Číslo 3
červen 2006 Společné vydání školních časopisů
ŠROUBEK & VRESKOT
¨
Projekt
Budoucnost školních časopisů Návštěva redakce školního časopisu SPŠH Košice ve Frýdku-Místku Nové CNC stroje na naší škole
Úvodem… Je vždycky příjemné mluvit o tom, co se vydaří, a naše třetí společné setkání takové bylo. Skvělá nálada, krásné počasí …lepší už ani být nemohlo. V duchu jsme si přáli, aby všechno proběhlo bez zádrhelů, aby se našim slovenským přátelům u nás líbilo a odnesli si pěkné vzpomínky z Frýdku-Místku. Nyní, na úplný závěr, můžeme říci, že naše další setkání ještě více upevnilo přátelské vztahy mezi oběma redakcemi a školami. Dostáváte tedy třetí česko – slovenské číslo školních časopisů Šroubek a Vreskot, které vzniklo v rámci výměnného pobytu redakce SPŠ hutnické Košice na naší škole ve dnech 14.-16.6. 2006. Tradičně jsou v něm popsány zážitky ze společných akcí a výletů, které jsme připravili pro naše hosty, jména redaktorů jsou ale nová. Toto číslo vytvářeli za SPŠ hutnickou Košice: Andrea Lorincová (2. ročník polytechnika), Barnabáš Palinčár, Jaroslav Šiška a Peter Ignáth (všichni 3. ročník oboru hutnictví), z naší školy: Tereza Randýsková, Denisa Sikorová (L2.A), Marek Koman, Ivo Papřok (H2) a Kamil Malík (L3). Z profesorů se na organizaci celé akce podíleli: PaedDr. Duffeková, Ing. Pisko, Mgr. Polivčaková, Ing. Fajkusová, Mgr. Tobiáš a Ing. Durčák. Hlavní náplní našeho projektu bylo poznání Lašska a vytvoření 3. společného čísla. Slovenským hostům jsme ukázali Hukvaldy, Technické muzeum v Kopřivnici, historické centrum a přírodní rezervaci ve Štramberku. První den se konala v aule prezentace obou časopisů, na které promluvil také ředitel školy Ing. Rybák, poté proběhla prohlídka SPŠ. Naši hosté obdivovali zejména kvalitní sportoviště a dílny s novými CNC stroji, ke kterým jim poskytl odborný výklad Ing. Závodný. O všem se dočtete na dalších stránkách. Na závěr chceme poděkovat vedení naší školy za materiální pomoc poskytnutou při přípravě projektu. -Šroubek-
První den Projekt Budúcnosť školských časopisov nezostal len pri prázdnych slovách, ale dočkal sa už tretieho pokračovania s našimi českými priateľmi. 14. jún 22:20 stredoeurópskeho času - nasadáme do vlaku Košice – Praha. Neviem, či stojíme, miznúcu krajinu nemožeme pozorovať, čarovná tmavá noc nám to neumožňuje. Každý hľadá vhodnú polohu, aby si zložil kopku kostí na oddych, ale ČSD prepychom pohodlia nekypia. Únava nakonec premohla a jeden po druhom sme zaspali. Skoro nad ránom sa otvárajú dvere coupé s oslovením: „Dobré ráno, vaše občianske preukazy.“ Ešte pár minút trsania po koľajniciach a vystupujeme vo Valašském Meziříčí. Pozeráme ako omámení na bilbordy (tie obrázky na nich by u nás sposobili možno pohoršene). Čakacia doba na ďalší vlak o dĺžke cca 60 minút, zamenenie Kč, menší nákup v trafike, trocha prechádzky a opať nástup do vlaku. Nasledujúca zastávka Frýdlant n. Ostravicí a opať prestup, teraz už posledný vlačik. Stanica Frýdek-Místek, už sa na nás čaká… Služby ako z veľkej knihy, batožina sa nakladá do auta a my ranným vycházkovým krokom šlapeme ku škole. Príjemná prechádzka, otvárajú sa dvere na intráku a dostávame kľúče od izby. Postielky vyzerajú tak chutne, odísť opať z izby je veľmi ťažké. Srdce nám praská. Nezabudli na náš hlad a pozvánku na raňajky sme nemohli odmietnuť. Skvelú zprávu o hodinovej pauze sme považovali za úplne najlepšiu vec za posledné dni.
Pár minút spania a už sme iní ľudia. Iní, …a stojíme pred nimi. Pred kým? No pred našimi vzdialenými spolužiakmi☺. Menší pokec s nimi a už nás berú na koberček k riaditeľovi. Nič sme nespravili! To len sám pán riaditeľ nás osobne chcel privítať. Daroval nám reklamné predmety svojej školy. O slovenských študentoch je asi evidentný záujem. Nasledovala prezentácia v aule školy: F-M o našom projekte a SPŠH o svojej škole. Nenecháme sa predsa zahanbiť! A následne ukázka tajomstiev tamojšej školy. Skrinky ako v Beverly Hills, za trávnik na futbal sa nemusia hanbiť, kľudne sa na ňom možu hrat medzištátne zápasy. Špičková tartánová bežecká dráha, technické vybavenie školy ako CNC stroje len potvrdzuje vysokú kvalitu školy. Ubytovanie na intráku velmi slušné a naše společné chvíľky dopĺňali muzikanti z Prešova, ktorí po večeroch vyhrávali slovenské ľudové piesne☺.
No, keďže raňajky boly dávno, dobrým obedom sme neopovrhli. To by bol hriech! A čo je najlepšie po dobrom obede??? Spánok☺ …. konečne dopriaty spánok … a po ňom Radegast ☺. Barny, Peťo
HUKVALDY Hukvaldy leží v malebném prostředí podhůří Beskyd na úpatí Palkovických hůrek s dominantou zříceniny mohutného středověkého hradu. Původ mají v obci Sklenov s první písemnou zmínkou z roku 1294. Obec proslavil významný hudební skladatel Leoš Janáček (1854-1928). Na Hukvaldy sme sa vybrali autobusom. Po krákej dobe sme dorazili na miesto. My dvaja invalidi (Amy a Chuchla) sme sa dali odviest‘ autom, pričom sme si mysleli, že nás odvezie až na Hrad, ovšem opak bol pravdou. Počasí a krásná příroda nám ale přidali na síle a my jsme úspěšně dorazili do cíle. Hneď sme tam objavili krčmu, v ktorej boly výborné medové koláče. Najedli sme sa a naposledy pokochali prekrásnym výhľadom na okolitú krajinu. Cestou dole sme sa stretli so stádom danielov (pozn. pro Čechy - daniel je daněk). Nakonec si paní profesorka Fajkusová koupila dobrý borůvkový a hruškový koláč a jeli jsme domů. Tak takto končil náš výlet na Hukvaldy.
Chuchla & Amy
Regionální muzeum v Kopřivnici Plujte řekou času – Muzeum Fojtství Fojtství - tento název vznikl z fojtů, kteří byli správci obce. Nejstarší dochovaná budova na území Kopřivnice je současně centrem bohaté historie našeho města. První zmínky o současné zděné podobě objektu pocházející z roku 1789. Kočárová výroba, etnografie či archeologie jsou součástí lákavého balíku. Muzeum Fojtství je rodným domem Ignáce Šustaly, zakladatele výroby kočárů a bryček v Kopřivnici. Areál měl zásadní vliv na dějiny Kopřivnice. V roce 1850 zde byla zahájena výroba kočárů, začátek dnešní automobilky Tatra.
Jak vypadala budova kopřivnického fojtství v dřívějších dobách se neví. Dá se předpokládat, že původně to byla stavba dřevěná s kamennými klenutými sklepy, z nichž jeden se dochoval do dnešních dnů. Jakub Šustala budovu roku 1789 nechal přestavět a tato podoba jí zůstala dodnes. V současnosti slouží fojtství k muzejním, studijním a výstavním účelům. V největší místnosti v přízemí (bývalý fojtův šenk) je stálá expozice věnovaná Ignáci Šustalovi a počátkům budoucí továrny TATRA. V bývalé kuchyňce je výstava typických krojů moravského lidového folklóru. Ve třetí místnosti je zřízena selská jizba. Návštěvník má tak možnost přesunout se o několik let zpátky a poznat tak styl bydlení, život a práci našich dávných předků. Navíc je zde možno shlédnout některé význačné archeologické nálezy z Kopřivnice a jejího nejbližšího okolí (nálezy z průzkumu sídliště lidu lužických popelnicových polí u Šutyrovy studánky, některé nálezy ze 13. - 15. století, pocházející z hradu Šostýna) a několik vzácných kusů nábytku ze zámožných rodin z Kopřivnice. Nezapomnělo se ani na velké selské povstání, které proběhlo roku 1695. Expozice věnována Daně a Emilu Zátopkovým Právě tomuto nejslavnějšímu českému sportovci, několikanásobnému olympijskému vítězi a také českému olympionikovi století Emilu Zátopkovi a jeho ženě Daně je věnovaná rozšířená expozice, která byla dne 17. září 2005 slavnostně otevřena vernisáží. Na výstavě můžete shlédnout fotografie, medaile, poháry a řadu trofejí, které doplňují fotografie a osobní věci manželů Zátopkových (např. džbánek na pivo).
Papoš
Technické múzeum Tatra Dňa 15. júna 2006 sme sa zúčastnili výstavy v múzeu v Kopřivnici. Bola to výstava s názvom Technické múzeum Tatra Kopřivnice. Ešte pred vstupom do múzea nás vítal najrýchlejší motorový vozeň z roku 1936, tzv. „Slovenská strela“. Po zaplatení 40,- Kč sme sa ocitli v dobách, keď cesty ešte premávali autá, aké bolo vidno za čias mafie v Chicagu. Videli sme autá staršie, mladšie, dokonca aj športové. Vozidlá, čo jazdia po zemi, ale aj také, čo jazdia po vode. Dokonca bolo vystavené aj opancierované auto. Na chuť si určite prišiel každý milovník áut, ale aj taký, koho autá až tak nebavia. Jednoducho to bola výstava pre každého. Na výstave bol elektronický sprievodca, čo znamená, že pomocou televízie a DVD nám bolo v troch jazykoch, v domácej češtine, nemčine a angličtine sprístupnené sprievodné slovo, ktoré nás vždy náučne informovalo o vývoji či o iných zaujímavostiach. Automobily Tatra precestovaly celý svet. V rokoch 1947 – 1950 prešli pán Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund Afriku zo severu na juh a Severnú Ameriku z juhu na sever. Mali pokračovať do Ázie a Európy, ale z politických dôvodov museli túto cestu prerušiť. Túto cestu prekonávali na vozidle Tatra 87. Na druhú cestu sa k týmto pánom pridal MUDr. Róbert Vít a mechanik výpravy Oldřich Chalúpka. Táto posádka prešla cez juhovýchodnú Európu na Blízky východ až do Japonska a z odtiaľ späť cez Sovietsky zväz. S Tatrou 805 sa posádke Hanzelka a Zikmoud podarilo za 5 a pol roka prejsť svet. Urobili tak na dvoch autách, modrej a červenej Tatre. Je ohromujúce predstaviť si silu vôle človeka, ak dokáže 5 a pol roka cestovať v aute bez klímy po najrôznejších častiach sveta, aby dosiahol svoj cieľ. Na obrázku je modrá Tatra 805 Spoločnosť Tatra svojím vozidlom Tatra 815 4x4 Dakar zvíťazila vo svetoznámej motoristickej súťaži Rallye Paríž - Dakar v roku 1988. Bol to 10. ročník.
Okrem terénnych automobilov vyrába Tatra už dlhé roky aj športové. Osobne ma veľmi zaujal moderný športový voz, o ktorom som doposiaľ nikdy nepočul s názvom MTX Tatra V8. My sme na výstave strávili iba hodinu, ale tento čas je určite málo. Najmä pre odborníkov, ktorý sa do áut rozumejú viac. Jednoznačne môžem túto výstavu len a len odporúčať.
Jaro
Ve čtvrtek 15.6.2006 jsme se vydali se skupinou slovenských kolegů, redaktorů časopisu Vreskot na výlet po lašských krásách a památkách. Naší první zastávkou na cestě bylo Technické muzeum Tatra v Kopřivnici, kde na nás ihned po vstupu dovnitř tohoto muzea automobilových skvostů, vyráběných již od roku 1897, zapůsobila expozice Emila a Dany Zátopových, našeho nejslavnějšího a nejúspěšnějšího sportovního páru. Emil Zátopek ( *19.9.1922 † 22.11.2000 ) - držitel 4 zlatých a jedné stříbrné olympijské medaile, trojnásobný mistr Evropy a pokořitel 61 československých a 18 světových rekordů, 2x nejlepší sportovec světa, český atlet a olympionik století. Dana Zátopková (*19.9.1922 – stejný den jako její manžel Emil ☺) - česká oštěpařka, olympijská vítězka. Mnohonásobná držitelka titulu mistryně Československa, dvojnásobná mistryně Evropy, několikanásobná přemožitelka Československého rekordu a držitelka zlaté a stříbrné olympijské medaile.
Po vstupu do expozice na mě dýchla atmosféra olympijských her v Helsinkách, kde se z Emila Zátopka stala legenda OH, atletiky a vytrvalostního běhu, protože vyhrál běhy na 5km, 10km a marathón, a to i přesto, že na této distanci závodil poprvé v životě. Atmosféra nabitá napětím a euforií z vítězství… Když jsme se dosyta nabažili těchto emocí, které ke sportu neodmyslitelně patří, vydali jsme se na prohlídku vozů Tatra. Tato automobilová značka byla dlouhá léta jedna z nejuznávanějších v tehdejší Evropě a její nákladní automobily a kamiony patří stále k evropské a v mnoha ohledech ke světové špičce. Důkazem toho je šest vítězství Karla Lopraise na rallye Paříž – Dakar, nejtvrdším a nejsložitějším terénním závodu na světě. V tatrováckém muzeu jako takovém se mi líbilo, jako ostatně všem, přestože jsem tam již dvakrát předtím byl, protože si pokaždé všimnu něčeho nového a zajímavého. Proto bych Vám návštěvu tohoto místa doporučil, obzvláště jste-li fandové automobilů.
Kamil
Štramberk aneb bojíme se výšek Napínavý příběh začíná dne 15.6., jednoho teplého slunného dne v brzkých ranních hodinách odjezdem do Kopřivnice. Tento výlet vám přiblížila jiná česko slovenská skupinka. Minibus, který vypadal jako dodávka, nás „vyhodil“ daleko od štramberské Trúby a my museli v parném horku šlapat pár set metrů, ne-li kilometr, na náměstí, neboť jak je známo, autobusy a vozidla dodávkového typu zde nejsou příliš vítány. Prvně naši pozornost upoutalo muzeum Zdeňka Buriana na náměstí. Tuto budovu navštívila jen malá část naší delegace, jelikož většina z nás dala přednost všemožným chlazeným nápojům! Ale to jsem nevěděli, o co jsme přišli! Tudíž nám unikla spousta informací, jako například krásné kresby a malby, založené na skutečných faktech a taktéž nám unikl jeho zajímavý život. Zdeněk Burian patří mezi významné kopřivnické rodáky, který se proslavil jako malíř a ilustrátor mnoha knih a učebnic ( Lovci mamutů, Divy prasvěta, atd.). Burian byl ve své době jediným malířem, jenž věnoval pozornost snad všem pravěkým obdobím – od formování zemského povrchu až po vývoj Homo sapiens. Také jsme si dali rozchod na onom krásném, kostkami dlážděném náměstí, kde si naše chuťové buňky přišly na své v podobě štramberských uší a peněženky si ulehčily, protože suvenýrů a upomínkových předmětů zde bylo k nalezení, až oči přecházely. Naše další kroky mířily dále na - pro nás všechny známou - ale Slováky zatím nepoznanou Štramberskou Trúbu. Naše výprava byla samozřejmě složena výhradně těmi nejlepšími z našich řad, ale i v tak perfektním týmu se našlo pár jedinců, kteří ještě nepodstoupili výcvik ve vysokohorském terénu, takže pociťovali mírnou nedůvěru ke stabilitě této honosné stavby, jenž byla vystavěna našimi předky. Jinak řečeno, báli se. Nakonec, jak to tak bývá, i přes všechny strasti jsme vše zvládli a po tak náročném výstupu jsme dostali menší rozchod opět na svlažení našich žíznivých rtů a nasycení hladových žaludků. Po docela krátké pauze paní profesorka zvolala: „Ještě nás čeká jeskyně a botanická zahrada!“ A my na její slova dali. Šli jsme dolů z kopečka a zase stoupali ( i když lýtka
říkala: „Ne už ne!“), až jsem došli přímo před dva otvory, tedy rozprostřela se před námi jeskyně, konečně chladné to místo, radost naše byla veliká! Jeskyně nesla krycí název Šipka, zde bylo naleziště ostatků pravěkého člověka neandrtálského. Další zastávkou byla ona botanická zahrada plná nádherných rostlin, keřů a stromů. Znavení jsme vzápětí uvítali vlídnou náruč našeho minibusu, který na nás věrně čekal. Příjezd do Frýdku-Místku byl okolo čtvrté hodiny. Následoval krátký odpočinek a už vzhůru za zábavou do vln velkoměsta. Znavení po náročném výletě jsme usli dřív, než byste řekli „švec“ … A mohli jsme se jen těšit nebo smutnit na další den, který se povede v duchu pokoje, klidu a psaní společných čísel a ne žádných fyzických zátěží ☺. Ve smyslu „smutnit“ jsme chtěli vyjádřit náš žal, že nás opouští naši noví přátelé, které jsme si velmi moc oblíbili!! A tak se těšíme na další společnou spolupráci! SIKIRA & SKATIES
Poslední den – těžké to loučení 16.6. 2006 Poslední den byl ryze pracovní - hej. Nebyl tak moc zajímavý, ale i tak jsme si ho v rámci možností užili – hej, si jednička. V „učebni informatiky“, kde počítače pamatovaly prvé vydanie společného čisla Šroubek - Vreskot, jsme dávali dohromady naše veledílo. V potu tváře se rýsovaly věty, odstavce a posléze i celé články. Díky stíraní potu kapesníkem a dobře vychlazeným nápojům jsme nezkolabovali a vše ve zdraví a hlavně celí přežili. Utvořili jsme skupinky, v ktorých sme pracovali ako usilovné včielky ☺. Jsme dobří! Za necelé tři hodiny bylo toto dílo na světě! A následovala nejméně očekávaná chvíle … po obědě nás v 13:35 opouští slovenskí parobci a slovenská deva …….konečne odišli……..boli drahí a milí………Dovidenia…….priatelia, tešíme sa na Vás ☺, snad se naše cesty opět sejdou!!! Ahoj! Sikira & Skaties Barny & Igi Šiška & K@m3L Andy & Mara & Ivo$H
