 2nd ed. London: Riskbooks, c2011, xi, 322 s. ISBN 9781906348618.

[3]

ŘEZÁČ, František. Řízení rizik v pojišťovnictví. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita. Ekonomicko-správní fakulta, 2011, 222 s. ISBN 978-80-210-5637-4.

[4]

KRIELE, Marcus a Jochen WOLF. Value-oriented risk management of insurance companies. London: Springer, c2014, xii, 378 s. ISBN 9781447163046.

[5]

DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3. vyd. - přeprac. Praha: Ekopress, 2009, 224 s. ISBN 9788086929514.

[6]

SMEJKAL, Vladimír a Karel RAIS. Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. 3., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2010, 354 s. ISBN 978-80-247-3051-6.

[7]

NEČAS, Svatopluk. Podnikání komerční pojišťovny, jeho rizika a regulace. Trendy ekonomiky a managementu, Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská, 2014, VIII, č. 19, s. 34-44. ISSN 1802-8527.

[8]

THOYTS, Rob. Insurance theory and practice. First published. London: Routledge, Taylor & Francis Group, 2010, xv, 323 stran. ISBN 978-0-415-55904-1.

[9]

DUCHÁČKOVÁ, Eva a Jaroslav DAŇHEL. Teorie pojistných trhů. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010, 216 s. ISBN 9788074310157.

[10]

DAŇHEL, Jaroslav. Pojistná teorie. Vyd. 1. Praha: Professional Publishing, 2005, 332 s. ISBN 8086419843.

[11]

SANDSTRÖM, Arne. Handbook of Solvency for Actuaries and Risk Managers: Theory and practice. Boca Raton, FL: CRC Press, 2011. 1113s. ISBN 978-1-43982130-5.

[12]

Anglicko-český slovník pojišťovnictví. 1. vyd. Praha: Grada, 2003. 516s. ISBN 80247-0248-7.

Internetové zdroje [13]

DUCHÁČKOVÁ, Eva. a kol. Řízení rizik v pojišťovnách v návaznosti na změnu podmínek na finančních trzích. Vysoká škola ekonomická. Praha. [on-line]. Dostupné z: http://www.nfvp.cz/res/data/000143.pdf [cit. 2015-04-23].

65

[14]

The

implications

of

QIS5

for

UK

companies.

[on-line].

Dostupné

z:

http://www.actuaries.org.uk/research-and-resources/documents/f10-implications-qis5uk-companies [cit. 2015-10-10]. [15]

VÁVROVÁ, Eva. Regulatorní opatření Solvency II v kontextu současné finanční krize. [on-line]. Dostupné z: http://www.opf.slu.cz/aak/2012/04/Vavrova.pdfpdf [cit. 2015-09-28].

[16]

KPMG:

Solvency

II:

What

is

Solvency

II?.

[on-line].

Dostupné

z:

https://www.kpmg.com/US/en/IssuesAndInsights/ArticlesPublications/Documents/sol vency-II.pdf [cit. 2015-09-29]. [17]

Commission of the European Communities: Impact Assessment report. [on-line]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/smart-regulation/impact/ia_carried_out/docs/ia_2007/ sec_2007_0871_en.pdf [cit. 2015-10-11].

[18]

Solvency

II

presentation

Dublin

July

2010.

[on-line].

Dostupné

http://www.slideshare.net/kingphilip1/solvency-ii-presentation-dublin-july-2010

z: [cit.

2015-09-27] [19]

No time to waste on implementing Solvency II. [on-line]. Dostupné z: http://www.finance-magazine.com/display_image.php?id=2079&art_id=7872

[cit.

2015-09-27] [20]

QIS5

Technical

specifications.

[on-line].

Dostupné

z:

https://eiopa.europa.eu/Publications/QIS/QIS5-technical_specifications_20100706.pdf [cit. 2015-10-01]. [21]

Česká

pojišťovna,

a.s.:

Profil.

[on-line].

Dostupné

z:

https://www.ceskapojistovna.cz/profil [cit. 2015-11-23]. [22]

Kooperativa, a.s.,Vienna Insurance Group: O nás: Základní informace. [on-line]. Dostupné z: http://www.koop.cz/o-nas/zakladni-informace/ [cit. 2015-11-23].

[23]

Allianz

pojišťovna,

a.s.:

O

společnosti.

[on-line].

Dostupné

z:

http://www.allianz.cz/vse-o-allianz/allianz/o-spolecnosti.html [cit. 2015-11-23]. [24]

ČSOB pojišťovna, a.s.: O ČSOB pojišťovně: Kdo jsme?. [on-line]. Dostupné z: http://www.csobpoj.cz/o-spolecnosti/kdo-jsme [cit. 2015-11-23].

[25]

UNIQA pojišťovna, a.s.: Společnost: UNIQA pojišťovna. [on-line]. Dostupné z: http http://www.uniqa.cz/home/uniqa/basic/ [cit. 2015-11-23].

[26]

Opojištění.cz: Jsou české pojišťovny připraveny na nový regulatorní režim?.[on-line]. Dostupné z: http://www.opojisteni.cz/ekonomika/vyvoj-trhu/jsou-ceske-pojistovnypripraveny-na-novy-regulatorni-rezim/ [cit. 2015-12-02]. 66

[27]

ČNB:

Přehled

úvěrových

modelů.

[on-line].

Dostupné

z:

https://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2002/cl_02_020 418b.html [cit. 2015-12-15]. [28]

Risk

monitoring

and

Control.

[on-line].

Dostupné

z:

http://faculty.kfupm.edu.sa/CEM/alkhalil/PDF_CEM_516/L07%20Risk%20Monitorin g%20&%20%20Control.pdf [cit. 2015-12-16]. [29]

eFrame for Insurance Solvency II internal model. [on-line]. Dostupné z: http://www.secondfloor.com/system/files/solutions/eframe_insurance_solv_ii_internal _model_rgb.pdf [cit. 2015-12-14].

[30]

Interní

model

pro

Solvency

II.

[on-line].

Dostupné

z:

http://www.slideshare.net/SmithNovak/kamila-imonov-nvrh-a-implementaceinternho-modelu [cit. 2015-12-14]. [31]

Opojišťění.cz: Solvency 2: Výhody a nevýhody použití interního modelu pro výpočet kapitálu.

[on-line].

Dostupné

z:http://www.opojisteni.cz/ekonomika/dohled-nad-

pojistnym-trhem/solvency-2-vyhody-a-nevyhody-pouziti-interniho-modelu-provypocet-kapitalu/ [cit. 2015-12-17].

Prezentace [32]

LOSZI, I.: Solventnost pojišťoven a nová regulace pojišťovnictví Solventnost II, Prezentace prezentovaná na: [Ekonomika a řízení pojišťoven, ESF MU; 15. 4. 2015; Brno, Česká republika.]

Právní normy [33]

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. Listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu

[34]

Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví

Výroční zprávy společností [35]

Česká pojišťovna: Výroční zpráva 2007

[36]

Česká pojišťovna: Výroční zpráva 2007

[37]

Kooperativa: Výroční zpráva 2014

[38]

Vienna Insurance Group: Group Annual report 2007

[39]

Vienna Insurance Group: Group Annual report 2014

[40]

Allianz pojišťovna, a. s.: Výroční zpráva 2014

[41]

Allianz Group Annual Report 2010

[42]

Allianz Group Annual Report 2014 67

[43]

ČSOB pojišťovna a. s.: Výroční zpráva 2014

[44]

KBC: Annual report 2008

[45]

KBC: Annual report 2014

[46]

UNIQA pojišťovna a. s.: Výroční zpráva 2014

[47]

UNIQA Group: Annual report 2010

[48]

UNIQA Group: Annual report 2014

[49]

Výroční zpráva České asociace pojišťoven 2014

68

Seznam tabulek, grafů, obrázků a schémat Tab. 1 – Lamfalussyho proces

30

Tab. 2 – Přehled kvantitativních dopadových studí

30

Tab. 3 – Komparace Solvency I a Solvency II

32

Tab. 4 – Korelační matice pro výpočet BSCR

37

Tab. 5 – Rizika identifikovaná pojišťovnami

57

Tab. 6 – Modely pro výpočet kapitálových požadavků

59

Tab. 7 – Poměr vlastních zdrojů pojišťoven vůči SCR a MCR

61

Graf 1 – Složení základního požadovaného kapitálu u univerzální pojišťovny

61

Obr. 1 – Grafické znázornění metody Value at Risk

13

Obr. 2 – Řízení rizik z hlediska tradičního risk managementu a ERM

28

Obr. 3 – Struktura Solvency II

33

Obr. 4 – Definice SCR

35

Schéma 1 – Proces řízení rizik v komerční pojišťovně

7

Schéma 2 – Způsoby reakce na rizika

22

Schéma 3 – Rizika zahrnutá do výpočtu SCR

36

69

Seznam použitých zkratek ALM

Asset liability management

CAPM

Capital asset pricing model

CRO

Chief Risk Officer

EIOPA

European Insurance and Occupational Pensions Authority

EIOPC

European Insurance and Occupational Pensions Committee

ERM

Enterprise risk management

EU

Evropská unie

FTSE

Financial Times Stock Exchange

KRI

Key Risk Indicator

LDA

Loss Distribution Approach

MCR

Mimimum Capital Requirement

MSCI

Morgan Stanley Capital International

ORSA

Own Risk and Solvency Assessment

QIS

Quantitative Impact Study

RSR

Regular Supervisory Report

SA

Scorecard Approach

SCR

Solvency Capital Requirement

SFCR

Solvency and Financial Report

VaR

Value at Risk

70

Seznam příloh Příloha 1 – Řízení rizik Česká pojišťovna, a.s. Příloha 2 – Řízení rizik Kooperativa, a.s., Vienna Insurance Group Příloha 3 – Řízení rizik Allianz pojišťovna, a.s. Příloha 4 – Řízení rizik ČSOB pojišťovna, a.s. Příloha 5 – Řízení rizik UNIQA pojišťovna, a.

71

Příloha 1 – Řízení rizik Česká pojišťovna, a.s. 2007 2014 Písemná koncepce řízení rizik Interní zásady a směrnice společnosti upravují řízení všech významných rizik, jimž je společnost vystavena. Personální zajištění Integrovaný systém řízení rizik – Enterprise a) Assicurazioni Generali („Skupina Risk management Generali“) b) Generali PPF Holding („Skupina GPH“) – GPH Chief Risk Officer (CRO) c) Společnost definuje své strategie a cíle v rámci politik a směrnic GPH. Řízení rizik zahrnuje správu a řízení Společnosti a operační a kontrolní uspořádání s definovanými úrovněmi zodpovědnosti s cílem zabezpečit v každém okamžiku adekvátní, komplexní systém řízení rizik. Oddělení pro řízení rizik (Risk Management) vykazuje pravidelně výši expozice vůči všem hlavním rizikům. Cíl řízení rizik Zajistit, aby výše vlastního kapitálu Hlavním cílem nástrojů řízení rizik je společnosti byla přiměřená rizikům, kterým je udržovat identifikovaná rizika pod společnost vystavena při svém podnikání. stanovenou úrovní, optimalizovat alokaci disponibilního kapitálu a zvyšovat výkonnost při současném zohlednění rizik. Proces řízení rizik identifikace, změření, posouzení, sledování, a) proces měření rizik, zaměřený na uplatnění a vykazování rizik vyhodnocování solventnosti společnosti b) proces správy rizik, zaměřený na stanovení a kontrolu manažerských rozhodnutí ve vztahu k relevantním rizikům c) kultura řízení rizik, zaměřená na růst tvorby hodnoty Identifikovaná rizika a jejich členění 1) tržní riziko 1) riziko likvidity a) úrokové riziko 2) tržní riziko b) riziko volatility cen akcií a) riziko změny úrokových sazeb c) měnové riziko b) riziko volatility cen akcií c) měnová rizika d) nemovitostní d) nemovitostní 2) úvěrové riziko 3) úvěrové riziko 3) riziko likvidity 4) pojistně-matematické riziko a) riziko neschopnosti financovat aktiva a) rizika plynoucí z pojistného zdroji s odpovídajícími splatnostmi a b) rizika plynoucí z výše pojistně úrokovými sazbami technických rezerv b) riziko neschopnosti prodat aktivum za c) koncentrace pojistně-matematického přiměřenou cenu a v přiměřeném časovém rizika horizontu d) rizika s nízkou četností výskytu a c) riziko neschopnosti dostát závazkům v

významným dopadem 5) operační rizika

okamžiku jejich splatnosti 4) pojistně-matematické riziko a) upisovací riziko životního pojištění aa) demografické riziko ab) riziko storen ac) riziko nákladů b) upisovací riziko neživotního pojištění ba) riziko stanovení cen bb) riziko stanovení rezerv c) koncentrace d) rizika s nízkou četností výskytu a významným dopadem 5) operační riziko a) riziko nesouladu s právními předpisy b) riziko transakční chyby 6) riziko ztráty dobré pověsti 7) strategické riziko 8) riziko šíření problému 9) nová rizika Vnitřní definice rizik 1) tržní riziko – riziko, že neočekávané pohyby v cenách cenných papírů, nemovitostí, měn a úrokových měr mohou negativně ovlivnit tržní hodnotu investic. 2) úvěrové riziko - představuje ekonomický dopad úpadku protistrany či neplnění závazků z cenných papírů s fixním výnosem na finanční sílu společnosti. 3) riziko likvidity - obecně vyplývá z financování činností společnosti a z řízení jejích pozic. 4) Pojistněmatematické riziko - vyplývá z nejistoty týkající se období, frekvence a výše škod krytých pojistnými smlouvami. Základním rizikem je skutečnost, že frekvence nebo velikost škod bude větší než očekávaná. 5) Operační riziko - riziko potenciální ztráty, včetně ztrát z ušlých příležitostí vznikajících na základě nedostatečných nebo chybějících interních procesů, lidských zdrojů a systémů nebo z vnějších příčin. 6) Riziko ztráty dobré pověsti - riziko potenciálních ztrát, které by společnosti vznikly v případě, že by byla poškozena její dobrá pověst nebo pokud by společnost či Skupina Generali byly negativně vnímány klienty, obchodními partnery, akcionáři nebo orgány vykonávajícími dohled. 7) Strategické riziko - riziko vyplývající z vnějších změn nebo interních rozhodnutí, jež by mohla mít v budoucnu dopad na rizikový profil společnosti nebo Skupiny Generali. 8) Riziko šíření problémů - riziko, že problémy, s nimiž se potýká jedna společnost Skupiny Generali, by mohly negativně ovlivnit solventnost a ekonomickou či finanční situaci ostatních společností Skupiny Generali, nebo dokonce Skupinu Generali jako celek. 9) Nová rizika - rizika, která se nově objevují v důsledku změn vnitřního nebo vnějšího prostředí či společenských nebo technologických změn a která by mohla zvýšit rizikovou expozici společnosti nebo Skupiny Generali, případně si vyžádat definování nové kategorie rizik Kvantifikace jednotlivých rizik tržní, úvěrové, upisovací a operační riziko 1) riziko likvidity a) identifikování a monitorování změn ve jsou zachyceny interním modelem financování 1) tržní riziko 2) tržní riziko a) metoda Market Value at Risk a) Value at Risk - 99% hladina spolehlivosti b) přiřazování peněžních toků c) analýza durace b) riziko změny úrokových sazeb

ba) analýza durace d) sledování citlivosti na různé standardní i bb) sledování citlivosti pomocí scénářů nestandardní scénáře vývoje úrokových vývoje úrokových sazeb sazeb - úrokové riziko c) měnová rizika e) měnové riziko ca) soustavné vyhodnocování hodnoty čisté ea) analýza citlivosti na změny kurzů eb) analýza citlivosti technických rezerv na měnové pozice v jednotlivých měnách a celkově změny kurzů 3) úvěrové riziko 2) úvěrové riziko a) Value at Risk - 99% hladina spolehlivosti a) extení i interní rating b) simulace ratingových přechodů Monte b) metoda Credit Value at Risk (CVaR) Carlo 3) riziko likvidity c) vyhodnocování situace zajistitelů a a) průběžné vyhodnocování rizika likvidity sledování koncentrace rizika prostřednictvím identifikování a monitorování změn ve financování 4) pojistně-matematické riziko a) rizika plynoucí z výše pojistně 4) pojistněmatematické riziko technických rezerv a) upisovací riziko životního pojištění aa) analýza postačitelnosti rezerv ab) stochastické modely na zhodnocení 5) operační rizika míry rizika garantovaných úroků a) společnost měří operační rizika na úrovni b) demografické riziko ba) detailní analýza porovnávající 15% požadované kapitálové přiměřenosti skutečnou úmrtnost s očekávanou úmrtností pro dané portfolio podle nejaktuálnějších úmrtnostních tabulek a detailní analýza rizik nevyléčitelného onemocnění a invalidity se též provádí ročně c) upisovací riziko neživotního pojištění ca) odhad výše technických rezerv a odborný odhad Metody řízení jednotlivých rizik 1) tržní riziko 1) riziko likvidity a) MVaR a) využití zdrojů s různou dobou splatnosti b) držení portfolia likvidních aktiv b) rizikové limity 2) tržní riziko c) úrokové riziko a) riziko změny úrokových sazeb ca) úrokové deriváty pro překlenutí aa) úrokové swapy, futures, obce nesouladu mezi přeceněním aktiv a pasiv b) riziko volatility cen akcií cb) řízení aktiv a pasiv (ALM) ba) diverzifikace rizika cc) rizikové limity c) měnová rizika d) riziko volatility cen akcií ca) měnové forwardy, opce swapy da) diverzifikace portfolia db) stanovení a pečlivé sledování limitů 3) úvěrové riziko a) spolupráce s partnery s dobrou úvěrovou pro investice e) měnové riziko pozicí b) uzavírání "master netting" smluv ea) udržení čisté expozice vůči měnovému c) zajistění pohledávek vůči bankám pomocí riziku na přijatelné úrovni prostřednictvím reverzních repo operací nákupu a prodeje cizích měn za spotové d) zajištění úvěrů a půjček nebankovním kurzy subjektům formou zástavy nemovitosti nebo eb) využití krátkodobých foreign přijatou směnkou exchange operací e) limity na jednotlivé emitenty ec) finanční deriváty (swapy, spotové a 4) pojistně-matematické riziko forwardové obchody, někdy opce)

a) interní směrnice pro vývoj produktů, stanovení výše pojistně technických rezerv, kritérií stanovení ceny b) strategie zajištění c) pravidla pro přijetí do pojištění d) rizika s nízkou četností výskytu a významným dopadem da) strategie upisování smluv db) adekvátní zajistná strategie dc) maximální limit pojistného plnění z dané pojistné smlouvy v jednom roce dd) úprava ceny pojištění při uzavírání smluv de) právo odmítnout platby u podvodných škod e) diverzifikace pojistného kmene 5) operační rizika a) analýza těchto rizik a navržení úprav pracovních postupů s cílem maximální eliminace provozních rizik

ed) rizikové limity 2) úvěrové riziko a) diverzifikace a rozptyl portfolia b) systém limitů pro řízení úvěrového rizika 3) riziko likvidity a) využitím zdrojů s různou dobou splatnosti b) držení portfolia likvidních aktiv 4) pojistně-matematické riziko a) interní směrnice pro návrh produktů, tvorbu rezerv, oceňování produktů, zajistné strategie a interní předpisy pro upisování pojistných smluv b) zajištění c) rizika s nízkou četností výskytu a významným dopadem ca) strategie upisování cb) zajištění d) upisovací riziko životního pojištění da) konzervativní úmrtnostní tabulky – demografická rizika db) poplatky – riziko storna e) upisovací riziko neživotního pojištění ea) právo změnit cenu při obnově smlouvy a také právo zamítnout vyplacení neoprávněné škody eb) maximální limity pojistného plnění 5) Operační riziko a) vyhodnocování rizik v jednotlivých provozních oblastech a shromažďování informací o fakticky vzniklých ztrátách. Následné zavádění nových vnitřních kontrol nebo jejich modifikace. Stanovení kapitálových požadavků požadovaná míra solventnosti požadovaná míra solventnosti disponibilní míra solventnosti disponibilní míra solventnosti interní kapitálový model Pramen: Vlastní konstrukce podle: Česká pojišťovna: Výroční zpráva 2007.[on-line]. Dostupné z: http://www.ceskapojistovna.cz/documents/10262/50003/vyrocni-zprava-2007.pdf [cit. 2015-11-15]; Česká pojišťovna: Výroční zpráva 2014.[on-line]. Dostupné z http://www.ceskapojistovna.cz/documents/10262/50003/ ceska-pojistovna-vyrocni-zprava-2014.pdf [cit. 2015-11-05].

Příloha 2 – Řízení rizik Kooperativa, a.s., Vienna Insurance Group 2007 2014 Písemná koncepce řízení rizik Celá řada vnitřních pokynů v rámci Vienna Celá řada vnitřních pokynů v rámci Vienna Insurance Group. Insurance Group. Jednotný systém řízení rizik, který obsahuje veškeré nezbytné a klíčové funkce a definuje procesy a odpovědnosti. Personální zajištění Hlavní zodpovědnost nese představenstvo Hlavní zodpovědnost nese představenstvo mateřské společnosti, dále zřízený výbor pro mateřské společnosti, dále zřízený výbor pro řízení rizik na úrovni skupiny, jednotlivé řízení rizik na úrovni skupiny, jednotlivé společnosti jsou zodpovědné za řízení společnosti jsou zodpovědné za řízení vlastních rizik. vlastních rizik. Cíl řízení rizik Cílem řízení rizik není zcela se rizikům vyhnout, ale spíše vědomě přijmout požadovaná rizika a provádět opatření ke sledování nebo dokonce snížení stávajících rizik. Proces řízení rizik Identifikace, analýza, vyhodnocení, hlášení, Identifikace, analýza, vyhodnocení, hlášení, řízení a monitorování rizik. řízení a monitorování rizik. Identifikovaná rizika a jejich členění 1) upisovací riziko 1) upisovací riziko a) biometrická rizika a) biometrická rizika 2) úvěrové riziko 2) úvěrové riziko 3) tržní riziko 3) tržní riziko a) úrokové riziko a) úrokové riziko b) akciové riziko b) riziko úvěrového rozpětí c) měnové riziko c) akciové riziko d) nemovitostní riziko d) měnové riziko e) riziko majetkové účasti e) nemovitostní riziko 4) strategické riziko f) riziko majetkové účasti a) fiskální riziko 4) strategické riziko 5) operační riziko a) fiskální riziko 6) riziko likvidity 5) operační riziko 7) riziko koncentrace 6) riziko likvidity 7) riziko koncentrace Vnitřní definice rizik 1) pojistné riziko - představuje míru pravděpodobnosti vzniku pojistného nebezpečí, kde pojistným nebezpečím se rozumí možná příčina vzniku pojistné události. 2) úvěrové riziko - vyplývá z neschopnosti protistrany uhradit splatné částky v plné výši. 3) tržní riziko - vzniká z otevřených pozic v úrokových sazbách, měnách a akciových produktech, které podléhají všeobecným i specifickým pohybům na trhu a ze změn v proměnlivosti tržních sazeb nebo cen, jakými jsou např. úrokové sazby, úvěrové marže, měnové kurzy a ceny akcií. 4) strategické riziko – rizika, která mohou vzniknout v důsledku změn v ekonomickém prostředí, právních předpisech, a regulačním prostředí. 5) operační riziko – rizika vyplývající z nedostatku a chyb v podnikových procesech, chyby

způsobené technologií, zaměstnanci nebo vnějšími faktory. 6) riziko likvidity - riziko, kdy úhradu závazků nelze provést včasným způsobem za vynaložení přiměřených nákladů. Kvantifikace jednotlivých rizik 1) upisovací riziko 1) upisovací riziko a) stanovení současné hodnoty budoucích a) stanovení současné hodnoty budoucích zisků zisků b) testování citlivosti současné hodnoty b) testování citlivosti současné hodnoty budoucích zisků na změnu parametrů budoucích zisků na změnu parametrů c) hloubkové pojistně-matematické analýzy c) hloubkové pojistně-matematické analýzy d) odhad postačitelnosti rezerv d) odhad postačitelnosti rezerv e) pojistně-matematické a statistické odhady e) pojistně-matematické a statistické odhady budoucích nákladů při stanovování rezerv budoucích nákladů při stanovování rezerv f) upisovací riziko neživotní f) upisovací riziko neživotní fa) monitoring škod fa) monitoring škod 2) úvěrové riziko 2) úvěrové riziko a) analýza portfolia a) analýza portfolia b) analýza zbývající doby splatnosti b) analýza zbývající doby splatnosti c) rating protistran c) vyhodnocení informací o d) rating zajistitelů zprosředkovatelých 3) tržní riziko d) vyhodnocení bonity protistran a) VaR - metoda variance a kovariance, e) rating zajistitelů - používán druhý nejlepší úroveň spolehlivosti 99 % rating b) analýza citlivosti 3) tržní riziko c) zátěžové testy a) VaR - metoda variance a kovariance, d) odhady změn úrokových sazeb, rozpětí a úroveň spolehlivosti mezi 95% a 99,5% úvěrové kvality b) analýza citlivosti 4) operační riziko, strategické riziko c) zátěžové testy a) nepřetržité monitorování vnitřním d) odhady změn úrokových sazeb, rozpětí a kontrolním systémem úvěrové kvality 4) operační riziko, strategické riziko a) nepřetržité monitorování vnitřním kontrolním systémem 5) riziko likvidity a) monitorování frekvence a výše škod Metody řízení jednotlivých rizik 1) upisovací riziko 1) upisovací riziko a) tvorba rezerv a) tvorba rezerv b) pokyny pro přijetí rizik do pojištění b) pokyny pro přijetí rizik do pojištění c) kalkulace rezerv pomocí pojistněc) kalkulace rezerv pomocí pojistněmatematických metod a předpokladů matematických metod a předpokladů d) zajištění d) zajištění e) limity maximální retence rizik e) limity maximální retence rizik f) upisovací riziko neživotní f) upisovací riziko neživotní fa) stanovení tarifů pomocí pojistněfa) stanovení tarifů pomocí pojistněmatematických modelů matematických modelů 2) úvěrové riziko 2) úvěrové riziko a) diverzifikace portfolia a) diverzifikace mezi zajišťovny b) limit na zajistitele b) limity na jednotlivé protistrany c) limity protistran c) diverzifikace mezi zajistitele

3) tržní riziko a) systém limitů b) definování konzervativní investiční strategie c) diverzifikace portfolia d) neustálé monitorování vývoje trhu e) aktivní řízení alokace aktiv f) finanční deriváty g) ocenění reálnou hodnotou h) akciové ha) diverzifikace portfolia hb) korelace s jinými akciemi i) měnové riziko ia) aktiva a pasiva jsou umístěna převážně v domácí měně a částky v zahraniční měně nejsou významné 4) riziko likvidity a) investiční portfolio odpovídá pojistným závazkům 5) operační riziko a) optimalizace interních procesů

d) diverzifikace mezi velký počet protistran 3) tržní riziko a) systém limitů b) definování konzervativní investiční strategie c) diverzifikace portfolia d) neustálé monitorování vývoje trhu e) aktivní řízení alokace aktiv f) finanční deriváty g) ocenění reálnou hodnotou h) akciové ha) diverzifikace portfolia hb) korelace s jinými akciemi i) měnové riziko ia) aktiva a pasiva jsou umístěna převážně v domácí měně a částky v zahraniční měně nejsou významné 4) riziko likvidity a) investiční portfolio odpovídá pojistným závazkům b) část portfolia v likvidních aktivech 5) riziko koncentrace a) systém limitů 6) strategické riziko a) fiskální riziko aa) permanentní monitorování navrhovaných změn legislativy odpovědnými odděleními Stanovení kapitálových požadavků částečný interní model - výsledky modelu užívané k řízení společnosti

Pramen: Vlastní konstrukce podle: Kooperativa: Výroční zpráva 2014.[on-line]. Dostupné z: http://www.koop.cz/data/files/file_1142_ GENERAL.pdf [cit. 2015-11-06]; Vienna Insurance Group: Group Annual report 2007.[on-line]. Dostupné z: http://www.vig.com/fileadmin/web/Investor_Relations/ Annual_Reports/Group_Annual_Reports/Group_Annual_Report_2007.pdf [cit. 2015-11-15]; Vienna Insurance Group: Group Annual report 2014.[on-line]. Dostupné z: http://www.vig.com/fileadmin/ web/Investor_Relations/Annual_Reports/Group_Annual_Reports/150414__VIG_Group_Annual_Report_2014_I nternet__final_.pdf [cit. 2015-11-16].

Příloha 3 – Řízení rizik Allianz pojišťovna, a.s. 2010 2014 Písemná koncepce řízení rizik Interní směrnice, která definuje hlavní Interní směrnice, která definuje hlavní požadavky pro tuto oblast. Systém je v požadavky pro tuto oblast. Systém je v souladu s Vyhláškou č. 434/2009 Sb., kterou souladu s Vyhláškou č. 434/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví. pojišťovnictví. Personální zajištění Nejvyšší odpovědnost nese představenstvo, Nejvyšší odpovědnost nese představenstvo, dále zřízen Rizikový výbor (RiCO), jehož dále zřízen Rizikový výbor (RiCO), jehož předsedou je CRO společnosti.. předsedou je CRO společnosti. Cíl řízení rizik Cílem je zajistit, že skupina je adekvátně Cílem je zajistit, že skupina je dostatečně kapitalizovaná za všech okolností a že kapitalizovaná za všech okolností a že všechny provozní subjekty splňují příslušné všechny provozní subjekty plní své příslušné kapitálové požadavky. regulatorní kapitálové požadavky. Cílem je udržovat vyvážený rizikový profil a zabránit neúměrně velké koncentraci a akumulaci rizika. Proces řízení rizik 1) Upisování rizik a jejich identifikace 1) Upisování rizik a jejich identifikace 2) Posouzení, monitorování a hlášení rizik 2) Monitorování a hlášení rizik 3) Riziková strategie a apetit 3) Riziková strategie a apetit 4) Komunikace a transparentnost 4) Komunikace a transparentnost Identifikovaná rizika a jejich členění 1) tržní riziko 1) koncentrace rizik a) koncentrace upisovacího rizika a) úrokové riziko b) inflační riziko b) koncentrace úvěrového rizika 2) tržní riziko c) akciové riziko a) riziko úrokové sazby d) riziko úvěrového rozpětí b) riziko ceny akcií e) měnové riziko c) riziko úvěrového rozpětí f) nemovitostní riziko d) nemovitostní riziko 2) úvěrové riziko e) měnové riziko aa) riziko protistrany 3) úvěrové riziko ab) riziko země aa) riziko protistrany ba) úvěrové riziko z investic ab) riziko země bb) úvěrové riziko ze zajištění ba) úvěrové riziko ze zajištění bc) úvěrové riziko z úvěrového pojištění bb) úvěrové riziko z investic 3) upisovací riziko bc) úvěrové riziko z úvěrového pojištění a) upisovací riziko neživotní 4) upisovací riziko aa) riziko pojistného a) upisovací riziko neživotní aaa) rizika přírodních katastrof aa) riziko pojistného aab) teroristická rizika aaa) riziko katastrofické aac) nekatastrofická rizika aab) riziko nekatastrofické ab) riziko rezerv ab) riziko rezerv b) upisovací riziko životní a zdravotní b) upisovací riziko životní a zdravotní ba) riziko úmrtnosti ba) rizika biomentrická bb) riziko zdravotního postižení 5) podnikatelská rizika bc) riziko nemocnosti

a) operační b) riziko nákladů 6) riziko likvidity 7) reputační riziko 8) strategické riziko

bd) riziko dlouhověkosti 4) podnikatelské riziko a) riziko nákladů b) riziko chování pojistníků 5) operační riziko 6) strategické riziko 7) riziko likvidity 8) reputační riziko Vnitřní definice rizik 1) tržní riziko - vyplývá z otevřených pozic v úrokových, měnových a akciových nástrojích, které jsou všechny vystaveny obecným a specifickým pohybům na trhu. 2) úvěrové riziko - vyplývá z neschopnosti protistrany uhradit splatné částky v plné výši. 3) upisovací riziko neživotní - pojistné riziko a riziko vyplývající z upisování pojistných smluv v rámci poskytování produktů neživotního pojištění. 4) upisovací riziko životní a zdravotní - vyplývá z nepříznivého vývoje předpokladů v porovnání s tím, jak byly stanoveny při oceňování produktů. Představuje nebezpečí ztráty v důsledku nevyrovnanosti mezi přijatým pojistným a vyplaceným pojistným plněním, investičními výnosy a náklady. 5) podnikatelské riziko - riziko, že výdaje ve spravovaných pojistkách jsou vyšší, že se očekávalo nebo, že objem nových obchodů klesne na úroveň, která neumožni absorbovat fixní náklady. 6) operační riziko - riziko potenciální ztráty vyplývající z chybějících nebo nedostatečných interních procesů, lidských zdrojů a systémů nebo z jiných příčin, které mohou vznikat, jak v důsledku vnitřních, tak vnějších událostí. 7) riziko likvidity - riziko, že hotovost na zaplacení závazků nemusí být k dispozici v čase splatnosti za přiměřené náklady. 8) strategické riziko - riziko neočekávané negativní změny v hodnotě společnosti v důsledku nepříznivého vlivu rozhodnutí managementu, týkajících se podnikatelských strategií a jejich provádění. 9) reputační riziko - riziko neočekávaného poklesu hodnoty společnosti z důvodu poklesu pověsti. Kvantifikace jednotlivých rizik tržní, úvěrové, upisovací a podnikatelské tržní, úvěrové, upisovací, podnikatelské a riziko jsou zachyceny interním rizikovým operační riziko jsou zachycen interním kapitálovým modelem modelem 1) tržní riziko 1) tržní riziko a) finanční Var a) stresové scénáře na základě historických b) analýza scénářů údajů a hypotetických předpokladů pohybů 2) úvěrové rizko na trhu a) systém CRisP - založený na informacích b) úrokové riziko o protistraně ba) analýza citlivosti na změnu úrokových b) analýzy úvěrového portfolia sazeb c) interní model úvěrového rizika - založený c) akciové riziko na ratingu protistrany a odhadu expozice ca) analýza citlivosti v selhání cb) systém CRisP c) statistická analýza 2) úvěrové riziko d) simulace Monte Carlo a) rating e) rating zajistitelů b) simulace Monte Carlo 3) upisovací riziko c) analýza citlivosti a) upisovací riziko neživotní d) analýza scénářů e) rating zajistitelů aa) riziko pojistného

aaa) měření změny ziskovosti v průběhu času aab) kvantifikace pomocí pojistněmatematických modelů aac) simulace přírodních katastrofických scénářů ab) riziko rezerv aba) sledování vývoje rezerv abb) analýza rezerv b) upisovací riziko životní a zdravotní ba) sledování ziskovosti 4) podnikatelské riziko a) operační riziko aa) analýza příčiny významných ztrát ab) databáze provozních ztrát 5) riziko likvidity a) denní sledování likvidní pozice b) krátkodobá prognóza likvidity c) odhad závazků z pojistných smluv 6) reputační riziko a) čtvrtletní kvalitativní hodnocení rizik

f) interní modul úvěrového rizika g) systém CRisP 3) upisovací riziko a) upisovací riziko neživotní aa) riziko pojistného aaa) měření a sledování škodního průběhu aab) analýza scénářů na odhad potenciálních ztrát aac) speciální techniky modelování a simulace přírodních katastrof ab) riziko rezerv aba) měření volatility minulých výdajů na pojistná plnění abb) analýza nejistoty 4) podnikatelské riziko a) předpoklady chování pojistníků založené na historických datech, průmyslových údajích nebo odborném posudku 5) operační riziko a) analýza příčin vysokých ztrát 6) strategické riziko a) kvalitativní kritéria b) analýza scénářů 7) riziko likvidity a) denní monitorování likvidní pozice b) denně aktualizovaná krátkodobá prognóza likvidity c) odhad závazků vyplývajících z pojistných smluv 8) reputační riziko a) kvalitativní kritéria b) analýza scénářů

Metody řízení jednotlivých rizik 1) tržní riziko 1) tržní riziko a) limity podle tržní VaR a) konzervativní investiční profil b) úrokové riziko b) systém limitů ba) ALM c) diverzifikace portfolia bb) citlivostní limity na změnu úrokové d) ALM e) úrokové riziko míry ea) regionální diverzifikace c) inflační riziko 2) úvěrové ca) inflační předpoklady jsou zahrnuty do a) interní limity vývoje produktů b) diverzifikace investic d) akciové riziko c) vysoké nároky na emitenty da) diverzifikace portfolia d) koncentrační limity na dlužníka db) investiční limity, 3) upisovací riziko e) nemovitostní riziko a) upisovací riziko neživotního pojištění ea) diverzifikace aa) disciplinované obchodní praktiky, 2) úvěrové riziko a) limity podle úvěrové VaR ab) vnitřní standardy při upisování ac) posuzování rizika v procesu upisování b) interní model úvěrového rizika

ad) limity upisování ae) zajištění af) diverzifikace ag) riziko rezerv aga) diverzifikace b) upisovací riziko životního pojištění ba) standardy upisování 4) podnikatelské riziko a) operační riziko aa) vyvinut rámec na řízení operačních rizik, který se zaměřuje na včasné rozpoznání a proaktivní řízení rizik ab) management kontinuity podnikání 5) riziko likvidity a) strategické plánování likvidity v horizontu 12 měsíců a 3 let b) ALM c) významná část aktiv je likvidních 6) strategické riziko a) monitorování příslušných obchodních cílů, tržních konkurenčních podmínek a kapitálových a regulačních požadavků b) diskuse o strategických rozhodnutích

c) model CRisP d) diverzifikace 3) upisovací riziko a) upisovací riziko neživotního pojištění aa) riziko pojistného aaa) upisovací limity a omezení aab) zajištění b) upisovací riziko životní a zdravotní ba) efektivní design produktů bb) diverzifikace v portfoliu produktů 5) operační riziko a) rámec řízení operačního rizika, který se zaměřuje na včasné rozpoznání a proaktivní řízení operačních rizik b) centrální databáze rizikových událostí c) interní kontrolní systém d) zachování kontinuity provozu a krizové činnosti jsou zakotveny v risk managementu 6) strategické riziko a) sledování příslušných obchodní cílů b) diskuze o strategických rizicích v různých výborech 7) riziko likvidity a) plánování a řízení likvidity b) ALM c) významná část aktiv v portfoliu je likvidních 8) reputační riziko a) definice citlivých oblastí podnikání a rizikových pokynů Stanovení kapitálových požadavků vnitřní rizikový kapitálový model s interní model, který splňuje Solvency II pravděpodobností solventnosti 99.97% v počítaný čtvrtletně metodou VaR na 99,5% horizontu jednoho roku, počítán čtvrtletně hladině spolehlivosti, pomocí simulace Monte Vnitřní rizikový kapitál je definován jako Carlo kapitál požadovaný na ochranu proti interní model je plně integrován do neočekávaným, extrémním ekonomickým rozhodovacího procesu a splňuje Use-test ztrátám. Vnitřní rizikový kapitál je definován jako rozdíl mezi aktuální hodnotou portfolia a hodnotou portfolia za nepříznivých podmínek na hladině spolehlivosti 99,5%.

Pramen: Vlastní konstrukce podle: Allianz Group Annual Report 2010.[on-line]. Dostupné z: https://www.allianz.com/v_1339500328000/media/investor_relations/en/results_reports/annual_report/ar2010/a r2010_group.pdf [cit. 2015-11-03]; Allianz pojišťovna, a. s.: Výroční zpráva 2014.[on-line]. Dostupné z: http http://www.allianz.cz/file/35190/VzAllianzPojistovna2014CZ.pdf [cit. 2015-11-03]; Allianz Group Annual Report 2014.[on-line]. Dostupné z: https://www.allianz.com/v_1426595532000/media/investor_relations/en /results_reports/annual_report/ar2014/ar2014_group.pdf [cit. 2015-11-03].

Příloha 4 – Řízení rizik ČSOB pojišťovna, a.s. 2008 2014 Písemná koncepce řízení rizik Interní směrnice definují způsob, jakým Interní směrnice definují způsob, jakým společnost identifikuje rizika a interpretuje je, společnost identifikuje rizika a interpretuje je, dále pak omezují strukturu tak, aby zajistila dále pak omezují strukturu tak, aby zajistila odpovídající kvalitu a rozložení rizik, slaďují odpovídající kvalitu a rozložení rizik, slaďují strategii upisování nových rizik a strategii strategii upisování nových rizik a strategii zajištění s firemními cíli a specifikují zajištění s firemními cíli a specifikují požadavky na vykazování. požadavky na vykazování. Personální zajištění nejvyšší zodpovědnost má představenstvo, nejvyšší zodpovědnost má představenstvo, zřízen odbor řízení rizik, jasná organizační funkce Chief Risk Officer, jasná organizační struktura a zodpovědnost za jednotlivé úkoly struktura a zodpovědnost za jednotlivé úkoly Cíl řízení rizik Primárním cílem řízení rizik a finančního Primárním cílem řízení rizik a finančního řízení společnosti je ochrana akcionářů řízení společnosti je ochrana akcionářů společnosti před událostmi, které by mohly společnosti před událostmi, které by mohly bránit trvalému dosahování jejich finančních bránit trvalému dosahování jejich finančních cílů. cílů. Proces řízení rizik 1) identifikace rizika 1) identifikace rizika 2) ohodnocení rizika 2) ohodnocení rizika 3) adekvátní reakce na riziko včetně 3) adekvátní reakce na riziko včetně nastavení odpovědností za řízení rizik a nastavení odpovědností za řízení rizik a pravomocí k akceptaci rizika pravomocí k akceptaci rizika Identifikovaná rizika a jejich členění 1) úvěrové riziko 1) úvěrové riziko 2) ALM rizika a) riziko selhání protistrany a) úrokové riziko b) riziko země b) akciové riziko c) riziko nepříznivých změn úvěrových c) nemovitostní riziko hodnocení d) měnové riziko 2) tržní riziko a) úrokové riziko e) riziko inflace f) úvěrové riziko (omezeno na investiční b) riziko úvěrového rozpětí portfolio) c) akciové riziko 3) riziko likvidity d) nemovitostní riziko 4) operační riziko e) měnové riziko 5 pojistné riziko 3) riziko likvidity a) pojistné smlouvy životního pojištění 4) pojistné riziko aa) riziko úmrtnosti a) pojistné smlouvy životního pojištění ab) riziko úrazovosti a nemocnosti aa) riziko úmrtnosti ab) riziko úrazovosti a nemocnosti ac) riziko dlouhověkosti ad) riziko návratnosti investic ac) riziko dlouhověkosti ae) riziko nákladovosti ad) riziko návratnosti investic af) riziko plynoucí z rozhodnutí pojistníků ae) riziko nákladovosti b) pojistné smlouvy neživotního pojištění af) riziko plynoucí z rozhodnutí pojistníků b) pojistné smlouvy neživotního pojištění 5) operační riziko 6) reputační riziko

7) podnikatelské riziko Vnitřní definice rizik 1) pojistné riziko - plyne z možnosti, že se výše vyplacených pojistných plnění nebo jejich načasování budou lišit od očekávání. 2) úvěrové riziko - je riziko vyplývající z neschopnosti nebo neochoty protistrany splnit své závazky. 3) riziko likvidity - riziko, že společnosti může vyvstat problém se schopností vypořádat obzvláště závazky z pojištění. 4) tržní riziko - riziko změny reálné hodnoty finančního nástroje nebo budoucích peněžních toků z finančního nástroje v důsledku změny tržních cen. 5) operační riziko - riziko potenciální ztráty vyplývající ze selhání systému, chyb způsobených lidským faktorem, podvodů či vnějších událostí. 6) reputační riziko - riziko finančních ztrát vyplývající z negativního vnímání společnosti klienty, akcionáři, investoři, věřiteli, tržními analytiky nebo regulátory. 7) podnikatelské riziko - riziko vyplývající ze změn vnějších faktorů, které ovlivňují poptávku po produktech a jejich ziskovost. Kvantifikace jednotlivých rizik 1) úvěrové riziko 1) úvěrové riziko a) výpočet očekávané ztráty ze zajištění a) zátěžové testy na různé scénáře pomocí interního a externího ratingu b) ratingové modely pro měření bonity c) měření koncentrace rizika b) měření koncentrace rizika c) zátěžové testy na různé scénáře d) měření maximální a očekávané ztráty ze 2) ALM rizika zajištění pomocí interního a externího a) analýza scénářů ratingu b) VaR - hladina spolehlivosti 99% 2) tržní riziko a) VaR c) metoda Basic-Point-Value b) metoda Basic-Point-Value d) zátěžové testy e) analýza scénářů c) analýza scénářů f) úrokové riziko d) stresové testování fa) gapová analýza e) analýzy citlivosti fb) analýza durace f) úrokové riziko 3) riziko likvidity fa) gapová analýza a) zátěžové testy na nepříznivé scénáře fb) analýza durace 4) pojistné riziko 3) riziko likvidity a) stress testy a) zátěžové testy na nepříznivé scénáře b) analýza citlivosti b) analýza splatnosti c) modelování katastrofických událostí 4) pojistné riziko a) odhad pojistných závazků d) výpočet požadovaného ekonomického kapitálu b) analýza ekonomické rentability e) test postačitelnosti rezerv c) modelování přírodních katastrof a jiných událostí d) stress testy e) výpočty požadovaného ekonomického kapitálu f) test přiměřenosti rezerv Metody řízení jednotlivých rizik 1) úvěrové riziko 1) úvěrové riziko a) limity investic na jednotlivé emitenty a) limity maximální úvěrové angažovanosti b) limity podle ratingu protistran b) optimalizace složení úvěrového portfolia 2) tržní riziko c) koncentrační limity pro zajišťovny 2) ALM rizika a) diverzifikace portfolia

a) ALM VaR limity b) diverzifikace portfolia c) investiční limity kvůli zamezení koncentraci d) obezřetné ocenění cenných papírů e) úrokové riziko ea) investiční limity eb) odpovídající cash flow politika ec) dostatečná rezerva f) měnové riziko fa) obezřetná politiky směřující k vyloučení měnového rizika 3) riziko likvidity a) vypracován pohotovostní plán likvidity b) řízení profilu likvidity na denní bázi c) diverzifikace v časové splatnosti aktiv 5) operační riziko a) jednotný globální rámec pro řízení rizik v rámci celé skupiny b) centrálně vyvinuté informační a komunikační technologie c) rizikový specialisté d) databáze škodních událostí e) identifikace klíčových prvotních rizik f) hodnocení případových studií 5) pojistné riziko a) vhodná upisovací politika b) vhodně stanovené ceny c) adekvátní výše rezerv d) zajištění

b) ALM c) ALM VaR limity d) obezřetné ocenění cenných papírů e) sledování koncentrace rizik f) úrokové riziko fa) odpovídající cashflow politika fb) vybudování rezerv fc) investiční limity g) měnové riziko ga) obezřetná politiky směřující k vyloučení měnového rizika 3) riziko likvidity a) vypracován pohotovostní plán likvidity b) řízení profilu likvidity na denní bázi c) diverzifikace v časové splatnosti aktiv 4) pojistné riziko a) vhodná upisovací politika b) vhodně stanovené ceny c) adekvátní výše rezerv d) zajištění e) analýza koncentrace a akumulace rizik f) upisovací limity 5) operační riziko a) jednotný globální rámec pro řízení rizik v rámci celé skupiny b) centrálně vyvinuté informační a komunikační technologie c) databáze škodních událostí d) identifikace klíčových prvotních rizik e) hodnocení případových studií

Stanovení kapitálových požadavků pravidla uvedená ve směrnici Solvency II a interní modely Value at Risk Pramen: Vlastní konstrukce podle: ČSOB pojišťovna a. s.: Výroční zpráva 2014.[on-line]. Dostupné z: http://www.csobpoj.cz/documents/10332/32806/VZ+2014_CZ_fin3.pdf/a8c2a3b5-55ed-4823-8aa084e73a9c9c57 [cit. 2015-11-08]; KBC: Annual report 2008. [on-line]. Dostupné z: https://www.kbc.com/system/files/doc/investor-relations/3-Reports/2008_JVS_KBC_Groep_en.pdf [cit. 2015-1119]; KBC: Annual report 2014. [on-line]. Dostupné z: https://www.kbc.com/system/files/doc/investorrelations/3-Reports/IRO_Reports_Annual_2014_en.pdf [cit. 2015-11-19].

Příloha 5 – Řízení rizik UNIQA pojišťovna, a.s. 2010 2014 Písemná koncepce řízení rizik řízení rizik se řídí vyhláškou č. 434/2009 Sb. řízení rizik se řídí vyhláškou č. 434/2009 Sb. a zákonem o pojišťovnictví 277/2009 Sb. a zákonem o pojišťovnictví 277/2009 Sb. Personální zajištění představenstvo, manažer řízení rizik představenstvo, dozorčí rada, výbor pro řízení rizik, Chief Risk Officer Cíl řízení rizik Cílem je identifikace a vyhodnocení rizik, Cílem řízení rizik je identifikace, kvantifikace omezení známých rizik a hodnocení a eliminace rizik tak, aby nedocházelo ke identifikovaných rizik. změnám, které mají negativní vliv na hospodářský výsledek a vlastní kapitál společnosti. Proces řízení rizik identifikace, analýza, ohodnocení, kontrola, 1) identifikace rizik dokumentace, hlášení rizik a kontrola těchto 2) ohodnocení/měření rizik činností 3) analýza scénářů 4) limity/indikátory včasného varování 5) reporting - dvakrát ročně Identifikovaná rizika a jejich členění 1) pojistné riziko 1) pojistně-matematické riziko a) riziko šance a) neživotní riziko b) riziko změny aa) riziko pojistného c) riziko chyby ab) riziko rezerv ac) katastrofické riziko d) pojištění majetku da) riziko rezerv b) životní riziko db) riziko pojistného ba) riziko úmrtnosti e) životní pojištění bb) riziko dlouhověkosti ea) riziko úmrtnosti bc) riziko nákladů c) zdravotní rizika eb) riziko nákladů f) zdravotní pojištění ca) biometrická rizika fa) biometrická rizika 2) tržní riziko a) riziko řízení aktiv a pasiv 2) finanční rizika a) riziko změny úrokové sazby b) riziko úrokové sazby b) akciové riziko c) riziko úvěrového rozpětí c) úvěrové riziko d) akciové riziko d) měnové riziko e) nemovitostní riziko e) riziko likvidity f) měnové riziko 3) operační riziko g) riziko likvidity a) právní riziko 3) úvěrové riziko 4) operační riziko a) právní riziko 5) riziko koncentrace 6) riziko soudních sporů 7) strategické riziko 8) reputační riziko 9) riziko nákazy Vnitřní definice rizik 1) pojistné riziko - vyplývá z nejistoty týkající se období, frekvence a výše škod krytých

pojistnými smlouvami. 2) tržní riziko - riziko, které vyplývá z otevřených pozic v úrokových, měnových a akciových nástrojích, které jsou všechny vystaveny obecným a specifickým pohybům na trhu. 3) úvěrové riziko - riziko, které vyplývá z neschopnosti protistrany uhradit splatné částky v plné výši. 4) operační riziko - riziko potenciální ztráty vyplývající z chybějících nebo nedostatečných interních procesů, lidských zdrojů a systémů nebo z jiných příčin, které mohou vznikat jak v důsledku vnitřních tak vnějších událostí. 5) riziko likvidity - riziko, že finanční prostředky na zaplacení závazků nemusí být k dispozici v čase splatnosti za přiměřené náklady. 6) strategické riziko - riziko, které vzniká v důsledku nutnosti přijímat strategická obchodní, finanční či pojistně-technická rozhodnutí, rizikem je zde, že přijaté rozhodnutí povede ke ztrátě. 7) reputační riziko - je spojeno s důvěryhodností společnosti pro všechny skupiny subjektů finančního trhu, snížení důvěryhodnosti společnosti může vést ke snížení příjmů nebo až ke snížení vlastního kapitálu společnosti. Kvantifikace jednotlivých rizik 1) pojistné riziko rizika tržní, pojistně-matematické, úvěrové a a) pojištění majetku koncentrace jsou zachycena modelem ECM aa) průběžné vyhodnocování ziskovosti posouzení, jestli jsou rizika dostatečně ab) analýza scénářů zastoupena (v souladu s ORSA) ac) riziko pojistného, riziko rezerv 1) tržní riziko aca) interní model pro tato rizika a) zátěžové testy 2) finanční rizika b) analýzy citlivosti a) analýza citlivosti c) modely tržního a úvěrového rizika – MCEV (market consistent ebedded value), b) zátěžové testy c) VaR na hladině spolehlivosti 95% SCR, ECR d) rating zajistitelů 2) neživotní riziko a) neživotní částečný model - stochastické simulace pro kvantifikaci požadavku rizikového kapitálu b) riziko rezerv ba) nároky na rezervy počítané pomocí pojistně-matematických metod 3) životní riziko a) riziko úmrtnosti aa) analýza údajů o úmrtnosti 4) operační riziko a) identifikace pomocí katalogu rizik b) analýza scénářů 5) reputační riziko a strategické riziko a) hodnocena pomocí technik na základě scénářů Metody řízení jednotlivých rizik 1) tržní riziko 1) pojistné riziko a) úrokové riziko a) pojištění majetku aa) ALM aa) vhodně vypočtené pojistné b) riziko úvěrového rozpětí ab) přijímání rizik do pojištění b) životní pojištění ba) investice do cenných papírů s širokou ba) pečlivý výpočet pojistného škálou hodnocení bb) dostatečně velký pojistný kmen c) akciové riziko

bc) zajištění ca) zajištění pomocí derivátů be) riziko úmrtnosti d) měnové riziko da) zajištění pomocí derivátových nástrojů bea) výběr rizik do pojištění (lékařské prohlídky) e) riziko likvidity c) zdravotní pojištění ea) detailní plánování likvidity na období ca) pečlivý výpočet pojistného jednoho roku cb) možnost změny výše pojistného eb) hotovostní rezerva určená cc) nepřijetí rizik do pojištění představenstvem 2) finanční rizika ec) většina portfolia na likvidních trzích a) riziko změny úrokové sazby 2) neživotní riziko aa) ALM a) vnitřní postupy tvorby produktů b) akciové riziko b) kritéria rentability produktů ba) diverzifikace rizika c) zajištění d) riziko rezerv bb) zajištění pomocí finančních derivátů d) měnové riziko da) čtvrtletní monitorovací systém a interní da) derivátové nástroje ohodnocovací proces e) riziko likvidity 3) životní riziko ea) přesný plán likvidity pro následující a) směrnice pro stanovení pojistného měsíce b) diverzifikace pomocí širokého pojistného eb) představenstvem definovaná hotovostní kmene 4) zdravotní rizika rezerva a) biometrická rizika ec) většina portfolia na likvidních trzích aa) vyloučení některých rizik pomocí 3) operační riziko a) kvalitní risk management pojistných podmínek ab) pravidla upisování rizik 5) operační riziko a) definice procesu řízení operačních rizik a odpovědností b) management kontinuity podnikání (BCM) 6) reputační riziko a) definice procesu řízení reputačního rizika 7) strategické riziko a) důležitá rozhodnutí schvalována představenstvem Stanovení kapitálových požadavků Ekonomický kapitálový model (ECM) částečný interní model založený na standardním modelu podle Solvency II Pramen: UNIQA pojišťovna a. s.: Výroční zpráva 2014.[on-line]. Dostupné z: http://www.uniqa.cz /repository/media_cnt/ UNIQA-Czechia/VZ_2014_hcm0084322.pdf [cit. 2015-11-10]; UNIQA Group: Annual report 2010.[on-line]. Dostupné z: http://www.uniqagroup.com/gruppe/versicherung/media/files/ UNIQA_GB_2010_WEB_Englisch_110428_tcm51-363168.pdf [cit. 2015-11-17]; UNIQA Group: Annual report 2014.[on-line]. Dostupné z: http://www.uniqagroup.com/gruppe/versicherung/investorrelations/ publikationen/berichte/UNIQA_GROUP_REPORT_2014.pdf [cit. 2015-11-18].