|číslo 1.| 10. 6. 2016|školní časopis|www.zsctyrlistek.cz|
!První vydání! školního časopisu
Co vás čeká v tomto díle? Co vás čeká v tomto díle...................str.2 Úvod.................................................str.3 Náš tým............................................str.4 Ledničkové příběhy.......................str.5-6 Pozitivní slova na každý den.............str.7 DIY - udělej si sám.........................str.8-9 Fejeton...........................................str.10 Dokonči básničku...........................str.11 Comiks............................................str.12 Kresby.............................................str.13 Básnička.........................................str.14 Rozhovor D.M...........................str.15-20 Sport...............................................str.21
Úvod Právě si čtete úvod školního časopisu, který vzniká pod vedením Alexandry Kočicové a dohlíží na něj paní učitelka Simona Němečková. Samozřejmě jsou tu i další úžasní lidé, kteří svými příspěvky obohatili tenhle časopis: Bára Zapletalová, Franta Vetyška a mnozí další. Najdete zde články, básničky, citáty. Všichni lidé, kteří se na časopisu podíleli, jsou z nejúžasnější školy, která pomáhá rozvoji dětské inteligence. Tato škola má název po čtyřlístku, který vyjadřuje štěstí, proto také ZŠ a MŠ nosí toto jméno Čtyřlístek. Dali jsme si na tomhle časopisu záležet a myslím, že se vyvedl. Ale to posuďte sami. Přeji vám příjemnou četbu školního časopisu. :) Alexandra Kočicová
NÁŠ TÝM
Alexandra Kočicová 6.třída (šéfredaktorka)
František Vetyška (7.třída)
Barbora Zapletalová (9.třída)
LEDNIČKOVÉ PŘÍBĚHY František Vetyška Mr. Květák uviděl něco na obzoru, byla to igelitová taška, ve které bylo nové jídlo, které se mělo do ledničky přistěhovat. Jako první se do ledničky dostalo několik nových jogurtů a potom něco, co nikdo nepoznával. „Musíme to rozbalit!“ řekl sýrák a Mr. Květák se do toho pustil, rozřezal alobal a uviděl něco, něco hrozného, něco, co nemělo obdob. Mr. Květák byl zděšen: „Jsou to syrečky!“ zvolal a v ledničce nastala panika. „Co? Já jsem jenom normální sýr!“ řekl syreček. „No jasně, no jasně,“ řekl Sýrák „takový jsme tu už měli. Zamořili celou ledničku a všechny, kteří tu byli, museli vyhodit do bezedného koše.“ Syreček jen zmateně pozoroval, co se to děje. Po chvíli se to uklidnilo a Mr. Květák řekl: „Tak, syrečku, máš na výběr, buď koš, nebo zabalení do třívrstvého alobalu.“ Syreček přemýšlel, jak to zaonačit, ale nic ho nenapadalo…..
Pokračování příště!... Nebo radši hned … ...„Já bych ho tu možná i nechal, “ ozval se Sýrák. To byla šance. „Ano, ano, ano budu ti nadosnězení vděčný,“ Mr. Květák souhlasil. „No na zkoušku bychom ho tu možná mohli nechat.“ Sýrák ale nakonec obrátil: „No, na druhou stranu, je to velký risk.“ Syreček odvětil: „Dobře Mr. Květáku, budu tobě sloužit až na dosnězení.“ Zezadu se ozval lord Hermelín. „Tento syreček je kam vítr, tam plášť, zabalíme ho do alobalové rakve a vyhodíme!“ Pokračování příště...
Kecám!
...Syreček už byl na okraji mezi ledničkou a bezednou propastí zvanou koš, lord Hermelín a ostatní se dívali, jak Sýrák a Mr. Květák zabalují Syrečka do alobalu a chtějí ho vyhodit a najednou se to opravdu stalo, Syreček byl v koši. Taky se ozvalo: „Heč, heč já jsem přežil a za tuhle drzost se vám pomstím!“ „No to zrovna, vždyť jsi od nás celý metr, než se sem dostaneš, tak se stejně roztečeš!“ ozval se Sýrák.
Pokračování už opravdu příště...
Pozitivní slova na každý den Jan Werich 1905–1980 „Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.“ Kurt Cobain 1967–1994 „Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi.“ John Lennon 1940–1980 „Říkáš: Miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: Miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: Miluji tě.“ John Lennon 1940–1980 „Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.“ Jan Werich 1905–1980 „Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že to stojí za to. ,,Bolest, kterou cítíme dnes je síla, kterou pocítíme zítra” http://citaty.net//
DIY - VYROB SI SÁM
http://www.vseprolidi.cz/products/svicka-z-vetvicek/
Potřeby: stará (nepotřebná) sklenice, větvičky ze stromu, tavicí pistole Postup: Nalámejte si větvičky na malé kousky nejlépe, aby přečuhovaly přes sklenici. Rozehřejte tavicí pistoIi (opatrně na popáleniny) a nalepte na sklenici. Popř. dodejte na ozdobu mašli. A máte to hotové .
http://creativity-world.blog.cz/1412/kytice-z-bavlnenych-bambulek-bouquetfrom-cottony-pompons
Potřeby: bavlna, špejle, nůžky, vidlička Postup: Jakmile si uděláte bambulku (viz. obrázek vpravo), nasaďte na špejli a máte to hotové.
Starší bratři – Adam Čagánek Někteří z nás mají staršího bratra. Ostatní si myslí, že je to výhra, ale doopravdy neví, jaké je to peklo. Rodiče mají většinou radši svoje první dítě, přestože my mladší jsme roztomilejší a nemáme akné po celém obličeji. Z vlastní zkušenosti vím, že starší bratři proti nám používají hrubou sílu, díky které dostali to, co chtějí. Jelikož mám v genech vysoký vzrůst, tak bratrovi jeho hrubá síla nepomáhá, jakmile jsem ho předrostl, dostává nakládačky on. Nejhorší je, jak se vychvaluje, že má vysokoškolské vzdělání a já nemám dokončené ani základní vzdělání. Jeho trapná chvíle nastala, když ho porazila ve hře pro děti sestřenka, které jsou mimochodem pouhé čtyři roky. Babička se pousmála a řekla: ,,Teď ti to tvoje vysokoškolské vzdělání nepomohlo.“ Pořád si myslíte, že starší bratři jsou super? Jestli ano, tak po tom si to pořádně rozmyslete!
Básnička Básník zapomněl dokončit báseň, ale s nadšením se toho ujali žáci 8. a 9. tříd...
Čím jsem? Píšťalkou bez duše duší bez pláště pláštěm bez deště deštěm bez větru….
…větrem bez listí listím bez vůle vůlí bez srdce srdcem bez lásky láskou bez sebe. Jana Momčilová
…větrem bez nebe nebem bez slunce, sluncem bez mraků, mraky bez vody vodou bez moří mořem bez soli solí bez jídla …větrem bez listí, jídlem bez ledničky listím bez stromů, ledničkou beze mě. stromem bez půdy, Mám hlad! půdou bez rostlin, Bára Horňáková a rostlinou bez stonku, Natálie Stodůlková stonkem bez kořenu, kořenem bez vody, vodou bez rybníka. Michal Cablík Simča Uherková
…větrem bez vzduchů, vzduchem bez dechu bez života bez lásky láskou bez citů citem bez slz Martin Janás
Komiks - Alex Kočicová
Kresby - Adéla Šmídová
Básnička - Barbora Zapletalová Jsem slzou lesklou tekoucí, z oka světa, jenž jest tonoucí. Ve svitu prohry toužebně se snažím vtéct až do Země. A všechny moje omyly, by stébla trávy omyly. A zasela bych do suchého jílu naději tak, jak vůli do omylu. Kéž bych mohla býti slzou spíše, co stékala by po tvém břiše. Chladila bych vášeň tvou, než do země tě zahrabou. Ale nemám strach, neb vím, že tě v tom suchém jílu také jednou uvidím. A já něžně, čistě z neopětované lásky, nechám na tvém těle vzrůst sedmikrásky. Takže i když jsi mne stále stíral, byla jsem s tebou, když pro mne jsi umíral. A teď na tvé hrudi kvetu, budeme spolu až do konce světů.
Rozhovor s hercem Slováckého divadla Davidem Macháčkem
Dne 16. 5. 2016 se Bára Zapletalová, Alex Kočicová a Franta Vetyška sešli v místnosti ICM v Uh. Hradišti s hercem Slováckého divadla Davidem Macháčkem. Ze začátku byl David trochu nervózní, ale po rozvinutí konverzace byl David ve svém živlu. Myslím, že pro nás tři to byla skvělá zkušenost. David byl naprosto úžasný…. Takže první otázka je: Co tě přivedlo k herectví? Tak, já jsem byl takové aktivní a neposedné dítě a už to jednou paní učitelky na základní škole nevydržely a pozvaly si maminku do ředitelny. Tam na ni spustily, jak jsem strašný a že nejsem schopný se vybít a že jsem prostě k nezastavení a ať se mnou něco udělají a někam mě dají, třeba do dramaťáku. To jsem ani netušil, že něco takového existuje. Bylo to v sedmé třídě. Tak jsem zašel do dramatického kroužku na ZUŠce, tam jsem si to oblíbil a šel jsem na konzervatoř. Byla to spíš nějaká moje neposednost a chuť se předvádět. Myslel jsem, že budu dělat jenom scénky, protože mě bavily scénky od Vladimíra Menšíka a Felixe Holzmanna, a tak jsem si myslel, že toto budu dělat taky a že se vlastně herectví nedá učit, protože to se musí jen cítit. A podporovali tě rodiče v herectví?
Jo, já myslím, že jo. Taťka byl tomu ze začátku ne úplně nakloněný, protože je to podnikatel a prodává auta, je to automechanik, takže doufal, že budu dělat něco s auty. Ale když mi jednou řekl, že dostanu autobazar, tak jsem řekl, že ho prodám a udělám tam psí útulek, slepičárnu, nebo něco takového. Ale mamka se mnou jezdila každý den dvacet kilometrů do vedlejšího města, abych si tam udělal tu školu herectví, obětovala mi všechen volný čas, abych se mohl připravit na zkoušky. S jakou rolí se ztotožňuješ, která je ti podobná? No, vlastně já ji ještě hraji, je to Normální debil, kterého hraji na Malé scéně v Uherském Hradišti.
A když už jsme u toho, jakou roli by sis chtěl zahrát? Já jsem vždycky říkal, že mám plno vysněných rolí, ale čím déle jsem v divadle, tak jich mám míň, ale jednou bych si chtěl zahrát Mickeyho z Pokrevních bratrů, kterého u nás v divadle hraje Tomáš Šulaj, nebo Blbce k večeři, mě baví takový ti idioti. A ještě Jeana Valjeana z Bídníků z muzikálu, to spíš kvůli tomu zpěvu. Takže tě zpěv baví? Jo, moc. A my jsme slyšeli, že budeš mít koncert se Štěpánem Urbanem. Ano. A jak jste se vlastně seznámili, jak vás to tak napadlo, že byste spolu mohli zpívat? No, nás to vlastně nenapadlo, ani mě, ani jeho, ale maminka od Štěpána prodává tady v jednom obchodě a tam chodí naše dramaturgyně. A maminka se zeptala, jestli náhodou nehledají do nějaké inscenace kluka s kytarou, co tak trochu zpívá. A v divadle jsme zrovna něco chystali, nakonec pro nás dva byly napsány texty i
hudba, takže mi ho přivedli na nějakou zkoušku. Prý že je to kytarista, bude zpívat a hrát s tebou. Zazpívali jsme spolu a nějak to fungovalo, hlasově jsme ladili a nějak jsme si rozuměli, tak jsme se spojili. Ale musím říct, že kamarádi jsme až poslední dva roky, původně to byl vztah čistě pracovní. A hraješ raději vážnou roli, nebo komickou? No, oni mi ty vážné role nedávají, protože se mi pořád všichni smějí, takže se toho možná bojí, ale na druhou stranu jsem na to možná ještě moc mladý, já bych si je sám asi přál, ale to je na vedení divadla, takže spíš komedie. A jaká byla tvoje první role? Úplně první role byla asi na ZUŠce a byl to pan Loiseao v Kuličce, kterou jsme zdramatizovali, tam jsem hrál takového blázínka. A ty ses vlastně narodil v Pardubicích a v jednom článku jsme četli, že se ti líbí naše město. Co se ti na něm líbí nejvíc? Mně se tu líbí všeobecně. Líbila se mi atmosféra a to, že je Hradiště kulturní město, že to tu žije a že lidi tu umí na ulici zpívat. A stalo se ti někdy nějaké herecké faux pas přímo na jevišti? No, faux pas mně úplně asi ne, ale nechal nás kolega ve štychu tím, že prostě nepřišel na výstup a museli jsme, to bylo v Lucerně, zahrát. Na jevišti zbylý kolega ale mlčel, takže jsem musel mluvit já. Naštěstí mám mladou paměť, tak si pamatuji repliky kolegů, takže jsem říkal repliky toho, co tam nebyl a kolega říkal moje repliky a nějak jsme to celé dali dohromady a ten, který na výstup nedorazil, se nám ze šály smál, že to nestihl a že už tam nejde.
A jaký je tvůj herecký vzor? Asi na začátku právě přes ty scénky to byla Jiřina Bohdalová, Vladimír Menšík, Nebo třeba Meryl Streepová se mi líbí, v každé roli je jiná a uvěřitelná, ale to až teď v pozdější době. A preferuješ film, nebo divadlo? Co se týče koukání, tak je to asi nastejno, v tom filmu se dají dokázat vizuálně lepší věci, ale divadlo má zase výhodu silného momentu. Kdežto film se prostě natočí a žije si vlastním životem. Děkujeme ti moc za rozhovor.
Rozhovor o S P O R T U na naší škole s panem učitelem Michalem Urbancem
Chtěl bych se zeptat, jaká je podle vás nejoblíbenější aktivita v hodinách TV na naší škole? Myslím, že v poslední době je to parkour. Chystáme se jako škola na nějaké sportovní turnaje? Chystáme se na fotbal s žáky prvního stupně, na plavecké závody a myslím, že se zúčastníme i Coca-Cola Cupu, což je na takovou malou školu myslím velký úspěch. A na co bychom se ještě mohli těšit v tělocviku? Na mnoho různých zajímavých sportů: třeba minigolf, bowling nebo nějaké takové podobné sporty, v kterých se neběhá, protože myslím, že běhavé sporty tu nejsou tolik oblíbené.
František Vetyška
