Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie
Analýza projektu Solvency II v ČR
Diplomová práce
Autora:
Bc. Jan Šantora Finance
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Alois Rous, CSc.
Červen 2014
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Dobříši, dne 27. 6. 2014
Bc. Jan Šantora
Poděkování Tímto bych rád poděkoval Ing. Rousovi, vedoucímu mé diplomové práce, za odborné vedení a předání mnoha uţitečných rad pro úspěšné dokončení této práce. Zároveň bych rád poděkoval zástupci společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s. za ochotu a poskytnutí zajímavých poznatkŧ, které byly vyuţity v praktické části této diplomové práce.
Anotace Tato diplomová práce si klade dva základní cíle. Jedním je analýza úrovně transponování poţadavkŧ stanovených novým regulačním předpisem Evropské unie Solventnost II do českého právního řádu. Druhým cílem je zhodnocení připravenosti vzorové pojišťovací společnosti na plnění nově nastavených pravidel. K tomuto účelu byla vybrána Kooperativa pojišťovna, a.s., která je jedním z největších subjektŧ českého pojistného trhu. Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. První kapitola se zaměřuje na vývoj regulace pojišťovnictví v evropském právu a představuje stávající regulatorní rámec Solventnost I. Zároveň se pokouší o definici největších nedostatkŧ tohoto systému, jeţ vedly k přípravě nové regulace Solventnost II. Té je věnována druhá kapitola obsahující základní informace a charakteristiky směrnice. Součástí této části je rovněţ popis kvantitativních dopadových studií, které představovaly významné kroky v přípravě návrhu. Ve třetí kapitole se seznámíme s procesem transponování nových poţadavkŧ do českého právního řádu. Poslední kapitola představuje vybranou vzorovou pojišťovnu a následně se pokouší o zhodnocení její připravenosti na plnění poţadavkŧ nového regulatorního reţimu. V závěrečné části práce byly na základě získaných poznatkŧ vyvozeny závěry, které vedly k naplnění stanovených cílŧ práce.
Klíčová slova regulace, transponování, solventnost, řízení rizik, dohled, finanční stabilita, ochrana pojistníkŧ
Abstract This diploma thesis puts emphasis on two fundamental goals. One of these goals is analysis of transposing levels of requirements that are established into the Czech legal code by New solvency regulations II of the European Union . The second goal is assesment of readiness of exemplary insurance company for assumption of new regulations. There has been chosen Kooperativa insurance corp. which is one of the biggest Czech insurance entities. Thesis is devided into four chapters.
The first chapter is focused on the development
of insurance regulation in European law and it is constituted by regulative Solvency I framework . This chapter tries to define the biggest lack of this system that helped to prepare New solvency regulations II. The second chapter is focused on fundamental information and direction characteristics. The part of this chapter is description of quantitative studies that were important steps in preparation of draft proposal. The third chapter informs about the process of transponing new requirement into the Czech legal code.The last chapter deals with the chosen insurance company and subsequently tries to evaluate its readiness for meeting requirements of new regulatory regime. The final part of the thesis has drawen conclusions that resulted in realization of given goals of the thesis.
Key words Regulations, transposing, solvency, risk management, supervision, financial stability, policyholders´ protection
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 8 1.
Pojem Solvency I ............................................................................................................. 10
1.1
Neţivotní pojištění......................................................................................................... 10
1.1.2
Charakteristika neţivotního pojištění ........................................................................ 11
1.1.3
Neţivotní pojištění v evropském právu ..................................................................... 12
1.1.4
Směrnice Solventnost I (neţivotní pojištění) ............................................................. 15
1.2
Ţivotní pojištění............................................................................................................. 17
1.2.1
Charakteristika ţivotního pojištění ............................................................................ 17
1.2.2
Ţivotní pojištění v evropském právu ......................................................................... 18
1.2.3
Směrnice Solventnost I (ţivotní pojištění) ................................................................. 18
1.3
Hlavní cíle reţimu Solventnost I ................................................................................... 20
1.4
Poţadavky na solventnost dle stávajícího reţimu ......................................................... 20
2.
Pojem Solvency II ............................................................................................................ 23
2.1
Cesta k novému regulatornímu reţimu .......................................................................... 23
2.1.1
Equitable Life a další ................................................................................................. 23
2.1.2
Dŧvody pro nové podmínky regulace a její cíle ........................................................ 26
2.2
Systém tří pilířŧ ............................................................................................................. 30
2.2.1
Pilíř I .......................................................................................................................... 30
2.2.2
Pilíř II ......................................................................................................................... 31
2.2.3
Pilíř III........................................................................................................................ 40
2.3
Interní modely ............................................................................................................... 43
2.4
Základní informace o novém regulatorním reţimu ....................................................... 46
2.5
Příprava na nový reţim – kvantitativní dopadové studie .............................................. 48
2.6
Omnibus II ..................................................................................................................... 53
2.7
Termín účinnosti Solventnosti II ................................................................................... 54
3.
Aktuální stav Solvency II v ČR ...................................................................................... 55
3.1
Kapitálové poţadavky ................................................................................................... 56
3.2
Technické rezervy.......................................................................................................... 58
3.3
Řídící a kontrolní systém ............................................................................................... 60
3.4
Investice ......................................................................................................................... 63
3.5
Dohled a výkaznictví ..................................................................................................... 64
4.
Analýza Solvency II v pojišťovně Kooperativa ............................................................ 72
4.1
Základní informace o pojišťovně .................................................................................. 72
4.2
Přístup pojišťovny k poţadavkŧm Solventnosti II ........................................................ 73
4.3
Kooperativa a příprava na Solventnost II ...................................................................... 81
Závěr ........................................................................................................................................ 87
Úvod Nový i stávající regulatorní reţim pojišťovnictví, kterým se tato diplomová práce věnuje, mají společný název Solventnost I, respektive Solventnost II. Co to vlastně ta solventnost je a proč je tak dŧleţitá? Solventnost je obecně schopnost fyzické nebo právnické osoby uhradit ve stanovených lhŧtách své finanční závazky. Zjednodušeně by se tedy dalo říci, ţe aby byl subjekt, v našem případě pojišťovna, solventní měl by v kaţdém okamţiku drţet dostatek prostředkŧ potřebných k uhrazení v daný moment splatných závazkŧ. Problém v případě pojišťovnictví je neznalost přesného data splatnosti u většiny z nabízených produktŧ. Těţko lze přeci přesně vědět, kdy si někdo zlomí nohu, nebo nabourá auto, případně mu majetek poškodí některý z přírodních ţivlŧ. Pojišťovna by tak musela vţdy drţet tolik volného kapitálu, kolik by po ní v daném okamţiku mohlo být poţadováno v rámci všech uzavřených pojistných smluv, coţ je z ekonomického hlediska naprosto nemyslitelné. Proto je solventnost pojišťoven postavena na odhadu, z jakého objemu uzavřeného pojištění je určitá pravděpodobnost poţadavku na pojistné krytí. Tím pádem je pojišťovna nucena drţet prostředky pouze v mnoţství odpovídajícím tomuto odhadu a s ostatními mŧţe dále nakládat za účelem dosaţení zisku. To je na jednu stranu výhodné pro pojišťovnu, ale špatný odhad se mŧţe na druhou stranu stát velkým problémem pro pojistníky a ostatní oprávněné osoby. Pojišťovna se totiţ mŧţe stát finančně nestabilní a jejím klientŧm by hrozilo, ţe nebudou uhrazeny jejich případné nároky na pojistná plnění. Jak tedy dosáhnout kompromisu mezi zájmy pojišťovny (zisk) a zájmy pojistníkŧ (plná a včasná úhrada vzniklých nárokŧ)? Řešením tohoto problému se zabývají právě dva zmíněné regulatorní reţimy. Na jedné straně se snaţí o ekonomicky efektivní nastavení poţadavkŧ na solventnost pojišťoven a na druhou stranu o zajištění dostatečné ochrany práv klientŧ. Za pojistníky (kdo dnes nemá uzavřené nějaké pojištění) nelze neţ s povděkem kvitovat, ţe nedlouho po zavedení poţadavkŧ Solventnosti I započaly práce na návrhu nové směrnice. Snad ţádný v takovémto rozsahu zaváděný systém nebyl implementován na první pokus bez nutnosti následných úprav a přenastavení. Je tedy jedině dobře, ţe instituce Evropské unie v tomto případě neusnuly na vavřínech a dále pracují na co moţná nejlepším nastavení regulace v dnešní době tak dŧleţitého odvětví. Za pravdu jim v tomto úsilí dal i největší strašák poslední doby v podobě ekonomické krize. Ta nejvíce prověřila finanční stabilitu ekonomických subjektŧ a nutno podotknout, ţe odvětví pojišťovnictví z tohoto měření sil vyšlo jako jedno z nejlépe připravených mezi účastníky finančního trhu. 8
Účinnost Solventnosti II byla po několika odkladech snad jiţ s konečnou platnosti stanovena na 1. ledna 2016. Toto datum se nezadrţitelně blíţí, a proto byla kromě představení stávajícího a budoucího reţimu regulace, kterému jsou věnovány první a druhá kapitola, za hlavní cíl této diplomové práce stanovena analýza projektu Solventnost II v České republice. Tato analýza byla rozdělena do dvou dílčích témat, a sice na zhodnocení úrovně transponování podmínek evropské regulace do českého právního řádu (třetí kapitola) a následně na zhodnocení připravenosti tuzemských pojišťoven na plnění nových pravidel prostřednictvím analýzy situace vybrané vzorové společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s. (čtvrtá kapitola). Bohuţel v prŧběhu shromaţďování podkladŧ pro analýzu bylo zjištěno, ţe pojišťovna nemŧţe poskytnout poţadovaná kvantitativní data a tak byly analyzovány pouze údaje získané z veřejně dostupných zdrojŧ (především z výroční zprávy Kooperativa pojišťovny, a.s. za rok 2013). Dále byly vyuţity poznatky získané z přímého kontaktu se zástupcem pojišťovny. I přes nekompletnost kvantitativních podkladŧ se podařilo získat velmi zajímavé informace, které nám přiblíţí proces přípravy společnosti na plnění poţadavkŧ Solventnosti II. Prostřednictvím analýzy veřejně dostupných dat je v poslední kapitole rovněţ popsán přístup pojišťovny k řízení některých rizik. V samotném závěru této práce jsou shrnuty získané poznatky jak o Solventnosti II, tak o připravenosti českého právního řádu a vybrané pojišťovny. Jiţ nyní mŧţeme prozradit, ţe výsledek je, aţ na některé dílčí nedostatky, které by ale měly být ve zbytku přípravného období bez problémŧ dořešeny, vcelku pozitivní.
9
1. Pojem Solvency I Hned na úvod je nutno podotknout, ţe ač by k tomu název kapitoly sváděl, nebude její obsah věnován pouze současnému regulačnímu reţimu Solventnost I, ale bude zde obsaţen prŧřez celým vývojem regulace pojišťovnictví v evropském právu. V rámci regulace pojišťovnictví evropskými institucemi byla zvlášť řešena oblast neţivotního pojištění a zvlášť oblast ţivotního pojištění. V jednotlivých částech první kapitoly si pro utřídění informací nejprve stručně shrneme, jaká rizika jsou kryta a jaká základní pojištění jsou obsaţena v oblasti ţivotního a neţivotního pojištění. Následně se zaměříme na právní předpisy Evropského hospodářského společenství a navazujícího Evropského společenství, kterými byla regulována (včetně naší směrnice Solventnost I). Pro pořádek by ale na tomto místě bylo vhodné shrnout definici dvou termínŧ, které jsou pro téma této práce jedněmi ze stěţejních, a to pojem regulace a pojem směrnice (jako jeden ze základních pramenŧ evropského práva): -
regulace – regulací je zde myšleno vytváření legislativního prostředí pro činnost subjektŧ na pojistném trhu. Tímto úkolem je pověřen v první řadě stát (a v rámci evropského práva samozřejmě také instituce Evropské unie), který prostřednictvím svých prostředkŧ (zákonŧ, vyhlášek) jednak rozhoduje o tom, kdo bude na tomto trhu pŧsobit (subjekt musí získat potřebnou licenci, čímţ je řízena určitá dŧvěryhodnost odvětví) a zároveň určuje základní pravidla tohoto pŧsobení. Zde je nutné jiţ na začátku rozlišit regulaci od dohledu – ten má hlavní úlohu aţ v následné kontrole dodrţování pravidel nastavených v rámci regulace.
-
směrnice (v evropském právu) – ukládá kaţdému členskému státu, kterému je určena (ve většině případŧ se směrnice vztahuje na všechny členské státy), dosáhnout určitého cíle ve stanoveném termínu. Směrnice je tedy pro členský stát závazná, ale volbu prostředkŧ (úprav v právním řádu) nechává na něm samotném.
Pro upřesnění ještě uveďme, ţe stávající pravidla stanovená reţimem Solvency I zŧstanou v platnosti do 31. prosince 2015.
1.1 Neţivotní pojištění V podkapitole věnované neţivotnímu pojištění se nejprve zaměříme na základní charakteristiku této části pojistného odvětví, tedy na jednotlivá rizika a na druhy pojištění, 10
která tato rizika kryjí. Ve druhé části si projdeme etapy začlenění neţivotního pojištění do evropského práva a tedy i vývoj regulace tohoto segmentu.
1.1.2 Charakteristika neţivotního pojištění Dělení neţivotních rizik a) Riziko ohroţující zdraví a ţivoty osob (např. úraz, nemoc nebo invalidita). Ke krytí těchto rizik slouţí neţivotní pojištění osob, které dále členíme na: -
Úrazové pojištění osob – výplata pojistného plnění v případě, ţe v dŧsledku úrazu dojde k přechodnému nebo trvalému tělesnému poškození nebo smrti pojištěného;
-
Nemocenské pojištění – doplňkové pojištění všeobecného zdravotního pojištění a povinného sociálního nemocenského pojištění.
b) Riziko vyvolávající přímé věcné škody (např. ţivelní rizika, odcizení nebo vandalství) nebo finanční ztráty (např. přerušení provozu, úvěrová rizika nebo odpovědnostní rizika). Ke krytí těchto rizik je určeno pojištění majetku, které rozdělujeme na: -
Pojištění majetku obyvatelstva – pojištění domácnosti, pojištění budov a havarijní pojištění;
-
Pojištění podnikatelských a prŧmyslových rizik – např. ţivelní pojištění, pojištění pro případ přerušení provozu, pojištění úvěru nebo dopravní pojištění;
-
Pojištění zemědělských rizik – pojištění majetkových škod na rostlinné produkci (např. krupobitní pojištění nebo pojištění úrody plodin) a pojištění hospodářských zvířat (např. škody v souvislosti s uhynutím, utracením nebo nutnou poráţkou v dŧsledku nákazy, úrazy nebo škody zpŧsobené přírodními ţivli);
-
Pojištění odpovědnosti za škody – např. pojištění odpovědnosti za škody vzniklé v dŧsledku pouţívání dopravních prostředkŧ nebo profesní odpovědnostní pojištění;
-
Pojištění právní ochrany – slouţí ke krytí nákladŧ v souvislosti s právními úkony a nákladŧ spojených s prosazením poţadavkŧ na náhradu škod pojištěného;
-
Cestovní pojištění – pojištění rizik souvisejících s cestováním (např. pojištění léčebných výloh, pojištění storno zájezdu, pojištění zavazedel nebo pojištění odpovědnosti za vzniklé škody). (Muţáková, 2013)
11
1.1.3 Neţivotní pojištění v evropském právu Základním právním předpisem Evropského hospodářského společenství v oblasti neţivotního pojištění a zároveň prvním právním předpisem, ve kterém byla řešena otázka míry solventnosti pojišťoven je První směrnice Rady ze dne 24. července 1973 o koordinaci právních a správních předpisŧ týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném neţ ţivotním a jejího výkonu (73/239/EHS). Směrnice mimo jiné zmiňuje potřebu odstranit určité rozdíly existující ve vnitrostátním zákonodárství v záleţitostech dozoru za účelem snazšího přístupu k činnosti pojištění a jejího výkonu ve členských státech, kde pojišťovna nemá své sídlo. Současně s naplněním tohoto cíle, je ale nutné zajistit adekvátní ochranu pro pojištěné a třetí osoby ve všech členských státech. K tomu má poslouţit koordinace ustanovení týkajících se finančních záruk vyţadovaných od pojišťoven (článek 13 – členské státy by měly vzájemně úzce spolupracovat při dohledu nad finanční situací pojišťoven). Kromě jiţ nastavených povinných technických rezerv ke krytí přijatých závazkŧ, kde bylo v té době na úrovni Společenství aktuálním cílem nalezení společných metod pro jejich výpočet a tím dosaţení určitého sjednocení ve členských státech, tak byla zařazena další rezerva nazvaná míra solventnosti. Ta měla slouţit k pokrytí případných výkyvŧ v činnostech pojišťoven. Poţadavky na vytvoření rezervy měly být určeny podle objektivních měřítek odvíjejících se od celkového objemu činnosti pojišťovny a tím byla dosaţena rovnost hospodářské soutěţe. Vytváření technické rezervy je řešeno v článku 15, kde je mimo jiné uvedeno, ţe kaţdý členský stát, na jehoţ území pojišťovna vykonává činnost, uloţí této pojišťovně, aby vytvořila dostatečné technické rezervy ke krytí svých závazkŧ. Jejich výše je určena podle pravidel stanovených státem, nebo podle obvyklé praxe vyuţívané na území státu, který nemá pravidla stanovena. Stanovení míry solventnosti je součástí článku 16. Povinná míra solventnosti je stanovena na základě (celková výše míry solventnosti se rovná vyššímu z výsledkŧ dosaţených uvedenými postupy): 1) celoroční výše pojistného nebo příspěvkŧ; 2) prŧměru výše pojistných plnění za poslední tři účetní období (posledních sedm účetních období je to v případě pojišťoven, které převáţně pojišťují jen jedno nebo více z těchto rizik: vichřice, krupobití nebo mrazy). (směrnice č.73/239/EHS online) Za ţádoucí směrnice rovněţ označila stanovení minimálního garančního fondu (článek 17), který měl zajistit, ţe pojišťovny v době svého vzniku disponují přiměřenými prostředky, a ţe v dalším prŧběhu činnosti neklesne jejich míra solventnosti pod bezpečnostní minimum. 12
Garanční fond tvořila jedna třetina vypočtené míry solventnosti. Jedním z hlavních problémŧ, na které se směrnice zaměřuje, je oblast dohledu nad finanční situací pojišťoven (článek 19). Zde je zahrnuta především povinnost pojišťoven poskytovat dŧleţité informace pro výkon dohledu. Členské státy tak po pojišťovnách vykonávajících činnost na jejich území poţadují předloţení pravidelných ročních výkazŧ, zahrnujících informace o operacích všeho druhu, finanční situaci pojišťovny a její solventnosti. Dále jsou uvedena opatření, která mohou být vyuţita v případech, kdy pojišťovny neplní pravidla stanovená články 15 aţ 17 této směrnice (článek 20): 1) V případě nedodrţení poţadavkŧ vyplývajících ze článku 15 (technické rezervy) a článku 16 (míra solventnosti), mŧţe orgán dohledu členského státu, ve kterém pojišťovna vykonává svou činnost, zakázat volné nakládání s aktivy umístěnými v této zemi. O tomto kroku musí být nejprve informován orgán dohledu členského státu, ve kterém má pojišťovna své sídlo. Ten si následně od pojišťovny vyţádá ke schválení ozdravný plán finanční situace. 2) V případě, ţe míra solventnosti pojišťovny klesne pod částku garančního fondu (článek 17), vyţádá si od ní orgán dohledu státu, ve kterém se nachází její sídlo, ke schválení plán krátkodobého financování. Dále mŧţe omezit nebo zakázat volné nakládání s aktivy pojišťovny a informuje orgány ostatních členských státŧ, ve kterých pojišťovna vykonává svoji činnost, o přijatých opatřeních, aby i v těchto státech mohla být přijata patřičná opatření. Pokud pojišťovna není schopna v rámci povolené lhŧty přijmout opatření uloţené ozdravným plánem, mŧţe příslušný orgán dohledu odejmout pojišťovně povolení k výkonu činnosti. (směrnice č.73/239/EHS online) V prŧběhu následujících let došlo k vydání několika dalších právních předpisŧ, které upravovaly nebo doplňovaly První směrnici o jiném neţ ţivotním pojištění (73/239/EHS): -
Směrnice Rady ze dne 10. prosince 1984, kterou se mění první směrnice (73/239/EHS) o koordinaci právních a správních předpisŧ týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném neţ ţivotním a jejího výkonu, a to zejména ve vztahu k asistenčním sluţbám pro turisty (84/641/EHS)
-
Směrnice Rady ze dne 22. července 1987, kterou se mění první směrnice (73/239/EHS) o koordinaci právních a správních předpisŧ týkajících se přístupu 13
k činnosti v přímém pojištění jiném neţ ţivotním a jejího výkonu ve vztahu k pojištění úvěru a pojištění záruky (kauce) (87/343/EHS) -
Druhá směrnice Rady ze dne 22. června 1988 o koordinaci právních a správních předpisŧ týkajících se přímého pojištění jiného neţ ţivotního, kterou se stanoví opatření k usnadnění účinného výkonu volného pohybu sluţeb a kterou se mění směrnice 73/239/EHS (88/357/EHS) – zde je řešena především problematika rozvinutí vnitřního pojistného trhu usnadněním podmínek poskytování sluţeb v jiných členských státech, neţ má pojišťovna sídlo.
-
Směrnice Rady ze dne 8. listopadu 1990, kterou se mění směrnice 73/239/EHS a směrnice 88/357/EHS o koordinaci právních a správních předpisŧ týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném neţ ţivotním, zejména ve vztahu k pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (90/618/EHS)
-
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/26/ES ze dne 29. června 1995, kterou se mění směrnice 77/780/EHS a 89/646/EHS o úvěrových institucích, směrnice 73/239/EHS a 92/49/EHS o jiném neţ ţivotním pojištění, směrnice 79/267/EHS a 92/96/EHS o ţivotním pojištění, směrnice 93/22/EHS o investičních podnicích a směrnice 85/611/EHS o subjektech kolektivního investování do převoditelných cenných papírŧ (SKIPCP) – tato směrnice byla přijata především za účelem posílení dohledu nad celým finančním sektorem. Konkrétně se jedná o úpravy řešící problematiku majetkových účastí ve společnostech pŧsobících na finančních trzích, a to např. připojením odstavce do článku 8, dle kterého existují-li úzké vazby mezi finančním podnikem a jinou fyzickou nebo právnickou osobou nebo osobami, vydají příslušné orgány povolení k výkonu činnosti pouze v případě, ţe tyto vazby nebrání účinnému výkonu jejich dohlíţecích funkcí. Součástí je mimo jiné také další upřesnění podmínek pŧsobení společností v jiných členských státech, neţ mají svoje sídlo. (http://ec.europa.eu/)
Ţádný z těchto právních předpisŧ však podstatněji nezasáhl do pravidel poţadované míry solventnosti. Proto bylo na základě přijetí směrnice Rady ze dne 18. června 1992 o koordinaci právních a správních předpisŧ týkajících se přímého pojištění jiného neţ ţivotního (92/49/EHS) uloţeno Komisi, aby předloţila Výboru pro pojišťovnictví (zřízen podle směrnice Rady 91/675/EHS) zprávu o nutnosti další harmonizace poţadavkŧ na míru solventnosti. Ta byla připravena na základě prŧzkumu o solventnosti pojišťoven vypracovaného Konferencí orgánŧ dozoru nad pojišťovnictvím členských státŧ Evropské 14
unie. Dle výsledkŧ tohoto prŧzkumu fungoval stávající jednoduchý systém zaloţený na zdravých zásadách uspokojivě, avšak ve specifických případech byly zjištěny určité nedostatky. Přijata tak byla směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/13/ES ze dne 5. března 2002, kterou se mění směrnice Rady 73/239/EHS, pokud jde o poţadavky na míru solventnosti u neţivotních pojišťoven (Solventnost I). (směrnice č. 2002/13/ES online)
1.1.4 Směrnice Solventnost I (neţivotní pojištění) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/13/ES ze dne 5. března 2002, kterou se mění směrnice Rady 73/239/EHS, pokud jde o poţadavky na míru solventnosti u neţivotních pojišťoven (Solventnost I) přinesla několik podstatných úprav dosavadních regulačních podmínek v tomto odvětví, které si nyní ve stručnosti představíme. Jelikoţ se od přijetí první směrnice o neţivotním pojištění nijak neupravovaly zavedené normy, bylo nutné, s přihlédnutím na rŧst výše pojistného plnění a provozních nákladŧ v dŧsledku inflace, navýšit hodnotu minimálního garančního fondu. Článek 17 byl tedy nahrazen a nově je zde stanoveno, ţe garanční fond nesmí být niţší neţ 2 milióny EUR, ve vybraných případech je tato hranice stanovena na 3 milióny EUR. Tyto částky jsou jednou ročně přezkoumány, aby byly zohledněny změny v evropském indexu spotřebitelských cen zahrnujícím všechny členské státy. Úprava se neprovádí pouze v případě, ţe procentní změna je menší neţ 5 procentních bodŧ. Ze stejného dŧvodu jako garanční fond byly také upraveny prahové hodnoty, nad něţ se uplatňuje niţší procentní sazba pro stanovení poţadavku na míru solventnosti na základě pojistného a pojistného plnění. Nově bylo také poţadováno podstatné navýšení poţadavkŧ na míru solventnosti u některých odvětví neţivotního pojištění, která vykazovala zvlášť kolísavý profil rizika. Úprav doznala také část zaměřená na opatření orgánŧ dohledu pro případy neplnění poţadavkŧ na finanční stabilitu pojišťovnou. Nově vloţen byl článek 20a, dle kterého musí být členskými státy zajištěna místním orgánŧm dohledu pravomoc vyţadovat ozdravný plán od kaţdé pojišťovny, u které jsou dle názoru příslušných orgánŧ ohroţena práva pojistníkŧ. Ozdravný plán musí obsahovat údaje za poslední tři účetní období s ohledem na: 1) odhady správních nákladŧ (běţné obecné výdaje a provize); 2) plán s podrobnými rozvrhy příjmŧ a výdajŧ s ohledem na přímé pojištění, převzaté zajištění a zajistné cese; 3) prognózu rozvahy; 15
4) odhad finančních prostředkŧ určených ke krytí smluvních závazkŧ a poţadované míry solventnosti; 5) celkovou politiku zajištění. (směrnice č. 2002/13/ES online) Orgány dohledu mají mít rovněţ zajištěnu pravomoc vyţadovat od pojišťoven vyšší poţadovanou míru solventnosti k zajištění schopnosti plnit v blízké budoucnosti poţadavky na platební schopnost. Úroveň navýšení míry solventnosti se v těchto případech odvíjí od předloţeného ozdraveného plánu. Další pravomocí udělenou orgánŧm dohledu je moţnost omezit sniţování míry solventnosti na základě zajištění, a to v případě ţe: a) od posledního účetního období se podstatně změnila povaha nebo kvalita zajistných smluv; b) neexistuje nebo existuje pouze nepodstatný přenos rizika v rámci zajistných smluv. (směrnice č. 2002/13/ES online) Kromě první směrnice o neţivotním pojištění (73/239/EHS) a dalších uvedených směrnic, které tuto první upravovaly, případně doplňovaly, regulují ze strany evropských institucí odvětví neţivotního pojištění ještě tyto právní předpisy: -
Směrnice Rady ze dne 24. července 1973, kterou se odstraňují omezení svobody usazování v oblasti přímého pojištění jiného neţ ţivotního (73/240/EHS)
-
Směrnice Rady ze dne 30. května 1978 o koordinaci právních a správních předpisŧ týkajících se soupojištění v rámci Společenství (78/473/EHS)
-
Směrnice Rady ze dne 22. června 1987 o koordinaci právních a správních předpisŧ týkajících se pojištění právní ochrany (87/344/EHS)
-
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/64/ES ze dne 7. listopadu 2000, kterou se mění směrnice Rady 85/611/EHS, 92/49/EHS a 93/22/EHS, pokud se týká výměny informací se třetími zeměmi (http://ec.europa.eu/)
Všechny uvedené právní předpisy v plném znění jsou k nalezení na stránkách evropského práva www.eur-lex.europa.eu.
16
1.2 Ţivotní pojištění Stejně jako v části věnované neţivotnímu pojištění se i u ţivotního pojištění v první podkapitole budeme věnovat jeho základní charakteristice. Ve druhé podkapitole si projdeme postupný vývoj tohoto odvětví z hlediska začlenění do evropského práva.
1.2.1 Charakteristika ţivotního pojištění Ţivotní pojištění slouţí ke krytí ţivotních rizik. Uplatňují se zde výplaty pojistných plnění v případě pojistných událostí, které se přímo dotýkají ţivota pojištěných osob nebo jiných osob a výše pojistných plnění je dána velikostí pojistné částky, kterou pojistník sjednává.
Dělení ţivotních rizik a) Riziko úmrtí – je kryto pojištěním pro případ smrti, přičemţ pojistnou událostí je úmrtí pojištěného. Sjednaná pojistná částka se v případě realizace rizika vyplácí obmyšlenému (osoba uvedená v pojistné smlouvě) a účelem výplaty je tedy obvykle zabezpečení pozŧstalých po pojištěné osobě. U pojištění pro případ smrti rozlišujeme dvě základní varianty: -
dočasné pojištění pro případ úmrtí, kdy je sjednána pojistná doba a riziko úmrtí je kryto pouze do termínu jejího uplynutí. Nárok na pojistné plnění tak mŧţe, ale také nemusí vzniknout;
-
časově neomezené pojištění pro případ úmrtí, kdy nárok na pojistné plnění je jistý, pouze není jasný termín vzniku.
b) Riziko doţití – je kryto pojištěním pro případ doţití. Jedná se o určitou formu spoření. Rozlišujeme několik druhŧ této formy pojištění: -
dŧchodové pojištění, jehoţ hlavním cílem je zvýšení ţivotního standardu v seniorském věku. Rozlišujeme pojištění ihned splatného dŧchodu (pojistné je zaplaceno jednorázově a následuje výplata formou dŧchodu) a pojištění odloţeného dŧchodu (pojistné je placeno po dobu odkladu a výplata dŧchodu začíná aţ ve sjednaný okamţik);
-
pozŧstalostní dŧchod, při němţ nárok na pojistné plnění vzniká úmrtím pojištěného (dŧchod je vyplácen po uplynutí stanovené doby osobě uvedené ve smlouvě);
-
dočasný dŧchod je pojištěnému vyplácen v případě uznání jeho plné invalidity; 17
-
věnové pojištění sjednané na doţití se finančně závislé osoby (dítěte). Pojistníkem je v tomto případě sjednávající (rodič) a pojištěným je finančně závislá osoba (dítě). Nárok na pojistné plnění vzniká doţitím se pojištěné osoby sjednaného věku (např. dosaţení plnoletosti) a výplata mŧţe proběhnout jednorázově nebo formou dŧchodu. (Muţáková, 2013)
Tyto pojištění kryjící riziko úmrtí a riziko doţití se mohou také vzájemně kombinovat. Pojišťovna se v takovém případě zavazuje k výplatě pojistného plnění ve sjednaný den, pokud se pojistník daného dne doţije. V opačném případě je pojistné plnění ve stejné výši vyplaceno obmyšlenému. Ţivotní pojištění je rovněţ moţné kombinovat s některými pojištěními neţivotními (např. úrazovým). (Muţáková, 2013)
1.2.2 Ţivotní pojištění v evropském právu Oblast ţivotního pojištění byla od roku 1979 aţ do počátku nového tisíciletí ošetřena několika právními předpisy: -
první směrnice Rady 79/267/EHS ze dne 5. března 1979 o koordinaci právních a správních předpisŧ týkajících se přístupu k činnosti v přímém ţivotním pojištění a jejího výkonu;
-
směrnice Rady 90/619/EHS ze dne 8. listopadu 1990 o koordinaci právních a správních předpisŧ týkajících se přímého ţivotního pojištění, kterou se stanoví opatření k usnadnění účinného výkonu volného pohybu sluţeb a kterou se mění směrnice 79/267/EHS;
-
směrnice Rady 92/96/EHS ze dne 10. listopadu 1992 o koordinaci právních a správních předpisŧ týkajících se přímého ţivotního pojištění a o změně směrnic 79/267/EHS a 90/619/EHS (třetí směrnice o ţivotním pojištění). (http://ec.europa.eu/)
1.2.3 Směrnice Solventnost I (ţivotní pojištění) Regulatorní rámec Solventnost I představovala v oblasti ţivotního pojištění nejprve směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/12/ES ze dne 5. března 2002, kterou se mění směrnice Rady 79/267/EHS, pokud jde o poţadavky na míru solventnosti u ţivotních pojišťoven. Ještě téhoţ roku, kdy byla vydána tato směrnice, ale došlo k vydání směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES ze dne 5. listopadu 2002 o ţivotním pojištění, 18
která nahrazovala všechny předchozí právní předpisy týkající se ţivotního pojištění (všechny uvedené směrnice byly několikrát upravovány a na začátku nového tisíciletí bylo nutné učinit další změny, proto bylo za účelem dosaţení srozumitelnosti a jednotnosti celého odvětví rozhodnuto o jejich opětovném vydání v jediném textu této nové směrnice). (směrnice 2002/83/ES online) Touto směrnicí byla oblast ţivotního pojištění ošetřena obdobně, jako tomu bylo u pojištění neţivotního. Ve stručnosti mŧţeme dle autora této práce za základní body směrnice označit: 1) odstranění některých rozdílŧ existujících mezi vnitrostátními právními předpisy v oblasti dohledu kvŧli usnadnění přístupu k činnosti ţivotního pojištění a jejímu výkonu v jiných členských státech neţ má pojišťovna své sídlo; 2) zároveň s uvolněním podmínek volného pojistného trhu zajištění odpovídající ochrany pro pojištěné osoby a osoby oprávněné k pojistnému plnění formou finančních záruk poţadovaných po pojišťovnách; 3) ošetření majetkových vztahŧ v pojišťovnách, tak aby bylo zamezeno komplikacím při výkonu dohledu; 4) zajištění finanční situace pojišťoven proti nepříznivým obchodním výkyvŧm pomocí vyţadování dodatečné rezervy (míra solventnosti); 5) zajištění odpovědného sledování finančního zdraví pojišťoven (jejich solventnosti, zřízení odpovídajících technických rezerv a jejich krytí odpovídajícími aktivy) prostřednictvím příslušných orgánŧ dohledu domovského státu; 6) zajištění výměny informací mezi příslušnými orgány za účelem posílení stability finančního systému; 7) koordinaci pojistně matematických zásad pro výpočet technických rezerv za účelem usnadnění vzájemného uznávání obezřetnostních pravidel platných v rŧzných členských státech a koordinaci pravidel upravujících rozloţení, lokalizaci a vhodnost aktiv pouţívaných k jejich krytí. (směrnice 2002/83/ES online) K ţivotnímu pojištění se také samozřejmě vztahovaly některé právní předpisy, které jsme jiţ zmiňovali u neţivotního pojištění, šlo o směrnici 95/26/ES a směrnici 2000/64/ES. Tímto jsme si ve stručnosti představili evropské právní předpisy, na kterých byl postaven regulatorní reţim Solvency I, a to jak z pohledu neţivotního pojištění, tak z pohledu ţivotního pojištění.
19
1.3 Hlavní cíle reţimu Solventnost I Z textu předchozích částí je patrné, ţe v obou uvedených oblastech byly ve vývoji evropské regulace pojišťovnictví stěţejními tyto body: 1) Zpřísnění poţadavkŧ na finanční zajištění pojišťoven prostřednictvím minimálního garančního fondu a další rezervy, uváděné jako míra solventnosti (má slouţit jako zabezpečení pro případ nepříznivých obchodních výkyvŧ) 2) Uvolnění podmínek pro získání povolení k výkonu pojišťovací činnosti v jiném členském státě neţ má pojišťovna své sídlo. 3) Harmonizace podmínek regulace a dohledu a tím zefektivnění výkonu této činnosti. 4) Rozšíření pravomocí orgánŧ dohledu.
1.4 Poţadavky na solventnost dle stávajícího reţimu Za současného stavu je při posuzování solventnosti pojišťovny pracováno se třemi veličinami: 1) Disponibilní míra solventnosti (DMS), jde o právními předpisy daným postupem upravenou hodnotu skutečného vlastního kapitálu pojišťovny. Pro neţivotní pojištění se počítá jakou součet splaceného základního kapitálu, rezervních fondŧ, nerozděleného
zisku,
poloviny upsaného nesplaceného
základního
kapitálu,
oceňovacích rozdílŧ a jiných poloţek (např. prioritní akciový kapitál a podřízený dluţní kapitál). Od tohoto součtu je odečtena hodnota dlouhodobého nehmotného majetku. 2) Poţadovaná míra solventnosti (PMS), u které jsou vypočítávány dva výsledky (do poměřování s DMS se pouţije ten větší): a) Podle objemu pojistného (PMS1) P (předepsané hrubé pojistné) < 50 mil. x K (kurz pro přepočet korun na EUR) => RP (tzv. redukované pojistné) RP = P x 0,18 (přiráţka na solventnost – u neţivotního pojištění 16 – 18%, u ţivotního pojištění rozlišeno podle anuity na zaručené, kde je přiráţka 4% a nezaručené s přiráţkou 1%) P > 10 mil. x K => RP = (50 mil. x K x 0,18) + [(P – 50 mil. x K) x 0,16]
20
KK (korekční koeficient) = pojistná plnění na vlastní vrub/celkové pojistné plnění KK > 0,5 => PMS1 = RP x KK KK < 0,5 => PMS1 = RP x 0,5 b) Podle prŧměrných nákladŧ na pojistná plnění (PMS2) -
délka referenčního období je 3 roky
-
pojistné plnění během období (PP)
-
hrubá výše rezervy na pojistná plnění na konci období (R1)
-
hrubá výše rezervy na pojistná plnění na začátku období (R2)
-
UPP (upravené pojistné plnění) = PP + R1 – R2 PPP (prŧměrné pojistné plnění) = UPP/3 PPP < 35 mil. x K => RPP (redukované pojistné plnění) = PPP x 0,26 PPP > 35 mil. x K => RPP = (35 mil. x K x 0,26) + [(PPP – 35 mil. x K) x
0,23] KK > 0,5 => PMS2 = RH x KK KK < 0,5 => PMS2 = RH x 0,5 3) Minimální garanční fond (1/3 PMS, přičemţ minimální hodnota je 2 mil. EUR, ve vybraných případech 3 mil. EUR, v České republice 90 mil. Kč) Regulatorní poţadavek na minimální míru solventnosti byl stanoven zvlášť pro ţivotní pojištění (4% technických rezerv) a pro neţivotní pojištění (kapitál musí přesáhnout vyšší z hodnot: 16% u PMS1 a 23% z PMS2). Je-li disponibilní míra solventnosti vyšší nebo rovna poţadované míře solventnosti je kapitálová vybavenost pojišťovny v pořádku. V případě, ţe je disponibilní míra solventnosti niţší neţ poţadovaná míra solventnosti, ale neklesne pod hodnotu minimální garančního fondu, povaţuje se kapitálová vybavenost za ohroţenou a orgán dohledu musí situaci řešit přiměřenými zásahy. Kapitálová vybavenost pojišťovny je nedostatečná, klesne-li disponibilní míra solventnosti pod hranici minimálního garančního fondu. V takovém případě je na pojišťovnu uvalena nucená správa. Tento výpočet je pro všechny pojišťovny ve členských státech jednotný. To je povaţováno za jednu z velkých nevýhod Solventnosti I, jednotné nastavení výpočtu pro všechny pojišťovny neumoţňuje zohlednit specifika jednotlivých subjektŧ a výpočet tak často neodpovídá reálné situaci pojišťovny. To mŧţe na jedné straně znamenat ohroţení pro pojistníky (v případě nezohlednění skutečných rizik vyplývajících z rozsahu činnosti pojišťovny) nebo naopak zbytečné vázání kapitálu, jeţ zvyšuje náklady pojišťoven. Jednotné nastavení výpočtu rovněţ 21
zamezuje zohlednění dalších specifik, například regionálních rozdílŧ, kdy jiné klimatické podmínky registrujeme na severu kontinentu (povodně, sněhové bouře atd.) a jiné na jeho jiţní části (seismická aktivita, vulkanická aktivita atd.). Stejně tak jsou rozličné demografické ukazatele v jednotlivých členských státech (prŧměrná délka ţivota atd.). Oproti tomu za výhodu stávající podoby výpočtu je povaţována jeho jednoduchost, pojišťovny pouze dosazují svá data do jasně definovaného vzorce.
22
2. Pojem Solvency II Ve druhé kapitole této práce se zaměříme jiţ na nový regulatorní reţim Solventnost II. Ten je představován směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejímu výkonu (Solventnost II). V první části této kapitoly se podíváme na cestu, která vedla k vypracování a přijetí tohoto návrhu, poté se soustředíme na základní informace o tomto reţimu (především komu je určen, co nového přináší apod.) a další poměrně obsáhlá část bude věnována jeho struktuře zaloţené na třech pilířích (kvantitativní poţadavky, kvalitativní poţadavky a dodrţování trţní disciplíny). V této části se rovněţ podíváme na posuzování interních modelŧ. Na závěr této kapitoly si shrneme aktuální informace ohledně termínu účinnosti směrnice (součástí je i přiblíţení podoby doplňkové směrnice Omnibus II).
2.1 Cesta k novému regulatornímu reţimu Ač bylo na konci minulého tisíciletí přijato mnoţství právních předpisŧ upravujících regulaci jak v oblasti ţivotního, tak neţivotního pojištění a v roce 2002 byl schválen právní základ pro regulační reţim Solvency I, jiţ v té době bylo jasné, ţe tyto podmínky nebudou dostačující pro předpokládaný vývoj pojistného sektoru. K tomuto zjištění přispěl nejen vývoj v ostatních sektorech finančního trhu (např. zaměření regulace na rizika v odvětví bankovnictví), ale také zde sehrál významnou úlohu krach jedné z nejznámějších a nejstarších ţivotních pojišťoven. Jedním z dŧleţitých akcelerátorŧ intenzivní přípravy nových podmínek regulace tak byla snaha, aby se jiţ neopakovalo podobné selhání, jako v případě Equitable Life.
2.1.1 Equitable Life a další Britská pojišťovna Equitable Life (v překladu „pohodový ţivot“) byla zaloţena jiţ roku 1762 a šlo tedy o nejstarší a zároveň největší druţstevní ţivotní pojišťovnu. Equitable Life byla v oblasti pojišťovnictví dlouhou dobu povaţována za vzor dokonalosti. Pro nalezení jedné z hlavních příčin jejích pozdějších problémŧ bychom se museli vrátit do padesátých let minulého století, kdy pojišťovna v reakci na konkurenci rozšířila svou nabídku o nové dŧchodové produkty svázané s garantovanou mírou ročního zhodnocení. V té době byly 23
výnosy pevně úročených instrumentŧ vysoké, ale v devadesátých letech se díky stálému poklesu úrokové míry a rŧstu inflace stalo příliš drahé dostát svým pŧvodním slibŧm podloţených garancemi. Navenek se sice pojišťovna dále tvářila, ţe je vše v pořádku, ale v lednu roku 1994 jiţ byla nucena zveřejnit plány na sníţení finálních bonusŧ pro klienty, kteří v minulosti zvolili doţivotní dŧchod místo jednorázové výplaty. Argumentace Equitable Life, ţe tito klienti nemohou získat větší podíl na výnosech neţ ostatní, nejprve u soudu vyvolaného nespokojenými klienty v roce 1999 slavila úspěch, ale o rok později odvolací soud pŧvodní verdikt zrušil a nařídil pojišťovně dostát svým závazkŧm v plné výši. Do listopadu 2000 byla společnost ještě schopna plnit britská pravidla solventnosti, ale v následujícím měsíci jiţ ukončila uzavírání nových smluv. Následovaly neúspěšné pokusy o nalezení vhodného strategického partnera. Po rozprodání části aktiv, z jejichţ výnosŧ byla pokryta alespoň část závazkŧ, pojišťovna přistoupila v únoru 2002 ke sníţení odkupních cen pojistek a redukci pojistných sum. I přes tato opatření byla Equitable Life v listopadu téhoţ roku nucena přiznat, ţe se jí pravděpodobně nepodaří naplnit poţadované minimální rezervy. (http://www.ipoint.cz/) Kolaps britské pojišťovny Equitable Life se dotkl nejenom klientŧ z Velké Británie a Irska, ale také nemálo občanŧ Německa, kteří své úspory tomuto pojistiteli svěřili. Proto se do záleţitosti vloţily i evropské instituce a zvláštní výbor zaloţený Evropským parlamentem za účelem prošetření případu, shledal závaţné pochybení i na straně britské vlády, a to ve výkonu jejích dozorčích povinností uloţených směrnicí o ţivotním pojištění (79/267/EHS) a jejích pozdějších úprav. Kritizována byla především přílišná shovívavost k solventnosti pojišťovny. Ze zprávy předloţené tímto výborem vyplynuly tři základní body: 1) britská vláda nese vŧči pojištěncŧm zodpovědnost, protoţe nedostatečně plnila své dozorčí povinnosti; 2) je nutné přepracování evropské legislativy tak, aby nedošlo k dalším podobným případŧm; 3) zákonodárství v Evropské unii by mělo umoţnit zákazníkŧm, aby řešili podobné případy soudní cestou ve svých zemích a nikoliv jen v zemi, kde sídlí dotyčný pojišťovací subjekt (souvisí s faktem, ţe němečtí klienty pojišťovny Equitable Life, případně klienti z dalších zemí mimo Velkou Británii, by se při domáhaní svých nárokŧ, museli obrátit na soud v domovském státě pojišťovny, coţ by pro ně bylo značně nákladné). (http://www.europarl.europa.eu/)
24
Zpráva výboru rovněţ poukázala na zjištěné nedostatky v transpozici právních předpisŧ Evropské unie týkajících se ţivotního pojištění do britského právního řádu. Tím vyvolala otázku, zda jsou evropské předpisy správně a dostatečně transponovány do právních řádŧ ostatních členských státŧ a zda je tento proces dostatečně monitorován ze strany Komise. (http://www.europarl.europa.eu/) Dalším případem byla krize německé Mannheimer Lebensversicherung AG. Jednalo se o středně velkou ţivotní pojišťovnu (345 tis. pojistných smluv) zaloţenou v roce 1879. Poslána byla Německým spolkovým úřadem finančního dohledu (BaFin) do konkurzu v červnu 2003. Do problémŧ se společnost dostala především díky rizikovým investicím na akciovém trhu. Krachy pojišťoven se v té době nevyhnuly ani českému pojistnému trhu: -
Pojišťovna Morava – tento pojistitel doplatil především na ničivé záplavy v roce 1997, které postihly velkou část jeho klientŧ. Pojišťovna se tak v tomto roce dostala do ztráty 450 mil. Kč, coţ bylo o 150 mil. Kč více, neţ činilo základní jmění společnosti. V lednu následujícího roku tak bylo Ministerstvem financí České republiky zakázáno pojišťovně uzavírat nové smlouvy a v květnu jí byla odebrána licence. V únoru 1999 byl na Pojišťovnu Morava vyhlášen konkurs. Pojistitel po sobě zanechal více jak 6 tis. nezlikvidovaných pojistných případŧ v celkové hodnotě 165 mil. Kč. V období nucené správy byly rovněţ zjištěny závaţné nedostatky ve vedení společnosti. V roce 1999 bylo správcem konkursní podstaty podáno několik trestních oznámení na členy bývalého vedení pojišťovny a to z dŧvodu podezření na úmyslné vyvádění peněz ze společnosti. Vedení poskytlo v období po povodních několik pŧjček spřízněným firmám, ač byla pojišťovna v situaci, kdy neměla dostatek finančních prostředkŧ na výplaty pojistných plnění klientŧm postiţeným povodněmi. (http://zpravy.idnes.cz/)
-
Union pojišťovna – šlo o menší univerzální pojišťovnu zaloţenou v roce 1995. Pojišťovna se dlouhodobě potýkala se špatným hospodařením. Při pozdějším šetření se jako jeden z klíčových problémŧ hospodaření ukázal sedmdesátimiliónový úvěr poskytnutý svému vlastníku, skupině Union Group (součástí této skupiny byla i rovněţ zkrachovalá Union banka – vazba na nedŧvěryhodnou finanční instituci byla pravděpodobně také jednou z příčin krachu Union pojišťovny). V roce 2002 vykázala rekordní prodělek 233 mil. Kč a v srpnu následujícího roku na ni byla uvalena nucená správa. Správce měl nejprve pouze zajistit bezpečnost zájmu klientŧ a připravit pojišťovnu na vstup strategického partnera. Po týdnu však bylo shledáno, ţe potíţe 25
jsou tak rozsáhlé, ţe se musel rovnou začít hledat zájemce o odkup, případně převzetí pojistného kmene (70 tis. pojistných smluv). Při kontrolách totiţ bylo zjištěno, ţe společnost významně zkreslovala výsledky svého hospodaření a ve skutečnosti je jiţ nesolventní. (http://finance.idnes.cz/) Je zajímavé, ţe Union pojišťovna, dá se říci, stojí na konci „problémového“ řetězce. V roce 2001 totiţ převzala 65 tis. pojistných smluv od pojišťovny Universal, která se v té době ocitla rovněţ pod nucenou správou. A právě pojišťovna Univesal zase převzala podstatnou část pojistného kmene krachující Pojišťovny Morava. Příklady pojišťovny Equitable Life a ostatních jasně ukázal evropským institucím, ţe současný regulatorní rámec není dostačující a je nutná jeho revize. Jak u britského pojistitele, tak u ostatních případŧ krachŧ pojišťoven z přelomu tisíciletí bylo zřejmé, ţe na pojistný trh pŧsobí daleko rozmanitější škála rizik, neţ s jakou bylo dosud počítáno. Pojďme si shrnout jenom zde uvedené příklady a hlavní uváděné příčiny pádŧ těchto subjektŧ: -
Equitable Life – chyba v nastavení obchodní strategie (trţní a operační riziko);
-
Mannheimer Lebensversicherung AG – špatně odhadnuté investice na akciovém trhu (trţní riziko);
-
Pojištovna Morava – nedostatečné rezervy pro krytí škod z ničivých záplav a selhání vedení společnosti (pojistné a operační riziko);
-
Union pojišťovna – špatné hospodaření, zkreslování údajŧ a spojení s rizikovým partnerem (úvěrové riziko, operační riziko a riziko ztráty dobré pověsti pojišťovny).
Navíc se především u Equitable Life naplno projevily nedostatky v národních systémech regulace a dohledu, stejně jako špatně legislativně ošetřená ochrana spotřebitele při svěření úspor subjektu se sídlem v jiném členském státě.
2.1.2 Dŧvody pro nové podmínky regulace a její cíle Nejen díky těmto zkušenostem byly jiţ při zavádění pravidel reţimu Solvency I identifikovány jeho největší slabiny: 1) Nedostatečná citlivost vŧči rizikŧm – podmínky regulace se za současného nastavení zaměřují pouze na rizika na straně pasiv, tedy na rizika pojišťovny převzatá od pojistníkŧ v podobě pojistného plnění a objem těchto rizik v podobě předepsaného 26
pojistného. V reálné činnosti pojišťovna má rizika i na straně aktiv rozvahy v podobě investovaných peněţních prostředkŧ pojistníkŧ do cenných papírŧ a k tomu ještě obecné riziko ohroţení pojišťovny jako takové – tzv. operační riziko. Reţim zahrnuje jen velmi málo kvalitativních poţadavkŧ ohledně řízení rizik a nezohledňuje budoucí vývoj. V oblasti řízení rizik rovněţ chybí poţadavek na pravidelný přezkum ze strany orgánŧ dohledu. Nejsou zajištěny přesné a včasné zásahy ze strany dohledu a není plně vyuţito potenciálu ochrany práv pojistníkŧ. 2) Omezení řádného fungování jednotného pojistného trhu – Solventnost I stanovuje pouze minimální normy regulace, které jsou doplněny dodatečnými pravidly na vnitrostátní úrovni. Nejednotnost dodatečných předpisŧ přijatých na národních úrovních komplikuje fungování jednotného trhu v pojišťovnictví. Negativní vliv i přetrvávající významné rozdíly v podmínkách dohledu. Dŧsledkem je narušení hospodářské soutěţe v rámci Evropské unie a zvyšování nákladŧ pro pojistitele, potaţmo i ceny pro pojistníky. 3) Nedostatečné úpravy dozoru nad skupinami – centralizací organizačních struktur skupin se často vzdalují podmínky dozoru nastavené na národní úrovni od opravdových potřeb. Mŧţe proto docházet k situacím, kdy podmínky dohledu dostatečně postihnou rizika ohroţující subjekt v konkrétním státě, ale mohou být opomenuta rizika, která vyplývají z členství ve skupině (import rizika od „matky“). (http://eur-lex.europa.eu/) Ač národní orgány disponují moţnostmi přijmout opatření alespoň částečně řešící výše zmíněné nedostatky, nebyla v prŧběhu zavádění reţimu Solvency I zaznamenána v tomto ohledu ţádná významnější aktivita. Proto bylo zapotřebí učinit potřebné kroky na úrovni Evropské unie. Počala tak intenzivní práce na přijetí návrhu nové směrnice utvářející regulační rámec s těmito hlavními cíly: 1) prohloubení integrace pojistného trhu Evropské unie; 2) zlepšení ochrany pojistníkŧ a oprávněných osob; 3) zvýšení konkurenceschopnosti pojistitelŧ a zajistitelŧ z Evropské unie v mezinárodním měřítku; 4) podpora zlepšení právní úpravy. (http://eur-lex.europa.eu/)
27
Jako dlouhodobé dopady Solventnosti II byly předpokládány: 1) odhalení skutečné finanční situace pojistitelŧ díky systému zaloţenému na zásadách správného ekonomického ocenění; 2) dosaţení rovnováhy mezi silnou ochranou pojistníkŧ a přiměřenými náklady pojistitelŧ zavedením regulačních poţadavkŧ vycházejících z posouzení rizik (pojistitelé, kteří řídí svá rizika dobře, tedy uplatňují přísnou politiku, vyuţívají vhodných metod zmírňování rizika, případně diverzifikují svoji činnost, budou odměněni povolením drţet méně kapitálu, neţ jim nařizuje současný reţim, naopak na špatně řízené společnosti s větší touhou riskovat bude vyvíjen tlak na vlastnění více kapitálu pro zajištění garance úhrady nárokŧ pojistníkŧ v okamţiku splatnosti); 3) větší volnost pro pojistitele, od kterých nebude vyţadováno pouze dodrţování striktních pravidel, ale v určitých směrech pouze dodrţování zásad (větší dŧraz kladený na řádné řízení rizik, dŧkladné vnitřní kontroly a odpovědnost vrcholového managementu), coţ umoţňuje variabilnější pouţití prostředkŧ k dosaţení shody s podmínkami regulace (na druhou stranu budou pojistitelé pod přísnějším dozorem orgánŧ dohledu); 4) zvýšení transparentnosti a dŧvěryhodnosti odvětví prostřednictvím přísnějších poţadavkŧ na výkaznictví a zveřejňování informací. (http://eur-lex.europa.eu/) A jak se tyto dopady promítnou u hlavních aktérŧ na pojistném trhu? 1) Pojistitelé -
podpora řádného řízení rizik
-
sladění poţadavkŧ dozoru s trţní praxí
-
odměnění řádně řízených společností
-
rovné podmínky
-
integrace pojistného trhu
-
zlepšení mezinárodní konkurenceschopnosti
2) Dohled -
lepší nástroje dohledu, moţnost včasnějších a účinnějších opatření
-
zefektivnění dozoru nad subjekty ve skupině
-
posílení spolupráce a sblíţení podmínek dohledu
28
3) Pojistníci -
jednotná a vyšší ochrana pojistníkŧ
-
širší nabídka produktŧ a tlak na ceny produktŧ díky zvýšené podpoře hospodářské soutěţe
-
zvýšení transparentnosti a dŧvěryhodnosti pojistných subjektŧ na pojistném trhu
4) Hospodářství -
lepší alokace kapitálu
-
podpora finanční stability (http://eur-lex.europa.eu/)
Z uvedeného je patrné, ţe hlavní a dlouhodobější dopady by měly mít ve skrze pozitivní charakter. Zároveň ale nový reţim také přinese několik negativních účinkŧ, které by ale dle předpokladŧ měly mít pouze krátkodobý vliv. Jde hlavně o: -
Počáteční náklady na provedení – zavedení moderních systémŧ řízení rizik a vnitřních kontrol a stejně tak případné vytvoření některých nových funkcí v organizační struktuře společnosti bude vyţadovat vynaloţení nemalých finančních prostředkŧ. Rovněţ orgány dohledu budou poţadované úpravy zpočátku něco stát. Při studii dopadŧ nového rámce byly počáteční náklady celého odvětví na jeho zavedení odhadnuty na 2 aţ 3 miliardy EUR.
-
Vliv na akciové trhy v EU – v novém reţimu bude kapitálovým poţadavkŧm podléhat i trţní riziko, pojistitelé se tak mohou rozhodnout pro nákup dlouhodobých dluhopisŧ na úkor akcií, aby obnovili vyváţenost svých portfolií.
-
Konsolidace na pojistném trhu EU – díky skutečnosti, ţe dobře diverzifikované subjekty, nebo subjekty, jeţ jsou součástí pojišťovací skupiny, budou mít pravděpodobně niţší kapitálové poţadavky, mŧţe vzniknout další konkurenční tlak na menší a střední samostatné pojišťovny.
-
Pojistitelnost některých rizik – na rizika bude pohlíţeno v souladu s jejich ekonomickými náklady, proto budou dlouhodobým vysoce závaţným pojistným odvětvím uloţeny vyšší kvantitativní poţadavky. V krátkodobém výhledu to mŧţe vést ke sníţení krytí u těchto druhŧ pojištění.
Dŧleţitým aspektem nového reţimu je jeho vybudování na takových základech, aby v budoucnu drţel krok s vývojem trhu, technologií a také s mezinárodním vývojem pojištění. Jeho skladba rovněţ povede k jednotnějšímu zacházení s pojistiteli v celé Evropě. Tím se dostáváme k otázce struktury Solvency II. (http://eur-lex.europa.eu/) 29
2.2 Systém tří pilířŧ Jelikoţ se odpovědné orgány Evropského hospodářského společenství na konci dvacátého století zhlédli ve stavbě svých systémŧ na pilířích, je i nový regulatorní reţim Solvency II koncipován podle tohoto trendu. Základní východiska pro nová pravidla a dohled nad nimi jsou stanovena obdobně jako pro Basel II (regulatorní rámec pro sektor bankovnictví) a stejně tak jako regulace bankovního sektoru je i Solventnost II zaloţena na třech základních pilířích. Kvantitativní poţadavky obsaţené v prvním pilíři určí především zpŧsob výpočtu technických rezerv a kapitálových poţadavkŧ. Druhý pilíř stanovuje pravomoci a odpovědnosti dohledu, včetně určení pravidel, podle kterých je dohlíţeno na jednotlivé subjekty a jsou posuzovány systémy vyhodnocování a řízení rizik, vnitřní kontrolní systémy nebo kvalifikovanost osob ve vedení. Na základně zjištění dohledu mohou být přijímána opatření k nápravě, včetně moţnosti stanovení vyššího poţadavku na kapitál. Třetí pilíř posiluje trţní disciplínu a transparentnost trhu prostřednictvím výkaznictví a povinnosti zveřejňovat informace dohlíţenými subjekty. (http://www.cnb.cz/)
2.2.1 Pilíř I První pilíř se zaměřuje především na kvantitativní poţadavky. Jak jiţ víme z první kapitoly, stávající Solventnost I pracuje s veličinami disponibilní míra solventnosti (DMS), poţadovaná míra solventnosti (PMS) a minimální garanční fond. Pro podmínky nového regulatorního rámce přebírá funkci poţadované míry solventnosti solventnostní kapitálový poţadavek (SCR) a funkci minimálního garančního fondu minimální kapitálový poţadavek (MCR). Změněn tak ve své podstatě není samotný systém kvantitativních poţadavkŧ, ale spíše jejich konstrukce. Solvency II umoţňuje pojišťovnám vyuţívat regulátorem stanovených standardizovaných metod nebo naopak jít cestou budování vlastních modelŧ a tím optimalizovat kapitálové poţadavky pokročilých hráčŧ. A jak si bez sloţitého vysvětlování představit, na jaké úrovni je zhruba nastaven zmíněný SCR? Zájmem regulátora je chránit finanční systém před neočekávaným úpadkem finanční instituce. V minulosti slouţila k hodnocení kvality dané finanční instituce výše kapitálu ve vztahu k přijatému pojistnému. Nové regulační podmínky zaloţené na řízení rizik jiţ zdaleka nevystačí s tímto jednoduchým principem a vyţadují stanovení kapitálu nutného pro pokrytí extrémních ztrát z pojišťovnou zaujímaných rizikových expozic. Tak vzniká pojem ekonomický kapitál, na nějţ lze zjednodušeně pohlíţet jako na součet hodnoty v riziku (VaR – Value at Risk). 30
VaR je opatření k posouzení rizika spojeného s portfoliem aktiv a pasiv běţně vyuţívané v oblasti finančních sluţeb. Jeho prostřednictvím by měla být zodpovězena otázka, kolik bude činit ztráta, pokud dojde k nepříznivému vývoji událostí (v časovém horizontu jednoho roku a na určité hladině spolehlivosti, např. 99,5%). A právě na úrovni ekonomického kapitálu by měla být stanovena hladina solventnostního kapitálového poţadavku. (Kolektiv autorŧ, 2006) Nyní jiţ tedy víme, ţe hodnota ekonomického kapitálu, od níţ se odvíjí solventnostní kapitálový poţadavek, je zaloţena na posouzení rizik. Tím se dostáváme ke druhému pilíři regulatorního rámce, jehoţ podstatnou součástí je nastavení obezřetného systému řízení rizik, který slouţí i k následné kalkulaci ekonomického kapitálu.
2.2.2 Pilíř II Pilíř II je zaloţen především na vymáhání systémŧ řízení rizik a vnitřní kontroly odpovídajících obchodní struktuře a rizikovému profilu pojišťoven. Kaţdá pojišťovna má svŧj specifický rizikový profil, který se odvíjí od povahy a rozsahu jejích činností. Podle rizikového profilu se stanovují poţadavky na řízení rizik a solventnosti. Prostřednictvím vlastního posouzení rizik a solventnosti se zjišťuje, zda se pojišťovna neodchyluje od těchto poţadavkŧ. Jedná se o vnitřní proces, který by měl být zohledněn ve strategických rozhodnutích společnosti. Výsledky posouzení jsou zároveň nástrojem orgánu dohledu, který je o nich pravidelně informován. (http://ec.europa.eu/) Dále druhý pilíř postihuje principy nastavení investičních pravidel, role představenstva, managementu a vnitřního auditu.
Hlavní rizika hrozící pojišťovnám Dříve neţ se zaměříme na rŧzné kategorie rizik, která potencionálně pojišťovnu ohroţují, bylo by vhodné stručně shrnout, co to vlastně riziko je. Jedná se o takovou budoucí situaci, která se s určitou pravděpodobností více či méně odchyluje od plánovaného stavu. Obecně platí, ţe s rŧstem této odchylky roste výše potenciálního zisku, ale zároveň také ztráty. Kaţdý subjekt
podstupující
riziko
by
se
tak
měl
vyvarovat
takové
míry
rizika,
která mŧţe vést k ohroţení jeho existence. A to ať jiţ se jedná o ekonomický subjekt riskující svŧj zánik při podstoupení neúměrného investičního rizika, nebo jedince riskujícího svŧj ţivot. Ač předchozí tvrzení zní logicky a pro mnohé z nás přestavuje samozřejmost, neustále
31
se setkáváme s případy, které jsou s ním v přímém rozporu. U většiny těchto selhání mŧţeme příčinu vysledovat právě ve špatném odhadu podstupovaného rizika.
Kategorizace rizik S celkovým rozvojem společnosti se ekonomické subjekty setkávají s novými a novými typy rizik, které ohroţují jejich hospodářské výsledky. A jak jiţ jsme se zmínili v první kapitole této práce, je rozlišení rizik dŧleţitým prvkem přechodu od Solvency I k její aktualizované podobě. Pojišťovny se jiţ nemohou spoléhat pouze na posuzování pojistně technických rizik, ale musí prostřednictvím propracovaných a efektivních systému řídit i ostatní identifikovatelná rizika. Nyní se podíváme na jednotlivé základní skupiny rizik, jeţ nejvíce ohroţují solventnost pojišťovny. Dále u kaţdé kategorie rizik uvedeme jednoduchý popis kvantifikace dané skupiny. Na základě kvantifikace je určen objem kapitálu, kterého je
zapotřebí
pro
zajištění
daného
individuálního
rizika
s předem
stanovenou
pravděpodobností. (Kolektiv autorŧ, 2006)
Trţní riziko Trţní riziko představuje pro pojišťovnu potenciální ztrátu zpŧsobenou změnou hodnoty aktiv v návaznosti na kolísání finančních trhŧ. Jednat se mŧţe např. o změnu úrokových měr, cen akcií nebo komodit, případně devizových kurzŧ. Rovněţ je zde zahrnuta nejistota ohledně výše budoucích závazkŧ, která je zde ovlivněna především objemem připsaných podílŧ na zisku. Specifickou oblastí jsou rozličné garance nebo finanční obce, které jsou vloţené do pojistných smluv. Poslední částí stojící za zmínku je tzv. inflační riziko. To je tvořeno změnou hodnoty budoucích závazkŧ v dŧsledku např. indexace pojistného či nákladové inflace. Základní metody kvantifikace trţního rizika pojišťovny vychází z předpokladu, ţe je schopna kvantifikovat pozice aktiv vystavených trţním rizikŧm, kterým je poté přiřazen koeficient
stanovující
kapitálový
poţadavek.
Pokročilé
metody
představují
rŧzně
parametrizované Value at Risk modely. (Kolektiv autorŧ, 2006)
Úvěrové riziko Základním předpokladem úvěrového rizika je nebezpečí, ţe protistrana v obchodním styku plně nedodrţí své finanční závazky. Pojišťovna mŧţe být ohroţena nejen v případech neuhrazení závazkŧ přímo vŧči ní, jako věřiteli, ale riziko pro ni představuje i situace, kdy nedochází k vyrovnání závazkŧ i vŧči ostatním subjektŧm. Toto je případ především 32
emitentŧ cenných papírŧ, u kterých v případě neplnění závazkŧ dochází k znehodnocení ratingŧ, coţ mŧţe mít vliv na hodnotu aktiv ve finančním umístění pojišťovny. Druhé velké ohroţení, spadající do této kategorie rizik, představuje potenciální neplnění závazkŧ ze strany zajistitelŧ. Zde by bylo namístě ve stručnosti si přiblíţit základní aspekty fungování zajištění. Zajišťovna je právnická osoba přebírající na základě smlouvy jistou část rizik vyplývající z uzavřených pojistných smluv pojišťovny. Zjednodušeně řešeno je tedy zajištění pojištěním pojišťoven. Mŧţe být sjednáno pro určitá pojištění nebo pro celé portfolio pojištění. Zajišťovna získává podílovou spoluúčast na pojistném a výměnou od „pojištěné“ pojišťovny přebírá poměrnou odpovědnost za případné škody. Pro získání licence k poskytování zajištění je nutný vysoký kapitál a i proto se v České republice jedná o poměrně mladou sluţbu, první licenci tuzemské zajišťovně udělila Česká národní banka aţ v roce 2008. Z výše uvedeného vyplývá, ţe pojišťovna si sice zajištěním sniţuje pojistné riziko, ale zároveň přistupuje na zvýšení rizika úvěrového, jelikoţ se vystavuje nebezpečí plynoucímu z moţné nesolventnosti zajistitele. U úvěrového rizika spoléhají základní metody kvantifikace na externí ratingy dluţníkŧ. Do kategorií podle druhu dluţníka (určení právě na základě ratingu) se rozdělí kaţdá kreditní pozice (pohledávky, dluhopisy a ostatní finanční umístění apod.). Těmto kategoriím je následně přidělena riziková váha. Pokročilé metody vyuţívají především aplikaci interních ratingŧ. (Kolektiv autorŧ, 2006)
Riziko likvidity Likvidita společnosti je vyjádřena schopností uhradit své závazky z likvidních (rychle zpeněţitelných) aktiv. O riziku likvidity hovoříme v případech, kdy pojišťovně hrozí ztráta v dŧsledku neschopnosti efektivně vypořádat svá finanční aktiva za účelem vyrovnání svých finančních závazkŧ. K riziku likvidity je nutné nahlíţet z hlediska času a bonity. Pokud pojišťovna nebude mít dostatek prostředkŧ (peněz nebo jiných aktiv, jejichţ prostřednictvím lze závazek uhradit) v okamţiku, kdy má uhradit závazky, mŧţe to pro ni znamenat: a) ztrátu formou sankce za včasné neplnění závazku; b) ztrátu zpŧsobenou neefektivním převedením aktiv na peníze potřebné k úhradě závazku (převod mŧţe být v daný okamţik nevýhodný – např. nevýhodný devizový kurz, nízká hodnota akcií apod.); c) ztrátu z nákladŧ na dodatečná aktiva pořízená za účelem úhrady závazku (např. úroky z úvěru). (Kolektiv autorŧ, 2006)
33
Vedlejším efektem problémŧ s likviditou (ale jistě ne nezanedbatelným) mŧţe být ohroţení dobrého jména pojišťovny. Při kvantifikaci rizika likvidity je výchozím ukazatelem definice maximální ztráty, kterou mŧţe pojišťovna následkem nedostatku likvidity v rámci předem stanoveného období utrpět. Prvním krokem je kvantifikace nesouladu mezi splatností aktiv a pasiv, zjištění tzv. likviditních gapŧ (rozdílŧ mezi hodnotou aktiv a pasiv rozčleněných do jednotlivých časových pásem). Tím získáme základ pro riziko ztrát z titulu sankcí za pozdní úhradu a také základ pro další výpočty trţních rizik. Druhý krok kvantifikace rizika likvidity zjišťuje velikost ztráty vzniklé případným vypořádáním aktiv v okamţiku splatnosti pasiv za předpokladu, ţe aktuální trţní cena v daném okamţiku bude rozdílná, neţ jaká by mohla být v okamţiku, kdy bude na trhu výhodnější kurs. Při tomto kroku se aplikují jiţ pokročilejší metody, které berou v potaz jednak tzv. zavírací cenu příslušného instrumentu (na burze je stanovena jako prŧměr závěrečné kotace bid/ask) a také rozptyl mezi poslední hodnotou bid a ask kurzu příslušného instrumentu. Zpravidla platí, ţe čím je instrument likvidnější, tím je rozptyl menší. Výsledek obou těchto krokŧ představuje celkovou hodnotu likviditního rizika. Ta bude podle obecných předpokladŧ stoupat úměrně k počtu málo likvidních aktiv v portfoliu společnosti a k době, o kterou budou aktiva déle splatná neţ pasiva. (Kolektiv autorŧ, 2006)
Pojistné riziko Toto riziko pojišťovna podstupuje ve větší či menší míře v podstatě při kaţdém podpisu nové pojistné smlouvy. Pojistné riziko totiţ představuje nejistotu spojenou s četností, velikostí, ale i okamţikem výplaty budoucích pojistných událostí, potaţmo objemem souvisejících vedlejších nákladŧ. U kaţdé pojistné smlouvy se kalkuluje její moţný škodní prŧběh a pojistné riziko je určeno moţností vzniku odchylky od této kalkulace. Podle příčiny těchto odchylek rozlišujeme: a) náhodné pojistné riziko – náhodné kolísání kolem očekávaného prŧměrného škodního prŧběhu. Toto kolísání mŧţe být běţné, nebo v dŧsledku extrémních událostí, jako jsou např. přírodní katastrofy nebo dopravní katastrofy velkého rozsahu; b) pojistné riziko změn – škodní prŧběh není dlouhodobě konstantní. V návaznosti na jeho změny v čase se mění i podklady pro výpočet pojistného, zde se jedná především o demografická rizika (úmrtnost či dlouhověkost), riziko nárŧstu výskytu závaţných onemocnění atd. Změny v rizikovosti mohou být cyklické (navazující 34
na prŧběh hospodářského cyklu), trendové (navazující např. na biologické nebo klimatické změny) a nepravidelné (např. výkyvy počasí); c) pojistně-technické riziko omylu – chybný odhad budoucího škodního prŧběhu, tedy nejistota spojená se správným nastavením výpočetních modelŧ a jejich parametrŧ. V pojistném riziku je zahrnuto i nebezpečí vyplývající z neočekávaných změn chování pojistníkŧ po uzavření pojistné smlouvy. (Kolektiv autorŧ, 2006) Extrémním příkladem pojistného rizika je tzv. katastrofické riziko. Jde o neočekávané anomální změny škodného prŧběhu vyvolané extrémními jednotlivými škodami velkého rozsahu (např. zemětřesení nebo povodně). Pro řízení tohoto rizika je často vyuţíván katastrofický model určený pro modelování rŧzných typŧ katastrofických událostí. Propojením dlouhodobých informací o
katastrofách
(meteorologické,
hydrologické
apod.)
s aktuálními
demografickými
a urbanistickými údaji se snaţí katastrofický model určit celkovou potenciální škodu pro dané území a spojuje tyto data s rozloţením portfolia pojišťovny. Na základě získaných údajŧ modeluje matematické rozdělení škod. (Herboczková, Beránková, 2012) Kvantifikace tohoto rizika vychází z předem definovaných odchylek od očekávaného budoucího vývoje. Tento předpokládaný scénář je zohledněn v technické rezervě. Rizika spojená s moţnými odchylkami jsou zohledněna v kapitálu. Při definici odchylek je nutné znát příslušná rozloţení pravděpodobností, a proto se při kvantifikaci pojistného rizika nabízí moţnost vyuţití statistických simulací. (Kolektiv autorŧ, 2006)
Operační riziko Operačním rizikem pojišťovny jsou potenciální ztráty v dŧsledku nedostatečnosti nebo selhání interních procesŧ, systému, selhání osob nebo kvŧli externím událostem. Pojišťovna, stejně jako kterýkoliv jiný ekonomický subjekt, pŧsobí v prostředí, které je určené právním rámcem daného státu, případně nadnárodního společenství (v našem případě zejména Evropské unie). Z tohoto faktu vyplývá pro pojišťovnu tzv. právní riziko, které je jednou z hlavních částí kategorie operačních rizik. Představuje jej moţný nesoulad pojistných podmínek s právním řádem, případně problémy při rozdílné interpretaci právních předpisŧ orgány státního dozoru, klienty a samotnou pojišťovnou. U zmíněného selhání osob jsou největším rizikem chyby zaměstnancŧ (ať jiţ neúmyslné nebo úmyslné). Další významné operační riziko souvisí s technologickým zajištěním pojišťovny, neboť kaţdý informační systém nebo komunikační síť je náchylná k selhání a jejich případné výpadky mohou 35
zapříčinit nemalé ztráty. Obecně platí, ţe operační rizika představují pro pojišťovnu největší nebezpečí a svými dopady mohou zpŧsobit větší škody neţ ostatní kategorie rizik. Při kvantifikaci operačního rizika je moţno vyuţít jednak základních metod, které vycházejí ze stanovení tzv. proxy veličiny (např. výnosy), od níţ je pomocí koeficientu (jsou stanoveny pro rŧzné oblasti činností) přímo odvozena výše kapitálového poţadavku. Druhou moţností je vyuţití pokročilých metod zahrnujících statistické modely, případně kvalitativní přístup ve formě rizikových indikátorŧ. (Kolektiv autorŧ, 2006)
Agregace rizik Po identifikaci a především kvantifikaci jednotlivých kategorií rizik se agregací stanovuje celkový kapitálový poţadavek na eliminaci rizika pojišťovny. Při jeho stanovení je nutné odhadnout efekty diverzifikace – jednotlivé skupiny rizik se navzájem ovlivňují a celkový potřebný kapitál je tak niţší neţ kdyby se pouze sečetli všechny kapitálové poţadavky za jednotlivé kategorie. Jedná se o velmi sloţitou činnost vyuţívající náročné modelování, jejímţ cílem by měla být, co moţná nejpřesnější, znalost jak celkového potřebného objemu kapitálu, tak kapitálu pro krytí jednotlivých rizik. Špatné určení tohoto kapitálového poţadavku mŧţe vést buď k problémŧm se solventností (v případě stanovení niţší hranice poţadavku neţ je reálná potřeba pro krytí rizika), nebo k negativnímu ovlivnění hospodářského výsledku z dŧvodu zbytečného vázání kapitálu v rezervách v případě stanovení vyšší hranice neţ je třeba. (Kolektiv autorŧ, 2006)
Sniţování rizika Jelikoţ je Solvency II zaměřena na aktivní řízení rizik, podporuje také některé základní techniky jejich sniţování: -
sekuritizace – transformace pohledávek na cenné papíry, jejichţ prodejem získává vlastník pohledávek (emitent) potřebné finanční zdroje;
-
zajištění – viz. úvěrové riziko
-
deriváty – jedná se o instrumenty, jejichţ hodnota je odvozena z hodnoty „podkladového instrumentu“, kterým mŧţe být např. komodita nebo cenný papír. Změna hodnoty tohoto instrumentu ovlivňuje hodnotu derivátu. Mezi základní finanční deriváty patří futures, forward, swap nebo opce. (http://cs.wikipedia.org/)
36
Na rozvoj sekuritizace a vyuţívání finančních derivátŧ v pojišťovnictví měly nemalý vliv nedostatky stávajících regulačních podmínek (např. neumoţnění zahrnout efekty diverzifikace nebo neuvaţování ratingu při hodnocení kvality protistrany apod.). Tím byly pojišťovny na základě podmínek regulace nuceny často drţet vyšší kapitál (regulatorní kapitál), neţ bylo ve skutečnosti, dle reálného stavu, nutné. Začaly proto vyuţívat těchto nástrojŧ k tzv. regulatorní kapitálové arbitráţi, která vyuţívá restrukturalizace portfolia ke generování niţších kapitálových poţadavkŧ, aniţ by došlo ke změně rizikového profilu pojišťovny. (Kolektiv autorŧ, 2006)
Řízení rizik Pro náleţité plnění poţadavkŧ Solvency II v oblasti řízení rizik by měly pojišťovny přijmout adekvátní opatření s cílem: -
vytvoření účinného řídícího a kontrolního systému, jeţ bude odpovídat poţadavkŧm směrnice, a který zabezpečí obezřetné řízení;
-
vytvoření efektivního systému řízení rizik zahrnujícího strategie, procesy a postupy oznamování nezbytné pro konstantní identifikaci a řízení rizik;
-
poskytnout kvalitativní informace umoţňující příslušným orgánŧm dohledu posoudit kvalitu řídícího a kontrolního systému. (http://www.cnb.cz/)
Ke kontrole správného nastavení vnitřních systémŧ je vyuţíváno především: -
inspekcí (mohou probíhat buď přímo na místě, nebo na dálku);
-
diskusí regulátora s managementem;
-
monitorováním výsledkŧ vnitřních a vnějších auditŧ. (Kolektiv autorŧ, 2006)
Z hlediska posouzení kvality by se orgán dohledu měl zaměřit především na fungování spolupráce mezi správním, řídícím a kontrolním orgánem společnosti a ostatními sloţkami organizační struktury, jeţ jsou součástí řídícího a kontrolního systému a na správné nastavení informačních tokŧ mezi nimi. V rámci řídícího a kontrolního systému je pojišťovnám doporučeno zřídit: -
funkci řízení rizik;
-
funkci zajišťování shody s předpisy;
-
funkci vnitřního auditu;
-
pojistně-matematickou funkci. (http://www.cnb.cz/) 37
Navzdory tomuto doporučení ale není výslovnou povinností pojišťovny zřizovat funkci pojistného matematika a přijímat za tímto účelem zaměstnance na plný úvazek. Pro splnění poţadavkŧ směrnice je postačující, kdyţ pojišťovna bude schopna prokázat dostatečnou odbornou znalost pojistně-matematické problematiky (např. na úrovni jiného, jiţ zřízeného útvaru, nebo prostřednictvím vyuţití sluţeb externího odborníka). (http://ec.europa.eu/) Pojišťovna by také měla zajistit, aby byla náleţitě vedena dokumentace o rozhodnutích přijatých na úrovni správního, řídícího nebo kontrolního orgánu, a stejně tak o zpŧsobu zohlednění informací získaných ze systému řízení rizik při jejich učinění. Za zajištění účinnosti
systému
řízení
rizik,
stanovení
ochoty
společnosti
podstupovat
riziko
a za schvalování hlavních strategií a koncepcí řízení rizik nese konečnou odpovědnost správní, řídící nebo kontrolní orgán společnosti. Vzhledem k tomu by měli tyto funkce vţdy zastávat osoby zpŧsobilé a bezúhonné. (http://www.cnb.cz/)
Management Pojišťovny musejí mít odpovídající a transparentní systém řízení s jasně vymezenými kompetencemi a odpovědností. Zároveň je poţadována efektivní komunikační matice pro předávání informací a hlášení. Je jasné, ţe interní řídící a kontrolní systémy nemohou účinně fungovat, pokud nebudou nastaveny a spravovány k tomuto účelu vhodně zvolenými osobami. Směrnice ukládá, aby pojišťovny byly dobře a obezřetně spravovány za účelem ochrany zájmŧ pojistníkŧ a oprávněných osob. Proto je nezbytné, aby jednotlivci na klíčových pozicích nepředstavovali riziko jak pro samotné pojišťovny, tak následně pro jejich klienty, a to např. moţným konfliktem zájmŧ, nedostatečnou znalostí principŧ podnikání v oboru pojišťovnictví nebo dokonce prostřednictvím trestné činnosti. V kaţdé pojišťovně by tedy měly být nastaveny minimální standardy pro obsazení členŧ představenstva a dalších klíčových funkcí. Pojistitel by měl být schopen prokázat, ţe tyto funkce zastávají osoby s odpovídající kvalifikací. Jelikoţ dochází k neustálému vývoji a ke změnám v oblastech, jeţ mohou představovat riziko (vývoj technologií, změny v legislativě, demografické změny apod.) je také nutné, aby v řídících a kontrolních systémech docházelo ke konstantním úpravám a doplnění a rovněţ tak osoby zastávající klíčové funkce v těchto systémech by měly stále rozvíjet svou odbornost a doplňovat své znalosti v návaznosti na aktuální trendy. (http://ec.europa.eu/)
38
Interní audit Na základě Solvency II by měly pojišťovny zřídit účinnou a efektivní funkci interního auditu. Hlavními úkoly tohoto oddělení by mělo být: -
sestavení, provádění a správa plánu vnitřního auditu, jeţ obsahuje auditorské činnosti, které mají být uskutečněny v nadcházejících letech. Plán by měl postihnout všechny činnosti a celý řídící a kontrolní systém společnosti. Oddělení mŧţe provádět v případě potřeby i audity, které nejsou uvedeny v předloţeném plánu;
-
vydávat a předkládat správnímu, řídícímu nebo kontrolnímu orgánu zprávu o výsledcích auditorských činností, která by měla obsahovat zjištění nedostatkŧ a doporučení k jejich odstranění, včetně předpokládané doby a osob odpovědných za plnění těchto doporučení;
-
ověřovat, zda jsou dodrţována rozhodnutí, která přijal správní, řídící nebo kontrolní orgán na základě těchto doporučení.
Při rozhodování o svých prioritách při výkonu auditu, by se funkce interního auditu měla řídit rizikově orientovaným přístupem. (http://www.cnb.cz/) Funkci interního auditu byla přiřčena dŧleţitá úloha rovněţ při samotném přechodu na Solvency II. Interní audit byl směrnicí označen za dohlíţitele nad souladem vnitřních postupŧ, procesŧ a systémŧ vykazování pojišťoven s nově přijatou legislativou. Bylo tedy nutné, aby k výkonu této kompetence, měli pracovníci oddělení dostatečné znalosti jak samotné směrnice, tak všech souvisejících evropských i národních právních předpisŧ. Na základě těchto znalostí a zkušeností mohl interní audit následně vykonávat i funkci poradní, v jejímţ rámci navrhoval vrcholovému managementu provedení změn v činnostech a procesech za účelem dosaţení poţadované compliance. (http://ec.europa.eu/)
Investiční pravidla Do jaké míry se změní investiční chování pojišťoven v dŧsledku nových pravidel, se bude odvíjet také od jejich stávajících investičních strategií a interních obchodních modelŧ. Předně pŧjde o rozhodnutí pojistitele, zda očekávané výnosy z investic do více kolísavých aktiv vyváţí zvýšení nákladŧ, vyplývající z nutnosti drţení většího mnoţství kapitálu na pokrytí investičního rizika podle nově stanovených podmínek. (http://ec.europa.eu/)
39
U Solventnosti I byly investice do aktiv rozděleny do dvou kategorií: 1) aktiva na pokrytí technických rezerv, která byla do značné míry mnoţstevně regulována; 2) ostatní mnoţstevně neregulovaná aktiva. Toto rozdělení je nyní zrušeno. Všechna aktiva nyní podléhají kapitálovým poţadavkŧm, jejichţ výše je úměrná jejich rizikovosti. Pojišťovny by tak měly více váţit sloţení svého investičního portfolia. Tato změna vyplývá ze zkušeností, kdy v minulosti byly nevhodně zvolené
investiční
strategie
příčinou
ohroţení
finanční
situace
pojišťovny.
(http://ec.europa.eu/) Pro případy zjištění nedodrţování pravidel zahrnuje pilíř II téţ systém sankcí, např. mŧţe jít o zvýšení nárokŧ na monitoring, poţadavek na zlepšení procesŧ, nastavení dodatečných kapitálových poţadavkŧ nebo poţadavek na změnu kapitálové struktury. (Kolektiv autorŧ, 2006)
2.2.3 Pilíř III Tento pilíř posiluje principy Pilířŧ I a II, a to zejména prostřednictvím povinnosti zveřejňovat informace ekonomickým subjektŧm (finanční trhy, ratingové agentury apod.) a pojistníkŧm. Cílem je zvýšení transparentnosti, harmonizace účetních pravidel a posílení porovnatelnosti v přístupech k rŧzným pojišťovnám. (Kolektiv autorŧ, 2006) V rámci třetího pilíře se po pojišťovnách bude poţadovat zavedení vhodných systémŧ a struktur pro odpovídající výměnu informací s příslušnými vnitrostátními orgány. Předkládání informací bude muset mít svoji pravidelnost a skladbu, kterou určí směrnice, případně doplní vlastními právními předpisy vnitrostátní orgány, ovšem pouze v rozsahu, který bude odpovídat poţadavkŧm Solventnosti II. Při předkládání informací ve čtvrtletním intervalu musí být posuzována proporcionalita a materialita ve vztahu pouze k tomuto období, přičemţ při posuzování materiality je nutno přihlédnout ke skutečnosti, ţe čtvrtletní ukazatele jsou zaloţeny na odhadu více neţ roční. Obsahově by měly pojišťovny předkládat informace: -
kvantitativní – vztahující se ke kapitálovým poţadavkŧm;
-
kvalitativní – slouţící k posouzení vnitřních systémŧ řízení a kontroly a k posouzení kompetentnosti a bezúhonnosti osob zastávajících klíčové funkce ve společnosti. (http://www.cnb.cz/)
40
Obsahově a rozsahem se liší poţadavky na předkládané informace pojišťoven podle jejich volby modelu pro výpočet kapitálových poţadavkŧ (standardní model a částečný nebo úplný interní model) a také u pojišťoven pŧsobících na trhu jako samostatný subjekt, nebo v rámci skupiny. U pojišťoven vyuţívajících interního modelu musí předkládané informace umoţnit kontrolu a posouzení kvality a funkčnosti tohoto modelu (podrobněji probráno v části věnované dohledu). Předkládané informace by měly splňovat tyto základní parametry: -
při rozlišení jednotlivých druhŧ pojištění bude pouţito identifikačních kódŧ definovaných směrnicí;
-
informace budou předkládány v elektronické podobě a ve formátu, který pro tento účel stanoví příslušný orgán dohledu;
-
veškeré údaje v peněţním vyjádření budou předkládány ve vykazovací měně společnosti/skupiny
a
kvantitativní
údaje
v náleţitých
jednotkách.
(http://www.cnb.cz/) Výkazy a kvalitativní informace jsou po pojišťovnách pochopitelně poţadovány jiţ nyní v přípravném období. Je vhodné upozornit, ţe informace poţadované v tomto období představují pouze část dat, která budou muset pojišťovny předkládat po termínu účinnosti směrnice. Kompletní souhrn poţadovaných výkazŧ a informací bude zveřejněn do 30. června 2015. Předkládání informací v přípravném období se řídí Obecnými pokyny k předkládání informací příslušným vnitrostátním úřadŧm (EIOPA). Vnitrostátní orgány však mohou učinit úpravy těchto pokynŧ. Například ČNB upravila za účelem minimalizace zátěţe stanovené termíny pro tuzemské pojišťovny, které tak nemusejí předkládat informace do 22 týdnŧ od ukončení jejich hospodářského roku (překrývá se s termíny předloţení výkazŧ podle Solventnosti I), ale aţ ve druhé polovině roku. ČNB také umoţnila pojišťovnám postupné předkládání výkazŧ po ucelených oblastech od těch nejjednodušších aţ po ty nejkomplikovanější (nejprve je předkládán např. výkaz aktiv a derivátŧ a aţ na závěr výkaz o kapitálových poţadavcích). České pojišťovny také mají posunutý termín pro první předloţení výkazŧ a kvalitativně popisné zprávy jiţ na tento rok, na rozdíl od obecných pokynŧ, které poţadují první předloţení aţ v roce 2015. Dŧvodem je snaha o časové rozloţení zátěţe na pojišťovny a efektivnější vyuţití celého přípravného období. Pro první předkládání informací tuzemskými pojišťovnami v roce 2014 bude vyuţito formátu Excel. Pro rok následující budou jiţ poţadované výkazy předkládány prostřednictvím systému České národní banky pro sběr dat (systému bude vyuţíváno i po plné implementaci směrnice). Kvalitativní zpráva nemá stanovenu přesnou strukturu a předkládána bude ve formátu Word nebo PDF. 41
Další změnou oproti obecným pokynŧm je zrušení čtvrtletního reportingu (tuzemské pojišťovny by se ale na čtvrtletní vykazování přesto měly dŧkladně připravovat, jelikoţ po termínu účinnosti Solventnosti II se stane povinností i pro ně). Je tedy zřejmé, ţe strany českého orgánu dohledu došlo k poměrně výraznému ulehčení časové a administrativní zátěţe pro přípravné období, ale zároveň se snaţí o vyuţití celého období zbývajícího do termínu účinnosti Solventnosti II. Definicí poţadovaných údajŧ v rámci třetího pilíře se v České republice momentálně zabývá pracovní skupina Pilíř III projektu Solventnost II. (Nájemník, Vrzáňová, 2014) Na závěr části věnované struktuře pilířŧ ještě krátké shrnutí. Pojišťovna nejprve v rámci Pilíře I stanoví pomocí standardního nebo interního modelu MCR a SCR. Vypočtené kapitálové poţadavky mohou být následně upraveny regulátorem podle plnění kvalitativních poţadavkŧ dle Pilíře II. Plnění poţadavkŧ na trţní disciplínu (Pilíř III) jiţ nemá přímý dopad na vypočtenou, případně regulovanou výši kapitálových poţadavkŧ, ale to neznamená, ţe nebude mít ţádný vliv na výši kapitálu. Např. nedostatečná informační otevřenost mŧţe zapříčinit sníţení ratingového ohodnocení, coţ by mělo na daný subjekt nezanedbatelný dopad.
SOLVENTNOST II
Pilíř II Kvalitativní poţadavky na kontrolní a řídící systém Řízení rizik
Pilíř I
Pilíř III
Kvantitativní poţadavky SCR a MCR
Dodrţování trţní disciplíny (výkaznictví)
Technické rezervy
Uveřejnění informací
42
2.3 Interní modely Jak jiţ víme, je Solventností II pojišťovnám umoţněno při výpočtech kapitálových poţadavkŧ vyuţívat regulátorem stanovených standardizovaných metod, nebo jít cestou budování vlastních modelŧ a tím optimalizovat kapitálové poţadavky na svá konkrétní specifika. Je ale jasné, ţe pojišťovna se nemŧţe pro vlastní interní model rozhodnout a nasadit je bez dŧkladné kontroly a zhodnocení, zda tento model plně vyhovuje poţadavkŧm regulatorního reţimu Solventnost II. Toto posouzení a schválení interních modelŧ k plnému vyuţití má v kompetenci národní orgán dohledu. Pro harmonizaci postupŧ a ujednocení podmínek schválení byly Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (EIOPA) vydány Obecné pokyny k postupu orgánu dohledu při předběţném posuzování interních modelŧ. Nyní si přiblíţíme, co mají pojišťovny za povinnost při zavádění interních modelŧ a jak postupují orgány dohledu při jejich posuzování.
Předběţné posuzování interních modelŧ orgány dohledu Během předběţného posuzování interních modelŧ musí orgán dohledu přihlédnout ke specifikŧm dané pojišťovny a k zásadám proporcionality (zásada proporcionality by neměla být chápána jako prominutí nebo sníţení jakýchkoliv poţadavkŧ pro interní modely stanovených směrnicí). Zásada by měla být zohledněna vzhledem k povaze, rozsahu a komplexnosti rizik, jimţ je pojišťovna vystavena a ke konstrukci, rozsahu a kvalitativním předpokladŧm posuzovaného interního modelu. Pojišťovna, jejíţ interní model je posuzován, by měla v rámci tohoto procesu předloţit orgánu dohledu solventnostní kapitálový poţadavek vypočtený pomocí standardního modelu. Rozsah informací předkládaných pojišťovnou za účelem posouzení by měl plně odpovídat poţadavkŧm stanoveným v technických přílohách Obecného pokynu k předkládání informací příslušným orgánŧm dohledu vydaného EIOPA. Pojišťovny jsou povinny informovat orgán dohledu o jakékoliv provedené nebo plánované změně interního modelu v prŧběhu posuzování a kterou společnost uzná za relevantní. V rámci posuzování by si orgán dohledu měl učinit přehled o tom, jak daná pojišťovna zajišťuje, aby: -
interní model byl vyuţíván v jejím systému řízení rizik a v rozhodovacích procesech zpŧsobem vytvářejícím impulzy pro zvyšování kvality modelu;
-
interní model odpovídal a vyhovoval rozsahu činností, jeţ pojišťovna vykonává (zejména s ohledem na klíčová podnikatelská a strategická rozhodnutí); 43
-
interní model byl dostatečně pochopen ze strany správního, řídícího nebo kontrolního orgánu společnosti a dalších osob vyuţívajících jeho výsledkŧ k rozhodování;
-
výsledky interního modelu byly skutečně vyuţívány k rozhodování;
-
pouţitím interního modelu bylo moţno přinejmenším měřit ekonomický kapitál a zjišťovat dopad rozhodnutí učiněných na základě výsledkŧ na rizikový profil pojišťovny;
-
probíhal proces sledování vlastního rizikového profilu a významné změny v tomto profilu vedly k přepočtení SCR. (http://www.cnb.cz/)
Dále by si měl příslušný orgán dohledu vytvořit představu o tom, jak pojišťovna: -
stanovuje předpoklady a vyuţívá odborných úsudkŧ (expertízy komisí, případně jednotlivcŧ s odpovídajícími znalostmi, zkušenostmi a přehledem o rizicích, která jsou vlastní tomuto odvětví);
-
zabezpečuje, aby se stanovení předpokladŧ a vyuţití odborných úsudkŧ řídilo ověřenými a zdokumentovanými procesy a aby se tyto procesy v prŧběhu času a pro všechny činnosti pojišťovny odvozovaly a vyuţívaly jednotným zpŧsobem;
-
zabezpečuje sníţení rizika nedorozumění nebo špatné komunikace při procesech týkajících se stanovení předpokladŧ a vyuţití odborných úsudkŧ při jejich volbě a jak je zajištěna zpětná vazba mezi funkcemi, jichţ se tyto procesy týkají;
-
zabezpečuje transparentní systém dokumentace procesŧ týkajících se předpokladŧ;
-
zajišťuje
informace
k posouzení
správnosti
zvolených
předpokladŧ,
a jak tuto správnost testuje; -
analyzuje odchylky od zvolených předpokladŧ od zvolených předpokladŧ, a jak tyto odchylky zohledňuje v dalších procesech;
-
zajišťuje jednotnost a soulad metodických postupŧ;
-
zabezpečuje aktuální a dostatečnou znalost svého rizikového profilu, která je svou hloubkou dŧleţitá pro bohatost prognózy rozdělení pravděpodobností (vyjadřuje všechny relevantní charakteristiky rizikového profilu pojišťovny, vypočtena je prostřednictvím přiměřených pojistně-matematických a statistických technik). (http://www.cnb.cz/)
Posuzována je i celá řada dalších aspektŧ interních modelŧ, ale to bychom jiţ zabíhali do příliš odborných detailŧ.
44
Pojišťovny vyuţívající interního modelu by, pro účely předběţného posouzení, měly rovněţ předkládat dokument shrnující podstatné nedostatky a rizika spojená s jeho pouţíváním. V dokumentu by měly být zahrnuty minimálně tyto informace: -
rizika, která nejsou interním modelem postihnuta;
-
zjištěná omezení při modelování rizik;
-
povahu, míru a zdroje nejistoty spojené s výsledky interního modelu;
-
nedostatky v kvalitě a rozsahu údajŧ vyuţívaných interním modelem;
-
rizika související s vyuţitím externích modelŧ nebo údajŧ v interním modelu;
-
zjištěná omezení informační techniky, tedy nedostatky technologického zajištění interního modelu;
-
zjištěná omezení v systému řízení a kontroly. (http://www.cnb.cz/)
Zpráva o nedostatcích interního modelu by měla také obsahovat popis postupŧ analýzy těchto nedostatkŧ a plány na jejich řešení, případně vylepšení interního modelu. Závěrem ještě dodejme, ţe orgán dohledu by měl pojišťovně poskytnout prŧběţnou zpětnou vazbu o výsledcích kontrol prováděných za účelem předběţného posouzení interního modelu. (http://www.cnb.cz/)
Posuzování skupinových interních modelŧ Na závěr této části by bylo vhodné ještě zmínit, jak orgány dohledu postupují v případě posuzování skupinových modelŧ, a to především s ohledem na fakt, ţe Kooperativa pojišťovna a.s. vyuţívá částečného skupinového interního modelu pro neţivotní pojištění. Při posuzování skupinového interního modelu by si v prvé řadě měl orgán dohledu nad skupinou a ostatní zúčastněné příslušné vnitrostátní orgány účinně a efektivně rozdělit úkoly a toto rozdělení řádně zdokumentovat. Následně by měl být po vzájemné dohodě stanoven plán jednotlivých krokŧ posuzování a vzájemné komunikace mezi orgány. Stanovení plánu a jeho prŧběţná aktualizace je dŧleţitá pro prevenci nebezpečí, ţe bude část činností vyjmuta z pŧsobnosti interního modelu, coţ by mohlo zapříčinit podstatné podhodnocení rizik skupiny. Dalším nebezpečím nedostatečné, nebo špatně organizované spolupráce dotčených orgánŧ dohledu je rozpor skupinového interního modelu s jiným interním modelem, který by mohl být vyuţíván pro výpočet SCR jakoukoliv pojišťovnou ve skupině. Pro správné posouzení skupinového interního modelu je dŧleţité, aby v případě zjištění podstatné obavy týkající se procesu posuzování jakýmkoliv ze zúčastěných orgánŧ dohledu, byla tato informace neprodleně sdělena orgánu dohledu nad skupinou a ostatním dotčeným orgánŧm. 45
V prŧběhu procesu by se všechny zúčastněné orgány dohledu a orgán dohledu nad skupinou měly po vzájemné dohodě účastnit místních šetření pro ověření informací týkajících se předběţného posouzení. O místním šetření by měl orgán dohledu nad skupinou informovat orgán EIOPA a v relevantních případech i příslušné vnitrostátní orgány. Mezi subjekty účastnícími se místního šetření by měl být odsouhlasen konečný rozsah, účel, struktura a rozdělení úkolŧ v rámci kontroly. Na základě zprávy o zjištěných informacích by měla být orgánem dohledu pořádajícím místní šetření projednána opatření, která mají být přijata. Orgány dohledu by měly neprodleně informovat ostatní zúčastněné také o všech hlavních zjištěních uskutečněných při své činnosti na dálku v rámci posuzování. Orgány by mezi sebou měly pravidelně komunikovat ohledně svých postupŧ a měly by se na základě této komunikace
snaţit
o
odstranění
případných
nesouladŧ
v činnostech
na
dálku.
(http://www.cnb.cz/) Jak mŧţeme z uvedeného vyvodit, při posuzování skupinových interních modelŧ je logicky nejdŧleţitější dostatečná a efektivní spolupráce mezi jednotlivými subjekty zapojenými do procesu posouzení.
2.4 Základní informace o novém regulatorním reţimu Pojďme se nyní podívat na základní informace o novém regulatorním reţimu. Nejprve se zaměříme na otázku, komu je tato regulace vŧbec určena a poté si shrneme, co nového přináší oproti stávajícím podmínkám. Solvency II se bude dotýkat pojistitelŧ všech velikostí, ale zároveň plně respektuje zásadu proporcionality. Malé a střední pojišťovny se tak nemusí obávat, ţe by byly zatíţeny poţadavky stejných podmínek jako jejich velcí konkurenti. Nový reţim bere v úvahu velikost i povahu činností jednotlivých subjektŧ a dopady směrnice by měly odpovídat specifikŧm kaţdého z nich. Uplatňování pravidel přiměřeným zpŧsobem by se mělo vztahovat na všechny oblasti, tedy jak na kvantitativní, tak na kvalitativní poţadavky a rovněţ tak na pravidla dohledu. Například u kvalitativních poţadavkŧ budou na menší pojistitele s jednodušší strukturou podnikání kladeny menší nároky na kontrolní a řídící systémy neţ na pojistitele podnikající ve více liniích a v rŧzných státech. A proč nejsou nová pravidla směřována pouze na veliké hráče na pojistném trhu? Ač by se to vzhledem k počátečním nákladŧm na implementaci kontrolních a řídících systémŧ a na přizpŧsobení se novým podmínkám mohlo zdát nelogické, pro malé a střední pojistitele by nezařazení do nového reţimu představovalo v budoucnu konkurenční nevýhodu. Neexistoval by u nich totiţ ţádný tlak na vývoj úplných nebo alespoň částečných interních modelŧ, z kterých lze vytěţit potenciálně niţší kapitálové poţadavky a tím si sníţit náklady 46
na financování. Rovněţ posílení pověsti u klientŧ díky prokazatelnému dodrţování nastavených pravidel a řádnému řízení společnosti mŧţe být v budoucnu nezanedbatelným faktorem v konkurenčním boji na trhu. Směrnice rovněţ řeší pŧsobení pojišťoven ze státŧ mimo Evropské unie, ale pouze v případech, kdy ve členském státě přímo pŧsobí pobočka tohoto pojistitele. Případy, kdy dochází pouze k přeshraniční činnosti bez zřízení pobočky, zŧstávají v kompetenci členských státŧ. Podstatná je také modernizace a zjednodušení podmínek dohledu nad skupinami, směrnice zahrnuje celou řadu zlepšení stávajícího systému řešení této problematiky. (http://ec.europa.eu/)
Změny přinášené novým reţimem Nyní je na čase shrnout, jaké hlavní změny nový reţim regulace přináší. Solvency II představuje poţadavky vycházející z ekonomického rizika ve všech členských státech Evropské unie. Tyto nové poţadavky jsou více citlivé a jsou nastaveny tak, aby co nejlépe pokryly riziko podstupované pojistiteli. Nová směrnice se odklání od stávajícího jednoduchého modelu a více se zaměřuje na rŧzná specifika tohoto oboru. Zároveň jsou poţadavky na pojišťovny daleko komplexnější. Jiţ nejsou zaměřeny pouze na stranu pasiv a zohledňují rovněţ rizika na straně aktiv. Pojišťovny musí nově přihlíţet i k rizikŧm, jako jsou: -
trţní (např. pokles hodnoty investic pojišťovny);
-
úvěrová (např. případy, kdy třetí strana není schopna dostát svým závazkŧm);
-
provozní (např. selhání informačních systémŧ).
Zásadní změnou v přístupu mezi stávajícím modelem a podmínkami zaváděnými Solvency II je vyţadování proaktivního přístupu k řešení rizik. Zatímco stávající regulační pravidla byla zaměřena především na vymáhání kapitálového zajištění, coţ lze povaţovat za spíše retrospektivní opatření, nový rámec se snaţí více pŧsobit na preventivní stránku. Proto jsou zde obsaţeny poţadavky vedoucí pojišťovny k vynaloţení značného úsilí na včasnou identifikaci, měření a následné řízení rizik. Za tímto účelem vyţaduje plnění podmínek vedoucích k vybudování kvalitních a efektivních vnitřních systémŧ kontroly a řízení. Pojišťovny budou nuceny přihlíţet k odhadŧm budoucího vývoje, který by mohl mít vliv na jejich finanční situaci a přijmout včas opatření k úplné, nebo alespoň částečné redukci moţných škod. Propracovanější budou také tzv. procesy dohledu. Cílem je samozřejmě včasné odhalení všech subjektŧ, které by se mohli dostat do potíţí s finanční stabilitou chránit tak co moţná nejúčinněji spotřebitele. V rámci nových podmínek dohledu bude přísně 47
posuzován soulad pojistitelŧ s právními předpisy přijatými na základě aplikace poţadavkŧ směrnice Solvency II do právních řádŧ jednotlivých členských státŧ. Pojišťovny budou mít povinnost předkládat domovským orgánŧm dohledu přesně stanovená data pro kontrolu plnění těchto předpisŧ. Přesně a srozumitelně formulované povinnosti ve výkaznictví budou pojišťovny směrovat k dodrţování trţní disciplíny a tím by měla být zajištěna stabilita nejen jejich, ale celého pojistného sektoru. Jedním z hlavních dŧvodŧ pro modernizaci systému kapitálových poţadavkŧ (zavedení MCR a SCR) byla snaha o zdokonalení mechanismu včasného varování a tím poskytnutí více času k účinnému zásahu odpovědným činitelŧm. V neposlední řadě je posílena úloha dohledu nad pojišťovacími skupinami. Podporou spolupráce orgánŧ dohledu ve všech členských státech a další harmonizací podmínek dohledu bude umoţněno přistupovat ke skupinám jako k jednotnému celku a uplatňovat tak dohled stejně efektivně, jako na jednotlivé subjekty.
2.5 Příprava na nový reţim – kvantitativní dopadové studie V první části této podkapitoly se zaměříme na tzv. kvantitativní dopadové studie, které představovaly hlavní nástroj přípravy na nový regulatorní reţim. Následně by bylo vhodné zmínit proces schválení a parametry doplňkové směrnice k Solventnosti II s názvem Omnibus II. Na závěr této části práce se podíváme na snad jiţ konečný termín účinnosti směrnice.
Kvantitativní dopadové studie Kvantitativních dopadových studií (označovaných zkratkou QIS) proběhlo v období příprav na zavedení Solventnost II celkem 5. Jedná se o simulace dopadŧ navrhovaných poţadavkŧ. Tyto studie byly hlavním prostředkem pro otestování návrhŧ nových technických norem a pro jejich správnou kalibraci. Účast pojišťoven byla dobrovolná. Jelikoţ české pojišťovny se do těchto studií výrazněji zapojily aţ od jejich třetího kola, zaměříme se pouze na poslední tři fáze (QIS3, QIS4 a QIS5).
QIS3 Třetí kolo kvantitativních dopadových studií proběhlo v období duben aţ červen 2007. Jeho hlavním tématem byla především finální kalibrace standardního vzorce pro výpočet minimálního kapitálového poţadavku MCR a solventnostního kapitálového poţadavku SCR. 48
Výsledky této studie byly základem pro návrh konečné podoby vzorce začleněného do prováděcích předpisŧ směrnice. Studie proběhla formou vyplnění dotazníku vytvořeného CEIOPS. Dotazník byl rozčleněn do šesti základních částí: 1) přehled pouţitých parametrŧ; 2) obecné informace o pojišťovně (včetně informací o řízení operačního rizika); 3) přehled o finanční pozici pojišťovny při pouţití oceňovacích principŧ, o jednotlivých formách vlastních zdrojŧ a celkový přehled o zaslouţeném pojistném a technických rezervách podle provozovaných odvětví ţivotního a neţivotního pojištění; 4) vstupní údaje pro přehledy z předchozí části; 5) výpočet solventnostních kapitálových poţadavkŧ za jednotlivý rizika, výpočet výsledného SCR a výpočet MCR modulovým zpŧsobem; 6) pomocné tabulky. (Justová, Kotaška, 2007) QIS3 obsahovala kromě kvantitativního dotazníku také dotazník kvalitativní, jehoţ cílem bylo zhodnotit obtíţnost vyplnění kvantitativní části a zároveň poskytnul pojišťovnám prostor pro uvedení připomínek a návrhŧ na zefektivnění následných kvantitativních dopadových studií. Pojišťovny měly moţnost vyjádřit se k navrhované metodologii výpočtŧ a navrhnout případná
zjednodušení.
Pojišťovny
v této
části
poukazovaly
hlavně
na
problém
s nejednoznačností obecných definic, která by mohla zapříčinit rozpor ve výkladu jednotlivými subjekty. Dále připomínky směřovaly na fakt, ţe pro některé ze zúčastněných společností bylo obtíţné rozdělit část svých produktŧ do navrţených kategorií. QIS3 se na evropské úrovni zúčastnilo celkem 1027 pojišťoven z 28 státŧ Evropského hospodářského prostoru, coţ znamenalo téměř 100% nárŧst k předchozímu kolu. V České republice došlo k ještě rapidnějšímu nárŧstu, jelikoţ třetího kola kvantitativních dopadových studií se zúčastnilo 13 pojišťoven oproti dvěma z kola druhého. Hlavní zásluhu na tom měla Česká národní banka, která navázala intenzivní spolupráci s Českou asociací pojišťoven. Na základě spolupráce došlo ke vzniku pracovní skupiny zabývající se Solvency II. Výsledky účastníkŧ QIS3 z ČR ukázaly, ţe téměř pro všechny byl výpočet SCR vyšší neţ v té době poţadovaná míra solventnosti (pouze jedna pojišťovna měla SCR niţší). U MCR byl testován modulový přístup k jeho výpočtu (modul trţního, neţivotního a ţivotního pojistného rizika). Minimální kapitálový poţadavek splňovaly všechny zúčastněné pojišťovny. Jednou z dŧleţitých zkoumaných otázek bylo vyuţití rŧzných forem vlastních zdrojŧ. U českých účastníkŧ bylo zjištěno, ţe v době vypracování studie vyuţívaly pouze vlastní zdroje spadající do TIER 1. (Justová, Kotaška, 2007) Pro upřesnění, ve slovníku pojmŧ na stránkách ČNB 49
je TIER 1 popsán jako součet splaceného základního kapitálu zapsaného v obchodním rejstříku, splacené emisní aţio, povinné rezervní fondy, ostatní rezervní fondy ze zisku bez účelově vytvořených, nerozdělený zisk z předchozích období po zdanění, zisk ve schvalovacím řízení sníţený o předpokládané dividendy a zisk běţného období sníţený o předpokládané dividendy a sníţený o odečítatelné poloţky. Přičemţ dle výsledkŧ studie největší část činily rozdíly z přecenění závazkŧ, základní kapitál a zadrţené zisky. Další součástí mělo být porovnání údajŧ získaných z interních modelŧ pojišťoven, ale ţádný z tuzemských účastníkŧ tyto data neposkytl. (Justová, Kotaška, 2007) QIS4 Čtvrté kolo kvantitativních dopadových studií probíhalo od dubna do července 2008. Při pohledu na celkový počet účastníkŧ studie došlo na evropské úrovni k dalšímu nárŧstu oproti třetímu kolu. QIS4 se účastnilo 1412 pojišťoven ze všech 30 státŧ Evropského hospodářského prostoru (poměrově se jednalo zhruba o třetinu všech evropských pojišťoven). V České republice se zúčastnilo 14 pojišťoven, tedy o jednu více neţ QIS3. Vzhledem k dŧleţitosti tohoto testování z pohledu příprav na nový regulatorní reţim (a také vzhledem k razantnímu nárŧstu účastníkŧ předchozího kola mezi tuzemskými pojišťovnami) se velmi aktivně zapojily také Česká asociace pojistitelŧ a Česká národní banka. Například byl v polovině dubna uspořádán seminář, na kterém byl konzultován zpŧsob vyplnění spreadsheetu (výpočetní tabulky zveřejněné Evropskou komisí) QIS4. Nyní si shrneme význačné body a cíle této fáze studií. 1) Oblast ocenění aktiv a pasiv – v QIS4 byl poskytnut návod na nutnou charakteristiku kapitálu pro kaţdý z trierŧ včetně některých příkladŧ (dŧvodem byly výsledky předchozího kola, kde bylo pojišťovnami 95% disponibilního kapitálu klasifikováno jako Tier 1). (Ţák, Fialka, 2008) Mezi českými účastníky byly však výsledky v podstatě totoţné jako u QIS3, drtivá většina vlastních zdrojŧ byla vykázána v Tier 1, pouze jeden účastník pouţil také podřízený dluh z Tier 2. (Justová, Kotaška, 2008) 2) Zjednodušení ve výpočtech technických rezerv a SCR – tato zjednodušení jsou navrhována k vyuţití za určitých definovaných okolností. Například se jedná o zavedení konceptu tzv. proxies (techniky pro výpočet technických rezerv v případech, kdy pojistitel není schopen zajistit dostatečnou pojistně-matematickou expertizu, nebo v případech nedostatku statistických dat). Nutné je podotknout, ţe navrhovaná zjednodušení se nevztahovala na společnosti podle velikosti, ale podle 50
významnosti rizika. I pro malé společnosti s významným rizikem tedy měly být poţadovány detailní sofistikované výpočty. (Ţák, Fialka, 2008) 3) Změna ve výpočtu SCR – odstranění alternativního přístupu vyloučení volných aktiv z měření trţního rizika pomocí stress testŧ (pojišťovny s velkým mnoţstvím volných aktiv budou vykazovat zhoršené poměry krytí SCR, a to zejména v případech investování těchto volných aktiv do rizikovějších tříd). (Ţák, Fialka, 2008) Co se týče výsledkŧ SCR, nebylo mezi českými účastníky jediného, který by nesplňoval tento kapitálový poţadavek. Při vyhodnocení výsledkŧ bylo zjištěno, ţe největší podíl na kapitálových poţadavcích tvořilo neţivotní pojistné riziko, trţní riziko (zejména akciové podriziko) a ţivotní pojistné riziko (riziko stornovosti), naopak riziko selhání protistrany se jevilo jako nevýznamné. Operační riziko poté vyšlo v prŧměru ve výši 6% SCR. (Justová, Kotaška, 2008) 4) Výpočet MCR – v QIS4 byl zvolen kombinovaný přístup s dolním limitem 20% a horním limitem 50% SCR, přičemţ všechny zúčastněné pojišťovny měly vlastní zdroje výrazně vyšší neţ MCR. K výpočtu MCR se pojišťovny stejně jako v QIS3 vyjádřily také v kvalitativním dotazníku (v ČR zaslalo 6 účastníkŧ), v němţ byl předloţen zásadní poţadavek na výpočet MCR pomocí kompaktního přístupu. ČNB ale souhlasí se zvolením kompromisního kombinovaného přístupu pouţitého ve studii. (Justová, Kotaška, 2008) 5) Interní modely – dalším z cílŧ studie bylo ověření, do jaké míry pojišťovací subjekty pouţívají interní modely výpočtu SCR a shromáţdění dat týkajících se vlastností jednotlivých modelŧ. Data k internímu modelu však ČNB obdrţela pouze od jednoho účastníka. V kvalitativním dotazníku bylo přitom většinou pojišťoven uvedeno, ţe v budoucnu je plánováno se zavedením interního modelu především pro rizika pojistná, akciová a úroková. (Justová, Kotaška, 2008) 6) Oblast skupinových výpočtŧ – jelikoţ se při předchozím kole nepodařilo získat dostatek kvalitních dat pro posouzení skupinových výpočtŧ, bylo jedním z hlavních cílŧ QIS4 získat informace o rozsahu diverzifikačních efektŧ a o interních modelech skupin. (Ţák, Fialka, 2008) Bohuţel ČNB v rámci tohoto kola neobdrţela ţádná data týkající se výsledkŧ pojišťovacích skupin. (Justová, Kotaška, 2008) V kvalitativní části si pojišťovny opět stěţovali především na nejednoznačnost obecných definic a nedostupnost dat v poţadované struktuře. Rovněţ se opakoval problém některých subjektŧ se zařazením svých produktŧ do stanovených kategorií. Pojišťovny také poukazovaly 51
na časovou a administrativní náročnost kvantitativních dopadových studií spojenou s častými změnami a opravami spreadsheetŧ ze strany CEIOPS. (Justová, Kotaška, 2008)
QIS5 Páté a poslední kolo kvantitativních dopadových studií probíhalo od srpna do listopadu 2010 a bylo zaměřeno na finální kalibraci kapitálových poţadavkŧ pro pojišťovny. Hlavním cílem QIS5 bylo otestování připravenosti pojišťoven členských státŧ Evropské unie na nově chystaný regulatorní rámec. Ač účast opět nebyla pro pojišťovny povinná, zúčastnilo se v České republice 23 pojišťoven, pokrývajících celkem 99,5% trhu ţivotního pojištění a 94,4% trhu neţivotního pojištění. Opět tak výrazně vzrostl počet účastníkŧ oproti předchozímu kolu. (http://www.cnb.cz/) Na základě vyhodnocení výsledkŧ bylo potvrzeno, ţe české pojišťovny (účastnící se dopadové studie) drţí více kapitálu, neţ poţaduje Solventnost II (vlastní zdroje pojišťoven představují v prŧměru 224,84% poţadovaného kapitálu) a mají tak dostatečné zdroje na plnění závazkŧ vŧči svým klientŧm. Nejvyšší solventnostní poměr vykázaly ţivotní pojišťovny. Oproti minimálnímu kapitálovému poţadavku MCR drţely pojišťovny několikanásobně více kapitálu, neţ byl poţadavek podle Solventnosti II (u ţivotních pojišťoven to bylo 942%). (http://www.cap.cz/) Studie znovu potvrdila, ţe české pojišťovny kryjí své kapitálové poţadavky hlavně kapitálem vysoké kvality spadajícím do Tier 1. I přes výrazný nárŧst kapitálu došlo k poklesu prŧměrného solventnostního poměru (kapitál/kapitálový poţadavek) ze 376% (v dané době aktuální hodnota) na 222%. Dŧvodem byl výrazný nárŧst SCR (poměr solventnostího kapitálového poţadavku a poţadované míry solventnosti vyšel v prŧměru 258%) a celkový dopad těchto změn vedl k mírnému zvýšení volného kapitálu českých pojišťoven. Stejně jako v předchozím kole byly pojišťovny nuceny dle výpočtu kapitálových poţadavkŧ drţet nejvíce kapitálu na krytí ţivotního (riziko storen) a neţivotního pojistného rizika (zejména riziko povodní) a na trţní riziko (akciové riziko - souviselo především s finanční krizí v letech 2008 a 2009). Oproti předchozímu kolu se ale viditelně zvýšil podíl rizika selhání protistrany. (http://www.cnb.cz/) Ohledně investic výsledky jasně ukázaly převaţující konzervativní strategie pojišťoven, které nejvíce investovaly do vládních, bankovních a korporátních dluhopisŧ (80% z celkových investic) oproti rizikovějším investicím do akcií a nemovitostí. (http://www.cap.cz/)
52
2.6 Omnibus II Dne 11. března 2011 přijal Evropský parlament návrh Směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2003/71/ES a 2009/138/ES, s ohledem na pravomoci Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy (Omnibus II), která dokončuje práce na Solventnosti II. Završil se tak proces přípravy a schválení nového regulatorního rámce pojišťovnictví v Evropské Unii. Název vychází ze směrnice Omnibus I, která upravuje některé podmínky v základní směrnici regulace a dohledu v evropském bankovnictví Basel II. Stejně jako bylo v rámci Omnibus I řešeno především začlenění hlavních evropských orgánŧ dohledu v bankovnictví EBA (Evropský orgán pro bankovnictví) a ESMA (Evropský orgán pro trhy s cennými papíry), tak Omnibus II začleňuje do směrnice Solventnost II body týkající se fungování nově ustanoveného hlavního evropského orgánu dohledu v pojišťovnictví EIOPA (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění). Tato instituce nahradila na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010, ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/79/ES pŧvodní Evropský výbor pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (CEIOPS), a to s účinností od 1. ledna 2011. Oproti CEIOPS má EIOPA nově v kompetenci mimo jiné: -
vytváření technických norem, dle kterých by bylo moţné lépe aplikovat společné legislativní akty v jednotlivých členských státech;
-
řešení rozporŧ mezi vnitrostátními orgány dohledu;
-
zajištění jednotného uplatňování stávajících a budoucích technických předpisŧ Evropské unie;
-
koordinaci postupŧ v krizových situacích. (http://europa.eu/)
Hlavním úkolem EIOPA vyplývajícím z této směrnice je tedy vytvoření technických norem, které povedou ke sblíţení podmínek dohledu ve všech členských státech. Za tímto účelem jiţ orgán vydal několik doporučení pro výkon dohledu národními orgány: -
Obecné pokyny EIOPA k posouzení vlastních rizik společnosti zaměřenému do budoucnosti (na základě zásad ORSA);
-
Obecné pokyny EIOPA k předkládání informací příslušným vnitrostátním úřadŧm; 53
-
Obecné pokyny EIOPA k řídícímu a kontrolnímu systému;
-
Obecné pokyny EIOPA k postupu orgánu dohledu při předběţném posuzování interních modelŧ.
Všechny tyto dokumenty jsou k nahlédnutí např. na stránkách ČNB. Sbliţováním podmínek dohledu ve členských státech by mělo být zároveň dosaţeno posílení stability jednotného evropského pojistného trhu, rovného zacházení a sníţení nákladŧ na dosaţení compliance. V souladu s výše uvedenými kompetencemi EIOPA směrnice Omnibus II rovněţ obsahuje detailnější rozbor, jak má být postupováno při rozhodování sporŧ mezi národními orgány dohledu (v oblastech, kde jiţ existují společné rozhodovací procesy a spolupráce mezi těmito orgány). Další dŧleţitou problematikou, která je zde řešena, je moţnost nabízení pojistných produktŧ s dlouhodobými garancemi i za podmínek stanovených Solventností II. (http://europa.eu/)
2.7 Termín účinnosti Solventnosti II Ve směrnici 2009/138/ES byl stanoven termín, do kdy musí být členskými státy uvedeny v účinnost právní předpisy nezbytné pro dosaţení souladu se Solventností II, na 31. října 2012. Pŧvodní účinnost směrnice tedy měla být od 1. listopadu 2012. Přípravou návrhu směrnice Omnibus II však došlo k termínové kolizi s plánovaným datem směrnice Solventnost II. Ta totiţ s ohledem na právní kontinuitu nemohla nabýt účinnosti dříve, neţ bude zveřejněn a schválen návrh směrnice Omnibus II. Vzhledem k chystaným úpravám bylo třeba rovněţ poskytnout více času na přípravu orgánŧm členských státŧ a samozřejmě pojišťovnám samotným.
Z těchto dŧvodu došlo nejprve na základě návrhu Směrnice
Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/138/ES o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II), pokud jde o datum jejího provedení a pouţití a o datum zrušení některých směrnic z 16. května 2012 (2012/0110/COD) k posunu termínu účinnosti na 1. ledna 2014 a poté Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/58/EU ze dne 11. prosince 2013, kterou se mění směrnice 2009/138/ES (Solventnost II), pokud jde o den jejího provedení, den její pouţitelnosti a den zrušení některých směrnic (Solventnost I) na 1. ledna 2016.
54
3. Aktuální stav Solvency II v ČR Jak jiţ víme z úvodu první kapitoly, směrnice, jako pramen evropského práva, ukládá kaţdému členskému státu, kterému je určena (ve většině případŧ se směrnice vztahuje na všechny členské státy), dosáhnout určitého cíle ve stanoveném termínu. Směrnice je tedy pro členský stát závazná, ale volbu prostředkŧ (úprav v právním řádu) nechává na něm samotném. Proto bylo nutné v návaznosti na schválení směrnice 2009/138/ES učinit příslušné úpravy i v právním řádu České republiky. Jiţ nyní mŧţeme říci, ţe stěţejní pro transponování poţadavkŧ obsaţených ve směrnici 2009/138/ES bylo přijetí zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisŧ, který byl schválen 22. července 2009 s účinností od 1. ledna 2010 a vydání vyhlášky č. 434/2009 Sb. k provedení některých ustanovení zákona o pojišťovnictví. V těchto právních předpisech ovšem nejsou transponovány všechny podmínky Solventnosti II, proto je nyní předloţen Vládě České republiky k projednání návrh novely zákona o pojišťovnictví. Nyní se v jednotlivých podkapitolách podíváme na dle mého názoru nejzajímavější části směrnice a na jejich aplikaci do jednotlivých právních předpisŧ vydaných českými orgány. V kaţdé ze zmíněných částí (kapitálové poţadavky, řídící a kontrolní systém, investice, dohled, technické rezervy a pojišťovna ve finančních obtíţích) jsou nejprve uvedeny podmínky stanovené směrnicí Solventnost II a následně podmínky stanovené odpovídajícím právním předpisem v Českém právním řádu. Na tomto místě by ale moţná bylo vhodné, trochu si na několika základních informacích přiblíţit aktuální český pojistný trh. V roce 2013 pŧsobilo na území České republiky celkem 51 pojišťoven. Z nich bylo 5 čistě ţivotních (2 tuzemské a 3 zahraniční pobočky), 31 čistě neţivotních (16 tuzemských a 15 zahraničních poboček) a 15 universálních (všechny tuzemské). Z celkového počtu 33 tuzemských pojišťoven, jich ale pouze 10 bylo s rozhodující českou účastí (tedy s více jak 50% podílem na základním kapitálu v drţení českých subjektŧ) a 1 se státní účastí (stát má více neţ 50% podíl na základním kapitálu nebo je rozhodujícím akcionářem). (http://www.cnb.cz/)
55
3.1 Kapitálové poţadavky Kapitálové poţadavky jsou ve směrnici Solventnost II součástí Kapitoly VI. Jak jiţ víme, novým regulatorním reţimem jsou stanoveny dva kapitálové poţadavky:
Solventnostní kapitálový poţadavek (SCR) SCR je věnován v šesté kapitole Oddíl 4. Dle obecných ustanovení (článek 100) budou členské státy po pojišťovnách poţadovat, aby měly v drţení pouţitelný kapitál ke krytí solventnostního kapitálového poţadavku. K výpočtu SCR si pojišťovna mŧţe zvolit: 1) Standardního vzorce (Pododdíl 2) – je součtem těchto poloţek: a) Základního solventnostního kapitálového poţadavku, který zahrnuje jednotlivé rizikové moduly (agregované podle přílohy IV bodu 1) a sestává alespoň z neţivotního upisovacího rizika, ţivotního upisovacího rizika, zdravotního upisovacího rizika, trţního rizika a rizika selhání protistrany. Podrobnější postup je obsaţen ve článcích 104 aţ 106. b) Kapitálového poţadavku k operačnímu riziku – zohledňuje operační rizika, pokud jiţ nejsou zohledněna v rizikových modulech základního solventnostního kapitálového poţadavku (článek 107). c) Úpravy o schopnost technických rezerv a odloţené daňové povinnosti absorbovat ztráty (článek 108). Dle článku 109 je pojišťovnám umoţněno zjednodušení standardního vzorce, a to v případech, kdy je to odŧvodněno povahou, rozsahem a komplexností rizik, kterým je pojišťovna vystavena, a pokud by bylo neúměrné poţadovat po všech pojišťovnách provedení standardizovaného výpočtu. Článek 111 ukládá Komisy přijímat taková prováděcí opatření, která zajistí při výpočtu SCR stejné zacházení se všemi pojišťovnami, a která budou reagovat na aktuální vývoj trhu. (http://eur-lex.europa.eu/) 2) Úplného nebo částečného interního modelu (Pododdíl 3) – musí být schváleny orgánem dohledu a mohou být pojišťovnou pouţity na výpočet: a) jednoho nebo více rizikových modulŧ základního SCR (článek 104 a 105); b) kapitálovému poţadavku k operačnímu riziku (článek 107); c) úpravám uvedeným ve článku 108. 56
Částečný interní model je moţno uplatnit na celou činnost pojišťovny, nebo pouze na jednu nebo více oblastí její obchodní činnosti. Další články tohoto pododdílu jsou zaměřeny na podmínky schválení interního modelu orgánem dohledu. Jelikoţ se touto problematikou blíţeji zabýváme v jiné části této práce, nebudeme tyto články podrobněji rozebírat. Ve článcích 115 a 116 je ošetřena moţnost změny jiţ schválených interních modelŧ, přičemţ nutnosti schválení orgánem dohledu podléhají pouze větší změny. Dle článku 117 je také moţný návrat od interního modelu k výpočtu pomocí standardního vzorce, tato změna musí být ale řádně odŧvodněna a poté schválena orgánem dohledu. Přechod na výpočet podle standardního vzorce mŧţe iniciovat i sám orgán dohledu, a to v případech, kdy pojišťovnou nejsou dodrţovány poţadavky stanovené směrnicí ve článcích: -
120 Kontrola pouţívání – pojišťovny musí prokázat, ţe jejich interní model je hojně vyuţíván a má významnou úlohu v jejich řídícím a kontrolním systému.
-
121 Normy statistické kvality
-
122 Kalibrační normy – pojišťovny mohou v interním modelu pouţít pouze takové změny časového období a míry riziky, které poskytnou pojistníkŧm a oprávněným osobám úroveň ochrany odpovídající ustanovením směrnice.
-
123 Připisování ziskŧ a ztrát – pojišťovny mají povinnost minimálně jednou za rok přezkoumat příčiny a zdroje ziskŧ a ztrát v kaţdém větším obchodním útvaru.
-
124 Normy pro ověřování platnosti – pojišťovny mají povinnost pravidelně ověřovat platnost svého modelu (přezkum prŧběţné přiměřenosti jeho specifikace a poměřování jeho výsledkŧ se zkušenostmi).
-
125 Dokumentační normy – pojišťovny mají povinnost podrobně zdokumentovat konstrukci a fungování svých interních modelŧ.
Ustanovení podle článkŧ 120 aţ 125 platí bez výjimky i v případech, kdy pojišťovna vyuţívá
modelu
nebo
údajŧ
získaných
od
třetí
strany
(článek
126).
(http://eur-lex.europa.eu/)
Minimální kapitálový poţadavek (MCR) MCR je věnován Oddíl 5. Dle obecných ustanovení (článek 128) je členskými státy po pojišťovnách poţadováno, aby měly v drţení pouţitelný primární kapitál na krytí minimálního kapitálového poţadavku. Výpočet MCR je obsaţen ve článku 129, ve kterém jsou uvedeny zásady pro výpočet, jejichţ součástí je mimo jiné absolutní dolní mez MCR 57
(2 200 000 EUR pro neţivotní pojišťovny a 3 200 000 EUR pro ţivotní pojišťovny) nebo podmínka, ţe MCR nesmí být niţší neţ 25% ani vyšší neţ 45% SCR pojišťovny vypočteného podle výše uvedených pravidel. (http://eur-lex.europa.eu/)
Kapitálové poţadavky v českých právních předpisech Oblast kapitálových poţadavkŧ je jednou z těch, které čekají na dokončení transponování prostřednictvím navrhované novely zákona o pojišťovnictví. Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdější předpisŧ obsahuje podmínky stanovené stávající regulací Solventnost I. V Díle 4 zmíněného zákona, věnovaném Solventnosti pojišťoven, jsou v paragrafech 76 a 77 stanovený podmínky disponibilní míry solventnosti, poţadované míry solventnosti a garančního fondu. Stejně tak vyhláška České národní banky č. 434/2009 Sb. k provedení některých ustanovení zákona o pojišťovnictví se v části věnované solventnosti pojišťoven věnuje výpočtu těchto poţadavkŧ zanesených ve stávajícím regulačním rámci.
3.2 Technické rezervy Po členských státech je směrnicí poţadováno, aby zajistily, ţe pojišťovny vytvoří technické rezervy pro své veškeré pojistné závazky vŧči pojistníkŧm a oprávněným osobám z pojistných nebo zajistných smluv. Podle směrnice je hodnota technických rezerv stanovena jako součet nejlepšího odhadu a rizikové přiráţky: -
Nejlepší odhad – odpovídá pravděpodobnostmi váţenému prŧměru budoucích peněţních tokŧ s ohledem na časovou hodnotu peněz. Výpočet se provede prostřednictvím přiměřených, pouţitelných a náleţitých pojistně-matematických a statistických metod. Pouţita je projekce peněţních tokŧ, která zohlední veškeré nezbytné přírŧstky a úbytky peněţních prostředkŧ k vypořádání pojistných závazkŧ po dobu jejich trvání.
-
Riziková přiráţka – její výše musí být taková, aby se zajistilo, ţe hodnota technických rezerv bude odpovídat očekávané částce, kterou potřebují pojišťovny na vyrovnání pojistných závazkŧ. Dochází-li k ocenění nejlepšího odhadu a rizikové přiráţky odděleně, odpovídá riziková přiráţka propočtu nákladŧ na obstarání pouţitelného kapitálu. Sazba pro určení nákladŧ na obstarání pouţitelného kapitálu (sazba nákladŧ na kapitál), musí být pro všechny pojišťovny totoţná a je pravidelně revidována.
58
Dále je nutné při stanovení hodnoty celkových technických rezerv přihlédnout k veškerým nákladŧm, vzniklým správou pojistných závazkŧ, k inflaci atd. Další podrobnosti ke stanovení technických rezerv jsou k dohledání ve článcích 76 aţ 83 této směrnice. Pojišťovny mají povinnost na ţádost orgánu dohledu doloţit přiměřenost úrovně svých technických rezerv. V případě zjištění nesouladu mezi výpočty technických rezerv pojišťovny a ustanoveními ve článcích 76 aţ 83, mohou orgány dohledu poţadovat na pojišťovně navýšení technických rezerv tak, aby odpovídaly úrovni určené podle uvedených článkŧ. (http://eur-lex.europa.eu/)
Technické rezervy pojišťovny – transpozice do právního řádu České republiky Tuzemská pojišťovna je povinna vytvářet k plnění závazkŧ z jí provozované pojišťovací činnosti, které jsou pravděpodobné nebo jisté, ale nejistá je jejich výše nebo okamţik, ke kterému vzniknou, technické rezervy. (http://portal.gov.cz/) V případě, ţe pojišťovna provozuje činnost v odvětví ţivotních pojištění, vytváří ze zákona tyto technické rezervy: -
rezervu na nezaslouţené pojistné;
-
rezervu na pojistná plnění;
-
rezervu pojistného ţivotních pojištění;
-
rezervu na prémie a slevy;
-
rezervu ţivotních pojištění, je-li nositelem investičního rizika pojistník;
-
rezervu na splnění závazkŧ z pouţité technické úrokové míry a ostatních početních parametrŧ;
-
rezervu pojistného neţivotních pojištění;
-
jinou rezervu. (http://portal.gov.cz/)
U odvětví neţivotních pojištění nahrazuje rezervu pojistného ţivotního pojištění rezerva pojistného neţivotního pojištění. Dále se v tomto odvětví navíc tvoří vyrovnávací rezerva a rezerva na splnění závazkŧ z ručení za závazky Kanceláře podle zákona upravujícího pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Naopak odpadá povinnost tvořit rezervu ţivotních pojištění, je-li nositelem investičního rizika pojistník a rezervu na splnění závazkŧ z pouţité technické úrokové míry a ostatních početních parametrŧ. (http://portal.gov.cz/) Jak je to v případě, ţe pojišťovna vykonává činnost jak v odvětví ţivotních pojištění, tak v odvětví neţivotních pojištění? Tento případ je upraven ve vyhlášce ČNB (č. 434/2009 Sb., 59
k provedení některých ustanovení zákona o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisŧ) v § 14 odstavec 2 – celková výše technických rezerv se vypočítává zvlášť pro odvětví ţivotních pojištění a zvlášť pro odvětví neţivotních pojištění. Ještě dodejme, ţe pojišťovna z jiného členského státu unie vytváří rezervy k plnění závazkŧ z pojišťovací činnosti v souladu s právní úpravou domovského členského státu. (http://portal.gov.cz/) Na základě paragrafu 55 tohoto zákona (Společná ustanovení) pojišťovna: a) o kaţdé technické rezervě účtuje odděleně od svých ostatních závazkŧ; b) předkládá České národní bance výkaz o tvorbě a výši technických rezerv; c) je povinna mít technické rezervy vytvořené s ohledem na celý rozsah své činnost a v dostatečné výši tak, aby tato pojišťovna byla schopna v kterémkoli okamţiku dostát
svým
závazkŧm
vyplývajícím
z jí
uzavřených
pojistných
smluv.
(http://portal.gov.cz/) Přesnější popis postupŧ stanovení jednotlivých výše uvedených rezerv je obsaţen v paragrafech 59 aţ 69 zákona č. 277/2009.
3.3 Řídící a kontrolní systém Poţadavky na řídící a kontrolní systém jsou ve směrnici Solventnost II obsahem Kapitoly IV a Oddílu 2. Dle obecných poţadavkŧ (článek 41) bude členskými státy poţadováno, aby všechny pojišťovny měly účinný řídící a kontrolní systém umoţňující řádné a obezřetné řízení jejich činností. V tomto systému by měla být obsaţena minimálně adekvátní transparentní organizační struktura s jasným rozdělením a struktura zajišťující účinný informační tok. Dŧleţitá je rovněţ jeho přiměřenost povaze, rozsahu a komplexnosti činností pojišťovny. Řídící a kontrolní systém by měl být podroben nejen pravidelnému vnitřnímu přezkumu, ale zejména dŧkladné kontrole a zhodnocení ze strany státního orgánu dohledu. Ten musí mít zajištěny pravomoci k vyţadování zlepšení a posílení systému. Směrnice pomocí článku 42 klade poţadavky na zpŧsobilost a bezúhonnost osob řídících pojišťovnu. Osoby, které skutečně řídí pojišťovnu nebo mají jiné klíčové funkce, by měli vţdy splňovat dva základní poţadavky: 1) mají odpovídající odbornou kvalifikaci, znalosti a zkušenosti pro řádné a obezřetné řízení; 2) mají dobrou pověst a jsou bezúhonní. (http://eur-lex.europa.eu/) 60
Změna totoţnosti osob řídících pojišťovnu, nebo vykonávajících klíčové funkce, musí být oznámena orgánu dohledu, který na základě předloţených informací posoudí zpŧsobilost a bezúhonnost jmenovaných. Stejně tak by orgán dohledu měl být obeznámen s případy, kdy je osoba nahrazena z dŧvodu nesplnění uvedených poţadavkŧ. Dŧleţitým z našeho pohledu je článek 44, který se věnuje řízení rizik. Je zde mimo jiné uvedeno, ţe pojišťovna je povinna zřídit účinný systém řízení rizik zahrnující strategie, procesy a postupy hlášení nezbytné pro neustálé zjišťování, měření, sledování, řízení a hlášení rizik, jimţ je nebo by mohla být vystavena. Systém řízení rizik by se měl vztahovat minimálně na tyto oblasti: -
upisování pojištění a tvorba technických rezerv;
-
řízení aktiv a závazkŧ;
-
investice, zejména deriváty a podobné závazky;
-
řízení rizika likvidity a rizika koncentrace;
-
řízení operačních rizik;
-
zajištění a další techniky sniţování rizik. (http://eur-lex.europa.eu/)
V případě pojišťoven vyuţívajících částečného nebo úplného interního modelu se funkce řízení rizik rovněţ vztahuje na tyto úkoly: -
navrhnout a provést interní model;
-
testovat a ověřit platnost interního modelu;
-
vést dokumentaci k internímu modelu a jeho veškerým změnám;
-
analyzovat chování interního modelu a vypracovávat o něm souhrnné zprávy;
-
informovat správní, řídící nebo kontrolní orgán o chování interního modelu, uvádět oblasti, v nichţ je zapotřebí zlepšení, a podávat uvedenému orgánu nejnovější informace o úsilí zlepšit dříve zjištěné slabé stránky. (http://eur-lex.europa.eu/)
Článek 45 obsahuje poţadavky na vlastní posouzení rizik a solventnosti. Posouzení by mělo zahrnout minimálně: -
veškeré poţadavky na solventnost (s ohledem na vlastní rizikový profil), schválené limity rozsahu rizika a obchodní strategii;
-
konstantní dodrţování kapitálových poţadavkŧ, dle podmínek stanovených směrnicí;
-
rozsah, kterým se rizikový profil pojišťovny odchyluje od předpokladŧ k SCR vypočítaného
buď
pomocí
standardního
vzorce,
nebo
pomocí
částečného
nebo úplného interního modelu. (http://eur-lex.europa.eu/) 61
Zbylé články jsou věnovány dalším funkcím v rámci řídícího a kontrolního systému, které jsou směrnicí poţadovány: -
článek 46 Vnitřní kontrola – zahrnuje např. správní a účetní postupy, vhodné mechanismy ohlašování na všech úrovních pojišťovny nebo funkci zajišťování shody s předpisy;
-
článek 47 Vnitřní audit – hodnotí vhodnost a efektivnost řídícího a kontrolního systému;
-
článek 48 Pojistně-matematická funkce – koordinuje výpočty, nastavení norem a metodik, posuzuje dostatečnost a kvalitu pouţívaných údajŧ atd. Tuto funkci mohou vykonávat pouze osoby znalé pojistné a finanční matematiky, jeţ odpovídá povaze, rozsahu a komplexnosti rizik spojených s činností pojišťovny.
Článkem 49 je ošetřena moţnost vyuţití externích sluţeb nebo činností v řídícím a kontrolním systému (tzv. outsourcing). (http://eur-lex.europa.eu/)
Poţadavky na řídící a kontrolní systém v českých právních předpisech Základní poţadavky na řídící a kontrolní systém jsou obsaţeny v § 7 zákona o pojišťovnictví (č. 277/2009 Sb.), kde je uvedeno, ţe tento systém musí zahrnovat: 1) předpoklady řádné správy a řízení pojišťovny (zásady a postupy řízení, organizační uspořádání s řádným, prŧhledným a uceleným vymezením pŧsobnosti a rozhodovací pravomoci, řádné administrativní postupy a postupy účtování) 2) řízení rizik (pravidla přístupu pojišťovny k rizikŧm, kterým je nebo mŧţe být vystavena, včetně rizik vyplývajících z vnějšího prostředí a rizika likvidity, účinné postupy rozpoznávání, vyhodnocování, měření, sledování a ohlašování rizik, účinné postupy příjímání opatření vedoucích k omezení případných rizik) 3) systém vnitřní kontroly (vnitřní audit a prŧběţná kontrola dodrţování právních povinností pojišťovny – kontrola compliance s předpisy) (http://portal.gov.cz/) Rovněţ je zde zahrnut poţadavek na ucelenost a přiměřenost systému charakteru, rozsahu a sloţitosti činností pojišťovny. Konkrétnější zapracování poţadavkŧ na řídící a kontrolní systém je součástí vyhlášky č. 434/2009 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o pojišťovnictví, přesněji v § 2-5 obsaţený ve druhé části a v Příloze č. 1: Další poţadavky na řídící a kontrolní systém. (http://portal.gov.cz/)
62
Zpŧsobilost osob k řízení pojišťovny nebo k výkonu jiných klíčových funkcí je v zákoně č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisŧ řešena v § 8 Dŧvěryhodnost fyzických osob. Zde je mimo jiné uvedeno, ţe osoba na takovéto pozici musí prokázat trestněprávní bezúhonnost a ţe za dŧvěryhodnou pro účely tohoto zákona se povaţuje pouze taková osoba, jejíţ dosavadní zkušenosti, výkon podnikatelské činnosti, činnosti v profesním či obdobném sdruţení nebo výkon funkce dávají předpoklad řádného řízení pojišťovny. (http://portal.gov.cz/)
3.4 Investice Investice jsou součástí Kapitoly VI a Oddílu 6. V otázce investic je Solventností II řešen především poţadavek na obezřetné jednání při investování veškerých svých aktiv (článek 132). Dle uvedených zásad by pojišťovna mimo jiné vţdy měla: a) investovat pouze do aktiv a nástrojŧ, jejichţ rizika mŧţe řádně určit, měřit, sledovat, řídit, kontrolovat a podávat o nich zprávy, a odpovídajícím zpŧsobem je zohlednit při posuzování celkových potřeb solventnosti; b) aktiva určená ke krytí kapitálových poţadavkŧ a technických rezerv by měla investovat s ohledem na zajištění bezpečnosti, likvidity a ziskovosti portfolia jako celku, zároveň by tato aktiva měla být bez problémŧ k dispozici pro případnou potřebu úhrady závazkŧ; c) investice činit v nejlepším zájmu pojistníkŧ a oprávněných osob; d) pouţívat
deriváty pouze
pokud přispívají ke
sniţování
investičních rizik
nebo usnadňují efektivní správu portfolia; e) diverzifikovat aktiva tak, aby nedošlo k nadměrné závislosti na určitém aktivu, emitentovi apod. a tím k nahromadění rizika v portfoliu jako celku. Svoboda investovat (článek 133) zajišťuje pojišťovně, ţe členské státy nesmí poţadovat po pojišťovnách investice do určitých aktiv a aby jejich investiční rozhodnutí podléhala jakékoliv formě poţadavkŧ na předchozí schválení nebo pravidelné oznamování. (http://eur-lex.europa.eu/)
63
Poţadavky na investice v českých právních předpisech Investice jsou v zákoně č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisŧ začleněny v Díle 3 Finanční umístění. Poţadavky na skladbu finančního umístění jsou stanoveny § 70 Skladba finančního umístění. Dále jsou v tomto paragrafu zahrnuty podmínky pro zařazení např. účasti v nemovitostní společnosti, cenných papírŧ investičního fondu nebo zahraničního investičního fondu nebo derivátŧ do finančního umístění pojišťovny. V dalších paragrafech tohoto dílu jsou řešeny měna finančního umístění (§ 71) a zvláštní ustanovení pro skladbu finančního umístění v ţivotním pojištění (§ 72). V § 73 jsou společná ustanovení ke skladbě finančního umístění, dle kterých je pojišťovna povinna mít své finanční umístění v kaţdém okamţiku v souladu s § 70 aţ 72 v závislosti na charakteru její činnosti, a to nejméně ve výši technických rezerv vytvořených podle tohoto zákona. Zároveň je povinna v závislosti na charakteru provozované činnosti tak, aby jednotlivé sloţky finančního umístění poskytovaly záruku návratnosti vloţených prostředkŧ (obezřetnost), část finančního umístění byla pohotově k dispozici k výplatě pojistných plnění ve lhŧtě stanovené zákonem (likvidita) a jednotlivé sloţky finančního umístění byly rozloţeny mezi větší počet právnických osob, mezi nimiţ neexistuje úzké propojení (diverzifikace). Pojišťovna má povinnost zohlednit charakter jí provozované činnosti, zejména povahu, výši a trvání předpokládaných zajistných plnění tak, aby zajistila dostatečnost, likviditu, kvalitu, rentabilitu a ziskovost investic. Dále je povinna při udrţování výše finančního umístění dodrţovat limity, které jsou stanoveny § 13 aţ 15 vyhlášky č. 434/2009 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisŧ (Část desátá: Limity skladby finančního umístění). Dle § 75 Evidence finančního umístění je pojišťovna povinna vykonávat evidenci finančního umístění, a to okamţikem vzniku závazku z jí provozované činnosti, k jehoţ úhradě je finanční umístění určeno. Evidenci je nutné vést odděleně pro pojišťovací činnost v neţivotním a ţivotním pojištění a musí být pravidelně aktualizována. (http://portal.gov.cz/)
3.5 Dohled a výkaznictví Tato podkapitola je věnována dohledu a je rozdělena na několik částí – probrány budou cíle dohledu, jeho pravomoci a povinnosti, informace předkládané za účelem dohledu a také samotný proces kontroly prováděné orgánem dohledu. V kaţdé z těchto částí se nejprve
64
zaměříme na podmínky stanovené směrnicí Solventnost II a následně na transpozici těchto poţadavkŧ do právního řádu České republiky.
Cíle dohledu Orgány dohledu a obecná pravidla dohledu jsou ve směrnici řešena v Kapitole III, články 27 aţ 39. Hlavní cíl dohledu je stanoven ve článku 27 – orgánŧm dohledu budou členskými státy poskytnuty všechny prostředky, zajišťující příslušné odborné znalosti, kapacitu a mandát, nezbytné k dosaţení hlavního cíle dohledu, a to ochrany pojistníkŧ a osob oprávněných k pojistnému plnění. Dalším cílem (bez dotčení hlavního cíle) je finanční stabilita a procyklické účinky, který je obsahem Článku 28. Ten ukládá členským státŧm povinnost zajistit, aby orgány dohledu při výkonu svých obecných povinností dŧkladně zvaţovaly moţné dopady svých rozhodnutí na stabilitu dotyčných finančních systémŧ v Evropské unii a aby při tomto rozhodování vţdy braly v úvahu informace dostupné v dané době. Zároveň by v době výjimečných pohybŧ na finančních trzích měly orgány brát v potaz potenciální procyklické účinky svých opatření. (http://eur-lex.europa.eu/)
Zásady a pravomoci orgánŧ dohledu Obecné zásady dohledu uvedené ve Článku 29 jsou: -
Dohled je zaloţen na perspektivním přístupu vycházejícím z rizik. Zahrnuje neustálé ověřování řádného výkonu pojišťovací nebo zajišťovací činnosti a dodrţování ustanovení o dohledu pojišťovnami a zajišťovnami.
-
Dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami zahrnuje vhodnou kombinaci kontrolních činností na dálku a inspekcí na místě.
-
Členské státy zajistí, aby se poţadavky stanovené v této směrnici uplatňovaly zpŧsobem, který je přiměřený povaze, rozsahu a komplexnosti rizik spojených s činností pojišťovny nebo zajišťovny.
-
Komise zajistí, aby se v prováděcích opatřeních zohlednila zásada proporcionality, a zajistilo se tak přiměřené uplatňování této směrnice zejména u malých pojišťoven. (http://eur-lex.europa.eu/)
Pro fungování orgánŧ dohledu na národní úrovni je podstatné ustanovení z prvního a druhého odstavce Článku 30 (Orgány dohledu a oblast pŧsobnosti dohledu), dle kterých finanční dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami náleţí do výhradní pravomoci domovského 65
členského státu a ţe tento finanční dohled zahrnuje ověřování veškeré činnosti pojišťovny, její solventnosti, tvorby technických rezerv, jejích aktiv a pouţitelného kapitálu v souladu s předpisy nebo obvyklou praxí v domovském členském státě podle předpisŧ přijatých na úrovni Společenství. A jak je to s dohledem nad pobočkami pojišťoven sídlících v jiném členském státě? Tato otázka je ošetřena ve třetím odstavci tohoto článku a dále ve Článku 33. Dohled nad těmito pobočkami provádí standardně členský stát, ve kterém tato pobočka pŧsobí, tedy stát hostitelský. Pokud je těmito orgány zjištěno riziko, případně se domnívají, ţe činnosti pojišťovny mohou ovlivnit její finanční zdraví, informují orgány dohledu domovského státu. Ten je oprávněn na místě zajišťovat informace nutné k zajištění finančního dohledu nad touto pojišťovnou. Orgány hostitelského státu se mohou uvedených ověřování účastnit, ale rozhodnutí, zda pojišťovna dodrţuje obezřetností zásady stanovené v této směrnici, je na orgánech dohledu domovského státu. (http://eur-lex.europa.eu/) Obecné pravomoci orgánŧ dohledu jsou uvedeny ve Článku 34: -
Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly pravomoc přijímat preventivní opatření a opatření k nápravě za účelem zajištění toho, aby pojišťovny a zajišťovny dodrţovaly právní a správní předpisy, jeţ musí dodrţovat v kaţdém členském státě.
-
Orgány dohledu mají pravomoc přijímat jakákoli nezbytná opatření, včetně opatření správní nebo finanční povahy, pokud jde o pojišťovny a zajišťovny a členy jejich správního, řídícího nebo kontrolního orgánu.
-
Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly pravomoc poţadovat všechny informace nezbytné pro provádění dohledu v souladu s článkem 35.
-
Orgány dohledu mají pravomoc poţadovat, aby pojišťovny prováděly odpovídající testy k ověření schopnosti pojišťoven zvládat moţné události nebo budoucí změny v hospodářských podmínkách, které by mohly mít nepříznivé účinky na jejich celkovou finanční situaci.
-
Orgány dohledu mají pravomoc provádět šetření na místě v prostorách pojišťoven.
-
Pravomoci orgánŧ dohledu se uplatňují včas a přiměřeně. (http://eur-lex.europa.eu/)
V České republice dohled vykonává Česká národní banka, která postupuje podle zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisŧ a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisŧ. Kontrolní činnost ČNB na místě se řídí zákonem č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisŧ. Je ČNB jediným orgánem dohledu v České republice? Často bývá chybně uváděno, ţe státní dohled nad pojišťovnami 66
vykonává kromě ČNB také Ministerstvo financí. V soukromém pojištění je ale zákonem (č. 57/2006 Sb., o změně zákonŧ v souvislosti se sjednocením dohledu nad finančním trhem, ve znění pozdějších předpisŧ) striktně oddělena primární regulace, tedy zákonná tvorba, vykonávaná právě Ministerstvem financí od výkonu dohledu prováděného ČNB. Ministerstvo financí tak, stejně jako ostatní subjekty, nemŧţe přímo vykonávat dohledovou činnost, mŧţe pouze dát ČNB podnět k prověření činnosti určité pojišťovny.
Informace předkládané orgánŧm dohledu Jak jiţ bylo zmíněno ve třetím bodu, informace, které se poskytují pro účely dohledu, jsou uvedeny ve Článku 35. Pojišťovny musejí orgánu dohledu předkládat takové informace, které mu poslouţí k posouzení: -
Systému správy uplatňovaného pojišťovnami;
-
Činnosti, kterou provádějí;
-
Zásad oceňování pouţívaných pro účely solventnosti;
-
Rizik, jimţ čelí;
-
Systémŧ řízení rizik;
-
Jejich kapitálové struktury;
-
Potřeb a řízení. (http://eur-lex.europa.eu/)
Zároveň musí pojišťovny předkládat takové informace, které poslouţí orgánŧm dohledu k přijímání vhodných rozhodnutí vyplývajících z výkonu jejich práv a povinností dohledu. Informace musí pojišťovny předkládat v těchto časových okamţicích: a) V předem stanovených lhŧtách; b) Nastanou-li předem stanovené události; c) Během šetření týkajících se situace pojišťovny. Poskytované informace zároveň musejí být v souladu s těmito zásadami: 1) musí odpovídat povaze, rozsahu a komplexnosti činnosti dotyčné pojišťovny a zejména rizik spjatých s touto činností; 2) musí být přístupné, úplné ve všech podstatných ohledech, srovnatelné a v prŧběhu času konzistentní; 3) musí být srozumitelné, relevantní a spolehlivé.
67
Členské státy by měly zajistit, aby informace předkládané orgánŧm dohledu za účelem posouzení výše uvedeného, byly pokud moţno v jednotné formě od všech subjektŧ. Za účelem efektivního fungování dohledu, rovněţ členské státy zajistí, aby pojišťovny měly vhodné systémy a struktury ke splnění uvedených poţadavkŧ, včetně písemné koncepce schválené správním, řídícím nebo kontrolním orgánem pojišťovny, který zajistí prŧběţnou přiměřenost předkládaných informací. (http://eur-lex.europa.eu/) V České republice jsou náleţitosti uváděné v článku 35 ošetřeny vyhláškou č. 433/2009 Sb., o zpŧsobu předkládání, formě a náleţitostech výkazŧ pojišťovny a zajišťovny, ve znění pozdějších předpisŧ, vydanou Českou národní bankou dne 24. listopadu 2009. Vyhláška nabyla účinnosti 1. ledna 2010. Na základě této vyhlášky je tuzemská pojišťovna povinna čtvrtletně sestavovat a za účelem dohledu do 30 kalendářních dnŧ předkládat ČNB tyto výkazy: -
POJ (ČNB) 10-04 (Rozvaha pojišťovny pro účely dohledu);
-
POJ (ČNB) 20-04 (Výkaz zisku a ztrát pojišťovny);
-
POJ (ČNB) 15-04 (Doplňkové informace k finančním výkazŧm pojišťovny);
-
POJ (ČNB) 70-04 (Hlášení o organizační struktuře a kvalifikovaných účastech pojišťovny). (http://portal.gov.cz/)
K výkazu POJ (ČNB) 10-04 je pojišťovna povinna v ročním intervalu předkládat další informace, které jsou uvedeny v příloze č. 2 této vyhlášky. Výkaz POJ (ČNB) 20-04 je rovněţ podle přílohy č. 2 doplněn výkazem zisku a ztrát podle produktových skupin, který se odevzdává do 45 kalendářních dnŧ po skončení sledovaného období. Dále pak čtvrtletně sestavuje a do 45 kalendářních dnŧ předkládá tyto výkazy: -
POJ (ČNB) 32-04 (Vybrané ukazatele za odvětví ţivotních pojištění);
-
POJ (ČNB) 33-04 (Vybrané ukazatele za odvětví neţivotních pojištění);
-
POJ (ČNB) 34-04 (Aktivní zajištění týkající se ţivotního pojištění);
-
POJ (ČNB) 35-04 (Aktivní zajištění týkající se neţivotního pojištění);
-
POJ (ČNB) 43-04 (Výkaz pojišťovny o operacích uvnitř skupiny);
-
POJ
(ČNB)
46-04
(Výkaz
pojišťovny
o
skladbě
finančního
umístění).
(http://portal.gov.cz/)
68
Pololetně tuzemská pojišťovna sestavuje a do 60 kalendářních dnŧ předkládá výkaz POJ (ČNB) 36-02 (Zprostředkovatelská činnost za pojišťovnu). Ročně sestavuje a do 15 kalendářních dnŧ ode dne vypracování zprávy o auditu předkládá tyto výkazy: -
POJ (ČNB) 63-01 (Výkaz o solventnosti za pojišťovnu);
-
POJ (ČNB) 65-01 (Výkaz pro výpočet upravené míry solventnosti za pojišťovnu).
V případě, ţe pobočka tuzemské pojišťovny vykonává činnost na základě svobody dočasně poskytovat sluţby v jiném členském státě, sestavuje pojišťovna pololetně ještě výkaz POJ (ČNB) 50-02 (Vybrané ukazatele pojišťovny – přeshraniční aktivity), a to odděleně za kaţdý jednotlivý členský stát, kde tuto činnost provozuje. Tento výkaz se ČNB předkládá do 90 kalendářních dnŧ po skončení sledovaného kalendářního pololetí. (http://portal.gov.cz/) Vzhledem k zaměření této práce by bylo vhodné doplnit také informaci, které výkazy jsou, na základě této vyhlášky, povinny předkládat pojišťovny z jiného členského státu Evropské unie, která zřídila pobočku a provozuje činnost na území České republiky. Jedná se o výše uvedené výkazy POJ (ČNB) 10-04 (Rozvaha pojišťovny pro účely dohledu), POJ (ČNB) 20-04 (Výkaz zisku a ztrát pojišťovny), POJ (ČNB) 32-04 (Vybrané ukazatele za odvětví ţivotních pojištění) a POJ (ČNB) 33-04 (Vybrané ukazatele za odvětví neţivotních pojištění). Interval sestavení výkazŧ pojišťovnou a jeho předloţení ČNB je stejný jako u tuzemské pojišťovny. (http://portal.gov.cz/) Pojišťovny postupují při sestavování předkládaných výkazŧ přiměřeně k jejich povaze v souladu s právními předpisy upravujícími vedení účetnictví a sestavování účetní závěrky nebo s mezinárodními účetními standardy upravenými právem Evropských společenství. Aktiva a pasiva oceňují podle stavu ke dni sestavení výkazu. Jednotnost podoby výkazŧ by měla být dána dodrţováním paragrafu 11 této vyhlášky (Zpŧsob a forma předkládání výkazŧ), který stanoví, ţe výkazy jsou předkládány ČNB v elektronické podobě, ve formě datových zpráv a ve struktuře a formě datových souborŧ (v paragrafu je uvedeno i kde jsou tyto soubory dostupné). (http://portal.gov.cz/) Vyhláška č. 433/2009 Sb. byla pozměněna vyhláškami č. 359/2010 Sb. ze dne 23. listopadu 2010 a s účinností od 1. ledna 2011 a č. 424/2012 Sb. ze dne 12. listopadu 2012 a s účinností od 1. ledna 2013. Vyhláška č. 359/2010 Sb. neměla na výše uvedené ţádný podstatný vliv. Na základě vyhlášky 424/2012 Sb. přibila pojišťovnám povinnost v ročním intervalu sestavovat a do 45 kalendářních dnŧ po skončení sledovaného kalendářního roku 69
ČNB předkládat výkaz POJ (ČNB) 30-01 (Vybrané ukazatele za odvětví ţivotního pojištění týkajícího se délky lidského ţivota). Stejná povinnost přibila i pojišťovnám z jiného členského státu. (http://portal.gov.cz/)
Proces kontroly orgánem dohledu Článek 36 je zaměřen na samotný proces kontroly orgánem dohledu. Je zde stanoveno, ţe úkolem orgánu dohledu je přezkoumání a hodnocení strategií, procesŧ a postupŧ hlášení, které pojišťovny zavedly za účelem plnění právních a správních předpisŧ přijatých na základě této směrnice. Pod tuto činnost je zahrnuto především hodnocení kvalitativních poţadavkŧ na řídící a kontrolní systém pojišťoven, posouzení rizik, jimţ pojišťovny čelí, případně mohou čelit a posouzení schopnosti pojišťovny přihlíţet k těmto rizikŧm s ohledem na prostředí, v němţ vykonávají svou činnost. Orgány dohledu kontrolu cílí zejména na soulad se souborem procesŧ a pravidel stanovených touto směrnicí: -
Zřízení řídícího a kontrolního systému, včetně vlastního posouzení rizika a solventnosti (Kapitola IV, oddíl 2);
-
Drţení technických rezerv (Kapitola VI, oddíl 2);
-
Dodrţování kapitálových poţadavkŧ (Kapitola VI, oddíl 4 a 5);
-
Dodrţování investičních pravidel (Kapitola VI, oddíl 6);
-
Kvalita a kvantita kapitálu (Kapitola VI, oddíl 3);
-
Prŧběţné plnění poţadavkŧ pro úplné a částečné interní modely, pokud jich pojišťovna vyuţívá (Kapitola VI, oddíl 4, pododdíl 3). (http://eur-lex.europa.eu/)
Orgán dohledu také zavádí přiměřené nástroje sledování, umoţňující včasné zjištění zhoršující se finanční situace pojišťovny a jejích opatření provedených k nápravě. Rovněţ je posuzována přiměřenost metod a postupŧ pojišťoven k včasnému určení událostí nebo budoucích změn v hospodářských podmínkách, jeţ by mohly nepříznivě ovlivnit celkovou finanční situaci dotyčné pojišťovny. Procesy kontroly probíhají pravidelně a stanovení minimální četnosti a rozsahu s ohledem na povahu, rozsah a komplexnost činností kontrolované pojišťovny je v kompetenci orgánu dohledu. Ten má rovněţ pravomoc nezbytnou k tomu, aby mohl poţadovat odstranění slabých stránek, nebo nápravu nedostatkŧ zjištěných při kontrolní činnosti. (http://eur-lex.europa.eu/)
70
Potenciál směrnice Solventnost II k naplnění její hlavní podstaty vidím především ve zvýšené ochraně nás, spotřebitelŧ. A je zřejmé, ţe k dílčímu posouzení úspěšnosti nového rámce, se nám naskytla příleţitost jiţ v roce 2008 a v letech následujících. Pozitivní zjištění je, ţe pojistný sektor si v období hospodářské krize dokázal díky dosavadním krokŧm regulace víceméně zachovat svoji stabilitu. K poměrně bezproblémovému překlenutí tohoto sloţitého období (na rozdíl od jiných odvětví finančního trhu) bezesporu přispěla i směrnice Solventnost II. Ač v té době ještě nenabyla účinnosti a aplikace poţadavkŧ do právních řádŧ členských státŧ a do organizačních struktur pojišťoven byla teprve v běhu, jiţ samotné přípravy na nový regulatorní reţim jistě měly pozitivní vliv na obranyschopnost pojišťoven a na jejich finanční stabilitu během krize. I proto byla jako nejproblémovější z velkých pojišťoven označována AIG, která si ovšem finanční problémy spíše „importovala“ z domovských Spojených státŧ, neţ ţe by byly zpŧsobeny špatnou politikou jejích poboček ve státech Evropské unie. Ani přes tento úspěch a přes všeobecně pozitivní názory na Solventnost II se však reálně nelze dopracovat k takovému nastavení podmínek regulace, které by bylo dostatečně efektivní a zároveň neumoţňovalo ţádné selhání. Solventnost II obsahuje velké mnoţství záruk, ale stejně nelze vyloučit kolaps některé z pojišťoven v případě naplnění těch nejčernějších scénářŧ, jako je např. kompletní zničení několikamiliónové metropole vlivem přírodní katastrofy (pád meteoritu, zemětřesení apod.) nebo v jiných zcela extrémních případech. Na pojišťovny by samozřejmě mohly být kladeny takové poţadavky, aby byly pokryty všechny moţné eventuality, ale tím by pro změnu značně utrpěla zmíněná efektivita systému. Taková opatření by naopak mohla být pro pojistný sektor devastující, jelikoţ kaţdá záruka, která je po pojišťovně vyţadována, se vţdy promítá do cen nabízených produktŧ. V případě takto vysokých poţadavkŧ by se proto stala neúnosnou i cena produktu pro spotřebitele. Solventnost II tedy dle mého názoru přinese kýţený efekt a bude představovat nesporný krok kupředu, ale zároveň ji nelze označit za systém nepřipouštějící chyby.
71
4. Analýza Solvency II v pojišťovně Kooperativa Ve čtvrté kapitole se budeme věnovat vybrané pojišťovně Kooperativa pojišťovna a.s. V první části se zaměříme na základní informace o pojišťovně, a jelikoţ ta je součástí pojišťovací skupiny, představíme si ve stručnosti i jejího majitele Vienna insurance group. V další části se podíváme na výsledky pojišťovny za rok 2012 a na přístup pojišťovny k jednotlivým činnostem, které mají přímou souvislost s hlavním tématem této práce, tedy s novým regulatorním rámcem (např. investice, řízení rizik nebo tvorba technických rezerv). V závěru kapitoly si formou odpovědí na několik základních otázek k tématu shrneme poznatky zjištěné při přímém kontaktu se zástupcem pojišťovny.
4.1 Základní informace o pojišťovně Kooperativa pojišťovna, a.s. byla zaloţena v roce 1991 jako první komerční pojišťovna na území bývalého Československa. Jedná se o univerzální pojišťovnu nabízející plný sortiment sluţeb a všechny standardní druhy pojištění. Pojišťovna se zaměřuje jak na občany, tak na klienty z řad firem od drobných podnikatelŧ aţ po velké korporace. V současné době se jedná o druhou největší pojišťovnu na českém trhu, jejíţ podíl na celkovém předepsaném pojistném v České republice činní 20,5%. Kooperativa pojišťovna, a.s. je součástí pojišťovací skupiny Vienna Insurance Group (VIG). Ta byla zaloţena v roce 1824 Georgem Ritterem von Högelmüllerem jako Vzájemná c.k. privilegovaná poţární pojišťovna. Během své existence se vyvinula v největší rakouskou pojišťovací skupinu. VIG je předním specialistou na pojištění v Rakousku a ve střední a východní Evropě. V roce 2012 získal koncern nejvyšší moţný rating A+ podle Standard & Poor´s. K 31. 3. 2014 drţí v Kooperativa pojišťovna a.s. podíl na základním kapitálu ve výši 96,32%, coţ jí zajišťuje 92,64% podílu na hlasovacích právech. Dalšími akcionáři jsou VLTAVA majetkoprávní a podílová spol. s r. o., Praha (2,07% podílu na základním kapitálu) a Svaz českých a moravských výrobních druţstev, Praha (1,61% podílu na základním kapitálu). Podíl VIG v Kooperativa pojišťovna a.s. je ve skutečnosti větší, jelikoţ 100% podíl společnosti VLTAVA patří LVP Holding GmbH, která kompletně spadá právě pod Vienna Insurance Group. Skupina rovněţ drţí 90% podíl v Pojišťovně České spořitelny a.s., ve které 5% podíl vlastní i přímo Kooperativa.
72
Pod Kooperativu je přidruţena Česká podnikatelská pojišťovna a.s., kde má společnost 100% podíl. Součástí skupiny je rovněţ jediná tuzemská zajišťovna VIG RE zajišťovna, a.s. (VIG má podíl 70% a Kooperativa dalších 10%). Kompletní grafické znázornění majetkových struktur Kooperativa pojišťovna a.s. k 31. březnu 2014 je k nahlédnutí v dokumentu „Informace o pojišťovně podle § 82 odst. 7 zákona č. 277/2009 sb., o pojišťovnictví (k 31. 03. 2014), který naleznete na internetových stránkách pojišťovny. (http://www.koop.cz/) Právní formou je Kooperativa akciovou společností se základním kapitálem ve výši 3 mld. Kč (stav ke dni 31. března 2014). Předsedou představenstva Kooperativa pojišťovna a.s. k 31. březnu 2014 je Ing. Martin Diviš, MBA, který zároveň pŧsobí ve funkci generálního ředitele. Předsedou dozorčí rady je Dr. Hans-Peter Hagen (je zároveň předsedou představenstva a generálním ředitelem Vienna insurance group). (http://www.koop.cz/)
Hospodářské výsledky za rok 2013 Celkové předepsané pojistné ve výši 31,32 mld. Kč představuje nepatrně lepší výsledek neţ v roce 2012 (30,62 mld. Kč). Proti předchozímu roku se podařilo znovu zmírnit pokles v oblasti neţivotního pojištění (21,44 mld. Kč oproti 21,51 mld. Kč v roce předchozím), naopak v oblasti ţivotního pojištění došlo k výraznému rŧstu (o 8,5% na 9,88 mld. Kč). Podíl Kooperativy na trhu v celkovém předepsaném pojistném činil v tomto roce 20,79% (2. místo za Českou pojišťovnou). Ke konci roku měla Kooperativa ve svém portfoliu 2,05 milionu klientŧ a 3,85 miliónu pojistných smluv. Vyřízeno bylo přes 586 tisíc pojistných událostí (6% nárŧst oproti roku 2012) a vyplaceno bylo plnění v celkové výši 20 mld. Kč (15% nárŧst oproti roku 2012). Nejpočetnější příčinou nahlášených škod byly červnové povodně (8500 škod za 2,23 mld. Kč). (http://www.koop.cz/)
4.2 Přístup pojišťovny k poţadavkŧm Solventnosti II V této části si postupně rozebereme jednotlivé dŧleţité body z pohledu Solventnosti II a přístup Kooperativa pojišťovna, a.s. k jejich řešení. Podíváme se tak například, jaké útvary jsou zřízeny v organizační struktuře, jak pojišťovna přistupuje k investicím nebo jaké tvoří technické rezervy. Zároveň přiřadíme k jednotlivým bodŧm dostupná kvantitativní data (bohuţel pojišťovna nemohla poskytnout poţadovaná konkrétní data a z tohoto dŧvodu jsou pouţity pouze údaje získané z výroční zprávy pojišťovny za rok 2013) a na jejich základě se pokusíme zhodnotit přístup pojišťovny k těmto tématŧm. 73
Organizační struktura Z hlediska našeho tématu jsou do organizační struktury pojišťovny začleněny tyto dŧleţité útvary: -
Úsek pojistné matematiky
-
Odbor řízení rizik
-
Úsek Treasury (pod tento úsek spadají Odbor investic a majetkových účastí a Odbor řízení portfolia a likvidity)
-
Odbor compliance (spadá pod Právní úsek)
-
Úsek interního auditu
-
Úsek informačních technologií (jak se dozvíme v poslední části této kapitoly, právě tento úsek překvapivě hraje velmi dŧleţitou roli při aplikaci Solventnosti II)
Kompletní organizační schéma Kooperativa pojišťovna, a.s. k 31. březnu 2014 je k nahlédnutí opět v dokumentu „Informace o pojišťovně podle § 82 odst. 7 zákona č. 277/2009 sb., o pojišťovnictví (k 31. 03. 2014), který naleznete na internetových stránkách pojišťovny. (http://www.koop.cz/) Ještě menší připomínka ohledně organizační struktury, a to konkrétně k internímu auditu. Ve společnosti je dle stanov platných k 25. březnu 2014 (§28a) zřízen výbor pro audit, jeţ je orgánem společnosti, který zejména: -
sleduje postup sestavování účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky;
-
hodnotí účinnost vnitřní kontroly společnosti, vnitřního auditu a případně systémů řízení rizik;
-
sleduje proces povinného auditu účetní závěrky a konsolidované účetní závěrky;
-
posuzuje nezávislost statutárního auditora a auditorské společnosti a zejména poskytování doplňkových sluţeb auditorské osobě;
-
doporučuje auditora;
-
předkládá valné hromadě zprávu o své činnosti. (http://www.koop.cz/)
Výbor pro audit má vţdy minimálně 3 členy, přičemţ alespoň jeden z nich musí být nezávislý na společnosti. Zbylí členové výboru mohou být voleni z členŧ dozorčí rady společnosti nebo z třetích osob. Funkční období je 1 rok a členové mohou být voleni opětovně. (http://www.koop.cz/)
Organizační struktura nedoznala v návaznosti na nový
regulatorní reţim zásadních změn, jelikoţ většina poţadovaných funkcí byla v době schválení
74
směrnice ve společnosti jiţ zřízena (podrobněji rozebereme v poslední části této kapitoly věnované přípravě pojišťovny na Solventnost II). Investice pojišťovny Rok 2013 byl pro Kooperativu jedním z nejúspěšnějších v historii a díky rostoucím cenám aktiv dosáhla opět rekordních finančních výnosŧ (velmi úspěšný byl z pohledu výnosŧ investic i rok 2012). A to i přes dlouhodobě konzervativní charakter investiční politiky. Většinu finančního umístění tvoří dluhopisy a pravidelně jsou navyšovány také investice do nemovitostí a nemovitostních fondŧ. Jiţ nějakou dobu standardně vysoké příjmy plynou pojišťovně z majetkových účastí formou inkasovaných dividend. Oproti všeobecným předpokladŧm se dařilo i rizikovější části finančního umístění, tvořeného diverzifikovaným portfoliem akcií a akciovými fondy. Portfolio cenných papíru s proměnlivým výnosem ale k 31. prosinci 2013 tvořilo pouze necelých 10% z celkových investic. I to vypovídá o obezřetné investiční politice Kooperativy. (http://www.koop.cz/) Při řízení investic klasifikuje Společnost sedm kategorií finančního umístění: 1) pozemky a stavby 2) finanční umístění v podnikatelských seskupeních Podíly v podnikatelských seskupeních a pŧjčky osobám v podnikatelských uskupeních. Podíly se člení na podíly s rozhodujícím vlivem (společnost je ovládána s cílem získat přínos z její činnosti) a s podstatným vlivem (společnost není plně ovládána, ale vzniká podstatný vliv na jejím finančním a provozním řízení). 3) Investice do cenných papírŧ (vyjma podílŧ v podnikatelských uskupeních) Společnost rozdělila své dluhové cenné papíry do tří portfolií: a) dluhové cenné papíry oceňované reálnou hodnotou proti účtŧm nákladŧ a výnosŧ (jedná se většinou o cenné papíry určené k obchodování – jsou pořízeny za účelem prodeje nebo vypořádání v blízké budoucnosti); b) realizovatelné dluhové cenné papíry (dluhové cenné papíry drţené za účelem řízení likvidity); c) dluhové cenné papíry drţené do splatnosti (dluhové cenné papíry s pevným datem splatnosti, které Společnost zamýšlí a je schopna drţet do splatnosti). Přesuny mezi portfolii jsou moţné, pokud se řídí pravidly v souladu s platnou českou účetní legislativou. 4) Ostatní pŧjčky 75
5) Depozita u finančních institucí 6) Finanční umístění ţivotního pojištění, je-li nositelem investičního rizika pojistník 7) Ostatní finanční umístění Především finanční deriváty. (http://www.koop.cz/) Technické rezervy Účty technických rezerv zahrnují částky převzatých závazkŧ z titulu platných pojistných smluv. Účelem je zabezpečit krytí závazkŧ vznikajících z pojistných smluv. Kooperativa pojišťovna a.s. tvořila v roce 2012 tyto technické rezervy: 1) rezerva na nezaslouţené pojistné – k odhadu vyuţívá metodu „pro rata temporis“; 2) rezerva pojistného ţivotního pojištění – představuje hodnoty budoucích závazkŧ, vypočtena je pojistně matematickými metodami (počítá se včetně jiţ přiznaných a připsaných podílŧ na zisku a rezerv na náklady spojené se správou pojištění – po odpočtu hodnoty budoucího pojistného); 3) rezerva na pojistná plnění – určena ke krytí závazkŧ z pojistných událostí, které jsou: a) v běţném účetním období vzniklé, hlášené, ale v tomto období nezlikvidované (RBNS) – stanoví se jako souhrn odhadŧ nákladŧ na pojistná plnění, sníţený o regresy a jiné obdobné nároky pojišťovny (v případech, kdy je uplatnění nároku na krytí řešeno soudní cestou, tvoří společnost rezervu v plné výši ţalované částky), k 31. prosinci 2013 činila 12,2 mld Kč; b) v běţném účetním období vzniklé, ale v tomto období nehlášené (IBNR) – tato rezerva je vypočítávána pomocí pojistně-matematických a statistických metod, k 31. prosinci 2013 činila 3,8 mld Kč, přičemţ meziročně poklesla o 23% (k 31. prosinci 2012 činila 4,9 mld Kč). Dŧvodem tohoto poklesu byl primárně vývoj rezervy v pojištění odpovědnosti z provozu vozidel, kde byla provedena aktualizace očekávaného vývoje velkých škod a dále aktualizace úrovně hladiny spolehlivosti
na
základě
kaţdoročního
neposouzení
její
přiměřenosti
představenstvem Společnosti. (http://www.koop.cz/) Do rezervy na pojistná plnění jsou zahrnuty také veškeré očekávané výlohy související s jejich zpracováním; 4) rezerva na prémie a slevy;
76
5) rezerva na splnění závazkŧ z pouţité technické úrokové míry a ostatních početních parametrŧ – tvořena za účelem pokrytí rozdílu mezi předpokládaným výnosem finančního umístění a garantovaným úrokovým výnosem (technické úrokové míry) z pojistných závazkŧ; 6) rezerva na ţivotní pojištění, je-li nositelem investičního rizika pojistník – stanoví se podle pojistné smlouvy na základě zaplaceného pojistného a hodnoty specifikovaných
podkladových
aktiv
představovaných
finančním
umístěním
Společnosti; 7) rezerva na závazky České kanceláře pojistitelŧ – slouţí ke krytí podílu na závazcích kanceláře (deficit prostředkŧ rezerv zákonného pojištění) a jako příspěvek do garančního fondu, výše podílu je stanovena proporcionálně k výši podílu pojišťovny na trhu. (http://www.koop.cz/) Konkrétní výši tvořených technických rezerv za rok 2013 vidíme v tabulce č. 6 „Technické rezervy tvořené Kooperativa pojišťovnou, a.s. v roce 2013“ v Příloze č. 1. Řízení rizik Vnitřní procedury a strategie, kterými společnosti čelí klíčovým rizikŧm (pojistné riziko, finanční riziko, riziko nesplnění regulačních opatření a provozní riziko): 1) Strategie uţívání finančních nástrojŧ Za účelem omezení rizika nesplnění záruk a potenciálních závazkŧ vyplývajících z upsaných pojistných smluv Společnost nakupuje takové finanční nástroje, které přibliţně odpovídají očekávaným plněním z pojistných smluv, jejich charakteru a načasování. Struktura investičního portfolia se řídí charakterem pojistných závazkŧ, očekávanou výnosností kaţdé skupiny aktiv a disponibilním kapitálem slouţícím k zachycení cenových pohybŧ kaţdé skupiny aktiv. Finančních nástrojŧ Společnost rovněţ vyuţívá k omezení měnového a úrokového rizika. (http://www.koop.cz/) 2) Trţní riziko Představenstvem Společnosti jsou stanoveny strategie pro charakteristiku portfolia a limity akceptovatelného rizika, které jsou denně monitorovány. Finanční umístění je diverzifikováno v souladu s platnými právními předpisy pro pojišťovny a investiční limity jsou vţdy stanoveny s přihlédnutím k riziku selhání protistrany. Nutno podotknout, ţe při významných a těţko předvídatelných pohybech na trhu nemŧţe ani pouţití tohoto přístupu zabránit ztrátám nad rámec těchto limitŧ.(http://www.koop.cz/) 77
3) Úvěrové riziko Úvěrové riziko mŧţe pocházet z rŧzných zdrojŧ a ke kaţdému je třeba při řízení rizik přihlédnout. Například velká část pojistných smluv je uzavírána prostřednictvím zprostředkovatelŧ a Kooperativa se tak snaţí omezit riziko vznikající jejich zapojením pravidelným ročním vyhodnocením dostupných finančních a jiných informací o těchto osobách. Další riziko pojišťovně vyplývá ze strany zajistitele a jeho potenciální neschopnosti uhradit své závazky, proto je Kooperativou pravidelně sledováno hodnocení finanční stability všech zajistitelŧ, se kterými má, případně se kterými plánuje uzavřít zajistnou smlouvu. Výběr zajišťovny navíc vychází z interního seznamu, který vydává a pravidelně aktualizuje pracovní skupina při VIG. V závislosti na druhu obchodu a typu zajistné smlouvy je pro jednotlivé zajistitele ze seznamu stanovena maximální moţná cese. Na seznam se navíc mŧţe dostat zajišťovna pouze s poţadovaným ratingovým ohodnocením (A+ a vyšší) od renomovaných agentur (Standard&Poor´s). V neposlední řadě mŧţe úvěrové riziko hrozit z investic, při kaţdém výběru struktury finančního umístění je tak dŧkladně prověřována bonita protistrany, resp. emitentŧ, která je navíc následně pravidelně přehodnocována. (http://www.koop.cz/) 4) Měnové riziko Měnové riziko u investic denominovaných v zahraniční měně je sniţováno pomocí finančních derivátŧ. Jinak má Kooperativa aktiva a pasiva umístěna převáţně v domácí měně. (http://www.koop.cz/) 5) Úrokové riziko Ztrátám v dŧsledku změn úrokových sazeb se společnost snaţí předcházet zvolenou investiční strategií, která dbá, aby výnosnost finančního umístění neklesla pod úroveň technické úrokové míry. (http://www.koop.cz/) Technická úroková míra je pouţita při výpočtu pojistného u ţivotního pojištění a většinou představuje hranici pojišťovnou garantovaného výnosu u tohoto typu pojištění. Maximální výše technické úrokové míry je stanovena Českou národní bankou, a to v rozsahu maximálně 60% váţeného aritmetického prŧměru prŧměrných výnosŧ státních dluhopisŧ v korunách českých s dobou splatnosti nejméně 5 let vydaných v prŧběhu posledních 36 kalendářních měsícŧ bezprostředně předcházejících měsíci, kdy bude zveřejněna. Tento postup je stanoven § 12 nám jiţ dobře známé vyhlášky ČNB č. 434/2009. Aktuální maximální výše technické úrokové míry je dle úředního sdělení České národní banky ze dne 15. ledna 2013 stanovena na 1,9%. (http://www.cnb.cz/) 78
Portfolia cenných papírŧ jsou navíc strukturována tak, aby jejich hodnota odpovídala hodnotě pasiv (i v případě změn úrokových sazeb) a to pomocí metod vyplývajících z analýzy peněţních tokŧ. (http://www.koop.cz/) 6) Riziko likvidity K pokrytí výdajŧ na výplaty pojistného plnění, ukončených smluv a odbytného je Společností vţdy drţena dostatečná část finančního umístění v likvidních a bonitních finančních nástrojích. Kooperativa kaţdý den vyhodnocuje své peněţní toky a na pravidelných týdenních poradách jsou prováděny analýzy těchto zpráv. Dále je na měsíční bázi sledována výše pohledávek z dluţného pojistného a úvěrový rating emitentŧ (finančních nástrojŧ drţených pojišťovnou). (http://www.koop.cz/) 7) Pojistné riziko Pro případy jednotlivých velkých škod a katastrof se Kooperativa chrání zajištěním. Dále vyuţívá sofistikovaných manaţerských informačních systémŧ, které jsou v libovolném okamţiku schopny poskytnout spolehlivá data pro posouzení výše rizik. Společnost se rovněţ snaţí drţet vyšší stav likvidních aktiv, neţ je výše pasiv podle očekávaného škodního prŧběhu a v neposlední řadě se snaţí pojistnému riziku předcházet
obezřetnou
upisovací
politikou.
V oblasti
pasivního
zajištění
je Kooperativou vyuţíváno především zajištění škodního nadměrku v kombinaci s proporcionálním zajištěním (kvóta/excedent). (http://www.koop.cz/) 8) Riziko nesplnění regulačních opatření, fiskální riziko Plnění poţadavkŧ regulace je monitorováno pověřenými osobami, jejichţ zprávy jsou pravidelně předkládány představenstvu. Společnost je také vystavena riziku vyplývajícímu ze změn daňových zákonŧ a následných prověrek její daňové pozice (fiskální riziko). Tomu se snaţí zabránit permanentním monitorováním navrhovaných změn daňových předpisŧ (prostřednictvím odpovědného oddělení) a zároveň členstvím
v profesních
komorách,
které
připomínkují
navrhované
změny.
(http://www.koop.cz/)
Shrnutí přístupu Kooperativa pojišťovny, a.s. k řízení rizik Nyní si na základě dostupných kvantitativních dat shrňme, jak Kooperativa pojišťovna, a.s. přistupuje k řízení některých z uvedených rizik. Pojistnému riziku se pojišťovna brání především prostřednictvím zajistných programŧ. Jak mŧţeme vidět v tabulce č. 7 „Podíl zajištění na pojistném Kooperativa pojišťovny, a.s. za rok 2013“ v Příloze č. 1, byl v roce 2013 podíl zajištěného pojistného 22,4% u neţivotního pojištění a 6,6% u ţivotního 79
pojištění, coţ je dostačující výše. Z těchto údajŧ je patrné, ţe pojišťovna vyuţívá zajištění pojistných smluv daleko více v oblasti neţivotního pojištění neţ v oblasti pojištění ţivotního. Dŧvodem je především podstatně větší četnost a frekvence škodných událostí u neţivotního pojištění, kdeţto u ţivotního pojištění nedochází ke katastrofickým rizikŧm a rizika jsou přesně měřitelná díky statistickým údajŧm. V oblasti zajištění Kooperativa významně spolupracuje se společnostmi VIG Re a VIG holding, které jsou součástí skupiny VIG. VIG Re byla Českou národní bankou udělena licence v roce 2008 a je dosud jedinou zajišťovnou na tuzemském trhu. Od roku 2008 si udrţuje vysoký rating A+ udělený agenturou Standard&Poor´s. Vysoký rating od renomovaných agentur je rovněţ dŧleţitý z pohledu úvěrového rizika, proto Kooperativa spolupracuje v oblasti zajištění mimo VIG Re pouze s největšími světovými společnostmi, jako jsou například SCOR, Munich Re a Swiss Re. Zajištění je dŧleţité zejména s ohledem na katastrofická rizika, představovaná extrémními přírodními událostmi. Ty v poslední době poměrně často prověřují správnost nastavení parametrŧ katastrofického zajistného programu (např. zmíněné červnové povodně z loňského roku nebo červencové silné bouřky z roku 2012). Kapacita programu proto v roce 2013 převyšovala modelovou výši 250leté škody a splňovala tak ta nejpřísnější měřítka ratingových agentur a orgánu dohledu nad pojišťovnami. Při přípravě, modelování a umístění tohoto programu
spolupracovala
Kooperativa
se
zajistným
makléřem
AonBenfield.
(http://www.koop.cz/) Vzhledem k úspěchu tohoto programu je zajištění ke krytí katastrofických rizik sjednáno společně pro celou skupinu VIG. Nyní se podíváme na rizika plynoucí pojišťovně z jejího finančního umístění (investic). Jiţ víme, ţe těm se snaţí Kooperativa předcházet především obezřetnou investiční politikou. Většinu investic provádí do konzervativních finančních nástrojŧ. Jaká je tedy struktura jejího finančního umístění? Jak mŧţeme vidět v tabulce č. 3 „Struktura finančního umístění Kooperativa pojišťovna, a.s. v roce 2013“ v Příloze č. 1, investuje pojišťovna zdaleka nejvíce do dluhopisŧ „OECD“ drţených do splatnosti (emitent má stejný nebo vyšší rating jako Česká republika) a ostatních cenných papírŧ drţených do splatnosti, které dohromady tvoří přes 66% veškerého finančního umístění k 31. prosinci 2013. Oproti předchozímu roku došlo ale u těchto dluhových cenných papírŧ k poklesu (k 31. prosinci 2012 tvořily tyto dvě skupiny více jak 70% finančního umístění). Naopak došlo k nárŧstu investic do akcií a ostatních cenných papírŧ s proměnlivým výnosem, které představují další významnou část struktury finančního umístění pojišťovny. Zatímco na konci roku 2012 představovaly tyto investice 7,6% finančního umístění, na konci roku následujícího to jiţ bylo lehce přes 9%. Poslední významnou poloţkou jsou podíly v ovládaných osobách, kde stav zŧstává přibliţně na stejné úrovni jako v předešlém roce 80
(12,6% v prosinci 2013 oproti 12,9% z prosince 2012). Na uvedeném rozloţení finančního umístění je jasně patrná konzervativní investiční strategie Kooperativy. Zároveň je obezřetnost investiční politiky pojišťovny jasně viditelná na rozloţení finančního umístění mezi tuzemsko a zahraničí. Kooperativa se zaměřuje především na tuzemské investice, například u dluhopisŧ mají největší podíl cenné papíry vydané Českým státem, a to zajišťuje, vzhledem k dosaţenému ratingu (AA podle renomované agentury Standard&Poor´s, u jednotlivých agentur se hodnocení lehce liší, ale všechny dosaţené ratingy jsou v pásmu stabilní), poměrně stabilní pozici. Silné zaměření na investice v České republice si mŧţeme ukázat i na rozloţení podílŧ v ovládaných firmách, kde k 31. prosinci 2012 činili podíly v domácích společnostech 99,7% a k 31. prosinci 2013 to bylo jiţ 100% (viz. tabulka č. 5 „Majetkové účasti Kooperativa pojišťovny, a.s. v roce 2013“ v Příloze č. 1). Teritoriální rozvrţení investic je dŧleţité i s ohledem na minimalizaci měnového rizika. Jak mŧţeme vyčíst z tabulky č. 4 „Měnová struktura finančního umístění Kooperativa pojišťovna, a.s. v roce 2013“ v Příloze č. 1 je finanční umístění z drtivé části vedeno v domácí měně (94,1%), coţ ochraňuje investice pojišťovny před výkyvy měnových kurzŧ. Tento údaj je zajímavý i vzhledem k faktu, ţe Kooperativa má zahraničního (rakouského) vlastníka, to by mohlo svědčit o minimálních zásazích rakouské centrály do investiční politiky pojišťovny. Zajímavý je poměrně velký meziroční nárŧst investic do cenných papírŧ s proměnlivým výnosem v cizích měnách, především v amerických dolarech. V tabulce rozloţení finančního umístění také mŧţeme vidět, ţe pojišťovna drţí zhruba 2 mld. Kč v realizovatelných cenných papírech, coţ je dŧleţitý údaj z hlediska rizika likvidity. Jak jiţ totiţ víme z části věnované specifikaci finančního umístění, realizovatelné dluhové cenné papíry jsou tou částí portfolia, která je drţena právě za účelem řízení likvidity. Tato část finančního umístění pokrývá více jak polovinu v té době vypočítané poţadované míry solventnosti (3,6 mld. Kč, viz. tabulka č.
2
„Solventnost
Kooperativa
pojišťovny,
a.s.
v roce
2013“
v Příloze
č.
1).
(http://www.koop.cz/)
4.3 Kooperativa a příprava na Solventnost II Jak jiţ bylo uvedeno v úvodu této práce, nepodařilo se (a to i přes dobré osobní kontakty ve vedení) zajistit pro analýzu konkrétní kvantitativní data z projektu Solventnost II. Přesto bylo prostřednictvím zmíněných kontaktŧ shromáţděno velké mnoţství zajímavých informací k procesu přípravy a k aktuálnímu stavu připravenosti společnosti na nový reţim. V následující části jsou formou několika otázek a odpovědí shrnuty poznatky získané během 81
osobního a emailového kontaktu se zástupcem pojišťovny Kooperativa pojišťovna a.s., který pŧsobí na projektovém oddělení (autor upozorňuje, ţe se nejedná o doslovný opis rozhovoru). 1) Jak se pojišťovna Kooperativa a.s. připravovala na zavedení podmínek regulace podle Solventnosti II? Příprava na Solventnost II probíhala v Kooperativě formou projektu (vzhledem k rozsahu změn a sloţitosti celého rámce zvolila projektový přístup i většina ostatních tuzemských pojišťoven) a realizace tak byla zadána projektovému oddělení. V první fázi bylo vypsáno výběrové řízení na partnera pro poradenství, v počátcích neměl nikdo v České republice dostatečné informace a zkušenosti s tímto reţimem, proto bylo řízení zaměřeno hlavně na zahraniční společnosti, které se jiţ obdobných projektŧ účastnily v jiných členských státech. Nakonec byla vybrána Deloitte. Jejími hlavními úkoly bylo: -
zmapování současného stavu pojišťovny s ohledem na aplikaci nových podmínek;
-
vytipování problémových oblastí;
-
navrţení šablon pro následnou implementaci.
V další fázi jiţ projekt plně převzal projektový manaţer společnosti, i kdyţ i nadále bylo vyuţíváno poradenství specializovaných subjektŧ (například v oblasti řízení rizik byla navázána spolupráce s KPMG). V rámci příprav se Kooperativa zúčastnila kvantitativních dopadových studií, konkrétně třetího, čtvrtého a pátého kola, bohuţel nebylo moţné získat výstupy pojišťovny z těchto studií, stejně jako ostatní konkrétní data, ale dle vyjádření zástupce pojišťovny prošla Kooperativa bez problémŧ a dle dosaţených výsledkŧ plnila poţadavky Solventnosti II. Momentálně probíhá v rámci příprav intenzivní komunikace jak směrem ven, tak hlavně směrem dovnitř společnosti (podrobněji bude rozvinuto v odpovědi na jednu z následujících otázek). Probíhá buy in představenstva (představuje dŧkladné proškolení osob odpovědných za řízení společnosti, jelikoţ při účinnosti směrnice budou muset prokázat dostatečnou odbornost a povědomí o problematice) a s tím související tzv. onsites návštěvy České národní banky. Jedná se o kontroly na místě, při kterých jsou testovány znalosti zaměstnancŧ, včetně nejuţšího vedení. Zajímavostí je, ţe těchto kontrol se za pojišťovnu mŧţe osobně účastnit pojistný matematik (u kterého jsou odpovídající znalosti základním předpokladem pro výkon této funkce), ale ten 82
nesmí do kontroly nijak zasahovat a mŧţe její prŧběh pouze sledovat. Aktuálně jsou v pojišťovně také za asistence skupiny prováděny dry runy, při kterých společnost spouští nanečisto v konkrétních oblastech provoz podle nových poţadavkŧ a analyzuje výsledky. Značná aktivita je při těchto testech logicky vyvíjena odborem pro řízení rizik. Snahou je pokrytí co nejširší škály rizik, proto jsou testována rozličná oddělení z celé struktury pojišťovny. Jako příklad mŧţe být uvedeno právě projektové oddělení, jehoţ manaţer musí například ohodnotit moţné ztráty, které by pojišťovně vznikly v případě, ţe by on nebo jiný odpovědný pracovník oddělení, byly nedostatečně kvalifikovanými pro řízení konkrétního projektu a ten se díky tomu prodraţil. Další ohodnocení musí být sestavena pro případ, kdy by nějaký z projektŧ byl v prŧběhu realizace zásadně pozměněn nebo úplně zrušen (ztracené náklady, náklady na změnu dokumentace k projektu apod.). V rámci řízení rizik musí být rovněţ vypracovány analýzy i ke zcela specifickým scénářŧm. Jedním z nich je riziko situace, kdy dojde z dŧvodu povodně k vyřazení centrály pojišťovny z činnosti. Kooperativa (včetně přidruţené České podnikatelské pojišťovny) totiţ v roce 2012 přestěhovala své sídlo do nově postavené kancelářské budovy, situované nedaleko řeky v praţské čtvrti Karlín. Reálně tak hrozí riziko zaplavení části budovy při obdobných ničivých záplavách, které postihly tuto část hlavního města v nedávné době. Společnost tak musí počítat s eventualitou, ţe její centrála zŧstane nějakou dobu mimo provoz a musí při výpočtech kapitálových poţadavkŧ počítat se ztrátou, kterou by jí uzavření nebo přesun provozu zpŧsobil. 2) Co bylo při přípravě na Solventnost II nejkomplikovanější a jaké části pojišťovny se změny nejvíce dotkly? Nejnáročnější byla příprava přechodu na nový reţim pro IT oddělení Společnosti (poměrně překvapivé zjištění). Solventnost II je totiţ striktní a značně náročná v oblasti hlídání kvality dat. A to nejen při kontrole předkládaných výstupŧ, ale především se zaměřuje na kvalitu dat na vstupu. Díky velikosti Kooperativy jsou data skladována na několika úloţištích, rozčleněných z pravidla podle pojistných odvětví (pojištění majetku, pojištění motorových vozidel, ţivotní pojištění atd.), přičemţ aktuálně má Společnost 8,5 datového skladu. Problém nastává v situaci, kdy klient vyuţívá několika produktŧ pojišťovny naráz (v dnešní době zcela běţný jev) a při práci s daty daného klienta jsou údaje natahovány z několika rŧzných skladŧ, coţ zvyšuje riziko nepřesnosti při zpracování. Solventnost II poţaduje, aby byla veškerá data natahována z jednoho místa, případně aby při vyuţití více úloţišť byly 83
veškeré výstupy trasovatelné aţ na samý počátek, tedy k prvotnímu zdroji. Regulace také poţaduje dodrţování pravidla „jedné pravdy“. V současné podobě mŧţe mít několik úsekŧ pojišťovny na jednu událost rŧzné pohledy a ve své podstatě bude mít kaţdý svou pravdu. Jako příklad uveďme pojištěného (firmu), který v poslední době nahlásil několik pojistných událostí. Obchodní oddělení tak při zpracování dat pro výpočet
kapitálových
poţadavkŧ
přihlédne
k těmto
nahlášeným
škodám.
Ovšem pojistně-matematické oddělení k tomuto závěru přidá ještě svŧj pohled (do budoucna), dle kterého je vysoká pravděpodobnost, ţe při dosavadní pravidelnosti hlášení škod (např. zhruba jedna škoda za měsíc), dojde v dohledné době ještě k dalším hlášení, proto při výpočtu kapitálových poţadavkŧ dosáhne odlišných výsledkŧ neţ obchodní oddělení. Do hodnocení události se ale mŧţe vloţit ještě například oddělení zajištění, které výstupy opět pozmění díky realizovanému zajištění. Všechny tři verze mají reálný základ, ale pro výpočet kapitálových poţadavkŧ poskytuje kaţdá jiná data. Pro omezení těchto případŧ je v pojišťovně zaveden byznys slovník, který obsáhne všechny tyto tři varianty, ale přiřadí jim jednoznačné označení (např. „škodní prŧběh_obchod“ a „škodní prŧběh_pojistný matematik“ a „škodní prŧběh_zajištění“) a na který bude přímo navazovat datový slovník, přiřazující kaţdé variantě data, ze kterých vychází. I Česká národní banka se při svých kontrolách orientuje na kontrolu kvality dat na vstupu, proto musí pojišťovny prŧběţně a intenzivně ověřovat kvalitu všech svých zdrojŧ (např. zprostředkovatelŧ) a naprostým základem je jiţ správnost databáze kontaktŧ. Za účelem kontroly kvality dat plánuje Kooperativa také jedinou zásadní změnu ve své organizační struktuře v přípravném období. Představenstvu byl v květnu 2014 předloţen ke schválení návrh na zřízení odboru řízení datové kvality a komise na kontrolu dat. Odbor bude spadat pod IT oddělení a bude mít za úkol především vývoj a správu datových skladŧ a kontrolu kvality dat dle nových poţadavkŧ. Ostatní úseky doporučované směrnicí (jako pojistně-matematický nebo odbor řízení rizik) byly zřízeny jiţ před řešením projektu, a to hlavně díky přidruţení do skupiny VIG. Stejně tak jiţ nějakou dobu funguje kontrola souladu s právními předpisy. V případě, ţe některý ze zaměstnancŧ narazí na nesoulad, nahlásí záleţitost svému nadřízenému, který zadá zprávu o „incidentu“ do speciálně zřízené databáze a problém je následně dŧkladně analyzován a řešen „compliance officerem“ (funkce zřízená za tímto účelem).
84
3) Je Kooperativa pojišťovna a.s. při aplikaci poţadavků Solventnosti II výrazněji ovlivněna mateřskou VIG? Pro vlastence bude jistě pozitivní zprávou, ţe vzhledem k významnosti a velikosti české části majetkové struktury VIG (do skupiny patří z tuzemských pojišťoven kromě Kooperativa pojišťovna a.s. také Česká podnikatelská pojišťovna a Pojišťovna České spořitelny) není do nastavení interních systémŧ a procesŧ ze strany rakouské centrály výrazněji zasahováno. Spíše naopak jsou některé významné části systémŧ a některé postupy nastartované v rámci spolupráce českých členŧ později aplikovány i v ostatních členských státech, ve kterých skupina pŧsobí. Přesto bude Kooperativa vyuţívat částečného skupinového interního modelu pro oblast neţivotního pojištění. V oblasti ţivotního pojištění bude vyuţito standardního modelu. Jinak ponechává centrála skupiny tuzemským pojišťovnám poměrně volné pole a zaměřuje se zejména na kontroly prostřednictvím zmíněných dry runŧ a rozsáhlých pravidelných skupinových auditŧ (1x za dva roky). 4) Jaká jsou hlavní aktuální témata přípravy pojišťovny? Hlavním úkolem pro toto období je bezesporu komunikace projektu směrem dovnitř firmy. Je nutné v maximální moţné míře proškolení zaměstnancŧ na všech úrovních. Jsou tak vyuţívány rŧzné skupinové prezentace, rozesílání informačních newsletterŧ, pravidelné porady a školení. Směrnice a další přidruţené předpisy a dokumenty rovněţ zavádějí velké mnoţství nových termínŧ, které je bezpodmínečně nutné správně definovat a následně vysvětlit všem zúčastněným. Nová pravidla regulace se více či méně dotknou všech oddělení pojišťovny, proto je podstatné, aby kaţdý zaměstnanec věděl, co konkrétně jemu tato změna přináší. Neméně dŧleţitá je také komunikace s ostatními tuzemskými členy skupiny. Řešení projektu musí být v rámci těchto tří společností funkční a efektivně koordinované. Proto se pravidelně schází devítičlenná projektová skupina sloţená ze zástupcŧ všech tří pojišťoven. 5) Jaká je aktuální situace pojišťovny z hlediska plnění poţadavků směrnice Solventnost II? Kooperativa pojišťovna a.s. je stejně jako většina pojišťoven v České republice dobře kapitálově vybavena a není tak cestou SCR v současné době vyvíjen nijak závaţný tlak na další zásadní změny a úpravy. Společnost bude dobře připravena na vstup reţimu v účinnost. A to i díky obezřetně nastavené investiční politice. Pokud se podíváme na sloţení finančního umístění, zjistíme, ţe převáţná část je orientována do konzervativních oblastí (dluhopisy, nemovitosti, podíly v ovládaných firmách atd.) 85
a pouze malá část připadá na rizikovější finanční nástroje, jako jsou akcie. Zajímavostí vztahující se k investicím Kooperativy je jistě vybudování veřejně přístupné soukromé galerie v novém sídle pojišťovny (autor měl moţnost osobně navštívit během sbírání podkladŧ k této práci a mŧţe návštěvu čtenářŧm vřele doporučit), kde jsou shromáţděny sbírky vybraných českých umělcŧ (hodnota sbírky byla v roce 2012 oceněna na 150 mil. Kč). Jiţ nyní je však jasné, ţe ač pojišťovna dělá maximum, není reálné 100% nasazení a naladění na všechny poţadavky nového regulatorního reţimu. Solventnost II zavádí novinky v takovém rozsahu a počtu, ţe to ani není dost dobře moţné. Ostatně i bankovní sektor se ještě nějakou dobu po vstupu směrnice Basel II v účinnost potýkal s nově zjištěnými nedostatky. Předpokládá se, ţe po spuštění budou pojišťovny ještě určité období odhalovat další úskalí nového reţimu, ať jiţ z obecného hlediska, nebo pouze díky specifiku konkrétního subjektu.
86
Závěr Z analýzy Solventnosti I a projektových dokumentŧ Solventnosti II včetně konkretizace na pojišťovnu Kooperativa jsem dospěl k následujícím závěrŧm. Solventnost II je projekt, který si dává za cíl nastolení rovnováhy mezi zájmy pojišťoven (moţnost disponovat co moţná největšími prostředky pro účely dalšího investování a tím zvyšování svého zisku a zároveň sniţování nákladŧ, které jsou spojené s drţením zbytečně velkého volného kapitálu k pokrytí svých závazkŧ) a zájmy pojistníkŧ a ostatních oprávněných osob. Jak jsme se mohli přesvědčit v první a druhé kapitole, ochraně zájmŧ klientŧ pojišťoven se věnuje jiţ stávající Solventnost I. Tu dle směrnic EU a zákonŧ ČR úspěšně provádějí všechny pojišťovny na našem území. Implementace Solventnosti I nebyla příliš sloţitá, neboť jde o jednoduchý vzorec předem stanovený pro všechny pojišťovny, které pouze dodají potřebné údaje. Bohuţel jejím prostřednictvím nastavené poţadavky se ukázaly jako nedostačující. Reţim například často brzdil efektivní nakládání s volnými prostředky pojišťoven. Vzorec nezohledňoval specifika konkrétních pojišťoven ani specifika rŧzných regionŧ na území Evropy. Další podstatnou nevýhodou stávajícího reţimu bylo zaměření pouze na rizika na straně pasiv a absence poţadavkŧ na prevenci potencionálních budoucích rizik. Navíc bylo zjištěno, ţe v jednotlivých členských státech Evropské unie panuje stále velký nesoulad mezi nastavením podmínek dohledu a rozdílné přístupy orgánŧ dohledu tak brzdí rozvoj jednotného pojistného trhu. Nový regulatorní reţim se tak zaměřuje na překonání těchto závaţných nedostatkŧ. Pojišťovnám umoţňuje vyuţití částečných nebo úplných interních modelŧ a ty tak budou moci zohlednit specifika svých činností. Zároveň ale budou interní modely postoupeny dŧkladnému posouzení a budou pod neustálou kontrolou orgánŧ dohledu, tudíţ zŧstane zachován hlavní poţadavek na dostatečnou ochranu spotřebitelŧ. Pojišťovnám rovněţ vznikají nové povinnosti v oblasti vykazování a zveřejňování informací, coţ nesporně zvýší transparentnost a dŧvěryhodnost celého odvětví. Dalším významným posunem je zaměření regulace na řízení rizik ze strany pojišťoven. Směrnice klade velký dŧraz na hodnocení kvality kontrolních a řídících systémŧ, konkrétně na dostatečnou odbornost a bezúhonnost osob ve vedení pojišťoven, na obezřetné nastavení investičních strategií, na efektivní systémy vnitřní kontroly a interního auditu a zejména na funkci řízení rizik. Solventnost II tak jiţ oproti svému předchŧdci sleduje rizika nejen na straně pasiv, ale i na straně aktiv, a to včetně rizika operačního, které bere v úvahu obecnější 87
rizika fungování pojišťovny. Po pojišťovnách bude poţadován aktivní přístup k posuzování všech rizik vyplývajících z rozsahu jimi provozovaných činností. V neposlední řadě přináší další harmonizaci podmínek dohledu a tím přispívá k prohloubení jednotného pojistného trhu. Všechny uvedené body představují významný posun vpřed v porovnání se Solventností I, ale zároveň se implementace tohoto projektu ukázala velmi sloţitou a časově náročnou. Týká se to pojišťovny zrovna tak jako státního orgánu dohledu nad pojišťovnictvím, v našem případě České národní banky. Směrnice je právní předpis Evropské unie, který členský stát zavazuje k dosaţení poţadovaného výsledku, ale volbu prostředkŧ nechává na vnitrostátních orgánech. Proto je pro fungování nového regulatorního reţimu stěţejní otázkou dostatečná aplikace poţadavkŧ do vnitrostátních právních řádŧ. U dřívějších právních předpisŧ evropských institucí bylo na přelomu tisíciletí zjištěno, ţe nejsou ani zdaleka transponovány v poţadované míře a navíc se ukázala jako nedostatečná i kontrola souladu ze strany Evropské komise. Lze tedy předpokládat dŧkladnější prověřování a kontroly ze strany této instituci i evropského orgánu dohledu na nastavení národních právních předpisŧ. Ohledně aplikace poţadavkŧ Solventnosti II do právního řádu České republiky bylo jiţ učiněno několik zásadních krokŧ (především přijetí zákona č. 277/2009 sb., o pojišťovnictví). Jak víme z vyjádření České národní banky, které se nám podařilo získat, jsou v plánu ještě další úpravy, kterými by měla být aplikace dokončena. Hlavně jde o novelu zákona o pojišťovnictví, která by měla dokončit transponování poţadavkŧ směrnice Solventnost II a doplňkové směrnice Omnibus II. Schválení této novely je v plánu do konce března roku 2015. Zároveň probíhá intenzivní spolupráce v rámci projektu Solventnost II za účasti České asociace pojišťoven, Ministerstva financí České republiky a České národní banky. V rámci tohoto projektu jsou tvořeny tematicky zaměřené pracovní skupiny, jako je např. ta s názvem Pilíř III, zmíněná ve druhé kapitole. Poţadavky nového regulatorního reţimu by tedy měly být transponovány do českého právního řádu s dostatečnou rezervou vŧči stanovenému termínu účinnosti směrnice. Ohledně připravenosti pojišťoven pŧsobících na českém pojistném trhu panuje vcelku pozitivní nálada. Dle výsledkŧ kvantitativních dopadových studií a následných testování je pozice českého pojistného sektoru relativně silná a dostatečně stabilní. České pojišťovny jsou dostatečně vybaveny kapitálem pouţitelným ke krytí svých závazkŧ (Tabulka č. 1 „Solventnost tuzemských pojišťoven“ v Příloze č. 1). Otázkou zŧstává připravenost pojišťoven z pohledu nastavení systémŧ řízení rizik, nebo procesŧ k plnění poţadavkŧ na reporting. I v této oblasti je ale vyvíjena značná aktivita ze strany českého orgánu dohledu 88
ČNB a lze tak předpokládat, ţe pojišťovny budou připraveny dostatečně. Za tímto účelem byl také ČNB vydán harmonogram pro implementaci řídících a kontrolních systémŧ, procesŧ vlastního posouzení rizik a kapitálu a systémŧ a struktur pro předkládání informací orgánu dohledu. (http://www.cnb.cz/) V tomto dokumentu je pro pojišťovny časově rozplánována implementace poţadavkŧ stanovených na základě obecných pokynŧ EIOPA. Přechod pojišťoven byl v České republice také usnadněn díky jejich vlastnické struktuře. Velká část subjektŧ českého pojistného trhu má zahraničního vlastníka, který jiţ většinou disponoval rozvinutým systémem řízení rizik a interními modely a pojišťovny tak často těchto zkušeností mohly vyuţít. Na úplný závěr se nyní podívejme na aktuální situaci námi sledované pojišťovny. Podrobnější rozbor přípravy jsme provedli jiţ ve čtvrté kapitole. Pojďme si tedy tyto poznatky shrnout. Kooperativa pojišťovna, a.s. úspěšně implementuje Solventnost II a věnuje jí adekvátní pozornost. Zúčastňuje se dopadových studií. Z hlediska kapitálového zabezpečení je na tom pojišťovna velmi dobře, jak mŧţeme vidět v Tabulce č. 2 „Solventnost Kooperativa pojišťovny, a.s. v roce 2013“ v Příloze č. 1, činní poměr disponibilní míry solventnosti k poţadované míře solventnosti k 31. prosinci 2013 452% u neţivotního pojištění a 333% u ţivotního pojištění. Rovněţ přidruţená Česká podnikatelská pojišťovna nemá z hlediska kapitálových poţadavkŧ problém, její celkový poměr ke zmíněnému datu dosáhl 298%. Při výpočtu solventnostního kapitálového poţadavku zcela jistě dojde ke sníţení tohoto poměru (jak napovídaly i celkové výsledky kvantitativních dopadových studií), ale i tak by měl být přebytek volného kapitálu dostatečný, ne-li ještě větší neţ podle stávajících podmínek. Při nastavení vnitřních systémŧ na nové poţadavky bylo vyuţito výhody začlenění do zahraniční pojišťovací skupiny. Ať jiţ formou spolupráce s rakouskou centrálou, nebo s dalšími dvěma pojišťovnami na tuzemském trhu. Nebylo tak třeba významněji zasahovat do organizační struktury společnosti, jelikoţ funkce jako pojistný matematik nebo odbor řízení rizik byly zřízeny jiţ před schválením nového reţimu. Na základě analýzy přístupu pojišťovny k řízení některých rizik (čtvrtá kapitola) jsme schopni potvrdit, ţe Kooperativa přistupuje ke kvalitativním poţadavkŧm Solventnosti II odpovědně a s velkou aktivitou. Pojišťovna se nyní plně soustředí na doladění vnitřních procesŧ a dŧkladné proškolení všech zaměstnancŧ, kterých se Solventnost II bude nějakým zpŧsobem dotýkat. Jak bylo potvrzeno zástupcem společnosti, předpokládá se, ţe Kooperativa pojišťovna, a.s. a stejně tak i přidruţená ČPP budou ve stanoveném termínu plně připraveny. Je však téměř jisté, ţe jako u kaţdé zásadní
89
inovace vyplynou po plném nasazení reţimu další nedostatky, které bude třeba vyřešit a doladit.
90
Seznam pouţité literatury Citace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Finanční derivát. Last modified on 7. 5. 2014 [cit. 2014-05-09]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Finan%C4%8Dn%C3%AD_deriv%C3%A1t ČESKÁ ASOCIACE POJIŠŤOVEN. Tisková informace: QIS5 – analýza kapitálové přiměřenosti [online]. ©2014 [cit. 2014-05-23]. Dostupné z: http://www.cap.cz/images/tiskove-zpravy/2011-2-2-11-36.pdf ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Zpráva o výkonu dohledu nad finančním trhem 2006 [online]. ©2014 [cit. 2014-04-21]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_infor mace_fin_trhy/zpravy_o_vykonu_dohledu/download/dnft_2006_cz.pdf ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Zpráva o finanční stabilitě 2010/2011 [online]. ©2014 [cit. 2014-05-23]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/financni_stabilita/zpravy_fs/fs_2010 -2011/fs_2010-2011_financni_sektor.pdf ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Tab. č. 1 Počet a struktura pojišťoven [online]. ©2014 [cit. 2014-05-28]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zakladni_ukazatele_ fin_trhu/pojistovny/poj_ukazatele_tab01.html ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Vyhláška č. 434/2009 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisŧ [online]. ©2009-2014 [cit. 2014-0602]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&fulltext=&nr=434~2F2009&part=&name =&rpp=15#seznam ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Vyhláška č. 433/2009 Sb., o zpŧsobu předkládání, formě a náleţitostech výkazŧ pojišťovny a zajišťovny, ve znění pozdějších předpisŧ [online]. ©20092014 [cit. 2014-06-03]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&fulltext=&nr=433~2F2009&part=&name =&rpp=15#seznam ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Vyhláška č. 424/2012 Sb., změna vyhl. o předkládání, formě a náleţitostech výkazŧ pojišťovny [online]. ©2012-2014 [cit. 2014-06-03]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&fulltext=&nr=424~2F2012&part=&name =&rpp=15#seznam ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Úřední sdělení České národní banky ze dne 15. ledna 2013, kterým se zveřejňuje maximální výše technické úrokové míry [online]. ©2014 [cit. 2014-0622]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/legislativa/vestnik/2013/download/v _2013_02_20213560.pdf ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Harmonogram poţadavkŧ vyplývajících z obecných pokynŧ aplikovaný ČNB [online]. ©2014 [cit. 2014-06-25]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/legislativni_zak
91
ladna/obecne_pokyny_evropskych_organu_dohledu/eiopa_cp_13_08_09_010_011_harmono gram.pdf ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA. Tab. č. 7 Solventnost tuzemských pojišťoven [online]. ©2014 [2014-06-25]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy/zakladni_ukazatele_ fin_trhu/pojistovny/poj_ukazatele_tab07.html ČESKO. Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisŧ [online]. ©2009-2014 [2014-06-03]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakon.jsp?page=0&fulltext=&nr=277~2F2009&part=&name =&rpp=15#seznam EIOPA. Obecné pokyny k řídícímu a kontrolnímu systému [online]. ©2014 [cit. 2014-05-18]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/legislativni_zak ladna/obecne_pokyny_evropskych_organu_dohledu/eiopa_cp_13_08.pdf EIOPA. Obecné pokyny k předkládání informací příslušným vnitrostátním úřadŧm [online]. ©2014 [cit. 2014-05-19]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/legislativni_zak ladna/obecne_pokyny_evropskych_organu_dohledu/eiopa_cp_13_010.pdf EIOPA. Obecné pokyny k postupu orgánu dohledu při předběţném posuzování interních modelŧ [online]. ©2014 [cit. 2014-05-26]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/legislativni_zak ladna/obecne_pokyny_evropskych_organu_dohledu/eiopa_cp_13_011.pdf EVROPSKÁ KOMISE. Solvency II: Frequently Asked Questions (FAQs) [online]. ©2014 [cit. 2014-04-23]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/internal_market/insurance/docs/solvency/solvency2/faq_en.pdf EVROPSKÁ KOMISE. Omnibus II vote: A big step towards a safer and more competitive insurance industry [online]. ©2014 [cit. 2014-05-23]. Dostupné z: http://europa.eu/rapid/press-release_STATEMENT-14-61_en.htm?local=en EVROPSKÝ PARLAMENT. [online]. ©2007-2014 [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+IMPRESS+20070412STO05236+0+DOC+XML+V0//CS EVROPSKÝ PARLAMENT. [online]. ©2007-2014 [cit. 2014-04-02]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=IMPRESS&reference=20070606BRI07533&secondRef=ITEM-001EN&format=XML&language=EN EVROPSKÁ UNIE. Směrnice Rady 73/239/EHS ze dne 24. července 1973 o koordinaci právních a správních předpisŧ týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném neţ ţivotním a jejího výkonu [online]. ©2014 [cit. 2014-02-26]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legalcontent/EN/ALL/;ELX_SESSIONID=Q0B5Tw6Nhs1g4LyPJBhQwPLFlXYpHvcM2XQ7n WM1LTTJy9wNhmMD!-1042415272?uri=CELEX:31973L0239
92
EVROPSKÁ UNIE. [online]. ©2014 [cit. 2014-02-26]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/internal_market/insurance/solvency/current/index_en.htm#top-page EVROPSKÁ UNIE. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/13/ES ze dne 5. března 2002, kterou se mění směrnice Rady 73/239/EHS, pokud jde o poţadavky na míru solventnosti u neţivotních pojišťoven (Solventnost I) [online]. ©2014 [cit. 2014-03-02]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=CELEX:32002L0013 EVROPSKÁ UNIE. [online]. ©2014 [cit. 2014-03-12]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/internal_market/insurance/legislation/index_en.htm#life EVROPSKÁ UNIE. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES ze dne 5. listopadu 2002 o ţivotním pojištění [online]. ©2014 [cit. 2014-03-13]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/EN/ALL/?uri=CELEX:32002L0083 EVROPSKÁ UNIE. Pracovní dokument útvarŧ komise, Doprovodný dokument ke Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu Solventnost II, Shrnutí posouzení dopadŧ, KOM(2007) 361 v konečném znění [online]. ©2014 [cit. 2014-04-12]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?qid=1404062897826&uri=CELEX:52007SC0870 EVROPSKÁ UNIE. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejímu výkonu (Solventnost II) [online]. ©2014 [2014-06-02]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?qid=1404072640195&uri=CELEX:32009L0138 HERBOCZKOVÁ, Jana a Hana BERÁNKOVÁ. Vývoj Solvency II a prováděcích opatření v Evropské unii. Pojistné rozpravy. 2012, č. 29, s. 5. ISSN 0862-6162. IPOINT. Konec pohádky jménem Equitable Life (aneb kostlivci ze skříně nevypadávají jenom u nás) [online zpravodajství]. ©2004-2014 [2014-04-02]. Dostupné z: http://www.ipoint.cz/zpravy/5065925-konec-pohadky-jmenem-equitable-life-aneb-kostlivcize-skrine-nevypadavaji-jenom-u-nas/?option=com_content&id=415&ent_id=5065925. ISSN 1214-2131. JUSTOVÁ, Iva a Miroslav KOTAŠKA. Vyhodnocení výsledkŧ třetího kola kvantitativní dopadové studie (QIS3) za český pojistný trh. Pojistný obzor. 2007, č. 12, s. 5. ISSN 00322393. JUSTOVÁ, Iva a Miroslav KOTAŠKA. Studie QIS počtvrté: vyhodnocení výsledkŧ. Pojistný obzor. 2008, č. 4, s. 14. ISSN 0032-2393. KMENTA, Jaroslav a Zuzana JANEČKOVÁ. Pojišťovna Morava podvedla oběti povodní. iDNES.cz: [online]. ©1999-2014 [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/pojistovna-morava-podvedla-obeti-povodni-fgm/domaci.aspx?c=991020_230506_domaci_pch. ISSN 1210-1168. KOLEKTIV AUTORŦ. Solvency II. Pojistné rozpravy. 2006, č. 19, s. 6. ISSN 0862-6162. KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, A.S., VIENNA INSURANCE GROUP. Informace o pojišťovně podle § 82 odst. 7 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví (ZPOJ), v souladu s ustanovením §§ 29 aţ 31 vyhlášky České národní banky č. 434/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pojišťovnictví (vyhláška) [online]. ©2014 [2014-0607]. Dostupné z: http://www.koop.cz/data/files/file_1008_GENERAL.pdf 93
KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, A.S., VIENNA INSURANCE GROUP. Výroční zpráva 2012 [online]. ©2014 [cit. 2014-06-07]. Dostupné z: http://www.koop.cz/o-nas/zakladniinformace/vyrocni-zpravy/ KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, A.S., VIENNA INSURANCE GROUP. Výroční zpráva 2013 [online]. ©2014 [cit. 2014-06-22]. Dostupné z: http://www.koop.cz/o-nas/zakladniinformace/vyrocni-zpravy/ KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, A.S., VIENNA INSURANCE GROUP. Úplné znění stanov společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s. Vienna Insurance Group [online]. ©2014 [cit. 2014-06-22]. Dostupné z: http://www.koop.cz/data/files/file_992_GENERAL.pdf MUŢÁKOVÁ, Karina. In: prezentace Bankopojištění a finanční sluţby II [cit. 2014-02-24] NÁJEMNÍK, Pavel a Anna VRZÁŇOVÁ. Reporting v přípravném období na Solventnost II. Pojistný obzor. 2014, č. 1, s. 9. ISSN 0032-2393. NOVÁKOVÁ, Pavla. Union pojišťovna se musí vzdát svých klientŧ. iDNES.cz: [online]. ©1999-2014 [cit. 2014-04-06]. Dostupné z: http://finance.idnes.cz/union-pojistovna-se-musivzdat-svych-klientu-fo1-/poj.aspx?c=A030819_185223_ekonomika_ven. ISSN 1210-1168. ŢÁK, Kamil a Jiří FIALKA. Solventnost II – návrh technických specifikací QIS4. Pojistný obzor. 2008, č. 1, s. 17. ISSN 0032-2393.
94
Příloha č. 1 Tabulky pouţité k analýze kvantitativních dat Tabulka č. 1 Solventnost tuzemských pojišťoven 31. 12. 31. 12. 2010 2011 Neţivotní pojištění Disponibilní míra solventnosti 36 367,18 Poţadovaná míra solventnosti 10 257,51 Ţivotní pojištění Disponibilní míra solventnosti 37 032,41 Poţadovaná míra solventnosti 10 466,17
31. 12. 2012
37 466,36 40 287,03 10 207,39 10 048,45
32 485,88 34 894,82 10 750,82 11 098,86
uvedené hodnoty jsou v mil. Kč
Zdroj: dostupné z http://www.cnb.cz/ Tabulka č. 2 Solventnost Kooperativa pojišťovny, a.s. v roce 2013 k 31. 6. 2013 neţivotní ţivotní Kooperativa pojišťovna a.s. Disponibilní míra solventnosti (DMS) Poţadovaná míra solventnosti (PMS) Výše Garančního fondu Poměr DMS a PMS PMS celkem
10365,74
3973,7
k 31. 12. 2013 neţivotní ţivotní
10433,84
4294,09
2457,2 1268,45 120 120 422% 313% 3725,65 přidruţená pojišťovna (ČPP)
2308,98 1289,83 120 120 452% 333% 3598,81
2334,44
2299,3
825,56
771,51
Disponibilní míra solventnosti (DMS) Poţadovaná míra solventnosti (PMS) Poměr DMS a PMS uvedené hodnoty jsou v mil. Kč
Zdroj: dostupné z http://www.koop.cz/
283%
298%
Tabulka č. 3 Struktura finančního umístění Kooperativa pojišťovna, a.s. v roce 2013
Struktura finančního umístění
31. prosince 2012
podíl na celkovém finančním umístění (%)
31. prosince 2013
podíl na celkovém finančním umístění (%)
meziroční srovnání
meziroční srovnání v %
Pozemky a stavby (nemovitosti)
1 724 319
3,1%
1 743 312
3,1%
18 993
1,1%
Podíly v ovládaných osobách
7 086 935
12,9%
7 011 259
12,6%
-75 676
-1,1%
11 123
0,0%
4 800
0,0%
-6 323
-56,8%
4 173 646
7,6%
5 073 434
9,1%
899 788
21,6%
461 173
0,8%
291 480
0,5%
-169 693
-36,8%
2 001 464
3,6%
1 993 963
3,6%
-7 501
-0,4%
Dluhopisy „OECD” drţené do splatnosti
33 571 360
61,1%
32 731 857
58,7%
-839 503
-2,5%
Ostatní cenné papíry drţené do splatnosti
5 127 205
9,3%
4 414 619
7,9%
-712 586
-13,9%
44 555
0,1%
45 599
0,1%
1 044
2,3%
Depozita u finančních institucí
571 341
1,0%
2 292 186
4,1%
1 720 845
301,2%
Ostatní finanční umístění
149 669
0,3%
166 519
0,3%
16 850
11,3%
54 922 790
100,0%
55 769 028
100,0%
846 238
1,5%
Dluhové cenné papíry vydané ovládanými osobami a pŧjčky těmto osobám Akcie a ostatní cenné papíry s proměnlivým výnosem Cenné papíry oceňované reálnou hodnotou proti účtŧm nákladŧ a výnosŧ Realizovatelné cenné papíry
Ostatní pŧjčky
Finanční umístění (investice) Finanční umístění ţivotního pojištění, je-li nositelem investičního rizika pojistník hodnoty jsou uvedeny v tis. Kč
Zdroj: dostupné z http://www.koop.cz/
2 623 694
3 375 482
Tabulka č. 4 Měnová struktura finančního umístění Kooperativa pojišťovna, a.s. v roce 2013
Měna
Cenné papíry s proměnlivým výnosem
Dluhové cenné papíry
Depozita a ostatní finanční umístění
Cenné papíry, je-li nositelem investičního rizika pojistník
Celkem
2012
2012
2012
2012
2012
2013
2013
EUR
427 794
569 780
1 188 105
212 086
0
0
625 643
905 475
2 241 542
1 687 341
USD
202 720
757 247
562 211
1 027 696
0
0
0
0
764 931
1 784 943
GBP
0
0
0
0
21 221
0
0
0
21 221
0
9 587 942 11 263 675
2 623 694
poměr CZK/ cizí měna
84,9%
5 073 434 41 161 202 39 431 919 73,8%
95,7%
96,9%
99,8%
100,0%
1 998 051
2013
3 543 132
4 173 646
9 566 721 11 263 675
2013
CZK
Celkem
3 746 407 39 410 886 38 192 137
2013
2 470 007 54 518 790 55 672 226
3 375 482 57 546 484 59 144 510
76,2%
73,2%
Celkem
100%
hodnoty jsou uvedeny v tis. Kč
Zdroj: dostupné z http://www.koop.cz/ Tabulka č. 5 Majetkové účasti Kooperativa pojišťovny, a.s. v roce 2013
Reálná hodnota celkem Podíl na celkové hodnotě (%)
31. prosince 2012 Zahraniční Domácí spol. spol. 21 221 7 065 714
Celkem 7 086 935
31. prosince 2013 Zahraniční Domácí spol. spol. 0 6 945 022
0,3%
100%
0%
hodnoty jsou uvedeny v tis. Kč
Zdroj: dostupné z http://www.koop.cz/
99,7%
100%
6 945 022
94,7%
94,1%
Tabulka č. 6 Technické rezervy tvořené Kooperativa pojišťovnou, a.s. v roce 2013
Tvořené technické rezervy Rezerva na nezaslouţené pojistné: a) hrubá výše b) podíl zajistitelŧ (–) Rezerva pojistného ţivotních pojištění: a) hrubá výše Rezerva na pojistná plnění: a) hrubá výše b) podíl zajistitelŧ (–) Rezerva na prémie a slevy: a) hrubá výše b) podíl zajistitelŧ (–) Rezerva na splnění závazkŧ z pouţité technické úrokové míry a ostatních početních parametrŧ: a) hrubá výše Rezerva pojistného neţivotních pojištění: a) hrubá výše Rezerva na závazky Kanceláře: a) hrubá výše Technické rezervy a) hrubá výše b) podíl zajistitelŧ (–) Technická rezerva na ţivotní pojištění, je-li nositelem investičního rizika pojistník a) hrubá výše hodnoty jsou uvedeny v tis. Kč
Zdroj: dostupné z http://www.koop.cz/
31. 31. prosince prosince 2012 2013 3 950 117 4 055 106 4 802 644 4 981 216 -852 527 -926 110 25 616 528 26 389 035 25 616 528 26 389 035 10 285 655 9 892 215 16 160 252 15 984 441 -5 874 597 -6 092 226 526 618 496 849 548 215 510 647 -21 597 -13 798 1 213 860 1 213 860 3 108 3 108 995 760 995 760 42 591 646 49 340 367 -6 748 721
930 850 930 850 2 932 2 932 805 176 805 176 42 572 163 49 604 297 -7 032 134
2 623 694 2 623 694
3 375 482 3 375 482
Tabulka č. 7 Podíl zajištění na pojistném Kooperativa pojišťovny, a.s. za rok 2013 2012 Neţivotní pojištění předepsané hrubé pojistné pojistné postoupené zajistitelŧm (–) pojistné očištěné od zajištění podíl zajištěného pojistného Ţivotní pojištění předepsané hrubé pojistné pojistné postoupené zajistitelŧm (–) pojistné očištěné od zajištění podíl zajištěného pojistného hodnoty jsou uvedeny v tis. Kč
Zdroj: dostupné z http://www.koop.cz/
2013
21 506 348 4 868 190 16 638 158 22,6%
21 435 960 4 792 591 16 643 369 22,4%
9 110 417 517 230 8 593 187 5,7%
9 883 921 657 249 9 226 672 6,6%
Příloha č. 2 Vyjádření ČNB 1. Jaká je aktuální připravenost pojišťoven působících v ČR na plnění poţadavků Solvency II? Budou všechny pojišťovny připraveny do stanoveného termínu? Všechny tuzemské pojišťovny se připravují na plnění poţadavkŧ Solventnosti II. Záměrem ČNB je, aby k předpokládanému datu účinnosti Solventnosti II, tj. k 1.1.2016, byly všechny pojišťovny na českém pojistném trhu dostatečně připraveny tyto poţadavky plnit. Za účelem postupné a efektivní přípravy tak vytvořila ČNB časový harmonogram, vycházející z tzv. „Solvency II Interim Guidelines“, které vydala EIOPA, jehoţ účelem je zajistit implementaci poţadavkŧ reţimu Solventnosti II pojišťovnami tak, aby byly pojišťovny plně připraveny plnit regulatorní poţadavky k termínu účinnosti Solventnosti II. ČNB hodnotí solventnostní pozici českého pojistného sektoru jako relativně silnou, pojistný sektor vnímá jako dostatečně stabilní, a to i s výhledem na budoucí regulaci Solventnost II. Např. výsledky dopadové studie, tzv. QIS 5, na tuzemský pojistný trh ukázaly, ţe zúčastněné české pojišťovny jsou dostatečně vybaveny kapitálem pouţitelným ke krytí budoucích kapitálových poţadavkŧ. Nicméně zavedení Solventnosti II vyţaduje zejména přechod na nový zpŧsob řízení rizik, nastavení procesŧ a nové poţadavky na reporting. 2. Jaká je aktuální situace v otázce aplikace do právního řádu ČR? Je vše dokončeno, nebo je ještě třeba přijmout další právní předpisy k naplnění této směrnice? Pokud ano, čeho se tyto předpisy mají týkat a jaký je časový harmonogram jejich přijetí? V současné době Ministerstvo financí intenzivně připravuje návrh novely zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, kterou budou transponovány poţadavky směrnice Solventnost II a Omnibus II do českého právního řádu. ČNB je aktivně zapojena do této přípravy. Novela bude procházet připomínkovacím řízením a cca v polovině roku se předpokládá její projednání vládou tak, aby mohla být schválena parlamentem do konce března 2015. 3. Kolik pojišťoven působících v ČR aktuálně vyuţívá pro výpočet kapitálových poţadavků interního modelu a kolik standardního modelu? Solventnost II, konkrétně její první pilíř, obsahuje návrh metodiky, která se týká zpŧsobu výpočtu kapitálového poţadavku, přičemţ zahrnuje dva poţadavky na kapitálovou
přiměřenost, prvním je minimální kapitálový poţadavek a druhým je solventnostní kapitálový poţadavek. Pojišťovna si mŧţe vybrat, zda solventnostní kapitálový poţadavek bude počítat pomocí standardního vzorce nebo vyuţije interní model. U některých pojišťoven probíhá momentálně ze strany ČNB proces předběţného posuzování interního modelu. 4. Jak hodnotíte spolupráci pojišťoven působících v ČR při přípravě na zavedení reţimu Solvency II? A jaká bylo dosavadní spolupráce s ostatními zúčastněnými subjekty (MF a ČAP)? Spolupráce na implementaci regulace Solventnost II je mezi zúčastněnými stranami velmi intenzivní, a to i v rámci projektu Solventnost II za účasti zástupcŧ České asociace pojišťoven, Ministerstva financí a ČNB. ČNB v rámci svých dohledových aktivit komunikuje na pravidelné bázi se zástupci pojišťoven a formou pracovních skupin projektu Solventnost II se zástupci všech zúčastněných stran. Výše uvedená odpověď na Vaše podání byla zpracována příslušným odborným útvarem ČNB, případně byly k její přípravě využity podklady zpracované příslušným odborným útvarem ČNB. Odeslání standardně vyřizuje odbor komunikace. Mgr. Marek Petruš ředitel odboru komunikace a mluvčí Česká národní banka
